JIŘÍ ŽÁČEK
Vy mně taky! AFORISMY PARODIE EPIGRAMY HUMORESKY
©Jiří Žáček, 1999 Illustrations © Adolf Born, 1999
ISBN 80-7244-081-0
Okurková sezona 1966—1980
NĚKDO Někdo žije kopretinou Někdo je zas na růže Někdo je hňup vlastní vinou Někdo za to nemůže Někdo kypí zvedá činky Někdo šidí žaloudek Někdo má rád prasečinky Někdo je spíš na soudek Někdo bere tučné renty Někdo chodí bez gatí Někdo platí alimenty Někdo je zas neplatí Někdo bije svoji paní Někdo je zas od ní bit Někdo mlčí Někdo žvaní Kdekdo zpívá tenhle hit: Někdo žije kopretinou Někdo je zas na růže Někdo je hňup vlastní vinou Někdo za to nemůže…
Z DENÍČKU PEPÍKA DŮCHODCE 1.
Kampak se ty auta ženou když přecházím na červenou? Než mě tamten trabant skolí já se budu bránit holí!
2.
Když jdu večer na pivo babka volá: Protivo! Hlídá mě jak satanáš odepře mi apanáž Kampak dědku? Proklatě — pivo škodí prostatě!
3.
Haló haló Prior Kotce to je terno pro důchodce Neperte se občane Na všecky se dostane
4.
Neutraťte důchod v šenku kupte u nás podprsenku To je koupě — pro pět ran poslouží vám jako stan
5.
Vnouček volá: Pocem dědku dej mi jednu cigaretku!
6.
Helemese vykuka jak se třese na šluka!
MAHULENA NARKOMANKA Mahuleno Mahuleno ty máš doma nahuleno Dokonce i na dvorku cítím páchnout machorku Pro dámu se nehodí zamořit pět poschodí Jen se zeptej Radúze až se vrátí ze schůze Mahuleno Mahuleno ten tě přehne přes koleno!
POTÍŽE S RÝMEM Chtěl jsem složit malé hravé blu-es ale plete se mi do něj slovo lues Kdybych pokračoval tak se znemožním Ať ho za mě složí doktor na kožním!
HOROR Z HOREHRONÍ Kdo to vyje v Horehroní Drákula tam holky honí Drákula je symbol hrůzy Shání holky na transfuzi
Ten má radši krev než whisky Už si olizuje pysky Nežli whisky má krev radši Písali to v dennej tlači
SERENÁDA PRO OTYLKU Nechci dívku kostnatou a tenkou Taková má trable s podprsenkou Já chci dívku co je při těle Takové chci dělat přítele Žena má mít přece tu i tady faldy obliny a další vnady Já chci dívku pěkně otylou Takovou chci míti za milou Mám svou fixní ideu — a sice: Obezitou proti erotice Obezitou za krásnější svět Obezitou stále dál a vpřed
MODLITBIČKA Andělíčku Mujstrážníčku z nebeského Vnitra chraň mou duši jaksepatří zvečera i z jitra aby se v ní nehrabali moji rodní bratři — idioti staré děvky ani psychiatři
LA MODE MÉDITERRANÉE U moře se letos nosí zralá ňadra pasy vosí dlouhé nohy oblé zadky prosté žádné nedostatky Zato mužům pokud mají peněz jako slupek promíjí se pleš i hrb i pupek
Telegramy /I/ Blechy se lva nebojí. Knížka je nejlepší přítel člověka. Zvlášť šeková. Masochisté to při troše píle mohou dotáhnout až na mučedníky. Opice Darwinovi nevěří. Člověk především! zvolal lidožrout. Ředitel blázince musí umět přesvědčit pacienty, že blázinec je tam venku. Chceš být vůl jen proto, aby na tě sedalo štěstí? Vědeckotechnická revoluce nadělala z Prométhea zápalky. Neztrácejte hlavu! Kdo to má po vás uklízet? Šetrné národy stavějí místo pomníků sněhuláky. Prase na humanismus nenachytáš. Chceš být větší? Dej zkrátit metr! Pravý přítel se s vámi rád o vše podělí. I o vaši přítelkyni. Bezzubé svědomí nehryže, jen žužlá. Když ti hoří chalupa, nelibuj si, jak je pěkně teplo!
Kdo má v hlavě průvan, tomu nezplesniví myšlenky. Miluji přírodu! Zvlášť když má míry 9060-90. Kdo si plete kynologii s gynekologií, dožije se mnoha překvapení. Chceš se líbit všem? Buď kýčem!
Odrhovačky 1977—1985
BLUES O SVĚTABĚHU Svět se s náma ve dne v noci točí Svět kde všecko koupíš za pár vočí Svět se točí jako osudí Kdo se vyzná ten se nenudí Kdo se vyzná směle kráčí s dobou Tomu všichni pěkně z ruky zobou Ten má dycky v rukávu pár es Ten má nárok aby se jen vez Kdo se nechce vyznat nemá šanci Věčně bude mít jen prázdno v ranci Kdekdo si ho snadno vochočí Bude kuli De jen vo to čí Svět se točí jako všecky světy Jedni dřou a vohýbají hřbety Druhý mají na ty první bič Tak se ten svět valí pořád pryč Svět se točí Handlujou se role Kdo byl nahoře je zase dole Každej na to není vybaven Někdo přece musí z kola ven
BLUES HOLKY NA VDÁVÁNÍ Já chci pořádnýho chlapa jak má bejt Chlapa se vším všudy jak má bejt A taky chci mít na něj glejt Já chci chlapa co mi děti udělá Hezký děti hezky udělá S takovým budu pořád veselá Já chci pořádnýho chlapa na míru Chlapa jaksepatří na míru Aby byl z masa a ne z papíru
BLUES O VÝKLADNÍ SKŘÍNI Hele holka nečum pořád do těch vejkladů Se ví Je to krása jenže nekradu To tvý koukání mi leze do peněz Hadry jsou jen hadry to je bez řečí když jim vevnitř chybí duše člověčí Deset let ti vopakuju to co dnes Že ti nejlíp sluší nahoře i dole bez
ODRHOVAČKA O ŽENSKÝCH SRDCÍCH V ženským srdci tam je útulno jak v kleci Co tam všecko není Samý rarity Tísní se tam zvířata i věci Všecko se tam vejde Jasně Ba i ty
V ženským srdci tam je útulno jak v cele Hýčká tě tam bachař s tváří anděla Pozdě honit bycha Už ti sklaplo Hele dostaneš pár tisíc voltů do těla Vyždímá ti z duše netušený city Jedno její gesto už tě donutí Dopadli tak všichni dopadneš tak i ty Zapomeneš všecky písně labutí Vybal kufry hochu Štěstí už se blíží Pohodě se přece člověk nebrání Nakrmí tě Uspí Tak se smiř s tou mříží Svoboda je touha v mezích poznání
OCHOTNICKÁ Všichni máme roli ve hře všehomíra v tragikomedii osudu Jsme jen ochotníci absolutní šmíra Utržíme leda vostudu
Režisér je namol Nápověda není Herci marně loví zbytky vět Kdo má skončit v hrobě a kdo ve vězení? Komu padne k nohám celý svět? Kdybysme tak měli nápovědní budku naše hra by měla spád i lesk To by se to hrálo Och je můj ty smutku Měli bysme nárok na potlesk Kulisy se hroutí Pletou se nám role Děj už je jen hříčkou náhody Výsledek si každý přečte v protokole kdo z nás vlastně vyhrál na body Všichni jsme jen herci mizernýho kusu Dohrajeme ho jen ze zvyku Kdo by chtěl stát stranou a jen držet pusu? Nejhorší je sedět v publiku Kdyby tak měl život nápovědní budku naše hra by měla lesk i spád To by se to žilo Och je můj ty smutku Mohli bysme v noci klidně spát
NĚKTERÝ HOLKY Můj děda říkával: Chlapče dej na radu — některý holky jsou nejhezčí zezadu Některý zezadu některý zepředu — krása je závislá na úhlu pohledu Můj děda říkával: Život tě naučí — některý holky jsou nejhezčí v náručí Některý zpění krev a jiný jenom žluč některý holky jsou nejhezčí když jsou fuč
BLUES O PENĚZÍCH Když je máme Bobečkové drazí Když je vobčas máme Milí drazí Tak nás prachy na to tata zkazí Když nám ale chybí hmotnej statek Když nám vobčas chybí hmotnej statek Tak nás kazí zase nedostatek Takže se tím dilematem žeru Že si nevybereš Tím se žeru Nevyhneš se vadám charakteru
BLUES PRO BERNARDÝNA Až mě jednou lidi unaví pořídím si kamaráda bernardýna Bernardýn je prima pro klid pro zdraví
Budu ho brát na skleničku vína Nevyčte mi moje zlozvyky Nikdy neodmlouvá Není přítel řečí Přinese mi cigarety z trafiky Odežene každý nebezpečí Neřekne mi: Hochu adié Sotva najdu věrnějšího kamaráda Rád si se mnou občas v noci zavyje No a k stáru bude mi hřát záda Nezná objektivní potíže Žádný co by kdyby žádný krindypindy Všecky trable za mě hravě vylíže Nezaváhá Vytáhne mě z bryndy
NEGALANTNÍ KUPLET O POSLEDNÍM ZVONĚNÍ Roky nám letí — pámbu s námi — jako když práskne do koní Co člověk zmeškal milé dámy sotvakdy ještě dohoní
Co bylo k smíchu dnes už tíží Radosti mění pořadí Jako by člověk cloumal mříží A nikomu to nevadí Přibývá vrásek vadne kůže Už je čas šetřit na věnce Vzdejte to Už vám nepomůže kvartální změna milence Přibývá krásek všecky mladší Klidně si lížou nanuky Člověk má dělat na co stačí Začněte myslet na vnuky Není to vůbec ničí vina Každý má důvod pro stesky Na plátně soukromého kina hrajeme vlastní grotesky
Telegramy /II/ V příliš vysoké koncentraci i blbost hrozí explozí. Věta je napsaná či vyslovená pitomost — a výjimečně i myšlenka. Človíčkové, myslíte, že budete větší, když srazíte velikány na kolena? Myšlení není nakažlivé. Když máš ruce plné žrádla, těžko vzít rozum do hrsti. Kdyby tak moudří tušili, co všechno dokážou vymyslet pitomci! Kdykoli chtějí opatrní nesouhlasit, vyžádají si souhlas vyšších míst. Blbost je absolutní polyglot: umí mluvit všemi jazyky světa. Nezapomínej, že když voláš o pomoc, upozorňuješ lumpy, že jsi bezbranný. Největší energetické rezervy lidstva jsou v hlavách idiotů. Mnozí vyslovují „Homo sapiens“ tak, že to zní jako obžaloba. S pomocí počítačů a masových médií získalo myšlení netušené možnosti. A nemyšlení ještě větší.
