K prvnímu vydání těchto novin, jsem přemýšlel nad prvním článkem. A tak mě nenapadá nic jiného než napsat o zóně samotné a její historii..
25.dubna 01:00:00 Experiment byl pojímán jednoznačně jako elektrotechnická záležitost, a proto jej začali řídit elektrotechnici, nikoliv specialisté na jaderné reaktory. V jednu hodinu po půlnoci začalo snižování výkonu v reaktoru. 13:05:00 Nejprve byl snížen výkon reaktoru na polovinu a byl odstaven první turbogenerátor. Krátce poté byl odpojen systém havarijního chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu. 14:00:00 Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad testu - blíží se svátky (1. máj), továrny potřebují dohnat plány. Test je tedy odložen o téměř 9 hodin. Obsluha však již na tuto dobu nechává odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy. Odklad způsobil, že pokračování v experimentu prováděla nová směna, která na něj nebyla připravena. 16:00:00
Píše se rok 1986 a přesněji 26. dubna. 4. blok 7. Leninovy atomové elektrárny. Vše začalo den před havárií, kdy bylo zahájeno plánované odstavení 4. bloku elektrárny. Před odstavením měl být proveden celkem běžný experiment. Měl ověřit, jestli bude elektrický generátor (poháněný turbínou) po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 vteřin napájet čerpadla havarijního chlazení. Tato elektřina je pro bezpečnost reaktoru životně důležitá: pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín i řídicí pult. Plánovaný průběh experimentu zněl: Snížení výkonu na 25-30 % (tepelných 700-1000 MW), což je nejnižší výkon, při kterém je povolen provoz tohoto typu reaktoru. Dále odstavení první ze dvou turbín, následné odpojení havarijního chlazení (aby nezačalo působit během testu) a nakonec přerušení přívodu páry.
Ranní směna odchází. Pracovníci této směny byli v předchozích dnech seznámeni s testem a znali celý postup. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě. 23:10:00 Odpolední směna pokračuje opět ve snižování výkonu. Tým elektroinženýrů je unaven. 26.dubna 00:00:00 Dochází k vystřídání odpolední a noční směny. Směna Alexandra Akimova nastoupila v 0:00. V noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na zkoušku nepřipravovali V elektrárně se nachází i A. Juvčenko - jeden z mála lidí, který byl v blízkosti výbuchu a přežil. Žije dodnes (2006) a je jedním z hlavních svědků oné děsivé noci. Operátoři Akimov a Toptunov jsou ve sporu s hlavním inženýrem Djatovem o tom, jaký výkon je ještě bezpečný pro začátek testu. Grafitový reaktor je při nízkém výkonu velmi nestabilní, to však Akimov ani Toptunov neví.
00:31:37 Akimov Djatlova upozorňuje: “Anatolii Stěpanoviči, hladina výkonu je pod bezpečnostním limitem 700 MW. Výkon klesá příliš rychle.” “Jediné, co tady nefunguje je ten váš naprosto neschopný personál”, křikl neústupný a k zaměstnancům hrubý Djatlov. Djatlov se rozhodl provést test při 200 MW přesto, že směrnice uvádí 700-1000 MW. “Reaktory chyby nedělají, jenom lidé”, řekl Djatlov.
Djatlov vystřídal Toptunova u řídícího pultu Borisem Stoljarčukem. Během 5 minut výkon vzroste na 200 MW. 01:22:30 Operátor Leonid Toptunov si nechává vypsat počítačem stav reaktoru a zjišťuje, že počet regulačních tyčí v aktivní zóně odpovídá necelé polovině povolené hodnoty. Po tomto zjištění měli operátoři okamžitě odstavit reaktor – ještě to stále bylo možné. Rozhodli se však pokračovat dále. 01:23:04
00:38:26 V průběhu přípravy testu mají operátoři problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Chybou Toptunova nastal prudký pokles výkonu reaktoru až na 30 MW tepelných tzn. prakticky zastavení štěpné reakce (nestabilní stav). V tu chvíli měli operátoři experiment ukončit a reaktor definitivně odstavit. Dostali jej totiž do značně nestabilního stavu mimo oblast povoleného provozu. Aby dosáhli zvýšení výkonu, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Vlivem silného ochlazování však klesá tlak a tím se výkon ještě snižuje. Za normálních okolností by v takovém případě reaktor zastavily automatické havarijní systémy. Ty však obsluha úmyslně odpojila. Reaktor se úplně zastavil. 0 W. Djatlov nařídil vytáhnout všechny regulační tyče z reaktoru (osudná chyba).
