KAM ZMIZELI UČEDNÍCI?

CÍRKEV, KTERÁ SPOJUJE LIDI DOHROMADY

04/11

518 slov na duben

KAM ZMIZELI UČEDNÍCI? „Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.” Matouš 28,19 | Bible 21 Tento verš, nazývaný též velkým posláním, patří k nejznámějším v celé Bibli. Získávat učedníky... Přemýšleli jste někdy, co to skutečně znamená? O získávání učedníků poslední dobou hodně přemýšlím. Dost mi v tom pomáhá kniha Grega Ogdena „Proměňující učednictví”. Greg v ní popisuje dnešní církev, která se tolik vzdálila od původního povolání „vystrojovat svaté k dílu služby”.

Pravidlo 80/20 Slyšeli jste už někdy o pravidlu 80/20? Toto pravidlo říká, že 20 procent lidí ve sboru přispívá 80 procenty do jeho rozpočtu. Pokud se podíváme na službu dobrovolníků ve sboru, zjistíme, že zhruba 20 procent lidí slouží zbylým 80 procentům. Myslím, že toto pravidlo funguje stejně na mnoha místech v západním světě, tak i u nás v Mozaice. Naše nedělní shromáždění se tak často plní pouhými diváky konzumenty. Středobodem se pak stává mé „já”, a tak často hodnotíme, co mně to dává: Dnes to bylo dobré kázání. Dnes jsem při chvalách nic necítil a podobně. Ti, kdo slouží vepředu, si tak někdy mohou připadat jak na konkurzu reality show Česko hledá superstar. Už jen vytáhnout hodnotící cedule „10”, „10”, „4” a „7” a je to dokonalé. Ale církev by měla být přece jen o něčem jiném. Minulý týden jsem na Twitteru (internetová sociální síť, pozn. red.) Andyho Stanleye

četl zajímavý text. Andy, pastor americké North Point Church, v něm píše: „Přijde vám, že jste tak zaneprázděni, že nemůžete sloužit ve své církvi? Pro vaši informaci: každou neděli navštěvujete církev, kde vám slouží velmi zaneprázdnění lidé. Takže, pojďte se zapojit!“ Myslím si, že je to hodně pravdivé. Každý z nás se může zapojit do dění církve. Forma záleží už jen na vás.

Získávat učedníka versus Být učedníkem Mezi mé nejoblíbenější části Bible patří kniha Skutků. Moc rád si čtu a nechávám se inspirovat začátky církve. Prvotní církev určitě nebyla konzumní! Kdybychom dnes udělali v Mozaice anketu na otázku “Považujete se za znovuzrozeného křesťana”, pak by asi každý napsal, že ano. Zajímalo by mě, kolik procent lidí by kladně odpovědělo na otázku, zda se považuje za učedníka Ježíše Krista. Cítíme, že pomyslná laťka se zvyšuje. Ale nemělo by jít o to samé? Pojďme se nyní zamyslet a modlit se za to, jestli už nenastal čas začít vychovávat učedníka. Pavel radí Timoteovi: „Co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to svěřuj věrným lidem, kteří budou schopni učit zase další”. (2.Timoteovi 2,2; B21). Prostě, jak říká Jakub Limr: „Pošli to dál!” Najít si někoho, komu mohu něco předávat, nemusí být nic složitého. Učednictví je totiž o tom, předávat druhým to, k čemu jsem sám došel. A pokud si ještě na začátku své cesty za Bohem, nechceš se zamyslet nad tím, jestli už nenastal čas být něčím učedníkem?

Směřujme k dospělosti „Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.” (Židům 5,12; ČEP). Nebojme se tedy a pojďme se pustit do hutného pokrmu! Patrik Soukup

střípky z Mozaiky

KÁVA S VŮNÍ BOŽÍCH SNŮ Středa 9. března 2011. Sál KD Médium proměněný v kavárnu na jeden večer. V křesle pro hosta spisovatelka Hana Pinknerová, která do Hradce Králové přijela spolu se svou kamarádkou, řidičkou, zpěvačkou a kytaristkou Pavlou Maršálkovou. Je přesně půlnoc. Už mám vyčištěné zuby a chystám se na kutě. Ale dojmy z Café 3:16 jsou ve mně natolik intenzivní, že jsem znovu zapnul notebook, abych se o ně podělil. Ten večer nebyl fantastický proto, že by přišly davy lidí - bylo nás třicet. Nebyl fantastický proto, že by na něm někdo vydal svůj život Bohu - i když přišlo několik nevěřících a hledajících lidí (což je skvělé!). Celé Café 3:16 bylo fantastické v tom, že - jak jsem přesvědčený - si tenhle večer Bůh přál. Kavárna trvající dvě a půl hodiny byla součástí Božího snu pro KS Mozaika Hradec Králové: být církví, která spojuje lidi dohromady. Bylo krásné vidět, že nikdo nesedí sám. Žádní sólisté, ale lidé, kteří jsou si blízko. Tenhle večer nám pomohl, abychom byli spojení navzájem. Fejetony Hanky Pinknerové, které nám sama autorka četla, jsou humorné a zároveň plné moudrosti. Na Hance je vidět, že ví, v jakého Boha uvěřila a že Ho miluje. Její svědectví i životní zkušenosti byly pro návštěvníky kavárny na jeden večer povzbuzením na cestě za Ježíšem. A tak nám Café 3:16 umožnilo být spojení v následování. Kavárenský tým pod vedením Danky Trojtlerové odvedl skvělou práci. Díky vám všem! Děkuju, jak nápaditě, ochotně a pečlivě jste sloužili. Děkuju, že jste na sebe vzali organizační břímě a já nemusel dělat to, v čem nejsem moc dobrý (tedy organizování :) . Díky vám jsem mohl sloužit v oblasti, kde obdarování mám. Café 3:16 by zkrátka nefungovalo bez spojení ve službě. Ohlasy nevěřících návštěvníků byly jen pozitivní. Protože Café 3:16 je evangelizačním projektem, nebojme se do kavárny naše přátele zvát. Hosté, kteří stojí na pódiu, mají na to, aby lidi

kolem nás oslovili. Středeční večer byl rozhodně i o spojení se světem. Přiznám se, že mám někdy strach s druhými mluvit na téma vize. Vím, že někteří jsou k takovým věcem skeptičtí, jiní třeba zklamaní. Čím víc ale přemýšlím o jednoduché větě "být církví, která spojuje lidi dohromady", je to pro mě víc než vize. Vím, že je to Boží sen… a já chci být jeho součástí! Nestydět se za to, ani se nebát. Café 3:16 mě v tom utvrdilo. Bůh tam totiž byl a my byli s Bohem ve spojení. Jakub Limr

