přináší úsměv
Vydání 6. • květen 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
Polibek oděná do šatů tvůj pohled a tvůj vzdech na šíji nový šperk polibek v barvě šarlatů zůstane až do příště než spatřím tě než ucítím tě než vdechneš mi další políbení na šíji nedočkavou kdy tvé prsty v zalíbení ten šat v nahotu zas změní na týden který nejde vydržet miluji zrcadlení kde odráží se na mém krku víkend co víkend tvůj šarlatový šperk Barbora
Josef Holcman Bára Beránková
2
smile úvodník
DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ ANEB NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ Normálně o negativních věcech nepíšeme, ale nedá nám to, neupozornit na „neziskovky“ v našem okolí, které se nepřehledně a nečestně obohacují na úkor důvěřivých lidí. Bohužel jsou mezi námi i takové společnosti a nadace, které kradou nápady čestných a naivních dobráků. Zdá se vám to nemorální?
smile dobrůtkárna
Králík po burgundsku Naporcovaného králíčka prudce osmahneme, aby se jaksepatří zatáhl, zalijeme zeleninovým vývarem a sklenicí rulandského modrého. (Já ho vařím už jen ve víně a zeleninovém bujónu, ale pro začátek je míň určitě víc). Přidáme celý pepř, bobkový list, nové koření a vaříme do změknutí. Masíčko vyndáme, zahustíme smetanou ke šlehání a hladkou moukou, maso šup zpět a 5 – 10 minutek ještě jemně probubláme. Dosolíme a servírujeme s kynutým knedlíkem nebo domácími noky. Terč z brusinek nebo z černého bezu……. Mňáááááám. Regina Lanová
Na sociální síti třeba přijde někdo s dobrým nápadem, mistr lži a manipulace se na něj přisaje, přesvědčí o efektivnosti a pomoci a nakonec se pod váš nápad podepíše. A nejenom, že vám zůstane viset peníze, které na tuto vaši činnost vybral, ale vysměje se vám do očí, když chcete nahlédnout do jeho transparentního účetnictví. Teda, pokud je transparentní… Myslíte, že by účty neziskovek měly být transparentní?
milujeme děti,
máme rádi koně
Takže vypadáte vůči dárcům jako lhář vy a těžko vám už někdo někdy nějak pomůže, i kdyby váš nápad nebo záměr byl jakkoliv poctivý. Podívejte se člověku pořádně do obličeje, než s ním začnete spolupracovat. Prý se tam většinou zrcadlí jeho duše. Dávejte si prostě pozor. Je dobré si zkontrolovat přesně, kam, pro koho a za jakým účelem peníze posíláte. Slepě věřit se prostě někdy nevyplácí. Posílejte a podporujte radostně, ale raději na účet, který je transparentní – a jde tedy do něj nahlédnout, což přeci vlastně chcete… Vaše Smile by horse
smile Srdcaři
Opět nás dojalo pár zlatých lidí: Na prázdniny si domlouváme s Dětským domovem v Hodoníně aspoň týdenní pobyt „našich“ dětí u nás v Moravské. Bezvadná kombinace pobytu u nás doma a u koní, což není už nic neobvyklého, ale především nabídka aktivit „nových srdcařů“! Děti stráví spoustu času v lese i u vody a co nám připadne tak trochu výjimečné, budou moci čerpat energii i v soukromé pyramidě! Tímto děkujeme Studiu hedvábné péče v Břeclavi a Rybářským potřebám Carp-B :-) sbh
3
smile Osobnosti rakouské a české kultury
Zdravím všechny příznivce časopisu Smile a obecně prospěšné společnosti Smile by Horse! Jak se vám daří? Mně je fajn, zrovna totiž ležím na hotelovém pokoji v chorvatském městě Pula – jsem tu na tenisovém soustředění – a v televizi mi hraje semifinále Německého poháru. Přes den máme slunečno a dvacet stupňů a při trénincích nás ochlazuje mořský vánek – prostě úžasné! Dlouho jsem přemýšlel, o kom budu psát. Opravdového Österreichmanna, který by mi časově seděl do kontextu, jsem nenašel. Proto jsem se rozhodl pro velkomoravského knížete Svatopluka I.
Svaťka I. Přesné datum narození Svatopluka není historicky doloženo. Daleko důležitější však je fakt, že Svatopluk byl nejvýznamnějším a nejmocnějším velkomoravským knížetem. Pokud jste ve vlastivědě dávali pozor, tak určitě víte, že Svatík pocházel z dynastie Mojmírovců. Svatoplukova cesta k moci byla, slušně řečeno, pořádná „sviňárna“ - takto by to aspoň řekl franský panovník Ludvík Němec. Ludvík Němec totiž na Velkou Moravu vyslal dva franské markrabí (Vilém a Engelšalk), kteří měli plnit roli regentů. Krátce na to byl Svatopluk spolu se sv. Metodějem (Cyrilův bratr) uvězněn. Reakce velkomoravského lidu na sebe nenechala dlouho čekat – vypuklo lidové povstání proti franské nadvládě. Ludvík Němec vyslal na Velkou Moravu armádu, která měla povstání potlačit. Franské síly však byly poraženy. Zklamaný a nespokojený Ludvík posléze vyslal další výpravu, tentokrát však v čele se Svatoplukem, který Ludvíkovi slíbil, že povstání porazí. V okamžiku, kdy franská armáda se Svatoplukem dorazila k první velkomoravské pevnosti, Svatopluk pohotově přeběhl na druhou stranu a franskou armádu rozdrtil. Poté následovalo mnoho společenských a hlavně náboženských reforem, při kterých mu pomáhal sv. Metoděj – v roce 880 vzniklo Panonské arcibiskupství s centrem na Moravě. Dále proběhlo několik mezistátních konfliktů – s Východní markou (část
