Kácení stromů vyvolalo plamennou diskuzi

Reklama v Kraji již od 10 Kč/cm2 (bez DPH) Tel.: 774 822 213 Číslo 7/Ročník 27

17/2/2016

www.sedlcansky-kraj.cz

Cena 15 Kč

E-mail: [email protected]

Kácení stromů vyvolalo plamennou diskuzi PETROVICE N á m ě s t í v obci prochází parkovou úpravou. Byly pokáceny dva vzrostlé smrky a další změny budou následovat. „Po velké diskuzi na třech veřejných zasedáních zastupitelstva jsme se shodli na pokácení dvou vzrostlých smrků ve stáří asi osmdesáti let, které utlačovaly perspektivní mladé stromy – červený buk a lípu. Odstranili jsme i planě rostoucí stromy s nevhodně založenou korunkou a pokáceli zaschlou túji. Následně chceme provést zmlazovací řez živého plotu po obvodu náměstí a provedeme zdravotní řezy ostatních stromů – lip a kaštanů. A nakonec vyrovnáme a dosejeme trávník v celé ploše,“ popisuje

podrobně úpravu zeleně p et rov i c k é h o n á m ě s t í starosta Petr Štěpánek

již zapěstovaný strom. V prostoru parku vysadíme nové keře a v nejbliž-

Na archivním snímku je podoba petrovického náměstí z roku 1920.

a dodává: „Na místě, kde stál smrk, vysadíme nový

ší budoucnosti provedeme opravu kašny, kam chce-

Ani letos městské koupaliště v plánu investic není SEDLČANY „K investicím,

se kterými se pro letošní rok nepočítá, patří výstavba městského koupaliště v Sedlčanech,“ komentuje rozpočet na letošní rok místost arost a Sedlčan Miroslav Hölzel. Občané po takovém zařízení volají už několik desetiletí, ale i letos budou muset využít ke koupání Vltavu,

me vrátit tekoucí vodu.“ Úpravy náměstí vyvolaly živou diskuzi mezi

přehradu, okolní lomy a rybníky, anebo zajet na koupaliště do Jetřichovic či do Milevska. Návrh radního za KSČM Rostislava Hefky vybudovat biotopové koupaliště se sice setkal s poměrně dobrým ohlasem a podle místostarosty Hölzela bude radnice uvažovat o krocích k přípravě jeho

realizace, zatím ovšem dostaly přednost sportovní investice, jako dokončení hřiště s umělým povrchem ve Zberazské ulici a rekonstrukce stadiónu Taverny, který je potřebný pro akce sedlčanských škol. Biotopová koupaliště v Česku nejsou nijak četná, je jich ani ne dvacet, nejbližší se nacházejí v Jincích a v Sezimově Ústí. Biotop je uměle založené jezírko s fólií a drenáží na dně, které může mít řadu bazénových prvků, a velká část práce, pokud jde o čištění vody, se tu nechává na přírodě. To ovšem podle odborníků neznamená, že je to levné nebo jednoduché. Zástupce radnice přesto doufá, že během dvou tří let by se mohla tato investice uskutečnit. Jindra Votrubová

odborníky, kterou spustil rozesláním mailu se svým

pohledem na věc architekt Ondřej Beneš, urbanista pocházející z Petrovic. Vedoucí petrovického stavebního úřadu Jan studený je nejen úředník, ale zejména velký patriot a milovník přírody: „Myslím si, že naše náměstí je nádherné, úžasné, kouzelné a nevím jaké ještě. I když je tam opelíchanej pámelník, i když jsou tam stromy, na které léta nikdo nesáhl, i když jsou tam stromy poraněné bleskem, které nám dokazují, že jsou schopné a ochotné s námi desítky let žít bez naší pomoci s naprostou oddaností věci, to je životu. Přinášejí stín, vůni, mikroklima a místo pro život ptáků a desítek dalších druhů živočichů včetně Pokračování na straně 3

Co čeká strážce městského pořádku SEDLČANY „Městská policie

si letos polepší, ale zároveň ji čeká tvrdá práce,“ říká místostarosta městského úřadu Miroslav Hölzel a pokračuje: „Náklady na provoz Městské policie v Sedlčanech jsou plánovány ve výši pěti miliónů korun, ale s přijímáním nových pracovníků na místa policistů nepočítáme. Letos si však stávající policisté polepší, přestěhují se z nevyhovujících suterénních prostor v domě čp. 34 na Náměstí T.G.M. do nové služebny v zadním traktu bývalé pošty, nyní detašovaného pracoviště městského úřadu, kde se nacházel dnes již zrušený provoz bufetu Drak. V těchto prostorách se uskuteční rekonstrukce podle již připraveného projektu.“ Místostarosta Hölzel je toho názoru, že městská policie by se měla především

zaměřit na udržování pořádku ve městě. Podle jeho slov je v současnosti nejvíce problémovou lokalitou ve městě Severní sídliště, kde je koncentrace několika zábavních podniků, jejichž hosté obtěžují hlavně v pátečních a sobotních nočních hodinách obyvatele sídliště hlukem a po ránu rozbitým sklem a odpadky. Navíc je známé, že v prodejně Žabka lze koupit alkohol i dlouho po zavírací době. Rada města bude jednat o omezení otevírací doby v provozech, kde prokazatelně problém vzniká. „Znovu budeme jednat s městskou policií o její činnosti v kritických pátečních a sobotních hodinách a chceme, aby došlo ke zpřísnění dohledu nad pořádkem ve městě,“ zdůrazňuje Miroslav Hölzel. Jindra Votrubová

2

ZPRAVODAJSTVÍ

strana

Pacienti se letos dočkají snadnějšího přístupu na oddělení rehabilitace SEDLČANY Během rekon-

strukce prostor zadní části budovy staré polikliniky určených pro výjezdovou základnu sedlčanské záchranky se řidiči i pacienti domnívali, že v rámci stavebních úprav bude také vyřešen vstup na oddělení rehabilitace. Ke vchodu vedou totiž zvenku i zevnitř schody, které jsou pro některé seniory nebo pacienty s nemocemi pohybového aparátu značnou překážkou. S t a ro s t a m ě s t a J i ř í Burian k tomu vysvětlil:

„Taková stavební úprava nemohla být uskutečněna v rámci rekonstrukce výjezdové základny. Jedná se o jinou investiční akci, s níž budeme zcela určitě v letošním rozpočtu počítat. Půjde o nákup a instalaci zvedací plošiny v hodnotě zhruba 250 tisíc korun. Plošina bude umístěna uvnitř staré budovy polikliniky, takže pacienti se na oddělení rehabilitace dostanou bez problémů přímo ze dvora polikliniky.“ Jindra Votrubová

www.sedlcansky-kraj.cz

Polovina obyvatel prožila den bez elektřiny

lidé ušetřili za elektřinu. Ve čtvrtek 11. února byla polovina Krásné Hory odstřižena od elektrického

východní části, od náměstí po zemědělské družstvo, mohli až před třetí hodinou odpolední.

Důvodem přerušení dodávky elektrické energie byla hlavně stavba nové trafostanice na Lukšově vrchu, která bude sloužit budoucí provozovně Laktosu. Výměny se také dočkal sloup v ulici vedoucí z náměstí na Petrovice a drobných oprav pak ještě několik dalších míst. Zemědělské družstvo i se svou kuchyní má možnost připojení na agregát. Tam se tedy pracovalo a zaměstnanci i další občané sem mohli přijít na teplý oběd. Prodejna na náměstí měla díky agregátu omezený provoz, v dalších krásnohorských firmách museli práci na jeden pracovní den přerušit. -oh-

NALŽOVICE Zastupitelstvo

pitelstvo obce přijalo usnesení, že se měřiče rychlosti zatím instalovat nebudou. Pro záměr byl pouze jeden člen zastupitelstva, jeden zastupitel se zdržel hlasová-

ní a deset bylo proti. „Obec bude pro instalaci měřičů hledat možnost získání dotace,“ uvedla starostka obce Jana Pšeničková. Jana Čejdová

KRÁSNÁ HORA NAD VLTAVOU Kdysi se v podvečer

držívala černá hodinka, aby

proudu na celý den. Světla zhasla v půl osmé ráno a rozsvítit si obyvatelé celé

Výměna sloupu u Skýpalů

Luční se stane Měřiče rychlosti místem relaxace v obci zatím nebudou pro veřejnost SEDLČANY Podle informa-

cí místostarosty Miroslava Hölzela je město Sedlčany už nyní dvoutřetinovým

Mastníka, k odstranění náletových vrb a vysázení parkových dřevin. Terénními úpravami chceme

V Sedlčanech by měla vzniknout nová odpočinková zóna.

vlastníkem volných ploch mezi Nádražní ulicí a silnicí č. 18 v prostoru od Luční ulice směrem k potoku. „Městský úřad bude i nadále pokračovat ve výkupu zbylých pozemků a ve spolupráci s Povodím Vltavy dojde k úpravám břehu

dosáhnout zamezení černých skládek a vytvoření veřejně přístupné klidové sportovní zóny. Počítáme s vybudováním in-linové dráhy a s instalací cvičebních strojů pro seniory,“ dodává místostarosta. Jindra Votrubová

V minulém čísle v článku o příčovském Tučném čtvrtku mělo být správně uvedeno, že v čele procesí kráčel dřívější místostarosta Jan Štěpánek. Nesprávně bylo uvedeno, že procesí vedl místostarosta. Za chybu se omlouvám. David Myslikovjan

obce zamítlo instalování měřičů rychlosti. Na nebezpečnost hlavní silnice v obci upozornila členka Nalžovického občanského spolku (NOS) Josefa Váchová v diskusi na zasedání obecního zastupitelstva již 25. srpna minulého roku. Doporučila osvětlit křižovatku pod školou a silnici osadit světelnými měřiči rychlosti. Komise výstavby a územního plánování návrh zvážila a doporučila osvětlit místo přecházení hlavní silnice pod školou novým sloupem veřejného osvětlení. Současně navrhla osadit sloupem s veřejným osvětlením i křižovatku u parku, kde občané také hlavní silnici přecházejí, a rozšířit veřejné osvětlení i směrem od lihovaru k Vrahovskému rybníku. Projekt na rozšíření veřejného osvětlení v současné době zpracovává firma Krásnohorská elektro. Na prosincovém zasedání zastupitelstva obce NOS předložil žádost o projednání instalace osvětlení a měřičů rychlosti. Zastu-

ZPRAVODAJSTVÍ

www.sedlcansky-kraj.cz

V Sedlčanech přibylo v lednu dvacet jedna lidí bez práce REGION S lednovou ne-

zaměstnaností v obcích regionu je to vůči prosincovým výsledkům rozkolísané jako na burze. V Osečanech a Solenicích se situace nezměnila, v některých obcích se nepatrně snížila, nejvíce pak ve Vysokém Chlumci o 1 %, kde je o šest uchazečů méně. Obec Dublovice

Ve většině obcí však lednová nezaměstnanost lehce rostla, byť procentuálně nejvíce v Křepenicích (2,6 %), přibyly zde ve skutečnosti pouze tři lidé bez práce. V Sedlčanech vzrostla nezaměstnanost o půl procentního bodu a ve statistikách úřadu práce tak přibylo 21 lidí.

Uchazeči o zaměstnání

Podíl nezaměst. osob

60

8,2%

Jesenice

28

7,8%

Kamýk nad Vltavou

44

7,0%

Klučenice

36

11,3%

Kňovice

19

8,1%

Kosova Hora

52

6,0%

Krásná Hora n. Vlt.

44

5,9%

Křečovice

29

5,7%

Křepenice

9

7,6%

Milešov

31

15,6%

Nalžovice

18

4,4%

Nedrahovice

23

7,5%

Nechvalice

30

6,8%

Osečany

17

9,8%

Petrovice

60

6,6%

Počepice

30

8,1%

Prosenická Lhota

18

5,3%

Příčovy

13

6,4%

Radíč

5

3,5%

Sedlčany

258

5,4%

Sedlec-Prčice

97

5,2%

Solenice

33

14,9%

Svatý Jan

27

5,8%

Štětkovice

20

8,7%

Vysoký Chlumec

32

5,4%

V tombole byl poukaz na hada POČEPICE Do tomboly

na plesech se dává ledacos, ale aby v ní byl i poukaz na hada, se určitě stává málokdy. V sobotu 13. února na Sportovním plese v Počepicích se ale jeden výherní lístek s touto neobvyklou cenou objevil a její majitel byl hodně překvapený. Získal totiž poukaz na mládě užovky červené, která žije na jihu a jihovýchodě USA a také na seve-

ru Mexika. Velikost dospělých jedinců, o nichž se uvádí, že nejsou útoční, se pohybuje mezi sto deseti až sto šedesáti centimetry a nejedná se proto o žádné drobečky. „Mládě hada jsem ještě neviděl a zatím nevím, jestli si je nechám, nebo přenechám některému z chovatelů,“ svěřil se výherce, který žije poblíž Počepic. David Myslikovjan

strana

3

Kácení stromů vyvolalo plamennou diskuzi Dokončení ze strany 1

hub a plísní. Toto je život, který tady byl dávno před námi, pravděpodobně tu zůstane i po nás, takže mi skutečně v určitém kontextu přijde hloupé, směšné i trapné, když mluvíme o perspektivě stromu a bereme do ruky pilu. Jediným kritériem je skutečně jenom bezpečnost a ochrana zdraví lidí, kteří se v blízkosti těchto stromů pohybují, ale i tyto argumenty vidím velmi často pokroucené a zneužívané.“ Ani další petrovický rodák architek Marek Topič nezapřel svůj vztah k rodné hroudě: „Stromy coby rodák z Petrovic cítím jako stíny, které rostly spolu se mnou. A přestože souhlasím s tím, že nějaké kyselé píchavky neměly být na náměstí osázeny, tak tam jsou, a ať tam třeba kalamitně dožijou. Až budou staré, nemocné, zkraťme jim utrpení, ale zdravé stromy... Proč?“ Pro dokreslení svého postoje si Topič vypůjčil slova známého geologa Václava Cílka: „Město je rychlé a chaotické, má památky a dějiny. Venkov je pomalejší a víc je součástí krajiny. Městské památky se dají obnovit, ale obnova venkova není návrat k nějakému datu, nýbrž k základnímu principu bytí venkova, a tím je neustálé obnovování sebe sama. Obnova ve venkovském smyslu je provedena tím lépe, čím méně odborníků na obnovu venkova se jí účastní. Dějů se totiž ujímá samotný ekosociální systém, což je příroda s lidskou spoluúčastí. Obnova města je něco jako pěstování anglického trávníku, který je nutné sekat každý týden. Horskou louku však kosíme jednou za tři měsíce...“ Starosta Petr Štěpánek k tomu poznamenává: „K citlivé otázce zásahu do vzrostlé zeleně se v průběhu příprav postupně vyjádřilo mnoho lidí. Ať již se

jednalo o místní rodáky či odborníky. Padaly návrhy od velmi razantního řešení až po úplné zachování současného stavu bez zásahu. To, co skutečně provádíme, je kompromis. A řekl bych v tuto chvíli ideální rozhodnutí. Samozřejmě jsou ně-

