MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
Kanadská politika multikulturalismu:
analýza vývoje a vlivu na politické strany Bakalářská práce
Barbora Němcová
Vedoucí práce: Mgr. Roman Chytilek UČO: 99675 Obor: PL – MVZ Imatrikulační ročník: 2003
Brno, 2006
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených materiálů.
V Prostějově, 17. května 2006
Barbora Němcová
-2-
Ráda bych poděkovala lidem, bez nichž by tato práce zřejmě nikdy nespatřila světlo světa: první velký dík patří Mgr. Romanu Chytilkovi za jeho podporu, odbornou
pomoc, rady, připomínky a milý a přátelský přístup; dále Lindě Cinkové za překlad
všech francouzských textů; a v neposlední řadě Jirkovi za trpělivost, neutuchající důvěru v mé schopnosti, podporu, a optimismus, kterým mě vytrvale zásoboval.
-3-
Obsah
1. Úvod ............................................................................................................................ - 5 2. Definice politiky multikulturalismu a multikulturalismus v Kanadě .............. - 8 2.1.1 Co se skrývá ve slově multikulturalismus? ............................................................ - 8 2.1.2 Multikulturní společnost: co ji tvoří a jak se k ní stavět?..................................... - 11 2.2 Multikulturalismus v Kanadě ................................................................................ - 13 2.2.1 Multikulturalismus v kanadských dějinách ......................................................... - 15 2.2.2 Kanadský multikulturalismus a kanadští Indiáni ................................................ - 17 2.2.3 Kanadský multikulturalismus a kanadští imigranti............................................. - 18 2.2.4 Legislativní a institucionální zázemí kanadského multikulturalismu................... - 20 2.2.5 Důvody vzniku politiky multikulturalismu v Kanadě.......................................... - 23 2.2.6 Shrnutí................................................................................................................ - 26 3. Kanadské politické strany a politika multikulturalismu (1963 – 2006)............ - 27 3.1 Liberal Party of Canada.......................................................................................... - 28 3.1.1 LP a politika multikulturalismu v letech 1963 až 2004............................ - 29 3.1.2 Politický program LP z let 2004 a 2006....................................................... - 32 3.1.3 Shrnutí ........................................................................................................... - 34 3.2 Progressive Conservative Party a Conservative Party of Canada............................ - 35 3.2.1 Progressive Conservative Party of Canada ............................................... - 35 3.2.2 Conservative Party of Canada (CPC) ......................................................... - 37 3.2.3 Shrnutí ........................................................................................................... - 41 3.3 Bloc Québécois ....................................................................................................... - 43 3.3.1 Volební program 2004.................................................................................. - 45 3.3.2 Volební program 2006.................................................................................. - 47 3.4 New Democratic Party........................................................................................... - 48 3.5 Reform Party of Canada ......................................................................................... - 51 3.5.1 Shrnutí ........................................................................................................... - 55 3.6 Ostatní kanadské federální strany .......................................................................... - 57 4. Závěrečné shrnutí .................................................................................................... - 60 5. Seznam literatury a zdrojů ..................................................................................... - 64 6. Seznam použitých zkratek ..................................................................................... - 69 7. Summary................................................................................................................... - 70 -
Počet znaků: 83826.
-4-
1.
Úvod
„Unity in variety is the plan of the Universe.”
Vivekananda (Indian religious leader)
Kanada je etnicky velmi rozmanitou zemí, jejíž společnost bývá
často označována jako multikulturní. Toto označení můžeme
interpretovat několika různými způsoby: „deskriptivním (jakožto sociologický fakt), normativním (jakožto ideologii), z politické perspektivy
(jakožto
politiku
–
policy),
nebo
jako
na
soužití
několika
soubor
meziskupinové dynamiky (proces)“ (Leman 1999: 1). Pojem multikulturalismus
odkazuje
etnických,
náboženských, národnostních či kulturních skupin v rámci jedné
společnosti. Je jedním ze základních rysů kanadské společnosti, což je důvod, proč jsem si zvolila právě toto téma, které budu zkoumat v kontextu politických stran. Z výše zmíněných interpretací daného
konceptu je pro tuto práci podstatná perspektiva politická, tedy snaha o „řízení rozdílnosti (diversity) prostřednictvím formálních
iniciativ na federální, provinční a municipální úrovni“ (Leman 1999:
1). V textu se ovšem setkáme i s ostatními interpretacemi. Politické dimenzi konceptu totiž předcházela dimenze sociologická, tedy
společenská skutečnost, která stála u zrodu zkoumané politiky a jejímuž občasnému zmínění se nevyhnu.
Koncept multikulturalismu není v kanadské politice ničím
novým a neznámým, stejně jako není ničím výlučně kanadským. S problematikou, kterou se budu v této práci zabývat, se setkáme ve
-5-
všech přistěhovaleckých zemích. Politika multikulturalismu však pro tyto země nebyla vždy typická a přirozená, ačkoli problémy, které
řeší, existovaly dávno před tím, než bylo poprvé použito slovo multikulturalismus. Všechny společenské změny však přicházejí až když je jejich přítomnost opravdu nezbytná, a tak i v Kanadě, která
bývá označovaná za průkopníka politiky multikulturalismu,1 museli ti, jichž se přímo dotýká, na její vznik a rozvoj čekat.
Cílem této práce je prozkoumat programy relevantních
kanadských politických stran působících na federální úrovni a zjistit tak, zda měl koncept multikulturalismu vliv na jejich tvorbu, a v případě, že ano, pak jaký tento vliv byl. Nejprve však bude nutný
exkurz do samotné problematiky multikulturalismu. Práce bude rozdělena na dvě na sebe navazující části – teoretickou a praktickou. V teoretické části
se budu
věnovat vysvětlení pojmu
multikulturalismu, jeho přesnějšímu vymezení a zúžení jeho rysů, na
které se při pozdějším výzkumu zaměřím.2 Stanovení základních
rysů multikulturalismu, na jejichž základě budu zkoumat programy politických stran, je nezbytně nutné pro praktickou část práce. Dále
se zaměřím na historický kontext vzniku tohoto konceptu v Kanadě
Jako první totiž tuto politiku zavedla oficiálně. Zde je nutné uvést, že koncept multikulturalismu se od dob svého vzniku, tedy od konce 50. let 20. století, kdy byl tento název poprvé použit ve Švýcarsku, výrazně proměňoval a byl rozšířen jeho obsah. Ačkoli vznikal jako koncept zabývající se soužitím několika kultur, etnik či národů v rámci jednoho státu, dnes sem dle některých vědců spadá i boj za rovnost a práva žen, gayů a dalších menšin (srov. Barša 2003: 13). 1 2
-6-
(vývoj a důležité mezníky v kanadské politické historii). Tím zakončím teoretickou část práce, na niž naváže část výzkumná.
Zde budu zkoumat programy relevantních politických stran na
federální úrovni. Z důvodu dostupnosti (resp. nedostupnosti)
některých materiálů (jedná se zejména o programy stran ze 70. až 90. let 20. století) nebudu vycházet pouze z konkrétních programů
stran3, ale zároveň se zaměřím na jednotlivé kroky, které v minulosti učinily
kanadské
federální
vlády
v
souvislosti
s
politikou
multikulturalismu. Důraz budu klást na osobu premiéra a jeho stranickou příslušnost a na to, jaké strany vládu tvořily.4 Výše uvedený výzkum bude tvořit stěžejní část celé práce a z něj budu vycházet
při
vyvozování
závěrů
ohledně
vlivu
politiky
multikulturalismu na vytváření programů kanadských politických stran.
Na internetových stránkách kanadských politických stran jsou dostupné ve většině případů pouze programy nejnovější, případně programy sepsané po roce 2000. 4 Vycházím z předpokladu, že vládnoucí strana prosazovala politiky, které měla ve svém programu a se kterými souhlasila. 3
-7-
2.
Definice
politiky
multikulturalismu
multikulturalismus v Kanadě
a
Politická dimenze multikulturalismu vznikla ve 2. polovině 20.
století. V sociologickém smyslu slova však multikulturalismus existoval mnohem dříve, stejně jako všechny ostatní společenské problémy odrážející se v politikách různých zemí.
Nyní se pokusím odpovědět hned na několik otázek: Co je to
multikulturalismus5? Jaké jsou jeho základní rysy? Co předcházelo jeho vzniku
v Kanadě? Z jakého důvodu
vlastně vznikl?
Zodpovězení těchto otázek je nezbytnou součástí mého pozdějšího výzkumu, nebude však jednoduché. Připomínám, že v odborné
literatuře se setkáme s několika různými definicemi politiky multikulturalismu (viz. pozn. č. 2). Pro potřeby výzkumu se tedy
zaměřím jen na ty rysy, které považuji za nejvýznamnější pro kanadské prostředí. Zkoumání všech forem by bylo nejen velice složité, ale vzhledem k rozsahu práce i nemožné. 2.1.1 Co se skrývá ve slově multikulturalismus? Mým
cílem
v
této
části
práce
je
zúžení
konceptu
multikulturalismu jakožto politiky, tedy stanovení určitých prvků
politiky multikulturalismu, podle kterých budu později zkoumat
Zaměřím se převážně na dimenzi politickou, ale zmíním se i o perspektivě sociologické. 5
-8-
programy politických stran.6 Politika multikulturalismu je taková
politika, která vede k vytvoření multikulturní společnosti, tedy
společnosti, v níž žijí příslušníci různých kultur, jimž je umožněno zachovat si svou sociální i kulturní identitu. Tato politika stojí v
protikladu k těm, které upřednostňují asimilaci, a jejím cílem je vytvořit takovou společnost, v níž se budou všichni lidé bez ohledu na rasu, etnikum, či náboženství navzájem tolerovat.
Termín multikulturalismus není jednoduchým konceptem.
Skrývá v sobě totiž hned několik možných významů: „odkazuje na
společnost, pro kterou je charakteristická etnická a kulturní heterogenita; na ideál rovnosti a vzájemného respektu mezi
etnickými a kulturními skupinami, které žijí v jedné zemi; a dále na vládní politiky [s touto problematikou související]“ (Burnet 2006).
Co všechno lze tedy považovat za politiky zabývající se
multikulturalismem?
Kanadský
politický
filozof,
jeden
z nejvlivnějších vědců v oblasti multikulturalismu, Will Kymlicka
sem řadí celkem třináct politik či programů, mezi něž patří „(1) programy afirmativní akce pro větší zastoupení viditelných menšin, žen nebo invalidů v hlavních vzdělávacích a ekonomických
institucích; (2) garance jistého počtu křesel pro viditelné menšiny, ženy či invalidy v senátu či jiných federálních či provinčních zastupitelských
orgánech;
[…]
(6)
antirasistické
osvětové
a
vzdělávací programy; […] (10) státní finanční podpora etnických
Prvky, které si stanovím jako zásadní pro politiku multikulturalismu, budu hledat v programech zkoumaných stran, abych zjistila, zda na ně tato politika měla nějaký vliv. 6
-9-
festivalů a studijních programů; (11) vzdělávací programy pro dospělé imigranty na alfabetizaci v jejich vlastním jazyce spolu s
výukou angličtiny nebo francouzštiny nebo předcházející tuto výuku; (12) bilingvní vzdělávací programy pro děti imigrantů
zajišťující, že v nejranějším stadiu probíhá vzdělání částečně v jejich mateřském jazyce jako přechodná fáze vedoucí k vzdělání druhého a
třetího stupně v angličtině nebo francouzštině“ (Barša 2003: 48). Kymlicka vychází přímo z prostředí kanadské reality, zaměřuje se však spíše na polyetnickou povahu kanadského obyvatelstva a
opomíjí zde jeho charakter mnohonárodnostní. Fakt, že na kanadském území žije nejen řada odlišných etnik, ale také odlišné
národy,7 je pro definici politiky multikulturalismu velmi důležitý. Politika multikulturalismu v sobě totiž mimo zmíněné prvky zahrnuje rovněž problematiku soužití právě těchto národů, stejně
jako se zabývá problémy imigrace v širší míře než bylo uvedeno výše.
Jaké rysy politiky multikulturalismu tedy budou pro mou práci
klíčové? S ohledem na kanadskou skutečnost se zaměřím zejména na
politiky zabývající se soužitím různých národů, etnik a kulturních skupin na jednom území (ať už v pozitivním, či negativním slova
smyslu – snahy o zlepšení vztahů mezi těmito skupinami, či snahy
Québecu získat větší nezávislost na základě odlišnosti této
Jedná se o dva konstitutivní národy, tedy francouzsky a anglicky mluvící Kanaďany, a dále o Native Peoples, tedy původní obyvatele Severoamerického kontinentu. 7
- 10 -
provincie); dále na zákony a politiky týkající se jazyka, začlenění imigrantů do společnosti a imigrační politiky jako takové.
