Každodenní pohyb obyvatel: projekt pro zeměpisný seminář

17

zeměpis a škola

Každodenní pohyb obyvatel: projekt pro zeměpisný seminář Článek přináší návrh geografického projektu zaměřeného na každodenní pohyb obyvatel. V  obecné rovině plní požadavky na objektivní poznávání reality specifikované v úvodní části vzdělávací oblasti Člověk a příroda (RVP G). Cílem článku je poznat a naučit se vnímat své denní aktivity i aktivity ostatních lidí v prostoru a čase s využitím praktických činností. Vedlejším cílem je studenty naučit základní dovednosti využívané při vědecké práci – např. stanovení cíle výzkumu, hypotéz, volba metod šetření, interpretace apod. Pohybem lidí v  tzv. časoprostoru se zabývá časoprostorová geografie (z anglického time­‑space geography). Tento geografický směr představuje aktuální téma, které je možné využít pro zajímavý školní geografický projekt. Jeho metody studentům usnadní vidět každodenní život v geografickém a sociálním kontextu. Základní metodou časoprostorové geografie je dotazníkové šetření. Respondenti zaznamenávají své denní aktivity do tzv. deníkových záznamů. Po určitých časových intervalech (čím menší interval je zvolen, tím jsou výsledky přesnější) je zde zapsána každá činnost vybraného dne spolu s  místem konání a  osobami, které se jí rovněž zúčastnily. Na základě dotazníků je možné vytvořit dvojrozměrné a  trojrozměrné modely denního pohybu. V  dvojrozměrném diagramu je vyobrazen vždy pohyb v  prostoru nebo čase. Podkladem pro prostorové vyjádření může být jednoduchá mapa města. Výsledný obrázek ukazuje, jak vybraní jedinci ovládají prostor (obr. 1). Pro časové vyjádření postačí rovinná kartézská soustava souřadnic, kde jsou na ose x místa konání aktivit a  na ose y čas. V  tomto modelu je dobře vidět doba, po kterou se lidé vyskytují v  dopravě nebo na určitém místě (obr. 2). Kombinací obou dvojrozměrných modelů je trojrozměrný časoprostorový diagram, zobrazovaný tentokrát do prostorové souřadnicové soustavy. Místo horizontálních os je možné použít opět zjednodušenou mapu města a  přidat vertikální časovou osu (podrobněji Ouředníček, 2002). Každodenní aktivity není možné vykonávat nezávisle na okolním prostředí. Člověk je při jejich realizaci omezován různými faktory, které blíže popisuje např. Giddens (1989) nebo Ira (2001). Vždy část dne musí člověk věnovat fyziologickým potřebám (spánek, jídlo apod.), a  proto není možné plně využít celých 24 hodin. Většinu aktivit také nelze vykonávat nezávisle na ostatních lidech a předmětech, denní aktivity – jejich časové ukotvení i  prostorové rozmístění – jsou omezovány rozhodováním a chováním

jiných lidí (délka výuky, pracovní doba, otevírací doba obchodů apod.). V neposlední řadě jsou to zákony a normy společnosti, které předem vylučují některé jedince z vybraných aktivit. Příkladem může být zákaz pití alkoholu či řízení motorového vozidla lidem do 18 let. Projekt je koncipován na dva dvouhodinové zeměpisné semináře, s  určitou modifikací ho však lze využít i  pro klasické vyučovací hodiny. V  první části semináře se studenti seznámí s časoprostorovou geografií, s  tvorbou časoprostorových diagramů a  s  technikami jejich zpracování. Poté ve skupinách vypracují zadané úkoly, které se s pomocí pedagoga budou snažit vyhodnotit. Na prvním semináři se studenti naučí vnímat svůj každodenní život jako součást časoprostoru a  uvědomí si, že některé aktivity jsou v  prostoru pevně ukotvené, zatímco místo jiných mohou sami ovlivnit. Při porovnávání denního a měsíčního nebo ročního pohybu pak pochopí, jaká je šíře prostoru, který sami ovládají, a jak je jejich denní pohyb omezen nutností každodenního návratu domů. V  závěru hodiny je studentům zadána domácí úloha, jejímž účelem je shromáždit stručné informace o  denním pohybu rodičů, prarodičů nebo sourozenců. V druhé dvouhodinovce je studenti zpracují do grafické podoby a budou je s pomocí pedagoga interpretovat. Nyní pochopí zásadní rozdíly v  každodenním životě mezi různými skupinami obyvatelstva (generacemi, sociálními skupinami, z  hlediska genderu) a jejich podmíněnosti.

