Josef Hrdinka 20.11.2007 Křesťanův růst v Kristu a v církvi Úvod: Na Biblické konference v Collonges zaznělo téma: Jak sdělit člověku evangelium v 90 vteřinách? Zvlášť v dnešní době konzumu a zábavy. Jak o tom hovoří odborníci ve dvou knihách, které nedávno vyšly: Niel Postman s názvem Ubavit se k smrti a Peter Hahne s názvem Šokující analýza, KONEC LEGRACE, která přináší informace o rozpadu nejen německé, nýbrž celé evropské společnosti i její kulturní tradice. Jak tedy dnešním lidem stručně a přesvědčivě sdělit poselství evangelia?
Všechny nejrůznější formy zvěstování ve své podstatě lze shrnout do dvou základních: (a) sdělit evangelium lidem verbálně či vizuálně a (b) také je lidem prokazovat svým příkladem a činy lásky. (a) První způsob je zvěstování – Pán Ježíš Nikodémovi v jedné sdělil podstatu spasení v jedné větě: Jan 3,16. Vyslovení této jedinečné věty netrvalo ani 90 vteřin a obsahuje úplně všechno o Bohu, člověku a řešení našeho problému i o budoucnosti. Nejdůležitější slovo zní „Bůh miloval“ – miluje. Základem náboženské víry nejsou teologické pravdy a bádání, ale VZTAH – láska. Základem poselství evangelia by měla být Boží láska vyjádřená v Kristu. Bez lásky jsem jen zvučící zvon, řekl Pavel. Mluvme s lidmi o tom, že Bůh nás má nesmírně rád. (b) Druhým způsobem zvěstování evangelia je ukazovat lidem Boží lásku v praktickém životě. Kristus řekl učedníkům: „Podle
toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jn 13,35) Zvláštní spojení: učednictví a prokazovaná láska k sobě i navzájem i k druhým lidem. Dnes budu hovořit o lásce křesťanů, ale vlastním
tématem nebude láska, nýbrž náš povahový a osobnostní růst. V dnešním světě si většina lidí musí lásku „zasloužit“ – už děti dárky svým chováním, výkony ve škole, aktivitou, úspěchy. „Koupím ti, dám ti, budu tě mít rád – když budeš...“ Reciproční, obchodní vztah je normální, láska bez podmínek je atypická. Příklad: Řeknu vám příběh. V prostorách věznice v USA se sešli vězeňští kaplani – duchovní společně s odsouzenými. Vyměňovali si zkušenosti a informace potřebné k práci. Po určité době rozhovorů se o slovo přihlásil jeden inteligentní muž. V naprostém tichu vyprávěl svůj příběh. „Jsem lékař. Měl jsem svoji soukromou lékařskou praxi. Jako dobrý a vyhledávaný lékař jsem prosperoval. Vyhledávalo mne stále více pacientů. a byl jsem vyčerpaný. Začal jsem si brát povzbuzující léky a časem jsem se stal závislý na drogách. Uvědomil, že potřebuji pomoc někoho kompetentního. V zoufalství jsem přemýšlel, za kým bych mohl jít s prosbou o radu a pomoc. Rozhodl jsem se jít za svým kazatelem. Když jsem mu svůj příběh vylíčil, pozoroval jsem u něj změnu. Přísně mne napomenul, odsoudil a řekl, že s tím nechce mít nic společného. Byl jsem zklamaný, od kazatele jsem čekal radu, pomoc a modlitbu, ne odsouzení. Jsem ve vězení právem. Ale chci vám říci: „Až za vámi přijde někdo, kdo prožívá problémy, vyslechněte ho a pomozte mu, protože on potřebuje lásku a pomoc, ne odsouzení.“ Tuto skutečnost si uvědomil i pisatel dnešního základního textu:
Základní text: 1 Kor 13,1-8. Zde je popis lásky agapé. Trvalo mi léta, než jsem poznal, že apoštol Pavel zde lásku používá spíše jako příklad něčeho hlubšího a podstatnějšího v křesťanově životě. Tuto kapitolu je třeba číst celou a zasadit ji do kontextu celého Pavlova dopisu.
