JIHOMORAVSKÝ KRAJ. Situační analýza. Jihomoravského kraje

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

Situační analýza Jihomoravského kraje

_______________

Brno, červen 2006

SRLZ - Analýza

Masarykova univerzita

Situační analýza Jihomoravského kraje

Vypracoval kolektiv Masarykovy univerzity zahrnující řešitelské týmy z pracovišť: Ekonomicko-správní fakulty (Katedra veřejné ekonomie a Katedra regionální ekonomie a správy), Fakulty sociálních studií a Centra pro regionální rozvoj. Ke zpracování byly využity poznatky z Analýzy rozvoje lidských zdrojů JMK, dokumenty a materiály EU, ČR a JMK a výsledky z konzultací s odbornou veřejností.

Brno, červen 2006

2

SRLZ - Analýza


OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 4 1.Situace v regionu ................................................................................................................... 8 2. Demografický vývoj ........................................................................................................... 10 3. Regionální ekonomika, obchodní (podnikatelské) prostředí, struktura ....................... 17 4. Zaměstnanost a nezaměstnanost dle sektorů, odvětví kategorií zaměstnání (KZAM-R) a stupně vzdělání (KKOV) – stav hodnocení po roce 1993 až po aktuální stav, .............. 25 5. Společenské uplatnění - Zaměstnatelnost a zaměstnanost ............................................. 35 6. Závislost na velkých zaměstnavatelských společnostech................................................ 40 7. Proces vytváření nových pracovních míst........................................................................ 45 8. „Aktivní politiky zaměstnanosti“ v Jihomoravském kraji............................................. 51 9. Platové poměry v jednotlivých profesích v Jihomoravském kraji ................................ 57 10. Struktura vzdělávacích institucí, vzdělávacích programů a využívání lidských zdrojů .................................................................................................................................................. 62 11. Adaptace lidských zdrojů na měnící se podmínky na trhu práce v Jihomoravském kraji po roce 1989................................................................................................................... 73 12. Kompatibilita vzdělávacích programů s potřebami trhu práce .................................. 89 13. Uplatňování přijatých strategických cílů Evropské unie v oblasti rozvoje lidských zdrojů v podmínkách Jihomoravského kraje (Lisabonská strategie) ............................... 93 14. Konkurenceschopnost lidských zdrojů v meziregionálním měřítku......................... 102 15. Vývoj k informační a znalostní společnosti.................................................................. 107 16. Komunikace a spolupráce mezi jednotlivými aktéry RLZ......................................... 114 17. Institucionální, politické a odborné zázemí pro strategické řízení RLZ................... 118 18. Legislativní rámec v ČR a jeho vazby na právní systém EU ..................................... 127 19. Sociální integrace a rodinná politika Jihomoravského kraje..................................... 134 20. Popis stavu diskriminace v přístupu na trh práce podle pohlaví .............................. 138 21. Stručné závěry situační analýzy.................................................................................... 142 Příloha - Kartogramy 3

SRLZ - Analýza


ÚVOD

Analýza strategie rozvoje lidských zdrojů je tvořena situační analýzou, SWOT analýzou a problémovou analýzou.

Situační

SWOT

Problémová

Za základ analýzy sloužil profil kraje, který je součástí aktualizované verze Programu rozvoje Jihomoravského kraje (2004) a zároveň je výchozím podkladem. Vstupními informacemi analýzy jsou informace a data získaná z odvětvově zpracovaných strategií, programových a koncepčních dokumentů na úrovni Jihomoravského kraje a národní úrovni, statistická data, vlastní šetření členů řešitelského kolektivu-autorů dílčích analýz a informace z probíhajících partnerských jednání. Bylo akceptováno požadované členění situační analýzy na uvedené oblasti či směry, které zadavatel zahrnul do smlouvy, i když se nabízelo členění podle problémových okruhů (charakteristika kraje, plnění požadavků Lisabonské strategie, vzdělanost, zaměstnanost). V tomto kontextu je položen důraz zejména na komponenty s největší rozvojovou dynamikou (tj. na aktivní politiku zaměstnanosti, adaptaci lidských zdrojů v souvislosti se vstupem do EU, konkurenceschopnost a na institucionální, politické a odborné zázemí pro strategické řízení RL). Při formulaci závěrů situační analýzy jsou využity implikace z již zpracovaných koncepčních dokumentů na úrovni Jihomoravského kraje a rovněž verifikace informací v rámci ustanovených pracovních skupin. Situační analýza má konkrétně 21 dílčích částí + samostatný závěr. Smluvně požadoval zadavatel zpracovat 19 dílčích analýz. Další dvě analýzy týkající se sociální a rodinné problematiky a problematiky týkající se rovnosti přístupu na trh práce byly zařazeny do situační analýzy po projednání Metodiky na zasedání Rady pro rozvoj lidských zdrojů JMK. S ohledem na zadavatelem stanovený termín zpracování této části Strategie rozvoje lidských zdrojů (do měsíce a půl od podepsání smlouvy) musel zhotovitel využít široký potenciál odborníků z nakontrahovaných pracovišť Masarykovy univerzity v Brně, konkrétně z Ekonomicko-správní fakulty, Fakulty sociálních studií a Centra regionálního rozvoje. Z toho důvodu lze situační analýzu charakterizovat jako kolektivní dílo širokého okruhu odborníků (jejich autorství je identifikováno u jednotlivých dílčích analýz), kteří své dílčí analýzy a rozbory pojali komplexně a proto vždy nějakým způsobem zasáhli i do oblastí, které jsou 4

SRLZ - Analýza


řešeny samostatně v jiném bodě. V případě takto složitých a rozsáhlých analýz jde o postup obecně akceptovatelný s předpokladem (a to je zásada zpracovatele), že v dalších fázích zpracování projektu již bude linie jednotná. Uplatněná (vyvolaná daností termínu zpracování) metodika znamená, že různí autoři řeší stejný problém, vztažený ke stejnému datu. Patří sem především údaje ze sčítáním lidu – např. vzdělání obyvatelstva (kapitoly 3, 4, 5, 11 a 13), případně autoři řeší jeden problém vztažený k rozdílným datům – např. struktura nezaměstnanosti (kapitoly 4 a 5). Autoři si však v těchto případech neodporují, i když dochází k opakování některých závěrů, které tak se zvýrazněným akcentem slouží pro zpracování SWOT analýzy. Situační analýza sebou nese také otázku, nakolik jsou v již zpracovaných dokumentech JMK, ze kterých dílčí analýzy také vychází, promítnuty strategické cíle EU pro rozvoj lidských zdrojů. K rychlé orientaci pro posouzení této problematiky slouží dále uvedená komparace jednotlivých dokumentů EU a JMK (podrobně zhodnocena v analýze č. 14), jejíž výsledky budou sloužit pro zpracování dalších etap projektu. Tabulka 1.: Odraz strategických cílů a priorit v oblasti rozvoje lidských zdrojů stanovených Lisabonskou strategií v dokumentech Jihomoravského kraje Oblast RLZ Vzdělávání

EU (Lisabonská strategie) Zvýšit důraz na úroveň prvotního vzdělání před vstupem na trh práce – cílem je zajistit, aby alespoň 85% osob ve věku 22 let v EU mělo do roku 2010 dokončené vyšší středoškolské vzdělání (maturita). Snížit podíl osob, které předčasně opouští vzdělávací systém – cílem je do roku 2010 dosáhnout v průměru maximálně 10% míry nedokončení školní docházky v EU. Implementovat strategii celoživotního vzdělávání, zahrnující mj. zlepšování kvality a efektivnosti systémů vzdělávání a odborného výcviku a zvyšování podílu osob účastnících se různých forem a stupňů vzdělávání – cílem je dosáhnout průměrné úrovně účasti na celoživotním vzdělávání v rámci EU alespoň 12,5% dospělé populace ve věku 25-64 let. Odstranit znevýhodnění v přístupu ke vzdělání pro osoby se zdravotním či sociálním znevýhodněním, rozšiřovat nabídku vzdělávacích možností pro tyto skupiny, začleňovat znevýhodněné do hlavního proudu vzdělávání. Zjednodušit proces uznávání kvalifikací a dovedností a zvýšit jeho transparentnost. Předcházet sociálně negativním jevům v důsledku akcentu na mimoškolní a volnočasové aktivity dětí a mladých lidí a v důsledku široké informovanosti a osvěty.

5

JMK (krajské dokumenty) Zvýšit důraz na vstupní úroveň lidského kapitálu při přechodu ze vzdělávacího systému na trh práce (snižovat počet absolventů vstupujících na pracovní trh pouze se základním vzděláním, minimalizovat počet předčasných odchodů ze vzdělávacího systému, podporovat nabídku vzdělávání v oborech připravujících absolventy vyučené na vyšší vzdělanostní úrovni). Zefektivnit činnosti vzdělávacího systému v následujících směrech: optimalizovat síť základních a středních škol jako nezbytnou součást restrukturalizace vzdělávacího systému (cílem je dosáhnout větší prostupnosti studia, obohacení studijních oborů a programů a rozšíření nabídky alternativních vzdělávacích programů), zaměřit se na tzv. lyceizaci středoškolského vzdělání v regionu – snaha poskytovat šířeji a obecněji zaměřené vzdělání oproti specializovanému, úzce profilovanému zaměření, Preferovat spíše kratší formy zejména terciárního vzdělávání (rozšiřovat jejich nabídku, ale současně dbát na přiměřenost této nabídky), modularizovat vzdělávání – rozdělit vzdělávací programy do kratších a na sebe vzájemně navazujících celků. Integrovat děti a mladé lidi se speciálními vzdělávacími potřebami do „běžných“ vzdělávacích programů. Realizovat preventivní programy ve školách a školských zařízeních a posilovat

SRLZ - Analýza

Trh práce

Sociální inkluze a rovné příležitosti pro znevýhodněné skupiny

Masarykova univerzita kompetence v oblasti metodického vedení pro okresní metodiky prevence (snaha předcházet sociálně negativním jevům). Vytvořit a realizovat koncepci celoživotního učení na úrovni kraje (modularizovat terciární vzdělávání, rozšířit nabídku distančních forem vzdělávání, zajistit větší návaznost prvotního vzdělávání na další vzdělávání dospělých). Rozšiřovat mimoškolní výchovu a vzdělávání – absence pěstování volních a sociálních vlastností a dovedností v průběhu školní docházky vede k tomu, že s mnohem větším úsilím a s většími finančními prostředky budeme s těmito chybějícími návyky seznamovat populaci v Oblasti RLZ. Předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti Podporovat celkové hospodářské oživení nabízením programů aktivní politiky trhu regionu (spojené s tvorbou nových práce (mj. i školení, rekvalifikace a pracovních míst). výcviky praktických dovedností) s cílem Realizovat standardní nástroje aktivní dosáhnout do roku 2010 25% účasti politiky pracovního trhu. dlouhodobě nezaměstnaných na aktivních Prostřednictvím standardních nástrojů opatřeních. aktivní politiky pracovního trhu podporovat Zvýšit investice do lidských zdrojů jak na zapojení znevýhodněných skupin na úrovni státu (vzdělávací instituce), tak pracovní trh. zejména na úrovni zaměstnavatelů Využívat možnosti vícezdrojového (odborný výcvik dospělých). financování účasti obyvatel ve výcvikových Aktivizovat pracovní sílu formou účasti na a vzdělávacích programech (zejména aktivních opatřeních, na motivačních, formou individuálních vzdělávacích účtů při výcvikových a vzdělávacích programech dalším vzdělávání dospělých, dotací (účast na těchto opatřeních jako pobídkový vzdělávacím institucím a využitím a kontrolní mechanismus). prostředků evropských strukturálních Podporovat zaostávající regiony formou fondů). investic do lidského kapitálu a vědomostí Podporovat účast absolventů a mladých lidí pracovní síly těchto regionů a do příslušné na aktivitách směřujících k rozvoji lidských infrastruktury. zdrojů, které mají u nich charakter prevence před dlouhodobou nezaměstnaností a současně působí jako pobídkový/aktivační mechanismus.

Podporovat integraci osob, které čelí na pracovním trhu značným obtížím (osoby, které předčasně opustili školní docházku; zaměstnanci s nízkými dovednostmi; lidé se zdravotním postižením; etnické menšiny; imigranti) – cílem je rozvoj jejich zaměstnatelnosti a snížení rozdílů v nezaměstnanosti znevýhodněných osob. Podporovat strategie aktivního stárnutí (zlepšit přístup k dalšímu vzdělávání, ochrana zdraví a bezpečnost při práci, inovativní a flexibilní formy organizace práce, odstranění pobídek k předčasnému odchodu z trhu práce, podněcování zaměstnavatelů k zaměstnávání starších osob – cílem je dosáhnout zvýšení průměrného věku odchodu do důchodu na

6

Zajistit přístup znevýhodněných skupin obyvatel ke vzdělávání (speciální vzdělávání) a k trhu práce (absolventi, lidé s nízkým vzděláním ad.). Integrovat děti a mladé lidi se speciálními vzdělávacími potřebami do „běžných“ vzdělávacích programů. Řešit otázku stárnutí populace v Jihomoravském regionu. Věnovat pozornost nezaměstnanosti žen. Rozvíjet občanskou společnost, podporovat informovanost a kooperaci mezi státní správou, samosprávou a neziskovým sektorem.

SRLZ - Analýza

Podnikání a posilování adaptability ekonomických subjektů

Masarykova univerzita úrovni EU o 5 let do roku 2010 (tj. na 65 let). Odstraňovat diskriminaci, zvyšovat zaměstnanost a snižovat nezaměstnanost žen (zejména řešit základní faktory rozdílného přístupu k ženám a mužům na trhu práce, včetně vzdělávání a odborného výcviku). Podporovat vzdělávání a odborný výcvik v oblasti podnikatelských a manažerských dovedností, včetně odborného výcviku, který zajistí všem možnost zvolit si podnikání jako svou kariéru. Zvýšit rozmanitost smluvních a pracovních uspořádání včetně možností kariérního postupu. Podporovat tvorbu a šíření inovativních a udržitelných forem organizace práce. Zlepšit přístup k výcvikovým a školícím aktivitám pro zaměstnance (zejména nízkokvalifikované) – cílem je zvyšovat podíl a odpovědnost zaměstnanců i zaměstnavatelů na rozvoji lidských zdrojů a podporovat geografickou a profesní mobilitu zaměstnanců. Podporovat rozvoj lidských zdrojů u zaměstnavatelů ve znevýhodněných regionech.

7

Rozvíjet podnikatelskou infrastrukturu a s ní související vazbu mezi podnikatelskými subjekty, institucemi vědy a výzkumu a veřejnou správou (aplikace tzv. princip partnerství). Nahradit stávající strategii v oblasti pracovní síly vycházející z dobré rentability výroby způsobené nízkou cenou pracovní síly strategií založenou na nabídce vysoce kvalifikované pracovní síly. Provádět prognózy hospodářské situace a trhu práce v regionu a odhadovat potřebnost kvalifikací a oborů vzdělání (zajistit vazbu trhu práce a vzdělávací soustavy). Zjednodušit zakládání malých a středních podniků prostřednictvím poradenských a informačních aktivit Hospodářské komory a Regionálního poradenského a informačního centra, racionalizovat administrativní akty spojené se založením a fungováním firmy. Zvažovat nerovnoměrnou ekonomickou úroveň jednotlivých okresů a lokalit v rámci JMK a diverzivifikovat ekonomické aktivity v zemědělských oblastech kraje obnovou a rozvojem nezemědělských aktivit.

SRLZ - Analýza


1.Situace v regionu Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc., ESF MU, KRES 1.1 Úvod Situace Jihomoravského kraje je popsána na základě vyhodnocení jeho pozice v rámci ČR (včetně interpretace hlavních vývojových trendů) a dále v rámci rozšířené EU. Ze srovnání jednotlivých krajů České republiky vyplývají následující významné skutečnosti charakterizující rozvojovou pozici Jihomoravského kraje 1.2 Demografický vývoj Jihomoravský kraj je v pořadí třetím nejhustěji osídleným krajem ČR (stupeň urbanizace měřený podílem městského obyvatelstva však vykazuje mírně podprůměrnou hodnotu, což dokládá významnou roli venkovského osídlení v sídelní struktuře kraje s adekvátními dopady do struktury domovního a bytového fondu). Přirozený přírůstek obyvatelstva, determinovaný nevyhovující věkovou strukturou spojenou s negativními vývojovými trendy dětské složky obyvatelstva, vykazuje záporné hodnoty (3. nejnižší úroveň natality a 6. nejvyšší úroveň mortality; index stáří dosahoval v roce 2003 hodnoty 0,97). Díky rostoucí ekonomické atraktivitě kraje je však tento negativní trend do určité míry překrýván kladným saldem migrace obyvatelstva (kraj vykazuje 7. nejvyšší úroveň migračního přírůstku v kombinaci se 6. nejnižší úrovní migračního úbytku), takže celkový vývoj obyvatelstva dosahuje v současném období mírně kladných hodnot. Celkově však lze konstatovat, že v posledních pěti letech došlo z hlediska demografického vývoje k určitému zhoršení pozice kraje v rámci ČR (zpracované prognózy ČSÚ počítají s dále se zhoršujícími charakteristikami vývoje obyvatelstva přirozenou měnou). V tomto směru lze tak udržení migrační atraktivity kraje považovat za jednu z klíčových otázek jeho dalšího demografického rozvoje, jehož specifika je v potřebné míře nutné respektovat i při stanovování strategických cílů rozvoje lidských zdrojů kraje. 1.3 Ekonomický vývoj Podle základního indikátoru ekonomické úrovně tj. úrovně tvorby regionálního HDP na 1 obyvatele Jihomoravský kraj v období po roce 2000 trvale zaujímá v rámci souboru krajů ČR 3. místo (za Pražským a Plzeňským krajem) 1. Vzhledem ke značnému odstupu za Pražským krajem, který navíc dlouhodobě vykazuje nejvyšší dynamiku tvorby HDP, však odpovídající hodnota za Jihomoravský kraj nedosahuje průměru za celou republiku. Pokud jde o průměrné hrubé mzdy (sledované ČSÚ vesměs za podniky s 20 a více zaměstnanci) zaujímá však Jihomoravský kraj až 5. resp. 6. pořadí. Z hlediska vztahu k průměrné mzdě za celou ČR platí obdobné relace jako v případě HDP (cca 90 % republikového průměru). Ve výše uvedeném kontextu lze postavení kraje v celkovém pohledu hodnotit jako relativně příznivé (lze konstatovat, že byly překonány hlavní problémy spojené s nepříznivým ekonomickým vývojem tradičních rozvojově nosných průmyslových firem) a v souladu s úspěšnou aktivací investiční atraktivity pro alokaci zahraničních investic kraj nyní disponuje relativně příznivým potenciálem pro další ekonomický rozvoj. Uvedené informace je účelné doplnit v tom smyslu, 1

Výsledky propočtů regionálního HDP mají vzhledem ke známým metodickým obtížím jeho sledování (spojeném s častými revizemi údajů, prováděnými ovšem i na makroekonomické úrovni) do určité míry spíše orientační charakter.

8

SRLZ - Analýza


že podle výsledků sčítání lidu z roku 2001 pracovalo z úhrnu ekonomicky aktivních obyvatel kraje 5,0 % v primárním, 37,7 % v sekundárním (průmysl a stavebnictví) a 57,3 % v terciárním a kvartérním sektoru. Tomu odpovídající údaje za celou ČR činily 4,4 % pro primární, 37,7 % pro sekundární a 57,9 % pro terciární a kvartérní sektor. 1.4 Sociální vývoj Postavení Jihomoravského kraje podle rozvojově nejvýznamnější kvalitativní charakteristiky sociálního vývoje tj. vzdělanosti obyvatelstva lze přesně hodnotit pouze na základě výsledků sčítání lidu. Podle výsledků posledního sčítání činil podíl obyvatel se základním vzděláním (včetně obyvatel bez vzdělání) na úhrnu obyvatel kraje starších 15 let 23,7 %, podíl obyvatel s výučním listem nebo se středním odborným vzděláním bez maturity 37,0 %, podíl obyvatel s úplným středním a dále vyšším a nástavbovým odborným vzděláním 28,1 % a podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním 10,3 % (dopočet do 100 % tvoří obyvatelé s nezjištěným vzděláním). V porovnání s průměrem ČR vykazuje kraj mírně nižší podíl kategorie vyučených a obyvatel se SŠ vzděláním bez maturity a zejména zřetelně vyšší podíl (o cca 15 %) kategorie obyvatel s VŠ vzděláním. Významnou sociální charakteristiku s bezprostředními vazbami na dynamiku a vyváženost ekonomického rozvoji pak představuje míra nezaměstnanosti. V tomto směru nelze ovšem pozici Jihomoravského kraje hodnotit jako příznivou – míra nezaměstnanosti počínaje rokem 2000 trvale (i když spíše jen mírně) překračovala průměr ČR. K 31. 8. 2005 činila podle statistik MPSV míra nezaměstnanosti v kraji 10,1 % (průměr ČR 8,9 %), což znamenalo čtvrtou nejhorší pozici ze všech krajů ČR. Na druhé straně vykazuje kraj dobrou situaci v rámci ukazatelů charakterizujících úroveň sociálních služeb (např. 2. nejlepší pořadí v počtu obyvatel na připadajících na 1 lékaře). Výše uvedené informace je účelné doplnit o informace zasazené do širšího evropského kontextu, konkretizovaného v rámci statistických jednotek NUTS 2 2. Tato úroveň poskytuje výchozí srovnávací pohled na postavení Jihomoravského kraje jako součásti regionu NUTS 2 Jihovýchod. Region Jihovýchod se podle počtu obyvatel nachází na úrovni přibližně 88 % průměru současné EU. Věková struktura je mírně nepříznivější ve smyslu nižšího podílu obyvatelstva v předproduktivním věku a naopak příznivější ve smyslu rovněž nižšího podílu obyvatelstva v poproduktivním věku. Hodnotíme-li vzdělanostní úroveň obyvatelstva je třeba úvodem poznamenat, že tyto údaje nejsou zejména pokud jde o vysokoškolské vzdělání (např. vysokoškolský systém v ČR až do 90. let v podstatě zahrnoval pouze úplný cyklus vzdělání, označovaný ve vyspělých zemích EU jako vzdělání univerzitního typu) plně srovnatelné. V tomto kontextu je tedy třeba hodnotit i existující přibližně 35 % odstup regionu Jihovýchod za průměrem EU pokud jde o podíl obyvatel s VŠ vzděláním ve věkové skupině 25 – 64 let (pokud ovšem srovnáme podíl obyvatel s pouze základním vzděláním dosahuje naopak region Jihovýchod pouze přibližně 35 % průměrné hodnoty). Z pohledu perspektivního ekonomického rozvoje je tak problémem spíše efektivita využití relativně vzdělané pracovní síly a dále transfer výsledků vědy a výzkumu do ekonomické praxe. Podle základního ukazatele ekonomické vyspělosti tj. ukazatele HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly dosahuje region Jihovýchod v současnosti téměř 2/3 průměrné úrovně EU (z 33 regionů nových členských zemí kromě ČR mají vyšší úroveň pouze Slovinsko, Kypr, Malta a regiony hlavních měst Slovenska, Maďarska a Polska – polarizace hlavní město versus ostatní regiony 2

Celkový počet těchto regionů (nezahrnuty mimoevropské regiony; nezohledněny probíhající změny soustavy NUTS 2) činí ve starých členských zemích EU 204 a v nových členských zemích přijatých v roce 2004 pak 41 regionů. Na této úrovni nejsou členěny Dánsko, Lucembursko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta a Slovinsko.

9

SRLZ - Analýza


je pro postkomunistické země typická; z regionů starých členských zemí vykazují nižší úroveň pouze 2 resp. 3 řecké a 1 španělský region). Pokud jde o zaměstnanost vyznačuje se zkoumaný region při srovnatelně mírně vyšší ekonomické aktivitě nadprůměrnou zaměstnaností v sekundárním sektoru a podprůměrnou zaměstnaností v terciárním sektoru, podle obvyklých charakteristik nezaměstnanosti (míra nezaměstnanosti, adekvátní podíly dlouhodobě nezaměstnaných a mladých lidí) lze pak jeho pozici v současnosti hodnotit jako průměrnou. Výše uvedené informace doplňují základní orientační údaje o teritoriální struktuře vývozu. Jihomoravský kraj zaujímá v rámci ČR 4. až 5. místo podle hodnoty vývozu a kraj Vysočina pak 11. místo. Nejvýznamnější cílovou zemí je u všech českých krajů Německo. Pokud jde o Jihomoravský kraj bylo v tomto směru zjištěno následující pořadí: Německo (12. pořadí podle hodnoty krajského podílu), Slovensko (3.), Itálie (1.), Rakousko (2.), USA (1.), Polsko (9.) a Francie (11.).

2. Demografický vývoj Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D., PřF, GÚ Úvod Demografický vývoj v prostředí Jihomoravského kraje je výsledkem složitého komplexu působících ekonomických a společenských vlivů a procesů, z nichž některé sledují dlouhodobou vývojovou dynamiku, další jsou pak výsledkem intenzivních socioekonomických změn odehrávajících se v průběhu 90. let. Populační vývoj kraje odráží vybrané obecné rysy demografického chování české populace v posledním desetiletí 20. a na počátku 21. století. K nejmarkantnějším projevům (často působícím v protikladu) patří na celostátní úrovni především: ►

masivní pokles porodnosti a plodnosti;

►

výrazné zlepšení úmrtnostních poměrů, zvýšení naděje na dožití;

►

snížení intenzity sňatečnosti, růst počtu nesezdaných partnerství, stagnace (resp. relativní navýšení) rozvodovosti.

►

zastavení procesů územní koncentrace obyvatelstva, nárůst významu zahraniční migrace

Vývoj demografického chování byl reakcí na zásadní společenské změny, které vyústily do výrazného oslabení výkonnosti rodin a nabyly charakteru protirodinných společenských tlaků. Z nejvýraznějších je možno jmenovat nárůst subjektivně prožívané nejistoty ve většině společenských oblastí, radikalitu společenských změn, obtíže v nové formulaci slučitelnosti nároků vzdělání a rodiny, neexistence prorodinných svépomocných organizací, zanedbatelný počet rodinu podporujících organizací, vznik ideologicky zabarvených protirodinných aktivit a další. České rodiny neměly k dispozici podpůrné organizace a společenské aktivity, které by jim pomohly tyto neodstranitelné charakteristiky současné společnosti zvládat a proto byly propady jejich výkonnosti větší, než v jiných státech. Stejně závažné dopady měly proměny ekonomických parametrů, jako byl výrazný pokles hodnoty sociálních dávek, ale i narůstající riziko nezaměstnanosti a preferenční odměňování flexibilní a disponibilní pracovní síly, jmenovitě těch mladých lidí, kteří rezignovali zčásti nebo zcela na své rodinné a reprodukční plány.

10

SRLZ - Analýza


Nově vzniklou demografickou situaci lze v jistém smyslu považovat za obdobu změn demografického chování, k nimž v západoevropských zemích docházelo v průběhu 70. a 80. let 20. století, a to v souvislosti s tzv. druhým demografickým přechodem (posílení individualismu, změna vztahu k dětem, změna postavení ženy ve společnosti, celkové rozrůznění životních forem apod.). Rychlost a radikalita tohoto procesu v podmínkách náhlé společenské změny a neschopnost společnosti rodinám účinně pomoci k jeho zvládnutí, způsobily jeho závažnější společenské důsledky. 2.1 Přirozený přírůstek Vývoj přirozeného přírůstku obyvatelstva je dán především rychlými změnami porodnosti, jejichž negativní dopady byly pouze částečně kompenzovány postupným poklesem intenzity úmrtnosti ve zkoumaném období 90. let 20. století a úvodních letech první dekády 21. století.. Obr. 1: Vývoj přirozeného a celkového přírůstku obyvatelstva v Jihomoravském kraji (‰) 1995

1998

1999

2000

2001

2002

2003

1,0 0,0 -1,0 -2,0 -3,0 -4,0 -5,0

přirozený přírůstek celkový přírůstek

-6,0 Pramen: ČSÚ, 2004

Trendy přirozeného přírůstku v Jihomoravském kraji kopírují poměrně věrně vývoj v ČR. Markantním byl zejména prudký propad počtu živě narozených v období mezi roky 1993 a 1996, který stál za prudkým poklesem hodnot přirozeného přírůstku v tomto období. Na etapu poklesu hodnot přirozeného přírůstku v Jihomoravském kraji navázalo období relativní stagnace vývoje (od roku 1996 do současnosti) s většími či menšími výkyvy danými opět především změnami porodnosti. V souladu s nedávno přijatou vládní koncepcí Národní rodinné politiky bude na podporu rozvoje lidských zdrojů vypracována a realizována regionální koncepce rodinné politiky a přijata opatření na podporu rodin jejichž cílem bude zvýšení jejich výchovných a reprodukčních výkonů. Snaha o zlepšení podpory rodin bude vycházet vstříc jejich deklarovaným přáním a vytvoří lepší podmínky pro jejich realizaci. Podpora zvyšování přirozeného přírůstku obyvatelstva kraje s cílem alespoň zpomalit přirozený úbytek je mimořádně důležitou investicí do rozvoje lidských zdrojů. Přirozený úbytek obyvatelstva je od roku 1995 realitou ve všech okresech Jihomoravského kraje, specifickým případem je pak město Brno, které ztrácí obyvatelstvo přirozenou měnou již od 80. let.

11

SRLZ - Analýza


Tendencí je postupné zhlazování rozdílů v úrovni přirozeného přírůstku přepočítaného na 1000 obyvatel mezi okresy Jihomoravského kraje s přetrvávajícími zápornými hodnotami, byť vykazujícími mírný růst. 2.2 Migrace Migrace patří k podstatným prvkům demografického vývoje a vývoje prostorového rozložení obyvatelstva. Aktuální trendy prostorové mobility obyvatelstva současně signalizují stav v celé řadě souvisejících společenských a ekonomických oblastí (např. trh s byty, regionální ekonomické disparity, diferenciace kvality života, apod.). Jihomoravský kraj patří k oblastem s relativně stabilizovaným obyvatelstvem (společně např. se Zlínským a Olomouckým krajem či krajem Vysočina), což se projevuje především nízkými hodnotami obratu migrace v porovnání s ostatními kraji. V průběhu období od počátku 90. let do současnosti se při sledování mezikrajské migrace vyznačoval Jihomoravský kraj nízkými hodnotami počtu migrantů, s výjimkou let 2001, 2002 však vždy převažoval počet přistěhovalých nad počtem vystěhovalých. Výše zmíněný úbytek obyvatelstva stěhováním v prvních dvou letech tohoto století není nikterak výrazný – jde patrně o drobnější oscilace migračního salda okolo nulových hodnot (jak naznačuje i přírůstek obyvatelstva stěhováním v roce 2003). Podrobnější pohled na studované období odhaluje trendy poplatné vývoji v celé ČR – v souladu s celostátním poklesem stěhování na větší vzdálenosti došlo i v Jihomoravském kraji mezi roky 1990 a 1996 k poklesu hodnoty relativního migračního obratu, v druhé polovině 90. let se tento ukazatel stabilizoval a po roce 2000 došlo k jeho výraznějšímu nárůstu. Podobný vývoj objemu migrací lze zaznamenat rovněž v případě meziokresního stěhování v rámci Jihomoravského kraje. Obr. 2: Vývoj přírůstku stěhováním v Jihomoravském kraji (‰) 1995 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 -0,5 -1,0 -1,5

1998

1999

2000

2001

2002

2003

přírůstek stěhováním

Pramen: ČSÚ, 2004

Intenzita migrace je významně ovlivněna faktory geografické blízkosti a faktory hospodářské síly regionu. Proto je logické, že nejintenzivnější mobilita probíhá se sousedními a blízkými moravskými kraji (kraje Vysočina, Zlínský, Moravskoslezský a Olomoucký), za nimiž následuje největší město ČR (a zároveň kraj) Praha a Pardubický kraj. Zatímco mobilita s moravskými kraji vyjma Moravskoslezského má spíše výměnný charakter, v případě migrací s Prahou je patrné výrazně záporné migrační saldo, kladné pak v případě mobility obyvatelstva s Moravskoslezským krajem.

12

SRLZ - Analýza


Co se týče migrací mezi okresy Jihomoravského kraje vývoj migračního salda vykázal podstatné změny především u stěhování mezi okresy Brno-město a Brno-venkov – město Brno od roku 1996 ztrácí obyvatelstvo stěhováním, přičemž s okresem Brno-venkov je migračně ztrátové již od roku 1991, naopak okres Brno-venkov je v uvažovaném období permanentně migračně atraktivním. Uvedený vývoj dokumentuje silné dekoncentrační trendy obyvatelstva odehrávající se zejména v prostředí velkých městských aglomerací. Příčinou tohoto jevu je především proces rezidenční suburbanizace, který zvyšuje migrační atraktivitu menších venkovských obcí ležících v dopravně dobře dostupném a z hlediska kvality života vyhovujícím zázemí velkého města (v případě Jihomoravského kraje Brna). Ostatní okresy Jihomoravského kraje podle výše relativního migračního salda nedosahují vysokých kladných ani záporných hodnot, spíše se pohybují kolem nulových hodnot, tzn. že migrací ani příliš nezískávají ani neztrácejí. Nejvyšší kladné hodnoty migračního salda (pomineme-li okres Brno-venkov) jsou charakteristické pro okres Vyškov. Nejvyšší intenzity migrace jednotlivých okresů probíhají s městem Brnem. Během 90. let 20. století došlo v ČR k výrazné změně věkového složení migrantů. Pokles migrační mobility byl nejvíce patrný ve snížení intenzity migrace mladých lidí (důvodem je např. odkládání vstupu do manželství, jenž je provázen často stěhováním ženy za manželem). Intenzita stěhování snížila v širokém věkovém rozpětí 15-29 let, přesto těmto věkovým kategoriím stále přísluší v Jihomoravském kraji rozhodující podíl na objemech vnitřní migrace. Při strukturaci emigrantů a imigrantů do Jihomoravského kraje dle vzdělání lze zaznamenat změnu v absolutních hodnotách ukazatelů – v letech 2000 a 2001 absolutní počty vystěhovalých obyvatel s maturitou a s vysokoškolským vzděláním převyšovaly mírně počty přistěhovalých příslušného vzdělání, údaje z let 2002 a 2003 hovoří pro obrat v tomto trendu, tj. pro mírný příliv vzdělané populace na území kraje. Tento fakt souvisí především s relativní silou vysokého školství v kraji a zvyšujícím se podílem podniků s nároky na odborně kvalifikovanou pracovní sílu. Jako důvody stěhování jsou v letech 2000 – 2003 uváděny nejčastěji důvody jiné, následují z hlediska významu poměrně vyrovnané důvody následování rodinného příslušníka a bytové důvody. K stále významným patří i důvody pracovní. Bytové důvody hrají významnou roli v migračních vztazích mezi okresy Brno-město a Brno-venkov (potvrzení suburbanizace bydlení), pracovní důvody pak jsou důležitým parametrem imigrace do Brna a emigrace z okresů Břeclav, Blansko, Vyškov a Hodonín (síla Brna jako pracovního střediska a nedostatek pracovních míst v uvedených okresech). 2.3 Vývoj celkového počtu obyvatel – shrnutí Ke konci roku 2003 žilo v Jihomoravském kraji 1 122 570 obyvatel. Populační vývojové trendy byly poznamenány mírným zvyšováním (spíše však stagnací) celkového přírůstku v první polovině 90. let (1991 – 1994) se a úbytkem obyvatelstva v druhé polovině 90. let a počátkem 21. století v kraji i ve všech jeho okresech (s výjimkou okresu Brno-venkov). Větší část tohoto úbytku přitom připadla na roky 2001 a 2002, kdy se k poklesu počtu obyvatel přirozenou měnou přidalo záporné saldo migrace (do roku 2000 saldo migrace částečně kompenzovalo ztráty vyplývající z nízké porodnosti). Na poklesu celkového počtu obyvatel kraje se přitom nejvíce podílelo město Brno, (na úbytku obyvatelstva kraje mezi roky 2000 – 2003 se podílí téměř 95 %). Dále k němu významně přispěly okresy Hodonín a Břeclav. Jediným okresem, v němž se v tomto období i po celá 90. léta počet obyvatel zvyšoval, byl okres Brno-venkov (efekt suburbanizace). Počet obyvatel kraje se poprvé po období poklesu zvýšil až v roce 2003. Na vývoj počtu obyvatel negativně dlouhodobě působí snižující se 13

SRLZ - Analýza


porodnost; zejména dramatický pokles živě narozených dětí v první polovině devadesátých let. Úbytek, resp. přírůstek obyvatelstva je uvnitř kraje územně diferencován. Důvodem prohloubení meziokresních rozdílů z hlediska hrubé míry celkového přírůstku je především diferenciační působení migrace a to zejména v prostoru brněnské aglomerace (suburbanizace). Celkový přírůstek okresu Brno-venkov je od roku 1997 jedním z nejvyšších v rámci celé ČR. Migrace budou patrně i v budoucnosti významně podmiňovat vytváření demografických rozdílů mezi jednotlivými okresy kraje, a to jako mechanismus přenášející existující socioekonomické disparity do prostorových vzorců rozmístění obyvatelstva.