Zadání 1. úkolu: Studenti se rozdělí do skupin po cca 5 lidech a do předem připravených map města zakreslí každý jinou barvou svůj pohyb během včerejšího dne (všední den). Pro snadnější interpretaci je účelné používat např. různé typy čar pro rozdílné dopravní prostředky (pěšky, auto, MHD) a odlišné znaky pro jednotlivá místa pobytu (obr. 1). Vyhodnocení: Diskutujte o podobnostech a  rozdílech mezi denními pohyby jednotlivých studentů a  snažte se hledat jejich příčiny. Které aktivity vykonávají shodně všichni nebo většina studentů? Jak se liší počet míst, která studenti za den navštíví, a prostory, které ovládají? Existují rozdíly mezi denními pohyby v závislosti na vzdálenosti školy a bydliště, použitém dopravním prostředku nebo délce trvání jednotlivých aktivit? Které aktivity musí studenti vykonávat v daném místě a které nikoliv? Zajímavé denní pohyby, které se navzájem liší, mohou být překresleny na tabuli a  poté se o  nich může diskutovat (např. student, který má místo bydliště nedaleko školy versus student, který musí dojíždět). Po nakreslení obrázku se studenti mohou rozdělit do skupin podle počtu míst, která za den navštíví (dvě nebo tři skupiny), a ve skupině i mezi skupinami navzájem hledat a  diskutovat o  podobnostech a rozdílech ve svém denním režimu nebo životním stylu, které by na počet stanic mohly mít vliv.

Obr. 1: Příklad denního pohybu pěti studentů smíchovské střední školy (všední den). Geografické rozhledy  5/09–10

18

zeměpis a škola Zadání 2. úkolu: Ke zpracování tohoto úkolu dostanou studenti jednoduchou mapu Česka. Nejprve si zkusí vzpomenout, která místa v Česku za poslední měsíc nebo rok navštívili. Jednoduchým symbolem pak každý tato místa zakreslí do mapy. Značky budou zvoleny podle frekvence cesty (např. kolečko – pravidelná, čtverec – výjimečná). Již při této první fázi úkolu může vzniknout diskuse mezi studenty o  přesném umístění jednotlivých sídel. Poté každý student zakreslí jednotlivé cesty, ke kterým zároveň napíše použitý dopravní prostředek (nebo lze použít odlišné typy čar podle předešlého úkolu) a délku pobytu v daném místě. Vyhodnocení: Denní pohyb je ve většině případů omezen ranním opuštěním domova a  večerním návratem zpět. Pokud je však sledován měsíční nebo roční pohyb, šířka prostoru ovládaného jedincem se zpravidla výrazně rozšiřuje. Jak se změnil ovládaný prostor po odstranění zásadní bariéry, kterou je na jedné straně povinnost chodit každý den do školy a  na straně druhé nutnost vrátit se večer domů? Ve kterých obdobích je možné vykonávat pohyby za hranice města (prázdniny, víkendy x pracovní dny)? I v měsíčním pohybu budou mezi studenty existovat rozdíly. Jak se liší dosažené vzdálenosti mezi jednotlivými studenty? Kolik míst studenti za sledovanou dobu navštívili? Které pohyby jsou opakované a které naopak výjimečné? Zadání domácího úkolu: Následující seminář bude věnován sledování rozdílů v  každodenním pohybu různých skupin obyvatel. Studenti si pro tento účel vyberou 2–3 osoby ze své rodiny (rodiče, prarodiče, sourozenci) a  doma připraví seznam míst, která během dne vybraní jedinci navštíví, dále použitý dopravní prostředek a  dobu strávenou v daném místě i na cestě. Zadání 3. úkolu: Při zpracovávání tohoto úkolu studenti využijí připravené podklady a  své znalosti o  pohybu vybraných osob. Do prázdného časového diagramu zakreslí svůj denní pohyb a zamyslí se také nad pohybem svých rodičů, prarodičů nebo sourozenců. V  časovém diagramu jsou na ose x místa konání aktivit (seřazená podle vzdálenosti od místa bydliště) a na ose y čas (obr. 2). Vhodné je barevně nebo typem čar odlišit použitý dopravní prostředek. Vyhodnocení: Z nakresleného obrázku je dobře vidět množství míst, která studenti a  jejich rodina během dne navštíví, a  čas, který v  nich stráví. Hodnocením denních aktivit v  čase je možné doplnit výsledky z prostorového diagramu. Diskutujte o době, kterou jednotlivé osoby stráví v  lokalitách a  na cestě, a  o  podmíněnosti