Smrk na levé straně snímku na náměstí již nestojí.

kteří odpůrci řešení, ale myslím si, že až v létě uvidí konečný výsledek, tak nám ten zásah odpustí a někteří možná i uznají, že to byl správný krok.“ Samotné tříbení názorů ukázalo, že vztah k místu je důležitější, než odbornost technokrata, který namaluje cosi od stolu. Petrovické náměstí tak má šanci, že neztratí svou charakteristickou podobu a nestane se jedním ze sterilních českých náměstí, jejichž rekonstrukce jsou trochu tragicky financovány z evropských fondů. -red-

Zabezpečovací zařízení, kamerové systémy, přístupové systémy. E-mail: [email protected], tel.: 603 504 097 ČERNÁ KRONIKA KOSOVA HORA Sedlčanští

policisté zastavili 9. února v noci v obci 38letého řidiče. Při silniční kontrole zjistili, že má platný zákaz řízení až do ledna příštího roku a provedený test na drogy je u něj pozitivní. V jeho slinách byla zjištěna přítomnost látky metamfetamin. Při lustraci policisté také zjistili, že je na dotyčného vydán příkaz k zatčení benešovským soudem. SEDLČANY Do garáže

ve Zberazské ulici vnikl v době od 25. ledna do 9. února neznámý zloděj. Z vnitřních prostor odcizil tři horská jízdní kola v hodnotě 35 tisíc korun. KOSOVA HORA Policisté zastavili při silniční kontrole v pátek 12. února navečer v obci 24letého řidiče a provedli u něj orientační test na přítomnost návykových látek. Ten vyšel pozitivní na amfetamin. Mladému muži byl

zadržen řidičský průkaz. SEDLČANY V sobotu 13. února po poledni kontrolovala hlídka v Sedlčanech na náměstí T. G. Masaryka 46letou motoristku. Při dechové zkoušce se na displeji přístroje objevila hodnota téměř tří promile alkoholu. Na místě jí byl zadržen řidičský průkaz. Informace v této rubrice pocházejí ze svodek od policejní mluvčí Moniky Schindlové (PČR Příbram).

4

ZPRAVODAJSTVÍ

strana

www.sedlcansky-kraj.cz

Ultrazvuková Mistr světa na návštěvě liposukce své bývalé školy odstraňuje tuk SEDLČANY Ve čtvrtek 11.

SEDLČANY N o v i n ko u v sedlčanském Slender Life je bezbolestná ultra-

rativní ošetření. Pomocí ultrazvukových elektrod získá tělo během několika

Ultrazvukový přístroj US2A

zvuková liposukce. Na podrobnosti jsem se zeptala Michaely Janouškové. Na jaké partie těla je tato metoda určena a jaký přístroj používáte? Ošetření se provádí ultrazvukovým přístrojem US2A. Je to šetrná a bezbolestná forma liposukce, která redukuje tuk z problémových partií těla. Používá se především k ošetření břicha, boků, hýždí a stehen. Metoda umožňuje dosahovat žádoucích výsledků bez modřin a jizev, které jsou typické pro ope-

návštěv požadované křivky, které se nedaří získat ani dietou a pravidelným cvičením. Pro koho je ošetření vhodné a jak se provádí? Pro ženy ve středním věku, ale i modelky a štíhlé ženy pro formování postavy. Je samozřejmě vhodné i pro muže. Na požadované partie se umístí ultrazvukové elektrody. Ošetření v délce jedné hodiny se provádí dva až třikrát týdně a musí se desetkrát opakovat. Lenka Žirovnická

února přivítali na 2. ZŠ Propojení někdejšího žáka školy, kanoistického mistra světa Daniela Havla. Dnes čtyřiadvacetiletý Daneš, jak mu všichni říkají, působil jako neskutečně skromný a milý kluk. Přitom v současné době patří ke špičkám naší kanoistické reprezentace a připravuje se na XXXI. letní olympijské hry, které se uskuteční letos v srpnu ve druhém největším brazilském městě Riu de Janeiro. Daniel začal svou kariéru na sedlčanské přehradě jako člen TJ Tatranu, poté přestoupil do Sparty, nyní trénuje v Armádním sportovním centru Dukly Praha. Jeho nejsilnější disciplínou je závod v kategorii K4, čili čtyřkajaku, na 1000 m. V loňském roce v ní dosáhl několika významných úspěchů. Spolu

bronz z mistrovství světa, jednou bronz z olympiády v Londýně, třikrát jsem mistr Evropy a k tomu jsem získal dva bronzy taky z mistrovství Evropy.“ Na olympiádě by jako člen č t y ř k a j a k u o b h a j ov a l bronzovou medaili z OH v Londýně v roce 2012. K účasti na letošní letní olympiádě poznamenává: „Doufám, že projdeme domácí kvalifikací. Pokud potvrdíme výkonnost, pojedeme na olympiádu v sestavě, kterou máme teď. Zaměřuji k tomu veškerou svou přípravu a je dost pravděpodobné, že se na olympiádu dostanu.“ A dodává: „Za týden odlétáme na pětitýdenní soustředění do kalifornského olympijského střediska Chula Vista, kde se zaměříme hlavně na silový trénink, na pilování techniky pádlování a na plavání a běh,

když jsem potřeboval trávit čas na závodech a na tréninku,“ vzpomíná na svá školní léta. Než začala beseda se staršími ročníky, překvapení druháci dostali na chvíli příležitost osahat si Danovu bronzovou olympijskou medaili a získat fotografii s podpisem svého slavného „spolužáka“. Ani ředitel Nádvorník nepřišel zkrátka, Daneš mu daroval do školní sbírky relikvií svůj reprezentační dres z olympiády v Londýně. Na povídání s mistrem světa už netrpělivě čekala plná aula starších žáků. Daneš je mezi dětmi populární a mnohé z nich v něm vidí svůj sportovní vzor. V připravené prezentaci je seznámil se svou sportovní kariérou a různými zajímavostmi ze světa kanoistiky. Vypořádal se i se záludnými otázkami

Kraj dobré nálady REGION Turistická oblast

Toulava, do níž patří i Sedlčansko a Sedlecko, získala 1. února jako jedna z prvních certifikaci od Jihočeské centrály cestovního ruchu. Stala se tak oficiální turistickou destinací Jihočeského kraje. „Je to pro nás dosažení další mety, ale také velká výzva. Když budeme všichni spolupracovat, získáme obrovskou konkurenční výhodu a uděláme pro turistu ale i města, obce a jejich obyvatele to nejlepší,“ říká ředitel společnosti Jan Sochor. Na Milevských maš-

karách v sobotu 6. února vyhlásila Toulava oficiálně projekt Toulava, kraj dobré nálady. Reprezentantem Toulavy se stala postava toulavského krajánka, který se bude zúčastňovat nejvýznamnějších akcí v regionu. Od něj převzal milevský starosta Ivan Radosta perníkové srdce z Počepic. „Na konci roku zveřejníme seznam všech akcí dobré nálady a pošleme ho do světa, aby turisté z jiných regionů věděli proč, kdy a kam do Toulavy vyrazit,“ dodává Jan Sochor. -tm-

Kanoistický mistr světa Daniel Havel zavítal na besedu do sedlčanské ZŠ Propojení.

se svými kolegy získal v K4 bronzovou medaili na Mistrovství světa v Miláně a zlatou medaili na Mistrovství Evropy v Račicích, k tomu v Račicích přidal ještě bronzovou medaili v deblkajaku. Na otázku, kolikrát je tedy celkem mistrem světa, se smíchem říká: „Mistr světa jsem jenom jednou, potom jsem jednou vicemistr světa, dvakrát mám

abychom sezónu zvládli co nejlíp.“ Zrovna jsme stáli za dveřmi nynější třídy 2. A, kde kdysi Daniel strávil čtyři roky školní docházky na 2. stupni s třídní učitelkou Věrou Pištěkovou. „Tahle škola byla významnou etapou v mém životě. Strávil jsem tu devět let a získal potřebné základy. A hlavně oceňuji, jak ke mně byli mí učitelé tolerantní,

některých děvčat a cenný suvenýr v podobě Danova reprezentačního trika si nakonec za nejerudovanější dotazy odnesl Vilda Schindl. O svých sportovních plánech Daneš říká: „Pokud půjde všechno dobře, chtěl bych určitě závodit alespoň do další olympiády, která se bude konat v roce 2020 v Tokiu.“ Jindra Votrubová

 Muž 50 let hledá ženu k seznámení. Tel.: 728 549 674. 55/16  Prodám palivové dřevo 900 Kč/m3, nařezané a naštípané. Dovoz zdarma. Tel.: 730 529 545. 56/16  Prodám sbírku porcelánu - cibulák. Cca 100 ks. Cena dohodou. Tel.: 737 186 303. 57/16  Vdova 58 let hledá přítele. Zn.: Společná dovolená. Tel.: 774 048 822. 58/16  Prodám štěňata Rotwajler x NO, odčervená, očkovaná. Tel.: 604 405 249 - Prčice. 59/16  Koupím garáž v Sedlčanech na Sever-

www.masazecihakova.cz Tel.: 721 340 179

ním sídlišti. Tel.: 604 263 649. 60/16  Prodám cca 140 knih - romány, encyk-

lopedie, fauna a flóra - v češtině a němčině za 1 950 Kč. Tel.: 728 350 352. 61/16

Obec Počepice nabízí k pronájmu byt ve 2. podlaží 3+kk včetně garáže – 120,97 m2 za 6 500 Kč/měs. v Počepicích č. p. 40 Více informací na tel. č. 318 865 294 nebo na Obecním úřadě Počepice

AKCE! K tištěnému inzerátu reklama na webu Sedlčanského kraje ZDARMA! Platí od 20. ledna do 29. února 2016 Inzerent, který si podá inzerát do Sedlčanského kraje v tištěné verzi, získává automaticky zdarma bonus ve výši 20 % ceny tištěného inzerátu v bannerové reklamě na zpravodajském webu www.sedlcansky-kraj.cz Spodní hranice ceny podaného tištěného inzerátu je 500 Kč. Nelze uplatnit u inzerentů, zařazených v dlouhodobém slevovém plánu. Objednávky: Lenka Žirovnická, e-mail: [email protected], tel.: 774 822 213

NOVINKA od 15. února SLENDER LIFE US2A – BEZBOLESTNÁ ULTRAZVUKOVÁ LIPOSUKCE Novinka, která si bezbolestně poradí s hluboce uloženým tukem a tzv. pomerančovou kůží. Ošetření probíhá 2 - 3x týdně v délce jedné hodiny. Ošetření je nutné 10x opakovat.

www.slender-sedlcany.cz Objednávky na tel.: 723 783 376 e-mail: [email protected]

Slender life Církvičská 1 264 01 Sedlčany

Pro prvních 30 klientů sleva 10% na permanentku 10 aplikací.