14

SRLZ - Analýza


Obr. 3: Vývoj počtu obyvatel dle jednotlivých věkových kategorií v Jihomoravském kraji

1995

1998

1999

2000

2001

2002

2003

1 200 000 1 000 000 800 000

obyvatelé 65 +

600 000

obyvatelé 15 -64 obyvatelé 0 - 14

400 000 200 000

Pramen: ČSÚ, 2004 0

2.4 Struktura obyvatelstva Dominantním rysem vývoje věkové struktury populace v současné vývojové etapě je proces stárnutí populace a to jak v rámci ČR, tak i na úrovni Jihomoravského kraje. Typickými znaky jsou klesající počty a podíl dětské složky (0 – 14 let), očekávané blízké snižování zastoupení obyvatelstva v produktivním věku (15 – 64 let) a rostoucí podíl starších věkových skupin (obyvatelstvo 65+). Relativní zastoupení starších věkových skupin je v případě Jihomoravského kraje vyšší nežli podíl příslušných věkových kategorií na populaci ČR. Věková struktura obyvatelstva kraje je obecně charakterizována nepříznivým poklesem podílu dětské složky ve prospěch růstu podílu obyvatel v produktivním a poproduktivním věku. Obyvatelstvo ve věku 0 – 14 let představovalo v roce 2003 15 % populace (v roce 2000 to bylo 16 %), obyvatelstvo ve věku 15 – 64 let 70,5 % populace (v roce 2000 to bylo 69,7 %) a obyvatelstvo ve věku 65 a více let dosahuje 14,5 % populace (v roce 2000 to bylo 14,3 %). V důsledku tohoto vývoje je věková pyramida populace Jihomoravského kraje regresivního typu. Průměrný věk žijících obyvatel se zvýšil z 39,0 let v roce 2000 na 39,8 let v roce 2003. Ženy dosahují vyššího průměrného věku (41,4 let v roce 2003) než muži (38,0 let). V případě věkové struktury existují na úrovni okresů největší rozdíly mezi Brnem, které má výrazně starší populaci, a ostatními okresy kraje. Vzhledem ke specifické migrační historii (vyhnání a dosídlení po II. světové válce) zaznamenávají nejnižší podíl poproduktivní složky obyvatel i nejnižší průměrný věk okresy Břeclav a Znojmo (konkrétněji pak např. Mikulovsko, Hrušovansko, Znojemsko, Vranovsko). Jde o dlouhodobě stabilizovanou meziokresní diferenciaci – specifickým je pouze okres Brno-venkov, kde již zmiňovaný proces suburbanizace a související migrace zpomalují obecné procesy demografického stárnutí. Analyzujeme-li obce dle jejich příslušnosti do jednotlivých velikostních kategorií, pak platí, že s rostoucí populační velikostí sídla se v Jihomoravském kraji podíl poproduktivní složky i průměrný věk snižují, a to až do úrovně okresního města. Populace Brna je opět výrazně starší. V územní diferenciaci rozložení zejména poproduktivní složky obyvatelstva hraje velikost obcí poměrně významnou roli – oblasti charakteristické vyšším podílem malých sídel (např. oblasti Českomoravské vrchoviny či Ždánického lesa) tak vykazují i vyšší podíly starších věkových skupin. 15

SRLZ - Analýza


Podle výsledků SLDB 2001 žilo k 1. 3. 2001 na území Jihomoravského kraje celkem 9,4 tisíc cizinců s trvalým či dlouhodobým pobytem, tj. 0,8 % z celkové počtu obyvatel. Cizinců s dlouhodobým pobytem bylo 5,1 tisíc, tj. téměř 55 % všech cizinců. Mezi cizinci převládali občané Slovenské republiky (29 %), Ukrajiny (15 %) a Vietnamu (13 %). Podle jiného zdroje – posledních dostupných údajů Ministerstva vnitra ČR – žilo ke konci roku 2003 na území Jihomoravského kraje 22,7 tisíc cizinců s trvalým či dlouhodobým pobytem, což je 9 % z celkového počtu cizinců žijících v České republice. Výsledky SLDB 2001 naznačují vzdělanostní úroveň obyvatelstva – v kraji je 23 % obyvatel ve věku 15 a více let se základním vzděláním, 37 % s učňovským a středním bez maturity, 28 % se středním vzděláním s maturitou a 10 % obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Ve srovnání s úrovní vzdělanosti v ČR dosahuje Jihomoravský kraj mírně nadprůměrných hodnot (vyšší hodnoty indexu vzdělanosti jsou podloženy především vyšším podílem vysokoškolsky vzdělaných osob a to zejména v Brně). Regionální rozdíly ve vzdělanostní úrovni mezi okresy kraje jsou v čase poměrně stabilní – na jedné straně okres Brno-město s nadprůměrnou úrovní vzdělanosti v rámci ČR, na straně druhé okresy Znojmo a Břeclav s výrazně nižší úrovní nežli je republikový průměr. Stejně jako v předchozím případě se i u vzdělanosti projevuje velikostní diferenciace obcí, kdy platí že úroveň vzdělanosti je úměrná populační velikosti obce. Ekonomická aktivita obyvatelstva kraje vykazuje v souvislosti se stárnutím populace, resp. prodlužováním studia u mladých lidí klesající trend; vývoj střední délky života či nízká úroveň porodnosti nesignalizují výhledové zvyšování pracovního potenciálu. Z hlediska ekonomické struktury obyvatelstva je na území kraje určujícím procesem úbytek zaměstnaných v zemědělství a průmyslu a související nárůst zaměstnanců ve službách (terciarizace ekonomiky). Uvedené transformační změny přitom probíhaly ve všech okresech kraje stejným směrem, nedošlo tedy k výraznému prohloubení meziokresních rozdílů. 2.5 Demografické prognózy V rámci porovnání různých projekcí obyvatelstva Jihomoravského kraje lze pro horizont do roku 2030 pracovat s několika výchozími předpoklady. Ty zahrnují očekávaný trvalý růst úhrnné plodnosti žen a zvýšení naděje na dožití, stejně jako nárůst kladného migračního salda, které ovšem nebude po většinu prognózovaného období schopno kompenzovat ztráty obyvatelstva dané přirozeným úbytkem obyvatelstva. Projektovaný počet obyvatelstva Jihomoravského kraje představuje cca. 1057 000 osob v roce 2030 (pokles o více než 65 000 obyvatel). Projekce předpokládá rovněž změny ve věkové struktuře obyvatelstva vyplývající z masivního propadu podílu produktivní složky (64 % v roce 2030) a stejně razantního zvýšení zastoupení složky poproduktivní (24 % v roce 2030). Vzhledem k promítnutí úvah o meziokresním sledování lze naznačit i meziokresní diferenciace vývoje – důležitá je zejména prognóza vývoje v prostředí brněnské aglomerace. Projekce předpokládá postupné snížení migrační atraktivity okresu Brno-venkov a souvisejícím nárůstem kladného migračního salda města Brna v letech 2020 - 2030, které bude obyvatelstvo migrací získávat na úkor ostatních okresů Jihomoravského kraje (s výjimkou okresu Brno-venkov). I tak na konci prognózovaného období bude ve městě Brně žít méně obyvatel než v současnosti.

16

SRLZ - Analýza


3. Regionální ekonomika, obchodní (podnikatelské) prostředí, struktura RNDr. Milan Viturka, CSc., ESF MU, KRES 3.1 Struktura ekonomiky kraje Pro pozitivní a efektivní působení veřejné správy na rozvoj kraje je logicky nezbytné mít k dispozici odpovídající dynamické analýzy ekonomické struktury. Z pohledu tvorby strategií rozvoje lidských zdrojů se jako nejvhodnější jeví přístup z pozice analýzy vývoje zaměstnanosti, jejíž základní změny proběhly zejména v období 1990 až 2000. Úvodem je ovšem potřebné konstatovat, že informace o zaměstnanosti poskytované ČSÚ trpí značnou nekomplexností, která se zvyšuje s rostoucí podrobností územního záběru (neexistují např. objektivní údaje o základní odvětvové struktuře zaměstnanosti na úrovni menších územních jednotek) 3. V daném ohledu tak byly zřejmě nejpodrobnější údaje o rozmístění zaměstnanců a jejich odvětvové struktuře (verifikované terénním šetřením) shromážděny Výzkumným centrem regionálního rozvoje MU ve spolupráci s úřady práce. Dále uvedené analýzy zaměstnanosti proto vycházejí z těchto údajů. V následující tabulce je prezentován vývoj zaměstnanosti v hlavních sektorech národního hospodářství (NH) podle okresů Jihomoravského kraje. Tabulka 1 Zaměstnanost v hlavních sektorech NH – okresy Jihomoravského kraje 31. 12. 1989 sektor 1 sektor 2 7969 30389 Blansko 6585 122865 Brno-město 11621 27012 Brno-venkov 15114 21032 Břeclav 13810 37554 Hodonín 7744 13004 Vyškov 16611 17232 Znojmo kraj 79454 269088 Pramen: VCRR MU Brno. Okres, kraj

sektor 3 12728 120003 16148 17144 22078 11528 15851 215480

celkem 51086 249453 54781 53290 73442 32276 49694 564022

31. 12. 1999 sektor 1 sektor 2 3629 21278 1438 67308 3912 24143 5936 18015 5536 29329 3446 11417 5699 14376 29596 185866

sektor 3 18030 166025 23900 26900 29683 14432 21923 300893

celkem 42937 234771 51955 50851 64548 29295 41998 516355

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že v období 1989 až 1999 poklesla celková zaměstnanost v kraji o téměř 9 % (v celé ČR o 10 %). Největší pokles zaměstnanosti zaznamenaly okresy Blansko, Znojmo a Hodonín. Ekonomická transformace byla přirozeně spojena se strukturálními změnami ekonomiky, které jsou zde prostřednictvím údajů o zaměstnanosti charakterizovány podle jednotlivých ekonomických sektorů. Nejvyšší, přibližně 63 % pokles v uvedeném období zaznamenal dříve výrazně předimenzovaný primární sektor (zemědělství, myslivost, lesnictví a rybolov). Tento trend pokračoval (i když v mírnější podobě) i v dalším období. Přes výše uvedené skutečnosti lze význam zemědělství v ekonomice kraje v rámci ČR stále ještě hodnotit jako nadprůměrný (tato skutečnost upozorňuje na výrazně venkovský charakter kraje). Z pohledu zaměstnanosti dříve nejvýznamnější sekundární sektor (těžební a zpracovatelský průmysl, výrobu a rozvod elektřiny, plynu, páry a vody a stavebnictví) již zaznamenal méně výrazný pokles ve výši přibližně 31 %. Nejvýraznější pokles zjišťujeme především v okrese Brno-město (jde o výjimečně razantní pokles v rámci celé ČR), jehož roli v daném směru tak do určité míry převzal okres Brno-venkov, a dále i v okrese Blansko. 3

Oficiálně je tak v regionálních statistikách za průmysl ČR podchyceno asi 80 % pracovníků, za celé národní hospodářství pak zhruba dvě třetiny pracovníků.

17

SRLZ - Analýza


Úbytek zaměstnanosti v primárním a zejména sekundárním sektoru krajského města byl ovšem zcela nahrazen jejím přírůstkem v terciárním sektoru, takže celkový podíl Brna na zaměstnanosti kraje se v uvedeném období mírně zvýšil z 44,2 % na 45,5 %. V současnosti lze z celkového pohledu podíl sekundárního sektoru na zaměstnanosti pokládat do značné míry za stabilizovaný. Naopak podíl odvětví terciárního sektoru (velkoobchod a maloobchod, pohostinství a ubytování, doprava a spoje, finanční, leasingové a realitní služby, služby pro podniky, výzkum a vývoj, veřejná správa a obrana, školské, zdravotní a sociální služby, ostatní služby), který byl v předchozím období nepochybně výrazně poddimenzován vrostl o přibližně 40 %. Terciární sektor tak lze obecně označit za hlavní motor rozvoje zaměstnanosti. Růstové tendence terciárního sektoru se v tomto ohledu logicky v období po roce 2000 oslabily, lze však konstatovat, že i nadále v kraji v tomto směru existuje významný růstový potenciál (zejména pro rozvoj vyšších tržních služeb v krajském městě či rozvoj služeb v turisticky atraktivních okresech resp. oblastech kraje) 4. Podle údajů o celkové tj. neredukované zaměstnanosti, které jsou k dispozici na úrovni kraje (informace na bázi organizovaných výběrových šetření pracovních sil), pracovalo v terciárním sektoru Jihomoravského kraje v roce 2003 přibližně 290 tis. osob. Rozhodující roli zde hraje odvětvová skupina velkoobchod a maloobchod s přibližně 22 % podílem, následovaná skupinami doprava a spoje a realitní a podnikové služby (z hlediska odvětvové specializace jsou všeobecně v rámci rozvoje terciárního sektoru považovány za profilující tzv. mezinárodně obchodovatelné služby, zahrnující především odvětvovou skupinu finančních služeb, služeb pro podniky a dopravy a spojů). Celkově lze konstatovat, že základní vývojové tendence kraje se nevymykají tendencím zaznamenaným v celém národním hospodářství, charakterizovaným poklesem zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru a nárůstem zaměstnanosti v terciárním sektoru ve všech okresech. Tabulka 2 Zaměstnanost ve vybraných odvětvích zpracovatelského průmyslu – okresy Jihomoravského kraje 31. 12. 1989 P T Blansko 614 3781 Brno-město 4967 9360 Brno-venkov 1320 4831 Břeclav 3098 1466 Hodonín 4411 3491 Vyškov 1025 524 Znojmo 2783 2655 kraj 18618 26108 31. 12. 1999 Okres, kraj P T Blansko 1047 2159 Brno-město 3300 3836 Brno-venkov 2458 2072 Břeclav 2567 1136 Hodonín 3993 3924 Vyškov 928 885 Znojmo 1926 1809 kraj 16219 15821 Pramen: VCRR MU Brno. Okres, kraj

D 1782 8550 1934 983 3931 3373 1181 21734

CH 537 2911 1190 3375 1507 394 40 9954

SK 2591 1607 2368 977 3059 222 2841 13665

H 502 2357 671 2265 5628 2219 1166 14808

S 13647 53464 7947 4898 4086 3324 2525 89891

E 4488 9928 868 358 678 349 674 17343

C 27942 93144 21529 17420 26791 11430 13865 212121

D 1970 5912 3126 2157 3960 2931 1694 21750

CH 454 2318 689 2512 1118 882 286 8259

SK 1689 696 1517 451 1795 125 1598 7871

H 2538 9296 4039 3033 5067 1594 1839 27406

S 5481 9927 2523 1626 1491 707 933 22688

E 2996 7844 2280 350 748 903 1077 16198

C 18334 43129 18704 13832 22096 8955 11162 136212

Poznámka k tabulce č. 2: 4

I přes výrazný nárůst v období transformace však zaměstnanost v sektoru v ČR stále zůstává pod průměrem EU (největší rozdíl se projevuje v odvětví finančních služeb a rovněž služeb cestovnímu ruchu).

18

SRLZ - Analýza


Agregace odvětví zpracovatelského průmyslu: P – výroba potravin a nápojů, zpracování tabáku, T – průmysl textilní, oděvní a kožedělný, D – průmysl dřevozpracující, papírenský a polygrafický, výroba nábytku a ostatní výroba, CH – koksování a rafinérské zpracování ropy, průmysl chemický a farmaceutický, gumárenský a plastikářský, SK – výroba skla, keramiky a stavebních hmot, H – hutnictví a zpracování kovů, kovodělný průmysl, zpracování druhotných surovin, S – všeobecné strojírenství, výroba dvoustopých vozidel, přívěsů a návěsů, výroba ostatních dopravních zařízení, E – výroba kancelářských strojů a výpočetní techniky, elektrických strojů a přístrojů, radiových, televizních a spojových zařízení, elektrotechnických přístrojů a zařízení. Symbol C označuje součet dílčích hodnot zaměstnanosti. Výše uvedená následující tabulka dále poskytuje informace o vývoji odvětvové struktury zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, která je významná z hlediska ekonomické stability (podíl tzv. citlivých odvětví, zahrnujících zejména potravinářský, textilní a hutnický průmysl a dále vybrané obory chemického a strojírenského průmyslu) a dále rozvoje inovačního potenciálu. V rámci podrobněji analyzovaného vývoje odvětvové struktury zpracovatelského průmyslu, sledované podle agregovaných skupin odvětví, je nepochybně dominantním jevem výrazný pokles zaměstnanosti ve strojírenství. Z ostatních odvětví byl zaznamenán nárůst zaměstnanosti pouze v hutnickém průmyslu (tato skutečnost je ovšem významně ovlivněna zařazením řady osamostatněných provozů, které byly původně součástí větších strojírensky orientovaných firem) a dále stagnace v průmyslu dřevozpracujícím a papírenském. V poslední době však lze zaznamenat zvýšení aktivity zahraničních investorů ve strojírenských a elektrotechnických průmyslových oborech (na Brněnsku se tak postupně vytváří druhá nejvýznamnější koncentrace elektrotechnického průmyslu na Moravě po koncentraci v Podbeskydí). V závěrečné části jsou prezentovány výsledky typologie okresů podle zaměstnanosti v jednotlivých sektorech a dále odvětvích zpracovatelského průmyslu. Základním kriteriem „sektorové typologie“ jsou odchylky od průměru zaměstnanosti v celé ČR: odchylky v intervalu + 2,5 – 7,5 % jsou interpretovány jako mírně nadprůměrné hodnoty (v tabulce označené pořadovým číslem sektoru a znaménkem (+) a odchylky + 7,5 % a více jako nadprůměrné hodnoty (++). Typy okresů podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu byly vymezeny podle koeficientu odvětvové specializace v kombinaci s dalšími doplňujícími kriterií (podíl odvětví na celkové zaměstnanosti okresu k podílu tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti v ČR), přičemž jako kritická byla zvolena hodnota 2.

19

SRLZ - Analýza


Tabulka 3: Typy okresů podle zaměstnanosti v hlavních sektorech NH a odvětvích zpracovatelského průmyslu – okresy Jihomoravského kraje Typy podle zaměstnanosti v sektorech Okres 1989 Blansko II++ Brno-město III++ Brno-venkov I++ Břeclav I++ Hodonín I+ Vyškov I++ Znojmo I++ Pramen: VCRR MU Brno. 1

1999 II++ III++ II++ I+ II++ I+ I++

Typy podle zaměstnanosti v odvětvích zpracovatelského průmyslu 1 1989 1999 S,E S,E S X S X CH,P X P P D D SK,P X

Označení X znamená, že okres nesplnil požadovaná kriteria.

Z výsledků vyplývá, že nadprůměrnou hodnotu zaměstnanosti v primárním sektoru vykazoval na konci tisíciletí již pouze okres Znojmo, mírně nadprůměrnou hodnotu pak okresy Břeclav (s nejvyšším počtem pracovníků v primárním sektoru) a Vyškov. Významně se zvýšilo zastoupení okresů s nadprůměrným podílem sekundárního sektoru – okres Blansko a nově i okresy Brno-venkov a Hodonín. Okres Brno-město si pak zachoval nadprůměrné zastoupení terciárního sektoru. Pokud jde o výsledky typologie okresů podle zaměstnanosti v agregovaných odvětvových skupinách zpracovatelského průmyslu zachovaly si svoji specializaci okresy Blansko, Hodonín a Vyškov. Ostatní okresy se v současnosti již vyznačují diverzifikovanou strukturou průmyslu. 3.2 Kvalita podnikatelského prostředí V této části jsou uvedeny výsledky výzkumu ESF MU v oblasti regionální kvality podnikatelského prostředí (která je zde chápána jako synonymum obchodního prostředí), kterou lze spolu s výkonností firem považovat za základní komponenty regionální konkurenceschopnosti. Z pohledu tvorby strategie rozvoje lidských zdrojů je na tomto místě potřebné zdůraznit, že její efektivnost úzce souvisí s mírou zohlednění úrovně a vývojových tendencí obou těchto komponent. Základní hierarchickou úroveň výzkumu zde představovaly územní obvody resp. regiony pověřených obcí 3. stupně (tyto obvody se ve větší míře než okresy přibližují tzv. nodálním regionům, v jejichž rámci je uzavřena rozhodující část denních pohybů obyvatelstva, zejména dojížďky za prací). Ze širšího ekonomického pohledu pak tyto regiony tvoří základní územní rámec procesů utváření trhů práce, zohledňujících historickým vývojem vzniklé územní disproporce v rozmístění obytných, výrobních a obslužných funkcí. Originální metodika hodnocení kvality podnikatelského prostředí vychází z mikroekonomického přístupu konkretizovaného prostřednictvím souboru vybraných faktorů, identifikovaných na základě investičních a rozvojových preferencí firem působících v oblasti zpracovatelského průmyslu a produktivních resp. vyšších tržních služeb (bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace, informatika, věda a výzkum a další služby pro podniky). Tyto faktory a jejich významové váhy byly určeny na základě provedených analýz kvalifikovaných průzkumů názorů resp. lokalizačních preferencí potenciálních investorů, které byly dále verifikovány a adaptovány na podmínky ČR prostřednictvím statistických analýz. Tento přístup tak zahrnuje všechny rozhodující typy přímých investic. Hodnotící faktory lze rozdělit do šesti skupin: obchodní, infrastrukturní, pracovní, lokální, cenové a environmentální faktory. Jednotlivé regiony pak byly v tomto kontextu zařazeny do pěti klasifikačních skupin,

20

SRLZ - Analýza


označených jako silně nadprůměrná (1. skupina), nadprůměrná, průměrná, podprůměrná a silně podprůměrná (5.) skupina. Nejvýznamnější skupinu zde představuje skupina obchodních faktorů, zahrnující faktory blízkosti trhů (kvantifikující polohové výhody regionů z pohledu ekonomického potenciálu dostupných zahraničních a domácích trhů), významných firem (vybraných podle kriterií velikosti tržeb resp. počtu zaměstnanců v případě produktivních služeb), podpůrných služeb (hodnotící regionální dostupnost firem zajišťujících služby pro podniky, zejména finanční, informační, marketingové a dále vědecko-výzkumné služby) a přítomnosti zahraničních firem (hodnocené prostřednictvím odpovídajícího podílu na zaměstnanosti). Obecně lze konstatovat, že v rámci této skupiny jsou moravské kraje především vlivem větší vzdálenosti od hlavních koncentrací zahraniční poptávky poněkud znevýhodněny oproti českým krajům (vznik tzv. západo-východního gradientu). Region krajského města Brna tak v tomto případě spadá až do 2. skupiny (z dalších regionů pak vykazuje nižší bodovou hodnotu než 3 pouze Kuřim). Nejvíce znevýhodněny pak jsou regiony Veselí n. M. (okres Hodonín) a Bučovic (Vyškov). Druhou nejvýznamnější skupinu tvoří infrastrukturní faktory kvality silnic a železnic (hodnotící kvalitu napojení regionálních center na nejvýznamnější segmenty železniční a silniční sítě), blízkosti letišť (hodnotící dostupnost mezinárodních a regionálních letišť) a dále faktor rozvoje informačních a telekomunikačních technologií (interpretující především potenciál vnějších úspor firem, generovaných pokrytím území regionu telekomunikační a informační infrastrukturou). V tomto případě se již region Brna řadí do nejlepší skupiny a do 2. nejlepší skupiny spadají regiony Kuřimi, Rosic a Šlapanic (Brnovenkov), Vyškova a Slavkova u B. (Vyškov) a Břeclavi. Nejméně příznivou pozici zde mají regiony Ivančic (Brno-venkov) a M. Krumlova (Znojmo). Tři nejvýznamnější skupiny faktorů pak uzavírá skupina pracovních faktorů, zahrnující faktory dostupnosti (kvantifikující regionální nabídku pracovních sil), kvality (interpretované prostřednictvím tzv. primární kvalifikace odvíjející se z dosaženého stupně školního vzdělání) a flexibility (vycházející z úrovně podnikavosti jako její kvalitativně nejvyšší komponenty) pracovních sil. Kromě Brna zařazeného do 1. skupiny disponují nejlepšími hodnotami pracovních faktorů oba regiony okresu Blansko spolu s regionem Vyškova a dále regiony Šlapanic, Kuřimi a Židlochovic (Brno-venkov). Naopak vysoce podprůměrné hodnoty limitují ekonomický rozvoj regionů Pohořelic a Mikulova (Břeclav) a rovněž Bučovic (Vyškov). Tabulka 4: Regionální kvalita podnikatelského prostředí 1 okres Brno-město Brno-venkov

silně nadprůměrná Brno

Blansko Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Pramen: ESF MU Brno.

nadprůměrná

průměrná

podprůměrná

↑ Kuřim, ↑ Šlapanice • Blansko • Břeclav

• Rosice, • Židlochovice • Boskovice • Hustopeče

• Tišnov, ↓ Ivančice

↓ Hodonín, ↓ Kyjov • Vyškov • Slavkov u B. ↓ Znojmo

1

silně podprůměrná

↓ Mikulov, ↓ Pohořelice ↓ Veselí n.M. ↓ Bučovice ↓ M.Krumlov

Tučně je označen pól rozvoje národního významu Brno, tučnou kurzivou regiony situované na rozvojových osách. Symbol ↑ označuje příznivé, symbol • nejednoznačné a symbol ↓ nepříznivé rozvojové tendence podřízených regionů.

21

SRLZ - Analýza


V rámci méně významných skupin faktorů jde v první řadě o skupinu lokálních faktorů, zahrnující faktory nabídky rozvojových ploch (interpretující celkovou kvalitu nabídky průmyslových zón pro potenciální investory) a faktor znalostní báze (interpretující institucionální podmínky pro rozvoj tzv. „znalostní ekonomiky“, odvíjející se z lokalizace institucí terciárního vzdělávání, zejména vysokých škol, a dále vědeckých a výzkumných ústavů a vědecko-technických parků) a dále faktor finanční asistence (anticipující potenciální možnosti finanční asistence regionů při zlepšování kvality podnikatelského prostředí na základě úrovně relativně stabilnějších daňových příjmů). V tomto směru přirozeně zcela dominuje Brno jako druhé nejvýznamnější centrum vzdělání a výzkumu v ČR s vysokou atraktivitou pro zahraniční investory (z dalších center pak disponující kvalitnější nabídkou lokálních faktorů regiony Vyškova a selektivně i Kuřimi a Znojma). Nejvíce znevýhodněny jsou v tomto směru přirozeně venkovské regiony, zejména region M. Krumlova, dále Bučovic se Slavkovem u B a rovněž Ivančic s Rosicemi. Významově následující skupina cenových faktorů zahrnuje faktory ceny práce (vycházející z průměrných mezd nejvýznamnějších firem v regionu) a dále ceny pozemků (nabídkové ceny pozemků v průmyslových zónách) resp. ceny pronájmů v případě služeb (průměrné ceny pronájmů kancelářských prostor v regionálních centrech). Kromě Brna zařazeného opět do nejlepší skupiny se již v kraji nevyskytuje centrum s nadprůměrnými hodnotami dané skupiny faktorů (relativně příznivé hodnoty vykazuje Kuřim). Mezi nejvíce znevýhodněné regiony pak patří Ivančice, Bučovice, Mikulov a Veselí n. M. Poslední, nejméně významná skupina environmentálních faktorů zahrnuje faktory urbanistické a přírodní atraktivity území (interpretující všeobecný „image“ regionů, zohledňující především jejich turistický význam) a environmentální kvality území (hodnocené na základě hygienické úrovně životního prostředí). Pouze v tomto případě nedisponuje nejlepšími hodnotami region krajského města (průměrná skupina), ale podřízené regiony Znojma, Blanska a Břeclavi (nadprůměrná skupina). Celková kvalita podnikatelského prostředí vykazuje v souladu s teorií centrálních míst významnou závislost na populační velikosti resp. hierarchickém postavení regionálních center jako základních determinant poptávky a nabídky. V podmínkách ČR logicky hrají zcela zásadní úlohu krajská města jako historickým vývojem vzniklá centra mezoregionálního významu, která vesměs plní funkci hlavních pólů ekonomického rozvoje V tomto směru lze Brno, disponující po Praze nejvyšší kvalitou podnikatelského prostředí, označit za druhý nejvýznamnější pól rozvoje ČR 5. Konkrétní výsledky jsou prezentovány ve výše uvedené tabulce a v souladu s nimi lze soubor okresů Jihomoravského kraje rozdělit do tří skupin: první skupinu tvoří okres Brno-město, druhou skupinu okresy Blansko, Brno-venkov a Břeclav a třetí skupinu pak zbývající okresy Vyškov, Hodonín a Znojmo. Tabulka podává i základní informace o aktuálních rozvojových tendencích projevujících se v podřízených regionech (v případě krajského města je dána přednost interpretaci jeho pozice jako pólu rozvoje cestou vyhodnocení jeho integračního potenciálu, odrážejícího rozvojovou kvalitu ekonomické struktury v kontextu s teoretickým potenciálem indukce rozvojových efektů), syntetizovaných na základě komparace skutečných a teoreticky příslušných hodnot kvality podnikatelského prostředí a aktuálního vývoje nezaměstnanosti. Ze širšího pohledu jsou rozvojové tendence ve stále větší míře ovlivňovány pozicí regionů vzhledem k rozvojovým osám národního (interaktivní propojování funkčních pólů rozvoje) a regionálního významu. V případě Jihomoravského kraje byly podle provedených výzkumů zatím konstituovány následující kontaktní rozvojové osy: rozvinutá českomoravská integrační osa Praha – Jihlava – Brno a dále méně rozvinuté osy tj. centrální moravská osa Brno – Vyškov – Olomouc, 5

V tomto směru téměř srovnatelná Plzeň ovšem v současnosti vykazuje vyšší integrační potenciál resp. vyšší stupeň aktivace rozvojového potenciálu, konkretizujícího se zejména prostřednictvím pozitivních ekonomických efektů vysílaných do jejího bližšího i vzdálenějšího okolí.

22

SRLZ - Analýza


východní moravská osa (Brno) – Vyškov – Zlín a jižní moravská osa Brno – Břeclav a rovněž rozvinutá tzv. blanenská osa Brno – Blansko, která však má pouze regionální význam. Porovnáme-li kvalitu pracovních sil jako základní součásti rozvoje lidských zdrojů z celkovou úrovní kvality podnikatelského prostředí zjišťujeme významnou pozitivní anomálii (tzn. srovnatelně vyšší úroveň kvality pracovních sil) v regionech Tišnova a dále Boskovic, Vyškova a M. Krumlova a naopak negativní anomálii v případě regionu Břeclavi. Tyto regiony tedy vykazují jistá specifika, která je potřebné rovněž zohlednit v rámci tvorby strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje. 3.3. Konkurenční pozice kraje v rámci ČR Vzhledem k vyšším hierarchickým úrovním utváření většiny trhů (např. trhů rozhodující většiny výrobků a služeb či finančních trhů) je ovšem potřebné výše prezentované regionální hodnocení adekvátním způsobem rozšířit. V tomto směru byla zvolena mezoregionální úroveň (obvykle ztotožňovaná s úrovní krajů), která hraje významnou roli nejen v procesu utváření územní dělby práce resp. ekonomické specializace, ale zejména z hlediska konkurenceschopnosti. Pro hodnocení konkurenční pozice Jihomoravského kraje v rámci ČR byly rovněž využity výsledky hodnocení kvality podnikatelského prostředí, váhy odpovídajících hodnotících faktorů však byly upraveny z pohledu jejich potenciálního vlivu na procesy tvorby inovací (inovační potenciál) hrající základní resp. iniciační roli z hlediska perspektivního vývoje konkurenceschopnosti. Užitý postup tak respektuje potřebnou „nadčasovou“ dimenzi strategie rozvoje lidských zdrojů, která by měla zohlednit i perspektivní nároky na kvalitu těchto zdrojů (korespondující s proklamovaným záměrem přechodu ČR na tzv. znalostní ekonomiku). Odpovídající generalizace za jednotlivé kraje umožnily jejich zařazení do základních tří skupin tj. kraje s nadprůměrnou, průměrnou a podprůměrnou kvalitou podnikatelského prostředí (tuto kvalitu lze chápat jako relativně stabilní resp. dlouhodobou externí komponentu rozvoje jejich inovačního potenciálu). Návazně pak byly zohledněny vlastní inovační schopnosti resp. výkonnost podniků jednotlivých krajů, přičemž byly využity výsledky speciálního výběrového šetření realizovaného ČSÚ v podnikatelském sektoru v období 2002-2003 (šetřeno téměř 24 tis. podniků působících v odvětvích zpracovatelském průmyslu a služeb, z nichž bylo mezi inovující zařazeno přibližně 26 % podniků – inovaci produktu zavedlo téměř 22 % a procesní inovaci téměř 12 % podniků). Mezi zajímavé informace získané z provedeného šetření lze uvést např. skutečnost, že schopnost inovovat se výrazně zvyšuje s velikostí podniků, přičemž inovační výkonnost zahraničních podniků byla téměř 1,7 x vyšší než u domácích podniků. Za nejvýznamnější zjištění však lze označit fakt, že inovující podniky se ve srovnání s neinovujícími podniky výrazně lépe prosazují na mezinárodních trzích (mají tedy lepší předpoklady pro rozšiřování trhů pro své produkty). Jednotlivé kraje byly opět zařazeny do tří klasifikačních skupin, Mezikrajské rozdíly jsou ještě méně výrazné než v předchozím případě – do jiné než průměrné skupiny byly zařazeno pouze čtyři kraje: Pražský a dále Pardubický a Zlínský kraj do nadprůměrné a opět Karlovarský kraj do podprůměrné skupiny.

23

SRLZ - Analýza


Tabulka 5: Inovační potenciál krajů 1 inovační výkonnost podniků nadprůměrná

kvalita podnikatelského prostředí nadprůměrná

střední

podprůměrná

PR

PU

ZL

STČ,JČ,PL,LB,

UL,MS

střední

HK,VY,JM,OL podprůměrná

KV

Pramen: VCRR MU Brno. 1 Použité zkratky krajů: PR – Pražský, STČ – Středočeský, JČ – Jihočeský, PL – Plzeňský, KV – Karlovarský, UL – Ústecký, LB – Liberecký, HK – Královéhradecký, PU – Pardubický, VY – Vysočina, JM – Jihomoravský, OL – Olomoucký, ZL – Zlínský, MS – Moravskoslezský.

Na základě zjištěných výsledků lze provést generalizované vyhodnocení inovačního potenciálu jednotlivých krajů České republiky, anticipujícího i perspektivní nároky na kvalitu lidských zdrojů. Nadprůměrný inovační potenciál z nich vykazuje především Pražský a dále Pardubický kraj a naopak podprůměrný inovační potenciál pak kraje Moravskoslezský, Ústecký a zejména Karlovarský (tj. strukturálně nejvíce postižené kraje ČR). Rozhodující většina devíti krajů tedy spadá do průměrné skupiny, do které byl zařazen i Jihomoravský kraj. Regionální diferenciace hodnot kvality podnikatelského prostředí, interpretující všeobecné faktory ovlivňující tvorbu inovací, obecně potvrzuje zásadní význam vytvořeného systému pólů a os ekonomického rozvoje. Z krajských center v tomto směru zaznamenaly nejvyšší hodnoty Praha, Brno, Plzeň a Pardubice. Dynamickou komponentu inovačního potenciálu pak představuje vlastní inovační výkonnost podniků, kdy právě prostřednictvím jejího zvyšování dochází k překonávání dlouhodobých omezení determinovaných všeobecnou kvalitou podnikatelského prostředí (tento závěr koresponduje se skutečností, že podle výše uvedeného šetření ČSÚ 45 % podniků pokládá z hlediska tvorby inovací za nejvýznamnější vnitřní zdroje informací a 40 % podniků pak podněty svých zákazníků resp. klientů). V souladu s touto skutečností tak mimo krajská centra vznikají vedlejší ohniska inovací. Nejvýznamnější z těchto ohnisek se však nacházejí mimo Jihomoravský kraj, což můžeme hodnotit jako limitující faktor vyváženého rozvoje pracovních zdrojů z pohledu diferenciace odpovídajících kvalitativních faktorů současné i perspektivní poptávky po pracovních silách. Výsledky předchozích analýz jsou shrnuty v příslušné tabulce. Z hlediska zařazení v rámci obou hodnotících komponent vykazuje poziční disproporce zejména Zlínský kraj a dále kraje Pardubický, Moravskoslezský a Ústecký, jejichž inovační potenciál je pozitivně ovlivňován inovační výkonností podniků (u ostatních krajů se obě komponenty nacházejí v přibližné rovnováze). Celkově je možné konstatovat, že kromě pozičních výhod Prahy jako hlavního města ČR je inovační potenciál krajů kromě kvality podnikatelského prostředí významně ovlivňován stupněm adaptace jejich podnikatelské sféry na globální podmínky ekonomického rozvoje.

