Jubilejní dopis Na co právě myslíš? Na co jsi právě myslel, myslela před chvílí? Odpusť, že tě hned zaskakuji otázkou, aniž bych tě první pozdravila, ale v tuto chvíli, kdy ti chci předat několik myšlenek z dopisů svaté Kláry, se mi to zdá být důležité. Právě ukončujeme jubilejní rok 800. výročí založení řádu klarisek, a proto ti posílám mnoho pozdravů z kláštera těch, které chtějí žít pro dnešní dobu, pro teď, odkaz sv. Kláry. A dnes ti posílám v den její slavnosti dopis na základě jejích dopisů, které psala naší sv. Anežce České. Proto znovu opakuji: “Na co právě myslíš? Na co jsi právě myslel, myslela před chvílí?“ Na co nejčastěji myslíme? Na starosti všedního dne, na milovanou osobu, na práci, na bolest, na děti... na věci. Nebo necháme poletovat myšlenky jen tak, či vedeme monolog sami se sebou. Sv. Klára píše sv. Anežce:“ Upři svou mysl do zrcadla věčnosti, upři svou duši do odlesku slávy, upři své srdce na obraz božské podstaty...“ Jinými slovy mohu říci: „ Ano, je třeba naplánovat den, je třeba myslet na milované osoby, je třeba postarat se o potřebné, ale nemusíš na to vše pořád myslet. Když budeš na to pořád myslet, ztratíš odstup a nadhled, necháš se tím pohltit a nakonec nebudeš myslet a vidět zcela správně. Když ale upřeš své srdce a mysl na nebe, na jeho krásu , na to, co trvá věčně, daleko lépe uspořádáš věci tohoto světa.“ Slyšela jsem rčení:“Je třeba
žít jednou nohou na zemi a druhou v nebi..“ Podle toho se dá říct:“ Je třeba myslet na nebe, kde budeme žít v přítomnosti krásy Boha navěky, a je třeba myslet na svět, protože „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří měl život věčný“/Jan 3,16/. Je třeba myslet na nebe, na Ježíše, „protože on je odlesk věčné slávy, záře věčného světla a ZRCADLO BEZ POSKVRNY“/sv. Klára/. Je třeba myslet i na svět, ale tak jak Ježíš, spojeni s jeho myšlením, jeho city, spojeni s jeho srdcem. Je to možné? On sám nás k tomu zve - "následuj mě" - a svatá Klára nám nabízí cestu, jak se Ježíši podobat v té míře, která je pro nás připravena. Jen si připomeňme idoly mládeže, nebo naše idoly, když jsme byli mladší. Kolik lidí je ochotno oblékat se stejně jako idol, jíst stejně jako idol, mluvit jako idol...Kolik energie to stojí. Ježíš nechce tupé kopírování, ale dává inspiraci, podněty k tomu, jak žít naplno život LÁSKY, to znamená život ve vztazích: k Bohu, k sobě, k druhým... Klára milovala Ježíše a následovala ho, a také proto píše ve svém požehnání:“ Buďte vždy milovnicemi Boha, svých duší a všech svých sester“ a můžeme dodat pro všechny sester a bratří. A k tomu, abychom žili láskou nás nabádá, abychom se vzhlíželi v Ježíši, v kráse jeho lásky, čistoty, pokory, chudoby – milující závislosti na nebeském Otci. Nabádá nás, abychom se na něj dívali a od něho se učili z jeho příkladu, z jeho života, z jeho slov. Anežce Klára píše:“ Do tohoto ZRCADLA se každý den dívej..a v něm pozoruj svou tvář“, především tvář své duše, své mysli, svých
citů, svých postojů. „A kontemplací se celá proměň v obraz jeho božství, abys sama pocítila to, co cítí jeho přátelé, když zakoušejí skrytou sladkost,kterou sám Bůh od počátku připravil těm, kdo ho milují...“ A to ti z celého svého srdce přeji a modlím se za to. Tvoje sestra Miriam