dnešního Rakouska), s Bulhary, Maďary a opět zase s východními Franky v čele s Arnulfem. Všechny útoky ze stran svých protivníků dokázal odrazit. Říkám, že to byl frajer... Gregor Mikesa foto - zdroj: Wikipedie
4
smile představujeme
Zelená lékárna Mateřídouška
Obchod se zdravou výživou, čaji, doplňky stravy a potravinami v biokvalitě. Rádi bychom vám představili Mateřídoušku, zelenou lékárnu, která se nachází ve dvoře Staré polikliniky v Hodoníně na Národní třídě. Pokud se teď na jaře zabýváte myšlenkou, že byste rádi udělali něco pro své zdraví a zlepšili svoji životosprávu, a tak trochu pročistili zimou vyčerpaný organismus, vězte, že to není opravdu špatný nápad. Jestliže si nevíte rady, můžete právě vy navštívit naši Zelenou lékárnu. Rádi vám pomůžeme s tím, jak začít, a také vám doporučíme, co by bylo pro vás a váš organismus nejvhodnější. U nás najdete širokou škálu bylinných i ovocných čajů v nálevových sáčkách, ale také jako sypané čajové směsi. Dále také jednodruhové byliny, ze kterých připravíte chutné léčivé, povzbuzující, osvěžující či naopak zklidňující nápoje. Populární novinkou je výborná pročišťující zelená káva, kterou prodáváme jak klasickou, tak s několika příchutěmi. Nabízíme také bylinné kapky, sirupy, oleje, přírodní šťávy. Novinkou jsou bylinná vína a sirupy, které působí příznivě na zažívání vašeho organismu či jako životabudič. V Mateřídoušce můžete zakoupit i doplňky stravy na přírodním podkladě na podporu vašeho zdraví. Posloužíme také kořením, bezlepkovými potravinami či diapotravinami nebo zdravými pochoutkami pro vaše nejmenší, ale i pro vás, co rádi jen tak ml-
sáte při dobrém čaji nebo kávičce. Můžeme vám nabídnout také bylinnou přírodní kosmetiku pro děti i dospělé, a stejně tak i medicinální mýdla, která jsou milým dárečkem pro každého. Vaše unavené nohy můžete hýčkat u nás zakoupenou certifikovanou pracovní obuví a zdravotními vložkami. Rádi pro vás na požádání připravíme dárkové kazety či balíčky dle vašeho přání. Darujte něco pro zdraví svým blízkým. U nás najdete příznivé ceny a my vám velmi rádi s výběrem poradíme. Snažíme se, abyste nebyli spokojeni jen s cenou zboží, ale také s naším přístupem k vám a k vašim požadavkům a přáním, abyste se k nám vždy rádi vraceli. Budeme se těšit, že nás navštívíte v přátelském prostředí našeho krámku Zelená lékárna Mateřídouška. Za Zelenou lékárnu Mateřídouška Adéla Sládková
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156 Jeďte s Kosem ! za svým nosem
e-mail:
[email protected], facebook.com/PrincExpres
5
smile Povídání
Povídání jilmové Přeji krásné, slunné a voňavé jaro. Dnes si povíme něco málo o sympatickém stromu se smutným osudem, ale snad i s nadějí – o jilmu. Jilm je strom, který roste většinou vtroušen jako příměs v lesích s bohatými a vlhkými půdami. V lužním lese můžeme potkat jilm habrolistý a jilm vaz, ve vyšších polohách jilm drsný čili horský. Jilm je poměrně mohutný strom, dorůstá výšky až 30 m a tloušťky 100 cm. Má šedohnědou kůru, která časem přechází v šedavou, mělce rozpukanou, šupinovitě odlupčivou borku. Jilmy kvetou v březnu a semena (vejčité nebo srdčité nažky) dozrávají už v květnu, čímž se dost liší od jiných lesních stromů, jejichž plody zrají až na podzim. Listy jsou vejčité s pilovitým okrajem, nesouměrné – jedna polovina čepele je vždy o něco větší. U jilmu vazu vyrůstají na kmeni nápadné shluky výmladků, tzv. vlků, podle kterých ho rozpoznáme od jiných jilmů. Pro jilmy typické jsou mohutné kořenové náběhy, připomínají tak velikány tropických pralesů. Celá staletí a tisíciletí si tu jilmy žily ve větší či menší pohodě. V první polovině 20. století však přišla první vlna epidemie nemoci zvané grafióza. Tuto nemoc způsobuje houba Graphium ulmi a její spóry přenáší na svém těle drobný brouček bělokaz jilmový. Jilmy začaly postupně odumírat. Nejvíce byl postižen jilm habrolistý, nejodolnější byl jilm vaz. Druhá vlna v 60. – 80. letech jilm habrolistý téměř vyhubila a silně zdecimovala i ostatní druhy. Krásné obrovské jilmy, které vyfotografoval pan Bohumil Lošťák do své knihy Zelená perla, jsou už dnes v jilmovém ráji. Na druhé straně, jilm se dobře přirozeně rozmnožuje semeny, doufejme tedy, že další generace postupně získají proti grafióze odolnost. Jeden hezký dvoukmenný a jiný vícekmenný jilm roste na železničním náspu u Hrušek, v lužním lese můžeme najít nové. Ačkoli nemoci stále podléhají další jedinci, přesto se jilm nevzdává. Krásné jilmy rostly a snad ještě rostou v areálu bývalé tzv. kačenárny u Ladné. Jilm je ceněný pro své léčivé účinky. Sušená kůra, pomletá na prášek, neutralizuje překyselené žaludeční šťávy, má proti průjmové účinky a je vůbec dobrým pomocníkem při různých trávicích potížích. Indiáni používali jilmovou kůru k obkladům na otoky a při válce Severu proti Jihu byla kůra jedním z hlavních prostředků k ošetření střelných ran. Dřevo jilmu má žlutohnědou běl a skořicově až tabákově hnědé jádro, někdy do červena, je poměrně tvrdé a těžké, středně pevné a pružné. Vlastnosti i barva dřeva se mohou lišit podle podmínek jeho růstu. Pod