24

SRLZ - Analýza


4. Zaměstnanost a nezaměstnanost dle sektorů, odvětví kategorií zaměstnání (KZAM-R) a stupně vzdělání (KKOV) – stav hodnocení po roce 1993 až po aktuální stav, Doc. RNDr. Václav Toušek, CSc., CRR MU 4.1 Zaměstnanost v Jihomoravském kraji Změny v hospodářství Jihomoravského kraje vyvolaly také změny v odvětvové strukturu zaměstnanosti. V roce 1994 bylo dle výsledů výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) v hospodářství Jihomoravského kraje zaměstnáno 539,0 tis. osob, což činilo 10,9% všech zaměstnaných v České republice. Na jižní Moravě nejvíce pracovníků (téměř 280 tis.) soustřeďoval v té době třetí sektor ekonomiky. Na celkové zaměstnanosti se terciér podílel 51,8%, tedy relativně o něco více než v celé ČR (51,0%). Více než 200 tis. osob pracovalo v Jihomoravském kraji také ve druhém sektoru (222,9 tis., tj. 41,3%). Odpovídající relativní hodnota za druhý sektor národního hospodářství České republiky byla vyšší, a to 42,2%. Vzhledem k poloze a podmínkám příznivým zemědělské výrobě ve srovnání s celou ČR by se zdálo, že v Jihomoravském kraji bude výrazněji zastoupen primární sektor. Relativní zastoupení pracovníků tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti na jižní Moravě bylo stejné jako v ČR (6,9%). Z jednotlivých odvětví překračovaly na jižní Moravě republikový průměr především vnitřně heterogenní odvětví „činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem, služby pro podniky, výzkum a vývoj“, které se většinou uvádí pod názvem „služby pro podniky“ (Jihomoravský kraj 7,0%, ČR 4,9%), dále školství (8,0%, 6,3%), zdravotnictví (6,2%, 5,7%) a zpracovatelský průmysl (29,4%, 29,0%). Na druhé straně Jihomoravský kraj nejvíce zaostával oproti ČR v podílu zaměstnaných v těžebním průmyslu, dále v obchodě a také v pohostinství a ubytování. Tabulka 1: Struktura zaměstnanosti v Jihomoravském kraji podle odvětví NH v roce 1994 a 2004 1994 tis. relativně I. sektor 37,2 6,9 II. sektor 222,9 41,3 Průmysl 173,3 32,1 těžební 4,1 0,8 zpracovatelský 158,6 29,4 energií a vody 10,5 1,9 stavebnictví 49,5 9,2 III. sektor 278,9 51,8 Obchod 54,6 10,1 pohostinství a ubytování 13,6 2,5 Doprava a spoje 37,1 6,9 peněžnictví 8,1 1,5 služby pro podniky 37,7 7,0 veřejná správa 35,0 6,5 Školství 43,0 8,0 zdravotnictví 33,5 6,2 ostatní služby 16,2 3,0 Celkem 539,0 100,0 Pramen: Trh práce v ČR za roky 1993 - 2004, ČSÚ, 2005 Sektory a odvětví NH

25

2004 tis. 25,9 196,4 143,3 2,1 132,4 8,8 53,1 286,6 64,5 15,8 37,8 10,7 37,3 30,0 34,4 36,0 20,1 508,9

relativně 5,1 38,6 28,1 0,4 26,0 1,7 10,4 56,3 12,6 3,1 7,4 2,1 7,3 5,9 6,8 7,1 4,0 100,0

Index 2004/1994 0,70 0,88 0,83 0,51 0,83 0,84 1,07 1,03 1,18 1,16 1,02 1,32 0,99 0,86 0,80 1,07 1,24 0,94

SRLZ - Analýza


O deset let později, v roce 2004, pracovalo ve všech sektorech národního hospodářství Jihomoravského kraje již jen 508,9 tis. osob, což činilo 10,8% všech pracujících v ČR. První sektor ekonomiky zaměstnával v Jihomoravském kraji už pouze 25,9 tis. osob, tj. 5,1% z celkového počtu pracovníků, ale jeho postavení v zaměstnanosti kraje se stalo ve srovnání s republikou mírně nadprůměrné (ČR 4,3%). Počet pracovníků v sekundéru se snížil na 196,4 tis., v relativním vyjádření šlo o pokles ze 41,3% na 38,6%. V ČR v období let 1994 – 2004 byl zaznamenán obdobný pokles ze 42,2% na 39,2%. Terciární sektor ve sledovaném desetiletí zaznamenal absolutní i relativní nárůst počtu pracovníků (viz tab. č.1). V roce 2004 již zaměstnával 56,3% všech pracovníků. V ČR však význam sektoru služeb na celkové zaměstnanosti během deseti let vzrostl výrazněji, neboť tento sektor nyní zaměstnává 56,5% všech pracovníků, tedy nepatrně více než je tomu na jižní Moravě. Oproti roku 1994 vzrostl na jižní Moravě nejvíce počet pracovníků v obchodě (o téměř 10 tis.) a v odvětví „ostatní veřejné, sociální a ostatní služby“ (o 3,9 tis.). Nejvyšší index růstu 2004/1994 byl však zaznamenán v peněžnictví (1,32), dále následovaly ostatní služby (1,24), obchod (1,18) a pohostinství a ubytování (1,16). Přes uvedený nárůst má Jihomoravský kraj nadále menší podíl pracujících než celá ČR v pohostinství a ubytování a také v obchodě. Pokles počtu pracovníků ve školství (o 8,6 tis.) a ve veřejné správě (o 5,0 tis.) během deseti let udávaný výsledky výběrového šetření pracovních sil je jednoznačně nadhodnocený. Potvrzují to i empirické studie Centra pro regionální rozvoj MU v Brně. Reálný pokles počtu pracovníků ve školství za období let 1994 – 2004 je asi 3 tis. a ve veřejné správě necelý 1 tis. osob. Za posledních deset let lze rovněž v Jihomoravském kraji zaznamenat určité změny ve struktuře zaměstnanosti podle vzdělání. V roce 1994 mělo dle VŠPS nejvíce zaměstnaných osob vzdělání střední bez maturity (216,8 tis., tj. 45,1%). Druhou nejsilnější skupinu tvořili zaměstnaní se středním vzděláním s maturitou (33,9%). Obdobná situace v zastoupení obou skupin byla v ČR (45,7%, 31,5%). Zatímco v ČR převažovali zaměstnaní se základním vzděláním (12,6%) nad vysokoškoláky (10,2%), v Jihomoravském kraji tomu bylo naopak. Vysokoškoláci v roce 1994 tvořili 12,8% a osoby se základním vzděláním 10,7% všech zaměstnaných. Tabulka 2: Struktura zaměstnanosti v Jihomoravském kraji podle vzdělání v roce 1994 a 2004 Vzdělání základní střední bez maturity střední s maturitou vysokoškolské

1994 v tis. 57,8 242,9 169,3 68,9

relativně 10,7 45,1 31,4 12,8

539,0 100,0 Celkem Pramen: Trh práce v ČR za roky 1993 - 2004, ČSÚ, 2005

2004 v tis. 30,4 216,8 172,7 89,0

relativně 6,0 42,6 33,9 17,5

508,9

100,0

Index 2004/1994 0,52 0,89 1,02 1,29 0,94

V roce 2004 vykázalo VŠPS v Jihomoravském kraji opět nejvíce pracovníků se středním vzděláním bez maturity (216,8 tis., tj. 42,6%), i když jejich počet klesl od roku 1994 zhruba o desetinu. Také druhou nejpočetnější skupinu tvořili stejně jako v roce 1994 pracovníci se středním vzděláním s maturitou (172,7 tis., tj. 33,9%), jejichž počet za sledované období mírně vzrostl. Téměř o třetinu se v Jihomoravském kraji shodně s ČR zvýšil počet zaměstnaných osob s vysokoškolským vzděláním, kterých bylo v kraji 89,0 tis. (17,5%, v ČR pouze 14,0%). Zaměstnaných osob se základním vzděláním bylo v roce 2004 v Jihomoravském kraji jen 30,4 tis. (6,0%), tedy zhruba polovina stavu v roce 1994 (v ČR byl 26

SRLZ - Analýza


pokles ještě výraznější, a to z 12,6% na 6,3%). Lze tedy konstatovat, že Jihomoravský kraj dlouhodobě vykazuje příznivější vzdělanostní strukturu zaměstnaných než je průměr ČR. Charakteristické je vysoké procento zaměstnaných osob majících maturitu (středoškolské vzdělání s maturitou a vysokoškolské) a nízký podíl zaměstnaných s pouze základním vzděláním. Vzdělanostní struktuře zaměstnaných určitým způsobem odpovídá také jejich kvalifikační struktura. V roce 1994 byli v Jihomoravském kraji z hlediska hlavních tříd KZAM nejsilněji zastoupeni řemeslníci a kvalifikovaní výrobci (7. třída KZAM), kteří tvořili téměř čtvrtinu všech zaměstnaných (23,8%), což bylo o něco více než v ČR (22,3%). Téměř pětina všech zaměstnaných v kraji spadala mezi technické, zdravotnické a pedagogické pracovníky (3. třída KZAM). Méně významně byli v kraji, podobně jako v ČR, zastoupeni příslušníci armády (0. třída KZAM) a také kvalifikovaní dělníci v zemědělství a lesnictví (6. třída KZAM). Tabulka 3: Struktura zaměstnanosti v Jihomoravském kraji podle hlavních tříd KZAM v roce 1994 a 2004 Hlavní třídy KZAM 1. Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 2. Vědečtí a odborní duševní pracovníci 3. Techničtí, zdravot. a pedagog. pracovníci 4. Nižší administrativní pracovníci 5. Provozní pracovníci ve službách 6. Kvalifikovaní dělníci v zem. a les. 7. Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci 8. Obsluha strojů a zařízení 9. Pomocní a nekvalifikovaní 0. Příslušníci armády

1994 v tis. 21,8 58,7 105,7 39,3 56,2 12,5 128,3 63,2 46,1 6,8

Celkem 539,0 Pramen: Trh práce v ČR za roky 1993 - 2004, ČSÚ, 2005

relativně 4,0 10,9 19,6 7,3 10,4 2,3 23,8 11,7 8,6 1,3

2004 v tis. 27,3 60,3 112,7 42,8 58,4 9,3 101,4 62,5 31,4 2,7

relativně 5,4 11,9 22,1 8,4 11,5 1,8 19,9 12,3 6,2 0,5

100,0

508,9

100,0

Index 2004/1994 1,25 1,03 1,07 1,09 1,04 0,74 0,79 0,99 0,68 0,40 0,94

V souvislosti s poklesem počtu pracovníků ve výrobních sektorech ekonomiky se od roku 1994 do současnosti snížil v Jihomoravském kraji především počet pracovníků 6. a 7. třídy KZAM. Podobně jako v celé ČR se v roce 2004 stala nejpočetnější skupinou pracovníků v kraji skupina osob patřících do 3. třídy KZAM, která mj. zaznamenala největší absolutní nárůst počtu zaměstnaných. Největší relativní nárůst v období 1994 – 2004 byl zjištěn v 1. třídě KZAM (index 2004/1994 byl 1,25). Absolutní i relativní nárůst byl zaznamenán ve všech hlavních třídách 1 – 5 (viz tab. č. 3). Z ostatních tříd relativní nárůst vykazuje pouze 8. třída KZAM, který souvisí s větší poptávkou po pracovnících obsluhujících automatické stroje. Ve sledovaném desetiletí byl výrazný pokles zaznamenán u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků (9. třída KZAM). Ve spojitosti s reformou armády se významně snížil počet příslušníků armády. Struktura zaměstnanosti v Jihomoravském kraji podle hlavních tříd KZAM v roce 2004 se příliš neliší od struktury v ČR. U šesti tříd (1., 3., 4., 6., 7. a 0.) rozdíl mezi krajem a ČR nedělá ani 1 procentní bod. Vyšší zastoupení v Jihomoravském kraji mají pracovníci řazeni do 2. a 5. třídy KZAM, naopak nižší zastoupení než v ČR mají pracovníci řazeni do 8. a 9. třídy KZAM.

27

SRLZ - Analýza


4.2 Nezaměstnanost v Jihomoravském kraji V rámci České republiky patří území Jihomoravského kraje k oblastem s trvale nadprůměrnou úrovní nezaměstnanosti. Ke dni 30. 9. 2005 bylo na úřadech práce v kraji evidováno celkem 62 019 nezaměstnaných, přičemž míra nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 9,9 %. Oproti celostátnímu průměru byla tedy o zhruba jednu osminu vyšší. Zatímco na celkové pracovní síle v ČR se Jihomoravský kraj podílí 10,9 %, na celkové nezaměstnanosti dosahuje jeho podíl hodnoty 12,3 %. Charakteristická pro kraj je stále nízká úroveň poptávky po pracovní síle; na celorepublikovém úhrnu volných pracovních míst se nyní podílí pouze 9,1 %. Ze čtrnácti krajů ČR jen ve třech je míra nezaměstnanosti ještě vyšší než v kraji Jihomoravském. Jedná se o kraj Ústecký (15,2 %), Moravskoslezský (14,3 %) a Olomoucký (10,4 %), tedy vesměs o území postižené rozsáhlými strukturálními změnami. Z uvedeného počtu 62 019 osob vedených v evidenci úřadů práce bylo 28 782 mužů a 33 237 žen. Podíly obou pohlaví na úhrnné nezaměstnanosti jsou poměrně vyrovnané a odpovídají celostátnímu průměru. Počet evidovaných volných pracovních míst v kraji se v poslední době poměrně výrazně zvyšuje; k 30. 9. 2005 jich bylo v evidenci úřadů práce registrováno 5 101. Na každé z nich tedy připadlo v průměru více než 12 nezaměstnaných, což je hodnota stále velmi vysoká; celostátní průměr (necelých 9 osob na 1 hlášené volné pracovní místo) je tak v kraji překročen o zhruba čtvrtinu. V první polovině devadesátých let se situace na trhu práce z hlediska nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji jevila relativně pozitivně; míra nezaměstnanosti v roce 1994 činila 3,3%, což byla hodnota jen málo vyšší od průměru České republiky. Na jedno volné pracovní místo připadalo pouze 3,3 registrovaných uchazečů o práci. O příznivé situaci na trhu práce v Jihomoravském kraji lze hovořit až do poloviny roku 1997. Během druhé poloviny roku 1997 počet uchazečů o práci v Jihomoravském kraji vzrostl téměř o 10 tis., zatímco počet volných pracovních míst poklesl téměř o 3 tis. Nejvíce se zhoršila situace na trhu práce v roce 1998, kdy v Jihomoravském kraji narostl počet uchazečů o 15 tis. a počet volných pracovních míst byl redukován na méně než polovinu stavu z roku 1994 (2,5 tis. míst). Na konci roku 1998 se míra nezaměstnanosti přiblížila hranici 8% a na jedno volné pracovní místo připadalo 17,7 uchazečů. V roce 1999 počet uchazečů o práci nadále rostl a na jeho konci jejich počet dosáhl 56,8 tis. (míra nezaměstnanosti 9,9%). Počet volných míst zůstával na stejné úrovni, takže na 1 volné pracovní místo již připadalo více než 20 uchazečů.

28

SRLZ - Analýza


Míra nezaměstnanosti (%)

Obrázek 1 Míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a České republice v letech 1994 – 2004 (k 31.12.) 1 3 ,0 1 2 ,0 1 1 ,0 1 0 ,0 9 ,0 8 ,0 7 ,0 6 ,0 5 ,0 4 ,0 3 ,0 2 ,0 1 ,0 0 ,0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2 0 03

2004

Rok J ih o m o ra v s k ý k ra j

ČR

Pramen: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa, SSZ MPSV ČR, 1995 – 2005

Míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji překročila poprvé magickou hranici 10% v červenci 2002 a do konce roku se vyšplhala na 11,2%. Na konci roku 2003 činila míra nezaměstnanosti 11,5% a o rok později dokonce 11,6% (dle původní metodiky, dle metodiky používané od roku 2004 míra nezaměstnanosti činila 10,7%). Počet uchazečů o zaměstnání v kraji na konci roku 2004 dosáhl svého dosavadního maxima (66,2 tis.). Pozitivním jevem na krajském trhu práce však byl nárůst počtu hlášených volných pracovních míst, kterých bylo na konci roku 2004 registrováno 3,5 tis. Na jedno volné pracovní místo v té době připadalo 19,2 uchazečů o práci, což bylo daleko více než činil průměr za celou ČR (10,6). Aktuální tvorba nových pracovních míst je hlavní příčinou toho, že se situace na trhu práce v Jihomoravském kraji zlepšuje (míra nezaměstnanosti dle původní metodiky 10,6%, dle nové 9,9% a počet uchazečů na jedno volné pracovní místo 12,2). Tabulka 4: Vývoj hlavních charakteristik nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji v období 1991 – 2005 (stav k 31.12.) Počet nezaměstnaných Období (stav Počet Počet volných Míra na 1 volné pracovní k 31.12.) nezaměstnaných pracovních míst nezaměstnanosti místo 1991 25 944 3 935 6,6 4,4 1992 16 722 3 759 4,4 2,9 1993 21 692 3 763 5,8 3,8 1994 18 394 5 623 3,3 3,3 1995 16 470 6 580 2,5 3,0 1996 19 375 6 765 2,9 3,5 1997 29 752 5 202 5,7 5,4 1998 44 948 2 543 17,7 7,9 1999 56 819 2 538 22,4 9,9 2000 54 003 4 396 12,3 9,3 2001 55 139 3 720 14,8 9,7 2002 63 777 2 905 22,0 11,2 2003 65 454 3 128 20,9 11,5 2004 66 207 3 448 19,2 10,7 2005* 62 019 5 101 8,2 9,9 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR Pozn: * stav k 30.9.

29

SRLZ - Analýza


Z jednotlivých okresů kraje je nyní nezaměstnaností nejvíce postižen okres Hodonín. Bez zaměstnání je zde více než 14 % ekonomicky aktivních což je hodnota téměř o dvě třetiny vyšší než činí celorepublikový průměr. Vysoká je míra nezaměstnanosti i v okrese Znojmo (11,8 %), ale také v okresech Břeclav a Brno – město. Dlouhodobě nejnižší je nezaměstnanost na území okresu Brno – venkov (7,1 %). Mezi 77 okresy ČR se hodnotou míry nezaměstnanosti k datu 30.9.2005 okres Hodonín umístil na deváté nejhorší pozici, okres Znojmo byl patnáctý, okres Břeclav byl dvacátý čtvrtý, Brno - město zaujímalo 26. pozici, okres Vyškov byl třicátý první, okres Blansko třicátý sedmý a okres Brno – venkov byl padesátý čtvrtý. Brno – venkov, který se jako jediný z okresů Jihomoravského kraje umístil v první polovině okresů ČR dle míry nezaměstnanosti, vykazuje nyní po okrese Jihlava druhou nejnižší nezaměstnanost na Moravě. Tabulka 5: Struktura nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji – stav k 30.9.2005 Počet nezaměstnaných Absolvent Počet Počet Území i škol a volných nezaměst. celkem V tom mladiství pracovních na 1 volné muži ženy míst prac. místo Blansko 4597 2092 2505 516 708 6,5 Brno – město 20529 9779 10750 1597 1987 10,3 Brno – venkov 6730 2773 3957 794 579 11,6 Břeclav 6796 3201 3595 742 361 18,8 Hodonín 11890 5922 5968 1307 515 23,1 Vyškov 4161 1764 2397 463 277 15,0 Znojmo 7316 3251 4065 830 674 10,9 Jihomoravský kraj 62019 28782 33237 6249 5101 12,2 Česká republika 503390 23122 272165 47094 55798 9,0 5 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR

Míra nezaměst. (%) 8,3 9,6 7,1 10,1 14,1 8,8 11,8 9,9 8,8

Ve srovnání s celostátními hodnotami vykazuje pracovní síla evidovaná na úřadech práce v Jihomoravském kraji velmi dobrou kvalifikační úroveň. V rámci kraje celkově nejkvalifikovanější volnou pracovní sílu přitom má město Brno. V něm více než 8 % z celkového počtu nezaměstnaných vykazuje vysokoškolské vzdělání (v celostátním měřítku se jedná o pouhá 3,7 % a v celokrajském měřítku o 4,9 %). Nadprůměrně vysoký je v Brně také podíl nezaměstnaných pracovníků se vzděláním úplným středním ukončeným maturitou, naopak nízké je zastoupení pracovníků s výučním listem (35,1 % v Brně oproti 42,9 % v ČR a 42,8 % v Jihomoravském kraji). Celkově nejnižší úroveň kvalifikační skladby nezaměstnaných je v jižních okresech kraje, především ve Znojmě, ale také v Břeclavi a v Hodoníně. Tabulka 6: Struktura uchazečů o zaměstnání podle kategorií zaměstnání – stav k 30.9.2005 Počet v tom se stupněm vzdělání (%) Území uchazečů základní a bez učňovské a střední celkem vzdělání střední bez mat. s maturitou a vysokoškolské vyšší odborné Blansko 4597 23,3 45,0 27,7 4,0 Brno – město 20529 28,3 35,1 28,4 8,2 Brno – venkov 6730 23,8 44,9 27,2 4,1 Břeclav 6796 29,1 44,4 23,6 2,9 Hodonín 11890 24,4 48,5 24,4 2,7 Vyškov 4161 25,9 43,7 25,9 4,5 Znojmo 7316 27,5 49,8 20,4 2,3 Jihomoravský kraj 62019 26,5 42,8 25,8 4,9 Česká republika 503396 30,2 42,9 23,2 3,7 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR

30

SRLZ - Analýza


Struktura uchazečů o zaměstnání podle vzdělání v Jihomoravském kraji zaznamenala během posledních deseti let určité změny. V roce 1994 tvořili nejsilnější skupinu uchazeči o zaměstnání se středním vzděláním bez maturity (42,3%), druhou největší skupinu pak uchazeči se základním vzděláním (35,1%). Osob se středním vzděláním s maturitou nebyla mezi nezaměstnanými ani pětina a podíl vysokoškoláků byl zanedbatelný (3,2%). V první polovině devadesátých let postihovala nezaměstnanost především méně kvalifikované skupiny osob, s postupem času se dotkla i ostatních, proto lze do konce roku 2004 zaznamenat především nárůst počtu uchazečů s maturitou a vysokoškoláků a méně výrazné zvýšení počtu uchazečů s pouze základním vzděláním (viz tab. č. 5). Tabulka 7: Struktura nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji podle vzdělání v roce 1994 a 2004 (k 31.12.) Vzdělání základní střední bez maturity střední s maturitou Vysokoškolské

1994 v tis. 6 484 7 764 3 537 582

2004 v tis. 17 853 29 671 15 792 2 891

relativně 35,3 42,3 19,3 3,2

relativně 27,0 44,8 23,9 4,4

18 367 100,0 66 207 100,0 Celkem Pramen: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa, SSZ MPSV ČR, 1995 – 2005

Index 2004/1994 2,75 3,82 4,46 4,97 3,60

Pořadí jednotlivých vzdělanostních kategorií podle počtu nezaměstnaných zůstalo v roce 2004 stejné, snížil se však podíl uchazečů se základním vzděláním (podobně jako jejich podíl na ekonomicky aktivním obyvatelstvu) a zvýšil se podíl uchazečů všech ostatních kategorií. Největší skupinu tedy nadále tvoří nezaměstnaní mající střední vzdělání bez maturity (44,8% na konci roku 2004), následují uchazeči se základním vzděláním (27,0%), dále uchazeči se středním vzděláním s maturitou (23,9%) a uchazeči s vysokoškolským vzděláním (4,4%). Z výsledků výběrových šetření pracovních sil lze zjistit i specifické míry nezaměstnanosti pro jednotlivé skupiny osob dle vzdělání. V případě osob pouze se základním vzděláním činila v Jihomoravském kraji na konci roku 2004 míra nezaměstnanosti 37,4%, u osob se středním vzděláním bez maturity 12,1%, u osob se středním vzděláním s maturitou 8,2% a u vysokoškoláků pouze 3,0%. Strukturu uchazečů o zaměstnání podle hlavních tříd KZAM nelze z VŠPS zjistit, ale o struktuře celkem objektivně vypovídají údaje z úřadů práce. Na konci roku 2004 se struktura nezaměstnaných v Jihomoravském kraji od struktury ČR lišila především u 4. a 9. hlavní třídy KZAM (1,5, resp. 4,6 procentních bodů). Tento rozdíl odpovídá odlišným vzdělanostním strukturám ekonomicky aktivního obyvatelstva v Jihomoravském kraji a v ČR. Ve struktuře nezaměstnaných v Jihomoravském kraji mají oproti ČR vyšší zastoupení třídy KZAM vyžadující vyšší vzdělání.

31

SRLZ - Analýza


Tabulka 8: Struktura nezaměstnaných v Jihomoravském kraji a ČR podle hlavních tříd KZAM v roce 2004 (k 31.12.) Hlavní třídy KZAM 1. Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 2. Vědečtí a odborní duševní pracovníci 3. Techničtí, zdravot. a pedagog. pracovníci 4. Nižší administrativní pracovníci 5. Provozní pracovníci ve službách 6. Kvalifikovaní dělníci v zem. a les. 7. Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci 8. Obsluha strojů a zařízení 9. Pomocní a nekvalifikovaní 0. Příslušníci armády Neuvedeno

Jihomoravský kraj absolutně relativně 520 0,8 2 783 4,2 6 357 9,6 6 001 9,1 10 152 15,3 1 375 2,1 10 899 16,5 4 645 7,0 15 259 23,0 31 0,0 8 185 12,4

Česká republika absolutně relativně 3 701 0,7 21 857 4,0 48 257 8,9 41 315 7,6 82 661 15,3 10 123 1,9 90 807 16,8 39 212 7,2 149 567 27,6 500 0,1 53 675 9,9

66 207 100,0 541 675 celkem Pramen: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa, SSZ MPSV ČR, 2005

100,0

Rozdíl (% body) 0,1 0,2 0,7 1,5 0,0 0,2 -0,3 -0,2 -4,6 -0,1 2,5 -

Pravděpodobně nejzávažnějším problémem českého trhu práce je intenzivní růst dlouhodobé nezaměstnanosti, tedy nezaměstnanosti trvající více než 12 měsíců. V současné době dosahuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných v rámci Jihomoravského kraje hodnoty 43,5 %, což je více, než činí průměr ČR (42,7). Nejvyšší je v okresech Brno – město (46,9 %) a Hodonín (46,5 %), naopak celkově nejpříznivější je podíl dlouhodobě nezaměstnaných v okrese Brno – venkov, kde jen mírně překračuje hranici 35 %. Průměrná délka trvání nezaměstnanosti v kraji dosahuje 584 dnů, tedy přibližně 19-ti měsíců a za poslední dva roky se zvýšila o celých 100 dnů. Nejvyšší je opět v okresech Brno – město (642 dnů) a Hodonín (610 dnů), nejnižší v okrese Brno – venkov (452 dnů). Tabulka 9: Struktura nezaměstnanosti podle délky trvání evidence (stav k 30.9.2005) Počet v tom o délce trvání evidence (%) uchazečů celkem do 3 měsíců 3 – 6 měsíců 6 – 12 měsíců nad 12 měsíců Blansko 4597 28,6 Brno – město 20529 23,7 Brno – venkov 6730 32,3 Břeclav 6796 28,4 Hodonín 11890 24,2 Vyškov 4161 27,9 Znojmo 7316 27,6 Jihomoravský kraj 62019 26,3 Česká republika 503396 27,1 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR

13,9 13,2 14,8 13,5 13,3 13,8 12,8 13,5 13,9

16,5 16,2 17,3 17,6 16,0 15,1 18,7 16,7 16,3

41,1 46,9 35,6 40,6 46,5 43,2 40,8 43,5 42,7

Průměrná délka evidence (dnů) 526 642 452 550 610 609 557 584 612

Přestože v období po roce 1989 byla míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji téměř vždy vyšší než úroveň nezaměstnanosti v ČR, podíl dlouhodobě nezaměstnaných zůstával stále relativně nízký. V průběhu posledních 15-ti let pouze v letech 1991, 2003 a také v letošním roce překročil podíl dlouhodobé nezaměstnanosti v kraji celostátní úroveň. V rámci jihomoravských okresů nejnižší míru nezaměstnanosti v dosavadním průběhu vykazoval nejčastěji okres Brno – venkov (a to v letech 1993 – 1995, 1997 – 2000 a také v letošním roce), dále okres Znojmo ( v roce 1992 a v letech 2001, 2002 a 2004), okres Blansko (1991 a 32

SRLZ - Analýza


1996), a Břeclav (1993). Okresem, v němž by podíl dlouhodobě nezaměstnaných byl v rámci kraje nejnižší, se nikdy nestalo město Brno, a to především proto, že v jeho evidenci jsou výrazným způsobem zastoupeny skupiny osob na trhu práce handicapovaných a sociálně málo přizpůsobivých. Naopak nejvyšší průměrnou roční hodnotu míry dlouhodobé nezaměstnanosti vykazoval nejčastěji okres Vyškov (v roce 1992 a dále v letech 1995 – 2000) a okres Brno – město (v roce 1991, 1994 a rovněž v posledních třech letech). Při meziokresním srovnání byla v rámci kraje míra dlouhodobé nezaměstnanosti nejvyšší v letech 2001 – 2002 v okrese Hodonín a v roce 1993 v okres Blansko. Tabulka 10: Vývoj podílu dlouhodobě nezaměstnaných (stav k 31.12.) Jihomoravský kraj (údaj v %) v tom okres celkem Blansko B-město B-venkov Břeclav Hodonín Vyškov 1991 4,7 1,9 8,0 4,1 4,9 2,3 5,2 1992 16,3 16,8 15,7 17,2 15,8 18,2 24,9 1993 13,5 18,5 18,4 10,5 13,0 11,5 13,7 1994 17,7 17,5 23,6 14,4 14,8 16,2 22,1 1995 20,0 16,0 22,0 14,5 22,3 18,0 24,7 1996 16,8 13,7 19,2 14,6 14,8 14,4 24,1 1997 17,9 20,7 18,7 13,0 19,6 16,8 23,7 1998 20,3 23,8 20,5 13,3 19,9 20,0 27,7 1999 28,3 30,3 28,8 22,0 27,1 31,1 32,8 2000 36,4 41,1 38,9 30,8 32,8 38,0 40,9 2001 34,9 32,2 38,5 30,5 30,7 38,7 36,0 2002 35,5 31,9 39,8 30,1 30,4 40,0 37,1 2003 40,7 38,5 45,4 36,0 34,4 43,3 36,6 2004 40,4 36,8 46,2 35,3 35,7 43,4 37,9 2005* 43,5 41,1 46,9 35,6 40,6 46,5 43,2 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR * stav k 30.9.2005 Rok

ČR (%) Znojmo 3,8 10,3 10,6 15,2 19,3 17,2 14,1 19,2 24,9 31,0 28,9 29,1 37,7 33,8 40,8

3,9 17,1 14,7 20,8 23,7 20,2 19,6 22,4 29,7 38,4 37,1 37,2 40,3 40,6 42,7

4.3 Regionální srovnání úrovně nezaměstnanosti Podle databází Eurostatu, které nevycházejí z údajů úřadů práce, ale úroveň nezaměstnanosti odvozují ze čtvrtletně prováděných výběrových šetření pracovních sil, dosáhla míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji v roce 2004 hodnoty 8,4 %, což z širšího regionálního hlediska je hodnota značná. Ze všech sousedních regionů NUTS 2 vykazovaly vyšší úroveň nezaměstnanosti pouze Střední Morava (9,8 %) a Západní Slovensko (14,3 %). Ve většině sledovaných českých regionů je míra nezaměstnanosti nižší o 20 – 30 %, v rakouských a německých regionech je nižší obvykle o 30 – 50 %. Míra nezaměstnanosti v souboru žen nyní v kraji o zhruba šestinu překračuje úroveň nezaměstnanosti mužů - obdobně jako ve zbývajících českých či rakouských regionech. Na Slovensku je rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti mužů a žen poměrně nízký; ve všech sledovaných německých regionech je dokonce míra nezaměstnanosti v souboru žen nižší než v souboru mužů. V průběhu posledních pěti let se dle údajů Eurostatu míra nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji zvýšila pouze nepatrně; ve všech zbývajících hodnocených českých regionech NUTS 2 kromě Střední Moravy však dokonce klesla. V ostatních sledovaných regionech Slovenska, Rakouska a Německa se v průběhu let 1999 – 2005 míra nezaměstnanosti zvýšila výrazněji 33

SRLZ - Analýza


než v Jihomoravském kraji, z čehož vyplývá, že rozdíly v úrovni nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji a v jeho širším okolí se postupně snižují. Tabulka 11: Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 1999 – 2004 Míra nezaměstnanosti (%) Ženy Osob ve věku 15-24 let 2004 1999 2004 1999 2004 Česká republika 8,3 8,8 9,9 10,5 21,0 Praha 3,9 4,0 4,4 4,7 10,8 Střední Čechy 5,4 8,0 7,4 10,4 11,8 Jihozápad 5,8 6,5 6,9 7,8 12,2 Severovýchod 6,7 7,7 8,4 8,9 18,2 Jihovýchod 7,9 8,3 9,5 10,0 22,1 - v tom Jihomoravský kraj 8,4 8,3 9,7 9,9 . Střední Morava 9,8 8,7 11,9 12,3 27,1 Rakousko 4,9 3,7 5,4 3,8 9,7 Dolní Rakousko 4,2 3,3 5,0 3,5 8,8 Horní Rakousko 3,7 3,4 4,6 4,0 8,4 Burgenland 5,6 3,6 6,4 4,6 . Vídeň 8,9 5,7 8,4 4,5 16,8 Štýrsko 3,7 3,2 4,3 3,7 7,3 Slovensko 18,2 16,4 19,2 16,4 33,1 Bratislava 8,3 7,4 9,3 7,7 19,5 Západní Slovensko 14,3 14,2 15,8 15,4 25,1 Německo 10,3 8,4 10,0 8,9 12,6 Bavorsko 6,3 4,8 6,2 5,0 8,1 Horní Bavorsko 4,9 3,8 4,7 3,6 7,1 Dolní Bavorsko 5,4 4,6 5,2 5,1 7,5 Horní Falc 6,2 4,6 6,1 5,7 . EU 25 9,2 . 10,1 . 18,5 Pramen: New Release 126/2005, Eurostat, Luxemburg 2005, Eurostat, New Cronos 2005 Region

Celkem

Poznámka: Z hlediska vnitřního regionálního členění Unie nejnižší úroveň nezaměstnanosti v EU 25 (údaje za rok 2004) vykazuje rozsáhlá oblast zahrnující jižní polovinu Bavorska, Bádensko – Württembersko, celé Rakousko s výjimkou Vídně a oblast Itálie východně od linie spojující na severu Turín, Perugii ve střední Itálii a Pescaru na pobřeží Jaderského moře. Druhá velká oblast zahrnuje téměř celou Anglii (s výjimkou území kolem Leedsu a Sheffieldu), jižní polovinu Irska a celé Nizozemí a Dánsko. K regionům s celkově nejnižší nezaměstnaností patří britský region NUTS 2 Dorset and Sommerset (2,4 %), zahrnující dvě stejnojmenná jihoanglická hrabství, region North Yorkshire, rovněž ve Velké Británii (2,6 %), provincie Bolzano v Itálii s mírou nezaměstnanosti ve výši 2,7 %, dále severoitalská provincie Valle d‘Aosta ( 3,0 %), britský region NUTS 2 Herefordshire, Worces and Warwick (3,1%), italská provincie Trento (3,2 %) a rakouský region NUTS 2 Tirol (3,3 %).

Nejvyšší nezaměstnanost v rozšířené Unii vykazuje plošně kompaktní region tvořený územím Polska, bývalé NDR, Litvy a celým Slovenskem s výjimkou Bratislavy. Dalším rozsáhlým regionem s velmi vysokou nezaměstnaností je území Andalusie a Extremadury v jižním Španělsku, dále území Itálie jižně od Říma (včetně Sicílie a Sardínie) a také celá severní polovina Finska. Vyloučíme-li francouzské zámořské departmanty Réunion, Guadeloupe a Guyane pak celkově nejvyšší nezaměstnaost vykazuje polský region NUTS 2 Dolnośląskie (24,9 %), slovenský NUTS 2 Východné Slovensko (21,8 %), dále opět polský region Zachodniopomorskie (23,8 %), východoněmecký region Halle (23,4 %), polský NUTS 2 Lubiskie (23,2 %), a východoněmecké Dessau (29,3 %).

