Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry asi dost vzácný. Příběh, který ukazuje, jak může dojít k poškození firmy jedním člověkem, kterému byla dána plná důvěra a pravomoci a který, když si počíná dostatečně promyšleně a rafinovaně nemusí mít ani odborné znalosti, stačí když je dost drzý a otrlý. Tím člověkem je Michal Pelikán – bývalý ředitel společnosti FLAJZAR, který přišel do firmy v roce 2011. Bylo to zrovna období, kdy jsem skutečně ředitele hledal, protože firma se velmi dobře rozvíjela a já jsem chtěl část pravomocí předat, abych se mohl ještě lépe věnovat vývoji nových produktů, tedy tomu, co mě nejvíce baví. Michal Pelikán na mě působil velmi dobře, byl komunikativní, uměl jednat s lidmi. Navíc jsme po chvíli zjistili, že jsme z manželčiny strany vzdálení příbuzní. Vykání vzalo za své a troufám si říci, že se z nás stali kamarádi. Když mi v mých 40-ti letech manželka oznámila, že místo jednoho dítěte, které jsme ještě na „stará kolena“ chtěli, se nám narodí rovnou dvě - dvojčata, dlouho jsem nepřemýšlel a rozhodl jsem se firmu prodat a dětem se plně věnovat. Jsou věci, které vám žádná práce ani úspěch nenahradí a které se již opakovat nebudou. Nebylo o čem přemýšlet. Měl jsem štěstí, že zájemců o firmu bylo několik a mohl jsem si vybírat. Firma byla zdravá, velmi se nám dařilo, získávali jsme i mnoho různých ocenění, jako např. Firma roku Jihomoravského kraje, byli jsme vybráni jako nejlepší inovační firma v republice, získali jsme významnou exportní cenu DHL, na nejrůznějších veletrzích získávaly ocenění i konkrétní produkty firmy … Bylo to fajn. Firma koncem roku 2013 přešla pod křídla nového vlastníka a Michal Pelikán se, kromě ředitele, stává i jednatelem firmy. Nese tedy plnou zodpovědnost za své jednání a za rozvoj firmy. Vše se zdá být naprosto v pořádku, budoucnost firmy zajištěna, projektů a plánů jsem nechal ve firmě dost na dalších 5 let. Mimo to stojím za firmou jako externí vývojář a poradce, i když se již porad a rozhodování neúčastním – naše dvojčata nás s manželkou plně zaměstnávají a jsem rád, že stíhám vývoj nových produktů pro svou, již bývalou, firmu (ponechal jsem si jen 10%, nemám však žádné funkce). Jedním ze stěžejních plánů bylo postavit luxusní, plochý signalizátor s kovovým rámem, napájený vnitřním akumulátorem. Dal by se nabíjet z auta, z běžných nabíječek, ze solárního panelu. A abychom podpořili ještě více naše produkty, naším plánem a zadáním pro ředitele bylo spojit se s nějakou významnou osobností v rybařině. Produkty – tedy signalizátory záběru máme, firma šlape a my se rozhodli požádat pana Jakuba Vágnera, jehož hvězda stoupá strmě nahoru, jestli by s náma nechtěl spolupracovat. Ten souhlasil. Sám byl velký fanda české značky FLAJZAR. V srpnu 2014 probíhá v Praze u pana Vágnera jednání se zástupci firmy, kterého se já již neúčastním, protože více jak půl roku jsem mimo firmu. Klíčovým člověkem zastupujícím firmu FLAJZAR na tomto jednání je právě Michal Pelikán – ředitel a jednatel firmy. Již po tomto jednání mi bylo podivné, že se Michal Pelikán nechce moc svěřovat jak jednání dopadlo, jaké budou další kroky. Ano, již na informace tohoto typu možná nemám až takové právo – firmu jsem přece jen prodal, ale moc jsem nechápal bariéru, která mezi námi vzniká – Michala jsem bral jako svého kamaráda a vždy jsem se musel snažil předat své zkušenosti.