Je to pokrok, stanou-li se z patolízalů vlezdoprdelisté? Záměry pitomců jsou nevyzpytatelné — proto mají tak často úspěch. Ve hřmotu sloganů chřadnou myšlenky. Žít s hlupáky je strašné, protože se ani na chvíli nepřestávají tvářit chytře. Kariéristé, je vás příliš mnoho, než aby každý z vás mohl udělat kariéru! Nenechte bojovat hlupáky pod korouhví rozumu! Hlavní předností Antarktidy je minimální výskyt pitomců na km2.
Malá domů 1978—1987
Pravda Pravda bývá relativní. Zvlášť ta pivní.
AUTOMOBILOVÁ HOREČKA Volant, páka, pedály a kola udělají chytráka i z vola.
PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ SATIRIKOVA DESATERA Směle tepej satiricky malé lumpy, nuly, nicky. Netroufej si ale výš — vysloužíš si Zlatou mříž.
ČASTUŠKA UNIVERZÁLNĚ JUBILEJNÍ Kde se příliš často provolává sláva, vytratí se vůle hájit lidská práva.
ČASTUŠKA POCHODOVÁ „Levá! Levá! Levá!“ Kampak dojít mohou chodci vybavení pouze jednou nohou?
DŘEVORUBECKÁ ČASTUŠKA Kácím lesy, řízy řízy, lesy jako z pohádky. Střelíme je za devizy. Bude prostor pro skládky.
ÚŘEDNÍ VÝNOS O ŘEŠENÍ STÍŽNOSTÍ NA PROTEKCI K likvidaci stížností jsme zřídili 2 (dvě) sekce: pro ty s protekcí a pro ty bez protekce.
ZA PRAVDU Za pravdu je různá sazba — jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz.
NESPRAVEDLNOST Tvář, ta musí snášet mráz, déšť, jinovatku. Zato ty si hovíš pěkně v teple, zadku!
CO BY ŘEKL EZOP Co by řekl Ezop o vedoucí roli? Tam, kde jsou lvi v kleci, vládnou za ně voli.
VŠUDE NAJDEŠ POUČENÍ Poučte se v chlívku u sviní: kdo se pere u koryta, ten se ušpiní.
KANÁŘI Za misku vody, misku zobu trylkují ódy na svou dobu, S kanáry nejsou potíže. Jsou vděční ba i za mříže.
MALÁ DOMŮ „Smrádek, ale teploučko!“ Hle, tady je stručný nástin české filozofie.
HLOUPÁ OTÁZKA Co po nás naše děti zdědí? Pár moudrých otázek a hloupých odpovědí.
Telegramy /III/ Napoleoni, nehrajte se zeměkoulí biliár! Nemocná doba se nepozná podle množství nemocnic, ale žalářů. Chceš vstoupit do dějin? Očisti si boty! V zemích, kde hlas lidu platí jen za jeden hlas, je snadné ho přehlasovat. Dnes už i hyeny umějí řvát jako lev. Každý tyran věří, že špinavé ruce lze umýt. Krví. Každý, kdo znásilní svobodu, si namlouvá, že se zasloužil o její syny. Proč se dějiny píšou krví? Protože inkoust je dražší. Prosím, ať žije X.Y. Ale ne na můj účet! I snáře prošly cenzurou. Ti, co volají „Více odvahy!“, si možná jen vyhlížejí oběti. Velcí trpaslíci to mohou dotáhnout až na malé obry. Tyran se mýlí jen v mezích zákona. Zákona džungle.
Čtete-li zfalšované dějepisy, nedoufejte v poučení z historie. V potěmkinovských vesnicích bývá pravá jen šatlava. Mizantrop se rozhořčuje, že člověk se dá nejsnáze umlčet kusem žvance, zatímco filantrop se raduje, že to je ten nejhumánnější způsob. Před soudem dějin se inkvizice hájí tím, že když zapaluje hranice pod kacíři, šíří světlo v temných dobách. Kde je optimismus povinný, tam je zapotřebí pesimistů. Kdo chce převychovat lidstvo, měl by začít u vlastních dětí. Ti, co kráčejí v čele, obvykle překážejí ostatním v rychlejším pochodu. Cestu ke svobodě si nenechávej ukazovat obuškem!
Rýmy pod psa 1975—l986
ČASTUŠKA O PRAOTCI ŠVEJKOVI A JEHO POTOMCÍCH Češi byli hoši tvrdí, táhli světem stovky let hledat zemi plnou strdí, zemský ráj to napohled. A když přišli k hoře Řípu, Praotec Švejk zvolal: Stop! Narazíme do něj pípu* — už je konec temných dob! Díky, bože, za tvé dary, přišla chvíle obrody, postavíme pivovary, založíme hospody! A co s těmi, co tu žijí? Ať se projdou cizinou! Poraďme se s historií — Kelti beztak vyhynou! My jsme národ holubičí, my jsme národ laskavý, a ten tady všecko zničí, než to někdo zastaví! — * Verš jsem si vypůjčil od J. Oulíka. Jirko, díky!
Od těch dob jsou u nás Čechy, už to nejde napravit. Vyrábíme neúspěchy podle hesla TO CHCE KLID! Lipany a Bílá hora, to je naše cesta vpřed. Vlídná náruč protektora zbaví národ hrůz a běd. Od těch dob je v Čechách živo, jdeme na to od lesa. Máme svoje oběživo, pivo, metro, matesa, setrvalý úsměv na rtu, lepší příští navěky, Favority, Prior, Spartu, mávátka i pendreky, svoje negry, svoje šejky, nýmandy i předsedy, svoje Husy i své Švejky, ba i dědy Vševědy. Máme svoje Poučení z krizového vývoje, a i když se časy mění, nevzdáme se bez boje. Léta letí, roky plynou stejně jako valuty. Češi nikdy nevyhynou, už to víme natuty.
Ani ohněm, ani mrazem, dokud stojí hora Říp. Říkáme si s Dikobrazem: S ÚSMĚVEM JDE VŠECKO LÍP! Líp se lže a líp se šidí, líp se krade, vem kde vem, líp se ždímá duše z lidí, líp se chcípá s úsměvem. My jsme národ holubičí, my jsme národ laskavý, a ten se sám brzy zničí, než to někdo zastaví…
ČÍM BUDU (Podle slohové práce R. K., žáka 4. třídy) Vyučím se na veksláka, to je prima džob. Odvážně a hrdě vstoupím do tátových stop. Budu umět cizí řeči a znát valuty. Vyučím se na veksláka, to je natuty! I když tohle povolání á svůj líc i rub, vekslák není poseroutka, umí pustit chlup.
Když mě polda někdy sbalí, tátu vod dětí, však se o mě postarají kmotři z podsvětí. Vyučím se na veksláka, tak to musí bejt. Budu frajer, co se vyzná, a ne ňákej šmejd.
TELEVIZNÍ DĚTI Jak jsou čilé, jak jsou chytré televizní děti! Čtou a píšou ve třech letech, diskutují v pěti. Všecko znají, všecko vědí, co bychom se báli — zvládnou chvilky poezie, ba i seriály. Přehádají učitele, trumfnou mámy, táty. Mezi dvěma večerníčky složí doktoráty. Pročpak pro ně stavět školy, internáty, menzy? Než vyrostou z krátkých kalhot, budou dávno v penzi.
ČESKÁ PANÍ 1986 Poslyšte chválu vzácné české paní, která své bližní řídí pevnou dlaní, má přehled o všem, chválí, trestá, velí, aby byl život jaksepatří skvělý. Ví zkrátka svoje, odebírá Vlastu, ví, že je třeba mužům bránit v chlastu — jen ať si dají kolu nebo tonik, pak samy zmizí hrůzy z černých kronik. Muži jsou děti, věčně by si hráli — nutno jim vštípit pevné ideály!
Jen proto tedy chválí, trestá, velí — aby byl život jaksepatří skvělý. A velí rázně jako maršálkyně — doma i v práci, v posteli i v kině. Proč by si hrála na bezbrannou vílu? Velení ovšem škodí sex-appealu. A manžel — bác ho! — využije chvíle a honem skočí pod peřinu k víle, aby ji chránil před nepřízní světa — takže je rázem blázen, hňup a sketa. Hej, vzácná paní, neměj zmatek v hlavě — náš doktor Plzák poradí ti hravě: Muži jsou trubci, mají čerta v těle. Chtějí mít vílu, a ne velitele.
Nic není snazší, naše vzácná paní, stačí být vílou, jíž se muži klaní, která si neví rady vůbec v ničem — tím zkrotíš muže mnohem líp než bičem. Jen křehká víla domůže se práva. Ó česká paní, buďte věčně zdráva!
