KAPITOLA
15
Vlachovo Bˇrezí
ˇ Toto pošumavské mˇesteˇcko proslavili po celých Cechách malíˇri venkovských jevišt’, loutkových divadélek a pˇrepestrých divoˇcin na pruˇ ˚ celí poutní stˇrelnice. Jen si vzpomente ˇ na pˇredstavení koˇcujícího loutkáˇre Koˇcky, i na oponu, s které Libuše vˇeští slávu Prahy, upamatujte se na ružová ˚ lýtka Boženina u peruckého potoka, na knížete Oldˇricha a vladyku Horymíra, kteˇrí vyjeli na štíhlonohých brunách z dílny tˇechto strujc ˚ u˚ ilusí. Než kluci pˇriˇcichnou o pouti k stˇrelnému prachu asponˇ pomyslnˇe, než sestˇrelí papírovou ruži ˚ drátem pˇripevnˇenou k špejlíku, vzruší svou obraznost za zvuku amplionu velmi svudnou ˚ podívanou, vyobrazenou na plátnˇe olejovými barvami. Lovec s tropickou pˇrilbou zamíˇril lankasterkou na rozevˇrenou krokodilí tlamu, jejíž zuby jsou zakrváceny ukousnutou nohou cˇ ernochovou. Vlˇcí smeˇcka pˇrepadla na zasnˇežené ruské stepi uhánˇející sánˇe (pˇrední se právˇe zahryzl do prsou krajního konˇe) – a jinde zase tygr královský prchá nádherným skokem pˇred puškou indického maharadži, sedícího na sloním hˇrbetˇe v pˇrebujelé vegetaci indické džungle. Výtvarná kolportáž rodokapsu, ˚ která má vždycky u diváctva mnoho nadˇeje na úspˇech. Mˇesteˇcko, puvabnˇ ˚ e rozložené na úpatí Vyšoháje, uvede naše vzpomínání 1
15. Vlachovo Bˇrezí
do idyly i do dramatu. Odmysleme si barokní kupole s farního chrámu, pˇredstavme si na miste herbersteinského zámku prostou vladyˇcí tvrz, v obrazu mˇesteˇcka vynechme nˇeco chalup, a jsme o nˇekolik století v minulosti. Sousední kostel husinecký byl ještˇe filiálním, když ze zdejší fary spravoval svou chudou obec vˇerˇ ících Oldˇrich z Bˇrezí, syn místního vladyky. Snad právˇe on pokˇrtil Jana z Husince1 vodou z gotické kˇrtitelnice vlachobˇrezské, ponˇevadž tehdy osadníci husinectí patˇrili ještˇe pod duchovní správu jeho farnosti. Zboží bˇrezské pˇrešlo pozdˇeji v držení Malovcu˚ z Malovic a po jednom z nich, Vladislavovi, zkrácenˇe Vlachovi, nazývalo se od té doby Bˇrezím Vlachovým. On spolupodepsal a zpeˇcetil stížný list, poslaný do Kostnice, a se svými poddanými stál vˇernˇe pˇri kalichu. 1 po katastrofˇe bˇelohorské zustali ˚ Vlachobˇrezští “pevní u víˇre” a k ušní zpovˇedi museli být pozdˇeji pˇrinuceni násilím soldátským i jesuitským. Nevím, považovalo-li za trest “skryté semeno” (po soudu doby ovšem kacíˇrské) dlouhé farní bezvládí, ale asponˇ nepˇríjemností byla pro nˇe chuze ˚ k církevním obˇradum ˚ do vzdálených Prachatic. Soldateska tˇricetiletá zanechala jistˇe i v této tvrdohlavé obci jizvy spáleništ’ a pole pýrem zbujela – dlouho trvalo, než sousedé se mohli poklidnˇeji vˇenovat rozkvˇetu svých živností, z nichž soukenická slynula dobrou povˇestí svého díla Široko v kraji. Domek v uliˇcce Na Kavˇcinci pˇripomene svého zrozence Jana Vlastislava Plánka, vlasteneckého písmáka a strakonického2 buditele, z