Obr. 2: Příklad denního pohybu čtyřčlenné rodiny bydlící v Bohnicích.

aktivit různými faktory. Každý člověk hraje v životě několik sociálních rolí. Je třeba si uvědomit, jak se tyto role podílejí na aktivitách daného jedince. Studenti se zamyslí nad různými společenskými rolemi svých respondentů a pokusí se je propojit s konanými aktivitami. Jaké procento času věnují rodiče aktivitám spojeným s  rolí otce, resp. matky? Jak ovlivňují povinnosti související s  určitou rolí další aktivity jedince? Které aktivity musí studenti a jejich sourozenci vykonávat z  rozhodnutí rodičů? Tento příspěvek vznikl v rámci projektu Časoprostorová mobilita obyvatel pražského městského regionu podpořeného

Grantovou agenturou Univerzity Karlovy v Praze. Lucie Pospíšilová, studentka PGS PřF UK v Praze [email protected] Martin Ouředníček, PřF UK v Praze [email protected]

Literatura:

Giddens, A. (1989): Sociology. Polity Press, Cambridge, 815 s. IRA, V. (2001). Geografia času: prístup, základné koncepty a aplikácie. Geografický časopis, 53, s. 231–246. OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Čas a  prostor v  geografii. Geografické rozhledy, 11, č. 3, str. I–IV.

Daily Mobility of Population: Geography Workshop Project. Using this project, students will acquire skills in data collection, analysis, visual presentation and interpretation, as part of social research basics. An important goal is to discuss differences in the mobility of various age and socioeconomic groups. Students will learn what limitations and barriers are characteristic to particular population life cycle periods. Geografické rozhledy  5/09–10

19

zeměpis a škola

Nezodpovězené otázky regionální geografie V prvním čísle 19. ročníku Geografických rozhledů jsme položili několika geografům otázky týkající se proměn v současné regionální geografii a jejich představ o dalším vývoji této klíčové geografické disciplíny. Následující článek přináší další názory na toto stále aktuální téma. Velmi rádi budeme publikovat vaše pohledy i zkušenosti. Napište nám. Svět se rychle mění. Jak na tyto změny reaguje regionální geografie? Jaké před ní stojí příležitosti a výzvy? V  souvislosti s  globalizací se stále objevují klišé o smazávání rozdílů mezi státy a  kulturami. Propojování jednotlivých lokalit v globálním měřítku má proto v tomto zjednodušeném pojetí vést k  vyrovnání ekonomickému i kulturnímu. Druhý extrém představují názory varující před jinými kulturami, zdůrazňující odlišnosti a nebezpečí konfliktů. Proti oběma zavádějícím zjednodušením by měla působit také a především moderní regionální geografie. Řada studií a teorií stále více zdůrazňuje vliv místního (regionálního) kontextu (historie, lokální identity, předchozích ekonomických aktivit a  řady dalších faktorů) na současnou „úspěšnost“ regionu v  měnícím se světě. Dopady globalizace na různé regiony se výrazně odlišují právě podle jejich specifických předpokladů – a v tom má regionální geografie velkou možnost uplatňovat a prokazovat své nezastupitelné úlohy. Jaké cíle by měla sledovat regionální geografie ve výuce? Cílem regionální geografie by mělo být více, než je základní místopisná a faktografická orientace v  současném světě. Regionální geografie by mohla propojit dva pohledy na geografickou organizaci současného světa, které jsou označovány slogany „svět z míst“ a „svět z toků“. Dosud v  našem vzdělávání dominuje pohled na svět, který se rozpadá na světadíly, a ty se dále člení na jednotlivé země. Každá z nich je svým způsobem unikátní, ale mají i  řadu společných charakteristik. Druhý pohled na svět jako na „svět z toků“, které propojují jednotlivá místa, je myslím zatím upozaděn. K  propojování dochází jak do-