2.1.2 Multikulturní společnost: co ji tvoří a jak se k ní stavět?
Multikulturní společnost se skládá z několika odlišných
skupin, jimž Kymlicka rovněž věnuje svou pozornost. Podle něj existuje několik druhů kulturních menšin, jejichž nároky mají různou morální hodnotu (viz. Tabulka 1).
typ menšiny
národnostní
dobrovolní imigranti
ostatní
definice nároky a práva teritoriálně koncentrovaná, dříve nejrozsáhlejší si sama vládla, později zahrnuta nárok na vlastní vládu a kulturní do jiného celku autonomii institucionálně kompletní, sdílí společný jazyk a kulturu Kanada: Indiáni, Québécois, anglicky mluvící Kanaďané (potomci Britů), další skupiny původních obyvatel do nové země přišli dobrovolně, nejslabší s vidinou lepšího života nárok na polyetnická práva (nebýt je v jejich zájmu integrovat se do diskriminován, být osvobozen od společnosti zákonů, které je nespravedlivě znevýhodňují, právo na zachování vlastního jazyka) NE: právo na vlastní vládu a kulturní autonomii lidé násilně zavlečení do země mezi národnostními menšinami a imigranty
Tabulka 1: Typy kulturních menšin a jejich práva dle Kymlicky (Parekh 2000: 102 – 103)
- 11 -
K problematice multikulturní společnosti existuje několik
různých přístupů. S tím souvisí rovněž odlišné postoje k integraci
menšin do společnosti, které hrály velmi důležitou roli při vývoji
multikulturalismu ve většině zemí. Jak uvádí politolog Pavel Barša, v podstatě
existují
tři
přístup důsledný asimilacionismus
základní
hierarchický kulturní pluralismus
permanentní diferencovaná inkorporace
přístupy
(viz
Tabulka
2).
znaky naprosté ignorování skupinových zvláštností etnických či jiných menšin (mají se zcela integrovat do nové společnosti) potlačení etnické příslušnosti není nutné do určité míry předpokládá osvojení si většinové kultury etnicko-kulturní odlišnosti chápány jako nepřekonatelná překážka politické integrace
Tabulka 2: Typologie přístupů k multikulturalismu jako sociálnímu faktu (Barša 2003: 10 – 12)
Až do 60. let minulého století převládala ve většině zemí
politika asimilace. Tento přístup však teoretici multikulturalismu z větší části odmítají. Jeden z důvodů uvádí Kymlicka: „vynucená asimilace nemůže nikdy fungovat a navíc vede k psychologickému i morálnímu zmatení těch, kteří jsou jí vystaveni“ (Parekh 2000: 101).
- 12 -
2.2
Multikulturalismus v Kanadě
“We believe that cultural pluralism is the very essence of Canadian identity. Every ethnic group has the right to preserve and develop its own culture
and values within the Canadian context. To say we have two official languages is not to say we have two official cultures, and no particular
culture is more “official” than another. A policy of multiculturalism must be a policy for all Canadians.”
Pierre E. Trudeau (1971)
Jak už jsem zmínila, politika multikulturalismu není typická
pouze pro Kanadu. V odlišných zemích však nalezneme odlišné
podoby. Ty mohou souviset mimo jiné i s historickým vývojem daných zemí. Například při porovnání příchodu prvních Evropanů do Kanady a do USA vidíme rozdíly, které mohly mít vliv na vznik
politik o mnoho let později. Tyto skutečnosti totiž formují charakter
národa, resp. charakter obyvatel žijících na daném území. První Američané, tedy lidé, kteří přišli na území budoucích USA, sem
přišli s ideou vytvoření lepšího světa, kde budou moci šťastně žít.
Nepočítali s návratem do vlasti, kterou dobrovolně opustili. V Kanadě tomu bylo jinak – zpočátku sem nikdo nechodil s vidinou šťastného života v této chladné a neznámé oblasti. Ve skutečnosti byl jediným lákadlem možný výdělek, s nímž se ovšem chtěli po nějaké době opět vrátit domů. Fakt, že „první Kanaďané“ nezamýšleli
zpřetrhat vazby na země, které opustili, je velice důležitý pro
- 13 -
pozdější vysvětlení tzv. kanadské identity. Tato definice (definice „Kanaďana“) přímo souvisí s pozdější politikou multikulturalismu.8
Nutno však podotknout, že navzdory všem rozdílům ve
formování národních identit v jednotlivých zemích se politiky
související se zkoumaným tématem příliš nelišily. Všude převládala „až do konce 60. let více či méně asimilacionistická doktrína. Teprve
od počátku 70. let se začaly prosazovat pluralističtější přístupy, které umožňují či dokonce podporují udržení a rozvoj etnických zvláštností jednotlivých přistěhovaleckých kultur“ (Barša 2003: 80).
Vraťme se na chvíli k tomu, jak se politika multikulturalismu
do Severní Ameriky dostala. Ještě jednou si zde dovolím zopakovat, že napřed existovala společenská realita a teprve poté vznikla
politika, která se na tuto realitu snažila reagovat. 60. léta 20. století se nesla ve znamení změn ve společnosti a politika multikulturalismu
byla jednou z nich. V USA a v Kanadě byla (a je) tato politika jednak „dítětem amerického hnutí 60. let za občanská práva,“ ale také „úsilím
frankofonních
obyvatel
Kanady
za
větší
politickou
autonomii“ (Barša 2003: 13). Ačkoli frankofonní obyvatelé Kanady,
tzv. Québécois, zamýšleli svůj „boj“ vést pouze za svá práva,
nechtěně se jim podařilo odstartovat něco, co se stalo klíčovým pro další vývoj kanadské společnosti – otevřeli totiž nejen problematiku
vztahu k původním obyvatelům, ale také k imigrantům a dalším marginalizovaným skupinám (Barša 2003: 13).
Celá situace není a nebyla nikdy tak jednoduchá, neboť vztahy anglicky mluvících Kanaďanů s Velkou Británií byly po britském vítězství nad Francií výrazně odlišné od vztahů obyvatel francouzské části k Francii. 8
- 14 -
Politika multikulturalismu byla v Kanadě poprvé zmíněna v 60.
letech 20. století,9 aby kontrovala „bikulturalismu“. Důvodů, proč
zde tato politika našla svůj domov, je několik. Někteří vědci vidí
multikulturalismus jako „pokus o nápravu společenských špatností“ (Jeffrey 2002: 100). Domnívají se totiž, že oficiální politiky související s multikulturalismem,
jako
je
například
kanadský
zákon
o
multikulturalismu,10 otevřeně přiznávají, že v minulosti se stát vůči
menšinám choval rasisticky a diskriminoval je. Dalším důvodem je samozřejmě společenská nutnost takové politiky, neboť, jak ve své
knize uvádí Pavel Barša, „politická mobilizace kulturních skupin
naráží na monokulturní povahu národních států“ (2003: 10). Toto tvrzení se však zdá být ne příliš přesvědčivé v souvislosti s Kanadou, kterou můžeme jen těžko označit za monokulturní národní stát. 2.2.1 Multikulturalismus v kanadských dějinách
“I expected to find a contest between a government and a people; I found two nations warring in the bosom of a single state: I found a struggle not of principles but of races.”
Governor-General Lord Durham
Těmito slovy komentoval situaci na kanadském území ve 40.
letech 19. století Lord Durham, který byl do Kanady vyslán, aby vyřešil spory mezi anglicky a francouzsky mluvícími obyvateli
9
Zatím v neoficiální podobě. Multicultural Act.
10
- 15 -
Kanady. Problémy mezi těmito národy zde existovaly již od doby, kdy Britové obsadili kanadské území, které do té doby ovládali
Francouzi. Zde také leží jádro québeckého nacionalismu, jelikož frankofonní obyvatelé Kanady se, na rozdíl od kanadských
anglofonů, v podstatě nikdy od obsazení Kanady Velkou Británií, nehlásili ke své rodné zemi, tedy Francii. Důvodem je fakt, že Francie se svého území v Severní Americe, kde žili její občané, vzdala téměř bez boje, což místní Francouzi považovali za velkou zradu. Původní
plány Velké Británie byly „zbavit se“ Francouzů úplně, což se jim
nikdy nepodařilo. Québécois se svých práv, jazyka a kultury vzdát nechtěli. Québec považovali za provincii, která se od těch ostatních liší, protože je „spoluzakladatelem kanadské federace a je tak pro ni
zajištěna plná rovnost se zbytkem anglicky mluvící Kanady,“ což jí
bylo zaručováno už québeckým zákonem z roku 177411 (Parekh 2000: 185).
Anglicko-francouzský konflikt pokračoval a v roce 1838 jej
přijel řešit zástupce britského parlamentu, Lord Durham. Jeho představa byla po prozkoumání situace jasná: francouzsky mluvící
Kanaďané se měli vzdát svého jazyka a kultury a začít žít jako Britové, jelikož „předpokládal, že dlouhodobě bude asimilace
výhodná pro frankofonní Kanaďany samotné“ (Barša 2003: 44). Tato politika však nemohla fungovat, neboť Québécois s ní nesouhlasili.
11
Québec Act.
- 16 -
Mohlo se zdát, že problém byl vyřešen poté, co byl v roce 1867
sepsán původní text kanadské ústavy.12 Ta v článku 133 „dovoluje
použití angličtiny i francouzštiny při debatách v Parlamentu stejně
jako při jednání u federálních soudů […] a zároveň nařizuje, že
zákony vydané Parlamentem musejí být publikovány v obou jazycích“ (History of Bilingualism in Canada). Skutečnost však byla jiná, neboť oba tyto národy si BNA vykládaly po svém. „Podle
anglofonů ustavil tento zákon většinový typ vlády s garantovanými právy kulturní menšiny. Podle frankofonů měl naopak zaručit
rovnou účast dvou konstitutivních národů na správě země, což mělo například znamenat rozšíření dvojjazyčnosti Québecu a federálních úřadů na další připojující se provincie“ (Barša 2003: 44). Kanadský
multikulturalismus tak později vznikal na základech položených bilingvismem této země.
2.2.2 Kanadský multikulturalismus a kanadští Indiáni
Politika kanadského státu vůči Indiánům byla velmi dlouho
převážně diskriminační – Indiáni žili v rezervacích, kde jim život
materiálně zajišťovala vláda, bez politických práv. Politická práva
mohli získat pouze v případě, že by se rozhodli opustit rezervaci a požádali o ně. Ke změně došlo až v průběhu 40. a 50. let, kdy řada Indiánů opustila rezervace, aniž by oficiálně požádala o změnu
statutu, což donutilo kanadskou vládu jednat. „Roku 1960 obdrželi všichni dospělí Indiáni politická a sociální práva,“ ovšem nebylo jim 12
British North America Act (BNA).
- 17 -
uznáno právo původních obyvatel na zemi jejich předků (Barša 2003: 50). Další vývoj pokračoval víceméně ve stejném duchu, soužití Kanaďanů s původními obyvateli totiž vždy bylo, a stále je, velmi
komplikované a snaha o nalezení ideálního řešení pokračuje. První
kroky ke zlepšení přišly v 70. letech 20. století, kdy v roce 1973
Nejvyšší soud poprvé uznal územní práva původních obyvatel založená na jejich tradicích (Canadian Diversity: Respecting Our Differences).
2.2.3 Kanadský multikulturalismus a kanadští imigranti
Původní obyvatelé byli na kanadském území dávno před tím,
než přišli první Francouzi, jak se však do Kanady dostalo tolik
příslušníků různých etnických skupin? Odpověď je víceméně prostá – Kanada je, jak už jsem poznamenala několikrát, přistěhovaleckou
zemí. A ačkoli její klimatické podmínky nejsou nejpříznivější, lidé sem přicházeli a stále přicházejí ze všech koutů světa za prací
s vidinou lepšího života. Zpočátku to byli převážně Evropané, později se zde však (s ukončením rasově diskriminační imigrační
politiky) začali objevovat v hojné míře i imigranti z jiných částí světa, zejména z Asie.13 Příchod Britů v 18. století, zlatá horečka ve století 19. a osídlení Západu na přelomu 19. a 20. století tak zařadily Kanadu mezi nejvyhledávanější destinace imigrantů (Burnet 2006).
Nenechme se však zmást tím, jak ideálně tato situace vypadá.
Imigrační politika Kanady byla zpočátku výrazně rasistická a 13
Převážně Asiaté zde tvoří tzv. visible minorities (viditelné menšiny).
- 18 -
asimilacionistická, ačkoli byla Kanada na přítomnosti přistěhovalců
často (ekonomicky) závislá.14 Ani imigranti z Evropy však nebyli
v Kanadě vítáni vždy. S rostoucími proti-imigračními náladami ve
společnosti, které přišly na počátku 20. století, začala kanadská vláda prosazovat restriktivní politiku, která měla svůj vrchol v dobách
ekonomické nejistoty, zejména tedy v době velké hospodářské krize. Až do konce druhé světové války nebyla kanadská imigrační politika příliš otevřená, přestože již ve 40. letech premiér Mackenzie King začal pociťovat, že „je třeba zlepšit vztahy mezi Kanadou a stovkami
tisíců evropských imigrantů, kteří přišli do Kanady v meziválečném období“ (Dreisziger 1997). Za tímto účelem pak v letech 1941 – 1942 podpořil založení Národnostního oddělení15 při Ministerstvu národní vojenské služby.16
Po válce nastalo v Kanadě období obrovské ekonomické
expanze, jejímž důsledkem byl mimo jiné i převis nabídky nad
poptávkou na kanadském trhu práce. Nezbývalo tedy nic jiného, než nalákat pracovníky z jiných zemí (Goodrich 1994). Zároveň se začal
měnit přístup společnosti k příslušníkům jiných etnických a kulturních skupin, a tak byl ideál asimilace nahrazen nejprve
ideálem „tavícího tyglíku“17 a poté ideálem „mozaiky,“ která se stala předchůdcem multikulturalismu (Burnet 2006). K oficiálním změnám
Vůči potenciálním přistěhovalcům z jiných koutů světa než ze západní Evropy byla kanadská imigrační politika velmi nepřátelská. 15 Nationalities Branch. 16 Department of National War Services. 17 Melting pot. 14
- 19 -
kanadské imigrační politiky však došlo poprvé až v roce 1960
s přijetím kanadské ústavy a následně v roce 1962, kdy byla tato ústava radikálně liberalizována. Tím se mělo zamezit „diskriminaci z
rasových důvodů, kvůli národnostnímu původu, barvě pleti, náboženství nebo pohlaví“ (Barša 2003: 51). V roce 1971 federální
vláda oficiálně vyhlásila politiku multikulturalismu, která mimo jiné
přehodnotila dřívější pokusy o asimilaci imigrantů a umožnila jim tak uchovávat si svou kulturu v mnohem větší míře, než tomu bylo doposud (od 60. let) (Goodrich 1994). 2.2.4 Legislativní
a
multikulturalismu Co
se
týče
institucionální právního
a
zázemí
kanadského
institucionálního
zázemí
multikulturalismu, počátky můžeme sledovat již od roku 1867, pokud
tedy
chápeme
bilingvismus
jako
předchůdce
multikulturalismu. Budeme-li hledat oficiální kroky související
přímo s multikulturalismem, pak musíme jít o více než sto let dále, do roku 1971. Do této doby se vládní orgány snažily zavrhovat hodnotu kulturní heterogenity, jelikož považovaly „rasové a etnické
rozdíly za nepřátelské vůči národním zájmům“ (Leman 1999: 3). První změny se začaly objevovat v 60. letech a právě v roce 1971 se
Kanada stala první zemí s oficiální multikulturní politikou. Tato politika byla politikou multikulturalismu v rámci dvojjazyčnosti a jako taková utvrdila pozici angličtiny a francouzštiny jakožto dvou oficiálních
jazyků
Kanady.
