Josef Zítek ( ), ãesk architekt evropského formátu

mastr_01.qxd

22.2.2010

13:23

Stránka 3

Josef Zítek (4. 4. 1832 – 2. 8. 1909), ãesk˘ architekt evropského formátu Jifií T. KOTALÍK Autor pfiedstavuje Ïivotní dráhu a dílo Josefa Zítka, jednoho z pfiedních architektÛ a vÛdãích umûleck˘ch osobností druhé poloviny 19. století v ãesk˘ch zemích. âiní tak nejen z hlediska domácího, ale i mezinárodního kontextu. Pfiedstavuje jej nejen jako architekta – mezi jeho známé projekty patfií realizace Národního divadla nebo Rudolfina – i jako pedagoga a zafiazuje ho mezi architekty evropské a svûtové úrovnû.

A N O TA C E :

1

V ãeském prostfiedí je architekt Josef Zítek

vadla správnû zhodnotil: „se Zítkem povstal u nás 3

Není-li uvedeno jinak, pocházejí fotografie z archivu Ná-

v‰eobecnû uznáván a oceÀován, zejména pro

první moderní architekt vÛbec.“ K Zítkovû biblio-

rodního muzea.

svÛj zásadní podíl na realizaci Národního divadla.

grafii pfiispûli v˘znamnû i mnozí dal‰í: autorka prv-

Obr. 1. Praha, Národní divadlo, budova po svém znovuo-

ZaslouÏila se o to fiada historikÛ architektur y

ní monografie Eva Kr tilová, autor pronikav˘ch

tevfiení, stav kolem roku 1910.

a umûní, ktefií jeho Ïivot a dílo od konce 19. sto-

morfologick˘ch studií Miroslav Koreck˘, Zoroslava

letí aktuálnû pfiipomínali a hodnotili. JiÏ Zdenûk

Drobná ve své materiálovû bohaté a stále cenné

Wirth ve své prÛkopnické práci o ãeské architek-

monografii. Evropské souvislosti v˘raznû pfiipome-

s. 391.

tufie 19. století jej neváhal oznaãit za „legendární

nuli Marie Bene‰ová a naposledy Karel Ksandr,

3 Antonín MATùJâEK: V˘tvarníci Národního divadla, Praha

postavu ãeského umûní a národního obrození

kter˘ na okraj souborné v˘stavy v Rudolfinu kon-

1954, s. 151.

1

4

2 Alois KUBÍâEK: Architekt Josef Zítek, in: Umûní, 1932,

XIX. století“. Alois Kubíãek, kter˘ se v˘raznû za-

statoval, Ïe Josef Zítek „stal se ve své generaci

slouÏil o zakoupení architektovy pozÛstalosti pro

jedním z pfiedních umûlcÛ stfiední Evropy“. Nej-

slav KORECK¯: K útvaru vstupního loggiového ãela Ná-

Národní technické muzeum a stal se v roce 1932

novûj‰í souhrnná práce o v˘voji ãeské architektu-

rodního divadla v Praze, in: Umûní, 1955, ã. 1, s. 49–63;

pfii pfiíleÏitosti pfiipomínky sta let od Zítkova naro-

ry, vydaná v rámci ediãní fiady Velk˘ch dûjin zemí

t˘Ï: Sto let Zítkova projektu Národního divadla v Praze,

zení jeho prvním seriózním biografem, jej zafiadil

Koruny ãeské v roce 2009 v nakladatelství Pase-

in: Umûní, 1966, s. 541–567; Zoroslava DROBNÁ: Josef

mezi zakladatelské osobnosti ãeské novodobé

ka, k Zítkovi pouze lapidárnû sdûluje: „Byl nejsil-

Zítek – Národní divadlo a jeho tvÛrce, edice Odkazy po-

5

4 Eva KRTILOVÁ: Architekt Josef Zítek, Praha 1954; Miro-

kultury a napsal: „Josef Zítek znamenal pro ães-

krokov˘ch osobností, Melantrich, Praha 1983.

kou architekturu pfiesnû to, co pro na‰i hudbu

5 Marie BENE·OVÁ: Dvû století ãeské architektury, Pra■ Poznámky

ha 1980; Karel KSANDR: Architekt Josef Zítek, katalog

bek a pro malífiství Josef Mánes.“ Antonín Ma-

1 Zdenûk WIRTH, Antonín MATùJâEK: âeská architektura

v˘stav v Rudolfinu, Praha 1996; t˘Ï: Josef Zítek – archi-

tûjãek ve své monografii o umûlcích Národního di-

XIX. století, Praha 1922.

tekt, pedagog a památkáfi, Národní divadlo, Praha 2009.

Bedfiich Smetana, pro sochafiství Josef V. Mysl2

Zprávy památkové péãe / roãník 70 / 2010 / ãíslo 1 / I N M E D I A S R E S | J i fi í T. K O TA L Í K / J o s e f Z í t e k ( 4 . 4 . 1 8 3 2 – 2 . 8 . 1 9 0 9 ) , ã e s k ˘ a r c h i t e k t e v r o p s k é h o f o r m á t u

3

mastr_01.qxd

22.2.2010

13:23

Stránka 4

3

2

4

Obr. 2. Josef Zítek v dobû v˘marského pobytu roku 1866.