Později zjišťuji, že Michal Pelikán si již další jednání vedl sám a že pravděpodobně měl celou věc velmi dobře promyšlenou již několik měsíců předem, neboť již v první polovině roku se děly podivné věci, jako je např. rušení inzerce a s tím související pokles obratu a podobně. Na jaře 2015 měl být uveden nový, převratný produkt pro rybáře – signalizátor Neon. I tady Michal Pelikán již zapracoval a i když byl ředitelem a jednatelem firmy, tedy zodpovědným člověkem, včasné uvedení produktu na trh již nebylo v jeho zájmu. Jinak si totiž nelze vysvětlit jeho nezájem, pozdě podepsané smlouvy na výrobu formy, pozdě objednané součástky a díly, nezajištěný veletrh … Přes mé naléhání a urgence došlo k tomu, že firma FLAJZAR poprvé v historii neměla v Brně na veletrhu Rybaření nový produkt. Ten se se značným zpožděním začíná plynule vyrábět až někdy v červnu 2015, tedy dávno po začátku rybářské sezóny. Zákazníci a zejména obchodníci jsou velmi nespokojeni a Michal Pelikán začíná svou jízdu ... Ale to předbíhám. Na podzim roku 2014, tedy necelý rok po mém odchodu z firmy, Michal Pelikán odchází. Pár týdnů nato, přesněji mezi vánočními svátky, dávají výpověď i čtyři klíčoví zaměstnanci firmy z jednotlivých oddělení: obchod, vývoj, výroba … (Michal Pelikán hned po svém odchodu rád šířil mezi dodavateli a zejména odběrateli, že z firmy odešlo 15 lidí a firma končí. Nebylo tomu tak. Odešli skutečně jen čtyři lidé a všichni se měli stát jeho spolupracovníky – sám si je vybral.) Odchází tedy kompletní tým lidí, klíčových lidí z jednotlivých oddělení, kteří mají veškeré informace proto, aby zahájili vlastní výrobu. Když odejde jeden člověk, malá, zdravá firma to přežije bez problémů – a může to být klidně i ředitel. Když však odchází celý tým klíčových lidí, může to být velký problém. To mě bylo jasné hned. Proto jsem je sám pozval v lednu 2015 na oběd, abych se jich normálně z očí do očí zeptal, co se děje, zda se chystají položit firmu, kterou jsem budoval 20 let. Oběd byl nepříjemný, bylo cítit, že jsou všichni svázáni a nechtějí mi nic moc říct. Z kolegů a kamarádů byly najednou podivné bytosti, které se něčeho bály … Nechápal jsem to. Ujistili mě, že jdou každý svou cestou a že nic nechystají. Ale mě i mé manželce, která se setkání také zúčastnila, bylo jasné, že to asi pravda nebude. Nebyla. Pan Pelikán již v té době měl jasný, několik měsíců připravovaný plán, měl již jasnou dohodu s panem Vágnerem o spolupráci – jen oni dva. V tomto okamžiku již předává zadání designérovi v Praze, který má na základě mé vize zpracovat návrh jejich výrobku. Ano, signalizátor ALFA, jak jej dnes pan Vágner a pan Pelikán prezentují pochazí z mé dílny, resp. byl to jeden z projektů, který se měl již brzy realizovat – plochý signalizátor s kovovým rámem, vnitřním Li-Pol akumulátorem, sloupci LED diod po obou stranách. (Mimochodem, toto grafické znázornění záběru pohybujícím se sloupcem LED používám u svých produktů jako první na světě). Michal Pelikán pochopitelně jako ředitel firmy o budoucích plánech věděl, znal je do nejmenších detailů, protože měl firmu vést k rozvoji, protože měl moji plnou důvěru. Existují plány a návrhy tohoto výrobku, které vznikly dlouho před příchodem pana Pelikána do firmy. I náš designér poznal svoji práci. Pan Pelikán svoji příležitost pevně uchopil. Za nedlouho po mém odchodu systematicky celé měsíce přemlouval klíčové zaměstnance, aby do toho šli s ním. Ti čtyři výše uvedení skutečně koncem roku 2014 výpověď podali. Podle svědectví, které jsem získal, Michal Pelikán za svého ředitelování šířil mezi zaměstnanci velmi negativní náladu, neustále