jížďkou do zaměstnání nebo za službami v případě města a jeho zázemí, tak např. na globální úrovni propojováním ekonomických aktivit a  jejich řízením v  nadnárodních společnostech. Pro poznání charakteru regionu je podstatné nejen „co v území je“, tedy faktografie měst, hospodářských odvětví apod., ale také jeho zapojení do vyšších jednotek a do světového systému. Rozvoj regionu nebo měst/obcí a  jejich problémy úzce souvisejí s  jejich propojením s dalšími částmi světa – jak jsou aktivity v  regionu důležité i  pro jiné regiony. Je region zdrojem surovin a levné pracovní síly, nebo centrem vyspělé výroby a  služeb, včetně řídících funkcí? Praha se v  posledních letech stala jedním z nejnavštěvovanějších měst v Evropě – není to kvůli tomu, že by snad přibyly historické památky, ale společenské změny umožnily zapojení do globální ekonomiky a  rozvoj cestovního ruchu. Zároveň se Praha zapojila do globálních informačních toků jako město, které stojí za to navštívit. Změny v  otevřenosti regionu vůči okolnímu světu s sebou přinesly významné vnitřní změny v řadě oblastí (viz např. turistický průmysl v  centru našeho hlavního města a  jeho dopady na zaměstnanost, bydlení, fyzický stav budov apod.). Regionální geografie na podobných příkladech může ukázat, jak různorodost našeho světa a její proměny úzce souvisejí s  propojováním různých míst a regionů. Tento přístup je samozřejmě náročnější. Na druhou stranu má ale velkou přidanou hodnotu v  tom, že řekne něco důležitého, co není běžně ke stáhnutí na internetu ani k  vidění v  televizi. Propojení příkladů a obecných teorií pak může být pochopitelnější a poutavější jak pro výuku systematické, tak regionální geografie. Faktografická regionální geografie je někdy srovnávána s  anatomií, kterou je nutno zvládnout pro další studium. Jak stanovit optimální míru faktografických znalostí? Anatomie je pro lékaře nutný základ, na kterém stavějí další předměty. Bohužel z  mých zkušeností ze základní a  střední školy v  zeměpise/geografii po regionální geografii nenásledovalo další rozvíjení

a  propojování získávaných znalostí, ale jen poměrně stručné seznámení s  obecnými, systematickými disciplínami. Základní znalosti regionální geografie světa a Česka jsou nezbytné – jak jinak seznámit žáky/studenty s velkou rozmanitostí světa i s jeho neustálým zmenšováním a propojováním? Ale bez schopnosti propojovat a  dále ji využívat je naučená faktografie odsouzena k zapomenutí. Rozumnou míru faktografie vidím tam, kde umožňuje dobrou orientaci v prostředí, ve kterém se pohybujeme – tím mám na mysli jak fyzické prostředí krajin našeho domova, tak virtuální prostředí televizních a  novinových zpráv apod. Diskuse je bezesporu přínosná. Již dlouho se však vracíme ke stále stejným otázkám, odpovědi ale nenalézáme a de facto jsme stále „na rozcestí“. Proč? Česká geografie v  posledních letech zaznamenává velký rozvoj v  dílčích disciplínách. Je to pochopitelné, protože se změnila celá společnost, hospodářství, objevila se zahraniční migrace, bylo nutné vyrovnávat se s  regionálními problémy (kde se již znalosti regionů výrazně uplatňují). Nové atraktivní výzvy tak upřely pozornost jinam, od „čtení o regionech“ k aktuálním problémům (kde se koneckonců dalo mnohem lépe uplatnit v praxi). Regionální geografie se vlastně reprodukuje nejsnadněji, tím, jak běží v zajetých kolejích – a aktualizuje údaje v regionálních inventarizacích. Takto bohužel postupují i někteří přednášející na vysokých školách, takže ani nedávní absolventi nepřicházejí s jasným „novým“ pojetím regionální geografie. Na druhou stranu ale cítím podobné pochybnosti o  středoškolské biologii, fyzice a jiných disciplínách i od kolegů na jiných katedrách. Možná problém uměle nafukujeme a  neuvědomujeme si, že podobná diskuse, jak promítnout nové poznatky do středoškolské výuky, je vlastní všem dynamicky se rozvíjejícím disciplínám, mezi které geografie rozhodně patří. Roman Matoušek, student PGS PřF UK v Praze [email protected]