Jak se vám líbilo březnové Café 3:16 s Hanou Pinknerovou? Chtěla jsem využít příležitosti a pozvat svoji nevěřící spolužačku, ale na poslední chvíli se omlouvala, že nemůže. Nelituju, že jsme s manželem i tak jeli. Mile mě překvapil zasedací pořádek, nápojový lístek, dobré buchty i milé servírky. Vůbec jsem to takhle nečekala a bylo to pro mě moc příjemné. Pak přišla na řadu spisovatelka Hana Pinknerová a odpovídala na interview. Moc se mi líbilo, jak hovořila upřímně o věcech ze svého života a jak krásně četla některá ze svých děl. Byl to pro mě zážitek. S napjatýma ušima jsem hltala každé její slovo. Slovo bylo prokládano pěknými písněmi. Nyní se těším, až najdu chvíli pro sebe, abych se mohla začíst do dvou jejích knížek. Nemělo to chybu a těším se na další podobné akce. Adéla Špačková Na Cafe 3:16 jsem jel původně jen jako řidič. I když jsem od mnoha lidí slyšel, že Hanka je výborná spisovatelka,

nezlákalo by mě to natolik, abych se zúčastnil. A to by byla chyba. Nikdy nepodceňujte malé události, většinou nikdy nelituji. Při vstupu do sálu mě překvapila příjemná atmosféra kavárny. Podivoval jsem se, jak je možné velký strohý sál proměnit v útulnou malou kavárničku. Na stole ležel krásně vyvedený nápojový lístek a hned jak jsme se posadili, se nás ujala obsluha. Za takové servírky by se nemuseli stydět ani v Hiltonu. Musím moc pochválit přípravný tým. Program začal zajímavým rozhovorem s Hankou a volně pokračoval na vyprávění a čtení fejetonů. Postupně se dostalo na ukázky z různých knížek. Autorka je četla s výborným přednesem, což ještě přidalo na jejich vyznění. V sále bylo naprosté ticho a všichni se zaujetím naslouchali. Líbí se mi, jak Hanku popsali na začátku jedné reality show, jako éterickou bytost. To pěkně vystihuje jakým působí dojmem. Celkově se mi večer v Cafe 3:16 moc líbil a budu se těšit na nějakou další podobnu akci. Jirka Špaček V kavárně Cafe 3:16 se mi moc líbilo, jak prostředí, tak i vyprávění a rozmluva Jakuba s Hankou Pinknerovou. Její odevzdanost ve všech záležitostech života do Božích rukou. Moc jsem litovala, že se mnou nebyl můj manžel, když jsme naslouchali krásným písním Hančině společnici sestřičce Maršálkové. Také jsme měli možnost si příjemné posedět

a popovídat si se skupinkou u stolu a seznámit se s bratrem Františkem Kocourkem, což nás určitě všechny potěšilo. Věřím, že je to velmi dobrý způsob sblížení lidí v církvi a že se tak budeme dál učit, co má pro nás Bůh připraveno. Už teď se těším na příští příležitost. Květa Chvátilová

Bylo to prima po roce vidět známou tvář. Prostředí příjemné a obsluha vzorná. Díky Dance a ostatním za službu. Jirka Matouš Středeční Café 3:16 se moc vydařilo, prostředí příjemné, atmosféra skvělá, host úžasný :-). Byla jsem i na minulém setkání s Hankou Pinknerovou, které se mi moc líbilo a tak volba byla pro mě

jasná už od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, kdo bude hostem. Kuba se skvěle zhostil role moderátora večera a Hančino vyprávění a její fejetony jsou naprosto jedinečné. Její knížky jsou mi velmi blízké, většinu z nich, které byly v té době dostupné, jsem přečetla během mateřské dovolené. Byly mi mockrát potěšením, povzbuzením, ale i poučením a nutily mě zamyslet se i nad třeba úplně obyčejnými věcmi. Takže setkání s touto osůbkou je pro mě vždy příjemné a pokaždé se těším na nové výtvory z jejího pera. Jsou akorát pro mě svým obsahem i délkou :-), i když mám málo času, tak ten jeden fejetonek se přečíst dá. Petra Raková

...ABYSTE BYLI V OBRAZE V příštím vydání Mozaiky opět najdete daleko více informací ze staršovstva. Aktuálně alespoň pár slov. Na zadní straně časopisu si můžete všimnout nové skupinky, kterou vede Lukáš Vízek. Uběhlo několik měsíců, co se skupinka začala zkusmo scházet, jak to bude fungovat. A je super, že funguje! Na některém z dubnových shromáždění Lukášovi do vedení skupinky společně požehnáme. V průběhu dubna na vás z různých míst bude vykukovat re-design sborového loga, které se také objeví na jednoduchých pozvánkách do sboru, které vám budou k dispozici na rozdávání vašim přátelům a známým nebo v rámci evangelizačních rozhovorů.

duben v Mozaice Neděle 3. dubna 2011

BÝT K DISPOZICI VE SVÉ GENERACI I když platí, že jsme byli stvořeni velkým Bohem, abychom dělali velké věci, někdy to znamená poskládat je z maličkostí. O králi Davidovi se můžete dočíst, že posloužil své generaci Boží vůlí (Bible, Skutky 13,36). A o to jednoduše jde: dát se k dispozici v době, ve které žijeme. Sobota 9. dubna 2011

BCC WORSHIP NIGHT …v překladu to znamená pozvání na večer chval pod vedením chválícího týmu Bratislava City Church – sboru, který patří do Apoštolské církve na Slovensku. Rozhodně je na co se těšit, tak se připojte k uctívání Boha všech národů! Neděle 10. dubna 2011

BÝT K DISPOZICI NA PLNÝ ÚVAZEK Kdybyste si měli vybrat, zda budete něčím služebníkem či otrokem, jaká by byla vaše volba? Nezní slovo „otrok“ příliš strašidelně? Možná proto se mu vyhýbáme, když přemýšlíme o svém vztahu k Bohu. Co když je ale nedílnou součástí naší identity? Pátek 15. dubna 2011