34

SRLZ - Analýza


Přes mnohaletou výraznou snahu o odstranění diskriminace žen na trhu práce je ve většině zemí Unie míra nezaměstnanosti v souboru žen vyšší než v souboru mužů, a to často výrazně. Výjimku tvoří především Dánsko, Velká Británie, Irsko a také Německo, z nových členských zemí pak zejména Maďarsko, Litva a Lotyšsko. Největší rozdíly v míře nezaměstnanosti podle pohlaví vykazují státy jižní Evropy. Ve Španělsku, na Maltě a v Itálii je míra nezaměstnanosti žen stále zhruba dvakrát vyšší než v souboru mužů, v Řecku je dokonce skoro třikrát vyšší. Na úrovni regionů NUTS 2 nejnižší míru nezaměstnanosti žen vykazují britské regiony Dorset and Sommerset (2,2 %), Herefordshire, Worces and Warwick (2,9%), Devon (2,9 %), a dále region Hampshire and Isle of Wight (3,0 %). Nejvyšší nezaměstnanost žen naopak vykazuje španělská Extrwmadura (27,3 %), řecká Dytiki Makedonia (26,0 %), polský region Dolnoslaslie (25,5 %), východonemecký NUTS 2 Halle (25,1 %) a opět Zachodniopomorskie (24,8 %). Z regionálního pohledu je problém rozložení dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR značně netypický. V celé EU 15 kromě Řecka neexistuje země v níž by – tak jako v ČR – dlouhodobá nezaměstnanost tak plošným způsobem postihovala celé území státu. I v Itálii, kde celostátní úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti je ještě podstatné vyšší než u nás, existují rozsáhlé oblasti (především v severních částech země), kde dlouhodobá nezaměstnanost je nízká. Tak vysoký podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, jaký v září 2005 vykazuje například Ústecký kraj (52,6 %) či Moravskoslezský kraj (52,2 %), není v zemích EU 15 příliš běžný. Vykazují jej regiony jižní a střední Itálie, dále oblast Janova, střední část Belgie, oblasti Německa mezi Magdeburgem, Erfurtem a Hannoverem a téměř celá kontinentální část Řecka severně od Peloponésu a západně od Soluně. I z „nových“ zemí EU vyšší zastoupení dlouhodobé nezaměstnanosti než v uvedených dvou krajích ČR vykazují pouze oblasti na severovýchodě a jihovýchodě Polska, ale rovněž téměř celé Slovensko.

5. Společenské uplatnění - Zaměstnatelnost a zaměstnanost Mgr. Václav Kulhavý, M.Sc. – FSS MU 5.1 Vstup do problematiky Obsahem této části Situační analýzy současného stavu je analýza trendů v oblasti zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti (resp. nezaměstnanosti) v Jihomoravském kraji. Z metodologického hlediska se k problému přistupuje jako ke komparaci vybraných (sousedících) krajů a průměru za Českou republiku. Jde o komparaci zaměstnaneckého potenciálu Jihomoravského kraje a sousedních regionů. Nejprve se sleduje vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti od roku 1993 až do 2003. Následně jsou řešeny míry specifických forem zaměstnanosti a nezaměstnanosti (pozice na trhu práce), které se považují za klíčové pro pochopení situace na trhu práce v současné dynamické době, která začíná být typická vysokou měrou flexibility pracovních smluv. Odrazem tohoto trendu je pak větší nejistota, resp. snížený až mizící podíl stabilních a dlouhodobých pracovních míst. Tento aspekt je rovněž nahlížen ze strukturálního hlediska. Text je uzavířen analýzou evidované nezaměstnanosti jednak na krajské úrovni, tak i na úrovni jednotlivých okresů v Jihomoravské kraji. Nejprve se pracuje se statistikami ČSÚ, následně – když jsou podrobně prozkoumány struktury zaměstnanosti, resp. pozice na trhu práce - jsou zpracována čtyři čtvrtletí

35

SRLZ - Analýza


Výběrových šetření pracovních sil ČSÚ s pomocí tzv. bazénové metodologie6. Konečně, v poslední části jsou využity statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (portal.mpsv.cz) o evidované nezaměstnanosti. Tato kapitola je úzce spjata s částí 8.2., zabývající se strukturou a rozsahem APZ. 5.2 Analýza Obecně lze říci, že Jihomoravský kraj je z hlediska počtu zaměstnaných a nezaměstnaných poměrně velký. Jeho pracovní síla představuje stabilních cca 11 % republikové pracovní síly, což je zejména dáno tím, že se pracovní místa koncentrují v Moravské metropoli Brno, kde je rozvinutý sektor služeb a rovněž alespoň částečně ožívající průmyslové podniky. (Viz výroční zprávy ÚP Brno.) Přestože se průběžně snižuje počet zaměstnaných lidí v ČR, podíl zaměstnaných v JMK zůstává stabilní. Tabulka 1: Počet zaměstnaných v ČR a podíl jednotlivých krajů (1993 – 2003) Vybrané kraje

1993

1998

2003

Počet zaměstnaných (tis.)

Česká republika

4 873,5

4 865,7

4 733,2

Na celku

Pardubický kraj

4,8%

5,0%

4,9%

kraj Vysočina

4,8%

4,9%

5,0%

Jihomoravský kraj

10,9%

11,0%

10,8%

Olomoucký kraj

6,1%

6,0%

6,0%

Zlínský kraj

5,7%

5,7%

5,7%

Pramen: ČSÚ

Z analýzy rovněž vyplývá, podíl mužů v JMK na zaměstnanosti zůstává stabilní, a z hlediska ČR naprosto průměrný. Problém je však to, že podíl mužů a žen v populaci je vyrovnaný, v zaměstnání tvoří ženy menšinu. Ačkoli jsou vysvětlení nasnadě: např. ženy tvoří větší podíl pečujících o nezaopatřené děti, resp. se častěji starají o nemocné a nemohoucí členy rodiny a chod domácnosti, je nutné dále sledovat důvody proč tomu tak je. Je tak důležité sledovat, zda je to dobrovolné, či spíše východisko z toho, že ženy vydělávají méně peněz, jsou první propuštěny ze zaměstnání. V tomto druhém případě jde pak o nedostatečné využívání pracovní síly a tudíž potenciálu daného regionu.

6

Jednoduše řečeno tento přístup spočívá v agregovaném využití panelu: individuální případy z druhé a další vlny se využívají jako by byly v první vlně. Nejde tedy o nic jiného, než o saturaci marginálních skupin lidí na trhu práce. Z tohoto důvodu jsou absolutní čísla výsledkem spojení dynamických dat a proto nelze říci, že popisovaly počet těchto lidí v daném roce. Relativní údaje jsou však poměrně jasným ukazatelem podílů daných skupin na trhu práce v daném regionu.

36

SRLZ - Analýza


Tabulka 2: Podíl mužů na počtu zaměstnaných ve vybraných krajích (1993 – 2003)

Podíl mužů

Vybrané kraje Česká republika Pardubický kraj

1993 56,1% 56,5%

1998 56,7% 56,4%

2003 56,8% 57,9%

kraj Vysočina

56,9%

58,5%

57,5%

Jihomoravský kraj

56,6%

56,7%

56,7%

Olomoucký kraj

55,5%

57,4%

57,4%

Zlínský kraj

56,6%

57,8%

56,7%

Pramen: ČSÚ

To se koneckonců ukazuje, i v situaci nezaměstnaných. Podíl mužů na nezaměstnanosti je značně poddimenzován. Ukazuje se, že se JMK sice pohybuje okolo průměru ČR, nicméně opět značně nevýhodně z hlediska pozice ženy. Situace je ještě významnější v tom, že v době ekonomických potíží České republiky (po roce 1996), kdy se zhoršila zejména ekonomická situace ve významných průmyslových regionech (severní Čechy a severní Morava), sice klesl relativní význam počtu nezaměstnaných v JMK na celkové počtu v ČR, nicméně ještě klesl podíl mužů na celkové nezaměstnanosti. Z toho přímo vyplývá, že pokud je někde prostor na zlepšení podmínek zaměstnaneckého života, pak je to v situaci žen. Tabulka 3: Počet nezaměstnaných v ČR a podíl jednotlivých krajů (1993 – 2003) Vybrané kraje 1993 1998 2003 Počet nezaměstnaných (tis.) Na celku

Česká republika

220,0

335,7

399,1

Pardubický kraj

4,8%

4,6%

4,8%

kraj Vysočina

4,9%

4,4%

3,3%

Jihomoravský kraj

10,6%

8,6%

11,2%

Olomoucký kraj

6,8%

6,8%

7,6%

Zlínský kraj

5,5%

5,6%

5,5%

Pramen: ČSÚ

Na druhou stranu je na obhajobu JMK nutné uvést, že dopady ekonomických potíží na pozici žen jsou v jiných regionech – např. v Pardubickém kraji – ještě významnější. Zatímco v případě JMK je pokles počtu nezaměstnaných mužů v období mezi 1993 a 1998 „pouhé“ 2 %, v případě například Pardubického kraje je to více než 10 %. Domníváme se, že to zapříčiněno zejména strukturou zaměstnanosti ve vybraných regionech, kdy Brno s větším podílem zaměstnanosti žen ve službách má větší kapacitu bránit vzrůstu počtu nezaměstnaných u této skupiny. Tabulka 4: Podíl mužů na počtu nezaměstnaných ve vybraných krajích (1993 – 2003) Vybrané kraje 1993 1998 2003 Mužů Česká republika 44,1% 43,5% 43,8% Pardubický kraj 45,9% 35,6% 45,3% kraj Vysočina

45,4%

48,3%

45,3%

Jihomoravský kraj

44,8%

42,9%

45,8%

Olomoucký kraj

51,5%

44,4%

41,0%

Zlínský kraj

45,1%

38,3%

42,6%

Pramen: ČSÚ

37

SRLZ - Analýza


To je dobře patrné z posouzení vybrané míry nezaměstnanosti v JMK. Jsou patrné značné rozdíly mezi oběma pohlavími na regionální úrovni. Otevírá se tak otázka, zda jsou vhodná srovnání na národní, resp. státní úrovni pokud se například míra nezaměstnanosti žen v roce 2003 pohybovala mezi 7 % na Vysočině a 14 % v Olomouckém kraji. Z hlediska tohoto srovnání je JMK opět na úrovni průměru ČR. Tabulka 5: Míry nezaměstnanosti vybraných krajích (1993 – 2003, podle pohlaví)

Celkem

Muži

Ženy

Česká republika Pardubický kraj

1993 4,5% 4,4%

1998 6,9% 6,4%

2003 8,4% 8,2%

kraj Vysočina

4,6%

6,2%

5,6%

Jihomoravský kraj

4,4%

5,4%

8,8%

Olomoucký kraj

5,0%

7,8%

10,6%

Zlínský kraj

4,4%

6,8%

8,1%


3,5% 3,6%

5,3% 4,0%

6,5% 6,4%

kraj Vysočina

3,7%

5,1%

4,4%

Jihomoravský kraj

3,5%

4,1%

7,1%

Olomoucký kraj

4,7%

6,0%

7,6%

Zlínský kraj

3,5%

4,5%

6,1%


5,8% 5,5%

9,0% 9,4%

11,0% 10,7%

kraj Vysočina

5,8%

7,7%

7,2%

Jihomoravský kraj

5,6%

7,1%

10,9%

Olomoucký kraj

5,5%

10,1%

14,6%

Zlínský kraj

5,5%

10,0%

10,8%

Pramen: ČSÚ

Předpoklad průměrnosti JMK v přehledu celé ČR se rovněž potvrzen podíly dalších specifických ukazatelů postavení na trhu práce. Ty zahrnují i takové skupiny lidí, které jsou tradičně zařazeny do trichotomie zaměstnán-nezaměstnán-neaktivní, ačkoli je jejich situace specifická. Stále častěji se tak prosazuje, aby na problém bylo nahlíženo více podrobně a rozlišovaly se například částečné úvazky, či úvazky na dobu určitou, které předpokládají více nejistou situaci na trhu práce (toto je například doporučováno v publikacích OECD Employment Outlook). Zde jsou uvedeny vybrané významné skupiny na trhu práce7.

7

Na absolutní čísla není možno nahlížet přímo: Soubor byl vytvořen agregací více čtvrtletí Výběrových šetření pracovních sil, ČSÚ. Viz předcházející poznámka.

38

SRLZ - Analýza


Tabulka 6: Specifické ukazatele pozice na trhu práce (2004) Pozice na trhu Zam. Dobr. práce část. Pardubicky kraj 73,8% 2,4% Kraj Vysočina 78,0% 2,5% Jihomoravsky 75,8% 2,6% kraj Olomoucky kraj 72,0% 1,9% Zlínský kraj 74,0% 2,4% Celkem 75,7% 2,3% Pramen: VŠPS, 1. – 4. čtvrtletí 2004.

Nezam.

Nejist. zam. 8,4% 5,4% 5,2%

Frustro v. 0,7% 0,9% 0,7%

Ne_ Zam. 8,2% 6,7% 7,8%

Celkem

3,8% 4,2% 4,1%

Nezam. LTU 2,6% 2,4% 3,9%

5,2% 4,0% 4,0%

5,3% 3,1% 3,7%

6,5% 6,6% 5,8%

0,4% 1,0% 0,6%

8,7% 9,0% 7,9%

551060 508054 8931961

441313 437928 964821

Vysvětlivky: Zam. – Podíl lidí zaměstnaných na plný úvazek Dobr.část. – Lidi zaměstnané dobrovolně na částečné úvazky Nezam. – Krátkodobě nezaměstnaní Nezam. – Dlouhodobě nezaměstnaní (nad 6 měsíců) Nejist.zam. – Zaměstnání na dobu určitou Frustrov. – Frustrovaní nezaměstnaní (pracovat by chtěli, ale nehledají) Ne_Zam. – Ne_Zaměstnaní, tj. ekonomicky neaktivní lidé, kteří by pracovali (např. mimo školu, důchody)

V přílohách je vidět, jak se specifické skupiny lidí ocitají na marginalizovaných pozicích trhu práce. Je patrné, že ženy, lidé se základním vzděláním, lidé se zdravotními potížemi, lidé, jež se starají o nezaopatřené děti a konečně mladí a pak starší lidé mají značně zhoršenou šanci na nalezení vhodného zaměstnání. Spíše nacházejí „podřadná“ (tj. flexibilní) zaměstnání, na dobu určitou, kde je jejich šance na osobní růst spíše ztížena, nebo úplně omezena. Případně jsou spíše dlouhodobě nezaměstnaní, nebo stojí mimo pracovní trh (kde přijímají za své alternativní životní strategie), a jsou ve zvýšeném riziku sociálního vyloučení. Ukazuje se totiž, že existuje úzká vazba mezi marginalizací pracovníků a sociálním vyloučením se všemi sociálními a ekonomickými dopady, které z toho na společnost, resp. lokalitu dopadají. Tabulka 7 Struktura evidované nezaměstnanosti podle krajů (k 31.12. 2004) MN celkem Kraje Pardubický 8,9 Vysočina 8,8 Jihomoravský 10,7 Olomoucký 11,7 Zlínsky 9,5 Celkem ČR 9,5 Pramen: MPSV (portal.mpsv.cz)

MN ženy

Podíl ženy

Podíl Podíl absolventi ZPS

Meziroční změna 31.12.2004 31.12.2003

VPM/1nez

10,5 10,9 12,3 12,9 11,0 10,9

50,9 53,5 50,5 49,8 51,0 51,0

8,8 9,9 9,0 7,9 8,8 8,0

234 690 753 -1 179 -15 -745

0,08 0,05 0,05 0,06 0,06 0,09

16,2 14,4 14,8 13,9 15,8 13,8

Vysvětlivky: MN-Míra nezaměstnanosti ZPS-Změněná pracovní schopnost VPM-Volné pracovní místo

Konečně, podle statistiky MPSV ČR je nezaměstnanost v JMK ke konci roku 2004 spíše horší, než v okolních regionech. Kromě toho, že je v JMK vyšší míra nezaměstnanosti než je průměr ČR, vyšší je pouze v Olomouckém kraji, dále ze srovnání vyplývá, že je rizikový podíl absolventů a lidí se ZPS. Obě skupiny jsou přibližně o 1 % větší než je průměr v celé ČR. Předpokládáme, že je to dáno nárůstem počtu evidovaných nezaměstnaných lidí (tj. 39

SRLZ - Analýza


uchazečů o zaměstnání) v období od konce 2003 do konce 2004 a zároveň relativně menším počtem volných pracovních míst (VPM), přepočítaných na jednoho nezaměstnaného. Zde se tedy mj. ukazuje prostor pro intervenci aktivní politiky zaměstnanosti. Tabulka 8: Struktura evidované nezaměstnanosti podle okresů JMK (k 31.12. 2004) Okres

MN celkem

Blansko 8,7 Brno-město 9,8 Brno-venkov 7,2 Břeclav 11,3 Hodonín 14,7 Vyškov 10,4 Znojmo 14,6 Jihomoravský 10,7 Pramen: MPSV (portal.mpsv.cz)

MN ženy

Podíl ženy

Podíl absolventi

Podíl ZPS

10,2 11,0 9,5 12,5 15,8 12,6 17,7 12,3

51,8 50,7 55,9 48,3 47,1 52,1 51,4 50,5

9,9 8,0 9,8 9,4 9,9 9,4 8,5 9,0

19,3 12,6 18,1 15,5 16,2 16,8 11,0 14,8

Meziroční změna 31.12.2004 31.12.2003 -95 -263 -384 408 189 139 759 753

VPM/1nez

0,07 0,05 0,09 0,04 0,03 0,04 0,06 0,05

Při pohledu na okresy však JMK jsou patrné značné disparity mezi jednotlivými okresy a tím i předpoklady pro potenciálně odlišně strategické cíle politiky APZ na této úrovni. Zatímco okres Blansko je na tom poměrně dobře z hlediska míry nezaměstnanosti, jeho specifické míry (však) ukazují horší situaci ohrožených skupin na trhu práce (např. ZPS). Na druhou stranu okresy Hodonín a Znojmo mají spíše prostor pro snižování míry nezaměstnanosti, která je vysoce nadprůměrná a pro velký meziroční nárůst počtu nezaměstnaných. 5.3 Závěr V této kapitole, která se zabývá strukturou pracovní síly, jsou prezentována odlišná pojetí ukazatelů zaměstnanosti a nezaměstnanosti v JMK, a dále na úrovni okresů. Takto odlišných přístupů se používá za účelem poskytnout věrohodný obraz struktury a potenciálního rozvoje pracovní síly (nejen) v Jihomoravském kraji. Analýza je uzavřena přehledem evidované nezaměstnanosti, čímž se směřuje k většímu využití aktivní politiky zaměstnanosti k rozvoji lidských zdrojů. Ústřední myšlenkou je, že nestačí pouze sledovat zaměstnanost, resp. nezaměstnanost, ale i další ukazatele (jako jsou zejména flexibilní – částečné a dočasné – úvazky). Ukazuje se, že JMK je téměř shodný s průměrem za ČR: JMK v ničem příliš nevybočuje, ohroženy jsou opět ty stejné skupiny jako na republikové úrovni.

6. Závislost na velkých zaměstnavatelských společnostech Doc. RNDr. Václav Toušek, CSc., CRR MU Ve všech strategických a programových dokumentech Jihomoravského kraje se ve SWOT analýzách za slabou stránku hospodářství kraje považuje absence jednoho či více velkých průmyslových subjektů (viz níže). Dokument „STRATEGIE ROZVOJE BRNĚNSKÉHO KRAJE“, zpracovatel: Ekonomickosprávní fakulta MU Brno, Podnikatelská fakulta VUT Brno, GaREP, spol. s.r.o. Brno, Löw, spol. s.r.o. , březen 1999 – slabá stránka : absence velkého průmyslového podniku schopného plnit úlohu “hnací firmy”.

40

SRLZ - Analýza


Dokument „PROGRAM ROZVOJE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE, SWOT ANALÝZA“ (aktualizovaný dokument schválený ZJMK dne 14.2.2002), zpracovatel: DHV Brno, únor 2002 – slabá stránka : absolutní absence velkého (velkých) konkurenceschopného ekonomického subjektu Dokument „PROGRAM ROZVOJE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE: AKTUALIZACE SWOT ANALÝZY 2003“ (aktualizovaný dokument schválený ZJMK dne 15.4.2004), zpracovatel: GaREP, spol. s.r.o. Brno, duben 2004 – slabá stránka : absence velkého průmyslového podniku schopného plnit úlohu „pólu růstu“ Z čeho plyne volání po velkém průmyslovém subjektu? Snad z role velkých podniků v období centrálně řízené ekonomiky nebo z významu Škody – Auto v Středočeském kraji případně firmy Bosch Diesel v kraji Vysočina pro hospodářství obou jmenovaných krajů? Struktura průmyslových subjektů podle počtu pracovníků na území Jihomoravského kraje byla před více než 15 lety diametrálně odlišná od dnešní situace. Na konci roku 1989 zaměstnávalo v Jihomoravském kraji v současném administrativním vymezení 58 průmyslových podniků a závodů více než 1000 pracovníků. Ve 23 podnicích dosahoval počet zaměstnaných na území kraje více než 2 tis. osob a ve Zbrojovce a Zetoru počet zaměstnaných překračoval dokonce hranici 10 tis. (viz tab č. 1). Z deseti největších průmyslových zaměstnavatelů působilo sedm ve strojírenském průmyslu (podle Jednotné klasifikace odvětví národního hospodářství byl v té době do strojírenství zahrnován také podnik Metra Blansko, takže těchto podniků dle staré klasifikace bylo dokonce osm). Na konci roku 1989 strojírenství nynějšího Jihomoravského kraje zaměstnávalo 89,9 tis. osob a podíl strojírenství na celkové zaměstnanosti činil 15,9 % (v ČR 11,1 %) V tabulce č. 1 nejsou uvedeny některé průmyslové podniky, jež zaměstnávaly více pracovníků než na 20. místě uvedená Tesla Brno, ale část jejich pracovníků byla zaměstnána v jiných okresech tehdejšího Jihomoravského kraje (Jihlava, Kroměříž, Prostějov, Třebíč, Uherské Hradiště, Zlín, Žďár nad Sázavou). V Jihomoravských dřevařských závodech pracovalo 5062 osob, z toho na území dnešní Jižní Moravy 1731 osob, v ÚP Bučovice 4457 osob (na území JM 1616), v Jihomoravském průmyslu masném 3387 osob (JM - 1968), v Lacrumu Brno 3383 osob (JM – 1514), v Jihomoravských cukrovarech 3071 osob (JM – 1698), atd. Některé podniky uvedené v tabulce však měly ve skutečnosti více zaměstnanců, a to tehdy, pokud působily i mimo území bývalého Jihomoravského kraje. Např. Adamovské strojírny kromě závodů lokalizovaných v Adamově a Blansku zahrnovaly i závody v Poličce, okres Svitavy (1312 zaměstnanců), v Dobrušce, okres Rychnov nad Kněžnou (642 zaměstnanců) a ve Cvikově, okres Česká Lípa (526 zaměstnanců).

41

SRLZ - Analýza


Tab.1. Nejvýznamnější průmysloví zaměstnavatelé v Jihomoravském kraji ke konci roku 1989 Pořadí

Název organizace

strojírenský strojírenský

Počet pracovníků 10 984 10 906

strojírenský

7 220

strojírenský strojírenský strojírenský elektrotechnický strojírenský

6 557 5 852 5 121 4 488 4 218

obuvnický

4 155

těžební

3 781

strojírenský elektrotechnický

3 288 2 800

potravinářský

2 772

strojírenský strojírenský textilní elektrotechnický

2 614 2 608 2 547 2 513

potravinářský

2 452

textilní elektrotechnický

2 413 2 404

OKEČ

1. 2.

Zbrojovka Brno (Brno, Vyškov) Agrozet Zetor Brno (Brno, Rousínov) První brněnská strojírna Brno (Brno, Oslavany, 3. Mikulov) 4. Královopolská strojírna (Brno) 5. Adamovské strojírny (Adamov, Blansko) 6. TOS Kuřim (Kuřim, Znojmo) 7. Metra Blansko (Blansko) 8. ČKD Blansko (Blansko, Letovice) Závody G. Klimenta Třebíč (Hrušovany u Brna, 9. Žeravice, Znojmo) Jihomoravské lignitové doly Hodonín (Dubňany, 10. Hodonín, Mikulčice, Ratíškovice, Šardice) 11. Transporta Chrudim (Brno, Břeclav, Hustopeče) 12. ETZ J. Fučíka (Brno, Jevišovice) Fruta Brno (Brno, Modřice, Lednice, Podivín, 13. Brumovice, Miroslav, Znojmo) 14. Elektromont Brno (Brno, Velké Opatovice) 15. Chemont Brno (Brno) 16. Mosilana Brno (Brno, Ivančice) 17. MEZ Brno (Brno, Drásov, Slavkov u Brna) Jihomoravské pekárny Brno (Brno, Blansko, 18. Hustopeče, Kyjov, Bučovice, Znojmo) 19. Vlněna Brno (Brno, Svitávka) 20. Tesla Brno (Brno, Pohořelice) Pramen: Databáze VCRR

Situace oproti roku 1989 se podstatně změnila. Na konci roku 2004 (viz tab. č. 2) neexistoval v Jihomoravském kraji žádný průmyslový subjekt, který by zaměstnával alespoň 2000 osob. Nejvíce se této hranici přibližoval počet pracovníků v kuřimské firmě Tyco Electronics Czech, která je dle počtu zaměstnanců největším nově vzniklým a průmyslovým podnikem v Jihomoravském kraji. Více než tisíc zaměstnanců má také další elektrotechnická firma se závodem postaveným na „zelené louce“ v Ráječku (Celestica). Největší nově vzniklou firmou však byla na krátkou dobu společnost Flextronics International s.r.o., působící v Brněnské průmyslové zóně - Černovická terasa. Ta na konci roku 2000 zaměstnávala 2512 osob a o rok později 1999 osob. Během roku 2002 však propustila většinu zaměstnanců a přesunula své výrobní kapacity do Maďarska. Odchod největšího průmyslového zaměstnavatele v Jihomoravském kraji znamenal podstatné zhoršení situace na trhu práce v Brně a jeho zázemí. Z dalších podniků měly více než 1000 zaměstnanců na konci roku 2004 také Gumotex Břeclav a Jihomoravská energetika (v Brně zaměstnávala 771 osob). Z dat uvedených v tab. č. 2 plyne, že v současnosti neexistuje v Brně žádný průmyslový subjekt, který by zaměstnával alespoň tisíc osob. Na konci roku 2004 byla největší průmyslovou firmou dle počtu zaměstnanců působící v Brně textilní podnik Nová Mosilana, tedy žádná elektrotechnická či strojírenská firma. V Zetoru pracovalo pouze 946 osob.

42

SRLZ - Analýza


Tab.2. Nejvýznamnější průmysloví zaměstnavatelé v Jihomoravském kraji na konci roku 2004 Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Název organizace

OKEČ

Tyco Electronics Czech s.r.o. (Kuřim)

Počet pracovníků 1 977 1 703 1 264 1 173 989 946

elektrotechnický chemický GUMOTEX, a.s. (Břeclav) energií a vody Jihomoravská energetika, a.s. (Brno a ostatní okresy) elektrotechnický Celestica Ráječko, s.r.o. (Ráječko) textilní Nová Mosilana, a.s. (Brno) strojírenský ZETOR, a.s. (Brno) HARTMANN - RICO a.s. (Veverská Bitýška, Brno, papírenský 7. 936 Zastávka u Brna) elektrotechnický 8. 926 ABB s.r.o. (Brno) kovozpracující 9. 828 ALSTOM Power, s.r.o., ALSTOM Group (Brno) ostatní zpracovatelský 10. 793 Tusculum a. s. (Rousínov, Brno) Pramen: Dotazníkové šetření úřadů práce v Jihomoravském kraji, 2005; Databáze zaměstnanosti v ČR, VCRR MU Brno, 2005

V roce 1989 byla velkými zaměstnavateli také výrobní družstva. Více než 1000 pracovníků vykazovaly Brněnská Drutěva, Drukov a Moravská ústředna. V současnosti více než sto pracovníků na území Jihomoravského kraje zaměstnávají pouze Brněnská Drutěva (262 osob), Lidokov Boskovice (172), Dřevotvar Znojmo (163), Moravská ústředna (147) a také Oděva (139) se sídlem mimo kraj (Třebíč). Redukce velkých společností v období 1989 – 2004 byla zaznamenána v Jihomoravském kraji také v zemědělství. Zatímco v roce 1989 největším zemědělským zaměstnavatelem na území kraje byl Státní statek Znojmo s 3717 pracovníky, v roce 2004 to bylo Agrodružstvo Jevišovice s pouhými 375 pracovníky. V roce 1989 více než tisíc pracovníků mělo 9 subjektů, z toho 5 státních statků a 4 JZD, viz tab. č. 3. Hranice velkého zemědělského podniku v Jihomoravském kraji se posunula během patnácti let podstatně níže. Na konci roku 2004 existovalo pouze 8 zemědělských subjektů s více než 200 zaměstnanci. Tab.3. Nejvýznamnější zaměstnavatelé v zemědělství v Jihomoravském kraji na konci roku 1989 Počet pracovníků 1. Státní statek Znojmo Znojmo 3 717 2. JZD Práče Znojmo 1 699 3. JZD Moravský Krumlov Znojmo 1 474 4. JZD Mír Brno-Tuřany Brno-město 1 464 5. Státní statek Brno-venkov Brno - venkov 1 317 6. Státní statek Hodonín Hodonín 1 115 7. Státní statek Veselí n. Moravou Hodonín 1 085 8. Státní statek Lesná Znojmo 1 051 9. JZD Ivanovice na Hané Vyškov 1 044 10. JZD Mír Velké Bílovice Břeclav 987 Pramen: Výsledky hospodaření JZD a státních statků v ČSR . Kraj Jihomoravský. CIS MZVŽ ČSR, Agrodat, Praha 1989. Pořadí

Název organizace

Okres

43

SRLZ - Analýza


Tab.4. Nejvýznamnější zaměstnavatelé v zemědělství v Jihomoravském kraji na konci roku 2004 Počet pracovníků Agrodružstvo Jevišovice Znojmo 375 1. Vyškov 332 2. ZOD Haná, družstvo se sídlem ve Švábenicích AGRO Brno - Tuřany, a.s. Brno-město 321 3. Zemědělská a.s. Čejkovice Hodonín 275 4. ZVOS Hustopeče, a.s. Břeclav 253 5. PATRIA Kobylí, a.s. Břeclav 251 6. ROSTĚNICE,a.s. Vyškov 236 7. BONAGRO, a.s. Blažovice Brno - venkov 203 8. AGROPODNIK Hodonín, a.s. Hodonín 190 9. ZEMAS, a.s. Čejč Hodonín 185 10. Pramen: Dotazníkové šetření úřadů práce v Jihomoravském kraji, 2005; Databáze zaměstnanosti v ČR, VCRR MU Brno, 2005 Pořadí

Název organizace

Okres

Počtem pracovníků velké zaměstnavatelské subjekty šlo najít na konci roku 1989 také v terciárním sektoru.Více než 10 000 pracovníků na území dnešního Jihomoravského kraje zaměstnávaly České dráhy, které jsou dodnes v kraji největším zaměstnavatelem. Z obchodních organizací nejvíce osob zaměstnávala Jednota. Po roce 1989 se její jednotlivé dílčí organizační jednotky osamostatnily, takže v současnosti nejvíce osob zaměstnává Jednota, spotřební družstvo v Mikulově (641 pracovníků). Více než 500 osob pracuje také v Jednotě Boskovice (505). Terciární sektor je nyní zastoupen v žebříčku TOP 10 zaměstnavatelů v Jihomoravském kraji devíti subjekty. Ve všech případech jde o organizace, které existovaly (byť i pod jiným názvem) již před listopadem 1989. Část z nich má však méně pracovníků než tomu bylo v roce 1989 (ČD, Česká pošta, Dopravní podnik města Brna), na druhé straně dynamickým nárůstem počtu pracovníků v období 1989 – 2004 se prezentovaly především „brněnská radnice“ a Masarykova univerzita. Tab.5. TOP 10 nejvýznamnějších zaměstnavatelů v Jihomoravském kraji v roce 2004 Pořadí Název organizace OKEČ Počet pracovníků (31.12.2004) 1. České dráhy, a.s., Praha* 601000 7 600 2. Česká pošta, s.p., Praha 641100 4 682 3. Fakultní nemocnice Brno 851100 4 674 4. Policie České republiky, správa JmK, Brno* 752400 4 500 5. Masarykova univerzita v Brně 803020 3 432 6. Dopravní podnik města Brna, a. s. 602110 2 914 7. Statutární město Brno 751100 2 898 8. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 851100 2 615 9. Vysoké učení technické v Brně 803000 2 448 10. Tyco Electronics Czech s.r.o., Kuřim 316100 1 977 Pramen: Dotazníkové šetření úřadů práce v Jihomoravském kraji, 2005; Databáze zaměstnanosti v ČR, VCRR MU Brno, 2005 *odhad

Mezi nejvýznamnější zaměstnavatele z hlediska počtu pracovníků tedy patřily na konci roku 2004 především organizace z odvětví dopravy a spojů, zdravotnictví, veřejné správy a školství. Často se jednalo o subjekty působící pouze na území města Brna. Nejvyšší počet pracovníků zaměstnávaly v Jihomoravském kraji České dráhy (7,6 tis. osob). Více než 4 tis. pracovníků měly Česká pošta, Fakultní nemocnice Brno a Policie ČR, správa Jihomoravského 44

SRLZ - Analýza


kraje. Hranici 3 tis. zaměstnanců překročila už jen Masarykova univerzita. V desítce největších organizací bylo školství zastoupeno i dalším subjektem, a to Vysokým učením technickým (podobně jako u zdravotnictví Fakultní nemocnice u sv. Anny). Do žebříčku TOP 10 největších zaměstnavatelů kraje se vešel pouze jeden průmyslový podnik, a to Tyco Electronics Czech se sídlem v Kuřimi (téměř 2000 zaměstnanců). Největším zaměstnavatelským subjektem z oblasti obchodu, která se nevešla do žebříčku TOP 10, je společnost Ahold Czech Republic, jež v kraji zaměstnává 1,7 tis. pracovníků (12. největší zaměstnavatel). Z organizací patřících do terciárního sektoru mají více než 1000 pracovníků v kraji ještě tyto: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně (1605), Finanční ředitelství v Brně (1596), Česká pojišťovna se sídlem v Praze (1230), Český Telecom, a.s., Praha (1200) a Nemocnice Znojmo (1162). Pozitivním zjištěním je skutečnost, že Jihomoravský kraj se stává atraktivním regionem pro zahraniční společnosti. V roce 2004 se podařilo v kraji realizovat investiční záměr 17 zahraničním firmám, avšak ani v jednom případě nešlo o projekty vytvářející 1000 či více pracovních příležitostí. Podobně ani nové již ohlášené projekty nesignalizují, že by na území Jihomoravského kraje měl vzniknout velký průmyslový zaměstnavatel. Spíše půjde o podniky malé a střední, orientované na výrobu s vyšší přidanou hodnotou při uplatnění kvalifikované pracovní síly. Nejvíce nových pracovních míst v kraji v blízké budoucnosti vytvoří pravděpodobně japonská firma Daikin, která je jedním z nejvýznamnějších výrobců a prodejců klimatizačních zařízení pro průmyslové a domácí použití na světě. Ta hodlá vytvořit v průběhu roku 2005 v Brně na Černovické terase ve společnosti Daikin Device Czech Republic s.r.o. až 350 pracovních míst a v dalších letech chce jejich počet navýšit až na 800. Z hlediska budoucího vývoje je potěšitelný nejen nárůst přímých zahraničních investic do průmyslu, ale také do strategických a dalších služeb. Ani v tomto případě se však nejedná o velké zaměstnavatele, což nelze považovat za slabou stránku Jihomoravského kraje. Přínos již zmiňované firmy Flextronics International pro Jihomoravský kraj byl diskutabilní. Průměrná mzda v roce 2000 v této firmě činila pouhých 11,5 tis. Kč, zatímco průměrná mzda v jihlavské společnosti Bosch Diesel překračovala v témže roce hranici 20 tis. Kč. O práci ve Flextronicsu byl v Brně a jeho širokém okolí zájem velmi malý, takže firma byla nucena dovážet levnou pracovní sílu ze zahraničí.