Reálie Ruska (Ladislav Skokan)

Čtyřicet statí o současném Rusku, o jeho přírodě, surovinových zdrojích, o obyvatelstvu, národech, náboženství, životní úrovni, kuchyni, o hospodářství, dopravě, o státním zřízení, významných republikách, regionech a největších městech, v ruštině se souběžným doslovným českým překladem. Určeno bakalářským jazykovým kurzům, středoškolákům-ruštinářům z nejvyšších ročníků a všem, kteří se zajímají o velkou zemi, jež vůbec není jednoduchá, rozhodně však stojí za to, aby byla poznávána. 195 Kč

tel./fax: 224 933 802, e-mail: [email protected], www.fortuna.cz Geografické rozhledy  5/09–10

20

zeměpis a škola

PŘEDPLAŤTE SI VČAS GEOGRAFICKÉ ROZHLEDY Časopis pro geografické a environmentální vzdělávání 10/2011 0 2 k í n č o r www.geography.cz 0. Jubilejní 2 Časopis je určen dalšímu vzdělávání učitelů, přípravě budoucích učitelů na univerzitách, studujícím geografie a všem zájemcům o měnící se svět a porozumění problémům místního, regionálního a globálního významu, procesům v krajině, příčinám a důsledkům sociálních konfliktů. Vedle přírodních a společenských problémů se diskutují i obecnější environmentální a multikulturní témata. Časopis přispívá k širšímu kulturnímu rozhledu čtenářů, k chápání historických souvislostí vývoje vztahu společnosti a přírody a k přijímání myšlenek udržitelného rozvoje jako významné hodnotové orientace. Rozsáhlá část časopisu je přímo určena učitelům – nabízí jim podklady k obsahové a metodické modernizaci výuky a materiály přímo využitelné v praxi.

Tematické zaměření čísel 20. ročníku

1. Les

2. Atlas krajiny České republiky

3. (Sub)urbanizace

4. Ohniska napětí

5. Vzduch

Připravujeme pro vás soutěže se zajímavými cenami. Ve školním roce vychází 5 čísel, předplatné činí 295 Kč. Složenka je přiložena. Pokud získáte nového předplatitele Geografických rozhledů a zašlete nám jeho přihlášku, dostanete od nás knihu, kterou si vyberete z nabídky. Objednávky: Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel.: 224 933 996, 603 527 207, e-mail: [email protected]. On-line objednávky: www.amiservis.cz

Pochodeň Leonida Iljiče Lidé žijící nějak pospolu mají tendenci se polarizovat, ať už třeba na úrovni partnerů či sourozenců, nebo států a  říší. Takto se v mnoha případech příslušníci rodiny podělí dejme tomu o zbožnost a bezbožnost, praktičnost a teoretičnost či kypící zdraví a  neustálé postonávání. Když pak jeden z  nich odejde či zemře, ten druhý se často překvapivě přiblíží jeho stanovisku, jako by do sebe právě uvolněnou polaritu integroval. Věc je patrná i na úrovni států. Když severovietnamská vojska dobyla v  roce 1975 Saigon a jižní Vietnam padl, rozpoutala se sice veliká represe proti tamním vzdělancům a podnikatelům, kteří mohli být rádi, pokud vůbec přežili „převýchovný“ lágr, ale za pouhých deset let se nenáviděný „kapitalismus“ znovu objevil v podobě tržní reformy doi moi. Dnes ve stínu stranických sekretariátů a hesel na rudém plátně bují v této zemi nejtvrdší tržně­‑podnikatelský systém, jaký si lze představit. Podobně Čína sice tanky rozjezdila na náměstí Tchien­‑an–men studenty požadující reformu, ta se ale začala uskutečňovat prakticky hned potom. Není bez zajímavosti sledovat, co se stalo se Západem za dvacet let poté, co úspěšně k smrti uzbrojil a téměř z kořene vyvrátil někdejší Sovětský svaz. Přesně podle výše Geografické rozhledy  5/09–10

