6/2010
cena:
1-2
Radnice hlásá
3
Na téma
4
Historie
5
Kultura
6
Policie informuje
6-11
Názory čtenářů
12-14
Spolky a organizace
15-17
Škola a Školka
18-20
Sport
20
Společenská rubrika
21
Inzerce
22
Infocentrum
Policie informuje 15.11. bylo oznámeno na linku 158, upytlačení samce daňka v lese, v katastrálním území obce Radovesnice II. Neznámý pachatel daňka zastřelil, oddělil hlavu s parožím od těla a tuto odnesl. Tělo zvířete nechal na místě. Škoda 40.000Kč. Pachateli hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta.
Josef Václav Sládek Anděl
Josef Václav Sládek Tichá noc
Noc hluboká. Děťátko spalo i ve snách s usmívavou lící a vedle matka dřímající – i ve snách se jí o něm zdálo a slyšela i ve snách těch šust jeho každý, hlas a dech.
Tichá noc se na zem sklání, zlaté hvězdy v tmavém šatě, nikde ani zašeptání, jde tak mlčky, velce, svatě
Noc hluboká. Nad hvězdnou říší ve vysokostech nad éterem bděl Hospodin; a déle šerem jak plula země noční tiší posílal na svět setmělý k dětem své strážné anděly. Děl jeden z nich: “Tam zkolébané v sen blahý milé děcko dřímá s líčkama, hle, jak růžovýma, že miluju je. - Mé je, Pane? Pán usmál se: Ne, jinam jdi, tam nad ním jeho matka bdí.
5kč
Duše má se v krásu její jako norec v moři topí mživou vlnou jen se chvějí upomínek zlaté stopy Tichá noci, hvězdoskvoucí, ukolébej duši v snění jak tvá krása nehynoucí z něhož není probuzení.
6.12. oznámeno vloupání do domu v obci Starý Kolín. Pachatel rozbil skleněnou výplň a odcizil notebook,DVD přehrávač. fotoaparát. Hmotná škoda je vyčíslena na 60.000Kč. Pachateli hrozí za ... více na straně 6
1
Radnice hlásá
Týnecký Zpravodaj Starosta Polák rezignoval a tvrdí: Peníze jsem vrátil
Týnec nad Labem - Že se něco děje na radnici, se po Týnci šušká už nějaký čas. Fakt, že se v pondělí večer sešlo mimořádně svolané zastupitelstvo, dohady utvrdil. Zastupitelé měli na programu zejména jednu záležitost - rezignaci starosty Josefa Poláka. V rukou drželi dokument s názvem „Druhé dílčí přezkoumání hospodaření za rok 2010”. Prováděl jej krajský úřad a našel v něm poněkud neobvyklé transakce. Konkrétně se jednalo o dvanáct výběrů z účtu města, a to prostřednictvím starostenské karty. Šlo o výběry jednou až dvakrát za měsíc po částkách od 20 do 50 tisíc korun v celkové sumě 555 tisíc. „Peníze jsou vráceny,“ uvedl starosta Josef Polák na dotazy zastupitelů. Kdo je vracel? „Já jsem je vracel,“ dodal. „Na co jste je použil nebo chtěl použít?“ ptal se tajemník Vladimír Macháček. „Byly to vybrané zálohy pro starostu,“ odpověděl Josef Polák. „Starosta může půl roku držet 605 tisíc, aby se město dostalo do mínusu? Vždyť to je neoprávněné, to musí být vybrané pro nějaký účel,“ oponoval tajemník. Starosta po chvilce ticha odpovídal: „Byly vybrané, byly vrácené...“ Do toho se vložila žena z (nepočetné) veřejnosti přítomné na jednání zastupitelstva: „Pane starosto, nezlobte se na mě, ale vy nejste schopen odpovědět na otázku. Jste vůbec oprávněn zadržovat peníze? Jaképak vráceno? Zdá se vám to normální a vám všem zastupitelům?“ zlobila se. „My jsme o tom nevěděli,“ reagovali zastupitelé. „Někdo o tom vědět musel, o tom jsem přesvědčená,“ dodala obyvatelka Týnce. V emotivně vypjaté atmosféře oznámil Josef Polák svou rezignaci. „Vyvozuji svou zodpovědnost a rezignuji na post starosty města a člena zastupitelstva,“ řekl. „Už jste měl rezignovat dávno. Vy jste v podstatě vůbec do funkce neměl nastupovat, protože vy toho máte víc....“ houstla atmosféra na zastupitelstvu, až starosta jednání přerušil. Poté dotazy zastupitelů směřovaly k tomu, zda se podobné výběry neuskutečnily i jindy než letos. „Byly tam dva výběry v roce 2009, nevím to přesně,“ odpověděl Josef Polák. „Čtyři lidé podali trestní oznámení,“ padlo také na zasedání zastupitelstva. „Případem se zabýváme,“ potvrdila mluvčí kolínských policistů Petra Čimová.
Z mimořádného zasedání týneckého zastupitelstva, kde starosta Josef Polák (v čele stolu) oznámil svou rezignaci.
A jak se vybrané peníze účtovaly? Do kolonky ostatní platby jinde nezařazené. Kdo nařídil výběry takto účtovat? “Nikdo to nenařizoval, účetní, co vím, volala na kraj, kam to má zaúčtovat,“ odpověděl Josef Polák.
I z řad veřejnosti zazněly připomínky, že současný stav zakládá pochybnosti, co všechno se dá v účetnictví za x let zpátky najít. Zastupitelé podle svých slov chtěli najmout agenturu, která by celé účetnictví prošla. Jenže záměr ztroskotal na částce, jakou by za to muselo město vydat. Nicméně krajský úřad pokračuje v auditu. Kolem případu dnes už bývalého týneckého starosty se objevují další okolnosti – exekuce, soudy. Více informací přineseme v dalších vydáních. Převzato z Kolínského deníku Autor: Jana Martinková
2
Týnecký Zpravodaj
Na téma
Zimní údržba komunikací Nastalo zimní období. Pro některé doba radostí a pro pracovníky zajišťující zimní údržbu doba starostí. Jejich úkolem je zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti na místních komunikacích vzniklých zimními povětrnostními vlivy a jejich důsledky. To, jak je údržba zajišťována se činí s přihlédnutím ke společenským potřebám na straně jedné a ekonomickým možnostem vlastníka místních komunikací na straně druhé. Vzhledem k tomu, že společenské potřeby jsou vždy vyšší než ekonomické možnosti vlastníka místních komunikací, jsou úkoly stanovené v Plánu zimní údržby Týnce nad Labem průsečíkem společenských potřeb uživatelů místních komunikací a možnostmi danými ekonomickými ukazateli rozpočtu obce. Obsahem plánu je proto specifikace činností vlastníka místních komunikací s přihlédnutím k platným právním předpisům v této oblasti. Protože v zimním období není možno závady ve sjízdnosti a schůdnosti odstranit, nýbrž jen zmírnit a vzhledem k tomu, že závady není možno zmírnit okamžitě na celém území obce, stanoví plán potřebné priority údržby, a to jak místní, tak časové. Tyto priority vyplývají z nestejné důležitosti místních komunikací a z technických možností provádění zimní údržby. Vysvětleme si některé pojmy, které jsou uvedeny v plánu zimní údržby: Zimní údržbou místních komunikací se rozumí zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti na těchto komunikacích, které byly způsobeny zimními povětrnostními vlivy a podmínkami (§ 41, odst. 1 vyhlášky). Sjízdnost místních komunikací je takový stav těchto komunikací, který umožňuje bezpečnou jízdu silničních a jiných vozidel přizpůsobenou stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikací a povětrnostním podmínkám a jejich důsledkům (§ 26 odst. 1 zákona). Závadou ve sjízdnosti na místních komunikacích se rozumí taková změna ve sjízdnosti, kterou nemůže řidič předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném dopravnímu stavu a stavebně technickému stavu komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst.6 zákona). Schůdnost místních komunikací je takový stav těchto komunikací, který umožňuje bezpečný pohyb chodců přizpůsobený stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikací, povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst.2 zákona). Závadou ve schůdnosti se rozumí taková změna ve schůdnosti, kterou nemůže chodec předvídat ani při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace, povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 odst.7 zákona). Zimní období je stanoveno v termínu od 1.listopadu do 31.března následujícího roku. V tomto období se odstraňují a zmírňují závady ve sjízdnosti a schůdnosti v rozsahu tohoto plánu. Nastanou-li zimní podmínky mimo toto období, odstraňují se nebo zmírňují tyto závady přiměřeně ke vzniklé situaci a podle možností obce. Odklízení sněhu mechanickými prostředky je z ekologického i ekonomického hlediska nejvhodnější technologií zimní údržby. Sníh je nutno odstraňovat podle možností dříve než jej provoz zhutní. S odklízením sněhu se začíná v době, kdy vrstva napadlého sněhu dosáhne výšky min. 7,5 cm. Při trvalém sněžení se odstraňování sněhu opakuje. Apelujeme na všechny obyvatele, kteří parkují svá vozidla na místních komunikacích, aby při trvalém sněžení parkovali svá vozidla tak, aby byla zajištěna průjezdnost techniky, která zajišťuje mechanické odklízení sněhu. Každoročně totiž dochází k tomu, že při úklidu sněhu a snaze se vyhnout nesprávně parkujícímu vozu, dojde k poškození mechanizace. Následná oprava pak trvá i několik hodin. Pluhování provádí firma pana Josefa Hájka z Týnce nad Labem v tomto pořadí: Masarykovo náměstí a Komenského náměstí, ulice Lžovická, Sadová, Žižkova, Vodárenská, Marie Majerové, Hradská a Studentská, 1.máje, Školská Mannova, Bezručova, Smetanova, Hešova, Havlíčkova (jen část slepé ulice ke schodům) obec Lžovice směrem od benzinové čerpací stanice S+K kolem Cabicárny až na konec k „hájence“ správce lesů 3
Týnecký Zpravodaj
Historie
obec Vinařice od firmy FAVINA směrem k podchodu pod tratí ČD a.s. a dále směrem nahoru k lokalitě „Švestkárna“. Město dále zajišťuje průchodnost ulice Havlíčkova (Malý Kopec) v první řadě schody, dále pak zbytek komunikace, poté zajistí průchodnost chodníku před budovou MěÚ Týnec nad Labem, budovou pošty, před domem čp. 64 a 480, chodník podél zdi v ulici Tyršově směrem od firmy Elektroservis po Sokolovnu, před budovou Hasičské zbrojnice Týnec nad Labem čp. 47, chodník v ulici Tyršově spojující ulici Výmol a Hradskou, autobusové zastávky před domem čp. 2. To je v krátkosti o zimní údržbě vše. Prosíme občany, aby byli trpěliví a brali ohled na omezené možnosti města při zimní údržbě. Sami jistě víte, s jakými prostředky disponujeme. Vždy se ale snažíme, aby nedocházelo ke krizovým situacím. Ne vždy se nám toto daří.
