Juan Braun. Iva Tereza Grosskopfová. Buddhista, profesor na Harvardu, Casanova, světoběžník, jenž ovládl krokodýla

Iva Tereza Grosskopfová

Juan Braun Buddhista, profesor na Harvardu, Casanova, světoběžník, jenž ovládl krokodýla

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Všechna práva na tuto knihu náleží pouze autorovi, a to v souladu s právy vy hrazenými příslušným zněním autorského zákona. Bez předchozího písemného svolení autora, nebo nakladatelství není dovoleno dílo reprodukovat, zaznamenávat ani šířit žádným informačním systémem, pořizovat fotokopie, či mechanický, fotografický, elektronický, magnetický, elektroopticky, či jakýkoli jiný záznam. Pokud došlo v některém případě ke zkreslení jména, nebo data, či příběhu, nebyl v tom záměr a došlo-li k tomu, omlouváme se. Mnoho věcí se stalo již dávno a paměť nemusí být přesná.

Foto na obálce: Juan se sochou buddhistické bohyně Tary z Tibetu Copyright Juan Braun, Iva Tereza Grosskopfová, 2014 Obálka: Zdeněk Kaluža, 2014 ISBN 978-80-263-0703-7

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS214489

Poděkování za cenné rady, inspiraci a pomoc životnímu partnerovi Ivy Terezy, Jiřímu Machovi a všem, kteří pomáhali vytvořit směr mé vlastní cesty.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS214489

Juan Braun

1. úVOD (KažDÝ Z nÁS MÁ VíCE TVÁří, JE JEn na nÁS, aBYCHOM SE V nICH nEZTraTILI, aLE naŠLI)

80 milionů tváří na svátku Velká Kumala v Indii, mezi nimi Juan

5 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS214489


TATO KNIHA CHCE BÝT KNIHOU INSPIRACE PRO TEBE, KDO PRÁVĚ ČTEŠ Juanova cesta je jen jedna z mnohých možností, jak prožít život. Nabídne Ti chvíli k zastavení. Můžeš si uvědomit, že i Ty máš více tváří a je jen na Tobě, aby ses v nich neztratil, ale našel. Každý z nás může být tím, kým chce. Ne Juanem Braunem, ale sám sebou. Život ovlivňuje spousta věcí: místo, kde se narodíme, matka a otec, kteří nás vychovávají a citlivě vnímají naši osobnost, nebo nám ubližují, školy, karma (příčiny a následky všech našich činů), vůle bohů, štěstí, risk a hodně práce... Každý z nás může dokázat nemožné! Mluvil o tom i Albert Einstein:

„Většina lidí si myslí, že něco nejde. Pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, udělá to a ono to pak jde...“ Juan to dokázal: •

cestoval po celém světě (dosud navštívil 190 zemí)

•

byl profesorem na věhlasném Harvardu

•

získal doktorát z filosofie v Americe, když na začátku studií vůbec nemluvil anglicky

•

studoval na Stanfordu

•

přežil děsivou diktaturu v Argentině, kde bylo uneseno a zabito 30. 000 Argentinců. A taky léta v afrických zemích, kde zuřily lokální války (v Mozambiku byl zabit milion lidí, velké množství oběti měly i další země, kde pracoval, například Uganda, Rwanda, apod.)

•

působil jako expert v oblasti sociální komunikace, novinář a spisovatel, který napsal více než 30 knih

•

pracoval v padesáti zemích světa

•

setkal se a hovořil s uznávaným avatarem Saí Babou v Indii

•

provedl rituální očistnou koupel v řece Ganze spolu s 80-ti milióny lidí

•

objevil pro sebe buddhismus, osmkrát se setkal s Dalajlamou, cestoval do McLeod Ganja a Sarnath, naučil se, jak být nezávislý


Juan Braun • • •

byl úspěšným podnikatelem, nikdy nezkrachoval, nikdy nepodnikal na něčí úkor, nikdy nepotřeboval korupci s bývalou manželkou Estelou, dětmi Patricií a Juanem Ricardem měl krásnou rodinu jako Casanova chodil s nádhernými a mocnými ženami světa...

Kdysi jsem potkala zajímavého muže, ukázalo se, že je to filosof. A když jsem se domnívala, že jsme hovořili snad o všem a zachytila jsem cesty jeho mysli, změnil se v šamana, co zná krajiny duší a duchů. Pokud se sami snažíte porozumět svému životu, možná vám pomůže objevit léčivý zdroj ve vás samých. To není tak málo. Slýchávala jsem jeho šamanskou píseň a spatřila v něm duši poutníka, věčného tuláka krajinou, studenta milionů způsobů lidského žití. A pak se objevovaly další a další podoby - stejné a přece každou chvíli jiné bytosti... Byl a je to stále on? Nepátrám po tom... Všem, jimž tato kniha vstoupila do života, přeji:

„Buďte šťastní, žijte každý okamžik a při objevování Juanových podob nakonec naleznětě sebe!




