K pokusu Národohospodáøského sboru jihoèeského Praha o záchranu jihoèeských tuhových tì aøstev ve 30. letech 20. století #

Jiøí Dvoøák

K pokusu Národohosp. sboru jihoèeského – Praha o záchranu jihoèeských ...

K pokusu Národohospodáøského sboru jihoèeského – Praha o záchranu jihoèeských tuhových tìaøstev ve 30. letech 20. století# Jiøí Dvoøák* Motto: „Pøedsednictvo Národohospodáøského sboru jihoèeského dovoluje si pøedloit návrh na reorganizaci Netolických tuhových závodù v Chvalovicích u Netolic. K laskavé informaci uvádíme, e závod na výrobu krystalické tuhy jest jedineèným závodem toho druhu v republice Èeskoslovenské. Ostatní stávající závody zdejší jsou pouze na výrobu ménì hodnotné tuhy amorfní. Krystalická tuha mimo Chválovic nachází se v Bavoøích, na Madagaskaru a na Ceylonì. Ostatní svìtová nalezištì jsou nepatrná a nepøichází v úvahu. V Chválovicích jest zaøízena úpravna na zpracování surové tuhy, vybavena nejmodernìjším flotaèním zaøízením, jedineèným na výrobu krystalické tuhy vùbec.“1

Dne 16. ledna 2007 tomu bylo ji 110 let, kdy se v Bøeznici narodil Jan Stocký (1897–1959). Pùsobil jako vìdecký komisaø – soukromý honorovaný docent politické ekonomie na Národohospodáøském ústavu Vysoké školy speciálních nauk Èeského vysokého uèení technického v Praze (NÚ VŠSN ÈVUT).2 Zde si získal dùvìru svého pøedstaveného univerzitního profesora JUDr. Františka Xavera Hodáèe (1883–1943). Stocký, který byl iniciativní národohospodáø a aktivní regionalista, pøedloil ji v roce 1924 tehdejšímu tajemníkovi Republikánské strany zemìdìlského a malorolnického lidu (agrární strany) Rudolfu Beranovi (1887–1952)3 koncepèní návrh plánu hospodáøského a sociálního povznesení jiních Èech a jeho postupnou realizaci prostøednictvím novì ustaveného meziváleèného Národohospodáøského sboru jihoèeského (NSJ) – Praha. Sbor navazoval na nìkterá východiska a pokusy z období pøed první svìtovou válkou, z doby usilovného hledání øešení tzv. „jihoèeské otázky“.4 Program jejího moného øešení byl zformulován v regionálním èasopise Jihoèeský kraj. Pøíèiny tìké situace bylo nutno hledat v pøedcházejícím historickém, hospodáøském a sociálním vývoji jiních (jihozápadních) Èech. Poèínaje druhou polovinou 19. století zaèal pro jiní Èechy komplikovaný proces národohospodáøského a sociálního vývoje. Pregnantnì se projevil, vedle mnoha jiných # * 1 2 3

4

Èlánek vznikl jakou souèást pøipravovaného textu „Jihoèeská grafitová tìaøstva v regionální pamìti èeské krajiny“ – „Projekt byl realizován za finanèní podpory státních prostøedkù prostøednictvím GAÈR è. 409/04/1213.“ PhDr. et PaedDr. Jiøí Dvoøák, Ph.D. – odborný asistent; Historický ústav Filozofické fakulty Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích ([email protected]). Státní oblastní archiv Tøeboò, Fond Národohospodáøský sbor jihoèeský – Praha 1925–1941, inv. è. 120, sign. III B – 5 d, kart. è. 31, Tuha – Netolické závody na výrobu krystalické tuhy, 1935–1938. Dolenský, A. (1936): Kulturní adresáø, Praha, 1936, s. 510–511; Archiv Èeského vysokého uèení technického v Praze, Osobní spisy, è. 172 – Jan Stocký. Miller, D. E. (2000): The Social Backgrounds of the Leaders of the Republican Party between the Two World Wars, (Spoleèenské profily vùdcù Republikánské strany mezi dvìma svìtovými válkami). In: Rašticová, B. (ed.): Politická a stavovská zemìdìlská hnutí ve 20. století, Uherské Hradištì, Studie Slováckého muzea 5, 2000, s. 135–148. Dvoøák, J. (2005): Co pøinesl „èas výstavní“ pro øešení tzv. „jihoèeské otázky“. In: Blümlová, D. – Rauchová, J. (edd.): Èas výstavního ruchu. Studie a materiály, Èeské Budìjovice, Jihoèeská univerzita, 2005, s. 129–143.