KŘÍŽEM KRÁŽEM EVROPOU Další příležitost, jak být spolu… Další ze setkání nad fotografiemi – tentokrát fotoshow Petra Havla z jeho cest po evropském kontinentu. KD Médium, 18:30 hod. Neděle 17. dubna 2011

BÝT K DISPOZICI BEZ HRANIC Říká se, že věřící i nevěřící lidé mají něco společného: děsí se evangelizace. Proto se na toto téma podíváme z různých úhlů. Pustíme si krátký film o tom, co všechno se může stát, když křesťan pozve svého nevěřícího kamaráda na shromáždění, poslechneme si, co motivuje šestiletou holčičku, aby vyprávěla svým kamarádům ve škole o Bohu; a to není zdaleka všechno… Neděle 24. dubna 2011

VELIKONOČNÍ BOHOSLUŽBA K českým Velikonocům toho patří spoustu. O čem jsou ale skutečné Velikonoce? Nechte se pozvat na velikonoční bohoslužbu, která sice neoslavuje svátky jara, ale povzbudí k jarnímu úklidu… srdce. Pondělí 25. dubna 2011

VELIKONOČNÍ VÝLET I na velikonoční pondělí je šance být spolu. Pod kapitánskou vlajkou Petra Novotného se vydáme na výlet do Sedmihorek. Odjezd v 8:30hod. od čerpací stanice Esso směr Jičín.

sedmička otázek z království malých a velkých písmenek

ČTENÍ MÝCH DNŮ Už se vás někdy někdo zeptal na vaši nejoblíbenější knihu? Už jste někdy někomu vyprávěli, jak vás zaujalo to, co právě čtete? Dali jste už někdy někomu nahlédnout do svého "čtenářského deníku"? Na stránkách naší Mozaiky jsme se o to pokusili, a proto se zde budete s větší či menší pravidelností setkávat s odpověďmi jednotlivých členů našeho sboru na sedmičku otázek z oblasti knih, časopisů, letáků…, zkrátka toho, co nás každý den provází a usiluje o naši pozornost. Možná se díky odpovědím dozvíme i něco více o svých přátelích, kamarádech a sourozencích naší velké křesťanské rodiny. Dnes se vám představuje Patrik Soukup a Zuzka Vízková. Jakou teď aktuálně čteš knihu (případně časopis) kromě bible? Uveď název i autora, případně kde, či za jakých okolností se k tobě dostala. Patrik Soukup: Momentálně se mi na stolku povaluje knížka s moc zajímavým tématem: „Proměňující učednictví“ od Grega Ogdena (Návrat domů 2010). Jak se ke mně dostala? Na internetu jsem si prohlížel novinky

jednotlivých nakladatelství a tahle kniha mě zaujala. Tak jsem ji hned přes eshop objednal... A co ještě čtu? Na staršovstvu si teď čteme knihu od Craiga Groeschela „It“, která se věnuje církvi, vizi a atmosféře církve. Začínám taky číst stále se rozšiřující elektronické noviny a časopisy na iPadu…. Zuzana Vízková: Vždycky čtu víc knížek najednou – nějakou beletrii a pak „něco k tomu“, teď to jsou tyhle: Želary od Květy Legátové – když tahle knížka vyšla, dala jsem ji mamce k Vánocům, ale nedostala jsem se k tomu, abych si ji přečetla. Máme ji ale v seznamu k maturitě, což mě teď ke čtení donutilo. Kromě toho mám rozečtené Obludárium od Fredericka Drimmera – objevila jsem ho náhodou v Levných knihách. Mezi tím občas nakouknu do sbírky Christiana Morgensterna Šibeniční písně (z knihovny, taky maturitní seznam). Včera jsem si koupila a rozečetla National Geographic. Čítanky, učebnice a školní práce studentů vyjmenovávat nebudu :) Ve stručnosti zkus popsat, o čem kniha (případně časopis) je. Stačí pár vět, nástin děje či zaměření knihy.

Patrik Soukup: Kniha se věnuje tématu učednictví. Tomu, že nestačí pouze být křesťanem a chodit do církve. Učednictví je o něčem víc... Greg ukazuje na příkladu Ježíše a jeho učedníků, jak se Ježíš věnoval hlavně úzké skupince, se kterými budoval vztah ve čtyřech etapách – živý příklad, provokativní učitel, podpírající trenér a na konec ten, kdo deleguje... Zuzana Vízková: Želary jsou povídková kniha o osudech a vztazích lidí z fiktivní zapadlé vesnice v Beskydech (pozor, neplést se stejnojmenným filmem – ten je podle novely Jozova Hanule od stejné autorky), příběhy se odehrávají před 2. světovou válkou. Název druhé knihy zní dost divně, podtitul „Kabinet lidských kuriozit“ ještě divněji, ale je to dokumentární kniha o lidech, kteří celý život trpěli nějakou tělesnou abnormalitou nebo deformací (siamská dvojčata, „sloní muž“, méně nebo více končetin…), což sice přivolávalo pozornost a zájem, ale taky posměch lidí. Knížka je staršího data a je zaměřená hlavně na legendární případy z 19. a začátku 20. století. Šibeniční písně to je sbírka tzv. nonsensové poezie - zjednodušeně řečeno hraní se slovy. National Geographic myslím představovat nemusím. Co tě v ní zaujalo? Můžeš vypsat citát, větu či krátký odstavec. Patrik Soukup: „Kdybych byl satanem a kdybych chtěl učedníkům znemožnit, aby