zmíněných pravidel do sebe postupně absorbovat mnoho z  jeho někdejších rysů, a  to nejen ve své evropské části, ale i  ve Spojených státech. Neobyčejně se zvýšila míra etatismu, centrálního řízení a  byrokratických metod dozoru, míra intervence státu do ekonomiky neobyčejně narostla a nejlépe se v posledku daří polostátním firmám, napojeným na centrální penězovody. Představa, že o  obyvatelstvo má ve všech aspektech pečovat stát, velice zesílila a stala se zcela samozřejmou – myšlenka „socialismu“ v širokém slova smyslu je ostatně svým původem evropská, nikoli snad ruská nebo dokonce asijská. Výsledkem je jakási „levicovost bez revolučnosti“, s  touhou po všestranné kontrole. Tržní ekonomika pochopitelně nezmizela, ale ona nebyla nulová ani v pozdním Sovětském svazu – tzv. „záhumenky“ vyprodukovaly v  některých oborech i  přes padesát procent zemědělských komodit, které se na tržištích a bazarech volně rozprodaly. I tendence k různým typům „kvótování“ má svůj někdejší východní předobraz: kupodivu nejen podle stranického, ale i  národnostního klíče – Solženicyn ve své Rakovině plasticky líčí, jak primář jeho oddělení získal své místo nikoli pro znalosti onkologie

či partajní průkazku, ale proto, že byl řekněme Tádžik. Celková nálada je také podobným způsobem defenzivní a veřejná diskuse o klíčových otázkách je stále méně možná, byť pochopitelně stále ještě není nulová jako tehdy. Paradoxně jsme tedy zdárně „zvnitřnili“ řadu rysů systému, který se nám podařilo porazit, jemuž jsme ale postupně dorostli do zmodernizovanější podoby a  který jsme vlastně v  „planetární ekologii“ nahradili. Pól podnikavosti a  ofenzivnosti (nikoli vojenské, ale právě hospodářské) si úspěšně přivlastnila „žlutá“ Asie a po právu sklízí, a zejména bude sklízet své plody. Podobně jako se v životní praxi může z pronásledovatele poměrně snadno stát pronásledovaný, mohou se měnit v  globálním měřítku role, na které jsme si navykli. Éra Leonida Iljiče nebyla v pravém slova smyslu zločinná, byla jen dusivě zalykavá a bezvýchodná. Je důvodná obava, že pochodeň, která mu vypadla z třesoucích se rukou, jsme už dávno nevědomky zvedli a  třímáme ji vysoko nad hlavou. Stanislav Komárek, filozof, PřF UK v Praze [email protected]