opakoval, jak jde firma ke dnu, svěřoval se zaměstnancům s informacemi, které by žádný dobrý manažer lidem neříkal – pohyby na účtech, jednotliví lidé znali mzdy druhých, odměny manažerů, navíc vyplácel svým „ovečkám“, tedy budoucím spolupracovníkům, mimořádné odměny (naprosto mimo pracovní smlouvy), upravoval pracovní smlouvy (bezdůvodně navyšoval mzdy), zpětně jsme zjistili, že ve firmě za jeho ředitelování došlo i k mnohem závažnějším věcem, které zde v tuto chvíli nemohu popisovat. Když takto systematicky narušujete kolektiv lidí, jehož jste nejvyšším výkonným představitelem, je pak snadné vybraným lidem nabídnout práci jinde … Prostě jako řešení špatné situace. Řada lidí mi to potvrdila. Informace, které nyní mám dávají celému příbehu Michala Pelikána jasný obraz a jednoznačně z nich vyplývá, že z jeho strany došlo k úmyslnému a vědomému poškozování firmy FLAJZAR a zneužití duševního vlastnictví firmy. Nad vším jsem hodně přemýšlel a díval jsem se na věc i z druhé strany – ze strany zaměstnanců a přímo z úhlu pohledu Michala Pelikána. Ano, každý člověk má právo na změnu, rozhodnout se, kde a s kým bude pracovat. Možná si Michal Pelikán nesedl s novými vlastníky, možná ho po čase klepli přes prsty, když zjistili, že si nevede zrovna dobře a Michalovo ego utrpělo – měl ho vždy hodně vysoké. Ale pokud byl Michal Pelikán nespokojený, měl odejít. Neměl narušovat morálku ve firmě, protože byl stále vázán pracovní smlouvou a zákonem, měl být tedy dobrým vedoucím pracovníkem a měl hájit zájmy firmy, zaměstnavatele a majitelů firmy. On dělal přesný opak. I zaměstnanci firmy mají možnost odejít, když nejsou spokojeni. Ale nikdo by neměl firmu vykrádat, úmyslně poškodit, měli prostě odejít a jít si svou cestou. Jak jinak než vědomé poškození firmy a zneužití jejího duševního vlastnictví můžeme nazvat to, když ředitel, který přijde do firmy a není technik, není rybář, ale po dvou a půl letech odchází a bere si to nejcenější: vize, plány, seznamy dodavatelů a odběratelů, které následně intenzivně objíždí a přemlouvá ke spolupráci a zejména s ním odchází klíčoví lidé. Pak Pelikán systematicky několik měsíců objíždí odběratele i dodavatele firmy FLAJZAR a všem vykládá svou lživou verzi příbehu, on i jeho manželka Michaela obesílají tuzemské i zahraniční odběratele firmy FLAJZAR podivnými emaily s cílem podnítit jejich nedůvěru k firmě FLAJZAR. Dalším velkým zklamáním je pro mě pan Jakub Vágner. Když jsem v létě roku 2015 dozvěděl, že zakládá firmu Jakub Vágner electronics a kdo je původcem tohoto záměru, ihned jsem jej kontaktoval. Na druhý den jsem již seděl s ním v Praze v kanceláři a celý příběh jsem mu řekl. Za pár dní přijíždí na oplátku pan Vágner ke mně domů, potom následuje pár telefonátů. Poté co se seznámil s příběhem, přečetl si mejly, sám řekl, že je to jasné, pochopitelné, že on by do výroby elektroniky nikdy nešel, kdyby za ním pan Michal Pelikán nedošel s veškerými informacemi a s jasným záměrem. Ten Michal Pelikán, který před ani ne třemi lety ani nevěděl, že nějaký signalizátor pro rybáře existuje, nerozumněl a nerozumí elektronice, tento člověk nyní přináší panu Vágnerovi jasné, konkrétní čísla, plány, projekty. Pan Vágner mu uvěřil a založil již zmíněnou firmu. Pana Vágnera jsem měl za slušného člověka, proto jsem se za ním vypravil, proto jsem mu sdělil, že přece nemůže budovat svou firmu na výsledcích duševního vlastnictví někoho jiného a to výhradně. Tam žádné know-how z jeho strany nebylo. Vše přinesl pan Pelikán z naší firmy.
