Josef Váňa: TATIANA KOVÁŘÍKOVÁ: NOVÉ UNIFORMY MUSÍ SLUŠET A BÝT POHODLNÉ. SOUTĚŽ O PROMĚNU UMÍM JEZDIT NA VŠEM, CO MÁ ČTYŘI NOHY

PŘEDSTAVUJEME: KLINIKY V POLSKU

ZDARMA ČÍSLO 02/2010 WWW.LEXUM.CZ

TATIANA KOVÁŘÍKOVÁ: „NOVÉ UNIFORMY MUSÍ SLUŠET A BÝT POHODLNÉ.“ SOUTĚŽ O PROMĚNU

Josef Váňa: „UMÍM JEZDIT NA VŠEM, CO MÁ ČTYŘI NOHY.“

???

8

lexum magazín

s e rv i s

foto Vojtěch Vlk

Obsah 04 Novinky 06 Akomodační čočky, revoluce v oční chirurgii 10 Josef Váňa: „Umím jezdit na všem, co má čtyři nohy“ 14 Mikroskopy na oční klinice Lexum 18 Rizika nošení kontaktních čoček 22 MUDr. Ivan Fišer, Ph.D.: „Navrácení zraku slepému člověku je odměnou pro lékaře ne menší než pro pacienta“ 26 Představujeme kliniky v Polsku 28 Mýty a nejčastější dotazy o operacích očí II 30 Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc.: Bioptika 33 Ing. Petr Zlatuška: „Operace pro mě byla řešením“ 36 Do výšek komfortně a bezpečně se Singing Rockem 38 Tatiana Kováříková: „Nové uniformy musí slušet a být pohodlné“ 40 Tvář z titulní strany 41 Soutěž o proměnu 42 Psychologie barev 44 Pro zdravé oči 46 Operace šedého zákalu v proměnách času 49 Tupozrakost u dětí 51 Kontakty Vážení čtenáři a čtenářky, vážení klienti, jsem rád, že vám mohu představit již druhé číslo časopisu Evropské oční kliniky Lexum. Od našeho minulého setkání na těchto stránkách se na klinice Lexum přihodilo mnoho nového. A o ty nejdůležitější aktuality se s vámi na následujících stránkách rádi podělíme. Klinika Lexum v minulých měsících potvrdila své postavení na středoevropském trhu a spojením s řetězcem očních klinik Intermedica se rozrostla o další pobočky v Polsku. Kliniky vám představí pan Piotr Magdziarz, generální ředitel společnosti Intermedica. Uvnitř čísla vás čeká celá řada zajímavých rozhovorů. Velmi nás potěšilo ocenění primáře sítnicového centra, MUDr. Ivana Fišera, Ph.D., který na kongresu v Athénách obdržel prestižní Senior Honor Award. V rozhovoru se zmiňuje nejen o tomto ocenění. Vyzpovídali jsme také jednoho z našich klientů, šestinásobného vítěze Velké pardubické, žokeje Josefa Váňu. Dozvíte se, jak se mu jezdí a závodí s „novýma očima“. Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., hlavní lékařský ředitel kliniky, se s vámi podělí o své zkušenosti a zážitky z oftalmologické praxe, zaměří se především na bioptiku – moderní řešení komplikovaných očních vad pomocí kombinace dvou refrakčních metod během dvou operací. Věnovat se samozřejmě budeme i ryze odborným oftalmologickým tématům – tématem tohoto čísla jsou akomodační čočky. Novinkou, kterou představujeme na titulní straně, jsou nové uniformy našich sestřiček a recepčních. Uvnitř časopisu si můžete přečíst rozhovor s jejich autorkou – módní návrhářkou Tatianou Kováříkovou. Doufám, že vám náš časopis přinese zábavu i poučení a že se na jeho stránkách dozvíte spoustu zajímavých informací týkajících se Evropské oční kliniky Lexum i očního lékařství všeobecně. Přeji hezký den, příjemné zážitky při čtení časopisu a vše dobré. Peter Ivančák

TIráž lexum magazín Ročník I., vydání č. 2/2010 Lexum magazín vychází 3. 5. 2010 Vydavatel: OPTHALASER a.s., U Společenské zahrady 3, Praha 4 – Krč, 140 00 tel.: 244 016 441 – 444 fax: 244 016 440 www.lexum.cz Produkce a grafické zpracování: Corporate Publishing, s.r.o. www.copu.cz Redakce: Martina Dvořáčková, Petra Vychodilová, Kateřina Stibalová, Alice Kavková Jazyková úprava: Markéta Ničová Client service manager: Martina Krtoušová Inzerce: Ditta Dvořáčková, [email protected], tel.: 603 196 614 Foto: Vojtěch Vlk, archiv Lexum, Vojtěch Brtnický, archiv Tatiany Kováříkové, Jakub Žárský, archiv MUDr. Ivana Fišera, Ph.D. Titulní strana: Foto: Vojtěch Vlk, modelka: Petra Nebeská Vizážistka: Kateřina Křížová, Estée Lauder Registrace: MK ČR E 19256 Volně neprodejné

3

CO J E U N Á S N OV É H O

NOVINKY A ZAJÍMAVOSTI Z KLINIKY LEXUM FOTO archiv Lexum

Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc. a Ditta Dvořáčková při křtu časopisu

 První číslo časopisu Lexum má své kmotry! Před Vánoci se v Praze každoročně odehrává celá řada vánočních večírků. Ten v restauraci Zlaté časy byl ale výjimečný! Slavnostně se na něm totiž křtilo první číslo časopisu Lexum. Za kmotry šel hlavní lékařský ředitel Evropské oční kliniky Lexum, přední český oftalmochirurg, prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., a generální ředitel kliniky MUDr. Peter Ivančák, Ph.D. Nemohla chybět ani kmotra, zástupkyně vydavatelství Corporate Publishing, které časopis produkovalo, Ditta Dvořáčková. Všichni se jako správní kmotři doslova předháněli v krásných přáních do budoucna – spoustu zajímavých článků, ještě více čtenářů, a ať nám tloustne! Doufejme, že jejich malý „kmotřenec“ všechna přání splní a bude dělat radost nejenom jim. r

4

LEXUM MAGAZÍN

Interiér polské kliniky

 Korekce myopie implantací fakické čočky AcrySof® CACHÉT™ Pro osoby trpící krátkozrakostí je tu nové řešení jejich problémů s viděním do dálky. Nové fakické čočky AcrySof ® CACHÉT™ totiž představují zcela jedinečné a komfortní řešení korekce myopie. Čočka CACHÉT™ je navržena tak, aby kombinovala sílu vlastní a přidané čočky, čímž pacientům zajišťuje úpravu dioptrií a zároveň zachovává akomodační schopnosti přirozené lidské čočky. Proto je ideální zejména pro klienty ve věku do 45 let, kteří ještě nemají problémy se zaostřováním (vetchozrakostí). Čočky se umisťují do přední části oka před duhovku, což výrazně snižuje rizika spojená se zvýšením nitroočního tlaku, případně s předčasným vznikem šedého zákalu. Čočky CACHÉT™ jsou k dispozici v široké škále dioptrií a dají se jimi řešit i vysoké stupně krátkozrakosti. Navíc se dají kdykoliv z oka zase odstranit. Čočky AcrySof® CACHÉT™ zase přinášejí o něco větší komfort do očního lékařství. r

 Klinika Lexum už i v Polsku! Evropská oční klinika Lexum vzala pod svá křídla největší polský řetězec soukromých očních klinik Intermedica a vytvořila tak nejsilnější oftalmologickou skupinu ve střední Evropě. Co se od tohoto spojení očekává? Hlavním faktorem je určitě rozšíření péče zejména u polských klinik. Předpokládá se zkvalitnění poskytovaných služeb, především v oblasti rohovkové a vitreoretinální péče a samozřejmě využití nejmodernějších technologií – například femtosekundových laserů. Generální ředitel společnosti Intermedica, Piotr Magdziarz, si spolupráci nemůže vynachválit. „Příležitost sdílet znalosti mezi týmem vynikajících specialistů z České republiky a z Polska výrazně posílí schopnost poskytování té nejlepší oční péče pacientům v obou zemích,“ říká. Podle profesora Martina Filipce, jednoho ze zakladatelů kliniky Lexum, je vstup na polský trh velkou výzvou a zároveň ojedinělé spojení dvou lídrů na česko-polském trhu. Společnost Intermedica byla založena v roce 1999 a od té doby se na ní každoročně provádí více než tři tisíce laserových refrakčních zákroků a tisíc operací šedého zákalu. Její pobočky naleznete v Poznani, Krakově a ve Štětíně. Evropská oční klinika Lexum byla založena v roce 1993 a v současné době působí na pracovištích v Praze, Ostravě, Brně a Českých Budějovicích. Během roku 2009 zde bylo provedeno více než 12 500 operací šedého zákalu a přes 5 700 laserových refrakčních zákroků. r

5

téma

REVOLUCE V OČNÍ CHIRURGII: AKOMODAČNÍ ČOČKY, KTERÉ UMÍ ZAOSTŘOVAT! FOtO archiv Lexum

Akomodační čočky jsou na poli oftalmochirurgie převratnou možností. Dosud člověk při nahrazení vlastní čočky čočkou umělou přišel o schopnost zaostřovat a musel nosit brýle. To se teď díky akomodačním (zaostřovacím) čočkám stává minulostí. Tuto vymoženost nám v následujícím článku blíže představí Doc. MUDr. Drahomíra Baráková, CSc. Proč zrovna akomodační čočky? Trendem v chirurgii čočky je v současné době především zachování či obnova akomodační schopnosti lidské čočky. Schopnost pozorovat předměty v různé vzdálenosti od oka, zaostřovat, se nazývá akomodace. V případě chirurgického

S pokroky v technice chirurgie šedého zákalu a v technologii výroby nitroočních implantátů se otevírají nové možnosti v řešení katarakty a refrakčních vad. Jak takový zákrok v současné době probíhá? Existuje několik metod odstranění čočky, ať je indikována z refrakčních důvodů nebo

Trendem v chirurgii čočky je především zachování či obnova akomodační schopnosti odstranění čočky s následnou implantací „standardní“ umělé nitrooční čočky ztrácí lidské oko schopnost zaostřovat a nastalý stav vyžaduje brýle pro práci do blízka.

pro šedý zákal. Mezi nejčastěji používanou metodu u nás i ve světě patří tzv. fakoemulzifikace, při které se jádro čočky rozmělňuje ultrazvukem. Do průhledného čočkového pouzdra, které v oku

Doc. muDr. Drahomíra Baráková, CSc. Lékařská ředitelka pro léčbu katarakty, sítnice a sklivce Evropské oční kliniky Lexum. Specializuje se především na mikrochirurgii oka, chirurgii šedého zákalu, nitrooční refrakční zákroky, nádorová onemocnění oka a sonografii oka a očnice. Docentka Baráková úzce spolupracuje také s Oční klinikou FN Motol, kde se specializuje na operační řešení vrozeného šedého zákalu u dětí, včetně implantace umělých nitroočních čoček. Rovněž je autorkou a spoluautorkou řady vědeckých publikací. Na domácích i zahraničních kongresech přednesla přes 180 přednášek.

Akomodační nitrooční čočka Crystalens HD (Bausch&Lomb)

6

lexum magazín

ilustrační obrázek

7

téma

po odstranění jádra a čočkových hmot zůstává, se vkládá umělá nitrooční čočka. (Bližší informace o průběhu této metody naleznete v článku Historie šedého zákalu na stranách 42-44). Zázrak jménem „nitrooční čočka“ První nitrooční čočku implantoval v roce 1949 Harold Ridley. Jednalo se o čočku monofokální (jednoohniskovou). Od této doby prošla umělá čočka bouřlivým vývojem, při kterém se měnil její tvar, vlastnosti i materiál, ze kterého je vyrobena. Dodnes je monofokální čočka vzhledem ke svému širokému indikačnímu uplatnění jednou z nejpoužívanějších čoček. Standardní monofokální čočky, které se implantují, mají výborné optické vlastnosti a umožňují pacientovi ostré vidění do dálky bez brýlí nebo jen se slabou korekcí. Do blízka se však pacient bez brýlí neobejde. Celosvětovým trendem poslední doby je umožnit pacientovi kvalitní vidění bez brýlí na všechny vzdálenosti. Za tím účelem byly vyvinuty tzv. „prémiové čočky“, které do určité míry nahrazují pacientovi ztrátu akomodace. Mezi tyto prémiové čočky patří například čočky multifokální, které díky konstrukci optické části umožňují svému nositeli zaostřovat na různé vzdálenosti. Pacient tak vidí ostře jak při pohledu do dálky, tak i při pohledu do blízka (např. na čtení). V současné době nejmodernějším řešením ztráty přirozené schopnosti čočky zaostřovat jsou akomodační čočky. Akomodační čočka se v oku chová prakticky stejně jako normální lidská čočka. Zaostřování umělé akomodační nitrooční čočky je dosaženo především předozadním pohybem čočky v oku a/nebo změnou její optické mohutnosti v závislosti na vzdálenosti pozorovaného předmětu od oka. Akomodační čočka umožňuje vidění na všechny vzdálenosti bez nutnosti nosit brýle. Jednou z nejpoužívanějších akomodačních čoček ve světě je čočka Crystalens HD (Bausch &Lomb). S touto čočkou máme pozitivní zkušenosti i na našem pracovišti. Vsaďte na kvalitu: akomodační čočky vám změní život Na myšlenku vývoje akomodační čočky přišel před 20 lety oční lékař J. Stuart Cumming, který si povšiml, že někteří pacienti, kterým byla implantována umělá nitrooční čočka, jsou schopni vidět bez brýlí nejen do dálky, ale mohou bez brýlí i číst. V téže době při vyšetření pacienta pozoroval, že v některých případech se umělá čočka v oku pohybuje lehce vpřed a vzad, a to v závislosti na pohledu do blízka a do dálky. Toto pozorování v něm vzbudilo myšlenku vyvinout čočku, která by, díky své schopnosti měnit v oku svou polohu, umožnila ostré vidění na všechny vzdálenosti. V roce 1989 začal se svými spolupracovníky pracovat na vývoji akomodační čočky.

8

lexum magazín

Akomodační čočka se v oku chová prakticky stejně jako normální lidská čočka. První akomodační čočka byla implantována v roce 1991 v Anglii. Současná podoba čočky se speciálně tvarovanou haptickou částí charakteristickou pro řadu Crystalens se objevuje v roce 1998. Poslední model čočky Crystalens HD je již 5. generací těchto čoček a díky výborným optickým vlastnostem a akomodačnímu rozsahu má veškeré předpoklady stát se jednou z nejpoužívanějších akomodačních čoček ve světě. Sám její vynálezce, Dr. Cumming, si nechal ve svých 72 letech při operaci šedého zákalu do obou očí implantovat tuto akomodační čočku a podle jeho vlastních slov vidí opět jak ve svých 35 letech, nedělá mu potíž hrát golf nebo si bez brýlí vybrat menu z jídelního lístku v restauraci se sporým osvětlením. Akomodační čočka je vyrobena z vysoce kvalitního materiálu a má speciální spojení mezi optickou částí čočky a částí haptickou, která slouží k fixaci a centraci čočky v oku. Toto spojení

je zhotoveno z velmi tenkého a flexibilního materiálu, který umožňuje předozadní posun čočky v oku. Při pohledu do blízka se čočka posune v oku vpřed v závislosti na kontrakci ciliárního svalu a tlaku sklivce. Zároveň dojde i k mírnému vyklenutí optické části čočky, čímž dochází k zaostření na předměty v různé vzdálenosti od oka. I když akomodační čočky mají celou řadu příznivců mezi odborníky i mezi spokojenými pacienty, nelze je doporučit každému. Jsou určeny především pro dospělé osoby po operaci šedého zákalu nebo po odstranění čočky z refrakčních důvodů. Kritéria pro jejich implantaci jsou vzhledem k jejich náročnější konstrukci přísnější než pro čočky monofokální. Jejich indikace musí být posuzována přísně individuálně na základě důkladného odborného vyšetření u očního specialisty, který má s danou problematikou zkušenosti. Při indikaci k implantaci prémiových čoček jsou rozho-

•• •

Implantace akomodační nitrooční čočky Oko bezprostředně po implantaci akomodační čočky

Díky prémiovým čočkám získají pacienti ve srovnání se standardními čočkami „něco navíc“, jsou v dané oblasti určitým nadstandardem a s tím souvisí i jejich cena. V případě operace šedého zákalu je ze zdravotního pojištění hrazena implantace standardní monofokální čočky. V případě implantace prémiové čočky je pak zákrok plně hrazen pacientem.

dující jak anatomické poměry oka, tak jeho funkční stav. Je třeba vzít v úvahu, že ani současná podoba akomodační čočky není schopna zcela nahradit funkci lidské akomodující čočky 20letého jedince. Ten, kdo by očekával vidění „jako za mlada“ a vyžaduje stoprocentní vidění za každých okolností, by mohl být pooperačním výsledkem zklamán. Ten, kdo se chce zbavit závislosti na brýlích, zároveň však dovede přijímat kompromisní řešení, bude nadšen. Pokud uvažujete o obdobném zákroku, je důležité si uvědomit, co od operace očekáváte.

Na místě je konzultace s odborníkem, který posoudí, zda jsou vaše očekávání realistická. Nadšeného filatelistu, který se domnívá, že díky akomodační čočce nebude muset používat při zkoumání detailů známek brýle nebo lupu, upozorníme, že s největší pravděpodobností se v takových případech bez slabších brýlí neobejde. Klíčem ke spokojenosti pacienta je kromě úspěšně provedené operace i předoperační dialog mezi lékařem a pacientem, na základě kterého lékař doporučí pacientovi zákrok a typ čočky podle jeho potřeb a zrakových preferencí.