Zároveň
- 20 -
prohlásila
etnický
multikulturalismus za pozitivní prvek kanadské společnosti, který
musí být uchován a dále rozvíjen (Goodrich 1994). Hlavními cíli této politiky bylo pomoci kulturním skupinám zachovávat si svou
identitu, překonat bariéry, které jim stojí v cestě k plné participaci na životě kanadské společnosti; podporovat tvořivé kontakty a výměny
mezi těmito skupinami a pomoci imigrantům při osvojování alespoň
jednoho z oficiálních jazyků (Leman 1999: 4). V roce 1973 bylo poprvé jmenován státní ministr pro multikulturalismus. Další
významný
krok
následoval
roku
1982, kdy byl
multikulturalismus zařazen do kanadské Listiny základních práv a
svobod, v níž je v části 27 uvedeno, že „tato listina by měla být
interpretována v souladu s uchováváním a rozšířením kanadského multikulturního dědictví“ (Leman 1999: 5). V roce 1988 byl schválen
zákon C-93 – zákon o multikulturalismu,18 který se stal prvním formálním legislativním nástrojem kanadské multikulturní politiky (Goodrich
1994).
Ve
stejném
roce
byla
vypracována
nová
multikulturní politika, která vešla v platnost právě s přijetím zákona C-93.
Dle
tohoto
zákona
„je
multikulturalismus
základní
charakteristikou kanadské společnosti“ a jeho cílem je „zachování kultury a jazyka, redukce diskriminace, povznesení kulturního
vědomí a pochopení, a zavedení kulturně citlivých institucionálních změn na federální úrovni“ (Leman 1999: 6).
V roce 1995 byly uskutečněny strategické změny v rámci
politiky multikulturalismu a v roce 1996 vyhlásila kanadská vláda 18
Canadian Multiculturalism Act.
- 21 -
obnovený multikulturní program. K jeho revizi došlo na základě toho, že starost o „kulturní rozmanitost [byla] stále více doplňována
starostí o sociální rovnost. […] Místo úzce vymezené politiky v oblasti kulturních institucí se multikulturalismus stále více chápe
jako soustavné úsilí o vytváření společnosti, která bude tolerantnější
a inkluzivnější vůči kulturně-skupinovým rozdílům ve všech sociálních oblastech a institucích“ (Barša 2003: 47). Dnes se většina
federálních multikulturních programů soustředí na institucionální změny, rasové vztahy a integraci a účast občanů na této politice. období Éra konsolidace (1971 – 1981)
Éra růstu (1981 – 1989)
Éra snižování nákladů (1989 – nyní)
znaky vyhlášení oficiální politiky multikulturalismu nízká finanční podpora ze strany federální vlády konsolidace politiky multikulturalismu jakožto systému, jehož prostřednictvím mohou menšiny získat státní zdroje a uznání politika multikulturalismu „mateřským tématem“ pro všechny hlavní federální politické strany expanze multikulturalismu za účelem zahrnutí problematiky rovnosti legislativní posílení multikulturalismu bezpečná shoda mezi hlavními federálními stranami a menšinovými skupinami: multikulturalismus jako struktura sloužící k prosazování témat identity a uznání, rovnosti a boje proti rasismu absence slova „multikulturalismus“ v navrhovaných ústavních dodatcích zrušení Ministerstva multikulturalismu přeorientování politiky multikulturalismu na důraz na „kanadskou identitu“ snížení výdajů na politiku multikulturalismu
Tabulka 3: Vývojová období kanadské politiky multikulturalismu a jejich znaky (Abu-Laban 1999: 465 – 473)
- 22 -
2.2.5 Důvody vzniku politiky multikulturalismu v Kanadě
Nyní už víme, jak se multikulturalismus v Kanadě vyvíjel, a
zároveň známe jeho historický kontext. Zbývá zodpovědět poslední otázku:
proč
v
multikulturalismu?
Kanadě
vyvstala
potřeba
vytvořit
politiku
Za vznikem politiky multikulturalismu stojí řada důvodů, ať už
jsou to důvody hodnotově racionální, či účelově racionální. Mezi
hodnotově racionální důvody, které ke vzniku této politiky vedly, patří přetrvávání nerovností mezi lidmi, diskriminace na základě
barvy pleti, náboženství či příslušnosti k určité etnické skupině. Tyto prvky ze společnosti nezmizí samy od sebe, jsou-li v ní zakořeněny
již delší dobu. Dané skupiny je tedy třeba zohlednit – „zajistit jejich veřejné kulturní uznání, podporovat sociálně-ekonomický vzestup jejich
nositelů,
zavádět
politické
procedury
zajišťující
jejich
občanskou rovnost a participaci na rozhodovacích procesech“ (Barša
2003: 18). Cílem politiky multikulturalismu je tedy integrace těchto skupin do společnosti a vytvoření společnosti takové, v níž budou veškeré tyto odlišnosti tolerovány a považovány za běžné. Politika
multikulturalismu tedy „zajišťuje, že všichni občané si mohou udržovat svou původní identitu, mohou být pyšní na své předky a
mít pocit, že patří do určité skupiny“ (What Is Multiculturalism?). „Kanadská zkušenost ukázala, že multikulturalismus podporuje
rasovou a etnickou harmonii a mezikulturní pochopení“ (What Is Multiculturalism?), z čehož zřejmě vychází přesvědčení, že kanadská budoucnost je závislá na „udržování a posilování kanadské kapacity
- 23 -
sblížit co nejvíce lidí se spoustou odlišností“ a vytvořit tak mírumilovnou společnost bez předsudků (Canadian Diversity: Respecting Our Differences).
Nemalou roli sehrály i důvody účelově racionální. Politika
multikulturalismu byla v první řadě odpovědí na rostoucí napětí v zemi, tedy na „desetiletí plné turbulentních změn v Québecu –
Tichá revoluce, bombardování organizované FLQ19, nový teritoriálně
založený québecký nacionalismus“ (Padolsky 2000: 139). Vzrůstající
napětí mezi Québecem a federální vládou znamenalo ohrožení
tradiční podpory, které se v Québecu těšila vládní Liberal Party. Vytvoření politiky multikulturalismu však bývá vysvětlováno nejen
jako „federální taktika Liberal Party vytvořená s účelem získat kontrolu nad québeckým nacionalismem“ (Padolsky 2000: 147), ale
také jako možnost zvýšení voličské podpory na multikulturním západě, kde byl bilingvismus vítán bez velkého nadšení“ (Wayland 1997: 47).
Na závěr ještě nechme hovořit čísla. V Grafu 1 je znázorněn
počet
imigrantů,
kteří
v
daných
letech
přišli
do
Kanady
z jednotlivých světových oblastí. Můžeme z něj vyčíst, že ve 2. polovině 20. století se struktura kanadského obyvatelstva na základě etnického původu výrazně měnila, neboť docházelo ke změnám
v imigrační politice. Díky ní do Kanady přicházelo více lidí z jiných
kontinentů než z Evropy a ti zde vytvořili nové etnické a národnostní Front de libération du Québec. Jedná se o teroristickou organizaci založenou v 60. letech 20. století. 19
- 24 -
komunity.
Poté,
co
byla
vytvořena
Královská
komise
pro
dvojjazyčnost a bikulturalismus, tyto skupiny neváhaly s vyjádřením svého nesouhlasu s možností vytvoření takové politiky, která by
věnovala pozornost pouze dvěma konstitutivním národům žijícím na kanadském území. Ze závěrů Komise tedy díky nim vyplynula
nutnost řešit nejen vztahy mezi Québecem a zbytkem Kanady, ale také vztahy vůči těmto etnickým skupinám (a mezi nimi).20
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Evropa USA Asie Karibik Latinská Amerika Afrika 1951
1961
1971
1981
1991
ostatní
Graf 1: Počet imigrantů, kteří přišli do Kanady (1961 – 1991) – rozdělení na základě světových regionů, z nichž přicházeli (údaje v 10,000) (Citizenship and Immigration Canada)
Tento prvek, tedy nutnost řešení problematiky mnoha etnik a kultur v Kanadě, si zde nejspíše udrží své místo, neboť struktura příchozích imigrantů je nadále velmi rozmanitá. Například v roce 1996 se celých 44 procent obyvatel Kanady hlásilo k jinému etnickému původu, než britskému, francouzskému, nebo kanadskému (Leman 1999: 2). 20
- 25 -
2.2.6 Shrnutí
Etnická, národnostní, kulturní i jazyková rozmanitost, jak je
zřejmé, jsou opravdu charakteristickými rysy kanadské společnosti.
Existence kanadské politiky multikulturalismu tak svým způsobem souvisí i s výše zmíněným problémem identity. Může být chápána rovněž jako pokus o vytvoření „Kanaďana“, o stanovení kanadské
identity, která by měla vypadat asi takto: Kanaďan je člověk zvyklý
na soužití s různými kulturami, etniky či národnostmi a který vůči žádné z těchto skupin od něj se lišících netrpí předsudky.
- 26 -
3.
Kanadské
politické
strany
multikulturalismu (1963 – 2006)
a
politika
Po základním seznámení s politikou multikulturalismu a jejím
vznikem a vývojem v Kanadě můžeme přestoupit ke stěžejní části
práce, tedy k průzkumu programů kanadských politických stran. Politické strany bývají většinou hybným strojem, který podněcuje
vznik a rozvoj důležitých institucí, politik a podobně. Ačkoli je zřejmé, že za tím vším v řadě případů stojí nějaká jiná síla (např. nevládní organizace), strany hrají v tomto procesu nezanedbatelnou, často klíčovou, roli, což je důvod, proč se zaměřím právě na ně.
Mým cílem je na základě dostupných dokumentů zjistit, zda
měla politika multikulturalismu dopad na tvorbu programů
politických stran, popřípadě do jaké míry a jakým způsobem. Zkoumat budu ty prvky politiky multikulturalismu, které jsem
stanovila výše jako relevantní pro tuto práci (přístup k imigrantům, imigrační politika, Québec, původní obyvatelé, etnické skupiny, jazyky). Dokumenty, z nichž budu vycházet, tvoří zejména
programy politických stran. Použiji však také další texty, z nichž je možné vyčíst informace pro tento výzkum potřebné (odborná
literatura, kroky kanadských federálních vlád v minulosti – od 60. let 20. století – související s politikou multikulturalismu). Zkoumanými
objekty budou zaregistrované politické strany působící na federální úrovni s jednou výjimkou, a tou je Reform Party. Ačkoli tato strana již zanikla, považuji její program v souvislosti se zkoumaným tématem za relevantní a pro výzkum důležitý.
- 27 -
3.1
Liberal Party of Canada
Whether we live together in confidence and cohesion; with more faith and
pride in ourselves and less self-doubt and hesitation; strong in the
conviction that the destiny of Canada is to unite, not divide; sharing in cooperation, not in separation or in conflict; respecting our past and welcoming our future.
LP)
Pierre E. Trudeau
Slova dlouholetého předsedy Liberal Party of Canada (dále jen korespondují
s
jeho
kroky
souvisejícími
s
politikou
multikulturalismu. Pierre E. Trudeau bývá často označován za otce kanadského multikulturalismu,21 ovšem jeho kroky byly iniciovány
spíše než vírou v rovnost všech lidí zcela pragmatickým důvodem: snahou o udržení Kanady pohromadě v době vrcholícího konfliktu
mezi Québecem a zbytkem Kanady. Přesto všechno měl on, a do jisté míry i jeho předchůdce na premiérském postu – Lester B. Pearson, převážnou zásluhu na vytvoření této politiky v Kanadě. LP stála přímo u jejího zrodu a vzhledem k tomu, že byla dlouho vládní
stranou, zaměřím se tu i na politiky a zákony jejich vládou prosazené.
