Jiří Schmitzer
Kanimůra ze Šardonu
KANIMŮRA ZE ŠARDONU
Kanimůra
Jiří Schmitzer
ze Šardonu
ilustroval Jan Gruml
Praha 2008
KANIMŮRA ZE ŠARDONU Copyright © Jiří Schmitzer c/o DILIA, 2008 Illustrations © Jan Gruml, 2008 Czech edition © dybbuk, 2008 ISBN 978-80-86862-72-9
Včerejší a dnešní
Chtěl bych se potkat včerejší a dnešní chtěl bych se vidět jak oba dva jsme směšní chtěl bych se potkat tam někde stranou v stínu spolu se bavit třeba jen o leknínu chtěl bych se vidět popovídat si trochu dnešní včerejšímu by nejspíš říkal hochu a včerejší by tak jak už to chodí připustit nechtěl že k dnešnímu se hodí Že štěstí své mám v rukou věřím stále včerejší řek by a pak žvanil dále a dnešní možná že by pušku nabil za omyl ten by včerejšího zabil však včerejší se jen tak zabít nedá v tom dnešním sebe pořád ještě hledá a dnešní zase včerejšího shání aby s ním našel co už není k mání
7
Ó jaké štěstí je že neohluch jsem ani nejsem slepý že poznám kterou stranou se na dopis známka lepí Chtěl bych se potkat včerejší a dnešní chtěl bych se vidět jak oba dva jsme směšní chtěl bych se potkat tam někde stranou v stínu spolu se bavit třeba jen o leknínu možná že třetí že by si k nám přised usmál se a řek hochu tys to vyved a já bych poznal že v budoucím čase zůstanu stejný ač trochu jiný zase Ó jaké štěstí je že neohluch jsem ani nejsem slepý že poznám kterou stranou se na dopis známka lepí
8
Únava
Já sledoval jsem únavu jak nenápadně rostla ač víc jsem si dal pod hlavu tak cítí se jak kostra Ta údy pohnout nemůže neboť jí svalstvo schází pochopitelně bez kůže s ní kdo chce kam chce hází A mohutněla únava až zeptal se mě kdosi koho snad každý jedinec v podvědomí svém nosí Copak tě chlapče znavilo že nemáš se už k světu a přesně totéž pravilo podzimní slunko létu
11
Ruka k dílu
Přiložil jsem ruku k dílu aby se nám dařilo dílo ruku utrhlo mi nadšení mé zmařilo Když té věci nerozumíš proč tam strkáš pracky říkali a pro jistotu přidali i facky K dílu tomu společnému zkušenost má praví nesmíš ruku přikládati chceš-li zůstat zdravý Rukou už se nedotknem dnes společného díla protože už jenom jedna pro život mi zbyla
12
A i kdybych o tu přišel dík své snaze přeci nohama bych musel kopat do společné věci Nohama bych musel kopat aby každý slyšel k dílu ruku přiložil a proto o ni přišel
13
Kruté svítání
Lásko lásko z hloubi pusté jak mě hřeješ do dlaní světlé tmavé štíhlé tlusté lásko svítá svítání Svítá svítá v hlavě duté mluvil do ní z plných plic svítání to bylo kruté ozářilo kalné nic
14
Stydím se
Stydím se stydím proboha že se mi líbí obloha i země s rozmoklou prstí i myška se šedou srstí Stydím se za své dojetí když motýl kolem proletí a slunce nádherně svítí a člověk se skvěle cítí I kdybych sud vína vypil stejně vám nepovím zdali a proč vás mám rád Kdyby se někdo dovtípil bojím se že by se mohl mi ošklivě smát Stydím se stydím přátelé že se dnes cítím vesele a musím tajit přede všemi to jak dneska dobře je mi
15
Stydím se nahlas zakřičet ať žije celý krásný svět že když se to někdo doví těm ostatním že to poví I kdybych sud vína vypil stejně vám nepovím zdali a proč vás mám rád Kdyby se někdo dovtípil bojím se že by se mohl mi ošklivě smát
16
Mrtvola duše
Když jsem seděl o půlnoci u mrtvoly vlastní duše vyseděl jsem prda z toho v nočním tichu zněl on hluše Mrtvá duše a prd hluchý těžce moje srdce bolí kdyby šlo mou duši vzkřísit tak bych prda utlouk holí
19
Oslava neřesti
Stejnou úctu budí askeze i žravost stejnou měrou cení se sukničkář i mnich tak si jenom vyberte zcela bez zpovědi kdo chce jíst kdo strádat kdo chce být který z nich Tak si jenom srovnejte klášter s nevěstincem kde je větší sranda co má větší říz to co nabízíme to není propaganda to je jenom malý zcela nevinný kvíz My nic neříkáme my se jenom ptáme my nic netvrdíme i když leccos víme o tom až potom
20
Na co se vždy vzpomíná když přátelé se sejdou jak se někdo ožral pak do hnoje spad a nebo jak způsobně vždy při večeři mlčel a potom se omluvil a šel zavčas spát Kdo nás nejvíc zajímá když schyluje se k tanci kdo má spoustu neřestí a sympatických chyb nebo ctnostná dáma u níž máte šanci těžko vcelku říci kdo hůř na tom kdo líp My nic neříkáme my se jenom ptáme my nic netvrdíme i když leccos víme ovšem až po všem
21
Zoufalec
Zavřel se na pisoáru a zoufal si asi neboť bylo slyšet jak si tam rve vlasy
22
Počmáraný čas
Počmáral jsem spoustu času co měl zůstat čistý teď se časem posadím a pročítám listy Kdyby na něm zůstalo jen to co já naň vložil tak štěně by se toulalo a mravenec se množil Těch však bylo mnohem víc co psali na něj drsně a skončíme-li u opic tak bude to jen skrz ně
24
Chodíme si
Chodíme si po pěšinách chodíme si po loukách šlapeme si po květinách šlapeme si po broukách Rozšlápnutý brouky žere jak jsem zblízka na ně kouk když jsem si leh do jetele zas nějakej jinej brouk Sežrala mi moje milá sváču od mý manželky sváču žena otrávila jedem ze svý kabelky. Já mám bratra mýho bratra já mám bratra tajnýho viděl kluka dát si šluka pak zavřeli hajnýho