jehož “Pamˇetí” se dovíme mnohou podrobnost ze zdejšího života té doby. Zdejší fara hostila delší cˇ as i samotného patriarchu našeho obrození Josefa Jungmanna3 a probuzenecký autor tragedie “Angelina”, František Turínský, tu dvˇe léta justiciároval. Škoda, že sešlo básníku Janu Vlastimilu Kamarýtovi ze zamýšlené presentace na zdejší faru, mohl býti poblíž svého pˇrítele Plánka i rodných 4 ˇ konˇcin Celakovského a Vlachovo Bˇrezí by bylo dnes bohatší o jednu zajímavou obrozeneckou postavu. ˇ Hus: Ceský kazatel a reformátor (1370-1415). (viz obrázek na str. 9) Okresní mˇesto na soutoku Otavy a Volynky, ˇ asi 24 000 obyvatel. (viz mapa na str. 15, obrázek na str. 4) 3 Josef Jungmann: Ceský ˇ jazykovˇedec a pˇrekladatel (1773-1847). (viz obrázek na str. 9) 4 František Ladislav Celakovský: ˇ ˇ Ceský básník národního obrození (1799-1852). (viz obrázek na str. 9) 1 Jan
2 Strakonice:
2
15. Vlachovo Bˇrezí
Duší pˇredobrou byl “páter Radost” z Klostermannova5 románu “Ecce homo”, který ze štekenského ˇ dˇekanství se navždy pˇrestˇehoval k vˇecˇ nému odpoˇcívání pod hˇrbitovní lípy svého rodištˇe. Páter Radost – tímto “pˇrezdˇevem” si totiž osadníci a rodáci vyjádˇrili po svém pátera Vendelína Pˇrerosta, jenž v celém živobytí nikoho nedovedl zarmoutit. Na bohaté faˇre hospodaˇril, ale neschránˇel vˇeru hˇríšný mamon, rozdávaje plnýma rukama mnohdy i tˇem, kteˇrí s chudobou nebyli v žádném pˇríbuzenství. Nikdo na svˇetˇe není bez slabustek; ˚ náš pan dˇekan mel k smrti rád rapé6 a “ten boží trunk”. ˇ Slavná konsistoˇr mu však zlomyslnˇe kazívala jeho “radost ze života”. Posílávala mu kaplany, vyhýbající se hospodˇe jako pˇredpeklí, takové svˇetce, že z písniˇcek umˇeli zazpívat právˇe jenom ty kostelní. – Ted se jistˇe raduje nˇekde v ráji se svými stolovníky ze Štˇeknˇe, nebot’ právˇe v nebi si nemužeme ˚ pˇredstavit tváˇre zchmuˇrené a asketické. Profesor Josef Brož znal u Vlachova Bˇrezí každý kámen a o všem tady nˇeco vˇedˇel. Jak by nevˇedˇel o zednickém mistru Jakubu Bursovi, na nˇehož v celém okolí upomíná tolik památek? Vidíte-li nˇekde zbarokisovaný štít se sloupky a stylisovaným zednickým smrˇckem – nebo jiný s božím okem ve vrcholu, dejte si pozor na legendu s letopoˇctem, z níž se dozvíte nejen jméno stavebníkovo, ale leckde si pˇreˇctete i jméno Jakuba Bursy. Nevadí, že neumˇel kreslit plány: jeho stavby jsou jistˇe bytelné, úˇcelné a osobité. Plastickou vyzdobu rˇ ezal do malty na místˇe, vlastní rukou, bez pˇredloh i nákresu, ˚ svˇerˇ uje se zcela jenom své obraznosti. U Dudáku˚ v Libotyni vyzdobil štít reliéfem Umuˇcení Kristova, Boškovu živnost v Jiˇreticích andˇelíˇcky s kalichem. S jeho umem se setkáme nejen ve Dvorech a v Bušanovicích, ˇ v Pˇredslavicích a Cernˇ eticích, ale v konˇcinách ještˇe vzdálenˇejších Vlachova Bˇrezí. Zemˇrel v osmdesátých letech minulého století zcela chud – víc rozdávaje ze svého ducha, než aby myslil na rozhojnˇení svých statku˚ pozemských. Chtˇel vˇecˇ nˇe bych býti jen jak podzimek však jako ten první a zdravý. (Jan Neruda) * Prvního dne záˇrijového roku 1878 zastavil na zdejším zámeckém nád5 Karel Klostermann: Ceskonˇ ˇ emecký spisovatel (1848-1923), autor realistické prózy pˇredevším se šumavskou tematikou. (viz obrázek na str. 11) 6 rapé: šnupací ˇ tabák