PROČ SE SPISOVATEL ROZHODNE, ABY O NĚM NAPSAL NĚKDO KNIHU „Vzpomínám si, že slavný Brazilec Paulo Freire to udělal podobně. Pozval jednoho velmi vzdělaného studenta a pak se spolu setkávali každý týden. Hovořili a student z rozhovoru zpracoval knihu. Proč? Do té doby byl Paulo mentorem pro celé generace, také pro mne. Vytvořil „Pedagogiku pro utlačované“ (Pedagogia del oprimido) a díky němu se mnoho lidí stalo vědomými (concientizacion). Přišel ale okamžik, kdy chtěl zanechat něco o svém životě. To nebylo nic sobeckého, či arogantního. Jen: „Podívej, já jsem udělal to a to. A tohle se nepovedlo, ale život jde dál.“ „Já už jsem starší pán a nechci, aby se můj život s jeho cestami, příběhy, pomocí někam ztratil. To je důvod, proč píši své knihy. Když se podíváte na mé romány z posledních deseti let, každý se věnuje jedné z mých cest. Na nich si zapisuji poznámky, abych nic důležitého nezapomněl. A pak zajímavosti používám ve svých dílech. Je to jednoduché. Tato kniha není románem. Ukazuje jen některé důležité součásti mého života. Hovoří o podstatných krocích na mé cestě, popisuje, co jsem udělal, abych se dostal tam, kde jsem teď. Možná bude inspirací pro mladé (snad nejen pro ně), možná získají energii pro uskutečnění svých snů, dají směr svému životu. To bych chtěl. Stejně, jako to bylo u mne. Měl jsem své ideály a idoly. Domníval jsem se, že mohu být jako můj profesor Everet Rogers, kapacita v sociální komunikaci a metodách změn chování. A říkal jsem si, že možná dosáhnu i dál. Nebo jako Paulo Freire a snad i víc... Možná z této knihy pochopíte, že existuje spiritualita a začnete o něco usilovat, učit se o sobě. Nebo své dosavadní učení ještě více prohloubíte. Já se učil od avatara Saí Babi, buddhistických lámů a dalších. Sám jsem ale poznal, že tohle člověk příliš nenalezne v Evropě. Evropa je na některé věci úplně suchá. Jestliže chcete poznávat, jeďte do Indie, Tanzanie, Číny, nebo Brazílie, apod. Váš život se naplní. Vrátíte se jiní, protože si s sebou zpět přivezete kus ze svých cest a ten zůstane s vámi. Ale při všech vašich poutích nakonec poznáte, že největší dobrodružství a odpovědi na všechny otázky máte v sobě.“ Juan Braun

8 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Juan Braun

Proč sms Vždy máme v životě alespoň dvě možnosti volby. I tato kniha je má. Žijeme v superrychlém světě, a tak pro toho, kdo zrovna nechce, či nemá kdy číst hned napoprvé všechno, jsou „krátké textové zprávy“ („sms“) jako velmi, velmi stručný nástin kapitol.


Juan Braun

2. rODIna a InSTInKT (MĚLa PraVDu KarTÁřKa?)

Malý Juan si prohlíží svět



sms: Ačkoli je Juan světoběžník, někde a někomu se přece musel narodit :--))

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij. John Lennon „Druhý den po mém narození přišla do porodnice v Brně kartářka. Zavolala ji matka. Vzala mě do náruče a řekla, že budu velmi úspěšný. A tak začal můj život. Sudička kartářka mi předpověděla osud. A já ho měl naplnit. To je důvod, proč, když jsem byl puberťák a nechoval se zrovna jako úspěšný muž, matka trpělivě vyčkávala, kdy nastane změna. Věřila, že to přijde.“

Juan, aniž tušil, započal cestu. Cesta bude hrát v jeho životě nemalou roli! Ale teď je na samém začátku všech svých cest, i těch k sobě. Může se vždy rozhodnout: buď se stane pouhou živou mrtvolou, nebo bude žít, riskovat a naučí se mnohému o sobě i světě, protože si vyšlape vlastní cestu. Většina lidí kupodivu rezignuje na svůj vlastní život a zvolí pohodlné řešení přidá se ke „stádu“ a přijme něčí životní program. Přestane usilovat, přestane se vyvíjet. Stále více se podobá svému stádu. Třeba se tak rozhodne i Juan, ale to je teď ještě předčasné, jeho pouť přece teprve začíná...