101

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 15, è. 7, 2007

aspektù zde neuvedených, v nepøíznivém demografickém trendu. Jeho konkrétní podobou byla depopulace mnoha okresù regionu NSJ. Na rozdíl od severních, støedních, východních a severozápadních Èech se na jihu rozvinul prùmysl a mnohem pozdìji, kdy svou negativní roli sehrál i nedostatek potøebného finanèního kapitálu. Koncem 19. století vrcholil proces, ve kterém docházelo k nejvìtšímu zakládání jihoèeských prùmyslových podnikù, nyní ji vìtšinou èeských. Dùvodem bylo vyuití pøedevším zdejší velice levné pracovní síly. Velký nedostatek kvalitního uhlí se pøitom, ale jen èásteènì, podaøilo nahradit vyuitím levné vodní energie. Dalším problémem regionu zùstávala otázka zdrojù kvalitních rud a ostatních surovin. Její vyøešení bylo i nadále vázáno na zcela nevyhovující dopravu, nedokonèenou silnièní a eleznièní sí. Vysoké eleznièní tarify ÈSD situaci ještì více vyhrotily.5 Proto vznik nových prùmyslových závodù na území regionu byl urèován podmínkami, které rozhodujícím zpùsobem ovlivòovala nezbytná míra rentability prùmyslového podnikání. Ta leela v celém regionu na samé své dolní hranici. Problém míry zisku a návratnosti investic tak znaènì omezoval, svazoval a retardoval reálné monosti veškerého jihoèeského hospodáøství, prùmyslu, zemìdìlství, infrastruktury, dopravy osob i zboí, domáckého prùmyslu i sektoru slueb a následnì se negativnì promítal i ve všech ostatních oblastech (sociální, populaèní, zdravotní, kulturní, školské) ivota nezadritelnì zaostávajícího regionu jiních, resp. jihozápadních a èásteènì pøiléhajících èástí dnešních støedních Èech. Dùleitou úlohu v národohospodáøské situaci regionu sehrával strach a obavy ze ztráty zdejší levné pracovní síly. Bezprostøednì se to dotýkalo rozsáhlých jihoèeských velkostatkù. Jejich podnikatelská strategie vycházela z tradic dlouhodobé pøevahy bývalých šlechtických latifundií. Jako podnikatelské subjekty nemìly ádný zájem na uvolnìní pracovních sil ze zemìdìlství ve prospìch prùmyslové výroby. 6 Rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem Èeskoslovenské republiky 28. 10. 1918 došlo, jak dokazují materiály NSJ, ke ztrátì tradièního tranzitního charakteru jiních Èech vedeného ve smìru sever – jih. Z bývalé zemské hranice se stala nová státní hranice. Tak vznikla celní hranice mezi jiními Èechami a jejich tradièním odbytovým a tranzitním prostorem, která ztíila a omezila vývoz pøeváné vìtšiny jihoèeských výrobkù, jak do sousedního Rakouska, tak i do ostatních nástupnických státù bývalé monarchie. Po novém zvýšení celních sazeb byl export produktù jihoèeského regionu pomìrnì razantnì omezen.7 V této souvislosti je tøeba pøipomenout, e v dobì pøed první svìtovou válkou byl Linec, Vídeò a rakouské alpské zemì dùleitým místem pro odbyt vìtšiny výrobkù jihoèeského prùmyslu jiním smìrem.8 Spolu s pøístavem Terstem byla Vídeò hlavním tranzitním místem pro export vìtšinou málo konkurenceschopného jihoèeského zboí. Odtud se vozilo na Balkánský poloostrov a na pobøeí státù leících okolo Støedozemního moøe. Vìtšinu dopravy obstarávala pozemní komunikaèní sí, zastoupená pøedevším nedostaèující silnièní a eleznièní infrastrukturou. Protoe se nepodaøilo realizovat myšlenku na kanalizaci toku støední Vltavy, zùstával transport severním smìrem, vyjma voroplavby, relativnì drahý. 9 Jiní Èechy se v Èeskoslovenské republice ocitly mimo novì utvoøenou hlavní komunikaèní osu, která smìøovala od západu na východ. Pøitom leely stranou od ostatních 5 6

7 8 9

Stocký, J. (1925): Hospodáøský obraz jiních Èech. Praha, 1925. Dvoøák, J. (2006): Agrární problematika v ivotì a díle regionalisty Jana Stockého (1897–1959). In Rašticová, B. (ed.): Osobnosti agrární politiky 19. a 20. století. Uherské Hradištì, Studie Slováckého muzea 11, 2006, s. 243–251. Stocký, J. (1927): Hospodáøský prùvodce jihoèeský. Praha, 1927. Stocký, J. (1927): Národohospodáøský sbor jihoèeský, cíle a výsledky jeho práce. Praha, NSJ, 1927. Stocký, J. (1929): Regionalistické zaloení hospodáøské politiky èeskoslovenské, zvláštì ze stanoviska jihoèeského. Praha, Rozpravy Národohospodáøské spoleènosti, 1929; Stocký, J. (1929): Smìr a výsledky práce Jihoèeského sboru, NSJ, 1929.

102

Jiøí Dvoøák


prùmyslových center. Vyústìním celého vývoje bylo, e mimoøádnì vzrostl význam vnitøního trhu, který však byl v rámci menšího teritoria Èeskoslovenska zúený. Zde je nutné pøipomenout, e u vìtšiny jihoèeských podnikù byla celá pùvodní konkurenèní schopnost zaloena na dvou faktorech: 1. na levné vodní energii, 2. na velice levné pracovní síle. Po první svìtové válce byla zavedena daò z vodní síly a srovnala se cena pracovní síly na území státu. Tak zmizel první a druhý èinitel, který umoòoval prùmyslovou výrobu ještì jako ziskovou. Dováené uhlí a potøebné suroviny prodraovala jejich doprava. Pøi vývozu hotových produktù v opaèném smìru vznikl podobný problém, vèetnì stále platných vysokých dopravních tarifù ÈSD. Výsledkem tohoto nepøíznivého vývoje bylo zastavení prùmyslové výroby v celé øadì podnikù. Potom následovalo jejich pøesídlení mimo region. Stagnace prùmyslu a jeho produkce, stejnì jako upadající drobná a domácká výroba, zpùsobila, e mnohé výrobky z jihu Èech byly se svou pomìrnì vyšší výrobní cenou z celorepublikového trhu vytlaèovány. Také stále pøevaující a zaostávající zemìdìlská malovýroba, která nestaèila hospodáøskému tempu velkostatkù, se podílela, v podobì doèasného èi trvalého pøesídlení mimo region, na úbytku jihoèeského obyvatelstva.10 Pokusíme se struènì pøiblíit práce NSJ. Díky výrazné podpoøe poslance R. Berana a dalších významných pøedstavitelù politického, hospodáøského a kulturního ivota zaèala bez zbyteèných prùtahù práce pøípravného výboru NSJ ji na podzim roku 1924. Po nìkolikamìsíèní èinnosti pøípravného výboru se sešla 19. kvìtna 1925 ustavující valná hromada NSJ. Na ní se do Obecního domu v Praze dostavila celá plejáda jihoèeských rodákù zastávajících rùznì významné a silnì exponované pozice v politických stranách i ve státních institucích. Správní a organizaèní rozdìlení Národohospodáøského sboru jihoèeského bylo odvozeno od vymezení obvodu územní pùsobnosti podle stanov. Vlastní územní rozsah tvoøilo 25 obvodù politických okresù: Benešov, Blatná, Èeské Budìjovice, Èeský Krumlov, Domalice, Humpolec, Chotìboø, Jindøichùv Hradec, Kamenice nad Lipou, Kaplice, Klatovy, Ledeè nad Sázavou, Milevsko, Nìmecký Brod, Pelhøimov, Písek, Prachatice, Pøeštice, Pøíbram, Sedlèany, Strakonice, Sušice, Tábor, Tøeboò, Týn nad Vltavou. Vymezené území mìøilo 18 371,7 km2 a v roce 1930 na nìm ilo 1 403 166 obyvatel. V uší podobì zahrnoval obvod NSJ 49 soudních okresù. Na základì publikovaných údajù pro jednotlivé soudní okresy mìøilo takto vymezené území pøiblinì 14 500 km2. Ovšem zájmová oblast NSJ soustøeïovala a 63 soudních okresù. Oblast pùsobnosti NSJ se tak svým pojetím blíila rozsahu „velkých“ jiních Èech a byla rozšíøena na velikou oblast jiní poloviny Èech. Mechanicky srovnávat NSJ s obvody starých historických krajù nebo s územním rozsahem Obchodní a ivnostenské komory Èeské Budìjovice nelze. Vzhledem k znaèné rozloze se mìlo samo území NSJ rozèlenit ještì dále na ètyøi krajské obvody. Lze proto ve shodì s autorem inventáøe NSJ konstatovat, „e územní obvod NSJ netvoøil kompaktní zákonitì vzniklý celek, ale konglomerát okresù, které se v obvodu sboru volnì sdruily v zájmu regionalistické èinnosti“.11 Sbor se, vedle pùsobení jiných institucí a sdruení, jako byla napø. Obchodní a ivnostenská komora v Èeských Budìjovicích (OK ÈB., nìkdy té Obchodní a prùmyslová komora – OPK ÈB.) nebo Územní skupina Èeskoslovenského svazu prùmyslu Èeské Budìjovice (ÚS ÈSP ÈB.), které mìly záleitosti rozvoje regionu pøímo v popisu práce, o rozvoj svého teritoria vdy zasazoval. Tím ovšem mezi NSJ a OK vznikalo napìtí a mnoily se vzájemné „tøecí plochy“. Pro veškerý vývoj regionu NSJ mìla zásadní význam okolnost, e území NSJ, neposkytovalo soukromému podnikání dosti vyhlídek na jistý zisk, jako tomu bylo naopak 10 Stocký, J. (1930): Zpráva jednatelská za druhé období èinnosti NSJ /od roku 1927 do roku 1930/. Blatná, NSJ, 1930. 11 Šeda, O. – Pozníèek, B. – Hezlová, R. (1965): Národohospodáøský sbor jihoèeský Praha 1925–1941. Inventáø I/182, Tøeboò, Archivní pomùcky Státního archivu Tøeboò è. 21, 1963.