Čas vánoční a Nový rok Vánoce jsou vlastně mladými křesťanskými svátky. Dochované prameny nás poučuji,že se poprvé oslavovaly v římské Basilice sv. Petra 25. prosince 336. Z Říma se oslava těchto svátků rozšířila po celém křesťanském světě. Na Východě se v té době už slavil 6. ledna svátek Epifanie. Dvacátý pátý prosinec se však jako den narození Ježíše Krista definitivně ustálil asi v 7. století. Latinsky se Vánoce nazývají nativitas, což znamená narození. Francie používá názvu Noël. Výraz Vánoce pochází pravděpodobně z německého wihnahtan. Německé wika lze přeložit jako světit a nackt je noc. Příprava na Vánoce začíná vlastně adventem, tedy přípravným obdobím k vlastním svátkům, které oslavují narození Krista. Chápání adventu v jeho prvotním významu v několika posledních desetiletích prakticky vzalo za své. Komerční orientace lidské společnosti úplně odstavila adventní rozjímání a nahradila ho honbou za drahými dárky, atraktivním stromečkem, bohatou hostinou a někdy i nákladnou dovolenou. Na dobu adventní připadá několik svátků světců, ke kterým se pojívalo mnoho lidových zvyků i pověr. Vycházely většinou z křesťanských zvyklostí, ale řada z nich má své kořeny v době předkřesťanské. 30. listopadu se slaví svátek svatého Ondřeje. Je patronem nevěst a tak ten den mladé dívky odlévaly olovo, aby z jeho tvaru usoudily na vzhled budoucího manžela. Jiné třásly stromem nebo klepaly na kurník a z odezvy psa, kohouta či slepice soudily, zda se do roka vdají. Na svatou Barboru dávaly ženy a dívky oblečené v bílém hodným dětem sladkosti. Ten den se řezaly také třešňové větvičky, které se nechávaly do Vánoc vykvést. Pak je dívky nosily na půlnoční mši. Když dívce mládenec “barborku” uzmul a dal si jí za klobouk, přihlásil se k dívce jako její nápadník. Dodnes se slaví svátek svatého Mikuláše, který připadá na den 6. prosince. V ten den chodí svatý Mikuláš, anděl a čert, aby hodným dětem nadělovaly dárky a nehodným uhlí. 7. prosince je svátek svatého Ambrože. Původ obyčeje není zřejmý a slavil se jen v okolí Kolína, Mostu a na Podřipsku. Poslední svatá adventního období je svatá Lucie. Známe přísloví “Svatá Lucie, noci upije”. Měl by se od toho dne den prodlužovat. Přísloví není úplně pravdivé, protože tento obrat nastává až v den zimního 4
slunovratu. Vlastní vánoční svátky v západní liturgii začínají prvními nešporami svátku Narození Páně, které se modlí 24. prosince po 15. hodině a trvají do svátku Tří králů 6. ledna. K Vánocům patří symboly. Za vánoční stromeček vděčíme opatu Kolumbánovi z Luxouilu a Bobba, který chtěl pohanům v Burgundsku přiblížit narození Krista. Ozdobil pochodněmi do tvaru kříže starobylý jehličnan, který pohané uctívali. Tradici vánočních betlémů založil svatý František z Assisi v italské Umbrii, když betlém zaranžoval lidmi a zvířaty naživo. K Vánocům patří jmelí, které mělo chránit stavení proti ohni. Symbolika ryby je velice stará. Zvon svolával věřící k pobožnosti a byl prostředníkem mezi nebem a zemí. Symbolem jsou i zvířata. Těm se dávala o Štědrém dnu výslužka. Tři králové byli tři východní mágové, které vedla za Spasitelem betlémská hvězda. Bývá zobrazována jako kometa, i když ve druhé kapitole Matoušova evangelia v bibli se mluví jen o Hvězdě. Ta kometa se do betlémů dostala zásluhou italského malíře Giotto di Bondone (1267 – 1337). Maloval roku 1304 fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni a inspiroval se pozorováním průletu Halleyovy komety v září 1301. Staročeské Vánoce v 19. století nebývaly tak honosné jako dnes. Důraz se tehdy nekladl na dárky, ale spíše na vzájemnou lásku a přátelství. Několik dnů před Vánocemi hospodyně napekly chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech pekly ještě pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Už od časného rána na Štědrý den praskal v peci i kamnech oheň. Hospodyně připravovaly štědrovečerní večeři. Vařívaly hrách, čočku, několik druhů polévek, mezi nimiž nesměly chybět bramboračka a polévka rybí a pekly kubu z krup a s česnekem. Hospodáři mezitím tajně strojili stromeček a stavěli betlémy. Děti se postily, aby viděly zlaté prasátko. S první hvězdou se zasedalo k večeři. Nejprve přišla na řadu mísa s hrachem. Hospodyně odebraly z mísy po jedné lžíci pro každé zvíře. Pak si teprve nabírali ostatní, podávala se čočka, aby byly peníze, kuba, někde i masitý pokrm a ryba. Kosti hospodář odnesl na talíři pod jabloň. Nakonec se na stole objevila vánočka. Pil se k ní čaj nebo bílá káva.
Týnecký Zpravodaj Nechybělo trochu piva, vína nebo hlt pálenky. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář stromeček ozdobený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Někde stromeček neznali, považovali ho za německý zvyk a tak stavěli betlem. Vyvrcholením byla půlnoční mše. Lidé se sešli v kostele. Vedle oltáře stály jesličky a varhany doprovázely hlasy zpěváků. Z vánočních mší skoro splynula s českými Vánocemi pastorální mše nešťastného rožmitálského učitele Jana Jakuba Ryby (1765 – 1815). Není asi v Čechách a na Moravě kůr, odkud by alespoň jednou v onom vánočním čase nezaznělo “Hej mistře! Vstaň bystře!” Snad největší radost z Vánoc mají dnes děti. V českých a moravských domácnostech dostávají dárky od ježíška, dětem ve Spojených státech, Irsku a řadě asijských zemí nosí dárky Santa Claus, v Holandsku je to Sinterklaas, který je roznáší už 5. prosince, v Norsku je dětem nosí skřítek Misen, ve Švédsku trpasličí dědeček Jultombe. Německu dárky rozdává Weinachtsmann. Lužické děti mají na výběr mezi Ježíškem - Kristkindem a Weinachtsmannem. V Itálii mu říkají Babbo Natale. V Britanii dostávají děti dárky do ponožky v noci mez 24. a 25. prosincem. Dává jim je Father Christmas. Francouzské děti obdarovává Pere Noël. Papa Noel nosí dárky i malým Španělům. V Kolumbii mohou děti dostat dárky od Santa Clause nebo od Ňiňa Dios či od Los Royos Magos. Na “Kanárech dostávají dárky až na Tři krále. Čínští křesťané mají zase svého Tun Čche Lao - Žena. Japonským dětem nosí dárky dokonce sám bůžek Hoteiše. Ruským a ukrajinským dětem naděluje dárky děda Mráz, v Západní Ukrajině Sveti nebo Svjatej Nikolaj a v Srbsku je to v každém případě Sveti Nekolaj. V Chorvatsku vánoční dárky dává děda Božičnjak, katolíkům Jezus a Bulharům naděluje děda Koleda. Je hodně vánočních “mužů”. Dětem je to však jedno. Všechny se těší na dárky a mají z nich radost. V Mexiku tam rozbijí pinatu a v ní shromážděné dárky si rozdělí. I jídlo o štědrovečerní tabuli je různé. U nás se ji obvykle ryba. Ve Spojených státech je to krocan se šunkou a jablečný koláč, v Brazílii pečený krocan, mořské ryby a ovoce, v Mexiku krocan nebo krůta,
Kultura
v Argentině exotická pečínka z páva, ale také selátko a oblíbená krmě je ninos envuettas, což je plátek masa plněný mletým masem, vajíčkem a kořením a v Dominikánské republice jedí krocany prasátko a slepice. V zemi protinožců, Austrálii, se jedí ovocné a zeleninové saláty, dorty i zákusky a nesmi chybět meloun. Ve Velké Britanii dávají samozřejmě přednost krocanovi s pečenými brambory a brokolicí. Mají brusinkové želé, oříšky, čokoládu a biskupský chlebíček. V Rusku se k štědrovečerní večeři podává kachna, palačinky s mletým masem, kaviár, taštičky z nudlového těsta plněné mletým masem, sušenky a dorty. V Japonsku chodí do francouzských restaurací. Kazachstánská tabule, o jejich svátcích zvaných Naoryz, 23. března se skládá z polévky (nafyz kuže), masa, brambor, těstovin v bujónu (bišparnak), koblih (Bataku) a koňského mléka zvaného kumys. V Turecku se v posledních letech slaví Nový rok a k jídlu je krocan. V Keni je 25. prosince ráno zabíjačka a maso zvířete se dělí mezi celou rodinu. A co Silvestr a Nový rok? Poslední den roku je zasvěcen památce papeže Sylvestra I. Původně ten den nebyl spojován s žádnými zvyky. Teprve rozvoj společnosti v l9. století přinesl bujaré rozloučení se starým rokem. Nesmělo chybět pečené selátko, které zaručovalo štěstí, čočka, která rozmnožovala peníze, horký ovar s křenem a jablky a bílá ovarová polévka s kroupami pro zdraví. Na stole nesmělo být nic s křídly či běháky, aby neuletělo štěstí. Z Francie přišly na stůl drobné sladkosti a slané pečivo. Dnes jsou tu i nazdobené chlebíčky a obložené mísy. Z konce 19. století pochází i pití sektu o půlnoci. A na závěr pranostiky k Novému roku: Je-li v pondělí, bude krutá zima, v úterý ještě krutější, ale úrodný rok, ve středu příznivý rok, hodně vína a málo medu, ve čtvrtek mírná zima, parné léto, mnoho ovoce a obilí, v pátek lidé budou hodně mřít, v sobotu hodně ovoce, ale také zimnic a v neděli mírná zima, úrodné jaro a větrné léto. A teď tedy francouzské PF - Pour feliciter vám všem. A jak jste slavili Vánoční svátky, Silvestra a Nový rok Vy, naši čtenáři? Z mnoha pramenů v jeden článek složil ing. Žmolil Horymír
Týnecké muzeum Je tomu už více než deset let, co týnecké muzeum zahájilo svoji činnost. Za tuto dobu si získalo mnoho spolupracovníků z řad našich občanů i z řad týneckých rodáků, kteří nás zásobují novými artefakty hodícími se do expozice týnecké historie. Všem jim za jejich dary i zápůjčky děkujeme. Spolupracujeme úzce i s několika badateli, kterým rovněž za jejich práci ve prospěch našeho muzea děkujeme. Plodná je také spolupráce se zdejší školou, jejíž žáci naše muzeum navštěvují. Často
jsme konzultanty studentů vysokých i středních škol při vypracování jejich semestrálních i diplomových prací. I našich vlastních prací není málo. Troufáme si říci, že jejich počet za oněch deset let se blíží třicítce. Jistě zajímavá jsou setkání s našimi rodáky ze zahraničí, většinou z Kanady, Spojených států amerických i Spolkové republiky Německo. Z Německa často přivítáme i členy rodu Melas, kteří se intenzivně zajímají o život svého slavného předka, který tu u nás v Týnci nad Labem žil a 5
Policie informuje