V první fiadû sv˘m zakotvením v ‰irokém ev-

Atmosféra Pinkasovy rodiny zcela jistû pfiinesla

Obr. 3. V˘mar, Nûmecko, budova Zemského muzea, ná-

ropském prostoru. Zaãátek je jako z pohádky. Jo-

Josefu Zítkovi onen základní rozmûr lidské identi-

vrh z let 1862–1863, realizováno 1864–1869. K návrhu

sef Zítek, narozen˘ jako pohrobek karlínského

ty, kter˘ souvisel s romantickou emancipací ev-

obdélníkového pÛdorysu s vûÏemi na nároÏích inspirovaly

‰evce ve sluÏbách eráru (pocházel z chudého

ropsk˘ch národÛ. ZaÏil osobnû a zcela konkrétnû

Zítka italské renesanãní vily. Nad stfiední schodi‰Èovou ãás-

gruntu z vesniãky Bzové u Îebráku), dospûl zá-

Palackého, Riegera, Havlíãka (jemuÏ vzdal hold

tí muzea Zítek umístil kupoli obdobného tvaru, jakou po-

sluhou ryzí obûtavosti své matky (dcery krejãího

sv˘m návrhem jeho hrobu na Ol‰anech) a jejich

zdûji pouÏil u stfiechy Národního divadla.

z Chocerad), ‰Èastné shody okolností a zejména

prostfiednictvím poznal i novou filozofii ãesk˘ch

Obr. 4. V˘mar, Nûmecko, budova Zemského muzea, plán

vlastním pfiiãinûním k nejvy‰‰ím metám spole-

hlavní fasády. Do prvního patra muzea umístil sál pro cy-

ãenského uznání. Onou zásadní ‰Èastnou hvûz-

klus nástûnn˘ch obrazÛ „Odyssea“ malífie Prellera. Muze-

dou se stala skuteãnost, Ïe Zítkova matka zís-

■ Poznámky

um bylo po‰kozeno na konci 2. svûtové války a za Nûmecké

kala v roce 1839 místo pradleny v rodinû

6 Petr KRATOCHVÍL a kol.: Velké dûjiny zemí Koruny ães-

demokratické republiky budova dále chátrala. Do pÛvodní

v˘znamného vlastence a mecená‰e, zemského

ké – Architektura, Paseka, Praha 2009, text TaÈány Pat-

podoby byla opravena aÏ po sjednocení Nûmecka.

advokáta Adolfa Maria Pinkase. Pravideln˘ rodin-

rasové na s. 580–583.

n˘ host, malífi Josef Mánes, neomylnû rozpoznal

7 Zmínky o Zítkovi v zahraniãní literatufie jsou bez v˘jimky

pronikav˘ v˘tvarn˘ talent mladého Josífka, jeho

zcela marginální, vût‰inou v rozsahu maximálnû struã-

bratra Jana i Pinkasova syna Sobûslava Hypoli-

n˘ch hesel v základních biografick˘ch lexikonech a okra-

ta, pfiedurãeného k právnické profesi. VyrÛstali

jov˘ch zmínek ve velk˘ch syntézách k tématu architektury

6

nûj‰í osobností ãeské neorenesance.“ To je jistû

spolu a dokázali své ambiciózní sny (z pohledu

19. století ve stfiední Evropû.

pravda, ale je to trochu málo. Na skuteãnû ev-

kaÏdodenní reality poloviny 19. století) realizo-

8 Publikovan˘ text pfiedstavuje komentovanou anotaci

ropsk˘ v˘znam tohoto tvÛrce se bohuÏel stále za-

vat. Sobûslav Hypolit Pinkas jako jeden z pilífiÛ

pfiedná‰ky, kterou jsem prezentoval v rámci zasedání Ná-

pomíná, coÏ je ostatnû v‰eobecn˘ osud i dal‰ích

ãeské realistické malby a malífi, kter ˘ uspûl

rodní sekce ICOMOS dne 22. 12. 2009 v budovû b˘valé-

osobností ãeské v˘tvarné kultury, které aÏ na v˘-

i v tûÏké konkurenci tehdej‰í PafiíÏe, Jan Zítek ja-

ho Federálního shromáÏdûní v Praze a která byla zpraco-

jimky nemají cizojazyãné monografie a v ‰ir‰ím

ko vynikající a uznávan˘, ve Vídni ‰kolen˘ rytec

vána na základû m˘ch pfiedná‰ek na Akademii v˘tvarn˘ch

svûtovém kontextu zÛstávají stále prakticky ne-

a pozdûji dlouholet˘ profesor první praÏské prÛ-

umûní v Praze a mnou zpracovan˘ch biografick˘ch hesel

myslové ‰koly a Josef Zítek, autor zásadních ar-

pro publikaci Slavné osobnosti v dûjinách Prahy 5, Per-

chitektonick˘ch realizací ãeské emancipující se

seus, Praha 2006, s. 365–369, a dosud nevydaného

spoleãnosti, zakladatel a hybatel ãeského archi-

Slovníku ãesk˘ch architektÛ pro nakladatelství Titanic.

tektonického vysokého ‰kolství.