3
15. Vlachovo Bˇrezí
4
Strakonice
lípa
Štˇekenˇ
Bušanovice
Vysoká u Pˇríbramˇe
Písek
15. Vlachovo Bˇrezí
ˇ voˇrí koˇcár z nˇehož vystoupil vousatý básník. Reditel panství Alois Tichý ještˇe neoˇcekával svého bratrance; dcera Aniˇcka se však nˇeco natˇešila na strýˇckovu návštˇevu, dopisem slibovanou. Znali se z Prahy, kde Jan Neruda7 krátce pˇred’ tím galantnˇe provázíval tuto svou mladiˇckou neteˇr z venkova do lóže Prozatímního divadla – a do jejích oˇcí se zadíval “hluboko, pˇrehluboko...” V jejich jiskˇrivém zrcadle se pomalu ztrácela jiná sliˇcná tváˇr dívˇcí, také horoucnˇe milovaná a vzpomínaná, nad jejímiž osmnácti lety se pˇredˇcasné zavˇrel hrob na podˇcapelském hˇrbitovˇe v kraji berounském. Terezie Macháˇcková – Tereza á Gesu z “Prostých motivu”? ˚ Básník se na cestˇe z Prahy nejdˇríve zastavil u Kounicu˚ ve Vysoké8 na Pˇríbramsku a potom v Písku9 , kde prožil noc jistˇe neklidnou. U Heyduku˚ chtˇel pˇrekvapit své pˇrátele v jejich první rodiˇcovské radosti, ale vskutku neˇcekané pˇrekvapení mˇel tam pro sebe pˇrichystáno. Hnal se vesele ke kolébce své kmotˇrenky – ale bílá rakviˇcka Jarmilˇcina byla už zasypána hlínou u kostelíka svaté Trojice10 . Odlákala ji Smrtka – “malá Smrtka – sama dítˇe”. Odjel cˇ asnˇe zrána a jen lístek, popsaný verši “Balady dˇetské”, zustal ˚ na pˇrítelovˇe psacím stole místo dlouhého rozlouˇcení. “Binokl na oˇcích, v ruce hul” ˚ kráˇcel zjitra zámeckou zahradou vlachobˇrezskou, pobzukuje sí nové verše do “Prostých motivu”, ˚ aby se zastavil na výšinˇe U svatého Ducha a potom zase na starém židovském hˇrbitovˇe, plném omšelých náhrobku˚ a ticha. Co chvíli zatahal za cˇ ernou šnˇ urku ˚ cvikru, maˇckaje roztržitˇe viržinku “blondýnku”, zatím co mu hostitelˇcína péˇce pˇripravovala k obˇedu pstruhy i raky a Aniˇcka slunný pokoj, zmˇenˇený pozdˇeji v hrabˇecí ložnici. Odtud dlouze vyhlížíval k Líbinu pˇres husinecké údolí na prachatickou stranu a zase k lesu Hradišti. Aniˇcka Tichá... Nesmˇejte se pavuˇcince na mých vlasech, kamarádi, nesmˇejte se do oˇcí nám, 7 Jan Neruda: Ceský ˇ básník a novináˇr (1834 Praha – 1891 Praha), cˇ len májovcu; ˚ zakladatel žánru fejetonu. (viz obrázek na str. 11) 8 Vysoká u Pˇríbramˇ e: Vesnice na Pˇríbramsku; anglický park se zámeˇckem, v nˇemž mˇel své letní sídlo Antonín Dvoˇrák. (viz obrázek na str. 4) 9 Písek: Historické jihoˇ ceské mˇesto, asi 30 000 obyvatel, první zmínka z r. 1243. (viz mapa na str. 15, obrázek na str. 4) 10 kostel Nejsvˇ etˇejší Trojice v Písku: Pozdnˇe gotický kostel z r. 1576 s renesanˇcní kazatelnou. (viz mapa na str. 16, obrázek na str. 7)
