m\
JMLADENEC. Romanek z moravskeho Slovacka.
NAPSAL F. HOLUB.
# CHICAGO.ILL. Tiskem a n&kladem Augusta Geringera. 2520 So. Crawford Avenue.
Cena 50c., postou 55c.
JMLADENEC. 00© Romanek z moravskeho Slovacka.
000 NAPSAL F. HOLUB.
00©
#
Tiskem a nakladem Aug. Geringera 2520 S. Crawford Ave., Chicago, 111.
I. "Co ze je dnes hospoda jako po vyhoreni? Ani nesvitite, coz u vas neni ani noha?" A necekaje na odpoved' hned ve dverich pan ucitel Tucapsky pozdravoval hostinskou Jatelinkovou, ktera sama v kuchyni kuchtila: "Daj pambu dobry vecer!" "Pambu daj," opacila hospodska. "Na toz nevite, ze zacina svaty pust? To zase bude hospoda az do "fasainku" jako vymetena. Lide sa pfeca doma modlija ruzenec —• taky sa mate modlit!,, "Ja pfindu tak jako tak do nebe," smal se pan ucitel "Pojd'te radsi honem do sednicky zatopit — anebo ukazte, ja si tarn zatopim sam! Mate tu trochu kfapci a dfeva?" A rechtor necekaje uz si odnasel do sednicky suche chvoji a trochu tfisek. "Pfinde jeste nekdo?'' volala za nim hospodska. "No ba, naducitel a mozna i nekdo z Chrbtovic No a pantata Klein snad se doma nemodli ruzenec, ten ma pfece desatero!" "Jen sa nesmejte! Videli byste, jak sa zide modlija, kdyz maju svatky," vykladala mlademu rektorovi hos¬ podska, cistic lampu a zapalujic v ni knot. "Naseho Kleina jsem sama videla zabubaneho v torn jejich rubasi lebo jak se to jmenuje. A jak sa klanali a stale pfi torn cosi brblali!M Vte vrzly dvefe u senkovny. "Zatracena tahle plknovska putyka," hned ve dverich huboyal novy host. "Vzdyt' jsem si to myslel, ze tu budou mit zimu! Ze do vas hrom neuhodi,,, vchazeje do "honoracni" svetnicky s jednim oknem a nizkymi dvefmi, spustil bandurskou chrbtovicky kantor Vaclavik, kteremu fikalo se vseobecne zkratka Florys, die kfestniho jmena Florian. To bylo misto pozdi^avu.
— 4
"Coz to nerikam, ze je to hotel Kotel? Oni teprve zatapi a venku mrzne, jen to prasti! Potom ma do takove pajzy take nekdo chodit," na cele kolo pokracoval Florys a odplivl si zlostne doprostfed svetnice. "Pekne vitam, pane ucitel," prerusila jej hospodska. "Kdo to vedel, ze dnes, v prvni postni patek, take nekdo pfijde? Vsichni sa dnes modlija ruzenec a nikdo nejde do hospody cely pust." "Jen se modlete, beztoho jste vsichni zlodeji — mate toho zapotfebi — ale ani to vas nezachrani — vsichni Slovaci pujdou rovnou do pekla," sedaje v zimniku ke kamnum nepfestaval hubovat Florys. "A — pekne vitam," vchazeje do sednicky vital hosty s usmevem hospodsky Jatelinka, slyse Floryse nadavat. "Ja, ja — veil ide arcizlodej. Dobfe, ze jdes, ty stara skmo! Coz si nenakrades dost dreva z obecniho lesa, abys tu trochu zabzdel? To je sakramentska putyka!" "Mam donest vino lebo slivovicu na zahfiti?" stale se usmivaje ptal se Floryse hospodsky. "Vyslopej si to sam — ja jdu domu! Kdo by tady zmrzal?" "Hned tady bude teplucko jako v lazni," konejsila rozhnevaneho Floryse hospodska. "Za chvilku budete utekat od kamen." Rechtora Floryse znalo cele okoli. Bylo to takove narvane Hanacisko. Jako kdyz ho vypleska. Nekdy mrzout, ale z toho zas, kdyz ho dobra napadla, srsel vtipem, az se cela hospoda smichy valela. Vynadal kde komu, ale nikdo se tim neurazel. Od Floryse prijmul kazdy vsecko, byt* to bylo i sebe vetsi krobianstvi. Florys byl stary mladenec, ac ne pfestarly. Bylo mu 35 let, byl jako malovany a na Hane mel po rodicich dedit "gront". Kazdy rok rikaval: "Po prazdninach uz pfijedu se zenou." Ale vzdycky pfijel zase sam. "A kde mate pani?" dobirali si Floryse takovi, ktefi si z jeho nadavek docela nic nedelali. "V kase," odsedl zlostne. "Takova, kterou bych ja
— 5 —
chtel, mne nechce, a ktera by nine chtela, tu zas nechco ja. A ostatne, tobe, te trobo hlopa, je po tern houby!" V plknovske hospode, kdyz se do syta vynadaval sedel Florys asi ctvrt hodiny beze slova. To delaval casto. Nekdy hovorny a pin vtipu, nekdy zase vydrzel sedet dve hodiny ve spolecnosti v hospode, pukat z dlouhe i'ajfky, hledet z okna a nepromluvit ani slova. Potom vysvlekl zimnik, povesil na vesak a zabrucel na hospodafskeho: "No, toz necuc a dej sem pivo!" Kdyz pred nim stala sklenice s hustou cepici peny, zahucel Florys znovu: "Kde je moje fajka?" Florys mel totiz v kazde hospode svou dymku s dlouhou tryskou, aby se s ni nemusil nosit. Nic jineho, nez dymku, doma a v hospode, nekouril. Hospodsky donesl ze zadni sednice Florysovi jeho "zenu" jak v dobre nalade rikal sve fajce. Florys vyndal pomalu z kapsy misek s tabakem a mlcky vazne, aby se neunavil, pocal nacpavat. V te pfisel plknovsky naducitel Hrdlicka, pritloustly padesatnik. "Modlite se potichu ruzenec, mladenci?" spustil ridici. "Jestli nejste, toz odpust'te!" "Toz to prr!" ohradil se rechtor Tucapsky. "My jsme dosud mladenci jako lilium." "Ja jako svaty Alois," zacinal rozvazovat Florys. — "Ale tady Capa se jen trochu podzehuje." A loupl ocima po kolegovi Tucapskem, jemuz rikal Florys a po nem i ostatni kantofi zkracene "Capa". Florys vedel, ze tim "Capu" dopali, ale prave proto ho chtel podpichnout. Ucitel Tucapsky byl 281ety, silny, urostly a jako cigan cemy Slovak, opravdu cigajiske, prchlive letory. Pravy opak Florysuv. Tohoto nic nerozcililo. Na vse sice nadaval — brucoun byl — ale i jemu mohl kdo chtel vynadat, nad nicim se nerozcilil. Za to Capa, ac take vesely a rad si zazertoval, byl hned "v certe". Slovem mu pferici, uz byl ohen na stfese. Prava slovacka natura.
— 6 —
Bylo to az detinske, jak si "Capa" zakladal na svem mladenectvi. Kdo o torn pochyboval, byl nejvetsim nepritelem jeho. A prave proto si ho Florys rad dobiral. Nekoho dopalit, to byla Florysova radost. A kdyz mu za to nekdo vynadal, byl Florys v devatem nebi. Na vyslovenou pochybnost o svem mladenectvi Capa Florysovi s usmevem odpovedel: "Jen si camrej rozum! Ja vim, ze mne chces dopalit, ale dnes se ti to nepodafi." "No reknete, pane naduciteli," obratil se Floras s vaznou tvafi k fidicimu, ktery se pot'ouchle usmival. "Vefite tomu, ze takovy mlady, silny a zdravy chlap jako hfebec muze zustat az do osmadvaceti let mladencem? Ja jsem ztratil ten titul, jeste mi nebylo dvacet!" "Kazdy neni takovy kohout jako ty," s vaznou tvafi namitl Capa. "No rozhodnete to vy, pane naduciteli," dolehal Flo¬ rys, "jestli jste v zivote poznal mezi studenty ve vetsich mestech starsi mladence nez dvacet let? Leda nejakeho rulpasa...." "Inu, abych pravdu fekl," vazne odpovidal fidici, "pokud ja vim, v tech letech uz mezi nami mladencu nebylo." "Toz to vidis, ty svate nevinatko," poskleboval se Capovi Florys, "to ty jen tak valis, abychom te povazovali za svateho, a kdo vi, kde jsi ruzicky trhal." Capa zcervenal v tvafi a hrozive stahl huste cerne oboci. "Pani," fekl podrazdene, "jestli si mne chcete dobirat, ja se seberu a okamzite jdu domu." A uz se zvedal od stolu. "No, no, no," spustil nan vazne Florys, "abys se r.ezjancil! Jestli jsi opravdu mladenec, pak jsi hloupy dacan. Ale mi ti to neberem. Toz jen bud' mladencem pofad a pockej, az se ozenis, jestli dostanes opravdu take pannu! Tech je zrovna tak malo, jako mladencu. Snad trochu vie, ale to byva obycejne, ze poctiva panna dostane pofadneho svetaka a poctivy mladenec zas hodne prohnanou holku." "Kazdy cigan podle sve planety hada," fekl jest^ nakvasene Capa, ale uz zustal sedet.
"Ale co mame z hadek a z vaseho mladenectvi," fekl salamounsky fidici. "Zahrajme si chvili preveranc! Klein uz asi dnes nepfijde na taroky, kdo vi, jestli se pfece taky nemodli ruzenec? Hospodo, dejte nam sem karty!" A pfi kartach se na spor o mladenectvi uplne zapomnelo. — Kdyz pfed jedenactou odchazeli vsichni tfi "rechtcfi" z hospody, obratil se Florys na Capu: "A toz ty mla¬ dence, nepujdes mne ani vyprovodit? Ja ti dam moudre rady pro zivot. Vidim, ze jsi jeste zajic." "Jen si nech sve otcovske rady hezky pro sebe," fekl Capa. "Ale abys vedel, pujdu s tebou az k mustku. Ty se beztak bojis. Bude se mi aspon lepe spat." Dali se dlouhou slovackou dedinou k Chrbtovicim. Hned za vsi pocinal les, vonici smolou. Slo se lesem asi ctvrt hodiny a hned za lesem byly Chrbtovice, pusobiste Florysovo. IL Byla ticha, mesicna noc, kdyz Capa vyprovazel Flo¬ ryse k Chrbtovicim. Mime mrzlo. V dedine bylo slyseti stekot psu, ale jakmile zasli do lesa, bylo tarn tichoucko jako v kostele. "Vis co, Capo," rozvazoval cestou Florys, jemuz v kartach pfalo stesti a proto byl vesely. 0 Florysovi bylo totiz znamo, kdyz vyhral tfeba pet'ak, ze byl naramne do¬ bfe nalozen. Ale kdyz prohral dva nove, hneval se na cely svet. "My se ozenime oba zaroveii," vykladal Florys docela vazne. "To bych se dockal," stipl ho Capa. "Ty uz se zenis sedm let. Ale ja se opravdu ozenim letos o prazdninach/' "No a mas uz nevestu?" "Jaka pak svatba bez nevesty, clovece?" "A co je to zac, ta tva stara?" "Netef naseho naducitele Rozka. Vis, ta, co byla u naducitelu pfedloni asi pul roku, kdyz byla pani naducite* lova nemocna."
"Aha — Lejskova se, tusim, jmenuje. To bylo dost hezke zabe- Ale byl to takovy cert. Dej si pokoj, ta ti brzo nabije! A kde je ted'?" "Slouzi ve Vidni u nejake baronky." "A jak jste se tak scuchli?" "To je docela jednoducha historie. Vis, ze mam byt vedle bytu naducitelova. Jednou se mi utrhl knoflik --" "U kalhot?" "Ne, u vesty. Nestfilej si ze mne, nebo ti nic uz nepovim!" "No, dobfe, tak vykladej! A ona ti ho pfisla pfisit—" "Sel jsem poprosit pani naducitelovou a ta zavolala Rozku: Jdi pfisit panu ucitelovi knoflik!" "To je bajecny zamilovany roman," poskleboval se Florys. "Pockej pfece, az ti to poviir/" "Ja uz vim vsecko. Rozka ti pfisivaia na pr»ou knof¬ lik a srdce ti zacalo tlouct, no re?" "Jak se ji ruka tfasla, kdyz mi ten knoflik pfisivaia! Byla cela zardela az po ousko — tak roztomile ousko! No a kdyz pfisila knoflik a ukousia nit, chytil jsem ji hlavu do rukou a polibil ji na celo. "Dekuji!" vykoktal jsem pfi torn rozcilen. A ona, ona — se mi povesila na krk a sama mi dala hubicku, sladkou jako med —" "Totiz, abys tomu rozumel: pani naducitelova ji za tebou poslala, ponevadz vedela, ze jsi zajic. A holka se ti povesila na krk — nu ano — dobfe to na tebe nastrojili a ty jsi se chytil... Takove hejly, poctive mladence, nezkusene, je snadno chytat!" "Neurazej! Je to moje nevesta, ja o ni nedovolim tak surove mluvit!" "No tak dobfe, uz mlcim. Uz jsi ji slibil, ze si ji vezmes ?" "Ovsem, uz davno!" "Snad ne hned u toho knofliku?" "Ne, az do Vidne jsem ji to napsal" "A ona?" "Odepsala mi, ze mne uz davno mela rada."
— 9 —
"Jake stesti! Ale to by ti stejne napsalo tisic holek." "No vis, Florysi, kdybych te neznal, mohl bys mne urazit. Tobe projde vsechno. Ale mluvme o torn vazne. Ja si ji opravdu vezmu." "No, to je od tebe docela chvalitebny umysl Nepochybuji, ze si mne vezmes za mladence, ponevadz bys lepsiho daleko siroko nenasel." "Ne, ne, ja si udelam zdavky beze vsech komediir bez druzicky, bez mladence. Jen dva svedci musi byt u to¬ ho. Chces-li mi delat svedka, dobra, ale mladence nepoIfebuji zadneho." "Tak dobfe, tedy aspon za svedka ti pujdu, kdyz nepotfebujes mladence." A Florys se zastavil, aby si mohl zapalit doutnik. I Capa si zapalil cigaretu. A pak sli zvolna zase dal. Chvili sli beze slova, pak za~ cal znovu Florys: "A tak pises Rozce do Vidne casto?" "Kazdy den ji posilam pohledky a jednou za tyden dopis." "Smarja panno, to je laska jako tram! No a jak ona ti casto pise?" "Tak jednou za mesic." Florys se zastavil, udelal nekolik zufivych "pukii" a zustal tu uprostfed lesa mezi stiny stromu stat jako socha. "Takoveho zamilovaneho osla musel by pohledat! Tak ty ji pises kazdy den a ona tobe jen jednou za mesic? A ty ji pises, pofad pises a necekas ani na odpoved' ? No? takoveho blazna jsem jeste nevidel!" Capa byl tim zfejme pfekvapen. Koktal jako skolalc od ucitele vypeskovany: "No totiz — ona mi pise, ze nema kdy, ze ma moc prace od rana do noci —" "Tak, tak a ty ji vefis? Ty opravdu myslis, ze by am jednou za tyden — aspon v nedeli — nenasla trochu volneho casu pro tebe, kdyby te mela opravdu rada? — Myslis, ze by si v nedeli odpoledne nebo vecer nemohla na pul hodiny sednout a napsat ti dopis, kdyby jeji laska byla opravdova? Vidis, ty poctivy mladence, jak jsi hlou¬ py! Nevesta ti tancuje v nedeli v Pratru, chodi kdo vi s kym po tancovackach, a ty jako zamilovany blazen tady
— 10 —
po ni vzdychas a pises ji kazdy den vylevy svych citu. Vsadil bych se, ze tve zamilovane dopisy dava nejakeftiu galanovi ve Vidni cist a ze se jim oba smejou. Jsi ty ale kus blazna!" A Florys si zlostne odplivl. Capa byl zfejme pfekvapen. Florys v nem vzbudil pocit zarlivosti, pocit, o nemz Capa nemel dosud ani tuseni. Zastavil se a povida vazne Florysovi: "Cistemu je vsechno ciste. A o tobe plati: Podle sebe soudim tebe." "No, sud' si o torn, jak chces; mne po torn pfece nic neni! Ale ja na tvem miste bych takovemu luciperovi nevefil. Ze se ve Vidni nemodli ruzenec, na to bych vzal jed." Sli zase zvolna dale a dochazeli jiz k mustku "lasky", jak mu chrbtovske kantorky fikaly. Tarn se Capa zasta¬ vil a jaksi tklivym hlasem Florysovi fekl: "Tak dobfe, ja ji to napisu!" Florys se dal do hlasiteho chechtotu: "To je dobre! On ji to napise! A ty jako myslis, ze ona se ti pfizna? Jsi ty pfece jen zelene ucho! Inu — mladenec!" "Vis, Florysu, nedopaluj! Tak co mam vlastne delat? Mam ji napsat, ze je vsemu konec, protoze ty pochybujes o jeji vernosti? Anebo co?" "Poslouchej. ja bych to udelal takhle, kdybych byl na tvem miste: Ve stfedu po skole bych se pekne sebral a hajdy na drahu. Ctvrtek mas prazdny a tak si muzes udelat vylet do Vidne. Bude to stat par renskych. Pfekvapil bych ji a videl aspon na vlastni oci, co tarn dela. Ane¬ bo jeste lepe v nedeli. Sazim krk, ze bys ji nenasel doma. Jiste nekde verbuje a ty tu po ni vzdychas jako po nejakem andelickovi!" Capa zustal opet stat jako zkamenely. Zalomcovala jim znovu zarlivost. Nebyl slova schopen. Stali oba chvili proti sobe, po¬ tom Capa podal Florysovi ruku a zadrhnutym hlasem fekl mu: "Nazdar! Tys mi nasadil pekneho cerva do hlavy! — No, ja si to rozmyslim." A rozesli se. — Capa vracel se domu jako ve snach, nitrem jeho lomcovala prava vichfice citu. Tu noc ani oka nezamhoufil.
—11 —
III. Rozka Lejskova slouzila ve Vidni na Praterstrasse u baronky Baumgartenove. Baronka byla vdova a mela dva syny. Starsi, petadvacetilety Egon, byl lajtnantem, mlad§i, dvacetilety Fric, byl teprve kadetem. Oba byli utli, vysokeho vzrustu, unavenych oci a bledych tvafi. Takovi vyzili, degenerovani hejsci. typicti pfedstavitele videiiske slechty. Rozka byla pravy opak techto nedokrevnych floutkuZavalita, buclata, bokata Slovenka cervenych tvafi, stale usmevava a vesela. Zpoca-tku byla jaksi zarazena, kdyz nastoupila misto u "vrchnosti". Pani baronce polibila ruku a pfed jejimi obema syny dustojniky se upejpala. Ale kdyz tito se k ni chovali stale laskaveji, kdyz ji jcden stipl do brady a druhy ji popleskal po zadech, usmala se na ne a byla den ze dne smelejsi. Oba dustojnici usoudili z jejiho chovani, ze je Rozka uplne krotka a ze by se s ni mohli casteji dobfe pobavit. Stara baronka videla caste projevy naklonnosti obou synu k Rozce a jen se jim usmivala. To dodalo Rozce jeste vice smelosti, zvlaste kdyz se k ni baronka chovala familiame a blahosklonne. Pfalat' synum trochu te zabavy. Za slunne jarni nedele, kdy se stromy obalily kvetem, oznamil Egon, ze si chteji s bratrem a jeste nekolika znamymi dustojniky udelat vylet automobilem do Sv- Hypolitu. Chce-li, ze by Rozka mohla jeti s nimi. Rozka se zacervenala az po usi a chvili se upejpala, Vymlouvala se, ze neumi jeste dobfe nemecky a ze by se ji "pani dustojnici" smali. "Prave naopak, to je pikantni a zabavne bavit se s devcetem, ktere neumi dobfe nemecky," minil Fric. "0statne bude tarn kolega, ktery umi take cesky. Jen se hodila do parady a jela s nami. 0 pul druhe bude stat auto pfed domem. Do te doby musi byt hotova." Rozka byla cela st'astna, jaka cest se ji sfcda, ze muze jeti s dustojniky a k tomu jeste slechtici na vylet. Svolila ochotne a hned po obede sla se strojit do svych nejlepsich satu.
— 12 —
Sebevedome, ba s neskryvanou pychou usedla do au¬ la proti obema dustojnikum. Auto zahrcelo, vyjeli. Ulice videhske zdaly se toho dne Rozce zvlaste svatecnimi. S hfejivou rozkosi zachycovala pohledy chodcu, ktefi se za autem ohlizeli. Zastavili pfed domem, z nehoz vysli jeste jini dva dustojnici a pfisedli do auta, k Rozce, kazdy s jedne strany. Pozdravili ji, usmali se na ni jako na starou dobrou znamou a po celou jizdu s ni zertovali a hlucne se bavili. Jeden z dustojniku nekolikrat pronesl k Rozce tez nekolik ceskych slov. Ostatni se tomu usmivali. Ve Sv. Hypolitu zastavili pfed hotelem a objednali si zvlastni pokoj, v nemz se zaridili docela po domacku. Nejprve si dali donest svacinu, studene pecene, syry a kaviar. Kdyz se vsichni i s Rozkou fadne najedli, poru cili si vino. Sami pili bile, Rozce dali donest lahev cerveneho, sladkeho. velmi lahodneho. Pfil'ukli si vsichni s Rozkou na zdravi a napih so. "Vytecne," zamlaskav mlsne jazykem fekl Egon. Zapalili cigarety a znovu si nahybali z poharu. Pili statecne. S Rozkou si pfes tu chvili pfit'ukavali a pobizeli, jen aby pila, potom ze si teprve daji likery a sampanskeRozce uz po pulhodine zcei^venaly tvafe jako pivoiiky. T jaz37k se ji rozvazal. A ku podivu — mluvila dnes plynne nemecky, mnohem snadneji nez kdy jindy! Sem tarn sice zaklopytla, udelala nejakou chybu, ale nezarazila se nad tfm. Smala se ustavicne a zvatlala a zvatlala. Onen cizi dustojnik ji pohladil po tvafi a fekl ji, ze je opravdu roztomila. Rozce to lichotilo. Hned na to ji nabidl cigaretu a Rozka, jakkoli dosud nikdy nekoufiia, ji se smichem pfijala a od galantniho dustojnika si take pfipalila. Kdyz mela Rozka celou lahev vina dopitou, pfinesl cisnik piny tac kalisku s likery. Rozka mela zase jako med slad'ounkou rosolku, ktera se az lepila na rty. A pak pfislo cukrovi na stul a dorty. Vsichni zacinali byt rozpustile veseli. Rozka se jen
— 13 —
f ehotala, zapalila si bez nuceni druhou cigaretu a vyprazdnila nekolik kalisku likeru rychle za sebou. Nejprve vzal Rozku vedle sedici dustojnik kolem paou. Ted', kdy uz zacinala mluvit trochu z cesty, vzal si ji na klin a polibil ji na horkou tvaf. A kdyz se Rozka nepfestavala smat, pocal ji dustojnik ohnive libat. Ostatni dustojnici s hlasitym smichem zacali tleskat a pak si vsichni pfisli k Rozce pro hubicku. Rozka byla jiz opila a nejen, ze se nebranila, nybrz v rozpustilosti pocala svym kavalirum polibky dokonce oplacet... V tomto vrcholnem bodu rozjafeni pfislo na stul sam¬ panske. Rozce, ktera dosud jakziva sampanske nepila, jak nalezi chutnal tento perlivy mok. Zabava stavala se stale hlucne jsi a nenucenejsi. Du¬ stojnici si podavali Rozku z naruci do naruci, zpivali pfi torn kluzke pisne a vypravovali oplzle anekdoty. Rozka se vsemu jen opilym smichem chechtala-.. IV. Kdy a jak se dostala domu, to Rozka druhy den, kdyz se az k polednimu vzbudila, vubec nevedela. Rozpominala se jen na vcerejsi vylet jako na sen a prubeh zabavy s dustojniky utkvel ji v pameti jen do te doby, kdy pfislo sampanske. Co bylo dale, o torn jiz vubec nevedela... Bolela ji hlava a palilo v hrdle. Divila se jen, ze ji nechali tak dlouho spat. A jeste vice ji bylo napadno, ze baronka ji ani slovem nevytkla jeji ospalost. Fric pfisel po obede do pokoj e pro sluzky a pot'ouchle se usmivaje ptal se Rozky, jak se vyspala. Zapalila se az po usi a s rozpacitym usmevem fekla: "Ani sama nevim jak. Vzdyf jsem spala az skoro do poledne!" "A neboli ji vlasy?" ptal se zase s usmeskem. "No trochu." "To zase pfejde, z toho si nic nedelala! Sla mi ustlat do meho pokoje, ja musim teprve ted' dohonit, co jsem rano zameskal." Rozka sla za Fricem do jeho loznice. Ale odestylani
— 14 —
trvalo ji jaksi dlouho. Kdyz asi za hodinu odchazela odtud, byla cela zardela a rozpacite se usmivala. Jeste ve dvefich volal za ni mlady pan: "Tak nezapomnela a pfisla za mnou dnes vecer. 0 desiti uz budu doma a budu na ni cekat!" Kdyz pfisla Rozka do kuchyne, ptala se ji ustepacne kuchafka: "Co pak nase Rozka se dnes modlila s mladym panem ruzenec?" "Zavidite mi, pravda? No, vas si k sobe nepozve, to bud'te jista!" "No, no, jen si tolik nemysli! Nasim mladym panum je kazda koza dobra. Vsak oni se te brzy nabazi." "To se teprve uvidi," fekla Rozka podrazdene. "Jen kdybys tak chovala, videla bys. Od nas uz odesly dve sluzky s outezkem. Dej si dobry pozor!" Rozka se nad temi slovy sice zarazila, ale hned na to odesla vzdorne z kuchyne. — Vecer po desate hodine vytratila se Rozka ze sve loznice a bosa, jen v nocnim zivutku a ve spodnicce kradia se tise chodbou k loznici mladeho pana. Chvili stala u dvefi, jako by vahala, ale pak opatrne zmackla kliku a vklouzla dovnitf... Od prveho vyletu s mlady mi pany vyjizdivala Rozka s nimi casto na vylety, skoro kazde nedele. A kdyz nejeli nikam ven, chodivala na jejich vecirky do hotelu Sachr. Tarn se schazelo casto asi deset dustojniku, starsich i mladych, vyssich i nizsi sarz^, ale vesmes slechticu — kavaliru. Meli v hotelu Sachr svoje stale najate mistnosti, asi sest pokoj u s velkym salem. Tarn hravali kulecnik, v kar¬ ty, zpivali, hrali i tancili. A hlavne ovsem pili a to nekdy az do nemoty. Sampanske teklo po zemi a casto octl se na zemi i nektery ze zpitych "kavaliru". K ranu je drozky nebo auta rozvazely domu. Skoro pokazde musil byt nektery hrabe nebo knize za pomoci sklepniku snesen a nalozen do auta v uplne agonii. Nevedel vubec o sobe. Jednou se jim ze spolecnosti ztratil jisty knize. Pohfesili ho az asi za hodinu a nasli ho spiciho na zachode.