7. Proces vytváření nových pracovních míst RNDr. Josef Pitner, Ph.D., Doc.PhDr. Jan Šelešovský, CSc. Rozsah a struktura nově vytvářených pracovních míst se na regionální úrovni prakticky nedá identifikovat. Databáze úřadů práce k tomu příliš vhodné nejsou, protože přes síť úřadů práce není zdaleka realizována celá poptávka po nové pracovní síle, navíc řada volných míst, evidovaných v databázích úřadů práce, nemá charakter pracovních míst nově vytvářených. Charakter změn v zaměstnanecké skladbě pracovních míst – což částečně dává představu o struktuře této „nové poptávky“- lze sice zjistit z výsledků Výběrových šetření pracovních sil, ovšem pouze na krajské a vyšší úrovni. Přestože v rámci tohoto rozboru byly analyzovány oba zmíněné zdroje dat, celý proces „vytváření nových pracovních míst“ může zde být sotva jen naznačen. K 30. 9. 2005 vedly úřady práce v kraji ve své evidenci celkem 5,1 tis. volných pracovních míst, z nichž téměř 40 % připadlo na město Brno. Největší zájem mají nyní zaměstnavatelé o pracovníky s výučním listem; místa pro ně vhodná se na celkové poptávce podílejí více než 45

SRLZ - Analýza


polovinou. Oproti stavu v ČR je v kraji zaznamenán podstatně větší zájem o pracovníky s úplným středním vzděláním (18,7 % z celkového úhrnu požadovaných pracovníků oproti 14,5 % v ČR), naopak výrazně nižší je v kraji poptávka po pracovnících nekvalifikovaných (23,3 % oproti 33,7 % v ČR). Minimální šanci uplatnit se na trhu práce mají pracovníci se základním vzděláním především v okresech Brno – město, Vyškov a Blansko. Relativně nízká – s výjimkou trhů práce v okresech Blansko, Znojmo a Brno – město – je ale také poptávka po pracovnících s vysokoškolským vzděláním. Malý zájem o ně je především v okresech Hodonín, Břeclav a Brno – venkov. Z hlediska absolutních počtů každé třetí pracovní místo určené v kraji pro pracovníka s vysokoškolskou kvalifikací je zřízeno ve městě Brně, v případě středoškoláků s maturitou jsou to dokonce každá tři místa z pěti. Tab. 1: Skladba evidovaných volných pracovních míst v Jihomoravském kraji podle požadavku na stupeň vzdělání pracovníka (stav k 30.9.2005) Region

Počet volných Z toho dle požadovaného stupně vzdělání pracovních základní vyučen SŠ míst Blansko 708 132 444 69 Brno – město 1987 260 1 081 565 Brno – venkov 579 159 350 60 Břeclav 361 87 211 55 Hodonín 515 212 230 57 Vyškov 277 43 163 58 Znojmo 674 294 244 88 Jihomoravský kraj 5101 1 187 2 723 952 Celkem ČR 55798 18 782 26 250 7 954 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR

VŠ 63 81 10 8 16 13 48 239 2 801

Rozdíly ve struktuře inzerovaných volných pracovních míst dle požadovaného stupně vzdělání jsou mezi jednotlivými okresy poměrně výrazné. Např. pro okres Blansko je nyní typická výrazná převaha volných pracovních míst (nahlášených do evidence úřadu práce) pro pracovníky vyučené v dělnických profesích – na tuto skupinu připadají téměř dvě třetiny z celkové nahlášené poptávky po volné pracovní síle. Pracovních míst vhodných pro uchazeče bez kvalifikace je přibližně stejný počet, jako pracovních míst vhodných pro vysokoškoláky a středoškoláky dohromady. Pro Brno – město je typická relativně značná nabídka pracovních míst vhodných pro středoškoláky a malá poptávka po pracovnících nekvalifikovaných. V okresech Brno – venkov a Břeclav má struktura neobsazených pracovních míst podobný charakter: jsou k dispozici především pro vyučence; pracovních míst pro vysokoškoláky je naopak velmi málo. Také charakter nabídky pracovních míst v okresech Hodonín a Znojmo je podobný: v obou těchto okresech je přes 40 % pracovních míst z databáze úřadů práce možno obsadit i lidmi s pouze základním vzděláním; v okrese Znojmo je ovšem také značná poptávka i po vysokoškolácích. Vysoké požadavky na kvalifikaci pracovní síly mají nyní zaměstnavatelé v okrese Vyškov; vedle Brna je to jediný okres Jihomoravského kraje, kde je poptáváno více absolventů středních škol, než pracovníků bez kvalifikace.

46

SRLZ - Analýza


Tab. 2: Skladba evidovaných volných pracovních míst v Jihomoravském kraji podle požadavku na stupeň vzdělání pracovníka (stav k 30.9.2005) Region

Počet volných Podíl dle požadovaného stupně vzdělání (%) pracovních základní vyučen SŠ míst Blansko 708 18,6 62,7 9,7 Brno – město 1987 13,1 54,4 28,4 Brno – venkov 579 27,5 60,4 10,4 Břeclav 361 24,1 58,4 15,2 Hodonín 515 41,2 44,7 11,1 Vyškov 277 15,5 58,8 20,9 Znojmo 674 43,6 36,2 13,1 Jihomoravský kraj 5101 23,3 53,4 18,7 Celkem ČR 55798 33,7 47,0 14,3 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR

VŠ 8,9 4,1 1,7 2,2 3,1 4,7 7,1 4,7 5,0

Eurostat člení pracovní místa dle požadované kategorie pracovníků do čtyř základních skupin. Nemanuální pracovníci se podle úrovně své kvalifikace člení do dvou oddílů, přičemž první z nich soustřeďuje vysoce kvalifikované pracovníky řazené do hlavních tříd 1 – 3 statistické klasifikace KZAM – R (klasifikace kategorií zaměstnání), zatímco druhý oddíl zahrnuje pracovníky s nižší kvalifikací, náležející do hlavních tříd 4 –5 klasifikace KZAM – R. Kategorie manuálních pracovníků je členěna rovněž do dvou oddílů z nichž jeden soustřeďuje osoby kvalifikované, náležející do hlavních tříd 6 – 8 KZAM – R, zatímco ve druhém oddílu jsou soustředěny osoby nekvalifikované (9. hlavní třída KZAM – R). V tomto ohledu jsou meziokresní rozdíly v požadavcích na pracovní sílu v rámci Jihomoravského kraje velmi výrazné. Podle očekávání největší zájem o zaměstnávání nemanuálních pracovníků s vysokou kvalifikací soustřeďuje Brno – město. K 30.9.2005 bylo v evidenci Úřadu práce Brno – město vedeno přes 700 těchto míst, což představuje téměř 60 % celokrajského úhrnu v této kategorii. Velmi málo požadavků na takto kvalifikovanou pracovní sílu naopak evidují úřady práce v Břeclavi a Hodoníně. Pracovních míst vhodných pro nemanuální pracovníky s nízkou kvalifikací (hlavní třídy 4 a 5 statistické klasifikace KZAM – R) je v kraji evidováno trvale velmi málo. Koncem října 2005 bylo pracovních míst vhodných pro tuto skupinu osob na úřadech práce registrováno pouze 547, což představuje zhruba jednu desetinu z celkového počtu hlášených volných pracovních míst. Trvale výrazný zájem je naopak v kraji o kvalifikované manuální pracovníky; pro tuto skupinu je určeno každé druhé ze všech evidovaných pracovních míst. Naopak počet míst vyhrazených pro pracovníky nekvalifikované je v kraji dlouhodobě velmi nízký (v září 2005 jejich podíl na celokrajském úhrnu všech volných pracovních míst představoval 12,9 %, přestože na celkovém počtu nezaměstnaných osob se tato skupina pracovníků podílela 27 %). Zajištění pracovního uplatnění pro tuto skupinu nezaměstnaných je v kraji již zhruba 8 let velmi obtížné, a to i s použitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Pracovní síla určená pro nemanuální pracovníky se na celkové poptávce v kraji podílí jednou třetinou, místa pro manuální pracovníky pak dvěma třetinami. Tento zájem o dělnické profese převládá ve všech okresech kraje, v některých i výrazně. Například v okrese Hodonín je pro dělnické profese určeno téměř 82 % z celkové poptávky, v okrese Břeclav to je 76 %, v okresech Brno – venkov a Vyškov 72 %, v okrese Blansko 71 % a v okrese Znojmo 67 %. Pouze ve městě Brně jsou požadavky na zaměstnávání pracovníků v manuálních a

47

SRLZ - Analýza


nemanuálních pracovních pozicích téměř v rovnováze; na manuální pracovníky zde připadá „pouze“ necelých 54 % z celkové poptávky po volné pracovní síle. Tab. 3: Hlášená volná pracovní místa podle požadavku na kategorii zaměstnání pracovníka (stav k 30.9.2005) Počet hlášených volných pracovních míst z toho pro kategorii Region nemanuální pracovníci s celkem kvalifikací vysokou * nízkou** Blansko 708 166 43 Brno – město 1987 704 196 Brno – venkov 579 75 89 Břeclav 361 44 44 Hodonín 515 51 42 Vyškov 277 66 13 Znojmo 674 105 120 Jihomoravský kraj 5101 1211 547 Česká republika 55798 10223 7326 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR * KZAM 1 – 3 ** KZAM 4 – 5 *** KZAM 6 – 8 **** KZAM 9

manuální pracovníci kvalifikací*** 347 851 365 228 310 176 409 2686 27869

nekvalifikovaní**** 152 236 50 45 112 22 40 657 10380

Pokud zaměstnavatel v Jihomoravském kraji hodlá obsadit pracovní místo v nemanuální profesi, ve dvou případech ze tří má zájem o velmi kvalifikovaného pracovníka. Platí to ale především pro okresy Brno – město, Blansko a Vyškov. V okresech Brno – venkov a Znojmo jsou při obsazování nemanuálních pracovních pozic požadováni častěji méně kvalifikovaní pracovníci (středoškoláci), než pracovníci vysoce kvalifikovaní. V okresech Břeclav a Hodonín je zájem o obě tyto kategorie pracovníků přibližně v rovnováze. Jiná je situace při obsazování míst pro manuální pracovníky. Zde ve všech okresech Jihomoravského kraje bez jediné výjimky zaměstnavatelé dávají přednost kvalifikované pracovní síle. Tab. 4: Hlášená volná pracovní místa podle požadavku na kategorii zaměstnání pracovníka (stav k 30.9.2005) Počet hlášených volných pracovních míst z toho podíl pro kategorii (%) Region nemanuální pracovníci s celkem kvalifikací vysokou* nízkou** Blansko 708 23,4 6,1 Brno – město 1987 35,4 9,9 Brno – venkov 579 13,0 15,4 Břeclav 361 12,2 12,2 Hodonín 515 9,9 8,2 Vyškov 277 23,8 4,7 Znojmo 674 15,6 17,8 Jihomoravský kraj 5101 23,7 10,7 Česká republika 55798 18,3 13,1 Pramen: Správa služeb zaměstnanosti MPSV ČR * KZAM 1 – 3 ** KZAM 4 – 5 *** KZAM 6 – 8 **** KZAM 9

manuální pracovníci kvalifikací*** 49,0 42,8 63,0 63,2 60,2 63,5 60,7 52,7 49,9

nekvalifikovaní**** 21,5 11,9 8,6 12,5 21,7 7,9 5,9 12,9 18,6

Ze statistických šetření prováděných Eurostatem (Labour Force Statistics) jsou patrné změny ve struktuře pracovních příležitostí, ke kterým došlo v odvětvové či kvalifikační struktuře 48

SRLZ - Analýza


zaměstnanosti v jednotlivých sledovaných evropských regionech. Podle tohoto zdroje za posledních pět let ubylo v hospodářské struktuře Jihomoravského kraje celkem 16,7 tis. pracovních míst, což odpovídá zhruba 3,2 % jejich výchozího stavu. Ve sledovaném období se v kraji snížil počet pracovních míst ve všech základních odvětví národního hospodářství s výjimkou stavebnictví, přičemž nejvíce jich zaniklo v odvětví zemědělství a lesnictví (5,1 tis.), v průmyslu (2,9 tis.) a také v odvětví veřejných a sociálních služeb (5,8 tis.). Podle údajů Eurostatu v kraji poklesl i počet pracovních míst v odvětví tržních služeb (o 2,9 tis.), což je v podmínkách ČR i z hlediska vývoje na širším regionálním trhu vývoj ojedinělý a jednoznačně negativní. Tab. 5: Změny v odvětvové struktuře obsazených pracovních míst v NH v Jihomoravském kraji a v jeho širším okolí (regiony NUTS 2) v letech 1999 – 2004

Region Česká republika Praha Střední Čechy Jihozápad Severovýchod Jihovýchod - v tom JMK Střední Morava Rakousko Dolní Rakousko Horní Rakousko Burgenland Vídeň Štýrsko Slovensko Bratislava Západní Slovensko Německo Bavorsko Horní Bavorsko Dolní Bavorsko Horní Falc Pramen: Eurostat, ČSÚ

Změna v počet zaměstnaných v NH (v tis. osob) celkem v tom odvětví (v tis. zemědělství průmysl stavebnictví osob) -23,7 -44,8 -59,5 -7,6 -16,6 0,1 -8,2 -8,9 26,2 -3,4 -7,5 0,1 3,5 -13,1 12,0 -0,4 -6,3 -8,3 -11,3 3,6 -6,7 -9,2 -11,2 9,2 -16,7 -5,1 -2,9 2,1 -15,0 -2,4 -13,6 -5,9 51,5 -40,2 -63,6 -20,4 23,7 -14,8 -9,7 -12,4 20,9 -4,4 -14,5 3,1 -2,7 -2,2 -2,4 -5,2 -39,3 -0,5 -25,8 3,2 6,6 -12,9 -11,8 -5,0 35,8 -47,4 10,6 15,6 -6,3 -2,2 -4,6 2,3 47,5 -26,1 28,3 10,8 -626,6 -198,8 -446,3 -680,3 6,0 -61,0 12,8 -83,1 19,1 -8,9 11,2 -22,4 -0,4 -14,7 12,2 -16,5 1,4 -9,9 9,0 -17,0

obchod¹ 0,5 -20,6 18,6 -4,8 -4,0 6,2 -2,1 1,6 7,9 6,1 12,3 3,3 -23,5 3,1 -6,6 -2,4 3,6 -165,0 -4,7 -5,3 -0,3 -6,7

tržní služby² 19,8 14,0 7,8 -3,2 -3,8 4,8 -2,9 0,8 85,5 30,7 9,3 1,7 6,4 14,4 49,2 13,8 22,5 495,2 55,8 24,7 -1,6 8,2

ostatní³ 67,9 7,0 10,6 13,0 17,5 -6,5 -5,8 4,5 82,3 23,8 15,1 2,1 0,9 18,8 14,4 -13,2 8,4 368,6 86,2 19,8 20,5 17,8

Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:1 včetně pohostinských a ubytovacích služeb a dopravy 2 včetně peněžnictví a pojišťovnictví 3 včetně správa, školství, zdravotnictví a veřejné, sociální a osobní služby Z porovnání změn v odvětvové struktuře zaměstnanosti v jednotlivých sledovaných regionech NUTS 2 lze konstatovat, že všude zanikají pracovní místa v odvětví zemědělství a lesnictví a také – z výjimkou Západního Slovenska a všech tří sledovaných bavorských regionů – i pracovní místa v průmyslu. Ve většině regionů NUTS 2 se snižuje i počet pracovních příležitostí v odvětví stavebnictví a v obchodě. Všude – s výjimkou tří českých a jednoho bavorského regionu (a mezi nimi je i Jihomoravský kraj) - vznikají poměrně intenzivně nová

49

SRLZ - Analýza


pracovní místa v odvětví tržních služeb, stejně jako v odvětví veřejných, sociálních a osobních služeb. Existuje jednoznačná závislost mezi četností tvorby nových pracovních míst a úrovní vzdělání pracovníků, kteří na tato místa jsou přijímáni. V Jihomoravském kraji v období let 1999 – 2004 zaniklo celkem 16,7 tis. pracovních míst, přičemž velká část tohoto úbytku připadla na nekvalifikované pracovní pozice. Počet míst pro pracovníky s pouze základním vzděláním se v tomto krátkém období v kraji snížil o 12,6 tis., to je o téměř o celou čtvrtinu jejich původního stavu. Byla rušena i místa pro pracovníky se středoškolským vzděláním. V hodnoceném období jich v kraji zaniklo 16,0 tis., tedy přibližně každé dvacáté páté z nich. Počet míst pro pracovníky se vzděláním vysokoškolským či vyšším odborným se naopak ve stejném období zvýšil o 11,9 tis. což představuje nárůst o více než čtvrtinu jejich původního stavu. Tab. 6: Změny ve struktuře obsazených pracovních míst podle stupně vzdělání pracovní síly v letech 1999 – 2004

Region Česká republika Praha Střední Čechy Jihozápad Severovýchod Jihovýchod - v tom JMK Střední Morava Rakousko Dolní Rakousko Horní Rakousko Burgenland Vídeň Štýrsko Slovensko Bratislava Západní Slovensko Německo Bavorsko Horní Bavorsko Dolní Bavorsko Horní Falc EU 25 Pramen: Eurostat, 2005

Přírůstek (úbytek) počtu pracovních míst (v tis.) v tom požadovaný stupeň vzdělání celkem ZŠ* SŠ* -23,7 -112,1 5,6 -16,6 -9,6 -26,0 26,2 -9,6 19,9 3,5 -12,7 7,1 -6,3 -23,7 9,1 -6,7 -14,5 -4,8 -16,7 -12,6 -16,0 -15,0 -16,8 -12,0 51,5 -151,4 45,8 23,7 -36,4 29,2 20,9 -26,2 30,3 -2,7 -8,7 4,5 -39,3 -30,9 -45,8 6,6 -21,9 6,2 35,8 -59,3 20,1 -6,3 -2,3 -9,8 47,5 -0,2 47,7 -626,6 -1087,2 -69,6 6,0 -253,9 122,9 19,1 -49,6 16,4 -0,4 -33,4 14,2 1,4 -34,6 20,2 -23,7 -112,1 5,6

VŠ* 82,8 19,0 15,9 9,1 8,3 12,6 11,9 13,8 157,1 30,9 16,8 1,5 37,4 22,3 75,0 5,8 0,0 530,2 137,0 52,3 18,8 15,8 82,8

Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:*ZŠ = vzdělání základní a nižší střední (kategorie 0 – 2 ISCED 1997), včetně položky „nezjištěno“ *SŠ = vzdělání střední (kategorie 3 - 4 klasifikace ISCED 1997) *VŠ = vzdělání vyšší a VŠ (kategorie 5 - 6 klasifikace ISCED 1997)

Charakter posunů v kvalifikační skladbě pracovních míst je v hodnoceném období prakticky ve všech sledovaných regionech NUTS 2 v zásadě shodný. Všude – bez jediné výjimky zanikají pracovní pozice, na nichž jsou umisťováni zaměstnanci s primárním stupněm 50

SRLZ - Analýza


vzdělání a všude rychle roste počet pracovních míst, u nichž se předpokládá jejich obsazení pracovníkem s terciárním stupněm vzdělání, tedy se vzděláním vyšším než maturitním. Diferencovaný vývoj lze spatřovat pouze ve skupině osob se vzděláním středoškolským (včetně pracovníků vyučených). I zde lze ovšem vysledovat jednoznačný trend – počet středoškoláků roste v těch regionech, v jejichž hospodářské struktuře je dosud zapojeno velké množství osob s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace – jedná se např. o hodnocené německé a rakouské regiony. U českých a slovenských regionů, kde podíl nekvalifikovaných je velmi nízký, se počet středoškolsky vzdělaných pracovníků snižuje především v důsledku růstu počtu vysokoškoláků a osob se vzděláním získaným na vyšší odborné škole. Tento trend nabývá obecné povahy všude ve vyspělé Evropě a lze předpokládat, že jeho projevy budou postupem času nabývat stále intenzivnější podoby.

8. „Aktivní politiky zaměstnanosti“ v Jihomoravském kraji Mgr. Václav Kulhavý, M.Sc., FSS MU Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc., FSS MU Úvod Tato kapitola se zabývá hodnocením APZ v Jihomoravském kraji (dále JMK). Situační analýza je opřena o přehled účastníků realizovaných programů a výdajů na jejich realizaci v roce 2004 a hodnocení změn oproti roku 2003. Vedle celkového rozsahu hodnotíme i strukturu APZ, tj. využití jednotlivých typů programů Kromě toho věnujeme pozornost zaměření programů ke znevýhodněným kategoriím nezaměstnaných (tzv. cílenosti). Ukazujeme přitom využití programů na různých typech trhů práce v Jihomoravském kraji, tedy v okresech (jde jak o městskou aglomeraci s velkým počtem obyvatel a uchazečů o zaměstnání, tak také o okresy s větším podílem zemědělství, s nedostatečně rozvinutým sektorem služeb). Srovnáváme přitom se situací v České republice obecně. Analýza se opírá zejména o výkazy MPSV ČR o aktivní politice zaměstnanosti MPSV, o Analýzu situace na trhu práce v Jm kraji za rok 2004 (ÚP Brno-venkov), o primární databázi OK-práce (jde o anonymizovaná data vložená úřady práce v Jm kraji). 8.1 Význam APZ a její možnosti Je třeba úvodem podtrhnout význam APZ v podmínkách transformující se ekonomiky v souladu s cíli Evropské strategie zaměstnanosti ("plná zaměstnanost, kvalita a produktivita práce, sociální začleňování"). Aktivní politika zaměstnanosti napomáhá sociální průchodnosti ekonomické reformy, zejména tím, že zpružňuje trh práce, napomáhá vyrovnávat disproporce mezi poptávkou po práci a nabídkou práce a urychluje tak strukturální změny zaměstnanosti, pomáhá sociálně-ekonomickému rozvoji v regionech, snižuje finanční náročnost státního rozpočtu na pasivní politiku zaměstnanosti, podněcuje k hledání nových forem a metod aktivního využívání lidských zdrojů a podporuje tak hospodářský rozvoj. Vedle toho přerozděluje šance na zaměstnání a umožňuje tak zapojení znevýhodněných skupin uchazečů do zaměstnání. APZ tím podporuje začlenění na trhu práce, prevenci chudoby, dlouhodobé nezaměstnanosti a sociálního vyloučení. V podmínkách Jm kraje to platí tím více, že nezaměstnanost je zde proti průměru ČR vyšší (na konci roku 2004) tj. 10,7 % proti 9,5% a počet nezaměstnaných na jedno pracovní místo výrazně vyšší (19,2 proti 10,6). Na druhé straně je třeba poznamenat, že v ČR obecně je rozsah APZ jeden z nejnižších v Evropě (měřeno metodou OECD, tedy procentem výdajů na HDP a podílem účastníků programů APZ na pracovní síle). Tedy v roce 2004 ve srovnání se zeměmi s podobnou úrovní 51

SRLZ - Analýza


nezaměstnanosti výdaje na programy APZ: ČR 0.11 % HDP a 1.9 % pracovní síly, Finsko 0.91 % HDP a 8.94 % pracovní síly, Německo 0.86 % HDP a 7.54 % pracovní síly.8 Tato situace byla navíc fixována rozhodnutím převést část pojistného na zaměstnanost do pojistného na důchody v rámci reformy veřejných financí v r. 2003. Menší zdroje znamenají nejen nižší počty účastníků, ale i nutnost volit méně nákladné a "kratší" programy (jak naše propočty přesvědčivě prokazují), což nemusí vždy vyhovovat v případě handicapovaných kategorií nezaměstnaných. Zmíněné okolnosti nutně dopadají i na politiku APZ v JMK, jež je limitována rozpočtem pro APZ přiděleným Ministerstvem financí a následně MPSV. 8.2 Trendy v rozsahu a struktuře APZ Tuto část zaměřujeme na rozsah a strukturu realizovaných programů v JMK v roce 2004, resp. v 2003. Jako nejvýznamnější se ukazuje v daných podmínkách trend nárůstu počtu účastníků programů tvorby pracovních míst i rekvalifikací v regionu. V JMK jich bylo meziročně umístněno na vytvořená místa více o 21 % na VPP, než tomu bylo v roce 2003, o 33 % více na SÚPM, o 123 % na chráněná pracoviště, o 28 % více do rekvalifikací (u absolventských praxí, jež byly ovšem Zákonem o zaměstnanosti zrušeny byl pokles o 20 %). Zdá se tak, že úřady práce takto reagují zejména na potřebu většího množství dostupných pracovních míst pro své uchazeče. Tabulka č. 1: Počty umístěných účastníků v programech APZ (2004, okresy) VPP REKV SÚPM ABSP

Okresy

Rozdíl 2003 (%) 18,5

2004 Blansko 487 Brnoměsto 329 53,7 Brnovenkov 296 56,6 Břeclav 401 1,8 Hodonín 1005 42,1 Vyškov 365 22,5 Znojmo 543 56,0 JMK 3426 33,8 Pramen: portal.mpsv.cz

2004 54

Rozdíl 2003 (%) -23,9

2004 103

Rozdíl 2003 (%) 28,8

90

-29,7

137

111 136 169 42 159 761

18,1 7,1 -39,9 -30,0 -18,5 -20,4

112 183 489 182 619 1825

CHDaP

2004 722

Rozdíl 2003 (%) 28,2

2004 17

Rozdíl 2003 (%) x

85,1

980

9,4

60

20,0

-0,9 13,7 9,4 23,8 28,2 21,3

504 793 1736 577 459 5771

24,8 19,8 11,5 -4,3 12,0 13,3

0 0 49 9 1 136

x x x -10,0 0,0 123,0

Ve všech okresech kraje se projevuje tato pozitivní tendence, když větší nárůst účastníků v programech SÚPM je zachycen zejména v Brně-městě, Brně-venkově (je ovšem v rámci kraje stále nejnižší), růst rekvalifikací zejména v Brně-venkově. Tento růst pak fakticky znamená, že do programů APZ vstoupilo v roce 2004 celkem 18 % počtu nezaměstnaných ke konci roku 2004. Přestože ale jejich počet narostl v roce 2004 o více než 17 % ve srovnání s koncem roku 2003, není třeba jej přeceňovat - stále je zastoupení účastníků opatření v poměru k počtu nezaměstnaných o něco nižší než je průměr ČR (20 %), ačkoliv míra nezaměstnanosti v kraji je vyšší a pracovních míst je zde v relaci na nezaměstnané výrazně méně než je tomu v průměru v ČR.

8

Výpočty podle OECD Employment Outlook 2005.

52

SRLZ - Analýza


Tabulka č. 2: Rozdíl počtu umístěných uchazečů o zaměstnání v programech APZ, včetně rekvalifikací v roce 2003 - 2004 (okresy) OKRES APZ Rozdíl oproti 2004* 2003* 2003 (Celkem) (%) (%) (%) Blansko 1383 22,9 28,1 22,4 Brno-město 1596 17,2 7,6 6,4 Brno-venkov 1023 27,9 15,5 11,5 Břeclav 1513 12,6 19,5 18,3 Hodonín 3448 15,2 27,3 24,1 Vyškov 1175 5,1 24,6 24,2 Znojmo 1781 23,9 20,6 18,2 Jihomoravský kraj 11919 17,1 18,0 15,5 Pramen: portal.mpsv.cz * Znamená podíl umístěných nezaměstnaných ve všech programech APZ.

Například v okrese Brno-město je celkově umístěno do programů APZ dokonce méně než 8 % uchazečů o zaměstnání, i když míra nezaměstnanosti je o něco nad průměrem ČR (9.5 %) a počet nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo je výrazně vyšší než průměr (19). Navíc, při analýze struktury uchazečů zjišťujeme vysoké zastoupení znevýhodněných skupin (zdravotně postižení, nekvalifikovaní, dlouhodobě nezaměstnaní aj.). Lze tedy usoudit, že potřeba programů APZ je spíše o něco vyšší než je tomu "v průměru" ČR, jejich rozsah tomu však neodpovídá ani v tomto okresu, ani v rámci kraje. Z toho důvodu lze jako pozitivní trend chápat zejména růst prostředků, jež jsou k dispozici a použity na na APZ (viz tab.3). Zejména výrazně narůstají proti r. 2003 (až o 80 %) prostředky na SÚPM, ale také na VPP a rekvalifikace (přes 30 %) a na chráněná pracoviště (12 %). Znamená to, jak jsme už ukázali nejen vyšší počty účastníků, ale v případě SÚPM a VPP zřejmě také možnost poskytnutí o něco vyšší podpory na účastníka v průměru, tedy potenciálně i možnost více motivovat zaměstnavatele a tedy umístit více znevýhodněné účastníky (růst prostředků totiž převyšuje růst počtu účastníků). Výrazný růst prostředků na tvorbu míst zaznamenáváme zejména v okrese Hodonín, Brno-venkov a Vyškov, zatímco ve Znojmě stagnuje v oblasti SÚPM a roste v oblasti VPP. Tabulka č. 3: Výdaje na APZ v Jihomoravském kraji v letech 2003 – 2004 (tis. Kč) VPP REKV SÚPM ABSP Rozdíl Rozdíl Rozdíl 2003 2003 2003 Okresy 2004 (%) 2004 (%) 2004 (%) 2004 Blansko 15 672 27,2 2 067 -11 2 995 21,8 8 196 Brnoměsto 18 607 34,8 7 044 -11,1 5 683 12,1 9 467 Brnovenkov 6 943 102,8 3 416 78 4 130 23,5 5 677 Břeclav 13 932 42 11 577 151,6 5 091 12,6 7 770 Hodonín 73 017 199,7 15 662 42,4 20 408 10 18 051 Vyškov 20 889 84 4 042 86,4 10 978 170,1 3 720 Znojmo 17 581 -1 5 778 -10,3 21 679 33,8 4 143 JMK 166 641 79,5 49 586 36,3 70 964 30,9 57 023 Pramen: MPSV

CHDaP Rozdíl 2003 (%) 32,5

2004 750

Rozdíl 2003 (%) -

29,5

5 405

-38,9

51,5 29,4 36,3 11,1 27,5 32,4

370 555 14 090 196 1 376 22 743

-51 2,8 78,5 -79 -1,8 11,6

Rozdíly mezi okresy odrážejí rozdílné profily a potřeby lokálních pracovních trhů. Obecně ale lze uzavřít, že trend růstu rozsahu APZ je třeba udržet a ještě více posílit s ohledem na 53

SRLZ - Analýza


potřeby kraje, dané existující úrovní nezaměstnanosti, relativním nedostatkem pracovních míst v kontextu ČR a relativně vysokým podílem znevýhodněných skupin ve struktuře nezaměstnaných. To platí pro všechny okresy kraje bez výjimky. 8.3 Cílenost opatření APZ k znevýhodněným kategoriím nezaměstnaných Hledisko dosažení vysoké cílenosti programů je významné pro efektivní vyrovnání šancí na trhu práce, zvýšení čistého efektu opatření a dosažení cíle EES "sociální začleňování" (je ovšem třeba vidět, že obvykle také lepší cílenost sebou nese vyšší náklady, jež jsou v podmínkách ČR stále ještě výrazným limitem aplikace APZ). Z hlediska počtu účastníků APZ srovnání JMK se situací v ČR ukázalo, že programy APZ by mohly být výrazněji využívány. Ukazuje se současně, že se v přístupu znevýhodněných nezaměstnaných k APZ projevují podobné faktory jako v případě přístupu k stabilnímu a „kvalitnímu“ zaměstnání: totiž, "nedostatečně produktivní", protože nějak handicapovaní uchazeči o zaměstnání jsou méně často účastníky opatření APZ.9 V tomto ohledu se ovšem situace v kraji příliš neliší od obecné situace v ČR, jež je dána mimo jiné okolnosti do značné míry i finančními zdroji na APZ a personální kapacitou úřadů práce, stejně jako administrativními bariérami (kritéria uplatněná při kontrolách hospodaření s prostředky APZ). Analýza cílenosti rekvalifikací provedená na datech MPSV podle výkazu o rekvalifikacích za rok 2004 ukazuje, že "indexy cílenosti" (poměr mezi zastoupením určité kategorie nezaměstnaných v celku nezaměstnaných/poměr účastníků stejné kategorie v APZ v celku účastníků APZ - tedy při stejném zastoupení v účasti na APZ jako je zastoupení v nezaměstnanosti dosahuje index pro určitou kategorii hodnotu 1.00)) jsou - stejně jako v ČR obecně - dost nízké v případě nejvíce znevýhodněných kategorií jako jsou zdravotně postižení, nekvalifikovaní, dlouhodobě nezaměstnaní, starší pracovníci - tedy ti, jimž by tyto programy, pokud vhodně voleny, mohly být nejvíce ku prospěchu. Lze dodat, že situace je v podstatě stejná jako byla v roce 2003 (viz k tomu výzkumná zpráva VÚPSV ČR www.vups.cz). Tabulka č. 4: Indexy cílenosti rekvalifikací pro vybrané kategorie nezaměstnaných v roce 2004 OKRES zdravotně základní nezam. nad 50 let ženy postižení vzdělání déle než 12 měsíců Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj

0.37 0.69 0.51 0.75 0.32 0.48 0.36

0.37 0.53 0.42 0.43 0.38 0.30 0.36

0.51 0.81 0.61 0.82 0.56 0.51 0.40

0.14 0.34 0.26 0.24 0.26 0.30 0.24

1.17 1.07 1.05 1.31 1.11 1.24 1.28

0.50 0.40 0.62 0.25 1.15 ČR 0.46 0.58 0.49 0.25 1.16 Pramen: výpočty podle výkazů MPSV o struktuře nezaměstnaných a struktuře účastníků rekvalifikací

absolv. škol a mlad. 1.68 1.36 1.47 1.95 1.36 1.57 2.63 1.68 1.67

V některých okresech - příkladem je Brno-město, Břeclav a Brno- venkov, lze sledovat relativně slušnou cílenost směrem k dlouhodobě nezaměstnaným a někde i zdravotně postiženým (Břeclav, Brno-město). Také se zdá, že obecně existuje "směna" v cílenosti: tam 9

Záměrně zde ponecháváme stranou diskuse otázku motivovanosti a aktivity uchazečů, jež je podle našeho názoru možno posuzovat jen individuálně v konkrétních případech.

54

SRLZ - Analýza


kde jsou častěji zařazováni "lehce znevýhodněné kategorie" absolventi a ženy, zůstává méně prostoru pro nejvíce znevýhodněné kategorie (ZP, nad 50 let, dlouhodobě nezaměstnaní, základní vzdělání). Je to patrně mimo jiné i důsledek omezených finančních zdrojů a rozsahu opatření. Bohužel, MPSV nedisponuje zatím možností vyhodnotit cílenost programů tvorby pracovních míst. Takovou možnost jsme docílili v rámci projektu využití primární databáze OK-práce realizovaného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, VC Brno. Pracujeme zde s daty o účastnících programů za rok 200310, neboť soubor 2004 teprve bude vytvořen - což je jistá daň aktuálnosti informace. Ověřili jsme ale na datech výkazů MPSV, že například pokud jde o rekvalifikace, se trendy v cílenosti mezi lety 2003 a 2004 nijak nezměnily a proto pokládáme využití těchto dat za přípustné.11 Pokud tedy použijeme tato data, potvrzují se i na nich naše zjištění o cílenosti rekvalifikací, a stejně tak se ukazuje, že cílenost programů tvorby pracovních míst k znevýhodněným skupinám uchazečů je relativně nízká. Lze například upozornit na výrazně nižší účast uchazečů se základním vzděláním a vyučených proti maturitně vzdělaným v rekvalifikacích a podobně nižší účast uchazečů se základním vzděláním na programech tvorby míst než je tomu u ostatních uchazečů. Tabulka č. 5: Struktura účastníků APZ a evidovaných nezaměstnaných v JMK podle dosaženého vzdělání (v celém roce 2003) Dosažené vzdělání Typ programu Základní Vyučen/a Bez APZ 93,7% 90,9% Rekvalifikace 2,2% 2,8% Tvorba míst 3,8% 6,0% IAP 0,3% 0,3% Celkem 23171 47826 Pramen: Databáze OK-práce. * Podíl účastníků se liší od statistik MPSV, protože zaměstnání.

Maturita 85,0% 7,8% 6,8% 0,4% 26711

VŠ 89,5% 3,7% 6,5% 0,3% 6131

Celkem 89,9% 4,0% 5,7% 0,3% 103839

se v počtu nezaměstnaných projevuje i tok uchazečů o

Můžeme také sledovat víc než dvojnásob nižší zastoupení nezaměstnaných s vyšší celkovou délkou evidence (nad 1 rok) proti ostatním, v rekvalifikacích, stejně jako v programech tvorby míst.

10

Účelem vytvoření souboru byl totiž záměr sledovat hlavně efekty programů po jejich ukončení, a proto jsme se řídili hlediskem mít dostatečný časový odstup "PO" programech. 11 Soubor - databázi tvoří dvě skupiny uchazečů o zaměstnání: (i) Jsou to účastníci nějakého z programů APZ (včetně všech typů programu tvorby míst, rekvalifikací a individuálních akčních plánů-jež v té době byly v pilotní fázi), kteří buď začali a skončili program APZ v roce 2003, nebo „alespoň“ skončili v roce 2003. (ii) Jsou to ti nezaměstnaní, kteří byli v evidenci 1.1. 2003, a pak ti, co byli alespoň jeden den v roce 2003 v evidenci úřadu práce. Dále viz výzkumné zprávy www.vupsv.cz.