103


v ostatních èástech Èech. Pro vedoucí pøedstavitele NSJ, jak pøevánì rodáky z jiních Èech v Praze studující, pracující a bydlící, tak i pro ty pøímo v regionu ijící a zde bezprostøednì pùsobící, pøedstavovala hospodáøská a sociální problematika regionu NSJ v období let 1925–1941, velice sloitý propletenec nejrùznìjších problémù a zájmù.12 Nìkteøí jihoèeští regionalisté usilovali, ji od samého poèátku své práce v NSJ, pøistupovat k práci pro region na základì tehdy moderních vìdeckých pøístupù. Základem všeho jejich snaení v rámci jihoèeského hospodáøského programu byl prùzkum kraje jihozápadních Èech „po stránce jeho znakù pøírodních i sociologických. Ozøejmili jsme, pokud pøírodní èinitelé, pùda, podnebí, nedostatek uhlí atp. jsou pøekákami a handicapem našim podnikùm proti podnikùm v jiných oblastech. Prozkoumali jsme však zvláš podrobnì dùsledky nedostateèných veøejných zaøízení v našem kraji (nazýváme je technicko-hospodáøské pøedpoklady), které zhoršily výnosnost zemìdìlství, ivností a prùmyslu. Komunikaèní nepøístupnost, která zpùsobovala a zpùsobuje znaèné zdraení kadého pohybu zboí, nepøístupnost a drahota energie, nedostatek správních, kulturních a zdravotních zaøízení, dùleitých pro hospodáøství jako pro zpùsob ivota v krajích, to vše ozøejmilo se jako nutná pøíèina jevù, jejich závìreèným obrazem byl útìk lidí z jiních Èech.“ 13 Jejich celkovì úspìšné a dlouhodobì perspektivní øešení se v námi zkoumané meziváleèné dobì vìtšinou jevilo nad rámec reálných moností NSJ-Praha. Vedle nìkterých vedoucích pøedstavitelù, patøících do vyšších a elitních vrstev, jako byli poslanci a senátoøi Národního shromádìní ÈSR, ministerští a zemští úøedníci, bankéøi, továrníci, velkopodnikatelé a velkoobchodníci, rentiéøi a vlastníci velkých majetkù, øeditelé významných podnikù, byla pro èinnost a vlastní kadodenní práci NSJ Praha dùleitá a svým zpùsobem i urèující práce tzv. støedních vrstev. V této kategorii byli starostové mìst a obcí, státní, veøejní i soukromí úøedníci, soudci, advokáti, lékaøi, lékárníci, inenýøi, støedoškolští profesoøi a uèitelé, správci velkostatkù a panství, velcí sedláci, obchodníci. Patøili do tzv. kategorie „místních elit“, zejména ve svém bezprostøedním okolí, v rámci subregionu, okresu, mìsta èi obce. Sloitý proces vzniku a pùsobení elit byl a je dán pøedevším existencí faktické nerovnosti mezi lidmi v mnoha oblastech. Nezanedbatelnì pùsobí nerovnosti i v osobních vlastnostech a schopnostech jednotlivcù. Musíme si uvìdomit, e v NSJ to byla pøevánì dobrovolná práce navíc, nehonorovaná penìzi. Pøi tehdejší intenzitì spolkového ivota se proto èasto stávalo, vzhledem k maximální vytíenosti jedincù v mnoha jiných spolcích a sdrueních, e se mnoha pøedstavitelùm støedních vrstev ji na poctivou a kvalitní práci v okresním èi místním odboru NSJ nedostávalo èasu, sil, trpìlivosti a potøebné výdre. Dùleitost, význam a nezastupitelná úloha nìkterých vùdèích pøedstavitelù støední vrstvy v kadodenní práci NSJ se v místì pùsobení projevila v momentì, kdy došlo k jeho dlouhodobému onemocnìní, úmrtí èi pøestìhování mimo region NSJ. Bohuel, mnohdy tím konèila i celá další práce odboru NSJ, který pak muselo ústøedí pracnì a èasto opakovanì obnovovat, ani bylo dosaeno pøedchozího stavu a úrovnì efektivity práce. Jistou zvláštností spolkové èinnosti a celé správy NSJ-Praha byly jednotlivé speciální odbory, referáty a komise. Ty NSJ zøizoval podle momentální aktuální potøeby výkonný výbor Sboru ke studiu hospodáøských pomìrù regionu NSJ. Do pravomocí výkonného výboru NSJ patøila také volba jednotlivých referentù a obdobnì se stanovil i jednací øád jednotlivých referátù. Jejich vlastní èinnost pak øídilo pøedsednictvo výkonného výboru NSJ. Pøi kadodenní práci Sboru se nakonec ukázalo, e poèet a struktura jednotlivých odborù, referátù i komisí podléhala aktuálním a nezbytným potøebám vývoje a nebyla tudí v ádném pøípadì nemìnná èi jednou provdy daná. 12 Soubor hospodáøských opatøení, o nì usilují jiní Èechy. Blatná, NSJ, b. d. (asi 1932). 13 Stocký, J. (1937): Jiní Èechy. Kulturní, hospodáøský, sociální vývoj a stav. Program regionální práce, Praha, NSJ, 1937.