-- 15 —
Sedel tarn tak neodstrojen a v tak hroznem stavu, ze ho musili sklepnici vysvleci, umyt a pfevleci do cisteho pradla a do satu jednoho ze sklepniku. Pak teprve ho mohli dat zavezti domu. Pani kavalifi vodili si sem tez devcata, hlavne hereeky a komorne. S temi se "bavili" ovsem svym zpusobem. Hledeli je vzdy opit a pak provadeli prave orgie. Sem tedy chodila i Rozka Lejskova, laska plknovskeho ucitele Capy, ktery si tolik zakladal na svem mlade¬ nectvi. ... V noci casto navstevovala hned Egona, hned Frice v jejich loznicich, a rano odchazela odtud nevyspala, s modrymi kruhy pod ocima... V. Plknovsky rechtor Capa byl po onom veceiu, kdy doprovazel Floryse k Chrbtovicum, vsecek nesvuj. Az dosud mu vubec ani na mysl nepfipadla jakakoli pochybnost o Rozcine vernosti. Ve sve duvefivosti a poetivosti mladenecke nedovedl si pfedstavit, ze by snad takove andclske stvo?;eni, jako Rozka, mohlo sc neceho nemravneho vu¬ bec dopustit. "Ne, ne, Florys je stary svetak a mysli, ze je kazdy takovy mravni zvrhlik jako on," v bezesnych nocich pfevaluje se v luzku utesoval se Capa. "Rozka, Rozka ze by me mohla klamat? Ta andelska by tost, ze by ve Vidni nejak nepofadne, zpustle zila? To nemuze byt! Vzdyt' me stale ujist'uje o sve lasce!" Chvilemi Capa Rozku v duchu odprosoval, ze vubec mohl miti k ni i jen stin podezfeni. Ale za chvili zas mu zaklepala na celo strasna myslenka: "Ale jak pak, kdyby pfece —?" A po takovych nekolika trapnych nocich rozhodl se, ze se pfece jen podle rady Florysovy rozjede do Vidne a tarn se na sve vlastni oci a od Rozky same dozvi, ze vsecko to podezfeni a vsecky Pochybnosti jsou pouhym vyplodem lantasie zarliveho milence. V nedeli casne rano natahoval Capa sve dlouhe "capy'' k nadrazi. Bylo dobrou hodinu od Plknova vzdaleno. Ale
— 16 —
cesta byla dosti pfijemna, nebot' vedla z vetsi casti lesem. Za ranniho sera pfi mimem mraziku bylo v zasnezenem lese nadherne. Poeticka nalada a velebny klid piisobily konejsive na Capovy nervy. Za chvili pocal si dokonce sam pohvizdovat a pak si zapalil cigaretu, ktera mu vratila liplny klid. "To bude Rozka koukat," brucel si pro sebe Capa, "az se znenadani objevim ve Vidni!" A v duchu se ute¬ soval, ze jiste zpatky pojede s veselou. Rekne Rozce, cim ho Florys zneklidnil, a urci si spolu den svatby, aby nejistote ucinil radikalne konec. Cim dfiv, tim lip. Ale na nadrazi pfepadla Capu opet sklicenost. Koupil si listek a netrpelive pfechazel peronem cekaje na vlak. Radostne ocekavani brzkeho shledani s milovanou bytosti misilo se s dotemou pochybnosti: Jak pak, kdyby Florys pfece mel pravdu? A kdyby se dnes vecer vratil zdrcen, nabyv jistoty o Rozcine nevefe? A zase tuto nepfijemnou myslenku odhanel: "Ne, ne, ne, to neni mozno!" Konecne se dockal vlaku. Lokomotiva pfisupela a sotva Capa skocil do vozu, uz zase uhanel vlak dal, k Vidni. Cim vice se Vidni blizili, tim vetsi neklid se Capy zmocnoval. Nevsimal si cestujicich a to nemecke svandroceni stavalo se mu protivnym. Lee chtej nechtej musil se vpravovat do situace, ze take on sam bude musit ve Vid¬ ni mluvit nemecky, jak to ovsem dovede. Hned pfed nadrazim musel se ptat, kterou tramwayi pojede do ulice, kde Rozka byla zamestnana. Lamal nemcinu, jak se to dalo, a byl vdecen kondukterovi, kdyz ho oslovil cesky: "Pan je patrne Cech?" S radosti pfisvedcil a hrave se s nim domluvil o cili sve cesty. Kondukter sam ho upozornil, kde ma pfestoupit a kde vystoupit z tramwaye. Z vdecnosti nabidl mu nekolik cigaret, ktere ovsem kondukter vdecne pfijal ja¬ ko od krajana! Vystoupiv z tramwaye zeptal se Capa straznika, kde je palac baronky Baumgartenove. Policajt line mavl ru¬ kou. Stali maly kousek od neho. Canovi zabusilo srdce.
— 17 —
"Tak zde tedy bydli Rozka! Kdyby vedela, ze jsem tady! A jak bude pfekvapena, az mne uvidi," v duchu uvazoval Capa. Ale nemel dosti odvahy, aby se za ni hned rozbehl. A pak se v nem take ozval hlad i zizefi. Bylot' jiz po poledni a Capa od snidane niceho nepojedl. Bez rozmysleni vesel tedy do restaurantu hned naproti baroncinu palaci. Byla to vlastne mala hospudka, jakych po videfiskych ulicich je hojnost. Capa usedl k prazdnemu stolu u okna. Dal si videhsky fizek a ctvrtku vina. Kdyz se najedl, zapijel zfaeii dobrym voeslavskym vinem a pokufoval cigaretu. Dival se ustavicne oknem na protejsi palac baroncin, doufaje, ze se mu tarn nekde v prujezde nebo v okne objevi Rozcina buclata tvaf. Vino mu chutnalo. Dal si nalit druhou i tfeti ctvrtku. Na kuraz, aby dostal odvahu jiti do palace baroncinaPotom uz byl opravdu ve vybome nalade. Smal se do vousu jednomu "gemiitlich" Videhakovi u protejsiho sto¬ lu, obirajicimu horlive a se zavideni hodnym apetitem celou vafenou volskou hlavu, kterou mu hospodsky pfi¬ nesl na velikem tacu. Potom Capa zaplatil, dopil a zapaliv cigaretu zamifil z hospudky do protejsiho palace. Zaklepal ostychave na zasklenne dvefe, nad nimiz byla upevnena tabulka: "Portier". Vesel a ptal se na "Fraulein Rosa", zastihl-li by ji doma. "Fraulein Rosa?" opacil line portyr. "Ne, tu nenajdete doma. Jela s mlady mi pany hned dopoledne nekam slitazi na vylet. Jste jeji bratr?" "Ano," zalhal mane Capa. "No, to se ji pfed pul noci asi sotva dockate. Oni dfiv z vyletu nejezdi," fekl s potutelnym usmevem portyr. Capa zustal jako hromem omracen. Vykoktal nekolik slov na omluvu, podekoval se, podal portyrovi svou visitku s prosbou, aby ji laskave slecne Rozi odevzdal, ze tak dlouho na ni cekat nemuze... Sel, vlastne potacel se videhskymi ulicemi nazdafbuh. V hlave mu vifila mracna zmatenych myslenek. Ne-
— 18 —
vedel kudy a kam jde, jen se drzel tramwayovych koleji, kterymi sem pfijel. Dosel tak az k Votivnimu kostelu. Tarn se zastavil v zoufalych uvahach: "Tedy pfece mel Florys pravdu! A ja osel jsem ji pokladal za svetici..." Zapaloval si cigaretu, kdyz se kolem neho mihla napadne odena a napudrovana "kraska". Usmala se na neho a sladce zasveholila: "Komm mit!" Zmefil ji zufive od hlavy az k pate a odplivl si. — "Kraska" na neho vyplazla jazyk a sla dale. "Tak to je tedy Videii," pomyslil si Capa a v nejvet¬ sim pobouf eni mysli sedl na tramway smerem k nadrazi. Nejblizsim vlakem ujizdel z toho Babylonu domu. VI. Pfisti nedeli na to, co byl Capa ve Vidni, pocinaly ostatky. Na Slovacku fika se jim "fasajnk" a slavi se s velkou okazalosti po cele tfi dny, v nedeli, pondeli a v utery. To jsou dny nevazaneho veseli, kdy se pije, ji a zase pije. A tanci cele tfi dny. Dupani, vyskot a zpev otfasal celou hospodou. "Nema byt fasajnk!" To je formule, kterou se v ty dny na Slovacku omluvi vsecko... V Jatelinkove hospode shromazdila se mistni i pfespolni elita. Byli zde "rechtofi", patefi, studenti, revimici, hajni — kratce: mistni spolecenska smetanka. Take ucitel Capa tu byl, fidici Hrdlicka, chrbtovsti rechtofi s Florysem a postmistrem Hulckym. I tfi ucitelky z Chrbtovic se sem na tu paradu pfisly podivat. Pilo se o vsecko pryc. Nabozenske nadseni Slovacka zalevano je hlavne vinem a slivovici, aby neuvadlo-.. Chasa pfi torn tancila, stafi hrali v karty. Tak si asi prumerny vefici Slovak pfedstavuje radost vecnou v kralovstvi nebeskem... Kdyz muzikanti vecefeli, seskupila se mladez v honoracni mistnosti. Totiz zase ti sohaji, ktefi si mezi honoraci troufali, ponevadz se k ni tez pocitali, sem pfisli.
— 19 —
Jedni kybicovali, druzi se bavili sprymy a vtipy vice nebo mene podafenymi. "Proc vy dnes netancite, pane uciteli?" ptal se rech¬ tora Capy Janos Malaf. "Takovy jste jakysi zamlkly — co je vfei?" "To nevis?" popichl Capu Gabrys, hospodskeho synek — student. "Co se pan ucitel vratili z Vidne, neni s nimi feci." Capa vubec neodpovedel. Napil se zhluboka, udelal "sluka" z cigarety a hledel do prazdna. "Coze? Tys byl, Capo, ve Vidni? A kdy?" obratil se na neho rechtor Florys. "A ani se, potvurka, nezmini, ze byl za svou holubickou!" "Ale nechte mne," zabrucel Capa. "Ja ti to povim," obratil se na Floryse, "az pujdes domu, pujdu te zase vyprovodit." "Aha, nejspis jsi tarn spatne pozral," zasmal se Flo¬ rys. "Co pak jsem ti Hefikal, abys nevefil zenskym? To mas z toho sveho mladenectvi!" "Nedopalujte mne, jestli mne nechcete odtud vyhnat," vazne, zamracene zahucel Capa. "Podivejte se na mne, pane uciteli," cene stale bile zuby smal se Janos Malaf. "Co ja nejsem mladenec? A uz pul druheho roku jsem nespal doma. Vzdycky s galanku." "Nebo ja," povzbuzoval Gabrys Jatelinkuj. "Teprav za puldruheho roku budu delat maturu a uz mam taky galanku. Onehdy jsme zbudili mamicku. Suskali jsme si s Jefku, mamicka nas uculy, otevfely dvefe — a ja jsem ani nedychal. Cekal jsem hromobiti a ze mne pozenu. Zatim mamicka Jefcina docela klidne otevfely dvefe od Jefciny komurky a fekly jen: Dajte si pozor! A sly si zase lehmit.. •" "Co to," chlubne vypravel zase Janos Malaf. "Ja -uz mam tfeti galanku. A s kazdou se mam dobfe. Ale rozumim dobfe panu ucitelovi, ze sa trapi. Laska je laska. Veil chodim za Kristynu, ale na Marysu Zabransku pfi torn myslim. Ta mi nejde z hlavy. Sak ja sa k ni zase vratim!" A dukladne si pfihnul ze dzbanku.
— 20 —
"To je kralicina," fekl pfikfe Capa. "Takove zvifectvi ja nikdy delat nebudu." "Inu, chces-li si hrat na svateho Aloise, je to tvoje vec," salamounsky rozhodl Florys- "Ja na pfiklad chtel bych byt radej Salamounem a mit jeho cely harem. No a — neni Salamoun vazenejsi personou v Pisme svatem, nez cely svaty Alois?" "Ja si z cele latiny nepamatuji nic, nez to opravdu moudre pfislovi: Carpe diem — vyuzij pfilezitosti," vmisil se do rozmluvy postmistr Hulcky. "A uz na mou dusi ani nevim, ktery to filosof vlastne fekl. Podivejte se, pa¬ ni, ja jsem si to u nas v Chrbtovicich zavedl tak, ze za mnou devciska lezou oknem do bytu. A buh je svedek, ze bych je docela klidne pustil dvefmi. Ale, kdyz se jim to lepe libi lezt oknem, proc bych jim tu radost kazil?" "Tak ja to pfece jen nemam zavedene," resonoval Florys. "Ja si musim s Hancou vyjit do lesa, kdyz chceme pozorovat hvezdicky. "S kterou Hancou?" ptal se zvedave postmistr. "No, s kterou? S Oharkovou! Coz ti to jeste devciska nevyzvonily ?" Zatim se muzikanti navecef eli a prave zahlaholil tancovnou fizny valcik. Sohaji se rozprchli a zustal sedet jen Capa s Florysem. "To se opravdu divim," rozvazoval Florys, "ze za tim nasim postmistrem devciska lezou jako posedla. On je pfece evangelik a u nas jsou vsichni tak nabozni katolici. —- Ale co je s tebou, ze jsi jako zafezany?" Capa se jen bolestne usmal. "Jak ziv bych si to byl do Rozky nepomyslil! Jezdi po vyletech s mladymi pany..." "A tobe nema kdy psat! Coz jsem ti to nepovidal? Vidis, jake zelene ucho jsi! Mas se poradit se zkusenymi lidmi jako jsem ja. A uzivat sveta, dokud muzes. No tak, co mas z toho sveho mladenectvi? Nefikal jsem ti, ze ta¬ kovy pytlik dostane prave nejakou vykoukanou? A ty si z toho neco delas? Ja bych sel do tancovny a misto jedne nasel bych si hned aspon tfi."
— 21 —
"Ja nefikam, ze nepujdu tancovat. Ale ze bych chtel ztratit take svou poctivost, to neudelam nikdy..." "Dobry vecer!" S tim pozdravem pfisel obecni pastyf Supalek do zadni "honoracni" svetnice, kde sedeli sami dva rechtofi Capa s Florysem. "Pane uciteli" — obratil se k Capovi — "nejaka panicka ceka na vas za dedimi u kfize. Prosila mne, abych vam vyfidil, ze tarn na vas ceka, abyste za nu dosli." "Jaka panicka?" tazal se uzasly Capa. "Na mne ze ceka?" "No ano, fekla mi, abych zavolal pana ucitele Tucapskeho, ze s nim chce mluvit, a dala mi dve sestky na gofalku." "A vy ji neznate?" "Jak bych jich mohl znat? Toz maju klobuk, dliihe sukniska a palizor. Jineho vam nemozu fict nic." "Kdo by to jen mohl byt?? fekl jeste Capa a jiz si daval 'na hlavu klobouk, odchazeje. "Ty jsi mi cisty mladenec jakysi," usklibl se Florys, Ale Capa toho jiz neslysel. Byl za dvefmi, odkud jen za¬ volal : "Ja hned pfi jdu!" Florys se jen do vousu usmival a brucel si: "Inu, bla¬ zen! Zenske za nim samy lezou a on je — mladenec! A nest'astny mladenec k tomu. Hlupak..." VII. Rechtor Capa doletel ke kfizi, ktery stal za dedinou nedaleko hospody, jako drak. Byl vubec trochu zbrkly a sem ho hnala jeste zvedavost, kdo by to mohl byt, ktera dama ho tu ceka? Jiz od daleka zahledl silhouettu damy v klobouku a mestskych satech, ktere jsou zde na Slovacku vzacnosti. Stala za kfizem jakoby v modlitbe a kdyz zahledla Capu, vysla mu nekolika rychlymi kroky vstfic. "Lad'o," vykfikla vasnive a obema rukama se mu povesila na krk. "To ty jsi, Rozko? A co tady delas?" ptal se Capa polo bolestnym, polo pfekvapenym hlasem.
— 22 —
"Pfijela jsem schvalne za tebou, oplatit ti navstevu. Nechci, aby o torn strycek a teticka vedeli, a proto ne» p^jdu do skoly za nimi. Chtela jsem jen s tebou mluvit, abys si snad o mne neco spatneho nemyslil," sveholila sladce a libala Capu na tvafe i usta. "Kdyz mi dal portyr tvoji visitku," necekajic odpovedi vykladala Rozka dale, "velice nme to zabolelo, zes mne nezastal doma. Byla jsem s panstvem na vyjizdce. Nase baronka si na podobne vylety velice potrpi a mne musi mit vzdycky s sebou. To vis, to jsou panske "launy" a ja jako sluzka nemohu ji fici, ze nepojedu..." "Ale mladi panove byli take s vami?" kousave namitl Capa. Rozka vlipla mu ohnivou hubicku na usta a se smi¬ chem vybuchla: "Vzdyt jsem si to myslela, ze budes zarlit, a proto jsem pfi jela, abych ti ty mouchy vyhnala z hlavy. Musela bych te neznat! Nasi mladi pani jezdi ovsem s mama, ale ani nejmensiho si ke mne nedovoli. Vzdyt' ja jsem tako¬ vy m slechtickym dustojnikum pfilis sprosta, nez aby si mne vsimli! A pak pfed starou baronkou se ani nic podobneho nemohou opovazit." Capovi spadl kamen se srdce. Teprve ted' objal Roz¬ ku a vtiskl ji dlouhy polibek na zvatlava usta. "Vis, ja za to nemohu. To uz je v povaze a je to dukaz velike lasky, ze na tebe zarlim. Za nic na svete nechtel bych se s nekym o tebe delit. Ta myslenka by mne utrapila. Chodil jsem cely tyden jako pitoma ovce, pone¬ vadz ten portyr mi s takovym divnym usklebkem fekl, ze jezdis kazdou nedeli s pany na vylety. Myslil jsem, ze uz je vsemu konec, ze ti jiz nebudu vubec psat —" "Ja jsem si to hned myslela, protoze nas portyr je takova nevymachana huba a tuze sprosty chlap. Ke mne si take casto dovoli kluzky vtip, ale ja ho vzdycky zkratka odbudu, anebo s nim vubec nemluvim. To ti vefim, ze me chtel v tvych ocich ocemit. Kdyz mi daval tvou visitku, zase se tak drze smal, ze mne tu hledal — bratficek a hned pfi torn fekl, ze to bude asi nevlastni."
— 23 —
Capa pfijimal Rozcino vysvetleni jako hojivy balsam, ktery mu kapal do duse. Smutek s neho spadl a tesil se, ze ma zase Rozku a jeji lasku. ''Ja tomu v srdci pfece jen nevefil, ze by mne Rozka mohla klamat," ohnive ji celuje vyznaval Capa. "Ale abych se nemusil uz dlouho trapit, musime si se svatbou pospisit. Hned na zacatku prazdnin se dame sezdat. Ja te v te Vidni pfece jen nerad vidim." "Jak dices, Lad'o," lisala se k Capovi Rozka, "ja uz se take tesim, az budeme svoji. Ale o mne se ve Vidni bat nemusis, bud' klidny!" A znovu ho vfele polibila. 'Tady pfece nebudeme stat, je tu zima," teprve se rozpomnel Capa. "Toz kam vlastne pujdes, kdyz nechces jit k tete do skoly?" "Pujdu hned zase zpatky na nadrazi a nejblizsim vlakem odjedu do Vidne. Rano tarn musim byt, ja jsem pani baronce nefekla, ze jedu pryc." "Tak tys sem pfijela jen na tech nekolik slov? Ted' teprve vidim, ze mne mas opravdu rada! Toz pockej, ja si dobehnu pro zimnik a pujdu s tebou az na nadrazi. Samu te pfece ted' v noci lesem nemohu pustit!" Rozka sice namitla, ze se neboji, ale ze bude rada, kdyz ji aspoii na kus cesty pujde vyprovodit. A tak sli spolu ruku v ruce az na nadrazi. Capa vratil se domu az rano. Stavil se jeste v hostinci u Jatelinku na posilnenou, ale chrbtovsky rechtor Florys a cela spolecnost uz tarn nebyla. Domaci chasa vsak tancila dosud o cely hfebik. Capovi chutnalo vino znamenite. Cestou hodne promrzl a ted' v tancem rozehfatych mistnostech se pfijemne ohfal. Take dobre bojanovske vinko hfalo uvnitf a hlavne — Capovi zase hofelo srdce nove vznicenou laskou, ktera se zdala jiz jiz pohasinat. Uplne uklidnen, s blazivym pocitem v srdci Capa k ranu usinal. Neni nesnadno hadati, o cem se mu te noci zdalo...
_ 24 —
VIII. Vyucovat nabozenstvi do skoly plknovske chodival rudnicky kaplan, pater Dlouhy. Byla to bila vrana mezi cemymi. Nenavidel klerikalni tiskoviny a agitace a kde mohl, kfizoval plany svych bratfu v Kristu. Pfi kazanich drzel se hlavne jen slov evangelia a vyvozoval z nich moralku, pfi ktere nefrnilosrdne tepal pokrytectvi a pfetvafku klerikalu. Casto si zastfene zaryl i do hieraixhie a do "vrchnosti" svetskych i duchovnich. Sam zachovaval pfisne celibat a rozdaval plnyma rukama. Mezi lidem byl obliben. ale mezi knezimi nenaviden, ponevadz se jich stranil. Povazovali ho za kacife, kterym take skutecne byl. Detem ve skole vstepoval hlavne mo~ ralku a o katechismu jim fekl, ze se mu nemusi ucit, ten ze delali lide. Pater Dlouhy chodival casto z Rudniku do Plknova mezi rechtory na odpoledni a vecerni besedy v hospode. Tarn byl doma, mezi svymi, ponevadz rechtofi byli vsichni lide pokrokovi, protiklerikalni. Pater nekoufil, nehral v karty, ale rad si popil hit dobreho piva nebo vinecka. A tu casto zabocil rozhovor na pole nabozenske. "Jste vy, velebnicku," ptal se jednou patera Dlouheho fidici Hrdlicka bez obalu, "theista nebo atheista?" "Jsem tak dalece theista", — odpovedel pater Dlou¬ hy, "ze vefim, ze je nejaka "causa causarum" (pficina pficin), ale ze by to byl belovousy stafec, ktery jezdi po mracnech, to se muze vypravovati jen starym babam." "A co soudite o Husovi?" "Tomu nejsem hoden rozvazat femenky u obuvi jeho." "Jak prosim vas, muzete pfi takovych nazorech zu¬ stat v kutne?" "Ja vidim svuj ukol v umravhovani lidu a odvraceni jeho od klerikalismu. Pokud to delam jako knez, je to slovo bozi. Ale kdyby jim totez povidal pater Vyklouz, bylo by to kacifstvi. A pak — na gymnasiu a v alumnate me nicemu praktickemu nenaucili, co by mne mohlo jinak uzivit. S mym hanebnym imkopisem by mne ani advo-
— 25 —
kat nemohl potfebovat za pisafe! Ale az budu toho vseho mit dost, hodim jim kolarek pod nohy a pujdu tfeba tlouci sterk na silnici. "Jak dlouho, prosim vas, budete jeste kaplanovat?" "No, uz jsem za tech devatenact kaplanskych let vystfidal hodne staci. Toto jiz je tfinacta. Pfesazuji mne stale s mista na misto. A ze tady take dlouho nebudu, to je jiste. Uz si na mne hrabe, nas kostelni patron, a nas katolicky poslanec stezovali u dekana a u konsistofe, ze se chovam "neknezsky", ze si tropim smich z katolickych casopisu a ostentativne vyhledavam spolecnost vyslovenych neznabohu — to jste jako vy, rechtofi zdejsi a chrbtovsti. Konsistof uz to vysetfuje a mohu kazde chvile dostat novy dekret zase nekam na druhy konec diecese." V torn pfinasela hostinska Jatelinkova cerstve pivo. Postavila je pfed hosty a pfed kaplana polozila na stfil sloupec "rencaku" (starych, rakouskych zlatek), rozpa¬ cite se usmivajic. Pater Dlouhy na ni tazave pohledl a udivene se ji zeptal: "Co mi to nesete?" "Na toz — odsluzija za meho neboztika bratra Jurku deset msi svatych! On si to v testamente porucil." "No, kdyz myslite, ze se da nebicko vymodlit," fekl na to kaplan. A kdyz hostinska odesla, vykladal rechtorum: "Vefite mi, ze se tech penez stitim? Ale ja pfece nemohu tern lidem fikat: Nedavejte na mse, neni to nic platne! Tak tady mate, pane rechtore, pet rynskych na Narodni jednotu a ty ostatni musim tedy v bazni bozi propit." Az pozdeji, kdyz uz byla zabava v proudu a dostavovala se povznesenejsi nalada, daval kaplan Dlouhy k lepsimu, jak se stehoval ze sve posledni stace. "Muj principal byl veliky farizej. Dovedl zrovna virtuosne obracet oci k nebi a tvafit se jako ucineny svaty Sebastian. Nechal si velice rad libat ruce a pokrytecky se pfi torn usmival. MnS daval casto otcovska nauceni, ac m§ z hloubi sve cerne ruse nenavidel jako zakukleneho
— 26 —
kacife. Mel jsem kaplanku v prvnim patfe a vedly k ni rozvrzane stare, dfevene schody. Naproti kaplance, hotovemu kumiku s jednim oknem a deravymi kamny, byla loznice panny velebne kuchty. Divim se, ze se o ni nebal. Byla pfece krev a mleko a zfejme si mne zpocatku nadchazela. Ale kdyz videla, ze se k nicemu nemam, zacala mi vafit tak hanebne, ze to opravdu nebylo k zradlu. Za to principal ji v noci casto navstevoval. Kdyz sel nahoru, i kdyz sel k ranu dolu do sve loznice, vzdycky mne vzbu¬ dil. Byl jako kadecka a schody pod jeho kroky strasidelne stenaly. Nadaval jsem vzdycky v posteli jako pohan, ale dost dlouho jsem ty vylety principalovy trpel. Az konecne mne dosla trpelivost. Kdyz zase jednou asi ve tfi hodiny s pulnoci zacaly hfmotit schody, rozsvitil jsem svicku, otevfel dvefe u kaplanky a posvitil jsem mu na cestu. "Je tady tma," povidam, "abyste tfeba nespadl." Princi¬ pal byl v uplnem neglize a hned byl se schodu dole. No a do tydne jsem tarn mel dekret sem do Rudnika..." * * * V Jatelinkove hospode v Plknove byvalo zivo; kdyz sem pfisli chrbtovsti "rechtofi" a "kantorky", zvlast'. Pfisel s nimi obycejne i postmistr Hulcky, tfi svobodni ucitele a tfi svobodne ucitelky. A tu casto sem dovlekl fidici Hrdlicka svuj novy gramofon. Zpivalo se pfi nem i tancilo. A "candrbal" byl hotovy. Tentokrate pfisli ucitele a ucitelky i ze vzdalenejsich obci a nalada byla docela svatecni. Gramofon zpival i hral, mladi rechtofi a rechtorky s nim, az konecne se dali do tance. Kidici Hrdlicka tocil klikou, pfendaval desky a sedel nad svym chorem jako pravy kapelnik. Usmival se a mel zfejme radost z radosti mladych. Florys byl dnes v nalade a srsel vtipem. I Capu to rozehfalo, ze se dal do tance, az byl zpoceny jako mys. Jen pater Dlouhy byl dnes jaksi zamlkly. Pil uz ctvrtou ctvrtku bojanovskeho vina, ale jazyk se mu nemohl dosud rozvazat. "Co je vam, velebnicku," ptal se ho rozdovadeny Ca¬ pa, "ze dnes sedite jako hromada nestesti?"
— 27 —
"Ale dostal jsem dnes z Olomouce "libsbryf'. "No a dala vam kvinde?" "Uhodl jste. Jenom ze to nebyla ona, nybrz on — ale vlastne pfece ona Jeho Excellence knize-arcibiskupska..." "Pfelozili vas?" "Ano, az na Valassko, kde lisky davaji "dobrou noc". Ale ja nemam chuti jim tarn jit." "A co budete delat?" "No podivam se tarn, jak to vypada. A kdyby to byla nejaka Zlamana Lhota, nepujdu jim tarn. Chcete si to pfecist, co mi arcibiskup vlastnorucne pise? Je to velmi zajimave!" A pater Dlouhy vyndaval uz z kapsy list, ktery byl vztekem rozmackal. Pater Dlouhy nenosil nikdy cemy sosak. nybrz docela obycejny sedy kabat a svetly klobouk — docela proti pfedpisum. V dopise psal mu arcibiskup, ze s bolesti doslechl o jeho neknezskem chovani a ze na pfani urozeneho pana patrona chramu ho pfesazuje na Valassko. Doporucoval mu cteni svatych otcu, zejmena Tomase Aquinskeho a Kempenskeho. Tituloval ho stale: "Dilecte fili" (mileny synu) a pfikazoval mu, kdyby misto nenastoupil, ze bude ^'ipso facto" (uz tim) suspendovan. Dekret byl pfilozen. "Co tomu farizej stvi fikate?" ptal se kaplan. "Ze to je darebactvi prvniho fadu. A tak co budete delat?" "Ve ctvrtek se tarn pojedu podivat. Chcete-li, pojed'te se mnou! Drahu vam pfirozene zaplatim. Mate ve ctvrtek prazdno, bude to zajimavy vylet." "Dobra, pojedu. Ale pod jednou podminkou. 0 prazd¬ ninach se zenim. Vy mne budete oddavat, at' jste, kde jste. Plati?" "S nejvetsi radosti. Tedy ujednano! Ve ctvrtek se pro vas casne rano stavim a pujdeme spolu na nadrazi V kolik hodin, to vam jeste feknu."
— 28 —
IX. Pater Dlouhy s ucitelem Capou vystoupili z vlaku, v nadrazni restauraci posnidali a dali se pesky silnici, vcdouci hlubokym udolim, ktere bylo po obou stranach lemovano fetezem hor, porostlych bujnymi lesy. Udolim vinula se feka, nad niz stala dosud husta mlha. Byl nadherny, slunny den majovy. Krajina pusobiia kouzelnym dojmem. Pater Dlouhy byl oblecen v sedy sat a v ruce nesV slameny klobouk. Ani kolarek dnes nemel, nybrz turistickou kosili s mekkym pfehnutym limcem a modrym strap* cem misto masle na smycku uvazanym. Oba chodci byli ve vesele nalade, patrne zaslubou pfirodnich kras a slunecniho jasu. "Ale at' se nezmylite a nefeknete mi "velebnicku"! Ja to chci videt docela inkognito, aby nikdo nemel tuseni, ze jsem ten nove ustanoveny kaplan. Takhle mne budou lide spis povazovat za herce nez za kneze. A ono je to vlastne jedno." "Krajina je zrovna pohadkove krasna" — blouznil Capa, "tady bych chtel sam bydlet!" "Jen mne nesvadejte! Pockejte az se pfesvedcime, je-li tarn nejaka spolecnost. To vite, ze ja nerad delam poustevnika. Prohledneme si dedinu, faru, kostel, hospodu a uvidim, da-li se tu zit jen trochu po lidsku." Stoupali prave do kopce, kdyz za sebou zaslechli hlahol trubky. To jela posta a postilion troubil znamou: "Jede, jede postovsky panacek..." Troubil ciste a zvuk trubky nesl se lahodne po okolnich lesich. Oba chodci usedli na strani a cekali, az je posta dohonila. Vsedli do omnibusu a z oken kochali se pohledem na stale malebnejsi krasy pfirodni. Asi za pul hodiny dojeli na misto. Dlouha, valasska dedina tahla se po obou svazich kotliny a roztrousene "paseky" po stranich ztracely se v lesich a az za obzorem. Byly to drobounke. dfevene domecky jako hracky.