9 K. KSANDR, 2009, cit. v pozn. 5, s. 16.

7

známé a nedocenûné. Pokusme se krátkou úvahou ZítkÛv evropsk˘ rozmûr pfiipomenout.

8

V ãem byl Josef Zítek architektem evropského formátu?

4


mastr_01.qxd

22.2.2010

13:23

Stránka 5

5

6

Obr. 5. Vlínûves (okres Mûlník), kostel Stûtí sv. Jana Kfitite-

nikajícím prospûchem, vysvûdãením nemajetnos-

tradice v pro ni klíãov˘ch zemích Nûmecku, Francii

le, stav kolem roku 1930. Návrh pochází z roku 1864,

ti a Pinkasovou podporou nakonec zvládl i druhé,

a Belgii. Tato evropská zku‰enost umoÏnila Zítko-

realizováno v letech 1865–1866. Zítkovy skici se staly v˘-

rozhodující kolo v rámci studií na Akademii ve

vi poznat a docenit napfiíklad i aktuální teoretické

chozím podkladem pro Josefa Schulze pfii vypracování závû-

Vídni. Zde byl Ïákem slavn˘ch architektÛ Ring-

premisy Johanna Gottfrieda Sempera, s nímÏ se

reãn˘ch projektÛ kostela.

strasse Karla Roesnera, Eduarda van der Nülla,

prokazatelnû osobnû znal. Semper navíc opono-

Obr. 6. Vlínûves (okres Mûlník), kostel Stûtí sv. Jana Kfitite-

Augusta Siccarda von Siccardsburga, Friedricha

val a doporuãil jeho projekty pro V˘mar a byl ãle-

le, presbytáfi. Hlavní oltáfi z roku 1866 pojat˘ v novoro-

von Schmidta, Teofila Hansena a dal‰ích. Sou-

nem soutûÏní poroty na Rudolfinum. Mimofiádnû

mánském slohu byl vyroben z dubového dfieva. Podle nápisu

bûÏnû se studiem praktikoval ve vídeÀské pro-

dÛleÏité bylo navázání kontaktÛ s v ¤ímû etablo-

na oltáfii byl vûnován kostelu ZdeÀkou, princeznou Lobko-

jekãní kanceláfii Josefa Krannera, vyuãil se fiemes-

van˘m okruhem tehdy v‰eobecnû respektovan˘ch

witzovou.

lu a sloÏil stavitelské zkou‰ky. V roce 1858 získal

nûmeck˘ch prerafaelistÛ v ãele s Petrem Corneil-

prestiÏní ¤ímskou cenu spojenou s cestovním sti-

lem. A jejich prostfiednictvím získal Zítek nako-

pendiem a pfiíslibem kariéry ve státních sluÏbách.

nec i svoji první prestiÏní architektonickou zakáz-

dûjin a politiky vãetnû zrození ideje Národního di-

Ve své dobû dosáhl maxima, v rámci tehdej‰í

ku – projekt muzea ve V˘maru.

vadla. Josef Zítek aktivnû proÏil Slovansk˘ snûm

stfiední Evropy neexistovala kvalitnûj‰í ‰kola a ka-

a v fiadách studentské setniny i revoluãní rok

riérní základna.

PÛsobení Josefa Zítka jako aktivního projektanta potvrzuje jeho naprostou v˘jimeãnost v kontextu

1848. Mnohem pozdûji si bûhem Zítkovy italské

Praxe v ateliéru jeho uãitelÛ, ve své dobû ‰piã-

dobové praxe. Zahrnuje soustfiedûn˘ eruptivní v˘-

cesty zapsal syn jeho mecená‰e a pfiítele Friedri-

kov˘ch vídeÀsk˘ch architektÛ van der Nülla a Sic-

ron v rámci realizace ãtyfi zásadních projektÛ bû-

cha Prellera do deníku: „Josef Zítek je pfies své

cardsburga, dala Josefu Zítkovi mnoho (mimo ji-

hem pouh˘ch osmnácti let. Rekapitulujme: 1863

né i pfiíleÏitost aktivnû pfiispût k soutûÏnímu pro-

projekt muzea ve V˘maru (to mu bylo 31 let), 1867

Josef Zítek po krachu revoluce v roce 1848 ra-

jektu na âeskou spofiitelnu v Praze v letech

soutûÏní projekt Národního divadla, 1871 realizaã-

cionálnû pochopil, Ïe pokud chce realizovat svÛj

1857–1858), stejnû tak i následné pedagogické

ní projekt kolonády v Karlov˘ch Varech, 1876 sou-

Ïivotní plán, to jest stát se architektem, musí to-

pÛsobení na vídeÀské Akademii v roli van der

tûÏní projekt na Rudolfinum (ve spolupráci s Jose-

muto snu mnohé obûtovat. Maximálnû vyuÏíval

Nüllova asistenta. Stipendijní pobyty v letech

fem Schulzem), 1881 stavebnû dokonãeno Ná-

v‰ech vzdûlávacích moÏností, které mu tehdej‰í

1859–1862 vyuÏil Josef Zítek maximálnû neje-

rodní divadlo a v roce 1884 Rudolfinum. Od té do-

úzkoprsá Praha nabízela (âeská stavovská reál-

nom k autentickému poznání architektonického

by nic zásadního neprojektoval ani nerealizoval;