vodou je dřevo velmi trvanlivé, vyráběly se z něj piloty i potrubí. Na kmeni jilmu se často vytvářejí novotvary, které mají na řezu nádhernou mramorovou kresbu. Z jilmového dřeva se vyrábí kvalitní ohýbaný nábytek, dřevo se dobře lepí, moří, ocení ho kolář i soustružník. Říkalo se mu „náš mahagon“. Jilm uschlý nastojato má nesmírně tvrdé a houževnaté dřevo, kdo ho zkoušel rozštípat na polínka do krbu, jen tak na to nezapomene. Dřevo takto uschlého stromu při obrábění nepříliš libě zavání, krása jeho dřeva však všechny nepříjemné pocity překoná. Česky jilm, slovensky brest, moravsky břest. O tom, že jilm byl odedávna velmi ceněným stromem, svědčí názvy některých měst a obcí. Tak například české město Jilemnice má jilm přímo ve svém znaku, na Moravě u Přerova leží vesnička Břest, na Slovensku nalezneme obce jako Brestová nebo Brestov. A abych nezapomněl, trvalé bydliště Freddyho Kruegera- Elm Street, není nic jiného, než Jilmová ulice ... Les je domovem mnoha krásných stromů a jilm, jakkoli nemocí těžce zkoušený, je a věřím, že i nadále bude, jeho neodmyslitelnou součástí. Tak mu držme palce! Filip Šumbera
6
smile Koně
Tažní koně
Když před několika tisíci lety lidé domestikovali koně, získalo lidstvo
byly nahrazeny železniční dopravou. Ale i potom se ještě stávají symbolem
v tomto ušlechtilém tvoru neocenitelného pomocníka. Automobily se vy-
osidlování Severní Ameriky, takže bez patřičně dramatického přepade-
rábějí něco málo přes sto let, ale všechna předcházející tisíciletí byl člověk
ní dostavníku se neobejde takřka žádný western. Nezbytnou součástí
odkázán pouze na tažnou sílu zvířat, mezi kterými hrál nezanedbatelnou
„dopravního“ ruchu byly zájezdní hostince nebo také stanice sloužící
roli i kůň.
k přepřáhnutí unavených koní. Na těchto místech se ovšem také mohli
Kůň v minulosti nebyl jen, jak by se dnes řeklo, individuálním dopravním
občerstvit i cestující, popřípadě zde strávit noc. Do jisté míry byly tedy
prostředkem, ale taky významným tahounem, který zapřáhnut do vozu civilizace dopravil lidstvo napříč stoletími až do dnešní doby, která
zájezdní hostince obdobou dnešních benzínových pump. V ulicích velkých měst pak namísto dnešních taxíků jezdily drožky či fiakry, které dnes
už koně, trochu paradoxně, zdánlivě nepotřebuje. Jak vypadala tato cesta?
slouží už jen jako turistická atrakce v historických centrech měst.
Začalo to ve starém Sumeru
Koňské kamiony
Využití koně jako tažného zvířete je neodmyslitelně spjato s vynálezem kola, díky němuž mohly být sestrojeny první vozy. Má se za to, že poprvé se kolo objevilo ve starém Sumeru přibližně čtyři tisíce let před naším letopočtem. Archeology odkryté sumerské nástěnné malby prozrazují, že už nejpozději dva a půl tisíce let před naším letopočtem používali
Koně byli také samozřejmě využívaní k přepravě nejrůznějšího zboží. Tu obstarávali formani se svými vozy, které byly většinou taženy dvěma páry koní. V sedmnáctém století bylo možno na takovémto formanském voze přepravit jednu tunu nákladu. V osmnáctém století, kdy už byly vozy dokonalejší, existovalo úřední nařízení, že na jeden vůz lze naložit
staří Sumerové vozy. Jsou to ovšem vozy bojové, tedy válečné a netaha-
maximálně tři tuny nákladu.
li je koně, ale muly. V tomto období byli totiž koně ve starém Sumeru
Koně pracovali pochopitelně i v zemědělství. V masivnějším měřítku se
kupodivu považovaní za nečistá zvířata. Proto se na nich nejezdilo, a proto
s nimi na polích setkáme ovšem až v devatenáctém století. Do té doby byl
ani koně netahali vozy významných hodnostářů, tato čest byla vyhrazena
v zemědělství hlavní tažnou silou hovězí skot. Rozšíření koní v zeměděl-
oslům.
ství umožnila až intenzifikace zemědělské výroby, zvláště pak pícninář-
Záhy se však postavení koně mění. Válečný vůz tažený koňmi se stává
ství, které umožnilo vyprodukovat dostatek krmiva nejen pro hovězí skot,
významným bojovým prostředkem, a hodnota koně tak prudce stoupá. Elitní bojové jednotky, jež rozhodují bitvy, jsou totiž tvořeny právě těmito jednoosými válečnými vozy. Ty představují hlavní údernou sílu starověkých armád. Koně se tak stávají symbolem moci a dosažených válečných úspěchů jednotlivých starověkých říší a států. Spolu s tím jsou koně samozřejmě využíváni i pro přepravu nákladu a osob, ovšem jen privilegovaných a patřičně urozených. Výjimku v tom tvořil jen starověký Řím, kde byl napřed kůň jen dopravním prostředkem otroků či obyčejných plebejců. Ale i v Římě si kůň nakonec našel cestu i do stájí římské nobility, jak ostatně dokazuje známá historka o koni, kterého císař Nero jmenoval senátorem. Kromě toho měli tažní koně starověku i „sportovní“ využití. Závody vozů byly nedílnou součástí olympiád pořádaných v antickém Řecku, nesmírně populární zábavou byly i v Římské říši. V Byzanci dokonce existovaly dva vozatajské kluby, jejichž vzájemná rivalita a nevraživost se přenášela i do politického života, podle toho, kdo kterému klubu fandil.
Dostavníkem napříč Evropou
ale také pro koně.