Dle filozofie LP platí, že „důstojnost každého jednotlivého
muže a ženy je základním principem demokratické společnosti“
Ve dvoudílné biografii o Trudeauovi, která má dohromady více než tisíc stran, však narazíme pouze na jeden odkaz na téma multikulturalismus. On sám zavedení politiky multikulturalismu zřejmě nepovažoval za tolik významný krok. 21
- 28 -
(Liberal Party). Toto přesvědčení může být interpretováno jako víra v rovnost všech národů, etnik a kulturních skupin, neboť dále LP
klade důraz na „prosazování rovnosti možností všech lidí, obohacování
ojedinělé
a
rozmanité
kanadské
multikulturní
společnosti, a uznání angličtiny a francouzštiny jakožto oficiálních jazyků Kanady“ (Liberal Party).
3.1.1 LP a politika multikulturalismu v letech 1963 až 2004
LP tvořila vládu v letech, kdy byly položeny základy politiky
multikulturalismu, od roku 1963 do roku 1979. Premiéry byli již
zmínění L. B. Pearson a P.E. Trudeau. Nejprve se vrátím k období, kdy v čele vlády stál L. B. Pearson,22 za jehož vlády došlo k několika
významným
krokům
směřujícím
k
vytvoření
politiky
multikulturalismu. Zřejmě nejdůležitějším bylo vytvoření Královské
komise pro dvojjazyčnost a bikulturalismus v roce 1962. Tato komise byla sice původně založena za jiným účelem (prozkoumat možné
kroky ke zlepšení vztahů mezi dvěma konstitutivními národy), ovšem její výsledky ukázaly, že problematika soužití více národů a etnik na kanadském území je mnohem složitější. Tak byly položeny základy politiky multikulturalismu.
Mnohem výrazněji však na poli multikulturalismu působil
pozdější předseda LP, Pierre E. Trudeau.23 Za jeho vlády byla schválena řada zákonů souvisejících s danou problematikou, jedním
Jedná se o roky 1963 – 1968. L. B. Pearson je známý spíše pro své zásluhy na poli mírových jednání a diplomacie. 23 Premiérem v letech 1968 – 1979 a 1980 – 1984. 22
- 29 -
z prvních byl Zákon o oficiálních jazycích24 z roku 1969, který uznává
angličtinu a francouzštinu jako dva oficiální jazyky Kanady a
zároveň nařizuje všem federálním institucím poskytovat služby
občanům v obou těchto jazycích. Jeho prosazení bylo zamýšleno jako „pokus podpořit Québécois, aby se mohli identifikovat s federální vládou a zemí jako celkem“ (Bazowski 1994: 103).
V roce 1971 byl prosazen nejvýznamnější krok, který zřejmě
definitivně určil směr v rámci problematiky soužití národů a etnik. V říjnu tohoto roku totiž „Trudeauova vláda vyhlásila politiku
multikulturalismu v rámci dvojjazyčnosti, tj. politiku zohledňování
dalších etnických a kulturních menšin“ (Barša 2003: 45). Tato politika25 byla vyhlášena na základě Knihy IV (Zprávy Královské komise) a kromě prohlášení o podpoře multikulturalismu současně
zavrhla myšlenku multilingvismu (Bazowski 1994: 103). O rok
později byl liberální vládou schválen multikulturní Direktoriát
v rámci Ministerstva zahraničních věcí. Jeho úkolem měla být pomoc při realizaci multikulturních politik a programů. V roce 1973 byl
jmenován první státní ministr pro multikulturalismus (Leman 1999: 4).
Roku 1981, opět za vlády LP,26 vytvořila federální vláda
oddělení, jehož činnost se soustředila na vztahy mezi rasami.27 V roce Official Languages Act. Její cíle viz 2.2.4. 26 V období od 4. června 1979 do 2. března 1980 byla vládní stranou Progressive-Conservative (Government of Canada). 27 Později byly právě tyto vztahy prohlášeny za hlavní bod multikulturní politiky (Goodrich 1994). 24 25
- 30 -
1982 byl multikulturalismus zahrnut i do kanadské Listiny základních práv a svobod (Leman 1999: 5).
Nyní přeskočíme dvě volební období, kdy byla u moci
Progressive-Conservative Party, a dostaneme se do 90. let. V roce 1993 byla opět sestavena vláda vedená Liberály v čele s Jeanem
Chrétienem.28 Chrétienova vláda s sebou přinesla řadu změn
v oblasti imigrační a multikulturní politiky. Hned po svém sestavení vyhlásila institucionální změny: multikulturní programy byly
sloučeny s Ministerstvem pro kanadské dědictví.29 Tento krok zřejmě poukazuje na fakt, že politika multikulturalismu již nebyla tak ožehavým tématem jako dříve a byla stále více utlačována do pozadí ostatními problémy.
Co se týče imigrační politiky, zde byl trend zřejmý (a
pochopitelný): dle liberální strategie pro roky 1995 až 2000 měl být důraz kladen na „kanadskou finanční realitu“ (Abu-Laban 1998). Navzdory rozhodnutím vedoucím ke zpřísnění imigrační politiky
vyhlásila vláda v roce 1996 obnovený multikulturní program, který
si stanovil tyto základní cíle: „vytvoření spravedlivé a nestranné společnosti, občanské participace (zajišťující, že se všichni Kanaďané
zapojují při formování společnosti a země), a identity (pečující o společnost, která uznává, respektuje a odráží rozmanitost kultur, takže lidé odlišných původů pociťují příslušnost ke Kanadě)“ (Leman 1999: 8).
Vláda vedená LP byla sesazena až v předčasných volbách roku 2006. Department of Canadian Heritage. Založeno předchozí vládou ProgressiveConservative (Leman 1999: 17).
28 29
- 31 -
3.1.2 Politický program LP z let 2004 a 200630
V této části se zaměřím na programy LP, jež jsou dostupné na
internetových
stránkách
této
strany,
konkrétně
na
body
v programech související s politikou multikulturalismu. V programu,
s nímž LP vstupovala do řádných federálních voleb v roce 2004, se strana zaměřuje jak na původní obyvatele, tak na zachování
dvojjazyčnosti, rozvoj kulturní rozmanitosti i rovnost mezi lidmi. Jak je zřejmé, politika multikulturalismu se zde nepochybně odráží, nyní se tedy zaměřím na to, jakým způsobem.
Co se týče původních obyvatel, LP se zavazuje k odstranění
sociálních a ekonomických nerovností mezi původními obyvateli
(tzv. First Nations, Inuité a Métis) a ostatními Kanaďany. Za tímto účelem chce zavádět nové sociální programy, s jejichž pomocí by
zlepšila ekonomické příležitosti domorodých obyvatel. V kapitole nazvané „Zajištění místa původním obyvatelům v Kanadě“ LP upřesňuje oblasti, kterých by se pomoc vlády těmto lidem měla
dotýkat – vzdělání a ekonomická soběstačnost. V úvodu je uvedeno, že „kanadské domorodé národy jsou nejrychleji se rozrůstající částí
populace. Tvoří nejmladší demografickou skupinu společnosti.“ Vzhledem ke snahám o zavedení přísnější imigrační politiky ze
strany LP (viz výše), jsou tedy snahy o zrovnoprávnění původních
obyvatel založené nejen na lidských právech a filozofii LP, ale také na ekonomických důvodech. Tato část totiž může být interpretována
Není-li uvedeno jinak, všechny informace jsou čerpány z Liberal Party 2004 a Liberal Party 2006. 30
- 32 -
tak, že volná místa na trhu práce by měla být zaplněna raději lidmi,
kteří již v Kanadě žijí a mají zde trvalé kořeny, než imigranty, a proto je třeba tyto lidi lépe začlenit do společnosti.
Nyní přejdu k programu LP z roku 2006, kdy byla Kanada
svědkem předčasných voleb.31 Zde LP odkazuje mimo jiné na dřívější
úspěchy liberálních vlád v oblasti bilingvismu a multikulturalismu a připomíná, že Liberálové vždy věřili v rovnost všech lidí a v uctívání
kanadské rozmanitosti. Některé body zůstávají stále stejné, jako je
například snaha o odstranění rozdílů v kvalitě života původních obyvatel a ostatních Kanaďanů, ovšem hovoří se zde i o snaze
zaujmout a integrovat do společnosti rostoucí počet imigrantů. V roce 2006 se imigrační politika opět stala jedním z klíčových
volebních témat, což je zřejmě důvod, proč je jí věnována podstatně větší část programu.32 LP chce do Kanady „přilákat kvalifikované imigranty“
a
zároveň
chce
zajistit
jejich
„lepší
sociální
a
ekonomickou integraci […] včetně výuky jazyků.“ V programu se však již nezmiňuje o potřebách zabránit diskriminaci, jak tomu bylo
dříve, důraz je nyní kladen zejména na ekonomická hlediska. Plánem LP je „pomoci imigrantům integrovat se a uspět.“
Politice multikulturalismu se LP dále věnuje například v části o
bezpečné Kanadě, kde se praví, že „bezpečnější komunity jdou ruku
v ruce s tolerantnější společností,“ což je důvod, proč by LP, v
31 32
V těchto volbách LP ztratila svůj post vládní strany. V programu je tato politika dokonce označena za klíčovou.
- 33 -
případě opětovného vítězství ve volbách, znovu „prosazovala toleranci zajištěním ochrany menšin.“ 3.1.3 Shrnutí
Jak je zřejmé, politika multikulturalismu hrála důležitou roli
v programech LP od konce 60. let až doposud. Její pojetí se samozřejmě v různých obdobích lišilo, LP se zaměřovala v průběhu
let na odlišné aspekty této politiky, ovšem celý koncept jako takový
z jejích programů nikdy nezmizel. Můžeme říci, že přístup LP k politice multikulturalismu byl po většinu času kladný a víceméně
aktivní, LP se k ní stavěla otevřeně a problematiku, kterou se tato politika zabývá, považovala za součást kanadské společnosti, kterou
není třeba měnit, naopak je třeba ji rozvíjet (kulturní rozmanitost, dvojjazyčnost apod.). Québec
etnické a kulturní
ne33
ne34
skupiny
původní
imigrační politika a
jazyky
ano
ano
ano35
obyvatelstvo
imigranti
Tabulka 4: Vliv jednotlivých rysů politiky multikulturalismu na programatiku LP
LP se o Québecu ve svém programu zmiňuje často, nikoli však v souvislosti s multikulturalismem. Toto tvrzení se však vztahuje pouze na programy z let 2004 a 2006, v minulosti, zejména v průběhu 60. a 70. let se konfliktem Québec – zbytek Kanady a problematikou jazyků, nepochybně zabývala více. 34 Pouze v rámci politik zaměřených na imigranty. 35 Jedná se však spíše o stručná a obecná tvrzení o nutnosti uznávání obou oficiálních jazyků. 33
- 34 -
3.2
Progressive Conservative Party a Conservative Party of Canada
„We shall never build the nation which our potential resources make
possible
by
dividing
ourselves
into
Anglophones,
Francophones,
multiculturalphones, or whatever kind of phonies you choose. I say: Canadians, first, last, and always!“
John George Diefenbaker (předseda PCP), 1973
Nyní se zaměřím hned na tři strany, a to z jednoho důvodu:
současná vládní Conservative Party of Canada (dále CPC) totiž
v roce 2003 vznikla sjednocením dvou stran – Canadian Alliance
(CA) a Progressive Conservative Party (PCP). Z důvodu příslušnosti těchto stran ke konzervativní části kanadského politického spektra a
jejich provázanosti jim budu věnovat pozornost v rámci jednoho oddílu.
3.2.1 Progressive Conservative Party of Canada
Progressive Conservative Party of Canada (dále jen PCP) byla
vládní stranou v letech 1979 – 1980 a 1984 – 1993. Zřejmě nejvýznamnějším
krokem
vlády
PCP
na
poli
politiky
multikulturalismu bylo schválení zákona C-93, tedy kanadského multikulturního zákona (1988), který se stal prvním formálním legislativním (Goodrich
nástrojem
1994).
Jeho
kanadské cílem
politiky
bylo
multikulturalismu
podporovat
dosavadní
multikulturní politiku a zajistit větší účast menšin ve společnosti.
- 35 -
Zákon C-93 byl v roce 1991 následován vytvořením a
schválením
legislativy
zakládající
samostatné
Ministerstvo
multikulturalismu a občanství. Toto ministerstvo mělo na starost
hned několik programů, jejichž cílem bylo mimo jiné „podporovat uznání,
přijetí
a
realizaci
principů
rasové
rovnosti
a
multikulturalismu mezi Kanaďany i v kanadských institucích;
asistovat Kanaďanům ve snahách zachovat, rozvíjet a sdílet jejich
kultury, jazyky a etnicko-kulturní skupinové identity; a podporovat plnou a spravedlivou účast na životě kanadských jedinců a komunit v rámci kanadských rasových a etnicko-kulturních menšin“ (Leman 1999: 7).
V roce 1991 byl schválen také zákon C-37 (Zákon o institutu pro
kanadské tradiční jazyky) se záměrem „vytvořit národní standardy
pro přípravu učitelů a sestavit osnovy pro výuku jazyků etnických
menšin v rámci jazykových kurzů“ (Leman 1999: 15). Ve stejném roce
byl dále schválen zákon o rasových vztazích v Kanadě (C-63) za účelem odstranění rasismu a rasové diskriminace prostřednictvím veřejného vzdělávání (Leman 1999: 15).