Test začíná. Poslední osudové chyby se operátoři dopustili tím, že zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Následně uzavřeli přívod páry - turbína byla odpojena a experiment začal. Reaktor dál běžel na výkonu 200 MW tepelných, podstatně se však snížil průtok chladící vody, rostla její teplota i tlak. Reaktor byl ve stavu, kdy se s rostoucím množstvím páry zvyšovalo množství neutronů v aktivní zóně. Tlak páry začal zvedat 350 kilogramové uzávěry palivových tyčí. 01:23:40 36s Teď už se katastrofa neodvratně blížila. Výkon v reaktoru rychle roste. Každou sekundu se zdvojnásobuje. “Musíme spustit AZ-5, abychom snížili výkon.”, křikl Akimov
Toptunov: “Měli bychom reaktor odstavit. Tak mě to učili ve škole.” Akimov souhlasí. 00:42:07 Pod nátlakem zástupce hlavního inženýra se však pokračovalo dále. Djatlov trval na pokračování v testu. Operátoři pokračovali - měli strach z propuštění, přitom se dopustili několika závažných chyb. Při 30 MW tepelných, experiment nejde provádět. Aby zvýšili výkon, nechali na příkaz Djatlova vysunout regulační tyče (schopné zastavit v nouzi reaktor) výše, než dovolují předpisy. Operátor Uskov při vyšetřování doslova řekl: “Často nepovažujeme za potřebné doslovné plnění směrnic – to bychom se do nich doslova zamotali.” Uskov dále poukázal na fakt, že během výcviku operátorů slyšeli znovu a znovu, že jaderná elektrárna nemůže vybouchnout.
“Spouštím havarijní ochranu”, odpověděl Toptunov a natáhl ruku k červenému tlačítku AZ-5. Po stisknutí tlačítka se do aktivní zóny reaktoru začaly zasouvat všechny regulační tyče, které se do té doby nacházely v prostoru nad reaktorem a také tyče havarijní ochrany. Ty však byly téměř všechny úplně vytaženy z aktivní zóny a jejich účinek byl proto příliš pomalý na to, co se v reaktoru dělo. Nejprve do zóny pronikly ty pokovené konce tyčí, které reakci v reaktoru urychlí (!!!) kvůli odvodnění kanálů systému řízení a ochrany. Špičky tyčí vnikly do reaktoru, ve kterém se už chladící voda měnila v páru a rychlost reakce rostla. Výsledkem toho byl nárůst teploty aktivní zóny. Ke správnému účinku tyčí nedošlo. Některé tyče se ani zasunout nemohly, protože dráha pro jejich zasunutí byla zdeformovaná teplem. Toptunov, Djatlov, Akimov, Stoljarčuk jsou zmateni. Ze strany centrálního sálu jsou slyšet různé údery.
01:23:44 40s-56s EXPLOZE Poté došlo po sobě ke dvěma mohutným výbuchům. Reaktor byl přetlakován tak, že pára odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Do reaktoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což způsobilo požár.
15:00:00 Informace o havárii se stále tají. 35000 obyvatel města Pripjať strávilo slunečné sobotní odpoledne venku obklopení radiací 400 krát převyšující horní hranici normy. Situaci mapuje Valerij Legasov, člen Akademie věd SSSR, zástupce ředitele Kurčatovova institutu atomové energie. Sedá si do vojenské helikoptéry a letí nad čtvrtým blokem elektrárny. Jeden z členů posádky se Legasova ptá:
Akimov, ani Djatlov v tomto okamžiku nevěří, že došlo k nehodě. Posílají dva operátory aktivní zónu zkontrolovat. Ti jsou ozářeni smrtelnou dávkou, stihnou však ještě podat zprávu o tom, co viděli. Když Akimov slyší, že reaktor je zničen, zmateně na velínu vykřikuje:
“A co je to tam dole za fialové světlo?” Legasov křičí: “Spátky, spátky! Leťe okamžitě pryč, to není světlo, to je smrt!”
