Kancelář veřejného ochránce práv Údolní Brno V Praze

RYTMUS o.s. Bruselská 16, 120 00 Praha 2 tel./fax : +420 224 251 610, +420 224 255 819, e-mail : [email protected], http://www.rytmus.org IČO : 61383783, DIČ: CZ 61383783, bankovní spojení: KB Praha 2, č.ú. 27 – 2285770277 / 0100

Kancelář veřejného ochránce práv Údolní 39 602 00 Brno

V Praze 2.8.2010

Vážení, rádi bychom kancelář ochránce práv informovali o projektu, který realizovala v průběhu minulých dvou let naše organizace, o. s. Rytmus. Projekt Od klienta k občanovi byl podpořen z norských fondů prostřednictvím NROS. Součástí projektu bylo vytvoření tří kurzů pro osoby s potížemi v učení (dle u nás dosud používané terminologie osob s mentálním postižením): kurz Moje práva, kurz Snadné čtení a kurz Hodnocení kvality sociálních služeb. O posledním z nich bychom vás rádi informovali podrobněji, protože svým způsobem doplňuje / může doplňovat systém hodnocení kvality sociálních služeb prováděných formou inspekcí kvality nebo i návštěvou ombudsmana. Hlavní myšlenkou vytvoření a následné realizace kurzu bylo zapojit do hodnocení sociálních služeb osoby, pro něž jsou nebo měly by být sociální služby poskytovány. K této myšlence nás vedl následující hlavní důvod: jakkoli se snaží inspekce kvality hodnotit kvalitu služby ve smyslu naplňování práv jejich uživatelů a míry jejich zapojování do běžného života, jde o pohled vnější a odborný. To je jistě v pořádku. Naproti tomu hodnocení realizované samotnými osobami s potížemi v učení dává možnost získání pohledu na poskytování kvalitních služeb z druhé strany, ze strany potenciálního uživatele služby, navíc vrstevníka, který služby zatím nevyužívá. Dle reakcí jednotlivých zařízení, kde hodnocení kvality hodnotiteli s potížemi v učení proběhlo, je možno potvrdit opodstatněnost původní myšlenky – významu získání jiného pohledu na způsob poskytování služby. Poskytovatelé, u nichž proběhlo hodnocení, získali rovněž „body“ v naplňování kritéria standardů kvality sociálních služeb, konkrétně kritéria 15c - Poskytovatel zapojuje do hodnocení poskytované sociální služby také zaměstnance a další zainteresované fyzické a právnické osoby. K hodnocení byly vybrány 2 typy sociální služby - chráněné bydlení a v domov pro osoby se zdravotním postižením (DOZP). Z výsledků provedených hodnocení se potvrdil předpoklad, že chráněné bydlení dává svým uživatelům větší možnosti zapojení do běžného života, než umožňují Domovy pro osoby se zdravotním postižením. Uživatelé hodnocených chráněných bytů vesměs pracují na běžném pracovišti nebo jsou zaměstnáni v chráněné dílně. Volný čas tráví většinou podle svého. Je respektováno soukromí a služby jsou poskytovány individualizovaně.


Naproti tomu v DOZP zůstává problematická oblast dodržování práv uživatelů v mnoha oblastech. Pro ilustraci uvádíme jeden příklad z hodnocení DOZP v Karlovarské kraji (nejdůležitější zjištění z oblasti soukromí) „v pokojích klientky nemají kromě plyšáků, rádia a TV žádné vlastní věci, stěžují si na nedostatky v oblasti soukromí. Při mytí se nemohou v koupelnách zamknout (není tam klíč, klíče mají sestřičky, jedna klientka řekla, že používá cedulku obsazeno). Návštěvu na pokoj si mohou přivést jen někdy nebo ne (sestřičky to nemají moc rády, jenom když to sestřičky dovolej), s přítelem o samotě být v pokoji nemohou, 2 odpověděly, že jdou raději někam ven do zahrady. Osobní věci nemají ve skříňce se zámkem, dávají to do šuplíku a to se nedá zamykat. 4 z 5 nemají klidné místo, kam by si zalezly, když je jim smutno, 3 z 5 si nevybíraly spolubydlící (zatím se mě neptaly, se sestrou bydlím, to mi tam dali oni, personál)“. Metodika hodnocení i vlastních 8 hodnocení byly provedeny v rámci projektu Od klienta k občanovi. Poskytovatelům sociálních služeb byly nabídnuty zdarma. V přílohách posíláme popis kurzu a procesu hodnocení a příklad Popisu prostředí (součást hodnotící zprávy). Věříme, že zkušenosti s hodnocením kvality sociálních služeb lidmi s potížemi v učení může být i pro vaši instituci zajímavý. V případě zájmu o spolupráci, využití pro společný projekt nebo poskytnutí dalších informací nás neváhejte kontaktovat.