Co se týče imigrační politiky, na PCP můžeme vidět, jak
důležitou roli hraje v rámci bojů o voliče (čímž dokazuje, že tento rys politiky multikulturalismu je pro tvorbu programů politických stran velmi důležitý). V roce 1990 panovala v Kanadě poměrně vysoká nezaměstnanost,
ovšem
ministryně
přistěhovalectví,
Barbara
McDougall, představila plán, podle které se měl počet přijímaných imigrantů zvýšit na 250 tisíc ročně. Svůj krok odůvodnila
- 36 -
ekonomickými výhodami, které by to Kanadě přineslo, ovšem hlavní
důraz kladla na „argument, že více imigrantů by znamenalo nový zdroj voličské podpory pro PCP“ (Abu-Laban 1998). Kladný přístup k imigraci nebyl u PCP novinkou, ovšem v dobách vysoké
nezaměstnanosti se postoj vůči imigraci v Kanadě tradičně přehodnocoval. Rok 1990 nebyl rokem volebním, čímž často bývá
tento krok vysvětlován – v dané době nebylo toto téma důležité pro žádnou majoritní skupinu ve společnosti (Abu-Laban 1998).
V roce 1993 byla sestavena nová vláda vedená premiérkou Kim
Campbell,
která
pozměnila
postoj
PCP
vůči
politice
multikulturalismu. Navzdory všem zákonům vydaným na konci 80. let se tato vláda rozhodla snížit náklady na podporu politiky
multikulturalismu. To se projevilo například zrušením Ministerstva
multikulturalismu a jeho přemístěním pod Ministerstvo kanadského dědictví. Jak poznamenává Yasmeen Abu-Laban, tento dramatický posun v politikách PCP ukazuje, „jak rychle se pozice imigrantů
změnila z potenciálních kanadských občanů a voličů na potenciální hrozby bezpečnosti kanadské politické komunity a populace“ (1998). 3.2.2 Conservative Party of Canada (CPC)
CPC vznikla 15. října 2004 sjednocením CA a PCP, čímž došlo
ke vzniku jednotné konzervativní strany, která by byla schopna
zvítězit ve volbách.36 První volby, jichž se CPC zúčastnila, se konaly To se jí podařilo v roce 2006, kdy v předčasných volbách porazila dosud vládnoucí Liberal Party. 36
- 37 -
v roce 2004, další o dva roky později. Při výzkumu budu vycházet z dokumentů dostupných na internetových stránkách CPC, zejména tedy z volebního programu pro rok 2006, ale také ze stanov CPC a z deklarace, v níž shrnuje plánované politiky.37
Přímo ve stanovách CPC je uvedeno několik prohlášení, v nichž
můžeme nalézt souvislost s politikou multikulturalismu. Jedná se
zejména o principy vedoucí k „vytvoření národní koalice lidí, kteří sdílejí
regionální,
kulturní
a
socioekonomickou
rozmanitost
Kanady,“ stejně jako o víru v rovnost všech Kanaďanů a v rovný statut angličtiny a francouzštiny (Conservative Party 2005a).
V deklaraci politik, jimiž se CPC řídí, je hned několik kapitol,
které odkazují právě na problematiku politiky multikulturalismu. Jedná se o záležitosti související s domorodým obyvatelstvem,
kapitolu s názvem „Oslava kanadské rozmanitosti“ a imigraci (Conservative Party 2005b).
Co se týče původních obyvatel, CPC se zavazuje, že bude
usilovat o zlepšení jejich životních podmínek a to zejména v oblastech ekonomických příležitostí, zdraví,
vzdělávání a
bezpečnosti komunit. Dále je třeba změnit legislativu s touto problematikou související, zejména pak zákon o Indiánech38 a další zákony s tímto související. Cílem je vytvoření takové legislativy, která umožní „převedení plné právní a demokratické zodpovědnosti
37 38
Oba dokumenty pocházejí z roku 2005. Indian Act.
- 38 -
na První národy39“ tak, aby jim bylo umožněno dohlížet na své vlastní
záležitosti
samostatně
v
rámci
federální
Kanady
(Conservative Party 2005b). Všechny kroky by však měly být nejprve
konzultovány s představiteli těchto národů. Co se týče kanadské ústavy, CPC je připravena provést její úpravy za účelem ochrany
jazyka a kultury v rámci samosprávných dohod. V dalších částech této kapitoly pak CPC zdůrazňuje potřebu vytvoření takové společnosti, v níž si budou všichni Kanaďané opravdu rovni.
V kapitole „Oslava kanadské rozmanitosti“ se CPC věnuje
principům rozmanitosti (diversity principles), multikulturalismu a
bilingvismu. CPC „věří, že kanadská multikulturní společnost je
cennou realitou a uznává potřebu podporovat pochopení a rovnost příležitostí prostřednictvím propagování společných hodnot napříč Kanadou“
(Conservative
Party
2005b).
Dále
CPC
oslavuje
rozmanitou strukturu kanadské společnosti a hovoří o nutnosti odstranit diskriminaci z kanadské společnosti. Konkrétní kroky, jak
toho dosáhnout, však nezmiňuje.40 O oficiálních jazycích hovoří jako o „unikátní a významné sociální a ekonomické výhodě, z níž mají
prospěch všichni Kanaďané“ (Conservative Party 2005b). Jejich
rovnocenné postavení tak musí být federální vládou neustále podporováno.
Jedná se o původní domorodé obyvatele Kanady, kteří bývají v různých dokumentech označováni odlišnými způsoby, většinou jako Aboriginal Peoples či First Nations. 40 Ačkoli je politika multikulturalismu již poměrně dlouhou dobu přítomna na kanadské politické federální scéně, není (a zřejmě nikdy nebyla) oblastí, do níž by federální vláda byla ochotna investovat větší částky. 39
- 39 -
Další oblastí, které je v tomto dokumentu věnován prostor, je
imigrační politika.41 CPC zde uvádí, že podporuje „přívětivý a dobře
organizovaný imigrační systém“ založený na několika podmínkách: musí být spravedlivý a transparentní a zaměřený na podporu znovusjednocování rodin (family reunification). Měl by zaujmout zejména
kvalifikované imigranty a zároveň by měl podporovat kanadskou
humanitární tradici poskytování azylu pro uprchlíky (Conservative Party 2005b). Dle deklarace politik CPC by tedy kanadská imigrační
politika měla být více méně otevřená, přičemž by se měla řídit ekonomickými potřebami státu. O možném kulturním přínosu, kterým
by
mohli
imigranti
obohatit
společnosti, se tento dokument nezmiňuje.
rozmanitost
kanadské
3.2.2.1 Volební program CPC – 200642
Ve volebním programu pro rok 2006 se CPC zabývá převážně
„typickými“ předvolebními tématy, s nimiž se setkáváme při volbách v téměř každé demokratické zemi. Hlavní část programu tedy představují
multikulturalismu
daně,
nebyla
kriminalita či významným
zdravotnictví. Politika
tématem
předčasných
federálních voleb, přesto však můžeme v programu CPC nalézt
prvky s touto politikou související. Konkrétně se jedná o imigrační politiku, původní obyvatele, jazyky a kulturu.
Jak je zřejmé například v části 3.2.1, kde jsem se zabývala imigrační politikou propagovanou PCP, jedná se o téma často kontroverzní, k němuž se politické strany v různých dobách staví často dost odlišně. 42 Viz. Conservative Party 2006. 41
- 40 -
Imigrační politika navazuje na dokumenty, o nichž byla řeč
dříve.43 V programu je prosazována přátelská politika vůči imigrantům. Plánem CPC je okamžité snížení poplatku za přístup na
kanadské území na polovinu.44 Cílem je nastolit takový imigrační
systém, který bude odpovídat kanadským ekonomickým potřebám a umožní udržet rodiny pohromadě.
V jiné části programu hovoří CPC o příležitosti a respektu pro
původní obyvatele, kterých by mělo být dosaženo prostřednictvím kroků v souladu s deklarací politik CPC. Volební program, jak už
jsem zmínila, se zabývá rovněž bilingvismem a podporou rozvoje jednotlivých kanadských kultur. Zde se CPC věnuje zejména soužití
anglicky a francouzsky mluvících komunit. Hlavním tématem je kanadský bilingvismus. Za účelem jeho podpory se CPC zavazuje
vytvořit Frankofonní sekretariát v rámci Ministerstva pro kanadské
dědictví.45 O dalších skupinách, ať už etnických, či kulturních, není
v programu žádná zmínka. 3.2.3 Shrnutí CPC
ani
její
předchůdkyně
nikdy
neměly
politiku
multikulturalismu jako jedno z hlavních volebních témat, ani pro ně
Zejména na Declaration Policy. Jedná se o Right of Landing Fee, které činí 975 dolarů. Ačkoli CPC ve volbách v únoru zvítězila, tato částka stále zůstává stejná (dle informací dostupných na internetových stránkách kanadské vlády). 45 V této oblasti program rovněž navazuje na dokument Policy Declaration. 43
44
- 41 -
tato politika nebyla nikdy jedním z témat nejdůležitějších.46 V minulosti však CPC několikrát sehrála na poli multikulturní
politiky důležitou roli, konkrétně například v roce 1988 při schválení kanadského multikulturního zákona. V předvolebním programu
z roku 2006 však této problematice není věnována větší pozornost,
nepatří tedy mezi klíčová témata strany. Při předčasných volbách
v roce 2006 byl důraz kladen na jiná témata (vládní skandály apod.), takže se do popředí výrazněji nedostala ani imigrační politika. Québec ne47
etnické a kulturní skupiny ne
původní obyvatelstvo ano
imigrační politika a imigranti ano
jazyky ano
Tabulka 5: Vliv jednotlivých rysů politiky multikulturalismu na programatiku CPC
V době, kdy hrála politika multikulturalismu opravdu významnou roli v kanadské politice, byla u moci LP, kterou tak spíše můžeme považovat za stranu multikulturalismu. Většina politik a zákonů s multikulturalismem souvisejících totiž byla uvedena právě touto stranou. 47 Ovšem obecněji se věnuje otázce kanadského federalismu. 46
- 42 -
3.3
Bloc Québécois
„Because here in Québec, we are different.” Bloc Québécois (BQ) je jedinou v podstatě regionální stranou,
která má své zastoupení ve federálním parlamentu. Jak je z názvu
zřejmé, tato strana prosazuje zájmy provincie Québec. Přístup
občanů této provincie k politice multikulturalismu se často liší od
ostatních částí Kanady, neboť u Québécois48 „se koncept a politika multikulturalismu vždy setkávaly se skepticismem“ (Abu-Laban 1994: 254). BQ vznikl v roce 1991 s jedním cílem: získat suverenitu
pro Québec. S tím souvisí i postoj této strany vůči politice
multikulturalismu, k níž přistupuje s úmyslem „ochránit Québec před neustálými útoky ze strany federální vlády, která se snaží
„rozmíchat“ québeckou kulturu v obrovském tavícím kotlíku
kanadského multikulturalismu“ (Abu-Laban 1999: 475). Nyní tedy budu zkoumat programy strany, u níž můžeme předem očekávat výhradně
negativní
postoj
k
politice
multikulturalismu,
přihlédneme-li k tomu, jakou provincii reprezentuje.
Přítomnost BQ ve federálním parlamentu pomáhá „zajišťovat
politizaci etnických a rasových témat v kanadské politice“ (Fletcher – Taras 1995: 297). BQ chápe politiku multikulturalismu jako nástroj ke
zlehčování québeckého požadavku suverenity. Ačkoli většina
ostatních federálních stran poukazuje na kanadskou rozmanitost Jedná se o označení frankofonních obyvatel Kanady žijících v Québecu, které vzniklo ve snaze vyhnout se tzv. pomlčkové formě (hyphenated form), tedy French-Canadians. 48
- 43 -
jako na důležitý prvek, který je třeba zachovávat a rozvíjet, BQ ji chápe jako něco uměle vytvořeného. Do volebního roku 1993
vstoupil BQ s tvrzením, že „Kanada je pokusem dvou národů,49 který
nevyšel,“ a že „konfederační dohoda, slavnostní smlouva mezi dvěma rovnými, zakládajícími národy, se ukázala být pokřivená“ (Wiseman 1995: 224).
BQ se ve svých programech věnuje zejména problematice sporu
Québec versus zbytek Kanady, ale také kulturní odlišnosti či
imigraci. Nehovoří o nich však jako o politice multikulturalismu. BQ je stranou demokratickou snažící se dosáhnout suverénního Québecu, ovšem rovněž respektuje práva anglofonní menšiny i domorodých obyvatel (Bloc Québecois 2005c).
BQ klade důraz na respektování oficiálních jazyků či poukazuje
na kulturní odlišnost québecké provincie (Bloc Québecois 2005a). K otázce oficiálních jazyků přistupuje jinak než strany, o kterých zde
již byla řeč. Na rozdíl od nich totiž hovoří převážně o nutnosti podporovat francouzský jazyk, nikoli o nutnosti zavedení takového systému, který by vedl k osvojení si alespoň jednoho z oficiálních
jazyků.50 V částech, které se zabývají kanadskou rozmanitostí pak bojuje zejména za odlišnost québeckou, která by podle BQ neměla být
považována
pouze
za
regionální
aspekt.