21

zeměpis a škola

Geografické rozhledy ročník 19, 2009–2010 ÚVODNÍK BIČÍK, I. (2009): Úvodník; č. 1, s. 1 BIČÍK, I. (2009): Úvodník; č. 2, s. 1 BIČÍK, I. (2010): Úvodník; č. 3, s. 1 BIČÍK, I. (2010): Úvodník; č. 4, s. 1 BIČÍK, I. (2010): Úvodník; č. 5, s. 1 V ZORNÉM POLI GEOGRAFŮ BAAR, V. (2010): Postsovětský prostor po dvaceti letech; č. 5, s. 2–3 DOBRYLOVSKÝ, J. (2009): Hvězdy: zrození – vývoj – zánik; č. 2, s. 2–5 HARTVICH, F., ŠTEMBERK, J. (2009): Měření účinku slapových sil na horninové prostředí; č. 2, s. 8–9 HAVLÍČEK, T. (2009): Gstaad – Saanenland. Příklad sociálně-ekonomického mikroregionu; č. 1, s. 8–9 HAVLÍČEK, T., BIČÍK, I. (2010): Geografie makroregionů I; č. 3, s. 8–9 HORÁK, S. (2010): Střední Asie v proměnách času; č. 5, s. 9–11 CHROMÝ, P. (2009): Region a regionalismus; č. 1, s. 2–5 JELEN, L. (2010): Kavkazská politická nestabilita z historické perspektivy; č. 5, s. 6–8 KOHOUTKOVÁ, L. (2010): Geografické členění světového oceánu; č. 4, s. 8–9 KOPAČKA, L. (2010): Svět a Česko na energetických křižovatkách; č. 3, s. 2–5 KUKAL, Z. (2010): Oceánské sedimenty jako klíč ke geologické minulosti a budoucnosti; č. 4, s. 2–4 PERLÍN, R. (2009): Administrativní členění Česka; č. 1, s. 6–7 PETRUSEK, A. (2010): Ohrožené pobřežní biotopy; č. 4, s. 6–7 SKOKAN, L. (2010): Zvláštnosti přírodních podmínek a rozmístění ruského hospodářství; č. 5, s. 4–5 SLÁDEK, I., PECHOČOVÁ, H., OPATRNÁ, P. (2010): Co slunce (ne) nabízí pro energetiku a pro život; č. 3, s. 6–7 ŠINDELÁŘOVÁ, T. (2009): Polární záře; č. 2, s. 6–7 VATRT, V. (2010): Využití družic při měření globálního růstu hladiny světového oceánu; č. 4, s. 5 Nezodpovězené otázky regionální geografie; č. 1, s. 10–11 SVĚT KARTOGRAFIE A GEOINFORMATIKY KUPKOVÁ, L. (2010): Země z nadhledu – dálkový průzkum Země; č. 3, s. 10–11 KUPKOVÁ, L. (2010): Země z nadhledu (2. část). Metody snímání v DPZ, digitální snímek; č. 4, s. 10–11 KUPKOVÁ, L. (2010): Země z nadhledu (3. část): charakteristiky dat DPZ; č. 5, s. 12–13 RÜKL, A. (2009): Měsíc a jeho mapování; č. 2, s. 10–11 PLANETA VOLÁ SOS LIPSKÝ, Z. (2010): Nová divočina v české kulturní krajině I; č. 4, s. 12–13 LIPSKÝ, Z. (2010): Nová divočina v české kulturní krajině II; č. 5, s. 22–23 MATĚJČEK, T. (2009): Environmentální výchova v současné škole; č. 1, s. 12–13 MATĚJČEK, T. (2009): Světelné znečištění; č. 2, s. 12–13 ŘEHOUNEK, J. (2010): Těžební prostory – nutné zlo, nebo příležitost pro ochranu přírody?; č. 3, s. 12–13 ZEMĚPIS A ŠKOLA HUPKOVÁ, M. (2009): Poznáváme obec a její územní rozvoj; č. 1, s. 14 PLECITÝ, J. (2010): Místo učitelství pomáhá v Africe; č. 3, s. 14 ŘEZNÍČKOVÁ, D. (2010): Vizuální gramotnost: intelektuální pseudoproblém, anebo nutná výbava každého z nás? č. 4, s. 14, 17 ZÁLESKÝ, J. (2009): Terénní výuka; č. 2, s. 14, 17 ZOUHAROVÁ, D. (2010): Regionální přírodovědné portfolio; č. 5, s. 14 NA POMOC ŠKOLE BIČÍK, I. (2010): Makroregion jihozápadní Asie a severní Afrika; č. 3, s. 17–18 HUPKOVÁ, M. (2009): Poznáváme svou obec; č. 1, s. 15–18 KOPAČKA, L. (2010): Dvě desetiletí vývoje české energetiky po roce 1989; č. 3, s. 15–16 KUPKOVÁ, L. (2010): Základy práce s multispektrálními daty; č. 5, s. 15–16 PETRUSEK, A. (2010): Skryté krásy Jadranu; č. 4, s. 15