ROBOT NULTÉ SÉRIE Robot nulté série nekouří a nepije, klidně maká na tři směny denně. Pozorný a chápavý, báječně vás pobaví, spolehlivě slouží dnešní ženě. Vaří, pere, smýčí byt, chce se ženě zalíbit, nehádá se, neholduje pivu. Umí říkat „Mám tě rád“, není žádný desperát a je oblíbený v kolektivu.
Robot nulté série nikdy ženu nebije, v programu má samé něžné věty. Umí líbat zvesela, nahradí i manžela, nemá pomyšlení na zálety. Nevzteká se, nefňuká a je na něj záruka, zkrátka všechny parametry skvělé. Robot je náš nový hit, račte si ho pořídit! Když vás nudí, stačí vypnout relé.
EXKURZE V PRACOVNĚ BÁSNÍKA Hle, básník tvoří. Neslyší, je v transu — přikládá palec na tep života. Ač připomíná vzhledem Sancho Panzu, má srdce Dona Quijota. Ta tužka, kterou v zadumám hryže, má tvrdost 2B. Změkčuje mu styl. K opravě hrubek používá pryže. (Ty by mu kritik sotva odpustil.)
Když býval malý, psával po zdech křídou poselství světu. Býval za to bit. Dnes trpí těžkou metaforitidou. Elixír mládí touží vyrobit. Má smělé plány. Zpevňuje si normy. A šetří papír — myslí na lesy. Nadívá obsah do mistrovské formy. Tumáte knížku — čtěte si! Píše a škrtá. Kouří se mu z lebky. Dejte mu někdo obklad na hlavu! Půjdeme, prosím. Vyzujte si trepky. A pošlete sem další výpravu.
BAJKA VOLEBNÍ (Volně dle Ezopa) Stojí, stojí voli na volebním poli, hádají se, koho zvolit na vedoucí roli. Slyšelo je tele, prohlásilo směle: „Zvolíme si velevola, ať nám kráčí v čele!“
Dle té moudré rady všichni dohromady zvolili si velevola a teď hubnou hlady. Každý vůl i kráva přesto bučí: „Sláva! Přišla éra prosperity, pokroku a práva!“ V téhle bajce není žádné naučení, neboť tam, kde volí voli, svět se sotva změní.
APRÍLOVÝ SONET O TUZEMSKÝCH MUDRCÍCH Co Čech, to vševěd. Je to naše hobby — v hospodě s vervou předělávat svět. Tam člověk saje rozum do zásoby. Toť český úděl — všemu rozumět. Po dvou třech pivech člověk zvládne hravě umění, vědu, politiku, sport… Po čtvrtém pivu se nám líhnou v hlavě nápady zralé rovnou na export. Mozkové trasty předou v každém šenku; Čech nikdy nemá nouzi o myšlenku, po pátém pivu světu vytře zrak.
V praxi se, pravda, vždycky něco zhatí, leč v teorii, ach mí milí zlatí, jsme kabrňáci — tak a nejinak!
Telegramy /IV/ Zamilovaní spěchají, poněvadž tuší, že věčnost trvá příliš krátce. Kdyby ženy tolik netoužily po štěstí, nebylo by tolik nešťastných mužů. Někteří muži umějí mlčet tak výmluvně, až se ženy červenají. Ženy chtějí, abys měl rozum, jen proto, aby tě o něj mohly připravit. Absolutní koketa dovede mrknout všemi očky na punčochách. Ženy při líbání přivírají oči jako střelec, který tě má na mušce. Pozor na anděly! Dovedou udělat ze života peklo. Kdekdo by chtěl prožívat milostné romány — a musí se spokojit se soudničkou. Málokterá žena připustí, abyste si z ní celou noc dělali dobrý den. Erotoman si představuje sexuální revoluci úplně jinak než impotent.
Každá žena má slabost pro pitomce, poněvadž si myslí, že zpitoměli z lásky k ní. Salonní erotoman by měl být kupírován. Krásné ženy jsou jen více či méně zdařilé kopie ideálu krásy — zato ošklivé, to je vždycky originál. Telefonní sex byl vynalezen k uspokojení mužů, kteří mají místo pohlaví ucho. Ženy touží po bezpečném přístavu plném nebezpečných bitevních lodí. Vztah mezi oběma pohlavími obvykle bývá jen záležitostí pohlaví. Mít nejlepší pověst nebývá pro ženu ta nejlepší pověst. Ženy nám nikdy neprominou své vlastní omyly. Než vymyslíš sto způsobů, jak opustit svou lásku, ona tě opustí stým prvým.
Erotikon 1982—1991
DĚLBA PRÁCE Donchuán zve dámy na gin. Platonik na sodovku nebo na tonik.
OTCOVSKÉ POUČENÍ Na knoflíčky, na pentličky panenského korzetu gentleman má rukavičky, popřípadě pinzetu. Zkrátka jenom prasák používá hasák.
MINISUKNĚ Ženy, jež nosí mini, čekají maxičiny.
DUMKA ZELINÁŘSKÁ Nejchutnější ovoce jsou cecky: samá dužina a žádné pecky.
POCTA CASANOVOVI Casanova, Mistr lásky, míval úspěch, protože nezval dámy na procházky, ale rovnou do lože.
DUMKA O SNU A REALITĚ Když se v kině dívám na Ornellu Muti, toužím plenit dívčí tutti-frutti. Ale když se mrknu na Růžu, nemůžu.
AMOR INTERRUPTUS V televizním seriálu trvá mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho, mnoho dní, než chlap ženu bez váhání oplodní.
EROTIKON Který chlap má — ehm zvíci toporu, u toho vždy ženy najdou oporu.
POCTA ARCHIMEDOVI Ňadra ponořená do Jadranu1 nadlehčuje síla rovná váze vody2 dotyčnými ňadry vytlačené3. 1
Pokud není Jadran, použijte vanu. Pokud není voda, stačí k pokusu veletucet lahví šampusu. 3 Pakliže vás, dámy, nadlehčuje ruka, jež vás plní prudkou závratí, ruka chlupatého plážového hromotluka — Archimedův zákon výjimečně neplatí. 2
EMANCIPACE (Shrnutí problému) Muž? Kuš!
TŘI FÁZE LIDSKÉ SEXUALITY 1.Víš co, a nevíš jak. 2.Víš jak, a nevíš s kým. 3.Víš s kým, a nevíš proč.
DOKUD Dokud stojí, co má stát, trvá lásky majestát.
Telegramy /V/ Nezvěte si na svatbu muzikanty, kteří hrají na pohřbech! Ženu je nutno žádat o ruku i v případě, že tě na ní více zajímají jiné orgány. I tvá svatební noc může být bartolomějská. Ze špatných milenců se rekrutují dobří manželé. Láska je jízda z kopce s porouchanými brzdami. Manželství je jízda do kopce se zablokovanými brzdami. Buď své ženě rodinným přítelem! Manžel je muž, který si při každé výplatě předplácí to, co milenec dostává zdarma. Životní úspěch mnoha žen: být šťastná v nešťastném manželství. Kdo má zlou ženu, považuje polygamii za trest. Milovanou ženu musíš chápat, i když ji vůbec nechápeš. Kulový blesk lásky dohořívá dlouhá léta v rodinném krbu.
Rozmařilé ženy chodí do salonu krásy na pleťové masáže, šetrným stačí pár facek od manžela. Manželé by měli trávit dovolenou každý zvlášť, aby nabrali dostatek sil do nových manželských bitev. Anekdotám o manželství se jinak smějí svobodní a jinak ženatí. Před vdavekchtivými ženami tě ochrání jedině manželka. Zdaleka ne každý, kdo má zlou ženu, se stane Sokratem. Souložte potichu, nebo budete mít hlučné děti! Která manželka nemá nutkání vyprat a vyžehlit manželovy tajné sny? Žít se ženou je horor. Větší horor je už jen žít s mužem. V zápase pohlaví nakonec zvítězí bezpohlavní. Když se dva milují, nepotřebují nic a nikoho. Když se přestanou milovat, pořád ještě mohou společně milovat svého psa.
Větrné spodky 1982—1989
DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE Dobrý člověk ještě žije, viděli ho ve středu. Krmil ptáčky poblíž Dyje a pak zmizel z dohledu. Dobrý člověk ještě žije, dnes už je to vzácný druh. Dokud světu vládly kyje, bývalo jich jako much. I když občas vyjde z bytu, nevychází ze stresu. Žije v přísném inkognitu, často mění adresu. To mě ovšem zvolat nutí: Dejte příkaz k odchytu! Vždyť mu hrozí vyhynutí! Chraňte vzácnou raritu! Najdeme mu věrnou družku na některém nároží, i když to dá pěknou fušku, možná že se rozmnoží. Dobrý člověk ještě žije, ale už má namále — historická tragédie spěje k svému finále.
ZLÁ KOBYLA (Na lidový motiv) Když jsem byl maličký pacholíček, šlápl mi koníček na malíček… Nebyl jsem maličký, byl jsem už pacholek, zkažený rodiči, ze škol i od holek. Nebyl to koníček, byla to kobyla, potvora splašená takhle mě dobila. Nebyl to malíček, šlápla mi na hlavu, teď ji mám šišatou, sešitou v ústavu. Když jsem se o holi dobelhal k maštali, bestie kobylí se ještě řehtaly!
VĚTRNÉ SPODKY V májovém vánku vlají spodky, šťastně si vlají na šňůře, napjaté mezi maringotky coby hold místní kultuře. Sešity pevnou režnou nití, oko i duši povznesou; svou skromnou roli v řádu bytí plní si vzorně, s noblesou. Neobtíženy žádnou vinou svéhlavých, pyšných, zrádných hlav, šťastně si vlají, přičemž kynou celému světu na pozdrav.