— 29 —
Malicka okenka, zahradecka pfed barackem — no, tak vdtsi ki*abice to vlastne byly. "Tarn by bylo naramne pfijemne jit v zime ve snehu k nemocnemu, zaopatfovat," poznamenal ironicky pater Dlouhy. "A ta cesta do skoly! Ubohe deti, ty v zime vytrpi, acli ovsem do skoly vubec chodi-" Vjizdeli do dediny. Zas takove filigranske chaloupky, jen kostel, fara a skola byly vetsi budovy, zdene. Ostatni vsecko ze dfeva. Zaplatili postilionovi a slezli. Sli dedinou. Lide je putkavajici zdravili je vsude obvyklym: "Pochvalen—" Ptali se po hostinci. Ukazali jim vetsi dfeveny domek, k nemuz slo se pfes potok po dlouhe lavce. Vesli do hospody. Senkovna byla nevelka svetnice se "sentysem" v rohu. V koute stala rozhazena postel. Podlaha spinava, stoly masivni. nenatfene, s kazde stranv hruba "lavka" bez lenochu, rovnez nenatf ena. Nebylo tarn ani zive duse"Hospodo", zavolal hlucne Capa a potom teprve z ku¬ chyne pfisoural se maly, sehnuty a zrzavy zidacek. Uvital pany a ptal se, cim muze poslouzit. Chteli neco k jidlu. "Mame jen tvaruzky a suchy vuft. Leda by si pani pfali vajecinu, taky bych mohl poslouzit." Vzali si tedy tvaruzky. A pivo dostali tez. Ale byla to uboha tekutina uplne bez peny, vyvetrala a odporna. Ochutnali a nechali ji stat. Dali si po kalisku slivovice. Ta byla opravdu znamenita. Hospodsky pfisedl k hostum a zacal se jich vyptavat, odkud a kam jdou. fiekli mu, ze jsou turiste. A pak se nenapadne doptavali na skolu, faru, rechtory a dustojneho pana farafe. "0 to jsou velice hodni pani," chvalil zid. "Chodivaji sem nebo je tu jeste jina hospoda?" "Je tu jeste jedna hospoda, ale tarn pani nechodi. Nekdy pfijdou k nam, ale velice zfidka. Pani maji kazd£ pivo doma. Nejvice se schazeji na fare nebo ve skole, na tarocky. Na valasske dedine to jinak nejde." Zaplatili a sli kolem skoly ke kostelu. Byl take skoro
— 30 —
cely ze dfeva. Fara nedaleko od kostela byla zdena, velka budova pod poschodi, vetsi nez skola. Prave v okne prasila farafova hospodyne koberce. Vidouc pany vychylila se zvedave z okna. Byla to kypra, jeste mlada zenstina cervenych. plnych tvafi a mohutneho poprsi. "Panicku ma peknou," poznamenal jizlive pater Dlouhy. Dosli ke kostelu. Otevfenymi dvefmi nahledli dovnitf, obesli kolem a ubirali se silnici zpet, odkud pfisli. Kdyz dosli na kopec, obratili se a rozhledli jeste jednou zpatky po dedine. "Neni-li to ucineny zemsky raj ?" poznamenal opet kaplan. "Jako v pohadce. Podivejte, jaky hodny pan je ten dvoumetrakovy, purpurovy arcipastyf. To mi nabizi jako pokusitel Kristu: Toto vsecko tobe dam, jestlize padna budes se mi klaneti! Ale ten kacif mu sem nepujde! Pojd'me!" A vraceli se zvolna zpet k nadrazi, skoro dve hodiny cesty vzdalenemu. Teprve v nadrazni restauraci poobedvali a vlak je pak unasel zpet na zbozne Slovacko... Asi za tfi dni na to pfijel pater Dlouhy opet na svou novou, valasskou staci. Sel se do fary ohlasit sefovi a oznamil mu, ze si zde odslouzi msi a zase odjede aniz by se vratil. Msi musil odslouzit, aby vyhovel rozkazu arcibiskupove, ale pak se klidne zase vratil na rudnickou faru, kde si ho staficky faraf ponechal jako sveho osobniho kapla¬ na, ktereho si platil sam, ze sve kapsy, na vzdory konsis¬ tofi, s kterou mel take dlouhy cas jiz stale tahanice, ba hotovou valku. A tak zustal pater Dlouhy jeste pfes pul roku v Rud¬ niku jako kaplan. Az stary faraf odesel na pensi, musil se s nim stehovat i jeho osobni kaplan. Odstehoval se klidne k rodicum a cekal. co s nim bude konsistof dSlat. Teprve asi za pul roku dostal od sveticiho biskupa dopis, co vlastne hodla delat, zdali pfijme vubec misto anebo co zamysli.
— 31 —
Pater Dlouhy mu odpovedel, ze pfijme misto, ale v miste, kde je dost inteligence a draha. A misto takove dostal, ponevadz se konsistof bala vefejneho skandalu. X.
Nez se plknovsti a chrbtovsti "rechtofi" rozejeli na prazdniny, vyjednali si s Capou, ze vsichni museji byti na jeho svatbe. Capa byl v sedmem nebi, ze konecne bude Rozka jeho zenou, a blazenosti jen se rozplyval. Slibil vsem, ze je na svatbu pozve. "Ja nebudu delat slovackou svatbu," vykladal Capa, "ktera by trvala tfi dni. A take nebudu nikoho z dediny na ni zvat. Rano pojedeme na oddavky do Rudniku, na obycejnem slovackem voze, pater Dlouhy nas tarn sezda. K tomu si nevezmu zadneho mladence —" "No, dovol —" ozval se Florys, "to je urazka pro nas. poctive mladence, ne, posto ?" A obratil se na postmistra Hulckeho, prave takoveho "mladence", jako byl on sam. "Neskakej mi do feci!" pokracoval Capa. "Ja zadne¬ ho mladence nepotfebuji a zvlaste ne takoveho, jako je tuhle Florys nebo Hulcky. A Rozka take zadnou druzicku " "Pockej, pockej!" pferusoval zase Florys- "Bud' my¬ slis, ze tuhle mezi nasimi pannami take neni zadna panna, anebo to myslis o neveste?" "Florysu!" zakfikl ho Capa a skarede se na neho podival. "Neurazej moji nastavajici zenu, nebo by to mohlo s tebou skarede dopadnout! Vis, ze ja v te veci neznam zertu. Ale ze znam tvoji nevymachanou hubu i tve "mla¬ denectvi", necham te byt. A tak, abych vam to dopovedel, jak to bude o me svatbe. Jen dva svedky si vezmu, bez tSch se to neobejde —" "No tak aspoii za svedka kdyz budu," hlasil se zase Florys. "Ani za svedka si te nevezmu, to museji byt pofadni lidi," bez obalu pokracoval Capa. "Jeden bude Roz&n stryc, nas pan fidici, a druhy kostelnik. To bude cela
— 32 —
svatba, beze vsech ceremonii. My taky sami docela jednoduse poobedvame a vecer si u Jatelinku udelame docela obycejny candrbal." "A na to sem mam jezdit az z Hane? No, tohle bude cista svatba!" odlehcil si Florys. "No, kdyz nechces, ja te nenutim. Muzes zustat hez¬ ky doma," podrazdene odsekl Capa. "Tohle je mi pekne pozvani na svatbu!" fehotal se Florys, cene sve bile zuby. "Ale abys vedel, just se pfi¬ jedu na tu komedii podivat! A kdyz ty jsi takova skriia, zatahnu cely cech sam. Ja to mozu delat! Muj grunt na Hane to snese..." Vsichni se smali, ale Capu uz to zacinalo dopalovat. Umlkl, hladil sklenku, koufil zufive svou cigaretu a dival se oknem ven. "No dobfe," dopaloval znovu Florys, "fikal's 21. cervence ze to bude. Mladenci a panny, my se musime vsich¬ ni pfi jet podivat na ten slavny okamzik, az Capa naposled ponese ve sve kstici zeleny venecek. On je totiz dosud panic " "Taky ze jsem a zadny kohout na smetisti jako ty!" rozkfikl se Capa a urazen vybehl z hospody na dvur. Florys se smal radosti, ze se mu zase jednou podafilo Capu dopalit s jeho mladenectvim. "No, musime Capovi pfi jet na svatbu vsichni," prohodil kdosi a vsichni s nim souhlasili. * * * Rozka pfijela z Vidne ze sluzby teprve zacatkem cervence. Pani baronka ji nerada poustela, ale kdyz slysela, ze se bude vdavat a ze si bude brat ucitele, koupila ji nekolik kusu pradla, koberec a pokryvky do vybavy. Mladi pani take na oko neradi se loucili s Rozkou, ale byli vlastne radi, ze nastane zase zmena v personalu, ne¬ bot? se Rozky uz zatim nabazili. Capa cekal s najatym povozem na Rozku na nadrazi. Kdyz vystoupila z vlaku, cervena v obliceji a tlusta jako kdyz ji vypleska. Capa ji radostne bezel vstfic, uchvatil ji do naruci a vlepil ji dve hubicky na ob£ strany.
— 33 —
Pomahal ji ochotne s velikym proutenym kosem a celou gamiturou krabic. Take vozka pfiskocil na pomoc a za chvili uz sedeli, oblozeni krabicemi, vsichni tfi na slovac¬ kem voze s kosatinou a jednim sedadlem. Koci sedel na otepce slamy v pfedu a mel nohy polozeny na oji. Praskl do koni a uz uhaneli zaprasenou polni cestou k lesu, za nimz bylo videti jiz plknovsky v&tfak. "Tak uz si t£ konecne vezu, ma zlata zenusko," v radostnem rozechveni septal Capa Rozce do ouska, vzal ji pravici kolem pasu, prudce ji pfitiskl k sobe a vlepil ji polibek na uzardelou tvaf. Povoz letel jako auto. Slovaci umeji jezdit. Kone musi bez oddechu uhanet plnym tryskem, jde-li o nejakou slavnostni jizdu, jako na pfiklad zde, kdyz vezou zenicha s nevestou. Rozka byla zpocatku trochu zarazena, ale brzy jeji ostychavost zmizela; sama objala Capu kolem krku a vlepila mu ohnivou hubicku. Septal! spolu a bla^ene se usmivali, tisknouce si ruce. Capa byl na samem kraji nebe... Jizda netrvala dlouho. Zpoceni kone zastavili pfed plknovskou skolou, ze ktere vybehli pan a pani fidici, Rozcin stryc a teta, pfivitat nevestu. Capa pomahal ji ochot¬ ne z vozu a vyndaval krabice, ktere stavel na schody. Koci zatim vyndal Roz&n kos a dostav zpropitne, odjel s povozem. Sotva se u fidicich trochu posilili, vedl Capa Rozku do noveho bytu, ktery bude pfistim jejich rodinnym krbem. Capa sam dohlizel pfi opravach, pfi stavbe sporaku a pfi malbe bytu. Chtel, aby byl co nejslusneji zafizen, aby Rozka pfilis nepocit'ovala rozdil mezi videiiskym paIdcem a slovackou chalupou. "Tak jak se ti tu bude libit, drahousku?" ptal se Capa Rozky snaze se ji£ z jeji tvafe vystihnout, jaky dojem na ni novy byt ud&lal. "Ale, boZicku, vzdyt' tu budu mit tebe," fekla Bozka lichotive a povesila se mu na krk. Polibil ji, ale pfes to se ji znovu tazal:
— 34 —
"Tak se ti ten byt nelibi? Lepsiho na dedine nikde nedostanes!" "Ale vzdyt' je docela pekny, takovy utulny! Coz pak jsem se narodila nekde v palaci? Jsem pfece venkovankaf Slovenka, a vim, jak se na slovacke dedine bydli. My jsme doma meli mensi a docela jednoduchy byt, ackoliv nebozka maminka si potrpela na cistotu a pofadek" Rozka byla totiz sirotkem od utleho mladi. Ted' uz nemela ani otce. proto musila se pfed svatbou ubytovat u stryce fidiciho. "Nabytek je uz objednan. Pfi vezou jej tento tyden," vykladal dale Capa. "Byli jsme proii v Hradisti se strycem. Je svetly, pekny, bude se ti jiste libit. A potom take bude byt hned jinak vypadat. Sem dame jednu skfiii, sem druhou. Tady budou stat postele, tady divan. A stul ovsem doprostfed." "A az budou na oknech zaclony — ty si vezu s sebou — hned to prohledne," pfizvukovala Rozka. "Od baronky jsem dostala pekne pokryvky na stul a postele a velky krasny koberec pod stul." "No tak vidis," usmal se Capa, "budeme tady jako v klicce. A hlavni vec — jen kdyz se budeme mit radi." A Capa znovu objal a poceloval Rozku, uz skoro svou Rozku. Ten vecer byl Capa hostem u fidicich a sel uz pozde spat. Ale nemohl usnout samou blazenosti az k ranu. XL Vecer pfed zdavkami pfisli muzikanti— ac nikym neobjednani — sami zahrat zenichovi a neveste pfed sko¬ lou zastavenicko. Vedeli, ze neco "kapne". A Capa take jim kavalirsky v hospode porucil pulku piva. Tu noc pfed svatbou byl Capa v devatem nebi. Hned byl u fidicich, kde Rozka s tetickou dosivaly v^bavu, hned zabehl do noveho bytu, kdez uz stal z brusu novy nabytek, a hned zase ze sveho mladeneckeho bytu odnasel, co tarn je§te zbylo a co chtel miti ji2 v novem byte. A zase bezel k Jatelinkum do hospody svlazit vnitfni zar douskem piva.
— 35 —
Sel spat az po pulnoci a pfece jeste nemohl usnout. Stale mu tanulo na mysli: "Tak dnes uz naposled sam!" Zitra — ano jiz zitra bude Rozka hajat pekne vedle neho.. Florys a ostatni kumpani pfestanou se mu vysmivat! Rano, sotva se pocalo fozbfeskovat — takovy smavy, slunny den se ohlasoval — spustili opet muzikanti Capovi zrovna pod oknem u skoly, kde mel svuj mladenecky byt, hfmotny budicek. Zbudili ho z nejlepsiho spanku — jiste, ze se mu zdalo o Rozce, jak si ji vede k oltafi anebo snad k svatebnimu lozi? Capa polekan vyskocil z postele, ale hned se vzpamatoval. Vzpomnel si, ze jiz dnes je den svatby a ze v ne¬ kolika hodinach bude Rozka jeho zenou, navzdy jeho a jen jeho... Az se zachvel sladkym pocitem, ale vzpomnel si, ze chtel odbyt svuj shatek v uplne tichosti, beze vsech na Slovacku bbvyklych cefemonii, bez hluku a okazalosti. A zatim mu muzikanti vyhravali vecer a ted' uz casne rano znovu. Ale nehneval se na ne, spise ho potesila ta "pozomost" muzikantu, ktefi ovsem vedeli pfedem, ze se zadarmo namahat nebudou. Znali rechtora Capu, ze neni zadny drzgresle. Capa vysel muzikantum podekovat a poslal je k Jate¬ linkum do hospody, aby si tarn zasli na jeho ucet na sva¬ cinu. Az se oblekl, sam se tarn sel k nastavajici tufe posilnit a pak zasel k fidicim pobidnout Rozku, aby se uz strojila, ponevadz si oddavky objednal na 8 hodin. Chtel tim pfedejit vsem obvyklym okazalostem svatebnim, za¬ tim vsak se jim pfece jen nevyhnul. Bylo pul osme, kdyz sedli Capa, Rozka, fidici a Rozcin bratr, ktery sem teprve rano dosel, na vuz a ujizdeli tryskem k Rudniku. To byla cela svatba, na Slovacku neobvykla. Ani posledni hofer nemel tarn tak jednoduchou "svajbu". 0 svatbe byva vzdy na Slovacku zivo. Jede cela rada povozu, plnych svatebcanu, v krojich, opentlenych, vyskajicich a zpivajicich. Capa to nenavidel a proto chtel mit svatbu uplne prostou, bez hluku a zbytecnych ce¬ remonii. Na Paidniku zasli na faru, kde uz je pater Dlouhy
— 36 —
cekal. Nejprve sel zenich i nevesta k zpovedi. Pater Dlou¬ hy pferusil Capu, kdyz zacal odfikavat: — "Ja bidny hfisnik..." "Litujete svych hfichu?" ptal se ho. A kdyz Capa pfisvedcil, dal mu pater hned rozhfeseni. Pfiklekla nevesta a zpoved' byla take okamzite hotova. Potom sel pater Dlouhy k oltafi odslouzit tichou msi, dal snoubencum pfijimat a po msi byly hned oddavky. Pater Dlouhy sam obema snoubencum koupil zlate snubni prsteny, posvetil je a snoubencum odevzdal. Na konec pfal jim mnoho stesti v zivote. Capa pozval velebnicka na vecer do Plknova. Pater Dlouhy na to: "No to se rozumi, ze se k vam odpoledne pfijdu podivat!" A tim byl "svaty" obfad skoncen... K obedu pfisla svatebcanum opet zahrat kapela do skoly. Muzikanti dostali obed a pit, co hrdlo racilo. Capa byl v sedmem nebi a byl by rozdal vsecko az do posledniho grose. Beztoho si musil na svatbu p£t set korun vypujcit ze zalozny, ponevadz hubena kantorska sluzba by na to byla nestacila. Po obede odesli muzikanti k Jatelinkum do hospody a hrali o vsecko pryc. Mladez i stafi tu hned byli jako na koni a tancilo se — no, jako o svatbe. Ke tfeti hodine pfisli do hospody i zenich s nevestout jeji bratr, pan fidici s pani — cela svatba, kratce. Pozdeji pfisel take pater Dlouhy a kde se vzal, tu se vzal, znena¬ dani i Florys, chrbtovsky kantor. Capa uvital ho radostne: "Kde jsou ostatni Chrbtovjaci?" "Vidis, ze jdu sam. Banda, ani jeden nepfijel a vsich¬ ni to pfece slibili! Aspoii se mfizes pfesvedcit, kdo je tvuj nejlepsi kamardd," chlubil se Florys"Ja vim, ze jsi potvora, ale pfi torn dobry chlap," "lichotil" Florysovi Capa. "Tak pojd', Florysku, mezi nas! A az ty se budes zenit, ja ti to oplatim." "Jo brachu, letos to jeste nebude. Zas mi doma matka nasla nevestu, bohatou, hezkou a mladou. Je tomu, zabeti, teprve 17 let. fiekni mne, co ja, stary chlap, &
— 37 —
takovym devciskem? A tak jsem ji fekl, ze musi pockat, az bude o par let starsi." "Ale to ty budes zatim take zrovna o tolik starsi," smal se Capa. "Tak si vezmi nejakou starou babu, kdyz se mlade bojis!" "No, ty moc nemluv! Jen pockej, vsak ona ti tvoje panicka take fadne zatopi, tfeba ze jsi mladenec!" "S tim mladenectvim uz mne muzes dopalovat dnes naposled! Vsak prave proto jsem piny ohne a ty uz jsi takova vyhasla sopka." "Uvidime, jakou budes zpivat ode dneska za rok. Ta¬ kovy mladenecky zajic byva pak obycejne pod pantoflem." "0, to mne, Florysu, neznas! Ja jsem sice dobry chlap, ale vis, ze kdyz se rozcertim, dovedl bych nekoho i zabit! Ja udelam zene ledacos k vuli, ale kdybych zpozoroval, ze mne chce komandovat — konec! Tady jsem pa¬ nem pfece jenom ja!" A Capa se zacinal rozohhovat, kdyz v torn pfisel obecni pastyf Bfinek a spustil veliky "vins", ve kterem od pana boha prosil "stesti, zdravi, pozehnani a po smrti kralovstvi nebeske", panu zenichovi i panne neveste. Hned za nim pfisel i Otepka a Bacuch, patrne domluveni s Bfinkem, jako svatfi tfi kralove. Take vinsovali, ale "vins" jim byl ovsem veci vedle jsi. Chteli od zenicha neco vytlouci, totiz na gofalku. To byly totiz stare zname finny, ktere co chvili pfisly Capu nebo patera Dlouheho pumpnout o "sestku" nebo ctvrtak gofalky. Capa je ovsem stedfe obdaroval. A kdyz hned na to spustila htidba sumny kvapik, sel si Capa pro nevestu a vedl ji do kola. Bylo veselo o Capove svatbe. I Florys i pater Dlouhy byli k pulnoci jiz v ruzove nalade. A Capa sam blazenosti jen se rozplyval. Take nevesta byla roztomila a pater Dlouhy jim nekolikrat prorokoval, ze spolu budou st'astni. "Nekdy se taky z andela stane d'abel," spic'voval Florys. "A proto ja se do toho manZelskeho raje tak moc nehrnu.. -." 1. zafi zacal novy skolni rok. Plknovsti ucitele musili rano v6st d£ti do Rudnika do kostela, aby je Duch svaty
— 38 —
osvitil. To bylo za Rakouska nafizeno a ucitel, ktery by byl nesel s detmi do kostela, byl pfisne trestan, tfeba i pfelozenim. Rozumi se, ze takova vynucena povinnost byla nepfijemna a proto ucitele plknovsti sli odpoledne do Chrbtovic smyt trochu ten ranni dojem a pobavit se mezi svymi. Na obecni hospode v Chrbtovicich byl hostinskym Nesvajba, vesela kopa, ktery si s Florysem dobfe rozumel a take si od neho vsecko nechal libit. Mel zvlastni nazor o hospode. Kdyz pfisli hoste, pfinesl jim casto pivo bez peny, hotove patoky, tfeba uz tfi dni na cepu. Kdo ho neznal, huboval, ze takove pivo nebude pit. "No ja, co ja s tim mam delat?" branil se Nesvajba. "Mam to vypit sam? Ja j sent to musil taky zaplatit a tak to musim taky prodat! Pro mne si to pijte nebo nepijte, ale kazdy mi musi jeden dzbanek toho stareho zaplatit a pak teprve nacepuju cerstve." Sem tedy chodili plknovsti rechtofi. V zime se tu zpivalo, vykladalo, politisovalo a hralo v karty. V lete sedelo se pfijemne na zahrade pod "sopou", odkud se hazelo na kuzelnu. A ta kuzelna byla vlastne magnet, ktery tahl. Sesla se tu vzdycky vesela spolecnost. V Chrbtovicich mela skola sedm tfid a ovsem i sedm ucitelu a ucitelek. Industrialni ucitelka Trecafova byla osma. No a kdyz z Plknova pfisli take tfi, a hostinsky Nesvajba si take rad "hodil" — uz byla pohromade dosti cetna spolecnost. Vedle rechtoru chodival sem na kuzelky i kovaf 2aruz, tovarni mistr Kosula, "otec" Brablc, krejci, a casto se tu stavoval obchodni agent Kordula z Bma, ktery prodaval po okoli hospodafske stroje. Na obecni hospode mel sve sidlo take ctenafsky spolek "Palacky". Mistr Kosula byl jeho pfedsedou. Spolek byl umisten v honoracni mistnosti, mel svou knihovnu a na jeji skfini stala sadrova socha Palackeho, hledici oknem ven. Kdysi po valne hromade ctenafskeho spolku, na ktere byl Kosula zvolen pfedsedou, uz v povznesenejsi nalade vsiml si novy pan pfedseda, ze Palacky hledi oknem ven. M&l guraz a proto se sebevedome rozkfikl:
— 39 —
"Na mha sa diyej, Pavlacky! Ja su pfedseda." A od te doby fikalo se Kosulovi vseobecne "Pavlacky". Krejci Brablc byl naruzivy snupak a jeste vetsi mazavka. Kdyz ho to chytlo, nesel z hospody domu az tfeti den. Vyspal se tarn na stole, na lavce, pod lavkou, bar kde, a kdyz se rano zbudil, pil na novo. Rad "drzival" kazani, zvlaste mladym a obzylaste tehdy, kdyz mel trochu "pod cepici". Zacali mu fikat "duchovni otec", nebo take krat¬ ce "otec Brablc". Kovaf Zaruz i agent Kordula byli veseli kumpani, prosli svetem a tak byvalo u Nesvajby v Chrbtovicich veselo. A letos zvlast'. Byl tu jiz nekolik nedel ubytovan akademicky malif Pizour, ktery maloval chrbtovsky kosteL Po strope a na zdich kouzlil pamfoicky a vsecky mozhe svate a svetice.U Nesvajby v hospode bydlel, zde si take delal nacrty a skizzy a pfi torn naklopoval kalisek slivovi¬ ce za kaliskem. Teprve asi po patnactem kalisku dostavai inspiraci a v kratkosti mel nacrtek svetce hotovy. Tento malif Pizour fikal ustavicne a na vsecko: "Boh". Byl stale pfi dobrem humoru, umel napodobovat psa, kocku, kohouta a vsecky mozne ptaky. A tak se mu vseobecne fikalo: malif Boh, nebo jen Boh. Z rechtoru chrbtovskych pfisel dnes na kuzelnu fi¬ dici Gavroh, asi padesatnik, od lohska vdovec. Ze "sta¬ rych", totiz dfivejsich, rechtoru vratil se vcera Florys a zase sam, bez panicky. Pfisly sem i ucitelky: Huralova, uz dobra ctyficatnice, Kapounkoya* malo pres dvacet, a industrialka Trecafova, takovy maly bobek, ale devce jako rtut\ A take ji vseobecne fikali "Bobek" nebo "Bobecek". Letos pfisli na jednou hned tfi novi rechtofi ^ Pepek Hulava, dlouhan s velikou, umeleckou kstici, malif, muzikant a znamenity tenorista; pak pater Vyklouz, Kilian, ktery utekl uz ze tf etilip rocniku seminafe a selna ucitelstvi; konecne mladicek jako malovany, typicke Slova5isko, Janos Putenka. Ti vsichni se po rannim "Veni sancte" sesli odpole¬ dne v Nesvajbove hospode na kuzelne. Kdyz pfisli i plk¬ novsti, fidici Hrdlicka a Capa s mladou panickou, pfed-
— 40 —
stavili se vzajemne, padlo nekolik vtipu a uz tahali karty na "valecnou" partii kuzelek. Ac schylovalo se uz k podzimu, byl pfekrasny, slun¬ ny den. Zde pod agaty a pod sopou se v pfijemnem chladku pekne sedelo. V zahrade, vedle kuzelny, cen7enaly se dozravajici klasy kukufice a zloutly velike koule melounu. Nade vsim tfpytily se stfibrne nitky babiho leta. Az do zapadu slunce bylo tu pfijemne, potom s nastavajicim soumrakem a chladem odstehovala se spolecnost dovnitf, do hospody. Brzy na to ozyval se z honoracni, zvlastni svetnice pro "lepsi" hosty zpev. Zpivaly se hlavne slovacke pisne, brzy smutne tahle a lined zas na to bujne vesele. "Uz je jatelinka, uz je jatelinka. pokosena, pokosena. Uz je ma panenka, uz je ma panenka odludena, odludena. A kdo ju odludil, a kdo ju odludil, at' si ju ma, at' si ju ma! Jen kdyz ji prede mnu, jen kdyz ji prede mnu neobjima, neobjima!" To byla Florysova zamilovana. A hned na to spustil malif "Boh": "Za nasima humny pase sa zajonc a on ma ocasek na potfasajouc; kdybych taky ocas majonc, ja bych take potfajone, jako ten zajoucek, jako ten zajonc." Vsichni zpivali sborem, az se hospoda otfasala. Ale senkyf Nesvajba se jen blazene usmival a horlive plnil prazdne dzbanky. A v torn uz zase nekdo zanotoval: 'Tasl Janos tri voly — u haja —" A cela spolecnost jiz zase vpadla. A hned zase: "Az ja smutny pujdem na tu vojnu" — "Na lanzhotskych lukach nasel jsem tarn duMt" — "Aj oresino oresna" — "Tec^e voda, tece" — "Boleraz, boleraz" — "Ja som baca velmi stary" — "Vrt sa, divca, vrt' sa divca okolo miia" — "Bodaj by vas, vy mladenci, certi vzali". — Kazdy vzpomnel nekterou a uz to slo.