Týnecký Zpravodaj který je tu také pohřben. Rádi se s nimi o své poznatky podělíme a oni naopak předají své nové poznatky nám. Navštěvují nás celé výpravy turistů z různých míst naší republiky a navštěvují nás i výpravy škol základních, středních i vysoké školy z Ústí nad Labem. Naše muzeum pomáhá městu při oslavách různých výročí svojí činností ediční i činností výstavní. Letos do konce listopadu navštívilo naše muzeum 186 návštěvníků. Je potěšitelné, že jich plná polovina byla z jiných měst, městeček a vesnic naší republiky. Dokazuje to,že o Týnec nad Labem je trvalý zájem, což je potěšitelné. Do listopadu letošního roku proběhly v našem muzeu vedle základní historické expozice tyto tematické výstavy. „Jak se v Týnci bavívali”, “Výstava fotografií a dekorativní tvorby Jaroslava Nováka“, „900 let Týnce
nad Labem a Setkání Týnců“ a “Boje o československou státnost a týnečtí občané”. Na závěr roku ještě muzeum připravilo výstavu zaměřenou na Vánoce a Nový rok. Snad jsme ještě pozapomněli na srpnovou výstavu s názvem “Týnečtí cestovatelé”. Muzeum bylo i hlavním aktérem dvou přednášek. Jedna byla o historii Týnce nad Labem a ta druhá byla uspořádána společně s kulturně informačním střediskem Outdoored pod názvem “Historie trochu jinak”. Byla spojena s autogramiádou knihy vydané k 900. výročí Týnce nad Labem. Tržby z prodeje knih, suvenýrů a za vstupy byly letos 6.147 Kč. Jistě k tomu přispěly i oslavy. Na závěr si dovolujeme popřát všem našim příznivcům, badatelům i návštěvníkům spokojené prožití Vánoc a mnoho štěstí a zdraví v roce 2011. ing. Žmolil Horymír
Policie informuje 15.11. bylo oznámeno na linku 158, upytlačení samce daňka v lese, v katastrálním území obce Radovesnice II. Neznámý pachatel daňka zastřelil, oddělil hlavu s parožím od těla a tuto odnesl. Tělo zvířete nechal na místě. Škoda 40.000Kč. Pachateli hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta. 6.12. oznámeno vloupání do domu v obci Starý Kolín. Pachatel rozbil skleněnou výplň a odcizil notebook,DVD přehrávač.fotoaparát. Hmotná škoda je vyčíslena na 60.000Kč. Pachateli hrozí za krádež, porušování domovní svobody a poškození cizí věci trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta. 15.11. oznámeno vloupání do neobydleného domu v Týnci nad Labem. Pachatel odcizil pákové baterie, kotel na tuhá paliva. Hmotná škoda je 10.000Kč. Pachateli za krádež hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta. 16.11. oznámeno
vloupání do vozidla
v obci Velký
Osek. Pachatel odcizil čelní sklo, doklady, fooaparát.. Hmotná škoda je vyčíslena na 14.600Kč. Trest - až na dvě léta. 26.11. hlídkou OOP Týnec nad Labem v obci Týnec kontrolován řidič osobního motorového vozidla Renault. V řidiči zjištěn muž nar. 1960. Řidiči vysloven zákaz řízení motorových vozidel vydaný Okresním soudem v Kolíně, dále zákaz řízení od městského úřadu. Dechová zkouška pozitivní výsledek. Muž zadržen, sděleno podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Podezřelému hrozí trest odnětí svobody až na tři léta. 30.11. oznámeno vloupání do garáže v obci Radovesnice II. Pachatel přelezl plot, vnikl na pozemek, vstoupil do neuzamčené garáže, vše prohledal,ale nic neodcizil. Pachateli za porušování domovní svobody hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta. nprap. Petra Čimová
Názory čtenářů
Duchovní rozjímání 2 V minulém čísle Týneckého zpravodaje jsem se pokusil objasnit úlohu křesťanství pro zrovnoprávnění žen, protože před jeho příchodem byla úloha ženy proti úloze mužů na nižší úrovni a tato úloha přetrvává v některých částech světa do dnešní doby. Také námět tohoto článku se dotýká duchovní části lidského myšlení. Nečiním tak náhodně. Domnívám se, že tato oblast je ve sdělovacích prostředcích značně opomíjena a čtenáři či posluchači je nenápadně podsouváno 6
mínění, že duchovní stránka lidského života je okrajová a překonaná záležitost, že vychází z vymyšlených podnětů a omezuje jejich svobodnou vůli. Těmto lidem uniká vidění souvislostí mezi ztrátou víry, zvláště u mladé generace a následky, které tento odpad do víry provázejí. Sdělovací prostředky a agresivní reklama se předhánějí ve snaze formovat myšlení lidí ke spotřebě a na upřednostňování hmotných požadavků na úkor duchovního
Týnecký Zpravodaj rozvoje, jakoby materialismus měl být hlavním smyslem života. Svůj omyl si lidé uvědomují většinou až v posledních chvílích života, když už bývá pozdě něco zásadního měnit. Všechny hmotné zážitky bývají zapomenuty a myšlení se soustřeďuje na otázku, jaký byl vůbec smysl života a co bude po smrti. Nejsilnější námitkou, že po smrti je absolutní konec všeho, je tvrzení, že žádný důkaz o opaku nebyl předložen. K tomu se přidružuje úvaha, kde by se taková oblast mohla nacházet, jak vysvětlit krutost a bídu všedního života a zdánlivý chaos vývoje lidské společnosti. Aby člověk mohl opravdu věřit v Boha, musí všemi těmito a dalšími pochybnostmi projít, musí je objektivně a upřímně promyslet a nakonec se jednoznačně rozhodnout. Jestliže se rozhodne správně, uvědomí se, že všechno špatné s čím se člověk setkává, nepochází od Boha, který sám je nekonečná láska, ale od lidí, kteří podlehli zlu, závisti a z ní plynoucí nenávisti, materialismu a sobectví. Nabízí se otázka, jak na dosud uvedené věty reagovat. Má smysl o nich přemýšlet, nebo je přejít rozpačitým mlčením? Kde by mohl být bod obratu a na základě čeho se k němu propracovat? Jednou z možností, jak se k bodu obratu přiblížit je informace o „zkušenosti z blízkosti /prahu/ smrti“, které byly poprvé zahrnuty v knize R. Moodyho z r. 1975 s názvem „Život po životě“ a jeho dalších knih. Následovali autoři E. Kübler – Rossová, K. Ring a další. Tyto knihy popisovaly zážitky lidí, kteří se ocitli na hranici života a smrti. Mnozí z nás zaujímají vůči smrti negativní postoj. Většinou jsme se naučili poznávat smrt z vnějšku, avšak bádání i zkušenost z blízkosti smrti vychází z vnitřku, na základě výpovědi lidí, kteří tuto blízkost smrti prožili během /klinické smrti/. Skoro všichni se shodují v tom, že to je velmi příjemný zážitek, pocit blaha, který tento vstup do smrti přináší. Vnější projev smrti není vůbec totožný s jeho vnitřním projevem a zbavuje nás strachu ze smrti. Co se děje při typickém prožitku strachu ze smrti? Jak již Moody zjistil, neexistují dva úplně stejné prožitky, ale dost z nich má mnoho společného, takže lze vytvořit určité schéma. K. Ring sestavil jakýsi „vzor“ dokonalého prožitku. Začíná pocitem podivuhodného míru a blaha, který dále stoupá k uchvacující radosti a štěstí. V tomto okamžiku si neuvědomuje žádnou bolest ani tělesné pocity. Z toho vytuší, že „umírá“, nebo že právě „zemřel“. Pak je slyšet zvláštní zvuk. Náhle zjišťuje, že z nějakého vzdáleného bodu – z vnějšku hledí na své vlastní tělo. Zdá se mu, že lépe vidí a slyší než před „smrtí“. Všeho dění kolem jeho těla se zúčastní, ale jako pasivní divák. Všechno se tu zjevuje velmi reálně ne jako sen, nebo halucinace. Pak je tažen do temného prázdna, nebo tunelu a má pocit, že se vznáší. Zpočátku se cítí poněkud osamělý, ale i zde panuje výjimečně radostná a slavnostní atmosféra. Náhle se v jeho blízkosti objevuje něco jako „světelná bytost. Tato bytost někdy mluví, někdy ale jen vyvolává představy,
Názory čtenářů
podněcuje k přemýšlení o dosavadním životě a vybízí k rozhodnutí, zda chce žít, tzn. vrátit se, nebo zemřít, tzn. jít dál. To je ulehčeno tím, že před jeho vnitřním zrakem proběhne celá jeho minulost, jako ve filmu. Neuvědomuje si nic tělesného. Existuje jen „duševno“. Rozum ale pracuje logicky a je si vědom obou alternativ, které se na rozhraní života a smrti vyskytují: buď jít v této zkušenosti ještě dál, nebo se vrátit do pozemského života. Obyčejně se rozhodne vrátit se zpět /jinak by nešlo tyto jevy a zkušenosti zkoumat/. Ne kvůli sobě, ale kvůli jeho drahým, jež miluje. Po tomto rozhodnutí prožitek většinou rychle končí. Někdy se rozhodnutí dostaví mnohem později, nebo vůbec ne a pak prožitek pokračuje. Vznáší se dál temným prázdnem vstříc zvláštnímu světlu, které rozněcuje pocity lásky, tepla a absolutního poznání. Pak se dostane do „říše světla“ nadpřirozené krásy a potkává jako na běžícím pásu zemřelé, které během života poznal. A tu se dozvídá, že ještě nenastal čas jeho trvalého pobytu v této oblasti a že se má vrátit „do života“. Normálně si nevzpomíná, jak tento zpětný vstup probíhal, neboť vědomí v tomto okamžiku nefunguje. Někdo si ale přece jen vzpomene, jak se do svého těla dostal – zdá se jakoby nárazem, nebo bolestivým škubnutím. Cítí se to jako „vstup hlavou“. Tento popis „vzoru“ je dokumentován mnoho případy. Lidé s prožitky z prahu smrti tvoří skupinu lidí, jež spojuje ekumenický světový názor. Vypadá to tak, jakoby zážitek lásky na prahu smrti odstranil poslední zbytky náboženské úzkoprsosti a současně i vlažnosti. Ukázal jim takový rozměr „lidství“, který na společném základě jedné víry poznává nekonečnou Boží lásku ke všem lidem. U věřících lidí, kteří prošli prožitkem blízkosti smrti, se vnější náboženství proměňuje ve vnitřní a dochází k odlišnému výkladu nauky katolické církve o duších v očistci. U lidí, kteří před prožitkem nebyli duchovně zaměřeni nastává zpravidla obrat k duchovnímu životu. Obě skupiny si uvědomují, že náboženství se týká schopnosti lásky, nikoliv doktriny církví. K. Ring dodává, že situace, jež vede téměř k smrti, zážitek z toho neovlivňuje. Je jedno, zda jde o násilný čin, pokus o sebevraždu, el. proud, tonutí, věšení, zápas či nemoc, jako příčina téměř smrti. R. A. Moody je povoláním lékař. Jakmile jeho prvá kniha v r. 1975 s názvem „Život po životě“ vyšla, setkala se s velmi kladným ohlasem. Současně vyvolala i řadu nesouhlasných stanovisek, které se snažily dokázat, že se jedná přinejmenším o omyl, v horším případě o šarlatánství. Je zajímavé, jak nepřátelé duchovního pokroku se sjednotí na kritice fenoménů, které se tu a tam ve vývoji světa vyskytují, považují je za neslučitelné s jejich světovým názorem a snaží se je potlačit. Zatímco většina lidí přijímá prožitek blízkosti smrti za důvěryhodný, materialisté a atheisté vymysleli řadu výkladů, které se pokoušejí vysvětlit tyto prožitky jako jevy fyziologické nebo mentální, které mají více společného s nedostatečnou funkcí mozku než s něčím duchovním. Jsou to např.: tunelový prožitek jako pozůstatek vzpomínek na zrození, zvýšená hladina kysličníku uhličitého, halucinace, nest7