5
15. Vlachovo Bˇrezí
že se máme s mladou rádi. Tˇreba bylo pozdní lásce jako v sadˇe na podzimí: kapky mlhy po travinˇe, bílé kvítko mezi nimi pˇrece i to pozdní kvítko ještˇe teší mladou duši, pˇeknˇe hustým vlasum ˚ dívˇcím, pˇeknˇe plným nadr ˇ um ˚ sluší. Bílé kvítko jahodové, sedmikrása bˇelolistá a má zšedlá hlava má snad na tˇech nadrech ˇ také místa. * Jdu básníkovou krajinou, vyvolávaje si jeho pˇrírodní dojmy – ale, drahý Jene Nerudo7 , které “bílé kvítko” jste tu vlastnˇe vidˇel v krupˇ ˚ ejích podzimí nich mlh? Je tu rˇ ebˇríˇcek, je tu parnasie12 i “sedmikrása bˇelolistá” – ale “bílé kvítko jahodové” pˇrece už dávno, dávno odkvetlo. Rozkvete-li i v záˇrí v tˇechto vysokých polohách, je to pˇrece jen anomálie. Nechtˇel jste snad vyjádˇriti touto (nechtˇenou?) zámˇenou nˇejaký vnitˇrní neodbytný pocit, posledními verši tak rozpaˇcitˇe napovˇedˇený? Tato botanická zmýlená se mohla snadno pˇrihoditi básníku výluˇcnˇe mˇestskému (i když o nˇem víme, že svá dˇetská léta asponˇ zˇcásti prožil na venkovˇe) – ale proˇc to omlouvání za lásku, jarem dýchnutou do pavuˇcin jesenˇe? Parnasii12 jste znal. Nejde o omyl. Já hnal se pestrým, luzným za motýlem, byl samý nach a plný zlaté zdoby však trhám zpˇet zas zelenou svou síti; kam on mˇe used, bují toˇriˇc – kvítí umrlˇcí hlavy do podoby. 12 tolie
6
bahenní: Parnassia palustris (viz obrázek na str. 13)
15. Vlachovo Bˇrezí
kostel Nejsvˇetˇejší Trojice v Písku
Boubín
Lštˇení
lišaj smrtihlav
Puˇcanka
Volynˇe
7
15. Vlachovo Bˇrezí
Já vesel hledal snˇežnou parnasii, má kvˇet tak milý, srdce do obrazu, a nasel jí – však ruka zpˇet se veze: kol kvítka mura ˚ smrtonoška leze s umrlˇcí lebkou ve svém vazu. * Tak pˇrece jen obraz Terezie Macháˇckové nebyl ještˇe setˇren docela... Kde jste ale poznal toˇriˇc? V této krajinˇe nebo v Preslovˇe “Rostlináˇri”? Toˇriˇc pavoukonosný, jehož kvˇet podoby pavouˇcí mohl ve vás vzbuditi pˇredstavu umrlˇciny... Pojd’ – pojd’! To ve výši kdes volá a zní to jako ptáka skˇrek; já rozhlédl se: cˇ erná vrátka a malý veský hˇrbituvek. ˚ To by mohla být Svatá Máˇrí. Pˇrišel jste do této vesniˇcky od svatovojtˇešského kostelíka ze Lštˇení14 , kde hospoda u Taliánu˚ hostila cˇ asto i Adolfa Heyduka, a posedˇel v téže hospodˇe prapodivného pruˇ ˚ celí ve Svaté Máˇrí, které tam zˇríme podnes. A jaká vyhlídka! “Nás Boubín15 má šedivou cˇ epiˇcku”, “z mlh dešt’ovou polívku vaˇrí”, “již širý kraj zhnednul a hory jsou jak holé zdˇe”, “plují mráˇckové šedí...” Pod kostelním štítem stojí tˇesnˇe u zdi železný kovaný kˇríž. Otvírám dvíˇrka starodávné schrány – a zapištˇení smrtihlavovo vylekalo mou tváˇr do údˇesu. Ne, to není vymyšleno. Mám v zápisníku peˇclivˇe nakreslen i kˇríž, i muru, ˚ i zaznamenán opis nápisu náhrobního: “Zde odpoˇcívá