104

Jiøí Dvoøák


Po vzoru NSJ se regionalistické sbory postupnì šíøily, zejména ve 30. letech 20. století, po celém meziváleèném Èeskoslovensku, vèetnì území Slovenska a Podkarpatské Rusi. NSJ usiloval svými èastými intervencemi (dnes tzv. lobbování) na ministerstvech a zemském výboru o koneèné prosazení a uskuteènìní zámìru, který mìl dle svých obhájcù z øad èlenù sboru prospìt celému rozsáhlému regionu jihozápadních Èech, vèetnì chudé šumavské a pošumavské krajiny. Nejen hospodáøská komise, ale i vedoucí pøedstavitelé Sboru, jako byl jeho tehdejší pøedseda a poslanec za agrární stranu Rudolf Beran èi generální tajemník ústøedního sekretariátu NSJ v Praze Jan Stocký, neustále, pøi kadé jen trochu vhodné pøíleitosti, apelovali na ten fakt, e se jedná o oblast osídlenou nìmecky mluvícím obyvatelstvem ÈSR a e je tak nutno zmírnit depresivní a nièivé dopady velké hospodáøské krize14 ze 30. let 20. století a pøitom názornì ukázat, e èeskoslovenskému státu a jeho pøedstavitelùm není zdaleka lhostejný osud zdejších obèanù.15 Vzhledem k nedostatku dochovaných materiálù nelze ji s urèitostí zjistit, do jaké míry se jednalo pouze o všeobecná a všezahrnující prohlášení od politikù – poslancù a senátorù za regiony jihozápadních Èech, nebo byla potøeba jejich opìtovného zvolení, i vedoucích èinitelù NSJ, kteøí se tak èasto chtìli, øeèeno dnešní mluvou, zviditelnit, a do jaké míry byly tyto výzvy mínìny upøímnì, kdy se vìtšinou velice pøesnì vìdìlo, e vzhledem k finanèní situaci ve státì, v zemi, v okresech, mìstech a obcích regionu, pochopitelnì o financích NSJ ani nemluvì, nemohly být pøedkládané plány, návrhy a projekty skuteènì v blízkém èasovém horizontu úspìšnì realizovány. 16 Právì dobové pøedstavy o smyslu regionalismu, o jeho obsahu a poslání, odpovídaly monostem této èásti regionální reprezentace. Vedle mladé jihoèeské inteligence, byla její rozhodující a nejaktivnìjší èástí nastupující agrární buroazie. Prostøednictvím svých vùdèích osobností se pokusila o vymezení pojmu „jihoèeský regionalismus“, který chápala nejen jako národohospodáøskou teorii a praxi, ale i jako moný prostøedek léèení celkové zaostalosti jiních Èech. Jednalo se tak o øešení tzv. „jihoèeské otázky“ v nových podmínkách ustanovených pováleèným èeskoslovenským vývojem.17 Stocký ve svém spise Hospodáøská budoucnost zvláštì Èeskoslovenska ukazuje monost konkrétní 14 Kárník, Z. (2000–2003): Èeské zemì v éøe první republiky (1918–1938). Díl první, Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929). Praha, 2000; Díl druhý, Èeskoslovensko a Èeské zemì v krizi a ohroení (1930–1935), Praha, 2002; Díl tøetí, O pøeití a o ivot (1936–1938). Praha, 2003. 15 Machaèová, J. – Matìjèek, J. (1999): Sociální pozice národnostních menšin v èeských zemích 1918–1938, Opava, Slezský ústav Slezského zemského muzea, 1999. 16 Státní oblastní archiv Tøeboò, poboèka Èeský Krumlov, Fond Schwarzenberská báòská správa Èerná v Pošumaví, (1835)–1906–1945, Navrátil, F., Mráèková A. (1965): Inventáø: II/ ÈK 3, 1965; Kalný, A. (1979): Státní oblastní archiv Tøeboò, Èeské Budìjovice 1979 (nestránkováno), Kalný, A. a kol. (1981): Soupis fondù a sbírek. Státní oblastní archiv Tøeboò. Èeské Budìjovice, 1981, s. 76. Mapy také ukazují rozdìlení dùlního majetku – tzv. dùlní míry ostatních tìebních firem, které pùsobily v tuhové oblasti Èerná v Pošumaví, Hùrka, lábek, Olšina, Mokrá a Bliná. Ovšem mapy a plány tìaøstev – Eggertova, Mokranského, Hoøického, Èeských tuhových závodù, Hùreckého, Zachova, lábeckého a Stifterova – se bohuel nedochovaly. 17 Lacina, V. (1984): Velká hospodáøská krize v Èeskoslovensku (1929–1934). Praha, Akademia, 1984; Lacina, V. (1990): Formování èeskoslovenské ekonomiky 1918–1923. Praha, Akademia, 1990; Lacina, V. (2000): Zlatá léta èeskoslovenského hospodáøství (1918–1929). Praha, Historický ústav, 2000; Lacina, V. Hájek, J. (2002): Kdy nám bylo nejlépe? Od hospodáøské desintegrace k integraci støední Evropy. Praha, 2002; Pùlpán, K. (1993): Nástin èeských a èeskoslovenských hospodáøských dìjin do r. 1990. 1.–2. díl, Praha, Univerzita Karlova-Karolinum, 1993; Myška, M. (1995): Problémy a metody hospodáøských dìjin. Ostrava 1995; Jindra, Z., Svátek, F., Štaif, J. (1997): Úvod do studia hospodáøských a sociálních dìjin. Sv. 1., Praha, Univerzita Karlova-Karolinum, 1997; Kubù, E., Pátek, J. (eds.), (2000): Mýtus a realita hospodáøské vyspìlosti Èeskoslovenska mezi svìtovými válkami. Praha, Univerzita Karlova-Karolinum, 2000; Geršlová, J. (1994): Podnikatelské osobnosti 19. a první poloviny 20. století v Evropì, Karviná, 1994; Geršlová, J., Sekanina M. (1999): Zrození nové doby. Struèné hospodáøské dìjiny èeských zemí do konce 80. let 20. století, Ostrava – Valašské Meziøíèí 1999; Geršlová, J., Sekanina M. (2003): Lexikon našich hospodáøských dìjin. 19. a 20. století v politických a spoleèenských souvislostech. Praha, Libri, 2003; Prùcha, V. a kolektiv (2004): Hospodáøské a sociální dìjiny Èeskoslovenska 1918–1992. 1. díl, Období 1918–1945. Brno, Doplnìk, 2004.