— 41 —
Na konec, kdyz uz byli skoro vsichni ochrapteli, spustil novy rechtor Hulava solo. Zvucnym tenorem zazpival: "General Windischgraetz, ti francouzsti pani —" Hlucny potlesk zaburacel, kdyz Hulava skoncil. — Vsichni unisono volali: "Jeste nejakou!". Zvlaste zenske nalehaly a Hulava neodolal. Spustil "Nase verne milovani" z "Prodane nevesty" a na vseobecnou zadost a po ve¬ likem potlesku pfidal jeste "Jen zlato, jen zlato, ten carovny kov" ze Smetanova "Tajemstvi". Ten vecer byl Hulava hrdinou dne. Ziskal si razem povest vyborneho zpevaka a zabavneho spolecnika. Vypravoval i nekolik episod ze sveho zivota a na konec se svefil, ze sem byl pfeiozen vlastne z trestu, na udani farafovo. Musil svuj konflikt s faraf em spolecnosti vylicit a vsichni ho litovali. "Jak vidim, mnoho mne nepotrestali," smal se Hulava cene bile zuby. "Takovouhle veselou spolecnost jsem na pfedesle staci aspoii nemel." "A proto nazdar! At' ziji vsichni veseli mladenci a panny, mladi manzele i stafi tati!" To Floryg v ruzove nalade hlasite zvolal a zdvihl dzbanek do vyse. Vsichni vstavali a vzajemne si pfit'ukavali. "A vy, zeleni mladenci, pfipijme si na bratrstvi! — Co si budeme vykat, kdyz patfime vsichni k jednomu cechu?" pokracoval Florys. A uz si vzajemne pfipijeli se zaklesnutymi pravicemi. Do toho hluku a cinkotu sklenic vmisil se i malif "Boh": "Ja sice nejsem z vaseho cechu, ale kumst jako kumst! Vy delate z lidskych zvifatek lidi a ja z lidi sva¬ te. A toz si tykejme take!" — Spolecnost se rozchazela teprve po pulnoci. Plknovsti rechtofi Hrdlicka a Capa s mladou pani se loucili. Nez podali vsem chrbotovskym ruce, trvalo to hez-^ kou chvili. "A kdy pfijdete zase vy k nam," ptal se rozjafeny Capa. "Tady pan principal dovlece gramofon a udelame si u nas candrbal. Pfijd'te tfeba hned zitra po skole!" "Dobra. Pfijdeme! Ale vsichni in pleno corpore!"
— 42 —
"Plati! Tak vas jiste budeme cekati! Nas hotel ma vy borne litovelske, musi nacepovat cerstve." Cestou, kdyz za jasne, tiche noci lesem vraceli se plknovsti rechtofi z Chrbotova, pochvalovala si mlada pa¬ ni Capova: "To bych byla nefekla, jak tady mate veselo. Ani ve Vidni jsem se tak pekne nebavila, jako zde." "Tak vidis, aspoii ti tu nebude smutno," liboval si Capa. — XIII. U Jatelinku je dnes zivo. Chrbtovskych rechtoru a rechtorek pfislo sem cele procesi i s malifem Bonem. — Nejprve se usadili na zahrade v besidce a kolem ni. Skadlili se, vtipkovali a pfi opravdu vytecnem litovelskem bfezhaku nalada se stupnovala. Zvlaste Hulava srsel vtipem. To byla nevycerpatelna studnice humoru. Byl to take clovek svetem zbehly. Vystudoval celou realku a sel pak do Prahy na techniku. Tarn se mu jak nalezi libilo. Proto take chodil vice po ruznych hospodach a kavarnach, do divadel a santanu, nez studoval. Po dvou letech, kdyz pfisny otec videl, ze syn vlastne nestuduje, dal ho do abiturientskeho kursu pfi ucitelskem ustave v Praze a tak se stal Hulava kantorem. Prazske kvitko hledelo mu z obou oci, tak jiskrnych, a z tvafi stale se usmivajicich. Hulava byl take malif-amater a dost obstojne malo¬ val akvarelove i olejove krajinky. Hral virtuosne na pia¬ no a ze byl vy teeny zpevak, o torn se uz chrbtovsti pfe* svedcili. Pfi torn byl vysoky, hezky hoch — zkratka mel vsecko, co se zenskym libi. A proto se stal Hulava brzo Ivem chrbtovske spolecnosti. Pfisli sem ovsem i oba plknovsti rechtofi. Capa pfivedl mladou panicku a s ni pfisla i nova zdejsi ucitelka Andela Kosulova, ktere potom ve spolecnosti kratce fi¬ kali Andilek. Byla teprve dvacetilet&, hezka, ale naram¬ ne nesmela. Na dotazy povedela, ze studovala v klastemim ustave ucitelskem, ze ma bratra "panackem" a ze Plknov je jeji prvni pusobiste. Pfi kazdem rozpustilem vtipu se
— 43 —
Az do uplne tmy bavila se cela spolecnost na zahra¬ de. Vecer odstehovali se do zvlastni honoracni mistnosti v Jatelinkove hospode. Pan fidici pfinesl gramofon. — Nejprve pfehral nekolik zpevu a koncertnich kousku, Jakmile vsak spustil fizny pochod, odbehla mladez do vedlejsi "tancovny", kde pfi otevfenych dvefich se dala do tance. Ponevadz se tanecnic nedostavalo, tancili i muzsti po parech spolu. Az byli uz vsichni spoceni a unaveni, sesedli se ko¬ lem nastavenych stolu a dali se do zpevu. Hulava opetne zazpival nekolik solovych cisela sklidil boufi potlesku. Kdyz byla zabava v nejlepsim proudu, pfisel mistni cigan Hofinek a nabidl se panstvu, ze zatanci cardas. V Plknove byli totiz cigani, jako v cetnych dedinach moravskeho Slovacka, domovem. Za dedinou meli z prken, drnu a slamy slepenou boudu, ve ktere bydlila cela, cetna rodina ciganska. Deti chodily do skoly, stary cigan vyrabel motycky, hacky a feteze a tim se zivil. Vlastne ovsem vice zebrotou a kradezi. Kdyz pfisel cigan do hospody a videl zde tak veselou spolecnost, hned vystihl, ze by se tu dalo neco "trhnout,1, a proto se nabidl, ze zatanci cardas. Pan fidici spustil rychly pochod a cigan tancil. Byl uz asi padesatnik, ale umel se kmrst'ovat a vymrst'ovat jako gumovy panak. Po produkci ovsem prosil o maly pfispevek "na gofalku" a take se mu do nastavenehb "siruehu" sesypalo hodne drobnych minci. S mnohomluvnymi diky odesel pak do senkovny, kde si davat tak dlou¬ ho nalevat, az usnul. Kdyz se hodne pozde vesela spolecnost rozchazela, pofcadal Hulava pana fidiciho, aby jim na cestu zahral pochod komediantu z "Prodane nevesty". A tak pfi veselych zvucich nesmrtelneho Smetanova dila odchazeli chrbtovsti rechtofi a rechtorky s malifem Bonem.. Capa s panickou sli je vyprovodit az k mustku do lesa, nacez se teprve sami dva vr&tili domu. Takoveto zabavy pofadali rechtofi aspoii jednou za tyden. Jednou pfisli chrbtovsti do Plknova, podruhe zase
.
— 44 —
sli plknovsti do Chrbtovic. Tak si vzajemne splaceli navstevy. Jednou — to bylo uz ke konci zafi — usmyslili si, ze pujdou do lesa peci "erteple" (brambory). Dali si tarn na trakafi dovezt ctvrtnici piva, pfivezli si kos bramboru, kus vepfoveho masa a utabofili se na male mytine ve venci sirokych dubu. Rozdelali ohen, nasbirali klesti a pekli brambory. Na pruty napichali si platky masa a nad ohnem pekli. Byla to opravdu pfirodni "rostenka". A jak jim chutnala! V zadnem hotelu nebyla tak dobra jako tato, tfeba zaccuzena kouf em. Az se upekly brambory, sesedli se vsichni kol ohne, oskrabali opalenou kurku a s velikou chuti pojidali. — Potom se nacepovalo pivo a to vam byla hostina, to se ani neptejte! Brzy zahlaholil zpev a byl tu v lese hotovy cigansky tabor. Vsichni byli od bramboru zacernSni na rukou i na tvaf ich, coz jen zvysovalo dojem ciganskeho lezeni. Hulava navrhl, aby si hrali na slepou babu a bylo vfiskotu a smichu az az. Malif Boh vytahl svuj skicak a zachytil zde nekolik pfirodnich snimku a skupin hodovniku. Potom skakali pfes ohen, vyhazovali do vyse hofici pochodne z oklesku a tak se slavnost skoncila ohhostrojem jako o sv. Jane v Praze. Kdyz uz se nocni stiny ulozily na les, naskytla se otazka: "Kam ted'?" Byly ruzne navrhy. Zvitezil vsak Hulanuv: "Do Plknova!" — ponevadz je tarn bliz nez do Chrbtovic. A to se rozumi, ze pfi torn opet musel byti fidiciho gramofon. Malif Boh byl v tak rozpustile nalade, ze za vseobecneho jasotu zatancil "odzemek" s eleganci a pruznojsti, hodnou dvacetileteho sohaje, plneho ohne . . . Tak ubihala zima. Malif Boh byl zatim s vyzdobou kostela hotov, ale slibil svatosvate, ze v lete opet pfijde bud' do Chrbtovic nebo Plknova a ze zde bude mapovati krajinky. Tak se mu to v te rechtorske spolecnosti zalU bilo, ze se mu ani nechtelo odtud. Vecirek na rozloucenou .s Bonem byl ovsem slavnostni a zvlaste vesely. Boh se se
— 45
vsemi muzskymi objimai a mel chut' takto se louciti i se ienskymi cleny spolecnosti. Ale damy s diky odmitly. Casto Hulava, kdyz mu jiz ostatni spolecnost utekla do Chrbtovic, a on zustal v Plknove sam, pouzil Capovy pohostinnosti a zustal u neho do rana, zvlaste kdyz to bylo v utery. V Chrbtove totiz meli rechtofi prazdno ve stfedu a plknovsti ve ctvrtek. Tu se mohl Hulava pohodlne u Capu vyspat a rano teprve razoval k Chrbtovi¬ cum. — XIV. Capovi i jeho mlade pani sedma svatost sla jak nalezi k duhu. Oba byli den ze dne tlustsi a zvlaste pani ucitelova byla pomalu sirsi nez delsi. 2enske si septaly, ze bude asi brzy chovat, ale pfislo jaro a vrana k Capum dosud nepfiletela. Zatim se v Plknove odehrala velmi smutna udalost, ktera cele okoli rozrusila. ftidici Hrdlicka se hlasil na skolu do mesta a mel to jiz takfka jiste. Chystal se poma¬ lu ku stehovani a v hospode se pochlubil, ze uz tady mezi nimi dlouho nepobude. Byl cely st'astny, ponevadz ven~ kovu nebyl zvykly a ten jednotvarny, idylicky zivot v Plknov£ ho nebavil. Zatim vsak misto ocekavane dostal jiny. Rechtor Hrdlicka, clov&k jinak vzdy vesely a dobrosrdecny, byl tim zdrcen. Staval se zadumcivym samotafem, spole&io* sti se vyhybal a casto si vysel do lesu, kde se toulaval dlouho do noci. Jednou nepfisel vubec domu. Bylo jiz k ranu. Pani naducitelova starosti ani oka nezamhoufila. Asi ve ctyfi hodiny rano rozbehla se k Captim. Tloukla na dvefe, az pan ucitel pfisel otevfit s otazkou: "Co je?" Pani naducitelova, uplakana, vzlykajic sotva ze sebe vypravila: "Nehnevejte se, pane uciteli, ze vas boufim— muz neni dosud doma . . . Odesel na vecer, ani nefekl, kam jde a jeste se nevratil. Byl posledni dobu takovy podivny, zamlkly — mam strach, aby se mu neco nestalo, nebo — aby si neco neudelal ..." A pro plac nemohla domluviti.
— 46 —
"Pojd'te dale, pani naducitelova, oblecu se, zavolam hajneho Vinklera a pujdeme se podivat po lese," chlacholil ustrasenou Capa. : Pani ucitelova uz take byla z postele a chvatne se oblekajic zvala nenadalou navstevu dovnitf. , "Neplacte, tetinko, kdo vi, kam strycek zasel —r snad se nekde zdrzel v hostinci a zustal tarn do rana." Ale pani naducitelova nebyla k utiseni. Mela zlou pfedtuchu, ze si muz asi sahl na zivot. . . Rano rozneslo se po cele dedine, ze se pan naducitel ztratil. Nekolik muzskych rozbehlo se s Capou do, lesa. Prolezali houstiny, volali, ale bezvysledne. Teprve k poled¬ nimu se vratili domu. Do skoly zatim uz dosel z Bma te¬ legram, ze se tarn pan naducitel v parku zastfelil ... Pani naducitelova byla blizko silenstvi. Dve deti, siroty, plakaly usedave a pani zalem shroucena byla vice mrtva nez ziva. Kde kdo ubohe litoval ... A tak se do Plknova znenadani dostal novy naducitel: -Na Slovacku jsou vsude lide zbozni. Ale Plknov byl opravdovy Betlem mezi slovackymi dedinami. V nedili mimo nemluvhat, nemocnych a starcu vsecko slo dopoled¬ ne do kostela. Stafi, mladi, muzi i zeny — kazdy nebeklic jako misal pod pazi. Doma nem&li kostel, byli pfifaf eni na Rudnik, pul hodiny cesty vzdaleny. Ale ani to jim nestacilo. Odpoledne misto pozehnani kpnavala se poboznost ve skole. A zase se tarn sesli stafi i mladi, muzi a zeny. Zpivali, modlili se a kfizovali klecice skoro po celou poboznost. Ucebna byla naplnena a jeste k tomu plna chodba zboznych kfest'anu. Modleni fidili strye Sup&lek, kdyz byli ozraly,toz stryc Pres. To byla plknov¬ ska "duchovni vrchnost". V obci byl tez tfeti fad sv. Frantiska a Terezek. Ti se schazivali i ve vsedni dny vecer po domech k modleni. — Mimo to byl zde i spolek "Ruze", jehoz clenove si vymenovali modlitbicky na ruzne zbarvenem papiru a odtud asi povstal i nazev "Ruze". Pfi volbach do snemovny dostal zde obycejne klerikalni kandidat skoro vsecky hlasy. Byl to rud*
— 47 —
nicky hrabe Witgenstein, ktery neurhel ani dobfe cesky. Nevedel, kdo to byl Havlicek, neum§l promluvit souvislou fee ani deset minut trvajici, ale zaplatil vzdy pfi volbach furu piva, pytel uzenek, co se snedlo gulase, vykoufilo doutniku a vypilo slivovice. Za to provolavali mu katolicti volicove "slavu", "at' zije" a volili ho jako na komando. Kandidatni fee hrabete Witgensteina v Plknove znela asi takto: "Volicove! Ja nikoho neprosim, aby mne volil. Ale kdyz mne katolicka strana kandiduje, pfijmu mandat, kdyz mne zvolite. Znate mne, nemusim se vam ani pfedstavovat. Vim, ze mi kradete v lesich, ale nic nefi¬ kam, at' si zatopi, kdo potfebuje. A kdo ke mne pfijde s nejakou prosbou, taky ho nenecham ode jit s prazdnem. Kdy2 mne zvolite poslancem, budu se starat, abyste si mohli zvelebit hospodaf stvi a co bude v me moci, vsecko pro vas udelam. Mam znamosti u vlivhych cinitelu a ti mi ledacos udelaji k vuli. Tak rozhodnete sami, jestli se hodim za vaseho poslance nebo ne. Ze jsem katolicky kfest'an a ze vzdycky budu hajit viru, to vam nemusim ani zvlast pfipominat. A proto koncim kfest'anskym pozdra¬ vem: Pochvalem bud' pan Jezis Kristus!" Tuto kandidatni fee pronesl pan hrabe chode po senkovne Jatelinkovy hospody se zapalenym doutnikem a v pfestavkach, kdy sbiral myslenky dbhromady, udelal vzdy nekolik mocnych "puku". Palce rukou mel pfi torn ve vystfizkach vesty pod pazi. A rozumi se, le byl skoro vsemi hlasy v Plknove volen a skutecne take za cely okres po¬ slancem zvolen. Hrabe Witgenstein byl stary mladenec. Ponevadz byl clenem nejakeho rytifskeho fadu, nesmel se zenit. — V Rudniku na svem zamku zdrzoval se v lete nejvyse dva mesice. Ostatni zivot travil ve svem palaci ve Vidni. — Aby ho mladenectvi tak pfilis netizilo, delala mu ve Vidni hospodyni zena postovniho ufednika ve Vidni, Elvira Seitlova. Nebyla s mu2em rozvedena, ale hezila s nim, nybrz s obstaroznym hrab&tem Witgensteinem, ktery ji zasypayal svou pfizni a blahobytern. Rozumi se, ze staremu vyzilci nebyla verna, a kde mohla, klamala ho s jinymi. — Zvlaste, kdyz se na leto odstehoval sam iia zamek Rudnik,
— 48 —
jezdila po svete s ruznymi a cetnymi svymi ctiteli. Jinak po cely rok posilala se z rudnickeho reviru do Vidne na adresu Elviry Seitlove zvef, maslo, ovoce, mouka a vse mozne. Jako "katolicky" poslanec, stejne tak zili i jeho "ka¬ tolicti" volicove v Plknove i jinde po celem moravskem Slovacku. Zenaty.muz chodil za svobodnou nebo za vdanou a v pohlavnim zivote byla zde provozovana opravdo¬ va kralicina. Sohaji spavali se svymi galankami, kradlo se vseobecne, ale hlavni vec — chodilo se do kostela, k zpo¬ vedi, na modleni. A to uplne svate cirkvi fimske staci. Hrabe Witgenstein byl clenem c. k. okresni skolni ra¬ dy a pfirozene hodne vlivnym clenem. Byl velkostatkafem, poslancem a podle jeho piskani tancil i okresni hejtman. Tak se do Plknova dostal 'katolicky" naducitel Papezik, pokladnik "spolku katolickych ucitelu", majitel nizsiho sveceni, jehoz si ziskal jako byvaly clen muzskeho fadu, majitel zlate medaile papezske a pochvalneho dekretu arcibiskupske konsistofe za skladbu pisne k svatemu Josefu. Vsecka tato vyznamenani cirkevni — i medaili! —pfilozil ke sve zadosti a tak dostal misto naducitelske v Plknove. Novy naducitel plknovsky v dusledku sveho nizsiho sveceni mel za kfest'anskou povinnost modliti se knezsky breviaf. Dostal na vybranou pfi odchodu z mnisskeho fa¬ du : bud' zustat svobodnym nebo se do smrti modlit bre¬ viaf. Naducitel Papezik vybral si mensi zlo — modlit se breviaf. Pfi torn byl vsak velmi zovidlni pan. Miloval pitky a vtipy, hodne zelene. Sam casto v nepficetnem stavu mluvil jako stary dragoun, ze se jeho nejotrlejsi spolecnici musili studem cervenat. Ale mel cejch katolicky, cho¬ dil fadne do kostela, modlil se i v hospode, zvonilo-li klekani, byl proto vseobecne povazovan za ucitele eminentne katolickeho. Spolecnosti neznabozskych ucitelu se vyhy¬ bal — ostatne ti ho vsichni ignorovali — a tak byla plk¬ novska a chrbtovska spolecnost kantoru a kantorek zkracena o jednoho clena. Z nich ostatne nikdo tuto ztratu nepocit'oval.
— 4y —
Jak se "katolicky" ucitel Papezik ozenil, o torn kolovala tato vseobecne i v Plknove znama, historka, pone¬ vadz se stala v sousednim mestecku Brablenove: Zbozny pan rechtor pofadal tarn katolicka divadleni pfedstaveni. Delal rezisera i napovedu v jedne osobe. Vyhledaval ovsem zbozne divadelni kusy, v nichz vystupovaly obycejne i andele. V jednom takovem divadle hral a i nynejsi jeho zena andela. Tenkrate to bylo devcatko teprve tfinactilete. Pan rezizer se do tohoto andelicka tak dukladne zahledel, ze si jednou po zkousce nechal andelicka za kulisami a druhy den si devce, hofic hanbou, doma postezovalo na pana ucitele matce. Ta to prozradila otci, ktery byl tak energicky, ze si na pana ucitele Papezika doslapl a resolutne mu prohlasil: "Bud' si nasi Andelu vezmete anebo vas udam soudu!" Pan ucitel si zase vybral radeji mensi zlo. Vedel, kdyby to soud dostal do rukou, ze by byl ze skoly vyhnan. A tak dal otci sve pisemne prohlaseni, ze pojme divcinu "andelicka" za manzelku, az ona vyspeje a on se bude moci ozenit. Otec se tim spokojil a za nekolik let skutecne vedl katolicky ucitel Papezik sveho andelicka k oltafi. Vi sam buh, jakym zpusobem se tato delikatni rodinna intimita dostala do vefejnosti . . . Manzelstvi jejich bylo vsak neplodne. Panicka splacela zaletnemu manzeli jeho zvrhlost merou vrchovatou. Kdo pfisel, at to byl student, cetnik nebo obycejny sohaj, kazdeho pohostila rada, a kdyz pan manzel nebyl nahodou doma, neznalo jeji "pohostinstvi" Sadnych mezi. Tak se stal z plknovske skoly opravdovy nevestinec. Ale nabozny. XV. Blizily se opet skolni prazdniny. Ted' v lete chodili opet plknovsti rechtofi a rechtorky do Chrbtovic na kuzel¬ ky a chrbtovsti do Plknova zazpivat si, pobavit a rozveselit se. Vecer pak bylo zakonceni obycejne v hospode, kde se zpivalo a zertovalo. Lvem spolecnosti byl dosud jeste ucitel Hulava. Nekdy, byl-li pfi dobrem rozmaru, soupefil
— 50 —
s nim ve vtipech Florys, ktery stale sliboval, ze po prazd¬ ninach uz pfi jede se zenou. Obstarozni kantorka Huralova si ho dobirala, ze se do smrti neozeni. Ted' mu pfi pfilezitosti fekla: "Mne se zda, ze my se nakonec sebereme spolu. U|z jste taky stary kocour, ktera pak mlada by si vas vzala ?" "O ja," odbyl ji Florys, "to bych si mel koho vzit, takovou starou opici! Moji neveste nesmi byt pfes dvacet." "Leda ze by se chytla na ten vas hanacky "gront," to by si ale nebrala vas," dobirala si Floryse Huralova. "Snad nemyslite, ze budu tak hloupy a dam ji grunt pf ipsat ?" "To by zase byla ona hloupa, kdyby si vzala stareho chlapa jen tak pro nic za nic. A jeste k tomu takoveho stareho mrzouta! No, rada bych opravdu videla tu nest'astnici." "Bud'te bez starosti, nez vas si vzit, to bych se radeji hned sel obesit." A Florys udelal nekolik dukladnych "puku" ze sve dlouhe fajfky a odplil si. To u neho znamenalo konec debaty. — "Co pak, ze dnes nejde Capa s panickou," ozval se po delsim mlceni postmistr Hulecky. "Vzdyt tady jeste neni Hulava," poznamenala jedovate industrialka Trecafova, ktere se fikalo vseobecne "mala". Florys ji fikal "nas bobek." "Vsak uz je toho plna dedina, ze pani ucitelka Capo¬ va sama beha za Hulavou. I do bytu za nim chodi," pfilozila polinko Huralova. "No, no, jen nepomlouvat," vmisil se do rozhovoru opet Florys, "Tyhle zatracene zenske bez klepfr nemohou zit." V torn pfisel do hospody hajny Vinkler. Chodival cas¬ to s Capou do lesa i na cekani. Capa si totiz rad zapytlacil. A hajny Vinkler pfinesl mu casto n&co do kuchyne: divokeho kralika, zajice, bazanta — jednou v noci dovlekli s Capou dokonce i smce. "Kde mate Capu ?" bez;uvodu spustil na neho Florys.
— 51 —
"Pan ucitel se mnou dnes nesel. Ale pani ucitelovou jsem potkal v lese," vykladal sdilne hajny. "Samu?" . "Samotnou. Take mne to bylo divne, ze jde sama do lesa/'". Zenske se na sebe vyznamne podivaly a usmaly se. — Byla.by nektera jiste neco jedovateho poznamenala, kdy¬ by nebyl prave vstoupil Capa. Byl dnes jaksi v mrzute nalade. Sedl si do kouta a dal si donesti pivo, ktere vypil na jeden dousek. Pak si zapalil cigaretu a dival se nakvasenzokna. "Co dnes sam? Kde mate pani," tazala se Capy Huralova, "Certi vedi, kde beha! Pfisel jsem ze skoly — neby¬ la doma. Ted' se mi jaksi zacina toulat po besedach. Ale to ji trpet nebudu!" A Capa se dival jako devet hromu. "To mate tak, pane uciteli," vmisil se do rozmluvy hostinsky Nesvajba, "kdyz se nema panicka cim bavit, schani po besedach. Kdyby mela neco maleho, hned by mela doma zabavu. Proc pak jste k nicemu?" Capa neodpovedel. Bylo videt, ze dnes neni ve sve kuzi. "Ale co mate z toho", ozval se Florys, "pojd'me si zakoulet — uz je nas dost." A jako na povel zdvihli se vsich¬ ni se sklenicemi a odchazeli na k&zelnu. r Sotva zacali koulet, pfisel Hulava. Jako vzdy v nej^ lopsi nalade a sotva pfisel, uz zacal zpivat: Ta nase lavecka, co jsem se syneckem aj na ni sedavala ..." Capa vsak sedel dosud jako zafezany. Lomcoval jim vztek. A kdyz za chvili pfichazela jeho Rozka s kytici lesnlho kviti v ruce, osopil se na iji pfede vsemi, jako do¬ sud nikdy: "Kde se toulas cele odpoledne?" "Pririesla jsem ti pekny puget, podivej se," se slad'ouiikym usmevem podavala mu kvetiny panicka. "Nakv&
sama doma jako ve vezeni? Nebo se bojis, ze mne v lese nSkdo vezme ? Co by se mnou delal ?" "Ale ja si to nepfeju, rozumis!" vybuchl zlobne Capa, "Jak to vypada, kdyz mlada zena sama beha po lesich a muzovi ani nefekne, kam jde?" "A to mi tady pfede vsemi musis delat kazani — vlastne hotovy skandal.? Co pak jsem u tebe? Zac pak mne mas ?" A pani Capova se dala do place. Capa byl tim zfejme zarazen a uz mnohem mirneji fekl: "Vis, Ze jsem vztekly chlap, a co na srdci, to mam i na jazyku. ftikej si, co chces, neni to slusne." "Ej, ta nebyla na kvitkach," septal hajny Vinkler Florysovi. "Pana ucitele Hulavu jsem v lese taky potkal." Ten den uz bylo po nalade. Hulava snazil se sice vzpruzit naladu nucenymi vtipy, zazpival i nejakou pisnicku, ale nikdo se k nemu nepfipojil. Se soumrakem se spolecnost rozchazela. Chrbtovsti rechtofi a rechtorky sli vyprovodit az do lesa Capu a jeho pani. Ale muzsti sli napfed zvlast* a zenske za nimi kus v zadu. Hulava zustal v hospode sam. "Poslouchej, Capo," fekl cestou Florys, kdy2 sli sami dva a nikdo je neslysel, "ja bych tomu Hulavovi nevSfil. Vis, ze je to svetak, dej si na neho pozor! Ja ui jsem ta¬ ke lecos zaslechl. Nevefim hned zenskym klepum, nechci roznaset klepy, ale — no, dej si na nSho pozor! — Hej, zenske, neutikejte! Ja uz jdu zpatky. Chcete-li jit se mnou, vrat'te se!" Obe ucitelky, Huralova a Trecafova, doprovazejici pani Capovou, se obratily, rozloucily a vracely se s Flory¬ sem k Chrbtovicum. Capa s panickou sli pak sami lesem k Plknovu. U&telky sly pfimo domu, Florys zasel je§t& do hos¬ pody k Nesvajbum na vecefi. Hulava tarn dosud sedel sam s hostinskym, ktery hned sel Florysovi a Hulavovi chystat vecefi. "Co dnes tu Capa blaznil? Rozbil celou spolecnost," fekl Hulava Florysovi na pfivitanou. "Je to ale kus Indiana!"
"Ty neznas Capu, jaky je to divoch. On by byl scho¬ pen, kdyby dopadl zenu nekde na zaletech, vsecko postfilet! Varuji te, abys si s nim nezertoval!" "Mne, proc zrovna mne?" "Protoze ja vim vsecko. Nejsem tak slepy jako Ca¬ pa. Ja nejsem zamilovany a vidim, co je. Mimo to mi hajny Vinkler fekl, ze potkal v lese pani Capovou i tebe. Upozorhuji te, ze uz si o tvem pom£ru k pani Capove vyklada cela dedina. Jak se neco Capa dozvi, bude zle." "Poslechni," zacal Hulava tlumenym hlasem, "jsme tady sami dva, ja ti tedy upfimne feknu, ze uz se mi to zacina pfejidat. Ona za mnou beha jako vztekla. Sam se bojim skandalu a udelal bych tomu rad konec, ale nemo¬ hu se ji zbavit. Pfijde za mnou do bytu, povesi se na mne a da se do place, ze je nest'astna, ze Capu nemuze ani vid$t — tak co s ni mam delat ?" "Co? Radikalni konec. Nejlepe by bylo, kdybys od¬ tud zmizel," fekl Florys. "Ja take chci jit za inspektorem a fici mu, aby mne od prazdnin pfelozil na jinou skolu. Na to myslim uz davno." "Dobfe udelas, jinak nevim, co by z toho poslo." "Ale poslechni, Florysi," nahle sentimentalne zacal Hulava. "Nemysli si, ze jsem nejaka spina chlap! Ja to¬ ho nejsem vinen. Kdyz jsme sli jednou z Plknova, zustal jsem za jistou pficinou vzadu. Najednou ke mne pfibehne pani Capova, povesi se mi na krk a bez obalu vyhrkne: "Pane uciteli, ja vas mam ra¬ da!" To vis, ze jsem nekficel. Druhy den pfib&hla za mnou sem do bytu. Vykladala mi s placem, ze Capu ne¬ ma rada, ze je nest'astna, ze se utopi a v slzach se mi po¬ vesila na krk ... Co jsem mel delat? Kdyz jsem v Plkno¬ ve zustal u Capu pfes noc, pfibehla za mnou, jakmile Capa usnul, do druheho pokoje v kosili. To je z&letna zenska, ktera bude uz vzdycky behat za jinymi a Capu podvadet." "Ja jsem mu to pfedpovidal napfed, nez si ji bral, ze ho nema rada a ze bych ji nevefil. Inu, Capa byl puncovany mladenec, vlastne hlupak, ktery kazdou zenskou po¬ kladal za andela. A ted' ma lucipera!"