JEN KVŮLI PŘÍSLOVÍ Když mistr tesař utne se jen kvůli přísloví, začne ho mučit obsese, jak si to zodpoví. Začne se trápit, nevesel, že se mu zhroutí krov, upadne prestiž řemesel, no prostě škoda slov. V žalu si zajde na pár piv a skončí u rumu, zapije ztrátu perspektiv i ztrátu rozumu. Že rum je pěkná bestie, to jistě kdekdo ví… Co když se tesař upije jen kvůli přísloví?
LÁSKA PODLE HITCHCOCKA (Lyrický horor) Řekla kostra kostře, ať se k lásce prostře, že jí padla vo funusu do voka. Řekla kostře kostra: Ty deš na mě zvostra, to je teda láska podle Hitchcocka!
Řekla kostra kostře, ať se k lásce prostře, umíráček bimbá sladký vyznání. Řekla kostře kostra: Ty deš na mě zvostra, to se ženská lásce těžko ubrání! Řekla kostra kostře, ať se k lásce prostře: Když mi nedáš, svět se brzo vylidní! Řekla kostře kostra: Ty deš na mě zvostra, nevadí ti, že sem drobet frigidní? Řekla kostra kostře, ať se k lásce prostře: Ukážu ti cestu rájem ještě dnes! Řekla kostře kostra: Ty deš na mě zvostra, nevadí ti, že jsi dávno dole bez? Řekla kostra kostře, ať se k lásce prostře, že jí padla vo funusu do voka. Řekla kostře kostra: Ty deš na mě zvostra, to je teda láska podle Hitchcocka!
DR. JEKYLL & MR. HYDE Chlubila se známá rajda, že to vždycky tvrdila: Jekyll nosí masku Hyda a Hyde masku Jekylla.
Něco zdědíš po mamince, něco zase po otci — gauner vedle dobrodince jsou tví věrní průvodci. Koho děsí prudká změna, nespoléhá na geny — ctnostnou maskou gentlemana skryje duši hyeny. I když se to nezdá k víře, každý z nás je takový — napůl světec, napůl zvíře… Kdo z nich si to zodpoví? Nevykládej kdesi cosi, dopij láhev Black & White, odlož masku, řekni, kdo jsi — Mister Jekyll? Doktor Hyde?
RÝM NA HOUSLE Jestlipak mohou slepice hrát na housle? Mohou, ale jenom nohou!
ZNÁMKA Psal jsem dopis — a teď hledím na známku, zaháněje neodbytnou poznámku. Známku, jíž se tato báseň dotýká, zdobí totiž podobizna státníka.
Někomu to možná ani nevadí, olizovat státníkovi pozadí — ale mně je z toho těžko na duši: já bych radši olizoval Venuši… (nebo Miluši nebo Květuši nebo Libuši…)
ZPÁTEČNÍ HODINY Hodiny, které běží pozpátku, napraví všechny hříchy světa. Zkrátka — od tristních konců k radostnému počátku. Ze starých sviňáků zas budou neviňátka!
Telegramy /VI/ Jde o to, abychom věděli, oč jde. Co je platné, že lež má krátké nohy, když pravda je má tak často chromé! Holou pravdu říkej holou větou! S pravdou je to jako se ženami: všichni s ní flirtují, ale málokdo ji chce mít na krku celý život. Větrné korouhvičce připadá střelka kompasu příliš dogmatická. Většina lidí nepotřebuje znát pravdu, ale kolik se na ní dá vydělat. Pravda vítězí, pravil Pyrrhos. Chceš mít pravdu za každou cenu? I za 30 stříbrných? Pravda vítězí často jen díky lhářům, kteří si chytře vsadili na outsidera. Ze všech stavitelů bývají nejlépe placeni stavitelé vzdušných zámků. Mnozí hledají pravdu jen proto, aby s ní rázně skoncovali.
Rozdíl mezi míněním a veřejným míněním je zhruba stejný jako rozdíl mezi domem a veřejným domem. Aby byla pravda brána vážně, musí být ráže alespoň 7.65. Jemnocitní, slušní, ohleduplní lidé si nedovolí mít víceprocentní pravdu, než mívá jejich oblíbený likér. Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu. Nedělejte z teorií terorie! Zatímco stokrát opakovaná lež se stává pravdou, stokrát opakovaná pravda upadne v podezření. Lež má krátké nohy, ale rychlé auto. Pochodeň pravdy nedávejte do ruky notorickým žhářům!
Sonety 1984—1988
SONET O DIALEKTICE ŽIVOTA Osud nám rozdal nejrůznější role, těm zpupnost, oněm pokoru. Někdo dře v dole, jiný oře pole a další slouží ve sboru. Jedni se věčně točí v jednom kole, uštvaní jako v hororu, a druzí mají na ty první hole a drží si je v pozoru. Tak nás to učí život ve své škole: kdo umí makat, musí zůstat dole — v těch dole má stát oporu. Zato ten, komu z frází tuční vole, dialekticky míří k aureole, vykopnut směrem nahoru.
SONET STARÉHO HYPOCHONDRA V létě v zimě, ve dne v noci, ať jdu z práce nebo z hub, hryžou do mě streptokoci, slyším, jak si brousí chrup.
Řádí jako Cosa nostra, marně volám o pomoc. Zbyde ze mě holá kostra, je jich na mě příliš moc. Hryžou do mě jako dogy, i když beru různé drogy, piju gin a vařím grog, marně volám biology, už jsem z toho napůl groggy, napůl groggy, napůl cvok…
FATÁLNÍ ŽENY Fatální ženy. Vampi. Zkrátka Ony. Jen přejdou — a muž ožije. Božíčku, tyhle feromony — ať žije biochemie! Perfektní stroje k reprodukci druhu. A hlavně skvělá kapotáž. Sotva je spatříš, myslíš na obsluhu a hned si hlavu zamotáš; pleteš si pudy s lyrikou a citem, rozum i kapsa trpí deficitem (láska je tvrdá profese!) — a přesto jásáš, jak je život skvělý, když Matka Příroda nám po kaprálsku velí: Milujte se a množte se!
SONET O DĚRAVÉ HLAVĚ Já nejsem Pallas Athéna, má hlava denně klesá v ceně. Já nemám paměť na jména a občas vykám vlastní ženě. Když kráčím cikcak za nosem a žádám chodce, ať mi poví kam jdu, kde bydlím a kdo jsem, jsou z toho celí tumpachoví. Zrcadlu říkám roztržitě: — Co tu chceš, chlape, v cizím bytě? A když se slušně představí, já zjihnu — jasně, znám ho z tisku! — a honem načnu slivowhisku: — Godote, servus — na zdraví!
SONET O POVINNÉ LÁSCE Muž, který hoří láskou k ženě, ten umí svítit, umí hřát čtyřiadvacet hodin denně, a ještě je rád, že má rád. Když smí, je hravý jako štěně, když ale musí, začne lkát. Povinná láska klesá v ceně, změní se v pouhý součet ztrát. A to je celé naučení: Povinná láska zdravá není, ať ji chce žena nebo stát.
Komu krev v žilách vře a pění, namísto lásky z donucení zvolí si radši celibát.
ŠVEJK DE LA MANCHA Švejk de la Mancha kráčí světem s laskavou tváří debila a vchází do snů našim dětem. Božíčku, jaká idyla! Zhovadilosti světa čelí blbostí ryze humánní. Co ještě chcete? Není skvělý? Kdo jiný lidstvo zachrání? Oslíček boží v ringu doby, jež pořád mění garderoby, v putyce za nás drží stráž, bit moralisty, proklet snoby, smutný jak vorvaň v poušti Gobi — Švejk de la Mancha, bratr náš.
SONET O ZRCADLE Třikrát denně plivnu do zrcadla, znepokojen vlastní vizáží. Ušklíbá se, čímž mě uráží. Kdyby aspoň ztvrdla, zhrubla, zvadla! Takovou mám nosit do divadla? V hospodě mi taky překáží. Zbavím se jí rázně, s kuráží, prostřednictvím WC splachovadla!
Přidělte mi novou, sympatickou, mladou, s romantickým nosem, s energickou bradou, zkrátka tlamu de luxe, i když přijde dráž… Ale ta tvář za sklem se mi drze směje: — Já jsem jen tvůj obraz Doriana Graye. Jaký jsi, ty troubo, takovou mě máš!
SONET O LÁSKYPLNÉ MARNOSTI Když zjara v ženách kvasí temné pudy a testují si příští oběti, zda budou řádně platit na děti a vezmou zavděk porcí vlažné nudy, zubí se něžně jako barakudy svým krásným dravčím chrupem z perleti — podoben bezhlavému teleti snažím se zmizet včas a bez ostudy. Jenomže nikdy nevím kam a kudy; i kdybych prchl třeba na Bermudy, muž není nikde v bezpečí. Když dívčí hrudě dmou se jako dudy, začnu jim šeptat pošetilé bludy, skolen už dávno před ztečí.
I'M SORRY. l AM CZECH O českém charakteru — co bych vám o něm řek…? Beztak si nevyberu — buď je to šmejd či drek. Kanada! Zéland! Peru! Kéž bych byl Skot či Řek! Žít šťastně na severu či u biblických řek! Máš syna nebo dceru? Co zdědí? Na mou věru — jen závist, strach a vztek. Jsem skeptik v každém směru a právě tím se žeru. I'm sorry. I am Czech.