welebný pán Matˇeg Žabka, jenž v stém roku vˇeku svého dne 22ho cˇ erwence 1840 pohˇrben bil.” Náhoda? Nevˇerˇ ím v ni – tento kˇríž zde i tehdy jistˇe stál – ale kde je tu toˇriˇc? Tuto kvˇetinu našel jsem až po letech na vrchu Puˇcance nad Hejnou nedaleko Práchnˇe16 a verte, že jsem od té doby nezažil vˇetší botanické pˇrekvapení na svých jihoˇceských potulkách. Jaroslave Seiferte, uvˇedomil sis duchovní pˇrítomnost Nerudovu, obzíraje ze zátonské ˇ tišiny kopce tohoto kraje? Dvˇe krásné, citlivé básnˇe jsi nám tu napsal; jednu o hˇrbitovˇe, ale Tvá roztoužená Musa oslovila vroucnˇeji 14 Lštˇ ení: Vesnice východnˇe od Vimperka, první zmínka z r. 1352. (viz mapa na str. 15, obrázek na str. 7) 15 Boubín: Šumavský vrchol (1362 m), nˇ emecky Kubany. (viz mapa na str. 14, obrázek na str. 7) 16 Práchen: ˇ Vrchol nad Horažd’ovicemi, 512 m. (viz mapa na str. 14)
8
15. Vlachovo Bˇrezí
Jan Hus
Josef Jungmann
František Turinský
ˇ František Ladislav Celakovský
9
15. Vlachovo Bˇrezí
Bedˇricha Smetanu v druhé básni vˇenované Zátoni. – Možná, že slyšels i písniˇcku, ve zdejším kraji zpívanou: Svatý Vojtˇech na vršíˇcku, Svatá Máˇrí v dolinˇe, povˇez ty mnˇe, muj ˚ Honzíˇcku, kdy zas pˇrijdeš z Volynˇe17 . Autorství tady všeobecnˇe pˇrikládají Nerudovi7 – i to je možné. Byl na obou místech. V hospodˇe u Svatého Vojtˇecha pˇrinesla mu šenkýˇrka na stul ˚ horkou šišku chleba, právˇe z pece vytaženou. Rozlomila ji na kusy a dala za okno vychladnouti. Bože, jak kuˇrata tenkrát rozradovala našeho básníka! Pˇrilétla a klovala ještˇe kouˇrící se stˇrídku. Nám je už jasný jeden verš: zoraná pole krásnˇe jako cˇ erstvý chleba voní. A víme, odkud se vzal i taneˇcní, lehounký, usmˇevavý rytmus nˇekterých “Balad a romancí”. V Chlumanech stará Janská zpívala a tancovala všechny písniˇcky i tance z celého Podlesí, “Zavíjenou” i “Konopíckou” – a Jan Neruda7 dychtivˇe poslouchal a zapisoval si všecho na místˇe. Jaké to asi bylo smyslové osvˇežení pro básníka z Prahy! Všechny vzpomínky soustˇreduje však stále jedno jediné jméno: Aniˇcka Tichá. Byla tato láska opuštˇena nebo podvedena v nárocích na svuj ˚ erotický sen? Zdá se, že ano – zadíváme-li se pozornˇeji do tváˇre pozdˇejší paní, nešt’astnˇe provdané za jiného. Básníku, kolikrát už Vás lásky opustily? – Odpeˇcetíme-li si vzkaz Vašich veršu, ˚ neubráníme se tentokrát Vašim slzám ˇ pokání – a z Ceho jste se kál? Tak zvolna – tak smutnˇe – tak sám a sám svou lodku dál životem sunu – což nechtˇela pražádná dušiˇcka sem do mého vsednout cˇ lunu? Ach, odpust’ mnˇe pánbuh ˚ tu otázku a neˇcinˇ muj ˚ hˇrích ještˇe vˇetší: když vesla nad vlny nadzdvihnu -vždy kanou s nich slze nˇecˇ í! Když na konec kormidla pohlédnu, vždy trhnu tak plaše, tak prudce: tam vzadu ty pruhy, – tot’ spínají se za mnou dvˇe bílé ruce! Aniˇcka Tichá? – Ano. Mˇel jste odvahu rozdmýchati jiskry, ale pˇred plamenem jste