KAPITOLA 3 VY ET OVÁNÍ

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 92

KAPITOLA 3

VY·ET¤OVÁNÍ Kdyby ãechovovsk˘m inteligentÛm, ktefií stále hádali, co bude za dvacet, tfiicet, ãtyfiicet let, odpovûdûli, Ïe za ãtyfiicet let bude v Rusku existovat právo útrpné, Ïe budou vysl˘chanému stahovat lebku Ïelezn˘m kruhem,*) potápût ho do vany s kyselinami,**) muãit ho, nahého a svázaného, mravenci ãi ‰tûnicemi, strkat mu do koneãníku vytûrák, rozÏhaven˘ nad primusem („tajn˘ cejch“), pomalu mu drtit holínkou pohlaví, a jako nejlehãí stupeÀ ho muãit t˘dny nevyspáním a Ïízní a mlátit do krve – ani jedna âechovova hra by se nedohrála do konce, neboÈ by v‰ichni její hrdinové pfii‰li do blázince. A nejen âechovovi hrdinové – kter˘ normální rusk˘ ãlovûk vãetnû kteréhokoliv ãlena Ruské sociálnû demokratické dûlnické strany by tomu zaãátkem na‰eho století mohl uvûfiit, kdo by mohl snést takovou pomluvu svûtlé budoucnosti? Co je‰tû ‰lo za cara Alexeje Michajloviãe, co se za Petra uÏ jevilo jako barbarství, co se za Birona mohlo pouÏít proti deseti aÏ dvaceti lidem a co od dob Katefiiny Veliké bylo úplnû nemoÏné – to bylo v rozkvûtu velkolepého dvacátého století ve spoleãnosti postavené na socialistick˘ch zásadách, v letech, kdy uÏ létala letadla a byl vynalezen zvukov˘ film a rádio, pácháno nikoliv jedním zlosynem, nikoliv na jednom skrytém místû, n˘brÏ desetitisíci speciálnû vycviãen˘mi lidsk˘mi bestiemi na milionech bezbrann˘ch obûtí. A je pfiitom tak hrozn˘ jen ten v˘buch atavismu, jemuÏ se teì mazanû fiíká „kult osobnosti“? CoÏ není stra‰né, Ïe jsme v t˘chÏ letech oslavovali Pu‰kinovo v˘roãí? Îe jsme beze studu uvádûli tytéÏ âechovovy hry, aãkoliv odpovûì na nû uÏ byla dána? A není je‰tû stra‰nûj‰í to, Ïe nám i po tfiiceti letech pofiád jen fiíkají: Nemluvme o tom! Bude-li se pfiipomínat utrpení milionÛ, zkreslí to historickou perspektivu! Bude-li se pátrat **) Doktorovi S. podle svûdectví A. P. K-va.

**) Ch. S. T-e.

92 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 93

po podstatû na‰ich mravÛ, zastíní to nበmateriální pokrok! Mluvte radûji o zapálen˘ch vysok˘ch pecích, o válcovacích tratích, o vystavûn˘ch prÛplavech… ne, o prÛplavech ne… tak tedy o kolymském zlatû, ne, o nûm rad‰i taky ne… MÛÏe se mluvit o v‰em moÏném, ale – ‰ikovnû, a uznale. Je nepochopitelné, proã proklínáme inkvizici. CoÏpak kromû hofiících hranic neb˘valy i slavnostní bohosluÏby? Je nepochopitelné, proã se nám tak nelíbí nevolnictví. VÏdyÈ se rolníkovi nezakazovalo kaÏdodennû pracovat! Mohl také o Vánocích chodit po koledû a o svatodu‰ních svátcích vily dívky vûnce… *** V˘jimeãnost, kterou dnes písemná i ústní legenda pfiipisuje roku 1937, se spatfiuje ve vytváfiení vymy‰len˘ch provinûní a v muãení. To je v‰ak nesprávné a nepfiesné. Vy‰etfiování podle § 58 v rÛzn˘ch letech a desetiletích nebylo témûfi nikdy pátráním po pravdû, n˘brÏ jen nevyhnutelnou ‰pinavou procedurou: ohnout dosud svobodného, nûkdy hrdého a vÏdy nepfiipraveného ãlovûka, protlaãit ho úzk˘m potrubím, kde si rval boky o háky armatury, kde nemohl d˘chat, tak aby zaãal Ïebronit o druh˘ konec – a ten druh˘ konec ho vyvrhl uÏ jako hotového domorodce Souostroví Gulag – pfiímo do zaslíbené zemû. (Nechápavec se vûãnû vzpírá, myslí si, Ïe z potrubí existuje i cesta nazpátek.) âím víc uplynulo let bez písemn˘ch dokladÛ, tím tûωí je sebrat rozpt˘lená svûdectví tûch, ktefií pfieÏili. Ti nám v‰ak vyprávûjí, Ïe se Orgány od samého zaãátku vûnovaly vytváfiení vymy‰len˘ch pfiípadÛ – aby byla zfiejmá jejich neustálá spásná a nepostradatelná ãinnost a aby se zánikem nepfiátel nedo‰lo jednoho neblahého dne i k odumírání OrgánÛ. Jak je vidût z Kosyrevova pfiípadu,*) byla pozice ãeky otfiesena jiÏ zaãátkem roku 1919. KdyÏ jsem proãítal noviny z roku 1918, pfii‰el jsem na oficiální zprávu o odhalení hrozného spiknutí skupiny deseti lidí, ktefií chtûli (jen chtûli!) vytáhnout dûla na stfiechu vychovatelny (jen se podívejte, jak je to vy*) Viz âást I, kap. 8 této knihy.

VY·ET¤OVÁNÍ 93

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 94

soko) – a ostfielovat odtud Kreml. Bylo jich deset (mezi nimi snad i Ïeny a v˘rostci), není známo, kolik mûli dûl – a kde je vÛbec vzali… A jaké ráÏe? A jak je chtûli tahat po schodech na pÛdu? A jak je chtûli postavit na naklonûnou stfiechu, aby pfii stfielbû neklouzala zpût? Ale pfiitom se tento v˘mysl, pfiedzvûst vykonstruovan˘ch pfiípadÛ z roku 1937, ãetl a vûfiilo se mu…! Stejnou bublinu pfiedstavoval i „GumiljovÛv pfiípad“ z roku 1921, kter˘ byl také vymy‰len.*) V témÏ roce nafoukla rjazaÀská ãeka smy‰len˘ pfiípad „spiknutí“ místní inteligence (ale protesty odváÏlivcÛ mohly je‰tû dojít sluchu v Moskvû, takÏe ãeka celou záleÏitost pozastavila). RovnûÏ v roce 1921 byl zastfielen cel˘ V˘bor pro vyuÏití sapropelu, kter˘ byl souãástí Komise pro podporu pfiírodních vûd. ProtoÏe dostateãnû známe sloÏení i náladu rusk˘ch vûdeck˘ch kruhÛ té doby a protoÏe uÏ nesdílíme fanatismus onûch let, mÛÏeme si snad i bez ‰etfiení domyslet, jakou cenu tento pfiípad mûl. V dopisu V‰eruské mimofiádné komisi z 13. listopadu 1920 DzerÏinskij pfiipomíná, Ïe ãeka „ãasto dává prÛchod pomlouvaãn˘m udáním“. Takto vzpomíná na rok 1921 J. Dojarenková: Pfiijímací cela pro zatãené v Lubjance, 40–50 pryãen, celou noc pfiivádûjí dal‰í a dal‰í Ïeny. Nikdo neví, z ãeho je obviÀován.V‰eobecn˘ pocit: zavírají pro nic a za nic. Jen jedna jediná v cele to ví – je eserka. První Jagodova otázka: „Tak za co jste se sem dostala?“, tj. fiekni sám, pomoz nám to navléct! A absolutnû totéÏ se vypráví o rjazaÀském GPU z roku 1930! Hromadn˘ pocit, Ïe v‰ichni sedí pro nic a za nic. ProtoÏe ho nebylo z ãeho obvinit, obvinili I. D. T-va, Ïe si zfal‰oval jméno. (A aãkoliv bylo pravé, napafiili mu podle OSO § 58/10, tfii roky.) KdyÏ uÏ vy‰etfiovatel nevûdûl, ãeho by se chytil, zeptal se: „âím jste?“ – „Plánovaãem.“ – „Napi‰te staÈ na téma Plánování v podniku a jeho realizace. Pak se dozvíte, za co jste byl zatãen.“ (V‰ak se v té stati uÏ nûco najde.) CoÏpak nás za tolik desetiletí nenauãili tomu, Ïe odtamtud není návratu? Kromû krátkého zámûrného zpûtného pohybu v roce 1939 je moÏno jen velmi zfiídka sly‰et ojedinûlá vyprávûní, Ïe propustili ãlovûka *) A. A. Achmatovová mi jmenovala ãekistu, kter˘ si ten pfiípad vymyslel – byl to Jakov Agranov.