sedmička otázek z království malých a velkých písmenek se z nich stali zralí křesťané, co bych asi udělal? Pokusil bych se zabránit vedoucím, aby naplnili Bohem daný úkol vystrojení svatých. Snažil bych se je svést k jiným dobrým a pěkně vypadajícím činnostem, které nemají nic společného s výchovou lidí a k voláním lidí ke službě. A přesně k tomu došlo. Své duchovní vedoucí jsme svedli k tomu, aby se stali autory programů, správci a pečovateli...“ Zuzana Vízková: Zaujalo mě mnohé. Želary se mi líbí jak námětem tak i stylově. Knížku dělá zajímavou to, jak dovedně autorka rozplétá příběhy hrdinů, důležité je každé slovo, takže kdybych něco vypsala, chyběl by kontext. Na Obludáriu mě zaujala hlavně citlivost autora. Zvláštní lidi nelíčí jako bulvární senzace, ale zaměřuje se na to, jak silní a výjimeční byli duševně.. Jak bys ji ohodnotil/a na stupnici od 1 do 10 (10 je nejlepší, 5 průměr atd.). Čím tě zaujala, nebo naopak zklamala. Patrik Soukup: Hodnocení není nikdy jednoduché, ale dal bych jí tak 8/10... Kniha mě zaujala praktickými nápady, jak se věnovat úzké skupince lidí. Kniha je hodně inspirativní... Zuzana Vízková: To je těžké… Želary tak 9, Obludárium 3 a nebo taky 6, záleží, z jakého úhlu pohledu hodnotím. Šibeniční písně 8. Tohle známkování ale neberte v potaz, myslím, že moc o ničem nevypovídá :) Doporučil/a bys ji i někomu jinému? Pokud ano, tak komu? Nemusíš jmenovat, napiš spíš stručnou charakteristiku osobnosti (např. introvertům, sportovcům, cestovatelům, všem křesťanům, apod.). Patrik Soukup: Tato kniha by měla být úplně pro všechny. Je to totiž téma, kterému by se měl věnovat každý z nás. Buď jako ten, kdo vede druhé a věnuje se jim, a nebo z druhé strany – ten, kdo se nechává vést a učit....

Zuzana Vízková: Želary – určitě všem, Obludárium – těm, kdo si myslí, jak to mají v životě těžké. Šibeniční písně – těm, kdo se neberou příliš vážně. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha? Taková, ke které se často vracíš, která tě dokáže inspirovat, povzbudit, ze které čerpáš, ať už v oblasti duchovní nebo tělesné (kromě Bible, pokud je ona „tou“ knihou). Patrik Soukup: Mezi nejoblíbenější knihy patří „Potlesk nebes“ od Maxe Lucada, kterou jsem četl asi třikrát. Vždycky mě dostane obraz Boha, který nám fandí a tleská... Podobné to mám s knihou „Chatrč“ od Paula Younga. Zuzana Vízková: Obávám se, že na tohle nedokážu odpovědět. Kromě Bible se vracím k máločemu, ale to neznamená, že ztrácím přečtené knížky z paměti. Na světě je ohromné množství kvalitních knih a spousta oborů, které mě něčím zajímají. Mohla bych sepsat nějaký TOP 10, ale spíš TOP 50 nebo TOP 100, ale nikdy nevím, jaké další překvapení čeká za dalším rohem, co dalšího mě nadchne, co objevím a v jaké souvislosti. Když se ale vrátím ke knihám, myslím, že lidi se podvědomě vyhýbají klasické beletrii (té „čítankové“), ale ani netuší, o co přicházejí. Žebříčky populárních knih nám cpou bestsellery, ale skutečně málokdy mezi ně patří něco nového a neotřelého. Sama se neustále přesvědčuju o tom, že v tom "zlatém fondu světové literatury" jsou netušené kvality, jenže ne v instantním balení. Kolik času – odhadem – věnuješ čtení? A jaká je skladba toho, co čteš? Jsou to spíše romány, detektivky nebo poezie? Jsou to časopisy, noviny nebo letáky z hypermarketů? Neboj se napsat něco víc o „čtení tvých dnů“. Patrik Soukup: Dříve jsem čtení knih věnoval mnohem víc času. Ten už mi nějak schází... Nyní čtu spíše články

na internetu. Mezi mé oblíbené stránky patří zpravodajské portály iDnes a iHned, také křesťanský server KřesťanDnes nebo magazín Futurum. Čtu i tištěné časopisy, třeba Život víry nebo sportovní magazín Muscle & Fitness... Zuzana Vízková: Tak tohle nejde vyčíslit. Vzhledem k tomu, že učím češtinu a literaturu na gymplu, čtu něco v jenom kuse. Veškerou beletrii – nikdy jsem neměla ráda škatulky – takže čtu všechny žánry i druhy literatury z různých období – samozřejmě ne šmahem, brak nečtu. Vychází to tak na jeden titul za dva týdny, potřebovala bych toho ale stihnout víc. Vedle toho nesmím opominout komiksy – komiksových knih a časopisů mám doma několik desítek kg, to by bylo na samostatný dotazník. Docela hodně čtu časopisy a noviny – Reflex, Respekt, Týden, Život víry, Art & Antiques, občas zmiňovaný National Geographic nebo Koktejl, a pak co najdu na konferenčním stolku při návštěvách rodičů z obou stran (Modelář, Letectví a kosmonautika, Architekt – ale to spíš jen tak prolítnu). Z odborných – knihy o literatuře a umění, v knihovně si půjčuju knížky o pěstování rostlin, filmech, přírodě, historii, válkách, totalitě. Do toho se mučím čtením slohovek a jiných písemných prací studentů, což se taky někdy dá považovat za literaturu. Na závěr bych ráda zdůraznila, že nejsem knihomol, opravdu nečtu všechno, co mi přijde pod ruku…, ale dosáhnu daleko : Ptal se Zbyněk Závodní. Ilustrační foto: Linden Laserna