Názory čtenářů
Týnecký Zpravodaj ejnost prožitků u různých osob, vznik mozkových opiátů endomorfinů, nedostatek kyslíku, atd. Tento článek je pouze zkráceným výtahem popisu prožitku blízkosti smrti. Motivem pro jeho napsání není někoho přesvědčovat, aby přijal závěry autorů knih, kteří o tomto fenoménu psali. Přijaté stanovisko každého čtenáře Týneckého zpravodaje by mělo vycházet z jeho svobod-
ného rozhodnutí, podloženého objektivní úvahou, event. diskuzí. V případě bližšího zájmu některého čtenáře jsem připraven informaci, v tomto článku uvedenou, doplnit. Přeji všem čtenářům Týneckého zpravodaje láskou naplněné prožití vánočních svátků a v příštím roce 2011 zdraví, spokojenost a důvěru ve věci příští. Vladimír Číha
Jak začalo vodáctví v Týnci nad Labem Rozhodl jsem se zaznamenat vše, co si vybavuji z našeho mládí o partě vodáků z Týnce nad Labem. Začnu od roku 1952, kdy nám většině bylo kolem 15 roků. Po roce 1948, kdy byl zrušen skauting a Sokol nám nestačil, hledali jsme vhodné využití volného času. Potřebovali jsme nějaké pokračování skautingu a nakonec našli. V Týnci nad Labem, při ústí říčky Sváravky do Labe, je překrásné údolí pod vrchem Šibeňák. Na tomto kopci v dávných dobách stávala šibenice. Skrze údolí před regulací protékalo Labe. Na svazích se nacházelo osm chat. Jandovi (rodiče Zdeňky) ve své chatě přežili celou válku. Dvě chaty měli bratři Lískové (otec a strýc Miloše Lísky). Další vlastnil pan Hanuš z Vinařic spolu s kamarády. Byli už starší a na chatu nechodili. Podařilo se nám ji od pana Hanuše vypůjčit. Na chatu rodičů (sroubek) začal jezdit Jarda Slezák z Pardubic se svými kamarády. Byli jen asi o tři roky starší nežli my, dojížděli na motocyklech vždy na sobotu odpoledne a neděli, protože v sobotu dopoledne se tehdy ještě pracovalo a chodilo do školy. Pak začalo údolí žít čilým životem. Na.chatách jsme přespávali a vypili nějakou tu láhev hořčáku nebo výčepní lihoviny. Udělali jsme si volejbalové hřiště a hráli volejbal. V noci jsme chodili na betonek k Labi, vyhrnuli si kalhoty a svítili si baterkou na holé zadky, když okolo za Labem projížděl vlak. Pamatuji se, jak jsem vzal otci v drogerii signální prášek bengál, byl barevný a na skále nad chatou jsme zapalovali barevné ohně. Do této party patřili: Jarda a Mirek Hyršlovi, Pepík Buřival, Franta Horák, Jindřich Koníř, Jarda Šanc, Láďa Adamec, Hora Žmolil, Mirek Janda, Metoděj Janda, Miloš Líska, Zdenka Jandová. U vody bývali Žákovi s dětmi, staří Jandovi a Lískovi. Jezdili jsme na plachetnici jole, kterou měli Jandovi. Při jedné z posledních jízd se za velikého větru zlomil stěžeň. Plachetnice pak při jarní velké vodě uplavala. Začali jsme používat Lískovu pramičku. Jarda Slezák s kamarádem na ni v Semtíně, kde pracovali, udělali převod s lodním šroubem. Když přijeli, vymontovali jsme z motocyklu ČZ 150 motor, přidělali ho do lodě a jezdili s motorem na pramičce. Později jsme používali motor Elton, který měl Miloš Líska. V neděli ráno nás navštěvoval Láďa Pospíšil. Byl o několik roků starší a pracoval jako preparátor v Národním muzeu v Praze. V 8
neděli ráno chodil s flintičkou kolem Labe. Vždy říkal: „Máte to tady pěkné, pěknou partu máte. Až ale začnete chodit s děvčaty, tak se parta rozpadne”. Plachetnice nám uplavala, pramička byla veliká loď, snažili jsme se jezdit ještě na jiných plavidlech. Nejdříve to byly prasečí necky. Potom jsme k obyčejným neckám přidělali špičku. Další lodí byl dřevěný kajak s plátnem na palubě. Dělal se u Hyršlů v bývalém krámě. Postupně jsme se zdokonalovali a další stavba lodě nedala na sebe dlouho čekat. Tentokrát jsme udělali dřevěnou kostru lodě a potáhli ji plechem. Byla asi tři metry dlouhá, upravená pro přívěsný motor. S tou se nám při jedné z nedělních jízd podařilo najet bokem na lano od bagru těžícího písek a loď šla ke dnu. Sami jsme ji nemohli vytáhnout. Velké bylo naše překvapení, když v pondělí byla loď na břehu. Pískaři ji vytáhli. Ve špičce lodi byl fotoaparát. V tehdejší době ještě měchový. Jarka Hyršl ho do šroubku rozdělal, vysušil, dal opět dohromady a foťák fotil normálně dál. Už si nevzpomínám, kdo přinesl bubínkový revolver i s náboji. Stříleli jsme na druhý břeh Labe, kde se pásly kozy. Naštěstí jsme žádnou netrefili. Při jedné jízdě na pramičce Miloše Lísku a Frantu Horáka zastihla bouřka. Do vody uhodil blesk. Prý je zabrnělo celé tělo. Pořádně se vylekali. Miloš Líska měl a stále má velikou vášeň pro lodě a motory na nich. V průběhu dalších let přivezl k vodě několik lodí a motorů. Jezdili jsme na nich nebo za nimi na kulatém prkně, na lyžích, taky na půlce cestovní kanoe, kterou Mirek Jandů zlomil pod jezem v Týnci. Na klasickou cestovku jsme dávali přídavný motor, který se upevňoval na příčnou tyč. Byl to motor z NDR Tümler. Jednou v sobotu, to jsme měli už klíče i od sroubku Lískových, se v noci ztratil Pepík Buřival. Hledali jsme ho až do rána. Ráno jsem dokonce s Jardou Slezákem jel k jeho matce, jestli neodešel domů. Nakonec se Pepík objevil. Spal ve sroubku. Když jsme ho hledali v noci u Labe, kam se šel umýt a osvěžit, minuli jsme se. Všem se nám ulevilo! Dalším zpestřením pobytu v údolí byly jízdy na motocyklu Jardy Slezáka. Řidičák jsme ještě nevlastnili. Jednou to Jarda Hyršl s Frantou Horákem přehnali a zajeli až do města, kde je odchytili policajti. Byli předvoláni do Kolína na Dopravní inspektorát. Spravila to domluva se zápisem do karty, ale žádné další problémy nebyly. Jednou Jarda Slezák přivezl zabitou a vykuchanou
Týnecký Zpravodaj kočku bez hlavy. Nevěděli jsme jak ji upéci. Nakonec jsme ji u Hyršlů dali na pekáč a odnesli k paní Mojžíšové přes ulici. Upekla ji a nevěřila, že to byla kočka. Myslela, že to byl králík. Nechali jsme ji při tom, kočka nám chutnala. Lodě z Chvaletic Mirek Janda s bratrancem Metodějem, zaměstnaným ve Chvaleticích v podniku MKZ, zjistili, že tamní učiliště nakoupilo pro vodácký kroužek nové lodě. Ale kroužek nevykazoval činnost. Po jednání s panem Babákem z učiliště a panem Stejskalem z MKZ jsme dostali klíče od loděnice v Telčicích s tím, že se naučíme na lodích jezdit a budeme reprezentovat MKZ Chvaletice. Bylo to v roce 1954 - nastala důležitá etapa. Začali jsme jezdit do Telčic a učili se na lodích udržet. První jízdy jsme uskutečnili na cestovních lodích. Byly tam skládací kajaky jednomístné, jeden dvoumístný, jedna otevřená kanoe cestovní starého typu žebrovaná (šedivka) a úplně nové cestovky (zvané dýhovky). Další inventář tvořily závodní lodě, nové dýhové: dva singl kajaky a jeden debl byly typu Švéd, kanoe jedna singl a dvě debl. Jízda na závodních lodích, ať už na kajaku nebo na kanoi, nebyla jednoduchá. Kajak měl šířku cca 50 cm, výšku 20 cm a dno bylo vypouklé, naprosto hladké. V kanoích se klečelo na klekačkách na koleně. Když jsme se učili ovládat lodě, mnohokrát jsme skončili ve studené nebo v létě v teplejší vodě Labe. Mezníkem ve vývoji vodáctví byla velká voda na jaře 1955. Tehdy voda zničila loděnici v Telčicích. Dohodli jsme se s panem Stejskalem z MKZ, že lodě dočasně převezeme do Týnce nad Labem a dáme je do Kolínské boudy, která zela prázdnotou. Od té doby začalo údolí pod Šibeňákem žít vodáky nejen v sobotu a v neděli, ale chodili jsme trénovat i ve všední dny. Tady musím naši činnost rozdělit na turistickou a závodní. V rámci turistiky a rekreace jsme jezdili po Labi proti proudu až do Břehů pod elektrárnu v Přelouči. Cestou zpět jsme se jednou stavili na posvícení v Selmicích. Po proudu jsme jezdili hlavně k jezu v Týnci, pod jez do peřejí pod propustí, ale taky až na Doubravku nebo do Veletova na jez. Cestou u soutoku Doubravky s Labem je ostrůvek, kde bývaly na pastvě kozy. Jezdili jsme od jara až do zimy nevyjímaje jízdy při velké vodě. Přes louky jsme se v klidné vodě dostali až za Chrčice, pak vjeli do proudu hlavního řečiště a sjeli velkým proudem zpět. Také jsme při velké vodě jezdili pod jez v Týnci. Lidé, kteří se na nás dívali z mostu, říkali paní Jandové, matce Mirka, že pod jezem jezdí nějací blázni na vodě. S Mirkem jsme si nakonec splnili veliké přání. Odvážili jsme se projet propust v jezu v Týnci. Byl to krásný pocit. Pamatuji se na velikonoční sjíždění Opatovického kanálu. Jeli jsme jednou s Jarkou Šancem na kanoi a Zdenka Jandová na kajaku. V Telčicích šla nějaká paní po pontonovém mostě, a když nás viděla, začala se
Názory čtenářů