55

SRLZ - Analýza


Tabulka 6: Struktura účastníků APZ a evidovaných nezaměstnaných v JMK podle celkové délky nezaměstnanosti (v celém roce 2003) Celková délka nezaměstnanosti Typ programu Do 6 m. 6 až 12 m. 12 až 24 m. Bez APZ 80,6% 84,8% 92,7% Rekvalifikace 7,9% 5,5% 2,8% Tvorba míst 10,4% 9,4% 4,2% IAP 1,0% 0,3% 0,2% Celkem 14253 13701 36395 Pramen: Databáze OK-práce.

Déle než 24 m. 92,5% 3,1% 4,1% 0,2% 39483

Celkem 89,9% 4,0% 5,7% 0,3% 103832

Podobně, relativně méně lidí nad 50 let vstupuje do APZ. Přihlédneme-li k pohlaví, vidíme, že rekvalifikace směřují více k ženám, zatímco ty programy tvorby míst jdou častěji k mužům. Konečně se málo účastní všech typů programů lidé s částečným nebo plným invalidním důchodem, zatímco uchazeči, kteří mají "jen ZP" jsou o něco lépe zastoupeni v programech než ostatní uchazeči. Shrnuto se ukazuje, že situace „více“ znevýhodněných nezaměstnaných je vzhledem k možnosti účasti v APZ v JMK dost podobná, jako je tomu v rámci ČR, tedy horší než je tomu v případě méně znevýhodněných. Některé okresy (viz výše) ale vykazují vyšší úroveň cílenosti než je v ČR obvyklé v případě dlouhodobě nezaměstnaných a zdravotně postižených například u rekvalifikací. Tuto tendenci je potřeba prohloubit,a to i v oblasti tvorby míst, souběžně se zvýšením rozsahu opatření APZ.12 Závěr: Aktivní politika zaměstnanosti v rámci Jm kraje má značný význam z hlediska prosazení cílů zaměstnanosti, produktivity práce (a kvality) a sociálního začlenování, i v dalších ohledech. Je však podstatně omezena - podobně jako je tomu v ČR obecně - dosažitelnými zdroji. Dokonce, s ohledem na úroveň nezaměstnanosti a tvorbu míst je relativní nedostatek zdrojů na APZ v JMK ještě hlubší. Sledujeme sice pozitivní trend jejího posílení, není ale zatím dostačující potřebám regionu. Cílenost opatření je - opět podobně jako je tomu v ČR - ve vztahu k znevýhodněným kategoriím nezaměstnaných zatím slabá, i když v některých okresech kraje je lepší než v průměru v ČR. Lze doporučit společné úsilí zainteresovaných aktérů k prosazení navýšení prostředků na APZ - a pokud možno i personálních kapacit úřadů práce, bez nichž lze větší rozsah vhodně aplikovaných, individualizovaných opatření APZ dost obtížně realizovat. Stejně tak lze doporučit koordinaci úsilí k maximálnímu využití zdrojů z projektů ESF v regionu, jež mohou přinést pozitivní posuny jak v rozsahu opatření, tak v cílenosti k znevýhodněným skupinám. Lze také doporučit hledání možností k zvýšení podílu znevýhodněných skupin na opatřeních APZ (ostatně v souladu s metodickým pokynem MPSV). Konečně je třeba zdůraznit význam spolupráce regionálních aktérů. Regionální trh práce zjevně přesahuje hranice okresů a je proto vhodné aktivní politiky více koordinovat na krajské úrovni. Kompetence tzv. krajských koordinátorů politiky zaměstnanosti není ale spojena s možností zasahovat do realokace zdrojů. Je proto obtížné promítnout do aktivit 12

Je možné, že situaci zlepší v roce 2005 aplikace metodiky MPSV, jež ukládá úřadům práce zařadit do programů vyšší podíly znevýhodněných kategorií nezaměstnaných.

56

SRLZ - Analýza


jednotlivých úřadů práce priority stanovené v rámci kraje. Krom toho, úřady práce jsou řízeny rezortně, zatímco strategické záměry krajů jsou formovány a prosazovány na úrovni krajských samospráv. Bude proto velmi záležet na spolupráci aktérů, bude ale současně obtížné nalézat její efektivní institucionalizované formy. I vytvoření institucionalizované platformy spolupráce při prosazování krajské APZ by mělo být jednou z priorit strategie JMK.

9. Platové poměry v jednotlivých profesích v Jihomoravském kraji Mgr. Josef Kunc – ESF MU, KRES 9.1 Úvodní informace a metodický přístup k analýze Předkládaná kapitola, jež je součástí zpracování bodu B.1 „Situační analýza současného stavu“, je datově založena na systému tzv. regionální statistice ceny práce (RSCP). Tento systém je založen na monitoringu aktuální výdělkové úrovně a odpracované doby podle zaměstnání v jednotlivých krajích České republiky. Výdělková úroveň se zjišťuje na základě hodinového výdělku, průměrné měsíční mzdy a odpracované doby jednotlivých zaměstnanců. RSCP, stejně jako Informační systém o průměrném výdělku (ISPV) vychází z pravidelného výběrového statistického zjišťování s názvem „Čtvrtletní šetření o ceně práce“, jež zajišťuje Český statistický úřad. Šetření provádí pracoviště státní statistické služby MPSV ČR, jež je také garantem celého informačního systému. Zpracovatelem je zlínská společnost Trexima spol. s r.o. Regionální statistika ceny práce sbírá data za jednotlivé zaměstnance a jejím hlavním cílem jsou statistiky výdělkové úrovně zaměstnání (v klasifikaci KZAM-R) v jednotlivých krajích, dalším produktem jsou odhady výdělkové úrovně zaměstnanců podle šetřených osobních charakteristik, a to opět na krajské prostorové úrovni (nižší jednotky - např. okresy nejsou publikovány). Údaje pro komparaci za celou Českou republiku jsou k dispozici v rámci ISPV. Nejdůležitějším kritériem pro členění výsledků RSCP je příslušnost šetřeného ekonomického subjektu k podnikatelské či nepodnikatelské sféře. Do podnikatelské sféry jsou zahrnovány subjekty, které odměňují podle zákona 1/1992 Sb. O mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. Nepodnikatelskou sféru tvoří ekonomické subjekty, které odměňují podle zákona č. 143/1992 o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. V RSCP se ekonomické subjekty člení na organizační jednotky a výsledky na úrovni krajů ČR je možno považovat za výsledky získané pracovištní metodou. Údaje za nepodnikatelskou sféru jsou však k dispozici až od IV. čtvrtletí 2004 a publikují se pouze s půlroční periodicitou, tudíž je jejich zpětná srovnatelnost zatím nemožná. 9.2 Aktuální platové poměry v Jihomoravském kraji v podnikatelské a nepodnikatelské sféře dle hlavních tříd zaměstnání a dalších základních charakteristik Základní představu o platových poměrech v Jihomoravském kraji je možno získat z analýzy hlavních tříd zaměstnání KZAM-R, odděleně pro podnikatelskou a nepodnikatelskou sféru. V následujících tabulkách č. 1 a 2 jsou k dispozici průměrné hodinové a měsíční výdělky v devíti hlavních třídách zaměstnání, pro obecnějším komparaci dat resp. postavení Jihomoravského kraje v kontextu celé republiky jsou uváděny obdobné údaje také za ČR. Nejvyšších hodinových i měsíčních výdělků v podnikatelské sféře dosahují jednoznačně pracovníci první hlavní třídy zaměstnání – zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci. Rozdíl ve 57

SRLZ - Analýza


výši odměn oproti druhé nejvíce oceňované skupině (vědečtí a odborní duševní pracovníci) je více než patrný. Na opačné straně nalezneme podle očekávání pomocné a nekvalifikované pracovníky, dělníky v zemědělství, lesnictví a rybářství a provozní pracovníky ve službách a obchodu, jejichž odměny (výdělky) jsou zhruba 3,5 krát nižší než u prvně jmenované třídy zaměstnání. Ve všech hlavních třídách zaměstnání byly zjištěny obecně vyšší výdělky v průměru za celou ČR než v Jihomoravském kraji. Tabulka 1: Průměrné hodinové a měsíční výdělky v podnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 podnikatelská sféra hlavní třída zaměstnání KZAM-R Jihomoravský kraj Česká republika průměr průměr průměr průměr (Kč/hod) (Kč/měs) (Kč/hod) (Kč/měs) 1. Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 234,6 41 679 251,1 45 548 2. Vědečtí a odborní duševní pracovníci 159,5 28 175 181,9 32 644 3. Techničtí (zdrav., pedag.) pracovníci 129,2 22 671 135,0 23 367 4. Nižší administrativní pracovníci 89,2 15 628 94,1 16 573 5. Provozní pracov. ve službách a obchodu 68,0 11 771 71,6 12 493 6. Dělníci v zeměděl., lesnictví a rybářství 65,1 11 514 70,6 12 736 7. Řemeslníci, výrobci a zpracovatelé 87,2 15 727 93,1 16 831 8. Obsluha strojů a zařízení 86,8 15 759 92,8 16 717 9. Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 62,8 11 223 68,5 12 325 Celkem podnikatelská sféra 106,2 19 313 114,3 20 904 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005

V nepodnikatelské sféře je situace v Jihomoravském kraji i České republice rámcově obdobná jako u podnikatelské sféry. Rozdíly u nejvíce oceňovaných tříd zaměstnání nejsou tak výrazné, na druhé straně se od ostatních tříd více odpoutala třída pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Komparace Jihomoravského kraje a České republiky opět vyzněla ve většině hlavních tříd zaměstnání lépe pro ČR, ale např. u třídy vědečtí a odborní duševní pracovníci se do jisté míry projevilo silné zázemí města Brna s řadou vysokoškolských, akademických a vědeckých pracovišť. Tabulka 2: Průměrné hodinové a měsíční výdělky v nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 nepodnikatelská sféra Jihomoravský kraj průměr průměr (Kč/hod) (Kč/měs) 1. Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 161,9 29 511 2. Vědečtí a odborní duševní pracovníci 128,3 23 429 3. Techničtí (zdrav., pedag.) pracovníci 105,3 18 521 4. Nižší administrativní pracovníci 86,4 14 812 5. Provozní pracov. ve službách a obchodu 87,9 16 035 6. Dělníci v zeměděl., lesnictví a rybářství 70,4 12 582 7. Řemeslníci, výrobci a zpracovatelé 83,0 14 632 8. Obsluha strojů a zařízení 80,5 15 973 9. Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 57,9 10 087 Celkem podnikatelská sféra 107,0 19 523 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005 hlavní třída zaměstnání KZAM-R

Česká republika průměr průměr (Kč/hod) (Kč/měs) 170,3 30 300 129,5 23 003 119,8 21 144 89,4 15 577 85,9 15 302 75,3 13 726 87,0 15 529 84,1 16 325 57,7 10 034 113,6 20 448

Srovnání podnikatelské a nepodnikatelské sféry jako celků v obou prostorových jednotkách nepřináší nijaká významnější zjištění. Např. průměrné měsíční platy v Jihomoravském kraji byly ke konci II. čtvrtletí 2005 mírně vyšší v nepodnikatelské sféře (19 523 Kč vůči 19 313 Kč) a obráceně tomu bylo v případě ČR (zde již přesáhly průměrné výdělky v obou sférách 58

SRLZ - Analýza


hranici 20 tis. Kč). Jinou skutečnost však dokládá pohled na jednotlivé hlavní třídy zaměstnání – u podnikatelské sféry jsou velmi výrazně vyšší výdělky u nejvíce oceňovaných tříd zaměstnání (až o třetinu vyšší), naopak u méně oceňovaných tříd se rozdíly vyrovnávají a o něco vyšší výdělky jsou registrovány u nepodnikatelské sféry. Obrázek 1 Srovnání výše průměrných měsíčních výdělků v Jihomoravském kraji (JM kraj) a České republice k II. čtvrtletí 2005 prům ěr (Kč/měs) 21500

20904

21000

20448

20500 20000

19525 19500

19313

19000 18500

JM kraj

ČR

JM kraj

podnikatelská sféra

ČR

nepodnikatelská sféra

Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005

V tabulce č. 3 jsou naznačeny výdělkové poměry v podnikatelské i nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji i ČR v členění dle základních desetiletých věkových kategorií. Přestože v tomto ohledu nejsou k dispozici „názornější“ měsíční průměrné výdělky, i průměrné hodinové výdělky jasně dokládají preferenci v systému odměn za práci v nepodnikatelské sféře, jež je do značné míry založena na odpracovaných letech a praxi. Průměrné výdělky jsou následně u starších pracovníků vyšší než v podnikatelské sféře. V této sféře se nejvyšší výdělky začínají naopak objevovat u pracovníků na vrcholu fyzických i tvůrčích sil, ale již i s určitou praxí, tedy ve věkové kategorii 30 – 39 let. Kromě nejmladší věkové kategorie jsou ve všech ostatních kategoriích vyšší odměny z práci v průměru za ČR než v Jihomoravském kraji. Tabulka 3 Průměrné hodinové výdělky dle věkových kategorií v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 Jihomoravský kraj podnikatelská nepodnikatelská sféra sféra průměr (Kč/hod) průměr (Kč/hod) do 20 let 64,6 50,9 20 – 29 let 90,5 91,6 30 – 39 let 110,9 104,8 40 – 49 let 111,3 109,8 50 – 59 let 108,0 113,2 60 a více let 112,7 113,9 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005 věková kategorie

59

Česká republika podnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 63,4 98,9 123,0 119,9 112,6 116,8

nepodnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 52,5 100,5 112,7 115,6 118,5 118,6

SRLZ - Analýza


Tabulka č. 4 přináší obdobný pohled na problematiku průměrných hodinových výdělků dle výše dosaženého vzdělání. Velmi přesvědčivě se projevuje význam vyššího dosaženého vzdělání, a to zejména v podnikatelské sféře, kde jsou rozdíly v odměnách skutečně výrazné (téměř trojnásobné). Naopak rigidita systému odměňování v nepodnikatelské sféře rozdíly ve výši vzdělání v souvislosti s výdělkem snižuje. Komparace Jihomoravského kraje a ČR v tomto ohledu vyznívá opět příznivěji pro ČR, tedy ve výších průměrných hodinových výdělků vázaných na dosažený stupeň vzdělání. Tabulka 4 Průměrné hodinové výdělky dle výše dosaženého stupně vzdělání v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 Jihomoravský kraj podnikatelská nepodnikatelská sféra sféra průměr (Kč/hod) průměr (Kč/hod) základní a bez vzdělání 68,8 59,7 střední bez maturity 85,6 72,8 střední s maturitou 114,3 103,7 VOŠ a bakalářské 132,8 111,2 vysokoškolské 192,1 140,2 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005 dosažený vzdělání

stupeň

Česká republika podnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 76,3 89,9 123,0 146,4 228,6

nepodnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 57,9 76,5 113,4 124,1 147,3

V tabulkách č. 5 a 6 jsou prezentovány pomocné charakteristiky struktury průměrných hodinových výdělků, kterými jsou charakter práce a pohlaví. Naplnily se předem očekávané skutečnosti, že manuální práce je v zásadě daleko hůře hodnocena než práce nemanuální (zhruba o 40 %). V nepodnikatelské sféře jsou průměrné výdělky manuálně pracujících vždy poměrně výrazně nižší než je tomu v podnikatelské sféře. Také rozdíly v odměňování mužů a žen jsou z několika jednoduchých údajů více než transparentní. Průměrné hodinové výdělky mužů jsou asi o čtvrtinu vyšší u může než u žen, rozdíl mezi podnikatelskou a nepodnikatelskou sférou se však nijak zvlášť neprojevuje. Tabulka .5 Průměrné hodinové výdělky dle charakteru vykonávané práce v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 Jihomoravský kraj podnikatelská nepodnikatelská sféra sféra průměr (Kč/hod) průměr (Kč/hod) manuální 81,2 68,0 nemanuální 145,6 117,3 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005 charakter práce

Česká republika podnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 86,8 155,4

nepodnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 67,5 124,5

Tabulka 6 Průměrné hodinové výdělky dle pohlaví v podnikatelské a nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji a České republice k II. čtvrtletí 2005 Jihomoravský kraj podnikatelská nepodnikatelská sféra sféra průměr (Kč/hod) průměr (Kč/hod) muž 117,7 121,0 žena 85,5 100,1 Pramen: MPSV ČR, 2005, Trexima, spol. s r.o., 2005 pohlaví

60

Česká republika podnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 126,2 95,0

nepodnikatelská sféra průměr (Kč/hod) 132,3 103,3

SRLZ - Analýza


9.3 Aktuální platové poměry v Jihomoravském kraji podnikatelské a nepodnikatelské sféře dle podskupin zaměstnání Vůbec nejvyšší průměrné měsíční výdělky v podnikatelské sféře v Jihomoravském kraji byly zjištěny v podskupině zaměstnání 1210 Ředitelé a prezidenti velkých organizací, podniků, a to 104 327 Kč/měs. Na dalších místech se již s velkým odstupem seřadili vedoucí pracovníci ve stavebnictví a zeměměřičství – 61 395 Kč/měs. (KZAM 1223) a vedoucí pracovníci odbytových útvarů – 60 461 Kč/hod. (KZAM 1233). Celkově čtyři podskupiny zaměstnání vykázaly vyšší měsíční výdělky než 60 000 Kč/měs. V celé České republice pak obsadili první příčku taktéž pracovníci zařazení do KZAM 1210, avšak s více než 21 tis. Kč vyšším měsíčním výdělkem (125 568 Kč/měs), na druhém místě pracovníci KZAM 1227 Vedoucí pracovníci v organizacích zaměřených na poskytování obchodních služeb s taktéž daleko vyšším výdělkem (90 196 Kč/měs) než v Jihomoravském kraji. Celkově pět podskupin zaměstnání mělo vyšší měsíční výdělky než 60 tis. Kč/měs. Na opačném konci pomyslného žebříčku podnikatelské sféry se v Jihomoravském kraji seřadily následující podskupiny zaměstnání: 6141 Dělníci pro pěstění a ošetřování lesa (9 280 Kč/měs), 9132 Pomocníci a uklízeči v kancelářích, hotelích, nemocnicích, apod. s výdělkem 9 755 Kč/měs. Celkově tři podskupiny zaměstnání vykázaly nižší měsíční výdělky než 10 tis. Kč/měs. V České republice byly na posledních místech stejné podskupiny zaměstnání jako v Jihomoravském kraji, jen v obráceném pořadí, s měsíčními výdělky o něco vyššími (v řádu set korun). Právě pouze podskupina zaměstnání 9132 měla v ČR nižší měsíční výdělek než 10 tis. Kč/měs. Nejvyšší průměrné měsíční výdělky v nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji byly dosaženy u KZAM 1237 Vedoucí pracovníci výzkumných a vývojových útvarů – 39 507 Kč/měs, KZAM 1229 Vedoucí pracovníci dílčích celků jinde neuvedených (kulturních, zdravotn., školských) – 37 753 Kč/měs a KZAM 2221 Lékaři, ordináři (kromě zubních lékařů) s výdělkem 36 364 Kč/měs. Celkově sedm podskupin zaměstnání vykázalo vyšší měsíční výdělek než 30 tis. Kč/měs. V České republice byla skladba nejvyšších měsíčních výdělků poněkud jiná, na prvních místech se seřadili KZAM 1125 Vedoucí pracovníci ústředních orgánů, plnících státní záležitosti s 42 172 Kč/hod, KZAM 2221 s výdělkem 37 162 Kč/měs a teprve na třetím místě byli pracovníci s KZAM 1237 s výdělkem 35 879 Kč/měs. Celkově u osmi podskupin zaměstnání byl zjištěn vyšší měsíční výdělek než 30 tis. Kč. Na opačném konci žebříčku průměrných měsíčních výdělků podskupin zaměstnání v nepodnikatelské sféře v Jihomoravském kraji nalezneme KZAM 9132 s výdělkem 9 135 Kč/měs a KZAM 9169 Ostatní pracovníci v příbuzných oborech jinde neuvedení s průměrným výdělkem 9 638 Kč/měs. Celkově tři podskupiny zaměstnání nedosáhly výše výdělku 10 tis. Kč/měs. V celé ČR byly nejhůře oceněny stejné podskupiny zaměstnání, jejichž průměrné měsíční výdělky byly ještě nepatrně nižší (v řádu desítek korun) než v Jihomoravském kraji. Celkově byly v ČR právě pouze tyto dvě podskupiny zaměstnání s nižším průměrným výdělkem než 10 tis. Kč/měs. 9.4 Závěr Analýza platových poměrů resp. průměrných výdělků v Jihomoravském kraji prokázala ne příliš příznivou skutečnost, že velká většina hlavních tříd (skupin) i podskupin zaměstnání je zde hůře hodnocena než v je tomu v celé České republice. Význam a vliv města Brna jako druhého největšího sídla v ČR se vzdělanou a kvalifikovanou pracovní silou je tak, až na 61

SRLZ - Analýza


výjimky, do jisté míry potlačen a je neprůkazný. Průměrné výdělky (hodinové či měsíční) jsou prokazatelně vyšší v podnikatelské sféře než ve sféře nepodnikatelské. S rostoucím věkem a odpracovanými roky se zvedá výše výdělků zejména v nepodnikatelské sféře. Osoby s vyšším vzděláním jsou obecně daleko lépe odměňovány než ty s nižším vzděláním, podobně nemanuálně pracující mají vyšší výdělky než manuálně pracující. Totéž je možné říci také při srovnání průměrných výdělků mužů (výrazně vyšší) a žen.

10. Struktura vzdělávacích institucí, vzdělávacích programů a využívání lidských zdrojů Ing. Katarína Poluncová, Ing. Markéta Řežuchová, ESF MU, KVE 10.1 Základní školy V Jihomoravském kraji se nachází školy a školská zařízení zřizované krajem, církví, soukromým zřizovatelem, MŠMT, ale drtivá většina mateřských a základních škol je zřizována obcemi. Základní vývojové trendy v základním vzdělávání zobrazuje následující tabulka. Tabulka 1: Základní trendy vývoje v základním vzdělávání Školní rok 2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 Počet škol 461 458 458 451 z toho úplných 250 250 251 251 neúplných 210 208 207 200 z celku obecních 456 454 454 447 z celku soukromých 3 3 3 3 z celku církevních 1 1 1 1 Počet tříd 5277 5191 5115 4956 Počet žáků 116 229 112 873 109 144 104 390 Počet žáků 1.tříd celkem 12 815 11 046 10 214 9708 Prům. počet žáků na 1 školu 252,12 244,84 238,31 231,46 Průměrný počet žáků na 1 třídu 22,03 21,74 21,34 21,06 Pramen: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004. JMK, leden 2005.

Základní vzdělávání v kraji v současnosti poskytuje celkem 451 základních škol. Z celkového počtu je 200 (tj. 44% ZŠ) tzv. neúplných, tj. vyučujících pouze 1. stupeň. Důvodem je vysoký podíl malých obcí na sídelní struktuře regionu. Průměrná naplněnost základních škol v kraji je relativně nízká a je výrazně pod kapacitou škol. Důvodem je demografický pokles. Velikost průměrné neúplné základní školy v kraji se pohybuje okolo 50 žáků, průměrná velikost úplných škol je 377 žáků na školu. V oblasti základního školství lze vysledovat trend klesajícího počtu žáků nastupujících do prvního ročníku a s tím související pokles tříd a škol, hlavně škol neúplných. Tyto nezvratné trendy si vyžadují optimalizaci sítě škol, která bude pokračovat i v následujících letech. Jde o velmi bolestivý proces, protože základní školu v obci všichni považují za základ rozvoje obce a udržení mladých lidí. Vedle základních škol důležitou výchovnou, vzdělávací, kulturní i preventivní funkci plní základní umělecké školy. Ve školním roce 2003/2004 působilo na území Jihomoravského kraje celkem 63 základních uměleckých škol (které navštěvovalo 28 868 žáků). Lze 62

SRLZ - Analýza


konstatovat, že existuje taková síť základních uměleckých škol, která vytváří dobré předpoklady pro umělecké vzdělávání cestou aktivního využívání volného času pro co největší počet zájemců. Jihomoravský kraj má vedle Prahy nejhustší síť ZUŠ a na počet obyvatel nejvíce žáků, kteří navštěvují tento typ zájmového vzdělávání. 10.2 Střední školy Střední školy v Jihomoravském kraji poskytují všechny stupně středního vzdělání, tj. střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem a střední vzdělání s maturitní zkouškou. Tabulka 2: Struktura středoškolského vzdělávaní v JMK podle součásti škol Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo

gymnázia 4 21 5 5 3 2 3

SOŠ 14 36 6 8 10 7 8

SOU 8 12 7 6 13 4 4

OU + U 1 3 2 2 5 0 5

K 0 2 0 0 0 0 0

Součet 27 74 20 21 31 13 20

JMK 43 89 54 18 2 206 Pramen: zpracováno dle Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004. JMK, leden 2005.

Podíl žáků v oborech zakončených maturitní zkouškou na celkové nabídce středoškolského vzdělávání v JMK se z roku na rok zvyšuje (v šk. roce 2004/2005 přesáhl 65%). Nejlepší situace je v okresech Brno-město, Blansko a Břeclav, kde nabídka oborů zakončených maturitní zkouškou výrazně převažuje nad obory zakončené závěrečnou zkouškou. Z tohoto pohledu nejhorší situace je v okrese Hodonín. Gymnazijní vzdělávání v kraji v porovnání s ČR se pohybuje nad průměrem a tvoří téměř 1/3 maturitních vzdělávacích příležitostí. Navzdory tomu je zde velký převis poptávky nad nabídkou, což je způsobeno i tím, že Brno jako univerzitní centrum vyvolává vyšší zájem o gymnazijní vzdělávání. I přes příznivou strukturu se v JMK setkáváme s vytlačováním zájemců o obory zakončené maturitní zkouškou do jiných úrovní středoškolského vzdělávání. Je třeba pečlivě zvážit, nakolik se má přizpůsobit struktura regionálního školství tomuto trendu a nakolik je třeba vzít v úvahu existenci méně populárních oborů, které jsou ovšem na trhu práce nezbytné. Z hlediska oborové struktury SOŠ a SOU patří mezi nejpočetnější strojírenství, elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika, gastronomie, hotelnictví a turismus, ekonomika a administrativa, zdravotnictví, a zemědělství a lesnictví. Tabulka 3: Vývoj počtu středních škol a jejich žáků v Jihomoravském kraji v letech 1997/98 – 2003/04 97/98 98/99 99/00 00/01 01/02 02/03 03/04 počet součástí škol 46 45 43 43 43 43 43 G denní studium 16 801 16 568 16 586 17 593 17 497 17 958 18 134 prům. velikost školy 365,2 368,2 385,7 409,1 406,9 417,6 421,7 počet součástí škol 94 90 88 85 84 85 87 SOŠ denní studium 18 607 17 747 17 158 20 649 20 345 20 422 21 441 prům. velikost školy 197,9 197,2 195,0 242,9 242,2 240,3 246,4 SOU počet součástí škol 64 59 58 56 57 57 57

63

SRLZ - Analýza


denní studium 16 275 15 232 19 466 21 070 21 045 20 361 19 421 prům. velikost školy 254,3 258,2 335,6 376,3 369,2 357,2 340,7 Pramen: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004. JMK, leden 2005.

Významným faktorem efektivní vzdělávací obslužnosti kraje je charakter portfolia vzdělávací nabídky jednotlivých škol. Z hlediska homogenity je struktura nabídky v kraji nadprůměrná. Na této skutečnosti se významně podílí samotné město Brno, které umožňuje existenci i relativně velkých monotypních středních škol. Celkově lze stávající situaci hodnotit jako dobré východisko pro další potřebné strukturální změny. Základními trendy v oblasti středního odborného školství v Jihomoravském kraji by měla být podpora nabídky všeobecného vzdělání v oborech lycea na vybraných SOŠ a důraz na minimalizaci počtu žáků přicházejících na trh práce pouze se základním vzděláním. Vedle optimalizace je pro instituce působící v sektoru primárního a sekundárního vzdělávání klíčové přijetí nového školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), který je další etapou ve dvou dlouhodobých procesech: v procesu decentralizace vzdělávacího systému a procesu modernizace obsahu a forem vzdělávání, který vychází z koncepce celoživotního vzdělávání, a do oblasti výchovy a vzdělávání přináší nové prvky. V souladu s novými principy kurikulární politiky nastalo značné posílení role školy při utváření cílů a obsahu vzdělávání vypracováním školních vzdělávacích programů. Také zvyšuje nároky na osobní a profesní kompetence učitele. Klíčovým předpokladem úspěchu je přesvědčení všech pedagogů o nezbytnosti tvorby školních vzdělávacích programů. 10.3 Vyšší odborné školy Studium na VOŠ navazuje na střední vzdělání s maturitní zkouškou. Největší podíl – 11 vyšších odborných škol se nachází přímo v krajském městě, 2 vyšší odborné školy se nachází v okrese Hodonín, 1 ve Vyškově, 1 ve Znojmě a 1 v okrese Blansko. Nejvíce jsou zastoupeny vyšší zdravotnické školy (4), veřejně správní (2), a uměleckoprůmyslové školy (2). Kromě těchto oborů, jsou v Jihomoravském kraji ještě například vyšší odborné školy sociálně právní, potravinářské, knihovnických služeb, textilní, apod. Podle závěrů z Dlouhodobého záměru Jihomoravského kraje je situace v oblasti VOŠ následující: „Struktura vyššího odborného školství je v Jihomoravském kraji neúplná a ve srovnání s průměrem ČR deformovaná. Zaměření vyšších odborných škol, které se nachází v Jihomoravském kraji je úzkoprofilové. Navíc se většina z nich nachází v krajském městě.“ Co se týče počtu vyšších odborných škol, stojí Jihomoravský kraj v porovnání s ostatními kraji na třetím místě (16 VOŠ). Více vyšších odborných škol13 se nachází v hlavním městě Praze (34) a ve Středočeském kraji. Na území většiny ostatních krajů se nachází kolem 10 VOŠ.

13

Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2004

64

SRLZ - Analýza


Obrázek 1:

Pramen: Dlouhodobý záměr JMK Tabulka 4: Počet absolventů VOŠ dle skupin oborů za školní rok 2003/2004 v JMK Kód 16 26 29 31 53 63 68 72 75 82

Skupina oborů denní ostatní Ekologie a ochrana životního prostředí 15 Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika 45 Potravinářství a potravinářská chemie 14 Textilní výroba a oděvnictví 17 Zdravotnictví 262 26 Ekonomika a administrativa 101 23 Právo, právní a veřejnosprávní činnost 173 30 Publicistika, knihovnictví a informatika 32 Pedagogika, učitelství a sociální péče 85 Umění a užité umění 34 Celkem 778 79 Pramen: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004

celkem 15 45 14 17 288 124 203 32 85 34 857

Studium na VOŠ absolvovalo ve školním roce 2003/2004 celkem 857 studentů, z toho převážná většina (778 absolventů) v denní formě (tj. 90,8% z celkového počtu). Nejvíce absolventů mají obory ze skupin Zdravotnictví (33,6%), Právo, právní a veřejnosprávní činnost (23,7%) a Ekonomika a administrativa (14,5%). Což kopíruje strukturu vyšších odborných škol v Jihomoravském kraji dle oborů. 10.4 Speciální školství Počty žáků ve speciálním školství zůstávají přibližně stejné (na rozdíl od běžného školství), mění se ale jejich struktura. Největší část speciálních škol je určena pro mentálně postižené žáky. Uplatňováním integračních trendů se projevuje úbytek zvláštních škol. Na druhé straně přibývá žáků pomocných škol, zejména žáků s těžkým postižením, což je způsobeno vzděláváním žáků, kteří byli dříve osvobozováni od povinné školní docházky.

65

SRLZ - Analýza


Tabulka 5: Počty speciálních škol a školských zařízení v Jihomoravském kraji Blansko BrnoBrnoBřeclav Hodonín Vyškov Okres město venkov 7 22 4 7 8 6 Počet Pramen: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004, leden 2005.

Znojmo

Celkem

4

58

V Jihomoravském kraji nejsou speciální střední školy, odborná učiliště a praktické školy rozloženy rovnoměrně. Nejvíce jsou zastoupena odborná učiliště a praktické školy. Nejširší nabídka speciálních středních škol je v Brně – městě. Ve školním roce 2003/2004 se ve speciálních středních školách, odborných učilištích a praktických školách vzdělávalo 1576 žáků, z nichž 1000 bylo mentálně postižených, 220 s více vadami, 149 tělesně postižených, 58 sluchově postižených, 7 zrakově postižených, 37 žáků s jiným postižením a 105 žáků bez zdravotního postižení. Oproti školnímu roku 2001/2002, kdy se v těchto školách vzdělávalo 1619 žáků, lze zaznamenat mírný pokles. Optimalizace sítě speciálních středních škol, která začala v školním roce 2003/2004, odráží integrační trendy, vývoj počtu žáků a jejich speciálních potřeb. 10.5 Školská zařízení Školská zařízení poskytují služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisí, zajišťují ústavní a ochrannou výchovu či preventivně výchovnou péči. Mezi školská zařízení patří školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zřízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči14. Školní družiny a kluby nabízejí komplexní aktivity výchovy mimo vyučování. Jejich činnost je vymezena dobou bezprostředně před nebo po školním vyučování a odchodem žáku domů nebo za jinými mimoškolskými aktivitami. Svým rozsahem a zaměřením tvoří významnou součást výchovně-vzdělávací soustavy v kraji. Navzdory klesajícímu počtu žáků na základních školách je zaznamenána snaha zřizovatelů o zvýšení kapacit těchto zařízení. Významným typem školského zařízení jsou domy dětí a mládeže s posláním naplňovat rekreační a výchovně-vzdělávací aktivity. Z celkového počtu 34 DDM je 29 zřizovaných JMK, 4 obcemi a 1 církví. Kromě školních zařízení v Jihomoravském kraji působí množství neziskových organizací, které poskytují širokou nabídku volnočasových aktivit. Formují tak lidský potenciál a podílí se výraznou měrou na prevenci sociálně-patologických jevů dětí a mládeže. 10.6 Vysoké školy V Jihomoravském kraji se k 1. 9. 2005 nachází 5 veřejných vysokých škol, 1 státní a 6 soukromých vysokých škol. Součástí veřejných vysokých škol je 26 fakult; tři fakulty má státní vysoká škola (z toho jedna má sídlo v Hradci Králové), což představuje 25 % z celkového počtu fakult vysokých škol v ČR. Z níže uvedeného přehledu fakult (tabulka č. 6)

14

zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

66

SRLZ - Analýza


vyplývá programové zaměření15 veřejných vysokých škol, které z pohledu uchazečů o studium nabízí v jednom městě takové množství variant a možností, kterým se nemůže pochlubit jiné město, jiný region v ČR. Právě proto je Brno oprávněně nazýváno „univerzitním městem“. Při tom se nabídka studijních oborů dále rozšiřuje a přizpůsobuje současným potřebám společnosti (jako příklad možno uvést již dvě pracoviště se zaměřením na informační technologie – MU, VUT, nově zřízenou Fakultu sportovních studií na MU) a tento trend, soudě podle strategických materiálů brněnských vysokých škol, bude dále pokračovat (např. MU připravuje zřízení fakulty zdravotnických oborů – mimo lékařských apod.). V rámci studijních programů jsou již akreditovány a k akreditaci se připravují studijní obory, které se cíleně orientují na přípravu absolventů pro zaměstnání v evropských institucích v ČR a v zemích EU (příkladně na MU Evropská hospodářská, správní a kulturní studia, L´Administration Publique apod.). Provádí se inovativní změny v již akreditovaných studijních oborech s cílem prohloubení spolupráce mezi vysokou školou a podnikatelskou sférou. V tom lze spatřovat i konkrétní ukázku reakce na potřeby vyplývající z Lisabonské strategie související se zvyšováním konkurenceschopnosti regionu. Brněnské vysoké školy mají nadregionální charakter, plní své vzdělávací funkce a s tím související vědecko-výzkumné a další tvůrčí aktivity nejen vůči občanům JMK, ale i vůči uchazečům ze všech regionů ČR. V posledním období roste zájem zahraničních studentů o studium na brněnských vysokých školách, zejména ze Slovenské republiky a v poslední době i z jiných evropských, ale i mimoevropských zemí. Počet studujících na brněnských veřejných vysokých školách v roce 2004 (bez Univerzity obrany) činil 61.195 studentů, což představuje cca 22 % z celkového počtu vysokoškolských studentů veřejných vysokých škol v ČR. Jsou k dispozici příklady potvrzující, že většinou ti nejlepší „mimo-regionální“ studenti na brněnských vysokých školách po absolvování magisterského studia zůstávají, přechází do studia doktorského se záměrem zůstat na své alma mater i po získání titulu Ph.D. Tím dochází a bude docházet ke zkvalitňování lidských zdrojů v Jihomoravském kraji Svou roli v tomto procesu budou hrát i soukromé vysoké školy, které mají svá sídla na území JMK, zatím tím, že pro veřejné vysoké školy připravují kvalitní absolventy bakalářského stupně.