25
Nemohu
Dech se mi krátí nemohu psáti nemohu psáti o tom vyčkejte vlídně no a já klidně napíšu něco potom
27
Když jsem byl
Když jsem byl mravenec myslel jsem na věnec máslový věneček chytrý brabeneček jeď Podivní přátelé lízátka prolhaná mají je všichni prý však někde schovaná hleď Stal jsem se chrobákem brouk s tvrdším zobákem který si poradí s tím co kdo vykadí ven Někdo to prozradil teď musím počítat neb nejsem zámožný kolik smím prosnídat jen 28
Stal jsem se kamenem co nejí nepije nemyslí válí se zkrátka co nežije juch A teď snad zoufalý jedu si namíchám platím že ležím tu ještě že nedýchám vzduch Podívej mrtvá můra jak naletěla na svíčku a vedle kravin fůra co utrápila babičku
29
Surovec
Dočkala se kruté rány protože se přecenila teď tu stojí jen se třese celá je dojemně bílá Vím co je to za surovce co i ženy tluče vždycky jejich krásou zmást se nedá ať žije proud elektrický
30
Nepřítel nepořádek
Kde mám kolo pumpičku míček drátek truhličku letadélko pytlíček plný malých kuliček kde mám všecky všecičky tyhle milé věcičky Když jsem malou chvilku spal úklid mi je všechny vzal úklida já nemám rád horší on je nežli smrad jen odběhneš na chvíli hned si úklid popílí z věcí které rád jsi měl nenajdeš nic bohužel
31
Úklid zničí útulek střapečků a bambulek člověk je pak na světě jak ta kulka v ruletě poradím si vždycky sám totéž také radím vám zajedu si do sběru tam si něco vyberu pantoflíček kulečník rourku skobku slunečník může úklid přijít chtít nastražím na něj dynamit pořádek jenž chodí s ním do povětří vyhodím ká slast pro mne bude ach uléhati v sutinách
32
Kámoši
Plavalo hovno v moři bylo to hovno tchoří hned vedle něj jako želva plavalo hovno ze lva
35
Velké problémy
Zkušenost ti velí honem rychle utíkej rozum zase radí styď se vždyť seš velikej tak co má člověk dělat když už ho jednou bacili a pak někdo něčím zas na něho zacílí Proč přidals do kroku kam běžíš otroku ať kamkoli se dáš i tak zůstaneš náš a urazíš-li kus co přítel Kolumbus tak stejně vrazíš do toho čemu chceš zdrhnout johoho
36
Láska ta ti káže objímej svou milenku a pak přiběhne páže že přítel zve tě na sklenku tak co má člověk dělat když postaví se před svíci aby měl světlou tvář a přitom v teple zadnici Proč přidals do kroku kam běžíš otroku ať kamkoli se dáš i tak zůstaneš náš a urazíš-li kus co přítel Kolumbus tak stejně vrazíš do toho čemu chceš zdrhnout johoho
37
Problémy velké přeci ty prý se samy vyřeší však které jsou ty hlavní a které jsou ty vedlejší tak co ti jenom zbývá komu jen svěříš svoji věc kdopak to na tě kývá podívej snad ne kostlivec Proč přidals do kroku kam běžíš otroku ať kamkoli se dáš i tak zůstaneš náš a urazíš-li kus co přítel Kolumbus tak stejně vrazíš do toho čemu chceš zdrhnout johoho
38
Já jsem tvrdej chlápek hoši
Já jsem tvrdej chlápek hoši chodím světem stovky let jako mladej to jsem míval ideálů bezpočet jako mladej to jsem bejval mockrát málem hotovej to se jenom blbec diví proč jsem dneska takovej Je to tím že to vím že to vím jen tím že to vím Prdím na svý známý a holky beru sportovně nuděj mě i flámy
39
a knížky ty jsou vo hovně a kdyby mně ňákej kretén poslední zub vyrazil tak ho flusnu aspoň se mi v hubě zdravej nezkazil Je to tím že to vím že to vím jen tím že to vím
41
Chladno
Bylo mi chladno celý den na svahu co jsem vytvořil a zvenčí dovnitř přesto ven se konec léta pitvořil Co jsem chtěl najít v notýsku na zádech pot a suchý dech když propad jsem se do písku co betonem je pouze v snech Dejte mi bod bych pohnout moh sebou a to mi postačí jedno je když se vzdalujem který z nás vlastně zatlačí
42
Křídla Meluzíny
Přemýšlím zdali srdce snad dá se k náměstí přirovnat svoje stopy nepochopím i když lze v nich číst tak procházím to náměstí jež sevřené je do pěsti a chtěl bych v tichu jít však srdce musí bít i do citlivých míst Křídla Meluzíny nevrhají stíny a průhledná jsou tak že nespatří je zrak však duše cítí tlak a určitě je znát že tenké chladné blány jsou zima mlhy vrány a tichý v kamnech hlas když naplní se čas kdy lépe je jít spát
43
Tam do kavárny můžu jít a něco jíst a něco pít má-li cenu hledat změnu a cigarety dým jen hlavně zůstat nad věcí snad řízky nejspíš telecí a doušek vína připomíná co už vlastně vím Že křídla Meluzíny nevrhají stíny a průhledná jsou tak že nespatří je zrak však duše cítí tlak a určitě je znát že tenké chladné blány jsou zima mlhy vrány a tichý v kamnech hlas když naplní se čas kdy lépe je jít spát
44
Docela jsem už zapomněl čím začal jsem čím skončit chtěl ač volím slova stále nová nejspíš zbytečně setmělo už se docela a sklo mě chladí do čela a všude víří jako chmýří zkrátka výtečně Křídla Meluzíny co nevrhají stíny a průhledná jsou tak že nespatří je zrak však duše cítí tlak a určitě je znát tenké chladné blány zimu mlhu vrány a tichý v kamnech hlas když naplní se čas a lépe jít spát
45
Plivanec
Připadá mi divné že když někdo plivne do kaluže tmavé že plivanec plave Nikdo nepochopí proč se nepotopí plave na hladině prostě plave svině!