rodinná pouta

ALŽBĚTA STARÁ Narodila jsem se v malé vesničce, Hněvkov v jižních Čechách. Jsem z pěti sourozeců. V Pardubicích žiji od roku 1948, Pardubákem jsem se ovšem nestala. Starobního důchodu si užívám od roku 1996. Proč je Adam nejlepší syn na světě Naše soužití je výjimečné tím, že jsme poznali Pána v tentýž okamžik, máme společné zájmy i v oblasti kultury, milujeme zvířata a Adam mi ve všem vydatně pomáhá - tak i proto je mým nejmilejším synem a bratrem. Proč mám v  šatníku klobouk na dostihy Jedna z věcí, které máme s Adamem společné, je láska ke koním. Pravidelně chodíme na dostihy, Velkou pardubickou bych si nenechala ujít. No a jít na dostihy bez klobouku je prostě nemyslitelné... Jak se to stalo, že mám spoustu přátel mezi Romy Asi mám v těle romskou krev :) Osm let jsem v Pardubicích sloužila romským dětem v tzv. Sobotní nedělní škole (na základě myšlenky služby potřebným dětem, která vznikla v newyorkském Brooklynu). Při tom jsem poznala, že Romové mají nádhernou duši. Ještě dnes, čtyři roky po skončení služby, se ke mně děti hlásí a já z toho mám vždy radost. Skrze co mě Bůh v nedávné době pohladil Když nám Bůh ukázal v jednom zverimexu úžasné malinkaté zrzavé morčátko, musela jsem ho hned koupit. Kdykoliv ho beru do dlaní, uvědomuju si, že i my máme být - a jsme - stejným způsobem v Jeho rukou. Jaký biblický verš umím nazpaměť Miluji tě Hospodine, má sílo. (Žalm 18). Na tohle když si vzpomenu, tak mi to opravdu dává sílu. Po čem mi voní náš sbor Hodně si užívám našich chval a vůně, kterou vydávají, protože je milá i Bohu. Jak dobře se známe. V  jakém oboru lidské činnosti by Adam určitě vynikal, ale nevěnuje se mu? Když už zní otázka „co by kdyby“, tak odpověď je, že kdyby u nás byla monarchie, usadil by se na své venkovské sídlo a tam se věnoval chovu koní. A co na to Adam: V tomhle já nemám vůbec jasno. Spíš bych byl schopen vyjmenovat věci, ve kterých vím, že bych nevynikal. Alžběta asi odpoví, že golf, tak u toho můžeme zůstat. Ale taky se mi líbí curling nebo petanque... fakt nevím.

rodinná pouta

ADAM STARÝ Narodil jsem se v Pardubicích, bydlím v Pardubicích (a taky asi zemřu v Pardubicích - ale to tam raději nedávej). Nejvyšší dosažené vzdělání mám středoškolské s maturitou - Evangelická akademie Praha (zaměření na sociální péči). V současnosti, která již trvá pět let, pracuju v České pojišťovně, a. s. jako operátor podpory distribučních kanálů. Proč je Alžběta nejlepší máma na světě No tak především je to jediná máma, která je „moje“ :) A jinak: v hodně věcech mě podporuje, což je fajn. A nejen mě, samozřejmě. Vlastně je to taková „máma“ i pro jiné lidi - konkrétně třeba pro Martu (což je naše sestra v Kristu, která umí špatně česky, protože je z Kuby). Co by měl umět sommelier Nevím, nejsem sommelier :) Kecám: něco o tom vím, ale to je na delší povídání. Jedna z odpovědí (možná překvapivá) je, že musí umět poznat vady vína. Ale musí toho umět strašně moc. Nicméně víno je mojí velkou zálibou – před časem jsem dokonce absolvoval dvoudenní kurz Degustátor vína. Je to výjimečný nápoj. Samozřejmě se nebavíme o dvoulitrových PET lahvích. Už jen čtení o víně je velmi zajímavé. Jaký je můj dosud nesplněný sen Nevím, jak odpovědět, protože si nepřipadám jako kdovíjaký snílek s ohromnými sny, toužící po jejich naplnění... Asi bych měl napsat něco jako „spasený Hradec/Pardubice“ nebo tak, ale musím přiznat, že buď fakt takový sen nemám nebo bych musel napsat spoustu „maličkostí“. Ohledně koní by se určitě něco našlo, třeba jezdecká nebo dostihová licence, návštěva Metropolitní opery atp. Jak si mě Bůh získal Hlavně se mi zjevil. Bylo mi tehdy třináct let a do té doby jsem nevěděl, že Bůh existuje a už vůbec ne, že mě miluje a dal za mě svého Syna. No, a když to američtí misionáři na předvelikonočním koncertu vybalili, tak jsem tomu uvěřil. Bůh se mě opravdu dotknul, takže dotek Ducha svatého prostě rozhodl. Jo, někdy stačí „málo“. Z čeho mám ale zvláštní radost vždycky, když si na to vzpomenu, je to, že jsem to těm misionářům mohl později oplatit (ne doslova, vůbec nevím o jaké konkrétní lidi či z jakého sboru šlo) a svědčit o sedm let později ve Státech. Skrze co mě Bůh v  nedávné době povzbudil Jo to byla taková pracovní záležitost. Nevím jak kdo, ale já se moc často v práci s vyloženou pochvalou nesetkávám. Prostě, když děláte dobře svoji práci, tak nepřijde stížnost, ale pochvala málokdy. A když už, tak ne zrovna zásadní. No ale nedávno jedna taková zásadní a překvapivá přišla. To opravdu povzbudí. Díky, Pane! Jaké to je pro Pardubáka být součástí hradecké Mozaiky No, je to tak trochu jako chození do kostela. Vnímám spíš ty mínusy - teda hlavně proto, že nemám auto ani řidičák. Někdy nad tím přemýšlím i víc a říkám si, že Pardubák má mít sbor v Pardubicích, jenže pak zas přemýšlím do jakýho sboru v Pardubicích patřit a říkám si, že Mozaika je Mozaika. Takže suma sumárum: I když to nevnímám zrovna pozitivně, jsem za to, že jsem součástí, rád. Tak těch míst je mnoho, ale pokud by jmenovala jen jedno, tak to bude Londýn. Jestli jich vyjmenuje víc, tak ještě Paříž, Budapešť a spoustu krásných míst v ČR a na Slovensku (Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou... ale to snad vyjde už toto léto). A co na to Alžběta: Ta místa jsou asi tři: toužím po Paříži, po Londýnu a po Izraeli jako takovém.