94 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 95

na základû v˘sledkÛ vy‰etfiování. Ale i tak: buì toho ãlovûka brzo zavfieli znovu, nebo ho pustili, aby ho sledovali. Tak vznikla tradice, Ïe Orgány neprodukují pfii práci Ïádné zmetky. Ale co tedy s nevinn˘mi? V Dalovû v˘kladovém slovníku se ãiní tento rozdíl: „Pfiípravné vy‰etfiování se li‰í od vy‰etfiování tím, Ïe se provádí pro pfiedbûÏné zji‰tûní, zda je dÛvod pfiistoupit k vy‰etfiování.“ Ó, ty svatá prostoto! VÏdyÈ Orgány nikdy nic takového neznaly! Seznamy poslané shora nebo první podezfiení, udání ‰piclem ãi dokonce udání anonymní,*) to v‰echno mûlo za následek zatãení a pak nevyhnutelnû obÏalobu. A doba urãená pro vy‰etfiování padla nikoliv na objasnûní trestného ãinu, n˘brÏ v devadesáti pûti pfiípadech ze sta na umofiení, vyãerpání a ut˘rání vy‰etfiovaného tak, aby zatouÏil poloÏit hlavu tfieba i na ‰palek, jen aby byl co nejdfiív konec. UÏ v roce 1919 byl hlavním vy‰etfiovacím prostfiedkem revolver na stole. Tak probíhalo vy‰etfiování nejen politick˘ch, ale i bytovikÛ. Pfii procesu s Hlavní správou palivového prÛmyslu (1921) si obÏalovaná Machrovská stûÏovala, Ïe jí pfii vy‰etfiování dávali kokain. Îalobce**) k tomu fiíká: „Kdyby byla prohlásila, Ïe s ní hrubû zacházeli, Ïe jí hrozili zastfielením, tomu v‰emu by bylo je‰tû moÏné vûfiit.“ Zastra‰ující revolver leÏí na stole, nûkdy mífií na tebe, a vy‰etfiovatel se nijak nenamáhá vym˘‰lením, ãím ses provinil, n˘brÏ: „Vyprávûj, ví‰ pfiece sám!“ Tak to také v roce 1927 vy‰etfiovatel Chajkin Ïádal od Skripnikovové, tak to také v roce 1929 Ïádali od Vitkovského. A nic se nezmûnilo ani za ãtvrt století. V roce 1952, kdyÏ táÏ Anna Skripnikovová sedûla uÏ popáté, fiekl jí náãelník vy‰etfiovacího oddûlení MGB v OrdÏonikidze Sivakov: „VûzeÀsk˘ lékafi nám dal hlá‰ení, Ïe mበtlak 240/120. To je málo, ty potvoro (jde jí na ‰edesát˘ rok), u nás ti stoupne na tfii sta ãtyfiicet, abys zdechla, mrcho, bez modfiin, bez mlácení a bez zlomenin. My tû jen ne-

**) Paragraf 93 Trestního zákoníku to také pfiímo fiíkal: „Anonymní oznámení mÛÏe b˘t dÛvodem k zave-

dení trestního soudního fiízení.“ (Slovu „trestní“ se není tfieba divit, vÏdyÈ v‰ichni politiãtí byli povaÏováni za zloãince.) **) N. V. Krylenko: Za pjaÈ let (V pûti letech), GIZ, Moskva–Petrohrad 1923, str. 401.

VY·ET¤OVÁNÍ 95

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 96

necháme spát!“ A kdyÏ Skripnikovová po celonoãním v˘slechu zavírala ve dne v cele oãi, vrhl se k ní pokaÏdé dozorce a fival: „Otevfii oãi, nebo tû stáhnu za nohy z pryãny a pfiiváÏu tû vestoje ke zdi!“ Noãní v˘slechy byly v roce 1921 to hlavní. A tehdy také pou‰tûli do obliãeje automobilové reflektory (Stûlmach z rjazaÀské ãeky). A v Lubjance v roce 1926 (podle svûdectví Berty Gandalové) pouÏívali topného systému k tomu, aby pou‰tûli do cel jednou studen˘, podruhé smradlav˘ vzduch. A byla tam také korková cela, kde uÏ tak nebylo k d˘chání, a je‰tû ji vytápûli. Podle doslechu v ní sedûli básník Kljujev i Berta Gandalová. Vasilij Alexandroviã Kasjanov, kter˘ se v roce 1918 úãastnil jaroslavského povstání, vyprávûl, Ïe takovou celu rozpalovali tak dlouho, dokud vy‰etfiovanému nepr˘‰tila z pórÛ krev; kdyÏ to ‰peh˘rkou ovûfiili, poloÏili ho na nosítka a odnesli podepsat protokol. Proslulé jsou i „horké“ (a „slané“) metody „zlatého“ období. A v Gruzii v roce 1926 pálili vy‰etfiovancÛm ruce cigaretami; v metûchském vûzení je shazovali ve tmû do nádrÏe se spla‰ky. Mûlo to jednoduchou souvislost: je-li tfieba za kaÏdou cenu obÏalovat, pak se nelze obejít bez v˘hrÛÏek, násilí a muãení, a ãím fantastiãtûj‰í je obvinûní, tím krutûj‰í musí b˘t vy‰etfiování, aby se vynutilo doznání. A jestliÏe vymy‰lené pfiípady vÏdy existovaly, pak také vÏdy existovalo násilí a muãení, to není rys roku 1937, to je prÛvodní znak v‰eobecného charakteru. Proto je divné, kdyÏ teì ve vzpomínkách b˘val˘ch zekÛ nûkdy ãteme, Ïe „muãení bylo povoleno od jara 1938“.*) Vnitfiní mravní zábrany, které by mohly zadrÏet Orgány od muãení, nikdy neexistovaly. V prvních letech po revoluci se v ãasopisech T˘deník VâK, Rud˘ meã a Rud˘ teror otevfienû diskutovalo o pouÏitelnosti muãení z hlediska marxismu. A soudíme-li podle následkÛ, vyznûla odpovûì kladnû, i kdyÏ ne v‰eobecnû. Správnûj‰í by bylo fiíct o roce 1938 toto: JestliÏe do tohoto roku bylo zapotfiebí k muãení nûjakého schválení ãi povolení pro kaÏd˘ vy‰etfio-

*) J. Ginzburgová pí‰e, Ïe povolení „fyzick˘ch donucovacích prostfiedkÛ“ bylo dáno v dubnu 1938. V. ·ala-

mov míní, Ïe muãení bylo povoleno od poloviny roku 1938. Star˘ vûzeÀ Mitroviã je pfiesvûdãen, Ïe existovalo „nafiízení o zjednodu‰ení v˘slechÛ a o vystfiídání psychick˘ch metod fyzick˘mi“. IvanovRazumnik zdÛrazÀuje, Ïe „nejkrutûj‰í období v˘slechÛ bylo v polovinû roku 1938“.