— 54 —
"Takovou zenskou jsem opravdu jeste nepoznal," fekl Hulava. "Ale to udelej! Do jdi si za inspektorem a pozadej ho, aby te pfelozil na jinou skolu, nekam hodne daleko, jinak nevim, co by z toho vykvetlo." Hospodsky nesl prave vecefi a tim byla tato duverna rozmluva pferusena.
xvi.' ; . Capa, kdyz je chrbtovsti opustili, sel vedle sve panic¬ ky mlcky, nahnevan. "Co pak blaznis, Lad'o?" fekla s usmevem Rozka, chtejic ho jako obycejne usmifit nekolika sladkymi slovy a tim svym detsky nevinnym usmevem, jemuz Capa do¬ sud nikdy neodolal. Tentokrate — po varovnem upozomeni Florysove — vsak byl Capa vazne rozhnevam Nebyl to vlastne hnev, nybrz hruza pfed moznosti, ze by Rozka, jeho tak milovana Rozka, mohla jej podvadet "Je to mozno? Ale ne! To je jen podivny napad Flo^ rysuv. Anebo spise nepovedeny zert. Vzdyt Florys ne^ dovede nic brat vazn£, on si delal sasky z jeho mladenec¬ tvi a ted' si nepochybne chce stfilet i z jeho manzelstvi." Tak Capa uvazoval cestou, ale uznal za dobre delat pfed zenou urazeneho dal a tak snadno se nepoddat. Neodpovedel hned na jeji otazku, az po chvili fekl pfisne: "Nekdo z nas blazni. Jen se bojim, abys to nebyla ty! Ten blazen Hulava naposledy zblazni i tebe. Uz si li^ de o torn vykladaji a mne na vas dva upozorhuji." Pfi tech slovech podival se Capa vycitave na zenu a vypozoroval; ze jeji usmev nahle ztuhl a ze se teto neocekavane odpovedi muzovy zcela znatelne lekla. ::-.v-... Hned nato vsak jeji kulata tvaiv; nabyla vzdorneho vzezfeni. Zamracila se a vubec neodppvedela. Capy zmocnily se ruzne pocity: podezfeni, ze mel Florys snad pfece pravdu, a zarlivost szirava z&rlivost odhodlana k nejstrasnejsimu cinu. "Anebo ji kfivdim," myslil si Capa, urazil jsem ji a proto se na mne rozhnevala. "Nevedel, co vlastne muze
— i>b
byt pravda, a proto delal rozhnevaneho dal. Sli potom oba mlcky vedle sebe az domu, jako dva uplne sobe cizi li¬ de, ba spise nepfatele. Ani doma spolu nemluvili. Panicka chystala vecefi, Capa sedel za stolem a cetl noviny. Vlastne ovsem se de¬ lal, jako by cetl. Hlavou vifily mu vsak docela jine mys¬ lenky. Rozka to citila a v hlave uzraval ji plan, jak z te¬ to nemile situace vyvaznout a hlavne, jakym zpusobem muze pfesvedcit o sve nevine. To ji bylo jasno, ze musi nalezt radikalni zpusob, aby od sebe muzovo podezfeni uplne odvratila. To vedela, jak je do ni az blaznive zamilo¬ vana 2ese da jiste pfesvedcit. Mlada pani postavila na stul pfed Capu vecefi beze slova. Potom se pfevlekla do nocniho zivutku a sla si do vedlejsiho pokoje lehnout, aniz bv dala muzovi "dobrou noc."^ Capa byl tim vsim tak zarazen, ze uz se v nitru pocal klonit k pfesvedceni, ze Rozce kfivdi a ze ji hluboce urazil Povecefel a sel se tez uulozit ke spanku. Panicka nepromluvila, jako by uz spala. Capa take rozpacite mlcel. Ne¬ vedel, jak zacit. "Nedelej hlouposti, Rozko," zacal po chvili mirnym hlasem. "Ja te nechci podezfivat, ale feklo se mi, ze uz si kde kdo suska o tobe a Hulavovi, jako byste byli spolu nejak zapleteni." , "Kdo ti to fekl?" pfisnym hlasem vyhrkla Rozka. "Florys.""A ty te stare babe v kalhotach ovsem vefis, vie nez sve zene," a uz se rozplyvala v slzach .;.. "Poslouchej, ja te nechci podezfivat — vis, jak te mam rad — ale kdyby neco podobneho opravdu melo byt pravdou — vis, ze bych vas oba zastfelil a potom sebe?" "Jezismarja, Lad'o, zac mne to mas? Copak jsem nejaka lehka zenska? Tato slova Rozka vykfikla, vyskocila s postele a lehla si na koberec na zem, hlasite vzlyka¬ jic: "Takhle o mne srhysli muj vlastni muz! 0 ja nesfastna!" "^ Capa vyskogil s postele, chytl ji za ruce a chtel ji
— 56 —
zvednout. Ona vsak bila kolem sebe rukama i nohama a jako silena jecela: "Vezmi radeji nuz a zapichni me, kdyz me pokladas za tak spatnou! Nez takovyto zivot, to radej i smrt! — A kdyz ty mne nezabijes, udelam si to sama . . ." Capu tento vasnivy vybuch jeho zeny ohromil. Tak ji jeste nikdy nevidel a proto se ji zhrozil. Byl pfesvedcen, ze ji ukfivdil a ze by ji svou zarlivosti bezmala o ro¬ zum pfipravil. Zacal ji proto kone j sit jako male decko: "Rozko, prosim te, co to delas? Vstah a pfestah vzdyt' to musi byt slyset az ven! Kdyby nas nekdo poslouchal myslil by, ze se perem. Pojd' sem, ja uz ti vefim, ja vim, ze to neni pravda, ale uznej, ze mne takove feci pfipravuji o rozum! Pojd' za mnou a nehnevej se uz! — Odpust' mi to!" Rozka se konecne dala Capou zvednout se zeme. — Odnesl ji v naruci do postele. Libal ji stale stkajici: — 'Tak uz pfestah, prosim te, a odpust' mi. Ja uz budu po¬ druhe rozumnejsi!" * Odpoledne druheho dne pfisel Capa ze skoly, dal panicce jako obycejne pusu a cely sfasten, ze je Rozka zase jeho a vcerejsi nocni vybuch ze byl vlastne jen osklivym snem, fekl vesele: "Tak, starousku, a ted' pujdeme do Chrbtovic. Domluvime se s Hulavou i s Florysem, aby byl konec babskym klepum." "Jen prosim te, at' neudelas vystup jeste tarn v ho¬ spode, aby z toho nebyl vefejny skandal," fekla rozpacite pani ucitelova. "Ale neboj se! Vzdyt' uz jsem pfesvedcen, ze jsou to pouhe klepy a tak jim vsecko docela klidne vysvetlim, aby to vedeli, ze si z hloupych feci nic nedelam." Sli. Capa byl v nejlepsi nalade. Celou cestu zertoval a zasypaval panicku neznostmi, aby vynahradil, co ji vce¬ ra svou zarlivosti zpusobil bolu. V Chrbtovicich uz kouleli rechtofi a rechtorky kuzel¬ ky, kdyz tarn pfisli. Bylo tarn dnes zvlaste veselo, jednak proto, ze uz ditiheho dne zacinaly skolni prazdniny a ze
— 57 —
po delsi dobe pfijel sem opet na navstevu malif "Boh". — Take otec Brabec i kovaf 2aruz zde byli. Brnensky ob¬ chodni cestujici Kordula s "Bonem" provadeli ruzne spry¬ my a kantor Hulava, kdyz videl Capu tak slavnostne zaficiho, srsel vtipem a na vseobecnou zadost zazpival i "generala Windischgratze" i "zlato" ze Smetanova "Ta¬ jemstvi", sve paradni kousky. Pfi pfilezitosti vzal Capa Hulavu stranou a hodnou chvili se s nim domlouval. Jen Florys a pani ucitelova ve¬ deli, o cem asi Capa s Hulavou rozmlouval. Po rozmluve vratil se Capa do spolecnosti jeste vice rozjafen. Pfed odchodem pak zval Chrbtovske, aby se zitra jeste pfisli pfed prazdninami rozloucit s Plknovem. "A ty musis u nas zustat pfes noc," obratil se Capa k Hulavovi, "aby mely o cem baby v suknich i kalhotach vykladat." Na konec zbyli v Nesvajbove hospode zase jen Florys s Hulavou. "Co pak ti fikal Capa?" ptal se Hulavy Florys. "To je ti nenapravitelny hlupak! Sel se mne ptat, co pry je na tech fecech o mne a o jeho pani! Dovedes si pfedstavit vetsiho osla? Byl jsem uz pfipraven na to, co vlastne chce. Dal jsem se do smichu a fekl jsem mu, kdyby mne takova fesna panicka jako jeho opravdu chte¬ la mit rada, ze bych jako nezahodil. A to ze ji teda mu¬ sim vyznat lasku. Capa se dal do smichu a vec byla vyfizena." "Hovado," fekl Florys vztekle a odplivl si. "Komu ne¬ ni rady, tomu neni pomoci. Ale udelas lepe, kdyz odtud po prazdninach zmizis." "To taky zcela urcite. Zitra se jeste pujdu rozloucit s Plknovem a pozitfku jedu za inspektorem, aby mne po prazdninach pfelozil jinam." "Zas nSkde jinde blaznit zenske, ze? Ale konecne, Zenske jsou dobytek a kdyz jsou muzi osli, pro6 bys je netahal za nos," filosoficky zakoncil Florys. "Do smrti se neSenim!"
— 58.—
XVII. Prazdniny byvaly vtomto koute moravskeho Slovac¬ ka nejnudnejsi cas v celem roce. Svobodni ucitele a uci¬ telky z celeho okoli odjeli domu a tak zde zustali jen "zenaci," ktefi nemeli ke komu jet. A tak zde z cele spolec¬ nosti chrbtovicko—plknovske zustal Capa s pani sam. Jen na nekolik dni pfijel sem na navstevu byvaly chrbtovsky cetnik Legatko, kluk jako malovany, vesely a lehkomyslny. Byval take clenem "kantorske" spolecnos¬ ti, a kdyz ho pfelozili, pfijel k Capum do Plknova aspon na navstevu. Capa uvital ho naramne srdecne a hned mu nabidl sam, ze muze bydlet u nich. S hajnym Vinklerem toulal se Capa cele dni po lesich, pfinesl po kazde divoke¬ ho kralika, nejakou koroptev nebo bazanta a byl naramne spokojen, jak lacine ma zivobyti. Zatim cetnik Legatko bavil doma pani ucitelovou, ktere po onom nocnim vystupu vefil Capa jako svatemu evangeliu. Kdyz pfisla pani ucitelova nakupovat do obehodu vychytraleho a sveta znaleho zida Kleina, prohodil tento ja¬ koby zertem: "Ja se divim panu ucitelovi, ze vas tak stim sandarem neclia doma.samotnou!" "Kdo mu za to muze, ze je hloupy," smala se pani Capova. — Letosni prazdniny byly vsak mimo nadani velmi rusne, a vesele. Pocatkenr srpna konaly se prave v okoli Plknova a Chrbtovic vojenske manevry. V Chrbtovicich ubytovali se dragouni, v Plknove delostfelci. Vojaci a kone byli ubytovani po dvou, po tfech u sedlaku a chalupniku. Nekolik dustojniku bydlelo ve skole. Tito se stravovali v Jatelinkove hospode. Jatelinkova byla z toho cela pryc. "Panbicku mily, cozpak ja uboha dovedu takovym velkym panum vafit? Ani"nemam pro ne dost talifku, vidlicek a nozu," bedovala. "Pani ucitelova, vy mne musite v kuchyni pomahat a pujcit mne nejake nadobi pro pany dustojniky!" Capa ochotne svolil a jeho pani byla rada, ze bude mit na cele dva tydny veselou spolecnost.
— 59 —
Prave kdyz chystala pani Capova v hostinci u Jate¬ linku prvni obed pro pany dustojniky, pfisel do hospody mlady rytmistr a sel se podivat do kuchyne, co bude k oIbedu. Jatelinkova odbehla prave do sklepa, byla tarn ted' pani ucitelova sama. ,. Dustojnik se na ni zadival a radostne otevfel naruc: ''lUrn Gotteswillen, das ist unsere Rosa!" (Probuh, to je nase Rozka!) Byl to baron Baumgarten, u jehoz matky ye Vidni za svobodna Ro^ka slouzila. « ...Pani ucitelova;, od plotny rozpalena, zcervenala jeste vie a ustrasene uskocila-pfed jeho objetim. "Kdyby vas vid&l mfij muz! Zabil by nas oba — on je stragne zarlivy," chvatne a tlumene septala roztouzenemu dustojnikovi pani ucitelova. "Musite pfed nim i pfed lidmi delat,.jako byste mne neznal. Bydlite ve skole? Ja za vami pfijdu, az muz nebude doma." V torn vesla do kuchyne hostinska, dustojnik se k ni obratil a vykoktal ze sebe nekolik ceskych slov: "Tak maminko, bude gut obed?" "No ja nevim, jak bude panum chutnat. Ale pani ucitelova umi dobfe vafit," usmivajic se rozpacite fekla hostinska, "Hezke damy — dobry obed," udelal jeste poklonu dustojnik a odesel z kuchyne do honoracni mistnosti, kde uz sedeli za stolem nad uchystanymi talifi ctyfi jini du¬ stojnici a Capa s nimi. Pfedstavili se vzajemne a Capa v potu tvafi pracne shled&val zasobu svych nemeckych slov, ponevadz dustoj¬ nici umeli cesky jen malo a spatne, ze se nedovedli dorozumet. A Capa neumel zase mnoho nemecky. Ale pfes to se bavili, jak dovedli. Kdyz pani ucitelova pfinasela na stul polevku, fekl Capahrde: "Meine Frau—die kahn gut deutsch, besser als ich," (Moje pani— ta umi dobfe nemecky, lepe nez ja.j Pfistotjnici vstali a podavali ji ruce, i baron Baum¬ garten ji ruku podal, ackoli uz se videli prve v kuchyni. Omlouvala se, ze nevi, jak1 bude panum chutnat, ale •ie snad pfece to bude k jidlu. *'Na venkove nejsou hotely
— 60 —
jako v meste," dodala s koketnim usmevem. Mluvila plynne nemecky. "Mate roztomilou panicku," zalichotil rytmistr Baum¬ garten Capovi, kdyz odesla do kuchyne. * Druheho dne sli se lide divat na vojenske cviceni, kte¬ re se konalo u lesa hned za dedinou a ke kteremu pfijel i nejaky arcivevoda. Byl pamy srpnovy den. Na slunci leskly se zbrane vojaku a postroj koni. Rachotily pusky pechoty a do to¬ hoto koncertu zbrani vpadla d&la jako basa. Strojni pus¬ ky stekaly jako klarinety. Hloucky dragounii nebo jednotlivi jezdci letali sem tarn. Byla to pastva pro oci. Ale kdo si uvedomil, kdyby zde opravdu letaly kulky, jake strasne divadlo by to bylo,. toho tato podivana nebavila. I Capa s hajnym Vinklerem se chvili divali, potom vsak zasli do lesa. Z poli vyplasena zvef pobihala jako zmatena po lese. Toho dne ulovili oba hojnou kofist. Capa i hajny nesli si domu kazdy nekolik divokych kraliku a koroptvi. Navecer se bude teprv poplasena zvef vracet do poli," prohodil hajny. "Dnes by bylo dobfe jit na cekanou." "Pojd'me! Vsak co mame jineho na praci ?" fekl Ca¬ pa. "S temi dustojniky aby clovek brebentil nemecky — beztak mluvi jen o samych hloupostech. Mne aspoii uz zdbava s nimi omrzela." "Toz dobfe, ja se pro vas stavim. Vyjdeme asi o sesti." "Plati tedy!" Na vecer vysli Capa s hajnym opet na cekanou k lesu. Pani ucitelova Capovd mela zase v kuchyni pilno. — Hospodska i ona chtely vojenskym panum ukazat, ze i na slovacke dedine umi dobfe vafit. Strojily jako na hody. Smazily kufata, pekly maso i jemne kolacky. Pfipravily p&num zajice a napekly cukrovi. Dustojnikum po cviceni jak nalezi chutnalo a neskrblili chvdlou kuchafkam. Po cerne kave sli si domu leh-
— 61 —
nout. Obedvali az po druhe hodine a vecefi si porucili na devatou. Take rytmistr Baumgarten odesel do skoly, kde ho pan naducitel umistnil v pokojiku ucitelky Kosulove, kte¬ ra byla doma na prazdninach a jeji byt zustal tedy prdzdny. Jeste pfed odchodem z hostince zasel do kuchyne ve vhodne chvili, kdyz hospodska odesla a zustala tarn pani ucitelova sama. Pfitocil se k ni obratne, stipl ji do kypre brady a fekl ji pfi tlumene: "Frau Rosa, kommen's heute zu mir!" (Pani Rozko, pfijd'te dnes za mnou.) "Nebude-li muz doma, pfijdu." A take kdyz Capa odesel s hajnym do lesa, sla do sko¬ ly jako na navstevu k pani naducitelove. Zatim vsak hbitg vklouzla do pokojiku slecny ucitelky, kde si na posteli hovel rytmistr Baumgarten. Vyskocil jako stfela, kdyz ji spatfil a sevfel ji do na¬ ruci . . . XVIII. Prazdniny ubehly jako voda a svobodni ucitele a uci¬ telky pfijizdeli opet na sva pusobiste. Do Chrbtovic vrati¬ li se opet vsichni, az na Hulavu, ktery poslechl rady Flo¬ rysovy a dal se pfeloziti na jinou skolu. aby jeho pomer s pani Capovou nejak tragicky neskoncil. A do Plknova nevratila se cudna a zbozna ucitelka Kosulova. Vsecky pfekvapila zprava, ze ucitelka Kosulova, te¬ prve 221eta, sla jiz do pense! V tech letech chodivaly do pense jen ucitelky, ktere se chtely vdat, nebot' za Rakous¬ ka byly ucitelky jako patefi vazany celibatem. Ktera se provdala, nesmela dale vyucovati. Ale ze by se Kosulova m&a vdavat, o torn nikdo nevedel. Alespoh o nSjakem ze¬ nichovi nebo o znamosti u nabozne ucitelky nebylo nikdy ani feci. Teprve asi za ctvrt roku pfisla do Plknova zpra¬ va, ze slecna Kosulova — chova. A kdyz za rok na to rudnicky kaplan Dopita dostal faru, sla k nemu zbozna ucitelka Kosulova za kuchafku. Svoji dcerusku nechala doma mamince na vychovani.
— 62 —
Do Chrbtovic za Hulavu pfisel novopeceny rechtor Ki¬ lian, "pater Vyklouz", ktery utekl z alumnatu a dal se na ucitelstvi. Byla to povedena kopa, Slovak, ktery umel pit jako halena, rad zpival a tancil a za devcaty byl hotovy blazen. 0 muzice ukazal svuj mistrovsky kousek: vypil ctvrtak slivovice na jeden dousek. Kazdy cekal, ze za chvilku padne a usne. A on zatim pfetancil tfi kousky, klidne si sedl a dal si pivo. Take v Chrbtovicich meli pf ekvapeni. Po prazdninach se teprve dovedeli; ze fidici Gavroh, ktery pfed dvema roky ovdovel, mel o prazdninach svatbu. Vzal si nejstarsi ucitelku chrbtovske skoly, Huralovou, ktera jeste pfed prazdninami se zaklinala, ze by si takoveho holohlaveho dedka za nic na sv&te nevzala. A ted' najednou byla pani naducitelovou. Florys ji gratuloval, jak to mel ve zvyku, docela bez obalu; "Vy jste pfece stara baba a k staremu se docela dobfe hodite. Tak vidite, potom jste myslila, ze my dva jsme sobe souzeni. Zaplat' panbu, ze me to nestesti minulo!" Hned prvni den po obligatni msi na pocatku skolniho roku sesli se vsichni rechtofi z Chrbtovic v Plknove v hos¬ tinci u Jatelinky. Odpoledne se koulely kuzelky, vecer se zpivalo a pfi gramafone i tancilo. Floryse se ptali vsichni, kde tedy ma tu svou mladou pani. "Dekuju panu bohu, ze se mi vdala i ta posledni ne¬ vesta, kterou mi matka vyhledala," branil se Florys. — "Ted' uz snad budu mit navzdy od toho zenskeho plemene pokoj. Vzdyt' je to vsecko stejna pakaz!" "Jen Hanca Oharkova ne, pravda?" rypla Floryse malicka industrialni ucitelka Trecafova, vulgo "Bobek"? Florys si totiz rad zapytlacil, chodival obcas s Han¬ cou do lesa na prochazky — ale to nepokladal za vaznou znamost, ze ktere by mohla koukat svatba. To bylo o Florysovi vseobecne znamo a proto si ho dasto dobirali. Pater dlouhy poslal postou Capovi kniZku, kterou si od neho kdysi vypujcil, a na obalu byl cisty formulaf matricniho ufadu, nadepsany: "Seznam nemanzelskych porodu/'
— 63 —
Tohoto tiskopisu povsimly si hlavne zenske. Cert vi, v ci hlave se zrodil ten-plan. Ale jisto je, ze formulaf o ne¬ manzelskych porodech Capa vyplnil, jako by pochazel od farniho ufadu z Rudnika. Do rubriky: "Nemanzelska matka" napsal: "Anna Oharkova," jmeno ditete: "Flo¬ rian" a oznaceny nemanzelsky otec: "Florian Vaclavik, ucitel v Chrbtovicich." Dole Capa vepsal datum farniho ufa¬ du v Rudniku a zfalsoval podpis farafuv. Vedle natiskl rakouskeho orla ze stareho stfibmeho "rencaku". K tomuto "ufednimu" formulafi pfidal Capa nemene "ufedni" pfipis c. k. okresniho soudu v Hodonine, v nemz byl Flo¬ rys vyzvan, aby se pfihlasil k otcovstvi. Hanca Oharkova totiz slouzila jiz pfes pul roku v Rudinsku a Florys nevedel, stala-li se skutecne zatim matkou nebo ne. Dopis byl dan do ufedni obalky a zase byl na ni vytisten rakousky orel z rencaku. Byl schvalne rozmazan, aby pismena nebyla citelna, a Florys povazoval dopis zpo¬ catku skutecne za pravy. Pfiletel s postmistrem Hulckym tehoz dne, kdy dopis obdrzel, do Plknova a sel jako oby¬ cejne do Jatelinkovy hospody. Capa tarn sedel sam s hos¬ tinskym. Uhodl hned, proc Florys pf ichazi, ale tvaf il se naramne vazne. Florys si beze slova sedl, odpliv si a zkoumave se za¬ dival na Capu. Ten ani nemrkl ocima. "Lotfe," fekl zlobne Florys Capovi a polozil pfed ne¬ ho "ufedni" dopis se seznamem nemanzelskych porodu. — Dival se mu upfene do oci, aby z nich vycetl, je-li jeho po¬ dezfeni spravnym. Tu se uz Capa nezdrzel a vybuchl v hlasity smich. "Vzdyt jsem si to myslel," fekl Florys uz s usmevem, nebot se mu velmi ulehcilo. "Poznal jsem hned tvou ru¬ ku, tfeba, zes ji pfekrucoval. Ale strachu jsem vy trpel take dost, ty potvoro!" XIX. V pfedvecer 1. kvetna staveli plknovsti chlapci 'maju', "Vyptali si (vyprosili) ji od pana spravce na panstvi hra~ b£te Witgensteina. To uz byvalo tak zvykem, ze dostavali
— 64 —
maju od velkostatku zdarma. Vybrali si v lese nejstihlejsi a co nejdelsi smrcku nebo jedli a pfivezli ji slavnostne do dediny. Aby se vydafila, musila se maja co nejvice zalevat. Chlapci se na to napili fadne hned doma v hos¬ pode, pokracovali na Rudniku, kde pan spravec bydlel, a vezli si s sebou jeste fadne lahve slivovice. Po celou ces¬ tu pili a zpivali, az se hory zelenaly. Kdyz pfivezli maju do dediny, byli uz dukladne zpiti. Pfed hospodou oloupali chlapci s maje kuru, devcatka zdobila vrsek. "Starka", obycejne nejbohatsi a nejhezci selska dcerka, mela za povinnost dati na vrsek maje cerveny, pestfe malovany satek, ktery se tarn pfivazal na zpusob vlajky. Obycejne byl v nekolika dnech satek roztfepan vetrem na kolik kusu, az z neho cary visely. Ostatni devcata vazala na vrsek maje cervene, modre a bile stuhy, tfikolory a praporecky. Kdyz byla maja hod¬ ne pestfe vyzdobena a oloupana, vykopali chlapci pfed Ja¬ telinkovou hospodou na navsi jamu a maja se pocala stavet. Pfineseny kratsi a delsi zebfe, jimiz byl strom podpiran a zvolna zvedan do vyse. Zpocatku si pfi torn chlap¬ ci volali do taktu obvykle "he — ruk!" Az byla maja vyse a zvedani stavalo se stale obtiznejsim, troubil jeden z mu¬ zikantu na trubku "pozor!" a pak do taktu vzdy dva tony na zpusob hasicskeho "ho — fi." Zvedani maje trvalo dlouho do noci. Rozumi se, ze bylo kolem plno divaku obojiho pohlavi. Zvlaste mladez cekala nedockave na okamzik az se maja vztyci kolmo a az se j&ma kolem ni zasype. Kapela uz byla pfipravena a v tomto slavnem okamziku spustila ry&iy pochod. A uz se parky tancicich tocily kolem maje. Kdyz byla jama kolem maje zasypana, odesli chlapci s devcaty do tancovny v hostinci Jatelinkove a tancilo se pfi velmi "povznesene" naladS a2 do rana. Na tuto slavnost stavSni maje pfisli se podivat do Plknova take chrbtovsti rechtofi a rechtorky a shroma2dili se s plknovskymi u&teli v Jatelinkova hospodS. Byl tu samozfejme i Capa, tentokrate vsak bez sve lepsi manzelske polovice. Jen novy fidici plknovsky Papezik se te¬ to bezbozne spolecnosti vyhybal. Ostatne nikdo o neho
— 65 —
vlastne nestal. Pokrokovi kolegove a kolegyne da vali mu citit, ze se ho jako prospechafskeho klerikala stiti. Mluvili s nim vsichni jen "pfes zuby". A to zbozny rechtor vycitil a spolecnosti jejich se stranil. "Kde pak mate dnes panicku," tazala se Capy "mala" industrialka Trecafova. "To je pekne — na takovou veli¬ kou slavnost ji ani s sebou ne vezmete!" Capa se jen blazene usmal, naklonil se k "Bobkovi" a septal mu do ucha: "Kolem naseho domu lita vrana." "Tak?" podivil se Bobek. "A uz?" "Co je septem, to je s certem," zahrozila Capovi novopecena pani naducitelova Gavrohova. "Coz my to nesmimevedet?" "Ale muzete," fekla selmovsky se usmivajic "mala inda", "to se pfece neutaji! Capa se tesi, ze bude stastnym otcem." V torn uz pfislo devce, ktere slouzilo u Capu, ze ma jit pan ucitel domu. "Aha," zasmal se vyznamne "Bobek" — "pobezite pro babku." Capa dopil jednim douskem pivo a uz podesene bezel domfl, ani se se spolecnosti nerozlouciv. "Chudak, jakou ma radost," fekl potmesile Bobek pani naducitelove. "Kdo vi, kdo tim tatinkem bude." "Capa jiste ne," zlomyslne poznamenala pani naduci¬ telova, kdysi ucitelka Huralova. Florys sedel v koute a banal z fajky. Mel zase svfij cemy den. Sedel, koufil, pil a nemluvil. "Poslyste, Florysu," obratila se nan pani naducitelovl "Capa bezel pro babku — bude tatinkem —vite to uz?" "Co je mi po torn? Vsak vy uz byste taky mohla byti maminkou. Kdo vam za to muze, kdyz nejste k nicemu!" "To se teprv uvidi," odsekla mrzoutovi pani naducitelovl ^ Pfi muzice zdrzela se spolecnost chrbtovskych rech' torfi u Jatelinku az do rana. Nektefi si i zatancili. Zvlastg Kilian s Bobkem vytacel o vsecko pryc a nechtel jiti domfi. A kdyz konecne fekl: "Mohli bychom uz jit dom"
— OS —
— postavil si zase hlavu Florys: "A ted' zas nepujdu ja, az se rozedni! Kdo mi za to ruci, ze bych potme nespadl s mostku?" K ranu pfibehl do hospody Capa, cely zardely. "Hospodo, honem dzbanek," volal hned ve dverich. "To byla prace. Ta chudinka zkusila!" "No a uz je po vsem?" "No bat!" "Tak co je, syn nebo dcera?" "Syn," fekl hrde Capa. "Tak gratulujem," pistely vsechny rechtorky najed¬ nou a tlacily se k Capovi podat mu ruku. '"A panicka je zdrava?" "Lezi jako zabita. Ale hlavni vec, ze uz to ma odbyto!" "Jeste ze je to kluk," zabrucel Florys, "kdyby to byla zaba, to bych te litoval. To se vi, ze ja pujdu za kmo tra — dam klukovi do vinku dukat!" "Ne, za kmotra si vezmeme patera Dlouheho," fekl Capa vazne. "Ten nas oddaval, ten bude klukovi take kmotrem. "No, to bude mit pekneho kmotra," hucel Florys, "jestli se vrhne po nem, skonci jeste na sibenici. Tako¬ veho kmotra by mel mit, jako jsem ja. To by z kluka aspon neco bylo." "Zadne hloupe vtipy," otcovsky vazne a rozsafne mluvil dale Capa. "Pater Dlouhy je poctivy chlap, bila vrana mezi cemymi. Kdyz si ho pozvu za kmotra, aspon sem za nami zase jednou pfijde. Bude to vesele —" "'No a nas snad ke kftinam take pozves?" nabizel se Florys. "To se pfece rozumi samo sebou. Cela spolecnost mu¬ si byt pohromade, cela Chrbtovicka skola a my plknovsti krome svateho sefa. Take Hulavu pozvu, zena si to sa¬ ma pfala —" Zenske se vyznamne st'ouchaly a kousaly do rtu. "Tak bude tatinek pfece pfi kftinach pfitomen," je* dovate poseptala "mala" pani naducitelove.