Čtu dál 1 Kor 13,9-13. Přemýšlel jsem nad slovy v. 9-11. Apoštol se zde zmiňuje o dětství – „když jsem byl dítě“ – a pak hovoří o tom, že dospěl- „stal jsem se mužem“. Co tímto obrazem chtěl říci? Vzpomíná Pavel na své dětství a na svoji pubertu v Tarsu? Nebo myslí na jinou skutečnost? Proč do didaktického dopisu Korintským apoštol začlenil tuto kapitolu o lásce, která tematicky „vyčnívá“. Jaké poselství chtěl Pavel a také Pán Bůh předat křesťanům v Korintu a věřícím v budoucnosti? Co znamená jeho zmínka o „dětském smýšlení“? Nyní uvedu několik informací o pozadí tohoto textu.
I. Pozadí napsání „velepísně“ o lásce 1. Pavel zakládá sbor v Korintu. Sk 18,1-17. V tomto bohatém rozmařilém a pohanském městě se zjevila moc evangelia. Pavel v úvodu dopisu odhaluje, s jakými obavami přišel na své druhé misijní cestě jako misionář do Korintu: „Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním.“ (1 Kor 2,1-3) Kolik modliteb zde vyslovil za kolik bezesných nocí! Stálo to však za to! Po roce a půl intenzivní práce založil živý sbor předně z obrácených pohanů. Tento nový sbor dobře zorganizoval, ustanovil starší a odjel do Sýrie. Asi po 4 létech mu do Efezu členové rodiny Chloé přinesli zmalomyslňující zprávy ze sboru v Korintu: „Většina členů je na vyloučení a sbor je na rozpuštění. Pohanské praktiky pronikají do sboru. Členové jsou duchovně slabí, nerostou. Tebe odmítají uznávat jako apoštola Ježíše Krista. Toleruje se hřích! Někteří se zapletli do incestního vztahu (krvesmilstva), jiní se soudí před světskými soudy, další jedí maso obětované modlám, z večeře Páně se stalo obžerství. Při bohoslužbě mluví jeden přes druhého nesrozumitelnými jazyky, zvlášť ženy. Někteří už nevěří ani ve vzkříšení jak jsi je tomu učil…“
2. Důležité oblasti růstu. Odpadlí členové a celý sbor by si zasloužil „vyloučení ze svazku sborů“. Apoštol přemýšlí, co má dělat. Z listu Korintským vysvítají dva důležité principy Pavla důležité pro náš duchovní a osobnostní růst. Prvním principem je
A. Růst v lásce. • Apoštol se rozhodl, co má udělat. Pavel byl temperamentem „cholerik“, aktivní a zacílený muž, kterého nezlomily ani problémy. I když ho bolely zprávy z Korintu, nezlomil nad věřícími z Korintu hůl a neodepsal je, nýbrž rozhodl se jim pomoci. Projevil skutečnou lásku. • Napsal dopis korintským věřícím. Důležité je sledovat „tón“ úvodních vět: „povolaný apoštol Krista Ježíše“, církvi Boží v Korintu. Věřící v Korintu oslovuje „posvěcení v Ježíši Kristu a povolaní svatí“. Po laskavém úvodu následuje plných 12 kapitol teologického vysvětlování. Co kapitola, to problém: pohled na Boží služebníky (3), Pavel a sbor v Korintu (4), problém krvesmilstva (5), soudy věřících (6), manželství a zdrženlivost (7), maso zasvěcené modlám (8), ohled na druhé 10), večeře Páně (11), duchovní dary (12). Už dost vysvětloval a dokazoval. Kapitola 13 je vsuvkou do teologického textu. Pavel píše nejtěžší dopis svého života – vyznává lásku těm, kdo ho odmítají, kdo padli do hříchu, kdo by si zasloužili spíše tvrdé pokárání! • Teolog a lingvista Pavel dobře znal 8 řeckých výrazů označujících různé typy lásky: 1. Filein – láska přátelská, bratrská. 2. Caritas – soucit, láska dobročinná.
3. 4. 5. 6. 7. 8.