“Reaktor je v pořádku, nemáme žádné problémy.”
Legasov si snad jako jediný uvědomuje vážnost situace. Navrhuje okamžitou evakuaci obyvatel a zasypání reaktoru pískem.
Akimov a Djatlov neustále přikazují operátorům přidávat chladící vodu. V šoku nedokážou pochopit situaci - jsou přesvědčeni, že se nic neděje. 5 minut po explozi přichází první telefonát. Hasiči dostávají zprávu, že došlo k expolzi mezi 3. a 4. reaktorem a že hoří střecha reaktorového sálu.
02:00:00 O určitých potížích v elektrárně se dozvěděl ředitel elektrárny Viktor P. Brjuchanov. Je informován o zvýšené radiaci. Přístroje v řídicím sále ukazovaly 3,6 rem za hodinu (0,036 sievertů, tedy asi tolik, kolik potřebujme na běžný snímek plic). Přístroje ale více ukázat nemohly, protože jejich měřící rozsah byl pouze do 3,6 rem. To Brjuchanov věděl, přesto telefonicky oznámil Moskvě, že radiace je pouhých 3,6 rem. Ve skutečnosti byl dávkový ekvivalent záření 15000 rem (150 sievertů). 02:20:00 Požár se podařilo na 4. bloku lokalizovat. Hasiči se vrhli do boje s ohněm, aby se nerozšířil na další bloky. Mezi tím z rozbitého a rozžhaveného reaktoru unikla radioaktivita. Za deset dnů uniklo od okamžiku výbuchu celkem asi 4% radioaktivity. 05:10:00 O tři hodiny později byl požár za cenu životů hasičů uhašen. Exploze vyzářila asi 300 sievertů. Vzniklý radioaktivní mrak byl větrem hnán nejdříve nad Skandinávii, kterou přeletěl a vrátil se zpět do místa svého vzniku, ale ještě ve stejný den havárie změnil vítr směr a vál přes Polsko přibližně směrem na tehdejší Československo a na Rakousko. “Vlna” se odrazila od Alp a přešla naše území ještě jednou, směrem na Polsko. Druhá velká vlna zasáhla Bulharsko.
27.dubna 07:00:00 K Černobylu přijíždí generál Pikalov ve vozidle vybaveném radiační ochranou a dozimetry. Zjišťuje, že uvnitř reaktoru ještě hoří grafit, a že reaktor vydává ohromné množství záření a tepla. Krátce poté je varována sovětská vláda, která nechává ve 14:00 evakuovat přilehlé město Pripjať. Helikoptéry svrhují na reaktor 800 tun dolomitu, karbit boričitý, 2400 tun olova a 1800 tun písku a jílu.
28.dubna Krátce po osmé hodině večerní středoevropského času se o katastrofě prostřednictvím krátké zprávy TASSu dovídá svět. Bylo vyhlášeno 30 kilometrové zakázané pásmo. 1.května V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se slaví Svátek práce. Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od 26. dubna postupně klesá. 2.května Požárníci odčerpávají vodu ze zásobníku pod reaktorem. Tento nebezpečný úkol plní až do 8. května. Každý dostává prémii 1000 rublů. Odčerpáním vody zamezili termální explozi.
4.května Do země pod reaktorem jsou vrtány díry a jimi se pumpuje tekutý dusík, který půdu zmrazí. 5.května Evakuace Pripjati trvala týden. Den začíná rozsáhlým únikem radioaktivity - téměř stejně velkým jako 26. dubna. Únik však později prakticky úplně ustane. Dosud nebylo nalezeno přijatelné vysvětlení tohoto druhého úniku.