— 67 —
"Mozna, ze mu kfivdite," poseptala jizlive pani na¬ ducitelova "Bobkovi," "kdo vi, kolik tech tatinku je." Ale nahlas vsichni slavnostne Capovi slibili, ze na kftiny pfijdou. Ale o kftinach nic jineho nepiju, nez litovelske pi¬ vo a bojanovske vino," vymihoval si Florys. A Capa se otcovskou pychou a radosti jen rozplyval XX.
Ku kftinam prvorozeneho Capova syna pfijel sku¬ tecne za kmotra pater Dlouhy, ktery byl kaplanem v olomouckem pfedmesti. Snad proto ho tarn konsistof ustanovila, aby ho mela pod dohledem. Ale uz i tarn mel zase boje se zboznymi oveckami. Vypravoval o torn na hostine shromazdenym rechtorum a rechtorkam: "Pfi volbach do fisske rady davali si starostlivi otcove pozor, koho budu volit. Vedeli patrne, ze klerikalniho kandidata volit nebudu. Je to charakteristicke, jakych prostfedku ta zbozna banda dovede uzivat. Volba je tajna — jak tedy na to vyzrat, aby se pfece vedelo, koho ten kacifsky kaplan volil? Moje pismo by poznali, proto jsem si jmeno kandidata dal napsati sestfe, ktera je v Olomouci ucitelkou. Tak opatrnym jsem byl, ponevadz jsem tusil, ze bude zbozne duse zajimat, koho ten rebelant v kutne volil. Ale oni byli jeste vynalezavejsimi. Pan starosta si umyslne namocil konce prstu do inkoustu a kdyz jsem svuj hlasovaci listek vhodil do urny, tvafil se starosta jako by chtel listky v ume stlacit a na muj hla¬ sovaci listek vtlacil otisky svych prstu. Vidite, jak jsou ti nabozni kfesfane mazani! To jsem se ovsem dovedel az po volbach, jinak bych byl protestoval hned na miste. A tak uz druheho dne jsem cetl v posvecenem "Nasinci," ze bezbozny kaplan Dlouhy volil — socialniho demokrata. Dovedete si pfedstavit ten poprask ve zboznem tabofe. Tysledek ovsem neda na sebe dlouho cekat. Svata kon¬ sistof mne pfelozi zase nekam na druhy konec Moravy —■ cekam to kazde chvile." S chrbtovskymi pfisel na hostinu take Florys a byl tenkrate ve velmi dobre nalade.
— 68 —
"Tak mi pfece ukazte to mrne," obratil se na Capu a jeho panicku. "Pojd'te se podivat," zvala Floryse Capova. "Spi — nezbud'te mi ho, on by kficel a to by byla pekna muzika!" "No pambu pozehnej, ale je to jako kote. Takoveho neco bych nechtel miti v baraku ani za nic. Jak by to zacalo fvat, ja bych to vyhodil oknem." "Jak vy byste to mel rad, jen kdyby to bylo vase," fekl "Bobek." "To je to," branil se Florys, "jen kdybych vedel, ze je to opravdu moje. Tern zenskym aby cert vefil!" "Rada bych vas videla chovat, jak by vam to sluselo," dobirala si Floryse" mala." "A co vy myslite, ze jsem nikdy nechoval," osopil se na ni Florys. "Jako kluk jsem opatroval mladsi sestru. Vozil jsem ji na kocarku a parkrat jsem ji vyvalil. Kdyz becela, foukal jsem ji tak dlouho do huby, az byla zticha. A kdyz se mi pomalovala, polozil jsem ji na travnik a tahal za nohy tak dlouho, az byla zase cista." Vsechno se smalo Florysovi, jak prakticky umel de¬ lat chuvu. Jen Florys zustal docela vaznym, jako by ne¬ videl a neslysel. Po obede pfisla porodni babka Mechurka pfistrojena po mestsku, v gatich a muzskych satech. V jedne ruce mela velikou dfevenou bfitvu, v druhe ruce kalisek s mydinami a stetcem. Sla holit vsecky na hostine pfitomne muzske, ktefi ovsem za "oholeni" musili zaplatit. To byl mimofadny vydelek babcin. Tak to delavala vzdycky o kftinach. Zabava stavala se tim nevazanejsi, cim vice vina a piva se vypilo. Capa byl na kraji nebe, jen se usmival a obihal kolem stolu s velikym dzbanem, dolevaje sklinky a nute hosty ,jen aby pili, vsak ze je toho boziho truhku dost. Mezi hosty byli tentokrate i plknovsky starosta a hostinsky Jetelinka, ktery byl obecnim radnim a pfedse¬ dou mistni skolni rady. O starostovi bylo znamo, ze je Vytrvaly pijak a ze hodne snese. Ale Jetelinka, ac ho¬ spodsky, snesl velice malo a mel hned "drbku". Tentokra-
— 69 —
te dal se Jetelinka zlakat vybomym bojanovskym vinem a vypil ho cele tfi ctvrtky, coz uz davno nedokazal. Sta¬ rosta uz mel take "naladu". Vecer drzeli se starosta s Jatelinkou kolem krku a tezkymi jazyky blabolili. "Vinosu, my dva se nebojime nikoho na celem svete," sebevedome ujisfoval starosta Jatelinka. "To sa zna," pfisvedcoval starosta. "My jsme pfeca dve hlavy obce. Kdo je to obec? Ty a ja! Rechtofi, to su chudaci, ti musija nas posluchat!" "Coze?" obofil se na hlavy obce Florys. "Ani obecni pastyf vas neposloucha, vy hlavy obce. Kozam muzete porouceti, ale do skoly nesmite strcit ani nos. Leda, kdyz tarn nejsou detska." Mezi touto hadkou nekdo zaklepal na dvefe, ktere se otevfely, a v nich objevil se Hulava, uvitan huronskym fevem rozjafenych hostu. "No, ze pfece jdes," vital ho s radostnym usmevem Capa. "Uz jsem myslil, zes na nas zapomnel." "Nemel jsem dfive spojeni s vlakem. Nas stary je takovy puntickaf, o dovolenou jsem mu nechtel fikat a skolu jsem nemohl zanedbat. Tak tedy jdu pozde, ale jdu pfece." Hulava sel pak gratulovat st'astne mamince a vital se s hostmi. "Bobek" poseptal jedovate Florysovi do ucha: "Jak pak by se tatinek nepfisel podivat na syna! Ted' budou na kftinach hned dva tatinci." "Ze te plesknu, ty bobku, jak nebudes drzet klapacku," vyjel si na "malou" industrialku Florys. "Jen ty si dej sama pozor! Taky se pofad lepis na chlapy — " Florys "male" nekdy tykal, zvlaste kdyz byl v lepsi na¬ lade. Hulava zatim zasedl za stul a s chuti dal se do jidla, jez zapijel vinem. Na vseobecnou zadost musil pak zazpivat sva paradni cisla: Generala Windischgratze, "Zlato^ z "Tajemstvi" a "Verne milovani" z "Prodane." Zabava trvala az pfes pulnoc. Pak teprve se hoste rozchazeli ve velmi dobre nalade. Chrbtovsti rechtofi a rechtorky vydali se na cestu k domovu, Hulava musil zu¬ stat na pfani Capovo u nich pfes noc.
— 70 —
"Bobek" cestou rozvazal a ptal se pani naducitelove: "Jestli pak jste si vsimla, ze to ma zrzave vlasy? a pfece je Capa cerny jako cikan a Capova je take brunetka!" "No a co je na torn?" "Co? Neni take Hulava zrzavy? Ne sice tak napaddne, ale pfece je hodne kafe-blond." "Inu, toho jsem si take vsimla, ze pani Capova se jen rozplyvala od te doby, co Hulava pfisel. To vite, sta¬ ra laska nerezavi." "Ale nekdy z ni byva rezavy kluk," ustepacne pro* hodila zase "mala." "Florys sel za nimi, odplivl si hlucne a zahucel: 'Ty¬ hle zenske jsou pfece jen bestie! Do oci jako med a po strane pomlouvaji, az buh brani." XXI, Svatoannenska nedele 26. cervence, 1914 byla nazvdna pravem "cemou nedeli", nebot toho dne byla ve starem Rakousku naf izena vseobecna mobilisace a od toho ne blaheho dne datuje se cela fada valecnych bed a hladomo* ru, ktery se neskoncil ani za dva roky po valce. Hlad ne¬ byl tak kruty na venkove, kde pfece bylo mozno ukryti pfed vojenskymi rekvisicemi trochu mouky a brambor. Ale ve mestech chudi lide a stfedni stavy vypily valecne bedy az na dno. Mimo to z kazde rodiny byl nekdo na vojne, tu zivitel, tu syn nebo aspon bratr. V kazde rodine byl nekdo v poli, ranen, lezel v nemocnici nebo padl. Cele mofe slz vy teklo za svetove valky, jejiz hofe bylo bezmeme.. Mezi temi, pro ktere mobilisacni rozkaz platil a znamenal okamzite narukovani, byl v Plknove i ucitel Tu¬ capsky, vulgo "Capa", hajny Vinkler a cela fada mladych muzu, ktefi byli vojaky. Z chrbtovickych narukoval post¬ mistr Hulcky, byvaly "zapak" t. j.^sikovatel, slouzici dobrovolne za "zupu" (polevku), hostinsky Nesvajba, kovaf 2aruz a ucitel Kilian. U kadru sesli se take s HulayoJU, dfi¬ ve ucitelem v Chrbtovicich, nyni pusobicim na jinem miste. Louceni bvlo vsude smutne. Plac a nafek rozlehal se
— 71 —
po dedinach a zvlaste na nadrazich, kam zeny provazely narukujici muze, matky syny, sestry bratry a milenky mi¬ lence. Zvlaste tklivy byl pohled na zeny loucici se s muzi a majici nemluvhata v naruci. I muzi slzeli nebo hlasite vzlykali. Nikdo nevedel, nevidi-li se se svymi drahymi na¬ posled. A tato myslenka vhanela slzy do oci i nejotuzilejsim muzum, ktefi dosud nikdy neplakali. K louceni s Capou pfisli do Plknova i chrbtovsti rech¬ tofi a rechtorky. Pfisel Florys, ktery nebyl vojakem, pfi¬ sel vsak i postmistr Hulcky i rechtor Kilian, prave toho roku z jara odvedeny. Louceni v Plknove nebylo vsak smutne. Capa delal hrdinu, smal se a pfedstiral veselost, aby Rozce nepusobil zarmutek. Postmistr Hulcky a ucitel Kilian byli svobod¬ ni — pro ne nemel kdo plakat a oni koho ztratit. A pfece "mala industrialka," vulgo "Bobek" byla napadne smutna. Jindy vzdy usmevava a povidava, sedela nyni u Jatelin¬ ku v hospode zamlkla a smutna. "Co pak je ti, Bobku, snad take nerukujes?" smal se Florys. "To ona je tak smutna pro me," smal se postmistr Hulcky, "my uz mame na sebe davno oko, co ?" "To bych mela pro koho truchlit," odbyla ho "mala". "Kdo vi, ktera a kolik jich pro vas v Chrbtovicich place." "No tak ja vam povim, nedovtipni," ozvala se pani naducitelova. "Tady vam pfedstavuju parek zamilovanych," a obratila se na ucitele Kiliana a Bobka. "Pambu s nami a zly pryc," rozfehonil se Florys. "To ses mel do koho zamilovat, Kiliane. Rad budu videt ta vase inlad'ata. To budou liliputani! Ale vam uz musim jit za kmotra, kdyby nevim co. Ponesu to do kostela v kapse." ^ "Tobe se to lehko smeje," karal Capa Floryse. "Ty jsi statskrypl a budes pekne sedet doma. Jen kdybys mel rukovat s nami, to bys sedel jako zafezany." "Co ja? To bys koukal na vojaka," horlil Florys. "Ja bych byl jako ten kanonyr Jaburek. Rakousko velice prohouplo, ze si mne nevzalo na vojnu. Nevim, nevim, jestli
— 72 —
to beze mne vyhraje! Takovi vojaci, jako jste vy, Rakous¬ ko nevytrhnou!" "Dej si pozor na zobak, Florysi," napominal ho post¬ mistr. "Budete videt, ze tento chlap se svou nevymacha¬ nou hubou se brzo dostane na Spilberk. On nedovede dr¬ zet jazyk za zuby, neco pleskne, nekdo to uda a uz bude sedet za mfizi. Ty muzes spise pfi jit o hlavu nez my, pamat uj si to, Florysi!" — "Rekruti" dnes vice pili, nez obycejne, a byli proto v dobre nalade. Pfehlusovali patrne vnitfni bol. Zpivali, zer tovali, pozdeji si pfi gramofonu dokonce i zatancili. Po¬ zde v noci teprve odchazeli chrbtovsti z Plknova. "Ja se divim pani Capove," cestou do Chrbtovic fe¬ kl Bobek pani naducitelove. "Vsimla jste si ji?" Ta je vesela, jako by sel jeji muz nekam na vylet. Ja se ji di¬ vim, ze to tak vydrzi. Nemusi ho mit ani trochu rada." "Vsak byste videla, kdyby tarn byl dnes s nami by¬ val Hulava, jak by se na neho smutne divala," pozname¬ nala pani naducitelova. "To je strasna zenska! A ten chu¬ dak Capa na ni visi a mysli, jaky to ma klenot...." * * * Bes valky se v kratke dobe rozpoutal. Chodily s bojiste zpravy o ranenych a padlych. Netrvalo dlouho a kaz¬ da dedinka mela sveho "hrdinu vlasti", raneneho nebo padleho. Casto i nekolik. Ti ubozaci cedili krev a davali zivoty proto, aby nemecka nadvlada a tyranie mohla ceskemu lidu jeste vice pfitahnouti okovy. Uvedomeli cesti vojaci sli proto na frontu hned od pocatku valky s nenavisti v srdci proti svym otrokafum. Kde mohli, ulejvali se a nicili sve vlastni zbrane a naboje. Kdyz byli me¬ zi svymi, slibovali si cesti vojaci, ze ani jedina kulka z pusky nepujde na "nepfitele", nybrz ze budou stfilet panubohu do oken anebo vubec nevystfeli. Nemecti a mad'arsti dustojnici divali se proto na ceske vojaky jako na nepfitele a jednali s nimi take podle toho. Tim nenavist ceskych vojaku k Rakousku a vlastni armade jen vzriistala. Jiz v fijnu 1914 pfisla do Chrbtovic zprava, ze uci¬ tel Hulava padl na ruskem bojisti. Pfinesli ji raneni vo-
— 73
iaci, ktefi s Hulavou slouzili u 3. pluku. Zprava ta se skutecne potvrdila. V seznamu padlych a ranenych bylo jmeno Hulavovo vytisteno s kfizkem. "Tak uz nam nezazpiva gerierala Windischgratze," povzdechl si hostinsky Jatelinka,' ktery Hulavu obdivoval pro jeho humor a pekny tenor. Pani Capova, kdyz se ji ta zprava donesla, byla doce¬ la ohromena a slzy vyhrkly ji z oci. Ale jiz za mesic na to dostala pani Capova od muze listek polni posty, ze ma prostfelenou nohu a ze lezi ve vojenske nemocnici ve Vidni. Jela ho tarn navstivit. Byl cely stasten, ze se shledal se svou milovanou Rozkou. r "Ani nevis, jak jsem rad, ze mne ta kulka trefila,' vypravoval Capa zene s blazenym usmevem. "Zkusili jsme jako psi. Nejvice jsem se bal zimy a te jsem nyni st'astne uklouzl. Rana neni tak zla. Mam prostfelene stehno, ale kost neni zasazena. Dosud trochu hnisa, ale to mne vyf ezou a budu mit vojnu odbytou. Nez se mi rana zahoji, bu¬ de davno po valce. Lekaf mi slibil, ze me asi na mesic posle domii. Tarn budu chodit jeste nejaky cas k obvazum. Budu jiste nejaky cas napadat na nohu a kdyby valka trvala krasne az do jara, do te doby jiste nebudu jeste zdrav." A Capa byl st'asten, ze ma prostfelenou nohu a ze za¬ se uvidel svou milovanou Rozku. Vyptaval se na synka, jak je uz veliky, jestli jiz neco zvatla, kdo z Plknova byl ranen nebo padl a byl jako na novem svete. Rozka vzpomnela Hulavy. "Ano, s nim jsem byl u jedne setniny," vypravoval Capa. "Delali jsme litok. Rusove nas pfivitali pekelnou palbou. Tehdy nas ani polovicka nevyvazla se zdravou kuzi. Hulava tarn take zustal s prostfelenymi prsy. Vi¬ del jsem jeho mrtvolu a neubranil jsem se slzam... ." Rozka dojmutim take zaslzela. *
*
*
Na vanoce byl Capa skutecne doma. Chodil o holi a hodne napadal na nohu. Pfes to byl vsak nej st'astne j sim clovekem na svete. Zilt v pfesvedceni, ze uz ma valku za
— 74 —
sebou. Nohu obe to vat za vyvaznuti z valecnych utrap, to pfece stalo za to! Florys dochazival casto za nim do Plknova. Byl uz take u vojenske pfehlidky — t. zv. "musterungu" — ale pustila ho. "Ty chlape musis byti mrzak na dobro," smal se mu Capa. "Ale mas z pekla stesti. Jit do fronty, to nepfeju ani nejvetsimu nepfiteli." Jednou pfinesl Florys Capovi zajimavou novinku: "Ten nas Bobek se ti bude vdavat!" "No — a koho si bude brat?" "Coz to neuhadnes? Kolegu Kiliana. Ten to take chytl — takoveho trpaslicka si vezme." "'A co ho to napadlo?" "Inu napadlo. Tenkrat, kdyz jste rukovali a my jsme byli s Kilianem tady u vas, byl nas Bobek naramne dojmuty. Plakal pro Kiliana a tomu se to velice libilo, ze ta¬ ky nekdo pro nej place. Kdyz jsme pfisli domu, sel Ki¬ lian Bobka vyprovodit az k bytu. Dali si tarn po puse a Bobek pozval Kiliana, ze mu uvafi trochu caje. Kilian si myslel, ze uz tfeba z vojny nepfijde a tak chtel jeste na¬ posled trochu uzit sveta. I ten Bobek byl mu tenkrat do¬ bry. Sel k ni do jejiho pannenskeho bytu, cajovali tarn, pak se pusovali, no a zustal u ni az do rana. Ze se nemodlili, to snad uhodnes. Pater Vyklouz si povidal: At' uziju ta¬ ke trochu sveta — a katastrofa byla hotova. Mala je v ji¬ nem stavu a ted' pise kazdy den Kilianovi na vojnu, aby ji nepfipravil o chleba a vykonal svou cestnou povinnost. To pfece je jasne — aby si ji vzal dfive nez se ji narodi maly Kilianek." * * * "0 fasajnku" (na ostatky) se v Chrbtovicich sku¬ tecne slavila svatba ucitele Kiliana s "malou" industrialkou cili Bobkem. Ale byla to svatba s pfekazkami. Zenich pfijel jako vojak z vojny na tfidenni dovole¬ nou, kterou si vymohl za ucelem valecneho shatku. Za valky byly totiz takove shatky na honem vojakum povoleny. Kilian vyhovel ustavicnym prosbam "male", aby ji nenechaval v hanbe, ze by byla zbavena sluzby atd. Pfi-
— 75 —
jel tedy do Chrbtovic s umyslem ozenit se s Bobkem. Ale kdyz svou pfisti malinkou zenu zase po delsi dobe uvidelr rozlezelo se mu to v hlave a chtel desertyrovat, nikoli vsak od vojska, nybrz k vojsku. V den urceneho shatku rano utekl z Chrbtovic na nejblizsi nadrazni stanici s umyslem, ze sedne do nejblizsiho vlaku a pojede ke svemu pluku. Zatim z disperace pil jed¬ nu ctvrtku vina za druhou. Vlak pfijel a odjel, ale Kilian v nadrazni restauraci popijel statne dal. Zatim pfijela si pro neho oklamana nevesta, nalozila si mileho zenicha, na mol zpiteho, do vozu a odvezla pfimo do kostela v Chrb¬ tovicich. Zavolala pana farafe a ten snoubence st'astne oddal. Zenich snad ani o torn nevedel, ponevadz sotva stal na nohou. XXII. Opadalo listi se stromu, narostlo znovu a zase opadavalo, ale pf edpoved' nemeckeho cisafe Vilema, ze bude po valce, se dosud nesplnila. Capovi se zatim rana na noze zavfela a zahojila. To by byla pekna vec, ale horsi bylo, ze mu vyprsela pulrocni dovolena a ze se musil znovu pfihlasiti ke kadru sveho pluku. A tarn ovsem si ho beze vseho zase ponechali a oblekli znovu do vojenskeho munduru. Pfi louceni Capa delal doma hrdinu a pfedstiral az napadnou veselost. Ale jak mu bylo uvnitf, to nikdo ne¬ videl. Znal uz utrapy a hruzy valky a vedel tedy, do ceho jde. Snad se utesoval, ze zase nejakou st'astnou naho¬ dou ze vseho vyvazne. Aspon panicku, ktera utirala slzy s oci, tesil: "Neplac, Rozko, za dva mesice nej dele mne tady mas zas! Ja uz jsem pfece stara para a znam mapu!" A bylo mu ji srdecne lito. Poceloval ji i synka a s bafochem na zadech vykrocil z domu k nadrazi, pfes ho¬ dinu cesty vzdalenemu. Zena s ditetem v naruci vyprovodila Capu pfed dum. Dale ho nevyprovazela na vyslovne pfani Capovo, ze bjto byla pro ni s ditetem v naruci zbytecna namaha. Byl stale samy zert a smich, ale kdyz pfechazel le-
— 76 —
sem kolem Chrbtovic k nadrazi , ohledl se zpet k Plkno¬ vu a hlavou mu proletela myslenka: "Zdali pak jej jeste jednou uhlidam? A zenu a syn¬ ka?" Zapalil si na to cigaretu a pfidal do kroku. Na nadrazi vsedl resignovane do vlaku a jel do Bma, kam zatim pfesidlil kadr tfetaku. Rakouska vlada jej pfelozila z Kromefize do Bma za trest, ze Kromefiz jevila malo nadseni pro valku a tfet'aci rovnez. Ve vlaku jiz Capu opustila stisnenost. Sesel se tarn s vojaky, bud' narukujicimi nebo jedoucimi domu na do¬ volenou. Vypravovali si o utrapach valecnych a sdelovali si rady, jak nejlepe se jim vyhnouti. Zpravy z bojiste pfinaseli vojaci docela jine, nez jake rozsifovala korespondencni kancelaf rakouska a v novinach. "Kdyz pisou noviny," sdeloval docela hlasite, ze to cele kupe slyselo, starsi vojak, "ze jsme se odpoutali od nepfitele, to znamena, ze nas Rusi hnali aspon tyden zpet. A kdyz zarovnavame bitevni caru, to nasi utikaji aspoh ctmact dni zpet." "Clovece, nemluvte tak hlasite," napominal vojaka jeden civilista. "Jak pak, kdyby vas nekdo slysel?" "Nu, a co myslite, ze by se mi mohlo horsiho stat, nez jit na frontu?" ptal se ustepacne vojak. "Hladovet tarn, nechat se zrat od vsi, kazdou chvilku se loucit se svetem — co pak jeste peknejsiho ma milovane Rakou¬ sko pro sve hrdiny? Takhle, jako ja mluvim zde, mluvi vsichni vojaci na fronte. I Nemci se uz najedli te slavy! Zavfit mne ? Bozicku, to by byla pro mne trefa! Tak by mne jen mohli poslat za trest do fronty. No a ja tarn za¬ se jedu z dovolene. Tak co bych si daval zamek na hubu? To jen vy civilisti musite byt pekne po tichu. My na fron¬ te zacneme kolikrat delat melu oficirum a ti maji co de¬ lat, aby nas uchlacholili. ' Bylo to na konci roku 1915 a jiz tehdy byla vojenska disciplina hodne uvolnena. V kasarnach byla jeste "vojna jako femen", ale v poli po cetnych "Riickcugach" by¬ li uz vojaci vojny syti. Ti, ktefi sli do pole jiz po kolikate, vnaseli do marskumpacek odbojneho ducha. Byli si
vedomi, ze jsou na torn hufe nez erarni kone, a ze valec¬ ne utrapy v poli jsou uz to nej horsi, co cloveka muze postihnout. Tak ceho horsiho by se mohli jeste bat? Zastfe leni? Bozicku, to bylo v poli neco tak vsedniho, ze se to¬ ho jiz nikdo nebal. Jiny vojak ukazoval omrzle prsty u nohou. Schvalne si na to zul botu. "Tak se podivejte," povida, "prsty mi nacisto ufezali. Ale tfeba beznohy, musim jit na frontu zas" Capa mel nejvetsi strach ze zimy. Nedovedl si pfed¬ stavit, jak by mohl spati na snehu zabalen pouze pfikryvkou, hladov a k tomu jeste ve stalem nebezpeci zivota. A pfece vedel, ze ho tyto pekelne pfimo utrapy valecne neminou. Jel resignovane ke kadru. "Tarn se prave chystala do pole nova "marskumpacka" a jiz tfetiho dne po naruko¬ vani byl Capa pfidelen k ni. Sotva se v Bme poohledl a jiz odjizdel znovu na ruskou frontu, odkud ho ani ne pfed celym rokem dovezli raneneho do Vidne. Biskup Huyn dal marsce sve pozehnani, posvetil jeji zbrane a nadsenym proslovem nabadal vojaky, aby statecne bojovali za <jisafe pana. Padnou-li na "poli cti," nebeska blazenost je nemine. Brnensti Nemsi sileli nadsenim. Ovsem jen ti, co zustali doma za kamny. Na pozdrav "marskam" fvali: "Heil, hoch, nieder mit den Russen" a podobne. Ceske pluky odchazejici z Bma do fronty na toto nemecke nadseni bud' vubec neodpovidaly, nebo nanejvys nektery vojin vojny syty na takove nadsence zlostne zahoukl: "Pojd' ty tarn s nami, ty hovado! Tobe se to tu pekne kfici. Ale nechat te hladoveho zrat vsim a prskat na tebe granaty, vsak ty bys zkrotl!" Ale ani takovato ledova sprcha ne¬ mecke nadseni pro valku neochladila. Nemci byli jisti, Ze valku museji vyhrat a uz na schuzich a v novinach vefejne rozhlasovali plany, jak potom se "zradnymi" Cechy zatoci Capa sel zprvu do marsky resignovane, ale kdyz ty¬ to hnusne komedie pfi svem odchodu na lidska jatka vi¬ del, zalomcoval jim vztek a nenavist. Sliboval si v duchu.