Konec podivuhodné historie Tažní koně pochopitelně nezůstali ani stranou šlechtitelského úsilí chovatelů. Jeho výsledkem jsou jak elegantní kočárová plemena, za všechna stačí uvést snad jen legendárního starokladrubského koně, tak i poctiví a robustní „pracanti“, určení pro přepravu nákladů či těžkou práci v zemědělství, zde uveďme například alpského tažného koně. Sestrojení spalovacího motoru však předznamenává blížící se soumrak tažných koní. Poslední velkou chvíli zažívají koně během první světové války, během které se koně ještě rekvírovali, to znamená, zabavovali pro vojenské účely. Razantní nástup automobilů, který přichází ve dvacátých letech minulého století, způsobuje postupný a také neodvratný úbytek tažných koní. Tento proces vrcholí ke konci padesátých let dvacátého století doslovným masakrem koní, kteří do té doby ještě nacházeli využití v zemědělství. Koně jsou nahrazeni traktory, a tím se končí ona cesta dlouhá několik tisíc let, kterou lidstvo urazilo díky tažným koním.
Ve středověké Evropě byli po dlouhou dobu tažní koně především vý-
V padesátých a šedesátých letech početní stavy koní prudce klesají,
sadou šlechty, či později majetných měšťanů. Postupně však s rozvojem
a třebaže tažní koně zcela nevymizeli, jejich dnešní počet je jen pouhým
obchodu a podnikání, díky němuž se středověká feudální společnost
zlomkem jejich dřívějšího množství. Naštěstí však jejich krása nezmizela
začala proměňovat ve společnost buržoazní, se koně stávají dopravním
úplně, stejně jako oddanost člověku, který se k nim nechoval vždy nejlépe,
prostředkem rozšířeným i mimo okruh šlechty nebo největších boháčů.
ale který snad už pochopil, že bez koní by byl jeho svět světem hodně
První pravidelnou osobní dopravu provozovala rodina Thurn-Taxi-
smutným.
sů již na počátku šestnáctého století. Zprvu jen po Německu, ale brzy již po celé Evropě. Na scénu tak přichází dostavník, uzavřený vůz určený pro přepravu osob a poštovních zásilek. Svá vrcholná léta zažívají dostavníky v osmnáctém století a v první polovině devatenáctého století, kdy
Karel Trčálek Zdroj: konicci.cz
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309
7
smile rozhovor
Když je soudce na koni Kdy jsi poprvé seděl na koni? Jak tě ta němá tvář oslovila a co ti dala do života? Mám fotku z roku 1952, na níž je náš kůň Furin, vedle něj moje maminka, na něm já a za ním můj otec, který mě držel rukama. Podle vzezření to bylo krátce po mém narození. Tak jsem na koně sedal rok co rok při jízdách králů, naposledy cvičně vloni ve Skoronicích. Syn Jakub mě požádal, abych mu podržel koně, když šel vypustit tekutiny, kterými byl předtím u každého domu obdarováván. Vyskočil jsem si na tu němou tvář a ejhle: nikdo mě nefotil, nikoho jsem nezajímal. Ani toho koně, který bez upozornění ohnul hlavu, začal se pást a já jsem si naráz připadal, jako kdybych seděl na balkonu bez zábradlí. Tak jsem zklamaně seskočil a píchlo mě v koleně. Němá tvář mě oslovila stejně tak jako moje předky. Dala mně do života něco, co neřeknu, protože to asi nevím, jenom cítím: grunt, dědictví, zázemí, místo. Jak velkou tradici má jízda králů ve Skoronicích? A co dnes – co všechno musíte udělat, aby se takový zázrak, před několika lety zapsaný v UNESCO do nehmotného kulturního dědictví lidstva, mohl odehrát? Nejstarší fotografie jízdy králů ze Skoronic je z roku 1896. Jisté ovšem je, že se jízda králů jezdila i předtím, protože nespadla z nebe, ale vyvíjela se, nadregionálně řečeno, po staletí jako rituál, při němž se objížděl katastr obce a prosilo se za dobrou úrodu; jako honění krále Ječmínka; jako památka na útěk Matyáše Korvína z prohrané bitvy u Bílovic v roce 1469; jako iniciační obřad přijímání chlapců za muže. Šla stoletími a z každého si vzala něco. Poslední skoronická fotografie z období přelomu století je z roku 1911. Pak jízdu se svými kamarády obnovil můj otec za války v roce 1943. Od té doby se konala čtyřiatřicetkrát, čili v průměru každý druhý rok hlavně u nás a na Slováckém roku v Kyjově. Ke druhé části otázky bych řekl, že je podobná, jako bych se tě ptal, co všechno musíš udělat, aby se ve Zlíně hrála Kunderova hra Jakub a jeho pán v tvojí režii. Divák nemusí vědět všecko a myslím, že někdy ani nechce. Příprava jízdy králů je radostná dřina. Ve svých knížkách se často vracíš k historii svého rodu a své vesnice, k tradicím, k lidské paměti předávané – nebo mizící - z generace na generaci. Proč považuješ to téma za tak důležité? Já jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlel. „Vzblklo“ to ve mně jako třeba láska. Je to součástí mého života jako dech nebo tep srdce; ani o tom nevím. Vracím se těmi jízdami, hody či fašanky a psaním o nich. Možná proto, abych zvítězil nad něčím, nad čím se zvítězit nedá: nad časem. Čas se skládá z bodů; tím, že je zachytím, nad ním vítězím – myslím tím ovšem čas jako věčnost a nikoliv ten čas lidský, vyměřený každému z nás. Čili lidské obyčeje a obřady nás přežijí, protože jsou jakýmsi pátým ročním obdobím, které plave nad námi a není určováno naším časem. Nestárne. Takže se snažím téměř podvědomě neletět po přímce, nebo spíš úsečce (na kterou jsme byli vrženi po narození) kupředu, ale když už to nejde v kruhu (jak to má příroda a zvířata v ní), tak aspoň po spirále, na níž, mimo práce, jsou zastávky v podobě tradic a rituálů, které život činí nejen snesitelným, ale někdy i příjemným. Když se to člověk naučí tak, jako naši předkové, nemůže se stát, že by postrádal smysl svého bytí. Nemáš někdy jako soudce chuť „předat to koňovi – neb má hlavu větší“? Mám. Protože zvířata neumějí závidět ani nenávidět. Navíc kůň – jak jsem někde četl – kdyby neudělal z člověka krále, tak by ten člověk zůstal otrokem. Proto ať žijí koně, páni koňáci a jejich zdravý selský rozum! Rozmlouval Mirek Plešák Foto: Josef Holcman, zdroj JH