46
Hádanka
V ruce sekyru maje já šel jsem na petržel a usek jsem si ruku v níž jsem sekyru držel Věc divná připadla mi a neskutečná zcela vždyť přece druhá ruka ta ulétnout mi chtěla Sysel vidle stůl zpívám když něco nechápu sysel vidle stůl když cos nepochopím sysel vidle stůl a po sklence zatápu sysel vidle stůl a netrap se tím
48
Tak jsem se hnedka zeptal cestou domů hajného co jsem ho potkal kráčet prakem postřeleného A hajný odpoví mi můj milý hochu smělý když gumu špatně napneš i prak do tebe střelí Sysel vidle stůl zpívám když něco nechápu sysel vidle stůl když cos nepochopím sysel vidle stůl a po sklence zatápu sysel vidle stůl a netrap se tím
49
To mě na ni mrzí
To mě na ni mrzí že řekla že jsem drzý když za pas jsem ji chytit chtěl tak proč ke mně lezla a na gauči se svezla když dneska jaksi bohužel Dnes zkazil jsem si večer vzteky bych zrovna brečel meju si nohy ve vaně moh sem jít do divadla či vyřezávat pádla teď tu jen sedím zklamaně Tak proč mně jenom vadí když kamarád ji hladí vždyť jináč je mi přece všecko fuk tak proč se celej klepu já udělám pár dřepů a budu zase zdravej kluk
50
Nohy mám rozmáčené proč kruci řekla že ne vždyť jsem jí podal alkohol a já jsem když ho pila doufal že bude milá no to je čistej gól Froťákem nohy třu si celej svět se mi hnusí knoflíkem televize votočim co jsem to za chudáka že koukám na Husáka jak hýbe vobočim Tak proč mně jenom vadí když kamarád ji hladí vždyť jináč je mi přece všechno fuk tak proč se celej klepu já udělám pár dřepů a budu zase zdravej kluk Doufám 51
Kokta
Otřesná jistota v loktu naučila mluvit koktu co dřív chtěl povědět koktem to si teď vyřídí loktem
53
Jistě nás není málo
Jistě nás není málo co se nám štěstí smálo a mnoho lidí žije co zná kousnutí zmije Vím nejsem sám když denně poslouchám ble ble ble… Můj svět je váš a hodně jednou dáš ble ble ble… Až někdy někdo potkáš havrana na rozcestí dřív než vodevře zobák tak uraz mu ho pěstí Vím nejsem sám když denně poslouchám ble ble ble… Můj svět je váš a hodně jednou dáš ble ble ble…
54
Rusalka ve svém bolu až potáhne tě dolů možná že bude stačit jen pod sebe ji stlačit Vím nejsem sám když denně poslouchám ble ble ble… Můj svět je váš a hodně jednou dáš ble ble ble… Dřív než se utkáš s drakem než v boji ztratíš sílu prohledej křoví v zádech zda nemáš bratra Míru Vím nejsem sám když denně poslouchám ble ble ble… Můj svět je váš a hodně za něj dáš ble ble ble…
55
Zíma
Nic se mi nedaří, všechno mě děsně žere voda se nevaří a všude chcíplo tele Co bych chtěl před sebou, se mi za zády ztrácí gramofon zapínám a soused za zdí zvrací Uvidíš, všechno bude príma řve na mě z desky Josef Zíma a pavouk na zdi klidně dřímá Ulicí pospíchám, kos kterej strávil žrádlo se v letu vykadí, proč zrovna na mě spadlo Zas pouštím gramofon, soused se za zdí skácí vypínač zajiskří a proud mě děsně bací Uvidíš, všechno bude príma řve na mě z desky Josef Zíma a pavouk na zdi klidně dřímá
56
Zas hudbu poslouchám a soused za zdí vrtá tak na něj zabouchám, tohle je díra čtvrtá Možná že netuší jak děsně mě tím sere nebejt zdi tak bych ho nakopnul do prdele
57
Malířem stává se Malířem stává se kdo touží po kráse na život žaluje stále si maluje retuší na stíny barví i květiny maluje na stvoly barevné mrtvoly Já ale vím květina celý rok nekvete rád posloužím paletou snů jen si řekněte Na nudu s Alenou rumělku zkalenou a radost ztracená lepší je zlacená znamení pro zmije tmavou se překryje kamarád včerejší může být světlejší Já ale vím květina celý rok nekvete rád posloužím paletou snů jen si řekněte Problémy zlehčí se celý svět změní se štíhlý je otylý, střízliv kdo opilý lump lumpa objímá, mrzák nedojímá zloděj ten prodává, z keců je potrava Já ale vím květina celý rok nekvete rád posloužím paletou snů jen si řekněte 58
Pramen
Slyšet je za šera kde pramen vyvěrá i když je pod travou skryt chrobák i koloušek chodí sem pro doušek když vládne večerní klid Léto je překrásné s podzimem pohasne a do kraje pronikne mráz nikdy nezastaví potůček bublavý ať už je vně nebo v nás U toho pramene i srdce znavené začne si zas něco přát kdo chce jej s chutí pít nesmí ho zakalit nesmí jej do lahví brát Jak studí na tvářích jak jiskří na pažích a nikdo čas neztratí jako lék zchladí hněv bystřeji pak proudí krev když se k němu navrátíš
60
Ten pramen když zmohutní tajně z nás leckdo posmutní že proud odnáší cit když pramen se do šířky rozleje a za čas k ústí dospěje v paměti měl by mít jak: Slyšet je za šera kde pramen vyvěrá…
61
Duše
Když duše nemocná je téměř bezmocná když mozek ztrácí svůj vtip… duše se schovala a chvilku počkala než srdci bude zas líp… Jen se jí nezříkej však zdravá bude zas klidně si zavzlykej a dej jí na to čas… Snad duše tvá nebude zlá nebude chtít druhým se mstít jenom si važ že duši máš… Když duše zraněná v prsou je zavřená život ji surově ťal… málem by omdlela pak chvilku bolela že čas co přines zas vzal