A jaký je trend budoucnosti? Veškerý výzkum v oblasti chirurgického řešení šedého zákalu a presbyopie je stejně jako vývoj nitroočních čoček zaměřen na obnovu či zachování procesu zaostřování. Akomodační čočky se z tohoto pohledu jeví jako velmi perspektivní. Design i funkce akomodačních čoček se neustále zdokonalují, jednodušší implantáty nahrazuji implantáty se složitější konstrukcí, zaručující stále kvalitnější vidění. Kromě vývoje na poli akomodačních čoček se stále intenzivněji pracuje na výzkumu v oblasti ovlivnění procesu stárnutí lidské čočky a zachování její transparentnosti a elasticity s cílem zabránit vzniku šedého zákalu i presbyopie. Velká pozornost je tak věnována genetickému inženýrství s plány eliminovat pomocí modifikace příslušného genu výskyt refrakčních vad a šedého zákalu. Pokud se toto podaří, znamená to konec chirurgických zákroků v očním lékařství. Jako potencionální adept na operaci šedého zákalu si samozřejmě přeji, aby se tak stalo co nejdříve. Jako lékařka jsem nadšena touto cestou vývoje se všemi pozitivy, které z toho vyplynou pro pacienta i lékaře. Jako operatér se však nemohu ubránit nostalgickému pocitu s nádechem smutku při pouhé myšlence na blížící se soumrak chirurgických zákroků v oftalmologii. Každý chirurg mi potvrdí, že pocit, který prožívá během operace, je nenahraditelný a do určité míry se pro něj stává i drogou v tom dobrém slova smyslu. Osobně si nedovedu představit, že bych byla o tento pocit připravena. Naštěstí pro mne doba, kdy se tak stane, je poměrně vzdálená a tak doufám, že budu moci ještě dlouho se svými pacienty zažívat pocit euforického nadšení z dobře provedené operace. r

9

Žokej Josef Váňa:

„Umím jezdit na všem, co má čtyři nohy“ text Alice Kavková

foto ČTK

Za Josefem Váňou jsem se vypravila na jeho statek na Karlovarsko, kde má v tréninku řadu skvělých koní, třeba klisnu Sixteen. Byl krásný den, všude sníh, ale přitom pálilo sluníčko. Josef Váňa spěchal na lyže na Klínovec, takže jsme na rozhovor měli jen půlhodinku. Byl to ale příjemný čas strávený povídáním o koních. Navíc jsme během řeči zjistili, že jsme shodou okolností jezdili na stejné kobylce. Já na ní jela krokem na závodišti v Benešově jako malý capart, on s ní tamtéž už vyhrával dostihy. Kdy jste se poprvé posadil na koně? Někdy ve třech nebo čtyřech letech, a to za chomoutem koně na kovárně, odháněl jsem mu mouchy. Jezdil jsem na všem, co mělo čtyři nohy. Když mi bylo tak jedenáct nebo dvanáct roků, hlídal jsem krávy v JZD, tehdy nebyly ohradníky, tak běhaly na velké ploše, a abych nemusel běhat za nimi, objížděl jsem je na krávě. Ta se dá řídit? Samozřejmě, klackem to krásně šlo. Pak jsem z toho měl problémy s živočichářem, který mi nafackoval, protože ty uhnané krávy pak nedojily tolik, kolik by měly. A kdy jste vyměnil krávy za koně? Jezdil jsem v tom JZD, potom na jezdeckém učilišti v Kladrubech nad Labem a pak třeba ve stájích v Tlumačově. Jenže přišla vojna, já přibral dvacet kilo a s koňmi byl konec. Když jsem měl po vojně, volal jsem do Tlumačova, kde jsem

jezdil předtím, ale tam mě vzít nemohli, kolik měli žokejů, tolik měli koní, neměl jsem šanci. Tak jsem se rozhodl, že se na koně vykašlu, a šel jsem pracovat do lyžařského areálu na Praděd, taky jsem byl skoro zedník, číšník nebo strojník.

instalatér, odmalička jsem s ním musel chodit po fuškách, byla to hrozná dřina a vůbec mě to nebralo. Jsem rád, že to můj táta nakonec přehodnotil a nechal mě jezdit, ale bohužel se nedožil mé slávy, zemřel na rakovinu.

Co vás ke koním přivedlo zpátky? Náhoda. Jednou jsem jel v podhůří Jeseníků na kole a v nějaké ohradě vidím přikouřené chlapy na koních, jak si hrají na kovboje. Měli tam takového divokého koně, tak jsem říkal, ať mi ho půjčí, oni na to, že prý mám být opatrný, já jsem si nasadil třmeny, rozcválal ho a přeskočil ohradu a oni, kde jsem k tomu přišel. Tehdy se tam zakládal jezdecký oddíl, tak jsem tam občas zašel. Pak tam přišel polokrevný Paramon, kterého nemohl nikdo zkrotit, až já, a byl jsem zas skoro denně na koních.

Vaše sláva je spojena hlavně se Železníkem, v jehož sedle jste vyhrál čtyřikrát Velkou pardubickou. Vzpomenete si, kdy jste poprvé slyšel jeho jméno? To bylo ve vážnici před nějakým dostihem, přišel tam žokej Hurt, praštil se sedlem a naštvaně prohodil: „Ten Železník má tak strašné jméno, že v životě nemůže vyhrát žádný dostih.“ Železník byl druhý, ale když jsem se díval, kdo ho porazil, zjistil jsem, že to byla jedna moc dobrá kobylka.

Co na to váš otec? Chtěl z vás mít žokeje? Kdepak, měl jsem být instalatér. Ale pak jsem to doma na poslední chvíli ukecal. Táta byl

Jak jste se pak vy dva dali dohromady? To jsem jezdil ve Světlé Hoře, chtěli jsme zrovna koupit nějakého koníka. A u Slavkova u Brna jsem narazil na Železníka. Měl zraněnou nohu, skoro nemohl chodit. Říkal jsem si, ten by nemusel být drahý. Slovo dalo slovo a dohodli jsme



„Měl jsem být instalatér. Ale pak jsem to doma na poslední chvíli ukecal.“

10

lexum magazín

osobnost

Josef Váňa a Tiumen, vítězové loňské Velké pardubické

11

osobnost se. Byla to sázka do loterie, protože nikdo nevěděl, jestli ten kůň bude schopný dělat vrcholový sport, nebo ne. Ale za pár měsíců a procházek po kopcích se mu ta noha začala zpevňovat, přestal kulhat a jako čtyřletý už běhal proutěnky v Pardubicích. Jaký byl? Aristokrat, dělal si srandu ze žokejů. Když zjistil, že jsou slabší než on, hrozně toho zneužíval. Na jízdárně byl schopný s holčinou vyštycovat (odmítnout přeskočit, poznámka autora) 80 centimetrů a hned nato bez problémů vyhrát kvalifikaci na Velkou. Železník na Velké původně jezdil s jiným jezdcem, ale až s vámi mu to okamžitě sedlo. První společný start a hned vítězství. Navíc v traťovém rekordu... Jsem schopný většině koní vnutit myšlenku, že budeme kamarádi jenom s tou podmínkou, že mě budou respektovat. Se Železníkem jsem nikdy problémy neměl a Pardubice jsme měli oba rádi. Na stará kolena, když už mu bylo tak deset, jedenáct roků, neměl tolik energie, co dřív. Ale vždycky, když přijel do Pardubic, tak z něj během dvou tří dnů byl úplně jiný kůň, nechytatelný mladík, ta atmosféra Pardubic ho hrozně dobíjela. Jako hříbě prý nebyl nic moc, první majitel se ho údajně zbavil za 5 vagónů mrkve. Slyšel jste o tom? To nevím, ale je to docela dobře možné. Tehdy byly mnohé nákupy dosti podivné, takže bych se nedivil ani těm vagónům s mrkví. Podobný směnný obchod mezi podniky byl úplně normální, takže se dal koupit kůň i za sekačku na šikmé svahy apod. (smích) Kdyby žil Železník dnes, jakou by měl šanci? Ve své době byl bez konkurence. Ale dnes je úroveň našeho překážkového sportu na světové úrovni, šlo to tady během posledních 20 let tak úžasně dopředu, na to, jak málo máme koní v tréninku, se nám daří skvěle. Ale špička je dnes už tak vyrovnaná, že žádný kůň není neporazitelný. Právě se Železníkem jste zvládl něco, co asi nikdo na světě. Spadnout a přesto vyhrát. Dá se takový husarský kousek zopakovat? Velká už je dneska tak rychlá, že nasednutí je dopředu ztraceno. Jede se o dvě i tři minuty rychleji než dřív. Během jezdecké kariéry jste zažil spousty drsných pádů a zlámal si snad všechny kosti v těle. Kvůli zraněním jste se z původních 171 zmenšil na 165 centimetrů. Možná už nemám ani těch 165 centimetrů, teď v tom stáří rostu do země... Měl jsem kompresní zlomeninu páteře po blbém pádu, ale ještě ten den jsem jeden dostih vyhrál a v dalším byl

12

lexum magazín

třetí. Na rentgenu se pak ukázalo, že jsem měl i trochu zapíchnuté žebro do plic, toho zranění páteře si kvůli krvi v plicích ani nevšimli a já byl za 10 dní už zase zpátky v sedle. Jenomže jsem měl další drsný pád, letěl jsem asi 10 metrů, v nemocnici mě už chtěli zavřít do sádrového lůžka, ale čekala mě kvalifikace na Velkou pardubickou se Železníkem. Nechal jsem to být. Obratle mi divně srostly a já se tehdy zmenšil asi o 6 centimetrů, ale tu kvalifikaci jsem vyhrál. Zranění jste měl za svůj život nepočítaně a stejně tak i zákroků, jak vám změnil život ten na Evropské oční klinice Lexum? Předtím jsem špatně viděl na čtení. Tím jsem byl na dostizích dost omezený, protože než jsem se podíval do programu na konkurenci a pak

dalekohledem na koně, tak už bylo po dostihu. Už mě to s odpuštěním štvalo. Jeden majitel koně z mé stáje na klinice Lexum byl a říkal, jak je to super. Dal mi kontakt na paní primářku, tak jsem jí zavolal. Zpočátku to vypadalo, že moje oči nepůjdou tak dobře upravit, něco nesedělo s pozadím, ale nakonec, když viděla, jak mi na tom záleží, řekla, že to riskne. Povedlo se a jsem rád, že vidím úplně v pohodě. A všichni mi závidí, že jsem takový jura, že se můžu dívat dalekohledem i do programu, a to všechno bez brýlí. Snad to ještě vydrží, ale funguje to úplně perfektně, ani s řízením nemám žádné problémy. Je ze mě prostě mladý kluk. U vás asi opravdu věk nehraje roli, i když je vám 57 a kolegové vám občas s úsměvem říkají

„S koněm Welldancer bych možná do další Velké šel.“

dědku, všechny jste loni zase nechal za zády a již pošesté vyhrál Velkou pardubickou. Půjdete do toho letos znovu? Mám připraveného Welldancera, který se mi loni zranil, ale kdyby letos mohl na start a já s ním udělal kvalifikačku a myslel si, že na to oba máme, tak bych to zkusil. Ale sehnat na dobrého koně dobrého žokeje už dnes není takový problém. Jednoho dobrého máte přímo doma pod střechou. Myslím tím samozřejmě vašeho syna. Je pro vás konkurence? V poslední Velké pardubické jste startovali oba. Syn pro mě není konkurence, mě to spíš štve, protože kvůli mně je moc vysoký, což pro žokeje není dobré. Jsem blbý otec, jelikož jsem si myslel, že bílé maso a hodně zeleniny je nejlepší, co může být. Kluky jsem to odmalička nutil jíst, ale pak jsem se dostal do velkovýkrmny drůbeže, a když jsem viděl, co tam do nich cpou, tak se nedivím, že ta populace je taková, jaká je. Všichni rostou po těch hormonech, i lidé, co to konzumují. Dneska je všude problém sehnat tak malé lidi, aby se mohli učit na žokeje. Už ve školách mají všichni 170 centimetrů, to bude do budoucna velký problém, že nebude mít kdo ty koně jezdit. Bude se to muset nějakým způsobem řešit, třeba tak, že se přidá povolená váha. No, a můj syn má bohužel už 180 centimetrů. Ale když nebude moci jezdit na koních, snad bude alespoň trénovat a u koní zůstane. Někdo by to tu po mně měl přebrat... r

Váňova kariéra Žokej Josef Váňa je náš nejslavnější dostihový jezdec. Jako jediný v historii dokázal hned šestkrát zvítězit ve Velké pardubické, nejprestižnějším domácím překážkovém dostihu a jednom z nejtěžších na celém kontinentu. Čtyřikrát vyhrál v sedle slavného Železníka, potom sedlal Vronského a při loňském šestém triumfu Tiumena. To bylo Váňovi už 56 let. Za svou kariéru vyhrál zhruba každý šestý dostih, celkem má na kontě asi 260 vítězství. Svůj dům má plný pohárů a dalších ocenění. „Kdyby nám za vítězství raději dávali flašku, tohle už nemám kam dávat, mám toho plný sklep,“ říká s úsměvem.

13

technika

MIKROSKOPY NA EVROPSKÉ OČNÍ KLINICE LEXUM:

foto archiv Lexum

dokonalí pomocníci, kteří odhalí vše

Mikroskopy zaujímají v oftalmologické chirurgii velmi podstatné místo, neboť zvyšují přehlednost operačního pole, které je jinak velmi malé – rozměry se počítají na milimetry a jejich desetiny. Mikroskopy jsou v dnešní době součástí prakticky všech oftalmologických přístrojů. Samostatně se používají zejména při operacích katarakty (šedého zákalu) sítnice a sklivce (vitreoretinální operace). Bez moderních mikroskopů si dnes nedovede představit kvalitní práci snad žádný oční chirurg. S úžasným světem mikroskopů nás v následujícím článku seznámí technický ředitel a biomedicínský inženýr Evropské oční kliniky Lexum, pan Vladimír Tvrdík. Něco málo z historie… Na Evropské oční klinice Lexum se používají výhradně mikroskopy firmy Carl Zeiss, které mají dlouhou historii a na svém kontě řadu úspěchů a prvenství v minulosti i v současnosti. Kdo by řekl, že historie mikroskopů sahá až do 16. století – patrně jako první sestrojil funkční „mikroskop“ někdy kolem roku 1590 holandský výrobce brýlí Zacharias Jansen. Silné čočky ke zkoumání malých objektů se však používaly už dávno ve starověku.

ing. Vladimír tvrdík Na Evropské oční klinice Lexum pracuje od roku 2007 a mimo jiné se stará o femtosekundové a excimerové lasery, obsluhuje OCT (optickou koherentní tomografii), provádí ICG, FAG a další speciální vyšetření.

Mikroskopy jsou nedílnou součástí oční chirurgie. Po letech vývoje jsou prakticky dokonalé. 14

lexum magazín

Zpočátku se mikroskopy pochopitelně nepoužívaly k lékařským účelům. Dramatický vývoj a podstatné vylepšování mikroskopů začíná až v 19. století především zásluhou Carla Zeisse. Historie této prestižní značky zaměřující se mimo jiné i na výrobu lékařských mikroskopů se píše od roku 1886, kdy byla představena binokulární rohovková lupa, první mikroskop využívaný v oftalmologii vůbec a zároveň předchůdce dnes při vyšetřeních hojně používané štěrbinové lampy. První chirurgický mikroskop potom spatřil světlo světa v roce 1921 a podobně jako jeho následovníci se používal především v oblasti ORL (ušní, nosní, krční). Roku 1953 ho následoval vylepšený model OPMI 1, čímž Carl Zeiss nasměroval budoucí vývoj lékařských mikroskopů. Práce s tímto vylepšeným přístrojem umožnila Zacharias Jansen

Zdroj: Carl Zeiss s.r.o., Česká republika a http://portrait.kaar.at

chirurgům pracovat pohodlněji a přesněji než kdykoliv dříve. Mikrochirurgie se postupně stávala nezbytnou součástí oftalmologie. Byly zavedeny nové operační metody a techniky, při kterých chirurg pracuje v oku pomocí mikrochirurgických nástrojů s přesností několika málo mikronů. Na preciznost zákroku byly kladeny stále vyšší a vyšší nároky. To si vyžádalo další zdokonalování optických systémů, bez kterých se moderní mikrochirurgie již neobešla. Na trh přicházely lepší a lepší technologické novinky. Takový mikroskop, jaký z očních pracovišť známe dnes, se objevil v roce 1998. Šlo opět o novinku z dílny Carla Zeisse – OPMI VISU 200. Tato nová generace mikroskopů byla ještě přesnější a poskytovala kontrastnější obraz než všichni jeho Carl Zeiss

předchůdci. O rok později byl OPMI VISU 200 doplněn ještě o svého „menšího brášku“ – OPMI VISU 150. Oba mikroskopy byly nadále vylepšovány a doplňovány, až vznikly nové podtypy se zdokonalenými metodami osvětlení OPMI VISU 150 BrigtFlex a OPMI VISU 200 BrightFlex. Mikroskopy na Evropské oční klinice Lexum Dnes už jsou mikroskopy nedílnou součástí oční chirurgie. Po letech vývoje jsou prakticky dokonalé. I přes veškeré snahy výrobců však zůstávají stále objemově velké, a tak musí být buď zavěšeny ze stropu, což samozřejmě musí být speciálně staticky ošetřeno, aby nedocházelo k sebemenšímu chvění mikroskopu a také aby ho strop unesl, nebo bývají postavené na stativu ze země. Evropská oční klinika Lexum disponuje několika nejmodernějšími mikroskopy firmy Carl Zeiss včetně žhavé novinky – mikroskopu OPMI Lumera ® T. V současnosti jde o nejmodernější typ mikroskopu, který je na světovém trhu k dispozici. OPMI Lumera ® T je operační mikroskop, představující skutečnou revoluci v osvětlení a tím pádem i v kvalitě zobrazení červeného reflexu pacientova oka. Firma Carl Zeiss je první a jedinou společností rozvíjející chirurgické mikroskopy s tzv. „stereo koaxiálním osvětlením“ (SCI ™). To znamená, že přístroj OPMI Lumera poskytuje očním mikrochirurgům zcela jedinečný detailní pohled, vysoký kontrast a stabilitu červeného reflexu dokonce i u silně pigmentovaných nebo jinak obvykle problematicky vyšetřitelných očí. Tato moderní technologie umožňuje vidět všechny detaily pacientova oka. Bývá proto často přirovnáván k moderním televizorům s HD kvalitou obrazu. Integrovaná revoluční technologie Superlux ® Eye (xenonové osvětlení) umožňuje zobrazit anatomické struktury oka v jejich přirozené barvě a ve vysoce přesných detailech. OPMI Lumera ® T představuje zkrátka operační mikroskop s maximem všestrannosti, které je možné u mikroskopu dosáhnout. Tento flexibilní mikroskop je možné použít při všech chirurgických zákrocích.

OPMI Lumera ® T

Součástí mikroskopů je také kamera, speciálně vyvinutá pro oční chirurgii, která umožňuje zaznamenávat celý průběh operace v HD kvalitě.

15

technika

OPMI Lumera ® T

Mikroskopy jsou důležitou součástí všech odvětví lékařství i chirurgie. Usnadňují a zefektivňují práci oftalmologů při vyšetřeních i při operacích. 16

lexum magazín

Koaxiální osvětlení oka a červený reflex? Pojmy, které k mikroskopům patří. Již několikrát jsme zmínili tzv. koaxiální osvětlení oka a červený reflex. A jelikož tyto dva pojmy s mikroskopem úzce souvisí, vysvětlíme si je. S jejich pomocí se totiž dá odhalit řada problémů, vad a onemocnění očí. Slovo koaxiální v tomto případě znamená, že optická osa světelného svazku, jímž oko vyšetřujeme, je shodná s osou oka pozorovatele. Koaxiální osvětlení je tedy jednoduchý optický systém. Funguje tak, že paprsky, které vycházejí ze zdroje světla (modré) jsou odrazem na zrcadle nasměrovány do zornice oka. Tyto paprsky se odrazí od sítnice (červené) a po opuštění oka procházejí přímo do oka pozorovatele. Základem tohoto uspořádání je souosost (koaxialita) os osvětlení a pozorování. Při takovémto uspořádání vyšetření není zornice černá, ale svítí červenooranžově. Tímto způsobem můžeme zjistit například šedý zákal. V tom případě zkalená čočka světlo nepropustí a červený reflex se nedostaví.