Josef Holcman se narodil 6. 3. 1952 v Kyjově a do roku 1978 žil ve Skoronicích. Po studiu práv na Masarykově univerzitě (tehdy J. E. Purkyně) nastoupil r. 1975 jako státní notář do Hodonína, krátce nato byl přeložen do Zlína (tehdy Gottwaldova), kde působí dodnes jako soudce. Vydal celkem 7 knih, jmenujme alespoň Týden co týden, Trvalá bydliště (nominovaná v roce 2006 na Škvoreckého cenu), Hýlom hálom; publikuje také časopisecky. Jako herec i režisér se věnoval ochotnickému divadlu. Městské divadlo ve Zlíně uvedlo scénické zpracování knihy Sváry, příběhy ze soudní síně, pod názvem Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme. Letos v červnu bude ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti uvedena inscenace Cena facky, inspirovaná jeho stejnojmennou knihou, nominovanou do prestižní soutěže Lidových novin. Ve Skoronicích nedaleko Kyjova, v kraji dětství a mládí, kam se neustále vrací a kde organizuje jízdu králů, má vinohrad, ve Zlíně drží patronát nad mládežnickým fotbalem. Krajský úřad Zlínského kraje mu udělil ocenění Osobnost roku 2009 a v roce 2014 cenu Pro amicis musae.
8
smile Dravci
Zlatooký král Plachtící draví ptáci jsou neuvěřitelně ušlechtilí a krásní. A že jich u nás plachtí. Stačí jenom zvednout zraky k obloze. Pohled na ně mě osobně vždy zahřeje u srdíčka. A také fakt, že sokolnictví získává čím dál tím větší popularitu. Pro mnohé sokolníky je to celoživotní záliba a neodradí je ani zkušenost, že dravec může kdykoliv uletět. Protože sokolnická filosofie je překvapivá. I když zaplatí za dravce nemalé peníze, stále ho budou brát jako svobodného. Jestli bude mít svého pána rád a po vypuštění se vrátí na rukavici, je pouze na jeho vůli. No není to krásné? Většina zvířat, které jsme si ochočili, musí poslouchat, ale v sokolnictví se pták vrací dobrovolně. Dravci budou ještě dlouho pro člověka představovat svobodu a symbolem svobody a síly stále zůstane orel jako nekorunovaný král ptačí říše. Ano, dnešní povídání bude o orlech, konkrétně o těch, kteří se vyskytují u nás. Orel mořský, latinsky Heliaetus albicilla, slovensky Orliak morský je největším vyskytujícím se v České republice, jeden z největších mořských orlů a zároveň je největším evropským orlem. Rozpětí křídel má 2,5 metrů a váží kolem 4 kg, samice může vážit až 7 kg. Pro vaši představu mohu uvést perličku, že 30 gramů váží kosti a 60 gramů peří, zbývající váha je tvořená především svalovou hmotou. Žlutý hákovitý zobák a krémové peří na hlavě a bílé v ocase mají pouze pohlavně dospělí jedinci. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění s postupným přepeřováním. V šatu mladí jsou temně hnědí, šat starších se postupně zbarvuje do zlatohněda. Typickým znakem orla mořského jsou silné žluté, dole neopeřené nohy s velkými ostrými a ohnutými drápy. Má velkou sílu v zobáku i pařátech. Za letu ho poznáte podle dlouhých širokých křídel s roztaženými ručními letkami. Ve volné přírodě se dožívá až 30 let a v lidské péči dokonce kolem 60-70 let. Orel mořský se vyskytuje v zhruba 3000 km širokém pásu po celé Euroasii od pásma tundry po pásmo pouští. Jeho mezerovité rozšíření ve střední Europě je důsledkem lidského pronásledování. V Americe se vyskytuje jeho „bratránek“ Orel bělohlavý (Haliaetus leukocephallus), kterého mládě je nerozeznatelné od mláděte našeho orla mořského. Téměř nedotčená populace orlů mořských je v Bělorusku díky řídkému osídlení a minimu průmyslu. Na konci 19. a začátkem 20. století postupně zanikla poslední hnízdiště v Čechách a na Moravě. Dlouhá desetiletí zde orli jenom zimovali. Díky snahám ornitologů a orgánů ochrany přírody se podařilo od 90. let minulého století dosáhnout postupného zahnízdění. Dnes se hnízdiště vyskytují v jižních Čechách a na jižní Moravě a u našich sousedů na jižním Slovensku v oblastech lužních lesů. Zima mu nevadí, rád se také koupe v ledové tříšti. Jeho potravu tvoří většinou ryby, žáby, drobní savci, je schopen lovit vodní ptactvo a příležitostně se přiživuje na mršinách. Často okrádá jiné dravce o kořist. Jeho hnízdiště se proto vyskytují v blízkosti