Bylo pro mě velkým překvapením, když pan Vágner na závěr našich jednání oznámil, že bude pokračovat ve svém záměru. Byl jsem v šoku. Suché oznámení typu „Nám je jedno, že vše co použijeme je výhradně z vaší firmy a od vašich bývalých zaměstnanců, my do toho jdeme“. Rozjezd takové firmy je potom snadný. Vše máte jako na stříbrném podnosu, nemusíte složitě ladit vyzkoušené, jdete přímo na věc. Přemýšlel jsem nad rozhodnutím pana Vágnera a pochopil jsem, že pokud tímto způsobem buduje své impérium, je to velmi smutné. Buď už vůbec o ničem nerozhoduje a rozhodnutí za něj dělají jeho investoři a manažeři a on je pouze ta vysmátá celebrita – a to je mi ho hodně líto. A nebo je to jeho rozhodnutí a o to je to horší. V každém případě to nese jeho jméno. Na závěr se musím pana Vágnera zeptat: Myslíte si, že i Vám pan Pelikán neprovede časem něco podobného? Budete mu dost dobrý i za několik let? A co další vize a nápady? Vzít někomu nápad a informace je snadné pro okamžitý rozjezd firmy, ale co za dva tři roky? Budou mít tito lidé další, své vlastní nápady? V tak dynamicky se rozvíjejícím oboru jako je elektronika pro rybáře je potřeba neustále inovovat, ne jen kopírovat. Bude firma Jakub Vágner electronics tou šťavnatou, inovační firmou i za tři nebo pět let? Uvidíme. Já jsem zde popsal příběh, kterého jsem byl přímým účastníkem a jako zakladatel firmy FLAJZAR a člověk, který pro Vás rybáře vymyslel za posledních více jak 20 let stovky výrobků a jejich verzí si opatrně dovoluji tvrdit, že jsem na toto vysvětlení měl plné právo. Zejména poté, co ze všech stran slyším jen verzi pana Pelikána a jeho lidí. Prostě mi došla trpělivost. Tento příběh je určen také všem příznivcům značky FLAJZAR a všem slušným lidem, kterým podobné jednání, které předvedl a předvádí Michal Pelikán a Jakub Vágner není lhostejné. Někteří lidé se po přečtení toho článku zeptají, proč to píšu, když už nejsem majitelem firmy, ať si to řeší noví majitelé, nebo proč nebyl uvedený výrobek chráněn patentem nebo užitným vzorem. Je to jednoduché. Ano, já osobně jsem spokojený, rozhodně tady nepláču, mám zdravé děti a mnoho jiných aktivit. Ale jak jsem již uvedl, mám potřebu informovat ostatní, protože mlčení by také mohlo znamenat, že takové jednání tiše schvaluji nebo, že se chovám jako alibista, kterému je to jedno, protože on se má přece dobře. Přecejen jsem tu firmu já sám osobně budoval a trávil jsem u vzniku produktů tisíce hodin. Veškeré signalizátory záběru jsem např. navrhoval osobně. Od plošného spoje, přes výběr součástek až po software. Noví majitelé ti se jistě budou bránit jinou cestou, tento web vznikl jen z mé iniciativy. A ochrana duševního vlastnictví? Ta se dělá až během realizace nebo před uvedením na trh, ne ve fázi, kdy je to připravovaný projekt uložený hluboko u zodpovědných lidí ve firmě samotné. Řadoví zaměstnanci projekty vůbec dopředu neznají. Tento výrobek byl chystán k realizaci na rok 2016. A ochranu má provádět právě jednatel a ředitel firmy. Ten i rozhoduje kdy se co v jakém pořadí bude realizovat a chránit. Tedy ve své době to byl právě Michal Pelikán. Nelze se tedy dost dobře chránit před špatnými úmysly nejvýše postavených lidí přímo ve firmě. Kteří nakonec odejdou a zrealizují věci o kterých ví a znají jejich stav. Takovému způsobu jednání je potřeba čelit, bránit se a dát jasně najevo, že není přijatelné ... Tomáš Flajzar