udešenˇe couvl. Proˇc? – Probudil jste v dívˇcí duši písenˇ a pˇrestal na nejkrásnˇejším místˇe – když se chtˇela nejšíˇre rozletˇet – vykloubil jste jí kˇrídla. ˇ duvˇ – Cí ˚ ery bylo vlastnˇe zneužito? Básníku, zdá se mi, že nˇejak pˇríliš lehce (nechci rˇ íci lehkomyslnˇe) pˇresunujete bˇrímˇe odpovˇednosti nˇekam, cˇ emu jste se celý život vyhýbal. Nenadlehˇcil jste si, asponˇ trochu, kˇríž svého pokání? Vždyt’ i jméno boží píšete tady bez vˇežiˇcky: 17 Volynˇ e:
10
Mˇesto na Volynce, ˇ asi 3200 obyvatel. (viz mapa na str. 15, obrázek na str. 7)
15. Vlachovo Bˇrezí
Karel Klostermann
Jan Neruda
Adolf Heyduk
rˇ ebˇríˇcek obecný
11
15. Vlachovo Bˇrezí
“... však jsem chtˇel také št’asten být však pánbuh ˚ nechtˇel tomu.” Aniˇcka Tichá... Dívala se za Vámi svým hlubokým zrakem, když jste tehdy odjíždˇel z hrabˇecího sídla zase nˇekam k Vídni, ale jedna sloka “Prostých motivu” ˚ nám napovídá mnoho i z vašeho louˇcení. Ach, takhle, pˇevˇce, zahynout jako ta luˇcní tráva. Ret bledne již, tvuj ˚ skon ti vˇeštˇe, a na nˇem necht’ ti písenˇ ještˇe v omamnou sloku povyzrává.*
12
15. Vlachovo Bˇrezí
tolie bahenní
toˇriˇc pavoukonosný
Bedˇrich Smetana
13
15. Vlachovo Bˇrezí
Vlachovo Bˇrezí – mapa rybníku˚ a vrcholu: ˚ 1 – Libín, 2 – Boubín, 3 – Práchen, ˇ 4 – Puˇcanka
14
15. Vlachovo Bˇrezí
Vlachovo Bˇrezí – mapa mˇest a vesnic: 1 – Vlachovo Bˇrezí, 2 – Prachatice, 3 – Strakonice, 4 – Štˇeken, ˇ 5 – Libotynˇe, 6 – Jiˇretice, 7 – Bušanovice, 8 – ˇ Pˇredslavice, 9 – Cernˇ etice, A – Písek, B – Svatá Maˇrí, C – Lštˇení, D – Hejná, E – Záton, ˇ F – Volynˇe, G – Chlumany
15
15. Vlachovo Bˇrezí
Vlachovo Bˇrezí – mapa kostelu˚ a kaplí: 1 – kostel Zvˇestování panny Marie ve Vlachovˇe Bˇrezí, 2 – kostel Nejsvˇetˇejší Trojice v Písku, 3 – kostel sv. Vojtˇecha ve Lštˇení 16
Rejstˇrík
17
Rejstˇrík
ˇ Celakovský, František Ladislav, 2 ˇ Cernˇ etice, 3 Štˇeken, ˇ 3 rˇ ebˇríˇcek obecný, 6 židovský hˇrbitov ve Vlachovˇe Bˇrezí, 5
Jiˇretice, 3 Jungmann, Josef, 2 kˇrtitelnice, 2 Klostermann, Karel, 3 knˇežna Libuše, 1 Konstanz, 2 kostel Nejsvˇetˇejší Trojice v Písku, 5 kostel sv. Vojtˇecha ve Lštˇení, 8, 10 kostel Zvˇestování panny Marie ve Vlachovˇe Bˇrezí, 2
Angelina, 2 Balady a romance, 10 Ballada dˇetská, 5 Boubín, 8 Brož, Josef, 3 Bušanovice, 3 Bursa, Jakub, 3
lípa, 3 Lštˇení, 8 lišaj smrtihlav, 8 Libín, 5 Libotynˇe, 3
Chlumany, 10 cvikr, 5
Neruda, Jan, 5, 6, 10 Ecce homo, 3 Oldˇrich z Bˇrezí, 2 Hejná, 8 Heyduk, Adolf, 5, 8 Hus, Jan, 2
Písek, 5 Pˇredslavice, 3 18
ˇ REJSTRÍK
ˇ REJSTRÍK
Pamˇeti, 2 Plánek, Jan Vlastislav, 2 Práchen, ˇ 8 Prachatice, 2 Prosté motivy, 5, 12 Puˇcanka, 8 rapé, 3 Seifert, Jaroslav, 8 Smetana, Bedˇrich, 10 Strakonice, 2 Svatá Maˇrí, 8, 10 Tichý, Alois, 5 toˇriˇc pavoukonosný, 8 tolie bahenní, 6 Turínský, František, 2 Vlachovo Bˇrezí, 1–3 Volynˇe, 10 Vysoká u Pˇríbramˇe, 5 zámek Vlachovo Bˇrezí, 2, 5 Záton, ˇ 10
19