ŠOBR, M. (2010): Dělení světového oceánu; č. 4, s. 16 ZÁLESKÝ, J. (2009): Orientace v krajině a struktura města – Černá věž v Českých Budějovicích; č. 2, s. 15–16 ZEMĚPIS A ŠKOLA BERÁNEK, T. (2009): Od atlasů k humanitární pomoci; č. 2, s. 17–18 HAVLÍČEK, T., BIČÍK, I. (2010): Geografie makroregionů II; č. 4, s. 20–21 JELEČEK, L. (2009): Jméno Czechia/Česko po šestnácti letech; č. 1, s. 19–21 KOMÁREK, S. (2009): Povznesení lidu; č. 1, s. 21 KOMÁREK, S. (2010): Pochodeň Leonida Iljiče; č. 5, s. 20 KRUŤOVÁ, Z., KRAUSOVÁ, M., DOSTÁL, L. (2010): Žáci 9. tříd za boj proti chudobě; č. 3, s. 20–21 KUŠNIRÁKOVÁ, T., PIXOVÁ, M. (2009): Poznávejte svět s pomocnou rukou místních; č. 2, s. 18–19 MATOUŠEK, R. (2010): Nezodpovězené otázky regionální geografie; č. 5, s. 19 POSPÍŠILOVÁ, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2010): Každodenní pohyb obyvatel: projekt pro zeměpisný seminář; č. 5, s. 17–18 ŘEZNÍČKOVÁ, D., BOHÁČEK, T. (2010): Čtení fotografií optikou geografa; č. 4, s. 18–19 ŘÍHA, I. (2009): Proč je dobré studovat učitelství zeměpisu?; č. 1, s. 23 SKALICKÁ, P. (2009): Studenti mění svět; č. 1, s. 22 SVOZIL, B., TRÁVNÍČEK, J., TROJAN, J. (2010): Spolupráce základní a vysoké školy: Trvalá udržitelnost Deblínska; č. 3, s. 19–20 Geografické rozhledy ročník 19 2009/2010; č. 5, s. 21 ČÍSLA HOVOŘÍ BIČÍK, I. (2009): Zamyšlení nad proměnami českého vzdělávání; č. 1, s. 24–25 KOCOURKOVÁ, J., KOHOUTOVÁ, I. (2010): Populační vývoj světa (4. část). Afrika; č. 5, s. 24–25 TESÁRKOVÁ, K., KAROUSOVÁ, E. (2009): Populační vývoj světa (1. část); č. 2, s. 20–21 TESÁRKOVÁ, K., KOCOVÁ, M., MYŠÁKOVÁ, G. (2010): Populační vývoj světa (2. část). Asie a Rusko; č. 3, s. 22–23 TESÁRKOVÁ, K., HODOVNÍKOVÁ, I., KOHOUTOVÁ, I. (2010): Populační vývoj světa (3. část). Amerika; č. 4, s. 22–23 RODINNÉ STŘÍBRO HEŘMANOVÁ, E. (2010): Nové kulturní památky v Česku; č. 5, s. 26–27 MARADA, M. (2009): Jiný kraj, jiný dům; č. 1, s. 26–27 TICHÁ, J. (2009): Hvězdárna Kleť; č. 2, s. 22–23 KALEIDOSKOP BLAHŮT, J. (2010): Nebezpečná Itálie?; č. 4, s. 28–29 ČERNÝ, K. (2009): Atomový Írán, atomový Blízký východ; č. 1, s. 28–29 ČERNÝ, K. (2010): Maroko na úspěšné cestě do 21. století?; č. 3, s. 24–27 DONÁT, J. (2009): Uganda na prodej; č. 1, s. 30–31 GELNÁ, T. (2010): Zábavní komplexy a jejich regionální dopady; č. 4, s. 26–27 MARTÍNEK, J. (2010): Země, která neexistuje; č. 3, s. 30–31 MATOUŠEK, R. (2010): Segregace Romů a životní prostředí – příklad Vsetína; č. 4, s. 24–25 MIDA, P. (2010): Zaľadnenie Vysokých Tatier; č. 3, s. 28–29 MUROTA, T., LITVINENKO, T. (2010): Dnešní Čukotka; č. 5, s. 28–29 NOVOTNÝ, J. (2009): V Indii jde o práci. Největší program veřejných prací v historii má změnit indický venkov; č. 2, s. 28–29 PERLÍN, R. (2009): Dvacet let proměn českého venkova; č. 2, s. 24–27 PLECITÝ, J. (2010): Voda v Etiopii; č. 5, s. 30–31 ŠTĚPÁNEK, V. (2009): Haiti: rovnice, která nemá řešení; č. 2, s. 30–31 ŠTĚPÁNEK, V. (2010): Jsou ledovce laboratořemi globálního oteplování?; č. 4, s. 30–31 ČTEME Z FOTOGRAFIÍ BAYER, T. (2009): Česko ze satelitních snímků – soutěž; č. 2, s. 32 BIČÍK, I., KOLEJKA, J. (2010): Rusko na fotografiích; č. 5, s. 32 BURDA, T. (2009): Regiony a jejich hranice – soutěž; č. 1, s. 32 MATĚJČEK, T. (2010): Česko ze satelitních snímků – soutěž; č. 3, s. 32 Tvůrčí činnost se satelitním snímkem; č. 4, s. 32

Geografické rozhledy  5/09–10