Dopis pro Tebe – září No nazdar! Tak prázdniny skončily. Jak bylo o prázdninách?Doufám, že sis to skvěle užil,užila. Prázdniny jsou od slova prázdno. Mít prázdno od povinností, únavy, stresu... aspoň na čas je potřebné..Horší je ale mít v sobě prázdno. Nemyslím takový ten stav, kdy se cítíme na povrchu „vymazáni“ a frustrováni a netrvá to dlouho a zase vyjde sluníčko. Ale v hloubi duše mít prázdno to nejsou prázdniny, ale průšvih. A co tedy máš dnes ve své duši Ty? Co se nachází v hlubinách Tvé bytosti, Tvého života? Pokud tě mé otázky příliš rozčilují, raději zavři na počítači toto okno a vrať se k němu později, budeš-li chtít..Ale neodpustím si ještě jednu možná indiskrétní otázku: proč Tě znepokojuje zamyslet se nad sebou? Ale jestli Ti to nevadí zastavit se a trochu popřemýšlet o sobě, gratuluji za Tvou odvahu, protože ne každý ji má. A pokud Tě v letech dospělosti neděsí slovo škola, je Ti určen právě tento dopis, protože je pozváním vstoupit znovu do školy, do školy
Ježíšovy. Slibuji Ti, že v této škole navždy skončí jakékoliv mrtvé prázdno v hloubi Tvého srdce a vyměníš je za hluboký pokoj a štěstí. Snad všichni známe přísloví:“Život Tě naučí.“/ Záleží ještě na tom čemu./ Souhlasím s tím, že život sám v jeho realitě je skvělým prostředím k tomu, abychom neustále mohli být formováni a učili se. To ale nestačí, je třeba učitele, dobrého, skvělého učitele, který nás naučí skutečně žít, žít naplno a nejenom živořit a nějak přežít. My můžeme mít takového učitele. Ježíš nám říká sám o sobě:“Váš učitel je jeden Kristus.“/Mt 23,10/ Vstoupit do školy Ježíšovy znamená mít otevřené srdce a mysl, abych mohl přijímat to, co On sám mi chce říct. Jeden kněz mi často opakoval:“Nechej se Pánem vychovávat..“ A můžeme dodat..“od rána do večera“ a další den znovu. Všechno, co přichází se neděje jen tak, všechno má svůj smysl, všechno mě může něčemu naučit. Je třeba dát si tu práci učit se,najít smysl toho, co se děje, ne křečovitě, ale v naslouchání, čekání a důvěře v život. Nechat se vychovávat znamená pustit věci zdravě z ruky, netrvat na svých představách za každou cenu, ale v pokoře se na život dívat, naslouchat mu a reagovat svým ano, svým přijetím ve víře, že „těm, kdo milují Boha všechno napomáhá k dobrému“/Řím 8,28/. Pokud nám má všechno napomáhat k dobrému, očekává se tedy od nás jedna podmínka – milovat Boha. Co to znamená
milovat Boha? První mě napadá věřit mu, důvěřovat mu, odevzdat se mu, tak je to i v lidské lásce. A Písmo nám skutečně říká:“ Slyš Izraeli, miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“/Mk 12,29/ Ježíš říká:“Kdo mě miluje zachovává má přikázání.“/Jan 14,21/. A dále:“Toto je mé přikázání – milujte se navzájem jako jsem já miloval vás“/Jan 13,34/. Vstoupíme-li tedy do školy Ježíšovy a rozhodneme se radikálně pro lásku a důvěru v Boha, v jeho lásku k nám, a lásku ke všem za všech okolností, nic nám neublíží. Všechno, co se stane se obrátí k dobru pro nás a přinese nám nakonec Pokoj, kterým je Ježíš sám, a radost z jeho přítomnosti bude naší silou/Neh 8,10/. Ve všem najdeme skrytý smysl. Ze srdce Ti tedy přeji odvahu vstoupit do školy následování Ježíše, protože On je Život a budu se s Tebou radovat z radosti, kterou poneseš v srdci a nikdo Ti ji nevezme. Tvoje sestra Miriam
Dopis pro Tebe - říjen Pokoj a radost Tobě! Dnes bych Ti hned na začátku dopisu chtěla popřát pokoj a radost. Co všechno nám udělá radost? Pokud máme čisté srdce a dokážeme vidět krásu kolem sebe, dokážeme se radovat z naprosto nepatrných věcí. A to je dobré, ale nestačí to. Naše srdce touží po lásce a po vztahu. Pokud máme někoho opravdově rádi, nosíme ho ve svém srdci a to nám přináší pokoj a radost.