15

Soubor realizovaných studijních programů a studijních oborů na VŠ v Brně je tak rozsáhlý, že jeho prezentace překračuje možnosti této analýzy.

67

SRLZ - Analýza


Tabulka 6: Struktura fakult veřejných vysokých škol a počet studentů v letech 2002-2004 v Jihomoravském kraji Vysoká škola

Fakulta 2002 15 249

Počet studentů celkem 2003 2004 17582 18 625

04/02 1,22

1 786

2 070

2 216

1,24

24 161

29 216

31 961

1,32

6 427

7 245

7 791

1,21

477

594

602

1,26

Celkem

48 100

56 707

61 195

1,27

Univerzita obrany

1 465 ( ještě jako Vojenská akademie Brno)

1 321

Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Fakulta strojního inženýrství Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Fakulta architektury Fakulta podnikatelská Fakulta chemická Fakulta výtvarných umění Fakulta informačních technologií Veterinární a farmaceutická univerzita Fakulta veterinárního lékařství Farmaceutická fakulta Fakulta veterinární hygieny a ekologie Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta Přírodovědecká fakulta Filozofická fakulta Fakulta sociálních studií Pedagogická fakulta Fakulta informatiky Ekonomicko-správní fakulta Fakulta sportovních studií Právnická fakulta Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická Provozně ekonomická Lesnická a dřevařská Zahradnická Janáčkova akademie múzických umění v Brně Hudební fakulta Divadelní fakulta

Fakulta ekonomiky a managementu Fakulta vojenských technologií 16

Pramen: www.msmt.cz, Výroční zprávy o stavu vysokého školství za rok 2002, 2003 a 2004

Co se týče jednotlivých stupňů vysokoškolského vzdělání, tak bakalářské, magisterské a doktorské vzdělávání nabízí pouze veřejné vysoké školy a Univerzita obrany. Na soukromých vysokých školách mohou studenti absolvovat pouze bakalářské studium. Jde o následující soukromé vysoké školy se sídlem na území Jihomoravského kraje, které pro akademický rok 2005/2006 přijímaly do prvních ročníků následující počet studentů:

16

Dále Fakulta vojenského zdravotnictví se sídlem v Hradci Králové

68

SRLZ - Analýza


Akademie STING, o.p.s. (194); Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s.(73); Rašínova vysoká škola s.r.o.(66); Newton College, a.s.(39); B.I.B.S., a.s. Brno International Business School (32); Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o.(údaj nezveřejněn). Protože jde o VŠ, které mají akreditován jen první bakalářský tříletý stupeň, lze odhadovat jejich momentální kapacitu (resp. zájem o studium, protože všechny uvedené školy přijímaly všechny přihlášené uchazeče) ve výši cca 1500 studentů. Podle údajů Centra pro studium vysokého školství studovalo v roce 2004/2005 na soukromých VŠ v ČR 19.120 studentů. VŠ v JMK se podílí na tomto počtu 7,8%17. Vedle veřejných, soukromých vysokých škol a státní vysoké školy podporují terciární sektor ve vzdělávání v JMK i další instituce, které svými aktivitami významně vstupují do procesu tvorby studijních programů a oborů, podporují mezioborová i mezifakultní studia a spolupráci mezi brněnskými vysokými školami. Významnou institucí tohoto charakteru je Brněnské centrum evropských studií, jehož cílem je koordinovat nabídky evropského vzdělávání na brněnských vysokých školách a vytvářet vzdělávací a informační zázemí pro rozvoj všeobecného povědomí o sjednocené Evropě a rozvoj znalostí o Evropské unii pro různé cílové skupiny (pracovníky státní správy, odbornou i laickou veřejnost ve všech oblastech souvisejících se vstupem ČR do EU). Členové tohoto centra jsou kromě zástupců vysokých škol (MU, JAMU, MZLU, UNOB, VFU a VUT) také Statutární město Brno a Jihomoravský kraj18. Neméně významná je existence Jihomoravského inovačního centra (JIC), jehož cílem je podpora inovativního podnikání v regionu jižní Morava. Zřizovatelem centra jsou: JMK, Město Brno, MU Brno, VUT Brno, MZLU, VFU Brno. Centrum podporuje inovativní firmy, vědu a výzkum, studentské výzkumné aktivity, zajišťuje finanční prostředky a věcnou podporu pro nadějné projekty, nachází investory a spolupracuje s partnery a sponzory za účelem zajištění přenosu inovativních technologií do praxe. Poskytuje inovativním firmám, začínajícím podnikatelům i studentům umístněným v Technologickém inkubátoru VUT Brno možnost využití celé řady produktů a služeb, které pokrývají oblasti od pronájmu prostor přes finance až po technologické a finanční poradenství. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné fungování inkubátoru je počáteční vklad ze strany veřejného sektoru (JMK, Statutární Město Brno). Díky tomu, že inkubátory fungují na neziskovém principu, jsou schopny ze zisků, které vytvoří z poskytování konzultantských služeb a z nájmu vybraného od klientů, dotovat další služby (např. pomoc při sestavování business plánu), případně zisky reinvestovat do oprav svěřené nemovitosti, do budování dalších inkubátorů nebo do dalších aktivit na podporu podnikání, vědy a výzkumu19. Dalším příspěvkem k posilování významu Jihomoravského kraje jako centra vědy, výzkumu a inovací v rámci České republiky i v rámci středoevropského regionu je výstavba univerzitního kampusu, kterou od roku 2002 realizuje MU za podpory Evropské investiční banky. Výstavba univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích je největší investiční akcí do oblasti vysokého školství v České republice s celkovým rozpočtem 5,1 miliard Kč. Kampus po svém dokončení (polovina roku 2008) nabídne zázemí pro 5 000 studentů a 500 vysokoškolských pracovníků z Lékařské fakulty, části Přírodovědecké fakulty (obory provázané na medicínské studium) a Fakulty sportovních studií20. (Podrobněji: www.muni.cz)

17

podrobněji www.csvs.cz podrobněji www.bces.cz 19 podrobněji www.jic.cz 20 podrobněji www.muni.cz 18

69

SRLZ - Analýza


10. 6 Celoživotní vzdělávání Požadavek zajistit ekonomický růst i pozitivní rozvoj společnosti, ve které se odehrává nepřetržitá změna požadavků a nutnost stálého přizpůsobování se, mají přímé důsledky pro vzdělávací systém. Tyto změny vyžadují nové pojetí vzdělávání tak, jak jej přináší koncept celoživotního učení. Jeho realizace vyžaduje jednak změny ve vzdělávání dětí a mládeže, i vzdělávání dospělých (změna formálního vzdělávání dospělých i rozvoj dalšího vzdělávání). V souladu s Memorandem o celoživotním učení vydaném EK v listopadu 2000, celoživotní učení zahrnuje jak formální, tak i neformální vzdělávání. Školy a školská zařízení formálního vzdělávání se prozatím nestávají nositeli rozvoje dalšího vzdělávaní dospělých, ačkoli mají pro tuto činnost potenciál. V oblasti vzdělávání dospělých je třeba zdůraznit význam neformálního vzdělávání, které realizují neziskové organizace, vzdělávací a školící instituce, občanská sdružení, podniky a organizace, poradenské firmy, profesní sdružení, podnikatelské svazy a další. Je obtížné analyzovat rozsah a strukturu těchto institucí a jejich vzdělávacích programů z důvodu neexistence uceleného přehledu vzdělávacích aktivit těchto subjektů. Dílčí informace o počtu institucí, které působí v oblasti dalšího vzdělávání dospělých, je možné získat pouze o institucích, které realizují rekvalifikační vzdělávání. Podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, může rekvalifikace provádět pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. Následující tabulka uvádí počty zařízení a počty vzdělávacích programů, kterým byla v jednotlivých letech udělena akreditace MŠMT ČR k provádění rekvalifikací v Jihomoravském kraji. Tab. 7: Počty vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů, kterým byla v jednotlivých letech (2003, 2004, 2005) udělena akreditace k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání okresy Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo

2003 instituce programy 0 0 32 70 2 5 1 1 2 9 1 9 3 12

2004 instituce 0 30 4 1 6 1 3

Spolu 41 106 45 Poznámka 1: data za rok 2005 nejsou úplná Poznámka 2: zařízení se v jednotlivých létech mohou opakovat

2005 programy 0 73 12 4 19 10 7

instituce 0 26 0 0 5 3 2

programy 0 42 0 0 36 12 4

125

36

94

Pramen:zpracováno dle Databáze udělených akreditací, MŠMT ČR [online]. Dostupné z

Nabídka vzdělávacích rekvalifikačních programů je velmi široká. Zahrnuje širokou škálu programů - motivačních kurzů, základy obsluhy osobního počítače, dělnické profese, účetnictví, kurzy personálního managementu, podnikatelské minimum atd. Z důvodu neexistence ucelených informací o struktuře institucí neformálního vzdělávání, uvádíme v dalším v textu jen příklady jeho úspěšné realizace. V roce 1990 organizace a instituce, které se profesionálně zabývají vzděláváním dospělých, založily nevládní Asociaci institucí vzdělávání dospělých České republiky. V současnosti je jejím členem 9 institucí Jihomoravského kraje, které se soustřeďují na vzdělávání dospělých. Jde např. o CC Systems, a. s., RPIC BEVE, spol. s r.o. a další. Významným partnerem pro 70

SRLZ - Analýza


vzdělávání podnikatelů se stává „Krajské vzdělávací centrum pro podnikatele“ zřizované OHK Brno. Největší vzdělávací organizace v ČR zabývající se celoživotním vzděláváním Akademie J. A. Komenského už od roku 1990 úspěšně realizuje vzdělávací programy v JMK (jazykové, kvalifikační a rekvalifikační kurzy). Z dalších forem vzdělávaní dospělých ve školním roce 2003/04 byly na základních školách organizovány dva kurzy pro dokončení základního vzdělání, kterých se zúčastnilo 44 žáků. To potvrzuje důraz na minimalizaci počtu žáků přicházejících na trh práce pouze se základním vzděláním. Celoživotní vzdělávání zahrnuje i profesní a zájmové kurzy, i kurzy v rámci akreditovaných studijních programů na vysokých školách. Do ostatních kurzů patří přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na vysoké školy, kvalifikační kurzy, jazykové kurzy, studijní pobyty, letní školy a kurzy univerzity třetího věku, které jsou specifickou formou celoživotního vzdělávání. Svým cílem a obsahovým zaměřením slouží univerzity třetího věku jako specifická forma vzdělávání věkově starším skupinám občanů. Většina vysokých škol, které poskytují kurzy univerzity třetího věku je zapojeno do Asociace univerzit třetího věku (AU3V). AU3V je občanské sdružení institucí, které nabízejí a provozují vzdělávací aktivity na úrovni vysokoškolského vzdělávání, určené občanům České republiky v důchodovém věku. Tato asociace byla založena v roce 1993 z iniciativy několika dobrovolníků, kteří se na svých mateřských univerzitách vzděláváním seniorů zabývali a současně sledovali tuto problematiku v evropském i světovém měřítku. Vzdělávání seniorů patří mezi prestižní úkoly moderních univerzit a vyspělé státy i univerzity si to uvědomují. AU3V má dva hlavní úkoly: zabezpečit vzájemnou informovanost svých členů a postarat se o mezinárodní kontakty AU3V s vedoucími evropskými organizacemi. Nejvíce programů celoživotního vzdělávání bylo z oborů pedagogiky, učitelství a sociální péče, v reakci na potřebu učitelů zvyšovat si odbornost byly zastoupeny kurzy z oblasti společenských věd a nauk, technických věd. Naopak nejméně je programů celoživotního vzdělávání ve skupině oborů z oblasti psychologie. Propracovaným systémem dalšího vzdělávání je oblast vzdělávání úředníků veřejné správy. Každý úředník vykonávající správní činnosti, tedy určité činnosti v samostatné působnosti i přenesené působnosti výkonu státní správy, má povinnost si postupně prohlubovat kvalifikaci ve čtyřech základních modulech prohlubování kvalifikace : - vstupním vzdělávání - průběžném vzdělávání - přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti - vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů Tabulka 8: Počet akreditovaných vzdělávacích programů a institucí v oblasti vzdělávání úředníků veřejné správy v Jihomoravském kraji Typ vzdělávání vstupní vzdělávání průběžné vzdělávání průběžné pro vedoucí zvláštní odborná způsobilost vzdělávání ved. úředníků - obecná část vzdělávání ved. úředníků - zvláštní část Pramen: www.mvcr.cz

počet akreditací 6 233 16 14 2 4

počet institucí 6 33 9 2 2 2

Servis dalšího vzdělávání pro učitele a pro všechny ostatní pedagogické pracovníky provádějí krajské vzdělávací organizace, jako např. Středisko služeb školám a zařízení pro další 71

SRLZ - Analýza


vzdělávání pedagogických pracovníků Brno, které svojí činností navazuje na činnost Pedagogického centra Brno. Tato organizace má svoje pracoviště v okresních městech a připravuje nabídku vzdělávacích programů pro svůj region podle aktuálních potřeb školského terénu. V souvislosti s proměnami formálního školství důležitou součástí dalšího vzdělávání je také Národní institut pro další vzdělávání (NIDV), který zajišťuje metodickou pomoc pro čerpání podpory z ESF a realizaci systémových projektů v oblasti školství. NIDV má v každém krajském městě své pracoviště, které připravuje nabídku vzdělávacích programů pro svůj region podle aktuálních potřeb školského terénu21. Navzdory důrazu na obecný koncept celoživotního vzdělávání a jeho rozvoj v posledním desetiletí, nepřispívá v dostatečné míře k rozvoji kvalifikace lidských zdrojů v kraji a jeho nabídka je nesystematická. Hlavními příčinami současného stavu jsou nedostatečné institucionální a legislativní podmínky, které by jeho rozvoj podněcovaly (výjimkou je oblast vzdělávání úředníků státní správy a samosprávy). Nejzávažnějšími problémy dalšího vzdělávání je nedostatek finančních prostředků a neexistence systému uznávaní kvalifikací. Vzhledem k roztříštěné nabídce dalšího vzdělávání je problémem jeho statistické sledování a zjišťování. Díky rozvoji komunikačních technologií je celoživotní vzdělávání základní nezbytností a klíčovým faktorem dosáhnutí cílů Lisabonské strategie. 10.7 Využívání lidských zdrojů ve výchovně-vzdělávací soustavě Ve školním roce 2003/2004 vyučovalo na základních školách v Jihomoravském kraji celkem 7 075 pedagogických pracovníků. Z tohoto počtu bylo 5 842 žen. Nadále zůstává téměř 12 % nekvalifikovaných učitelů. Jsou to převážně absolventi jazykových škol a gymnázií, kteří vyučují cizí jazyky hlavně na neúplných základních školách. Tito učitelé nesplňující odbornou ani pedagogickou způsobilost. Úroveň pedagogických pracovníků je u různých typů středních škol různá. Nejvyšších hodnot dosahuje u gymnázií - kvalifikovanost je téměř ve všech případech 100% a aprobovanost se pohybuje v rozmezí od 95 do 100 %. Obchodní akademie mají aprobovanost pedagogických pracovníků v rozmezí 95-100 %, kvalifikovanost 80-90 %. Převážná většina SOŠ vykazuje aprobovanost 70-95 % a kvalifikovanost 80-90 %. Nejnižší hodnoty se vyskytují na školách typu SOU a U – aprobovanost se pohybuje mezi 30-70 %, kvalifikovanost 50-85 %. V souvislosti s probíhající kurikulární reformou je nezbytnou podmínkou její účinnosti proměna role i postavení učitelů ve škole. Kurikulární reforma podstatně rozšiřuje prostor nejen pro iniciativu a tvořivost každého učitele, ale zároveň požaduje převzetí mnohem větší odpovědnosti a klade na učitele zvýšené nároky. Proto je nezbytné klást důraz na podporu osobního i odborného rozvoje učitelů a zvýšení jejich profesionality i platovou rehabilitaci. V tomto procesu důležitou roli sehrávají pedagogické fakulty, které vychovávají nové pedagogy a nereagují dostatečně rychle na měnicí se podmínky v oblasti výchovy a vzdělávání. Vysoké školy považují kvalitu a úroveň svých akademických pracovníků za klíčový faktor, na kterém závisí nejen úroveň vzdělávací a vědecká, ale také výzkumná činnost. Pro svůj úspěšný rozvoj vidí jako strategický předpoklad v obnově akademického sboru z hlediska věkové skladby a kvalifikační struktury. Významná se proto v této oblasti stává podpora 21

podrobněji www.nidv.cz

72

SRLZ - Analýza


studentů v doktorských studijních programech a podpora aktivit celoživotního vzdělávání akademických pracovníků, zaměřených na habilitační a jmenovací řízení. Pro tento účel mohou VŠ využít prostředky z rozvojových projektů MŠMT a možnosti čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu. Závěr Strukturu škol a školských zařízení v kraji lze považovat ze velmi dobrou, je ale potřebné pokračovat v probíhající optimalizaci celé sítě škol a přizpůsobit ji demografickým trendům. V oblasti středního školství je nezbytná podpora všeobecného vzdělávání a úprava stávajících oborů středních škol vzhledem k potřebám na trhu práce. Pozitivním trendem je zvyšující se počet lidí s maturitním vzděláním. Významnou součástí výchovně-vzdělávací soustavy jsou speciální školy, základní umělecké školy a školská zařízení poskytující širokou nabídku výchovných a vzdělávacích služeb. Jejich počet a struktura je vzhledem k potřebám vyhovující. V Jihomoravském kraji je soustředěn vysoký podíl terciálního vzdělávání. Brno zaujímá významné postavení, co se týče počtu a struktury vysokých škol, tvoří 2. největší centrum terciálního vzdělávání v ČR. Taková soustředěnost vědeckého potenciálu může být využita při podpoře výzkumných, vývojových a inovačních procesů. Mimo formální vzdělávací systém působí množství neziskových organizací, které se podílí na výchově a vzdělávání dětí a mládeže a dalším vzdělávání dospělých. V současnosti lze stěží odhadnout jejich počet a strukturu, proto lze doporučit zmapování dalšího vzdělávání v Jihomoravském kraji. Neexistující ucelený systém uznávání kvalifikací je brzdou rozvoje celoživotního vzdělávání v kraji.

11. Adaptace lidských zdrojů na měnící se podmínky na trhu práce v Jihomoravském kraji po roce 1989. RNDr. Josef Pitner, Ph.D., Doc. Ing. Jaroslav Rektořík, CSc. Úvod Při hodnocení změn ve struktuře lidských zdrojů za delší časové období je vždy nutno řešit problém srovnatelnosti dat. Zatímco v prostředí centrálně řízené ekonomiky byly údaje o zaměstnanosti získávány především v rámci podnikového výkaznictví, nyní základním zdrojem jsou „výběrová šetření pracovních sil“, prováděná v náhodně vybraném vzorku domácností. Tyto dva zdroje dat ovšem nejsou vzájemně srovnatelné. Přestože se to velmi často stává – a to i v materiálech zpracovávaných odborníky z oblasti trhu práce – nelze sestavovat časové řady vycházející současně z údajů VŠPS a z databází založených na sestavách statistické řady P 3-01, které byly základem všech dříve užívaných Bilancí pracovních sil. Důvodů je celá řada: odlišným způsobem jsou v těchto dvou typech databází započítáváni především pracovníci v ozbrojených složkách, ženy na mateřské dovolené, pracovníci ve vedlejším pracovním poměru, zahraniční pracovníci atd., atd. Proto k hodnocení vývojových trendů nelze bez zásadních úprav používat běžné statistiky zaměstnanosti, pocházející z doby před rokem 1993. Pouze mírně lepších výsledků je možno dosáhnout rekonstrukcí údajů z tzv. „Bilance zdrojů a rozdělení pracovních sil“. Na jejich základě lze sice – ale pouze částečně - upravovat tehdejší strukturu zaměstnanosti tak, aby lépe odpovídala metodice, podle níž jsou nyní prováděna VŠPS, ale některé dílčí odlišnosti bránící 73

SRLZ - Analýza


plné srovnatelnosti obou zdrojů dat (např. započítávání zahraničních pracovníků či ekonomická aktivita učňů či studentů) zcela odstranit nelze. Při tvorbě časových řad srovnávajících údaje v oblasti pracovních sil v ČR a v jiných zemích je proto vhodné údaje ČSÚ pocházející v období před rokem 1993 nahradit databázemi zahraničními, nejlépe OECD či Eurostatu. Na regionální úrovni však přesně rekonstruovat stav v oblasti zaměstnanosti v období před rokem 1993 nelze. Problém adaptace lidských zdrojů v měřítku kraje je možno posuzovat ve dvou rovinách – v rámci národních ekonomik a v rámci širších regionálních celků. První pohled je uplatněn v kapitolách analýzy, řešících vývoj ve strukturách zaměstnanosti; v této části je ovšem třeba zaměřit se více na rovinu nadnárodní. V podmínkách, kdy ČR je již 1,5 roku členem EU, je nepochybně nezbytné hodnotit základní vývojové trendy v oblasti lidských zdrojů i v optice mezinárodní; jinak totiž i důležité vývojové tendence zůstávají skryty. Eurostat jako statistická služba Evropského společenství svoji činnost v oblasti sledování vývojových tendencí na úseku lidských zdrojů založil na čtvrtletně prováděných statistických průzkumech (Labour Force Statistics). Při těchto průzkumech ovšem zásadní pozornost věnuje úrovni statistických jednotek NUTS 2 a poté úrovni jednotlivých členských zemí; úrovni NUTS 3, což je hierarchická úroveň Jihomoravského kraje, věnuje pozornost jen velmi malou. Proto pro účely tohoto rozboru bylo nutno – tam, kde to bylo možné – doplnit databáze Eurostatu o údaje Výběrových šetření pracovních sil, které čtvrtletně provádí ČSU. Protože Labour Force Statistics byly v jednotlivých zemích EU zaváděny postupně v průběhu celých devadesátých let, bylo nezbytné – pro nedostatek „starších“ dat - hodnocení trendů na trzích práce na regionální úrovni vztáhnout k období posledních pěti let. Z analytického hlediska ovšem i takto vymezený časový úsek postačuje k objektivnímu poznání probíhajících trendů. Pracovní síla patří mezi ty parametry rozvoje území, které u nás po roce 1989 doznaly největších změn. Změna společenského systému a na ni navazující zásadní úpravy systému hospodářského stejně jako v posledních letech výrazně postupující proces globalizace ekonomiky zásadně v ČR – ostatně jako ve všech vyspělých zemích - změnil v průběhu 15-ti let jak vnitřní strukturu lidských zdrojů, tak i jejich celkové postavení při regulaci sociálně ekonomického rozvoje území. Je třeba konstatovat, že vstup země do EU v květnu 2004 zatím zdánlivě oblast lidských zdrojů výrazněji nezasáhl – a to ani v podmínkách Jihomoravského kraje, ani v měřítku ČR. Ovšem samotný akt vstupu nastartoval v oblasti lidských zdrojů procesy, které se v průběhu několika příštích let projeví s razancí srovnatelnou s dopady transformace ekonomiky na rozsah a struktury zaměstnanosti v české ekonomice v úvodu let devadesátých. Proces „adaptace lidských zdrojů“ na nové podmínky se v ČR – a stejně tak v měřítku Jihomoravského kraje – nejvýrazněji projevil v těchto oblastech: 1. 2. 3. 4.

Výrazným poklesem míry zaměstnanosti obyvatelstva a růstem nezaměstnanosti Výraznou změnou sektorové a odvětvové struktury zaměstnanosti Velmi rychlou a mimořádně výraznou změnou vzdělanostní skladby pracovní síly Výrazným úbytkem počtu žen, zaměstnaných v národním hospodářství

74

SRLZ - Analýza


11.1 Vývoj míry zaměstnanosti Metodika Eurostatu stanovuje míru zaměstnanosti jako podíl zaměstnaných na celkovém počtu obyvatel, a to ve věkové skupině 15 – 64 let. Podle Lisabonské strategie se má míra zaměstnanosti v zemích Unie postupně zvyšovat tak, aby v roce 2005 bylo dosaženo podílu 67 %, a v roce 2010 70 %, v souboru žen pak 57 % a následně 60 %. Z údajů Eurostatu vyplývá, že míra zaměstnanosti obyvatelstva ve všech původních státech Unie – bez jediné výjimky – roste. V rámci EU 15 se v letech 1993 – 2004 zvýšila z 60,1 % na 64,7 %, ovšem v samotném roce 2004 byl celkový růst již téměř zanedbatelný; dosáhl hodnoty pouhých 0,4 %. Z jednotlivých původních členských zemí vykazují nyní nejvyšší míru zaměstnanosti Dánsko (75,7 %), Nizozemí (73,1 %), Švédsko (72,1 %) a Velká Británie (71,6 %), nejnižší pak Řecko (59,4 %) a Španělsko (61,1 %). Nejvyšší intenzitu růstu ale vykazuje Španělsko, v němž se v letech 1993 – 2003 míra zaměstnanosti zvýšila z 46,6 % na 61,1 %, tedy bezmála o třetinu původního stavu. Téměř stejně vysoký růst byl zaznamenán i ve Irsku (z 51,7 % v roce 1993 na 66,3 % v roce 2004) a dále v Nizozemí a ve Finsku. Hodnota míry zaměstnanosti naopak stagnuje v Německu, Lucembursku a Itálii. Mnohem horší situace je v zemích, které do Unie vstoupily v roce 2004. Nejde ale ani tak o to, že míra zaměstnanosti v nich je v průměru mnohem nižší (55,8 % v roce 2003), ale především o to, že místo aby rostla postupně se stále snižuje. Od roku 1997, kdy zmíněný ukazatel byl v nových členských státech sledován poprvé, se snížila o 4,5 procentního bodu. Tento pokles je přitom téměř lineární; od roku 1997 každoročně celková míra zaměstnanosti v těchto zemích klesla. Z deseti nových členských zemí byla v roce 2004 míra zaměstnanosti nejvyšší na Kypru (69,1 %) a v České republice (64,2 %), nejnižší naopak v Polsku (51,7 %), na Maltě (54,1 %) a na Slovensku (57,0 %). V pěti nových členských státech hodnota tohoto ukazatele klesá; jedná se o Českou republiku, Estonsko, Litvu, Slovensko a především o Polsko. Z regionálního hlediska je míra zaměstnanosti ve většině regionů NUTS 2 nově přistoupivších zemí nižší, než je současný průměr ve státech EU 15. Pouze ve čtyřech z celkového počtu 41 NUTS 2 zemí EU 10 míra zaměstnanosti překračuje „Lisabonskou normu“ pro rok 2005 (tedy 67 %) – jedná se o Kypr a o tři regiony ČR (Praha, Střední Čechy a Jihozápad), přičemž pouze v Praze je tato míra vyšší než 70 %, což je cíl pro rok 2010. Pro porovnání – v zemích EU je těchto regionů NUTS 2 celkem 53 (z úhrnného počtu 211 ); jsou především ve Skandinávii, Velké Británii a Nizozemí. Ve všech zemích Unie je míra zaměstnanosti žen nižší než míra zaměstnanosti mužů. Největší rozdíl vykazují země jižní Evropy, zejména Malta, Itálie, Španělsko a Řecko, poměrně vysoký je ale i v Belgii, v Irsku, v Lucembursku, v Nizozemí, v Portugalsku i v České republice (míra zaměstnanosti mužů u nás v roce 2004 činila 72,3 %, žen ale jen 56,0 %). Minimální rozdíl mezi mírou zaměstnanosti mužů a žen vykazuje Švédsko a Finsko, ale také Litva. Na rozdíl od vyspělých zemí Unie se v České republice míra zaměstnanosti obyvatelstva nevyvíjí příznivě. Ještě v roce 1993 dosahovala 69 %, tedy téměř hodnoty stanovené členským zemím Evropskou radou až pro rok 2010. Bohužel ale v letech 1993 – 2004 míra zaměstnanosti v ČR klesala prakticky stejným tempem, jakým v zemích EU 15 rostla. Dnešní 75

SRLZ - Analýza


pozice Jihomoravského kraje mezi ostatními kraji ČR není dobrá; nižší míru zaměstnanosti vykazují jen kraje Moravskoslezský, Ústecký, Olomoucký a Zlínský. V celostátním měřítku je krajská míra zaměstnanosti podprůměrná, navíc ani trend vývoje tohoto ukazatele není příznivý. Totéž platí i pro zvlášť sledovanou míru zaměstnanosti žen. Pokles míry zaměstnanosti v ČR přitom ale nelze jednoznačně označit za proces, který je třeba jen kritizovat. Ve sledovaných letech 1993 – 2004 totiž u nás došlo k významnému snížení úrovně přezaměstnanosti, což z ekonomického hlediska bylo nezbytné. Problémem ovšem je, že v území nevznikají v potřebném rozsahu nové hospodářské aktivity, které by mohly pojat volnou pracovní sílu. Tab. 1: Vývoj míry zaměstnanosti v krajích ČR v letech 1993 - 2004 Území

Míra zaměstnanosti celkem (v %)

Míra zaměstnanosti žen (v %)

2004

2004

1993

1993

Hlavní město Praha 70,3 71,2 63,7 64,0 Středočeský kraj 67,1 69,3 57,3 59,5 Jihočeský kraj 66,4 71,0 57,9 62,7 Plzeňský kraj 66,9 70,5 58,2 62,1 Karlovarský kraj 64,9 70,8 57,3 63,7 Ústecký kraj 60,4 70,3 53,1 61,6 Liberecký kraj 66,3 71,5 57,0 63,7 Královéhradecký kraj 64,8 68,7 57,1 60,0 Pardubický kraj 64,4 68,1 55,4 59,2 Vysočina 64,8 67,2 55,6 58,4 Jihomoravský kraj 63,5 68,8 55,1 59,6 Olomoucký kraj 60,7 68,5 51,6 60,6 Zlínský kraj 63,2 68,2 54,5 59,2 Moravskoslezský kraj 57,8 64,8 50,0 56,0 Česká republika 64,2 69,0 56,0 60,4 Pramen: Trh práce v České republice 1993 - 2004, ČSÚ Praha, 2004, Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005

Pokud by v podmínkách Jihomoravského kraje měly být naplněny záměry Evropské strategie zaměstnanosti přijaté v roce 2000 na summitu v Lisabonu, pak v ekonomice kraje by mělo – po přihlédnutí k posledním trendům v demografickém vývoji – v období do konce roku 2010 vzniknout zhruba 40 tisíc nových pracovních míst, určených vesměs pro kvalifikované pracovníky. Zhruba 40% z nich – tedy asi 16 tis. - by mělo být určeno pro ženy a 60% (tj. přibližně 24 tis.) pro muže. Pokud by se tento záměr podařil, úroveň zaměstnanosti by se v kraji vrátila ke stavu přibližně z roku 1990. Relativně vzato by to představovalo nárůst zaměstnanosti v národním hospodářství o přibližně 1% ročně, a to v průběhu následujících pěti let. Vzhledem k dosavadnímu vývoji ale dnes již tento úkol nelze pokládat za reálný. Kvalifikované lidské zdroje přitom kraj k dispozici má. V důsledku prodlužování délky produktivního věku pracovní síly dojde v kraji k výraznému nárůstu počtu osob ekonomicky aktivních. Dle odborných odhadů se může jednat o navýšení až o 20 tisíc osob oproti dnešnímu stavu. Hrozí ovšem nebezpečí, že tento přírůstek počtu pracovní síly, který by rostoucí ekonomika výhodně využila ke zvyšování produkce, může naopak být v podmínkách stagnující ekonomiky prostředkem k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti, a tedy k oddálení a oslabení případného hospodářského růstu.

76

SRLZ - Analýza


11.2 Změny v sektorové a odvětvové skladbě zaměstnanosti Dosavadní vývoj zaměstnanosti v NH na území Jihomoravského kraje nelze z dlouhodobého pohledu považovat za příliš příznivý. Po roce 1993 v něm ubylo celkem 22,9 tisíc pracovních sil, což představuje snížení o 4,3 % jejich původního počtu. Je to hodnota značně vysoká; pro srovnání: v rámci celé ČR ve stejném období zaniklo pouze 3,4 % původního počtu pracovních míst, což představuje - vzhledem ke krajskému průměru - dynamiku poklesu o zhruba polovinu nižší. Oproti vývoji v ČR mnohem výrazněji v kraji poklesla zaměstnanost v sekundárním sektoru ekonomiky, především v průmyslu. Obrovský úbytek počtu pracovních příležitostí v zemědělství naproti tomu vykazoval v kraji i v ČR zhruba stejnou dynamiku. Zaměstnanost v odvětvích terciární sféry sice stále roste, ovšem zdaleka ne tak dynamicky, jak se očekávalo. Výrazně se v kraji zvýšil počet pracovních příležitostí v odvětvích obchodu, ovšem řada oborů tzv. „tržních služeb“ se v kraji rozvíjí mnohem méně intenzivně, než na ostatním území státu. Z jednotlivých odvětví NH na území kraje se v posledním desetiletí výrazně snížil počet pracovníků především v oborech zpracovatelského průmyslu, v těžebním průmyslu a v odvětví zemědělství. Relativně velmi intenzivní rozvoj naopak zaznamenalo v kraji odvětví obchodu, kde nově vzniklo zhruba 30 tisíc pracovních míst (což představuje nárůst o dvě třetiny původního stavu) a v mnohem menší míře i oblast služeb. V období posledních 10-ti let lze tedy vývoj zaměstnanosti v národním hospodářství na území kraje hodnotit takto: 1. Úbytek pracovních míst v odvětví zemědělství a lesnictví byl sice v kraji velmi výrazný, odpovídal však celostátnímu vývoji 2. Pokles počtu pracovních míst v odvětvích zpracovatelského a těžebního průmyslu byl v kraji mnohem rozsáhlejší, než na ostatním území státu 3. Dynamika růstu pracovních příležitostí v terciární sféře ekonomiky je v kraji vyšší než na ostatním území státu pouze díky mimořádnému rozvoji odvětví obchodu; většina oborů tzv. „tržních služeb“ se naopak v kraji rozvíjela podprůměrně. Přestože sektorová skladba zaměstnanosti v Jihomoravském kraji se v průběhu devadesátých let zřetelně přiblížila struktuře běžné v hospodářsky vyspělých zemích se stabilizovanou tržní ekonomikou, od stavu převládajícího v EU se stále výrazně odlišuje. Podle údajů Eurostatu bylo v roce 2004 v primární sféře ekonomiky (zemědělství a lesnictví) v Jihomoravském kraji zaměstnáno 4,7 % pracovníků, v sekundární sféře (průmysl a stavebnictví) to bylo 38,4 %, v odvětví terciální sféry pak zbývající 56,9 % pracovníků. Tyto hodnoty dobře odpovídají celostátnímu průměru; od odvětvové či sektorové struktury zaměstnanosti v příhraničních rakouských, slovenských či německých regionů se ale poměrně výrazně liší. Podíl pracovníků v primární sféře je v NH v Jihomoravském kraji nízký i z hlediska mezinárodního srovnání; relativně vyšší zaměstnanost v této části ekonomiky dnes vykazují všechny sousední regiony, a to bez výjimky. V celém sledovaném území menší podíl zaměstnanosti v zemědělství a lesnictví mají pouze hlavní města Vídeň, Praha a Bratislava a také všechny tři sledované bavorské regiony NUTS 2 (Dolní Bavorsko, Horní Bavorsko a Horní Falc).