Nedroplast

www.nedrop last.cz okna s.r.o.

tel.: 318 877 180, fax: 318 877 190, e-mail: [email protected]

PLASTOVÁ OKNA Objednejte přímo u výrobce značkové 5 a 6komorové profily tepelně-izolační dvojsklo a trojsklo

SLEVA

40 %

RYBÍ HODY v restauraci Na Růžku v pátek 26. února

VOLEJTE ZDARMA

800 138 428

Ochutnat můžete speciality z čerstvých druhů ryb a mořských plodů (candát, losos, makrela, tuňák, kapr, pstruh, mušle, krevety)

odborné montáže na klíč

Tel.: 318 821 651

VCHODOVÉ DVEŘE

HK Dřestav s.r.o. v Doublovičkách INTERIÉROVÉ DVEŘE SLEVA

15

%

přijme

SKLADNÍKA Požadujeme: nástup ihned, základy práce na PC, praxe v oboru, průkaz na VZV výhodou, manuální zručnost, spolehlivost, pracovitost Nabízíme: zázemí stabilní firmy, jednosměnný provoz, stravování na pracovišti, příjemný pracovní kolektiv, motivující finanční ohodnocení

dále přijme

POMOCNÉHO DĚLNÍKA Požadujeme: nástup ihned, spolehlivost, pracovitost Nabízíme: zázemí stabilní firmy, jednosměnný provoz, stravování na pracovišti, příjemný pracovní kolektiv www.dverepribram.cz tel.: 728 468 512; e-mail: [email protected]

V případě zájmu volejte: 603 569 922, 739 706 193

6

ROZHOVOR

strana

www.sedlcansky-kraj.cz

Tenkrát v Sedlčanech vychází ve druhém vydání SEDLČANY J a r o s l av Nádvorník, sedlčanský rodák, ředitel 2. ZŠ Propojení a autor beznadějně rozebrané publikace Tenkrát v Sedlčanech, kterou vydalo koncem minulého roku nákladem 1 000 výtisků Městské muzeum v Sedlčanech, se krátce před jejím druhým vydáním zamýšlí nad tím, jak jeho knihu přijala veřejnost a jaký přínos měla práce na její tvorbě pro něj osobně. Zalitoval jste někdy, že vaším oborem není historie? Jako učitel jsem jako každý jiný učil i neaprobovaně hodně předmětů, mezi jinými také dějepis. Rád ho dodnes supluji, učitelé vědí, že sice moc neproberu, každopádně dětem povídám, snažím se o jejich maximální prožitek, snažím se jít na dřeň. Ne každé téma je pro to vhodné. Jistě je rozdíl mezi Palachem, bitvou u Hradce Králové nebo národním obrozením. A kromě toho navíc s deváťáky vyrážím na několikadenní putování po pražských památkách, říkáme tomu Toulky Prahou. Jedou jenom zájemci, dostanou se i tam, kam běžný turista nemá přístup. Takže si nestěžuji, užívám si to. Publikace má za několik dní vyjít ve druhém, upraveném vydání. Čeho se budou úpravy týkat? Už od prvního dne prodeje knihy mě lidé zastavují, ptají se, ale i upřesňují to či ono, některé doposud anonymní tváře pod fotografiemi mají nyní svá jména. Přibylo pár drobných doplňujících příběhů. To vše tedy na základě informací od pamětníků. Na druhou stranu se nesměl překročit limit počtu stránek, úpravy či doplnění byly tedy dělány tak, aby text zůstal na původních stránkách.

Celkem mě mrzí, že toto druhé vydání vychází příliš rychle po prvním. Měli jsme nechat delší časový odstup, vyzvat místní, aby připomínky, postřehy či upozornění na případné

čtenáře. Proč jste zvolil takový způsob vyjadřování? Psal jsem knihu pro Sedlčaňáky. Zvolil jsem tedy styl méně obvyklý u historických dokumen-

Jaroslav Nádvorník se svou knihou

chyby dodali dejme tomu do tří čtyř měsíců. Mohlo se pracovat s velkorysejší koncepcí, materiálu k doplnění a zatraktivnění knihy by tak bylo daleko více. Cena knihy se oproti prvnímu vydání zvýší o 18%. Z jakého důvodu? Tato otázka by měla směřovat na vydavatele. Ale je to pochopitelné. Nyní vychází v nižším nákladu, čímž se prodražuje cena jednoho výtisku, a hlavně na toto vydání už nepřispívali sponzoři, i když v knize budou stále uvedeni. Naprosto to chápu, že muzeum jako vydavatel knihy nemůže jít do finanční ztráty. Styl textu se zejména v partiích o jednotlivých částech města značně liší od stylu ostatních publikací s historickou tematikou. Je výrazně subjektivně laděný, obsahuje řadu expresívních slov a rčení, často oslovujete

tárních publikací, nepíšu pro odborníky. Jedná se vlastně o populárně naučný žánr a takový způsob psaní mi umožnil vtáhnout místní do děje, oslovovat je, dopřát jim pocit autentičnosti, apelovat na jejich vlastní zkušenosti a tím se do knihy víc ponořit. I tahle četba musí kromě poznatků bavit, prožitek je pak hlubší a zvyšuje míru akceptace textu. Bavilo mě takto psát a snad baví druhé to i číst. Publikace vypadá krásně, ale je těžká, obtížně manipulovatelná. Přitom jednotlivé části knihy přímo vybízejí k dalšímu využití, třeba jako texty průvodcovských brožurek na vlastivědné vycházky, nebo celou sérii přednášek o historii či místopisu města. Na křtu knihy jsem si uvědomil sílu prožitku, ve který jsem při pří-

pravě této akce doufal. Propojení fotografií promítaných na velké plátno s mluveným slovem a hudbou a zpěvem pana Němečka byl i pro mě silný zážitek. Doufám, že i pro diváky. Průvodcovské vycházky městem jsou neopakovatelnou doménou pana Jiřího Páva, jsme hrdí, že nám své služby může nabízet. Jeho znalosti místní „mikrohistorie“ ve spojení s událostmi širších dosahů jsou nenahraditelné. Historky o minulosti ulic spolu s obrázky by možná i posloužily k vytvoření obrazového záznamu s živým slovem. Neuvažujete o něčem takovém? Pokud by za čas vznikla poptávka po nahrávkách, nebo lépe řečeno po komentovaných fotografiích, možná s prostřihy na současnost, určitě bych rád spolupracoval. Byly reakce pamětníků pouze pozitivní? Kniha neměla být konfrontační. V povídkách jsem změnil některá jména, nechtěl jsem, aby potomci cítili jakékoliv provinění za skutky svých dědů. Stačí, že je znají, nemusí se o nich ještě dočítat. Pravdou ovšem je, že některé události jsem musel a chtěl komentovat z pozice svého názoru. Dávám najevo svoji politickou orientaci, svůj vztah k nepravostem, které se děly. Politickými ději byli místní pouze ve vleku. S osudy konkrétních jednotlivců, za které si mohli sami, je to už horší. Máte nějaké ohlasy od čtenářů mimo Sedlčany? Potěšil mě dopis šéfredaktorky Učitelských listů Jany Hrubé, potěšila mě reakce Milana Uhdeho či dramaturgyně Českého rozhlasu paní Vojtíškové nebo hodnocení mé bývalé třídní učitelky Jany

Matoušové. Zaujaly mě reakce ze zahraničí - z Francie, Anglie. Ladislav Zoula, nedrahovický rodák, dnes obyvatel anglického Greenfieldsu, mi kromě jiného napsal i výstižný citát amerického spisovatele Faulknera: „The past is never dead, it is not even past“, což v překladu znamená „Minulost neumírá, ještě neskončila.“ Co vám osobně přinesla práce na knize? Silněji si uvědomuji svoji dočasnost. Popisoval jsem děje v rozmezí třeba padesáti let, hrál jsem si s nimi, vyzobával to nejdůležitější. Přitom to bylo období celého lidského života. Zbylo z něj pár vzpomínek, sotva pár řádek. Stejně tak vnímám vrtkavost lidských charakterů. Tehdy, stejně jako i dnes by se našli „dobří sousedé“, se kterými chodíme na pivo a kteří by se z osobního profitu nebo i ra c i o n á l n í h o s t ra c h u mohli stát nebezpečnými přisluhovači režimu jakékoli barvy. Zbývá se jen modlit, aby člověk obstál sám. Na druhou stranu mě uklidňuje, že tohle procento „nestatečných“ není vlastní pouze českému národu, že každý stát měl za války svoji pátou kolonu „aktivních“ zbabělců. Kniha mi přinesla ještě jeden nezpochybnitelný osobní bonus. Jasně jsem si uvědomil, že ani Sedlčaňáci nebyli za války žádní švejkové, že i tady existoval silný odboj, stejně jako později protikomunistický, že i tady byly oběti nejen morální, ale i na životech. Je důležité mít to na paměti dnes, kdy je vše relativizováno a zpochybňováno a kdy rychle zapomínáme na šílenosti hnědého nebo rudého režimu, ale potřebujeme si to pamatovat i pro budoucnost. Jindra Votrubová

ZPRAVODAJSTVÍ

www.sedlcansky-kraj.cz

strana

7

A N K E TA

Víte, že se v České republice slaví Národní týden manželství? SEDLČANY Ve středu 10. února jsme se ptali na náměstí TGM a v nejbližším okolí, zda lidé vědí, že druhý únorový týden (8. - 14. 2.) se u nás slaví Národní týden manželství? Zda má cenu si manželský svazek občas připomenout, neboť jsme se již kdysi dávno učili, že rodina je základ státu. První oslavy novodobé mezinárodní kampaně se uskutečnily v roce 1997 ve Velké Británii. Pavla Nová, Sedlčany, 28 let

Nevím, je to pro mne novinka. Hlavní je, že se lidé mají rádi. Manželství svazuje lásku, není tak důležité jako krásný a pevný vztah. Někdy se

manželstvím za každou cenu toho tolik nedocílí. Vzájemné pouto a náklonnost je mnohem důležitější. Jana Pyšnová, Sedlčany, 56 let

Manželství bývalo vždy důležité. Dnešní mladí to vidí jinak. Osobně si myslím, že by mělo být zachováno. O tom, na co se mne ptáte, nic nevím, ale určitě byla o tomto svátku zmínka v novinách. Prý to dnes již někdo slyšel dopoledne v rádiu, zcela jistě se informace o Národním týdnu manželství nechají objevit na webových vyhledávačích. Ale každý zase u počítače nevysedává. Olga Procházková,

nepřemýšlela, ale určitě má své veliké výhody, může poskytnout bezpečí, domov. A jestli by se měl tento svátek uzákonit a slavit? Určitě by se měl nespokojeným lidem čas od času připomínat. Jiří Novák, Vysoký Chlumec, 63 let

Sedlčany, 46 let

Nevím, ještě jsem o tomto novém svátku neslyšela. Jsem už dvaadvacet let vdaná, mám tři krásné děti. Mají jednoho tatínka. Tak to snad mluví za vše. Manželství je určitě důležité, ale rodina a vnitřní soudržnost ještě cennější. Na Národním týdnu manželství mohou profitovat šikovní obchodníci, různé kulturní instituce, také podnikavé květinové prodejny. Květinou se nechá tolik říct a nejenom v těchto předjarních dnech. Soňa Zburníková, Minartice, 42 let V životě jsem o tom neslyšela. Já nevím, co ten svátek obnáší. Manželství

je hodně důležité. Rodina je pro základ státu nepostradatelná. Vdaná jsem již dlouho, osmnáct let. A především v rodině mohou všechny děti vidět i nalézat svůj vzor i návod, jak by měly v dospělosti žít. Petra Štěpánková, Petrovice, 30 let

Ne, nevím. Manželství? Nikdy jsem zatím o tom

Je to blbost, je to zase na nic! Nejdříve nám cpali a nutili všelijaké svátky z Východu, a že jich bylo! Nyní je k nám hrnou zase ze Západu. Halloween, vyřezávané dýně, pak přejídání se krocany. Je velká škoda, že nám zrušili Mezinárodní den žen. Chybí jen málo, abychom slavili svátek Mistra Beana! Vladimír Stibor

CHEM-BAR s.r.o. 262 51 Dublovice 21 Tel.: 318 821 596, 318 875 424 E-mail: [email protected] Po - Pá: 700 - 1530 So: 800 - 1130 Naše firma nabízí: míchání a tónování barev systémem Rainbow 5 interiérových a exteriérových barev, fasádních barev, omítek a soklových omítek, epoxidových a polyuretanových barev na kov, dřevo, beton dle vzorníků RAL, NCS, Dulux, Mistral atd. Dále nabízíme: prodej barev, lazurovacích laků, podlahových laků, malířských potřeb a technických kapalin firem Alkyton, BAL, Balakryl, Dulux, Eternal, Herbol, Luxol, Primalex, Remmers, Sokrates, Xyladecor Prodej ředidel, technických kapalin, chlorňanu sodného, hydroxidu sodného, kyselin atd. v barelech (50 l) a sudech (200 l)

ASIMINA - Tyršova 140, Sedlčany Přijďte si k nám vybrat: - koření a čaje firmy Grešík - pečené čaje - výrobky z rakytníku - ovocné sirupy a medovinu Kitl - osivo a jarní cibuloviny Nově jsme pro vás připravili e-shop: www.asimina.cz

Pro majitele lesů nabízíme prodej repelentů proti letnímu a zimnímu okusu zvěří - Morsuvin, Aversol, Stopkus, Neoponit L, Cervacol Extra. Dále insekticidy, fungicidy, herbicidy, atraktanta hmyzu, lapače, značkovací barvy, lesnická uzlová pletiva, ruční a zádové postřikovače Prodej pesticidů a hnojiv ve velko i malobalení pro zemědělce, zahrádkáře a sadaře Prodej moluskocidů proti všem druhům slimáků v baleních od 200 g až do 25 kg Prodej zahradních substrátů, rašeliny a mulčovací kůry v balení BIG BAG a pytle Prodej bazénové chemie Laguna, autokosmetiky a technických sprejů Poradenská činnost

8

OSOBNOST

strana

www.sedlcansky-kraj.cz

Číhošťský zázrak zasáhl i Sedlčany aneb Jak lze snadno zničit člověka Veřejné vystavování zkaženého jídla a děravého oblečení, na kterém si léta pochutnávaly myši, nucené šlapání po hostiích rozházených po cestě, jež končila v sedlčanské sokolovně... Právě tam zasedal senát pražského státního soudu, který 2. února 1951 děkana Františka Bučila odsoudil k devíti letům vězení za údajnou sabotáž. Místo nebylo zvoleno náhodně, mělo završit tragikomické divadlo rozvířené kolem sedlčanského faráře Státní bezpečností. Po verdiktu následovalo střídání věznic – Bory, Mírov, Mladá Boleslav, Valdice – draní peří a loupání slídy. Prach, špatná strava a postupující tuberkulóza, možná i rakovina tračníku. Marná snaha o přerušení trestu, marná ponižující písemná žádost odůvodněná těžkými zdravotními problémy. Prezidentská amnestie Antonína Zápotockého v červenci 1954 vězni Bučilovi jen zkrátila trest o tři roky a „prominula“ peněžitý trest dvaceti tisíc korun. Pak už jen vězeňské nemocnice ve Valdicích a na Pankráci a vysvobozující smrt 30. prosince 1955. Takhle si poslední roky svého života jistě nepředstavoval farář, katecheta, děkan, ale i vášnivý myslivec František Bučil, jeden z nejvýznamnějších mužů Sedlčanska minulého století. Narodil se v roce 1894

ve Smolotelech na Příbramsku do selské rodiny hospodařící na statku U Neřádů, ale neřád z Františka určitě nevyrostl.