96 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 97

van˘ pfiípad (i kdyÏ se dostávalo lehce), pak v letech 1937–38 vzhledem k mimofiádné situaci (kdy stanoven˘ milionov˘ pfiísun na Souostroví Gulag musel ve stanovené krátké lhÛtû projít aparátem individuálního vy‰etfiování, coÏ u dosavadních masov˘ch proudÛ kulakÛ a národností neexistovalo) bylo násilí a muãení povoleno neomezenû a podle vlastního uváÏení vy‰etfiovatelÛ, jak to vyÏadovala jejich práce a stanovená lhÛta. Nebyly Ïádné pfiedpisy o zpÛsobech muãení, byla vítána jakákoliv vynalézavost. V roce 1939 bylo toto v‰eobecné a velkorysé povolení zru‰eno, znovu se vyÏadovalo písemné povolení a je moÏné, Ïe je nebylo tak snadné obdrÏet (ostatnû prosté vyhroÏování, vydírání, klamání, t˘rání nevyspáním a korekcí se nezakazovalo nikdy). Ale uÏ koncem války a v letech po válce byly stanoveny urãité kategorie zatãen˘ch, u kter˘ch byl pfiedem povolen ‰irok˘ rejstfiík muãení. Patfiili sem nacionalisté, hlavnû Ukrajinci a Litevci, a to zvlá‰tû v tûch pfiípadech, kdy existovala nebo se pfiedpokládala podzemní síÈ, kterou bylo tfieba rozkr˘t a dostat ze zatãen˘ch v‰echna jména. Napfiíklad ve skupinû, kterou vedl Romualdas Prano Skirjus, bylo kolem padesáti LitevcÛ. V roce 1945 byli obvinûni, Ïe vylepovali protisovûtské letáky. ProtoÏe byl tehdy v Litvû nedostatek vûznic, poslali je do tábora nedaleko Velsku v Archangelské oblasti. Jedny tam muãili, druzí nevydrÏeli dvojí reÏim vy‰etfiování a práce, a v˘sledek byl tento: v‰ech padesát se pfiiznalo. Uplynul nûjak˘ ãas a z Litvy sdûlili, Ïe byli nalezeni skuteãní pÛvodci letákÛ a Ïe tamti s tím nemají nic spoleãného! – V roce 1950 jsem se v tranzitním vûzení v Kujby‰evu setkal s jedním Ukrajincem z Dnûpropetrovsku, kterého – aby se dozvûdûli „spojení“ a osoby – muãili nejrÛznûj‰ím zpÛsobem vãetnû korekce, kde mohl jen stát a kam mu jednou za den a noc na ãtyfii hodiny prostrãili tyãku (jako opûru na spaní). RovnûÏ po válce t˘rali dopisující ãlenku Akademie vûd Levinovou. A také by bylo nesprávné pfiipisovat roku 1937 onen „objev“, Ïe osobní doznání obvinûného je dÛleÏitûj‰í neÏ v‰echny dÛkazy a fakta. Ten byl uãinûn jiÏ ve dvacát˘ch letech. V roce 1937 pouze uzrálo skvûlé uãení Vy‰inského. Tehdy v‰ak s ním byli seznámeni jen vy‰etfiovatelé a prokurátofii kvÛli morálnímu utvrzení, my ostatní jsme se o nûm do-

VY·ET¤OVÁNÍ 97

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 98

zvûdûli aÏ po dvaceti letech, kdy se zaãalo ve vedlej‰ích vûtách a v podruÏn˘ch odstavcích novinov˘ch ãlánkÛ odsuzovat jako nûco, co uÏ je ‰iroko daleko a dávno v‰em známé. Ukázalo se, Ïe v onom hrÛznû proslulém roce Andrej Januarjeviã (svádí to k pfiefieknutí: Jaguarjeviã) Vy‰inskij ve své pfiedná‰ce, která se v odborn˘ch kruzích stala proslulou, v duchu nejpruÏnûj‰í dialektiky (kterou nedovolujeme ani obãanÛm, ani nyní elektronick˘m poãítaãÛm, neboÈ pro nû ano je ano a ne je ne) pfiipomnûl, Ïe lidstvo nemÛÏe nikdy zjistit absolutní pravdu, n˘brÏ jen relativní. Odtud pak uãinil krok, jehoÏ se po dva tisíce let právníci neodváÏili: tedy Ïe ani pravda zji‰tûná vy‰etfiováním a soudem nemÛÏe b˘t absolutní, n˘brÏ jen relativní. Proto ani kdyÏ podepisujeme trest smrti, nikdy nevíme s absolutní jistotou, Ïe popravíme viníka, n˘brÏ jen s urãitou mírou pfiibliÏnosti, za urãit˘ch pfiedpokladÛ, v urãitém smyslu. (Tfieba tehdy Vy‰inskij sám, neménû neÏ jeho posluchaãi, potfieboval tuto dialektickou útûchu. KdyÏ z prokurátorské tribuny kfiiãel „v‰echny zastfielit jako vzteklé psy!“, vûdûl – jak byl zl˘, tak byl i chytr˘ –, Ïe odsouzení jsou nevinní. S tím vût‰í vá‰ní se asi on i takov˘ velikán marxistické dialektiky jako Bucharin oddávali dialektickému zkrá‰lování soudní lÏi: Bucharinovi bylo pfiíli‰ hloupé zahynout bezmocnû jako úplnû nevinn˘ – on dokonce potfieboval najít svou vinu! – a Vy‰inskému bylo pfiíjemnûj‰í cítit se jako logik neÏ jako zjevn˘ padouch.) Z toho plyne zcela vûcn˘ závûr: byla by zbyteãná ztráta ãasu hledat absolutní indicie (v‰echny jsou relativní), nesporné svûdky (mohou si odporovat). DÛkazy viny, které jsou relativní a pfiibliÏné, mÛÏe vy‰etfiovatel najít i bez indicií a beze svûdkÛ, aniÏ vyjde z pracovny, „opíraje se nejen o svÛj rozum, ale i o své stranické uvûdomûní, o svou mravní sílu“ (to jest o v˘hody vyspalého, najedeného a nezmláceného ãlovûka) „a o svÛj charakter“ (to jest o sklon ke krutosti). Samozfiejmû Ïe byla tato formulace daleko elegantnûj‰í neÏ Lacisova instrukce. Podstata v‰ak byla stejná. Jen v jednom to Vy‰inskij nedotáhl a odch˘lil se od dialektické logiky: z neznám˘ch dÛvodÛ ponechal kulce absolutní platnost… TakÏe se závûry pokrokové jurisdikce, kdyÏ pro‰ly spirálovit˘m v˘vojem, vrátily k pfiedantick˘m ãi stfiedovûk˘m názorÛm. Jako stfiedovûcí

98 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 99

mistfii popravãí byli na‰i vy‰etfiovatelé, prokurátofii a soudci ochotni vidût hlavní dÛkaz viny v doznání vy‰etfiovaného.*) Prostoduch˘ stfiedovûk ov‰em pouÏíval k vynucení Ïádaného doznání dramatické prostfiedky: skfiipec, kolo, ko‰ s fiefiav˘m uhlím, jeÏka, nabodnutí na kÛl. Ve dvacátém století v‰ak, kdy lze vyuÏít jak nov˘ch lékafisk˘ch poznatkÛ, tak i nemal˘ch vûzeÀsk˘ch zku‰eností (kdosi na toto téma velice váÏnû obhájil disertaci), shledali, Ïe takové koncentrování muãicích nástrojÛ je zbyteãné a pfii masovém pouÏití tûÏkopádné. Kromû toho… Kromû toho tu byla zfiejmû je‰tû jedna okolnost: Stalin jako vÏdy svou my‰lenku nedofiekl, podfiízení se museli sami dovtípit, zatímco on si ponechával pro sebe zadní vrátka, aby mohl ustoupit a napsat „ZávraÈ z úspûchu“. Plánovité muãení milionÛ se pfiece jen provádûlo poprvé v dûjinách lidstva a Stalin si pfii v‰í síle své moci nemohl b˘t absolutnû jist úspûchem. Pokus na obrovském mnoÏství mohl mít jin˘ prÛbûh neÏ na malém. V kaÏdém pfiípadû si musel Stalin zachovat ãisté ruce. (Ale v obûÏnících ÚV v letech 1937 a 1939 instrukce o „fyzickém zásahu“ byly.) Proto je pravdûpodobné, Ïe neexistoval Ïádn˘ soupis muãení a uráÏek, kter˘ by se v ti‰tûné podobû pfiedával vy‰etfiovatelÛm. Jednodu‰e se vyÏadovalo, aby kaÏdé vy‰etfiovací oddûlení ve stanovené lhÛtû odevzdalo soudu stanoven˘ poãet králíkÛ, ktefií se ke v‰emu pfiiznali. A jednodu‰e se konstatovalo (ústnû, ale ãasto), Ïe v‰echna opatfiení a v‰echny prostfiedky jsou dobré, slouÏí-li vysokému cíli; Ïe nikdo nebude vy‰etfiovatele volat k odpovûdnosti za smrt vy‰etfiovaného; Ïe vûzeÀsk˘ lékafi má co nejménû zasahovat do prÛbûhu vy‰etfiování. Pravdûpodobnû pofiádali soudruÏské v˘mûny zku‰eností, „uãili se u pfiedních pracovníkÛ“; a vyhla‰ovala se „hmotná zainteresovanost“ – pfiídavky za noãní práci, prémie za zkrácení doby vy‰etfiování; no a také se upozorÀovalo, Ïe vy‰etfiovatelé, ktefií svÛj úkol nezvládnou… Kdyby pak ale v nûjakém oblastním NKVD do‰lo k maléru, zÛstal by jeho náãelník pfied Stalinem ãist˘: on pfiímé pfiíkazy k muãení nedával! A pfiitom muãení zaji‰Èoval! *) Srovnej 5. doplnûk k ústavû USA: „…nikdo není povinen svûdãit v trestním fiízení proti sobû.“