SONET O LOUTKÁCH Člověk hraje řadu různých rolí: ze Shakespeara, z Tyla, z Orwella; dokud věří, že si je sám volí, hraje s elánem a zvesela. Principál nás diriguje holí, bouří potlesk, břinká kapela, než tě osud jednou provždy skolí přesnou ranou přímo do čela. Ani staří znalci zákulisí, zablešení, rozklížení, lysí, nevědí, kdo tahá za drátky.
Všichni jsme jen loutky, staří, noví — ale ať nám, ksakru, někdo poví, z které pokurvené pohádky?
SKEPTICKÝ SONET O PRAVDĚ Mistr z Husi, zrazen vlastní hlavou, zachvácenou těžkou herezí, pravil hrdě: „Pravda vítězí!“ neodvolav ani před popravou. Každý má svou pravdu za tu pravou, v tom však žádná moudrost nevězí… Zdraží pravdu, zlevní hovězí, zacpou lidem hubu levnou stravou. Není luxus mít svou vlastní hlavu? Která pravda vyhovuje davu? Nedá přednost štangli salámu…? Tak to chodí, Vaše blahorodí: Pravda vítězí, jen když se hodí lhářům do krámu.
Telegramy /VII/ Rodíme se pořád postaru, zato umírání se čím dál víc modernizuje. Nejzáludnějším nepřítelem všech teorií je praxe. Čím více máme známých, tím méně času nám zbývá pro přátele. Všichni víme, jak vychovávat cizí děti. Otevři oči! říkáme těm, kterým chceme zavřít ústa. Čím menší trpaslík, tím větší by chtěl vrhat stín. Mnozí myslí cizí hlavou, aby nedostali přes vlastní hubu. Bůh se může mýlit, ale farář musí být neomylný. Dokud považujeme své rodiče za staromódní pitomce, znamená to, že jsme mladí. Když zjistíme, že se jim v mnohém podobáme; jsme konečně dospělí. A jakmile si na té podobnosti začneme zakládat, začínáme být staří pitomci.
Neúspěšní mužové se nejčastěji živí sepisováním příruček, jak zaručeně dosáhnout úspěchu. Bohatí si pořizují děti, aby měli komu odkázat své majetky. Chudí si pořizují děti jen tak, pro radost. Když máš srdce otroka, k čemu ti bude svobodná mysl? Běda donkichotům, kteří nemají svého Sancho Panzu! Optimismus může být i výrazem krajního zoufalství. Čas že jsou peníze? Zkuste si uložit v bance mládí a vyzvednout si je po 50 letech! Ďábel k nám nejčastěji přichází v převleku světce. Na bedra svých dětí nakládají rodičové všecky své promrhané naděje. Ikarové, kteří zmoudřeli, užívají křídel k odhánění příliš odvážných myšlenek. Obvykle musí člověk zabloudit, aby objevil neznámou zemi.
Lidé dobré vůle, ať jste kdekoliv, spojte se! Lidé zlé vůle se proti vám spolčili už dávno!
Epitafy 1991
NÁPIS NA HROB KUMPÁNA Z MOKRÉ ČTVRTI Zde leží Johan z města Svinibrodu, jenž chlastal rum a nikdy nepil vodu. Teď krutě platí za omyl: jednou si nechtě lokl vody z džbánu a chytil z toho choleru v tu ránu, čímž sobě zdraví podlomil.
NÁPIS NA HROB VELIKÁNA Zde je zvěčněn slavný autor řečí plných obdivu k své vlastní osobě. Oč byl menší duchem, o to má teď větší pomník na hrobě.
NÁPIS NA HROB KUCHAŘKY Kuchařku Bětu kryje tato deska. Toť důvod k smutku, člověče — takové koláče a buchty dneska už nikdo nepeče.
NÁPIS NA HROB KROTITELE Zde leží Pedro, drezér publika, jenž vkládal hlavu do lví tlamy. Jednou měl smůlu — škoda komika! Máte-li kuráž, zkuste si to sami.
NÁPIS NA HROB SUPERMANA Zde leží Oskar, chlapík s mužnou tváří. Měl úsměv, co se zúročí. Jeho chrup z reklam ve dne v noci září. Kéž máme všichni zuby žraločí!
NÁPIS NA HROB INFORMÁTORA Zde leží Cyrda, práskač. V pokoře, s příkladnou pílí rozvíjel svou vlohu. Teď na nás všecky kdesi nahoře žaluje Pánubohu.
NÁPIS NA PSÍ HROB Za věrné služby pozemskému pánu — a že se, Pane, nadřel dost — do psího ráje otevři mu bránu a podstrč mu tam občas kost.
NÁPIS NA HROB VTIPÁLKA Zde leží Hugo. Za života bývával žertéř na entou. Měl krédo: Život je báječná anekdota s nejapnou pointou.
Telegramy /VIII/ Básníci, nenechte se vylisovat v deskách knih! Brzy se i talent bude vyrábět sériově. Strašné je, že každý cenzor má literární ambice. Laureáti, zapište se do pořadníku na vavřínový věnec! Aby si uchoval zranitelnou duši, musí mít umělec hroší kůži. Epištolami umění pěstují dnes už jen pisatelé anonymních dopisů. Básníci se živí mršinami lásek. Dokud se za urážku na cti vyzývalo na souboj, psávali kritikové o spisovatelích mnohem uctivěji. Spisovatel-sadista píše proto, aby týral čtenáře; masochista proto, aby ho týrali kritikové. Někoho líbají múzy na čelo, někoho na šrajtofli.
V mnoha detektivkách vítězství spravedlnosti končí dopadením vraha, zatímco autor, který otrávil tisíce čtenářů, zůstává nepotrestán. Právě z dietního umění se mi dělá špatně. Masové umění: karbanátky z masa básníků. Géniové, pečujte o své epigony, jinak přeběhnou ke konkurenci! V mrtvých knihách straší duch nešťastného autora. Většina básníků je padlá na hlavu následkem pádu z Pegasa. Pro většinu lidí je poezie stravitelná pouze ve formě jídelního lístku. Humanista je člověk, který z praktických důvodů miluje své bližní teoreticky. Myšlení je jako partie biliáru: myšlenka musí třesknout o myšlenku, aby se nám v hlavě rozbřesklo. Parnas: koncentrační tábor laureátů. Jsou knihy-studánky a jsou také knihy-plivátka. Nepopleť si je, čtenáři! Fénix se rodí z popela, ne z bahna.
Hurá zpátky do Evropy 1990—1994
ZÁPADOVÝCHOD Píseň melancholická S cigárem West v koutku, jak mi velí čest, dostanu se hravě do nálady West. S novinami v ruce, sotva začnu číst, dostanu se hravě do nálady East.
ČERSTVÉ ZPRÁVY Znáte krávy — žerou kvanta trávy. Já se taky s chutí napasu, ale místo trávy hltám zprávy z novin, z televize, z rozhlasu. Čerstvé zprávy, to je moje droga, už jsem na nich zcela závislý. Čerstvé zprávy z tuzemska i z Toga! Informace život osmyslí. Každé ráno cválám do kiosku, mžitky před očima, v hubě papirosku — třikrát denně porci čerstvých zpráv!
A s tou skládkou informací v mozku pozvolna se měním v blekotu a trosku, absolutní magor, ale jinak zdráv.
ČESKÝ KABARET I Ten, kdo šetří, ať má za tři, Slováci jsou naši bratři, šťastné zítřky v dohledu, sláva, nazdar, kupředu! Nejsou strany jako strany, We are happy, Time is money, kdo má ptáka na triku, vyfasuje trafiku. Národ není stádo volů, levá, pravá, vzhůru, dolů, minulost se nevrací, pobavte se lustrací! Radujte se všeci, děcka, prodáme se do Německa, to nám dodá lesk a punc, Arbeit macht frei, Gott mit uns! Revoluční větry vanou, když jde o moc, ostych stranou, máme mnoho priorit, na shledanou u koryt!
ÓDA NA ŠTĚTKY Skládám ódu na štětky z naší sexyrozvědky, které válčí duší, tělem s devizovým nepřítelem. Vyrazí z něj kapitál na školu i na špitál. Válčí všemi prostředky a jsou hrdé na předky. Zavěste jim na podbřišky válečný řád Jana Žižky! Dokud při nás budou stát, nezahyne český stát.
NÁROD SOBĚ Co Čech, to fízl. Seznamte se — who is who v tajném seznamu. Jeden se předem hrůzou třese, druhý má levnou reklamu. Co Čech, to práskač. V každé době. Jeden byl včera, druhý dnes a třetí zítra. Národ sobě! Kdekdo má rukáv plný es. Partaje trnou, co by, kdyby… V síti se třepou malé ryby — ty velké nejsou ve spise. Po létech srabu přišla nouze. Zítra už bude čistá pouze slovutná lustrkomise.
TA NAŠE POVAHA ČESKÁ Kritici české povahy přijeli řečnit do Prahy: — Jaká je česká povaha, svlékneme-li ji donaha? Vždycky se špatně zachová, je totiž zgruntu vepřová. Tuzemský kukuč kyselý zajisté zkysl od zelí. A v našich žilách pivo je, to dělá z Čížků bivoje. Rozeznej Čecha od vepře, vede-li stálé rozepře! Na všechno jdeme od lesa, schází nám vzlet a noblesa. A hlavní z našich priorit? Dřepět a chrochtat u koryt. Nu prostě na nás, český brav, platí jen bič a paragraf! — Tak pravil mnohý doktor věd a odebral se na oběd, kde zdravovědy pamětliv vepřovou zapil metrem piv, řka: Slávy hodná jedině ta božská česká kuchyně!