Doslova „binational experiment“, tedy vlastně dvounárodnostním pokusem. 50 To souvisí se strachem, že francouzský jazyk a kultura z Québecu jednou zmizí úplně. Proto se usiluje o to, aby se na školách angličtina neučila příliš kvalitně, imigranti se mají učit pouze francouzsky atd. 49
- 44 -
Vyžaduje uznání québeckého národa, čehož nemůže být dosaženo v rámci federální Kanady, která Québec chápe pouze jako každou
jinou provincii. Québec je „jednotkou založenou na národnosti – vyjadřuje touhu národností menšiny zůstat kulturně odlišnou a
politicky samosprávnou společností – zatímco ostatní provincie jsou jednotkami založenými na regionu“ (Kymlicka 1999: 24). 3.3.1 Volební program 200451 V
tomto
programu
je
hned
na
úvod
uveden
jeden
z nejdůležitějších bodů, tedy snaha o zachování a rozvíjení
québeckého národa, který je od těch ostatních výrazně odlišný. BQ
odmítá prosazování federálních politik na podporu multikulturních
aktivit, které dostatečně nedoceňují jedinečnost kultury québecké.
Přesto však v části nazvané Občanství a francouzský jazyk uvádí, že
québecké občanství je založeno právě na kulturní rozmanitosti. Upozorňuje však zároveň na to, že základem této rozmanitosti musí být francouzština. BQ se vůbec nezmiňuje o významu zákona o oficiálních jazycích, neboť chápe angličtinu jako potenciální hrozbu francouzštiny, o jejíž budoucnost se obává. Zavazuje se tak ochraňovat pouze jeden ze dvou oficiálních jazyků Kanady. V další části programu
se BQ zabývá problematikou
francouzsky mluvících minorit v ostatních částech Kanady. Tyto komunity označuje za velmi důležité, neboť odrážejí kulturní
rozmanitost země. Zde je sledován jasný cíl: ochránit a podpořit 51
Viz Bloc Québécois 2004.
- 45 -
francouzský jazyk i v jiných částech Kanady, nejen v Québecu.
Tvrzení federální vlády, že francouzština a angličtina jsou si rovny, totiž považuje za klamné.
Ani imigrace není v programu BQ opomenuta;52 dle BQ je
výhodná pro všechny společnosti, neboť přispívá k ekonomickému
růstu (a samozřejmě podporuje rozšíření kulturní rozmanitosti).53 BQ
tak imigraci podporuje. Hlavní problém vidí v tom, že právě do Québecu
přichází nepřiměřeně malé množství přistěhovalců.
Vzhledem k tomu, že imigrační politika je pod správou federální
vlády, kritizuje BQ fakt, že Québec sám nemůže ovlivnit politiky,
které by pomohly novým imigrantům začlenit se do společnosti. Žádá proto suverenitu, díky níž by Québec mohl vytvořit síť ambasád, které by jej propagovaly v zahraničí.
BQ se dále zabývá problematikou domorodých obyvatel. I zde
se drží svého tématu, tedy Québecu, a proto se věnuje pouze
domorodým obyvatelům Québecu. Co se těchto národů týče, je kladen důraz na vytvoření rovnocenných vztahů mezi nimi a
Québécois a zejména na dosažení jejich rovnoprávnosti. Za tímto Imigrační politika federální vlády byla pro frankofonní obyvatele Kanady vždy tématem, které vyvolávalo vlnu nespokojenosti. Důvodem bylo to, že „imigrační politiku chápali jako způsob snižování vlivu francouzsky mluvících Kanaďanů na chod Konfederace. Většina imigrantů se totiž začleňuje do anglicky mluvící většiny“ (Wayland 1997: 41). 53 Tento prvek je možné pozorovat u programů všech zkoumaných federálních stran: všechny podporují imigraci (pokud zrovna nepanuje v Kanadě vysoká nezaměstnanost) z čistě ekonomických důvodů, ovšem většina strana zároveň neopomene připomenout i kulturní aspekt přistěhovalectví. Tento však ani jedna nepovažuje za tak důležitý, jako ten ekonomický. 52
- 46 -
účelem je třeba napravit křivdy, které byly na původních obyvatelích napáchány, a pomoci jim rozvíjet vlastní kulturu a jazyk.54 3.3.2 Volební program 200655
Program na rok 2006 z velké části vychází z programu
předešlého. I zde BQ zmiňuje důležitost rovnosti všech občanů stejně
jako význam jazyka pro přežití provincie Québec. Pro dosažení všech cílů,
které BQ prosazuje, je
nezbytná
suverenita Québecu.
Upozorňuje na neexistenci dvojjazyčné struktury v rámci federálních
úřadů, tedy na nefunkčnost zákona o oficiálních jazycích.56 Co se týče imigrace, BQ stále usiluje o zrušení práv federální vlády zasahovat do imigračních procesů a rozhodování, neboť tato práva neodrážejí potřeby a hodnoty Québecu. Těchto cílů ovšem může být dosaženo
pouze získáním suverenity. Co se týče původních obyvatel, zde jsou
nutné různé kroky na zlepšení jejich životní situace, důraz je kladen zejména na socioekonomické aspekty.
Québec
kulturní a etnické
ano
ne
skupiny
původní
imigrační politika a
jazyky
ano
ano
ano
obyvatelé
imigranti
Tabulka 6: Vliv jednotlivých rysů politiky multikulturalismu na programatiku BQ
Původní obyvatelé Kanady tak jsou zřejmě jedinou skupinou obyvatelstva, po které BQ nevyžaduje znalost francouzštiny (tento požadavek by totiž neměl jak odůvodnit, neboť původní obyvatelé mají na kanadské území z historického hlediska větší nárok, než Québécois.) 55 Viz. Bloc Québecois 2005b. 56 BQ uvádí, že ve federálních orgánech stále pracují lidé, kteří často hovoří pouze anglickým jazykem a všichni jejich podřízení tak musejí rovněž hovořit tímto jazykem. (Bloc Québecois 2005b). 54
- 47 -
3.4
New Democratic Party57
Další zkoumanou stranou je New Democratic Party (NDP),
která je ve federálním parlamentu pravidelně zastoupena již od roku
1962.58 Vzhledem k nedostupnosti starších programů (a dalších
relevantních dokumentů, z nichž bych mohla čerpat pro sovu práci), budu zkoumat pouze program z roku 2006.
V kapitole nazvané „Ctíme závazky Kanady vůči domorodým
národům,59 Métis60 a Inuitům“ NDP zdůrazňuje význam těchto
národů pro kanadskou kulturu a upozorňuje na to, že Kanada si
nemůže dovolit neposkytnout jim prostor uplatňovat svá práva. Podle NDP je v Kanadě zachováván „koloniální systém“, který
udržuje tyto komunity v závislosti (na státu) a „odepírá jim tak možnost rozvíjet jejich vlastní blahobyt stejně jako kanadskou
prosperitu.“ Z programu dále vyplývá, že tato tématika byla
předmětem diskuze v rámci NDP i v předchozím volebním období, jelikož je zde upozorněno na dřívější úspěchy NDP v této oblasti.61 NDP prosazuje právo původních obyvatel na samosprávu, stejně
Viz New Democratic Party 2006 (není-li uvedeno jinak). V roce 1984 vystoupil v předvolebním boji předseda strany Ed Broadbent s programem, v němž se mj. hovořilo o boji za rovnost pro ženy (New Democratic Party 2006). Tato problematika je v současné době dle některých vědců jedním z prvků politiky multikulturalismu, v této práci však nebyla stanovena jako zkoumaný bod, proto se jí nebudu dále věnovat. 59 First Nations. 60 Potomci francouzských či skotských mužů a domorodých žen. 61 Podařilo se jim například dosáhnout vyhrazení prostředků zaměřených na bydlení domorodých národů a jejich vzdělávání. 57 58
- 48 -
jako slibuje podporovat činnosti vedoucí k obnovení a zachování kultury a jazyka těchto národů.
V části „Noví Kanaďané“ se NDP věnuje imigrační politice a
životu imigrantů v Kanadě. Přístup NDP k imigrantům je kladný a
otevřený, neboť hned na úvod připomíná, že Kanada je z velké části národem imigrantů. Na imigraci se, stejně jako většina ostatních stran, dívá převážně z ekonomického hlediska: vzhledem k tomu, že přirozený populační přírůstek je stále nižší, Kanada se stává více
závislou na imigrantech v pracovní oblasti. S ohledem na důležitou
roli imigrantů v Kanadě se NDP zavazuje v parlamentu prosazovat například „vylepšení imigračního a uprchlického systému tak, aby
byl rychlejší, spravedlivější a spolehlivější; […] poskytování podpory
imigrantům při získávání uznání osobních dokladů a kvalifikací v nejdůležitějších centrech v Kanadě“ a zároveň podporuje takovou
imigrační politiku, která pomáhá rodinným členům znovu se setkat. Jako jedna z mála stran prosazuje vydání omluvy čínským
Kanaďanům za tzv. čínskou daň z hlavy62 a za čínský imigrační zákon z roku 1923.63
NDP v programu nezapomíná ani na Québec, i když mu věnuje
výrazně menší část svého programu. Vzhledem k tomu, že jedním
z cílů NDP je udržet Kanadu pohromadě, prosazuje kroky,
Jedná se o částku, kterou musel zaplatit každý Číňan vstupující na kanadské území. Platila od roku 1885 do roku 1923 a jejím cílem bylo redukovat počet čínských imigrantů v Kanadě. 63 Tento zákon zakazoval převážnou většinu čínské imigrace na kanadské území, odvolán byl v roce 1947. 62
- 49 -
které povedou ke zmírnění québeckého separatismu: „vytvoření
systému pro národní standardy v oblastech provinčních kompetencí, které plně respektují autonomii Québécois a jejich Národního
shromáždění. Jedná se například o québecký penzijní plán, síť pro péči o dítě v rámci této provincie atd. Tyto oblasti by neměly dle NDP být cílem federálních zásahů.
Ani NDP se tedy ve svém programu nevyhnula problematice,
které se věnuje politika multikulturalismu, ačkoli tento termín zde není ani jednou zmíněn. NDP politiku multikulturalismu podporuje
a upozorňuje, že by měl být kladen „větší důraz na vzdělání a podporu občanství v multikulturní, multirasové společnosti“ (AbuLaban 1994: 253). Québec ano
etnické a
kulturní skupiny ano
původní
imigrační politika
jazyky
ano
ano
ne
obyvatelé
a imigranti
Tabulka 7: Vliv jednotlivých rysů politiky multikulturalismu na programatiku NDP
- 50 -
3.5
Reform Party of Canada
„My understanding of what integration means is that an immigrant
embraces the Canadian way of life and Canadian culture, while having the freedom to preserve his own culture, but if he chooses to do so he should
have to do so at his own expense, on his own time without government assistance.”
Art Hanger (poslanec za Reform Party)
Ačkoli Reform Party (RP) již na kanadském politickém poli
nepůsobí, považuji za důležité zde tuto stranu a její program v souvislosti s politikou multikulturalismus zmínit. 64
RP se k politice multikulturalismu stavěla podstatně jinak, než
ostatní zkoumané strany. Svým vznikem a zejména pak úspěchem ve
volbách v roce 1993 pozměnila federální politickou scénu. Od svého vzniku se deklarovala „jako oponent státně sponzorovaného
multikulturalismu a jakýchkoli speciálních statusů pro jazykové a kulturní skupiny ve smyslu speciálních oprávnění, kvót při
zaměstnávání, kulturních dotací atp.“ (Barša 2003: 57). Cílem této strany bylo mimo jiné „prosazení zákona, který by zabránil označování
kanadského
občana
či
skupiny
Kanaďanů
tzv.
pomlčkovou formou,65 která je založena na rase, náboženství, barvě RP působila na kanadské federální scéně v letech 1986 – 2000. Její bývalí členové tvoří páteř dnešní CPC, výrazně však zmírnili rétoriku v oblasti politiky multikulturalismu. 65 Hyphenated form. Tímto způsobem jsou na severoamerickém kontinentu často označováni přistěhovalci, tedy např. Italian-Canadian (italský Kanaďan). 64
- 51 -
pleti či místě původu“ (Abu-Laban 1999: 463). Na základě těchto postojů si RP stanovila za cíl zrekonstruovat Kanadu a vytvořit z ní „politickou komunitu, v níž nebude mít žádná skupina obyvatelstva
speciální privilegia, ani postavení“ (Patten 1999: 30). Svým
stanoviskem si okamžitě vysloužila velkou kritiku, ovšem svým
způsobem vlastně přispěla k otevření témat, která sice byla v kanadské politice přítomna, ale nikdo jim v dané době nevěnoval přílišnou pozornost.
Nyní se zaměřím na jednotlivé části politiky multikulturalismu,
jak ji ve své práci zkoumám. Začnu tématem, které stálo u zrodu této politiky, tedy problematikou Québecu a kanadského bilingvismu. RP
ve svých programech odmítala dualistickou koncepci Kanady, tedy pojetí Kanady jako smlouvy mezi dvěma zakládajícími národy
(Patten 1999: 28). Od svého založení byla velmi kritická vůči chápání
Québecu jako „odlišné společnosti“ (distinct society) (Patten 1999: 28). Nesouhlasila nikdy ani se zákonem o oficiálních jazycích a dalšími politikami, které sloužily k institucionalizaci dualistického konceptu,
ačkoli odlišnost québecké společnosti neodmítala (Patten 1999: 31).66 Co se týče oficiálního bilingvismu, RP dle svého programu z roku 1988 požadovala „jazykovou politiku spravedlivou vůči všem
Kanaďanům, včetně převážné většiny těch, kteří mluví jen jedním jazykem“ (Patten 1999: 32). Za tímto účelem prosazovala takovou
politiku, která by odrážela demografickou realitu země: převahu Stavěla se proti historickým a politickým interpretacím, podle nichž je frankofonní kultura jednou ze základních složek kanadské společnosti. 66
- 52 -
francouzštiny v Québecu a angličtiny
všude jinde. Jedním
z požadavků RP v této oblasti totiž byla formální rovnost všech provincií a jedinců, s čímž nelze sloučit nárok Québecu na uznání
zvláštního postavení v rámci federace, stejně jako tomu odporují práva původních obyvatel na samosprávu a legislativa typu zákona o multikulturalismu.