září 1943 vystěhovat i František Bučil. Útočiště do konce války našel na statku v Solopyskách, kde sloužil mše v místní kapli, ale měl povo-

Děkan František Bučil při bohoslužbě

Bučilovo studium bylo přímočaré – místní obecná škola, příbramské gymnázium a pražská teologická fakulta. Profesní volbu zřejmě ovlivnil strýc Jan, farář na pražských Hradčanech. Čerstvý absolvent František kněžské poslání vykonával nejprve v obci Pchery na Kladensku a od poloviny 20. let v Sedlčanech, kde byl v roce 1940 jmenován děkanem. Práce tu měl dost, k jeho povinnostem patřily nejen bohoslužby v kostele, jak si dnes běžně představujeme, ale výuka náboženství na místních školách a opravy sedlčanských svatostánků, konkrétně chrámu sv. Martina a Církvičky, hřbitovního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Údery zasadila Bučilovi a jeho rodině až válka. Sedlčany s rozsáhlým okolím se staly uzavřenou německou vojenskou zónou, a tak se musel z města počátkem

lení ke vstupu do Sedlčan na nedělní bohoslužby. Jeho bratr Josef měl za protektorátu osud krutější – po odhalení několika pytlů obilí byl německým soudem obviněn z hromadění zásob a sťat gilotinou na Pankráci 9. března 1945, pouhé dva měsíce před koncem války. Přibližně ve stejné době farář Bučil na Církvičce pohřbíval těla amerických letců z bombardéru sestřeleného nad Kolihovy poblíž Sedlčan a Kosovy Hory. Po o s vo b o ze n í s e do Sedlčan vrátil a v květnu byl zvolen předsedou místního revolučního výboru – funkci ale nepřijal se zdůvodněním, že je pracovně příliš vytížen. V té době se kromě běžných kněžských povinností staral o charitu, řídil rozdělování pomoci UNRRA i opravy poškozených kostelů. Později se ho snažili komunisté získat pro kolaboraci v Katolické akci, což od-

mítl, navíc přečetl pastýřský list biskupů odsuzující tuto prokomunistickou organizaci. Nezískal ho ani církevní tajemník pro spolupráci s tzv. kněžským mírovým hnutím. Ovšem režim nehodlal ponechat nezávislost veřejně činné osobě, navíc děkanovi a učiteli náboženství. Jako záminka posloužila krátká debata děkana se skupinkou studentů sedlčanského gymnázia o přestávce po hodině katechismu. Studenti se vyptávali na tzv. číhošťský zázrak, o němž katecheta Bučil vyjádřil pochybnosti. Jednalo se o akci StB s cílem zdiskreditovat katolickou církev. Podle verze tehdejších orgánů měl farář Josef Toufar ve venkovském kostele v Číhošti u Ledče nad Sázavou způsobit „zázrak“ – opakované vychýlení půlmetrového kříže západním směrem na oltáři během mše o druhé adventní neděli, a to pomocí soustavy lanek maskované květinovou výzdobou. Toufara zatkla bezpečnost 28. ledna 1950 a vyšetřováním pomocí fyzického a psychického týrání donutila k písemnému doznání podle připraveného scénáře. Navíc musel asistovat při natáčení propagandistického filmu přímo v kostele s vyloučením veřejnosti. Na následky vyšetřovacích metod Josef Toufar záhy podlehl prasklému vředu. František Bučil si všiml nesrovnalostí v různých prezentacích případu, s časovým odstupem o něm informoval oficiální tisk a StB režírovaný dokumentární film Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází. Na záběrech byly různé oltáře, svícny, květinová výzdoba v adventu neodpovídala liturgickým pravidlům. Bučilovy připomínky se dostaly přes studenta Caltu k orgánům a nyní již Bučilův případ nabíral rychle na tempu. 28. prosince 1950 byl děkan Bučil odsouzen pražským státním soudem k ročnímu

nepodmíněnému vězení a pokutě za trestný čin šíření poplašné zprávy podle známého zákona 231, podle něhož bývali odsuzováni „političtí“. Pozdější snaha o revizi rozsudku se samozřejmě nesetkala s úspěchem, trest byl potvrzen. To však zdaleka nebylo vše. Orgány využily vhodnou příležitost a několikrát prohledaly budovu děkanství. „Objevily“ tu spoustu zkažených potravin včetně starých válečných konzerv a poničeného oblečení. Okamžitě bylo rozhodnuto záležitost politicky využít a z děkana vytvořit škůdce lidu a nepřítele tzv. lidově demokratického zřízení, který léta zatajoval jídlo i oděvy v době poválečného nedostatku. Důraz se kladl na znehodnocené dětské potraviny, aby emocionální efekt zesílil. Zatímco Bučil dlel ve vězení bez možnosti obhajoby, organizovaly se „exkurze“ na děkanství s prohlídkou zničených věcí, jež byly vystavovány rovněž ve výkladech sedlčanských obchodů. Nikdo ovšem nedodal, že mezi těmito předměty je potravinová pomoc UNRRA, kterou se dosud nepodařilo rozdělit, dary farníků děkanovi i Bučilovy osobní věci. Kampaň vzbudila nenávist mnoha místních, zvláště některé ženy se hystericky dožadovaly trestu. Zbyl už jen připravený krůček – odsoudit děkana Bučila za sabotáž k devíti rokům žaláře. Dnes bývalého děkana v Sedlčanech Františka Bučila připomíná kromě názvu jedné ulice zvon s jeho jménem, umístěný od jara 1969 ve zvonici kostela sv. Martina, a od roku 1995 také pamětní deska na schodišti sedlčanského děkanství. Mělo by jít nejen o připomínku muže, který se nenechal zlomit totalitním režimem, ale i nepříjemného faktu, jak lze snadno zničit nepohodlného člověka. Petr Ryšlavý

TOULKY KRAJEM

www.sedlcansky-kraj.cz

TA J E M S T V Í D O M Ů S E D L Č A N S K A ( 2 )

Heřmanův dům Hynek Štark a další čtyři členové jeho rodiny míří poslední srpnový den na nádraží. Tehdy je zřej-

šicí stroje. Z jeho rodiny nepřežil protektorát nikdo. V Heřmanově domě provozovala po válce ro-

Jižní strana náměstí, Heřmanův dům. Všechny fotografie: archiv Městského muzea Sedlčany

mě ještě nenapadne, že se nechýlí ke konci rychle jen léto, ale i jejich život. Píše se totiž rok 1942 a obyvatele Sedlčan se žlutou hvězdou a nápisem Jude čeká ghetto Terezín. A nejen Terezín... Takto smutně se završil život rodiny obývající takzvaný Heřmanův dům na hlavním sedlčanském náměstí. Nacházel se mezi hostincem U Růže a Pejšovým domem, pod Řeznickou uličkou, která ústila zhruba v polovině jižní strany náměstí. V patrové budově měl před válkou majitel domu Leopold Heřman železářství a zároveň tu sídlil módní salon židovského obchodníka Hynka

d i n a K ra to c hv í l ov ý c h řeznictví. Podle nich do-

9

P O S TO PÁC H P E T R OV I C K É NAUČNÉ STEZKY (2)

Vodovod předešel elektřinu o jednatřicet let PETROVICKO Kde jinde začít s procházkou po Petrovicku, než v samotných Petrovicích, kde naučná stezka začíná i končí. Obec leží v Čer-

du. Ten pak na počátku dalšího století rozprodal dvory selským lidem. V roce 1898 se Petrovice staly městysem, čtyři roky na to jim František

Sluneční hodiny na petrovickém kostele

tově hrbatině, v nadmořské výšce 450 metrů. K prvnímu lednu zde žilo 1 317 obyvatel. Do jejího katastru patří také osmnáct okolních osad. Petrovice založil již před rokem 1183 vladyka Petr, po němž mají své jméno. Podle pověsti přišel se svými lidmi a bratrem Obidenem do vůbec prvního stavení Petrovic – dřevěné krčmy u kovárny. Dnes zde stojí Krbcův

Josef I. udělil privilegium a znak se dvěma zlatými klíči a zděnou korunou. Vodovod je zde od roku 1901, elektrický proud od roku 1932. Na náměstí z 18. století stojí sloup se sochou sv. Václava, kaple sv. Jana Nepomuckého, památník obětem obou světových válek, kostel sv. Petra a Pavla a malá rezidence se zděnou věží sloužící jako obydlí.

Jižní strana sedlčanského náměstí

stal tento dům s číslem popisným 80 pojmenování Kratochvílův. V padesátých letech bylo řeznictví podle dobových jazykových úprav přejmenované na masnu a později nasta-

Obchodní dům Rozvoj na dobové fotografii

(Ignáce) Štarka. Reklama jeho obchodu nabízela nejen galanterní a střižní zboží či prádlo, ale i nejnovější

domusová. Koncem šedesátých let obložené chlebíčky nahradily polévky a guláše – naběračky v bufetu se kmitaly pod taktovkou Josefa Krejči. V roce 1969 se v jeho bufetu děly zajímavé věci, jež neušly pozornosti Státní bezpečnosti. Bouřlivě se tu oslavovalo slavné březnové vítězství československých hokejistů nad sovětskými. Docela odvážný byl i nápis, který vítězství doprovázel: V srpnu vy, dneska my. Nechyběl ani jídelní lístek s upozorněním „ruské vejce nevedeme“. Tenkrát nemohl tušit, že o jednadvacet let později ho zachytí Vlastimil Petrášek na fotografii vedle prezidenta Václava Havla při jeho návštěvě Sedlčan

strana

ly další změny. Kratochvílovu masnu vystřídala výrobna lahůdek, vedoucí lahůdkářství byla Ema Vi-

3. září 1990. Josef Krejča nebyl jen vedoucím bufetu – jezdil u Jednoty, vedl hospodu v Křepenicích a v hospodách dokonce promítal filmy. Heřmanův dům ve své historii hostil různé obchody. Ještě v sedmdesátých letech vítala kolemjdoucí cedule Hračky – Sportovní potřeby. Ovšem v této době vzal zasvé stejně jako ostatní budovy jižní strany náměstí. Mnohé byly velmi starého původu – gotického, renesančního nebo barokního. Měly i zajímavé vnitrobloky – průjezdy, plácky, schodiště a dvorky poněkud připomínaly Foglarova Stínadla. Po asanaci je nahradil obchodní dům Rozvoj a obytné panelové domy. Petr Ryšlavý

Roubené stavení v ulici pod kostelem

hostinec, v němž se v roce 1805 narodila vynálezkyně polky Anna Chadimová. První písemná zmínka o místu je z roku 1219. Významnými držiteli byli Jakub Krčín z Jelčan a březničtí jezuité. Ti zde zřídili dvě rezidence. Byli mírnou a shovívavou vrchností a vzornými hospodáři. Po roce 1773, kdy císař Josef II. zrušil jejich řád, náležely Petrovice c.k. studijnímu fon-

Tehdejší velká rezidence, přestavěná z bývalé středověké tvrze, je od náměstí směrem k parku. Přestavěna na zámek slouží jako sídlo obecního úřadu. Za zmínku stojí také bývalý pekařův dům s emblémy řemesla v nadpraží vjezdu a roubené stavení pod kostelem s dřevěným štítem, pavláčkou a zachovanou černou kuchyní. Olga Hadáčková

PORTRÉT

10 strana

www.sedlcansky-kraj.cz

Býval jsem řidičem raketometu, říká nový gentleman silnic František Hrma Řidiče autobusu Františka znám přesně týden. Bydlí a žije v Jetřichovicích pod Moníncem. Na svět přišel v příbramské porodnici 26. ledna 1961. Tatínek pracoval jako policista, maminka byla zaměstnána ve státním statku Votice, pak sloužila jako noční vychovatelka v dětském domově na zámečku v domovské obci. Jeden z dědů p rovo zova l p oj í z d n o u prodejnu, kde mu vypomáhala babička. Druhý z dědečků spolu s babičkou působil v JZD v Prosenické Lhotě.

Osudný den i svátek v jednom okamžiku

kilometrů, přežil. Se štěstím vše dobře dopadlo.

Vyjížděl s autobusem na svou ranní trasu, psal se 4. říjen 2015. Byla mlha na tři kroky, když zahlédl nedaleko Rabyně cosi ležet na vozovce. Zastavil, sestoupil ze schůdků a sklonil se nad ležícím cyklistou, sedmdesátiletým mužem, který narazil do srny, jak se posléze ukázalo. Stařec měl tržnou ránu na hlavě, zlomenou

Za týden po svých pětapadesátinách v Benešově převzal vyznamenání Gentleman silnic, které se uděluje za záchranu lidského života na dopravních tepnách, místních asfaltkách i na dálnici. Je to nebývalá cena za projevené hrdinství i statečnost, na níž se podílí Policie České republiky s Českou pojišťovnou. Za posled-

Vyznamenání

Silniční postřehy Vše se točí kolem života na silnicích. Autobusák František pět dní jezdí své linky kolem Prahy, kde zná nespočet svých cestujících. Vyzvídám, proč řidiči od nehod ujíždějí. „Lidé se spíše leknou, ne že by byli zbabělí. Prostě se bojí, že při zranění páteře by mohli potlučenému člověku ještě více ublížit. Ale obnova životních funkcí, dechu i srdce, je důležitější než cokoliv ostatního. Zatím jsem se

Díky rodinnému zázemí celý život za volantem František se po absolvování ZDŠ v Sedlci šel u č i t a u t o m e c h a n i ke m do Benešova. Železniční stavitelství tehdy mělo dobrý zvuk. Na vojně sloužil jako automechanik, stal se dokonce řidičem raketometu. Pak již navždy podlehl vůni benzinu. Za volantem strávil nějakou dobu ve státním statku ve Voticích, jezdíval u silnic. S autobusem nejprve u ČSAD Benešov, posledních dvacet let zůstává věrný profesi řidiče autobusu příměstské pražské dopravy. Jeho žena pracuje v dětském domově v Sedlci-Prčici jako švadlena. Dcera Iveta si pořídila soukromou školku a syn František se věnuje soukromému podnikání. Když se o nich letmo zmiňuje, je cítit z jeho hlasu náležitou hrdost. „Zdraví a rodinná pohoda je to největší, co si může člověk přát!“ Určitě je to veliká pravda, byť se jí nepřikládá v dnešní době tolik váhy. „Děti, to je největší výhra,“ říká čerstvý oslavenec. Vždyť dvě pětky za sebou jsou snad i šťastným výročím každého člověka.