ka, kurz pozemního stavitelství prof. Karla Eisen-

bohatství Itálie od antiky ke gotice a renesanci,

cele se vûnoval pedagogické práci (neuvûfiiteln˘ch

felda v rámci âeské polytechniky), absolvoval zde

ale v rámci prodlouÏeného stipendia i k dal‰ímu

39 let) a aktivnû pÛsobil v nejrÛznûj‰ích poradních

v‰echny, i nepovinné zkou‰ky na v˘bornou a s vy-

zevrubnému poznání evropské architektonické

orgánech a komisích.

zufiivé ãe‰ství pfiíjemn˘ a vzdûlan˘ muÏ.“

9


5

mastr_01.qxd

22.2.2010

13:24

Stránka 6

7

8

9

10

Obr. 7. Praha, Národní divadlo, „volyÀská“ skica, detail.

plexní pohled na architektonickou realizaci, stejnû

a ãeskou. S tímto fie‰ením otevfienû nesouhlasil,

Tato nejstar‰í skica je uloÏená v Mûstském muzeu ve Voly-

jako tak ãiní opravdové osobnosti dne‰ní architek-

protoÏe ho chápal jako formální politick˘ akt, kte-

ni. Ve svém hmotovém fie‰ení je stavba inspirována rene-

tonické scény. Jeho zpÛsob práce popsal ve svém

r ˘ bude mít negativní vliv na kvalitu v˘uky. A na

sanãním letohrádkem královny Anny.

svûdectví kresliã stavební kanceláfie Národního

svém názoru setrval. Politick˘m rozhodnutím se

10

Obr. 8. Praha, Národní divadlo, skica hlavního vstupní-

divadla Josef Fanta.

Vypl˘vá z nûj, Ïe Zítek pfie-

tak poté v rámci Ïabomy‰ích národnostních fan-

ho portálu z dne‰ní Národní tfiídy.

dev‰ím pfiiná‰el my‰lenky, poté korigoval a orga-

gliãkov˘ch sporÛ dostal do pozice nevlastenecké-

Obr. 9. Praha, Národní divadlo, pÛdorys soutûÏního pro-

nizoval, sumu vlastní projektové práce nechával

ho Nûmce. Tuto roli s nadhledem pfiijal a i nadále

jektu na úrovni parteru divadla z let 1865–1866. Zítek

na jin˘ch a byl ãlovûkem spoleãensk˘m, rád uÏíval

pÛsobil ve prospûch odkazu ãeské kultury v rám-

zde sv˘m návrhem dokonale vyuÏil pozemek tvaru nepra-

Ïivota a nikdy se nestal otrokem své profese.

ci nejrÛznûj‰ích památkov˘ch komisí a soutûÏí na

videlného lichobûÏníku.

Josef Zítek byl evidentnû nejenom architektem,

nové v˘znamné budovy (také jako jeden ze zaklá-

Obr. 10. Praha, Národní divadlo, Ïelezn˘ krov, konstruk-

ale i umûlcem. Jeho cit pro v˘tvarnou syntézu, v˘-

ce vytvofiená vojtû‰skou hutí v Kladnû.