Zdroj: www.volny.cz
Černobyl 12. dubna 2006 Zrovna, když se oblast Černobylu pomalu zpamatovávala z katastrofy roku 1986, došlo k další explozi. Ve 14:33 se nad uzavřenou Zónou objevil nesnesitelně jasný záblesk. Ve smrtelném tichu se oblaka na nebi začala rozkládat. O několik okamžiků později okolí ohlušilo zahřmění a země se začala třást. Lidé žijící v okolí padali na zem, zavírali oči a ucpávali si uši. Ti, kteří dokázali běhat, se pokusili uprchnout. Vypadalo to, jakoby jaderné palivo reaktoru pod sarkofágem náhle explodovalo. Uplynulo několik let. Ne scénu dorazilo několik odvážných mužů, kteří sami sebe nezývají stalkery. Ať už byli velmi odvážní, nebo si nebezpečí prostě neuvědomovali, začali se plížit přes armádní kordóny do Zóny a překvapivě se vraceli živí a nesli s sebou podivně vypadající předměty s nedpřirozenými schopnostmi. Vědecké organizace, výrobci zbraní a soukromí sběratelé byli ochotni zaplatit za tyto artefakty neuvěřitelné sumy, takže někteří stalkeři se stali náhle velmi bohatými. Do Zóny to však přilákalo méně poctivé lidi, toužící napakovat se na zakázaném ovoci zrozeném ve smrtící Zóně.
Povídky ze Zóny Jantar Autor: Neratim
*Smrk* Zatracená tma. Baterka je v pytli a já tady teď bloudím v naprosté tmě. Nevím jestli přežiji. Nevím jestli se odsud dostanu. Kdybych si od Sacharova pořídil něco lepšího než AK, tak bych tu nestál jak hlupák s plnýma gaťema. Navíc po poslední šarvátce se zombíky je můj oblek na hadry a to myslím smrtelně vážně. Blížím se chodbou k nějakým zrezivělým dveřím. AK mám stále připravené. Nevím co je za nima, nevím jestli to přežiju. Krůček. Nahlédnutí do dveří. Sakra. První co mě zaujalo byla mrtvola na zemi asi 200 metrů přede mnou...a to byla chyba. Toho plešouna sem si všiml až příliš pozdě. Natáhl ruku a mě....moje hlava, myšlenky...To všechno vybouchlo v jednom ohni. Byl jsem mrtvý. Moment ! Stále žiju! Zotavuji se z jeho nejspíš psychického útoku a zvedám hlavu. Tentokrát mu nedávám šanci, pozvedávám své AK a pálím jako o život. Jde mi opravdu o život. Plešoun nijak nereaguje na střelbu a množství ran které má v sobě a opět mi jde po mozku. Zatraceně tohle asi nepřežiju, opravdu ne, sakra ku*va. Plný zoufalství se mu rozbíhám vstříc, pálíc přitom ze své zbraně. Zázrak ! Plešoun po dávce najednou zakolísá a neopětuje útok ! Moje šance ! Okamžitě přezbrojuji na podvěsný granátomet GP a odpaluji. Bum. ..... Plešoun leží na zemi....ale v jednom kuse. Cože ?? Z takové blízkosti by to mělo zabít i medvěda !! Na okamžik jsem zaváha,l což byla další chyba. Holohlavec se s mršností kočky vyhoupl na nohy a natáhl před sebe obě ruce zároveň, tentokrát jsem neměl šanci.
Z toho brnění hlavy a bolesti mě zbraň vypadla z ruky. Klesl sem na kolena a chytl se za hlavu. Ne tohle neskončí, ne...neskončí...!!!! Bolest odezní ale slyším kroky. Plešoun stojí triumfálně přede mnou a kouká na mě. Vidím mu do jeho očí, prázdných, jakoby sama chladná smrt. Usmívá se. Sbohem živote, umřu tady jako nějaký pes a to se mě ten parchant ani jednou fyzicky nedotkl.. ... ... Vře ve mě vtztek z té potupy, nevím co dělat ale vím jedno, chci ho zabít ! Zoufalství a odevzdanost ustupuje a střídá jej nepolevující nenávist. Sáhl jsem k opasku a vytáhl svůj vojenský nůž. Plešounovi nejspíš došlo o co jde a snažil se ode mě uskočit...Ale tentokrát jsem byl rychlejší já. Nůž sem mu zarazil přesně mezi oči. Do rány jsem vložil všechen svůj vztek a bolest. Plešoun klesá k zemi. Pomalu z něj život vyprchává. Já sedím u jeho těla a koukám na svůj zkrvavený nůž... Přežil sem to. Ano, přežil. Nechtěl jsem zemřít a proto jsem přežil. Zóna ze mě udělala zabijáka. Teprve pak jsem se zaměřil na mrtvé tělo opodál....