František Hrma, čerstvý pětapadesátník a gentleman silnic

nohu. František muže přivedl k vědomí, ošetřil mu hrozivě vypadající rány. Přivolal sanitku, ale záchranka si dávala načas. Když se o něco jedná, každá vteřina či minuta trvá věčnost. Posléze zastavily u nehody náhodou povoláním dvě zdravotní sestry, přikryly postiženého fólií. Zraněný musel podle krvavých skvrn na silnici ležet již delší dobu. „Jen aby cyklista nebyl František, když dneska všichni Frantové mají svátek,“ žertovaly sestřičky. „Já jsem František,“ vyklouzlo řidiči autobusu z úst. Posléze se dozvěděl, že neopatrný cyklista, který s chutí jezdíval noční trasy i kolem jednoho sta

ních jedenáct let bylo oceněno jen sto dvanáct lidí, o to je větší dosah této pocty. Nelze se nezeptat, kolik za svou kariéru profesionálního řidiče najezdil František kilometrů. Pokrčí rameny: „Nelze to odhadnout...“ Ale rovník za ta léta za volantem objel již několikrát. „Co jsem dostal? Mimo diplomu mobilní telefon. Dělal jsem rozhovor pro iDNES, dokonce si mě pozvala Česká televize do ranního vysílání.“ Na chvíli se odmlčí, záhy dodává: „K narozeninám jsem se také odměnil, ale trochu jinak, koupil jsem si od přítele americkou kulovnici s nádhernou optikou.“

nedostal do opačné situace, že by někdo musel pomáhat mně, ale na silnici člověk nikdy neví, co se může stát v příštích vteřinách. Proto jako řidič autobusu musím myslet na všechny, které vezu. Ať jsou to maminky s kočárky nebo babičky, co se sotva postaví na nohy. Musím si vždycky před sebou nechávat rezervu, abych mohl případně včas a bezpečně zastavit.“ Nejlepší učitelé autoškol také do omrzení připomínají všem svým absolventům a posléze budoucím řidičům, že nestačí se jen naučit jezdit, že musí především myslet za všechny ostatní, kteří mohou nějakou chybu za volantem

vyrobit. „Člověk není stroj, každý může jednou udělat chybu. Lidé by se měli k sobě lépe chovat nejenom na silnicích. Méně by si mohli závidět, vždyť samotná závist k ničemu nevede. A trochu národní hrdosti by také neškodilo, stačí vyjet za hranice, aby byla možnost srovnání.“

Land Rover, myslivost a Aljaška František se usmívá: „Land Rover je moje oblíbené auto, je to můj miláček, jiné bych ani nechtěl. Mám ho, abych s ním mohl dělat myslivost a dostat se do přírody. Mám doma několik kulových a brokových zbraní. Myslivost dělám nejméně třicet let. A jak jsem se k ní dostal? Lásce k přírodě mě nejvíce naučil Jirka Vokálek, byl to právník a maloval obrazy. Jeden s mysliveckou tématikou mi věnoval, dodnes u mne visí v pokoji. Druhý byl Karel Mára. Oba dva mi předali spoustu svých zkušeností, ale už tu bohužel mezi námi nejsou. Chodili jsme často na posedy i na kryté kazatelny. Vyhlížet zvěř mělo pokaždé své kouzlo. Stát se dnes myslivcem není dvakrát jednoduché. Adept zelené uniformy musí projít školením, udělat si zbrojní průkaz na lovecké zbraně, složit závěrečnou zkoušku a teprve potom se smí stát členem mysliveckého sdružení anebo jiného mysliveckého spolku s honitbou. O každou honitbu se pak musí náležitě i starostlivě pečovat. A kolik jsem střelil černé zvěře? Určitě to bylo moře divočáků!“ O svých snech, především cestovatelských, mlčí. Ale po chvíli váhání přiznává, že nejvíce ze všech zemí jej láká už spoustu let Aljaška. Její drsná, krásná i nespoutaná příroda, kam se z Čech dostane jen málokdo. Věří, že by si tam jako milovník zvěře i přírodních krás přišel na své. Byl by tam jako doma. Vladimír Stibor

NAPSALI JSTE NÁM

www.sedlcansky-kraj.cz

strana

ZAMYŠLENÍ

VZPOMÍNÁNÍ

Stojí to za úvahu?

Kikinčukovi

Vloni jsem v nějakém televizním pořadu sledoval část reportáže o seniorech, kteří si zorganizovali ve svém klubu školení základních prvků sebeobrany. Nevím, kde to bylo, ale jistě na to přišli rozumní, ba moudří lidé. Jen z té krátké části jsem pochopil, že ti poučení důchodci se již nemusí panicky bát každého, kdo se trochu vyučil jen v té sprostotě – umět jakkoliv někoho okrást, oloupit. V dětství jsme jako kluci již v předškolním věku měli jako „součást sportovního programu“ časté pranice, zápasy a fackování. Nezbylo, než někdy utíkat a utírat červený nos, někdy se pokusit o protiútok, tak jsme trénovali různé hmaty. Někdy došlo k úrazu, ale nikdy nebyly následky zdaleka trvalé. Ani jsme si t e h d y n e u v ě d o m ov a li, že se připravujeme na některé nepříjemné situace, ve kterých se ocitneme proti někomu v nebezpečí okradení, ale i vážného zranění, či usmrcení. Chlapec, který zahynul pobodán bláznivou ženou, která nedopatřením vnikla do budovy školy, asi neměl takovou „průpravu“. Mladý, silný mladík, si zřejmě jen hrdinsky stoupl před dívku, na kterou ta žena mířila. Tak má posmrtné vyznamenání od prezidenta. Lituji, že jsem nějakým řízením osudu nebyl na jeho místě. Jednak jsem už stařec, tak co. Ale také mám ty zkušenosti z dětství i z mládí v pohraničí a z pozdější doby z parku u Hlavního nádraží v Praze. Také mám slušný postřeh z některých sportů (stolní tenis a tenis), takže jsem si skoro jist, že ta vražedkyně by mi asi poranila ruku nožem, ale vzápětí bych její

ruku asi přerazil. Mám úder z toho tenisu. A byl bych obžalován pro nepřiměřenou obranu proti takové slabé ženské s kuchyňským nožíkem. Tak bych žádný hrdina nebyl... Jsem proti přehnanému ozbrojování občanů. Pro seniory je to drahé a určitě by se ani neodhodlali na někoho střílet, kdo na nich chce jen ty peníze. Jsou také různé levnější prostředky k sebeobraně, ale nic není tak pohotově k použití, jako vlastní ruce, nohy i hlava. Tak jsem přesvědčen, za úvahu to stojí! Co? Doučovat mladé, ale často slabé a neobratné i bojácné až zbabělé, a dát radost seniorům, že jejich zbytky sil a obratnosti jsou ještě použitelné proti většinou jen drzým a sprostým útočníkům. Jsou li zaskočeni třeba jen malou bolístkou, už nejsou použitelní. V té televizní reportáži (a viděl jsem asi tak závěrečnou minutu), byla přímo cítit živočišná rozkoš šedesátileté (spíš asi starší) paní, když známým chvatem vymetla mladým instruktorem žíněnku. A na středních školách, pokud si pamatuji, bylo předepsáno učit základy úpolových sportů. A mělo by to být pro každého zájemce zdarma. Vladimír Roškot

V úterý 23. února tomu bude 21 let, co nás navždy opustil pan

František Vanžura ze Skoupého u Petrovic.

S láskou a úctou vzpomínají děti s rodinami

11

JAK MŮŽETE VE ZVÍROTICÍCH POTKAT ŘEDITELE KAMENICKÉ NEMOCNICE HEJDUKA A JEHO DCERU STELU? V souvislosti se seriálem Ordinace v Růžové zahradě se hodně mluví i píše o herecké rodině Kikinčukových, protože v něm Pavel a dcera Kamila ztvárňují dvě z hlavních postav. Ačkoliv se uvádí, že jde o hereckou rodinu, zůstává manželka a maminka Jindřiška v pozadí. Protože jsme její úspěšné herecké začátky měli možnost tak trochu prožívat s ní, myslím, že by se na ni nemělo zapomínat. A byla to právě ona, která svou „hereckou rodinku“ přivedla do Zvírotic. Břehy přehradami „zkrocené“ Vltavy vtiskly krajině novou tvář. Vznikla místa zvoucí k příjemné rekreaci. Na březích zatopených Zvírotic se utábořil Sokol Hraštice a Léčebný ústav na Pleši. Zde, mezi na suchu umístěnými hausboty – pana primáře z Pleše a jednoho „tajného“ ze Sedlčan a stany „plešáckých“ byl také stan manželů Crhových s dcerkou Jindřiškou z Prahy, jejíž maminka pocházela ze Zvírotic. Jindřiška tam s tatínkem rybařila a protože naše vztahy se stanaři, vzhledem k blízkosti naší chaty byly skoro „příbuzenské“, vmísila se Jindřiška mezi naši omladinu. Na našem hřišti u vody, kde se hrál volejbal, badminton, byl i pingpongový stůl. U něj při hře provozovala Jindřiška jazzbalet. To už jsme věděli, že se zúčastnila konkursu do baletu Čs. televize a že byla přijata. Ale ona toužila po dráze herecké, dělala zkoušky na DAMU, kde ji ani Romana Skamene nepřijali. Nastoupila jako herecká elévka v divadle v Mostě. Tam začínala úspěšně její herecká dráha. V tisku vycházely pochvalné kritiky s fotografiemi z jejích her. Nadějný začá-

tek její herecké kariéry přerušila nešťastná nehoda – na přechodu ji porazilo auto a ona skončila v nemocnici s ošklivou zlomeninou nohy. Tak trávila léto se znehybnělou nohou v sádře na lodi při rybaření. Pouze herecká dráha ji ale neuspokojovala, chtěla i tančit a zpívat. Zúčastnila se konkursu na operetní herečku v divadle J. K. Tyla v Plzni, jehož průběh nám popsal Jidřiščin tatínek, který čekal na chodbě za dveřmi, kde konkurs probíhal „Ze zkušební místnosti vyšli porotci a viditelným a slyšitelným nadšením mluvili o jedné adeptce. Tušil jsem, že je to Jindřiška.“ Tak se stala členkou operetního souboru divadla J. K. Tyla v Plzni. Když přinesla k „táboráku“ magnetofon s nahrávkami „Mamzel Nitouche“, kde zpívá „Nitušku“, jak říkala, nemohli jsme uvěřit. Scénku „vojáčka“ jsme viděli i „naživo“, Jindřiška nám ji při magnetofonu i „odehrála“. V roce 1982 jsme byli v Plzni na operetě amerického autora Neil Simona Každý má svého Leona, kde celé představení odezpívali v hlavních rolích krásná a něžná Jindřiška a její pěvecký partner. Jen oni. Že si Jindřišky v divadle velmi vážili, bylo patrno už z toho, jak se k nám po našem příjezdu do divadla chovaly uvaděčky, s jakou úctou vyslovovaly Jindřiščino jméno. Okamžitě se mi vybavilo porovnání – moje kamarádka, anestezioložka střešovické Vojenské nemocnice mi řekla, když komunisté vyhodili lékařské kapacity, že za jejich „náhražkami“ chodí uklízečky po chodbách a dělají na ně za jejich zády „dlouhý nos“. Jsou ještě dnes lidé se zdravým ro-

zumem a upřímným chováním? Z té doby můžeme Jindřišku také vidět ve filmu o Bedřichu Smetanovi, ve kterém hraje jednu z jeho dcer. Jindřišce se v Plzni dařilo, napsala i publikaci o historii plzeňského divadla. Tam se také seznámila se svým manželem, hercem Pavlem Kikinčukem. Stanování Crhových skončilo. Pobývali krátce v chalupě u školy, která sloužívala panu řídícímu. V její blízkosti později přestavěli bývalý vážní domek na chaloupku pro letní pobyt. Tak zůstali Kikinčukovi Zvíroticům věrni. Dělila nás už větší vzdálenost než od stanu k naší chatě, takže jsme neměli takovou příležitost být v blízkosti Jindřiščina života. Její manžel Pavel slaví úspěchy v divadle i ve filmu, Jindřiška má v Plzni své Divadlo Pluto, kde se hrají komedie. Byli jsme tam na hře Lucerna, kde vystupovali Pavel, Jindřiška i jejich – tenkrát sedmnáctiletá – dcera Kamila. Lucerna byla upravena Jindřiškou jako komedie s hudbou, zpěvem a tancem, právě tak, jako si „upravila“ například Švejka. Tuto rodinku si oblíbil i Zdeněk Troška, Pavel i Jinřiška hrají v „Babovřeskách“. Dcera Kamila má angažmá v Ypsilonce. Co ještě dodat k Jindřišce? Obdivuji ji pro její úsilí a statečnost splnit si svůj sen, leckdy i přes nepřízeň osudu. Vracím se na začátek. Jak můžete potkat ve Zvíroticích ředitele kamenické nemocnice Hejduka a jeho dceru Stelu? Půjdete po břehu Vltavy a budete mít štěstí, že Kikinčukovi půjdou na ryby. Jistě vám na pozdrav vlídně odpoví. Vlastimila Faktorová