bûr spolupracovníkÛ a schopnost usmûrnit je

KfiiÏovatkou Zítkova evropanství byl rok 1864,

v kontextu celkového pÛsobení koneãné realizace

kdy obezfietnû váÏil svoji budoucnost a rozhodoval

byly pfiíkladné. A v neposlední fiadû byl i morálním

se souãasnû mezi tfiemi existenãními a perspektiv-

I symbolická charakteristika Zítkova tvÛrãího

gigantem. Nebyl ochoten svoji vizi pfiizpÛsobit uti-

ními nabídkami profesury – na architektonick˘ch

profilu naplÀuje aktuální evropské trendy. Byl ar-

litárním a ryze komerãním poÏadavkÛm Sboru pro

‰kolách ve V˘maru, Vídni a Praze. Ve prospûch V˘-

chitektem osobit˘m, charismatick˘m a komplex-

postavení Národního divadla. Bûhem stavby pro-

maru mluvila dlouholetá osvûdãená jistota, ale

ním. Jeho projekty se odvíjely od ideového návrhu,

sadil proti vÛli Sboru pouÏití kvalitnûj‰ích a nároã-

bez velk˘ch perspektiv, spí‰e v rovinû lokálního

jednoznaãnû zakotveného v aktuálních souvislos-

nûj‰ích finálních materiálÛ a progresivních tech-

centra. VídeÀ byla v té dobû dynamicky se rozvíjejí-

tech dobové teorie i reálné stavitelské praxe. Je-

nologií, vybojoval bitvu o zachování velkor ysého

ho základem v‰ak byla vÏdy pfiedev‰ím v˘tvarná

spoleãenského zázemí a reálnû umûfiené kapaci-

my‰lenka, prezentovaná ve formû dílãí v˘tvarné

ty hledi‰tû. Po tragickém poÏáru divadla nakonec,

■ Poznámky

„skizzy“. Schopnost vyjádfiit kresebnû a na mini-

kdyÏ nebylo jeho podmínkám vyhovûno, odmítl

10 Josef FANTA: Stavební Bouda Národního divadla v Pra-

málním prostoru základní koncepci stavby v její

kompromis, finální realizaci divadla opustil a pfie-

ze (vzpomínky na tvÛrce a spolupracovníky), Architekto-

hmotové, funkãní i urbanistické funkci je ojedinûlá

dal do rukou svého dlouholetého spolupracovníka

nick˘ obzor, 1914, pfieti‰tûno in: Z. DROBNÁ, cit. v pozn.

(viz kontinuální fiadu náãrtÛ k projektu Národního

Josefa Schulze. Stejnû zásadovû se zachoval

4, s. 398–412, a znovu K. KSANDR 2009, cit. v pozn. 5,

divadla). DÛslednû usiloval o suverénní a kom-

i v pfiípadû rozdûlení ãeské techniky na nûmeckou

s. 69–86.

6

dajících ãlenÛ Klubu Za starou Prahu).


mastr_01.qxd

22.2.2010

13:24

Stránka 7

11

12

13

14

Obr. 11. Praha, Národní divadlo, Pánsk˘ salónek Královské lóÏe, stav z roku 1934. Stropy lóÏe jsou inspirovány renesanãním Adamov˘m stavením na zámku v Jindfiichovû Hradci. Obr. 12. Praha, Národní divadlo, pohled na budovu pfied poÏárem v roce 1881 ze Stfieleckého ostrova. Obr. 13. Praha, Národní divadlo, hlavní foyer. Malífiskou v˘zdobu provedli Mikolá‰ Ale‰ a Franti‰ek Îení‰ek. Inspirací pro interiér se Zítkovi stala zahradní loggie vily Farnesiny v ¤ímû. Obr. 14. Praha, Národní divadlo, pohled na budovu po

15

jejím znovuotevfiení v roce 1883, nalevo fietûzov˘ most Franti‰ka I. Obr. 15. Praha, Národní divadlo, pÛdorys divadla pfied poÏárem v roce 1881.


7

mastr_01.qxd

22.2.2010

13:24

Stránka 8

16

17

Obr. 16. Praha, Ol‰anské hfibitovy, náhrobek Karla Hav-

mimofiádn˘ch zakázek, vût‰inou v soutûÏi s jeho

ler, kter ˘ se se Zítkem seznámil v ¤ímû a pro

líãka Borovského. NavrÏen Josefem Zítkem na Ïádost fiedi-

nejvût‰ími rivaly Ignácem Ullmannem a Antoní-

projekt jej získal a doporuãil. Zámûr byl postupnû

telství spolku Svatobor, medailon K. H. Borovského je dí-

nem Barvitiem, a získal si tak v‰eobecn˘ respekt

roz‰ífien o v˘stavbu muzea antick˘ch sbírek shro-

lem Bedfiicha Schnircha. Náhrobek byl slavnostnû odhalen

a úctu, vyjádfiené i fiadou v˘znamn˘ch ocenûní (zla-

máÏdûn˘ch Goethem a zásluhou Zítkova urbanis-

roku 1870.

tá medaile na Expo ve Vídni, jubilejní medaile cí-

tického fie‰ení pfiedznamenala tato budova vznik

Obr. 17. Beãov nad Teplou (okres Karlovy Vary), hrad,

safie Franti‰ka Josefa I., rakousk˘ ¤ád Ïelezné ko-

nové reprezentaãní ãtvrti mezi zámkem a nádra-

první nerealizovan˘ návrh pfiestavby z roku 1864. Majitel

runy a durynsk˘ ¤ád bílého sokola; jako první byl

Ïím. V projektu Zítek plnû vyuÏil zku‰eností

panství Alfréd Beaufort-Spontini pÛvodnû o projekt poÏá-

jmenován doktorem honoris causa praÏské tech-

z italsk˘ch cest a fakticky tak i do Dur ynska

dal architekta Siccardsburga. Ten byl vytíÏen prací na

niky a roku 1908 byl pov˘‰en do ‰lechtického sta-

uvedl neorenesanãní sloh. Základem byl motiv

stavbû vídeÀské opery, a proto doporuãil svého Ïáka Josefa

vu). Podcenil v‰ak malost ãeského prostfiedí, kte-

monumentální loggie (inspirovan˘ zejména fiím-

Zítka.

ré nedokázalo jeho geniální tvÛrãí kapacity plnû

sk˘mi stavbami Bramanta a Rafaela a Vignolovou

vyuÏít. KdyÏ poznal jeho pravou tváfi, dobrovolnû

vilou Farnesina v Caprarole) a jasná provozní kon-

se stáhl do ústraní a rezignoval na dal‰í projekto-

cepce zaloÏená na ãtyfikfiídlé stavbû s pavilony,

cí metropolí a zdej‰í kariéra byla pfiedzvûstí solidní

vou práci. I to byl jeden z dÛvodÛ, proã jeho jméno

v jejímÏ jádru bylo umístûno monumentální

budoucnosti. Velmi dobrá orientace v místním pro-

po slibn˘ch v˘marsk˘ch a vídeÀsk˘ch zaãátcích

ústfiední schodi‰tû. Kultivovan˘ a do detailu pro-

stfiedí v‰ak Zítkovi varovnû signalizovala existenci

ztratilo v Evropû zvuk.