Na multikulturním poli byla RP nekompromisní a propagovala
nutnost odstoupení od politiky multikulturalismu (Abu-Laban 1998). Argumentem bylo nejen to, že ke všem jedincům by se mělo přistupovat stejně, ale také tvrzení, že „multikulturalismus je
rozvratnický, neboť politizuje etnika zapojováním federální vlády do
oblastí, které by měly zůstat soukromé“ (Patten 1999: 35). Kromě toho má politika multikulturalismu, dle RP, negativní dopad na jednotu
Kanady
(„vede
k rozpadu
federalismu“)
a
zároveň
„podporuje zájmové skupiny z peněz daňových poplatníků“
(Padolsky 2000: 143).67 RP však netvrdí, že zachovávání kulturního dědictví je škodlivým faktorem a v podstatě proti němu nic nenamítá. Ovšem z důvodu, že „etnickou identitu vidí jako soukromou záležitost,“ považuje za nevhodné, aby její uchování
podporoval stát; právě naopak – „zachování rozmanitého kulturního dědictví má být přenecháno jedincům, rodinám a soukromým organizacím“ (Padolsky 2000: 143). Na druhou stranu stát by se měl
Ve skutečnosti měla tato politika vždy velice nízký rozpočet, každého Kanaďana stála ročně pouze asi jeden dolar (srov. Wayland 1997: 47). 67
- 53 -
starat o „podporu, zachování a obohacování národní kultury“ (Patten 1999: 37).68
Dalším ze zkoumaných témat, na které můžeme narazit
v programech RP, je problematika imigrace. RP se vůči imigraci
stavěla vždy negativně. Členové této strany nelibě nesli fakt, že od roku 1960 přišla převážná většina imigrantů do Kanady z Asie, Afriky, Karibských ostrovů, či Jižní a Střední Ameriky, nikoli z
Evropy. V roce 1988 ve svém předvolebním programu jako reakci na národnostní složení přistěhovalců v Kanadě uvedla, že „kanadská
imigrační politika se zdá být vytvořena výlučně za jediným účelem a
to radikálně nebo náhle pozměnit etnické složení Kanady“ (Patten 1999: 32). V roce 1993 se RP dostala do federálního parlamentu, kde
se stala hlavním oponentem vládní imigrační politiky. Důkazem jejího záporného postoje proti imigrační politice je například návrh
snížit počet přijímaných imigrantů na polovinu (Stasilius 1995: 208). RP byla toho názoru, že do Kanady přichází příliš mnoho imigrantů a zároveň že ti příchozí nejsou dostatečně kvalifikovaní (Abu-Laban
1998). Podle imigrační politiky RP by měli být imigranti přijímáni na
základě jejich lidského kapitálu, schopností a způsobilosti začlenit se rychle a samostatně do kanadské společnosti, stejně jako přispívat k ekonomickým potřebám země (Abu-Laban 1998). Nesouhlasí
Problematiku kanadské identity jsem již zmínila výše, nyní je tedy otázkou, co přesně spadá podle RP pod pojem „kanadská národní kultura.“ Navzdory národnostní, etnické i kulturní rozmanitosti Kanady vidí RP tuto zemi jako kulturně homogenní a státní podpora by tak měla být směřována vůči „předpokládanému „přirozenému“ bílému, anglofonnímu a křesťanskému národnímu charakteru“ (Patten 1999: 30). 68
- 54 -
s imigrací, která je založená na spojování rodin,69 neboť tvrdí, že
tento druh imigrace je jednak problematický a dále uvádí, že
„odloučení od rodiny je individuální volbou, nikoli odpovědností státu“ (Abu-Laban 1998).
RP ve svých programech neopomíjela ani problematiku
původních obyvatel Kanady. Zde „vycházela z individualistické
liberální koncepce občanství a populistické kritiky indiánských
náčelníků, kteří představují zájmové skupiny využívající štědrosti kanadského státu“ (Patten 1999: 40). RP tedy s odlišným postavením
původních obyvatel v Kanadě nesouhlasila a snažila se jim odebrat právo na samosprávu. Všichni lidé jsou si totiž rovni, proto by vláda vedená RP jednala s původními obyvateli jako se všemi ostatními
občany. Co se týče zachování kultury a jazyka, s tím RP souhlasí, ovšem stejně jako se zachováváním etnických kultur. Tedy pouze
v případě, že bude probíhat pod záštitou místních komunit či jedinců, nikoli federální vlády (Patten 1999: 40). 3.5.1 Shrnutí
Politika RP zaměřená na problematiku multikulturalismu byla
od svého počátku kritizovaná za některé extrémní názory na québecký separatismus, dvojjazyčnost a další společenské hodnoty
(Stephenson 2005: 3). Svým programem se totiž výrazně lišila od Jedná se o již několikrát zmíněný druh imigrace (family reunification), který je založen na příchodu jednoho člena rodiny do země. Ten si zde najde práci a usadí se a postupně za ním odcházejí ostatní členové. Tato imigrace je většinou kanadských federálních stran podporována.
69
- 55 -
ostatních federálních stran. Politiku multikulturalismu považovala za zbytečnou, což je logické vzhledem k tomu, že sama prosazovala
přístup přehlížející rozdíly70 (Abu-Laban 1998). RP tíhla k pozici „silně zaměřené proti multikulturalismu, dvojjazyčnosti, tehdejší
imigrační politice a udělení statutu „výjimečné společnosti“ Québecu“ (Harrison 2002: 194). Všechny tyto oblasti by měly být privatizovány a stát by do jejich existence vůbec neměl zasahovat (Patten 1999: 43). Navzdory výše zmíněnému však RP ve skutečnosti
(paradoxně) byla stranou, která respektovala fakt kanadské kulturní, národnostní a etnické rozmanitosti. V době svého působení
v parlamentu zde totiž měla vyšší zastoupení poslanců z řad tzv.
viditelných menšin, než kterákoli jiná strana (srov. Barša 2003: 57, Whitaker 2000: 233). Québec
kulturní a etnické
ano
ano
skupiny
původní
imigrační politika
jazyky
ano
ano
ano
obyvatelé
a imigranti
Tabulka 8: Vliv jednotlivých rysů politiky multikulturalismu na programatiku RP
70
Jedná se o tzv. difference blind approach.
- 56 -
3.6
Ostatní kanadské federální strany
Vzhledem k omezenému rozsahu práce není možné podrobněji
rozebrat programy všech zaregistrovaných stran. I tyto strany71 však
považuji za relevantní pro tento výzkum, a proto jim věnuji prostor v této kapitole. Výsledky průzkumu programů těchto stran jsou zahrnuty v Tabulce 9.
Jedná se o strany, které jsou v Kanadě zaregistrované, účastní se voleb, ale doposud se jim nepodařilo dostat se do Parlamentu. 71
- 57 -
Název strany Canadian Action Party73
PM72 ano
Communist Party of Canada74
ano
First Peoples National Party75
ano76
Green Party of Canada77
ano
Christian Heritage Party of Canada78
ano
Body programu rozdíly v rámci Kanady (např. québecký separatismus) jsou v porovnání s vnějšími hrozbami mizivé (USA atd.) problematika chudoby původních obyvatel v rezervacích rovnost pro všechna etnika, rasy a národy rovnost Québecu s ostatními kanadskými provinciemi garance práv původních obyvatel odškodnění historických křivd vůči původním obyvatelům právo etnických skupin na zachování jazyka a kulturního dědictví prostřednictvím státem podporovaných programů právo původních obyvatel na vlastní vládu a suverenitu uznání zvláštního statutu původních obyvatel v rámci Kanady původní obyvatelé: uznání práva na samosprávu a dalších práv (rozhodovat o zdrojích nacházejících se na jejich území atd.), podpora kultury a jazyka těchto národů Québec: nutnost vybudování fungující konfederace, v níž jednotlivé provincie získají více práv a financí na to, aby mohly podporovat konkrétní potřeby dané provincie imigrace a imigranti: multikulturní rozmanitost je nedílnou součástí kanadské identity; stát musí všem „novým“ Kanaďanům zajistit rovnost šancí a rovné zacházení bez ohledu na původ imigranti v Kanadě musejí být loajální vůči této zemi lidé různých etnických původů mají právo zachovávat své tradice, pokud tím neporušují kanadské zákony podpora takové formy multikulturalismu, která uznává rozmanitost kanadských obyvatel, ale nesnižuje respekt pro kanadské křesťanské dědictví vládní služby musí být poskytovány v obou oficiálních jazycích tam, kde žije dostatečný počet anglicky i francouzsky mluvících obyvatel nesouhlasí s kvótami zavedenými vládou na zajištění pracovních pozic pro skupiny historicky diskriminované, jelikož v důsledku
Politika multikulturalismu. Zde nalezneme odpověď na otázku, zda se daná strana ve svém programu této politice věnuje politice, či nikoli. 73 Srov. Canadian Action Party 2006. 74 Srov. Communist Party of Canada 2006. 75 Srov. First Peoples National Party of Canada 2006. 76 Ve velmi omezené míře vzhledem k zaměření strany (důraz kladen na práva původních obyvatel). 77 Srov. Green Party of Canada 2006. 72
- 58 -
Libertarian Party of Canada79
ano
Marijuana Party of Canada80
ne
Marxist-Leninist Party of Canada81
ano
Progressive Canadian Party82 Western Block Party83
ano ne84
vedou k opačné diskriminaci a neefektivitě; měla by být zajištěna rovnost příležitostí všem lidem schopným a kvalifikovaným vykonávat určitou pozici bez ohledu na rasu, barvu pleti, víru nebo pohlaví základní bod programu: obhajoba práv jednotlivce žádný člověk nesmí být diskriminován na základě rasy, náboženství, pohlaví, věku apod. pro otevřenou imigrační politiku žádá zrušení zákona o oficiálních jazycích a veškeré legislativy, která nutí jedince používat určitý jazyk: federální vláda by měla poskytovat služby v angličtině, francouzštině i jiných jazycích za předpokladu, že ti, kdo je vyžadují, je uhradí uznání všech spravedlivých nároků původních obyvatel na území, majetek a autonomii prosazuje vytvoření dobrovolné a rovnoprávné federace mezi Québécois, původními obyvateli a zbytkem Kanady vytvoření opravdu multikulturní společnosti, v níž všechny jazyky a kultury získají uznání uznává právo Québecu na sebeurčení dědičná práva původních obyvatel kulturní, etnická a národnostní rozmanitost je důležitou charakteristikou Kanady imigranti vždy vítáni práva původních obyvatel musí být uznána, včetně práv na udržení vlastní kultury a tradic -
Tabulka 9: Vliv politiky multikulturalismu na programatiku politických stran
Srov. Christian Heritage Party of Canada 2006. Srov. Libertarian Party of Canada 2006. 80 Srov. Marijuana Party of Canada 2006. 81 Srov. Marxist-Leninist Party of Canada 2006. 82 Srov. Progressive Canadian Party 2004. 83 Srov. Western Block Party. 84 Na internetových stránkách není uveden konkrétní politický program, pouze to, že prosazuje nezávislost západu na zbytku Kanady. 78 79
- 59 -
4.
Závěrečné shrnutí
„Canada will be a strong country when Canadians of all provinces feel at home in all parts of the country, and when they feel that all Canada belongs to them.”
Pierre E. Trudeau
Slova pronesená jedním ze zakladatelů kanadské politiky
multikulturalismu ukazují, že tento koncept zde stále má své místo. Mezi vnímáním vlastní země obyvateli jednotlivých kanadských provincií přetrvávají značné rozdíly. Zejména v Québecu stále
panuje snaha o získání suverenity, nebo alespoň statutu „odlišné společnosti“. Problematické však jsou nejen vztahy mezi Québecem a
zbytkem Kanady, jejichž zhoršování vedlo P. E. Trudeaua na počátku 70. let 20. století k oficiálnímu
vyhlášení federální politiky
multikulturalismu, ale také soužití s původními obyvateli. Imigrační
politika a přístup k imigrantům jsou rovněž důležitými tématy. Pro udržení politiky multikulturalismu tedy stále existuje řada důvodů. Cílem
této
práce
bylo
analýzou
programů
a
dalších
relevantních dokumentů zjistit, zda se tato politika odrážela a odráží
v programech kanadských politických stran, a v případě, že ano, pak jakým způsobem. Odpověď na tyto otázky přináší tato kapitola. Jak
je
z
výše
uvedeného
textu
zřejmé,
politika
multikulturalismu měla od svého vzniku vždy vliv na politické strany. Zpočátku byla víceméně vynucena společenskou realitou,
dnes už však má v kanadské politice pozici důležitého volebního
- 60 -
tématu pro většinu registrovaných politických stran. Odpověď na
základní otázku, tedy zda politika multikulturalismu ovlivňuje
programy politických stran, najdeme v Grafu 2. Z něj jasně vyplývá,
že politika multikulturalismu má vliv na tvorbu politických programů u všech zkoumaných politických stran, kromě stran monotematických.85
13%
strany ovlivněné politikou multikulturalismu
87%
strany neovlivněné politikou multikulturalismu
Graf 2: Procentuální vyjádření počtu stran, jejichž program byl (je) ovlivněn politikou multikulturalismu
Multikulturní politika se v programech politických stran od
svého vzniku odráží více méně pravidelně. Intenzita vlivu se mění
v závislosti na atraktivitě daného konceptu v určitém volebním
období, ovšem i v době, kdy nepatří mezi nejdiskutovanější témata, své místo neztrácí. Většina politických stran se k ní staví pozitivně –
podporuje ji a nesnaží se ji zrušit.86 Samozřejmě existují i výjimky, Marijuana Party a Western Block Party. Způsob, jakým jednotlivé strany nahlížejí na politiku multikulturalismu, se samozřejmě liší i v závislosti na celkovém zaměření strany. To je zřejmé zejména u BQ, která se sice problematice spadající pod tuto politiku věnuje, ovšem dává jí úplně jiný kontext i jména. 85 86
- 61 -
jako například RP, která měla tuto politiku jako významnou součást svého programu, ovšem v tom smyslu, že se stavěla proti ní. U
ostatních zkoumaných stran však můžeme říci, že ji berou jako nedílnou součást kanadské politické scény.