105


aplikace své vìdecké metody pøi zkoumání pøíèin zaostalosti jiních Èech, které aplikoval ve stanovách NSJ. K pochopení jeho nìkterých myšlenek si dovolím citovat ze závìru jeho knihy: „Tøebas jsme pøipustili, e neøídké vztahy sociální, pùsobící útrapy a bolesti, nepodaøí se v dohledné dobì spoleèenskými zásahy zcela odstranit, pøece mùeme mít za prokázáno, e je dána monost zásadního zlepšení hospodáøského stavu spoleènosti. Uvaujíc o jejích cestách z hlediska spoleèenské úèelnosti, pøehlédli jsme z nìho zøejmou pochybnost pokroku a rozvoje v té organizaci, její vývoj vyboèuje z rámce daného zákony ivota. Pøi rozboru soudobého stavu zjišujeme zvláštì dosud opomíjené pøíèiny sociálních rozporù a posuzujeme monost i nutnost jejich zmírnìní resp. odstranìní nikoliv dle abstraktních dùvodù (milosrdnost apod.), nýbr rozumové úvahy o prospìchu všeobecném. Vytyèujeme cíl svým snahám, zjišujeme pøekáky a podrobnì zkoumáme prostøedky k jejich pøekonání.“18 Autor se zde projevil jako mladý pøesvìdèený technokrat a národohospodáø, vìøící tehdy v postupný pokrok ve všech sférách ivota lidské spoleènosti. Zde jasnì vyhlásil své tehdejší pøesvìdèení o evoluèním vývoji. Protoe byl také sociologem, negativnì odsoudil všechny revoluèní zvraty a pokusy o nì, zejména pak ruskou bolševickou revoluci. Výše uvedené dva závìreèné odstavce lze pak jistì povaovat za tehdejší autorovo krédo, které zcela jasnì a pregnantnì vyhlašuje. Zároveò nastínil i monosti hospodáøského regionalismu a svou ucelenou pøedstavu sestavování státního plánování. Po roce 1935 se nakonec regionalismus v ÈSR vùbec postupnì prosazoval jako uznávaný národohospodáøský systém. Ne nadarmo stanul právì J. Stocký v èele pøíprav první a druhé celostátní národohospodáøské konference hospodáøských sborù krajových (I. a II. CNK HSK), organizované s vládní podporou v letech 1935 a 1939 v Praze. Právì v dubnu 1935 zaznìla tato slova, pronesená J. Stockým k úèastníkùm a úèastnicím I. CNK HSK: „… problémy byly øešeny metodou hospodáøského regionalismu, jen prokázal v posledních letech v Anglii, Francii, jako i v Itálii a Nìmecku pozoruhodné úspìchy. Jde o to, aby pro hospodáøský program celého státu nebyly jen formulovány všeobecné zásady pro vyváení mocenských hledisek celkových, nýbr aby celostátní program rostl pøirozenì a dynamicky skladem programù oblastních. Prokázali jsme pozoruhodný stupeò v populaèní, produkèní, kapitálové i konsumní diferencovanosti jednotlivých oblastí republiky. Je samozøejmým pøesvìdèení, e tato diferencovanost musí doznat výrazu v opatøeních, jimi má býti harmonizován a upravován pomìr mezi jednotlivými hospodáøskými slokami. Regionalismus je toti moderní formou pro kladení úèelné a úspìšné meze schematickému centralismu, jako chaotickému decentralismu. Nutí k pøihlédnutí k ivé skuteènosti, ne k neivému schématu. Je cestou, k ní je tøeba logicky se doznat, pøiznám-li potøebu hospodáøského programu.“19 Konference ji byla plnì ve znamení státního intervencionismu, tj. zásahu státu do liberálního trního hospodáøského vývoje a byla vlastnì poèátkem èeskoslovenské cesty k plánovitému øízení hospodáøství a spoleènosti s cílem zamezit opakování velké hospodáøské krize let 1929–1933. Podobnì jako Netolické tuhové závody ve Chvalovicích u Netolic, jejich vlastníkem byl František X. Kinský, majitel panství Chlumec nad Cidlinou, se také Schwarzenberská kníecí rodina,20 patøící do krumlovsko-hlubocké primogenitury rodu, snaila udret

18 Stocký, J. (1923): Hospodáøská budoucnost zvláštì Èeskoslovenska. Praha, 1923. 19 Dvoøák, J. (2005): „Poèátek velkého díla“ – Z dìjin èeskoslovenského regionalismu. Moderní dìjiny 13, 2005, s. 181–233. 20 Záloha, J. (b. d.): Struèné dìjiny rodu kníat ze Schwarzenberku. Èeské Budìjovice, Vytiskly Jihoèeské tiskárny, b. d., nestránkováno; Záloha, J. (b. d.): Kurzgefasste Geschichte des Geschlechtes der Fürsten zu Schwarzenberg. Hluboká nad Vltavou, Vydal Historický spolek Schwarzenberg, b. d., nestránkováno.