Aby byly výsledky vyšetření považovány za normální, uspokojivé, červený reflex obou očí by měl být symetrický. Chybou je, když se objeví tmavé skvrnky v červeném reflexu, červený reflex se jeví jako nedostatečný nebo se objeví pouze na jednom oku, případně se projeví tzv. bílý reflex. Všechny tyto příznaky by měly být následně prošetřeny oftalmologem. Jak je vidět, mikroskopy a oční medicína k sobě už zcela neodmyslitelně patří. Tyto zázračné přístroje usnadňují a zefektivňují práci oftalmologům při vyšetřeních i při operacích. A nejen jim. Mikroskopy jsou důležitou součástí všech odvětví lékařství i chirurgie. Jen stěží by dnes šlo provádět náročné operace bez nich. A tak nezbývá, než poděkovat Carlu Zeissovi, který se o rozvoj chirurgických mikroskopů na přelomu 19. a 20. století zasloužil, a jehož firma dodnes produkuje nejlepší a nejmodernější produkty v tomto oboru. Setkat se s nimi můžete i na Evropské oční klinice Lexum. r

inzerce

OPMI Lumera ® T

OPMI VISU

o č e m s e m lu v í

KontaKtní čočKy: zázrak nebo prokletí?

foto archiv Lexum, ČTK

Kontaktní čočky jsou fenoménem doby, neboť jsou jednou z možností, jak korigovat oční vadu bez použití dioptrických brýlí. Jsou skvělou alternativou pro sportovce, ale i pro osoby, které zkrátka brýle nechtějí nosit a z operace mají strach. Jen málokdo si však uvědomuje všechna rizika, která při nesprávném užívání a především při nedodržování hygieny během manipulace s čočkami mohou hrozit vašim očím. Pojďme se společně podívat na kontaktní čočky zblízka. Možná budete překvapeni, co se všechno může stát… Světem kontaktních čoček nás provede hlavní optometristka Evropské oční klinky Lexum, Bc. Regina Klemensová. 18

lexum magazín

Bc. Regina Klemensová Hlavní optometristka Evropské oční kliniky Lexum. Na klinice Lexum pracuje již od roku 2003, je členkou České kontaktologické společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie a British Contact Lens Association. Kromě klasické optometrie se specializuje i na aplikaci tvrdých kontaktních čoček u keratokonu a přednáší studentům optometrie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako přednášející se účastní také oftalmologických a optometristických kongresů.

nosit, než je musíme vyměnit. Mezi nejoblíbenější a nejčastěji používané čočky patří čočky s dvoutýdenním či měsíčním režimem výměny. Nejvhodnější jsou samozřejmě čočky jednodenní, které po použití hned vyhodíme a hrozí tedy menší riziko zavlečení infekce do oka. Existují také čočky pro tzv. prodloužené (kontinuální) nošení. Z oka se nevyndávají ani na noc, nosí se v kuse 7 nebo 30 dní a nocí. Ty oftalmologové příliš nedoporučují, riziko infekce u tohoto způsobu nošení je až 10x vyšší. Určitě jste se také setkali s již zmiňovanými barevnými kontaktními čočkami, které se používají především z estetických důvodů pro změnu barvy oční duhovky. Některé tzv. „crazy“ čočky dokáží i zcela změnit celkové vzezření oka.

Komplikace si většinou nositel kontaktních čoček způsobí sám. něco málo o kontaktních čočkách Kontaktní čočky slouží především ke korekci očních vad – krátkozrakosti, dalekozrakosti, astigmatismu nebo presbyopie. Mohou mít také ochrannou funkci při některých očních onemocněních či funkci kosmetickou, barevné čočky dovedou změnit barvu i tvar duhovky. I když se to možná nezdá, rozhodně nejde o vynález z poslední doby, v podobě, v jaké je známe dnes, existují a používají se už od konce 19. století, ale díky vývoji nových technologií se hodně změnily.

Podle materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, je můžeme dělit do dvou velkých skupin – kontaktní čočky měkké a tvrdé. Dnes většina nositelů čoček používá měkké kontaktní čočky, kterými je možné korigovat většinu běžných dioptrických vad a pro oko jsou pohodlnější. Tvrdé kontaktní čočky (RGP) se častěji používají ke korekci velmi vysokých refrakčních vad nebo u pacientů s onemocněním rohovky zvaným keratokonus. Dále můžeme kontaktní čočky dělit podle délky nošení, tedy jak dlouho lze jeden pár čoček

Historie kontaktních čoček Vynálezce kontaktních čoček, profesora Otto Wichterleho, jistě nemusíme představovat. Ale není už tak známé, že s podobnou myšlenkou přišel už renesanční umělec a myslitel Leonardo da Vinci. Již v roce 1508 se zmínil o možnosti měnit sílu oční rohovky ponořením oka do misky s vodou. V tomto směru se však Leonardo nezajímal ani tak o možnost korekce případných očních vad, ale spíše zkoumal schopnosti oka zaostřovat. Éra kontaktních čoček započala až v roce 1887, kdy se v Německu zrodily první opravdové „kontaktní čočky“, skrz které bylo dobře vidět a oko je přijalo. Zatím však byly pouze ze skla. Tyto čočky byly vyrobeny z foukaného skla, silného průměrně 18-21 mm. Německý fyziolog Adolf Eugen Fick tento vynález ještě vylepšil tím, že okraje čoček měly spočívat na méně citlivých tkáních kolem rohovky. Provedl také řadu experimentů: nejprve na králících, potom na sobě a nakonec na malé skupince dobrovolníků. Fickovy čočky byly určitě přelomovým vynálezem, byly ovšem neforemné, příliš velké a mohly být nošeny pouze několik hodin v kuse. I přesto se v různých obměnách udržely skleněné kontaktní čočky až do roku 1930. V tomto roce byl totiž vyvinut polymethylmethakrylát – nebo zkrátka plexisklo, které je podstatně lehčí než obyčejné sklo. V roce 1936 optometrista William

19

o č e m s e m lu v í

• Zánět rohovky způsobený parazitem-akantamébou. Tento zánět rohovky je až v 95 % spojen s nošením KČ, jeho terapie je velmi svízelná a často končí transplantací rohovky. •

Bakteriální vřed rohovky.

• Vaskularizace (prorůstání cév) rohovky pod kontaktní čočkou.

Pokud se objeví jakékoliv komplikace, čočky nenasazujte a navštivte svého očního lékaře. Feinbloom představil první čočky, v nichž bylo sklo kombinováno s plastem, a které byly na nošení podstatně pohodlnější Plastové čočky ale měly jednu velmi podstatnou nevýhodu – na rohovku se skrz ně nedostával prakticky žádný kyslík, což způsobovalo řadu problémů. Proto bylo třeba vyvinout čočky z materiálu, který by byl schopný tento nedostatek překonat. A tak vědci začali pracovat na prodyšných „měkkých“ čočkách. Hlavní průlom v tomto směru znamenala práce českých chemiků Otto Wichterleho a Drahoslava Lima, kteří v roce 1959 publikovali svoji práci o hydrofilních gelech. A už v roce 1960 byly v některých zemích na jejich popud vypuštěny hydrogelové oční čočky. Tyto čočky přinášely svým nositelům mnohem větší komfort a také zdravotní riziko bylo samozřejmě mnohem menší. Není tedy divu, že se brzy staly velmi oblíbenými a díky odstředivému lití, které výrazně snižovalo náklady na jejich výrobu,

20

lexum magazín

i mnohem levnější. Materiály, z nichž se měkké kontaktní čočky vyrábějí, se v průběhu následujících let výrazně měnily a vylepšovaly. Přesto můžeme tvrdit, že kontaktní čočky, takové, jaké je známe dnes, jsou dílem českého rodáka. V roce 1999 byly na trh uvedeny první silikon hydrogelové čočky, které se vyznačují vysokou propustností kyslíku a tím umožňují i kontinuální režim nošení. I tento vynikající materiál se samozřejmě neustále vylepšuje, takže historie kontaktních čoček se zcela jistě bude prodlužovat a rozvětvovat. Komplikace aneb co vás může potkat… Ačkoliv dnešní čočky jsou vyráběny z pro oko velmi komfortních materiálů, přesto se mohou vyskytnout komplikace, které si paradoxně ve valné většině nositel způsobí sám, nejčastěji nesprávnými návyky při nošení a péčí o kontaktní čočky.

Nosíte-li čočky, neměli byste o nich v oku prakticky ani vědět. Jakmile je začnete pociťovat, může být něco špatně. O rizicích spojených s nošením čoček se mluví velmi málo, přitom následky špatné hygieny a následné infekce mohou být fatální a skončit závažným poškozením oka a zrakové ostrosti, což je mnohdy nutné řešit transplantací rohovky. Komplikace spojené s nošením kontaktních čoček můžeme rozdělit do několika kategorií. Mechanické poškození Jednou z nejdůležitějších součástí nošení kontaktních čoček je manipulace s čočkou. Při nedostatečné zručnosti v této oblasti či špatných návycích při nasazování a vyndavání čočky může dojít k podráždění spojivky oka a dokonce k poranění povrchové vrstvy rohovky (erozi epitelu). Takto poškozený povrch oka se pak může snadno infikovat. Poškodit vaše oko však může i nesprávně zvolený rozměr čočky. Bez vyšetření rohovky není možné stanovit optimální parametry kontaktní čočky, proto je nutné vždy při prvním předpisu nových čoček navštívit optometristu, který vám oči přeměří. Kromě dioptrií je totiž také nutné znát zakřivení a průměr rohovky, které se u každého člověka liší. Čočky na oku musí správně sedět tak, aby nebyly moc těsné a zároveň v oku „neplavaly“.

Často se v souvislosti s alergickými reakcemi objevuje tzv. gigantopapilární konjunktivitida (GPC), která je pravděpodobně nejčastější komplikací spojenou s nošením kontaktních čoček. Vyskytuje se až u 10 % nositelů hydrogelových čoček. Spojivka na spodní straně horního víčka se stává zhrubělou a drsnou, což způsobuje nepohodlí při nasazených čočkách a postupně s rozvojem onemocnění i zcela znemožní nošení kontaktních čoček. K rozvoji GPC rozhodně přispívají usazeniny na povrchu kontaktní čočky a dlouhodobé nošení čoček (a opět jde o příčinu hygienických prohřešků – nedostatečné čištění a přenášení čočky).

V případě příliš těsné čočky dochází nejen k mechanickému otlaku oka, ale pod takovouto čočkou je možná jen velmi omezená či vůbec žádná výměna slz, a k rohovce se nedostává dostatečné množství kyslíku. Výsledkem příliš těsně naaplikované čočky je, kromě značného nepohodlí, i překrvení spojivky, otlaky epitelu rohovky, z nichž mohou vznikat různá poškození. Při dlouhodobém nošení takovýchto čoček začnou do jinak bezcévné rohovky postupně prorůstat cévy, aby k ní přivedly kyslík. Pozor si dejte také na cizí tělíska zachycená pod čočkou, například na vlasy či zbytky kosmetiky, která mohou oko rovněž nepříjemně podráždit, ale i způsobovat alergie. alergické a toxické reakce Oko je velmi citlivý orgán, a tak je náchylnost k alergiím celkem pochopitelná. Tato komplikace je zároveň jednou z mála, kterou nositel nemá přímou možnost nějak výrazně ovlivnit. Alergické reakce mohou mít často souvislost se složením dezinfekčních roztoků. Projevují se především zarudnutím spojivky, pálením či řezáním v oku. Vyskytnou-li se takové problémy i u vás, doporučuje se změnit roztok – obvykle šetrnější bývají peroxidové roztoky, které neobsahují konzervační látky a jiné substance, které mohou oko dráždit.

Infekce Nejzávažnější komplikací při nošení kontaktních čoček jsou oční infekce. Mohou být způsobeny bakteriemi, plísněmi i viry, které se bohužel vyskytují úplně všude kolem nás. Závažným onemocněním je rohovkový vřed, který vzniká průnikem mikroorganismů porušeným epitelem rohovky do hlubších vrstev. To se bohužel může stát velmi snadno, neboť, jak je výše zmíněno, čočky zcela přirozeně způsobují i drobné mechanické oděrky na rohovce, které pro nezvané hosty představují doslova pozvánku. Infekce může proniknout i do hlubších vrstev oka, proto je nutná včasná léčba. Pokud léčbu zanedbáte nebo antibiotika nezaberou, může dojít až k proděravění rohovky, které je možné řešit jedině transplantací. I pokud je léčba úspěšná, na rohovce zůstane po zhojení vředu jizva, která může nepříznivě ovlivňovat vidění. Se zdravím si není radno zahrávat a oči máme jen jedny. Přitom dodržovat tato doporučení je snadné a rychlé a mělo by se stát naprostou samozřejmostí. Pamatujte, že důležitější než léčba je včasná prevence. Kontaktní čočky versus operace, z čeho mít větší obavy? Mnoho lidí se operace očí obává a raději nosí kontaktní čočky. Ovšem, jak dokazují celosvětové studie, které se zabývaly srovnáním rizik operací refrakčních vad a každodenním nošením čoček, není čeho se bát. Poslední výzkum, srovnávající rizika poškození zraku způsobených laserovými operacemi a dlouhodobým nošením kontaktních čoček (uveřejněný v listopadu roku 2009 v Journal of Cataract and Refractive Surgery, vol.35), uvádí, že v některých případech mohou být kontaktní čočky rizikovější – obzvláště čočky určené k prodlouženému nošení. LASIK také v některých případech dovede korigovat oční vadu mnohem přesněji a kvalitněji (obzvláště trpíte-li astigmatismem). Když studii vědců McGee a Matherse shrneme, výsledky vycházejí pro obě metody – operaci i čočky, poměrně stejně. Obojí je bezpečné a efektivní, dlouhodobé nošení čoček je ovšem riskantnější v závislosti na již zmiňované hygieně.

• Už Leonardo da Vinci zmiňuje možnost měnit sílu oční rohovky •

Profesor Otto Wichterle

Pokud chceme srovnávat kontaktní čočky s operací, nemůžeme se nezastavit ani u finanční otázky. Ačkoliv operace refrakčních vad představuje poměrně velkou jednorázovou finanční zátěž v ceně okolo 35-50 tisíc, za kontaktní čočky a brýle člověk během svého života utratí více než 100 tisíc Kč! Operace je navíc trvalé řešení, zcela odpadnou problémy s údržbou čoček. A především! Okamžitě po probuzení uvidíte svět okolo sebe ostře a čistě! A nad tím už stojí za to zauvažovat… r

21

r oz h ovo r

„NavráceNí zraku slepému člověku je odměNou pro lékaře Ne meNší Než pro pacieNta“ text Petra Vychodilová foto archiv Lexum

MUDr. Ivan Fišer, Ph.D., primář vitreoretinálního centra Evropské oční kliniky Lexum v Praze, získal na vitreoretinálním kongresu v Athénách konaném na začátku roku vysoké ocenění Senior Honor Award za dlouhodobé přispívání a spolupráci s Řeckou vitreoretinální společností. Co pro vás ocenění Řeckou vitreoretinální společností znamená? Každé ocenění pochopitelně člověka potěší, ocenění od přátel snad ještě více, protože předávání cen, diplomů a pamětních plaket nebývá mezi přáteli tak běžné, jako mezi lidmi, jejichž vztahy jsou pouze formální. V Řecku však mám velmi blízké a upřímné přátele, do Athén, které mám velmi rád, se každoročně rád vracím na výborný kongres GVRS (Řecké vitreoretinální společnosti), na němž se scházejí špičky světové sítnicové chirurgie. Již samotné pozvání na takovou událost je pro mě velkou ctí, tím více mi lichotila a tím více mě překvapila tato cena. Jakých dalších úspěchů jste ve své kariéře dosáhl a jaká ocenění získal? Co se týče domácí scény, snad mohu zmínit, že jsem byl zakládajícím členem velmi dobře fungující České vitreoretinální společnosti a několik let jejím viceprezidentem, nyní jsem jejím vědeckým sekretářem. Před třemi lety jsem obhájil svou disertaci a získal titul Ph.D. Na poli mezinárodním si nejvíce cením svého zvolení

do výboru Evropské vitreoretinální společnosti. Také jsem dostal první cenu za chirurgický film na kongresu ISOT (Mezinárodní společnosti pro oční trauma) v Římě a první cenu za chirurgický film na sítnicovém a traumatologickém kongresu v Ravenně. Dokonce jsem se procházel po červeném koberci do Filmového paláce v Cannes, kde mi byla udělena cena na Cannes Retina Festivalu v rámci kongresu Evropské vitreoretinální společnosti a Americké společnosti sítnicových chirurgů. Považujete takováto ocenění za dostatečnou „odměnu“ za odvedenou práci? Každý pacient, kterému pomůžeme, je pro mě důležitější než formální ocenění, diplomy a sošky. Naše práce v sobě zahrnuje mnohé lidské bolesti a utrpení, také zklamání a občas i neúspěchy. Tím více potřebujeme dobíjet baterie radostnými pocity z jakéhokoli úspěchu při léčbě. Nejsou to jen chirurgické zákroky, přinášející dramatičtější, řekněme spektakulárnější úspěch; velkou radost nám přináší i vyléčení donedávna neléčitelných chorob pomocí laseru, nitroočních injekcí nebo i konzervativních postupů.

„Každý pacient, kterému pomůžeme, je pro mě důležitější než formální ocenění, diplomy a sošky.“ 22

lexum magazín

Navrácení zraku slepému člověku je odměnou pro lékaře ne menší než pro pacienta. Je to jedno z největších zadostiučinění, jaká vůbec může lékař prožívat. Prozradil byste mi nějaké konkrétní příběhy pacientů se šťastným koncem? Vidím, že jste žurnalistka, prahnete po příběhu, po dramatu. Přijďte se podívat na operační sál, jak se přikládá odchlípení sítnice, odsekává prokrvácený sklivec, odsává hnisavý výpotek, odstraňují kovové úlomky nebo skleněné střepy ze sítnice, to jsou strhující dramata každého dne. Přesto některé případy zůstávají v srdci hlouběji. Jsou to ty, které jsou spojeny s emočním nábojem. Příběh oboustranně úplně slepé těhotné maminky, která se nejen bála, že své dítě neuvidí, ale že jí dokonce bude odebráno, která proplakala dny i noci, protože ji nikdo nechtěl operovat... Ta je dnes asi osm let po úspěšné čtyřhodinové operaci a může svému dítěti dokonce číst pohádky, takový příběh se nedá oprostit od emocí. Nebo případ dívky, která si probodla oko kapesním nožem naskrz, na operaci přijela přes moře, a teď již může číst i noviny… Nebo holčička, mnohokrát operovaná v jiných nemocnicích, ale nakonec odsouzená ke slepotě a později i ke ztrátě oka, jejíž zrak se podařilo zachránit pomocí unikátní techniky … Svádí to k myšlenkám jako „kdyby se v životě nic jiného nepodařilo, tak tohle stálo za všechnu tu dřinu“, ale to je scestné, lékaři jsou přece řemeslníci každého dne, a i když medicína v sobě dodnes nese prvky umění, nemůžeme žít z jediného úspěchu jako zpěvák, který vydá jediný hit.