modlit, měla z nás šok. Opaťák jsme sjeli několikrát. V sobotu večer jsme chodili do kina v Krakovanech. Do našeho kolektivu chodila i Eva Siřinková. Bydlela na kraji Krakovan. Když jsme míjeli jejich stavení, její matka, která špatně mluvila česky, vždy říkala : „Eva neny, Eva v kine”. Ještě dlouho jsme se smáli. V zimě jsme chodili společně na taneční zábavy v Týnci a do Telčic. V této době se tvořila u vody veliká parta. Lodí bylo dost a tak se náš kolektiv rozrůstal. Někteří jezdili jen rekreačně po okolí, někteří hráli volejbal, další se jen koupali. Na soboty a neděle stále dojížděl Jarda Slezák s kamarády a později i s kamarádkami. U Labe byl rušno až do doby, než jsme odešli na vojnu. Rozloučení se svobodou jsme měli na sroubku Jardy Slezáka. Tam jsme chodili i v zimě. Pamatuji, jak jsme před Vánocemi šli v noci domů přes les a klepali z borovic sníh. Před vojnou jsme se zúčastnili závodů i na hladkých tratích, stali jsme se juniorskými přeborníky ČSSR v branném závodě. Měli jsme jít na vojnu do sportovního armádního oddílu do Prahy na Hradčany. Na vojnu jsme sice odešli společně Mirek Janda, Mirek Hyršl, Jarka Šanc a Míla Holeček, ale vinou Okresní vojenské správy v Kolíně, kde spletli číslo pluku, jsme se dostali místo ke 2. spojovacímu leteckému pluku k 1. spojovacímu leteckému pluku, kde se nesportovalo. Snažili jsme se jezdit na vodě v loděnici v Praze, ale bylo málo času. Při pobytu v Luštěnicích jsme s Jarkou Šancem běhali 6 km do Benátek nad Jizerou do Svazarmu. S nimi jsme dokonce jeli celostátní přebor v Branném vodáctví z Tábora do Prahy. Jeli jsme na pramičkách v pěti lidech. Byly tři etapy. První z Tábora na soutok Lužnice a Vltavy do Kořenska. Dlouho jsme nejezdili a tak ruce na konci etapy byly plné puchýřů. Sestřička na ošetřovně je prostříhala a zalepila náplastí kolem prstu. Další dny už se puchýře nedělaly. Přespávali jsme ve stanech, měli jsme pouze uniformy a tepláky, proto jsme se přikrývali uniformou. Druhá etapa se jela na Orlickou přehradu. Od ní nás na nákladních autech převezli i s loďmi pod přehradu ve Štěchovicích a pak už se dojelo až do Prahy. Problém byl s uvolněním z vojny. Tehdy se nějaký voják utopil a tak jsme dostali (jako) opušťák domů. Skončili jsme na sedmém místě. Velmi příjemné pro nás nováčky bylo, když nám Slávka Hromádková napsala na vojnu pozdravný dopis k Vánocům a potom se dokonce s rodiči Mirka Jandy objevila na vrátnici v kasárnách v Luštěnicích. Po návratu z vojenské základní služby začal zájem o vodáctví v učilišti ve Chvaleticích. Lodě jsme jim museli vrátit. Měli jsme už udělané slalomové kanoe ze sklolaminátu. U Labe jsme už netrénovali na závody, v sobotu a v neděli jsme se u vody rekreovali, vodáci postupně zakládali rodiny a přibývalo dětí. Došlo na slova Ládi Pospíšila. Skladba vodácké party se začala měnit, někteří odešli za zaměstnáním jinam, někteří neměli na vodu čas. Každé léto jsme vyráželi na sjetí některé české řeky. 9
Týnecký Zpravodaj Lodě jsme posílali vlakem ze Záboří do cílové stanice a my jsme jeli za nimi. Hezké byly zájezdy na Doubravku. Z Pařížovské přehrady pouštěli vodu na závody reprezentačního družstva republiky. Využili jsme toho a jezdili asi 5 km při zvýšené hladině vody. Do Pařížova jsme jezdili tak, že jsme na auto Mirka Hyršla (Populár) a Pepíka Buřivala (Škoda 430) přivázali slalomky. Po jednotlivých jízdách jsme se střídali. Velký zájezd byl na Slovensko na Hron. Lodě jsme poslali do Března. Když jsme za nimi jeli, zapomněli jsme ve Zvolenu přestoupit a zajeli si asi 60 km rychlíkem a vrátili se až večer. Hron jsme jeli až na jih do Kozárovců (150 km). Při zpáteční cestě jsme se zastavili prohlédnout si Bratislavu. Nejznámější českou řeku Lužnici jsme sjeli několikrát. Při jedné dovolené jela jako nováček na kanoi Květa Čečelská s Hankou Jandovou. Při sjíždění Staré řeky, kde bylo málo vody, dívky loď prorazily. Byly z toho moc špatné. Loď jsme jim zalepili a jelo se dál. Při jedné dovolené na Lužnici jsme jeli až na Vltavu do Červené. Odtamtud jsme poslali lodě domů a jeli vlakem do Tábora a rychlíkem do Prahy. V kupé jsme byli sami a tak výkřiky na otázku; „Jaké to bylo?” se řvalo „Nebylo to špatné!”. Přespali jsme u Konířů na Hradčanském náměstí a nejmladší Pepík Buřival nestačil chodit vedle do hostince pro pivo. Nutné je vzpomenout plavbu po Ohři s dětmi Šanců a Konířových. Jeli jsme z Chebu až do Pernštejna nad Ohří. Děti byly staré 2 roky, měly v lodi díry, kde mohly i spát a taky že při jízdě spaly. Zajímavá byla i Velikonoční turistická jízda na Sázavě. První den se jelo z Ledče do Českého Šternberka, kde jsme přespali na slámě ve stodole. Ráno jsme dali bagáž na nákladní auto a šli na start. Asi 200 metrů po startu byla propust. Tam jsme se s Jarkou Šancem udělali. Auto už odejelo a my jsme celý den jeli v mokrém až do Týnce nad Sázavou 43 km. Měli jsme ale vlněné svetry a ani to neskončilo rýmou. Vltavu jsme sjížděli z Vyššího Brodu až do Prahy. Přes léto, když se závodilo, byl zákaz pití alkoholu. Na podzim po ukončení závodního a turistického období jsme vždy udělali na Kolínské chatě na rozloučení s vodou setkání, tak zvanou Žábu. Vždy byl gramofon na kliku, nějaké občerstvení a víno. Obyčejně nechyběla matka Jarky Šance a taky se stalo, že rodiče Franty Horáka šli ze zábavy a ještě se u nás zastavili. V zimě jsme jezdili lyžovat. Nejčastěji se zájezdy z Chvaletic. Krásný byl výlet do Pece na chatu Vyhlídka, když nás Mirek Janda vezl autem půjčeným od otce. Spali jsme ve spacácích na půdě. Bylo to moc fajn. Naše parta se i s přibývajícím věkem stále schází, nikoli už v Kolínské chatě (ta byla po roce 2000 zbourána), ale v hotelu Racek. Chtěl bych ještě poznamenat, že i v pozdějších letech se jednotlivé rodiny k vodě stále vracely a vyrážely na řeky. Šancovi s dětmi jezdili, dokonce i Jarka Hyršl s manželkou Hanou byli na Berounce. Žákovi jezdí dodnes do Týnce z Poděbrad a vozí si s sebou na autě loď. Zapomněl jsem se zmínit o Kar10
Názory čtenářů
lovi Valnohovi, který pracoval jako kuchař v Nymburce a tam závodně a dobře jezdil na kajaku. Miloš Líska se věnuje lodím celý život a dnes má na dvoře několik lodí a motorů. Naše období závodění Pokud jsme měli možnost využívat lodní park v Telčicích, nebyl problém jezdit na skládacích kajacích nebo na cestovních kanoích, Na závodních kanoích to pro jejich vratkost bylo o mnoho těžší. Museli jsme se naučit jezdit na kanoích v kleče na klekačkách. Zatáčení bylo přímo hrozné. Náš první závod byl jen turistické sjíždění Divoké Orlice z Nekoře pod Pastvinskou přehradou do Žamberka. Jeli jsme vlakem a autobusem o den dříve. Přespali jsme na Pastvinské přehradě ve stanech a druhý den jsme jeli závod. Jarka Šanc pod jedním jezem prorazil skládačku, musel ji asi kilometr nést do kopce, kde chytil auto, které ho odvezlo s lodí do Žamberka. Na tento závod pouštěli vodu z přehrady a jelo se pěkně rychle. Cíl byl v Žamberku ve stavidle. Naším dalším závodem už na závodních lodích byl „Hanzlův memoriál”. Byl to distanční závod, který se jel z Týnce nad Labem, start byl na ostrově a končil v Kolíně. Délka závodu 13 km. Pro nás, začínající závodníky, dosti náročné. Následovaly závody v Kolíně, v Davli, Mladé Boleslavi, Pardubicích, v Hradci Králové, v Poděbradech, v Praze. Po závodě v Poděbradech jsme se s Jarkou Šancem rozhodli, že se vrátíme do Týnce jízdou po vodě. To jsme si dali. Je to přes 30 km, přenášení jezu v Kolíně, ve Veletově a v Týnci. Dojeli jsme večer pěkně vyřízení. Abychom se zdokonalili v ježdění na závodních lodích, udělali jsme si tréninkový tábor na přehradě Seč. Týdenní pobyt byl úžasný. Jednak jsme trénovali, ale současně se rekreovali. Pepík Buřival měl s sebou kolo, jezdili jsme z lesa do vody na kole. Legrace jsme užili až až. Podobný tréninkový tábor si udělali i naši známí kolínští vodáci na naší Kolínské chatě v Týnci nad Labem vedeni známým Bublou. Bylo to pro nás pěkné zpestření, s několika vodáky a vodačkami jsme se znali. V domácím prostředí jsme trénovali na Labi vždy s plným nasazením. Měli jsme naměřené úseky. Od vysokého napětí to bylo 200 metrů. Od Černé struhy to byl 1 km. Při trénincích jsme se vzájemně hecovali. Psali jsme tak zvanou knihu jízd tréninku, kde jsme zaznamenávali ujeté km. Při závodech jsme běhali podle tratě po břehu a závodníka jsme hlasitě hecovali. Vzpomínám, jak v Pardubicích Slávka Hromádková dojela pěkně vyřízená. Na břehu byl její nastávající manžel, byl z toho špatný. Na závody jsme od MKZ dostali auto Praga RN s řidičem panem Vlasákem, moc nám fandil a rád s námi jezdil. Na auto jsme udělali z dřevěných trámků kozy (štendry) na které se přivazovaly lodě. My jsme jezdili na korbě vsedě. Na závodech se jezdila obvykle délka tratě 500 m,1 km, někdy 10 km a výjimečně byl vypsán i závod na 200 metrů. Ten jsme pro legraci jezdili i na kanoi C
Týnecký Zpravodaj 4. Výsledky našeho závodění byly slušné. Přeborníkem republiky se z nás mimo Svazarm nikdo nestal, ale i 2. a 3. místa byla pěkná. V té době jsme měli i pozvání na krajský tréninkový tábor, který pořádal Krajský, výbor kanoistiky v Pardubicích. Bohužel jsme se nemohli uvolnit ze zaměstnání. Byl u nás na besedě taky otec olympionika Doktora, v té době přeborník ČSR ve slalomu. Na kajacích jezdili Mirek Janda, Jarka Hyršl, Pepík Buřival, Franta Horák, Jindřich Koníř, Vašek Svoboda, Karel Valnoha, sestřenice Jiřina a Zdenka Jandovy, Slávka Hromádková, zkoušela to Vlasta Šilerová a Helena Dariusová a Lidka Dvořáková. Na kanoích C2 jezdil Jarka Šanc s Mirkem Hyršlem, Vojta Vulterin s Pepíkem Hejlíkem. Na kanoi jednotlivců jezdil Vašek Pacák a Míla Holeček. Míla Holeček se k nám přidal po tom, co v Kolíně na loděnici přinesl demižon s vínem a byl vyloučen. Měli chatu ve Vinařících. Při tréninku jezdil vlažně, ale před diváky na závodech to vždy rozbalil a jel velice dobře. Když jsme začali jezdit na lodích z Chvaletic, přečetli jsme si někde v časopise, že se dá postavit loď z novinového papíru a pryskyřice. Koupili jsme v Pardubicích v Umě (Semtín) pryskyřici a začali u Hyršlů v bývalém krámě na kopytě singl kajaku (Švéd) lepit papírový kajak. Jednotlivé vrstvy novin se potíraly pryskyřicí. Síla byla v konečné podobě cca 2 mm. Vrchní paluba byla plátěná, sedačka z laminátu ( sklotextil a pryskyřice). Kajak je stále funkční. Po odevzdání lodí do Chvaletic a ženitbách a svatbách jednotlivých vodáků jsme se dali do výroby laminátových slalomových kanoí. Inspirovali jsme se na návštěvě slalomového závodu na Labi ve Špindlerově Mlýně, kam jsme jeli na motocyklech a přespali jsme na chatě MKZ Chvaletic Sdruželka. Slalomové kanoe byly s krytou palubou, otvory pouze pro závodníka se zástěrkou. Konířovi a Šancovi si později udělali uprostřed paluby otvory pro děti. Zapůjčení kanoe jsme si vyjednali v Pardubicích u kamarádů a použili ji jako kopyto. Lepili jsme na ni vrstvy sklotextilu promazávané pryskyřicí. Zajímavá byla cesta pro kopyto do Pardubic. Mirek Janda, v té době student průmyslovky v Kutné Hoře, si od otce vypůjčil auto. Protože nebylo moc peněz, koupil jen tolik benzinu, abychom dojeli. Ale špatně to odhadl. Při zpáteční cestě nám ve Valech došel benzin. Do Přelouče, asi 3 km, jsme auto s lodí na střeše dotlačili. Nemile nás překvapilo, že po 19 hodině byla čerpací stanice zavřená. Auto jsme nechali stát u ní a loď odnesli na nádraží, že ji jako budeme posílat a odejeli jsme vlakem domů. Druhý den jsme pro loď i auto