62
Jen se jí nezříkej však zdravá bude zas klidně si zavzlykej a dej jí na to čas… Snad duše tvá nebude zlá nebude chtít druhým se mstít jenom si važ že duši máš…
63
Letní louka
Letní louka je štěstí brouka na ní snad všechno rozkvétá květy ji šatí a slunko zlatí tak ponořme se do léta Letní louka když vítr fouká je jako kdyby tančila a přes zrak lidský tak fantasticky až do srdce se vtlačila Že mě pohladila včera se mi zdálo kopretina bílá a to není málo když jsem ležel u ní v té nejjemnější trávě díval se jak se sluní… tak stalo se to právě
64
Letní louka je štěstí brouka i motýl vám to potvrdí ten kdo vleze na ni z meze snad dojetím se rozprdí Letní louka je jako mouka kterou pečeme na chleba všem snad zdá se při její kráse že čím dál víc je potřeba
65
Trubka
Kde je láska je pak blízko pěst kde je právo je pak blízko lest kde je peklo je pak blízko ráj kde je pole je pak blízko háj Když se hraje na trubku a prdí se do nátrubku — jistě tak ten nástroj odpoví snad proto že je takový — čistě Kde je pravda je pak blízko lež kde je sklep je blízko věž kde je vůně je pak blízko smrad kde je horko je pak blízko chlad Kde je život je pak blízko prach kde je smrt je blízko strach kde je napřed je pak blízko pak kde je ryba je pak blízko pták
67
Zmizel jak duch... (Neohrožený Mikeš)
Zmizel jak duch zkazil tu vzduch byl jako vyžle co všechno pižle kůže a kost a v očích zlost větší než v tetě co zabít chce tě Co o tom víš když v noci spíš? Možná že stojí i v tvém pokoji… A ráno snad, cítíš-li puch, byl téměř jistě na onom místě…
68
Jsou slova
Jsou slova kterým já rozumím jsou i co vysvětlit neumím i kdyby tisíckrát řečená Marion je pro mě Mařena husa mikádo cholera s fernetem jasné jsou docela licitovat — na to snad stačím poskakovat — jen když netlačím nevím proč transformátor bručí kdo gynekologii učí institucionalizovat portfolio a pak zavorat…
69
Vrátný
Nejsem ten nejlepší nejsem ten špatný nejsem míň nejsem víc jsem jenom vrátný vrátný co propouští do vzduchu slova tisíckrát řečená jakoby nová za vraty schovávám pár lidských pojmů kdybych je propustil jistě vás dojmu snad mi svět odpustí že je tak strážím já si těch slov přece jen vážím
70
Co napsat na řádku
Co vůbec napsat na řádku na které má být Zíma? Možná že ňákou pohádku však koho to zajímá? Proč jít na fernet do baru kde řádí prohibice? A nač brát k hrobu kytaru kde prskat začla svíce? Možná se všechno vyjasní až přituhne a začnou padat vločky Když většina z nich neuhne tak dozvím se kam choděj tančit kočky
72
Co vlastně napsat na řádku kam kutálí se žalud? Že kutálí se do chládku kolem basy kolem dud I mrkev se tam kutálí kde prázdný soudek stojí A trpaslík tam v povzdálí do něj teď kozu dojí
73
I když se blíží jaro
I když se blíží jaro a míza větvím proudí i loukám to je málo, popelář zmaten bloudí Jak noha nohu mine, tu a tam natáhne se pak se jak chobot svine a jak tykadlo třese Hlava mu do teď třeští a střeva stále mačká Obraz Verona v dešti, v popředí jikrnačka
74
Padá snížek
Padá snížek na hlavy padá snížek do trávy padá a pak roztaje vláha vsákne do kraje Já mám strach z obludy vošklivý jak dudy bojím se velice je ze mě vopice vopice nahatá je ale chlupatá hůř je dnes než kdysi protože jsem lysý Padá snížek na hlavy padá snížek do trávy padá a pak roztaje vláha vsákne do kraje
75
Bojí se ohavy leze mi do hlavy a v hlavě mi furt šmátrá tvrdí že prý pátrá šťourá mi do očí až mně je votočí do uší be be be chce je jen pro sebe Padá snížek na hlavy padá snížek do trávy padá a pak roztaje vláha vsákne do kraje Já mám strach z bestie ona mě zabije nebo stáhne z kůže vždyť ona všechno může život mi převorá zažene doktora duši mi vypustí a už nenahustí 77
Padá snížek na hlavy padá snížek do trávy padá a pak roztaje vláha vsákne do kraje
78
Moje stará zlomenina
Moje stará zlomenina zapomenout nesvolí jak jsem jednou začal padat z půli můstku v Podolí jak se moje drůbky chtěly před dopadem ve zmatku aniž bych omastek požil schovat rovnou do zadku I kdybych byl holohlavý nebo klokan nebo špeh nemá smysl lakovat si kam jsem spad že nebyl břeh Rohypnol jsem vzal si tuhle abych neměl tenhle sen při kterým mi lítaj nudle jako když mám strouhat křen
79
Algebra
Lascivní pohled pěna v koutcích začal výt a štěkat pomalé blues a blůzu jak z lýtka kůži svlékat Pod kůží v krvi strhal maso jež se chvělo na kost nebyla smrt aby z narozenin neměl radost Do lebky holé potom zaryl zvolna svoje pařáty koulovat se moh s lebkou a žonglovat potom s hnáty Míň nežli prd je život pro osobu mrtvou ve dne azbuka příšerná algebra rovná vždycky jedné
80
Víla