komponovan˘ interiér byl inspirován pompeján-

silné konkurence, závislost na jeho profesorech

První Zítkovy projekty rozvíjely historizující tva-

sk˘m stylem. Pro prezentaci fresek navrhl Zítek

a pfiímluvãích, jejichÏ vliv byl pfiirozenû doãasn˘,

rosloví neogotiky. Patfiil sem soutûÏní návrh na

progresivní technologické fie‰ení – jejich transfer

a mlad˘ architekt si jistû uvûdomoval i omezující

Votivkirche ve Vídni z roku 1854 a státní zakázky

na odnímatelné dfievûné desky.

faktor svého ãe‰ství v rámci císafiské Vídnû. Pra-

pro nové venkovské kostely ve Vlínûvsi u Mûlníka,

Budoucí projektant Národního divadla byl ne-

ha znamenala reálnou a velmi svobodnou moÏ-

Rakové na Slovensku a Csánalos v dne‰ním Ru-

úspû‰nû hledán v nûkolika kolech a v nepfiehled-

nost uplatnûní jeho schopností v rámci novû etab-

munsku. V historizujícím duchu se odvíjely i ve-

ném prostfiedí pletich, pomluv a alibistick˘ch od-

lovaného studijního oboru architektura, naplnûní

smûs nerealizované rekonstrukãní projekty pro

kladÛ fie‰ení. Zítek byl nakonec vyzván v roce

mladistv˘ch ideálÛ v duchu my‰lenky národního

Zítkovy první klienty – hrabûte Eugena Czernina

1865 do uÏ‰í soutûÏe a koneãnû i povûfien reali-

obrození a emancipace ãeské spoleãnosti a ze-

(JindfiichÛv Hradec, Petrohrad) a Emanuela Beau-

zací, a to na základû posudku sv˘ch vídeÀsk˘ch

jména slibnou moÏnost získat sv˘m zpÛsobem je-

fort-Spontiniho (Beãov nad Teplou). První opravdu

uãitelÛ, ktefií lapidárnû konstatovali, Ïe jeho pro-

dineãn˘ projekt Národního divadla. Tuto lákavou

velkou a v˘znamnou zakázkou, kterou mohl Josef

jekt má ze v‰ech nejvíce pfiedností a nejménû

vizi podporovala Zítkova skeptická a vûcná úvaha,

Zítek dotáhnout od prvních skic aÏ k realizaci, by-

vad. S neuvûfiitelnou tvÛrãí suverenitou a neo-

Ïe by z V˘maru ãi z Vídnû na tuto zakázku dosáhl

la v˘stavba muzea ve V˘maru. Stalo se tak mezi

mylnou jistotou vystihl Josef Zítek podstatu ko-

sloÏitûji neÏ z Prahy.

léty 1862–1869. PÛvodním zámûrem bylo navrh-

neãného fie‰ení jiÏ od prvních drobn˘ch kreseb-

Zvolil Prahu. Zajisté mu to pomohlo jak existenã-

nout a postavit budovu pro prezentaci freskového

n˘ch skic. Jasnû zde definoval hmotov˘ objem

nû (pozice profesora, dûkana, rektora), tak i z hle-

cyklu na téma Odyssea. Cyklus pro vévodu Karla

samostatné pfiedsunuté loggie, napojení na pro-

diska tvÛrãího uplatnûní. Otevfielo mu to ces-

Alexandra a jeho manÏelku Marii Pavlovnu (dceru

zatímní divadlo i scelující charakteristickou silue-

tu k získání nejprestiÏnûj‰ích a sv˘m zpÛsobem

ruského cara Pavla I.) vytvofiil malífi Friedrich Prel-

tu stfiechy. Geniálním zpÛsobem vyuÏil nepravi-

8


mastr_01.qxd

22.2.2010

13:24

Stránka 9

18

19

Obr. 18. Praha, Rudolfinum, kolem roku 1890. âeská

rém dokázal skloubit pfiehledn˘ provoz s my‰len-

spofiitelna se roku 1874 rozhodla na svém pozemku posta-

kou reprezentaãní v˘zdoby – skuteãn˘ Chrám zno-

vit DÛm umûlcÛ jako dÛstojn˘ stánek pro rÛzné oblasti

vuzrození a Zlatou kapliãku. Stmelil k v pravdû t˘-

umûní, kter˘ mûl zahrnovat koncertní síÀ, v˘stavní sály

mové práci poãetnou skupinu umûlcÛ známou

pro obrazárnu i roãní obrazové v˘stavy a prostory pro sbír-

jako generace Národního divadla. Zítek dbal na

ky umûleckého prÛmyslu a fiemesel.