Názory čtenářů
dojeli vlakem. Tyto lodě nám sloužily o dovolených i při rekreaci velice spolehlivě. Závodění ve Svazarmu Pracoval jsem v Přelouči a vařil čokoládu. Byl tam zaměstnán i pan Holanec, člen OV Svazarmu a od něho jsem se dozvěděl o branném vodáctví. Pro nás to byla veliká příležitost. Na vodě se jezdilo na pramičce v kleče v pěti závodnících. Závod se skládal z jízdy na vodě na čas. V rámci závodu jsme museli vystoupit na břeh, střílet z malorážky a házet granátem na cíl. Okresní a krajské přebory se jely na 10 km. Po domluvě s panem Stejskalem ve Chvaleticích jsme začali reprezentovat Svazarm Chvaletice. Vyhráli jsme Okresní přebor, pak i Krajský přebor. Kvalifikovali jsme se na Celostátní přebor, který se jel jako závod „Dolů Váhom” na Slovensku na řece Váh z Vrůtek do Žiliny 32 km. Jeli jsme v kategorii dorostenců v roce 1957. Prima bylo, že nás nákladním autem spolu s pramičkou dovezli týden předem do Liptovského Mikuláše a my jsme se během týdne rekreačně projeli až do Vrůtek. Závod se nám potom v neděli vydařil. Stali jsme se přeborníky republiky v Branném vodáckém závodě. Zpátky domů jsme spolu s pramičkou opět jeli na korbě tehdy vysokého nákladního automobilu TATRA 137. Seděli jsme nebo leželi na nafukovacích matracích. Ze Žiliny až do Chvaletic, to byla opravdu dávka. Tehdy jsme to brali s úsměvem. Za Svazarm jsme jeli ještě přebor republiky v dospělých na vojně, skončili jsme sedmí. O tom už jsem se dříve zmínil. Nakonec chci udělat rekapitulaci a projít jména těch, kteří se ve vodácké partě v Týnci nad Labem objevili: Mirek a Metoděj Jandovi, Jarka a Mirek Hyršlovi, Jindřich Koníř, Jarka Šanc, Franta Horák, Karel Valnoha, Pepík Buřival, Miloš Líska, Luboš Bíza, Václav Svoboda, Václav Pacák, Vojtěch Vulterin, Pepík Hejlík, Míla Holeček, Pepík Rozenkranc, Hora Žmolil, Láďa Adamec, Jarda Slezák, Olda Štěpánek, rodina Žákova, rodina Jandova, rodina Lískova,. Slávka Hromádková, Jiřina a Zdenka Jandovy, Vlasta Šilerová, Hanka Buřivalová, Helena Dariusová, Helena Šancová, Hanka Jandová, Eva Horáková, Jana Konířová, Lidka Dvořáková, Eva Kohoutová, Eva Siřinková, Květa Čečelská, Věrka Brabcová. A teď bych rád vzpomenul na ty, které jsme měli rádi a už jsme se s nimi museli rozloučit: Mirek Janda, Pepík Buřival, Metoděj Janda, Karel Valnoha, Vojta Vulterin, Pepík Hejlík, Zdenka Jandová, Věrka Brabcová, Luboš Bíza. V Hradci Králové v květnu 2010 si zavzpomínal Mirek Hyršl. Pro tisk upravila Jitka Hyršlová
11
Týnecký Zpravodaj
Spolky a organizace
Sedmá lampionová procházka Ve středu 27. října 2010, tradičně v předvečer státního svátku, uspořádal turistický oddíl mládeže v Týnci nad Labem sedmou lampionovou procházku. Spolupořadatelem bylo Město Týnec nad Labem a kemp Marina. V 18 hodin se účastníci procházky – děti i rodiče sešli na Masarykově náměstí. Po krátkém přivítání u lékárny vyšli na trasu dlouhou 2 kilometry. Po čtvrthodině se dostavila i tma. Děti nesly nejen lampiony koupené, ale i
vlastnoručně vyrobené. Objevil se tu i lampion pamatující akce minulého století. Na bezpečnost na přechodech dohlížela týnecká policie. V cíli procházky v kempu Marina u Labe jsme vypustili deset létajících lampionů přání. Děti dostaly malé občerstvení a všichni si mohli opéct špekáčky na ohni, který připravil majitel kempu pan Hájek. Příjemné bylo i posezení v bufetu. Akce se zúčastnilo 280 pochodníků. Pavel Knížek
Z činnosti oddílu Kamarád Oddíl Kamarád Vás informuje o své činnosti v roce 2010. Pro děti jsme připravili soutěž, vlníme se s obručí, netradiční olympiádu, kuličkyádu, pochod za velikonočním zajícem a jeho kamarády. Zúčastnili jsme se akce Noc s Andersenem ve zdejší knihovně. V září jsme pořádali akci Pochod do pohádkového lesa, kterého se zúčastnilo přes 400 účastníků. Poslední naší akcí pro veřejnost byla Mikulášská besídka, kterou nám umožnil připravit v salonku vedoucí hotelu Racek pan Kalina, za což mu dík. Akce se zúčastnilo 35 dětí. Kdo chtěl, řekl Mikulášovi básničku, či zazpíval písničku, za což dostal sladkou odměnu. S těmi nejmenšími si hrál andělíček s čertíkem s nafukovacími balonky a prolézali housenku Julii. Taktéž si s dětmi zatancovali. Nakonec si všichni zahráli „čertovské“ bingo a šlo se domů. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se podíleli na zdárném průběhu našich akcí, ať už osobně, či finančně. Popřát jim, ale i všem lidem dobré vůle šťastné a veselé Vánoce, hodně zdraví a štěstí, porozumění a pracovních úspěchů v celém roce 2O11. Za oddíl kamarád Jana Fišerová
SDH Lžovice Dne 4.12.2010 pořádalo SDH Lžovice v hostinci na Cabicárně Mikuláškou nadílku pro naše nejmenší . S čerty se přišlo pobavit 23 dětí. Soutěžilo se o ceny a tančilo v rytmu čertovských písní. Vše proběhlo za přispění sponzorů MÚ Týnec nad Labem a místního podnikatele Radka Buřivala. Věříme, že tato hezká tradice zůstane zachována a těšíme se na příští čertovské setkání.
SDH Lžovice Blanka Douchová 12
Týnecký Zpravodaj
Spolky a organizace
SDH Týnec nad Labem Slovo úvodem SDH v Týnci nad Labem byl založen v roce 1882. K dnešnímu dni má celkem 34 členů včetně důchodců a nezletilých, z toho tři ženy. V zásahové jednotce je 19 členů. Naše řady v letošním roce opustil dlouholetý člen br.Ladislav Rambousek,na kterého bychom chtěli tímto vzpomenout. Získávání mladších nových členů,kteří by chtěli něco dělat, je stále obtížnější,proto se průměrný věk členů zvyšuje. V průběhu roku provádíme kondiční jízdy,opravy a praktickou kontrolu techniky a ostatních prostředků. Ve spolupráci s oddílem kopané jsme v době velkého sucha pomáhali se zavlažováním fotbalového hřiště. V rámci celoroční údržby provádíme v areálu hasičárny sekání trávy,úklid listí,nátěry a opravu vrat.Údržbu a čištění vodních zdrojů.Částečně zajišťujeme průjezdnost komunikací např.kolem fotbalového hřiště až k Labi. Na podzim provádíme přípravu techniky na zimní provoz. Pravidelně se účastníme školení velitelů,strojníků,nosičů dýchací techniky,školení pro práci s motorovou pilou,křovinořezem a rozbrušovačkou.Dalším školením je „ Školení výcvikového roku“. Stručný přehled činností sboru v jednotlivých měsících roku 2010 Leden-únor. - Pravidelná kontrola stavu zásahové techniky, ve velkých mrazech denně. Vyhrnování sněhu v prostorech požární zbrojnice.
pomoc HZS Kolín při odstraňování sněhu ze střech za pomoci výškové techniky. Duben. 12.4.2010 Ve 10:48 Výjezd k požáru porodny prasat ve Svatém Mikuláši – v průběhu cesty odvoláno. 30.4.2010 Pomoc při zajištění pohádkového lesa pořádaného turistickým oddílem ATOM Týnec nad Labem. Květen. 8.5.2010 Účast na dni záchranářů v Kolíně 15.5.2010 Pomoc s dodávkou vody při oslavách 110let SDH Lžovice 31.5.2010 ve23:50 Výjezd k požáru porodny prasat na Kačině Červen. 11.6.2010 Výjezd k požáru silážní jámy Selmice 26.6.2010 Oslavy výročí SDH Ovčáry 29.6.2010 Výjezd k požáru RD Býchory – v průběhu akce odvoláno Červenec. 2.7.2010 v 00:37 Výjezd k požáru rodinného domu naproti Autocentru Hájek 6.7.2010 Účast na okrskovém cvičení ve Starém Kolíně 18.7.2010 ve 02:36 Výjezd k likvidaci padlého stromu na silnici za Pernerovkou Příprava vozidel na technické kontroly a jejich provedení.
13
Týnecký Zpravodaj Srpen. 8.8.2010 monitorování povodňové situace v Týnci 17.8.2010 v 08:10 Výjezd na taktické cvičení „Únik ropných produktů do řeky“se stavbou norných stěn za účasti HZS Kolín,HZS Ovčáry,HZS Nymburk,HZS Kutná Hora a SDH Starý Kolín . 28.8.2010 Účast na oslavách výročí HZS Nymburk s historickou technikou. Září. 4.9.2010 V rámci oslav 900 let města Týnec nad Labem uspořádání výstavy hasičské techniky na náměstí. Pomoc s dodávkou vody při soutěžích u koupaliště pořádaných SDH Lžovice. 18.9.2010 Sraz historických hasičských vozidel na Kačině 19.9.2010 Pomoc při zajištění pohádkového lesa pořádaného pionýrským oddílem KAMARÁD. 28.9.2010 Výjezd k likvidaci padlého stromu na silnici u rozvodny směr Krakovany Říjen. 15.10.2010 v 17:28 Pomoc rybářům s vyčištěním odtoku z místního koupaliště.
Spolky a organizace
Listopad. 20.11.2010 ve 20:11 Výjezd k likvidaci požáru komína v rodinném domku čp.78 v Týnci nad Labem Slovo na závěr. Nezúčastnili jsme se taktického cvičení pořádaného HZS Kolín 6.10.2010 „Zásah na výškovou budovu“ a 8.11.2010 „Zásah na sklady ZZN Kolín“. Cvičení se konala v běžné pracovní době.Chyba je ale zřejmě někde v legislativě tohoto státu.Každý dobrovolný hasič v České republice,aby se mohl zúčastnit nějaké akce si musí vzít řádnou dovolenou.Soukromým podnikatelům se to moc nelíbí a už vůbec nikoho nezajímá,že třeba v noci někomu pomáhal. Kdyby stát zajistil soukromým podnikatelům nějakou malou úlevu třeba na daních, v případě že zaměstnává dobrovolného hasiče a podporuje ho v jeho činnosti,všechno by mohlo vypadat jinak. Zvláště v této době, kdy se stále mluví v souvislosti s šetřením o snižování stavu profesionálů bude dobrovolných hasičů třeba stále víc. Nehledě na to, že v každém místě, místní dobrovolní hasiči mají výhodu časové dostupnosti a znalosti místních podmínek v místě události,proto jsou pro profesionální hasiče velkou oporou. Klidné a spokojené prožití vánočních svátků,zdraví a štěstí v roce 2011 přeje všem spoluobčanům SDH Týnec nad Labem.