— 78 —
ze ucini vse, cim by nadeji Nemcu mohl mafiti. A nena¬ vist v nem rostla den ze dne. ' Sotva pfisli na frontu, bez odpocinku a bez menaze hnali vyhladovele "tfetaky" do utoku. Tehdy totiz fronta rakousko-nemecka opet silne zakolisala a zoufalym odporem mela byti udr^ena aspoh v mezich, aby nemohla byti prolomena. Z marsky, se kterou tahl do pole Capa, nezustala ani ctvrtina. Byla Rusy zmasakrovana a rozehnana. Jen silenym utekem zachranily se jeji zbytky, jez se pfipojily k utikajicim jinym plukum. Capa mel dobre nohy a nejlepsi vuli spasit se utekem. Mel stesti, ze zustal mezi zivymi a snad i ze zustal nezranen, ponevadz v teto bitve mnoho ranenych ziistalo lezet v poli neosetfenych a tarn v krutych bolestech zahynuli. Capa se snazil vsemozne nejak se ukryti a pak se pronasledujicim Rusum vzdat a jiti do zajeti. Ale neby¬ la k tomu jednak vhodna pfilezitost, jednak mel obavu, kdyby ho dopadli divoci kozaci nebo Tatafi, ze by ho jednoduse zabili. Nebylo kratce casu na pfemysleni a tak vsichni ja¬ ko stado, pudem sebezachovani hnani, utikali vpfed, odhazujice pusky, tomy, naboje a vsecku pfi tez. Chleba neodhazovali, ponevadz ho jiz pfes tyden nefasovali a vubec zadnou menaz ani nevideli. Zivili se jen jako diva zvef, co kde se dalo urvat, tfeba to byla syrpva fepa nebo syrovy brambor. Oddechli si teprve, kdyz po nekolikadennim silenem uteku ztratili Rusy z dohledu. Rozebehli se po halicskych dedinach, jiz nekolikrate vojskem dukladne vydrancovanych, a bud' za penize, za hodinky nebo vyhruzkami vynutili si nejake sous to, ktere jako hladovi vlci hltave po¬ jidali. Capa mel stesti, ze pfisel k pfevracenemu vozu od utikajiciho trenu. Nekolik vojaku ho nadzvedlo a naslo pod nim hromadu komisarku, na nez se vrhli jako dravci. 1 Capa jeden uchvatil a hned se do neho zahryzl. Tak mu v zivote jeste zadna lahudka nechutnala, jako tento komisni kukuficny chleb.
.— 79 —
XXIII. Ve vseobecnem zmatku po zastavenem uteku byly rozprasene oddily znovu formovany. Ze zbylych "tfefaJku" dostalo se nekolik vojaku k yidehskemu pluku t. zv. "dajcmajstru." Mezi nimi byl i Capa. "Dajcmajstfi" byli sice videhsky, ciste nemecky pluk, ale pfece byl u nich pro ceskeho vojaka pobyt snesitelnejsi, nez u mad'arskeho pluku, kam se dostalo tez mno¬ ho ceskych vojaku, ktefi si tarn vytrpeli prava muka, ne¬ bot mad'afi byli ve valce bestie vubec, ale na Cechy a Slovany vsech narodnosti zvlast'! Nove uspofadany pluk "dajcmajstru" pfisel si pak prohlednout hejtman. Kazal vsem nove pfidelenym voja¬ kum vystoupiti a sefadit se zvlast'. Sel potom kolem nich, prohlizel si kazdeho zvlast' a tazal se na narodnost, nekterych i na zamestnani v civilu. U Capy se zastavil a nejak napadne si ho prohlizel. Zeptal se ho na narodnost i zamestnani. Kdyz fekl, ze je ucitel, usmal se hejtman a vybucM nahle: "A ich weis schon Herr Lehrer Tucapsky von Plknou, nicht wahr?" Capovi se teprve rozsvitilo v hlave. Dustojnik pfipadal mu jaksi znamy, ale ponevadz byl nyni vousem zarostly, nemohl ho poznati. Ted' teprve poznal barona Baumgartnera, ktery byl v Plknove na manevrach, ale tehdy byl jeste nadporucikem. "My jsme pfece stafi znami," pokracoval nemecky hejtman. "Vase pani nam v Plknove vafila, neni-li prav¬ da? A pfed lety za svobodna — Fraulein Rosa se tehdy jmenovala — slouzila v nasi rodine ve Vidni. No also", usmal se znovu hejtman. "Jaka nahoda! Vy umite nemec¬ ky, pravda?" Capa pfisvedcil, ze ne sice perfektne, ale ze se muze domluviti. Hejtman obratil se na sikovatele jej provazejiciho a fekl mu usecne: Ten muz bude mym ordonancem a pro vsecky vojaky, ktefi neumeji nemecky, bude mi delati
— 80 —
tlumocnika, rozumite? Postarejte se o to, aby mi byl sta¬ le na blizku!" A pokracoval v prohlidce dalsich vojaku. Capa byl touto nahodou zfejme pfekvapen a ne ne¬ pfi jemne. Na vojne kazda znamost byla dobra. A zvla¬ ste, kdo mel protekci u komandanta, o torn se fikalo, ze "ma kliku". Znamenalo to, ze zadna nepfijemna a nebezpecna sluzba na neho nepfipadne. A kdo se mohl ulejt za ordonance, to byla zvlast' vyhodna sluzba. Neb dustojnici a kancelafe vubec byli vzdy dobfe "dekovani" a za vetrem, ze byli takfka z dosahu doternych stfel a vlastne tedy mimo nebezpeci. Kdyz bylo po pfehlidce, byli vsichni ostatni vojaci umisteni v zakopech, jen Capu odvedl sikovatel do zvla¬ stni, dobfe kryte podzemni diry hned vedle "dekunku" pro dustojniky. K hejtmanovi mel Capa jen nekolik kro¬ ku hlubokym zakopem, takze mohl k nemu dochazet, aniz by musil vy strcit hlavu ven, coz na fronte bylo spojeno vzdy s nebezpecim. Hned prvniho dne zavolal si hejtman baron Baumgartner Capu do sveho "dekunku". Byla to asi ctyfi metry dlouha a tfi metry siroka jama, hodne hluboka, nahofe kryta tramy a fosnami, na nichz bylo nanoseno drnu a hliny skoro na metr vysoko. Tak, ze kdyby byl i granat spadl pfimo na stfechu zakrytu, byl by ji asi nepror^zil. Capuv "dekunk" nebyl tak dukladne vystaven, ale mel take dfeveny strop, ktery skytal dosti bezpecnou ochranu pfed pfilis dotemymi stfelami. Hejtman mel ovsem svuj likryt pohodlneji zafizeny. Mel tarn z mechu a travy vystlane "sofe" pokryte tfemi hounemi, v koute stal primitivni stolek, urobeny z vysazenych dveri. Take z nejakeho domu vysazene dvefe zakryvaly vchod do zakrytu. IT stolku byla na kamenne podezdivce mechem vystlana lavicka. Nemohlo se ovsem fi¬ ci, ze je to salon, ale celkem byl to utulek dosti pohodlny' proti zakopum prostych vojaku, ktefi zde lehali na, vlhke hline a musili casto odtud vylevat vodu. Mel-li nektery' vojak kus prkna nebo hromadu chvoji, aby mohl lezet ponekud vyse, byl st'asten a pokladal svuj utulek za luxusni zafizeni.
— 81 —
Take Capa si svuj likryt upravil co nej pohodlneji a liboval si, jak se mu to krasne bydli. Hejtman Baumgarten uvital Capu velmi kamaradsky. Popleskal mu na rameno a fekl mu s usmevem: "No tak, vy jste mi poskytl pohostinstvi u vas v Plknove, ja vam jej musim oplatit zde v mem palaci. Jak se vam u mne libi?" Je to zde dosti slusne," fekl Capa, "ale dovolite-li, ja vam vas salon jeste trochu upravim, aby byl jeste pohodlnejsi a bezpecnejsi. Hlavne, aby dvefmi netahlo. Hned zitra pujdu neco hledat." "Jen se zbytecne moc nenamahejte," smal se hejt¬ man. "Zitra nebo pozitfku nas odtud vyzenou Rusi anebo my zacnem postupovat proti nim a musime salon opustiti. Ja nevim, kolikaty pfibytek v zakopech uz tohle je. Ale pockejte, pfece se slusi, abych hosta vycastoval." A hejtman vytahl z podpfikryvky sveho "kanape" lahev kohaku a lahev rumu. Na primitivni polici u stropu mel nekolik krabicek cigaret, sardinky a salam. To vse¬ cko hejtman snesl na stul a vybidl Capu, aby se pranic nezinyroval a pil, jedl a koufil, co mu chutna. "Odlivky, vidlicky a noze nemam," fekl hejtman humome, "musime pit pfimo z lahvi a jist rukama. Po¬ ckejte, kapesni nuz mam, ten nam na salam pfece staci." Capa se zprvu ostychal, ale cim vice oba pili, tim nalada byla ruzovejsi a hovor nenucenejsi. Vzpominali oba na Plknov a hejtman si liboval, jak tarn pohodlne by¬ dlel a dobfe jedl. "Tady bychom tak potf ebovali vasi pani, aby nam tu vafila, co myslite, pane uciteli?" smal se hejtman. Bylo by nam tu take vesele ji. Vsak pockejte, zitra nebo pozitf¬ ku si sem pozveme nejake fes devce! V meste asi hodinu odtud za fronton je takovych milosrdnych sester cela ar¬ mada. Tahnou se za vojskem jako hej no vran. 0 jedne tarn vim, ta je jako Madonna. Uz jsem se s ni bavil neko¬ likrat. V noci si ji dovedu sem a pobavime se s ni oba." "Ja ne, pane hejtmane, ja mam doma zenu," namital Capa. "Co zena, ta o torn nebude pfece vedet A co se mu-
— 82 —
ze stat? Leda ze se clovek dostane na cas nekam do nemocnice!" Lahev kohaku byla jiz vypit a, a hejtmanovi se zacal plest jazyk. Vypravoval Capovi, co uz za valky zazil, hla¬ vne kolik veselych noci prohyfil a kolik zenskych uz mi¬ loval. "To byste nevefil, jak ted' za valky zenske spustly," blabolil uz^tezkym jazykem hejtman. "Samy za vojaky lezou. A jsou to panicky a slecny z nejlepsich rodin! Ale neni ted' skoro rozdilu mezi prostitutkou a pofadnou ze¬ nou nebo slecnou." To mate vsecko jednu pakaz. Kolikrat je takova "valecna vdova" jeste horsi nez femeslna prostitutka." A hejtman vypravoval nehledanymi slovy a licil sytymi barvami sva milostna dobrodruzstvi na voj¬ ne. Nekdy byly to hotove orgie, prave starofimske bac chanalie. Capa byl uz silne napily, vetsinou jen trpne poslouchal vypravovani sveho pfedstaveneho, ale pfece jen odporoval, ze je to svinstvo, mravni spoust a ze zvlaste zenaty clovek nema se ani na vojne tak spustit. "Co?" rozciloval se hejtman. "A co ma vlastne vo¬ jak? Zerou ho vsi, malokdy se pofadne naji a napije a kdyz se mu naskytne takova pfilezitost, proc by ji nevyuzil? Zitra nebo pozitfku vas rozplesti granat jako zabu nebo vam srapnel utrhne hlavu a kdo vam co da za vasi mravni zachovalost ? Clovek musi hledet uzivat, dokud SB to da a co se da. Ja, mein lieber, to je nova moralka val¬ ky." Teprve k ranu ulozil se hejtman na sve Zahofovo loze a Capa odesel do sveho "dekunku," aby se take vy¬ spal ze sve opicky. XXIV. Ruska ofensiva byla vysilena. V ruske armade na staval znenahla rozklad, jehoz Nemci a z jejich navodu : Rakusane d'abelsky vyuzivali tak zvanym "sbratfovanim* Obe nepfatelske fronty se takfka dotykaly. Ale palba ustala, lee jen ojedinele, vice pro zabavu nez doopravdy, tu a tarn nekdo na te ci one strane vystfelil. Rusti a Ra
— 83 —
kousti vojaci pokfikovali na sebe ze zakopu. Nekde se dokonce i domluvili a chodili si pfed zakopy ke studance pro vodu s te i one strany. Nikdo po nich nestfilel. Pozde¬ ji si rakousti vojaci s ruskymi vymehovali tabak, cukv, slaninu nebo potraviny, jichz byl na te ci one strane nedu* statek. Take rakouska armada byla zdecimovana a vysile¬ na. Po dlouhem stradani, vysilujicich pochodech a ustupech, ktere se casto zmenily ve zmateny utek, pfi nedo statku a hladu byli rakousti vojaci nesmime radi, ze §i mohli delsi dobu v zakopech odpocinout. Train jim sem tarn dovazel trochu jidla a rumu, takze nektefi vojaci by¬ li aspoh trochu uspokojeni. Zertovali, hrali v karty, a bavili se, jak mohli, aby zapomneli na sve mile doma a na svizele valky. V zakopech uz bj^li dosti pohodlne zafi¬ zeni a byli tarn ji2 takfka jako doma. Zvlaste dustojnikum vedlo se tehdy naramne dobfe. "Fasovali" daleko vice nez muzstvo, meli dostatek lihovin, konserv, kufiva a slaniny, necitili proto vlastne velkeho nedostatku. Penez meli nadbytek a nebylo kde je utratit. V noci chodivali do nektereho vetsiho stanu za frontu, kde byly cele armady nevestek, provazejicich armadu vzdy, kdykoli palba umlkla nebo byla jen mensi pfestfelka. Tarn se hyfilo a pofadaly hotove orgie. Hejtman Baumgarten v dobe klidu pravidelne odchazel nebo se dal dovezt vojenskym autem do blizkeho mestecka za frontu, kde se zilo naramne vesele. Byl Ca¬ povi naklonen a byl by jej rad vzal nekdy s sebou, ale obycejneho pesaka — Capa nemel vubec zadnou "sarzi" — zavest mezi dustojniky, to nebylo die bezneho mravu v rakouske armade pfipustno. Jednou vsak si dovedl v noci, uz vlastne k ranu, do sveho "dekunku" hezkou spolecnici. Byl tehdy nality, jak zakon kaze. V zakrytu si svou odalisku usadil na sve pri¬ mitivni loze, sluha mu musil nacepovat lahev kohaku, otevfiti krabicku cigaret a hostit oba vsim, co bylo v zasobe. Pili a koufili oba, ac hejtmanova kraska byla vlast¬ ne uz opila.
— 84 —
V torn si hejtman vzpomnel na Capu a poslal si pro neho do jeho "dekunku", ktery byl jen asi dvacet kroku vzdalen. Capa pfisel rozespaly a byl zfejme pfekvapen, vida v hejtmanove podzemnim "salone" slicnou damu. "Servus, kantore," pfivital Capu hejtman tezkym ja^ zykem. "Abys vedel, ze te mam rad, pfivedl jsem ti dnes tohoto andilka. Tu mas, napfed se na to napij, zakuf si a pak se spolu bavte. No, dejte si hezkou pusu!" Damicka se duverne zasmala, vzala Capu okolo krku a naspulila rtiky k polibku. Capa se vsak odvratil. Hejtman se hlucne zasmal. "To je dobre, kantor sfc zenskych boji a je pfece zenaty chlap!" "Pane hejtmane," fekl Capa vazne a se zfejmym opovrzenim, "ja mam doma svou zenu a bylo by to ode mne spinave, kdybych se ji stal nevemym a zahodil se s nejakou pobehlou holkou!" Hejtman Baumgarten se opet hlucne zasmal, a opi^ lym hlasem vykfikoval: "To je dobre! On chce byt vernym svoji zene! Rozce, pravda? Jestli pak vis, ty hloupy kontore, ze tvoje zena slouzila u nas ve Vidni?" "U vas, pane hejtmane? Vy tedy —" "Ano, tedy," nenechal hejtman Capu domluvit, "ja tedy, ano, tvou zenu, frajlajn Rosa, moc dobfe znam je¬ ste za svobodna." A hejtman se pfi torn cynicky usmi¬ val. "Ja tvou zenu Rosu znam od hlavy az k pate. A abys to vedel, ty trumpeto, mel jsem se s ni dobfe i u vas v Plknove o manevrach." "To nem pravda, vy si ze mne delate blazny," zafval jako sileny Capa. "Neurazejte moji zenu, nebo vas na miste probodnu!" Hejtman se nepfestal vysmesne usklebovat a tez¬ kym jazykem pokracoval: "No, tak to neni pravda! Rozka byla fes devce a dala se moc brzy zkrotit. To jsem nebyl jen ja sam, ktery se s ni pekne pobavil. Ona ochotne a rada poslouzila i mym kamaradum " J'Vy jste opily a nevite, co mluvite," v nejvetsim rozcileni , jako raneny lev fval Capa. "No, kamarade, trochu jsem dnes pfebral, to je prav-
— 85 —
— 86 —
mitivnimu zpusobu hospodafstvi. A ku podivu! Nase ho¬ spodaf stvi se Rusum nelibilo! "Nac se tolik mofit na poli ?" fikali. "K cemu tarn sta¬ le vozit hnuj, nac tolikrat orat, vlacet, a valet? To my u nas v Rusku vsecko nedelame!" 2e take prave proto pozemky v Rusku mene urody davaji, tomu nechteli Rusove rozumet. Jinak zili u nas rusti zajatci v nejpfatelstejsim pomeru s domacimi lidmi. Zvlaste po devcatech byli jako posedli. A kdyz si nenamluvili svobodne devce, byla jim dobra i takova "valecna vdova", ktera mela muze na voj¬ ne. V torn ohledu byli vsichni vojaci stejni, i nasi. Zvlaste ve mestech, kde bylo vojsko ubytovano, byla v torn ohledu hotova mravni spoust'. "Valecne vdovy" po zivych muzich na fronte vydrzovaly si sve vojaky, casto docela mlade hochy. A nestydely se ani pfed svymi vlastnimi detmi Take v Plknove bylo veselo, jakmile tarn pfisla cela ceta zajatcu na hospodafske prace. Rusove byli pfideleni do jednotiivych selskych statku. Hospodaf neb hospodyne vyplaceli jim jen docela nepatmy poplatek a stravovali je. Byl-li takovy zajatec pficinlivy a rozumel-li a chtel-li pracovat, byla to velice levna pracovni sila. Ve statcich, kde zustavaly jenom zenske, byli zajatci velmi vitani. Jaky div, ze se casern se zenskymi sblizili a vykonavali pak vsechny funkce hospodafu. Na pozemcich plknovskeho velkostatku pracovala ce¬ la ceta italskych zajatcu, velmi veselych hochu. Podvecer se vzdy sesli na navsi a zpivali lahodne pisne italske, doprovazejice zpev na nekolika mandolinach. Z prvu jim domaci lide naslouchali jen zpovzdali. A pochvalovali si, jak ti Taliani umi pekne zpivati. Pozdeji sedavaly s nimi nebo staly okolo nich deti a pak jiz i dev¬ cata, ba i starsi zeny. A kdyz se s Italy casern mohly do¬ mluvit, bavivaly se s nimi a byvalo v podvecer i v noci v Plknove vzdycky veselo, zvlaste u skoly, kde sedavali ital¬ sti zajatci kolem zahradky a na schudkach a zenske ko¬ lem nich.
— 87 —
Novy nabozny fidici Papezik byl valecnym obilnim komisafem a jezdil na rekvisice po celem okrese. Vzdy v pruvodu nekolika ozbrojenych vojaku pfisel do statku, vy ptal se na zasoby obili a kdyz mu sedlak nebo selka ohlasili male zasoby, dal vojaky prohledavat pudy, sklepy, stodoly, chlevy, ba i ve hnoji, i v zachodech hledali ukryte potraviny . .. Nekdy nasli, casteji vsak ne. Lide si ume li cim dale, tim lepe vynalezat bezpecne skryse. A pan fidici Papezik, proklinan lidmi, konal tuto "vlasteneckou" praci pro Rakousko rad a velmi horlive. I valecne pujcky shanel mezi lidem, vychvaloval, hrozil i udaval, kdo nechtel upsati nebo nabizel malo. Obycejne chodil do cizich, vzdalenejsich obci, kde ho lide neznali a k nimz nemusel miti zadnych ohledu. Tak se to za valky praktikovalo. A byli ucitele, ktefi ze strachu, aby take nemuseli na vojnu, delali rakouske vlade opravdove draby . . . Mezi takove patfil i plknovsky fidici Papezik. Byl malokdy doma, skoro stale chodil po rekvisicich a v ci¬ zich osadach take byval na noc. Kdyz shanel rekvisice, nemusel ve skole ucit a proto take byl tak horlivym. Pani fidici Papezikova, kterou si musel Papezik vziti pro andelickovu aferu, o ktere bylo jiz vypravovano, ne¬ mela manzela ani dost malo rada a bylo ji prave mile, ze nebyl doma a jezdil po svete. Byla to zaletna panicka, za kterou uz pfed valkou lezli chlapci oknem, kdyz pan fidicj nebyl doma. A ted', kdyz tu bylo tolik mladych a hezkych valecnych zajatcu, bylo ji to dvojnasob vhod. Vada neplodnosti, ktera by jinou zenou byla proklinana, ji byla prave vhod. Zajatci, italsti i rusti, byvali ve skole jako do¬ ma. Take pani Capova bydlela ve skole, a to na opacne strane chodby. I za ni chodili zajatci i domaci chlapci, kte fi nebyli prave na vojne, jako do vefejneho domu. Casto se tarn provadely hotove orgie. Pozdeji zpivali totiz zajatci i ve skole. Obe panicky jim vystrojovaly a castovaly je, tancili s nimi, pili vsichni vino, slivovici a co vubec bylo. A kdyz byli uz vsichni hodne rozjafeni, dochazelo k orgiim.
— 88 —
Dozorcem nad italskymi zajatci byl desatnik, sedlak odnekud z Hane, zenaty, starsi jiz clovek a docela ne hez¬ ky. Ten se pozdeji dokonce ubytoval u pani Capove, byl u ni na stravu ,chodival casto i v civilnich satech jejiho manzela, ktery byl na fronte. Tykali si vzajemne s pani Capovou, casto se i pohadali, ale vzdy se zase udobfili. Desatnik totiz na svou docasnou "manzelku" zarlil a kdyz se dozvedel, ze obdafila pfizni nekoho jineho, chtel ji i nabit. . . Capa konecne pfestal z pole psat a jeho znami, ktefi s nim slouzili u jednoho pluku, pfinesli zpravu, ze padl. Je¬ den dokonce tvrdil, ze ho videl jak jej hazeli do spolecneho hrobu. Granat pry mu urazil hlavu . . . Na pani Capovou tato zprava nijak bolestne neucinkovala. Pfed lidmi uronila sice na oko nejakou slzicku, ale jinak cele dny zpivala, smala se a zertovala. A pak teprve se bavila se zajatci den co den. "Vsak su vdova," fikavala, kdyz ji nektera starsi zena napominala, ze se to na ni neslusi, ze zahazuje sebe, muze i dite. "Mam snad pofad plakat? Je to za jedny penize — muze uz tim nevskfisim! Vsak on jich na vojne jiste take mel vie. Vsichni muzsti jsou stejni," fikavala na svou omluvu pani Capova. Ze skoly staval se cim dale, tim vice nevestinec. Po dedine se uz nefikalo "skola," nybrz — "dum lasky." Aby Capove nepfekazelo doma dite, dala je k sestfe, ktera byla bezdetna a vzala si sestfino devcatko za vlast¬ ni. Tak byla pani Capova uplne volna, jakoby znovu svo¬ bodna. Pozdeji sla k jednomu ovdovelemu bohatemu zidovi za hospodyni. Ale ani tarn dlouho nevydrzela. Utekla mu ac ji prosil, aby u neho zustala, ze ji poruci vsechen majetek, az umfe. Nasla si sluzbu v hotelu. Vypomahala v kuchyni a delala pokoj skou. Hosty umela bavit, jak se na "hodnou" pokojskou slusi.
— 89 —
XXVL Capa teprve kdyz se dal na utek k ruskym zakopum, uvedomil si celou hruzu sveho strasneho cinu. "Zavrazdils cloveka," opakoval si cestou nekolikrate. Ale vzdy v nem zase vzplala bezmezna nenavist k tomu cloveku, ktery mu drze vypravoval tak hrozne veci o je¬ ho zene. "A coz kdyby to nebylo pravda?" I tato myslenka se mu stale neodbytne vtirala v mysl. "Coz jestli vse to vypravoval v opilosti a nevedel vubec, co mluvi? Ale ne, ne, je to zlosyn! Slechtickym zhyralec, ktery je vseho scho¬ pen. A proc to vypravoval vse pfed tou nevestkou? Musi o tech strasnych vecech vedet i tfeti osoba a k tomu je¬ ste takova? Ale co potom s Rozkou? Muze s takovou ze¬ nou jeste dale zit? Zastfelim ji take, umihoval si Capa v hroznem dusevnim boji, ktery prozival. "Ale co potom bu¬ de z naseho ditete?" Tato otazka ho nejvice palila. Zenu i sebe dovedl by zastfelit. A kdo potom postara se o je¬ jich nevinne dite? Tyto otazky mu vifily hlavou, kdyz — nedbaje stfelby — odhodlane kracel k ruskym zakopum. Nebezpeci, ze by mohla nektera stfela ho zasahnout, vubec ho nedesilo. Bylo by to pro neho vlastne vysvobozenim. A s rakouskou armadou pfece utikat nemohl. Coz kdyby se na¬ hodou prozradilo, ze on zavrazdil hejtmana Baumgartena? Pak by ho jiste neminul provaz! "2ivot je v sazce tak jak tak," polohlasem sam k so¬ be mluvil Capa. "Zastfeli-li mne Rusove, bude to pfece lepsi, nez kdyby me povesili Rakusaci!" Pfi torn byl jiz jen na dostfel od ruskych zakopu. Ne¬ mel zadne zbrane s sebou a blize se k zakopum, zdvihl obe ruce vzhuru na znameni, ze se vzdava. "Stoj!" ozvalo se ze zakopu: "Co jsi, Cech ci Mad'ar, ci German?" "Cech." "Pochodz do nas," ozval se opet hlas z ruskych zako¬ pu. A Capa jiz pfelezal dratene pfekazky, nedbaje, ze si o ne trha odev.