vodních ploch a na okrajích zatopených území v rybničnatých oblastech. Hnízda si staví z klacku a proutí vysoko v korunách stromů u vody. Průměr hnízda má až 1,5 metrů, a protože ho využívají opakovaně a každoročně ho dostavují, může dosahovat 6 až 7 metrů a vážit několik set kilogramů. Na Islandu bylo nalezeno hnízdo, které bylo orli používané plných 150 let. Pohlavně dozrává kolem 4. až 5. roku života, hnízdí velmi časně, zásnubní lety začínají už v prosinci a lednu, pak se věnují stavbě hnízda a v druhé polovině února samice snáší většinou dvě vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu zhruba 40 dní. Samec shání potravu a samice ji trhá a krmí mladé. Mláďata zůstávají v hnízdě zhruba 90 dní a postupně mladí ptáci opouštějí rodičovský revír a podnikají daleké cesty. Dospělí ptáci nemají ve volné přírodě přirozeného predátora, největší hrozbu pro ně představuje lidská činnost. V časném stádiu hnízdění jsou citliví na vyrušování a přítomnost lidí může vést až k opuštění hnízda. Při těžbě dřeva může dojít ke zničení hnízdiště. Nejzávažnější je ale ilegální pokládání otrávených návnad, které se u nás rozšířilo v posledních letech. Nejčastěji používaným jedem je insekticid karbofuran, který má na svědomí časné otravy našich orlů. V České republice je dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. kriticky ohroženým druhem a je zařazen také v příloze I. ptačí směrnice. Orla jako majestátní symbol vznešenosti a hrdosti je nutno chránit. Jeho významnost a vznosnost se odráží i v heraldice. V mnoha krajinách Evropy jsou zobrazeni orli v erbech, státních znacích a pečetích. Pod pojmem orel se v české heraldice rozumí vyobrazení orla, který má dvě hlavy, oproti tomu s jednou hlavou se nazývá orlice. Nejsem historik a neřeknu vám přesně, ve kterých je zobrazen právě tenhle druh orla. Heraldika je tak rozsáhlá, že tyto informace by mohly tvořit samostatný článek. Je však jisté, že ve státním znaku Spolkové republiky Německo, Polska a Srbska a také na polské státní vlajce roztahuje svá křídla orel mořský (historické záznamy o tom však nejsou). Proto, že jeho výskyt v Čechách a na jižní Moravě je historicky dlouhý, promítl se také do našeho znaku jako známá moravská orlice. Václav I. a také Přemysl I. užívali během celé své vlády znamení orlice a všichni pražští Přemyslovci si do pečeti dali orlici. Nejstarší Přemyslova pečeť se dochovala pod listinou z roku 1192 a je na ní vyobrazen rytíř na koni se štítem a na něm symbol orlice. Je to první pečeť kteréhokoli českého panovníka nesoucí erbovní znamení. Protože se jedná o kriticky ohrožený druh, naše společnost na ochranu dravých ptáků, podobně jako orla kamčatského, ho sháněla 20 let. Jmenuje se Koryak a těší se oblibě návštěvníků. Doufám, že jsem vás inspirovala k návštěvě lednického parku a našich dravců. A když se nebudete moci rozhodnout, kam vyrazit ve volném čase, tak si hoďte mincí. Panna nebo Orel...? ... my věříme, že vám padne orel. Andrea Dušínská
9
smile rozhovor
Bára Beránková
Barunko, pamatuji si tě jako malou, větší a velkou neoveskou holku. A najednou jsi byla pryč. Proč a kam jsi odešla? Na to se dá těžko stručně odpovědět, ale asi převažoval pocit, že mi Moravská tak nějak nemá už co nabídnout. Kouzlo a poetika malé jihomoravské vesnice mě vychovala a je v ní zapuštěný můj kořen, bohužel však jsem potřebovala pro svůj vývoj tak nějak "opustit hnízdo" :-). Také proto jsem se i rozhodla pro svatbu na Moravě, ačkoliv už dlouho žiju v Praze. Zkrátka se tak nějak rituálně rozloučit :) Na základě svého vzdělání jsi se věnovala i postiženým dětem. Posune to člověka někam? Vzděláním jsem zdravotní sestra, vlastně jsem k dětem a práci s nimi inklinovala od začátku (přes dětské tábory a podobně), práce v nemocnici mě totiž nenaplňovala - musela jsem se držet přesných a přísných postupů, plnit ordinace, pokud mi zbyl čas, trávit jej s pacienty... Ale to bylo málo - nejvíc mi vadila absence tvůrčí činnosti. Zdravotnický systém je sice velmi moderní, přesto příliš konzervativní a západně orientovaný směr, tedy aspoň ten, který se většinově praktikuje v naší zemi, a to mi přišlo silně omezené a jednostranně zaměřené. Zkoušela jsem studovat ošetřovatelství na lékařské fakultě, ale právě tehdy mi došlo, že tohle opravdu nebylo to, v čem bych se mohla seberealizovat. A tak jsem objevila Ligu vozíčkářů, která hledala asistenty. A protože jsem neměla moc sílu na starší klienty, dostaly se mi do péče děti. A pak to zaklaplo :) Pokud mám říct, jestli mě to někam posunulo - nevím. Spíš si myslím, že sama zraju ve svém mentálním vývoji a ten určuje prostředí, které si vytvářím. Díky tomu jsem se dostala do situací, které mi pomohly zrát možná trochu rychleji, lépe... Například jsem se odnaučila soudit a kritizovat, což jsem do té doby hodně dělala. To považuju za velký posun ve svém vnímání a myslím, že to bylo právě díky práci s lidmi s postižením, ale také díky tomu, že společnost, ve které jsem se pohybovala, se vyznačovala takovými těmi "správnými" žebříčky hodnot... :-). A to už jak přímo klienti, jejich blízcí (rodiče) nebo třeba kolegové. Dnes vedeš výtvarnou dílnu. Souvisí to nějak i s tvým manželem-výtvarníkem? V současné době jsem na končící rodičovské dovolené a po celou tuto dobu vedu kroužky výtvarky pro děti - ať už to jsou děti z Klokánku (projekt Fondu ohrožených dětí) nebo soukromé lekce v domácím prostředí. Jestli za to může zaměření mého manžela - nevím - vlastně jsem to byla spíš já, která jsem ho přivedla na myšlenku, aby založil svou vlastní školu, kterou teď už druhým rokem provozuje... Ale on mě zase přivedl k nápadu oslovit děti z Klokánka a on sám v jednom z nich, v Praze Štěrboholech, vymaloval jejich vstupní halu svými ilustracemi zvířátek (samozřejmě bez nároku na honorář). Takže bych řekla, že se v tomhle směru ideálně doplňujeme a rozvíjíme si navzájem své seberealizační cesty :) Co sis z Moravské Nové Vsi pro život odnesla? Hm... Přemýšlím. Zvedám hlavu od počítače a vedle monitoru vidím nádhernou sochu Šohaje od Franty Úprky (manžel - sochař ji jednou našel v nějaké zaplivané hospodě jak se válela se na zemi, a přesto, že vážila asi 20 kilo a on měl asi 20 piv, ji vzal domů a po letech ji zrestauroval a dal mi ji letos k Vánocům) .... Asi hlavně tu kulturu a obrazovou vzpomínku, které se tak čas-
to říká "malebnost"... Asi ne nadarmo....:-) Pro mě je Moravská Nová Ves, ale i ostatní blízké okolí, soubor multimediálních vjemů... Lidovou hudbu v sobě chovám v upřímné úctě a libosti, stejně jako nářečí. Hmota v podobě mazlavé hlíny na bramborách, chuť v čerstvě vyloupaných vlašských ořechách, když jsou ještě hořké, drhnutí jazykem o patro díky tříslovinám z vína, vůně nahnilých švestek chystajících se k transformaci na slivovici. Chůze bosky. Fukar na fazole. Kočka má koťata čtyřikrát ročně a umí lovit myši. Barokní sochy u Božích muk. Typické ornamenty neboli žudro. Architektura a vesnický "urbanismus". Základní škola. ... Jaké hodnoty bys chtěla předat vaší holčičce Violce? Hodnoty... To je těžké... Netroufám si říkat nahlas cokoliv, co se týká mě, coby rodiče. Je to pro mě velmi osobní a křehké téma, a jsem velmi napnutá, jestli tuto svou roli ustojím tak, aby Violka dozrála mým (a manželovým) prostřednictvím ve šťastného člověka. Myslíš, že dětský domov může taky pozitivně formovat dětskou duši? Dětský domov - spíš lidé v něm a jejich upřímné, nezištné a altruistické konání - může jednoznačně pozitivně formovat dětskou duši. Tedy ano. Jak může, dle tvého názoru, kdokoliv z nás těmto dětem pomoci? Nejen dětem z dětských domovů, či jiných podobných zařízení, ale i všem kolem nás i sobě, můžeme pomoci tím, že se budeme chovat k sobě navzájem s tolerancí, otevřenou myslí a hlavně respektem. Vím, jsou to klišé a patetické termíny, ale i tomuto mě život naučil. Není totiž všechno jen romantická komedie s happyendem... Barunce i její krásné rodince přejeme jen to nejlepší :-) smile by horse foto - zdroj: Štěpán Beránek
10
smile Zdraví
NOVÁ CESTA – V zdravém těle zdravý duch II.
Kolik knih vyšlo o tomto tématu? O sportu, vztahu k tělu, kondiční kulturistice, běhu, či vytrvalostních a silových disciplinách. V minulém díle Nové cesty jsme si probrali a představili zbrusu novou řadu výživových doplňků z Aljašky. Kyäni je složeninou slov silná medicína z jazyka původního kmene, žijícího na Aljašce. Když jsem Kyäni objevil, zajímala mě nejen účinnost produktů, ale i myšlenka či příběh zakladatelů. Manželé Powelovi, kteří cestovali po Aljašce, se seznámili s členkou výzkumného týmu paní Mackenzie a dozvěděli se, že na Aljašce probíhá léta výzkum, který je zaměřen na dlouhověkost původního obyvatelstva. Nejen neznečištěné životní prostředí a panenská příroda s čistými řekami jsou hlavním atributem toho, že obyvatelé nepoznají civilizační choroby. Tento názor později doplnila i zkušenost se skladbou stravy. Divoký býložravý aljašský losos nerka a divoká aljašská borůvka jsou hlavními složkami stravy, které mají za důsledek to, že obyvatelé Aljašky žijí déle než lidé v západní civilizaci či obyvatelé protinožců. Píše se rok 2005 a Powelovi tyto poznatky sdělili svým přátelům Hansenovým a Taylorovým. Všechny tři rodiny coby úspěšní podnikatelé založili společnost Kyäni. Do dvou let byl na světě projekt, který nemá ve světě srovnání. Využívá znalostí výzkumného týmu a poznatků objevu oxidu dusnatého a jeho prospěšnosti pro lidský organismus. Denně se setkáváme ať už v TV nebo v jiných médiích s informacemi o zdravé stravě, výživových doplňcích. Všechny informace jsou zaručené a některé ještě zaručenější. Většinou se potýkáme s věrohodností a jsme často na vážkách, čemu vlastně věřit. Ideální je studium výživy a vlastní testování účinnosti. Co má pro člověka větší význam, než to, co osobně zažije? Tak i já jsem po závažné operaci mluvil sám k sobě a řekl si, že je potřeba něco změnit, hledat cestu. Obrovská radost, že jsem operaci přežil, a nalezení cesty nejen v oblasti zdravotní gramotnosti mně dala naději. Nejen já obohacen vlastní zkušeností, ale i lidé v okolí cítí z nějakého důvodu důležitost změny. Dnes a denně vnímám v komunikaci příběhy starých známých nebo i úplně neznámých lidí, co a proč je vede ke změně, tedy cestě k sobě. Podle mě to tady už jednou bylo nebo vlastně je, měli bychom pečovat o své tělo nejen fyzické, ale i psychické, tedy duši.