pastýřský list

CHCEME Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít. Jan 5,24–25 Je pro nás evangelium jen intelektuálně přijatou skutečností ovlivňující náš život po smrti, nebo je to naléhavá zpráva, která ovlivňuje náš každodenní život a doslova nás nutí o Ježíši a Boží nabídce mluvit s ostatními? Pán Ježíš mluvil o autoritě, kterou mu Otec svěřil, a mluvil o vzkříšení z mrtvých. Jednou z důležitých skutečností je, že náš život není omezen tělesným narozením a smrtí. Přijde čas, kdy všichni budou vzkříšeni. Pro všechny ale nebude vzkříšení znamenat stejnou věc. Pro někoho bude vzkříšení znamenat vstup do plnosti věčného života s Bohem, který už začali žít tady na zemi, a pro někoho konečné oddělení od věčného Boha a život v zatracení. Není nějaká třetí cesta. Není očistec, kde se nějak skrze utrpení doočistíme pro věčnost, a

nakonec se do ní, až na několik výjimečných darebáčků, dostaneme. Jsou jen dvě cesty a my za sebe rozhodujeme, kde budeme, a můžeme v tomto rozhodnutí pomoci lidem kolem nás. Kdo slyší a věří. Neuvěříme, pokud neuslyšíme. Lidé kolem nás neuvěří, pokud neuslyší. Proto je zvěstování evangelia tak důležité. Církev tu není jen od toho, aby čekala, že pokud někdo bude chtít uvěřit a bude se do církve hodně tlačit, tak mu evangelium řekne. Nejsme povoláni lidi zvát do sboru a na naše programy. Jsme povolání zvěstovat Boží slovo. Samozřejmě, k tomu slouží různé programy, a pokud někdo přijme pozvání a přijde do církve, určitě by měl evangelium slyšet. Ale mnoho lidí do církve nikdy nepřijde před tím, dokud se nesetká s živým Ježíšem. A s tím se může nejlépe setkat skrze to, že my tam, kde jsme, v práci, ve škole, v domě, kde bydlíme, ve své rodině, evangelium zvěstujeme. Tím, jak žijeme, jednáme s druhými, a tím, co říkáme. Nemůžeme zajistit, zda někdo uvěří, ale můžeme zajistit, zda lidé kolem nás uslyší. Slyšet ale nestačí. Potřebujeme věřit Otci. A lidé kolem nás před tím, než

uvěří, přemýšlejí nejen o tom, co jim říkáme, ale dívají se na nás, jak my sami Otci důvěřujeme. Jak reagujeme v těžkostech? Jak reagujeme na selhání svá a na selhání lidí kolem nás? O lásce mluvíme, nebo jí prokazujeme? Vím, jak jsem podvědomě sledoval lidi, kteří mně evangelium zvěstovali, a jak mě mnohdy více než to, co říkali, zneklidňoval jejich život, protože oni měli něco, co já ne. Někteří byli moji vrstevníci a někteří lidé o hodně starší. U každého se důvěra k Otci projevovala jinak. Když jsem je viděl, byl jsem jejich životem ujišťován v tom, že tomu, co říkají, skutečně věří. Ne, nežili život bez chyb. U některých jsem těch chyb dokonce viděl více, než bylo zdrávo. Ale jednali se svými selháními, nebyli samospravedliví a důvěřovali Bohu. Toužím potom, abych byl jako oni a aby moje svědectví v případě mého okolí bylo stejně úspěšné, jako bylo jejich vůči mně. Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Přetištěno s laskavým svolením ze Sborového dopisu KS Praha. Redakčně kráceno (nekrácenou verzi najdete na http://kspraha.cz/sborovedopisy/brezen-2011/chceme).

k zamyšlení

VZKAZ GOTICKÉ SKŘÍNĚ Za aktuální se považuje, co k nám bez přestání doléhá ze všech možných médií a mobilních telefonů. Přesto existují informace, zachycené třeba i s mnohaletým zpožděním, která pro nás mohou být aktuálnější než sdělení o bezprostřední vládní rošádě či vstřeleném gólu. Tak jsem se minulý týden dozvěděl o nejstarší skříni u nás. Našel ji už před 19 lety ředitel Podještědského muzea Tomáš Edel ve věži kostela v Českém Dubu. Ten pozdně gotický unikát pochází nejspíš ze samého konce 15. století. To samo o sobě by nemuselo omračovat, pořád se přece někde objevuje něco starého či

domněle nejstaršího, ale tenhle výtvor jen tak pominout nelze. Pomyslí-li dnešní člověk na věci, kterým říká užitné, a zdaleka tedy nejde jen o nábytek, měřítkem žádoucnosti je mu kromě ceny jejich novost, funkčnost, vzhled a ovšem i osobní prestiž jako vlastníka. Víc se do vztahu mezi věcí a lidským nitrem na počátku 21. století nevejde. Nejstarší známá skříň u nás naproti tomu vypovídá o jiné lidské ambici: Byl to řemeslně dobře udělaný kus nábytku a současně do něj člověk vložil i jisté poselství. Tak pravá strana skříně nese vyobrazení biblického Adama, Evy a

Panny Marie Sluncem oděné coby symboly Dobra. Levá strana skříně s motivy draka a gryfa znázorňuje Zlo, které se s Dobrem sváří. Tomuto odvěkému střetu dal ovšem středověký řemeslník i rozhřešení: Je jím pás s motivy jelenů, který celou skříň obíhá. V době, kdy lidé ještě znali Bibli, byla narážka na verš žalmu zřejmá: Bože, má duše po tobě touží jako jelen žízní po pramenech čistých vod. Ta gotická skříň z Českého Dubu s půltisíciletí starým vzkazem neznámého muže je svědectvím o kdysi běžném prolnutí světa duchovního a materiálního

z křesťanského prostředí. Obdobné směřování však bylo dříve běžné obecně – nalézt ho lze třeba i ve starší kultuře židovské. Stuha, kterou se stahovala zavinovačka novorozenců, sloužila, když dítě odrostlo, k obvázání svitku Tóry – nejposvátnějšího předmětu judaismu. Vyšívané plátno, obemykající novou lidskou bytost, látka denně dotýkaná a praná, byla předem zasvěcena svitku se slovem, platícím jako Boží zákon. A lze jít ještě dál: V hebrejštině jeden stejný výraz – „davar“ – označuje jak

slovo, tak i věc. Tato dvojjedinost dává zaznít víře, že dílo lidských rukou nemá být jen výsledkem umu, vynalézavosti a estetického kánonu. Shodným označením pro slovo a věc se nám vzkazuje, že materiální svět a lidská spiritualita se prostupují, z čehož ovšem vyplývá, že smyslem věcí není sloužit k uspokojení vlastnické touhy. Prosté konstatování o propojení posvátného a všedního, o posvěcení života v jeho každodennosti, třeba i v řemeslném výtvoru, odráží člověku kdysi vlastní ucelený vztah ke světu:

Vztah pokorný, vděčně přijímající, vděčně dávající. Připomenout si takové bytí považuji pokaždé znovu za sdělení aktuální. Leo Pavlát Autor je ředitel Židovského muzea v Praze. Původní příspěvek pro Rádio Česko (www.rozhlas.cz/radio_cesko). Otištěno s laskavým svolením Českého rozhlasu.