Líbí se mi nápad s vílou chvíli být protože doufám račte chápat že nelze s vílou žít mně líbí se na víle že nemám strach s ní spát protože k ránu přijde chvíle kdy musí jít a já to vím a já sem rád Touha má mě trápí a jistě je to znát protože schován pod svou kápí já vskutku mám ji rád líbí se mi víla krásná půvabná protože v noci je tak milá a celý den když o ní sním je bezvadná
81
Vím že nechci mít už jinou žádnou však často si říkám potají že jen v pohádkách víly krásné vládnou a ty lidská srdce nemají Líbí se mi nápad s vílou chvíli být protože doufám račte chápat nelze s vílou žít líbí se mi víla vskutku rád ji mám protože v noci je tak milá pak musí jít a můžu být zas chvíli sám Touha má mě trápí to není vedlejší protože víla když se vrátí je stokrát pěknější líbí se mi víla jak hledí do očí protože v nich je její síla a nemám strach že při svých hrách mě zotročí 82
Kochat se Kochat se a hvízdat tiše nad kanál se rozletět navštívit i cizí říše moci tam a moci zpět Dlouho dlouho dlouho dlouho Manažerem chladných kapek v předprodeji neobstál po doteku temných tlapek sladkobolný integrál Dlouho dlouho dlouho dlouho To necky a kanec a vřed ho nakonec vrhnuli zpět že znovu se vzlétnout již bál tak stojí tam kde předtím stál
84
Zlomenina srdce Zlomenina srdce to složitá je věc ať utrpí ji Číňan nebo poslanec vždyť otrávit se může i chlap tvrdej jak kmen když von vůl přines růže a zajíc nechce ven Tak mejlovat si budem neříkej že deš spát ten člověk hnaný pudem ten co ji má tak rád Ten člověk plný citu říká si v duše skrytu: „Blbá je jak trampolína nabouchaná do komína“
85
Dámy
Snad prominete mi povahu mou dámy že málo bavím se a málo jsem s vámi Já spíše knížek si promiňte většinou všímám I mezi nimi jsou mladé i starší i mezi nimi jsou ty jež mám radši A když mám je tak promiňte já vás nevnímám Já knížky čtu si radši mně to zkrátka stačí někdo rád holky já knížky — už od školky Tam mé srdce bije je v nich i poezie krásná
86
Má-li větší cenu hlídat krásnou ženu nebo třást se strachy u rozvodu vo prachy Ať si kdo chce co chce říká věc je co mě se týká jasná Snad prominete mi povahu mou dámy že málo bavím se a málo jsem s vámi Já totiž promiňte lásku svou jednou už prožil
87
Snad odpustíte mi že to co z ní zbývá já jaksi promiňte někdo to spíš skrývá do písně maličké pro vás jsem upřímně složil Takže já…
89
Zámek
Jak vítr v šedé chladné poušti mračen tvých co máš je s deštěm ustrnulé na tvářích smáčí líbeznou tu krajinu Poslední jarní mrazu krutý dech co zlostně ukájí se na květech kráčí přes zklamání pustinu Tam k zámku míří kočár splašeného spřežení kol čisté tůně — směr svůj nemění však chladná tůň se rázem do červánků zbarvila „Já jsem tvá — tys můj“ pravila Teď šumí děšť jak rozplakal se podvečer když předtím na střechách se horkem potil thér smývá ji nejpevnější objetí
90
Proradné lásky hnus i žár i stesk a pevný dub vedví rozpoltil blesk hříva plamenů šeptá „Co je ti“ Tam k zámku míří kočár splašeného spřežení kol čisté tůně — směr svůj nemění však chladná tůň se rázem do červánků zbarvila „Já jsem tvá — tys můj“ pravila Věřit a dát se čistou vírou k hříchu svést tu krutou bolest v prsou nelze snést loudí životem splatit těch pár chvil Ať dítě žena muž člověk či Bůh déšť vítr hvězdy Slunce platíc dluh bloudí hledaje účel smysl cíl
91
Tam k zámku míří kočár splašeného spřežení kol čisté tůně — směr svůj nemění však chladná tůň se rázem do červánků zbarvila „Já jsem tvá — tys můj“ pravila
92
Bledý jsem
Proč je zima když je mráz a proč léto přijde zas proč zvadne co rozkvete doktore nám řekněte Proč je tady tamten teď proč je tvrdá když je zeď proč když je sto makovic jedna vydá máku víc Bledý jsem a unylý omluvte mě na chvíli do pořádku až se dám s odpovědí přijdu sám Proč mám plácat do bláta proč když není placatá a proč včera není dnes když jak včera voní les
93
Proč se říká „tajil dech“ proč je problém v problémech proč se i to poplete doktore nám řekněte Bledý jsem a unylý omluvte mě na chvíli do pořádku až se dám s odpovědí přijdu sám Proč když nejdřív měl ji rád rozhod se jí facku dát a proč jedem léčí se proč je proč — to neví se
94
Proč se vlastně ptáme my proč my nejsme tamtěmi Tamti nebo oni zas ptali by se taky nás Bledý jsem a unylý omluvte mě na chvíli do pořádku až se dám s odpovědí přijdu sám
95
Ukolébavka
Stromečku maličký u cesty do lesa až vyjdou hvězdičky potemní nebesa měsíček s klidem svým nasedne na mušky po lese po loukách zakrouží světlušky Stromečku maličký vyrosteš do výšky a pak tě pokácí rozřežou na knížky a knížky nastaví na pěknou hromádku na tobě přečtem si o sobě pohádku
96
Kouzelník
Teď nemám moc času zabývat se časem i když jako všichni podřízen i já jsem Čas prý rány zhojí kde ale vzal tu moc udělat den z noci a ze dne zase noc Už nemám moc času zabývat se časem až můj čas vyprší dozvím se kdo já jsem Někdo se tak bojí že se v noci třese dřív než rány zhojí že je čas přinese