Vracejí se k vám pacienti s poděkováním? Ano, hodně uzdravených nemocných si vzpomene a pošle nám pohlednici, dopis, mail, nebo o nás jen pochvalně hovoří před známými, doporučí nás jiným pacientům, to vždy potěší. Vedete si nějaké statistiky? Dokážete říct, kolika lidem jste již vrátil zrak, napomohl k lepšímu vidění? Čísla nejsou mou silou stránkou. Měl bych si po práci vyplňovat tabulky, kolika nemocným jsem pomohl a kolika ne? To nejde, proto to nevím přesně. Operoval jsem několik tisíc pacientů s nemocnou sítnicí, valnou většinu úspěšně. Konzervativně a semikonzervativně, tedy laserem či injekcemi, jsem ošetřil jistě desetitisíce nemocných, také doufám, že odcházeli s lepším viděním, než přišli. A doufám, že další budou následovat.

Medicína jde stále dopředu, jak se sám dál vzděláváte, jak získáváte nové poznatky a rozšiřujete si obzory? Medicína opravdu dělá obrovské pokroky a pro oftalmologii to platí zvlášť. Během posledních třiceti let jsme měli tu čest pozorovat dramatické a revoluční skoky oftalmologie kupředu, mnohé dříve neléčitelné stavy dnes rutinně a úspěšně léčíme. Technika se stále zdokonaluje, přístrojová i chirurgická, je třeba držet krok se světovou oftalmologií ve smyslu chirurgickém i vědeckém. Samozřejmě musíme číst domácí i zahraniční odborné časopisy, mnohé informace získáváme z internetu, účastníme se desítek přednášek, seminářů, symposií a kongresů. Teoretické vědomosti a poznatky je však třeba neustále konfrontovat s každodenní praxí, protože nejvíce nás naučí každodenní rutina, vyšetřování a léčba

pacientů, konzultace s kolegy, naslouchání jiným názorům. Vy sám jste „učitelem“ pro mladší, méně zkušené, začínající lékaře či studenty medicíny. Kde dnes přednášíte a jaké kurzy vedete? Dříve jsem na univerzitě řadu let učil studenty medicíny, přednášel pro postgraduální studenty IPVZ a zkoušel u atestací. Nyní bohužel nemám pedagogický úvazek na univerzitě, ale mám desítky přednášek ročně na různých seminářích, symposiích a kongresech u nás i v zahraničí. Na kongresech České vitreoretinální společnosti mám pravidelně chirurgické kurzy, před měsícem jsem v Lexum pořádal přednáškový kurz pro terénní oftalmology s tématem vitreoretinální chirurgie, v květnu budu přednášet na vitreoretinální škole, pořádané Českou vitreoretinální společností. Na klinice se snažím učit mladé lékaře, kteří jsou mými asistenty nebo kteří se přijedou učit odjinud. Dokud mám co předávat mladším, dělám to rád. Existuje podle vás cesta, jak udržet kvalitní lékaře v České republice, jak zabránit tomu, aby odcházeli do ciziny? Jistě, způsobů je více. Lze například opět zavřít hranice, zakázat cestování a bránit studiu cizích jazyků. Jiným způsobem je nabídnout lékařům odměnu za jejich práci, srovnatelnou s odměnou v zahraničí. Má-li mladý lékař pracovat na plný úvazek, navíc po večerech studovat, k tomu cestovat, přednášet a publikovat, musí dostat takový plat, aby z něj bylo možné nejen uživit rodinu, ale také zaplatit školku či hlídání dětí.

23

r oz h ovo r

Jedním z vašich zaměření jsou makulární degenerace. Jak vzniká tato choroba, jak se projevuje a jak se jí bránit, jste popsal ve svém článku v minulém čísle magazínu. Zmínil jste i to, že k prevenci patří zdravý životní styl. Do jaké míry nezdravá strava a kouření ovlivňují náš zrak? Kouření je prokazatelně jedním z hlavních faktorů přispívajících ke vzniku makulární degenerace, to lze celkem snadno statisticky prokázat. Obtížněji se určuje vliv ostatních složek životního stylu, ale dnes je zřejmé, že zdravá strava může oddálit vznik makulární degenerace. Strava by měla obsahovat antioxidanty, tedy vitamin C, betakaroten, zinek, měď, lutein, zeaxantin a polynenasycené mastné kyseliny, v dietě by tedy měly být zastoupeny ryby, citrusy, listová a košťálová zelenina, celozrnné obiloviny, ořechy a mléčné výrobky. V tomto oboru se pohybujete více než 20 let, mimo jiné se účastníte i mezinárodních klinických studií účinku nových léků na tato onemocnění. Je něco, co vás kolem léčby onemocnění sítnice a sklivce ještě dokáže překvapit?

Měl jsem možnost účastnit se prvního mezinárodního výzkumu nového léku proti vlhké formě makulární degenerace, který znamenal skutečný převrat v léčbě této choroby. Nyní se s týmem spolupracovníků kliniky Lexum podílíme na několika dalších studiích podobných, stále lepších preparátů a s nadšením sledujeme jejich narůstající účinnost. Co by nás mohlo dnes, při současném stavu sofistikované farmakologie a stále se zdokonalující biochemie, opravdu překvapit? Snad kdyby se ukázalo, že při léčbě této nemoci je účinný nějaký starý známý, obyčejný a zapomenutý prostředek… Ale takové románové rozuzlení je dnes velmi nepravděpodobné. I když na druhou stranu, kolik věcí, na první pohled zhola nemožných, lidstvo každým dnem prožívá? K vítězství nad nemocí však spíše povede mnohaletá mravenčí práce v laboratořích a na klinikách, na jejímž konci (vlastně ne, taková práce neskončí nikdy) snad jednou bude ta správná molekula léku, který degeneraci zabrání.

Moc přísný nejsem. Snažím se, aby má rodina žila takzvaně zdravě, abychom jedli ty zdravé věci a chodili na vzduch a včas spát a tak podobně, ale generace dnešních dětí už je opravdu jiná než ty předcházející, proto se mé snahy setkávají s omezeným úspěchem. Monitory televizorů, počítačů a mobilů vítězí nad vším ostatním, tak musíme doufat, že nemají negativní vliv na zdraví – alespoň samy o sobě. Naštěstí se zdá, že monitory oči nepoškozují. Jednoznačně však děti odvádějí od běhání venku a od dalších prospěšných věcí, ale co s tím můžeme dělat? Péče o zrak? Promiňte, co to je? Že máme jíst mrkev a koukat do zeleně a nekazit si oči televizí? Tak to není. Ale pozor, mrkev místo cigarety, to ano! Běhání po lese místo televize a brambůrků, to také ano. A také prohlídky u očního lékaře a samozřejmě ochrana oka jako ústrojí zraku, to jistě. Zejména ochrana před poraněním – oči jsou úžasným orgánem a máme jen dvě, je nutné dávat si na ně pozor.

Jste přísný na svou rodinu a blízké, co se týče zdraví a především péče o jejich zrak?

Co vám dnes dělá největší radost, ať už v medicíně, či osobním životě? V obojím obyčejné věci. V práci – úspěšná operace, vyléčený pacient, obecně každý dobrý výsledek práce, úspěchy celé kliniky Lexum, tvůrčí atmosféra na klinice, přátelství kolegů, poklepání po rameni po přednášce. Doma – pohoda, úsměv, láska, zdravá rodina, přátelství, chvíle volna, hudba, knížka, film, výstava, moře. A jaro! r



„Mnohé dříve neléčitelné stavy dnes léčíme rutinně a úspěšně.“

24

lexum magazín

CEZ Sablikova 210x255.indd 1

29.4.2010 11:13:11

r oz h ovo r

Skupina Lexum Se rozšířiLa o tři poLSké kLiniky text Petra Vychodilová foto archiv Lexum

Na počátku roku se polský řetězec očních klinik Intermedica stal členem skupiny Lexum. Převzetí tohoto největšího soukromého řetězce očních klinik v Polsku znamená vznik nejsilnější oftalmologické skupiny na středoevropském trhu. Očekávaný přínos pro skupinu Lexum je zvýšení stávajícího obratu minimálně o jednu třetinu. U polských klinik se předpokládá rozšíření spektra poskytovaných zdravotnických služeb, a to zejména v oblasti rohovkové a vitreoretinální péče, za využití nejmodernějších technologií, např. femtosekundových laserů. O spojení lídra polského trhu v oblasti soukromé oftalmologické péče s nejsilnější skupinou očních klinik na českém trhu jsme si povídali s Piotrem Magdziarzem, generálním ředitelem společnosti Intermedica. Síť očních klinik Lexum se na počátku roku rozšířila o tři polské kliniky. V jakých městech kliniky leží a jak jsou od sebe vzdáleny? První naše klinika byla založena roku 1999 v Poznani, v jednom z největších měst západního Polska. V roce 2000 byla založena další klinika v Krakově, ve městě velmi starém a slavném, na jihu Polska. Tyto dvě kliniky dělí zhruba 500 km. Naše třetí klinika založená v roce 2007 se nachází ve Štětíně, ve velkém přímořském městě poblíž německých hranic, ta je vzdálena zhruba 300 km od Poznaně. Jak spolu vaše kliniky spolupracují? Spolupráce mezi klinikami skupiny Intermedica je velmi úzká a dobře fungující. Většinu administrativy a marketingu má pod sebou klinika v Poznani, odtud řídíme objednávky, plánujeme naše nejrůznější aktivity, sledujeme náklady apod. Kliniky jsou vzájemně elektronicky propojeny tak, aby byl zajištěn okamžitý přístup ke všem lékařským i finančním údajům. Často organizujeme setkání a školení zaměstnanců

všech tří klinik, což je vždy příležitostí k předání nejen zkušeností, ale i znalostí. Věřím, že spolupráce s českými klinikami bude probíhat na stejné bázi a bude přínosná pro obě strany. Jaká je historie společnosti Intermedica a co stálo za rozhodnutím stát se členem skupiny Lexum?

„Profesionální lékařský tým je tou nejcennější součástí naší společnosti.“ Intermedica, s.r.o., byla založena na počátku roku 1999 z iniciativy dánské zdravotnické společnosti Transmedica, naším předchozím akcionářem. Byli jsme první klinikou v západním Polsku, která prováděla operaci šedého zákalu fakoemulzifikací s implantací nitrooční čočky. Začali jsme provádět refrakční chirurgické zákroky a za rok otevřeli novou kliniku Recepce kliniky v Poznani

klinika v Poznani

26

lexum magazín

v Krakově, v únoru 2007 pak byla otevřena třetí klinika ve Štětíně. Během téměř jedenácti let jsme v Polsku začali provádět několik nových oftalmologických zákroků, které rozšířily nabízené služby očních klinik, např. diagnostiku a operaci zeleného zákalu, keratokonu či implantaci fakických čoček. Nepřestali jsme se zajímat o vývoj a rozšiřování služeb, věříme,

že spojení se skupinou Lexum nám napomůže udržet si naši pozici na trhu. Jaké další přínosy očekáváte? Jak jsem již uvedl, doufáme v posílení naší pozice na trhu a v expanzi našich služeb po celém Polsku. Mít rychlý přístup ke zkušenostem a znalostem v oblasti zdravotnictví je Recepce štětínské kliniky

v dnešní uspěchané době rozhodující. Znalosti a zkušenosti druhých jsou ve skutečnosti tím nejcennějším zdrojem. Proto věříme, že právě jejich sdílení s českým lékařským personálem bude pro nás tím nejdůležitějším přínosem. Naše spojení má samozřejmě i velmi důležitý finanční význam – při nákupu nového zdravotnického vybavení a prostředků jsme silnějším zákazníkem s lepší pozicí, můžeme se dělit o některé běžné náklady, a tím je snižovat, což má pozitivní účinek na profity obou společností. Jaká je specializace vašich polských klinik? Všechny tři se specializují na laserovou a nitrooční refrakční chirurgii a operaci šedého zákalu. Klinika v Poznani se také specializuje na diagnostiku a léčbu zeleného zákalu, keratokonu a makulární degenerace. Využíváme nejmodernější přístroje a metody, jako je OCT, angiografie nebo Corneal Cross Linking. Můžete v krátkosti představit váš lékařský tým? V našich polských klinikách máme excelentní a velmi zkušený lékařský tým, je velmi těžké představit jej, aniž bych jmenoval všechny. Měl bych začít našimi chirurgy, kteří se specializují na operace šedého zákalu – Jacek Szendzielorz (ten je také ředitelem spol. Intermedica), Marzena Formicka (ředitelka štětínské kliniky), Karol Korżel, Jan Grzeszkowiak, Leszek Kuprianowicz – všichni jsou skutečnými mistry svého oboru. Nejzkušenějším refrakčním chirurgem v Poznani je Barbara Czarnota, která je také zástupkyní ředitele Intermedica a ředitelkou poznaňské kliniky, Elżbieta Ziemniak je ředitelkou krakovské kliniky. V magazínu asi není dost prostoru pro jmenování všech našich vynikajících lékařů, všichni jsou profesionálové na svém místě, se spoustou zkušeností a dovedností. Pravidelně se účastní lékařských konferencí, kongresů a workshopů. Musím říct, že jsou tou nejcennější součástí naší společnosti. Plánujete rozšířit vaši nabídku oftalmologických zákroků? Právě jsme u nás představili novou léčbu – implantaci fakických čoček, jako jedni z prvních v Polsku začínáme s femtosekundovým lasePoznaňská klinika s nočním osvětlením

Piotr Magdziarz, generální ředitel společnosti Intermedica

rem. Samozřejmě sledujeme nově se objevující technologie a hledáme nové efektivní a bezpečné oční zákroky. V Poznani prý otevíráte nové dětské oddělení, je to tak? Už několik let Poznaň postrádá ambulantní oftalmologickou péči pro děti. Intermedica ve spolupráci s národním zdravotním fondem a městskými orgány chce zaplnit tuto mezeru, proto otevírá oftalmologickou nemocnici s operačním sálem a dětským oddělením. S čím vaše kliniky pacienti nejčastěji vyhledávají, jaký je váš nejčastěji prováděný zákrok? Samozřejmě nejčastějším zákrokem jsou operace šedého zákalu a korekce očních vad, ale máme také hodně pacientů se zeleným zákalem, věkem podmíněnou okulární degenerací a s dalšími očními onemocněními. Vždy se snažíme pomoci našim pacientům, jak jen je v našich silách, hledáme léčbu, která je pro ně tou nejvhodnější.

Kolik takových operací ročně provádíte? Provádíme kolem jednoho tisíce zákroků odstranění šedého zákalu (z toho pouze 200 zákroků financováno z polského národního zdravotního fondu) a tři a půl tisíce laserových korekcí zraku ročně. Jsou mezi vašimi pacienty také nějaké známé osobnosti? Ve skutečnosti je takových hodně, ale u některých veřejně velmi známých osobností neprozradím jméno, protože dodržujeme jejich právo na soukromí a lékařské tajemství. Někteří z nich ale souhlasili se spoluprací, jejich jména se objevují v našich marketingových a PR aktivitách, a tak je zmínit mohu. Patří mezi ně slavní sportovci jako Monika Pyrek (skokanka o tyči, dvakrát vicemistryně světa), Zbigniew Szwagierczak (automobilový závodník, osmkrát polský šampion) nebo Bartek Goszczyński (člen polského národního týmu jezdců na koni), v Krakově spolupracujeme s velmi známým a populárním hercem Krzysztofem Globiszem. r

27

P TÁT E S E

JAK TO TEDY JE? NEJČASTĚJŠÍ MÝTY A OTÁZKY II

Už v minulém čísle časopisu jsme si názorně ukázali, že okolo očních operací koluje spousta omylů a mýtů. Protože je jich opravdu mnoho, máme tu další část otázek, které vás nejvíce zajímají. A opět na ně odpoví lékařská ředitelka pro refrakční chirurgii Evropské oční kliniky Lexum, MUDr. Alena Holubová.

MUDr. Alena Holubová Primářka Centra refrakční chirurgie na klinice Lexum Praha, patří mezi nejzkušenější refrakční chirurgy v České republice. Její hlavní specializací je refrakční laserová chirurgie (FEMTOLASIK, LASIK, PRK), diagnostika a léčba dioptrických vad a rohovkových onemocnění. Mimoto je také autorkou a spoluautorkou řady vědeckých prací, zabývajících se laserovou a nitrooční chirurgií refrakčních vad.

Otázky týkající se refrakčních zákroků: Jaký je princip očních laserových operací? Cílem oční laserové operace je upravit zakřivení rohovky tak, aby se paprsky vcházející do oka sbíhaly přesně na sítnici v místě nejostřejšího vidění. Je-li člověk krátkozraký, paprsky se sbíhají PŘED sítnicí a je-li dalekozraký, sbíhají se ZA sítnicí. Rohovku krátkozrakého oka je tedy třeba oploštit, naopak u dalekozrakého oka se upravují okraje rohovky tak, aby se rohovka více vyklenula. Trpí-li pacient astigmatismem, rohovka nemá pravidelný polokulovitý tvar, ale je v některých osách zploštělá nebo naopak více zakřivená. Část světelných paprsků se tak sbíhá mimo místo nejostřejšího vidění a na sítnici dopadá rozostřený, zamlžený a deformovaný obraz.

Jaké výhody odstranění dioptrické vady přináší? • vidění bez nepříjemných omezení spojených s nutností používat brýle • odstranění nepohodlí a rizik spojených s dlouhodobým používáním kontaktních čoček • získání pocitu nezávislosti

28

LEXUM MAGAZÍN

• v průběhu dalších let finanční úsporu prostředků vynakládaných na kontaktní čočky a brýle • rozšíření zorného pole • přirozenější vzhled • lepší podmínky pro sport a rekreační aktivity • větší možnost profesionálního uplatnění (z některých povolání jsou nositelé brýlí a kontaktních čoček vyloučeni) Jak dlouho se již laserové operace u nás a ve světě provádějí? První laserové refrakční zákroky byly ve světě prováděny koncem 80. let, u nás začátkem 90. let dvacátého století. První laserovou metodou byla metoda PRK, zhruba od poloviny devadesátých let se do popředí zájmu refrakčních chirurgů

stále více prosazuje metoda LASIK. S oběma metodami mají chirurgové našeho centra bohaté zkušenosti – operace lékaři Lexum provádí od roku 1993. Jaké vady se dají odstraňovat? Refrakční chirurgií lze odstranit krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus a tzv. aberace vyšších řádů. Dále lze odstranit i složené vady – krátkozrakost s astigmatismem, dalekozrakost s astigmatismem, a to včetně případů, kdy je počet cylindrických dioptrií větší než počet dioptrií sférických – tzv. astigmatismus mixtus. Refrakční vady mohou být na základě komplexního lékařského vyšetření a individuálních potřeb klienta odstraněny laserovým nebo nitroočním zákrokem, případně jejich kombinací.