106

Jiøí Dvoøák


v chodu krizí tìce postiené tuhové doly v Èerné v Pošumaví (Schwarzbach).21 Hornická tradice zdejších dolù pøitom sahala a do roku 1812,22 zatímco dobývání tuhy rolníky zde probíhalo ji od poloviny 18. století. 23 Pro srovnání údaje o tìbì surové tuhy v èeských zemích v rozmezí let 1913–1928: r. 1913/32 175; 1919/30 547; 1920/22 925; 1921/13 522; 1922/10 500; 1923/9 873; 1924/11 935; 1925/18 466; 1926/30 810; 1927/41 113; 1928/32 332. Tìba surové tuhy v Èeskoslovensku v t / celková cena v Kè: 1925/18 466/1 846 460; 1926/30 818/2 492 925; 1927/41 113/4 302 459; 1928/32 332/2 815 970. Tehdy ještì v tìbì tuhy zaujímalo Èeskoslovensko jedno z pøedních míst v celkové svìtové produkci. Hlavní pøíèinou byl pokles cen tuhy jako dùsledek konkurence tuhy cejlonské, madagaskarské a korejské. V dùsledku svìtové hospodáøské krize ve 30. letech 20. století klesl nejen vývoz tuhy z Èeskoslovenska, ale i její dovoz k nám. V roce 1929 pøedstavoval dovoz tuhy do ÈSR hodnotu 3 491 000 Kè, v roce 1934 klesl na 1 150 000 Kè.24 Pøed první svìtovou válkou a po ní patøily Chvalovice spoleènosti, která se té podílela na tìbì v tuhových dolech v Bavorsku,25 kde mìla své zájmy známá nìmecká zbrojaøská firma Krupp.26 Po vypuknutí tzv. „Velké války“ byly Chvalovice, podle naøízení o váleèných úkonech, dány pod vojenský dozor. Pozdìji je získala ivnostenská banka a od té je r. 1926 koupil František X. Kinský. Je nutno konstatovat, e do té doby bylo úpravárenské zaøízení velice primitivní a flotace nepøinášela potøebných výsledkù. Postupem èasu došlo k provedení znaèných investic a díky nákladným provozním pokusùm se flotaèní metoda propracovala tak, e v r. 1930 vycházela z flotaèní úpravny tuha o obsahu 93 % C. Závod zamìstnával 130–150 dìlníkù a mìl roèní kapacitu 6 000 q. Ovšem ji v roce 1930 se zaèaly objevovat první pøíznaky krize v odbytu zdejší tuhy. V r. 1931 došlo k nahromadìní zásob v hodnotì asi 2,5 mil. Kè a proto se celý podnik zastavil. Od toho roku se provádìly jen nezbytnì nutné udrovací práce, na kterých se zamìstnávalo v prùmìru 10, v r. 1935 ji jen 6 dìlníkù. V r. 1933 byla prodána zbylá zásoba tuhy mající asi 5 000 q. Hlavní dùl byl ji zatopen neèerpanou spodní vodou. Majitel dle svých údajù vynakládal na udrovací reii asi 600 000 Kè.27 S poukazem na dovoz tuhy z ciziny, kdy nejvìtším konzumentem krystalické tuhy byl prùmysl vyrábìjící suché baterie, akumulátory, dynamové a elektromotorové kartáèky, by byl, v pøípadì války s Nìmeckem, zcela bez suroviny, se NSJ pokusil u obou spoleèností dosáhnout znovuzahájení a dalšího rozvoje obou tuhových závodù. Vycházel s moné spolupráce se státem, kdy nejvhodnìjší formou by k tomu byla akciová spoleènost,28 ve které by mìl stát majoritu 51 % akciového kapitálu, zatímco zbytek by si ponechal dosavadní vlastník. 21 Lex, W. (1929): Die Schwarzeberg´schen Grafitwerke zu Schwarzbach in Böhmen und Wappoldenreith in Niederösterreich, Prag, M. Schultz, A. G., 1929. 22 Herrmann, N. (1912): Die Fürst Schwarzenbergischen Graphitwerke bei Schwarzbach in Südböhmen. Praha, Grégr, 1912. 23 Formánek, J. – Køíek, J. – Štìpán, K. (1963): Grafit, jeho tìba, úprava a pouití v prùmyslu. Praha, Státní nakladatelství technické literatury, 1963. 24 Parma, A (1929): Prùmysl. Hornictví. Tuha, sùl, nafta. In Èeskoslovenská vlastivìda. Technika, díl IX., Praha, „Sfinx“ Bohumil Janda, 1929, s. 32–34 (Tuha). Srov. Èeskoslovenská vlastivìda. Pøíroda, díl I., Praha, „Sfinx“ Bohumil Janda, 1930, s. 293–294, dále s. 339; 458. 25 Ortmaeier, M. (Hgg.), (2001): „Millionenbauern“, bäuerlicher Graphitbergbau im Unteren Bayerischen Wald, Finsterau, Markt Untergriesbach; Freilichtmuseum, 2001. 26 Jindra, Z. (1986): Die Rüstungskonzern Fried. Krupp AG. 1914–1918. Die Kriegsmateriallieferungen für das deutsche Herr und die deutsche Marine. Praha, Univerzita Karlova-Karolinum, 1986. 27 Státní oblastní archiv Tøeboò, Fond Národohospodáøský sbor jihoèeský – Praha 1925–1941, inv. è. 120, sign. III B – 5 d, kart. è. 31, Tuha – Netolické závody na výrobu krystalické tuhy, 1935–1938. 28 Urèitým vzorem byla spoleènost Jihoèeské podniky pro automobilovou dopravu, pozdìji JAS = Jihoèeské automobilové podniky, a. s., Praha, podnik s 51 % státní úèastí spoluzaloený NSJ Praha, zaloení probíhalo od r.

107


Protoe se jednalo o mimoøádnì nároèné jednání, inicioval NSJ Praha rùzné akce, ve kterých usiloval o monost postupné realizace této myšlenky.29 Pøitom se opíral o následující tzv. hlavní dùvody spolupráce a pøednosti z nich plynoucí: 1) Stát by si tak zajistil trvalý veøejný vliv a zejména vojenský vliv na jediném nalezišti krystalické tuhy v ÈSR a vedle oblasti u nìmeckého Pasova druhému v Evropì vùbec; 2) Stát by mìl daleko vìtší monosti v regulování dovozu a zvyšování domácího konzumu ne v tehdejší dobì sebelépe vybudovaný soukromý podnik. To by platilo i pro vývoz a spolupráci se státy Malé dohody. Stát by také mìl vìtší monost prosazovat další pouívání tuhy jako mazadla – pøímo ve formì koloidního mazadla, zejména za souèinnosti se státním olejáøským prùmyslem ve Gbelích. Tuha toti prodluovala mazivost olejù, co sice bylo v zájmu tehdejších konzumentù, ale nikoliv v zájmu rafinérie a jejích obchodù. Proto také pokusy o souèinnost s olejáøským prùmyslem selhávaly. Stát by také mìl mít zájem na sníení dovozù minerálních olejù do ÈSR. A také ÈSD byly velikým odbìratelem olejù a mazadel; 3) Stát by tak umonil efektivní péèi o nezamìstnané v chudém jihoèeském regionu. V pøípadì spuštìní provozu a otvírání nových loisek by došlo k zamìstnání 200–300 dìlníkù, a nejednalo by se pøitom jen o sezónní zamìstnanost. 30 Podobnì se chovaly i Schwarzenberské tuhové doly v Èerné na Šumavì,31 které byly výmìrem okresního úøadu v Èeském Krumlovì ze dne 21. prosince 1936 è. 992 zaøazeny a zapsány do výkazu podnikù dùleitých pro obranu státu. Zásadním nedostatkem však byla, podle Ministerstva národní obrany a jeho vedoucích pøedstavitelù, blízkost dolù u státní hranice s Nìmeckem, co platilo jak pro Schwarzenberské tuhové doly v Èerné na Šumavì,32 tak i pro Závody na tuhu Buhl-Alberti akc. spol. ve Starém Mìstì na Moravì. Proto obì firmy navrhovaly, aby se v zájmu obrany èeskoslovenského státu jejich tìba a zpracování tuhy vystupòovalo tak, aby takto vzniklé zásoby byly pak uskladnìny tam, kde nebudou nepøítelem bezprostøednì ohroeny. A do roku 1937 probíhala jednání, která nakonec nevedla k ádoucímu a pro tuhové podnikatele k potøebnému a touebnì oèekávanému cíli. Kníete ze Schwarzenbergu Ústøední øeditelství v Hluboké nad Vltavou sdìlilo NSJ Praha v dopisu z 5. záøí 1937 následující: „Dìkujeme za laskavé zakroèení. Obáváme se však, e to bude marné. K ctìné informaci dovolujeme si sdìliti, e jsme 13. 5. t. r. oznámili pøíslušným ministerstvùm, e bude dnem 1. øíjna t. r. provoz dolù zastaven. Zároveò jsme dali pøíkaz, aby osazenstvu byla dána zákonitá výpovìï. Litujeme sami toho,