Storge – přátelství tolerance a důvěry. Ludus – flirt, hravá láska bez závazků. Eros – romantická láska sexuálně zabarvená. Pragma – pragmatické připoutání. Mania – majetnický a žárlivý vztah. Agapé – nepodmíněná láska z vlastního rozhodnutí! Pavel v 1 Kor 13 používá slovo AGAPÉ. Dobře věděl, co píše: „Mám vás rád, i když si to svým jednáním nezasloužíte.“ (1 Kor 13,4-8). Růst v lásce je indikátorem růstu povahy každého křesťana. Tím druhým principem Pavla je:
Růst jako takový. Když nás Pán Ježíš povolal a prožili jsme obrácení, zasadil do našeho srdce semínko Božího království, které roste. Slovo růst je nejdůležitějším slovem v celém světě, v přírodě, v životě lidí i v církvi. Pán Bůh každého z nás povolal ke změnám života, k růstu naší povahy. Přečtu dva významné texty Písma: Mk 4, 26-29 a Ef 4,13-14 Příklad: Nedávno si mi na pastorační návštěvě posteskla jedna mladá sestra: „Za těch 15 let, co jsme spolu, se můj manžel vůbec nezměnil – ve své povaze, ve svém jednání.“ Znám jejího manžela od dětství. Ukázal jsem jí na řadu oblastí, ve kterých ho Pán Bůh změnil a ona to uznala! Příklad: Apoštol Pavel si při psaní dopisu Korintským možná vzpomněl na svoji zkušenost s Janem Markem. Na první misijní cestu šel s Barnabášem a Markem (Sk 13,5). Když nastaly problémy, Marek se vrátil do Jeruzaléma (13,13). Po určité době Pavel pozval Barnabáše na druhou misijní výpravu. Barnabáš chtěl vzít také Jana Marka. (Sk 15,37) Zklamaný Pavel, který Marka „odepsal“ byl tak neústupný, že se rozešel i s Barnabášem. V teologii, homiletice, v biblických jazycích a misiologii byl Pavel obr, ale v lásce byl dítě. Jak pošetile se
zachoval! Namísto, aby dal mladému člověku novou šanci, odepsal ho! Pavel vzpomíná svým perem: „Dokud jsem byl
dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ Zkušený křesťan, který učí druhé, kteří k němu vzhlížejí, se přiznává, že „smýšlel jako dítě“. Jsem přesvědčen, že Pavel nepíše o svém dospívání v Tarsu, ale o tom, co prožíval ve svém duchovním vývoji po obrácení.
II. Rozdíl mezi dítětem a dospělým V čem vlastně leží rozdíl mezi dětským myšlením a jednáním a myšlením a jednáním dospělého člověka? 1. Vývoj dětské motivace morálního jednání. Psychologové popisují čtyři oblasti, ve kterých každé dítě roste a vyvíjí se jako v oblasti tělesné. Můžeme sledovat vývoj KOGNITIVNÍ (rozum, poznání), EMOCIONÁNLNÍ (citový), NÁBOŽENSKÝ (oblast víry) a MORÁLNÍ (principy chování). Vývoj u dětí probíhá po určitých etapách – a náš povahový a morální křesťanský růst probíhá podobně: nejdříve jsme dětmi a smýšlíme a jednáme jako děti. Ale máme potenciál k růstu (i když si Pavel posteskl v listu Židům 5,12. Jakým způsobem probíhá morální vývoj u dětí? 2. Heteronomní a autonomní morálka dětí a křesťanů. Vývoj dětské motivace, sebekázně a odpovědnosti probíhá v několika fázích. • Heteronomní chování. V prvním období do věku 4-5 let jsou malé děti jsou pudově egoistické a časově bezprostřední. Jejich chování je podmíněno vnějším tlakem – tedy HETERONOMNÍ. Děti se chovají tak, jak jsou donuceny, jak jsou vedeny. V průběhu dalších let se
dítě učí pravidlům chování, etickým principům. Důležitým indikátorem morální vyspělosti je: jak se dítě chová v přítomnosti druhých a jak jedná když je samo? VSUVKA: I noví křesťané se stávají „duchovními dětmi“, které také mají „heteronomní morálku“. Chovají se jako děti, neodsuzujme je, ale pomozme jim růst a vychovávejme se v lásce. Ve věku od 8-12 roků si dítě osvojuje základní principy chování a tím se dostává do druhé fáze vývoje – osvojilo si AUTONOMNÍ morálku. Tedy: myslí, chová se a jedná správně proto, že pochopilo a přijalo určité etické principy života a jedná proto, že je to tak správné. Tak jak napsal Pavel: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě,
smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ Jinými slovy: „Dnes, když píšu dopis do Korintu, jednám jako zralý křesťan s rozvahou, láskou a pochopením. Už nejednám dětsky jako tenkrát s Janem Markem – i jeho jsem už přijal do svého života.“ 3. Nebezpečí konformity. Sociální psychologie definovala ještě jeden vnitřně rozdělený způsob chování lidí. Psychologové ho nazývají „konformita“ a Pán Ježíš použil slovo „pokrytectví“. Jako lidé se dokážeme navenek chovat správně, zatímco uvnitř se s daným způsobem neztotožňujeme. V celé Bibli nacházíme různé výtky toho, „kdo vidí do srdce“, jako např. „svými rty mne vyznáváte, ale vaše srdce je daleko“, „farizeové, pokrytci“, „jsi vlažný“… Pán Bůh nestojí jen o vnější projevy naší zbožnosti (tak, jak to vyžadují některá náboženství), ale jde mu o celé naše srdce, duši, mysl, o celého nerozděleného člověka. Aby Duch svatý proměnil a zušlechťoval naše srdce, mysl, svědomí, vůli i naše tělo: „Sám
Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho
ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.“ (1 Tes 5,23-24) Chci vás, milí přátelé, sestry a bratři, povzbudit. Pán, který nás povolal, zasadil do našeho srdce semínko svého charakteru a jednání – a pokud mu dáme prostor, on způsobí růst. Stejně jako rodiče a škola dětem pomáhají v přechodu od heteronomní morálky k autonomnímu jednání, to dělá Pán Bůh. Prostřednictvím Písma, modlitby, sboru, společenství, služby a našeho úsilí každému z nás pomáhá v růstu. A my občas selháváme jako děti, ale přitom rosteme. A je nutné si čas od času položit vážnou otázku: Kde se ve vztahu k Bohu a k církvi nacházím?
III. Tajemství růstu – podřízenost Kristu 1. Duchovní růst je důsledkem podřízení Duchu svatému. Apoštol Pavel ve svých dopisech dokázal čestně otevřít své srdce odhalit své zápasy i na cenná vítězství. Jeho růst v lásce a v povaze nebyl výsledkem jeho železné vůle. V listu Římanům v kapitole 7. ukazuje, jak ve své síle prohrává v boji s hříchem a svojí lidskou přirozeností. Aby hned v další kapitole 8. popsal, jak v moci Ducha svatého vítězí – pokud mu svěřil svůj život. Náš duchovní růst, pozitivní změny naší povahy ani naše služba pro Pána a pro církev nejsou výsledkem našich výkonů, ale moci Ducha svatého – když mu poctivě odevzdáme své životy. V závěru budu citovat z dopisu jednoho křesťana, který se rozhodl bezvýhradně odevzdat svůj život Pánu: „Otevřel
jsem své srdce Pánu dokořán a řekl jsem mého srdce. Pán Ježíš přišel a byl se mnou si to rovnou k mému srdci. Vzal koště a špíny, prachu a suti! Bylo tam hodně
mu, ať vstoupí do v místnosti. Namířil začal zametat. Té zášti, netrpělivost,
ctižádost a všichni jejich spojenci. Po prvé v životě jsem byl čistý. A lidé mého života přede mnou defilovali a já je miloval jako nikdy předtím … Pak jako vlna za vlnou do mého srdce vstoupila čistá radost a já jsem cítil, že jsem jí zaplaven. Jsem jedno s tebou, Bože i se svými bližními. Cítím se jako člověk postižený rozpolcenou osobností, který se náhle uzdravil a byl sjednocen. Už pět měsíců žiji v této zázračné radosti a lásce.“
Závěr: Dnes jsem kázal o růstu křesťana v Kristu a v církvi. Růst v lásce je důležitým ukazatelem růstu celé povahy. Když jsme poznali Pána Ježíše, byli jsme duchovními dětmi, mysleli a jednali jsme jako děti. Jako apoštol Pavel. Ale on vyznává, že se stal mužem, dospěl a ve svém přístupu k věřícím v Korintu to prakticky dokázal. A láskou jim dokázal pomoci ke změně a k růstu. Nejdůležitějším úkolem křesťanů na světě je milovat lidi, které miluje Pán Bůh. A láskou jim zjevovat Pána Boha. Přeji si patřit k rodině církve, ve které je hlavním motivem skutečná láska a úcta k lidem. Ellen Whiteová napsala:
„Jestliže se ponížíme před Bohem a budeme laskaví, zdvořilí a soucitní, bude tam sto obrácených k pravdě, kde je nyní pouze jeden.“ (9 T 189-190) Je to fantastický návod k evangelizaci. Ne metoda, ale životní styl.