Dá se odstranit vetchozrakost? Vetchozrakost se laserovým zákrokem nedá odstranit. Je to vada spojená s věkem, po 40. roce věku oční čočka díky snížené pružnosti postupně ztrácí schopnost akomodace (ztrácí schopnost ostřit na různé vzdálenosti nebo při různé intenzitě světla). Průvodním jevem této vady je potřeba brýlí na čtení. U dalekozrakých lze laserovým zákrokem na dálku podstatně zlepšit i vidění do blízka. Ve vhodných případech lze řešit vidění na dálku i na blízko současně, avšak nikoliv laserovou operací, nýbrž výměnou čočky za čočku multifokální. r

Otázky na téma „šedý zákal“: Co způsobuje vznik šedého zákalu? Většina šedých zákalů vzniká v souvislosti se stárnutím. Dědičné dispozice mohou mít vliv na to, zda se objeví dříve či později. U dětí se může objevit vrozený šedý zákal, který je projevem dědičné dispozice nebo infekce v průběhu těhotenství. Častou příčinou šedého zákalu jsou i těžké úrazy oka. Jak tupé, tak i pronikající poranění oka může být komplikováno kataraktou. Šedý zákal také může být komplikací jiných očních a celkových onemocnění. Prevence – je možné zabránit vzniku šedého zákalu? Nikdo zatím přesně neví, proč šedý zákal vzniká. Známe však některé rizikové faktory, které s velkou pravděpodobností ke vzniku katarakty přispívají. Vědecké studie ukazují, že šedý zakal je častější u lidí žijících v horách a u těch, kteří stráví v životě mnoho času na přímém prudkém slunci. Oční lékaři proto často doporučují jako ochranu brýle s UV filtrem, které oko chrání před dlouhodobě škodlivým působením ultrafialových paprsků. Katarakta je také častější u diabetiků a lidí dlouhodobě léčených kortikosteroidy, diuretiky a trankvilizéry. Na vznik šedého zákalu nemá vliv čtení při špatném světle, sledování televize, či práce s počítačem. Jaký je rozdíl mezi šedým a zeleným zákalem? Zelený zákal je laické pojmenování pro glaukom. Označení zelený zákal je poněkud zavádějící. Podstatou onemocnění totiž není zkalení nějaké struktury uvnitř oka. Hlavním projevem zeleného zákalu je zvýšený tlak uvnitř oka, který

Nikdo zatím přesně neví, proč šedý zákal vzniká. Známe však některé rizikové faktory. vede k poškození zrakového nervu. Poškození nervových vláken se projevuje zužováním zorného pole a poklesem zrakové ostrosti. Glaukom je zákeřné onemocnění. Probíhá pomalu a nepozorovaně. Na rozdíl od šedého zákalu, kde je možné operací vidění prakticky dokonale obnovit, je při léčbě glaukomu možno chorobný proces pouze zastavit. Změny, které nastaly v důsledku poškození zrakového nervu, jsou nevratné. Co čeká pacienta, který se rozhodne pro operaci šedého zákalu? V období před operací je nutné navštívit svého obvodního lékaře. Praktický lékař provede interní předoperační vyšetření a vydá pacientovi zprávu, ve které uvede, zda je či není schopen operace. Dále ve zprávě doporučí opatření,

která je z hlediska celkového stavu vhodné před operací provést. Zpráva o předoperačním vyšetření nesmí být v době operace starší 14 dní. V období před operací se provádí měření oka pomocí ultrazvuku, které umožní spočítat správnou optickou sílu implantované čočky. Pro dobrý výsledek měření je nutná perfektní spolupráce ze strany pacienta. Evropská oční klinika Lexum nabízí i nadstandardní zákrok v léčbě šedého zákalu – KATARAKTA PREMIUM, který umožňuje řešit i dioptrické obtíže. Například pacientovi, který byl před operací šedého zákalu dalekozraký, ale potřeboval i brýle na čtení, mohou být do oka implantovány tzv. multifokální nitrooční čočky, které ho zbaví obou vad. Rovněž astigmatismus lze řešit implantací vhodné čočky. Záleží na rozhodnutí klienta. r

29

r oz h ovo r

Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc.:

RefRakční chiRuRgie dnes nemá pRakticky žádné limity tExt Petra Vychodilová foto archiv Lexum

Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., zakládající lékař Evropské oční kliniky Lexum, je jedním z nejerudovanějších a nejzkušenějších refrakčních chirurgů v České republice vůbec. Právě s ním jsme si povídali o bioptice, zákroku odstraňujícím extrémní refrakční vady očí. je možné implantovat přímo do oka, kde zůstane už navždy. Výhoda takové čočky je zřejmá, není třeba ji každý den na noc vyjmout a ráno opět nasadit. Jsou však pacienti, u kterých je vada velice vysoká, a v takových případech používáme ke korekci speciální techniku zvanou bioptika.

nebo samotná implantace nitrooční kontaktní čočky však „nestačí“ na pacienta, který má třeba -25 nebo +10 dioptrií. Proto v takových případech kombinujeme obě dvě metody, dvě nové optiky, proto se tomuto zákroku říká bioptika. V rámci bioptiky tedy provádíme dvě operace, většinou na sobě nezávislé, které jsou určeny pro korekci vysokých a extrémních refrakčních vad očí.

„V rámci bioptiky provádíme dvě operace, které jsou určeny pro korekci vysokých a extrémních refrakčních vad očí.“

Jaký je postup tohoto zákroku? Nejdříve do oka implantujeme fakickou nitrooční kontaktní čočku, kterou snížíme vadu o 60–80 %. Ve druhé fázi použijeme ke korekci zbytku vady laser, většinou LASIK, kde kombinujeme femtosekundový a excimerový laser, kterým změníme zakřivení rohovky. Operace má tedy většinou dvě fáze, přičemž nejdříve implantujeme čočku do jednoho oka, po týdnu do druhého oka, po čtyřech až osmi týdnech provedeme laserový zákrok, ten už na obou očích současně. Znamená to tedy tři jednotlivé operace, které pacient podstoupí v rozmezí zhruba osmi týdnů.

Laserová operace LASIK, kterou se odstraňují refrakční vady, jako je krátkozrakost a dalekozrakost, je dnes již běžným způsobem, jak se zbavit brýlí a kontaktních čoček. Existuje nějaká hranice počtu dioptrií, které se laserem dají odstranit? Samotným laserem je možné odstranit nízký a středně vysoký stupeň krátkozrakosti přibližně

do 10 dioptrií a u dalekozrakosti je korekce možná do 4 až 5 dioptrií. Dnes však máme k dispozici i na vyšší vady spolehlivé metody, kterými můžeme odstranit prakticky jakýkoliv počet dioptrií. V takových případech používáme nitrooční kontaktní čočky, které jsou velice podobné těm, které vynalezl v minulém století český profesor Otto Wichterle a které se dodnes používají. Malou chemickou změnou se měkký gel stal odolnějším a speciální kontaktní čočku

30

LExum mAgAZín

Zaměřme se tedy na bioptiku. Co tento pojem znamená a v čem princip bioptiky spočívá? Vezmu to postupně. Většině pacientů můžeme korigovat jejich vadu samotným laserem. Většinou je nejvhodnější metoda individualizované korekce LASIK Premium. Takových je zhruba 85 %. U dalších 10–15 % užíváme implantaci umělé kontaktní čočky nebo výměnu vlastní čočky za jinou s jinou dioptrickou silou. Sama laserová chirurgie, která mění zakřivení rohovky,

A jak dlouho trvá konkrétně každá z operací? Implantace čočky trvá na jednom oku 10–15 minut, u laseru je to to samé, ale pro obě oči. Je to velmi rychlé.

Prof. muDr. martin Filipec, CSc. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, po studiu byl přijat na II. oční kliniku Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze, kde pracoval nejprve jako odborný asistent, následně byl pověřen funkcí vedoucího lékaře rohovkové a imunologické ambulance a oční výzkumné laboratoře. Vědecký titul získal v roce 1987 obhajobou dizertační práce na téma Zrcadlová mikroskopie rohovky. Jeho výzkumná práce je zaměřena na problematiku chorob, transplantace a hojení rohovky. Od roku 1993 se věnuje laserové a nitrooční refrakční chirurgii na Evropské oční klinice Lexum, jejíž je spoluzakladatelem a předním lékařem. V letech 1998–2004 působil jako přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze.

Říkáte, že bioptika je kombinací dvou zákroků. Lze provést i kombinaci tří? Je možné přidat ještě jednu čočku. U klasické metody, kterou jsem popsal, zachováváme vlastní čočku a přidáme ještě kontaktní, tzv. fakickou čočku. Ale je možné ještě pracovat na naší vlastní čočce, tu je možné vyměnit a implantovat novou čočku umělou s jinou dioptrickou silou. K ní je pak možné ještě přidat druhou čočku a doplnit laserovou operací. Lze tedy provést i něco, čemu by se dalo říkat „trioptika“, ale to je spíš vzácné. Jaká je pacientova rekonvalescence po zákroku? První den po operaci přijde pacient na kontrolu, a když je vše v pořádku, hned ten samý den se může vrátit do normálního života, ke svým oblíbeným činnostem a do práce. Nedoporučujeme pouze po dobu asi šesti týdnů návštěvu bazénu, jinak je rekonvalescence po operaci naprosto bez potíží a omezení. u jakých pacientů se tento bioptický zákrok provádí? Existují i „nevhodní“ pacienti, u kterých není možné jej provést? V zásadě je zákrok určen pro pacienty, u kterých je vada vysoká, mají hodně dioptrií, které nelze odstranit jinou metodou. Aby měli kvalitní vidění a zákrok proběhl bezpečně, je nejlepší řešení bioptika. Nevhodnými pacienty pro bioptiku jsou ti, kteří mají nějakou chorobu rohovky, keratokonus (vyklenutí rohovky) nebo mají anatomický tvar očí nevhodný k implantaci čočky. Může se stát, že pacient s dalekozrakostí má malé oko, krátké a čočka se do něj nevejde. Pak provádíme operace jinými metodami. má bioptický zákrok nějaké věkové omezení? Věkové limity nemáme. S dětmi jsme samozřejmě opatrnější, ale i ty jsou našimi pacienty. U dětí čekáme do věku, kdy už dobře spolupracují a kdy je vada alespoň trochu stabilní, pak

31

r oz h ovo r

„Dneska si poradíme téměř s každou vadou a posouváme naše možnosti v refrakční chirurgii stále dál.“ hledáme to nejlepší a nejbezpečnější řešení. Jinou komplikací může být bakteriální infekce, ale mohu říct, že u nás jsme provedli již více než 100 tisíc nitroočních operací a takovouto komplikaci jsme měli v pouhých dvou případech. Jenom pro srovnání, myslím, že málokterý člověk, který běžně používá kontaktní čočky, ví, že přibližně u jednoho ze sta nositelů kontaktních čoček se za dobu 20–30 let vyskytne bakteriální vřed rohovky, který může vést k jejímu zjizvení či perforaci. Takové následky je pak třeba řešit transplantací rohovky. Pravděpodobnost takové komplikace je u bioptiky zcela minimální.

můžeme přistoupit k operaci. Pokud ale dítě z nějakého důvodu nesnese brýle ani čočky a nevidí, pak operujeme i mladší. U starších lidí v zásadě také nemáme limity, jen se mění strategie. U pacientů starších, dejme tomu více než padesáti let, kteří mají vyšší vadu a jsou již v „kataraktovém věku“, bychom velmi pravděpodobně místo implantace fakické čočky nejdříve odstranili jejich vlastní čočku, tu nahradili čočkou odpovídající síly a teprve potom bychom korigovali laserem. může při bioptice dojít k nějakým komplikacím? Jedná se o bezpečný zákrok? Pro nás je hlavní vyvarovat se jakýchkoli komplikací. Právě proto volíme bioptiku, protože ve chvíli, kdy se laserem koriguje více dioptrií, odebíráme větší část rohovky, do větší hloubky. To může vést ke komplikaci, právě proto jsme si stanovili limit počtu dioptrií, abychom rohovku nepoškodili. Ve chvíli, kdy je vada pacienta nad limit, přistupujeme k implantaci nitrooční kontaktní čočky nebo bioptice. Také nitrooční kontaktní čočka má své limity, a proto kombinujeme fakickou čočku i laser. Podrobným předoperačním vyšetřením je třeba zjistit počet dioptrií, stav rohovky, anatomický tvar oka, pak

32

LExum mAgAZín

takže můžete říci, že úspěšnost tohoto zákroku je téměř stoprocentní? Ani v životě, ani v medicíně, není nikdy nic stoprocentní, proto nechci říct, že naše úspěšnost je stoprocentní. Raději vám řeknu, že se blížíme k dokonalosti. Byli jsme mezi prvními v Evropě, kdo provedl bioptiku pomocí femtosekundového laseru a implantace nitrooční kontaktní čočky ICL a CACHÉTTM. Výsledky jsou vynikající a pacienti jsou nadšeni. Koneckonců je možné se na tuto operaci v přímém přenosu podívat v televizním pořadu Vizita, který je vysílán v květnu tohoto roku. Od natáčení už uplynulo půl roku a i za tu krátkou dobu nezůstal pokrok stát. Při laserové operaci LASIK dnes používáme kromě excimerového laseru místo super jemného, rychle kmitajícího nožíku mikrokeratomu nový femtosekundový laser Visumax 500. Je to

další posun k té dokonalosti, o které jsem se zmínil. mohl byste uvést nějaký konkrétní příběh pacienta, který u vás tento zákrok podstoupil? Jistě. Sestra našeho generálního ředitele je velká sportovkyně, lyžařka. Měla vadu dalekozrakosti, kolem plus deseti dioptrií. Provedli jsme u ní bioptiku a dnes žije, lyžuje a sportuje bez brýlí či kontaktních čoček zcela bez problémů s perfektním viděním. Kontaktní čočky jí při sportu hodně vadily, dnes je spokojená. Mezi našimi pacienty je hodně profesionálních sportovců, pro ně je operace očí obrovskou pomocí pro každodenní fungování. Kontaktní čočky jsou také řešením, ale pro většinu z nich obtíží, a navíc někteří z pacientů čočky v oku stále cítí a nevyhovují jim. Ale právě proto, že dnes jsou laserové i nelaserové operace očí bezpečnější než nošení kontaktních čoček, volí převážná většina lidí korekci laserem, a ti, kteří mají vadu velice vysokou, mohou získat kvalitní vidění bez jakékoliv korekce, právě bioptikou. Existují vůbec, co se týče korekce očních vad, nějaké limity? Refrakční chirurgie dnes prakticky žádné limity nemá! Jsou pacienti, kteří si myslí, že když mají třeba dvacet dioptrií, tak už s tím nelze nic dělat. To je omyl. Dneska si poradíme téměř s každou vadou a posouváme naše možnosti v refrakční chirurgii stále dál. r

osobnost

Co jsem s brýlemi nemohl text Petra Vychodilová foto Jakub Žárský

Potápění je jeho velkým koníčkem, neživí ho a je tomu tak rád. „Kdybych se jím živil, možná by mě nebavilo tolik, jako mě baví teď,“ říká v rozhovoru Ing. Petr Zlatuška, jeden z našich nejzdatnějších potápěčů na nádech. S brýlemi pod vodu nemohl, bez nich neviděl... Více než šest dioptrií vyřešila operace na klinice Lexum. Co je vlastně freediving, kam sahají lidské hranice v potápění do hloubky bez přístroje a v zadržení dechu? 33

osobnost Co je to freediving? Vyžaduje potápění registraci jako jiné sporty? Jedná se o nádechové potápění, tedy potápění bez přístroje. Jsme sdruženi pod mezinárodní organizací AIDA, která funguje po celém světě a má svou „pobočku“ i v České republice. Kdo chce závodit, musí být zaregistrovaný. AIDA má svá pravidla nejen závodů, ale i bezpečnosti, certifikované rozhodčí apod. Jak probíhají takové závody, v jakých disciplínách soutěžíte? Disciplíny nádechového potápění se dělí na bazénové a hloubkové. V bazénové se měří čas, jak dlouho člověk vydrží pod vodou na jeden nádech, tomu se říká statická apnoe. Při dynamické apnoi se měří vzdálenost, kolik člověk na jeden nádech uplave. Tam se ještě liší, jestli s ploutvemi nebo bez. Hloubkových disciplín je několik dalších druhů: s ploutvemi, bez nich, za pomoci lana, za nějž je možné se přitáhnout, se závažím… Zde je kritériem výsledku dosažená hloubka. Jaké jsou vaše osobní rekordy? Já se přiznám, že se již nějakou dobu příliš nesnažím o překonávání svých maxim. V hloubce jsem dokázal nejvíce 77 metrů v disciplíně konstantní zátěž. To je taková naše královská disciplína, dolů vás netáhne žádné závaží, nahoru žádný balon, všechno je jen práce svalů a ploutví. Z těch vzdálenostních disciplín v bazénu mám rekord 133 metrů bez ploutví a 162 metrů s ploutvemi. Dneska to není žádný velký výkon, světové rekordy jsou někde jinde. 77 metrů do hloubky na jeden nádech mi přijde jako slušný výkon! Jak dlouho už se potápění věnujete? Kolem vody už se pohybuji dlouho, ale samotnému nádechovému potápění se věnuji někdy od roku 2003. Freediving je poměrně mladý sport. K nám ho přivedl Martin Štěpánek, který je držitelem několika světových rekordů. Každého musí napadnout, že takové hloubky už jsou životu nebezpečné. Jak vyrovnáváte pod vodou tlak? To je správná otázka. Tma v hloubce nebo vydržet nedýchat nejsou hlavní nástrahy pro potápěče, jak si většina lidí představuje, nejtěžší je vyrovnat tlak. Tlak roste s každými deseti metry hloubky o jednu atmosféru, v 70 metrech už je to celkem hodně. Na rozdíl od přístrojových potápěčů se od určité hloubky potápíme s relativním podtlakem v plicích, a proto není jednoduché „nacpat“ vzduch do středouší, při podtlaku vzduch z plic prostě nedostanete. Používají se proto speciální techniky vyrovnávání tlaku. Jejich zvládnutí spolu s dostatečnou flexibilitou zejména dýchacích svalů je klíčovým bodem hloubkového potápění. Kdybychom nevyrovnávali tlak především ve středouší, tak nám praskne

34

lexum magazín

kyslíku nebo přebytek oxidu uhličitého v těle, až po techniku plavání. Kolik je dnes světový rekord v zadržení dechu? Zdá se to neskutečné, ale dneska je ten rekord téměř 12 minut!

