Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
Každý rošťák, lobbista by se snadněji dostal k vlivu
Jiří Paroubek vysvětluje, proč ČSSD nakonec ustoupila od konfrontace a odmítla rozpuštění sněmovny.
Co se tu odehrávalo v minulých týdnech? Sám hovoříte o ukradeném volebním vítězství. Sněmovna znovu jedná, ale předtím byla demokracie ohrožena. Cítíte to také tak?
Řekněme, že bylo několik velmi nestandardních kroků, než se Ústavní soud dostal do pozice, že zrušil termín voleb. To je krajně neobvyklé v demokratické zemi, že pět týdnů před volbami je zrušen ústavní zákon, na kterém se dohodla prakticky celá politická scéna, prošel oběma komorami parlamentu, a je narušena demokratická soutěž. Byli jsme přesvědčeni, že ústavní stížnost je možné podávat jen podle Ústavy, ne ji obcházet, jak to provedl Ústavní soud se stížností - nebo jak to nazvat - poslance Melčáka. Je také otázkou, jak by pan Melčák nebo Ústavní soud postupoval, kdyby volební preference vedla jiná strana než sociální demokracie. Takže sociální demokracie může bez jakéhokoliv uzardění říct, že byla okradena ve volbách 9.
1/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
a 10. října. Prostě tomu vítězství už se nedalo zabránit jinak než - řekl bych -mistrným kouskem, a samozřejmě zaštiťovaným ústavnictvím.
Proberme možné scénáře, které připadaly v úvahu. Sněmovna reagovala na rozhodnutí Ústavního soudu tím, že přijala nový, teď už obecný ústavní zákon a chystala se rozpustit. V mezidobí měl mít volnou ruku Senát. Představte si, že by sněmovna byla rozpuštěna, ale rozhodnutí americké vlády o zrušení radaru by tu ještě nebylo. Myslíte, že Senát by ratifikoval příslušné smlouvy a postavil Obamu před hotovou věc, takže ten by stál před povinností splnit závazek vůči spojencům?
Myslím, že takové zákonodárné rozhodnutí Senátu by podléhalo ještě schválení Poslanecké sněmovny. Viděl jsem tam však jiné nebezpečí. Pokud by Ústavní soud, podle právních analýz, které máme k dispozici, zrušil i další termín voleb, tak by politické strany utrpěly blamáž a s nimi i celá politická elita. To by nahrávalo populistům všeho druhu, že politická scéna je zcela neschopná, takže by to zcela nepochybně mohlo změnit rozložení sil v zemi, jako se to třeba stalo v 90. letech v Itálii.
Ano, jediným zákonodárným tělesem by byl Senát, ale z Ústavy nemůže řešit například otázku státního rozpočtu. A pokud by Poslanecká sněmovna vznikla až v termínu řádných voleb, tedy v květnu, tak bychom zkrátka osm měsíců neměli státní rozpočet. Vzniklé rozpočtové provizorium by vytvořilo situaci, kterou si osobně neumím představit. To už by nebyl měsíc nebo dva, které se dají nějak vydržet. A nebyl by tu ani nikdo, kdo by nastavil podmínky tohoto rozpočtového provizoria, takže by naráželo na realitu, že jedna dvanáctina loňských výdajů prostě nestačí. Například jen výdaje na obsluhu státního dluhu budou podstatně vyšší než teď. Cena peněz je jiná, objem dluhů je jiný, o navýšení o 105 miliard se postaral Miroslav Kalousek. Takže jsme s hrůzou zjistili, že takových věcí, které by mohly nastat, kdyby Ústavní soud zrušil termín voleb na začátku listopadu, je řada. Ve svých důsledcích by to mohlo znamenat vládu prostřednictvím Senátu, ale je otázka, co by to pravici přineslo. Myslím, že i jí by se týkala devastace české politické scény.
Další faktor, strany by přišly o ohromné sumy peněz za marně vedenou volební kampaň. A strany bez peněz nejsou možné, stejně tak není možná demokracie bez stran. Strany nejsou samozřejmě vzorem dokonalosti, u nás, ani ve světě. Naše svobodné politické strany mají nejvýše dvacet let, protože to, co bylo od roku 48 do roku 89, nemůžeme brát vážně. I tohle je
2/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
faktor, který by se promítl do politického stranictví, protože každý rošťák, lobbista by se snadněji dostal k vlivu.
Zrušené volby a rozpočtové provizorium by ohrozily i příjmy stran.