29

30 31

32

1926 do r. 1931. Spoleènost v rámci plánovitého budování automobilové dopravy byla zaloena na myšlence regionální svépomoci. Kapitálová úèast státu, kde JAS pøestavoval vzorový modelový pøíklad, který však nebyl znovu následován. Za hospodáøské krize a státních zásahù do automobilové dopravy se JAS s tìmito problémy zápolil po celá 30. léta 20. století, proto bylo hospodaøení spoleènosti ztrátové. Za tzv. Protektorátu Èechy a Morava se projevilo omezování automobilové dopravy, ale pøesto byl JAS a jeho provoz po celé období okupace ziskový. Proto spoleènost koneènì zaèala vyplácet dividendy. Po osvobození se idea krajové (regionální) svépomoci doèkala nahrazení èinností státu, nebo od záøí 1945 byl provoz JAS pøevzat ÈSD, které zajišovaly státní automobilovou dopravu. Státní oblastní archiv Tøeboò, Fond Národohospodáøský sbor jihoèeský – Praha 1925–1941, inv. è. 54, sign. II A – 3a, kart. è. 15, Regionální hospodáøství, všeobecnì, 1926–1941; inv. è. 57, sign. II A – 4a, kart. è. 17, Intervence, subvence a stipendia – Všeobecné poadavky regionálního, okresního a lokálního charakteru, 1927–1939. Státní oblastní archiv Tøeboò, Fond Národohospodáøský sbor jihoèeský – Praha 1925–1941, inv. è. 120, sign. III B – 5 d, kart. è. 31, Tuha – Netolické závody na výrobu krystalické tuhy, 1935–1938. Koøan, J. (1949): Topografie a dìjiny dolování grafitových loisek jihoèeských. 16, Praha, 1949, s. 465–519 (Zvláštní otisk ve Sborníku státního geologického ústavu èsl. republiky, Svazek XVI., Praha, Státní geologický ústav, 1949, 56 s., s mapou tuhové oblasti v Èerné v Pošumaví); Hercog, F. (1964): Jihoèeská grafitová loiska. Sborník Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích. Pøírodní vìdy, 4, Èeské Budìjovice, Jihoèeské muzeum, 1964, s. 57–71. Chábera, S. (1979): Šumavská loiska grafitu. Šumava 12, Vimperk, 1979, s. 3–4; Majer, J. (2001): Hornictví. In Hlušièková, H. a kol. (2002): Technické památky. 1. díl, A-G, Praha, Libri, 2001 (2002), s. 493 (heslo Èerná v Pošumaví); Kolektiv autorù, Šumava. Pøíroda. Historie. ivot, Praha, Baset, 2003, s. 133–134 – Nerostné suroviny, minerály a pùdy. Loiska nerudných surovin. Loiska tuhy (oddíl Pøíroda, geologie a hydrologie, nerostné suroviny).

108

Jiøí Dvoøák


e nepøíznivé okolnosti donutily ke kroku, který bude mít za následek zrušení závodu, který po více ne století hrál významnou roli v jihoèeském podnikání. V dokonalé úctì ústøední øeditel ing. Dr. Zdenìk Picha.“33 V dobì tzv. druhé Èesko-Slovenské republiky 1938–1939 se regionalismus (èeský, èeskoslovenský a jihoèeský) plnì podøizoval poadavkùm Strany národní jednoty pod vedením R. Berana. Právì on z titulu pøedsedy vlády organizoval II. CNK HSK v únoru 1939 jako moné øešení a jisté východisko z krizové situace v národohospodáøské oblasti ivota pomnichovské republiky. Vliv Národního souruèenství se v podobì Regionalistického ústøedí pøi výboru Národního souruèenství projevoval i v èinnosti NSJ.34 Po utvoøení Protektorátu Èechy a Morava docházelo k odklonu od pùvodní regionalistické koncepce. Dùkazem zmìny regionalistického kurzu bylo nakonec prohlášení z èervna 1939. Stalo se výrazem èásti pøedstavitelù regionalistické elity, která se domnívala, e bude mono se pøizpùsobit, vèetnì samotného hnutí, novým protektorátním podmínkám. Proto se ji navrhovalo vybudování regionálních hospodáøských komor v duchu nacistického „nového poøádku“. V této dobì byl té posílen a zvýraznìn kulturní rozmìr regionalistického hnutí, jak to tehdy prezentoval studijní odbor Ústavu pro národní výchovu. Rok 1941 byl koneènou stanicí pro doívající NSJ a regionalismus vùbec. Tím zmizel ze ivota èeské spoleènosti i jihoèeský regionalismus. Ve velice krátkém pováleèném období let 1945–1948 sice docházelo k pokusùm o obnovu regionalistické èinnosti, ale bez nìjakých podstatných a viditelných výsledkù. Vítìzná KSÈ si pøevánou èást oprávnìných regionalistických poadavkù ji dávno pøivlastnila, tzv. „osvojila“ a náleitì vyuila ve svém pøedchozím propagandistickém taení. Proto v poúnorovém Èeskoslovensku nebylo pro regionalismus a jeho stoupence ponecháno ani nejmenší místo.35 Druhá svìtová válka (1939–1945) pak vyvolala vzestup produkce grafitu. Protoe se v øadì zemí v polovinì 20. století grafit povaoval za strategickou surovinu,36 zejména v souvislosti s výstavbou jaderných elektráren (spotøeba tzv. nukleárního grafitu)37 a probíhající studenou válkou, byly všechny údaje o jeho tìbì, zásobách apod. povaovány za tajné, take nebylo mono zjistit a uveøejnit pøesná èísla jak o svìtové, tak pochopitelnì ani o èeskoslovenské tìbì. V souèasné dobì – r. 2007 – je v èinnosti v jiních Èechách ji jen úpravna Grafit Netolice, a. s.