„Bez brýlí jsem pod vodou neviděl, maska s dioptrickými skly byla moc velká, čočky zase starost... Operace pro mě byla řešením!“ bubínek. Ze začátku je třeba vyrovnávat častěji, třeba i každý metr, s větší hloubkou se frekvence vyrovnávání díky menším relativním změnám tlaků a objemů snižuje, ve velkých hloubkách by stačilo například každých sedm osm metrů. Kdo na vás při ponorech dohlíží, aby se vám něco nestalo? Základní pravidlo freedivingu je nikdy se nepotápět sám, ale vždy ve dvou. Je to sport, při kterém sám nedokážete kontrolovat, co a kdy se vám stane, i když si myslíte, že jste v bezpečné vodě, např. v bazéně. Může se stát, že tělo pod vodou z ničeho nic „vypne“, proto s sebou musíte mít zkušeného partnera, který dokáže pomoct. Samba a blackout. Co je to za pojmy? Už se vám něco takového přihodilo? Jednou na závodech jsem byl hodnocen jako blackout. Je to stav, kdy mozek vypne veškeré funkce, avšak tělo využívá kyslík k činnosti srdce a mozku, tedy k zajištění základních životních

funkcí, ale jinak je neovladatelné. Předstupněm tomu je samba, což je ztráta motorické kontroly. Člověk dostane jakési svalové křeče, které nemůže ovlivnit, tělo sebou trhá, jako by tančilo sambu, proto se tomu tak říká. Při blackoutu nedochází k žádnému odumírání mozkových buněk, srdce funguje a mozek stále pracuje a v případě vlastního ohrožení vyšle signál k nádechu, který již člověk neovlivní, a pokud je pod vodou, utopí se. Bez druhého potápěče se tělo samo nedostane nahoru. Jak se dá potápění natrénovat? Ta statická disciplína je spíše psychická záležitost, já osobně ji nemám moc rád. Mám raději ty hloubkové, kde jde více o fyzický výkon v kombinaci s duševní koncentrací. Když se člověk před závody špatně vyspí a není psychicky v pohodě, jeho výkon bude dramaticky jinde. Ale trénovat se musí samozřejmě obojí, jak umění koncentrace a uvolnění pomocí různých technik, např. prvků jógy, tak tolerance na nedostatek

Kam až sahají lidské hranice? To dnes není schopen nikdo říct. Dříve se průkopníci potápění potopili do 50 metrů a lékaři říkali, že více už to nejde, že vám tlak rozdrtí hrudník. A oni se potopili hlouběji. Tak se hranice posunula na 70 metrů, a i ta byla postupně překonána... V extrémní disciplíně „no limits“, kdy vás dolů táhne závaží a nahoru balón (ve které se oficiálně nezávodí, je to spíš jen atrakce), je rekord 214 metrů a nic se přitom dotyčnému potápěči nestalo. Jaké závody vás v nejbližší době čekají? Mistrovství světa v Japonsku, ale ještě nevím, jestli se ho zúčastním. Kvalifikace na něj – mistrovství republiky – bude už v květnu a já jsem nedávno absolvoval operaci očí. Na klinice Lexum jsem si nechal odstranit krátkozrakost, podstoupil jsem zákrok FEMTOLASIK PREMIUM, ale vynechal jsem tak trénink a nejsem dostatečně připravený. Co jste s brýlemi nemohl? Měl jsem poměrně dost dioptrií – šest a čtvrt. Při potápění jsem musel řešit, kam ty brýle dám, když jdu do vody, abych je pak našel a aby mi na ně nikdo nešlápl. Bylo to dost komplikované, pod vodou jsem neviděl, respektive špatně viděl to, co bych chtěl vidět. Míval jsem i masku s dioptrickými skly, ale ta byla spíš pro potápění s přístrojem a na hloubkové potápění byla moc velká. Zkoušel jsem se potápět i s čočkami, ale to byla také starost navíc. Operace pro mě byla řešením. Jak operace proběhla? Úplně bez problémů. Bylo to rychlé a bezbolestné. Byl jsem moc spokojený i s předoperačním vyšetřením. Paní doktorka Zapletalová se mi dost věnovala, zodpověděla všechny mé otázky a vyvrátila obavy, jestli se budu po zákroku moct dál potápět. Lékaři z Lexum mají k pacientům skvělý přístup. r

35

P R e z e n TaC e

Do výšek bezpečně a komfortně... se singing Rockem foTo archiv Singing Rock

Horolezectví lze považovat za sport nebo zvláštní zálibu, pro někoho je i životním stylem či dokonce posláním. Horolezectví dnes zahrnuje tak širokou škálu činností, že se nějaké definici vzpírá... Co však zůstává pro všechny lezce stejné, je nutnost bezpečného, komfortního a především kvalitního vybavení.

36

lexum magazín

Takové představuje značka Singing Rock, která je divizí společnosti LANEX, a. s. Mezinárodní značka Singing Rock na trh uvádí výrobky, které horolezcům umožňují bezpečný pohyb ve vertikálním světě hor, skal i jeskyní. Neustále se zlepšující spolehlivost a funkčnost vybavení této značky je testována přímo na zaměstnancích firmy, vždyť většina z jejích vývojářů jsou sami horolezci, spolupracuje pak s řadou profíků, kteří vybavení testují v extrémních podmínkách, intenzivně pomáhají s ověřováním prototypů při praktických zkouškách a doslova nalétávají na novém vybavení první kilometry ještě předtím, než začne sériová výroba. Domníváte-li se, že horolezectví je jen zábavou, pak mylně. Singing Rock produkuje vybavení nejen pro zájmové horolezce, ale i pro práci ve výškách či pro záchranu osob v kritických situacích, které mohou ve výškách nastat. Proto jej používají také záchranáři, stavaři, opraváři a údržbáři výškových budov, policie, armáda či hasiči. „Stále vylepšujeme design a zvyšujeme technické parametry výrobků používáním nových materiálů a technologií,“ říkají vývojáři ze Singing Rocku. Jejich prioritním cílem je funkčnost výrobků za všech okolností, které mohou v kritických situacích nastat. V extrémních podmínkách totiž na kvalitním a funkčním vybavení závisí životy horolezců! r

TexT Petra Vychodilová

Singing Rock Firma Singing Rock byla založena v roce 1992 dvěma českými lezci společně s jejich belgickým obchodním partnerem. V průběhu prvních 10 let se jejím zakladatelům podařilo vybudovat v Čechách výrobní podnik s vyspělým a velmi moderním technologickým parkem, který se specializuje na lezecké úvazky a horolezecká lana – tedy na výrobky zabezpečující osoby ve výškách. Dnes je Singing Rock v lezeckém světě známým pojmem. Postupně se sortiment dále rozšířil na karabiny, jisticí a slaňovací pomůcky, kladky, příslušenství jako helmy, batohy, popruhy, opasky apod. Singing Rock vyvíjí a nabízí kompletní vybavení nejen pro horolezce, ale i pro speleologii, práce ve výškách, hasiče a záchranáře.

DeeP WATeR soLoing: absolutní volnost pohybu

Jednotlivá odvětví horolezectví mají společné snad jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu, jinak jsou velmi různorodá. Jednou z lezeckých aktivit je i DEEP WATER SOLOING. nebo postup už dál není možný. Únosnost je velmi individuální, většinou se leze až tam, kam psychika (rozumějte strach) dovolí. Obecně jakýkoliv pád do 10 metrů by měl být bez větších problémů. Hodně ale záleží na pozici těla při dopadu. Při kontrolovaném pádu a správném dopadu není rizikový ani pád nebo skok přes 20 metrů. Na druhou stranu lze bolestivě dopadnout i z 5 metrů!

„Singing Rock přichází s novým a bezpečnějším vybavením,“ říká Lumír Fajkoš, customer service manager značky Singing Rock.

Moře je nevyzpytatelné, co takový odliv, odhalené výběžky skal…? Aktuální podmínky moře nebo jiné vody (DWS se provozuje i na přehradách, řekách apod.) jsou zásadní. Je třeba si zjistit jízdní řád přílivu a odlivu, kontrolovat velikost vln. Hodně pomůže, je-li pro danou oblast vydaný průvodce, ve kterém jsou popsány základní informace. Rozhodně je důležité si před samotným lezením v daném místě ověřit místo dopadu, hloubku, případné výběžky a ostatní specifika jako například výskyt medúz.

V čem je značka Singing Rock na trhu jedinečná? Hlavní výhoda Singing Rocku je v tom, že nabízí komplexní řešení jak v lezecké oblasti, tak v oblasti osobních ochranných prostředků včetně servisu a tréninkového centra. Jedinečná jsou pak konkrétní unikátní řešení, která jsou i patentovaná, a důraz je kladen také na zvýšenou bezpečnost našich produktů. Kde se inspirujete k vývoji spolehlivějších a funkčnějších výrobků? Vzhledem k tomu, že se na vývoji podílejí velmi aktivní a zkušení lezci, tak pro vývoj využívají právě tyto dlouholeté zkušenosti a jsou schopni téměř každý nápad okamžitě odzkoušet v praxi. Inspiraci např. z použití nových materiálů s novými vlastnostmi lze pak získat překvapivě z oborově úplně jiného odvětví. Můžete v této oblasti přijít ještě s něčím novým? Jaké jsou vaše firemní ambice? Pořád je možnost přijít s něčím novým. Kromě invencí v oblasti nového řešení nebo zlepšení vlastností dosavadního se možnosti rozšiřují i s vývojem materiálů, které používáme při výrobě. Cílem Singing Rocku je být světovou jedničkou ve výrobě vybavení pro lezení a práci ve výškách.

A jak zjistíte hloubku v místě, kde lezete? I když nějaké informace může poskytnout i průvodce, nejlepší je pak před lezením danou oblast zkontrolovat na člunu a „prošnorchlovat“ místa dopadů.

Nejspíš jste tento pojem ještě nikdy neslyšeli. Jedná se o sólo lezení od hladiny moře lezeckou cestou po skále bez použití jistících prostředků. Po dosažení vrcholu skály, a nebo v horším případě při pádu, skáče lezec do vody. Některé cesty však končí i 20 metrů nad hladinou moře a padat z takové výšky už není snadné a vyžaduje notnou dávku odvahy. Dalším nebezpečím, které na lezce číhá, je silný odliv nebo rozbouřené moře, které může ustoupit natolik, že se odhalí jinak skryté útesy nebo skály. Jedním z těch, kteří propadli horolezecké aktivitě Deep Water Soloing, je i Lumír Fajkoš. Do jakých výšek se vůbec dá dostat, respektive z jaké výšky je pád do vody ještě únosný? Výška, do které se dá dostat, není omezena, resp. můžete se dostat až tam, kde končí skála

Jak se vůbec na danou skálu dostanete, jak „nastupujete“? Způsobů je více, záleží na podmínkách. Uvedu možnosti podle „komfortu“ přístupu: to je nástup z člunu, slanění k nástupu do cesty, „natraverzování“ (to je horizontální lezení k dané cestě), dále se na skálu můžeme dostat slezením nějaké lehké cesty dolů k nástupu do zamýšlené cesty, nebo také připlaváním k cestě, to ale není příliš vhodné vzhledem k mokrým rukám. Co se vám na DWS nejvíce líbí? Pro mě je to ideální koncentrace všech zajímavých aspektů lezení do jedné disciplíny: absolutní volnost pohybu, relativně velká míra bezpečnosti i při lezení ve vyšších výškách, adrenalin, který stoupá úměrně s vylezenou výškou, lezení bez nutnosti jištění, ale přitom možnost lézt do stejných výšek jako při lezení jištěném, v neposlední řadě pak možnost poznat atraktivní lokality. r

37

O k é n kO p r O ž e n y

Tatiana Kováříková:

Nové uNiformy pro sestry a recepčNí musí slušet a být pohodlNé text Petra Vychodilová foto archiv Tatiany Kováříkové

Značka TATIANA je od roku 1995 založena na tvorbě přední české návrhářky Tatiany Kováříkové, která obléká nejednu českou celebritu. Jak sama Tatiana říká, její modely jsou výjimečné svou osobitostí, ženskostí, čistotou linií, precizností a nadčasovostí. Přesně takové jsou i nové uniformy pro zdravotní sestry a recepční Evropské oční kliniky Lexum, které pocházejí z dílny právě této módní návrhářky – jsou velmi ženské, osobité, ušité s velkou precizností, aby splňovaly nároky nejen na pohodlí, ale i slušivost. pro evropskou oční kliniku Lexum jste připravila nové uniformy pro sestry a recepční. kde jste se inspirovala? Nechala jsem se inspirovat přímo klinikou a prostředím. A také lidmi, kteří na klinice pracují.

Baví vás práce na oblečení typu uniformy, nebo je spíš berete jako svou vedlejší činnost? Navrhování mě baví a mezi to patří i uniformy. Musím říct, že většinou ale navrhuji módu.

Byla jste ve své tvůrčí práci něčím omezována? Jaké byly požadavky ze strany Lexum? Profesní oblečení vytvářím vždy s ohledem na nositele. Musí být pohodlné a dobře se udržovat.

A jaké módní kousky vás nejvíce baví navrhovat? Baví mě kabáty a večerní šaty, ale vlastně mě baví vše kolem navrhování.

Jste spokojená s výsledkem? Co byste na nových uniformách vyzdvihla? Hodnocení bych asi raději nechala na jiných.

Vzpomeneme-li na počátky vaší kariéry, rok 1993, v té době jste porodila syna. Jak jste to všechno zvládala? Vždycky jsem doufala, že to zvládnu. První rok byl syn Max pro mě to hlavní. Pořád jsem byla s ním. Ze začátku jsem si to užívala, později už mi začala chybět práce, tak jsem si doma udělala takový malý ateliér, ve kterém jsem občas něco nakreslila a spíchla. Max byl úžasně hodné miminko, takže jsem zvládala spoustu věcí, o kterých jsem ani netušila, že bych mohla.

na co jste při přípravě kladla důraz? Především na to, aby jim to slušelo, a samozřejmě na pohodlí. Jaké materiály a barvy jste používala? Využila jsem přírodních a směsových materiálů. Snažila jsem se vybrat materiály, které mají dobré vlastnosti ke každodennímu nošení. Barevnost jsem zvolila po domluvě s firmou a jejími zaměstnanci.

kdy jste se rozhodla, že chcete být nejen matkou, ale i profesionální návrhářkou?

„Český smysl pro módu se hodně zlepšil, je odvážnější a nápaditější než kdysi.“ 38

lexum magazín

Asi po roce od jeho narození. Přemýšlela jsem, zda zůstat dál doma, nebo pokračovat v návrhářství, a došla jsem k názoru, že musím obojí skloubit dohromady. Mám v sobě potřebu něco vytvářet, návrhářkou jsem, ať chci, nebo nechci. Chtěla jsem se zkrátka realizovat nejen jako máma, ale i jako návrhářka. nechtěla jste někdy navrhovat módu pro těhotné? Napadlo mě to vždy, když byla některá moje kamarádka těhotná. Dokonce jsem už měla něco vymyšleného, ale než jsme to zrealizovaly, bylo pozdě… (směje se) Je pravda, že to stále v Čechách ještě chybí. Styl módy je ale dnes naštěstí takový, že se najdou volné věci i v běžném šatníku. A co pro muže? Když jsem začínala, jedna z mých prvních zakázek byla pro muže. Bylo mi 17 let, nikdo na návrhářku čerstvě po škole nečekal. Tehdy jsem dělala modelku, seznámila jsem se s Jiřím Kornem a navrhla oblečení pro jeho skupinu. Bavilo mě vymýšlet kreace na jeho vystoupení, ale jinak mi pánská móda moc neříká. kdy se u vás objevilo přání stát se módní návrhářkou? Byl to už váš dětský sen? Moje máma byla velká parádnice, která si pro sebe kreslila šaty a sbírala látky. Babička je pak ušila, a když už na to neměla sílu, maminka chodila ke švadleně. Bydleli jsme v rodinném

Tatiana kováříková • • • •

• •

•

přední česká módní návrhářka, majitelka a autorka značky TATIANA vlastní butik TATIANA v Dušní ulici v Praze vystudovala Střední školu textilní v Brně, poté scénografii na DAMU v Praze obléká známé osobnosti, např. Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, Moniku Absolonovou a další, její stálou zákaznicí a především modelkou je spisovatelka a šéfredaktorka ženského magazínu Harper´s Bazaar Barbara Nesvadbová kariéru odstartovala roku 1994 oceněním „Výtvarník sezóny“ na mezinárodním veletrhu STYL Brno své kolekce vystavovala v Paříži, Düsseldorfu, Vídni, Berlíně, Moskvě, New Yorku..., každým rokem se účastní výstavy a přehlídek Prague Fashion Week televizní tvorba: kostýmní spolupráce na televizních pořadech, oblékala seriály Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy, divadelní tvorba: kostýmy ke hrám (např. Sen noci svatojánské, Romeo a Julie), filmová tvorba: Příliš hlučná samota, Holčičky na život a na smrt, Bakaláři, Oběti a vrazi a další

zaměstnané jinou prací. Obecně platí, že jednoduché modely vytvoříme do tří týdnů. Čím se v současné době zabýváte, co chystáte? V současné době navrhuji novou kolekci pro podzim/zimu 2010/2011. Můžeme se těšit na nějakou vaši výstavu či módní přehlídku? Nyní pracuji na přehlídce jaro-léto, kterou budeme prezentovat v květnu.

domě a já strašně ráda chodila na půdu, kde byly staré šaty a boty. Už tenkrát jsem měla pocit, že všechno musím přešít. (směje se) kdy jste ušila své první šaty? Šijete vůbec pro sebe? Moje první dílo nebyly šaty, ale košile pro maminčinu kamarádku. Ušila jsem ji podle vzoru z Burdy, to mi bylo asi dvanáct. Na sebe jsem si pak začala šít na průmyslovce v Brně. Dnes si

sama pro sebe skoro vůbec nešiju. Nebaví mě to, raději navrhuju pro ostatní.