Pochopitelně, že po zrušených volbách by strany neměly taky příjmy za hlasy, respektive za mandáty poslanců, ale já vycházím z těch výdajů. Když pozoruju lidovce, jak ve sněmovně hovoří o potřebě limitovat volební výdaje na jaře - co by se stalo, kdyby teď volební kampaň pokračovala? Byli by vyčerpáni už teď a na jarní kampaň by neměli žádné peníze. Sociální demokracie je zřejmě v nejlepším stavu ze všech politických stran, díky své pozici v Senátu, ale také v krajských zastupitelstvech. Je na tom příjmově dobře, stejně tak pokud jde o majetek. Ale utrpěla by těžké ztráty. Přišla by o rezervy, a bez rezerv by se okamžitě dostala do ztrát. Některé politické strany by se dostaly na hranici své existence. Zdálo se mi, že Ústavní soud je prostě ochoten udělat cokoliv. Choval se v této otázce jako třetí komora parlamentu bez politické odpovědnosti, a to jsou samozřejmě věci, které jsou velmi vážné.
Docela zajímavý jev nastal v minulých dnech, když vyjednávání o rozpočtu nečekaně usnadnila tripartita. Překvapivě se tam shodli zaměstnavatelé s odboráři a odmítli jeden z těch nejnákladnějších a nejméně užitečných pozůstatků Topolánkovy vlády, ono snížení zaměstnavatelských příspěvků na sociální pojištění za 18 miliard korun, které bylo vydáváno za podporu zaměstnanosti.
3/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
Zaměstnavatelé pochopili, že jim to nic nepřináší, kromě vylepšení cash-flow, ale nepřináší to nové zakázky. A když nemají nové zakázky, nebudou zřizovat nová pracovní místa. Nanejvýš to vylepšilo hospodářský výsledek firmy, a to je tak všechno.
Obyčejně se má za to, že pravicové strany reprezentují zaměstnavatele, ale tady se míjejí. Pravice byla v zajetí ideologických schémat, která nedávala šanci řešit věci racionálně. Ale také Janotův balíček měl zakonzervovat snížení daní těm, kdo to nepotřebují, a převést zátěž na většinovou část společnosti s menším příjmem.
To je prostě snaha pravice, takto postupovat. Faktem je, že jsme poněkud v senzitivní situaci, neboť je zřejmé, že republika potřebuje snížit schodek státního rozpočtu na nějakou přijatelnou úroveň, 150 až 170 miliard korun. Pravice v zásadě chce, aby se to stalo plošnými škrty. My bychom dávali přednost jinému řešení, to znamená navýšení daňových příjmů, kde je podle mého názoru velký prostor. Úroveň zdanění u nás je podstatně nižší než například v Německu či Rakousku, nebo ve Finsku, opěvovaném českou ekonomickou obcí, a třeba i v Toskánsku... Pravice zůstává do značné míry závislá na svých dogmatech, a to je chyba.
Odstoupili jste od požadavku progresívního zdanění, což je vlajková loď evropské normality.
Ano. Nicméně jsme řekli, že to zavedeme po vítězných volbách pro ty příjmově nejsilnější, zhruba jedno procento obyvatelstva. Přineslo by to přibližně pět miliard korun do státního
4/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
rozpočtu. V tuhle chvíli však preferujeme stabilitu vlády. Je zřejmé, že země potřebuje stabilní vládu a potřebuje také rozpočet, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu. Když už jsme nerozpustili Poslaneckou sněmovnu, musíme docílit co nejpřijatelnějšího rozpočtu. Země musí mít hlavně rozpočet.
Když jsem na začátku zmiňoval obavu, že byla ohrožena orientace země, měl jsem na mysli nejen radar, ale také nebezpečnou hru s Lisabonskou smlouvou v Senátu a sázku na zásah britských konzervativců. Co tomu říkáte?
Pokud jde o radar, česká pravice úplně selhala, protože podlehla ideologickým představám o nepříteli v zahraničí. Formálně měla tohoto nepřítele v Íránu, ale fakticky v Rusku. Dneska to říkají otevřeně, že lhali, pokud jde o ty argumenty.
Kdo to říká otevřeně?