Juanova Morava plná slunce a lásky nepotrvá dlouho. Ale život, to jsou miliony změn a nových začátků. Každý den vstaneme a jsou tu nové příležitosti. Někdo je nazve hrozbami a zavře si cestu ke svému vlastnímu růstu. Včerejší člověk už dnes není. Každý den jdeme spát a můžeme se rozhodnout to staré, nepotřebné další ráno neprobudit... Braunovi pocházejí z Brna. Juanova rodina (otec Johan Richard Braun, matka Zdenka Sigmundová, Juan a jeho sestra Stela) žila v nádherném brněnském bytě v Údolní ulici, hned pod Špilberkem - velmi dobrá adresa!


Juan Braun Juanův otec vlastnil dvě auta (tatru a mercedes), což tehdy bylo výjimečné. Matka vypadala jako herečka, byla prostě nádherná a věděla to. Jako správná žena dokázala upozornit na své ženství, nosila krásné šaty a byla modelkou. Otec rád fotil a točil. Bohužel se pak jeho filmy ztratily. Ale fotek nadělal tisíce. Hodně z nich uložil do bedny a zakopal. No, byla zvláštní doba a on chtěl za každou cenu uchovat rodinnou paměť. Ale všiml si toho soused, který se domníval, že je to poklad. Cítil příležitost snadného obohacení. Bednu vykopal a když viděl, že tam jsou „jen“ fotky, všechny je spálil. Některé však přece zůstaly doma a to je dobře! Stejně to i tak bylo šťastné období.

Musíme pryč! Do Argentiny! Bylo to velmi těžké rozhodnutí stěhovat se. Ale Juanův otec tušil, že se změnou režimu v Československu nastanou pro něho a jeho rodinu problémy. Nechtěl se smířit s nesvobodou a novými poměry. Nechtěl sloužit režimu. Hrozilo nebezpečí, že jim komunisti zabaví majetek. To se taky nakonec stalo. Přišli o byt i víkendovou vilu. A nejenom to… Otec byl ve vazbě v Brně téměř rok. Strýce Karla Brauna věznili v Táboře. Strýc Jaroslav Sigmund utekl a byl zadržen v táboře v Itálii. Ale naštěstí všichni přežili. Osud dával Braunovým znát, že se s nimi nehodlá příliš párat. A oni jeho signály vnímali! Otec ještě stačil prodat svá auta a některé cenné věci. Byla padesátá léta dvacátého století a v Československu se nežilo jednoduše. Dobrý instinkt radil otci a matce odjet do Argentiny. Tenhle instinkt zdědil i Juan. Pomáhal mu při všech důležitých rozhodnutích po celý život. Bohu díky!

Začátkem 50. let bylo vybudováno 422 pracovních táborů a věznic. V těchto zařízeních bylo v dubnu 1950 uvězněno jen v českých zemích 6 788 osob z politických důvodů a počet se zvětšoval. Komunistické politické procesy v této době byly vedeny po sovětském vzoru. Měly za cíl zlikvidovat, eliminovat, či vystrašit odpůrce komunistického režimu. Zanechaly více než 200 popravených a přes 200 000 uvězněných lidí. Tisíce obyvatel přišly o majetek, byly nuceně vystěhovány a přesídleny, nebo na základě „buržoazního původu“ bez soudu internovány v táborech nucených prací. 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS214489

Iva Tereza Grosskopfová Bylo třeba se rozhodnout! A rozhodnutí padlo: emigrace! Přes Francii do Argentiny. To ale znamenalo zcela nový začátek! Vše, co bylo předtím, je třeba opustit! Nový život bude vyžadovat nové znalosti, přinese mnohé těžkosti a kdo ví, jak se vlastně rodině povede a zda vše zvládne? Ale touha po svobodě byla silnější, než všechny obavy! A když se udělá první krok, už by se člověk neměl vracet. To Braunovi dobře věděli...