KALENDÁŘ

12 strana KONCERTY, ZÁBAVY  Sedlčany – kult. dům 18. 2. Petr Kolář – koncert součástí večera autogramiáda; 19:30  Kosova Hora – restaurace Na Zámecké 20. 2. Karneval pořádá SDH Kosova Hora; 14:00 pro děti, 19:00 pro dospělé  Osečany 27. 2. Dětské maškarní hudba i kouzelník; 14:00

 Sedlčany – knihovna Lenka Havlínová: Energie z obrázků Do 2. března

DIVADLO  Sedlčany – kult. dům 26. 2. Světové a české melodramy 18.–20. století 19:30 28. 2. Ať žijí duchové rodinná hudební komedie; 15:00 1. 3. Ať žijí duchové rodinná hudební komedie; 16:00, 19:30

KINA  Sedlčany – kult. dům 27. 2. Velký dětský karneval 14:00

PLESY  Dublovice 19. 2. Hasičský ples hraje Ešner Band; 20:00  Přestavlky – kult. dům 20. 2. Hasičský ples hraje Hošna Band; 20:00  Sedlčany – kult. dům 20. 2. Šibřinky maškarní ples pro dospělé

 Sedlčany 19. 2. Laputa české drama; 20:00 20. 2. Pixely komedie USA; 20:00 25. 2. Zkáza krásou český dokument; 20:00 26. 2. Grey city brazilský dokument; 20:00 27. 2. Nemilosrdní francouzský thriller; 20:00  Kosova Hora 21. 2. Jo Nesbo: Doktor Proktor a prdící prášek rodinná komedie; 16:00

PŘEDNÁŠKY  Petrovice – obecní dům 20. 2. Maškarní ochotnický ples hraje Relax; 20:00  Sestrouň 26. 2. Maškarní ples hraje Static

 Sedlčany – knihovna 24. 2. Cestou Montessori Aneb všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole; 18:00

20. 2. Hokejové utkání Rumola – Citroën Drásov; 14:00 20. 2. Hokejové utkání Hrádek – AHC Nový Knín; 16:30 20. 2. Hokejové utkání Stará garda Štětkovice B – Novit Neveklov; 18:25 20. 2. Hokejové utkání Domino – Kňovice; 20:20 21. 2. Hokejové utkání Kačeři Příčovy – Rožmitál pod Třemšínem; 16:30 21. 2. Hokejové utkání DSK Daleké Dušníky – Genemusic; 18:25 21. 2. Hokejové utkání SK Votice – Čerti Křepenice; 20:20 22. 2. Hokejové utkání STROS – Bubák Chlum; 18:30 22. 2. Hokejové utkání Stará garda Štětkovice B – River Boys Zvírotice; 20:25

www.sedlcansky-kraj.cz

Při masopustní zabíjačce se stal z řezníka horolezec SEDLČANY Občanské sdru-

žení Našlose ve spolupráci se sedlčanskou základní uměleckou školou a městským muzeem uspořádalo v úterý 9. února Sedlčanský masopust. Maškary, tanečníci a hudebníci měli sraz v ulici Na Potůčku, po čtr-

svoje neobvyklé počínání vysvětlil. „Před dětmi jsem neutíkal, nahoru jsem vylezl z toho důvodu, že větve dole jsou buď slabé, nebo ulámané a já jsem potřeboval prasátko naplněné cukrovinkami pořádně ukotvit. Bál jsem se, aby nespadlo. A protože bylo

Pašík se na sedlčanském náměstí postupně plnil cukrovinkami.

OSTATNÍ  Sedlčany – knihovna 17. a 24. 2. Hajánek program pro děti a rodiče; 17:00 19. 2. Návštěva pohádkové babičky program pro rodiče s dětmi; 15:00 22. 2. Hejbánky pohybové hry pro nejmenší; 10:00 26. 2. Detektivové na stopě! výtvarný program pro děti; 15:00 26. 2. Thule Tuvalu promítání dokumentu 2014; 18:00

nácté hodině společně vyrazili směrem na náměstí T. G. Masaryka a v průvodu ani tentokrát nechyběl pašík zhotovený z látky. Ten sice byl zpočátku masopustního putování centrem města doslova vyzáblý, ale brzy se začal plnit různými laskominami. Na náměstí je totiž dostatek prodejen i úřadů, v nichž je spousta ochotných lidí, kteří bříško

kolem hodně lidí, chtěl jsem také, aby bylo dobře vidět,“ řekl Martin Pešek. Na své si při Sedlčanském masopustu přišly nejenom děti, ale i dospělí. Ve stáncích městského muzea si mohli dát škvarkovou pomazánku s domácím chlebem, jitrnice, koblihy, koláče, lívance, a také grog nebo punč. „Letos jsme obohatili náš průvod o bu-

SPORT

 Benešov – kult. dům 27. 2. Maturitní ples gymnázia a SOŠ ekonomické Sedlčany hraje Ešner band  Sedlec-Prčice – U Škrpálu 27. 2. Hasičský ples SDH Sedlec hraje Unigena; 20:00

VÝSTAVY  Sedlčany – kult. dům Jan Slabý: Co mne kdy napadlo, aneb že by epigram

 Sedlčany – zimní stadion 17., 21. 2. Veřejné bruslení 14:00–16:00 17. 2. Hokejové utkání Medvědi Sedlčany – Rumola; 20:15 19. 2. Veřejné bruslení 13:00–15:00 19. 2. Hokejové utkání Medvědi Sedlčany – Rybníkáři; 18:30 19. 2. Hokejové utkání Ševci Nový Knín – Olbramovice; 20:25 20. 2. Hokejové utkání Draci – Tučňáci Kosova Hora; 12:00

Poděkování ÚO Svazu diabetiků ČR v Sedlčanech děkuje panu Pavlu Míkovi, malíři pokojů, za vymalování kanceláře v prostorách domu č. p. 173 formou sponzorského daru.

 Sedlčany – Hvězdárna 19. 2. Pozorovací program 18:00–21:00  Sedlec-Prčice – pivovar Vítek z Prčice 20. a 21. 2. VI. pojídání pivovarských ryb  Sedlec-Prčice – U Škrpálu 27. 2. Valná hromada TJ Sokol Sedlec-Prčice  Sedlčany – vlakové nádraží 27. 2. Pro vůz našich snů do Strnadic prohlídka Auto retro muzea; sraz v 7:30  Vysoký Chlumec – ÚM 27. 2. Ukázka zdobení dortů zdobí paní Sirotková; 14:00

Řezník se chvíli vznášel nad hlavami účastníků masopustu.

prasete zaplnili různými laskominami. Účastníci masopustu jim za to zahráli a zatančili. A když se už do útrob pašíka nemohlo nic vejít, konala se u morového sloupu zabíjačka. Role řezníka se tentokrát ujal student Martin Pešek z Červeného Hrádku, který se ocitl v obležení dětí, a zdálo se, že se jejich množství dokonce polekal. Začal totiž obratně šplhat po kmeni jednoho ze stromů u sloupu. Řezník, který se na chvíli proměnil v horolezce, brzy

beníky a měli jsme v něm i dudáky, houslisty a hráče na dechové nástroje,“ uvedla zástupkyně ředitelky ZUŠ Sedlčany Vlaďka Křenková. „Literárně – dramatický obor společně s tanečním oborem připravil na náměstí program pro děti. Jednalo se o různé lidové masopustní hry a tradiční říkadla.“ K poslechu i k tanci účastníkům Sedlčanského masopustu na náměstí vyhrávala kapela ze Sedlce – Prčice. David Myslikovjan

SPOLEČNOST

www.sedlcansky-kraj.cz

strana

13

Důchodci se dobře bavili Výlet na jihočeskou Svatou Horu KOSOVA HORA V restauraci na Zámecké se v úterý 9. února konala masopustní zábava určená především pro seniory a zdravotně postižené. Večerem provázeli manželé Vohnoutovi ze Spolku

MaPa a k tanci a poslechu hrál Jiří Němeček. Zatančit a zazpívat si přišlo celkem dvacet jedna lidí, převážně důchodového věku. Účastníci se dobře bavili, zábava skončila až úderem půlnoci. Lenka Žirovnická

Žáci z Kosovy Hory zažili atmosféru maturitního plesu KOSOVA HORA Školní ples organizovaný Radou rodičů při ZŠ Kosova Hora se uskutečnil v pátek 12. února v sále kulturního domu v Prosenicích. Kolem deváté hodiny nastalo slavnostní šerpování žáků a žákyň deváté třídy završené společným přípitkem. Jako na každém správném plese byla i zde připravena bohatá soutěž

o ceny. Každý lístek tomboly byl výherní, červené lístky přinesly chvíle napětí v hlavní soutěži o nejhodnotnější ceny. Sál byl zcela zaplněn a k příjemné zábavě výrazně přispěla kapela Elizabeth, která hudebně provázela celým večerem. Ples se stal velkým zážitkem nejen pro žáky posledního ročníku, ale i pro všechny přítomné. -pry-

Školní masopustní týden jsme si užili SEDLČANY V prostorách 1. základní školy si tradici masopustu užíváme již jedenáct let. Nápad se zrodil v hlavách vychovatelek ze školní družiny. Dokázaly pro něj získat kluky, holky i ostatní zaměstnance. A tak se ve školním masopustním týdnu každý rok po třídách a chodbách pohybují osoby v pyžamech, kšandách, reflex-

kvapením bývají dny, kdy si třídy vymýšlí svoji celotřídní originální masku. Před několika lety začal s organizací masopustu pomáhat školní parlament. Desátý ročník jsme pojali trochu jinak. Strávili jsme pohodové chvíle v tělocvičně. Celá škola se tam sešla v maskách, konala se jejich přehlídka, hlasování o nej masku a diskotéka. Letos jsme se

V jedenáctém ročníku se škola vrátila k celotýdennímu masopustnímu veselí.

ních vestách, zajímavé jsou i dny účesové, kytičkové nebo srdíčkové. Pře-

opět vrátili k celotýdennímu masopustnímu veselí. -šp-

SEDLČANY Začátkem února se turisti TJ Tatran Sedlčany vydali na výlet do Sepekova, starobylého poutního místa s rekonstruovaným barokním areálem. Ze Sedlčan jede do Milevska autobus. Pak už je to asi jen 6 km nenáročné chůze po červené až do Sepekova. Milovníci vláčků mohou využít spojení ze Sedlčan přes Tábor přímo do Sepekova. Nádraží je od areálu kostela vzdálené asi 1,5 km. Za občerstvením je dobré zajít do hospody na sepekovské návsi, kde nabízejí jídlo i nápoje za přijatelné ceny. A rada na cestu - areál je uzamčen, a proto je vhodné zajistit si prohlídku předem telefonicky. „Zas je tu jaro, zatím naznačené, tak trochu trpké jako dým,“ vzpomínám na Skácelovy verše, když po ránu jdeme širokou lesní cestou, bota se občas nechtěně zaboří do mlaskavého bláta a ve vzduchu ještě zaštípe mrazík předešlé noci. Les se rozestupuje a člověka na chvíli okouzlí pohled na stříbřitě šedivou hladinu zamrzlého Líšnického rybníka, kterému ale nikdo neřekne jinak než Pytlák. Dříve prý nejoblíbenější cíl místních i výletníků, dokonce s patřičným zázemím a skluzavkami pro skotačící děti. Dnes tu na břehu zbylo jen kryté dřevěné sezení pro poutníky. Nacházíme se totiž na jedné z okružních turistických tras milevského Klubu českých turistů, která nás po červené značce směrem na východ dovede do Sepekova, a až se po ní budeme vracet zpátky, dostaneme se kolem milevského vlakového nádraží opět na autobusové stanoviště v centru Milevska. V sobotu 6. února se šla tzv. krátká, která skoro nikoho neodradí, a tak se cestičkami směrem k Sepekovu trousilo nějakých třicet sedlčanských turistů. Červená značka vede od rybníka na měkkou mechovou pěšinu, která se s Pytláckým potokem napravo proplétá dál lesem až na rozmáčenou louku, na je-

jímž konci se Pytlácký potok vlévá do potoka Milevského. A tady se už otvírá panoramatický výhled na jedno z nejslavnějších poutních míst v našem širším regionu, podle své podoby s příbramskou Svatou Horou přezdívané „jihočeská Svatá Hora“, nebo taky podle sepekovské průvodkyně Anny Kofroňové „malá Svatá Hora“. Kostel se nachází na mírném návrší na jih od návsi. Vystoupáme po kamenném schodišti k nároží mohutné farní bu-

Dnes obdivujeme opuštěný kostel a kaple ambitového dvora sami. Naše průvodkyně Anna Kofroňová, osmdesátiletá místní rodačka, ví o areálu naprosto všechno. „V téhle křtitelnici byl pokřtěn kardinál Vlk, ten se narodil tady blízko, v Líšnici, má sestry v Zálší a v Milevsku a často sem jezdí,“ vypráví. Pak dovede zvědavce na kůr, odkud je blíž k nádherné nástropní fresce a popovídá o historii všech kaplí ambitového dvora. A aby byl dojem