přečetli jsme si jinde

MÍT DOBRÉ MANŽELSTVÍ tos na Valentýna povzbudil evangelista Jay Lowder páry, aby přijaly výzvu a obnovily své narušené vztahy. Po více než 17 letech manželství se svou ženou Melissou má vyrovnaný podíl stavů „nahoře a dole“ a přiznal, že vše málem před 13 lety vzdal. „Lidé si neustále myslí, že došlo k nějaké významné události,“ řekl Lowder pro Christian Post o důvodu, proč své manželství málem opustil. „Tohle nebyl ten případ. Co překypělo, byla skutečnost, že jsme spolu nevycházeli. Byla mezi námi velká vzdálenost a mnoho hořkosti.“ Aby dal svému manželství šanci bojovat, byl Lowder donucen postavit se problémům, o nichž předstíral, že neexistují. „Pro muže je to těžká věc, protože většina jich říká ‚dobře, budu se chovat, jako kdyby se to nestalo, budu to ignorovat a ono to odejde‘. Nechtěl jsem chodit domů, takže jsem v noci hodně chodil koukat na filmy a dělal jsem cokoli, abych se domovu vyhnul,“ vzpomíná. Když Lowdera vyzval blízký přítel, který byl sám na pokraji rozvodu, aby se zapojil do poradny pro páry, začal neochotně čelit realitě. Připustil, že proces byl těžký, a podělil se o to, že nejsložitější částí bylo slyšet pravdu o tom, jak zklamal svou ženu. „Abychom se propracovali problémy, musela si vyslechnout, co jsem potřeboval říct, a já jsem si musel vyslechnout, co chtěla říct ona,“

vysvětlil. „Jsou dvě nebo tři věty, které si pamatuji tak jasně, jako kdyby je řekla dnes.“ Nyní vyzývá ostatní, aby žili takovým manželstvím, jaké Bůh zamýšlel. „Cílem manželství není vyhnout se rozvodu… cílem je být šťastní, cílem je

mít dobré manželství, správné manželství,“ zdůraznil. Lowder věří, že pouze s Bohem může pár mít dobré a trvalé manželství a že „závazek pracovat na něm“ je klíčem, který v dnešní společnosti chybí. „Nezvládnete to sami a každý, kdo si myslí, že ano, je blázen, protože to není v našich schopnostech,“ trval na svém. „Když zůstanete věrni Bohu… vytvoříte si myšlení, že se manželství budete držet, ať se děje cokoli.“ Tento pár se setkal poprvé, když byli oba v jiných vztazích. V té době Lowderova sestra v naději, že Melissu zevangelizuje, ji přivedla na bohoslužbu, kde ho slyšela kázat. Ačkoli tenkrát nepřišla dopředu, vstoupilo do ní přesvědčení o Kristu.

Lowder připustil, že v jejich manželství jsou stále problémy. Nicméně jsou oba stále navzájem otevření, když spolu diskutují o Bohu a duchovních věcech. „Jedna z věcí, které jsme se snažili dělat společně, byla pobožnost. Stále věřím, že je v tom hodně velká síla, když se muž a žena společně modlí,“ řekl. Navzdory tomu, že vyrůstal ve sboru a přivedl další lidi ke Kristu, Lowder byl na začátku neschopný dát závazek Kristu a raději se obracel za destruktivními hlasy ze světa, které mu nabízely uspokojení. Poté, co ztratil práci, dívku a byl vyhozen ze školy, dospěl Lowder k závěru, že život nestojí za to, aby se žil. Ve věku 21 let se rozhodl spáchat sebevraždu, ale zarazil ho spolubydlící, který přišel z práce dřív a našel ho, jak si drží pistoli u hlavy. Dnes Lowder vede Harvest Ministries, cestuje po světě, aby kázal Dobrou zvěst Ježíše Krista. Od té doby, co byl povolán k evangelizaci, mluvil na více než 250 pochodech, akcích a konferencích. V současné době sídlí ve Wichita Falls v Texasu a má tři děti, Lane, Kayley Faith a Grahama. Klára Máziková Převzato s laskavým svolením z Křesťan Dnes - křesťanských československých online novin www.krestandnes.cz. Titulek redakční.

vyučování

NÁDOBY PLNÉ MOCI (1. ČÁST) Slova jsou plná moci, mohou uzdravovat, ale také zraňovat mohou vést do života, ale také do smrti. Mohou povzbuzovat, ale také odradit. Lidé se kvůli slovům rozvádějí, rodiny se rozdělují kvůli slovům. Kvůli slovům lidé přicházejí o práci. Lidé se cítí méněcenní a nejistí kvůli slovům, která proti nim někdo řekl. Slova jsou nádoby plné moci. Měli bychom přemýšlet dřív, než něco vypustíme z úst. Měli bychom převzít zodpovědnost za to, co říkáme. Člověk není schopen krotit svůj jazyk, potřebuje pomoc od Boha. Každý den bychom se měli modlit, aby Bůh hlídal náš jazyk. Všichni jsem schopni vypustit z úst opravdu ošklivé věci. Příliš mnoho mluvíme o věcech, které se nám nelíbí, místo toho, abychom mluvili o věcech, které pro nás Bůh udělal. Když stál David před Goliášem, tak nemluvil o něm, jak obrovský je a jakou má zbroj. Mluvil o úžasných věcech, které pro něj Bůh udělal. O tom, jak zabil lva a medvěda, tak proč by se měl bát Goliáše. Měli bychom přestat mluvit o věcech, které se nepovedly, a začít mluvit o vítězstvích, která jsme v minulosti zakusili. Mnoho z vás se teď nachází v situaci, kdy vám ďábel nalhává, že není možné, abyste se z toho dostali, ale pravda je, že jste se takhle cítili už mnohokrát a překonali jste to. A můžu vám slíbit, že se z toho dostanete i teď, protože Bůh řekl, že vám nenaloží víc, než unesete, a že s každou zkouškou, připraví i východisko. Přestaňte říkat: „Tohle nezvládnu, je toho na mě moc.“ Pokaždé, když to řeknete, stáváte se slabším a slabším. Je potřeba, abychom řekli: „Mohu dělat cokoliv, co je potřeba skrze Krista, který mě posiluje, On se mě nezřekne, ani mě neopustí.“ Nezraňujte se svými slovy, ale pomáhejte si jimi. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky a pokušení. Jakub 1,2 Proč se máme radovat? Protože ve zkouškách je skrytý poklad. Ráda bych vás povzbudila, abyste přijali toto prohlášení za své a abyste to začali říkat. Pokaždé, když budete procházet zkouškou nebo pokušením, tak proste Boha, aby vám ukázal, kde je ten skrytý poklad. V každé zkoušce je skrytý poklad, zkuste ho najít a mluvit o něm. Nechci mluvit o těch špatných věcech a tím oslavovat ďábla. Mám dojem, že častěji mluvíme o tom, co dělá