No, všichni.... Havel to říká otevřeně, Schwarzenberg, Vondra, Topolánek, že se cítí být ohroženi Ruskem. Ale to nebyla jejich primární argumentace, ta byla přeci úplně jinde. Radar nás měl chránit před Severní Koreou. Když se ukázalo, že je to příliš absurdní tvrzení, tak alespoň před Íránem. Namítali jsme, že Irán nemá rakety s dlouhým doletem. Z celého projektu tak začalo čouhat, že je zaměřen proti Rusku - a v situaci, kdy větší část společnosti byla proti. Vlastně o žádném podporovateli Topolánkovy vlády v téhle věci nevím. Větší část Evropy to považovala za něco absurdního, lidé se necítili být ohroženi.
5/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
A pokud jde o ten Lisabon, existuje nějaká protihra?
Bude těžká, ale dovedu si představit i nějakou protihru. Mirek Topolánek podle svého vyjádření - nevím, jestli je přehnané, nebo ne - na senátory prostě nemá vliv, ale primárně je to jeho odpovědnost a odpovědnost jeho politických spojenců. To znamená Schwarzenberga, Lišky, ale i Havla, kteří by se do věci měli vložit tak, aby se ODS začala chovat proevropsky. Protože to, že chtějí být v Evropě, ještě neznamená, že chtějí sdílet hodnoty, které Evropská unie vyznává. To je pikantní u stran, které nás obviňují z proruské orientace, což je úplný nesmysl. Všichni naši poslanci a senátoři, všech sto našich zákonodárců hlasovalo pro přijetí Lisabonské smlouvy. Teď významná skupina senátorů ODS chce podat ústavní stížnost, která se bude projednávat dlouhé měsíce. S velkou pravděpodobností pak nastane to, o čem jsem již několikrát hovořil, že prezident vyčká s podpisem smlouvy až do britských voleb do Dolní sněmovny. Pokud v nich zvítězí konzervativci Davida Camerona, a tak to vypadá, bude to znamenat praktický konec Lisabonské smlouvy, protože pokud ve Velké Británii udělají referendum, tak je konzervativci s velkou pravděpodobností vyhrají. To znamená, že Evropa nebude mít Lisabonskou smlouvu, a to rozhodnutím občanů jedné z nejvýznamnějších zemí Evropské unie.
Ve sněmovně se teď hasí astronomický dluh vzniklý Topolánkovým batohem, který byl proválcován jako balík, bez diskuse, rovnou v třetím čtení. Senát o něm odmítl debatovat. I to byl náznak vychýlení České republiky z demokratického vývoje. Je tu dost sil na to, abychom se vrátili do standardních poměrů?
To záleží na výsledku voleb. Česká pravice ukazuje, že je naprosto bezskrupulózní ve svém přístupu. Pokud vyhraje sociální demokracie, tak to bude znamenat pozvolný návrat k evropskému standardu, k normálnosti.
6/7
Jiří Paroubek: Zrušené volby a žádný rozpočet?
Máte před sebou zářijové výsledky průzkumu, ve kterém jsou čerstvá čísla. Naznačují, že by se volební preference začaly pohybovat jiným směrem než před těmito dramatickými událostmi?
Sběr dat proběhl mezi 2. až 9. zářím, zhruba mezi prvním zásahem Ústavního soudu, když pozastavil rozhodnutí prezidenta republiky o volbách, a vlastním rozhodnutím, že říjnové volby nebudou. Dosud tam není vliv rozhodnutí sociální demokracie, že nepřipustila rozpuštění Poslanecké sněmovny. A myslím, že jsme udělali dobře. Míra právní nejistoty, která se objevila po vyjádření Ústavního soudu, byla ohromná, a pokud by došlo buď k dalšímu pozastavení termínu voleb, nebo dokonce k ovlivnění výsledku po volbách, mělo by to nedozírné následky. Jinak myslím, že je velmi zajímavé, že toto rozhodnutí sociální demokracie je zpochybňováno jenom iracionálními, spíše emočními argumenty. Není zpochybňováno právními argumenty. Nikdo z významnějších právníků nezpochybnil právní stránku toho rozhodnutí sociální demokracie, naopak. Takže jsme se rozhodli z hlediska práva správně. Jak já říkám, tady je nad dohodou mezi Jirkou a Mirkem Ústava a respekt k Ústavnímu soudu. Můžu přemýšlet o motivaci úmyslů Ústavního soudu, že to byl aktivní vstup do politického života, nepřípustné ovlivnění demokratické soutěže, ale málo platné, rozhodnutí Ústavního soudu musím respektovat, protože podle Ústavy vlastně nemám jinou možnost.
7/7