Kdo se směje naposled... Controller
Autor: Shiftyshooter
Zvláštní mutant, který se dá zahlídnout blízko středu Zóny. Má podobu humanoida. Ovládá velmi dobře vnímaní a schopnost kontrolovat mozek méně vyvinutých stvoření. Svého nepřítele přitáhne silou mysly a potom ho odrazí náporem psychické energie. Nastává dezorientace, slyšíte pískání v uších, nemáte dost sil zdvihnout zbraň proti němu, nastává smrt.
Gekijin vtrhnul do baru nasranej jak bezrukej šachista a začal vřískat. „Kdo mi vyměnil náboje v borkovnici za slepý??“ Odpovědí mu byl jen smích přísedících, přičemž se Beestar složil smíchy na podlahu. To ale Gekijina neodradilo od toho, aby pokračoval ve výčtu zlomyslností, jenž mu Stalkeři udělali. „Kdo mi střčil do pouzdra místo pistole kus ohnutýho kovu??“ Gekijinovi tekly slzy, když viděl jak se mu ostatní Stalkeří smějí. „A koho napadlo strčit mi místo baterky do pouzdra vibrátor!!??
Starší jedinci jsou schopní převzít kontrolu nad mozkem člověka. Je to krutý nepřítel a dokonce i nejzkušenější stalkeři se bojí střetnutí s ním. Zdroj: stalker.scorpions.cz
Vlez sem do Bloodsuckeří nory, protože jsem chtěl pár těch pěkných chapadel, vytáhnu baterku, pustím jí a ozve se ´vrrrrrrrrrrrrr´ a brní mi celá ruka!!“ To se složil i Case-A v křečích běhající nahoru a dolu po schodech a nechávající za sebou loužičky. „Samozřejmě to probudilo i toho bloodsuckera, co v té noře bydlel. Vytáhnul sem na něj brokovnici a vypálil. Bloodsucker se svalil k zemi a já mu chtěl uřezat chapadla. Ale v tu chvíli bloodsuckerovi došlo že je živej. Vyřítil se na mě a já na něj vytáhl nůž. Ale jak mi vysvětlíte, že to byl obyčejnej, bílej, plastikovej nůž Z BARU!!!!!!“ Bamran se zhroutil na podlahu, vydávajíc zvuky podobné zvukům slona umírajícího na spolknutý jazyk. „Nejhorší na tom je to, že sem zahodil nůž, vytáhl pist… ten kus železa co sem měl v pouzdře a to se smíchy složil i ten Bloodsucker.“ Gekijin odešel v breku a zanechal chroptící, sténající a slintající Stalkery svému osudu. Asi po dvou hodinách se Case-A, kterému zrovna obvázali natrženou bránici, probral z deliria a řekl památnou větu: „Počkejte až zjistí že má nachcáno v čutoře…“ v tu chvíli vtrhnul Gekijin do baru. S brokovnicí. „Ale tentokrát je už nabitá…“
A teď sem musím dát jednu originalitku od Shiftyho, protože je to geniální nápad, ke kterému by se hodilo napsat napsat noty… POZOR PRÁVĚ ČTETĚ OFICIÁLNÍ STALKERSKOU HYMNU NAPSANOU SHIFTYSHOOTEREM!!!!!!!!!!! My sme Stalkeři ze Zóny Máme rádi bonbóny Mutant Zombie Pseudopes Je jich plný Rudý Les Kalach Eagle M-čtyrka Zastřelíme Upírka Artefakty, části těl Sbíráme Hledáme Dostáváme na prdel Ale co, my na to máme. My sme Stalkeři ze Zóny Máme rádi bonbóny. Prošli jsme Cordonem Smetištěm Prolezli sme reaktor Třeba jako Datastor Do anomálek skáčem napřed hlavou Lepší než pažbou do kulek Tu a tam máme i bouli malou. My sme Stalkeři ze Zóny Máme rádi bonbóny. Když nás někdo střelí Dáme lékárničku a jsme celí Pušky ty tu mluví Bacha ať nechytneš do kuli!! My sme Stalkeři ze Zóny Máme rádi bonbóny na kila - Půlka se jich zkazila.