VY·ET¤OVÁNÍ 99

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 100

âást fiadov˘ch vy‰etfiovatelÛ (ne ti, ktefií se zbûsile opíjejí) vûdûla, Ïe se nadfiízení zaji‰Èují, a tak se také snaÏili zaãínat mírnûj‰ími metodami a pfii stupÀování se vyh˘bat tûm, které zanechávají zjevné stopy: vyraÏené oko, utrÏené ucho, zlomenou pátefi, nebo dokonce souvislé podlitiny po celém tûle. Proto tedy v roce 1937 nepozorujeme – kromû muãení nevyspáním – Ïádnou jednotu metod v rÛzn˘ch oblastních zafiízeních nebo u rÛzn˘ch vy‰etfiovatelÛ jednoho zafiízení. Podle vyprávûní se krutostí pfii muãení vyznaãoval Rostov na Donu a Krasnodar. V Krasnodaru dostali originální nápad – donutili vûznû podepisovat prázdné listy a pak je sami popsali spoustou lÏí. Proã taky pofiád muãit, kdyÏ chybûly dezinfekãní prostfiedky, hrozil tyfus, mrtvoly leÏely namaãkané na sebe tfieba pût dní a v celách docházelo k pfiípadÛm ze‰ílení. ·ílené vûznû pak na chodbách ubíjeli holemi. Spoleãné bylo jen to, Ïe se dávala pfiednost takzvan˘m lehk˘m metodám (hned je poznáme) a Ïe to byla spolehlivá cesta. VÏdyÈ skuteãné hranice lidské rovnováhy jsou velmi kfiehké, a není vÛbec zapotfiebí skfiipce nebo Ïhavého Ïeleza, aby se prÛmûrn˘ ãlovûk stal povoln˘m. Pokusíme se vyjmenovat nûkteré nejjednodu‰‰í zpÛsoby, které lámou vÛli a osobnost zatãeného, aniÏ zanechávají stopy na jeho tûle. Zaãnûme metodami psychick˘mi. Pro králíky, nepfiipravené na vûzeÀské útrapy, jsou to metody nesmírné, ba niãivé síly. Dokonce i kdyÏ mበsvé pfiesvûdãení, to není lehké. 1. Zaãnûme nocemi. Proã se právû v noci odehrává hlavní lámání du‰í? Proã si k tomu Orgány od samého zaãátku vybraly noc? ProtoÏe kdyÏ je vûzeÀ vytrÏen v noci ze spánku (i ten, kter˘ je‰tû nebyl muãen nevyspáním), nemÛÏe b˘t tak vyrovnan˘ a stfiízliv˘ jako ve dne, je poddajnûj‰í. 2. Pfiesvûdãování v upfiímném tónu. To je to nejjednodu‰‰í. Proã hra na koãku a my‰? Zatãen˘, kter˘ si nûjak˘ ãas posedûl s jin˘mi vy‰etfiovanci, pochopil uÏ celkovou situaci.A vy‰etfiovatel k nûmu lenivû, pfiátelsky hovofií: „Vidí‰ pfiece sám, Ïe trest dostane‰ tak jako tak. Bude‰-li odporovat, tak tu ve vûzení pojde‰, pfiijde‰ o zdraví. KdyÏ ale pÛjde‰ do lágru, uvidí‰ vzduch, svûtlo… Tak to rad‰i podepi‰ hned.“ Velice logické. A kdo je rozumn˘, ten souhlasí a podepí‰e, jestliÏe… JestliÏe jde jen o nûho samotného! To se v‰ak stává zfiídka. A pak je boj nevyhnuteln˘.

100 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 101

Druhá varianta je pfiesvûdãování straníka. „JestliÏe jsou u nás nedostatky a dokonce hlad, pak se jako bol‰evik musíte sám za sebe rozhodnout: Chcete snad pfiipustit, Ïe je tím vinna celá komunistická strana? Nebo sovûtská moc?“ – „Ne, to jistû ne!“ spûchá s odpovûdí fieditel lnáfiského koncernu. – „Tak tedy mûjte odvahu a vezmûte vinu na sebe!“ A on ji vezme! 3. Hrubé nadávky. Velmi jednoduchá metoda, ale na dobfie vychované, choulostivé a jemné lidi mÛÏe v˘bornû úãinkovat. Jsou mi známy dva pfiípady duchovních, ktefií ustoupili pouh˘m nadávkám. U jednoho z nich (Butyrky 1944) vedla vy‰etfiování Ïena. Zpoãátku si ji v cele nemohl vynachválit, jak je zdvofiilá. Jednou se v‰ak vrátil cel˘ sklíãen˘ a dlouho nechtûl fiíci, jak rafinovanû si pfiehodila nohu pfies nohu a jak sprostû zaãala mluvit. (Lituji, Ïe tu nemohu uvést nûkterou z jejích vûtiãek.) 4. Úder psychologick˘m kontrastem. Nenadálé pfiechody: po dobu celého v˘slechu nebo jeho ãásti jedná vy‰etfiovatel nesmírnû vlídnû, oslovuje zatãeného i jménem po otci, slibuje v‰echno moÏné. Pak se náhle rozmáchne tûÏítkem: „Ty mizero! Devût gramÛ do zátylku zaslouÏí‰!“ a hrozivû napfiáhne ruce s nehty zastfiiÏen˘mi do‰piãata, jako by ho chtûl popadnout za vlasy (velmi dobrá metoda vÛãi Ïenám). Jiná varianta: stfiídají se dva vy‰etfiovatelé, jeden fiádí a t˘rá, druh˘ je sympatick˘, témûfi srdeãn˘. PokaÏdé kdyÏ vy‰etfiovan˘ vstupuje do kanceláfie, cel˘ se tfiese – kter˘ tam bude? Tomu druhému by v‰echno podepsal a pfiiznal i to, co neudûlal. 5. PfiedbûÏné poníÏení. V proslul˘ch sklepeních rostovského GPU („ãíslo 33“) pod tlust˘mi skly chodníku (b˘valé skladi‰tû) museli vûzÀové ãekající na v˘slech leÏet nûkolik hodin na podlaze chodby tváfií k zemi, se zákazem zvednout hlavu a promluvit. LeÏeli tam jako modlící se mohamedáni, dokud je dozorce nevzal za rameno a neodvedl k v˘slechu. – Alexandra O-vová odmítla v Lubjance dát Ïádanou v˘povûì. Pfievezli ji do Lefortova. Tam jí pfii pfiejímání dozorkynû poruãila, aby se svlékla, pod nûjakou záminkou jí odnesla ‰aty a zavfiela ji nahou v cele.Vtom pfii‰li dozorci, zaãali se dívat ‰peh˘rkou, smát se a posuzovat její vnady. – Budeme-li se ptát b˘val˘ch vûzÀÛ, jistû mÛÏeme sebrat je‰tû mnoho takov˘ch pfiíkladÛ. A jejich cílem bylo jen jedno: vyvolat du‰evní skleslost.