perfektní fiemeslné provedení a vyuÏití nároãn˘ch

Obr. 19. Praha, Rudolfinum, úvodní skica z roku 1875.

stavebních materiálÛ (Ïehu‰ick˘ pískovec, slive-

Architekti Josef Zítek a Josef Schulz zde opustili soutûÏní

neck˘ mramor, ‰umavská Ïula) a nebál se vyuÏí-

podmínky a fie‰ili budovu jako dvû samostatné budovy tvo-

vat ani nov˘ch inÏen˘rsk˘ch postupÛ a technolo-

fiící jeden komplex se dvûma samostatn˘mi provozy – kon-

gií, napfiíklad v Ïelezné konstrukci krovu a kopule

certní síní a v˘stavními prostory. Pfiesto komise doporuãila

nebo pfii instalaci systémÛ vytápûní, osvûtlení ãi

tento návrh k realizaci, podle jejího verdiktu totiÏ doko-

moderního vybavení provazi‰tû. Pfiedev‰ím Zítko-

nale splÀoval provozní i v˘tvarné nároky.

vou zásluhou se tato stavba stala symbolem ães-

Obr. 20. Praha, Rudolfinum, kolem roku 1890. Na hor-

kého národního obrození.

ním snímku je pohled do galerijní dvorany, dole pohled do

SoubûÏnû pracoval Josef Zítek na pfiestavbû

v˘stavního sálu obrazové expozice.

Thunovského paláce v Praze a na stavbû gymná-

Obr. 21. Praha, Rudolfinum, Dvofiákova síÀ, interiér,

zia v Dûãínû. Po exper tním posouzení projektu

stav kolem roku 1890.

Ml˘nské kolonády v Karlov˘ch Varech pfievzal v letech 1869–1881 i tuto stavbu. V druhé variantû projektu zde vytvofiil pfiízemní kolonádu se stfie‰-

20

ní terasou, dokonalou antickou stoou v nadãasodelnou a omezující parcelu a v duchu Vitruviova

vém klasicizujícím hávu, která suverénnû ovládá

hesla „Locus regit opus“ – místo korunuje dílo –

dan˘ prostor.

vytvofiil jasn˘ provozní celek s velkor ys˘m záze-

Poslední velkou stavbou Josefa Zítka byla bu-

mím a akcenty samostatn˘ch fasád, jeÏ indivi-

dova Rudolfina. V soutûÏi v roce 1876 poru‰il

duálnû reagovaly na svoje okolí. Základem pro-

spoleãn˘ návrh Zítka a Schulze dané podmínky

jektu bylo monumentální cítûní, kultivovaná nob-

tím, Ïe celek provoznû rozdûlil do dvou budov

lesa v˘razu a dÛraz na v˘tvarn˘ aspekt celé stav-

spojen˘ch krãkem. Pfiesto nakonec byli vyzváni

by a v‰ech prvkÛ její v˘zdoby. Hlavními inspi-

k dopracování projektu a investorem, âeskou

raãními zdroji byly Sansovinova knihovna sv. Mar-

spofiitelnou, povûfieni realizací, která trvala do ro-

ka v Benátkách, Palladiova Basilica ve Vicenze,

ku 1884. Základem Zítkova a Schulzova fie‰ení

silueta letohrádku Belvedér a v interiéru foyer

je jasné oddûlení obou ãástí pfiehledné, maximál-

Rafaelovy loggie ve vilách Madama a Farnesina

nû funkãní budovy – koncertního sálu a obrazové

v ¤ímû. ¤ada prvkÛ byla pfievzata z úspû‰ného

galerie –, které se projevuje i navenek. Právû

v˘marského muzea. Zítek dÛvûrnû znal nejv˘-

v této budovû vytûÏil Zítek nejvíce z odkazu Sem-

znaãnûj‰í evropská divadla a jejich provozní fie‰e-

perova racionalismu a roz‰ífiil i inspiraãní rejstfiík

ní. Jeho vzorem v‰ak nebyla proslulá milánská

o man˘ristické italské stavby typu bosovaného

La Scalla ani pafiíÏská opera, ale pfiedev‰ím Sem-

Palazzo del Te od Giulia Romana v Mantovû nebo

perova opera v DráÏìanech a vídeÀská operní bu-

Palazzo Massimo di Coloni od Baltasara Peruzzi-

dova na Ringstrasse od jeho uãitelÛ. Pfies tyto

ho v ¤ímû. Interiér koncertního sálu nese zfietel-

zfiejmé analogie a inspirace je v‰ak tfieba konsta-

né stopy inspirace francouzsk˘m klasicismem

tovat, Ïe Zítek zde vytvofiil originální dílo, ve kte-

a kaplí versailleského zámku od Michela Angela


21

9

mastr_01.qxd

22.2.2010

13:24

Stránka 10

24

22

18

23

25

Obr. 22. Josef Zítek sedmdesátilet˘.

leck˘ch fiemesel i vyuÏití nadãasov˘ch technic-

chitekt s pfiehledem a nadhledem, vzdûlan˘, pou-

Obr. 23. Faksimil0e podpisu Josefa Zítka.