14
Týnecký Zpravodaj
Škola a školka
MATEŘSKÁ ŠKOLKA – TÝDEN EXKURZÍ Poslední listopadový týden se děti ve školce seznamovaly s různými povoláními. A tak jim paní učitelky domluvily několik exkurzí. První přišel mezi děti pan fotograf. A na další zážitky z tohoto týdne ve školce jsem se tentokrát zeptala přímo dětí, převážně ve třídě Včeliček. A tady máte jejich téměř necenzurované odpovědi: středa: Návštěva hasičů Otázka: „Co se ti líbilo u hasičů?“ Martin Burďáček: „...helma a skládací žebřík“ Šimon Pánek: „jak stříkaly hadice ... kabel jak se zapínají hadice“ /?? Michalka Jahodová : „...jak ukazovali helmu a potom jak houkala houkačka..“ Vojta Filip: „...motorová pila“ „Opravdu? A na co je ta pila?“ Na auta – když hoří, tak to rozříznou...“ A co jste se ještě dozvěděli? Michalka Jahodová: „Ukazovali nám žebřík, jak se dá vysunovat.“ „A na co je ten žebřík?“ Když se chce třeba zachránit ze střechy kočičku nebo když hoří, tak aby mohli zachránit pána nebo paní.
vat kdo byl nemocný...“ /vysvětlení paní učitelky: „... neměly opravdový počítač, jen takovou maketu..“ Co jste se ještě dozvěděli? Michalka Jahodová: „..že má injekci, náplasti, takové jehličky, které se dávají do ruky, když se vybírá krev.“ pátek: Na poště
čtvrtek: Návštěva paní doktorky Janurové a sestřičky Anežka Vaštová: „U paní doktorky se mi líbilo, že nám dali cukroví. A pekli ho sami. A jako Śtěpánku léčila. A taky se mi líbilo, že Toma léčila. A že jsme si mohli poslechnout Štěpánčino srdíčko.“ Kačenka Pokorná: „ paní doktorka nám dala domů bombíčka“ Nikolka Apolenová: „...léčila Štěpánku a Tomáška a že tekla krev“ /komentář přicházející paní doktorky, která přišla pro Nikolku: „to asi že jsme jako nabírali krev...“ Míša Jareš: „Líbilo se mi, jak přinesla cukroví...“ Kubík Mahelka: „Mně se líbila injekce. Martina píchali. Ale jenom jako...“ Vojta Filip: „..oni měli také počítač, tam musejí ukazo-
Co vás zaujalo na poště – co se vám líbilo? Vendulka Růžičková: „Prodávali tam nějaké hračky, pexesa a kalendáře. A dávají tam balíky.“ Michalka Jahodová: „Tam byly dopisy různý a tiskátka a obálky. Dozvěděla jsem se, že se tam třeba dávají dopisy a nebo se tam můžou dát nějaké obálky, když někdo potřebuje. Líbilo se mi jak tam byly tiskátka a my jsme si mohli něco natisknout.“ (Šimonek přikyvuje.) 15
Týnecký Zpravodaj
Škola a školka
Vojta Filip: „Líbil se mi Pat a Mat, takové nálepky... a mají tam rádio...“ Anežka Vaštová: „..ukázali nám pohledy, dali nám nějaký článek. A líbili se mi panďuláci - plyšová Fifinka, Bobík, Myšpulín a Pinďa“ A co ses dozvěděla nového na poště? „Že se tam posílají balíky.“ „… a pracuje tam Martinkova maminka.“ Martínek Burďáček: „..líbily se mi tam omalovánky“ MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
Z minirozhovorů: „Anežko, co se dělo na Mikuláše ve školce?“ „Čert si označil děti, které zlobily. Robina málem dal do pytle. Mikuláš nám dal pytlíček a ti co byli zlobiví, ti si tam museli dojít do toho vozíku, kde byly ty pytlíčky. A řekli jsme společně básničky: Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, .. a potom ještě: Ťuky ťuky ťuk, už je tady ani muk, řetěz řínčí, metla sviští, děti po chalupě piští.. Ťuky ťuky ťuk, už je tady ani muk. Ten kdo zlobil, at se třese, nůši plnou dárků nese, hodným dětem Mikuláš...“ A Vojto - bylo to těžké s čertem? /váhá/ „asi jo … Ale nebrečel jsem...“ A Mikuláš ti něco přinesl? „Jo.“ A co? „Čokoládu, kalendář...“ (a plný pytlík dalších věcí...)
Naše škola se zúčastnila soutěže Znaky měst Tato soutěž byla vyhlášená společností EKO – KOM. Šlo o pokus o světový rekord – vytvoření co největší galerie znaků měst a obcí ČR vyrobených z odpadových materiálů. Paní učitelka Dušková oslovila žáky několika tříd, zda by z různého odpadového materiálu vyrobili znak Týnce nad Labem. Nakonec vznikly 3 pracovní týmy: z 5.třídy (Kasalová K., Mazurová K., Debelková Kar., Debelková Kat.), z 6. třídy (Hanušová M., Buřivalová T., Pospíšilová K., Komárková L., Kroupová S., Polák J., Lustig R.) a ze 7. třídy (Šancová M., Hodanová M., Bícová D., Klepetková H., Pospíšilová B., Karličovová E., Karličovová B.). Nejprve se kreslily šablony podle našeho znaku a shromažďoval různý odpadový materiál.
A pak se všechny týmy pustily do práce. Používaly různý materiál, například víčka od plastových lahví, plastové lahve, dřívka od nanuků, korkové zátky, roličky od toaletního papíru. Fotografie všech tří znaků byly odeslány a umístěny na webových stránkách www.znakymestaobci.cz Porota vybrala z každého kraje 40 nejhezčích znaků. Jeden z našich znaků, (ten, který byl vyroben týmem ze 7. třídy), byl vybrán . Erb Týnce nad Labem je vystaven na výstavě Středočeského kraje v Zámecké galerii v Kladně od 1.12. 2010 do 9.1. 2011. Od 10.1. bude znak Týnce n.L. vystaven na celorepublikové výstavě znaků vyrobených z odpadů, která se bude konat v Brně. Lenka Hrnčířová
pátá třída
16
pátá třída
Týnecký Zpravodaj
Škola a školka
sedmá třída
výstava znaků v Kladně
Vítání občánků Ve středu 10. listopadu 2010 jsme v obřadní místnosti týnecké radnice přivítali 7 nových občánků Týnce nad Labem. Se svými rodiči, rodinnými příslušníky i známými se této slavnosti zúčastnily tyto děti : Sára Pánková, Ondřej Mikuš, Tomáš Pavel Hruška, Daniela Motlová, Eliška Heřmanová, Lucie Hrušková a Nikola Kaprálová. Všem přítomným se s kulturní vložkou představily děti
z týnecké mateřské školy pod vedením paní učitelky Vondrové. Město věnovalo dětem i rodičům na památku tohoto významného dne věcné dárky, maminky obdržely krásnou kytičku. Všem našim novým spoluobčánkům přejeme do života hlavně zdraví, hodně štěstí a lásky. Libuše Dumanová, matrikářka
17
Týnecký Zpravodaj
Sport
Historie tenisu v ČSR a v Týnci nad Labem Kde jsou ale kořeny historie tenisu ve světě? Opravdu není těžké je hledat. Nejstarší dochované kresby zavedly badatele na Nový Zéland, Faerské ostrovy, na Filipíny, do Číny, do Persie, na sever mezi Eskymáky, ale také do Řecka, do Itálie, mezi Araby a i Španěly. Ve Francii a v Anglii to byl na samém počátku samozřejmě jen sport králů a vyšší šlechty. Netrvalo však dlouho a tenis se stal lidovým sportem, pronikl do Ameriky, do Austrálie, Německa, do severských zemí a také i k nám. Historické prameny nám potvrzují, že ve starořeckých gymnáziích se hrála hra zvaná schairistige. Římané hráli zase trigon, Italové ginoco del pallone, Španělé juego de palata a Francouzi zase jeu de paime. Všechny tyto hry daly základ našemu dnešnímu tenisu. Přibližně stejná byla velikost herní plochy, značné však byly rozdíly v odpalování míče. Na počátku se odpaloval holou dlaní, později rukavicí, ale to už se začaly vyvíjet pálky, pak rakety, i když musíme připomenout, že se někdy míč odrážel i bubínkem. Hry, které předcházely dnešnímu tenisu, vstoupily převratně do života jednotlivých společností a zákonitě se projevily i v umění. Proto Seneca napsal: “Dobrému hráči míč nevrátíš.” Ovidius to popsal takto: “Lehké míče se stejně odrážejí od velké rakety.” A co Horatius:”Když tě začne nudit římská hra, pak hrej míčem, jak to dříve již staří Řekové dělali. “Avicena se dokonce nechal slyšet, že míčové hry převyšují všechny ostatní hry. Petrarca tvrdil: “Dnes, kdy je hra již povolena, je možno hrát klidněji, ve zcela počestné pohodě.” Nahlédněme i do obrazáren. Na krásné rytině ze 14. století jsou v Louvru zobrazena dvě hřiště, na kterých se pravděpodobně hraje jeu de palme. V Anglii je dochován obraz z roku 1641. Znázorňuje Jakuba II., vévodu z Yorku, pozdějšího krále, jako osmiletého s raketou se zkrácenou rukovětí. Starší však je portrét Karla Maxmiliána, vévody Orleánského, z roku 1552. To mu byly pouhé dva roky. Ale i on drží v ručce raketu. Později se tento chlapec, jako francouzský král Karel IX. vášnivě věnoval hře raketou a míčem. Patřil k nejlepším hráčům země. Na slavném anglickém zámku Windsor je dochována malba z počátku 17. století, která velice působivě znázorňuje tenisové hřiště, na kterém je odložena raketa. S čím se hrálo? Nejdůležitější byl míč. Nevíme bezpečně, jak vypadaly míče v dávné minulosti, ale prameny nás informují, že byly zhotoveny z kůže a vyplněny mechem, bambusovými vlákny, fíkovými zrny a dalšími rozmanitými materiály. První zprávy o řemeslné výrobě míčů máme z Francie. Tam král Ludvík XI. vydal 24. června 1460 výnos, kterým nařídil všem výrobcům míčů, aby je dělali jen z dobré kvalitní kůže a zajistili též správnou vycpávku. Nesměla obsahovat písek, křídu, kovové zbytky, vápno, otruby, mech, prach nebo hlínu. A jak tomu bylo s tenisem od počátku v ČSR? V roce 1894, ještě za Rakouska, se pražské kroužky,
hlavně zásluhou J. Cívky a bratří Rösslerů, sloučily v I. český lawntenisový klub v Praze. Postupně pak vznikaly tenisové kluby i na venkově. V roce 1906 byla založena česká lawntenisová asociace. Po vzniku ČSR se přejmenovala na Československou lawntenisovou asociaci. Za druhé světové války se ústředí přejmenovalo na Českou lawntenisovou asociaci. Po osvobození v roce 1945 se znovu vrátila k původnímu názvu. V roce 1948 se tato stala součástí sjednocené tělovýchovy. Jak to začalo v Týnci nad Labem. Poslyšme vzpomínky jednoho ze spoluzakladatelů, dnes již zemřelého Jana Harrera, který pomáhal tenisový oddíl SK Týnec nad Labem založit spolu se Stanislavem Antesem. S výstavbou tenisového dvorce se započalo v roce 1934, když se sešlo několik tenisových příznivců. Pokud se pamatuji, byli to tehdy mladí sportovci Stanislav Vyskočil, Jan Pacák, Jaroslav Pospíšil, Jan Schmíd, František Švadlena (hrával dobře i lední hokej) a další. Byli to členové SK, proto pod jeho vedením a vedením tehdejšího předsedy pana Trojana se tehdy od místních občanů vypůjčili asi 8.000 Kč na celou výstavbu. Ještě si vzpomínám, že na náměstí v hostinci „U Kučerů”, v místě,kde dnes stojí hotel a obchodní dům Racek, byla umístěna pokladnička, kam hosté přispívali na výstavbu tenisového dvorce. Na výstavbu tenisového dvorce přispěli i hosté z Prahy, kteří sem jezdili do Týnce nad Labem na letní prázdniny a dovolené. Byli to většinou přední pražští herci a filmaři, včetně populárních Vlasty Buriana, Jindřicha Plachty, Dáši Frýbortové a dalších. Na výstavbu dvorce byl zajištěn placený odborník pan Rytina, který stavbu dvorce za spolupráce všech zájemců prováděl. Výstavba dvorce byla prováděna jednoduchým způsobem bez škvárového podkladu, jen pouhým planýrováním stávající louky, která byla v místech hrací plochy trochu vyštětována kameny a pak opět poházena hlínou. Po zpevnění povrchu ručním válcováním byla plocha posypána vazným miskovickým pískem. Dvorec byl umístěn asi 15 m od Labe, poblíž příjezdové cesty, v poloze východ - západ. Před ním byla umístěna jednoduchá dřevěná klubovna, kterou navrhl a postavil pan Josef Zámiš, místní tesařský mistr. Jelikož tato byla prakticky bez podezdívky, pamatuji se, že jsme měli často obavy, aby při povodních chata neuplavala. Na kropení dvorce bylo zabudováno kyvadlové čerpadlo. Namátkou si vzpomínám, že kropení dvorců nebylo lehké, zejména pro toho, kdo pumpoval. Práce rychle pokračovaly a už v létě 1934 se pod instruktorem Rytinou začalo hrát. Bydlel v nové klubovně, jako správce tenisového hřiště. Nosil dlouhé bílé kalhoty a bílý svetr s modrým pruhem. Učil zájemce držet raketu a předváděl i údery. Tenis moc hrát neuměl, ale nám i děvčatům se líbil. Josef Číha
18
Týnecký Zpravodaj
Sport
Z týneckého tenisu V sobotu 4. září 2010 se na našich tenisových dvorcích v rámci Setkání hráček a hráčů. Výsledky byly: Dvouhra starších žáků: 1. Jakub Fousek 2.Přemek Pazderka 3.Michal Buriánek Dvouhra dospělých: 1.Libor Palivec 2.Tereza Březinová 3.Barbora Březinová Čtyřhra mužů: 1.Josef Kozel–Mašek 2.Tomáš Landa- Vít Kratochvíl 3.František.Posolda – Karel Špinka
Týnců konal turnaj ve dvouhrách. Účastnilo se 18 Slavoj Žiželice TJ Sokol Týnec nad Labem Slavoj Žiželice Slavoj Žiželice TJ Sokol Týnec nad Labem TJ Sokol Týnec nad Labem Hrochův Týnec TJ Sokol Týnec nad Labem TJ Sokol Týnec n.L.