VY·ET¤OVÁNÍ 101

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 102

6. KaÏd˘ zpÛsob, kter˘ vy‰etfiovaného uvede do zmatku. Tak napfiíklad jak byl vysl˘chán F. I. V. z Krasnogorska v Moskevské oblasti (podle sdûlení I. A. P-eva): vy‰etfiovatelka se pfii v˘slechu sama pfied ním kus po kuse svlékla (stript˘z!), ale pofiád pokraãovala ve v˘slechu, jako by se nechumelilo, chodila po místnosti, pfiistupovala k nûmu a nutila ho k v˘povûdi. MoÏná Ïe to byla její osobní potfieba, moÏná Ïe i chladn˘ v˘poãet: vysl˘chanému se zatemní rozum, a podepí‰e! A pfiitom jí nic nehrozilo: mûla revolver, zvonek. 7. Zastra‰ování. NejuÏívanûj‰í a velmi rozmanitá metoda. âasto ve spojení s lákáním a se sliby – samozfiejmû plan˘mi. Rok 1924: „Vy se tedy nepfiiznáte? Tak to budete muset na Solovecké ostrovy. Kdo se ale pfiizná, toho pustíme.“ V roce 1944: „Na mnû záleÏí, do jakého lágru se dostane‰. Není lágr jako lágr. My teì máme i takové jako katorga. KdyÏ bude‰ upfiímn˘ – pÛjde‰ do mírného, kdyÏ bude‰ zapírat – pûtadvacet let v fietûzech a do dolÛ!“ – Stra‰ení jin˘m, hor‰ím vûzením: „KdyÏ bude‰ zapírat, po‰leme tû do Lefortova (jsi-li v Lubjance), do Suchanovky (jsi-li v Lefortovu), tam se s tebou takhle mazlit nebudou!“ Ale ty uÏ sis zvykl: v tomhle vûzení není reÏim podle v‰eho zrovna nejhor‰í, ale jaké muãení by tû ãekalo tam? A je‰tû k tomu ten pfievoz… Co tedy, ustoupit…? Zastra‰ování pÛsobí v˘teãnû na ty, ktefií je‰tû nebyli zatãeni, n˘brÏ byli do Velkého domu zatím jen pfiedvoláni. On (ona) má je‰tû co ztratit, on (ona) se v‰eho bojí – bojí se, Ïe ho (ji) dneska nepustí, bojí se konfiskace vûcí, bytu. On je ochoten vyhovût a leccos vypovûdût, jen aby zaÏehnal nebezpeãí. Ona samozfiejmû nezná trestní zákoník, takÏe jí na zaãátku v˘slechu pfiinejmen‰ím pfiistrãí lístek s podvrÏen˘mi v˘Àatky ze zákona: „Byla jsem upozornûna, Ïe za kfiivou v˘povûì… 5 (pût) let vûzení“ (ve skuteãnosti podle § 95 – nejv˘‰e dva roky), „… za odepfiení v˘povûdi 5 (pût) let…“ (ve skuteãnosti podle § 92 – nejv˘‰e tfii mûsíce – ale jen nápravnû pracovního tábora, a ne vûzení). Zde k dosud vyjmenovan˘m uÏ pfiistoupila a vÏdy bude pfiistupovat dal‰í vy‰etfiovatelská metoda: 8. LeÏ. Lhát nesmíme my, jehÀata, ale vy‰etfiovatel lÏe pofiád, jeho se v‰echny ty paragrafy net˘kají. Ztratili jsme i odvahu se zeptat: A kolik dostane on za leÏ? On nám mÛÏe pfiedloÏit tolik protokolÛ, kolik chce,

102 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 103

s padûlan˘mi podpisy na‰ich pfiíbuzn˘ch a pfiátel – a je to jen elegantní vy‰etfiovatelsk˘ trik. Zastra‰ování spojené s lákáním a lÏí je základní metodou ovlivÀování pfiíbuzn˘ch zatãeného, ktefií jsou pfiedvoláni ke svûdecké v˘povûdi. „JestliÏe neuãiníte takovou v˘povûì (jakou vyÏadujeme), bude to s ním hor‰í… Takhle ho úplnû zniãíte… (jak to má matka poslouchat?). Jenom podepsáním tohoto (podstrãeného) papíru ho mÛÏete zachránit“ (zahubit).*) 9. Hraní na city k nejbliωím pfiíbuzn˘m – to také v˘teãnû pÛsobí na vy‰etfiovaného. Je to dokonce nejúãinnûj‰í ze v‰ech zpÛsobÛ zastra‰ování, na lásce k rodinû lze zlomit i nejstateãnûj‰ího ãlovûka (jak správnû bylo pfiedpovûzeno: „Nepfiáteli ãlovûka jsou jeho vlastní lidé!“). VzpomeÀte si jen na toho Tatara, kter˘ v‰echno vydrÏel, muka svá i své Ïeny, ale muãení dcery nevydrÏel… V roce 1930 vy‰etfiovatelka Rimalisová takto vyhroÏovala: „Zatkneme va‰i dceru a zavfieme ji do cely se syfilitiãkami!“ VyhroÏují, Ïe zavfiou v‰echny, které máte rádi. Nûkdy i se zvukov˘m doprovodem: tvoje Ïena byla uÏ také zatãena, ale její dal‰í osud závisí na tvé upfiímnosti. Právû ji vysl˘chají ve vedlej‰í místnosti, jen si poslechni! A skuteãnû, za stûnou Ïensk˘ pláã a kfiik (ale vÏdyÈ v‰echny plaãící Ïenské hlasy jsou si podobné, a je‰tû skrze stûnu, ty jsi také cel˘ rozãilen˘ a nejsi s to to posoudit; nûkdy jen pfiehrávají gramofonovou desku s hlasem „prÛmûrné Ïeny“ – soprán nebo kontraalt, nûãí zlep‰ovací návrh). Ale pak ti ji uÏ nefal‰ovanou ukáÏou skrze zasklené dvefie, jak mlãky jde se smutnû svû‰enou hlavou – ano, je to tvá Ïena! Na chodbû státní bezpeãnosti! Tys ji pfiivedl do ne‰tûstí svou tvrdohlavostí! UÏ ji také zatkli! (Oni ji v‰ak jen pfiedvolali kvÛli nûjaké bezv˘znamné formalitû a v pfiedem smluveném okamÏiku ji poslali na chodbu, ale nafiídili jí: „Nesmíte zvednout hlavu, jinak odsud nevyjdete!“) – Nebo ti dají pfieãíst její dopis, psan˘ jakoby její rukou: Zfiíkám se tû! Po tûch hanebnostech, které mi o tobû fiekli, tû uÏ nechci ani vidût! (A protoÏe takové Ïeny i takové *) Podle „krut˘ch“ zákonÛ Ruské fií‰e mohli blízcí pfiíbuzní zcela odmítnout vypovídat jako svûdci.

A jestliÏe bûhem pfiedbûÏného vy‰etfiování vypovídali, mohli podle libosti svou v˘povûì pfii soudním fiízení opût odvolat. Pouhá známost nebo pfiíbuznost s provinilcem se tehdy – jak podivné – nepovaÏovaly je‰tû za dÛkaz!