A ještě trochu poezie od Datastora Slunce za reaktor zachází, stalkeři nabíjejí zbraně. Mutanti zdáli přichází, no tak hurá na ně! Všichni kdo bojovat mohou, ti co zbraň u sebe mají. Co střílí rukou či nohou, ať na pochod se dají. Ještě pár malých rad, radiace už je všude. Vem si vodku i antirad, a dobře ti s námi bude. Dílo dokonáno jest, monstra mrtvá jsou. Zachovali jsme si čest, zpátky hrdinové jdou.
A mám tu další povídku ze Zóny. Některé slabší povahy upozorňuji, že tyto noviny nejsou cenzurované. . Autor: Shiftyshooter "Vaxxxel připravoval proslulý antiradiační salát (15 lahví vodky, půlka cibule, tři mrkve a dvě rajčata)." "Robkill se společně s Angelem a Shiftym dívali ve vedlejším traktu budovy na vánoční pohádky. Nejvíce jim učarovala ta s názvem „Pyšná flaksa“ a „Snork se zlatou maskou na čele“. Robkill dokonce brečel dojetím. Naštěstí byl hned vedle ochotný Shifty, který Robovi půjčil svůj kapesník." Ty vole no to je síla... jsem smíchy padal ze židle, matka mě obvinila z užívání dorg, táta že sem se ožral, sestra se přede mnou zamkla do pokoje, že sem se zbláznil a ke všemu jsem ani nedostal žádnej dárek od Dědy mráze... „Kdo z vás, vy prasata, si zase neutřel bagančata vo rohožku?,“ dotázal se Barman a utíral na zemi flaksí cosi. „Jujky, to šem byl aši já,“ ozval se Spidr98, „to víš no, mám nový lodičky a nechtěl jsem aby se mi sloupala barva.“ „Aha tak to jo, ale příště si dej majzla, kam šlapeš. Jinak, pěkný sítovaný punčocháče,“ pochválil barman Spidrovi punčocháče, ze kterých koukaly tak třícentimetrové kudrliny. „Díky božínku!!“ Najednou se rozlétly dveře a do baru vletěl kyslík. Ze stropu se okamžitě spustily vzduchové masky, zabraňující Stalkerům zemřít na otravu kyslíkem. „Zavři!!“ zařaval barman přes svářečskou kuklu protože by jinak oslepl. Do baru totiž vniklo i denní světlo. „Ale jo, furt. Jednou vám chce člověk provětrat mozky a vy naděláte rachotu…“stěžoval si Case-A a všem se chlubil se svými novými kontaktními čočkami. „Nazdar Casei, posaď se u nás,“ zahřímal od stolu Robkill a ukázal na místo u stolu kde leželo cosi co by se dalo nazvat MickeyMutantem, „kopni ho stranou, nekouše!“ Za praskotu žeber a nadávek dokopal Case MickeyMutanta do rohu. V tu chvíli se znovu otevřely dveře a vešla temná postava v brýlích temných jako Negrova (rozuměj Stromkova) tvář. „Nazdar buzny. Jak se vede?“ zeptala se. Podle hlasu všichni poznali nejtvrdšího stalkera v Zóně, Ulemena. „Zdar Ulemene posaď se s námi a dej si vodečku,“ nabídl mu ze své láhve WT. Ulemen se posadil vedle Peta a vykouzlil mu mini-vycpaninu bloodsuckera. „Jůůů, hele kluci co jsem dostal!!“ jásal Pete na celej bar. Faktem je že Ulemen, ať už to co se o něm říká je nebo není parvda, je opravdu drsnej. Asi jako šmirglpapír. To že má motílka neznamená nic. To že má
kalašnikova, taky ne. Ale to že je jedinej kdo se kdy utkal s Bloodsuckerem holýma rukama, z něj dělá machra. Otázkou nicméně zůstává proč Bloodsucker od něj utíkal a držel se za prdel. Potom co ten bloodsucker utekl, našel Vaxxxel kus za barem zabitýho stalkera a kus dál bloodsuckera který se snažil zastřelit stalkerovou pistolí. Bohužel, tyhle potvory maj tuhej kořínek, takže mu to trvalo asi dva zásobníky než umřel. Ale vraťme se do baru. „Tak jsem natrhnul prdel dalšímu bloodsuckerovi pánové…“ Chvíle nechápavého ticha, „no jako že sem ho zabil,“ snažil se z toho vykroutit Ulemen, ale všichni si o natržené prdeli mysleli svoje. „To je žůžo no, ale proč nám to řikáš??