99
Zelená
Zelená je tráva jak ji znám každé ráno rád ji mám každé ráno uvítám že přijde zas jak ranní čas a půjdu s ním Žlutá — to je slunce jak ho znám každé ráno rád ho mám každé ráno uhlídám že přijde zas jak ranní čas a půjdu s ním
100
Červená je láska jak ji znám každé ráno rád ji mám každé ráno procitám a přijde zas jak ranní čas a půjdu s ním Černá — to je propast jak ji znám jednou ráno uhlídám jednou ráno přijde k nám přijde tak jako mrak a půjdu s ním
101
Spánek
Pocitů prstoklad kdos na mě zkouší snad bez mého svolení Snad je to klávesou černou a bezhlesou že mám chuť ke klení A že mně líbí co líbí, mně líbí se džbánek Vím že na dně nenajdu nic víc než spánek… Z chodníků ulice zní tónů tisíce hluk řev a pískání
102
Pod černou oblohou na mne už nemohou dospěl jsem k poznání Že mně líbí co líbí, mně líbí se džbánek Vím že na dně nenajdu nic víc než spánek…
103
Rodina
Rodinu já považuju co se týče nudy za jeden tón — věčně zní tam jak když hrajou dudy Jako kluk jsem těšíval se na okamžik světlejší máma s tátou když se přeli kdo z nich dvou je blbější To mě tenkrát nenapadlo neb jsem zřel v tom kravinu že si taky jednou za čas pořídím svou rodinu A teď plácám dokolečka ach můj synku čím jsi ryl kolečko se polámalo a já jsem kde táta byl
104
Co si asi myslel táta když mu máma říkala: „Kvůli tý tvý noční můře já jsem zase nespala!“ Jak to bylo s mámou asi někdy z toho mívám strach táta zdrh jí slezly vlasy pak se vobrátili v prach
105
Panáček
Drž si panáčku drž si klobouček pojedem dolů žádnej voblouček pojedem dolů až to zahučí ta cesta ta tě všechno naučí Drž si panáčku drž si hlavičku i když máš jistě všechno v malíčku pojedem dolů brzdit nebudem a nahoru už nikdy nepudem Drž se panáčku hezky vesele vždyť sedmý den je vždycky neděle pojedem dolů, dole údolí tam nikoho nic nikdy nebolí Drž se panáčku to se povede ta cesta ta nikam dál nevede neboj panáčku nikdo nespadne uvidíš panáčku vše dobře dopadne!
107
Sluníčko
Osvěžující je prohnat se po stráni a jak je nádherné pak zůstat stát tak jako koně co večerem uhání svobodně bez uzdy mohou si hrát Vlasy nám — hřívy jim ve větru zavlály dlouhé jsou protože chcem je tak mít a vlasy dlouhé a povahy nestálé tak nechte je běžet a nás nechte být
108
Chytili koně jim nandali ohlávky a nutí je táhnout ten prokletej vůz nám vlasy — jim hřívy a pro všechny pohlavky a v černejch lidech se zrodilo blues Tak jako s vlasy i s životem činíme v hotelu na stolku zbylo pár čmuh vlasy a koně a ostatní viníme stárnutí uzavře obludný kruh
109
Sluníčko vychází k poledni dorazí pak přijde podvečer končí se den tma klesá do kraje v půlnoci dozraje měsíc i hvězdy i lecjaký sen K ránu se obloha červánky zapýří to slunko vstává a měsíc jde spát tak honem pospěš a maluj nás malíři než hudba spustí či přestane hrát
110
Hřívy i vlasy i koně se sklonili ale proč — staniž se co se má stát a v indiánech jsme sami se pobili jen racek chechtavý může se smát Na loukách pod sluncem vítr se prohání kde koně cválali pase se skot rohaté hlavy a holí je zahání na koni honák za drátěný plot
111
Nedivte se
Tak jsem si myslel že už přesně vím jak žít že už přesně vím co chci či nechci mít večer klidně uléhat a ráno ještě klidněji vstávat a s rozvahou si brát a s rozvahou také dávat Jó to se lehce mluví lehce řekne a když to zazní z úst tak je to jasné pěkné i sám golem snad časem svou sílu ztratí a co bylo tak se v opak náhle zvrátí
112
Nesuďte mě prosím lidé za čin že jsem vzteky roztrh šátek matčin že snad posté otcovu hůl pálím že se opíjím a jenom válím Nedivte se co ten chlapec činí nevěřím vám že jste zcela jiní v hněvu člověk vytrhá co léta sází a kde by moh jít zpříma zbytečně se plazí
113
Nejsem nic
Nejsem muž a nejsem žena nejsem ani pes nejsem syn a nejsem dcera včera zítra dnes nejsem vpravo nejsem vlevo nejsem nahoře nejsem dole nejsem v kole ani v komoře Nejsem stáří nejsem mládí nejsem žádný čas nejsem smutek nejsem štěstí nejsem žert či špás nejsem hluk a nejsem ticho světlo tma či stín nejsem kopr nejsem pepř a nejsem sůl či kmín
114
Nejsem černá nejsem bílá nejsem zelená nejsem sladká nejsem trpká nejsem znavená nejsem celá nejsem půlka nejsem míň či víc nejsem koule nejsem hůlka nejsem vůbec nic
116
Nebesa
Nebesa mi snad prominou že dneska šel jsem za jinou nový zážitek hodnotný lepší než smrdět u plotny… Tak jsem si z davu vybral líc s úsměvem něžných holubic To děvče krásně sedělo nic nedalo — nic nechtělo Dnes hlásám heslo neměnné mám rád holoubě pečené když pečínka je na míse tak člověk aspoň nají se Nebesa mi snad prominou že dneska šel jsem za jinou nový zážitek hodnotný lepší než smrdět u plotny…
117