V sobotu 18. září se konal 27. ročník Týnecké rakety za účasti 14 hráčů Dvouhra neregistrovaných: 1.Fiedler St. Praha 2. Jan Navrátil TJ Sokol Týnec nad Labem 3.Jakub Fousek Slavoj Žiželice Dvouhra registrovaných: 1.Tomáš Landa 2.Kamil Havlíček 3.František Posolda všichni TJ Sokol Týnec n.L. Čtyřhra registrovaných:
1.Landa – Havlíček 2.Fiedler st. a ml. 3.Posolda – Pařík
TJ Sokol Týnec nad Labem Praha TJ Sokol Týnec nad Labem
Čtyřhra neregistrovaných:
1.Navrátil st. – Zámiš 2. T.a B.Březinovy 3.Pazderka – Hromádka všichni TJ Sokol Týnec nad Labem
25.ročník Memoriálu veteránů Jendy Harrera za účasti 24 veteránů – veteránek Dvouhra do 60 let: Čtyřhra do 60 let: Čtyřhra nad 60 let: Dvouhra žen: Čtyřhra žen:
1.MUDr.Jan Harrer 2.ing.Richard Jelínek 3.Richard Jelínek ml. 1.O.Šindelář – M.Truxa 2.ing.J.Šindelář – K. Špinka 3. MUDr. J.Harrer- J.Heincl 1.L.Mazurkiewicz – R.Jelínek 2.P.Hofrichter – E.Stus 3.J.Kysela – Kláška 1.Věra Fousková 2.Helena Poláčková 3. Jana Matoušková 1.J.Matoušková – V.Fousková 2.Poláčková – Novotná
Hradec Králové Praha Praha TJ Sokol Týnec nad Labem TJ Sokol Týnec n.L. Hradec Králové, Kolín TJ Sokol Týnec n.L. Praha Sp.Pečky, Turnov Sp.Pečky, Praha TJ Sokol Týnec nad Labem Kolín TJ Sokol Týnec nad Labem TJ Sokol Týnec n.L. Kolín, Plaňany
19
Týnecký Zpravodaj
Sport
Nominační turnaj žactva a dětí 3.října 2010.Účast 27 žáků a dětí. Dvouhra starších žáků a žákyň: 1.K.Mazurová 2.J.Mazura 3.P.Pazderka Dvouhra mladšího žactva: 1.M.Vítová 2.D.Pokorný 3.D.Vítová Dvouhra dětí do 10 let: 1.T.Robovský 2.D. Nehasil 3.L.Poklop
Slavoj Žiželice Slavoj Žiželice TJ Sokol Týnec nad Labem Slavoj Žiželice Elektrárna Chvaletice Slavoj Žiželice všichni TJ Sokol Týnec n.L.
Vánoční turnaj ve čtyřhře mužů a žen se bude konat 25.prosince a 26. prosince 2010 ve sportovní hale v Týnci nad Labem. Josef Číha
Společenská rubrika
Společenská rubrika Životní jubilea oslavili tito naši spoluobčané : Listopad 2010
Josef Suk Miloslava Brunclíková František Kostelecký Milada Šmídlová Růžena Koutová
Týnec Týnec Týnec Týnec Týnec
nad nad nad nad nad
Labem Labem Labem Labem Labem
Prosinec 2010
Bohumil Kurka Emilie Hájková Marie Řehounková Marie Horáčková Květoslava Žáková Pavel Hloušek Květa Brabcová Božena Zámišová Věra Valášková
Týnec nad Týnec nad Vinařice Týnec nad Týnec nad Týnec nad Týnec nad Vinařice Týnec nad
Labem Labem Labem Labem Labem Labem Labem
Všem jubilantům k životnímu výročí přejeme hodně zdraví a pohody do dalších let života. Naše řady opustil:
Bohuslav Šplíchal - Týnec nad Labem
Město Týnec nad Labem vyjadřuje upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Libuše Dumanová - matrikářka 20
Týnecký Zpravodaj
Inzerce
SATELITNÍ KOMPLETY, SET-TOP-BOXY ANTÉNY PRO PŘÍJEM DIGITÁLNÍ TV Prodej, montáž a zaměření TV antén, a satelitů Montáž společných televizních rozvodů JIŘÍ MATOUŠEK Studentská 589, Týnec nad Labem tel. 602585210
21
Týnecký Zpravodaj Tip na výlet Infocentrum Outdoored připravilo na začátek roku 2011 čtyři mikrobusové výlety do hor. Zvolili jsme střediska, kde se můžete věnovat jak sjezdovému lyžování, tak i běžkám. Pro běžkaře jsou připraveny okruhy nebo návrh trasy, na jejímž konci bude u horské chaty čekat mikrobus. Samozřejmostí je servis lyží a horký nápoj. Odjezdy jsou v 7.00 hodin od infocentra na Masarykově náměstí.
8. ledna – Horní Mísečky 22. ledna – Říčky - Orlické hory 12. února – Bedřichov – Jizerské hory 5. března – Horní Mísečky Pokud budete mít zájem, bude Vás na běžkařské trase doprovázet instruktor. Podrobnosti v infocentru. Pavel Knížek
Zamykání Labe Loučení bývá vždycky smutnější než vítání, tedy pokud se zrovna neloučíme s hladomorem, antibiotiky či prozatímní vládou. My jsme se vlastně loučili s létem. A nebo jsme vítali zimu? Každopádně, smutní jsme nebyli. 12. listopadu jsme otevřeli zimní blok cestovatelských besed v infocentru, tentokrát besedou Na mořském kajaku kolem Skandinávie. Povídání s Lubomírem Drápalem bylo zajímavé a velmi milé, ale večer tím nekončil! Pozvaní seakajakáři a odvážnější z vás se přesunuli do prostoru loděnice pod Hradem, kde na ně čekalo Labe, indiánské teepee, něco na zub i něco na zapití. Užili jsme si zkrátka hezký večer se vším všudy. Ale to nejdůležitější nás ještě čekalo. V sobotu dopoledne nám náleželo zamknout Labe a rozloučit se tak s kajakářskou sezónou. Přizvaní hosté a kamarádi kajakáři s sebou přivezli na 20 kajaků. Když se všichni posadili na vodu, scenérie týneckého ostrohu působila nevšedně a snad až exoticky. Že jsme pořád ještě v Polabí, nám ale dokázala Hadoška, která připlula z temných luhů a říčních ramen, aby se rozloučila a
uložila se k zimnímu spánku. Děti jí na cestu popřály, „aby se jí dobře spalo a nezapomněla se na jaře vrátit”, na krk jí navlékly klíč a předaly ji panu Drápalovi, který ji slavnostně vypustil do proudu Labe. Sportovci se pak vydali na cestu společně s ní. Ostatní se na břehu mohli občerstvit, mohli vyzkoušet kajak nanečisto či se projet na pramici. Čas pomalu a nenápadně plynul, výprava se vrátila v pořádku a lidí v loděnici ubývalo. S posledním paprskem den u řeky skončil. Zdá se, že jsme zamkli právě včas, čtrnáct dní nato Týnec pokryl bílý sníh a vzduch najednou jako by voněl skořicí a purpurou. Chtěli bychom Vám za Outdoored poděkovat, nejen za účast na Zamykání Labe, ale za Vaši přízeň po celý rok. Jsme rádi, že se s Vámi můžeme potkávat při velkých akcích, v infocentru nebo jen každý den na náměstí. A přejeme si, abychom se potkávali i nadále, protože vymyslet zážitek zdaleka není všechno. Dobrou polovinu ho udělají spokojení návštěvnici. A Vám přejeme klidné vánoční svátky a do nového roku hodně zdraví, štěstí a taky kapku dobrodružství. Za Outdoored Jana Ryantová
Týnecký zpravodaj, zpravodaj města Týnec nad Labem, vedoucí redakční rady p. Václav Svoboda, vychází jednou za dva měsíce uzávěrka vždy 15. příslušného kalendářního měsíce, sídlo MěÚ Týnec nad Labem, Masarykovo nám. čp. 1, PSČ 281 26 tel.: 321 781 100, fax: 321 781 493, e-mail:
[email protected] Tisk: Digi-press Kolín s.r.o. Zapsán do evidence periodického tisku s číslem evidenčním MK ČR E 10006. 22