VY·ET¤OVÁNÍ 103

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 104

dopisy jsou u nás docela dobfie moÏné, zb˘vá ti jen srovnat si to ve svém srdci: je tvá Ïena taky taková?) Na V. A. Kornûjevové vymáhal vy‰etfiovatel Goldman (1944) v˘povûì proti dal‰ím lidem v˘hrÛÏkami: „Zkonfiskujeme ti dÛm a tvé staré rodiãe vyhodíme na ulici.“ Kornûjevová, pevná ve svém pfiesvûdãení a vífie, se ani trochu nebála o sebe, byla pfiipravena trpût. Ale Goldmanovy v˘hrÛÏky byly podle na‰ich zákonÛ zcela reálné, a ona se trápila kvÛli rodiãÛm. KdyÏ po noci odmítnut˘ch a roztrhan˘ch protokolÛ zaãal Goldman k ránu psát ãtvrtou variantu, v níÏ byla obvinûna uÏ jen ona sama, Kornûjevová ji podepsala s radostí a s pocitem du‰evního vítûzství. UÏ se nám nedafií zachovat si ani prost˘ lidsk˘ instinkt ospravedlnit se pfied kfiiv˘m obvinûním a postavit se proti nûmu. Jsme rádi, kdyÏ se nám podafií vzít v‰echnu vinu na sebe.*) Tak jako Ïádná klasifikace na svûtû nemá pevnû stanovené hranice, tak ani nám se tu nepodafií pfiesnû oddûlit metody psychické od fyzick˘ch. Kam napfiíklad zafiadit takovouto zábavu: 10. Zvuková metoda. Vy‰etfiovan˘ je posazen ‰est aÏ osm metrÛ od vy‰etfiovatele a donucen v‰echno fiíkat hlasitû a opakovat to. Pro vyãerpaného ãlovûka to není lehké. Nebo se udûlají z kartonu dvû hlásné trouby a spolu s dal‰ím soudruhem vy‰etfiovatelem se pfiistoupí tûsnû k zatãenému a five se mu do obou u‰í: „Pfiiznej se, ty nefiáde!“ VûzeÀ je ohlu‰en, nûkdy ztrácí sluch. Je to v‰ak neekonomick˘ zpÛsob, vy‰etfiovatelé se prostû chtûjí pfii své jednotvárné práci také pobavit, a tak si kaÏd˘ nûco vymyslí. 11. Lechtání. Také zábava. SváÏou ãlovûka nebo mu drÏí ruce a nohy a lechtají ho v nose ptaãím pírkem. VûzeÀ se vzpíná, má pocit, jako by mu vrtali v mozku. 12. Zhá‰ení cigarety o kÛÏi vy‰etfiovaného (uvedeno jiÏ dfiíve). 13. Svûtelná metoda. Ve dne v noci prudké elektrické svûtlo v cele nebo v boxu, kde je vûzeÀ drÏen, nadmûrnû ostrá Ïárovka na malou místnost a bílé stûny (elektfiina, kterou u‰etfiili ‰koláci a Ïeny v domácnos*) Teì v‰ak Kornûjevová fiíká: „Po jedenácti letech mi pfii rehabilitaci dali pfieãíst ty protokoly – a mû za-

chvátil pocit du‰evní nevolnosti. Naã jsem tehdy mohla b˘t tak py‰ná?“ – TotéÏ jsem pfii rehabilitaci pociÈoval i já, kdyÏ jsem sly‰el v˘Àatky ze sv˘ch star˘ch protokolÛ. Nepoznával jsem sám sebe – jak jsem to mohl podepsat a je‰tû si myslet, Ïe jsem se z toho pomûrnû dobfie dostal, a dokonce zvítûzil?

104 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 105

ti!). Zanítí se mu oãní víãka, coÏ je velmi bolestivé. A pfii vy‰etfiování mu znova namífií do obliãeje pokojové reflektory. 14. Takov˘ nápad. âebotarjova v noci na 1. kvûtna 1933 v chabarovském GPU po celou noc, cel˘ch dvanáct hodin – nevysl˘chali, to ne – ale vodili k v˘slechu! VûzeÀ ten a ten – ruce za záda! Odvedou ho z cely a rychle nahoru po schodech do kanceláfie k vy‰etfiovateli. Dozorce odejde. Vy‰etfiovatel nejenÏe mu nepoloÏí ani jednu otázku, ale nenechá ho ani usednout a vezme sluchátko telefonu: „Odvést z ãísla 107!“ Odvedou ho, pfiivedou do cely. Jen si lehne na pryãnu, zarachotí zámek: „âebotarjov! K v˘slechu! Ruce za záda!“ A tam: „Odvést ze 107!“ Celkem vzato mohou ovlivÀovací metody zaãínat daleko dfiív neÏ v kanceláfii vy‰etfiovatele. 15. Vûzení zaãíná boxem, coÏ je nûco jako bedna nebo skfiíÀ. âlovûka, kter˘ byl právû zbaven svobody a je je‰tû pln˘ vnitfiního protestu, pfiipraven vysvûtlovat, pfiít se a bojovat, zavfiou pfii jeho prvním kroku vûzením do krabice, nûkdy osvûtlené, kde mÛÏe i sedût, nûkdy temné, kde mÛÏe jen stát, a to je‰tû pfiimáãknut˘ dvefimi.Tam ho drÏí nûkolik hodin, cel˘ den, den a noc. Hodiny plné nejistoty! – Îe by tu byl zazdûn na cel˘ Ïivot? JaktûÏiv se s niãím podobn˘m nesetkal, nemÛÏe to pochopit! Tak uplynou první hodiny, kdy se v duchu je‰tû boufií a protestuje. Nûktefií klesnou na mysli – právû kdyÏ je ãeká první v˘slech! Jiní se rozlítí – tím lépe, hned urazí vy‰etfiovatele, dopustí se neopatrnosti – a tím snadnûji se z nich udûlá soudní pfiípad. 16. KdyÏ se nedostávalo boxÛ, dûlali to i takto: Jelenu Strutinskou posadili v novoãerkasském NKVD na ‰est dní v chodbû na stoliãku – tak, aby se neopírala, nespala, nepadala a nevstávala. A to na ‰est dní! Zkuste tak sedût ‰est hodin! K tomu jako varianta: vûznû posadí na vysokou stoliãku, jaké b˘vají v laboratofii, aby mu nohy nedosáhly na zem; pûknû mu pak oteãou. Nechají ho tak sedût osm aÏ deset hodin. A bûhem v˘slechu, kdyÏ je vûzeÀ stále na oãích, ho posadí na obyãejnou Ïidli, ale takhle: na sam˘ krajíãek, na hranu sedadla (je‰tû víc dopfiedu! je‰tû víc!), tak aby se sice nesvalil, ale aby ho hrana bolestnû

VY·ET¤OVÁNÍ 105

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 106

tlaãila po cel˘ v˘slech. A nûkolik hodin mu nedovolí se pohnout. To je v‰echno? Ano, to je v‰echno. Zkuste to! 17. Podle místních pomûrÛ se mÛÏe box nahradit divizní jámou, jak tomu b˘valo v gorochoveck˘ch armádních táborech za Velké vlastenecké války. Do takové jámy, tfii metry hluboké a dva metry ‰iroké, hodili vûznû a on v ní musel strávit nûkolik dní a nocí pod ‰ir˘m nebem, nûkdy i za de‰tû; byla to jeho cela i latrína. A tfii sta gramÛ chleba a vodu mu tam spou‰tûli na provázku. Pfiedstavte si v této situaci sebe sama, a k tomu je‰tû jako právû zatãeného, kdy to v ãlovûku v‰echno vfie. TûÏko fiíct, zda k velkému roz‰ífiení této metody vedly jednotné instrukce v‰ech zvlá‰tních oddûlení Rudé armády nebo podobné táborové podmínky. Tak u 36. motorizované divize, která se úãastnila bojÛ u Chalchyn golu a v roce 1941 stála v mongolské pou‰ti, dali kaÏdému zatãenému bez dlouhého vysvûtlování (velitel zvlá‰tního oddûlení Samuljov) do ruky lopatu a poruãili mu kopat jámu pfiesnû tak velkou jako hrob (kombinace s psychologickou metodou!). KdyÏ zatãen˘ vyhloubil jámu víc neÏ do pasu, poruãili mu, aby si sedl na dno: hlava mu pfiitom uÏ nebyla vidût. Nûkolik takov˘ch jam hlídal jeden stráÏn˘, a zdálo se, Ïe je v‰ude kolem pusto.*) V této pou‰ti drÏeli vy‰etfiované, nechránûné pfied mongolsk˘m Ïárem a v noãním chladu neobleãené, bez jakéhokoliv muãení – proã se namáhat muãením? Denní pfiídûl byl sto gramÛ chleba a jedna sklenice vody. Poruãík âulpeÀov, jednadvacetilet˘ silák a boxer, sedûl takto cel˘ mûsíc. Za deset dní jím h˘baly v‰i. Za patnáct dní ho poprvé zavolali k v˘slechu. 18. Nechat vy‰etfiovance kleãet na kolenou – nikoliv v pfieneseném smyslu, n˘brÏ doslova na kolenou, tak aby si nesedal na paty a záda drÏel zpfiíma. U vy‰etfiovatele v kanceláfii nebo na chodbû ho tak lze nechat kleãet 12 hodin, nebo také 24 ãi 48. (Vy‰etfiovatel mÛÏe jít domÛ, spát, bavit se, je to propracovan˘ systém: ke kleãícímu ãlovûku se postaví stráÏ, stráÏní se stfiídají.)** Koho je dobré nechat kleãet? âlovûka na**) Jsou to patrnû mongolské vlivy. V ãasopise Niva z 15. 3. 1914, str. 218, je oti‰tûna kresba mongolské-