Červený kabát v Marseille Nejprve Francie. Rodina čekala, až se bude moci nalodit na loď jménem Florida a pokračovat do Argentiny. Několik dní předtím se konala velká oslava, kam zavítali i Braunovi. „ Maminka měla dlouhý červený kabát a já byl velmi malý. Bylo mně asi pět. Soustředil jsem se na kabát, ale vůbec ne na toho, kdo jej má na sobě. Najednou jsem si uvědomil, že v kabátu, který pozoruji, je úplně cizí paní! Začal jsem brečet. Ujala se mě policie. Ale byla to obrovská oslava na velké ploše. Rodiče mě nemohli najít. A ani já je za pomoci policie....“ Malého Juana napadlo, že musí hledat hotel, kde bydleli. Ale nemluvil francouzsky. Policajti ho naštěstí pochopili. Šli s ním. Nechali se vést malým klukem! Věděl, že jeho hotel měl ve znaku orla. Hledal ho. První den ho nenašel. Policajti se o něho postarali. Stejně ale nezamhouřil oči. Měl obrovský strach, že už nikdy neuvidí svou rodinu a zůstane v cizí zemi! Druhý den znovu na ulici, pořád brečel. Ale pak se objevil orel a hotel přímo před jeho očima! Našel cestu! Šťastná rodina se setkala! A za pár dní loď do Argentiny. Nový život v Latinské Americe. Kdo ví, jaký bude?! „Kéž všechno dobře dopadne!“, přála si Juanova matka a opět se jí vybavila slova kartářky: „Juan bude velmi úspěšný!“ Jak by se to mohlo stát, kdyby se rodině v nové zemi nedařilo?! Trochu se uklidnila...

Před deseti lety se Juan do Francie vrátil. Vzpomínal. Pokusil se udělat přesně to, co kdysi, ale tentokrát sám. Hledal hotel s orlem. Město se změnilo. Bylo nádherné, ale jiné. Nenašel. Ne nadarmo se říká, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Co na tom, že hotel nenašel? Byl to už jiný Juan, který žil jiný život! 14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Juan Braun

Nová zem „Stěhovali jsme se, když mně bylo pět. První léta v cizí zemi byla hlavně pro rodiče velmi těžkým obdobím. Neuměli jazyk, neměli přátele, širší rodinu. Byli jsme jen my čtyři: matka, otec, sestra a já! Ještě více jsme se stmelili, dávali si vzájemně sílu. Jinak to nešlo. Matka ale stále vzpomínala na Československo a hlavně na rodiče a Moravu. Nikdy se necítila být Argentinkou. Morava se jí zaryla hluboko pod kůži. Ale domů se, bohužel, už nikdy nevrátila. Stejně tak i otec. Bylo to pro oba hodně bolestné! A kvůli tomu také nikdy necestovali do Evropy! Nechtěli jitřit rány! “ Do patnácti let Juana, kromě rodičů, velmi ovlivnila učitelka piana, paní Magdalena. Naučila ho hrát. Byla ale velmi tvrdá. Vyžadovala disciplinu a ne vždy se mladému Juanovi na hodiny chtělo. Jednou si dokonce vymyslel krutý žert: své učitelce zavolal, že jí zemřela matka. Tak se mu nechtělo na hodinu piana jít nepřipravený. Měl svou hrdost a nechtěl slyšet, že necvičil. Samozřejmě pak pochopil, že jeho volba nebyla tou nejsprávnější. Naštěstí byla učitelka velmi moudrá žena. Za minulostí a hloupou klukovinou zavřela dveře a mladému rebelovi dál pomáhala rozvíjet jeho talent. Uvědomovala si, že Juan je, jak mu řekla, nejnadanějším studentem, kterého kdy měla. A on to nakonec přece jen ocenil! Složil zkoušky na Mozartově konzervatoři v Buenos Aires a dodnes hraje dobře a rád. Období do 15-ti let bylo pro Juana jedno velké objevování. Četl romány o cestování. Matka Juanovi kupovala všechny knihy o slavném italském spisovateli Emiliu Salgari. Odmalička trávil hodně času s lidmi staršími, než byl on sám a velice brzy ho napadlo, že od nich může leccos odkoukat, učit se. Nejprve ale vybíral své hrdiny z knížek. Jeho snem bylo podobat se Tygrovi Malajsie, Sandokanovi a byly i další idoly z Indie a jiných zemí. Vždy exotika. Později přišli hrdinové ze skutečného života. Ale o tom jinde. Matka v něm pomalu začínala vidět budoucího cestovatele. Tohle období je v lidském vývoji velmi důležité: buď si postupně vytváříte svůj vlastní program, svoji osobnost a osobitost, nebo se jen necháváte plnit programem cizím, ale ztrácíte sama sebe.


Juan Braun. Iva Tereza Grosskopfová. Buddhista, profesor na Harvardu, Casanova, světoběžník, jenž ovládl krokodýla

Recommend Documents