MODRÉ KNÍŽKY Das ganze tschechisches Volk ist eine Simulantenbande. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Nový český branný zákon nepotěší Čížky, ministerstvo míru totiž zruší modré knížky. Narukují jednonozí, slepí, chromí, hluší, český odpor k vojančení se tím pádem zruší. A že nový branný zákon má mít zpětnou platnost, i důchodci mají šanci prokázat svou zdatnost. Až na buzerplace začne maršál vojšti velet, zahlaholí „Sloužím vlasti!“ i bezzubý skelet. Bojeschopnost České země se tím prudce zvýší, vojensky si podmaníme mnoho velkých říší. „Čésky fójak toprá fójak…“ Však vás přejde sranda! Čeští švejci, vy jste jedna simulantská banda!
ČESKÝ KABARET II Facka zleva, facka zprava, to je naše denní strava; jen se mrkni do novin, kolik je tam volovin. Třikrát denně čerstvé zprávy, ale hlavně že jsme zdrávi; hopsa hejsa ze schůze, uzdraví nás klausfúze. My jsme děti české matky, holé ruce, holé zadky; však náš národ ožije, máme svoje mafie. Facka zprava, facka zleva, ale nám to vůbec neva; zúčastni se ty i ty kurzu nasertivity!
POUČENÍ Z HISTORIE Poučení z historie získáš jenom ztěžka: dějiny se pořád mění podle potřeb dneška. Podle toho, jak se mění historické hity, jednou ctíme české bratry, jindy jezovity.
Staré mýty odumřely, vzejde mýtus nový — člověk z tůní minulosti marně pravdu loví… Nezoufejte, milí zlatí, dneska není kdysi — Sláva! nazdar! — už se tisknou nové dějepisy… Dozvíme se, co je pravda a co pravda není — do té doby, než se zase historie změní. Buď se změní — nebo prodá, vždyť je to jen zboží — věrozvěsti, buditelé i ta pravda boží. Zbavíme se historie, beztak nás jen vězní. Minulost je neuctivá, líp nám bude bez ní. Netřeba nám poučení z dějin u nás v Česku, začneme-li rokem 0 po Velikém třesku.
Telegramy /IX/ V kapesním zrcátku se skrývá náš ztracený dětský úsměv. Zkušená láhev umí vypít pijáka až do dna. Basa je Věstonická venuše hudby. Splachovadla vynalezl milovník příboje. V opuštěné hudební síni vždycky pípá nějaký ztracený tón. Stromy v aleji trpělivě čekají, až jim někdo zavelí rozchod. Metro je vlak zkřížený s potrubní poštou. Když hledíme do plamenů táboráku, připadáme si mladší o 300 tisíc let. Člověk je suchozemský delfín. Nebo žralok? Smolaři mají místo pasu faux pas. Pomocí polibků křísíme lásku z bezvědomí. Kdo se narodí na Medarda, bude mít plačtivou povahu. Nebezpeční jsou snílci bez fantazie. Chrliče gotických katedrál se výsměšně šklebí našemu přesvědčení, že středověk je už dávno za námi.
Když holič dokončí svou práci a odloží břitvu, platíme mu nikoli za oholení, nýbrž za to, že nás nechal naživu. Hráč na činely má za úkol pochytat všechny falešné tóny. Námořníci na souši pijí proto, aby se s nimi pevnina přestala houpat. Nejkrásnější dívky vidí nevidomí. Volání Titaniku o pomoc pořád ještě letí k dalekým hvězdám. Největší náklady vozí dětské vláčky.
Dumky 1982—1989
PŮLNOČNÍ DUMKA Vodovod kape, kapy, kapy — není to námět pro Kafku? Počítám kapky na kanapi: vodovod kape, kápy, kápy — kde asi chytil kapavku?
KÁDROVÁ DUMKA Kam dospěl vývoj českých kádrů, vidíš dnes jako na dlani: dřív býval národ celý z kvádrů — a dnes? Jen samí balvaní.
DUMKA Z CELNICE Ostnatý drát a celnice jsou nanic — vždyť lidská blbost beztak nezná hranic.
DUMKA HISTORICKO-ANÁLNÍ Historické anály nejsou nic než kanály, jimiž tečou historické splašky. Na dně historických žump skončí každý velký lump coby produkt historické frašky.
S POČÍTAČEM Domluvil bych se s počítačem, jen kdyby ale bylo na čem. Hovořme z očí do očí! Já mluvím česky — a on Basic. Čert vem ten jeho čubčí jazyk*! Ať mu to někdo tlumočí! * čti „džejzik“
DUMKA O SVĚDOMÍ Nezpytujte svědomí — co když strachy zakrní a zmizí? Zpytování svědomí, to je nápad pitomý — zvlášť když každý zpytuje to cizí.
DUMKA ZOOLOGICKÁ Už nejsme, co jsme bývali, hrajeme jinou roli, někteří jako mývali a jiní jako voli. Ztrácíme zájem o ženy, tratíme život ve při, někteří jako hyeny a jiní jako vepři.
NERVY Mám nervy jako špagáty, vždyť jsem je zdědil od táty — anebo že by byly z drátu? Mám nervy z nerez oceli, vydrží žhavé pocely prodejných děvek i hlav státu.
DUMKA CYKLISTICKÁ Když hustím svoje galusky, zásadně kleju pa ruski. Mám totiž kolo z SSSR, a proto kleju jako eser. Tam už to mají ve zvyku. — Job tvoju mať i fabriku!
DUMKA HOSPODSKÁ Svět je peklo. Ale po desátém pivu zase vidím jasnou perspektivu.
Malý opravník českých přísloví Lež má krátké nohy, ale dlouhé prsty. Kdo má talent na hesla, netřeba mu řemesla. Zadarmo ani kuře nehrabe, natož pak sup. Předvolební sliby nenaloví ryby. Kolik hodin, tolik rafik, kolik oslů, tolik trafik. Čím víc bank, tím víc mank. S poctivostí, milí synci, došmajdáte k chudobinci. Komu se nelení, převezme velení. Nemá-li šéf v hlavě, musejí mít podřízení v nohou. Poslanec poslance nenechá bez šance. Mnoho pojišťoven, pojištěncova smrt. Kam stranovláda, tam nahrb záda. Vyznáš-li se, s drzým čelem za pomoci shora budeš brzy majitelem poplužního dvora. Já manažer, ty manažer — kdo bude makat ve fabrice? Jak nám tvrdí nezávislý tisk — lepší velká provize než malý zisk.
Neříkej hop — nebo tě ostatní přeskočí! Kdo má levé obě ruce, ten ať píše rezoluce. Čím větší pes, tím větší kost, čím větší vůl, tím vyšší post. Devatero řemesel, desátá politika. Když se bojíš rány, nelez mezi pány. Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne.
Zbrusu nové jarmareční písně českotuzemské 1990—1994
Z RUKY DO RUKY Privatizační šmikuranda Kup si forda, kup si hondu, kup si podnik za pětku! Střelí ti ho kámoš z Fondu národního majetku. Netřeba nám povolení, netřeba nám záruky, ani soudce třeba není, jde to z ruky do ruky! Tralala, tralali, my to vždycky vyhrajeme, tralala, tralali, zase jsme to vyžrali! To je fofr, to je dramo, čert vem trochu povyku! Řekni, co bys chtěla, mámo — hotel? statek? fabriku? Když se vyznáš, víš jak na to; musíš umět pustit chlup. Žádné largo desolato, žádný podfuk, žádný lup!
Tralala, tralali, já na bráchu, brácha na mě, tralala, tralali odtroubíme halali! Netřeba jim povolení, netřeba jim záruky, ani soudce třeba není, šlo to z ruky do ruky. Každý shrábnul svoje věno, je čas končit s baladou. Kde je všechno rozkradeno, tam už lidi nekradou. Amen, aleluja.
MY JSME CHYTŘÍ HOŠI* Furiantská píseň ku příkladu všem mládencům od civilu i militéru Jak se máte, Češi? My se máme skvěle. My jsme předurčeni kráčet davům v čele, ryc, pic, bum! My jsme chytří hoši, máme trumfy v ruce, my jsme mistři světa, zázrak, evoluce, ryc, pic, bum!
My jsme kabrňáci, že nám není rovno; máme svoje konta a vám zbylo hovno, ryc, pic, bum! Kdo je mistr světa, nemá se chuť dělit; každý z vás měl šanci stát se členem elit, ryc, pic, bum! My jsme chytří hoši a vy staří voli; kdo si nenakradl, ať se pase v poli, ryc, pic, bum! *Tak pravil Tomáš Ježek.
PANENKY Z DUBÍ Rozkročák Jak se pěkně zubí české krásky v Dubí, otvírají vrata světu, nebuď na ně hrubý! Ajcem krajc, to je rajc — nebuď na ně hrubý!
Včera, zítra, dneska šíří slávu Česka, zajistí nám investice, přesvědčí i mezka. Ajcem krajc, to je rajc — přesvědčí i mezka. Pomáhají státu kompenzovat ztrátu, živí pasamanažera, bráchy, mámu, tátu. Ajcem krajc, to je rajc — živí mámu, tátu. První, druhá, třetí svátky lásky světí, zaplaťpámbu, aspoň bude v Čechách hodně dětí! Ajcem krajc, to je rajc — bude hodně dětí!
PŘEŽALOSTNÁ PÍSEŇ O SPRAVEDLIVÉM MORDU Pro výstrahu všem lakomcům na světlo vydaná Ferda Šmukýř z Havlbrodu importoval papachy — kdo má kuráž do obchodu, ví, že běží o prachy.
Když měl Ferda balík v kase před odvozem do banky, přišli za ním v nočním čase dobrodinci z ochranky. Dobří hoši totiž střeží všechny kšefty v okolí — ochrání ho před verbeží, když jim bakšiš vysolí. Ferda zvolal: „Do jetele!“ a hned sáhl pro kolty — padl naznak s dírou v čele, oběť náhlé revolty. Nebylo mu zkrátka rady, ovládly ho averze — sletěl střemhlav do přehrady, připoutaný k traverze. Teď už budeš, Ferdo, zticha, byl jsi příliš lakomý, už je pozdě honit bycha, zpytuj vlastní svědomí! Pamatujte — ten, kdo platí, ten se penze dožije. Žádné strachy, milí zlatí — ochrání vás mafie!
JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA Jarmareční píseň o té velké pravopisné patálii (1994)
O pravidlech pravopisu od pondělka k pátku vedou ctění profesoři převelikou hádku. Jedni píšou tak, jak slyší, druzí staročesky: proč by měli profesoři respektovat mezky? Otažte se mistrů pera, všichni budou proti — ať si svoji mateřštinu przní hotentoti! Jedni píšou staročesky, druzí tak, jak slyší, aby nám byl český jazyk zasejc vo fous bližší; dyk sme všeci demograti, f tom je velká šance, aby každej analfabet platil za vzdělance. A ti další, extrémisté s rozháranou duší? Že prý všechny ypsilony bez milosti zruší! Zkrátka v českém pravopise vládne velký zmatek, ke zděšení školních dítek, tatíků i matek.
Aby zčerstva odvrátili pravopisná zvěrstva, obuli se do pravidel hoši z ministerstva. Ale že jim přitom radil vždycky jiný rádce, každá verze pravopisu platila jen krátce. Žurnalisté povykují, národ špulí pysky, že mu kvůli levopisu unikají zisky. Kdyby nové učebnice měly skončit v stoupě, ono by to — vedle ztráty — vypadalo hloupě. Udeřili na ministra, ale k naší chvále vyřešil to s elegancí Šalamouna krále. Rozlouskl tu patálii, vyňal jádro z pecky — ze všech možných pravopisů budou platit všecky. Aspoň že tak, chválabohu! Hůř by bylo, kdyby Zbišek višel z Pišel nebo kočki žrali ribi.
Čert vem tuhle patálii, čert vem všechny znalce, kteří si své levopisy vycucali z palce! Poučení z toho plyne: pište, jak vám libo — lízink, nouhau, bejsból, Čekmejd, cimrfraj a Čibo. A já, xakru, jak já budu psát své třesky plesky? Proč bych měl psát hotentotsky, když už umím česky!
POUČNÁ PÍSEŇ O SEXUÁLNÍ VÝCHOVE Sexuální výchova pro dívky a chlapce? Obraťte se o pomoc ke zkušené šlapce! Při praktické výuce zacvičí vám zručně studenty i studentky, učnice i učně. Nikdo neví o sexu víc než zralá štětka! Seriózně uvádím sebe jako svědka.
VLASTENECKÁ PÍSEŇ K POCTĚ VELIKÁNŮ U příležitosti konkurzu na pomník zkomponýrovaná Stával pomník na náměstí, zůstal po něm sokl, hašteří se na něm vrabci, značkuje ho čokl. Celý zástup velikánů na tom soklu stával — na pomníky u nás býval vždycky velký nával. Střídali se podle toho, jak se časy mění, tenhle skončil na smetišti, tamten ve vězení… Proč by na tom prázdném soklu měla krákat vrána? Kde je sokl, tam ať stojí pomník velikána! Hrdinové naší doby, opanujte sokly! Bez příkladných velikánů by nám Češi zcvokli. Přihlaste se, kandidáti! Koho si vlast cení? Ale fofrem, než vás doba v liliputy změní!
KRLEŠ, KRLEŠ, JÁ SU KELT Keltský pochod restituční Krleš, krleš, já su Kelt, nemám Heimat ani Geld, ukradli mně rodné Čechy, Evropu i celý Welt. Krleš, krleš, krleš! Slovani a Germáni vtrhli do Čech nezváni a nám zbyla jen ta rodná zemljanka ve stráni. Krleš, krleš, krleš! Vytasili na nás meč, ukradli nám vlast i řeč — žádám velkou restituci, vraťte Čechy Keltům, heč! Krleš, krleš, krleš! I když je nás pětkrát pět, navalte nám všechno zpět — hory, doly, skládky v poli, zemský ráj to napohled! Krleš, krleš, krleš! Vrátíme se do oppid spravit střechu, zatopit, keltský národ bude vzkvétat, polosyt a polopit. Krleš, krleš, krleš!
Já su Kelt a žádný zmrd, ať su z Hané nebo z Brd. Evropa je celá naše, kdo by na to nebyl hrd?! Krleš, krleš, krleš!
GUMÁCI Kratochvilná píseň k potěše publika Českého diváka navečer po práci v debilizátoru pobaví Gumáci. Hop, šup, Gumáci! A když si Gumáci od srdce zařeční, nevíš — jsou gumoví, anebo skuteční? Hop, šup, Gumáci! Ctěnému publiku zahrají grotesku, tváří se světově, blábolí po česku. Hop, šup, Gumáci! A co my, přátelé, kdo z vás mi odpoví — jsme ještě skuteční, nebo už gumoví? Hop, šup, Gumáci!
NABÁDAVÁ PÍSEŇ PRO DÍTKA Nebijte svou matku, velectěná dítka, když vám při vaření šlápne na medvídka. Ani nestřílejte, když jste zrovna v ráži, svého otce kvůli nízké apanáži. Apanáž se zvýší, medvídek se spraví, můžete být rádi, že jsou oba zdraví. Maminka je hodná, tatínek je čtverák, sežene vám prachy na váš koks a herák. Když jim dáte šanci, pak se rádi činí, prokážou vám ještě mnohá dobrodiní. Velectěná dítka, přemýšlejte trochu: kdo vás bude živit, až vyjdete z lochu?
NO COMMENT Česká čtverylka „No comment“ — slogan ze zlata, odpověď hodná Sokrata. Ta věta říká: Je to tak a zároveň i naopak. O čem je vlastně řeč…? No comment. „No comment“ moudrým prozradí, kdo a co stojí v pozadí. Kdo v pozadí, kdo v popředí — jen pitomci to nevědí. Kdo jsou ti pitomci…? No comment.
„No comment“ — triumf poznání, jenž pravdu před lží ubrání. Zdánlivě prostá věta vět — a hned víš, kam se točí svět. Kam že se točí svět…? No comment.
Reklamní koutek Na cestu od koryt jedině Favorit! Veni, vidi, vici — díky Šaratici! Proti skepsi pijte PEPSI! K defloraci květy z Flory! Místo chlastu čtěte Vlastu! Rezaví vám idol? Použijte Sidol! Elán v srdci, jiskra v oku — jenom díky Fernet Stocku! Slepé střevo jezdí vlevo — ty však jezdi vpravo, Evo! BESIP Pro paroháče mýdlo s jelenem! Pro každého velevola, chce-li hlásat hesla, výbojková aureola! Dodá s.p. Tesla Ocelové charaktery všech velikostí! Železářství Šrott Ani noc plná vášní nepotěší ženu tak jako polévka z Vitany! Čerstvé ionty pro geronty! Chceš? ATOMOVÝ ÚSTAV ŘEŽ
Love story? Jedině s vibrátorem KING! K důstojnému deliriu patří naše bílé myšky. MIKI MAUS & BRATŘÍ Připravte svým přátelům překvapení! ZÁSILKOVÁ SLUŽBA SEMTEX Žádná žena neodolá pile Husquarna! Využijte šance — spořte v Bankrot bance! Klidnou dovolenou na dně Orlického jezera vám zajistí Don Číčo Čeko. Malé žaly léčí Sally. Velké žaly cyankáli. V elektrickém křesle ETA spatříš všecky krásy světa! Chcete si připadat chytřejší? Čtěte blbé knihy!
Prostopravdy 1980—1995
ŠKOLA ŽIVOTA Neproklínej učitele ani na něj neber hůl — jsi-li, hochu, v mládí tele, časem z tebe bude vůl.
VÝCHOVNÁ ZÁSADA Dospěla-li lenost mozku, už je pozdě na rákosku.
BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE Kmán seje, sklízí, mele, peče, vždyť musí živit povaleče. Kmán si to vždycky odskáče, aby měl pán své koláče.
Z ANATOMIE CHARAKTERU Bezpáteřní nevěří v existenci páteří.
DOBOVÉ ŘÍKADLO Když ty sloužíš době, ona slouží tobě — dokavad tě neodloží na nejbližší skobě.
POKROK Doba kráčí vpřed a svět se předhání: už i blbci mají vyšší vzdělání.
STAVITELŮM VLASTNÍCH POMNÍKŮ Mnozí už si pomník postavili — trpaslíka na zahradě vily.
JÁDRO PROBLÉMU Vědí idioti, nebo nevědí, že jsou hlavní metlou životního prostředí?
POUČENÍ Z MYTOLOGIE I sám bůh se brání dodržovat boží přikázání.
ORNITOLOGICKÁ ZPRÁVA Otevři oči, projdi okolí: podivných ptáků spatříš celé tlupy. Bývali Češi národ sokolí — teď se nám doma přemnožili supi.
DOBOVÉ HESLO Kráčejte s dobou! Lepší lup než almužnička. Samolitr: radši být bohat, zdráv a tup než churav, chud a chytr.
LÁSKA VÍTĚZNÁ Co to s vámi cloumá ve dne v noci, cvoci? Láska, bože, láska — mocná láska k moci.
ČESKÉMU HONZOVI Jdeš-li světem s holou řití, nevěř všemu, co se třpytí!
STÍNĚ Venčím štěně stokrát denně, libuju si velice. Říkám ženě: — Lepší štěně nežli třeba štěnice!
EPITAF SOUČASNÍKA Narodil se. Umřel. Mezitím vyhrožovali mu zabitím.