Tak jsem si vybral démona byla dlouhá jak kolona voči měla jak porota řek jsem si — bude dobrota Když děvče se s tím nepáře tak člověka to rozháže začne ho tlačit žaludek spěchá navštívit záchůdek Nebesa mi snad prominou že dneska šel jsem za jinou nový zážitek hodnotný lepší než smrdět u plotny… Dneska už nikam nespěchám zlákat se ničím nenechám v klidu si luštím křížovku miluji jen svou pohovku
118
Na ní jsem zkoušel plně žít na ní jsem našel pravý klid škoda že mládí nezbedné zmizelo v hloubce bezedné Nebesa mi snad prominou že doma sedím s maminou můj život plný hodnotný skončil a smrdím u plotny…
119
Tuleň
Tuleň se líně vodou válí a věrtel v míře stálý ztrácí stín když se stmívá Ze své kóje se zvolna zvedne tichá tma co spí ve dne a do kraje se dívá Večer je zcela prostý hluku já hledám tvoji ruku která ti oči cloní Jak autobus se krajem řítí kvedlá se páchne svítí tak natáhnu se pro ni
120
Zastírat vážně se nehodí co z pukavce se zrodí když navrátí se ráno Šedý obal v trávě od rosy a na něm psáno cosi „homogenizováno“
121
Není potřeba
Teď není potřeba hovořit o ničem teď není potřeba znát svoje jména Teď není potřeba státi se rodičem stačí že já jsem muž a ty jsi žena Lásku si vyznáme snad až se poznáme teď není potřeba za chvíli svítá Lásku si vyznáme teď ale spěcháme tak spočiň vedle mě ať už to lítá
122
Teď není potřeba mazat med na chleba a že jsem čestný muž tak ti to říkám Lásku si vyznáme nyní však spěcháme a není potřeba teď když tě svlíkám Možná jsou dojemné přísahy vzájemné a ticho ožívá šepotem básní To sladké otroctví může skrýt proroctví jež někdy po letech pak nahlas zazní
123
Teď není potřeba hovořit o ničem teď není potřeba státi se rodičem Lásku si vyznáme snad až se poznáme teď není potřeba
125
Otázka
Dáme ti dáme ti otázku dáme ti: „Jak je ti bělásku?“ a dítěti dáme kus provázku a zoufalou touhu si hrát A dáme ti: „Jak je ti?“ otázku a dáme tě dítěti bělásku a s láskou tě dáme a pro lásku když dítě nemůže spát Ó jak je nádherný den tak půjdeme ven a spočinem v trávě kde malé slunéčko spí a my i když nejsme zlí jsme ho rozšlápli právě
126
Ó jak je nádherný čas a to co je v nás teď rozkvétá krásně jak tomu rozumět mám že i když léto jde k nám vznikají truchlivé básně A dáme mu malému trhat z růže květ a ty květe co kvete musíš povědět Jak je ti když rve ti život tvůj i svět a dítě se začalo smát
127
Když máme tak dáme tě růžový ten keř a ty květe co kvete rychle se nám svěř Jak je ti když rve ti život jako zvěř ten chlapec co květy má rád
128
Copak jsem toho chtěl tolik od života Copak jsem toho chtěl tolik od života nechtěl jsem pěstí kořit národy nechtěl jsem křídla Ikarova nechtěl jsem ani ploutve do vody Že krásy nepobral jsem víte a intelekt mi byl jen k vzteku přesto jsem musel přebrodit tu od narození k smrti širokou řeku Za těch pár slastí které dopřál jsem si ne to přece spravedlivé není že bych měl věčně věků strádat to ať se radši říznu při holení
129
Dívenka
Nechtěl jsem dívenku žádnou měl jsem jich zkrátka už dost neboť pod linií ladnou vždycky se nachází kost Nechtěl jsem dívenku žádnou nechtěl jsem nesnází víc to tvrdil jsem s hlavou chladnou dnes nevím co vám mám říct S důvěrou na dívku hledím dokonce mám ji snad rád říkám si když potmě sedím jak se to mohlo jen stát Možná že přece jen žití není tak otřesnej kýč co hoří to zkrátka svítí co bylo je zkrátka pryč
130
Balada
Kdy všechno začíná co potom život nazývá se zdali u mimina a nebo ještě dřív Těžko se vzpomíná jak se kdo dostal na Zem kdo souhlas udělil kdo přívětivě kýv A malá srdíčka se do pohybu rázem dají Učit se nemusí a každý zná svůj čas I když jsou maličká tak velikou věc rozhoupají Kolo se roztáčí a to kolo je v nás
133
Můj světe rozmilý co přines jsi nám do kolíbky Jen sebe celého a to je vše co máš I hvězdy vzdálené i špetku soli do polívky My celí tvoji jsme neboť jsi celý náš A první kročeje nás dlouho čekat nenechají i první slovíčka a lidská vůle v nich Kdo z nás kam dospěje před námi ještě život tají Malinká srdíčka teď máme na dlaních
134
Ach jak jsou složité ty větve které z klíčků rostou a pole rozryté však měli bychom znát že svět má zákony co tají v sobě pravdu prostou kdo usnul zvečera tak musí ráno vstát Můj světe rozmilý co přines jsi nám do kolíbky Jen sebe celého a to je vše co máš I hvězdy vzdálené i špetku soli do polívky My celí tvoji jsme neboť jsi celý náš
135
I hezké pohádky nás uvítají na počátku v nich lidské moudrosti najdeme víc než dost a já jsem některé si schoval prostě na památku neb je v nich zapsána i lidská pitomost Dál film se odvíjí i když jsem teprv na začátku a všechno pomíjí a nevrátí se k nám Jen život začal už tak nenuťme mu první splátku náš život jediný je všechno to co mám
136