Pokud někoho skutečně milujeme, je skutečně součástí našeho srdce. Žijeme běžný život s běžnými radostmi a starostmi, ale neseme milovaného ve svém srdci. Vzpomínka na něj nám dává radost, pokoj a sílu. Pokud milujeme opravdově Ježíše, je součástí našeho srdce, přímo ve středu našeho bytí vědomě jako Bůh. O to víc máme hluboce v sobě pokoj a radost, protože on sám je nejvyšší Pokoj a nejvyšší Radost. Hlubinu našeho srdce skutečně nemůže naplnit nikdo jiný než Bůh, který nás stvořil. Ať chceme nebo ne, po všech i krásných lidských radostech v hlubině nás samých narazíme na samotu, ve které se nemůžeme setkat s nikým jiným než s Bohem. A to je výzva, protože nejsme povoláni k samotě sami se sebou, ale jsme povoláni lidsky ke společenství s druhými lidmi, ke vztahu lásky s nimi v pokoji a radosti, a jsme ještě více povoláni v hloubi duše ke společenství s Bohem. Když Ti tedy dnes zvláště přeji pokoj a radost, přeji Ti, abys ve středu svého bytí měl /měla/ toho nejskvělejšího Pána a Přítele, Ježíše, Pokoj a Radost. Každá myšlenka na něj Ti bude silou, ať prožíváš cokoliv, a i když zrovna necítíš pokoj a radost, přesto ve své hloubce zachováš pokoj a radost i přes všechny starosti, strachy, soužení čí kříže, protože už v nich nejsi sám a ten, kterému jsi uvěřil/uvěřila/, všechno, co mu svěříš, obrátí k tvému dobru/Řím 8,28/. V tom je naše důvěra v něho. On se na Tebe neustále dívá s láskou, přijímá Tě a chce pro Tebe skutečné dobro. Když Bůh stvořil svět, píše se v Písmu: „Všechno, co udělal bylo dobré..“ V tom je jeho moc. Když jsme zhřešili a na svět přišlo
zlo, jeho moc lásky se projevuje i tím, že může ze všeho znovustvořit dobro. I ze zla a hříchu, když se ho zřekneme a Jemu všechno odevzdáme. To ani trochu neznamená, že si jen tak můžeme hřešit a dělat zlo. „Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému..“ A co je to za lásku, když víme, jak Boha a jeho lásku každým hříchem zraňujeme a klidně si dál hřešíme? To není láska, která je podmínkou k této proměně. Když ale ze slabosti chybujeme, necháme se svést k něčemu nedobrému a co nejdříve se v lítosti utíkáme k němu, On nemá problém vzít nás do náruče jako malé děti, které prosí o pomoc a dát nám vše, co potřebujeme. Přeji Ti tedy pokoj a radost, přeji Ti, abys Ježíše miloval/a/ a nesl/a/ ho jako svého milovaného ve svém srdci, abys ho nepřestal/a/ hledat, protože, kdo ho najde a pozná ho v jeho skutečné lásce a kráse, snadněji se do něj zamiluje. A protože toužíme po lásce a hloubku našeho srdce může naplnit jen on...sám víš, co z toho vyplývá. Tak Ti přeji, abys z poznaného žil a jednal. Vždyť je to klíč k Tvému štěstí... Fandím Ti a modlím se za to, abys pochopil a uchopil tento klíč a otevřel sám sobě dveře ke štěstí.. Tvoje sestra Miriam