k˘ch prvkÛ, napfiíklad prosklené ocelové kon-

ãen˘ a kultivovan˘, informovan˘, osobit˘, tvÛrãí

Obr. 24. Lãovice (okres Prachatice), zámek, stav kolem

strukce dvorany ãi betonov˘ch základÛ.

a velkorys˘. Vysoce pfieãníval horizont sv˘ch sou-

roku 1900. Pohled na hlavní fasádu zámku, kter˘ vlastnil

Josef Zítek od roku 1878 bydlel (a pozdûji také

ãasníkÛ, ale i svého malého národa, jemuÏ zÛstal

Josef Zítek.

zemfiel) v domû ãp. 126/III na rohu dne‰ní Vítûzné

Obr. 25. Karlovy Vary, Ml˘nská kolonáda, návrh z let

ulice a Janáãkova nábfieÏí, neorenesanãní novo-

V˘znam Josefa Zítka ocenily aÏ následující ge-

1869–1871, realizováno 1870–1881. Na místû pÛvodní

stavbû postavené podle projektu Josefa Schulze

nerace. Pfiíznaãn˘ je zejména názor jednoho z je-

empírové kolonády navrhl Zítek dvoupodlaÏní stavbu

stavební firmou Jechenthal-Hnûvkovsk˘. Z domu

ho ÏákÛ, architekta Pavla Janáka, publikovan˘

v klasicistním slohu, s otevfien˘m komunikaãním prosto-

vyzdobeného Myslbekov˘mi kar yatidami kaÏd˘

v roce 1932 v Lidov˘ch novinách: „S Josefem Zít-

rem v pfiízemí a uzavfien˘m promenádním trojlodním ha-

den hledûl na budovu Národního divadla, do níÏ

kem vyvstal ãeskému umûní neoãekávan˘ a vy-

lov˘m prostorem v patfie. Stavebník, karlovarská mûstská

ale nikdy nevstoupil. Po opu‰tûní projektové pra-

pjat˘ zjev v okamÏiku, kdy toho v˘voji bylo nejvíce

rada, z dÛvodÛ úspor poÏádala Zítka o úpravu návrhu.

xe se soustfiedil na zvelebování svého ãásteãnû

tfieba … Zítkem zjevil se tu tvÛrce, kter ˘ naráz

Nad prvním podlaÏím tedy nakonec vznikla jen terasa

vyÏenûného a ãásteãnû zakoupeného panství ve

zvedl architekturu nad doktrínu, v oblasti síly

s dozadu posunutou halou. (Reprofoto z knihy West Bohe-

Lãovicích u Volynû. V nedalek˘ch Malenovicích

a duchovního vypûtí. … Stavbu Národního diva-

mian Spa Triangle, Karlovy Vary 2008)

byl v roce 1909 i pohfiben.

dla vysoko, nad sám úãel zbásnil. … V‰ude v je-

Gabriela. Pfii jeho hodnocení jako „neju‰lechtilej‰ího praÏského interiéru 19. století“

11

vûrn˘ a jemuÏ mnoho obûtoval.

Nemnoho ãesk˘ch architektÛ mÛÏe b˘t skuteã-

ho díle jsou rozhodnutí a proporce, pro nichÏ ne-

nû oznaãeno za svûtové. Nepochybnû svûtobûÏ-

ní pfiedloh. … Îil svou dobu, dostál svému úkolu

ník Adolf Loos ãi morav‰tí Wagnerovi Ïáci jako

velik˘m zpÛsobem.“

12

pfiipomnûl

Olbrich, Gessner, Hoffmann, urãitû i ve své dobû

Emanuel Poche správnû dÛleÏit˘ fakt, Ïe spí‰e

internacionální Petr Parléfi, Jan BlaÏej Santini ãi

neÏ za neorenesanãního architekta je tfieba Jose-

oba Dientzenhoferové. MoÏná i zakladatelská

fa Zítka v pozitivním slova smyslu povaÏovat za

osobnost Jana Kotûr y, jeho následovníci Josef

■ Poznámky

suverénního pfiedstavitele architektonického

Goãár a Pavel Janák, kubista a purista Josef Cho-

11 Emanuel POCHE, in: Praha Národního probuzení –

eklektismu, jenÏ v druhé polovinû 19. století

chol, vûhlasn˘ teoretik Karel Teige, funkciona-

Architektura, Odeon, Praha 1980, s. 164.

ovládl evropskou architektonickou scénu. V rám-

listé Jaromír Krejcar ãi Bohuslav Fuchs, bratfii

12 Pavel JANÁK: Josef Zítek – budovatel Národního diva-

ci Rudolfina není tfieba pfiipomínat v˘znamnou ro-

·lapetové, WrightÛv Ïák Vladimír Karlík. Do této

dla, Lidové noviny, Kulturní kronika, 3. 4. 1932, pfieti‰tû-

li integrální sochafiské a malífiské v˘zdoby a umû-

fiady patfií podle mého názoru i Josef Zítek – ar-

no in: K. KSANDR 2009, cit. v pozn. 5, s. 96–100.

10


Josef Zítek ( ), ãesk architekt evropského formátu

Recommend Documents