V ambitovém dvoře poutního kostela

dovy staré skoro 300 let a kolem vnější zdi ambitového dvora dojdeme ke vchodu do areálu. Šmolkově modrá obloha kontrastuje s tradiční bílou a žlutou rekonstruované barokní stavby, nad níž se klene devět kupolí, z nichž největší, ta nad kostelem, je vidět už z dálky několika kilometrů. Kostel Jména Panny Marie, postavený v letech 1730-1733, je obklopen ambity (krytými klenutými chodbami) s kaplemi a branami, do nichž ústí jednotlivé poutní cesty. Tady se mohou hlavně o obnovených Mariánských poutích, které každé září lákají zástupy věřících i turistů, ukrýt návštěvníci v případě deště nebo příliš sálavého sluníčka.

dokonalý, na závěr zazpívá i mariánskou píseň. „A budeme rádi, když přispějete na obnovu varhan,“ končí prosbou prohlídku kostela. Cestou zpátky se za posledním sepekovským stavením táhne vůně vanilky. Je masopust. Polední sluníčko rozpustilo led na hladině Pytláka a tahá z něj vzhůru oblaka páry. V blyštivé vodě se odrážejí obrysy okolního lesa. Milevsko, kam je to už jen pár kroků, vítá příchozí ryčnou muzikou a nekonečným rejem masek. Na příštím putování se členové oddílu turistiky i zájemci sejdou v sobotu 27. února na vlakovém nádraží v Sedlčanech. Vlak odjíždí v 7.54. Jindra Votrubová

SPORT

14 strana

Fotbalisté Tatranu málem vyrovnali SK Benešov – Tatran Sedlčany 3:2 (1:0) BENEŠOV Za necelý měsíc

začíná hlavní soutěž fotbalové divize. Sedlčanští fotbalisté sehráli 13. února další přípravný zápas, tentokrát proti třetiligovému Benešovu na jeho půdě. Utkání začaly lépe Sedlčany, ale svoji převahu nedokázaly přetavit v branky. Jak se říká „nedáš – dostaneš“ a tak se i stalo. Domácí se ujali vedení. Po otevření skóre měl Benešov herní převahu a kontroloval hru až do konce prvního poločasu. Jen díky Pavlu Capouchovi, který vychytal

několik gólových šancí, se stav nenavyšoval. Druhá branka domácích padla z penalty a na 3:0 se měnilo skóre po chybě v hostující obraně. Bojovníci ze Sedlčan se však nevzdali. Dvacet minut před koncem snížil Senft (3:1). A najednou to šlo. Za dalších deset minut už vedl domácí tým díky Soldátovi jen o jednu branku. Remízu však Tatranu překazil zvuk břevna nastřeleného Senftem. V sobotu 20. února je dalším soupeřem Sedlčan v přípravě účastník pražského přeboru SK Uhelné sklady Praha. Zápas se hraje na jejich hřišti. David Štverák

Amatérští hokejisté se v sobotu činili od dopoledne až do večera SEDLČANY Dlouhodobá po-

hárová soutěž amatérských hokejistů spěje ke své závěrečné fázi a před play off mají jednotlivá mužstva hodně napilno. V sobotu 13. února se na zimním stadionu hrálo dokonce šest zápasů a led od deseti hodin dopoledne až do pozdního večera prakticky „nevychladl“. Opět padalo spoustu gólů a nejvíce jich nastříleli zvírotičtí Chlapci od vody, kteří zatížili konto soupeře čtrnáctkrát. O mnoho pozadu nezůstal tým AHC Nový Knín, který se v duelu s petrovickou Rumolou radoval dvanáctkrát. Ve třetí lize po delší době prohráli Žabáci ze Solopysk, ale vzhledem k tomu, že měli v tabulce velký náskok, zatím je tato porážka příliš mrzet nemusí. Výsledky – 1. liga: Daleké Dušníky – Zvírotice 1:14. Vítězný tým si upevnil vedení v tabulce. Před druhými Štětkovicemi a třetím týmem Genemusic měl v době naší uzávěrky náskok čtyř a šesti bodů, ale také sehrál o jeden zápas více. Poslední šesté Daleké Dušníky vybojovaly bodů patnáct. 2. liga: Vršovice – SK Votice 2:6, Domino – STROS 1:4,

Křepenice – Chlum 1:3. První se udržely Votice s jednadvaceti body, o bod zpět byl druhý Chlum a o čtyři sedlčanský STROS. Na posledním šestém místě zůstaly šestibodové Vršovice. Všechny druholigové celky měly před naší uzávěrkou odehráno osmnáct utkání. 3. liga: Draci – Olbramovice 3:4, Ševci Nový Knín – Neveklov 4:1, Štětkovice B – Solopysky 5:3. Třetiligové celky už stihly odehrát devatenáct zápasů a první Solopysky v nich nasbíraly třicet bodů. B tým Štětkovic jich měl čtyřiadvacet a třetí Neveklov dvaadvacet. Poslední sedmé místo zůstalo patnáctibodovým Drakům. 4. liga: Drásov – Rybníkáři 8:3, AHC Nový Knín – Medvědi 4:3, Miličín – Rumola 8:4, Hrádek – Miličín 2:6, Rumola – AHC Nový Knín 2:12, Medvědi – Drásov 5:7. Také týmy ve čtvrté lize měly na začátku nového týdne za sebou devatenáct duelů. Nejlépe si zatím vede Miličín se šestadvaceti body. O sedm bodů zpět je druhý AHC Nový Knín a o osm třetí Drásov. Poslední sedmí Medvědi mají devět bodů. David Myslikovjan

www.sedlcansky-kraj.cz

Odchovanec sedlčanského fotbalu Jiří Januška rozhodl o postupu do osmifinále v juniorské Lize mistrů PŘÍBRAM Ve středu 10. února

se hrála na hlavním ligovém stadionu U Litavky první vyřazovací fáze mládežnické Ligy mistrů – Uefa Youth League. Příbramská U19 hostila mladíky z ruského týmu CSKA Moskva. Na hřišti domácího týmu nechyběl sedlčanský Jirka Januška, který nahrál na první branku, vyrovnal utkání a v rozstřelu dal rozhodující penaltu. Jak jsi se připravoval pár dní před utkáním? Bylo to jiné než před ligovým utkáním dorostu? Před pár dny jsem se vrátil z Řecka z reprezentace U19, tak jsem se hlavně regeneroval a snažil se co nejlépe připravit na středu. I tréninky tomu byly přizpůsobené a nakonec se to vyplatilo. O Rusech je známo, že to jsou houževnatí bojovníci. Když se jim nedaří, jsou agresivnější... Tak já Rusy obecně nemám rád už ze zápasů s reprezentací. Chovají se arogantně a namyšleně, což platilo i v tomto zápase. Faulovali a když jsme i my přitvrdili, tak leželi a brečeli. Vše vyvrcholilo, když dali branku na 2:1. Šli se radovat před hlavní tribunu, ukazovali ,,vítězná gesta“. Dali jste poměrně brzy vedoucí branku a kontrolovali hru, překvapila tě pasivita hostů v první půli? Ano, překvapila. Čekal bych od nich, že budou mnohem živější a lepší na balonu. Ale zase musím říct, že my jsme jim to ani nedovolili, hráli jsme to, co jsme chtěli. Co se dělo v kabině o poločase, když jste vedli 1:0? Tak hlavně jsme si říkali, že musíme chytit začátek druhé půle. Že oni na nás nastoupí a budou chtít vyrovnat a to se i stalo. Asi jsme byli málo koncentrovaní. Dvě krásné a nechytatelné střely Rusů během deseti minut výsledek otočily... Byl to velký šok. Do té doby byli Rusové neškodní

a my je do ničeho nepustili. Takže to s námi docela zamávalo. Ale já pořád věřil, že jsme psychicky silný tým. Aby toho nebylo málo, začalo hustě sněžit. Špatná viditelnost, terén se změnil v kluziště. Jak jsi reagoval? Já jsem už od začátku hrál v liskolíkách. Takže jsem

Jiří Januška

obutí neměnil a v tomhle zápase na to ani nebyl čas. Honili jsme výsledek. V tomhle případě vůbec na nic nekoukáte a jdete jenom za gólem. Hra se vyrovnala, ale vy jste se nevzdávali. V 70. minutě byla nařízená penalta a hráč hostů byl vyloučen. Na penaltu jsi šel ty. Byl jsi na ni určený už před zápasem? Jaký to byl pocit, když jsi viděl, že brankář letí ve směru, kam jsi poslal míč? Určený jsem nějak zvlášť nebyl. Ale kluci říkali ať jdu, že mám být v klidu a že to dám. Nervózní jsem byl hodně, jelikož poslední svoji penaltu jsem nedal. Brankář sice vystihl stranu kam letěl míč, ale naštěstí sníh mi pomohl a spadlo to tam. Po vyrovnání vás hnal k vítězství celý stadion. Jak se hraje v takové atmosféře před pěti tisíci diváky? Je to neuvěřitelné. Tolik lidí na dorosteneckém zápase jsem opravdu snad ještě nezažil. Tohle snad není ani v lize. Všichni jsme tam měli rodiny, přátelé, přítelkyně, spolužáky a další. To nás hnalo všem ukázat, že to zvládneme a že na to máme. Jak se hrálo ke konci proti deseti? Docházely síly, spousty hráčů braly křeče. Jak jsi se cítil ty osobně? V pohodě. Křeče jsem

neměl. My byli fyzicky připraveni výborně. To Rusové od šedesáté minuty leželi v křečích. Nám to ani ten adrenalin nedovolil, jak moc jsme chtěli vyhrát. Příbram dala před koncem základní hrací doby branku na 3:2, ale byl odmávaný ofsajd... Emoce pracovaly. V ten moment jsem hned řval, že to ofsajd být nemohl a že to byl regulérní gól. Ale po zápase a i druhý den v kabině my kluci z áčka říkali, že to bohužel ofsajd byl. Rozhodl jsi proměněnou penaltou o postupu do osmifinále. Jaké byly tvé pocity, když se míč vlnil v síti? Pocity v ten moment ani nejdou popsat. Tyhle dvě penalty byly zatím ty nejdůležitější v mé kariéře a já je zvládl. Byl jsem strašně šťastný. Na druhou stranu mi svou podporou hrozně pomohli kluci. Soupeř do osmifinále se losuje 15. února. V osudí je například Chelsea nebo Barcelona. Proti jakému soupeři by jsi chtěl hrát? Rozhodně Chelsea. A nejlépe doma. David Štverák Přání Jiřího Janušky bylo, že chce hrát proti anglickému týmu Chelsea a nejlépe v domácím prostředí. Losování, které se konalo 15. února ve švýcarském Nyonu, dalo za pravdu druhému přání – výhodě domácího prostředí. Soupeř je ovšem jiný, také věhlasného jména – portugalská Benfica Lisabon. Utkání osmifinále juniorské Ligy mistrů se hraje ve středu 24. února od 17 hodin na hlavním fotbalovém stadionu v Přibrami. V případě postupu se mladíci z Příbrami utkají s vítězem zápasu ze dvojice Real Madrid Manchester City na hřišti soupeře.

SPORT

www.sedlcansky-kraj.cz

Stolní tenisté vybojovali tři jasná vítězství POLESÍ/ZRUČ/LOCHOVICE

Stolní tenisté Tatranu Sedlčany Bazény Desjoyaux si v 16.–18. kole třetí ligy stolních tenistů skupiny A zahráli za stoly soupeře. Tato část soutěže byla nahuštěna pouze do několika dní a odehrála se ve dnech 6. – 9. února. V šestnáctém kole se Tatran utkal s týmem SK Tenis Polesí a zvítězil v poměru 6:10. Po úvodních čtyřhrách byl sice stav nerozhodný, ale potom se už favorit rozjel

Jednička Tatranu Karel Pejša se vrátil do sestavy a ve třech těsně po sobě jdoucích kolech vybojoval ve dvouhrách deset bodů.

a vyhrál poměrně přesvědčivě. Do sestavy vítězů se vrátil Pejša, který ve dvouhrách vybojoval tři body. Po dvou přidali Faktor, Kocura a Drechsler. Ve Zruči nad Sázavou se čtyřhry stolním teni-

stům Tatranu vůbec nepovedly, domácí po nich vedli 2:0 a zdálo se, že by mohli překvapit. V singlech už ale šlo všechno podle papírových předpokladů. Tatran skóre otočil a nakonec zvítězil 5:10. Pejša tentokrát vyhrál čtyřikrát, třikrát bodoval Faktor, dvakrát Drechsler a jednou Kocura. Poslední část trojboje za stoly soupeřů sedlčanští stolní tenisté absolvovali v Lochovicích na půdě desátého týmu tabulky. V tomto případě už nepřipustili ani dílčí překvapení, vyhráli obě čtyřhry a nakonec soupeře rozdrtili 1:10. Ve dvouhrách si připsal na svoje konto tři vítězství Pejša, po dvou přidali Faktor s Drechslerem a jedno Kocura. Po osmnácti kolech je v tabulce první B tým pražské Sparty a pouze o bod méně má druhý Tatran. Třetí Sokol Michle Praha má už pětibodovou ztrátu a právě toto družstvo budou Sedlčany hostit v devatenáctém kole soutěže. Utkání se bude hrát 27. února od patnácti hodin v malé hale gymnázia. O den později už v deset hodin dopoledne začíná na stejném místě duel Tatran – Lokomotiva Vršovice. David Myslikovjan

strana

15

Hon na lišku lze vyzkoušet i na Sedlčansku REGION Zkrácený název pro rádiový orientační běh -ROBje známý také pod starším názvem jako Hon na lišku. Věnují se mu i nadšenci z Kamýku nad Vltavou. Podstatu sportu nám přiblížil Zbyšek Milanovský, který je trenérem III. třídy pro orientační běh, rozhodčím III. třídy pro rádiový orientační běh a závodníkem v jedné osobě. Je také členem klubu Pionýr, z.s. – 8. pionýrské skupiny Příbram. Honu na lišku se věnoval od 12 let v klubu, který fungoval v Kamýku nad Vltavou. Ten ale časem zanikl a on jeho činnost znovu obnovil. Podle čeho vznikl název závodu Hon na lišku a kam sahá jeho historie? Od klasického Honu na lišku na koních. Rádiový orientační běh má v republice dlouholetou tradici. Radioamatérské hnutí se zrodilo v roce 1930. V mnoha radioklubech si členové zpestřovali vysílání a navazování spojení hledáním ukrytých vysílačů v terénu, takzvaných lišek. První oficiální závody se konaly 14. června 1959 v Praze. Jak si můžeme závody představit? Závody se konají na oblastní, okresní, krajské, republikové, evropské a světové úrovni. Úkolem závodníka ROB je s pomocí zaměřovacího přijímače a mapy vyhledat co nejrychleji stanovený počet vysílačů ukrytých v terénu. Vysílače je nutné vyhledávat v ideálním pořadí. Není pevně dáno, závisí na závodníkově volbě. Tento faktor výrazně

ovlivňuje výsledek. Vysílače vysílají v minutových relacích a v pětiminutových intervalech znaky Morseovy abecedy. Aby se jednotlivé vysílače od sebe odlišily, vysílají rozdílné kódy. Nale-