Kdy vlastně začíná to co stářím pak nazýváme nehleďte očima srdce přidejte k nim vždycky mě dojímá že život nikdy nevzdáme neboť je celý náš toť všechno co já vím Nemůžeš všechno mít to zpravidla se říká vždycky když se ti nedaří když máš na sebe zlost dobře se dívejte vždyť je to strašně sympatický uchopit čas i v stáří pro radost
137
Můj světe rozmilý co přines jsi nám do kolíbky Jen sebe celého a to je vše co máš I hvězdy vzdálené i špetku soli do polívky My celí tvoji jsme neboť jsi celý náš
138
Telefon
Telefon černý stojí ruka se zvednout bojí sluchátko tmavé neboť vím že ihned ze sluchátka ozve se dlouhá — krátká a pak jej zase položím Číselník můj prst leští město se topí v dešti a já strach dusím v úsměvu protože vím že věrný je jen telefon černý a tak si říkám bez hněvu Telefon černý v dlaních je jako smůla na nich a stejně dobře já to vím že nemá smysl čekat bát se a nebo lekat že těch pár čísel vytočím 139
Už druhá noční bije a venku pořád lije a ještě nejsem před spaním od přístroje se zvednu a pak si zase sednu pro cigáro se nakláním Jen chvilku sirka hoří pak se do tmy ponoří dál usmívám se do ticha venku šumění deště a pár vzpomínek ještě pomalu ve mně pelichá Telefon černý v dlaních je jako smůla na nich a stejně dobře já to vím že nemá smysl čekat bát se a nebo lekat že těch pár čísel vytočím 141
Potvory
My jsme ošklivé potvory a nám se dobře daří my nemusíme do školy když přiblíží se září my nemusíme do práce ať si tam jiný chodí a děláme co zrovna se nám momentálně hodí Je to fajn je fajn mít srdce na dlani já jsem drak já saň ostatní zaspali My jsme ošklivé potvory a když se někdo stydí dělat co my tak je to věc jenom dotyčných lidí kdo zlobí se že máme se a my se dobře máme ten ať nohou trhne si nebo ať si ji zláme Je to fajn je fajn mít srdce na dlani já jsem drak já saň ostatní zaspali
142
My jsme ošklivé potvory a nás velice hřeje že umíme si poradit vždy když se něco děje my umíme si poradit vždy když se něco peče a půjde se posadit ten kdo včas neuteče Je to fajn je fajn mít srdce na dlani já jsem drak já saň ostatní zaspali
143
Krabička
Mám malinkou krabičku do ní jsem si schoval brouka děda chodí na houby do pražského podloubí ten brouk škvírou ve víčku neustále na mě kouká turisté tam potají v noci na zeď čurají když vystrčí tykadla mává s nima nebo točí nikdy nic nepřinese houby rostou jen v lese vždycky je hned zastrčí když ho cvrnknu mezi oči chodí pořád dokola když se vrátí zavolá: Mám malinkou krabičku do ní jsem si schoval brouka...
144
Kanimůra ze Šardonu
Na lučině blízko lesa stála houba bez klobouku protože ten kdo ji kosil nepokosil jenom louku A ten klobouk už se ztratil a ten co šel už se vrátil a hlavu dal místo zvonu Kanimůra ze Šardonu
146
Ediční poznámka
Básně a písňové texty byly vybírány z knihy Slabikář: Společný jmenovatel Y (Primus, Praha 1993), dále ze živé nahrávky CD Recitál (Studio Kufr, Praha 1997), z autorských CD Šílenec (BMG, Praha 2000) a Bouda (BMG, Praha 2003), z písní k pohádce Neohrožený Mikeš (B&M Music a PolyGram, Praha 1998), z kompilačních CD pro děti Sloni v porcelánu (Monitor-EMI, Praha 1999) a Havěť všelijaká (Indies, Brno 2005). Zařazeny jsou i texty z divadelních představení Studia Ypsilon — tzv. texty na deset slov, které vznikaly přímo při představení za spolupráce diváků jako improvizace. Některé texty jsou publikovány vůbec poprvé, byly napsány pro tuto knihu. Většina písňových textů má několik různých variant, při sestavování sbírky jsme dávali přednost těm, které byly blíže k „literární formě“. Konečná verze byla autorizována.
148
Obsah
Včerejší a dnešní Únava Ruka k dílu Kruté svítání Stydím se Mrtvola duše Oslava neřesti Zoufalec Počmáraný čas Chodíme si Nemohu Když jsem byl Surovec Nepřítel nepořádek Kámoši Velké problémy Já jsem tvrdej chlápek hoši
7 11 12 14 15 19 20 22 24 25 27 28 30 31 35 36 39
Chladno Křídla Meluzíny Plivanec Hádanka To mě na ni mrzí Kokta Jistě nás není málo Zíma Malířem stává se Pramen Duše Letní louka Trubka Zmizel jak duch... (Neohrožený Mikeš) Jsou slova Vrátný Co napsat na řádku I když se blíží jaro Padá snížek Moje stará zlomenina Algebra Víla Kochat se Zlomenina srdce Dámy
42 43 46 48 50 53 54 56 58 60 62 64 67 68 69 70 72 74 75 79 80 81 84 85 86
Zámek Bledý jsem Ukolébavka Kouzelník Zelená Spánek Rodina Panáček Sluníčko Nedivte se Nejsem nic Nebesa Tuleň Není potřeba Otázka Copak jsem toho chtěl tolik od života Dívenka Balada Telefon Potvory Krabička Kanimůra ze Šardonu
90 93 96 99 100 102 104 107 108 112 114 117 120 122 126 129 130 133 139 142 144 146
Ediční poznámka
148
poezie sv. 15
Jiří Schmitzer
Kanimůra ze Šardonu Ilustrace Jan Gruml Edičně připravila Šárka Friedlová Korektura Pavla Vašíčková Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2008 jako svou 82. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-86862-72-9
9 788086 862729