ho vûzení: kaÏd˘ vûzeÀ je zavfien v jakési truhle s mal˘m otvorem pro hlavu ãi potravu. Mezi truhlami chodí dozorce. **) Leckdo takhle v mládí zaãínal – jako stráÏn˘ u kleãícího ãlovûka. A dnes má uÏ jistû postavení,

dospûlé dûti…

106 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 107

lomeného, kter˘ uÏ je ochoten se vzdát. Dobré je nechat kleãet Ïeny. – Ivanov-Razumnik se zmiÀuje o variantû této metody: vy‰etfiovatel nechal kleãet mladého Lordkipanidzeho a vymoãil se mu do obliãeje! A v˘sledek? Lordkipanidze, na nûhoÏ dosud nic neplatilo, tím byl úplnû zlomen. Znamená to, Ïe i na hrdé tato metoda dobfie pÛsobí… 19. Nebo docela jednodu‰e nechat ãlovûka stát. Tfieba jen bûhem v˘slechÛ, to také vysílí a podlomí. Nebo je moÏné nechat vy‰etfiovaného pfii v˘slechu sedût, ale zato ho nechat stát v dobû od jednoho v˘slechu ke druhému (postaví se k nûmu stráÏ, dozorce dává pozor, aby se neopfiel o stûnu, a jestliÏe usne a svalí se, donutí ho kopáním opût vstát). Nûkdy staãí 24 hodin vstoje, aby se ãlovûk zhroutil a cokoliv pfiiznal. 20. Pfii takovém stání tfii, ãtyfii i pût dní nedají obyãejnû nic pít. Stále jasnûji se ukazuje, jak je v˘hodné psychologické a fyzické metody kombinovat. RovnûÏ tak je jasné, proã se v‰echna pfiedchozí opatfiení spojují. 21. zákazem spaní, jenÏ nebyl stfiedovûkem vÛbec docenûn: ten neznal kfiehké hranice toho rozpûtí, v nûmÏ si ãlovûk uchovává svou osobnost. Nevyspání, spojené je‰tû se stáním, Ïízní, prudk˘m svûtlem, strachem a nejistotou, vydá za muãení, zatemÀuje rozum, podr˘vá vÛli, ãlovûk ztrácí své „já“. (Jako v âechovovû povídce Spát…, ale tam je to daleko lehãí, tam si mÛÏe dûvãátko na chvíli lehnout a zakusit pfiestávky ve vûdomí, jeÏ v minutû blahodárnû osvûÏí mozek.) âlovûk jedná napolo nebo úplnû nevûdomky, takÏe mu jeho v˘povûdi nelze mít za zlé… A pfiedstavte si v tomto zamlÏeném stavu je‰tû cizince, kter˘ neumí rusky a jemuÏ dají nûco podepsat. Bavofian Jupp Aschenbrenner takhle podepsal, Ïe slouÏil v plynové komofie. Teprve v tábofie v roce 1954 se mu podafiilo dokázat, Ïe v oné dobû nav‰tûvoval v Mnichovû kurz elektrického svafiování.

¤íkali to pfiímo: „Nejste upfiímn˘ ve sv˘ch v˘povûdích, a proto se vám nepovoluje spát!“ Nûkdy z rafinovanosti nenafiídili stát, n˘brÏ posadili vy‰etfiovaného na mûkkou pohovku, jeÏ pfiímo uspávala (sluÏbu konající dozorce sedûl hned vedle nûho a pfii kaÏdém zamhoufiení oka ho kopl).

VY·ET¤OVÁNÍ 107

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 108

Jeden postiÏen˘ (jenÏ si je‰tû pfiedtím odsedûl ãtyfiiadvacet hodin v boxu se ‰tûnicemi) popisuje své pocity po muãení takto: „Mrazení z velké ztráty krve. Oãní sliznice jsou vyschlé, jako by mi nûkdo pfiímo pfied oãima drÏel rozÏhavené Ïelezo. Jazyk opuchl Ïízní a pfii sebemen‰ím pohybu píchá jako jeÏek. Polykací kfieãe zpÛsobují fiezavou bolest v hrdle.“ Zákaz spaní je skvûl˘ muãicí prostfiedek, jenÏ nezanechává vÛbec Ïádné viditelné stopy a nedává Ïádn˘ dÛvod k stíÏnostem, i kdyby mûla zítra propuknout neãekaná inspekce.*) „Nenechali vás spát? Tady pfiece není Ïádné sanatorium! Na‰i spolupracovníci kvÛli vám taky nespali!“ (Ale ve dne si to vynahradili.) Lze fiíci, Ïe zákaz spaní se stal pro Orgány univerzálním prostfiedkem, z kategorie muãení pfie‰el pfiímo do vnitfiního fiádu státní bezpeãnosti, a proto byla snaha fie‰it to co nejschÛdnûji, bez stavûní nûjak˘ch stráÏí. V Ïádné vy‰etfiovací vûznici si není moÏno od budíãku aÏ do veãerky ani na minutu zdfiímnout (v Suchanovce i jinde se proto pryãna sklápí pfies den ke zdi, v ostatních si vûzeÀ prostû nesmí lehnout, ba ani vsedû zamhoufiit oãi). Av‰ak hlavní v˘slechy b˘vají vÏdy v noci. A tak se automaticky ten, kdo je ve vy‰etfiování, nedostane ke spaní pfiinejmen‰ím pût dní v t˘dnu (v noci na nedûli a pondûlí si vy‰etfiovatelé sami chtûjí odpoãinout). 22. Vy‰etfiovatelsk˘ bûÏící pás – jako dal‰í vylep‰ení pfiede‰l˘ch metod. NejenÏe nespí‰, ale nepfietrÏitû tfii nebo ãtyfii dny a noci tû vysl˘chají vy‰etfiovatelé, ktefií se stfiídají. 23. ·tûnicov˘ box, o nûmÏ jsme se uÏ zmínili. V temné prkenné skfiíni jsou vypûstovány stovky, moÏná tisíce ‰tûnic, které se na vûznû bez saka nebo blÛzy hned hladovû vrhnou, pfielézají na nûho ze stûn a padají ze stropu. Zpoãátku s nimi rozhofiãenû bojuje, zamaãkává je na sobû a na stûnách, dusí se jejich puchem, ale za nûkolik hodin ochabne a bez odporu se nechá vysávat. 24. Korekce. AÈ je v cele jakkoliv zle, v korekci je to vÏdy mnohem hor‰í, odtamtud pfiipadá ãlovûku kaÏdá cela jako úpln˘ ráj. V korekci ho

*) Ostatnû inspekce, to bylo nûco tak nemoÏného a nevídaného, Ïe kdyÏ pfii‰la v roce 1953 do cely k za-

vfienému ministrovi státní bezpeãnosti Abakumovovi, dal se do hluãného smíchu, neboÈ ji pokládal za mystifikaci.