Srovnáváme si denně v sobě informace, co je pro nás dobré a co nikoliv. Denně jsme bombardování obrovským množstvím informací, které ani nedokážeme vyhodnotit. Je na nás, co je pro nás prioritou a co vlastně cíleně hledáme. Máte pocit, že má stát zájem na tom, abychom se vzdělávali v oblasti prevence? Odpověď nechám na vás samotných. Také uvědomění si sebe samého a toho, že prevence je jakousi investicí do vlastního zdraví. Když stoupáte po schodech, co je důsledek toho, že se zadýcháte? Ruku na srdce, kdy jste naposled běželi a jak vám při tom bylo? Kdy jste naposled plavali, veslovali nebo se cíleně jen tak procházeli a relaxovali. Dříve úplně běžné činnosti. Pusťte si film z dob sokolů a orlů, společnost byla zdravá, nebylo vzácností, že se člověk věnoval i třem sportům najednou. V posledních letech jsme prožili dobu temna a až v dnešní době vznikají centra zdraví a pohybu, kde se vše bere od podlahy. Blýská se na dobré časy? Pro koho? Kde jste VY? Spokojíte se s přežíváním nebo cíleně posilujete své fyzické zdraví? To je najednou otázek. Odpovědi jsou vlastně na nás. Za prvé je to snaha řešit hned nebo raději vyčkávat, až se nás zdraví zeptá? Nedávno jsem dal jedné sedmdesátileté paní otázku, co by chtěla zažít? Zasnila se a se slzami v očích odpověděla: „Kdyby mě nebolely nohy, jela bych do Alp“. Uvnitř jsem jí poděkoval za tuhle odpověď a uvědomil jsem si, že pokud se člověk o sebe stará, má možnost toho více zažít. Cítíte to také tak? Chtějme to, co se děje v nás, pochopit. Nikdy není pozdě, v každém věku pro sebe můžeme něco udělat a přitom nemusíme utrácet za drahé permanentky do posiloven. Je to na nás, čemu se budeme věnovat, jak naložíme s naším vyměřeným časem. Tak jako zakladatelé společnosti Kyäni, kteří se inspirovali u původních obyvatel Aljašky, inspirujme se i my u přírody. Nejen strava a pohyb, ale i pozitivní myšlenky a spokojený život jsou základem našeho bytí. Hledejme podstatu toho, co nás baví a činí nám radost. Hledejme a nalezneme. Vyslovte myšlenky. Věřte tomu, že pokud je vyslovíte a budete na nich pracovat, výsledek se dostaví. Ti z vás, kteří mají zájem vyzkoušet silnou medicínu původního aljašského kmene, kontaktujte mě. Petr Tydlačka, +420 608 717 333
11
smile Music zone
Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
Pozvánka na Saint Rock 'n' Roll's Day Vážení a milí čtenáři a čtenářky, v novém čísle časopisu Smile si vás všechny dovoluji pozvat na rock 'n' rollovou lahůdku Saint Rock 'n' Roll's Day, která se koná v pátek 20.6.2014 v areálu Sokolovny v Moravské Nové Vsi. O co jde a kdo za projektem stojí? Předchůdcem tohoto projektu byl koncert Saint Punkrock's Day, kde účinkovali pražští Pipes and Pints, Rabies a další významní zástupci české punkové scény. Pokud máte pochybnosti o kvalitě koncertu, tak vám doporučuji kratší rešerši. Po ní totiž zjistíte, že Pipes and Pints jsou českou festivalovou kapelou číslo jedna! Koncert byl hudebním pamlskem a zážitkem nejen pro mladé. Jediným smutným prvkem byla slabá účast místních. Zejména pro ně byl koncert organizován. Podle mě je ignorance koncertu místními velice smutnou skutečností - skupinka lidí se semkne a chce místním lidem naservírovat výbornou živou muziku a místo toho se pak setkává s protiargumenty typu: „dvě stovky jsou za pět kapel moc“ nebo „za dvě kila bych měl osm piv, na to vám ser*“. Tímto chci podobně smýšlejícím jedincům z celého srdce pogratulovat! Punk tehdy nebyl vaší hudbou? Nyní je v Moravské Nové Vsi daleko více nadšenců tohoto hudebního stylu...myslím si, že stačí jen dát něčemu novému a třeba i cizímu šanci... Letos je na programu rock 'n' roll a k tomu široká škála interpretů a to nejen z České republiky. Tentokrát vás také pobaví kapely z nedalekého Rakouska. Večírek zahájí rakouští The Zsa Zsa Gabor's, kteří pocházejí z hlavního města Dolního Rakouska – St. Pöltenu. Další bombou budou opravdové moravské bomby – Bombs from Heaven. Následující peckou budou 21 Stories z Rakouska. O další masové šílenství se postarají čeští Rocket Dogz. Jako zombíček na dortu jsou pozváni Bloodsucking Zombies from Outer Space z Rakouska. Tímto se vám osobně zaručuji za výbornou kvalitu tohoto rock 'n' rollového koktejlu. Pokud si chcete kapely poslechnout ještě dnes, na youtube.com mají všechny několik svých skladeb. A kdo je vlastně strůjcem projektu? Za vším stojí Roman Suchý Příkazský z Moravské Nové Vsi, který je velkým hudebním nadšencem a solidním fotbalovým umělcem. Suchý zorganizoval na neoveském území již několik koncertů a může se těšit z chvályhodné odezvy ze strany fanoušků i samotných kapel. Já osobně tohoto týpka obdivuji, protože se jako jeden z mála rozhodl dělat něco, co ho opravdu baví a ještě k tomu se o to chce podělit s lidmi ze svého okolí. Ve středověku by jeho aktivita byla označena za šlechetnou...nebo snad ne? Romana dále podporuje a snad i nadále podporovat bude Smile by horse o.p.s. Malou měrou se na Suchého projektech podílím i já – ne, že bych měl potřebu na sebe zbytečně upozorňovat, jen tím chci dát najevo, že jsem vděčný za možnost s tímto člověkem spolupracovat. Tímto ho chci samozřejmě srdečně pozdravit! Doufám, že se při této příležitosti všichni v hojném počtu a s dobrou náladou setkáme a pořádně si zařádíme! Gregor Mikesa foto - zdroj: bfh a rd
Z celého srdce děkujeme:: SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Ranč Podluží
www.smilebyhorse.cz IČ: 29369541 ev.č.: MK ČR E 21411
Redaktor: Regina Lanová
[email protected] tel: +420 725 113 100
tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