NAMÍSTO BAJKY Člověk je předhozen supům a hyenám, vzpomeňte, lidičky, na bajky. Co pro nás udělá Spasitel? Šije nám slušivé svěrací kazajky.
PRAVDA O PRAVDĚ Pravdy je nám třeba, i když bolí. Ale netřeba ji do nás vtloukat holí.
POMNÍK Žádná socha ani žádná bysta — prázdný sokl podělaný ptačí havětí. To je pomník neznámého Krista sklonku XX. století.
České pranostiky Na Nový rok o burzovní šok. Na svatého Patrika netvař se jak paprika. Na Škaredou středu noste prsa vpředu. Na svatého Medarda namokne ti kokarda. Svátek svaté Vervy, budou rupat nervy. Na svatého Hadrabu konečně si nahrabu. Na svatého Marka tuze tvrdne marka. Svatý Vasil, co moh, zprasil.
Na svatého Berouse chlapi v šenku perou se. Svatý Mohorit, nával u koryt. Na svatého Okoře topořte se v pokoře. Přikvačila svatá Frajle, bude rvačka o medaile. Na svatého Pakáže farář dvakrát nekáže. Na svatého Šmytce bujno na záchytce. Na svatou Věruš kušuj a neruš. Na svatého Kravince sázej v České lotynce. Svatá Důra, puč mi búra. Rada svaté Melhuby: držte jazyk za zuby. Na svatého Dolby vydaří se volby. Na svatého Magora jásá celá agora. Svatý Áda, padá vláda. Na svatého Barucha mediální porucha. Svatý Basil, žádej azyl. Na svatou Ochechuli slyšet vox popapuli. Svatý Kabrňák, bacha na frňák. Na svatého Dyndy sám si pomoz z bryndy. Na svatou Kunďabu vysoko do žlabu. Na svatého Kogita drž se svého koryta.
Na svatého Mikuláše sháněj buřty do guláše. Svatý Žvást, běž se pást. Na svatého Kosmu přijde spása z kosmu. O Silvestru papeži straší lidem ve věži.
Balady 1980—1995
BALADA O BEZNADĚJNÉ NENAPRAVITELNOSTI Budu vám zpívat baladu, nechci se nutit do romance. Sesedněte se na hradu, pozvěte všechny usmrkance. Budu vám zpívat za kus žvance, já nerad zpívám o hladu. Chybí mi zkrátka elegance a neprosím se o radu. Radši bych žvatlal hromadu hloupostí krásné nymfomance, radši bych sváděl Miladu anebo líbal ouška Blance, radši bych dělal velvyslance všech pitomoučkých nápadů. Ale mám kocovinu štvance a neprosím se o radu. Velmistři svého úřadu, už jsem si zvykl na kopance. Proč bych vám zvedal náladu — nechci k vám chodit na seance. Vy máte tučná konta v bance, ale já zase nekradu. Nebudu tančit módní tance a neprosím se o radu.
Vysloužím si jen pověst kance anebo ránu pod bradu. Kašlu vám na životní šance a neprosím se o radu.
BALADA Z KONCE STOLETÍ Zvedněte kotvy, hamleti, pletete jenom lidem hlavy. Jste špatný příklad pro děti, občan má nárok na oslavy. Optimismus, toť základ stravy, štěstí vám úrok vynese. Přestaňte kazit dobré mravy, spadla klec, už je po plese! Dejte si odchod, kichoti, ty vaše bludy národ nudí. Spěcháte zkáze naproti, osud vás hodí do osudí. Rvete si srdce z vlastních hrudí pro metál Mr. Guinesse? Život je ring, kde chybí sudí. Spadla klec, už je po plese! Zahněte kramle, villoni, dokavad máte všechny zuby. Verbíři jsou zas na koni, vyždímou vás jak pastu z tuby. Nechcete vrkat šuby duby? Vy máte radši deprese, šíříte mor jak vzteklé čuby. Spadla klec, už je po plese!
Přestaňte na svět špulit huby, je konec hloupé recese. Jen račte, račte do záhuby — spadla klec, už je po plese!
BALADA O BLBOSTI Svět ze mě pořád dělá vola, muži i ženy, tisk i stát, a já se bráním už jen zpola, brzy to budu muset vzdát. Mám koupit špagát nebo drát a životu dát adié? I já mám přece blbost rád… Ona nás všecky přežije. Blbost je věčná. Skvělá škola, pramáti šťastných lidských stád. A kdo se liší, musí z kola, jak přikazuje věčný řád. A tak to půjde napořád — blbců jsou celé legie a dovedou se dobře prát… Ona nás všecky přežije. Rozum je vratký, pravda holá, za pýchou jak stín kluše pád. Blbosti nikdo neodolá, každý jsme její kandidát. Umí nás bavit, těšit, hřát, je mocnější než magie. Sladko je blbnout na kvadrát… Ona nás všecky přežije.
Chceš klidně žít a zdravě spát? Blbost je skvělá partie, ať žije její majestát! Ona nás všecky přežije.
BALADA O ŽIVOTĚ V KLUSU Živote, dej mi pac a pusu! Máš na rtech med a v srdci jed. Klidně mi plivneš do šampusu, když ti chci s láskou připíjet. Živote, postůj, zvolni let, přiděl mi roli v lepším kusu! Pořád jen cválat tam a zpět… A klidu dojdeš teprv o funusu. Spěcháme z nouze do luxusu, popelář, sedlák, doktor věd. Z luxusu zbydou haldy trusu, ach zemský ráj to napohled! Těch promarněných dnů a let! Divoká řeka plná hnusu, a já se topím uprostřed… A klidu dojdeš teprv o funusu. Každý je otrok svého vkusu, každý je strůjce vlastních běd. Nechci být roven mizomusu, chci milovat a chci se chvět, ale když zazní věta vět — Hoď sebou, chlape, ať jsi v plusu! — podeberu se jako vřed… A klidu dojdeš teprv o funusu.
Pořád nám někdo velí Vpřed! Žijeme v klusu, mřeme v klusu. Senzační cirkus, tenhle svět… A klidu dojdeš teprv o funusu.
BALADA NA VYPŮJČENÝ VERŠ Všechno je nějak příliš v pořádku, což není vděčné téma pro baladu. Maminka za zdí zpívá děťátku, velebně šumí stromy v nočním sadu a rok se zvolna blíží k listopadu. Slova se sama kladou do řádku, a já ta slova bezostyšně kradu. Všechno je nějak příliš v pořádku. Den za dnem běží jako po drátku: do práce, z práce, občas na poradu, navečer dětem přečíst pohádku a udělit jim přebytečnou radu… Je všechno O.K.? otázku si kladu. Neběží čas už dávno pozpátku? Domy se často hroutí od základu. Všechno je nějak příliš v pořádku. Tak to jde od pondělka do pátku. Kdo drží břitvu, když si holíš bradu? Čí tvář se skrývá ve tvém zrcátku? Víš, kterým jedem tišíš pocit hladu? Obhlížím auto — nemá skrytou vadu? Kdo komu právě chystá oprátku? Neslyšet lež a netušiti zradu. Všechno je nějak příliš v pořádku.
Je všechno skryto ve tvém protikladu, je zakódován konec v začátku? Kdybych měl aspoň třetí oko vzadu! Všechno je nějak příliš v pořádku.
BALADA MIZANTROPSKÁ Když víš, jak na to, a máš kliku, jsi žádaný a milý host, smíš kráčet s davem v jednom šiku, zpívaje Ódu na radost. Časem ti dají vyšší post, dojetím se ti zamží zraky: jsi dokonalý — prostě skvost. Cože vám můžu…? Vy mně taky! Šejdíři, lháři, bratří v triku možná tě vezmou na milost, vytlučou z tebe romantiku, naočkují ti zavilost. A všude samý vrtichvost, a vyžírkové s mozkem khaki plánují šťastnou budoucnost. Cože vám můžu…? Vy mně taky! Budeš jen šašek v panoptiku, jenž předvádí svou směšnou ctnost, brzy tě semele mlýn zvyku a zaplatíš daň za blbost. Neumíš ani říct: už dost, jen hromadíš své saky paky a užírá tě zášť a zlost. Cože vám můžu…? Vy mně taky!
Kdo v sobě živí ničemnost, ten nemá nárok na zázraky. Sežerte si svou tučnou kost! Cože vám můžu…? Vy mně taky!
Postskriptum SONET O IDEÁLNÍM ČTENÁŘI Spřízněná duše, kde jsi? Zde je: Má něžný úsměv na tváři, Pánbůh ji stvořil pro eseje o ideálním čtenáři. Nejlepší přítel v těle krásky, domácí model Venuše; je věčně mladá, žádné vrásky; horoucí, moudrá, oduševnělá — a přesto promíjí mi naivní nápady a rýmy, mé sebeklamy, zlozvyky, a miluje mě věrně, němě — výstřední duše, která čte mě, zatímco svět čte klasiky.
POZNÁMKA Texty tohoto výboru byly vybrány z knížek Okurková sezóna (1982), Rýmy pro kočku (1984), Text-appeal (1986), Rýmy pro kočku a pod psa (1987), Hovory s mým horším já (1990), Bajky a nebajky (1994), Hurá zpátky do Evropy! (1994), Zbrusu nové jarmareční písně českotuzemské (1995), Humoresky (1995), Noční motýli (1997) a z rukopisné sbírky Basta fidli.
Ilustroval Adolf Born Graficky upravil Pavel Bosák Vydal Miloslav Švarc — Šulc a spol., Ondříčkova 6, Praha 3, v Praze roku 2002 jako svou 203. publikaci Vytiskla Česká typografie Praha, s.r.o., U Továren 33, Praha 10 Vydání čtvrté. 13/43 Stran 128. 879-203-02 Doporučená cena váz. s DPH 98 Kč