Dopis pro Tebe - Listopad Vážený kandidáte svatosti! Ne nedělám si z Tebe tímto oslovením legraci, jen se trošku usmívám a zároveň Ti gratuluji k tomuto titulu. Ani po Tobě nechci, abys po tomto oslovení jako na „svatém“ obrázku obrátil oči v sloup, sepnul ruce a naklonil hlavu na jednu stranu. Jen bych si přála, abys chvíli o tom popřemýšlel a bral na zřetel, že jsi skutečně kandidát svatosti. Co si vlastně představuješ pod pojmem svatost? Láká Tě, děsí Tě nebo si řekneš „to není pro mě“. Ale vždyť je to cíl, ke kterému máme všichni směřovat, ať se Ti to líbí či ne. Myslím, že by se Ti tento pojem moc líbil, kdybychom skutečně chápali a dohlédli, co je to svatost. Ale my máme v mysli z různých předsudků a popisů takové karikatury pojmu svatosti, že v nás toto slovo vzbuzuje často všechno jiné, než touhu, směr a cíl naší cesty a našeho snažení. Píše se: „Jen jediný je Svatý, Bůh..“ A to je pravda. On je Svatý, naprosto jiný, než všechno stvořené. On je Tvůrce, Počátek všeho, dokonalá Láska, plné Milosrdenství, naprostá Čistota, čistá Pravda, pravdivá Krása...Souhrnem řečeno: On je Svatost. Pokud nám On sám říká: „Buďte svatí jako já jsem svatý..“, neznamená to, že máme vytvářet něco nového. My nemáme tvořit svatost podle nějakého modelu, který je nám předán nebo my sami si ho vytvoříme. Tak vznikají karikatury, které spíše odrazují, než přitahují druhé. My se máme zcela OTEVŘÍT
BOHU A PŘIJAT HO RADIKÁLNĚ DO SVÉHO ŽIVOTA. On bude naší svatostí, protože On je Svatost. Být svatý je také tvořivost, ale ne tvořivost podle sebe. Je to tvořivost přijetí Daru, kterým je sám Nejvyšší Bůh. A přijmout do sebe Boha, Krásu, Lásku, Milosrdenství, Pravdu, Radost, Čistotu... Nestojíte o to? Jak si ale představit toto přijetí? Co pro něj udělat? V tom je naše hledání a naše osobní cesta. „Kdo hledá najde.“ To je příslib od samého Pána. Kdo poslouchá poctivě vnitřní hlas svědomí, touží skutečně po pravdě, najde cestu. Nejlépe zná naši cestu Bůh. Když se budeme ptát Jeho, prosit Ho o vedení a budeme ochotni jít za poznaným, dojdeme do cíle, ke spojení s Ním, a tak se staneme svatými, protože Jemu dovolíme, aby v nás naplno žil. „Silou
lásky
se
přetvoříš
v
toho,
kterého
miluješ.“
/sv. Bonaventura/ Žijme tedy s Bohem, nejvýš Svatým, žijme s Přítelem naší duše. Milující vztah k Němu v nás udělá zázraky lásky, aniž si to budeme plně uvědomovat. Nepůjde nám především o naši dokonalost a o to, abychom se viděli „svatými“ a měli z toho dobrý pocit, ale půjde nám o vztah k Bohu. V něm, jako v pravé lásce, budeme zapomínat na sebe, abychom žili pro Druhého a už to samotné je ovocem skutečné cesty svatosti. A tak Ti dnes zvlášť přeji, aby ses stal svatým, tím, kdo v sobě neustále nosí svého Milovaného, Boha... A když Ho spatříš tváří v Tvář dříve než my ostatní a On Tě smrtí k sobě povolá, čekej prosím na nás ostatní u nebeských bran a pomáhej nám svou
přímluvou, ať se v plnosti lásky a důvěry v poslední okamžik našeho života vrhneme našemu Bohu do náruče a zpíváme společně s celým nebem “Svatý, Svatý, Svatý..“ ve věčném chvalozpěvu díků za to, že smíme mít podíl na Jeho Svatosti, na Jeho Životě, protože k tomu jsme byli stvořeni. Tvoje sestra Miriam