Na závěr se zaměřme na shrnutí vlivu této politiky na
jednotlivé strany. Politika multikulturalismu hrála velmi důležitou
roli zejména v době svého vzniku, kdy ji nejdůležitější federální strany okamžitě akceptovaly. Největší význam však měla zřejmě pro LP, která stála u jejího zrodu a od které se tedy očekává, že ji bude nadále podporovat. Pokud je pravdou, že Trudeau vyhlásil oficiální politiku multikulturalismu s účelem získat potřebné voličské hlasy
v Québecu (a „uklidnit“ Québécois po Tiché revoluci), pak se mu to rozhodně povedlo. Ve volbách v letech 1972 i 1974 LP zvítězila
celostátně, i v Québecu (zde vždy s velkým náskokem87) (Elections Canada). Ačkoli politika multikulturalismu ovlivňuje program LP dodnes, můžeme říci, že právě v 70. letech pro ni byla jedním z klíčových témat.
V konzervativní části spektra88 takový vliv zkoumané politiky
nenajdeme, určité prvky se však objevují i zde. V letech 1988 až 1993 prosadila PCP řadu zákonů souvisejících s touto politikou, voličskou
podporu si tím však ve volbách roku 1993 nezískala.89 Pro PCP, ani I dnes si zde LP udržuje poměrně silnou pozici. PCP a CPC. 89 Mohlo to být rozhodnutí související s přijímáním většího počtu imigrantů, když v Kanadě panovala vysoká nezaměstnanost, co ji o post vládní strany připravilo. 87 88
- 62 -
její nástupkyni CPC, politika multikulturalismu nebyla nikdy natolik „mateřským“ tématem jako pro LP.
Výraznější vliv můžeme pozorovat také u BQ a RP, u nichž se
politika multikulturalismu projevila v poněkud odlišné podobě. BQ však své hlady čerpá spíše z obecného pojímání svého programu ve
prospěch Québecu a zdůrazňování québecké odlišnosti, tedy „hraní“ na
nacionalistickou
povahu
Québécois,
než
díky
politice
multikulturalismu jako takové. U RP to však zřejmě byla právě tato politika, co jí přineslo úspěchy ve volbách na počátku 90. let 20. století. Žádná jiná strana nikdy předtím nevystupovala proti
multikulturní politice tak výrazně a otevřeně jako RP. Její do značné míry populistický charakter vedl k výraznému odlišení v rámci politického spektra a proti-multikulturní hesla přilákala voliče, kteří s politikou multikulturalismu nesouhlasili, avšak do vzniku RP
neměli žádné politické zastoupení. RP by se tak dala svým způsobem přirovnat k LP – jsou to strany, u nichž se vliv politiky multikulturalismu projevil nejvíce, ačkoli diametrálně odlišně.
Na závěr si dovolím tvrdit, že politika multikulturalismu z
kanadské politické scény určitě jen tak nezmizí, neboť se ukazuje, že
„studium rasy a etnik, spolu s tradičním důrazem na francouzsko-
anglické vztahy, je jedním z ústředních a relevantních témat kanadské politologie“ (Abu-Laban 1999: 464).
- 63 -
5.
Seznam literatury a zdrojů
Tištěné zdroje a literatura 1.
2.
Abu-Laban, Y. (1994): The Politics of Race and Ethnicity: Multiculturalism as a
Contested Arena, in: Bickerton, J. – Gagnon, A.-G. (eds.): Canadian Politics,
Peterborough, Broadview Press, pp. 242 – 266.
Abu-Laban, Y. (1999): The Politics of Race, Ethnicity, and Immigration: The Contested Arena of Multiculturalism, in Bickerton, J. – Gagnon, A.-G. (eds.): Canadian Politics, Peterborough, Broadview Press, pp. 463 – 486.
3.
Barša, P. (2003): Politická teorie multikulturalismu, Brno, Centrum pro
4.
Bazowski, R. (1994): Canadian Political Thought, in: Bickerton, J. – Gagnon,
5.
studium demokracie a kultury.
A.-G. (eds.): Canadian Politics, Peterborough, Broadview Press, pp. 93 –
112.
Fletcher, F. J. – Taras, D. G. (1995): The Mass Media: Private Ownership, Public Responsibilities, in: Whittington, M. S. – Williams, G. (eds.): Canadian
Politics in the 1990s, Ontario, Nelson Canada, pp. 292 – 322.
6. Harrison, T. W. (2002): Populism: The Rise and Transformation of the Reform Party of Canada, in: Baer, D. (ed.): Political Sociology: Canadian Perspectives,
7.
Oxford, Oxford UP, pp. 188 – 201.
Jeffrey, A. (2002): Globalization and the Late-Modern state, in: Baer, D. (ed.): Political Sociology: Canadian Perspectives, Oxford, Oxford UP, pp. 90-109.
8. Kymlicka, W. (1999): Citizenship and Identity in Canada, in: Bickerton, J. – Gagnon, A.-G. (eds.): Canadian Politics, Peterborough, Broadview Press,
pp. 19 – 38.
- 64 -
9.
Parekh, B. (2000): Rethinking multiculturalism: cultural diversity and political theory, Basingstoke, Palgrave.
10. Stasilius, D. (1995): “Deep Diversity”: Race and Ethnicity in Canadian Politics, in: Whittington, M. S. – William, G. (eds.): Canadian Politics in the 1990s, Ontario, Nelson Canada, pp. 191 – 220.
11. Wayland, S. V. (1997): Immigration, Multiculturalism and National Identity in Canada, International Journal on Group Rights 5, pp. 33 – 58.
12. Wiseman, N. (1995): Political Parties, in: Whittington, M. S. – William, G. (eds.): Canadian Politics in the 1990s, Ontario, Nelson Canada, pp. 221 –
237.
Internetové a elektronické zdroje a publikace 1.
Abu-Laban, Y. (1998): Welcome/ Stay Out: The Contradiction of Canadian Integration and Immigration Policies at the Millennium, Canadian Ethnic Studies, Vol 30, Issue 3, online verze (http://search.epnet.com).
2.
Bloc Québécois (2004): Plate-forme électorale: Campagne 2004, online text
3.
Bloc Québécois (2005a): L’action du Bloc Québecois: Bilan 2000 – 2004, online
4.
Bloc Québécois (2005b): Heuresement, ici, c’est le Bloc: Plateforme électorale
5.
(http://www.blocquebecois.org/fr/default.asp).
text (http://www.blocquebecois.org/fr/default.asp).
campagne
2005
–
2006,
(http://www.blocquebecois.org/fr/default.asp).
online
text
Bloc Québécois (2005c): Imaginer le Québec souvrain: Proposition Principale 2005, online text (http://www.blocquebecois.org/fr/default.asp).
- 65 -
6.
Burnet,
J.
(2006):
7.
Canadian Action Party (2006): Canadian Action Party Policies, online text
8.
Canadian Diversity: Respecting Our Differences – Canadian Heritage
Multiculturalism,
(http://www.thecanadianencyclopedia.com).
online
text
(http://www.canadianactionparty.ca).
(http://www.canadianheritage.gc.ca/progs/multi/respect_e.cfm).
9. Christian Heritage Party of Canada (2006): Party Policy: A ‘Blueprint for Restoration’, online text (http://www.chp.ca).
10. Citizenship
and
Immigration
(http://www.cic.gc.ca/english/pdf/pub/1971stats.pdf).
Canada
11. Communist Party of Canada (2006): Canada’s Future is Socialism! (Program of the Communist Party of Canada), online text (http://www.communistparty.ca).
12. Conservative Party of Canada (2005a): Conservative Party of Canada Constitution, online text (http://www.conservative.ca).
13. Conservative Party of Canada (2005b): Policy Declaration, online text (http://www.conservative.ca).
14. Conservative Party of Canada (2006): Stand Up for Canada (Federal Election Platform), online text (http://www.conservative.ca).
15. Dreisziger, N. F. (1997): 7 December 1941: A turning point in Canadian wartime
policy toward enemy ethnic groups?, Journal of Canadian studies, Vol 32, Issue 1, January, pp. 93-112, online verze (http://www.proquest.com).
16. Elections Canada (http://www.elections.ca).
17. First Peoples National Party of Canada (2006): Policy, online text (http://www.fpnpoc.ca).
- 66 -
18. Goodrich, J. (1994): Multiculturalism in Canada, Canada & the World Backgrounder,
Vol
60,
Issue
3,
online
verze
(http://www.mta.ca/faculty/arts/canadian_studies/english/about/multi/in dex.htm).
19. Government
of
Canada
(http://www.pco-
bcp.gc.ca/default.asp?Language=E&Page=Publications&doc=min/min_e. htm).
20. Green
Party
of
Canada
(2006):
(http://www.greenparty.ca).
21. History
of
Bilingualism
in
Platform
Canada
–
2006,
online
Canadian
text
Heritage
(http://www.canadianheritage.gc.ca/progs/lo-ol/biling/hist_e.cfm).
22. Leman, M. (1999): Canadian Multiculturalism, Political and Social Affairs Division,
Parliamentary
Research
Brand,
Ottawa,
online
(http://192.197.82.11/information/library/PRBpubs/936-e.htm).
text
23. Liberal Party of Canada (http://www.liberal.ca).
24. Liberal Party of Canada (2004): Moving Canada Forward: The Paul Martin Plan for Getting Things Done, online text (http://www.liberal.ca).
25. Liberal Party of Canada (2006): Securing Canada’s Success, online text (http://www.liberal.ca).
26. Libertarian Party of Canada (2006): Libertarian Party Positions, online text (http://www.libertarian.ca).
27. Marijuana
Party
of
Canada
(2006):
(http://www.marijuanaparty.com).
Party’s
Program,
online
text
28. Marxist-Leninist Party of Canada (2006): Program of Marxist-Leninist Party of Canada, online text (http://www.mlpc.ca).
- 67 -
29. New Democratic Party (2006): Jack Layton: Getting results for people (Platform 2006), online text (http://www.ndp.ca).
30. Padolsky, E. (2000): Multiculturalism at the Millenium, Journal of Canadian Studies,
Vol
35,
Issue
(http://www.proquest.com).
1,
pp.
138
–
160,
online
verze
31. Patten, S. (1999): The Reform Party’s Re-imagining of the Canadian Nation, Journal of Canadian Studies, Vol 34, Issue 1, pp. 27 – 51, online verze (http://www.proquest.com).
32. Progressive Canadian Party (2004): Progressive Canadian Policy Cornerstone – Election 2004, online text (http://www.progressivecanadian.org).
33. Stephenson, L. B. (2005): The Conservative Party and the 2004 Election, online text
%20Election.pdf).
(http://www.cpsa-acsp.ca/papers-2005/Stephenson%20-
34. Western Block Party (http://www.westernblockparty.org).
35. What
Is
Multiculturalism?
-
Canadian
(http://www.canadianheritage.gc.ca/progs/multi/).
Heritage
36. Whitaker, R. (2000): Will Canada Survive the Canadian State?, Journal of Canadian Studies, Vol 35, Issue 1, pp. 218 – 238, online verze (http://www.proquest.com).
- 68 -
6.
BQ
CA
Seznam použitých zkratek Bloc Québécois
Canadian Alliance
CPC
Conservative Party of Canada
LP
Liberal Party of Canada
PCP
Progressive Conservative Party
FLQ
NDP RP
Front de libération du Québec New Democratic Party
Reform Party
- 69 -
7.
Summary
The thesis (Canadian Politics of Multiculturalism: Analysis of
Its Evolution and Influence on Political Parties) focuses on the
politics of multiculturalism in Canada. In the first part, we trace the formation and evolution of the policy from the very beginning in the
late 1960s. The politics of multiculturalism is viewed from the
Canadian perspective which helps us to define characteristics of the policy. The characteristics (policies concerning immigrants and
immigration policy, Québec, ethnic groups, First Nations and Canadian languages) are used for the research conducted in the second part of the thesis.
The second – practical – part focuses on platforms of all
registered federal parties (and Reform Party) and its goal is to determine the presence of the defined characteristics in these documents. The research revealed that platforms of all Canadian
federal parties (except two mono-thematic parties – Western Block Party and Marijuana Party of Canada) have been influenced by politics of multiculturalism, predominately in a positive way
(Reform Party’s approach was traditionally negative and Bloc
Québécois‘ refusal of the policy is based on its belief in Québec’s distinctness and need of sovereignty).
- 70 -