“ osmělil se barman, „ copak nevíš že tohle čtou i osoby mladší osmnácti let. A pro ty jak jistě víš, je to co ty tu vyprávíš, tabu. Ať už jsi mu udělal cokoliv. Vem si třeba Vladka, ten chudák ani nemá osmnáct, když chce do Zóny tak musí mít povolení rodičů, a ty ho tu deprimuješ natrženejma prdelema!!“ objasnil Ulemenovi situaci. „Jo máte pravdu vod teď to budu cenzurovat. Místo sprostejch slov řeknu vždycky „CENZUROVANÉ“. Takže jsem šel a CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ CENZUROVANÉ, do prdele zajebaný vyjetý teď sem to posral.“ „Ulemene, poslední varování!!!“ „No nic pánové, rád jsem si s váma pokecal, a těšim se na další povídky v Baru 100Rads,“ rozloučil se Ulemen a odešel. „To zase byla blbá neděle,“ řekl Case-A a zhasnul lampičku, protože chtěl spát, přestože si ani nevyčistil zuby. A to před ulehnutím jedl bombóny Starobuřt.
Vintorez
Zbraně
Jelikož jsem vášnivák do sniperek a mám rád střelbu na co největší vzdálenost. Tak článek bude o dvou z nich.A to hlavně o… SVD Dragunov Rudá armáda za druhé světové války proslula především pro své elitní odstřelovače. Ti používali dlouhou dobu pušky Mosin-nagant vz 91/30 a Tokarevy SVT-40 s optikama PU nebo PE. V padesátých letech byly již tyto pušky zastaralé a armáda potřebovala novou "sniperku". Jevgenij Fedorovič Dragunov vyvinul zcela novou zbraň, která byla v roce 1963 zavedena do výzbroje Sovětské armády. Byla vyráběna a stále ještě je v iževské zbrojovce. Puška SVD Dragunov byla typická ruská zbraň, která se vyznačovala spolehlivostí, jednoduchostí a nenáročnou výrobou. Konstrukcí se tak trochu podobá AK-47. Pracuje na odběru plynů z hlavně a je samonabijecí. Plynový násadec je opatřen plynovým regulátorem, který se dá nastavit do dvou poloh (pro normální nebo když je zbraň znečištěná). Dragunov má normální mířidla a ještě optický denní zaměřovač PSO-1 se čtyřnásobným zoomem a zaměřovací kříž je možné přisvítit pomocí pidi lampičky napájené bateriemy ze zaměřovače. V noci se používá zaměřovač NSPUM nebo NSPU-3.Puška má charasteristickou pažbu jdoucí ze shora a ze zdola z rukojeti. Hleveň je vybavena tlumičem plamene, lze na ni připevnit bodák a vede z ní typická trubička pro odběr plynů. SVD se může "krmit" nábojem 7,62x54R s okrajem nebo bez, anebo speciální municí pro odstřelovačky s vyšší hmotnostní. K SVD patří plechový zásobník na 10 ran s typickými prolisy po stranách. Exitují ještě verze SVU a SVDS,což je SVD se sklopnou kovovou opěrkou.
VSS "Vintorez" byla navrhnuta pro speciální jednotky v TSNIITochMash (Centrální Institut pro konstruování přesných strojů), vedoucí projektu byl Petr Serdjukov. Nová puška měla nahradit pušky AK-47/AKM s tlumičem používané ve Spetz Natz. Aby byl náboj dostatečně výkonný proti cílům používajícím neprůstřelné vesty, TSNIITochMash musel vyvinout nový podzvukový náboj, na základě náboje 7,62x39mm. Cíle bylo dosaženo, nicméně kvůli podzvukové rychlosti vystřelené kulky, je vzdálenost, na kterou dokáže prorazit neprůstřelnou vestu, "pouhých" 300-400 metrů. Celý tlumič se dá oddělat, ale nemělo by se bez něho střílet. Na pušce je standardně namontován zaměřovač 4x PSO-1.
První vydání
květen 2008
Noviny