Jste známá i jako módní návrhářka celebrit. O jaký slavný šatník dnes pečujete? Mám několik stálic, které se ke mně vracejí, např. Helena Vondráčková, Monika Absolonová, Jitka Asterová, scenáristky Katka a Jitka Bártů. Jiné mají několik mých kousků doma: Alice Bendová, Hana Zagorová, Petra Janů...

kolik času potřebujete k navržení a ušití večerních šatů? Když na to dojde, jsem schopna navrhnout je okamžitě. Sednu si se zákaznicí, popovídáme si, abych zjistila, jaké mám z její strany mantinely, a začnu kreslit. Co se týče ušití, záleží na tom, jestli mám v ateliéru materiál a krejčové nejsou

Jak hodnotíte současný český smysl pro módu? Oblékají se podle vás Češi dnes už lépe než dříve? Smysl pro módu se určitě hodně zlepšil. Dámy, ale i pánové mají větší přehled o módě a podle toho to také vypadá. Jsou mnohem odvážnější a nápaditější než kdysi. Móda je hra, nadsázka, a o tom to je. r

39

o K É N Ko p R o Ž e N y

FOTO Vojtěch Vlk ViZÁŽisTKA Kateřina Křížová, Estée Lauder

tvář z titulní strany Z titulní strany tohoto čísla časopisu se na vás usmívá Petra Nebeská. Můžete se s ní setkat na pražské pobočce kliniky Lexum, kde pracuje jako staniční sestra laserového sálu už od roku 2001. Kromě toho je také maminkou 7letého syna. Jaké to vlastně je dělat sestřičku na oční klinice a zda by svou práci vyměnila za kariéru modelky, nám na sebe prozradila v následujícím rozhovoru. Jak jste se k vaší profesi dostala? Snila jste jako malá o profesi zdravotní sestřičky? Asi jako každý jsem snila o spoustě profesí, ale o zdravotní sestře se rozhodlo už v mých dvanácti letech, kdy jsem ztratila blízkou osobu a to mě trochu postrčilo. Takže přihlášky na střední pak byly jen na „zdrávku“.

proč zrovna klinika lexum? Proč klinika Lexum? Po třech letech na interním lůžkovém oddělení jsem chtěla vyzkoušet něco nového a nejlépe úplně z jiného soudku, ale ze zdravotnictví jsem odejít nechtěla. Po pár pohovorech jsem našla inzerát, že Lexum shání sestru pro ambulanci a laserový sál. To mě zaujalo a tak

.2.

.3.

Cena

.1.

Cena

FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ „UVIDÍTE SVĚT, JAKÝ JE!“ lexum magazín

přibližte nám prosím, jaká je náplň sestry na sále při oftalmologickém zákroku? Náplň sestry na sále začíná přípravou pacienta k operaci, dále se pacienta ujme sestra obíhací, ta pacienta odvede na sál a vysvětlí mu, jak se chovat při operaci. Navíc je k dispozici, kdyby instrumentářka či operatér potřebovali podat nějaký nástroj či materiál. Sestřičky u nás se v těchto činnostech střídají. stala jste se tváří druhého čísla časopisu lexum. Jak se vám focení na titulku líbilo? Vyměnila byste svoji profesi za práci modelky? To, že mám fotit pro časopis Lexum, mě upřímně velmi překvapilo. Řekla jsem si, že vyzkouším něco nového, a to i přesto, že se fotím nerada. Ale musím přiznat, že se mi to vlastně líbilo. Měla jsem kolem sebe tým velmi příjemných lidí, se kterými bylo focení zábavné a fajn. Profesi zdravotní sestry za modelku bych nevyměnila. Ale focení jako „vedlejšák“? Kdyby přišla nabídka, tak proč ne :-). r

V minulém čísle časopisu vyhlásila klinika Lexum velkou fotografickou soutěž o tři špičkové fotoaparáty: 1. cena: Nikon D 300 2. cena: Nikon D 3000 3. cena: Nikon p 80

Cena

38

jsem si řekla, že to zkusím. Přijali mě a už jsme spolu devět let:-).

celkem nám přišlo více než sto snímků, odborná porota tedy má z čeho vybírat. Vítězné snímky budou nejpozději od 01. 07. 2010 ke zhlédnutí na http://www.lexum.cz, dále pak v galerii kliniky Lexum v Brně. V příštím čísle časopisu Lexum vám vítězné snímky také představíme, stejně jako šťastného výherce hlavní ceny. Všem soutěžícím děkujeme za účast!

SOUTĚŽ O PROMĚNU Jednu proměnu už máte za sebou, osvobodila jste svoje oči od obrouček a dioptrií. Možná se však na ni teprve připravujete. Ať tak, či tak, můžete svoji krásu ještě víc podtrhnout! Stačí se zapojit do soutěže s klinikou Lexum a třeba právě vy vyhrajete proměnu vizáže! Není pochyb o tom, že oční operace dokáže člověku hodně změnit život. Z rozmazaného světa se najednou vyloupne krása, kterou jste dosud možná ani neměli příležitost uvidět. Takový pocit má určitě každá žena. Napište nám svůj příběh a zapojte se tak do jedinečné soutěže. Vítězka bude odměněna profesionální změnou vizáže spojenou s odborným poradenstvím, díky které možná zažije podobně krásný a neuvěřitelný pocit jako bezprostředně po zákroku. Napište, vyhrajte a rozviňte svou krásu Napište nám, jak vám oční operace na klinice Lexum změnila život. Byli přátelé a příbuzní překvapení z vaší nové vizáže? Stalo se vám, že vás někdo nepoznal? Uviděla jste najednou na světě něco, co jste dosud neviděla? Ať už je to zážitek humorný nebo dojemný, budeme rádi, když se o něj podělíte. Soutěžit s námi mohou i ženy, které se na operaci teprve chystají nebo o ní přemýšlí. Stačí se zamyslet nad tím, jaké asi budou první chvilky po „prozření“ a svůj výtvor společně s portrétní fotografií nám zaslat na níže uvedenou adresu. Za vaše snažení vás čeká opravdu skvělá odměna! Soutěžíme totiž o proměnu vzhledu. Zkušené vizážistky vás dokonale nalíčí a učešou. Která žena by si alespoň jeden den nechtěla připadat jako opečovávaná princezna? Zapojte se, vyhrajte a užijte si den svých snů! Napište váš zážitek (max. 1 A4) a pošlete ho spolu s vaší portrétní fotografií do 31. 8. 2010 na adresu [email protected] nebo Evropská oční klinika Lexum, U Společenské zahrady 3, 140 00 Praha 4 – Krč, na obálku napište „Soutěž o proměnu“. Autorky tří vybraných textů vyhrají proměnu.

p s yc h o lo g i e

Která barva je ta vaše? Nosíte raději červenou nebo zelenou barvu? Míváte rudo před očima? Vadí vám tmavé prostory? Viděli jste někoho zezelenat zlobou, zblednout závistí? Zrudnout vztekem? Působí někdo jako šedá myška? Čeština je plná narážek na barvy, vnímáme je emočně - my i naši předci. 42

lexum magazín

ní čistoty a pořádku. Při barevném uspořádání hraje bílá barva hlavní roli, odděluje ostatní barevné skupiny od sebe neutrální plochou, zesvětlením oživuje a člení. Po delší době však pobyt v bílé místnosti unavuje. Člověk, který preferuje bílou, chce o sobě říci, že je spolehlivý, morální, čistý, vznešený, že zasluhuje zvláštní pozornost a ohledy. Žlutá barva dodává energii, dává prostředí kladný emocionální nádech, dojem radosti, slunečnosti. Dokáže zvyšovat pocity tepla, dokonce až o několik stupňů. Žlutá barva podporuje soustředění a pracovní výkon. Pozitivně působí na melancholiky a flegmatiky. Stejně jako intenzivní světlo pomáhá žlutá barva při léčbě depresí. Funguje podobně jako fototerapie – vystavování intenzivnímu světlu po dobu několika hodin denně. Člověk, který rád volí žlutou barvu, se

a výkonnost. Povzbuzuje chuť k jídlu i sexuální touhy. Nádech červené barvy se proto využívá v restauracích a barech – šero a převládající červená barva ale působí velmi nepříznivě na kardiaky. Červená barva dráždí. Řidiči červených aut jezdí nebezpečněji a agresivněji, červená auta vyvolávají silnější emoce u ostatních řidičů. Člověk, který preferuje červenou barvu, má rád rychlé činnosti, dynamiku, vášnivě se věnuje zálibám. Takový člověk se rychle rozhoduje, může být afektovaný, častěji se u něj objevuje snaha o manipulaci s druhými lidmi. Hnědá barva vyvolává útulnost, je třeba ji ale v prostoru kombinovat s jinými, výraznějšími barvami, jinak může působit rušivě. Podle východních filozofických směrů je hnědá jednou z podstatných barev, které nesmějí v domácnosti chybět, odkazuje na půdu, jistotu. Hnědá je sym-

Chcete-li upoutat pozornost druhého, noste červenou, chcete-li se domluvit na kompromisu, volte raději odstíny modré či zelené.

Barvy jsou síly, které na člověka působí a vyvolávají pocity libosti nebo nelibosti, aktivitu nebo pasivitu. Ať chceme nebo ne, ovlivňují naše vnímání, a následně i chování. Ovlivňují naše představy o druhých. V patnáctém století byla červená barva označována za barvu lásky, žlutá byla spojována se závistí, modrá s věrností, černá se smutkem, bílá s nadějí a láskou, zelená se stavem bez lásky, hnědá se závislostí. Dnešní psychologické studie barev postoupily o krok dál. Jak tedy působí barvy na naše vnímání z psychologického pohledu? Jaká barva je vaše nejoblíbenější? Bílá barva nejlépe odráží světlo, vypadá čistě, lehce, velkoryse. Je považována za barvu absolut-

často snaží zacílit pozornost jinam, chce skrýt problémy. Některé teorie tvrdí, že žlutou barvu častěji volí lidé, kteří rádi poroučí. Oranžová barva je barvou elánu a dynamiky. Je znakem fantazie, živosti, smyslu pro humor. Dokáže vyvolávat, podobně jako žlutá barva, pocit tepla. Kromě toho oranžová barva vyvolává chuť k jídlu. Hodí se proto do restaurací, jídelen, kuchyní. Kdo volí oranžovou, je považován za dynamického, veselého člověka plného elánu. Velmi důležitou roli v systému barev hraje zelená. Má totiž regenerační účinky na organismus, zejména na oči. Navozuje pocit jistoty a bezpečí, proto se také často používá na operačních sálech v nemocnicích. Snižuje dojem hlučnosti prostředí. Snižuje chuť k jídlu, dodává vitalitu. Je vhodná do místností, kde člověk relaxuje. Její nevýhodou může být to, že některé její odstíny vyvolávají pocit chladu. Člověk, který volí zelenou barvu, je vytrvalý, houževnatý, touží po uznání, nemá rád velké změny, preferuje stereotypy a zvyklosti. Barva modrá má podle psychologů uklidňující účinky, uvolňuje, zpomaluje tep a tlak, snižuje svalové napětí. Světlejší odstíny modré navozují pocit svěžesti, čistoty, klidu a chladu. Modrá stěna bez ozdob dokáže velmi zklidnit a zaměřit pozornost na konkrétní činnost. Modré prostředí snižuje horečku až o několik stupňů. Studie zabývající se psychologickou stránkou silničního provozu tvrdí, že modrá auta vyvolávají pocit klidu, rozvážnosti, nutí řidiče k ohleduplnější jízdě. Člověk, který preferuje modrou barvu, má silnou potřebu klidu, touží po harmonii a uspořádaném životě, může být romanticky založený. Červená barva odnepaměti působí dráždivě, zanechává silný dojem, zvyšuje tlak a tep, odstranit nervozitu, vznětlivost, ale i aktivitu

bolem klidu, bezpečí, zmírňuje napětí, působí přívětivě. Ukazuje na praktičnost, věcnost člověka, který ji volí. Člověk vybírající si hnědou barvu je člověk žijící přítomností. Nemá rád změny, touží po větším fyzickém pohodlí. Zvláštní váhu má v systému psychologie barev fialová. Dnes tolik moderní odstíny této barvy jsou v podstatě odstíny velmi negativními. Ve větší ploše vyvolává špatnou náladu či dokonce deprese. Působí vážně, slavnostně, někdy až extravagantně. Nejlépe se v místnosti hodí na malé plochy. Fialovou barvu volí lidé, kteří touží po tom okouzlit druhé. Fialová je znakem emoční nezralosti, lability. Černá barva v prostoru pohlcuje nejvíc světla, vyvolává pocit šera, smutku, vážnosti. Černá barva oblečení je přes svoji módnost (opticky zužuje) znakem frustrace, deprese, smutku. Kdo nosí černou barvu, odnepaměti upozorňuje na to, že drží smutek, že ho postihlo emoční trauma. V některých zemích je černě oděná žena ženou zadanou, straní se proto zájmu mužů. Ten, kdo nevědomě volí černou barvu, se cítí nešťastný, chce se všeho vzdát, nenachází životní smysl. Odstínem černé je barva šedá. Je barvou neutrální. Působí vyrovnaně, někdy až pasivně. Je elegantním pozadím jiné barvy. Člověk, který volí šedou barvu, se snaží oddělit od ostatních, zůstat stanou, neúčastnit se jejich aktivit. Znalost barev a jejich psychologické roviny nám v mnoha směrech může usnadnit komunikaci s druhými. Může nám pomoci vhodně zvolit „barevnou stránku“ našeho života, zařízením bytu počínaje, oblečením konče. V neposlední řadě mohou barvy sloužit jako doplněk léčby některých lehčích forem duševních onemocnění. r

43

chraňte své oči

Chraňte své oči v létě i po celý rok Léto je za dveřmi, a ačkoliv pro nás je to období roku, kdy si nejvíce odpočineme, pro naše oči je to naopak. V následujícím článku vám poradíme, jak si oči chránit a zároveň jim dopřát potřebnou regeneraci nejen v létě, ale po celý rok, kdykoliv je potřeba a oči jsou nadměrně zatěžovány. Vždyť o zraku se říká, že je nejdůležitějším smyslem člověka a naším úkolem by mělo být pořádně ho chránit! Už se také těšíte v létě k vodě nebo vás dokonce čeká dovolená u moře? Nezapomeňte si při balení kromě opalovacího krému také neméně důležité sluneční brýle! Agresivní sluneční paprsky totiž mohou napáchat velké škody nejen na vaší pokožce, ale i poškodit zrak. Sluníčko škodí očím nejen na pláži, ale třeba i na sněhu. Obzvlášť zákeřné jsou totiž paprsky odrážející se od vodní hladiny či bílého sněhu, jež mohou u nechráněných očí vyvolávat např. záněty rohovky (fotokeratitidu). Bez slunečních brýlí ani ránu! Ačkoliv je nebezpečí hrozící ze slunečních paprsků dobře známo, málokdo nad ním přemýšlí a chrání se před ním. Vliv slunečního záření na oko můžeme přirovnat k soustředění světla, ke kterému dochází, když se člověk snaží lupou zapálit papír. Zní to nebezpečně, že? A přitom prevence je tak jednoduchá… Stačí důsledně chránit svůj cenný zrak. Podobně jako u slunění, platí i při ochraně očí, že v rámci svého zdraví bychom v letních měsících na ostré slunce neměli vycházet mezi jedenáctou dopoledne a třetí hodinou odpoledne. V tuto dobu totiž slunce pálí nejvíce a nejagresivněji. Jaké brýle jsou ale opravdu kvalitní a náš zrak opravdu ochrání? Dobré sluneční brýle by měly mít minimálně dvě základní vlastnosti: pohlcovat světlo a tím bránit našemu oslnění a účinně bránit oko proti ultrafialovému záření. UV paprsky sice svým zrakem nevnímáme, ale to neznamená, že našim očím neškodí. Ba právě naopak. UV záření poškozuje oči podstatně víc než viditelné světlo. Dobré sluneční brýle by také měly být schopné pohlcovat obě složky tohoto škodlivého záření – tedy UVA i UVB. Na svých očích nešetřete Jak si vybrat brýle, které jsou opravdu kvalitní a skutečně nás před všemi riziky slunečních paprsků spolehlivě ochrání? Zčásti nám může napovědět cena – i když neplatí, že čím dražší brýle, tím lepší ochrana. Stejně tak zabarvení

44

lexum magazín

skel může být zavádějící. UV filtr je totiž součástí brýlové čočky, která klidně může být průhledná. Naopak zabarvení skel pohlcuje pouze viditelné světlo, což ovšem pro ochranu oka nestačí. Pro ochranu vašich očí je bezpodmínečně nutné, aby vaše sluneční brýle dokázaly oboje. Dobrou zprávou je, že u většiny kvalitnějších brýlí jsou UV filtry již úplnou samozřejmostí. Při samotném výběru je ideální poradit se s odborníkem a brýle nakupovat v optice, kde jsou na prodej brýlí specializovaní a ochotně, rádi a především fundovaně vám poradí tu nejlepší variantu pro vás. Řídit se také můžete označením na etiketách. Sluneční brýle s UV filtrem jsou obvykle označeny jako „UV 400“, „CE“ zase znamená, že brýle odpovídají normám Evropské unie.

Důležité je znát i správné číslování čoček podle toho, kolik propouštějí viditelného slunečního záření – 0 označuje velmi světlé, naopak číslo 4 nejtmavší zabarvení. Pozor – toto číslování nemá nic společného s UV filtrem! Značí stupeň propustnosti světla čočky slunečních brýlí (tmavost čočky). Čím je čočka tmavší, tím méně světla propouští. Brýle označené jako 0-1 jsou vzhledem k vysoké propustnosti vhodné spíše jako módní doplněk do méně slunečných dnů nebo jako ochrana před prachem, čísla 3-4 jsou naopak vhodná už i na hory či k moři, kde je sluneční záření silnější (standardně se prodávají brýle s ochranným faktorem 3). Pozor! Se stoupající nadmořskou výškou stoupá i nebezpečí slunečních paprsků, proto je nutné jí ochranu očí přizpůsobit! r

Dopřejte svým očím odpočinek Cítíte, že vás oči tlačí, pálí a slzí? Tím se vám pravděpodobně snaží naznačit, že už toho mají dost. Máme pro vás pár užitečných tipů, díky nimž jim spolehlivě ulevíte. •

Jakmile ucítíte, že vás oči začínají pálit, přestaňte na pár minut s prací a mrkejte. Tím svůj unavený zrak rychle osvěžíte a připravíte k další aktivitě.

•

Čas od času přerušte svou práci a podívejte se na nějaký předmět vzdálený alespoň tři metry – ideálně, pokud je to možné, se zahleďte z okna do dálky.

•

Máte-li oči unavené z počítače, jednou za hodinu je prokápněte umělými slzami bez konzervačních látek a nechte je na pár minut zavřené.

Těmito malými, šikovnými triky nejen dáte odpočinout svým unaveným očím, ale celkově se zregenerujete, takže ve výsledku bude vaše práce ještě efektivnější a vy budete na konci dne méně unavení.