108 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 109

tr˘zní hladem a obvykle zimou (v Suchanovce v‰ak mají i horké korekce). Napfiíklad lefortovské korekce se vÛbec nevytápûjí, topná tûlesa vyhfiívají jen chodbu, a v této „vytápûné“ chodbû chodí dozorci ve válenkách a vat˘rkách. Vûznû v‰ak svléknou do prádla, nûkdy jen do spodkÛ, a tak musí strávit v tûsné korekci bez pohybu jeden aÏ pût dní (horká zelÀaãka je jen tfietí den). V první chvíli si myslí‰: to nevydrÏím ani hodinu. Ale nûjak˘m zázrakem si ãlovûk odsedí sv˘ch pût dní, i kdyÏ si tfieba uÏene nûjakou nemoc na cel˘ Ïivot. Korekce neb˘vají stejné; mají také své odrÛdy (vlhko, voda). V ãernovickém vûzení uÏ po válce musela Má‰a G. stát bosa dvû hodiny po kotníky v ledové vodû: pfiiznej se! (Bylo jí osmnáct let; jak jí bylo líto nohou, kdyÏ vûdûla, jak dlouho s nimi je‰tû bude muset Ïít!) 25. Máme povaÏovat za odrÛdu korekce zavírání vstoje do v˘klenku? UÏ v roce 1933 v chabarovském GPU tak muãili S. A. âebotarjova: zavfieli ho nahého do úzkého betonového v˘klenku, kde nemohl ani ohnout kolena, ani roztáhnout ãi pfiemístit ruce, ani pohnout hlavou. A to je‰tû nebylo v‰echno! Na temeno mu zaãala kapat studená voda (jak ãítankové!) a rozlévat se v praméncích po tûle. Jemu samozfiejmû neoznámili, Ïe je to jen na ãtyfiiadvacet hodin. Byla to hrÛza, ale pak ztratil vûdomí, druh˘ den ho na‰li polomrtvého, a tak se octl v nemocniãní posteli. Pfiivádûli ho k sobû ãpavkem, kofeinem, masírovali mu tûlo. Dlouho se nemohl upamatovat, jak se tam dostal a co se s ním den pfiedtím stalo. Cel˘ mûsíc nebyl schopen ani v˘slechu. (MÛÏeme pfiedpokládat, Ïe ten v˘klenek a kapací zafiízení neudûlali jen pro âebotarjova. V roce 1949 sedûl jeden mÛj spoluvûzeÀ z Dnûpropetrovsku v podobném v˘klenku, i kdyÏ bez kapající vody. Nemáme mezi Chabarovskem a Dnûpropetrovskem a v prÛbûhu ‰estnácti let pfiedpokládat dal‰í taková místa?) 26. O hladu jsme se uÏ zmínili pfii popisu kombinovaného nátlaku. Není to Ïádn˘ neobyãejn˘ zpÛsob: vynutit z vûznû pfiiznání hladovûním. Element hlad, stejnû jako vyuÏívání noci, se stal v podstatû souãástí v‰eobecného donucovacího systému. Uboh˘ vûzeÀsk˘ pfiídûl, v neváleãném tfiiatfiicátém roce 300 gramÛ, v roce 1945 v Lubjance 450 gramÛ, hra na povolování a zakazování balíãkÛ nebo nákupu ve vûzeÀské kant˘nû –

VY·ET¤OVÁNÍ 109

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 110

to platí pro v‰echny bez v˘jimky, to je univerzální. Kromû toho se v‰ak pouÏívá metody zostfieného hladu: jako tfieba u âulpeÀova, kterého nechali mûsíc o sto gramech – a pak kdyÏ ho pfiivedli z jámy, postavil pfied nûho vy‰etfiovatel Sokol kotlík hustého bor‰ãe a pÛl bochánku ‰ikmo rozkrojeného bílého chleba (zdálo by se, Ïe je to jedno, jak byl rozkrojen, ale âulpeÀov je‰tû dnes trvá na tom, Ïe byl rozkrojen velmi lákavû) – najíst ho v‰ak nenechal. Jak je to v‰echno staré, feudální, jeskynní! Nové je jen to, Ïe se toho pouÏívá v socialistické spoleãnosti. – O podobn˘ch metodách vypravují i jiní, je to bûÏn˘ jev. My v‰ak vylíãíme je‰tû jeden pfiípad s âebotarjovem, neboÈ je velmi rafinovan˘. Nechali ho sedût 72 hodiny ve vy‰etfiovací kanceláfii a dovolili jen – vyvádût ho na záchod. Jinak mu nedovolili ani jíst, ani pít (vedle stála karafa s vodou), ani spát. V kanceláfii byli po celou dobu tfii vy‰etfiovatelé. Pracovali na tfii smûny. Jeden neustále (a mlãky, aby ani trochu neru‰il vy‰etfiovance) nûco psal, druh˘ spal na pohovce, tfietí chodil po místnosti, a jakmile zaãal âebotarjov usínat, hned ho uhodil. Pak si vy‰etfiovatelé vymûnili funkce. (Tfieba byli sami za nûjaké nepofiádky z trestu pfieloÏeni na tuto práci.) Najednou pfiinesli âebotarjovovi obûd: mastn˘ ukrajinsk˘ bor‰ã, kotletu s opeãen˘mi brambory a v kfii‰Èálové karafû ãervené víno. âebotarjov v‰ak odjakÏiva cítil odpor k alkoholu, a proto víno nepil, i kdyÏ ho vy‰etfiovatel nutil (moc ho ale nutit nemohl, to by pokazilo hru). Po obûdû mu fiekli: „A teì podepi‰, cos vypovûdûl pfied dvûma svûdky!“ – to znamená, co bylo mlãky sepsáno za pfiítomnosti jednoho spícího a jednoho bdícího vy‰etfiovatele. Hned na první stránce se âebotarjov doãetl, Ïe byl jedna ruka se v‰emi v˘znamn˘mi japonsk˘mi generály a Ïe ode v‰ech dostal ‰pionáÏní úkoly. A tak zaãal stránky pfie‰krtávat. Zbili ho a vyhodili. Blaginin, kter˘ byl také zamûstnán u V˘chodoãínsk˘ch Ïeleznic a byl spolu s ním zatãen, proÏil totéÏ, vypil v‰ak víno, v pfiíjemném opojení podepsal – a byl zastfielen. (Tomu, kdo tfii dny hladovûl, staãí jediná skleniãka. A tady to byla celá karafa!) 27. Bití, jeÏ nezanechává Ïádné stopy. Bijí gumov˘mi obu‰ky, bijí pytlíky s pískem, vráÏejí ‰tulce. Velmi bolestivé jsou údery do kostí, napfiíklad vy‰etfiovatelskou holínkou do holenû, kde je kost skoro na povrchu. Velitele brigády Karpuniãe-Bravena bili jednadvacet dní za sebou. (Dnes

110 SOUOSTROVÍ GULAG

Zlom1-1-448

29.8.2011 11:39

Stránka 111

fiíká: „I po tfiiceti letech mû bolí v‰echny kosti i hlava.“) KdyÏ vzpomínal na to, co sám proÏil a co sly‰el od druh˘ch, napoãítal dvaapadesát druhÛ muãení. Bolestivé je také toto: vy‰etfiovanému sevfiou ruce do zvlá‰tního zafiízení tak, aby dlanû leÏely naplocho na stole, a hranou pravítka ho bijí do kloubÛ – mÛÏe se ukfiiãet! Má se z bití zvlá‰È oddûlit vyráÏení zubÛ? (Karpuniãovi jich vyrazili osm.) Tajemníkovi Karelského oblastního v˘boru G. Kuprijanovovi, kterého zavfieli v roce 1949, vytloukli nejen jeho vlastní zuby, jeÏ se nepoãítaly, ale i zlaté. Na ty mu nejdfiív dali potvrzení, Ïe je vzali do úschovy. Pak si to ale rozmysleli a potvrzení mu zas vzali.

Jak kaÏd˘ ví, rána pûstí do solárního plexu vyrazí dech a nezanechá nejmen‰í stopy. Plukovník Sidorov, kter˘ byl po válce v Lefortovu, pouÏíval zas volného kopu galo‰í do muÏského pohlaví (fotbalisté, ktefií dostali míãem do slabiny, dovedou takov˘ kop ocenit). Tato bolest se nedá s niãím srovnat, obvykle se pfii ní ztrácí vûdomí.*) 28. V novorossijském NKVD vymysleli strojek na drcení nehtÛ. V tranzitních vûznicích bylo pak vidût mnoho lidí z Novorossijsku, kter˘m nehty slezly. 29. A co svûrací kazajka? 30. A zlomení pátefie? (Opût v chabarovském GPU, 1933.) 31. A uzda („vla‰tovka“)? Je to metoda pouÏívaná v Suchanovce, ale znají ji i v archangelském vûzení (vy‰etfiovatel Ivkov, 1940). Dlouh˘ hrub˘ ruãník se v polovinû vloÏí do úst (jako uzda) a pak se jeho konce napnou pfies záda a uváÏou na paty. A takhle v oblouku s praskajícími zády si bez vody a jídla poleÏ na bfii‰e asi dva dny a dvû noci! Máme ve vypoãítávání pokraãovat? A jak dlouho? Co v‰echno si nevymyslí ti sytí, bezcitní zahaleãi?

*) V roce 1918 soudil moskevsk˘ revoluãní tribunál b˘valého dozorce carského vûzení Bondara. Jako

nejhor‰í pfiíklad jeho krutosti bylo v obÏalobû uvedeno, Ïe „v jednom pfiípadû udefiil politického vûznû tak silnû, Ïe mu praskl bubínek“. (Krylenko, V pûti letech, cit. dílo, str. 16.)

VY·ET¤OVÁNÍ 111