Dopis pro Tebe – prosinec Ahoj! Mám pro Tebe dobrou zprávu: „ON PŘIJDE!“ Jsem tak ráda, že Ti to můžu sdělit, prostě je to super. Vím, že na Ježíše čekáš a těšíš se. Moc Ti přeji, aby sis užil/a/ setkání s Ním. Kéž by všechny Tvé přípravy na Jeho příchod byly plné hluboké radosti a touhy i uprostřed všeho, co je nutné zajistit pro příchod takového Hosta. Navíc spolu oslavíte Jeho narozeniny a protože je Tvá láska k Němu vynalézavá, mohu si jen domýšlet, jakým dárkem Vševědoucího sice nepřekvapíš, ale potěšíš. A mám pro Tebe druhou dobrou zprávu: „ ON PŘICHÁZÍ STÁLE!“ Prostě to tak je a věřím tomu. Jen my nejsme stále bdělí, nemáme doširoka otevřeny oči srdce, abychom se s Ježíšem ve všem setkali. A přesto všechno, co se děje, může být vztahem s Ním, modlitbou, láskou..Nevěříš? Nejde to? Je to jen nereálný sen? Proč? Je pravda, že se stal z naší strany lidí na počátku pořádný průšvih, zlo, hřích, bolest. My, kteří jsme měli žít v neustálém
nastavení lásky a vztahu k Němu, jsme se rozhodli, že nechceme mít ve středu svého života Boha, ale sebe. Sami jsme se chtěli stát bohy a rozhodovat bez Jeho absolutní Moudrosti svým malým nedokonalým rozoumkem, co je dobro a zlo. Jaká pošetilost, ke které Evu a Adama svedl had, satan. No představ si, že by někdo přišel a řekl, že neuznává přírodní zákony a on sám bude o nich rozhodovat. Třeba, kde je jaká gravitace, kde budou působit fyzikální síly, jak silné bude sluneční světlo, jak rychle bude obíhat Země kolem Slunce...Co si řekneš o takovém člověku? Raději to nebudu psát na papír...A přijde Adam a Eva a přicházíme my... a místo abychom objevovali Boží Moudrost a Krásu, zákony vztahu s Ním, rozumem o všem uvažovali, žasli nad jejich velikostí, s důvěrou je přijali, postavíme se do středu našeho světa sami, Boha postavíme na okraj a my budeme rozhodovat, co je dobré a zlé, co od Boha přijmeme a nepřijmeme, dokonce, nezlob se, že to napíši, co Bůh dělá dobře a špatně. „Obraťte se a věřte Evangeliu!“ volá Ježíš. Obrátit se znamená přestat být středem světa a postavit do středu našeho světa, života, bytí a konání Boha. Mnozí lidé, kteří ho neznají a věrně žijí podle svědomí, jsou Mu tak blízko, že ve chvíli, kdy se Jim dá zakusit, vědí, že je to On, pro kterého žijí. Takoví nepostavili do středu svého života sebe, ale žili v naslouchání něčemu vyššímu, zákonu svědomí a jemu se podřizovali. Pokud už jsme se s Ním setkali a poznali objetí Jeho Lásky, sílu Jeho přítomnosti, moudrost Jeho vedení, proč se obracíme zpět k sobě? Ano,
následky dědičného hříchu nás budou stahovat od pohledu na Boha, a proto je třeba neustále se obracet k Němu a ve všem. Svatost není splnění našich představ o vnější bezchybnosti a „dokonalosti“, ale integrita našeho lidství, ve kterém všechno směřuje k Němu: náš rozum, naše vůle, naše paměť, naše prožívání a city, naše tělo... A my i skrze všechno můžeme směřovat k Němu: skrze naše dary i hříchy, skrze naši sílu i slabost, skrze radosti i bolesti. Můžeme všechno prožívat naplno, ale nezůstaneme u toho a darujeme to Ježíši, kterému patříme. Ano, potom Ježíš přichází neustále skrze všechno. Přijde i skrze oslavu svých narozenin jako Maličký, který touží po naší blízkosti. A přijde i ve chvíli naší smrti, protože přichází neustále a navždy promění náš život v život zcela obrácený k Němu, v život jedinečného vztahu Lásky s Ním... „ON PŘIJDE!“ Věřme té skutečnosti a mějme oči srdce dokořán, abychom Ho nepřehlédli, protože každý Jeho příchod je jedinečný a jiný, tak jak už to v lásce bývá. A proto Ti ze srdce přeji radost z neustálého setkávání s Tím, po kterém toužíš. Tvoje sestra Miriam