Za Rytmus, o.s.

Mgr. Pavla Baxová ředitelka


Příloha 1: Popis kurzu a způsobu hodnocení Do kurzu bylo vybráno na základě osobního pohovoru 8 zájemců, později frekventantů. Kritérium pro přijetí zájemců do kurzu byla alespoň částečná schopnost přečíst a porozumět psanému textu, zájem o sociální služby a zájem účastnit se naplánovaných hodnocení přímo v zařízení. Během asi 20 hodin teoretické přípravy lektorky probíraly s frekventanty např. tato témata: k čemu jsou sociální služby a komu slouží, jak by měl vypadat sociální pracovník – co si od něj představujeme, seznámení s typy sociálních služeb pro osoby s potížemi v učení (chráněné bydlení, Domovy pro osoby se zdravotním postižením, odlehčovací služby), jak vypadá jejich denní program ve srovnání s denním programem člověka žijícího v zařízení a jaké jsou v tom rozdíly, jak mluvit o uživatelích služby atd.

Teoretická příprava byla následně popsána v metodice kurzu a byla rovněž doplněna o dvě návštěvy pobytových zařízení v Praze (obě DOZP). Na místě návštěv proběhla prohlídka zařízení a diskuse s uživateli služby a s vedením zařízení. Otázky si frekventanti připravovali již během kurzu. Základním pravidlem / zásadou pro vedení frekventantů a jejich činnosti při hodnocení bylo – pomáhat formulovat myšlenky i otázky, pomáhat pochopit sdělené i viděné, pomáhat uvědomit si rozdíl mezi životem v běžném a chráněném prostředí, ale nevnucovat své pohledy a hodnocení. Lektorkami kurzu byly dvě zkušené inspektorky kvality. Již během kurzu byl rovněž vytvářen dotazník s otázkami, které při hodnoceních sloužily jako vodítko pro rozhovory a podklad pro zprávu. Hlavními kritérii pro výběr a formulaci otázek byly: důležitost otázky z dané oblasti pro účastníky kurzu, pochopitelnost otázky pro uživatele sociálních služeb – osoby s potížemi v učení, určitá „objektivita“ otázky a potenciální zajímavost odpovědí pro zaměstnance hodnocené služby. Dotazník doznal i během samotných hodnocení několika úprav, finální verze se stala součástí vzniklé metodiky. Pro hodnocení bylo vybráno 5 chráněných bytů v Praze a ve Středočeském kraji a 3 domovy pro osoby se zdravotním postižením (Liberecký kraj, Karlovarský kraj a Středočeský kraj). Celkem se uskutečnilo 8 hodnocení. Každého z nich se zúčastnili 2 hodnotitelé (frekventanti kurzu) s potížemi v učení a dva „zapisovatelé“. Ti měli za úkol domluvit prvotní kontakt s hodnocenou službou, domluvit organizační záležitosti, zajistit notebooky, dopravu. Při samotném hodnocení vstupovali do