33 Státní oblastní archiv Tøeboò, Fond Národohospodáøský sbor jihoèeský – Praha 1925–1941, inv. è. 120, sign. III B – 5 d, kart. è. 31, Tuha – Zastavení provozu dolù v Èerné na Šumavì 1937. 34 Stocký, J., Šimek, R. G. (1939): Jiní Èechy v krajové práci. Praha, NSJ, 1939. 35 Dvoøák, J. (2006): Jan Stocký v zázemí obou válek. In Petráš, J. (ed.): Jedna generace – dvì války. Èeské Budìjovice, Jihoèeské muzeum, 2006, s. 80–103. 36 Kašpar, J (1977): Pøírodní zdroje v ÈSSR jejich vyuívání a ochrana. Praha, Horizont, 1977 (mající 199 stran textu, tuhu (grafit ) – vyjma s. 11–12 – a její nalezištì ani jednou neuvádí!). 37 Dvoøák, J. (2006): Tìba jihoèeské tuhy v hospodáøských a sociálních dìjinách 20. století (vèetnì vyuití v dìjinách regionu). In Výuka dìjin 20. století na èeských a slovenských školách. Ústí nad Labem, Univerzita J. E. Purkynì, 2006, s. 141–166.

109


K pokusu Národohospodáøského sboru jihoèeského – Praha o záchranu jihoèeských tuhových tìaøstev ve 30. letech 20. století Jiøí Dvoøák Abstrakt Národohospodáø a regionalista Jan Stocký (1897–1959) pøedloil v roce 1924 tehdejšímu tajemníkovi Republikánské strany zemìdìlského a malorolnického lidu (agrární strany) Rudolfu Beranovi (1887–1952) koncepèní návrh plánu hospodáøského a sociálního povznesení jiních Èech a jeho postupnou realizaci prostøednictvím 1925 novì ustaveného meziváleèného Národohospodáøského sboru jihoèeského (NSJ) – Praha. Sbor navazoval na nìkterá východiska a pokusy z období pøed první svìtovou válkou, z doby usilovného hledání øešení tzv. „jihoèeské otázky“. Program jejího moného øešení byl zformulován v regionálním èasopise Jihoèeský kraj. Pøíèiny tìké situace bylo nutno hledat v pøedcházejícím historickém, hospodáøském a sociálním vývoji jiních, respektive jihozápadních Èech. Ve tøicátých letech 20. století se NSJ neúspìšnì pokusil zachránit, prostøednictvím zapojení èeskoslovenského státu, upadající jihoèeská tuhová tìaøstva. Do této skupiny patøily Netolické tuhové závody ve Chvalovicích u Netolic, jejich vlastníkem byl František X. Kinský, majitel panství Chlumec nad Cidlinou a Schwarzenberské kníecí tuhové doly v Èerné v Pošumaví patøící krumlovsko-hlubocké primogenituøe rodu kníat ze Schwarzenbergu. Pro odpor nìkterých významných èinitelù z Ministerstva národní obrany, z Obchodních a ivnostenských komor, pro neochotu samotných vlastníkù dolù dále prodluovat existenci nerentabilních podnikù a pro finanèní nároènost záchrany, se pokus NSJ nakonec nezdaøil. Po utvoøení Protektorátu Èechy a Morava docházelo k odklonu od pùvodní regionalistické koncepce. Proto se ji navrhovalo vybudování regionálních hospodáøských komor v duchu nacistického „nového poøádku“. V této dobì byl té posílen a zvýraznìn kulturní rozmìr regionalistického hnutí. Rok 1941 byl koneènou stanicí pro doívající NSJ a regionalismus vùbec. Tím zmizel ze ivota èeské spoleènosti i jihoèeský regionalismus. Klíèová slova: Národohospodáøský sbor jihoèeský (NSJ) – Praha; regionalismus; jihoèeská tuhová tìaøstva; doly; tuha (grafit); Netolické tuhové závody ve Chvalovicích u Netolic; Schwarzenberské tuhové doly v Èerné v Pošumaví (Schwarzbach).

An Attempt of the Economic Board of South Bohemia – Prague at Saving the South-Bohemian Graphite Mining Companies in the 1930s Abstract In 1924 an economist and regionalist Jan Stocký (1897–1959) proposed to Rudolf Beran (1887–1952), at that time the secretary of the Republican Party of Farmers and Peasants (Agrarian Party), a concept of a plan of economic and social enhancement and its 110

Jiøí Dvoøák


step-by-step realization through newly established interwar Economic Board of South Bohemia – Prague. The board followed up with some starting points and attempts from the pre-WWI period, from times of intensive attempts to find a solution to the so called “South-Bohemian question . The programme of its possible solution was defined in regional newspaper “South-Bohemian Region . The causes of complex situation were to be found in the preceding historical, economic and social development of the South or South-Western Bohemia. In the 1930s, the Economic Board of South Bohemia made an unsuccessful attempt at saving the declining South-Bohemian graphite mining companies through the participation of the Czechoslovak state. This group was formed by the Netolice Graphite Works in Chvalovice by Netolice, owned by František X. Kinský, owner of the Chlumec-nad-Cidlinou manor, and the Schwarzenberg Princely Graphite Mines in Èerná v Pošumaví, owned by the Krumlov-Hluboká primogeniture of the princes of Schwarzenberg. Because of the opposition of some important officials representing for example Ministry of the National Defence, commercial and trading chambers, because of the reluctance of mines owners alone to extend the existence of uneconomic works, and because of financial demands of saving, the attempt came to nothing. After establishment the Protectorate of Bohemia and Moravia, there appeared a diversion from the original regional concept. Therefore, it was proposed to build regional economic chambers in the spirit of the Nazi “new order . At that time, the cultural dimension of the regional movement was also intensified and emphasized. In 1941 the attempts to get through surviving Economic Board of South Bohemia definitely failed and similarly regionalism as such. Thereby the South-Bohemian regionalism also vanished from the life of Czech society. Ke

ords: Economic Board of South Bohemia (NSJ) – Prague; regionalism; South-Bohemian graphite mining companies; mines; blacklead (graphite); Netolice Graphite Works in Chvalovice by Netolice; Schwarzenberg Graphite Mines in Èerná v Pošumaví (Schwarzbach).

111

K pokusu Národohospodáøského sboru jihoèeského Praha o záchranu jihoèeských tuhových tì aøstev ve 30. letech 20. století #

Recommend Documents