Střed kolečka neznačí, kde se kontrola nachází, jako je tomu u orientačního běhu, ale kolečko označuje místo, v kterém je vysílač slyšet. Vysílače vysílají nepřetržitě a musí být slyšitelné mini-

Kryštof Milanovský (vlevo) při přípravě v předstartovním prostoru, zakreslování startu, cíle a zakázaných prostorů do mapy.

zení vysílače se prokazuje označením do startovního průkazu. Vysílače jsou vybaveny kontrolou s lampionem a razícím zařízením, kterým může být elektronické nebo mechanické ražení kleštěmi. Do cíle závodníka navádí maják, který nepřetržitě vysílá kód. Závod je ohraničen časovým limitem. O vítězství rozhoduje počet nalezených vysílačů a dosažený čas. Jaké jsou základní disciplíny rádiového orientačního běhu? Jde o klasickou, dlouhou a krátkou trať, jež se liší vzdáleností nejbližší kontroly do cíle a intervalem vysílání vysílačů. Běžet lze i noční závod, který se koná nejdříve hodinu po západu slunce a časový limit posledního startujícího závodníka musí skončit před východem slunce. Fo-xoring je závod, kdy závodníci obdrží mapu se zákresem trati. Na mapě je vyznačen start, cíl a kontroly.

málně ve vzdálenosti 30 metrů a maximálně ve vzdálenosti 250 metrů od antény. Při závodě není na kontrolách použit lampion. Běhají se také štafety, jejichž start je pro první úseky hromadný, na dalších úsecích start probíhá předávkou dotykem, nebo způsobem určeným pořadatelem. Kdo se závodů může zúčastnit? Nejmladší závodníci běhají od osmi až devíti let, nejstarší jsou více jak sedmdesát let staří. Je sport u nás oblíbený? Rádiový orientační běh patří k malým sportům. V současné době je v republice pouze kolem 650 registrovaných závodníků organizovaných ve 24 klubech. Při pohledu na statistiky posledních mistrovství světa a mistrovství Evropy mohu bez přehánění říci, že Česká republika je v ROB světovou velmocí. David Štverák

Jiří Kocura je oporou A týmu stolních tenistů Tatranu již dvacet pět let SEDLČANY Jedním ze „čtyř

mušketýrů“, kteří již mnoho let drží tým stolních tenistů sedlčanského Tatranu v ligových soutěžích, je vedle Karla Pejši, Radovana Faktora a Dušana Drechslera Jiří Kocura. Tomuto hráči je dvaapadesát let a stále si udržuje výbornou výkonnost. Jak dlouho hrajete v barvách Tatranu stolní tenis a kdo vás k tomuto sportu přivedl? Za A tým jsem začal hrát

v roce 1990. Stolnímu tenisu jsem se začal věnovat v sedmi letech, kdy jsem se zúčastnil náborového turnaje, na který mě vzal můj o tři roky starší bratr a jeho kamarádi. Turnaj se konal v sokolovně, pořádal jej Zdeněk Dvořák, který mi nabídl, přestože mi zpočátku stolní tenis moc nešel, abych k němu začal chodit hrát. Dva roky jsem hrál v Tatranu a potom vznikl oddíl Start KDS Sedlčany a Zdeněk tam

i s dětmi přešel. Ve Startu jsem byl do svých osmnácti let, a když jsem v roce 1982 začal studovat na vysoké škole, přestoupil jsem do TJ Vysoké školy. Tento oddíl dnes už pod tímto názvem neexistuje. Jakou soutěž jste hrál v době vašich vysokoškolských studií? Čtyři roky jsem tam hrál druhou ligu a potom jsem se na rok stolnímu tenisu přestal věnovat, protože jsem

byl na vojně. Když jsem se vrátil, všichni dospělí v té době už v Sedlčanech ze Startu přešli do Tatranu, takže jsem je následoval. Dva nebo tři roky jsem hrál za B tým a potom přešel do ‚áčka‘, v němž jsem až dosud. Za čtvrtstoletí vám vyrostlo v ligových soutěžích mnoho nových soupeřů. Změnili se v něčem hráči v průběhu let? Mladší hráči mají dnes trochu jiný styl. Mají dobré

podání a okamžitě přecházejí do útoku. Stolní tenis se celkově zrychluje. Dnes proti mně nastupují hráči, kteří mají méně let, než můj mladší syn, jemuž bude osmnáct. Hlavně tým El Niňo Praha, který stahuje talentované stolní tenisty, má šestnáctileté i patnáctileté hráče. Jaké je vaše zaměstnání? Pracuji v jedné příbramské firmě jako programátor. David Myslikovjan

PUBLICISTIKA

16 strana

www.sedlcansky-kraj.cz

GLOSA

KO M E N TÁ Ř

Černá hodinka se mi líbila

Kde ti kluci a holky jsou?

Předpověď počasí slibovala na pondělní večer 8. února silný vítr. Psala mi přítelkyně z Dánska, že u nich je právě mořské sychravo a prší ostošest. Odpověděl jsem jí se smíchem, že u nás zrovna propuklo nefalšované předjaří, venku je i po setmění deset stupňů tepla a slibovaná vichřice nikde. Sotva jsem odklepl mailovou zprávu, začalo foukat – a to pořádně. Za chvíli vypadl proud. Nast alo pozdvižení. Hledali jsme svíčky po celém bytě, běžel jsem zavřít kotel ústředního topení, aby výpadek elektřiny nenadělal větší paseku. V tu chvíli i dvanáctiletý syn zvážněl a začali jsme vypočítávat nastávající trable. Topení přestalo hřát, lednička chladit, světla po celém domě oslepla, úkol ze zeměpisu se dopi-

soval pomocí turistické čelovky. Počítač vypověděl službu uprostřed rozdělané práce, v redakci mě asi zabijí za nedodaný text. Staletý notebook zasyčel a bylo hned po dobrodružném filmu na usínání. A tak jsme se synkem po dlouhé době leželi na posteli vedle sebe. Vyprávěli jsme si, jak to bylo za dob našich babiček, kdy jedinou vymožeností bylo stolní lampové rádio a pár žárovek, kdy se chodilo spát se slepicemi. V duchu jsem za přerušení proudu děkoval. Kdyby někde uprostřed noci nějaký strom nespadl na elektrické vedení, černá hodinka by se nekonala, možná bych si nenašel ani čas se svým šesťákem popovídat. Černé hodinky jsem si užil. Těším se na příští. Vladimír Stibor

Při nedávné návštěvě sedlčanské sokolovny a rozhovoru s trenérem čtyř a pětiletých fotbalistů nebylo možné si nevšimnout jejich zápalu a nadšení pro hru. Přitom jsem si uvědomil, že dnes prakticky vymizelo veškeré sportování a vůbec scházení se dětí na pláccích mezi domy na sídlištích, které před třemi nebo čtyřmi desítkami let bylo zcela běžné. Asi nikdo nemá rád, když se ozve mravoučné „Jo, to za mých mladých let…“, ale ono to dříve v tomto směru bylo skutečně jiné. Já jsem měl to štěstí, že jsem se jako malý kluk s rodiči přistěhoval do bloku dvou šestipatrových cihlových domů s obrovským dvorem. Téměř současně se do těchto tehdy novostaveb nastěhovalo kolem devíti desítek dalších rodin se zhruba stejně starými dět-

mi, jako jsem byl já. Co si pamatuji, dvůr s několika plácky, s houpačkami, prolézačkami, basketbalovými koši a pískovištěm, byl naším druhým domovem. Právě tady se odehrávaly všechny ty klučičí a holčičí hry, začínající četníky a zloději, přes honěnou a schovávanou, konče závody na koloběžkách, později na kolech. Právě tady se v zimě stavěly sněhové pevnosti, odehrávaly se nezapomenutelné bitvy, vedené sněhovými koulemi a stavěli se dvoumetroví sněhuláci. Právě tady se hrály na jaře kuličky, po celý rok hokej s tenisákem i fotbal. A taky se lezlo na několik vzrostlých stromů třešní, z nichž jsme očesali plody vždy ještě v době, než stačily pořádně dozrát. V televizi jsme měli jeden program, a tak se dvůr vyprazdňoval pouze tehdy, když dá-

vali seriály jako Záhada hlavolamu, Čtyři z tanku a pes, nebo Bella a Sebastián. A vyprazdňoval se také se stmíváním, kdy nás tatínkové a maminky začali po dvoře „sbírat“, abychom se už taky začali připravovat na zítřejší školu. Po třech desítkách let jsem se byl na „našem“ dvoře podívat zase. Těšil jsem se na ten nezapomenutelný hluk dětí, který dospělým na velkém, ale přece jenom sevřeném prostranství musel vadit. Ale ono nic. Na dvoře nebyl vůbec nikdo. Asi moji vrstevníci neměli žádné děti, nebo už měly jiné zájmy. Teď v sokolovně jsem si proto uvědomil, že je dobře, že ještě jsou nadšenci, kteří dnešním capartům ukazují, že existuje také něco jiného než mobilní telefon, tablet a počítač… David Myslikovjan

FEJETON

Může být něco lepšího, než návštěva u babičky? Návštěvy mých prarodičů vždy patřily a patří k nejzajímavějším návštěvám vůbec. Mohu se pochlubit, že stále mám milou, akční prababičku, která nadevše miluje svá rozkošná vnoučátka a udělala by pro ně první poslední. Taková návštěva probíhá vždy za velmi podobného scénáře. Vyhlíží nás už od dvanácti, i když smluvený čas byl na třetí hodinu. Dorazíme ve tři pět a jakmile vpadneme do předsíně, vyslechneme si ostrou kritiku na naší nedochvilnost. Nasadí nám vlastnoručně pletené papuče, protože od nohou se přeci nejvíc nastydne a usadí nás na gauč,

který jak sama říká, toho už hodně zažil. Následuje křížový výslech. „Vy jste ale vyrostli! Že ty jsi zase zhubla? A tancuješ ještě pořád ten ajrobik?“ Po těch letech jsem už vzdala opravování výslovnosti slova aerobik a vysvětlování, že aerobik se netancuje, nýbrž cvičí. Pak přijde otázka, která mě vždy spolehlivě přivede do rozpaků: „Už máš taky nějakýho nápadníka?“ Když se jí nedostane požadované odpovědi, zklamaně odcupitá do kuchyně. Co by to byla za člověka, kdyby důkladně nenasytila své hosty. Oběd o minimálně pěti chodech je samozřejmost. „Polívka

je grunt a kdo jí nejí, bude špunt“, zanotuje si a už na stůl posílá hlavní chody. Bábinka trpí syndromem ‚knedlíku plus‘, takže pokud si přejete knedlíků šest, objednejte si jich radši jen pět, protože ona vždy přidá jeden navíc. „Podívejte se na Vojtíška, jak pěkně papá,“ libuje si a hází mu na talíř dvanáctý knedlík. Náš Vojta je v tomhle směru její nejoblíbenější vnouče. Po vydatném obědě nastává čas na pišingr, nejlépe „čekuládový“. Když uzná, že se do nás už opravdu nic nevejde, nastává konverzace na téma „Za mých mladých let“, „Ta dnešní mládež“, nebo „Už tu s vámi

moc dlouho nebudu...“ Když se nachýlí čas k odjezdu, ještě si postěžuje, že se na ni přijedeme podívat jednou za Uherský rok a už nás silně objímá, pusinkuje, a já se jen modlím, aby mě

nezadusila. To už odjíždíme nacpaní k prasknutí s nějakou tou korunkou v kapse, ale s hřejivým pocitem, který v nás dokáže zanechat jen návštěva u prababičky. Denisa Bartůňková

Týdeník vychází ve středu, uzávěrka v pondělí v 11 hodin Vedoucí redakce: Hana Pechačová, tel.: 774 414 225 ([email protected]) Redaktoři: David Myslikovjan, tel.: 721 784 743 ([email protected]) Olga Hadáčková ([email protected]) Petr Ryšlavý tel.: 606 547 278 ([email protected]) Vladimír Stibor ([email protected]) David Štverák tel.: 605 162 506 ([email protected]) František Vávra tel.: 723 846 237 ([email protected]) Inzerce: Lenka Žirovnická, tel.: 774 822 213 ([email protected]) Adresa redakce: Havlíčkova 514, 264 01 Sedlčany Návštěvní hodiny v redakci: pondělí až pátek 8 - 12 hodin Korektura: Pavla Kolářová. Sazba: redakce. Tisk: Van druck Sedlčany. Vydavatel: Zdeněk Kolář. Registrační číslo: MK ČR E 11724. Internet: www.sedlcansky-kraj.cz