rozhovoru pouze, pokud se ukázala potřeba doplňující otázky (častěji) nebo při potřebě dalšího vysvětlení obsahu otázky, případně jako podpora tazatele při jeho aktuální nejistotě. Zaznamenávali rovněž odpovědi a poznámky hodnotitelů elektronicky. Kromě samotného dotazování uživatelů dle dotazníku byla součástí hodnocení také prohlídka bytu nebo Domova a rozhovor s vedením. Na základě sepsaných odpovědí uživatelů služby, byla sestavena závěrečná hodnotící zpráva. Ve zprávě byly vypsány všechny otázky a odpovědi na ně. V první fázi hodnocení (5x) byl kladen důraz na poměry odpovědí (ano, ne) a doplňující informace nebo celé znění odpovědí bylo uváděno pouze v poznámce. V druhé fázi hodnocení (3x) byl kladen důraz naopak na znění odpovědí, byly zaznamenávány celé, bez srovnávání odpovědí. Každý okruh otázek byl vždy doplněn slovním zhodnocením. Zhodnocení formulovali frekventanti kurzu – hodnotitelé kvality -lidé s potížemi v učení. Důležitou součástí hodnotící zprávy byl i popis prostředí. Popis zpracovávali hodnotitelé za pomoci zapisovatelů. Struktura popisu byla určena již v průběhu kurzu a vycházela z námětů diskuse o kvalitě bydlení a dobrém pocitu z domova. V popisu prostředí se zároveň objevily pocity, myšlenky a komentáře hodnotitelů. Pro některá zařízení právě tyto komentáře a vyjádřené pocity znamenaly nejsilnější „vzkaz“. Závěrečné zprávy byly zaslány jednotlivý zařízením do několika dnů od provedení hodnocení.


Příloha 2: popis prostředí DOZP v Libereckém kraji

Budova je docela velká, stojí na kopečku na kraji města u lesa. Už z dálky je vidět mříže na oknech, to docela kazí dojem („vypadá to jako vězení“). Je to nutné z bezpečnostních důvodů, nebo je to pozůstatek z minulosti? Okolí je pěkné, za domem je zahrada. Vstupní část není moc pěkná, schodiště a chodba vypadají jako vchod do továrny, jsou úzké a je tam šero. Na každém patře je jedna domácnost – pokoje pro klientky a společná kuchyňka, záchod a koupelna. Domácnost v přízemí je bezbariérová, to je určitě dobré pro pracovníky i pro klienty. Poslední patro je, podle vyjádření ředitelky, v dezolátním stavu. Patra, která jsme viděli, ale působí udržovaně, i když je vidět, že už jeto starší dům. Na podlaze je lino, vymalováno je světlými barvami. Všude je poměrně čisto a dost teplo, nikde není nic nepříjemného cítit. V domě je klid, jen občas je slyšet projet vlak. Chodby jsou tmavé („působí to trochu nepříjemně“), není tady výtah, stojí tu skříně označené jmény klientek. Nikde nejsou prahy – „to je dobré, že nezakopnou ti, kteří špatně chodí.“ Příslušenství je na patře společné. Koupelny jsou poměrně velké a pěkné, výzdoba „jako moře“, obrázek s rybičkami, na dveřích vodník. Je to takové osobní („není všechno stejné“), každý má třeba svůj kelímek na hygienu. Záchod nás trochu překvapil, má místo dveří jen závěs – „jak se pozná, že tam někdo je?“ Společenské místnosti jsou docela malé, kdyby se sešlo víc klientů nebo návštěv, asi by to nestačilo. Kuchyňky čisté, vybavené, veselé skleničky s Mickey-mousem, lednička je zavřená na zámek. Linka je správně nízko, každý pohodlně dosáhne. Obrázky jsou příjemné, uklidňující, a kytky umělé i živé. Pokoje jsou překvapivě velké, je tam dost místa, ale nemají záchod ani umývadlo. Na vstupních dveřích jsou obrázky („Včelky Máji na dveřích, asi aby poznali pokoj“). Pokoje se dopoledne zamykají („kvůli paní, která chodí uklízet, že krade“). Nábytek patří Domovu, některé klientky mají vlastní televizi. Jeden pokoj vypadal stroze, většina je útulnější, nejvíc jsou tam plyšáci a umělé dekorace, každý má svojí vlastní výzdobu, („ostatním to asi nevadí“), je tam spousta obrázků od klientek („je vidět, že se jim asi hodně věnují“). Na podlaze je lino, stěny jsou hezky čistě vymalované, tepla i světla je dost. Je tam takový běžný pořádek.


Projekt Od klienta k občanovi je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Kancelář veřejného ochránce práv Údolní Brno V Praze

Recommend Documents