45

h i s to r i e

OPERACE ŠEDÉHO ZÁKALU V PROMĚNÁCH ČASU Foto archiv Lexum, Vojtěch Vlk

Šedý zákal je onemocnění, u něhož je poměrně velká pravděpodobnost, že se bude jednou týkat každého z nás. Postihuje mladé i staré, ženy i muže, ale naštěstí už jeho léčba není obtížná a problematická, tak jako tomu bývalo dříve. Pojďte se s námi podívat do historie, ale i současnosti katarakty, jejíž léčba je dnes už naprosto běžná, avšak dříve to rozhodně taková procházka růžovou zahradou nebyla. Přesvědčte se sami… Historií očního zákalu nás provede MUDr. Eva Tihelková. Co to je šedý zákal a jak vzniká? Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u starších lidí jako projev stárnutí (u osob ve věku mezi 65 a 75 lety se senilní katarakta vyskytuje až v 60 %). Výjimkou ale nejsou ani případy u novorozenců, kdy nejčastěji bývá příčinou virové onemocnění matky v průběhu těhotenství nebo různé genetické poruchy. Jde o to, že se normálně čirá čočka zkalí a brání průchodu paprsků světla na sítnici, takže dochází k poklesu zrakové ostrosti. Čočka se zakaluje víc a víc a snížení průhlednosti čočky může v pozdějších stádiích vést dokonce až k úplné ztrátě zraku. Tehdy už získává zornice místo obvyklé černé

barvy šedavý odstín – a právě odtud získala nemoc svůj název. Mimochodem právě katarakta je jednou z nejčastějších příčin oslepnutí v rozvojových zemích. Na vzniku šedého zákalu se podílí řada faktorů – může jít o dědičné zatížení, vystavování očí ultrafialovému záření či toxickým látkám, určujícím faktorem ale může být i pohlaví, neboť je dokázáno, že ženy trpí kataraktou přece jen o něco častěji než muži. S kataraktou se setkáváme také po mechanických úrazech oka, úrazech elektrickým proudem a vystavení ionizujícím zářením (kosmickému záření a rentgenovému záření). Rovněž dlouhodobé užívání některých léků představuje Oko postižené šedým zákalem

46

lexum magazín

muDr. eva tihelková Pracuje jako kataraktový chirurg na Evropské oční klinice Lexum v Praze a zabývá se především operací šedého zákalu s implantací nitrooční čočky, refrakčními čočkovými operacemi či operacemi glaukomu. Během své praxe absolvovala řadu odborných stáží v Čechách i v zahraničí. Na klinice Lexum se s ní můžete pravidelně potkávat od roku 2009.

pro vznik katarakty významné riziko. Katarakta byla zjištěna například při dlouhodobém kapání očních kapek (obsahujících kortikosteroidy či miotika) a při celkovém ústním nebo inhalačním podávání léků (kortikosteroidů a fenothiazinových preparátů, jako je chlorpromazin). Důležitou roli hraje strava nebo absence obranných látek jako je glutation, kyselina askorbová nebo vitamín E, jenž chrání čočku před oxidací. Pravděpodobnost vzniku šedého zákalu mohou zvýšit dokonce i některá onemocnění – například cukrovka, atopie nebo galaktosemie. To, že i vás trápí šedý zákal, poznáte podle snížení zrakové ostrosti, zamlženého vidění, pocitu stále špinavých brýlí, přechodného dvojitého vidění nebo horšího vidění například při řízení auta, poruchou barevného vidění. Jak rychle se čočky zakalí, je u každého jiné, většinou se však jedná o měsíce až roky. Stejně jako u jiných onemocnění, tak i u léčby katarakty platí, že při sebemenším podezření na šedý zákal či při jakékoliv změně vidění byste měli co nejdříve vyhledat očního lékaře. Léčba katarakty dnes patří mezi nejvíce prováděné zákroky v České republice s velkým procentem úspěšnosti. Evropská oční klinika Lexum má k dispozici špičkový personál s dlouholetými zkušenostmi a moderní přístroje, takže určitě není náhodou, že odsud každoročně odchází tisíce spokojených klientů, kterým se vrátilo jejich původní vidění.

Ne zrovna příjemné dějiny Prevence proti šedému zákalu bohužel neexistuje a léčitelný je pouze mikrochirurgickým zákrokem, při němž je do oka implantována umělá čočka. Tyto operace se dnes už provádějí velmi běžně, takže není žádný důvod k obavám. Dříve to ale měli lidé s šedým zákalem podstatně horší. Pojďme se společně podívat do dějin, na nepříliš příjemné způsoby, jimiž kataraktu léčili naši předkové. Operace šedého zákalu je považována za nejstarší operační zákrok nejen v historii oftalmologie, ale i celkově v dějinách lékařství. Ač se to může zdát neuvěřitelné, jeho historie sahá zhruba až do roku 2000 př. n. l., kdy se v Indii, Arábii a v antickém Řecku prováděly první pokusy odstranit nepříjemnou kataraktu! A nebyl to asi žádný med. „Operace“ se prováděla tzv. reklinací čočky do sklivce, kdy pomocí ostré jehly, která byla sterilizována v plameni, byla čočka uvolněna tak, aby spadla do sklivcového prostoru a nebránila průchodu paprsků světla na sítnici. Pokud se ji nepodařilo „shodit“ do sklivce, byla čočka jehlou rozkouskována. Při tomto zákroku nebylo třeba používat ani znecitlivující léky, protože v bělimě, která se při operaci propichovala, je jen minimální množství nervů. I to byl jeden z důvodů, proč se odstraňování šedého zákalu v takřka nezměněné podobě provádělo až do 18. století našeho letopočtu a dodnes se tak dokonce v některých rozvojových zemích provádí. Vzhledem ke špatné hygieně a použité metodě docházelo samozřejmě k mnoha komplikacím – zánětům, infekcím, odchlípení sítnice nebo vzniku druhotného zeleného zákalu. Velmi často

„operace“ nakonec zapříčinila úplné oslepnutí. Dne 8. 4. 1747 Francouz Jacques Daviel přišel s novou metodou léčby, a sice tzv. extrakcí šedého zákalu. Při operativním zákroku došlo k odstranění obsahu zkalené čočky ven z oka velkým řezem, prázdné a čisté pouzdro původní čočky bylo v oku ponecháno, a když se časem zakalilo, musel se v něm další operací udělat otvor, aby světlo mohlo dopadat na sítnici. Na konci 19. století došlo k další modifikaci operace – při intrakapsulární extrakci se čočka odstranila z oka úplně celá i s pouzdrem. Základem operace je při velkém řezu vybavení celé zkalené čočky Davielovou lžičkou. Konečným vývojem intrakapsulární techniky extrakce katarakty byla tzv. kryoextrakce. Čočka se po otevření oka namrazila na speciální sondu a kývavým pohybem byla z oka vytažena. Při tomto způsobu ale hrozí nebezpečí narušení sklivcové bariéry a následné komplikace. Při intrakapsulární extrakci nezůstává z původní čočky v oku nic. Aby však bylo možné novou umělou čočku do oka fixovat, je nutné opět se navrátit k opuštěné technice extrakapsulární extrakce, ovšem značně vylepšené. V oku se tedy ponechá vlastní pouzdro původní čočky, které i při zkalení obsahu čočky zůstává čiré, a do tohoto pouzdra se pak usadí nová čočka z umělé hmoty. Další revoluci ve vývoji operačních technik odstraňujících šedý zákal znamenal rok 1967, kdy Charles Kelman představil metodu fakoemulsifikace (ultrazvukové rozmělnění a následné odsátí čočky), jenž se používá dodnes. Historickým vývojem prošly i metody znecitlivění – anestezie oka. Jak již víme, při

reklinaci nebylo nutné žádné znecitlivění oka. Tahle otázka vyvstala až s pokrokem v operační technice. Z počátku se při operaci šedého zákalu využívalo jen celkové anestezie, se zdokonalováním operačních technik se kolem 80. let minulého století začala využívat lokální anestezie injekcí, kdy se znecitlivěla oblast oka a okolí. Až ke konci minulého století s rozšířením ambulantních zákroků se začalo využívat anestetických kapek, které rychle působí a jsou dostatečně účinné. Revoluce léčby šedého zákalu – nitrooční čočky ze skla a plastu Ačkoliv se pokusy o implantaci očních čoček prováděly již dříve, o opravdovém úspěchu můžeme hovořit až s vynálezem Sira Harolda Ridleyho, který 29. listopadu 1949 provedl v Londýně první implantaci nitrooční čočky z plexiskla. A jak na svůj geniální nápad přišel? Během války Ridley pracoval jako lékař na vojenské základně, kde se setkával s letci, jimž zůstaly v očích zasekány kousky plexiskla, z nichž byly vyrobeny kabiny stíhačky. Cizí těleso v oku znamená vážné komplikace a často i ztrátu oka, Ridleyho však zaujalo, že v tomto případě oko kousíčky plastu bez problémů přijalo. Ačkoliv byl přístup oftalmologů k této operaci dlouhou dobu velmi kritický, Ridleyho myšlenka implantovat čočku z plastu se nakonec ukázala jako geniální. Až po zavedení druhé generace nitroočních čoček a zlepšení operační techniky byla tato metoda definitivně přijata jako adekvátní způsob léčby šedého zákalu a Sir Ridley se dočkal uznání v posledních letech života. V roce 2000

•

Sir Harold Ridley

• Záběry ze soudobé dokumentace, zobrazující oftalmologické zákroky a nástroje z 18. a 19. století Ukázková ilustrace z : Laurentius Heister, Chirurgie, in welcher alles, was zur Wund-Artzney gehöret… deutlich vorgestellet Arden, Nürnberg 1731 Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny, Praha Courtesy of the Museum of Vision and The Foundation of the American Academy of Opthalmology

47

h i s to r i e

•

Operace šedého zákalu na klinice Lexum

•

Implantace umělé měkké nitrooční čočky

mu za zásluhy udělila titul rytíř sama anglická královna Alžběta II. Dnes už se na moderních pracovištích užívají výhradně „měkké čočky“, vyráběné z hydrofilního nebo hydrofobního akrylátu a ze silikonu a otvor na zavedení se oproti předchozím pěti až sedmi milimetrům zmenšil na velikost dva milimetry i menší. Nitrooční čočky získaly v oftalmochirurgii i další účel, kromě šedého zákalu se stále častěji používají jako metoda refrakční chirurgie při korekci vysoké myopie (krátkozrakosti), hypermetropie (dalekozrakosti) a astigmatismu. Jak se odstraňuje šedý zákal dnes? Jak už bylo dříve řečeno, dnes už se operace šedého zákalu provádějí na očních klinikách běžně. Dříve lékaři s operací čekali, až šedý zákal „uzraje“, dnes je nejlepší odstranit kataraktu v počínajícím stádiu při subjektivních potížích pacienta. V dnešní době operujeme řezem pod 2 milimetry, k otevření předního čočkového pouzdra se používá kruhovitá tzv. curvilineární kapsulorhexe. K odstranění zkalené čočky se

48

lexum magazín

nyní nejčastěji používá ultrazvuková fakoemulsifikace a zákrok se provádí ambulantně při znecitlivění oka anestetickými kapkami. Při fakoemulsifikaci dochází k rozmělnění jádra čočky ultrazvukem a jejímu následnému odsátí. Do čistého, prázdného čočkového pouzdra, které v oku zůstane, se potom vkládá umělá nitrooční čočka ze speciálních materiálů. Tato čočka simuluje lidskou čočku včetně dioptrií, takže, i když pacient původně měl refrakční vadu, po operaci vidí ostře a v mnoha případech už nepotřebuje ani brýle. Na Evropské oční klinice Lexum se pracuje s vysoce kvalitními měkkými nitroočními čočkami, jejichž hlavní předností je, že je lze složit či srolovat a vložit do oka velmi malým operačním řezem o šířce kolem dvou milimetrů. Nespornou výhodou takovéhoto malého řezu je vysoká schopnost hojení a samouzavření rány bez nutnosti šití a samozřejmě také rychlá obnova vidění. Už za pár dní po operaci můžete vidět jako ostříž. r

T u p oz r a ko s T

Tupozrakost u dětí: jak ji rozpoznat a léčit

Máte doma malé dítě? Pohlídejte si, zda netrpí tupozrakostí! Tato vada se dá léčit pouze v dětství do věku asi šesti až sedmi let. Čím dříve s léčbou začnete, tím lepších výsledků dosáhnete. K problematice tupozrakosti má hodně co říci MUDr. Věra Flemrová, která se strabismu a dětským očním vadám věnuje již řadu let. MUDr. Věra Flemrová Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství na Karlově univerzitě v Praze. Po předchozí praxi na Moorfield Eye Hospital v Londýně, na 2. oční klinice VFN a 1. LF UK a na oční klinice dětí a dospělých FN Motol pracuje od roku 2006 na Evropské oční klinice Lexum. Zaměřuje se především na strabologii, dětskou oftalmologii a problematiku refrakčních vad. V roce 2008 absolvovala stáž na fakultní oční klinice v Mnichově (Ludvig-Maximilians Universität). Své bohaté zkušenosti ze zahraničních stáží uvádí do praxe například zavedením operací strabismu technikou nastavitelných stehů – kdy tuto metodu provedla jako vůbec první lékař v České republice. Pravidelně se účastní přednášek a kurzů na sjezdech odborných společností v České republice i v zahraničí. Je členkou České oftalmologické společnosti, Evropské společnosti refrakční a kataraktové chirurgie, České strabologické asociace, České kontaktologické společnosti a České lékařské komory.

Co je to tupozrakost? Tupozrakost, nebo také odborně amblyopie, je funkční vada, při které dojde k útlumu obrazu „přenášenému“ z jednoho oka ve zrakovém centru mozku. Kvalita vidění tohoto oka se přestane rozvíjet. Tupozrakost postihuje zhruba 3 % dětí a nebezpečí je v tom, že na první pohled nemusí mít dítě žádné potíže. Dítě vidí na jedno oko dobře, na druhé ovšem výrazně hůř. Dítě se tak v podstatě stává “jednookým”. Nejčastější příčinou tupozrakosti je dioptrická vada, další příčiny jsou např. organické postižení oka – vrozené nebo traumatické zákaly rohovky, čočky, postižení sítnice či očního nervu atd. Jak poznám, že je naše dítě tupozraké? Úplně nejčastějším projevem tupozrakosti je šilhání. Ale pozor, dítě nemusí šilhat pořád!

Příznakem tupozrakosti je, i když si dítě jen občas „zašilhá“. Žádné pravidelné šilhání není normální nález, zvláště v rodinách, kde se vyskytují dioptrické vady, šilhání či tupozrakost. U těchto dětí je zvýšené riziko vzniku očního postižení a tupozrakosti a je třeba mít se na pozoru. Při sebemenším podezření je vhodné navštívit odborného očního lékaře, který dítě podrobně vyšetří. Pokud to je možné, zjistí kvalitu vidění každého oka zvlášť, dále vyšetří přední i zadní segment oka. Součástí vyšetření musí být rozkapání zornic, které vyřadí zaostřování a tím umožní dokonalé změření dioptrické vady. K očnímu lékaři se mohou rodiče s dítětem objednat sami, není nutné doporučení pediatra. V České republice patří do povinné tříleté prohlídky i orientační vyšetření zraku. Odmítá-li vaše dítě při očním vyšetření

spolupracovat, zbystřete. I to totiž může být jedním z průvodních znaků tupozrakosti, kdy se dítě prostě brání zakrytí oka, na které špatně vidí. Nesmíte se nechat uklidnit oblíbeným vysvětlením, že se dítě u lékaře bojí. Pokud nejste spokojeni s průběhem vyšetření dítěte, klidně je nechte zopakovat, případně doplnit specializovaným očním vyšetřením na jiném pracovišti. Spěch je v tomto případě na místě: dětský mozek rozvíjí kvalitu vidění pouze do určité doby, a to zhruba do sedmi let. Pokud se v tomto období problém nevyřeší, šance na vyléčení prudce klesá. Léčba a prevence Prevence rozvoje amblyopie tkví především v nepodceňování drobných abnormalit v pohybech očí. Rovněž je dobré znát zdravotní stav nejbližších příbuzných,

49

T u p oz r a ko s T

Důslednost je v léčbě tupozrakosti nezbytná! např. jejich dioptrické vady či vrozené choroby očí. Pro vaše dítě může být důležitá informace, že babička šilhá a nevidí na jedno oko apod. V případě diagnostikované amblyopie je nutné dbát pokynů lékaře, postižené oko cvičit podle doporučeného postupu a především být velice důslední. Tuto vadu není možné operovat, neboť v podstatě jde o problém komunikace oka s mozkem. Děti s touto vadou většinou nejprve začnou nosit brýle, které vyrovnají dioptrický handicap oka a tím zlepšují podmínky k rozvoji kvality vidění. Pokud se kvalita vidění nasazením brýlové korekce nezlepší, začne dítě nosit okluzor, nejčastěji náplasťový. Bývá to pro ně nepříjemné, protože se najednou o své „silné“ oko nemohou opřít a svět vidí nejasně. Z tohoto důvodu si na začátku mohou okluzor samy odlepovat. Přesto rodiče nesmí polevit a musí dohlédnout na správnost nošení, protože jak již bylo řečeno, léčba je časově omezená. Na podporu rozvoje kvality vidění je vhodné provádět podpůrná cvičení shrnutá pod názvem pleoptika. Cílem je nastartovat rozvoj kvality vidění ve zrakovém centru mozku. Cvičení je ideální provádět denně. Je třeba najít si čas, denně s dítětem malovat, obkreslovat, vybarvovat, skládat Lego, puzzle atd. Při cvičení oko-ruka se totiž mozek aktivuje mnohem víc než při pouhém pasivním sledování. Obzvláště ze začátku při nošení okluzoru je potřeba velká disciplína, dohled a důslednost za strany rodičů, protože pro dítě je tato situace nepříjemná a okluzor ho může významně omezovat. Proto je třeba si uvědomit, že efekt léčby nezáleží pouze na lékaři, který vadu odhalí a navrhne postup léčby, ale především na důslednosti dobře informovaných rodičů, kteří musí znát důvod, proč zakrývání provádí, a především následky v případě nedůslednosti: pokud totiž dítě neléčíme, může mu do dalšího života zůstat pouze jedno kvalitní oko. Mezi praktické důsledky poruchy prostorového vnímání obrazu patří například špatný odhad vzdálenosti a s ním spojené omezení ve sportech (např. tenis, volejbal, fotbal atp.), neschopnost vidět v IMAX kině, nemožnost užívat binokulární mikroskop, atd. r

50

lexum magazín

s e rv i s

Oční kliniky lexum Modrá linka: 810 800 009 www.lexum.cz

PrAHA Žlutá budova: U Společenské zahrady 3 140 00 Praha 4 – Krč e-mail: [email protected]

Modrá budova: Višňová 25/1957 140 00 Praha 4 – Krč e-mail: [email protected]

ČESKÉ BUDĚJOVICE Česká 66 370 01 České Budějovice e-mail: [email protected]

BRNO Bezručova 60/22 602 00 Brno e-mail: [email protected]

OSTRAVA Masná 3a 702 00 Ostrava 1 e-mail: [email protected]

51

bike emotion

celoodpružený duralový rám ze slitiny 6061, se vzduchovým tlumičem SUNTOUR Epicon / vzduchová vidlice RST Titan 15 Air / převodník SHIMANO M590 / měnič SHIMANO XT, přesmykač a řazení SHIMANO SLX, 27 rychlostí / hydraulické kotoučové brzdy SHIMANO M575, 7“ kotouče / kevlarové pláště AUTHOR Trail Master 26“ x 2,20“ / karbonová sedlovka AUTHOR / sedlo FIZIK Nisene III

Doporučená cena: 35 35. 35.990,5.990 990, 990 www.author.eu

Author_mesto_210x255.indd 1

30.3.2010 16:20:55