ten zlý, místo toho, abychom mluvili o Božích činech. Nemáme promlouvat strach, ale máme promlouvat víru. Proč? Protože naše slova mají moc. Slova nesou vaši víru až do Božího království, aby andělé mohli být uvolněni a pomoci vám. Vaše slova mohou také nést strach do království tmy a uvolnit více problému do vašeho života. Máme víru, ale je potřeba ji uvolnit. Jak ji uvolníte? Skrze slova víry, modlitbu víry a skutky víry. K čemu je, když řeknu, že jsem žena víry, ale potom budu promlouvat pouze slova strachu. Nemluvím o tom, abyste nikdy nemluvili o svých problémech. Když ke mně lidé chodí na pastoraci, tak je potřeba, aby mluvili o svých problémech, jinak jim nemůžu pomoci. Ale nemluvte o svých problémech jen tak. Jsou samozřejmě chvíle (hlavně u žen), kdy potřebují svoje problémy ventilovat a popovídat si o nich se svojí kamarádkou. Jen si dejte pozor, aby ta ventilace netrvala 24 hodin denně. Měli byste si také dávat pozor, jakým způsobem to kamarádce říkáte. Máte problémy, ale také víte, že Bůh stojí na vaší straně. Jsou způsoby jak určité věci říct a jak je radši neříct. Proto se modlete za moudrost pro vaše ústa. Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane. Jakub 1,5

První co Bůh říká, když se dostaneme do problému, je, abychom hledali skrytý poklad. Bůh vám vždycky pomůže, protože je věrný. Pomůže vám se z toho dostat, ale také vás tím bude učit, a pokud bude potřeba, tak vás v tom nechá nějaký čas, jen aby vám ukázal, že už tu chybu určitě nebudete chtít opakovat. Zatímco budeme čekat na vysvobození z dané situace, tak nesmíme začít pochybovat. Nemáme být plní víry v neděli v církvi a pak hned v pondělí v práci mezi nevěřícími kolegy plní pochybností a skleslosti. Naše okolnosti hodně ovlivňuje to, jak se chováme za zavřenými dveřmi. Bible nás jasně učí, že ani Ježíš radši moc nemluvil, když byl uprostřed zkoušek. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Izajáš 53,7 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. Jan 14,30 Vždycky jsem se nad tímto oddílem podivovala, dokud jsem nepochopila, proč to řekl. Řekl to úmyslně, protože procházel těžkými věcmi, byl pod velkým tlakem, emoce mu lítali. Jen si vzpomeňte, když byl v Getsemanské zahradě. Říkal Bohu, ať od něho vezme ten kalich, je-li to možné, „ale ne má, ale tvá vůle se staň“. Bojoval duševní, emocionální a duchovní bitvu. Rozhodoval se, zda uteče od Božího plánu nebo ho naplní, až z toho potil krev. On věděl, co to je bitva. A když byl v této bitvě, tak se rozhodl, že nechá pusu zavřenou. Nedal tomu zlému nic, s čím by mohl pracovat. V Božím plánu bylo spasení. Přemýšlím, kolik Božích plánu zhatíme jenom proto, že nenecháme pusu zavřenou. Joyce Meyer Překlad: Blanka Novotná. Titulek redakční; redakčně kráceno.

střípky z Mozaiky

DRSŇÁCI - FALLOUT 2011 Následující fotografie jsou z poslední víkendovky, která proběhla předposlední březnový víkend společně s pardubickým dorostem a mládeží. Program se jmenovat Drsňáci - Fallout a program byl odvozen od stejnojmenné počítačové hry. Osobně si myslím, že to bylo hodně dobré a načerpal jsem v mnoha oblastech novou inspiraci. Myslím si, že takovéto společné akce s jinými dorosty a mládežemi mají budoucnost.... Škoda jen nízké účasti z naší strany - ale to by byla ohraná písnička pořád dokola... Matěj Mejstřík

SBOROVÁ DOVOLENÁ 2011

Kdy: 7. - 10. 7. 2011. Začneme čtvrteční večeří, po které bude následovat první duchovní program. Zpět domů se rozjedeme v neděli po poledni, a to po společné nedělní bohoslužbě s KS Jičín. Host: hostujícím řečníkem bude Luboš Ondráček, pastor KS Praha a předseda Užšího výboru Křesťanské misijní společnosti. Kde: Penzion Brada, nedaleko Jičína www.penzion-brada.cz Za kolik: ubytování - 200,Kč/osoba/noc. (Děti do 3 let zdarma.) Stravování bude formou polopenze a plné penze; ceny pro dospělé: polopenze - 160,- Kč, plná penze - 230,- Kč; pro děti 4-10 let jsou: polopenze - 100,- Kč, plná penze - 160,- Kč. Jak se přihlásit: Na bohoslužbě KSHK si u krabice na desátky vezměte obálku "Sborová dovolená" a vyplňte příslušné kolonky. Do obálky vložte 500,Kč/rodina jako zálohu. Ta je vratná při splnění dalších podmínek (viz dále). Na dovolenou je možné hlásit se do neděle 22. května '11 včetně. Do 29. května včetně je možné provést změny v rezervaci nebo se odhlásit. Později je možné přihlášku zrušit pouze ze závažných důvodu (např. nemoc), jinak se záloha nevrací. Na další informace vám ráda zodpoví Kamča Soukupová, která si ochotně vzala sborovou dovolenou na starosti. Kontaktovat ji můžete osobně v neděli po shromáždění, telefonicky na čísle: 774 822 778 nebo emailem: [email protected].