— 90 —
Vyptali se ho na silu a polozeni rakouskeho vojska a pak nastala dlouha cesta do stfedu Ruska. Ac utrapy nekonecnych pochodu byly velike, Capa je snasel docela ochotne. Celkem byl ke vsemu tomu, co se s nim delo, apatickym, byl vsak pfece jen spokojen, ze z hrozne situace vyvazl bez pohromy. Zachranil sice jen holy zivot, ale uz vrozeny cloveku pud sebezachovani pfece jen byl silnejsi, nez vsechna ta bolest, kterou s sebou nesl v srdci do ruskeho zajeti. A pak s nim osud hazel jako s micem. Projel a prose! kfizem krazem skoro cele Rusko. Byl az na cinskych hranicich, hned zase v Sibifi. Pracoval v tovame jako nadenik, pak jako kovodelnik v tovame na stfelivo. Nato se dostal k velkostatku, kde oral, kopal, sekal a mlatil. A ko¬ necne se pevne usadil v uplne ztracenem kraji v male to¬ vame na zpracovani dfeva. Byla to vlastne parni pila, kde se fezala prkna. Ale byli tu i femeslnici, ktefi z prken hotovili primitivni selsky nabytek a polni nafadi. Capa tu zpocatku jen vypomahal, delaje docela obycejnou nadenickou praci. Pozdeji uz fezal prkna sam a pak jiz take hobloval a pracoval s femeslniky. Dobromyslni Rusove se mu podivovali, jak muze ta¬ kovou praci delat, kdyz se ji nikdy neucil. A kdyz se Ca¬ pa casern zapracoval, pfedcil vykonnosti vsechny ostat¬ ni. Majitel zavodu byl take na vojne. Zavod vedla pani s dcerou, svobodnou, 221etou divkou snive, samotafske povahy. Matka mela zkusenosti, ktere nyni uplathovala, jak se dalo. Dcera vedla vice jen kancelaf, ale bylo na ni vi¬ deti, ze ji prace ta netesi, ponevadz nemela ani za mak obchodniho ducha. Teprve po delsi dobe prozradil se Capa, ze je vlastne ucitelem. Soha, dcera, jak to uslysela, hned navrhla Ca¬ povi, aby ji vypomahal v kancelafskych pracich. Nebylo jich sice mnoho, ale ji se to zamestnani vubec nelibilo. Capovi zase vadilo, ze neovladal dobfe rustinu, zvlaste ne pismen. A tu se Soha ochotne nabidla, ze ho bude ucit rustine. Ale vyzadala si, ze zase Capa ji bude ucit cesky. Soha totiz by byla vecne jen sedela nad knihou, je¬ jiz byla naruzivou ctitelkou. Krasna literatura byla ji
— 91 —
vsim a proto take obchodni dopisy, ucty atd. tak nerada vyfizovala. Bylo ji tedy velmi vitanym, kdyz nasla zastani v Capovi. Capa se ucil rusky rad, jednak proto, ze toho potfeboval pro styk s domacimi lidmi, jednak take z toho prosteho duvodu, ze se chtel pfiuciti tak dulezitemu slovanskemu jazyku, jakym je rustina, aby mohl plynne cisti ruske knihy a noviny. Ale take Soha se rada od Capy pfiucovala cestine a litovala jen, ze nema ceskych knih, aby se je naucila cistL Capa ji vypravoval mnoho o ceske lit era tufe a Soha se mu pochlubila, ze cetla "Babicku" v rustine a ze se ji na¬ ramne libila. "Tu bych si chtela pfecist cesky," zatouzila Soha. Capa ji slibil, ze po valce, az se vrati domu, posle ji nejen ceskou "Babicku", nybrz i jine knihy, Jiraska, Ceoha, Nerudu, Bezruce atd. Casern se Soha s Capou docela spf atelili. Ale opravdu jenspfatelili, ze si svefili i sva tajemstvi. Soha prozradi¬ la Capovi, ze ma mileho ve valce, jako jeji otec, ktery byl za mladych let dustojnikem a proto musil take na vojnu. I jeji snoubenec byl jiz porucikem. Svefila se Capovi, ze ho ma moc a moc rada, ponevadz take pise basne a kratsi povidky. "A ja vefim," dodala s pevnou jistotou, "ze bude z neho jednou slavny spisovatel. Jen aby se st'astne vratil domu." A Capa ji povedel, ze je zenat, ze ma teprve prvni dite, ale ze je v manzelstvi nesfasten. Kdysi v podvecer sedel Capa se Sohou v zahrade a vzpominky na domov a zenu drasaly mu opet nitro. Vysel mesic, byla vlaha, carokrasna noc. Capa roztesknen slozil hlavu do dlani a sedel tak dlouho zaduman, "Co je vam?" tazala se ho Soha soucitne. "Vzpominate jiste na domov, na zenu a dite ?" "Ach ano, Soho, ale neco strasneho mi lezi na srdci a to mne jeste vice trapi —" "Nechci se vam vtirat," fekla Soha mekce, "ale coz — nesmela bych to vedet, co vas tak trapi? Svefte se mi
— 92 —
a jiste se vam ulehci. Sdilena bolest je pry polovicni bo¬ lest."^ Capa vztycil prudce hlavu, zahledel se na Sohu a ta¬ zal se ji vroucne: "A neodsoudite mne, i kdyz to bude strasne, tuze strasne?" "Myslim, ze neodsoudim, ponevadz vidim, ze strasne trpite," fekla Soha pfesvedcive a povzbudive. "Nuze tedy, Soho, ja jsem zabil cloveka!" prudce vy¬ buchl Capa "Zabil? Kde a proc?" "V zakopech, rakouskeho dustojnika, Nemce, proto¬ ze se mi pfiznal, ze byl svudcem me zeny." A Capa vypravoval Sone cely svuj zivotni roman, jak se do Rozky zamiloval, jak ji mel rad a jak byl straslive poboufen, kdyz mu hejtman v zakopech nabizel lasku nevestky za lasku, kterou mu poskytovala jeho, Capova ze¬ na, za svobodna i vdana.... "A to mne tak rozcililo, ze jsem hejtmana zastfelil z vlastniho jeho revolveru," dodal Capa. Soha byla ohromena a neodpovidala. "Tak vidite, Soho," fekl po chvili dojat Capa, "ze je to neco hrozneho a ze jsem vam to nemel radeji povidat! Ted' se budete stitit — vraha " A Capa se zoufale chytl za hlavu. "Ne, nebudu," pevne, ac vzrusenym hlasem, zvolala Soha. "Co jste udelal, je sice hrozne, ale docela spravne. Ja na vasem miste bych udelala totez." XXVII. Vichfice valecna doburacela. Na miste stareho Ra¬ kouska vyrostly nove narodni staty i nase republika Ceskoslovenska. Zakopy se vypradnily. Vojaci vraceli se do svych do¬ movu. Nektefi pfisli dravi, ale mnozi se zdravim podlomenym. A doma jiz byly cele zastupy mrzaku. Nebylo dedinky v Ceskoslovenske republice, kde by nebyla take cela fada padlych. Ty oplakavaly matky, deti, otcove a pfibuzni. Ti uz se nikdy nevrati Cela fada obci vystavela pamatniky odboje, na jichz
— 93 —
podstavci nebo v cele byla vytesana jmena padlych za svobodu naroda. Rusti legionafi vraceli se do vlasti po castech tepr¬ ve pfistiho roku po statnim pfevrate. Bylo to radostne shledani s milymi v osvobozene vlasti. Vzdyt ti nadseni hosi i otcove rodin, vstupujice do legii, nevedeli, budou-li se moci vratiti domu a nezustanou-li jako psanci v cizine. Take do Plknova a do Chrbtovic vratilo se jiz mnoho legionafu i zajatcu ze vsech front. Pfisel i ucitel Kilian, ktery nemohl sveho vlastniho synka poznat, jak byl uz veliky. Naposledy ho videl v pefince. Zena jeho zustala ovsem tak malinka, jak byla, ale pfi torn vzdy usmevava a vesela. Vratil se i postmistr Hulcky. Oba jako legionafi. Jen Florys zustal doma, ponevadz delal valecneho komisionafe. Tak se vyhnul vojne vubec. Ve sve funkci poci¬ nal si vsak velice rozumne, chodil sice na rekvisice, ale jen aby se nefeklo. "Toz co muzete, dejte, abychom neco sehnali, a co potfebujete, to si nechte schovane," rikaval, kdyz pfisel s vojaky na rekvisici. Nehrozil lidem, ani jim vsecko nezpfehazel, jak to delal plknovsky nabozny fidici Papezik. Florys mel take shanet valecne pujcky, ale fikal lidem: "Chcete-li co upsat, dejte, ale ja nedam nic." A proto si Florys zachoval dobrou povest, kdezto plknovskeho fidici¬ ho Papezika lide proklinali, ze je donutil upisovat valecne pujcky, na nichz mnoho pozbyli. Florys byl dosud svobodnym. fiikaval, ze uz to nestoji za to, zenit se. Zachoval si svuj humor a byl stale tim starym podivinem, jako vzdycky. Vsichni uz se vratili z front, z legii, ze zajeti, jen po Capovi nebylo ani pamatky. Az teprve ke konci roku 1920 jednou pozde v noci kdosi hlucne zatloukl Florysovi na okno ve skole, kde mel Florys svuj mladenecky pokoj. "Kdo je?" houkl do okna Florys, ktery uz spal a byl vyburcovan z nejlepsiho spanku. "Ja, Capa, jsi to ty, Florysi?" "To se vi, ze jsem," pfekvapene odpovedel Florys.
— 94 —
^Ale kde ty se tu, Capo, beres? Jsi to opravdu ty, nebo jen Capuv duch, jako v te Svatebni kosili?" "No tak — prosim te — otevfi a nedelej si ze mne hned na pfivitanou blazna," za dvefmi zahucel Capa. Florys otevfel a zustal stat jako ohromen. Pfed nim stal uplne vousem zarostly chlap v ruskem obleku. "Na mou veru, Capo, kdybych nepoznal tvuj hlas, myslel bych, ze je to nejaky lupic," vital pfichoziho Flo¬ rys, potfasaje mu rukou. "Tak pojd' dal, ja rozsvitim a musim se trochu obleci." Florys rozsvitil lampu, natahl si kalhoty, papuce a zimnik a postavil se pfed Capu s otazkou: "Clovece, kde se tady beres? Vzdyt te tady vsichni pokladaji za mrtveho! Mas hlad a zizeh, vid'?" "Hlad ne, ale zizeh. Mas-li cim. zatopit, vezu s sebou pravy rusky caj. Vodu a cukr snad sezenes — uvafime si trochu caje," nabidl se Capa. "To vsecko mam jako fadny mladenec doma, i slivo¬ vici. Hned zatopim," ochotne vyhovoval Florys hostovu pfani. Po tomto strucnem rozhovoru tazal se prvne Capa na zenu, co dela, ze hned pujde za ni do Plknova dale, jen co se trochu ohfeje. Jde z nadrazi pfes Chrbtovice a tu ze se nejprve zastavil u stareho kamarada. "Mily brachu, ty myslis, ze je tvoje zena v Plknove, vid'? Odkud jdes z nadrazi?" "Z Hradiste." "No, a tva zena je prave tam, v Hradisti." "Neni mozna — jak to?" "Inu to je smutna historie, mily hochu. Ale dobfe, ze jsi prvne pfisel za mnou. Ja ti aspoh vsecko mohu pravdive a upfimne povedet!" Sedeli tak pfi caji az do rana. Florys, jak uz byl zvy¬ kly, bez obalu vypravoval Capovi, co jeho zena za valky provadela, jak se spustila se zajatci a s vojaky, a ted' ze je v Hradisti v hotelu pokojskou.... "A kde ma dite? S sebou?" "Ne, to si vzala teta za vlastni, aby ji nepfekazelo... Capa byl zdrcen. Dlouhou chvili nebyl mocen slova.
— 95 —
"Ja ji zabiju a sebe taky!" mumlal v bolesti. "Ty jsi dosud takovy blazen?" klidne zeptal se Ca¬ py Florys. "Ta by ti stala za to, abys se pro ni stfilel! Je to uplne zkazena zenska, nech ji klidne delat, co chce, a jdi si svou cestou!" "Ji bych konecne ozelel, ale co zbude s nasim ditetem," zaupel Capa. "0 dite se teta stara lepe nez vlastni mama. Tako¬ va matka mohla by je jen pokazit! Konecne — chces-li dite, vem si je k sobe, ale mamu nech jejimu osudu. Z te uz nic nebude, mel bys s ni otraveny cely zivot!" A Florys pak vypravoval Capovi cely jeji milostny roman s Hulavou. "Vypravoval mi vse Hulava sam," koncil Florys. "Ja jsem ho donutil, aby se hlasil odtud pryc, aby z toho ne¬ byl vefejny skandal. Poslechl mne. Tobe jsem ovsem ne¬ chtel otravit zivot a nepovedel jsem ti, co mel Hulava s tvou zenou. Ted' ti to mohu fici, ponevadz, jak asi sam vis, Hulava hned na zacatku valky padl. A takova zena by stala za to, abys pro ni spachal sebevrazdu?" Capa byl zdrceA. Vsecky valecne utrapy snesl klidne, ale tato rana ho zasahla nejbolestneji. "Vim o ni uz moc nepekneho," po chvili mlceni odpo¬ vedel Florysovi Capa, "ale toto byl bych si do ni pfece jenom nemyslel! Takova podvodnice a tak se devest pfetvafovat!" Capa se opet na chvili zadumal a pak se nahlym pohybem obratil na Floryse: "Vis-li pak, ze jsem se k vuli teto pobehlici stal vrahem?" A vypravoval mu celou strasnou pfihodu ze zakopu s hejtmanem Baumgartenem. "Oba svudci, Hulava i Baumgarten, jsou mrtvi," do¬ dal Capa ku konci sveho vypravovani, "ale kolik dalsich bych to musil jeste zavrazdit, abych se vypofadal se vse¬ mi, ktefi zneuctili mou zenu a mne, hlavne mne!" Posled¬ ni slova pronesl takfka v silenem placi. Florys mel nestastneho pfitele co tesit. "Tak vidis," filosofoval Florys ku konci, "tolik jsi si zakladal na svem mladenectvi! Nefikal jsem ti castokrate, ze obycejne takovy blazinek dostane prohnanou zenu, kte-
— 96 —
ra ho pak podvadi? No tak — a ted' si mysli, ze jsi zase mladencem, jako jsi byl pfed svatbou, nech zenu, at si dela co chce, a ty si delej take, co chces. Neni nad zlatou svobodu. To ja fikam vzdycky a proto jsem dobfe udelal, ze jsem se neozenil. Mozna, ze by me byla zena take podvadela " "Ale ja pfece pujdu za ni," vykfikl zoufale Capa. "Ne k vuli ni — ji oupvrhuji — ale k vuli nasemu diteti ji vyhledam, a kdyz bude chtit delat dobrotu, smifim se s ni a odpustim ji." "Odnauc cikana krasti," fekl jizlive Florys. "Ty jsi pofad ten stary, dobrohloupy Capa. Delej si, co chces, tfeba ji odpros a pak mi vynadej, ze jsem ti o ni to vse povidal — ale je to pravda. A ja nevefim — abys vedel — ze uz nekdy bude delat dobrotu, kdyz se tak daleko spu¬ stila!" "Ja to s ni pfece jeste zkusim," fekl Capa. "Ale po dobrem, ne abys vyvedl zase nejakou hloupost a stfilel ji a pak sebe! Ta by tak za to stala. Ale ty uz jsi takovy potfestenec," peskoval Capu Florys. "Ne, to ti slibuji, Florysi, ze se nedam ovladnout vasni," klidne a pfesvedcive vykladal Capa. "Bude-li chtit zacit lepsi zivot, odpustim ji a budu zit pro nase dite. To za matku nemuze...." XXVIII. Druheho dne dopoledne pfisel Capa do Hradiste a zamifil rovnou k hotelu, o nemz mu Florys povedel, ze tam najde svoji zenu. Cestou spfadal si plan, jak ji pfekvapi a byl zvedav, zda-li ho v torn cemem plnovousu pozna. Jinak byl odhodlan na vsecko. V duchu se smifil s myslenkou, ze se mu zena hanbe zpronevef ila. Chtel vsak ziti pro sve dite, jemuz si uminil pfinesti kazdou obet. A sel proto za ze¬ nou v pevnem odhodlani, ze ji vse odpusti.... Pfisel do hotelu a usedl si v koute za stul. Jeho zena Rozka sedela za jinym stolem s nejakym panem, na nemz bylo zfejme videti, ze je opily. Rozka sedela vedle neho a drzela ho kolem krku. Mela pfed sebou take ctvrtku vina
— 97 —
a kdyz pfisel Capa, napila se a sla se Capy zeptat, co si pan pfeje. "Ctvrtku vina," fekl usecne. Rozka si jej zmefila od hlavy az k pate, ale pak beze slova sla nalit vina. Postavila sklenku pfed Capu a sla opet ke svemu podnapilemu hostu. Zertovala s nim, pfipijela si s nim na zdravi, chvilemi zpivala, tahala sveho kumpana za kniry, popleskavala ho po zadech i po tvafich — bylo zfejmo, ze ho chce udrzet v dobre nalade. A stale jen ho pobizela, aby pil. Capa v duchu se rozpominal, co mu hejtman Baum¬ garten v osudnou noc o Rozce vypravoval, a ted' uz vefil doslovne vsemu. Videl pfed sebou Rozku v cele jeji mrav¬ ni nahote. Lomcoval jim vztek i litost, ze vlezl do pasti tak prohnane zenske. Byl by nej radej i skocil a svou zenu zaskrtil. Revolver totiz nechal u Floryse, ktery mu zbrah odebral, aby v prchlivosti neco nevyvedl. Capa dopil a Rozka mu nalila znovu. A zase sla bavit sveho spolecnika, ktery vsak za chvili polozil hlavu na stul a usnul. ... Kdyz pfinesla Capovi tfeti ctvrtku vina, sedla si na zidli proti nemu a zapfedla s nim rozhovor: "Pan z daleka?" "Oh, zdaleka, az z Ruska. Takto vsak bydlim v Plk¬ nove. ..." Rozka se mu upfene podivala do obliceje a vyskocivsi zdesene se zidle, vykfikla pronikavym hlasem: "Jezismarja, to jsi ty, Lad'o?" "Ano, ja," fekl pfisnym hlasem Capa. "Pfisel jsem si pro svou hodnou zenusku " "Jdes me zabit? Tu me mas, zastfel me!" "Ne, nic ti neudelem, nestojis mi za to," fekl Capa chladne. "Vim vse, a co jsem prave videl, mi uplne staci. Ty si nezaslouzis slitovani a ja bych te take nechal klid¬ ne tvemu osudu, kdyby nebylo naseho ditete —" Pfi tech slovech si Rozka opet sedla proti Capovi a zachechtala se d'abelskym smichem. "Jake nase dite? To je moje dite, ale ne tvoje, abys to vedel tedy vsechno!"
— 98 —
Capa zesinal a nebyl mocen ani slova ani pohybu. Chtel vstati a uhoditi Rozku pesti do obliceje, ale zakymacel se na zidli a zavyl zoufalym hlasem: "Tak ty behno, tys me i jako zena klamala?" "Nikdy jsem te nemela rada, protivil jsi se mi svou zarlivosti a svou hlouposti. Co jsem mela delat, kdyz jsem mela muze takovou backoru? Shanela jsem jine — koho se dalo. To dite neni tve, .... je Hulavovo...." "Tim lepe, ze to vim," fekl resignovane Capa, "ne¬ mam tedy k tobe vubec zadnych zavazku. Chtel jsem se obetovati pro to dite a ziti s tebou dale, tfeba vim, ze jsi zena bestie." V torn okamziku pfisel do mistnosti majitel hotelu, patrne teprve po vyspani. Pozdravil a obratil se na Roz¬ ku se slovy: "Zbud'te toho pana a doved'te ho nahoru do jeho pokoje!" Capa zaplatil svou utratu a ani nepohlednuv na zenu, s usmesnym pozdravem odesel. * * *
Capa dal se rovnou k nadrazi a nejblizsim vlakem vratil se zpet do Chrbtovic za Florysem, ktery mel jeste odpoledne vyucovanf. Cekal na neho v hostinci. Oznamil to Florysovi, ktery hned po vyucovani za nim pfisel do hostince. "Toz co, jak jsi se domluvil se zenou," tazal se Flo¬ rys, pfisedaje k Capovi, ktery tu sedel sam. Capa udelal jen odmitavy posunek a procedil skrze zuby: "Skoda feci! Ta zenska je spustena nadobro. Kdyz jsem ji na vlastni oci videl, co provadi, a kdyz jsem z je¬ jich list slysel uplne doznani, ze mi byla nevernou uz dri¬ ve, dokud byla se mnou — pak, vef mi, Florysi, ztratil jsem k ni vsechnu lasku i vsechen soucit. Myslil jsem sam, ze to bude horsi. Mel jsem ji upfimne rad a nedovedl jsem si pfedstavili, ze bych ji mohl s klidnym srdcem opustiti, i kdyby byla sebe spatnejsi. Ale kdyz mi docela bez oba lu fekla, ze ani to jeji dite neni me, nybrz Hulavovo, pak ve mne vyhasla i posledni jiskerka lasky, kterou jsem k ni jeste v skrytu choval. Jeste cestou ve vlaku a z nadra-
— 99 —
zi jsem se ustanovil na torn, ze ji vsecko odpustim, projevi-li litost a aspoh trochu lasky ke mne. Chtel jsem diteti zachovati matku i otce. Ale jak mi fekla, ze nejsem ot¬ cem jejiho ditete, razem se mi stala cizi a liplne Ihostejnou. Rozesli jsme se liplne chladne, jak bych byl nikdy neocekaval." "Je videt, ze jsi v torn Rusku pfece jenom zmoudfel," fekl pokoj ne Florys. "Znam te jako divocha a obaval jsem se, abys neco v navalu hnevu neprovedl. Proto take jsem ti odebral revolver. Ted' uz si jej zase docela klidne muzes vziti. Jsem pfesvedcen, ze jiz nic hloupeho nevyvedes." "Ne, ani sobe ne," ujisfoval Capa, "takova zenska by pfece nestala za to, aby si clovek k vuli ni bral zivot." "Vzdyt ostatne muzes zacit docela novy zivot," nad obycej vazne vykladal dale Florys. "Jsi mlady, zdravy, v pine sile — a ted' v republice je mozny rozvod i cirkevniho shatku a uzavfiti novy shatek." "Pochybuji, mily Florysi, ze bych po tak smutny ch manzelskych zkusenostech chtel zacinat novy manzelsky roman," fekl smutne Capa. "Tak vidis, ze jsem docela dobfe udelal, kdyz jsem se neozenil," pfichvaloval si Florys. "Ted' budeme zase mladenci oba dva. A tak na zdravi! At zijou vsichni poctivi mladenci!" Pfifukli si a napili se. "A co chces, Capo,delat dal? Zustanes ucit v Plknove?" "Pambu chrah," zvolal zive Capa, "vzdyt tam lide ve di vsecko o mem nestastnem manzelstvi. Jak by st na mne divali? Ja se sice nemam, zac stydet, ale musim se stydet za svou byvalou zenu! To by uz nikdy nedelalo do¬ brotu. Kde kdo by si ze mne mohl delat blazny. Musim z toho kraje nekam hodne daleko, kde mne nikdo nezna." "Vis nerad te budu ztracet," rozsafne vykladal Flo¬ rys, "ale chtel jsem ti totez radit. Na Slovensku je veliky nedostatek ucitelu. Vis, ze tam byla vetsina skol mad'arskych a slovenskych ucitelu vubec neni. Dosazuji tam proto houfne ucitele z Cech a z Moravy. Museji je tam pfesazovat nasilim. Neni to zadna slast jit ucitelovat na Slovensko, ale je to nutn£, aby se Slovensko kulturne pov
— 100 —
vzneslo. Budes tam delat apostolskou praci mezi lidem, pfi jdes do zcela jineho prostfedi a to te uklidni a bude silit. Tam nejspis muzes zapomenout." "Jeste zitra jdu za inspektorem," souhlasil Capa, "a pozadam ho, aby mne pfelozil na Slovensko, nekam hod¬ ne daleko — nejradeji az do Tater." Vecer sesla se v chrbtovickem hostinci cela kantor¬ ska spolecnost. Uvitali Capu jako stareho kamarada pfatelsky a bavili se vsichni az pfes pulnoc. Potom sel Capa k Florysovi na nocleh a teprve dru¬ hy den rano odesel do Plknova. Tam si sbalil potfebne ve¬ ci, hlavne ufedni dokumenty, a odejel za inspektorem se zadosti, aby ho pfelozil na Slovensko. Dostal skutecne mi¬ sto, jake si pfal. Hodne daleko v Tatrach. Na nove puso¬ biste stehoval se okamzite, jakmile dostal dekret. XXIX. Kdyz odchazel Capa z ruskeho zajeti, nerady ho ztra¬ cely i pani, majitelka zavodu, i jeji dcera Soha. Nerady ho ztracely obe. Zvykly si na Capu, vazily si jej pro pfimou povahu a naprostou poctivost, s jakou vedl cely zavod tak, jako by pracoval skutecne ve svem zavode. Take jim asi imponovalo, ze si Capa zenskych vubec nevsimal, zachovavaje uplnou vemost manzelskou. Casto vzpominal zeny a ditete s nehou a laskou, ackoli jiz nekolik let jich nevidel, a v daleke cizine mel dost pfilezitosti pomilovat se s vdanymi ci svobodnymi, jez obzvlaste v Rusku k na¬ sim zajatcum chovaly se velmi duveme. Na Capu vsak ruzne svody a snahy zenske vubec nepusobily. Matka i dcera loucily se s Capou se slzami v ocich. Ani Capa se neubranil slzam. Slibil, ze po navratu do vla¬ sti hned jim bude do Ruska psat, jak se domu dostal a jak to tam vypada. Take Soha mu vzajemne slibila, ze i ona mu vypise vse, zejmena, zdali se otec a snoubenec z valky vrati — no vubec vse, co by ho mohlo zajimat. Capa skutecne splnil svuj slib, jakmile se odstehoval na sve nove pusobiste pod Tatrami. Napsal do Ruska obsimy dopis, v nemz vyli£il svuj smutny navrat do vlasti a zejmena sve bolestne zklamani a rozchod se zenou.
— 101 —
Po dvou mesicich dosla z Ruska odpoved', stejne bolestna. Soha podrobne vypisovala, co vse zazily s matkou po odjezdu Capove. "Meli jsme zde sice a dosud mame klid," psala Soha, "vina bolsevismu se az k nam vubec nedostala. Ani by¬ chom byly s mati nevedely, ze vsude jinde v Rusku zavody byly zabirany delnictvem a jich majitele vyvrazdeni, kdyby nam byl vse otec, ktery se vratil z fronty, nevypra voval. Bylo to radostne shledani s otcem! Ale tim bolestneji se mne dotkla smutna zvest, ze muj drahy Fed'a padl. Jsem tedy prave tak opustena, jako Ty, muj nezapomenutelny uciteli cestiny. Potkal nas oba stejny osud. A bolest pry sblizuje. I ja na Tebe rada a velmi casto vzpominam. Pis opet a hodne mnoho. Nezapomeh na ty ceske knihy, ktere jsi mi slibil poslat. Pfi cteni jich bude se mi zda, ze hovofim s Tebou. A zapomeh na svuj bol. Vroucne Tebe zdravi a na dalsi Tve zpravy se velice tesi Tva nest'astna Soha. K tomuto dopisu od Soni byl pfilozen druhy dopis, od jeji matky. Psala, ze dopis pfiklada bez vedomi dcery. "Ani nevis," psala Sonina matka Capovi (v Rusku se tyka) "jak je Soha nest'astna. Sedi vecne ve svem pokoji¬ ku a cte. Nad stolem ma v cernem ramci podobiznu Fed'ovu a pod ni Tvoji. Na ty podobenky se casto zahledi a vy¬ drzi tak v zadumani a hlubokem smutku sedeti nekolik hodin. Mame s manzelem o nesfastnou dceru obavy, aby se nam nepomatla na rozumu. A tu mne jako matce ca¬ sto napadlo, ze jedine Ty bys nam ji mily Ladislave, mohl zachranit. Ty jsi nesfasten a ona jest nest'astna. Dve nesfastne duse si snadno porozumi . Tvoje podobizna nad Soninym stolem mi vnukla myslenku, ze teskni nejen po Fed'ovi, ale i po Tobe. Patrala jsem a nasla jsem jeji dennik, ve kterem si ulevuje svym citum. A nasla jsem tam skutecne potvrzeni sv£ domnenky. Opisuji Ti nekolik fadek z jejiho deniku. Posud' sam: "Fed'a je pro mne navzdy ztracen — je mrtev. Byl to nadseny, dobry hoch, nase duse si rozumSly. Budu ho do smrti oplak&vat. Ale v srdci mem sidli jeste jin£ bo-
— 102 —
lest. Citim, ze se mi tam pevne usadil muj nest'astny ce¬ sky ucitel Lad'a. A ten zije! Zije daleko a je stejne ne¬ st'astny jako ja. Miloval tak svoji zenu, ze se pro ni dopustil i vrazdy jejiho svudce. Jak idealni, cista duse, schopna kazde obeti! A jak ukrutne si s nim osud zahral, ze tak silene miloval zenu nehodnou. Och, jak bych si vazila toho zlateho srdce! Jak bych jej milovala! Milovala? Vzdyt ja ho — silene miluji a snad jsem ho milovala jiz od onoho vecera, kdyz se mi svefil, ze z nesmime lasky k zene stal se vrahem . . . " . "Drahy Lad'o," psala matka Sonina dale, "psal jsi nam, ze jsi se rozesel se zenou a ze chces zivot svuj traviti jako poustevnik, sam a sam, a v opustenosti sve hledati utechu v kultumi praci, ze se chces venovati jen vychove slovenskych deti. Znam Tve slechetne srdce a vazim si Te proto velice. A to mi prave jako matce nesfastne dceiy vnuklo myslenku, ze bys mohl nasi dceru zachra nit, ze bys ji a snad i sebe mohl uciniti st'astnym. Hied', ja s manzelem jsme jiz stafi. Tys vedl vzorne nas zavod, Ty bys jej dovedl vesti sam i dale, Soha se pro neco po¬ dobneho naprosto nehodi. A ona Te miluje, snad i Ty bys ji mohl milovati a nalezti v ni nahradu za sve ztracene stesti. Mileradi bychom Ti svuj zavod pfedali — jen napi§ Sone, ze bys sem pfijel, ze bys ji pojal za manzelku a udelas ji i nas a snad i sebe st'astny mi. Jen Ty jediny mu¬ zes Sohu zachraniti, aby nepropadla zoufalstvi. Budu Tvou odpoved' s dychtivosti ocekavat, jako se na ni tesi Soha, ktera ovsem nevi, co vse Ti pisi Capa byl timto dopisem z Ruska nesmirne pfekva¬ pen. A mozno fici, pfijemne pfekvapen. I on casto vzpomi nal na idealni Sohu, ac si vlastne neuvedomil, ze ji v tajnosti sveho srdce take miluje a ze snad ji miloval jiz za sveho pobytu v ruskem zajeti. Cistota jeho srdce a jeho myslenek nedovolovala mu vsak nikdy o torn vubec pfemysleti a tento dusevni stav si uvedomiti. Vzdyt byl teh¬ dy zenat a mel pevny umysl vratiti se cestne ke sve — tfeba nehodne — zene a ziti pro sve dite, ktere tehdy opravdu pokladal za sve* Az zena ho tak krutym a bezohlednym zpusobem z tohoto klamu vyvedla!
— 103 —
A ted' mu matka Sonina pise, ze ta cista, idealni du¬ se jej miluje Sedl jeste tehoz dne, kdy dopis z Ruska obdrzel, a psal dlouhou odpoved' Soni. Napsal ji, co matka na ni prozradila a tazal se, je-li tomu skutecne tak, jak se mat¬ ka domniva, aby mu bez meskani odpovedela. Dopis odeslal a netrpelive cekal na odpoved'. A Soha Capovi odpovedela, ze jej skutecne, silene miluje a ze ho vsichni s otevfenou naruci budou ocekavat. Capa na tento dopis Sonin odpovedel telegramem: "Pfijedu ihned, jen co si sve veci uspofadam a vymohu si cestovni pas do Ruska . . . . "
UNIVERSITY OF CHICAGO
108 498 533