77

SRLZ - Analýza


Tab. 2: Odvětvová struktura zaměstnanosti v NH v Jihomoravském kraji a v jeho širším okolí (regiony NUTS 2, průměrný stav za rok 2004) Počet zaměstnaných v NH (v tis. osob) Celkem (v V tom odvětví Region tis. osob zemědělství průmysl stavebnictví obchod¹ Tržní ostatní³ služby² Česká republika 4690,5 202,3 1408,9 435,5 1169,3 374,9 1099,6 Praha 600,0 2,1 70,3 53,4 184,2 114,9 175,1 Střední Čechy 542,5 25,9 151,6 50,8 154,8 41,4 118 Jihozápad 558,8 29,7 185,1 51,7 130,1 33,5 128,7 Severovýchod 682,7 36,2 244,6 64,8 151,0 37,4 148,7 Jihovýchod 745,4 50,5 226,3 75,2 165,5 60,0 167,9 - v tom JMK 509,1 24,1 149,4 46,5 117,8 41,7 129,6 Střední Morava 540,9 29,8 189,5 47,7 126,5 29,4 118 Rakousko 3743,9 188,4 731,9 303,9 1057,5 467,2 995 Dolní Rakousko 723,3 52,6 133,8 53,0 203,3 88,5 192,1 Horní Rakousko 650,7 46,0 160,6 54,2 174,3 62,8 152,8 Burgenland 123,3 6,8 22,1 13,1 35,7 11,0 34,6 Vídeň 712,4 5,7 92,4 52,0 201,3 140,0 221 Štýrsko 539,7 33,1 118,6 48,5 140,4 55,5 143,6 Slovensko 2167,8 109,8 640,8 205,2 484,6 165,9 561,5 Bratislava 302,8 4,3 50,5 20,7 77,9 57,7 91,7 Západní Slovensko 796,5 46,5 275,2 76,8 169,1 50,4 178,5 Německo 35462,6 835,2 8 615,4 2467,9 8121,3 4530,5 10892,3 Bavorsko 5792,7 177,2 1642,8 347,9 1275,2 759,8 1589,8 Horní Bavorsko 2031,4 50,6 489,5 105,0 448,6 362,2 575,5 Dolní Bavorsko 560,9 23,3 181,0 39,8 118,9 47,8 150,1 Horní Falc 504,2 23,0 156,5 28,9 98,6 49,0 148,2 EU 25 170236,8 9746,3 38698,6 15207,1 48129,7 23755,8 34699,3 Pramen: Eurostat, ČSÚ Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil,

roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:1 včetně pohostinských a ubytovacích služeb a dopravy 2 včetně peněžnictví a pojišťovnictví 3 včetně správa, školství, zdravotnictví a veřejné, sociální a osobní služby

Přestože zastoupení průmyslu na úhrnné zaměstnanosti je v kraji z celodtátního hlediska podprůměrné, z hlediska širšího regionálního srovnání je stále značně vysoké. Nižší hodnoty než Jihomoravský kraj vykazují všechny sledované německé a rakouské regiony bez výjimky a také Bratislava. Poměrně vysoké je v Jihomoravském kraji i zastoupení odvětví stavebnictví; všechny německé a rakouské regiony ve sledovaném území s výjimkou Burgenlandu zaměstnávají v této části národního hospodářství nižší podíl pracovníků. Naopak přestože podíly odvětví terciární sféry na zaměstnanosti v kraji jsou vzhledem k celostátnímu průměru poměrně vysoké, v porovnání s vyspělou rakouskou či německou ekonomikou jsou stále velmi nízké. Přitom podstatně větší zaostávání než v odvětví obchodu vykazuje kraj ve sféře tzv. „tržních služeb“. Relativně málo pracovníků je v kraji zaměstnáno i v odvětví veřejných, sociálních a osobních služeb, ve školství, zdravotnictví a ve veřejné správě.

78

SRLZ - Analýza


Tab. 3: Odvětvová struktura zaměstnanosti v NH v Jihomoravském kraji a v jeho širším okolí (regiony NUTS 2, průměrný podíl za rok 2004)

Region

Počet zaměstnaných v NH (v tis. osob) Celkem (v V tom odvětví podíl odvětví (%) tis. osob) zemědělství průmysl stavebnictví

obchod¹ Tržní služby² 24,9 8,0 30,7 19,2 28,5 7,6 23,3 6,0 22,1 5,5 22,2 8,0 23,1 8,2 23,4 5,4 28,2 12,5 28,1 12,2 26,8 9,7 29,0 8,9 28,3 19,7 26,0 10,3 22,4 7,7 25,7 19,1 21,2 6,3 22,9 12,8 22,0 13,1 22,1 17,8 21,2 8,5 19,6 9,7 28,3 14,0

ostatní³

Česká republika 4690,5 4,3 30,0 9,3 23,4 Praha 600,0 0,4 11,7 8,9 29,2 Střední Čechy 542,5 4,8 27,9 9,4 21,8 Jihozápad 558,8 5,3 33,1 9,3 23,0 Severovýchod 682,7 5,3 35,8 9,5 21,8 Jihovýchod 745,4 6,8 30,4 10,1 22,5 - v tom JMK 509,1 4,7 29,3 9,1 25,5 Střední Morava 540,9 5,5 35,0 8,8 21,8 Rakousko 3743,9 5,0 19,5 8,1 26,6 Dolní Rakousko 723,3 7,3 18,5 7,3 26,6 Horní Rakousko 650,7 7,1 24,7 8,3 23,5 Burgenland 123,3 5,5 17,9 10,6 28,1 Vídeň 712,4 0,8 13,0 7,3 31,0 Štýrsko 539,7 6,1 22,0 9,0 26,6 Slovensko 2167,8 5,1 29,6 9,5 25,9 Bratislava 302,8 1,4 16,7 6,8 30,3 Západní Slovensko 796,5 5,8 34,6 9,6 22,4 Německo 35462,6 2,4 24,3 7,0 30,7 Bavorsko 5792,7 3,1 28,4 6,0 27,4 Horní Bavorsko 2031,4 2,5 24,1 5,2 28,3 Dolní Bavorsko 560,9 4,2 32,3 7,1 26,8 Horní Falc 504,2 4,6 31,0 5,7 29,4 EU 25 170236,8 5,7 22,7 8,9 20,4 Pramen: Eurostat, ČSÚ Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:1 včetně pohostinských a ubytovacích služeb a dopravy 2 včetně peněžnictví a pojišťovnictví 3 včetně správa, školství, zdravotnictví a veřejné, sociální a osobní služby

Ve zmíněné oblasti „tržních služeb“ nyní v kraji pracuje málo přes 8 % z celkového úhrnu zaměstnaných, zatímco v německých či rakouských regionech se jedná v průměru o 12–13 %. Z tohoto prostého porovnání vyplývá zajímavé zjištění: má-li se toto odvětví, které nesporně i v Jihomoravském kraji je rozvojové a perspektivní, dostat v budoucnu na úroveň nyní běžnou ve vyspělých západoevropských regionech, pak by v této části národního hospodářství v kraji mohlo vzniknout dalších zhruba 20 tisíc pracovních míst. Z hlediska analytického stejný význam jako poznání úrovně má i poznání vývojových tendencí. V průběhu krátkého období let 1999 – 2004 se výrazně změnila sektorová i odvětvová struktura zaměstnanosti ve všech čtyřech hodnocených zemí (Česká republika, Slovensko, Rakousko a Německo). Obecný trend je přitom ve všech těchto státech shodný: 1. Výrazným způsobem klesá počet pracovníků v primární sféře ekonomiky (zemědělství, lesnictví). V letech 1999 – 2004 se počet zde zaměstnaných osob snížil v Jihomoravském kraji o 17,5 %, což ovšem z regionálního hlediska je vývoj ještě poměrně příznivý. Podstatně větší odliv pracovní síly z primární sféry zaznamenaly oba sledované slovenské regiony NUTS 2 (Bratislava, Západní Slovensko) – a to v průměru o 35 %(!), dále tři z pěti rakouských regionů NUTS 2 (Dolní Rakousko, Burgenland a Štýrsko) a také dva ze tří

79

SRLZ - Analýza


bavorských regionů (Dolní Bavorsko, Horní Falc). V rámci České republiky však vývoj v Jihomoravském kraji v zásadě odpovídá celostátnímu trendu. 2. Ve většině regionů se dále snižuje význam průmyslu jako zaměstnavatele. Pouze v pěti ze šestnácti zkoumaných regionů NUTS 2 se ve sledovaném období počet pracovníků v průmyslových odvětví nesnížil. Jedná se o všechny tři bavorské regiony, dále o Západní Slovensko a o český NUTS 2 Jihozápad. Významným způsobem se úroveň zaměstnanosti v průmyslové sféře snižuje především ve výrazných administrativních centrech – v popisovaném území se jedná především o Vídeň, Prahu a Bratislavu. V Jihomoravském kraji se počet pracovníků v průmyslových odvětvích v průběhu posledních pěti let snížil o necelá dvě procenta, což znamená, že s výjimkou Západního Slovenska všechny sousední statistické regiony NUTS 2 musely řešit problém většího úbytku pracovních příležitostí v této sféře ekonomiky. Tab. 4: Změny v odvětvové struktuře zaměstnanosti v NH v Jihomoravském kraji a v jeho širším okolí (regiony NUTS 2, vývoj v letech 1999-2004) Index vývoje počtu zaměstnaných v NH (I=2004/1999) Celkem V tom odvětví NH zemědělství průmysl stavebnictví obchod¹ Tržní ostatní³ služby² Česká republika 99,5 81,9 95,9 98,3 100,0 105,6 106,6 Praha 97,3 105,0 89,6 85,7 89,9 113,9 104,2 Střední Čechy 105,1 88,4 95,3 100,2 113,7 123,2 109,9 Jihozápad 100,6 69,4 106,9 99,2 96,4 91,3 111,2 Severovýchod 99,1 81,3 95,6 105,9 97,4 90,8 113,3 Jihovýchod 99,1 84,6 95,3 113,9 103,9 108,7 96,3 - v tom JMK 96,8 82,5 98,1 104,7 98,2 93,5 95,7 Střední Morava 97,3 92,5 93,3 89,0 101,3 102,8 104,0 Rakousko 101,4 82,4 92,0 93,7 100,8 122,4 109,0 Dolní Rakousko 103,4 78,0 93,2 81,0 103,1 153,1 114,1 Horní Rakousko 103,3 91,3 91,7 106,1 107,6 117,4 111,0 Burgenland 97,9 75,6 90,2 71,6 110,2 118,3 106,5 Vídeň 94,8 91,9 78,2 106,6 89,5 104,8 100,4 Štýrsko 101,2 72,0 91,0 90,7 102,3 135,0 115,1 Slovensko 101,7 69,8 101,7 108,2 98,7 142,2 102,6 Bratislava 98,0 66,2 91,7 112,5 97,0 131,4 87,4 Západní Slovensko 106,3 64,0 111,5 116,4 102,2 180,6 104,9 Německo 98,3 80,8 95,1 78,4 98,0 112,3 103,5 Bavorsko 100,1 74,4 100,8 80,7 99,6 107,9 105,7 Horní Bavorsko 100,9 85,0 102,3 82,4 98,8 107,3 103,6 Dolní Bavorsko 99,9 61,3 107,2 70,7 99,7 96,8 115,8 Horní Falc 100,3 69,9 106,1 63,0 93,6 120,1 113,7 Pramen: Eurostat, ČSÚ Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:1 včetně pohostinských a ubytovacích služeb a dopravy 2 včetně peněžnictví a pojišťovnictví 3 včetně správa, školství, zdravotnictví a veřejné, sociální a osobní služby Region

3. Dlouholeté období intenzivního růstu zaměstnanosti v odvětví obchodu přešlo v posledních letech do fáze stagnace. Počet pracovníků v této části ekonomiky se ve většině sledovaných regionů NUTS 2 snížil; pouze u tří (Střední Čechy, Burgenland a Horní Rakousko) došlo k dalšímu významnému růstu zaměstnanosti.

80

SRLZ - Analýza


4. Ve všech čtyřech sledovaných zemích dále roste sféra služeb, a to zejména tržních. Regionální rozdíly jsou výrazné a pro Jihomoravský kraj – a obecně pro celou ČR – nejsou příznivé. Zatímco počet pracovníků v odvětví tržních služeb se na Slovensku v hodnoceném pětiletém období zvýšil o více než 40 %, v Rakousku bezmála o 25 % a v Německu o více než 12 %, v ČR je tento růst mnohem slabší, pouze mírně přesáhl hodnotu 5-ti %. Pouze v Jihomoravském kraji a dále v regionech NUTS 2 Jihozápad, Severovýchod a Dolní Bavorsko se v letech 1999 – 2004 počet pracovníků v „tržních službách“ snížil. Poznámka: Z hlediska vnitřního regionálního členění Unie - tedy na úrovni statistických regionů NUTS 2 - nejnižší podíl zaměstnaných v zemědělství a lesnictví vykazují všechny regiony Velké Británie s výjimkou dvou skotských regionů NUTS 2 severně od Granpian Mountains, dále téměř celá Belgie, téměř všechny německé regiony NUTS 2 ležící jižně od spojnice měst Cottbus – Münster a území Švédska ležící jižně od 60 stupně severní zeměpisné šířky. Naopak nejvyšší zaměstnanost v zemědělství dnes vykazuje Portugalsko, Řecko, jižní Španělsko a jižní Itálie, Litva, Lotyšsko, téměř celé Polsko a také severní polovina Irska. Na úrovni regionů NUTS 2 nejrozsáhlejší evropská kompaktní oblast s mimořádně vysokou zaměstnaností v průmyslu je tvořena asi 1500 km dlouhým a v nejširším místě asi 500 km širokým půlměsícem zabírajícím území severně od Alp, a to v rozmezí od Lyonu po východní slovenské hranice. Zahrnuje všechny regiony ČR bez Prahy a všechny slovenské regiony bez Bratislavy, západní Maďarsko, téměř celé jižní a část středního Německa (až po Kassel a Erfurt), oblast Katovic a ve východní Francii Alsasko a oblast Franche – Comté. Druhou nejrozsáhlejší evropskou oblastí s mimořádně vysokým podílem zaměstnanců v průmyslu je španělské území východně od spojnice města Santander na pobřeží Biskajského zálivu a města Cartagena na středomořském pobřeží. Třetí nejrozsáhlejší oblastí je celá severní Itálie kromě území bývalého Jižního Tyrolska, navíc včetně regionu Marche. Naopak mimořádně nízkou zaměstnanost v průmyslu vykazují regiony NUTS 2 v jižní Belgii, severním Skotsku, středním Švédsku, dále pak celé středomořské pobřeží Francie a také východní Polsko. Relativně nejvyšší zaměstnanost v terciární sféře vykazují v EU území kolem hlavních měst (Londýn, Paříž, Madrid, Řím, Stockholm, Helsinky). Obdobně vysoký podíl ovšem vykazují i regiony NUTS 2 v jižní Anglii, téměř celé Skotsko, západní polovina Nizozemí, středomořské pobřeží Francie a některé oblasti v jižním a středním Švédsku. Na druhou stranu nejnižší zaměstnanost v terciáru vykazuje oblast zahrnující území ČR (bez Prahy), Slovenska (bez Bratislavy), severní a západní Maďarsko, Slovinsko, střední a východní Polsko (bez Varšavy) a Litva. Na celém území EU 15 obdobně nízký podíl zaměstnaných v terciáru jako má Jihomoravský kraj vykazuje pouze severní polovina Portugalska, španělská Galicia a Navarra a několik málo regionů v Itálii. 11. 3 Změny v kvalifikační skladbě pracovní síly Dynamika změn v kvalifikační skladbě pracovní síly v ČR v období po roce 1989 byla obrovská. Například jen v průběhu let 1993 – 2004 se v národním hospodářství zvýšil počet pracovníků s vysokoškolskou kvalifikací o více než čtvrtinu, o 15 % vzrostl počet zaměstnanců se vzděláním středním s maturitou, zatímco počet pracovníků s výučním listem mírně poklesl (o 8 %). Velmi vysoký byl ovšem úbytek počtu zaměstnanců s pouze základním vzděláním; snížení jejich stavů o téměř 355 tis. osob v období let 1993 - 2004 představuje pokles o 55 % jejich původního stavu.

81

SRLZ - Analýza


Transformace ekonomiky v ČR tedy ve svých důsledcích zdánlivě velmi přispěla ke zlepšení úrovně vzdělání pracovní síly. Pravda to je ale jen z části. Nová pracovní síla vstupující na trh práce ze škol má samozřejmě mnohem vyšší vzdělání než ta, která z trhu práce odchází. Ke zlepšení kvalifikační skladby zaměstnanosti však výrazněji přispěla zhoršující se situace na trhu práce. Ten má zájem především o pracovníky kvalifikované; pracovní síla nekvalifikovaná je naopak trvale a přitom velmi rychle z trhu práce vytěsňována. Přestože pracovníci nekvalifikovaní nyní netvoří ani patnáctinu z celkového počtu zaměstnaných, na úhrnu nezaměstnaných se podílejí téměř celou třetinou. Vyplývá z toho jednoznačně obrovský význam vzdělání na současném českém trhu práce. Zatímco bezmála každý čtvrtý nekvalifikovaný pracovník nemá v současné době zaměstnání, v souboru osob se vzděláním středním bez maturity je to jen každý jedenáctý a v souboru pracovníků se vzděláním středním s maturitou dokonce jen přibližně jeden z šestnácti. Pouze malý problém představuje nezaměstnanost v souboru vysokoškoláků, kde bez práce je nyní zhruba jen každý čtyřicátý pátý pracovník. Takto výrazné rozdíly mezi úrovní vzdělání pracovníka a jeho celkovou uplatnitelností na trhu jsou v ostatních zemích EU naprosto neobvyklé! Ze současné věkové skladby pracovníků v národním hospodářství je přitom zřejmé, že trend směřující k rychlému zvyšování úrovně vzdělání pracovní síly bude v ČR dále pokračovat, i když zřejmě s nižší dynamikou. Především dojde k dalšímu výraznému snížení počtu zaměstnanců s pouze základním vzděláním; v průběhu nejbližších deseti let jejich stav klesne pravděpodobně až na polovinu. Stavy vyučenců budou mírně klesat, zatímco počty pracovníků s úplným středním vzděláním s maturitou i stavy vysokoškoláků dále porostou. V této souvislosti se nabízí otázka, jak dlouho u nás může zdárně fungovat strategie investorů založená na využívání levné a často nepříliš kvalifikované pracovní síly, a v čem vlastně z dlouhodobého hlediska spočívá přínos těchto investic pro stát. 11.4 Struktura pracovní síly podle stupně vzdělání v zemích Evropské unie Přes uskutečněné změny se právě vzdělanostní skladba pracovní síly v budoucnu s velkou pravděpodobností stane závažným problémem trhu práce v České republice. Příčinou je fakt, že tato skladba je u nás z minulosti formována zvláštním způsobem – po několik desetiletí bylo základní snahou státu poskytnout co možná nejširším vrstvám obyvatelstva střední vzdělání (včetně stupně „vyučen“), zatímco počet vysokoškolsky vzdělaných pracovníků zůstával stále nízký. Současná vzdělanostní struktura pracovní síly v ČR je tak ve srovnání s obdobnou skladbou v členských zemích EU ještě i dnes v jistém ohledu unikátní. Žádná země Unie – s výjimkou Slovenska - nemá ve své zaměstnanecké skladbě tak mimořádně nízký podíl osob s pouze základním vzděláním, žádná nemá tak vysoký podíl osob se vzděláním středoškolským (včetně absolventů učňovských škol) a kromě Portugalska a Itálie ani žádná nemá tak nízký podíl pracovníků se vzděláním vyšším a vysokoškolským. V této souvislosti je ovšem třeba konstatovat, že zatímco v rámci „terciárního vzdělání“ ve většině zemí EU má silné zastoupení studium na vyšší odborné škole popř. vzdělání ukončené bakalářským stupněm, v ČR se jedná v naprosté většině o úplné vysokoškolské vzdělání. I tak nesporně vyspělé ekonomiky, jaké jsou např. v Nizozemí, Belgii či ve Francii, zaměstnávají relativně čtyřikrát více osob se vzděláním základním či nižším středním než ČR. Naproti tomu pracovníků s maturitním vzděláním či výučním listem je u nás extrémně mnoho; ekonomiky většiny zemí Unie dobře vystačí s jejich přibližně polovičním 82

SRLZ - Analýza


zastoupením. Velkým problémem v budoucím rozvoji České republiky může být především to, že hospodářství má k dispozici pouze málo specialistů se vzděláním vyšším než je maturitní. V zemích jako je Francie, Německo, Nizozemí či Švédsko jich je v hospodářské struktuře zapojeno relativně dvakrát více, v Belgii či Finsku dokonce bezmála třikrát více. Vývojové tendence přitom nenaznačují, že by se stávající výrazné rozdíly ve struktuře vzdělání pracovní síly v ČR na straně jedné a v Evropské unii na straně druhé měly v blízké budoucnosti snižovat. Za posledních pět let například klesl počet pracovních míst pro pracovníky s pouze základním vzděláním v Unii o necelých 15 %, v ČR ale skoro o třetinu. Počet pracovníků se středoškolským vzděláním (včetně stupně „vyučen“) u nás stagnoval či spíše mírně klesal, v Evropské unii však vzrostl téměř o 20 %. Naopak počet míst pro osoby s vyšším a vysokoškolským vzděláním vzrostl v posledních pěti letech v ČR o pouhých 15 %, což je méně než v Unii (o 19 %). Už tak nízké zastoupení pracovníků s „terciárním vzděláním“ se tedy u nás - oproti stavu v Unii – dále relativně snižuje. Přitom vyšší a vysokoškolské vzdělání se dnes již téměř v žádné vyspělé zemi nepovažuje za vzdělání elitní. Naopak, získává stále více masový charakter, neboť se ho v některých zemích účastní už i nadpoloviční většina populačního ročníku. Z národohospodářského hlediska je sice proces vzdělávání nákladný, ale jistě rentabilní; návratnost investic do vzdělání je totiž mimořádně vysoká. Podle studií OECD právě faktor vzdělání pracovní síly hraje při nastartování hospodářského růstu v regionu roli mimořádnou. Z rozborů OECD vyplývá, že prodloužení studia o jeden rok navíc přináší zvýšení celoroční hodnoty produkce pracovníka v průměru o 5 % ve střednědobém a o dalších přibližně 2,5 % v dlouhodobém časovém horizontu. I proto je v Evropské unii kladen mimořádný důraz na zajištění dobré kvalifikace nejen osob, které nově vstupují na trh práce, tedy absolventů škol, ale i osob, které již jsou zaměstnány. Také rozvoj celoživotního učení se stal jednou z nejdůležitějších priorit Evropské strategie zaměstnanosti. Rozdíl v počtu osob vykazující vyšší než jen základní vzdělání je mezi „starými“ a „novými“ zeměmi Evropské unie obrovský, a to ve prospěch zemí nově přidružených. Ovšem tato jakási výhoda zemí EU 10 ztrácí na významu, neboť z řady analýz Evropské komise vyplývá, že dovednosti získané v prvotní profesní přípravě i v rámci dalšího vzdělávání v těchto zemích často nebývají v souladu s potřebami trhu práce už proto, že osnovy i vlastní učební struktury nejsou dostatečně přizpůsobeny podmínkám moderní ekonomiky. Vysokoškolské vzdělání navíc v těchto zemích dokončí podstatně méně mladých lidí, než ve „starých“ zemích Unie, což je závažná překážka v rozvoji ekonomiky „založené na znalostech“. Přitom snaha o zajištění vysoké úrovně vzdělání a vysokého standardu odborné přípravy, která by lidem byla dostupná po celý jejich produktivní věk, je zásadním předpokladem k dosažení cílů „Lisabonské strategie“. 11.5 Skladba pracovní síly podle stupně vzdělání v Jihomoravském kraji a v jeho zázemí Je třeba říci, že z hlediska vzdělanostní struktury obyvatelstva nejsou na úrovni regionů NUTS 2 rozdíly uvnitř jednotlivých států obvykle velké. Vysoký podíl pracovníků s pouze základním vzděláním vykazují především celá území států jako je Portugalsko, Španělsko, Itálie a Řecko, k nimž se řadí i severní polovina Irska. Naopak nejnižší podíl pracovníků s pouze základním vzděláním vykazuje rozsáhlá oblast zahrnující celé území ČR, Slovenska, celé Německo severně od spojnice Cheb – Lucemburk a celé bývalé Slezsko včetně Poznaňska. Druhou velkou kompaktní oblast s mimořádně nízkým podílem pracovníků 83

SRLZ - Analýza


s pouze základním vzděláním tvoří Litva, Lotyšsko a Estonsko, třetí rozsáhlý region zabírá území téměř celé Velké Británie a čtvrtým jsou švédské regiony Västerbotten a Norrbotten. Nejvyšší podíl pracovníků s maturitním vzděláním vykazuje kompaktní oblast zahrnující celé území České republiky, Slovenska, Rakouska, Slovinska, Polska a území Německa severně od linie přibližně spojující Landshut s Düseldorfem, zatímco nejnižší je tento podíl v obou státech Pyrenejského poloostrova, v jižní Itálii (a také v Toskánsku a Piemontu) a v Řecku. V případě obyvatelstva vykazujícího vyšší a vysokoškolské vzdělání jsou ovšem už i na úrovni regionů NUTS 2 v rámci jednoho státu rozdíly výrazné. Nejvyšší zastoupení vysokoškoláků vykazují oblasti jižní Anglie a jižního Irska, belgického Brabantu, ve Francii pak oblast kolem Paříže a Lyonu, dále Skotsko, Dánsko, téměř celé Finsko, Estonsko a Litva. Absolutně nejvyšší podíl pracovníků s terciárním vzděláním vykazuje oblast „Inner London“ (48 %) a provincie Brabant (42 %). Naopak velmi nízké podíly vysokoškoláků vykazuje celé Portugalsko a Itálie, ČR s výjimkou Prahy, Slovensko bez Bratislavy a téměř celé Maďarsko. Absolutně nejnižší podíl vysokoškoláků v EU vykazuje jihoportugalský NUTS 2 Algarve (6,7 %), ovšem náš region NUTS 2 Severozápad se od něj již příliš neliší (7,2 %). Tab. 5: Struktura zaměstnanosti podle stupně vzdělání pracovní síly (údaje v tis. osob) 2004 1999 Region Zaměstnání podle vzdělání Zaměstnání podle vzdělání celkem ZŠ* SŠ* VŠ* celkem ZŠ* SŠ* Česká republika 4690,5 296,9 3736,5 657,1 4714,2 409,0 3730,9 Praha 600,0 21,3 405,8 172,9 616,6 30,9 431,8 Střední Čechy 542,5 39,3 441,4 61,8 516,3 48,9 421,5 Jihozápad 558,8 35 456,2 67,6 555,3 47,7 449,1 Severovýchod 682,7 42,4 567,8 72,5 689,0 66,1 558,7 Jihovýchod 745,4 45,3 587,4 112,7 752,1 59,8 592,2 - v tom JMK 509,1 30,6 389,5 89,0 525,8 43,2 405,5 Střední Morava 540,9 33,6 440,2 67,1 555,9 50,4 452,2 Rakousko 3743,9 625,1 2406,1 712,7 3692,4 776,5 2360,3 Dolní Rakousko 723,3 110,2 481,0 132,1 699,6 146,6 451,8 Horní Rakousko 650,7 125,1 422,1 103,5 629,8 151,3 391,8 Burgenland 123,3 22,1 85,0 16,2 126,0 30,8 80,5 Vídeň 712,4 113,3 407,1 192,0 751,7 144,2 452,9 Štýrsko 539,7 82,4 365,2 92,1 533,1 104,3 359,0 Slovensko 2167,8 110,3 1729,5 328,0 2132,0 169,6 1709,4 Bratislava 302,8 16,1 200,7 86,0 309,1 18,4 210,5 Západní Slovensko 796,5 49,4 655,3 91,8 749,0 49,6 607,6 Německo 35462,6 6494,5 19787,3 9180,8 36089,2 7581,7 19856,9 Bavorsko 5792,7 1162,6 3240,6 1389,5 5786,7 1416,5 3117,7 Horní Bavorsko 2031,4 391,4 1039,5 600,5 2012,3 441 1023,1 Dolní Bavorsko 560,9 113,2 345,1 102,6 561,3 146,6 330,9 Horní Falc 504,2 107 298,7 98,5 502,8 141,6 278,5 EU 25 170236,8 25384,8 96544,9 48307,1 . . . Pramen: Eurostat, 2005

VŠ* 574,3 153,9 45,9 58,5 64,2 100,1 77,1 53,3 555,6 101,2 86,7 14,7 154,6 69,8 253,0 80,2 91,8 8650,6 1252,5 548,2 83,8 82,7 .

Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:*ZŠ = vzdělání základní a nižší střední (kategorie 0 – 2 ISCED 1997), včetně položky „nezjištěno“ *SŠ = vzdělání střední (kategorie 3 - 4 klasifikace ISCED 1997) *VŠ = vzdělání vyšší a VŠ (kategorie 5 - 6 klasifikace ISCED 1997)

84

SRLZ - Analýza


V regionálním měřítku je kvalifikační skladba pracovní síly v Jihomoravském kraji poměrně příznivá. V roce 2004 počet pracovníků se vzděláním „primárním“ (základní a nižší střední) dosahoval hodnoty 6,0 %, počet pracovníků se vzděláním „sekundárním“ (vzdělání střední včetně stupně „vyučen“) činil 76,5 % a počet pracovníků se vzděláním „terciárním“ (vzdělání vyšší odborné a vysokoškolské) dosáhl hodnoty 17,5 %. Ze všech 16-ti sledovaných regionů NUTS 2 pouze ve dvou (Praha, Bratislava) byl Eurostatem zjištěn počet pracovníků nekvalifikovaných či málo kvalifikovaných (primární stupeň vzdělání) nižší než v Jihomoravském kraji. Ve všech rakouských a bavorských regionech byl naopak podstatně vyšší; v průměru zhruba třikrát(!). Znamená to tedy, že v Jihomoravském kraji - stejně jako všude v ČR a na většině území Slovenska – dnes již není v zaměstnanecké skladbě zastoupena výraznějším způsobem pracovní síla nekvalifikovaná; ta se vlivem předchozího vývoje na trzích práce nyní ve velké většině nachází v evidencích úřadů práce. Příznivá je skutečnost, že také podíl pracovníků se „sekundárním“ stupněm vzdělání je v Jihomoravském kraji z regionálního hlediska mimořádně vysoký. Dosahuje zmíněných 76,5 %, což je více, než činí podíl v kterémkoliv rakouském či bavorském regionu. Ve většině regionů ČR či SR je sice podíl středoškoláků ještě vyšší než v Jihomoravském kraji, je to ovšem z toho důvodu, že v těchto regionech je to na úkor nižšího zastoupení vysokoškoláků. Tab. 6: Struktura zaměstnanosti podle stupně vzdělání pracovní síly (%)

Region

2004 Zaměstnání podle vzdělání celkem ZŠ* SŠ* 4690,5 6,3 79,7 600,0 3,6 67,6 542,5 7,2 81,4 558,8 6,3 81,6 682,7 6,2 83,2 745,4 6,1 78,8 509,1 6,0 76,5 540,9 6,2 81,4 16,7 64,3 3743,9 723,3 15,2 66,5 650,7 19,2 64,9 123,3 17,9 68,9 712,4 15,9 57,1 539,7 15,3 67,7 2167,8 5,1 79,8 302,8 5,3 66,3 796,5 6,2 82,3 35462,6 18,3 55,8 5792,7 20,1 55,9 2031,4 19,3 51,2 560,9 20,2 61,5 504,2 21,2 59,2 56,7 170236,8 14,9

1999 Zaměstnání podle vzdělání celkem ZŠ* SŠ* 4714,2 0,9 79,1 616,6 0,5 70,0 516,3 0,9 81,6 555,3 0,9 80,9 689,0 1,0 81,1 752,1 0,8 78,7 525,8 0,8 77,1 555,9 0,9 81,3 2,1 63,9 3692,4 699,6 2,1 64,6 629,8 2,4 62,2 126,0 2,4 63,9 751,7 1,9 60,3 533,1 2,0 67,3 2132,0 0,8 80,2 309,1 0,6 68,1 749,0 0,7 81,1 36089,2 2,1 55,0 5786,7 2,4 53,9 2012,3 2,2 50,8 561,3 2,6 59,0 502,8 2,8 55,4 . . .

VŠ* VŠ* Česká republika 14,0 12,2 Praha 28,8 25,0 Střední Čechy 11,4 8,9 Jihozápad 12,1 10,5 Severovýchod 10,6 9,3 Jihovýchod 15,1 13,3 - v tom JMK 17,5 14,7 Střední Morava 12,4 9,6 Rakousko 19,0 15,0 Dolní Rakousko 18,3 14,5 Horní Rakousko 15,9 13,8 Burgenland 13,1 11,7 Vídeň 27,0 20,6 Štýrsko 17,1 13,1 Slovensko 15,1 11,9 Bratislava 28,4 25,9 Západní Slovensko 11,5 12,3 Německo 25,9 24,0 Bavorsko 24,0 21,6 Horní Bavorsko 29,6 27,2 Dolní Bavorsko 18,3 14,9 Horní Falc 19,5 16,4 28,4 EU 25 . Pramen: Eurostat, 2005 Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:*ZŠ = vzdělání základní a nižší střední kategorie 0 – 2 ISCED 1997), včetně položky „nezjištěno“ *SŠ = vzdělání střední (kategorie 3 - 4 klasifikace ISCED 1997) *VŠ = vzdělání vyšší a VŠ (kategorie 5 - 6 klasifikace ISCED 1997)

85

SRLZ - Analýza


Podíl pracovníků s terciárním stupněm vzdělání dosahuje v Jihomoravském kraji hodnoty 17,5 % a je vzhledem k průměru ČR po Praze nejvyšší. Ovšem vzhledem k podmínkám širšího regionu je tato hodnota vlastně velmi nízká. Všechny hodnocené bavorské regiony a všechny rakouské regiony s výjimkou Horního Rakouska a Burgenlandu vykazují stavy vyšší, v některých případech i podstatně (např. Horní Bavorsko, Vídeň, Bratislava). V tomto ohledu je ovšem třeba konstatovat, že běžnému západoevropskému průměru v podílu pracovníků s terciárním vzděláním se ze všech českých regionů blíží pouze Praha. Tento málo příznivý stav dále umocňuje skutečnost, že ani trendy změn ve vzdělanostní skladbě zaměstnanosti u nás příliš příznivé nejsou. Stále mimořádně rychle se snižuje počet pracovníků se vzděláním primárním, je ovšem otázka, jestli skutečnost, že lidé bez kvalifikace mají minimální šanci se na jihomoravském pracovním trhu prosadit, lze vůbec ještě hodnotit kladně. V průběhu posledních pěti let se počet pracovních míst pro ně vhodných v kraji snížil z 43,2 tis. na 30,6 tis., tedy o 30 % (!) původního stavu. Počet pracovníků se vzděláním sekundárním mírně klesá, ovšem především díky tomu, že roste počet pracovníků se vzděláním terciárním. V této nejvyšší vzdělanostní kategorii se za pět let počet pracovníků v kraji zvýšil o 15,5 %, což je sice více, než činí celostátní průměr (14,4 %), ovšem vzhledem k tendencím například v sousedním Rakousku se jedná o dynamiku stále nedostatečnou. Například v Dolním Rakousku se ve stejném období zvýšil podíl takto kvalifikovaných pracovníků o 30,5 %, v Horním Rakousku o 19,4 %, ve Vídni o 24,2 % a ve Štýrsku o 31,9%. Relativně vysoké počty pracovníků s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním v Dolním Bavorsku např. vzrostly o 22,4 %, v Horní Falci o 19,1 %. Jednoznačně z toho vyplývá, že důraz na rozvoj terciárního vzdělávání v Jihomoravském kraji jako ostatně všude v ČR je nezbytnou podmínkou dalšího úspěšného rozvoje území. Tab. 7: Vývoj ve struktuře zaměstnanosti podle hlavních skupin vzdělání v letech 1999 – 2004

Region

Index 2004/1999 zaměstnání podle vzdělání celkem ZŠ* 99,5 72,6 97,3 68,9 105,1 80,4 100,6 73,4 99,1 64,1 99,1 75,8 96,8 70,8 97,3 66,7 101,4 80,5 103,4 75,2 103,3 82,7 97,9 71,8 94,8 78,6 101,2 79,0 101,7 65,0 98,0 87,5 106,3 99,6 98,3 85,7 100,1 82,1 100,9 88,8 99,9 77,2 100,3 75,6

SŠ* 100,2 94,0 104,7 101,6 101,6 99,2 96,1 97,3 101,9 106,5 107,7 105,6 89,9 101,7 101,2 95,3 107,9 99,6 103,9 101,6 104,3 107,3

VŠ* 114,4 112,3 134,6 115,6 112,9 112,6 115,4 125,9 128,3 130,5 119,4 110,2 124,2 131,9 129,6 107,2 100,0 106,1 110,9 109,5 122,4 119,1

Česká republika Praha Střední Čechy Jihozápad Severovýchod Jihovýchod - v tom JMK Střední Morava Rakousko Dolní Rakousko Horní Rakousko Burgenland Vídeň Štýrsko Slovensko Bratislava Západní Slovensko Německo Bavorsko Horní Bavorsko Dolní Bavorsko Horní Falc Pramen: Eurostat, 2005 Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil,

86

SRLZ - Analýza


roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Pozn.:*ZŠ = vzdělání základní a nižší střední (kategorie 0 – 2 ISCED 1997), včetně položky „nezjištěno“ *SŠ = vzdělání střední (kategorie 3 - 4 klasifikace ISCED 1997) *VŠ = vzdělání vyšší a VŠ (kategorie 5 - 6 klasifikace ISCED 1997)

Od roku 1987 v ČR podíl žen na úhrnné zaměstnanosti v civilním sektoru ekonomiky trvale klesá. Výrazně se snížil zejména v průběhu devadesátých let, a to z více než 47 % v roce 1990 na necelých 44 % v roce 2004. V tomto ohledu prodělává naše ekonomika vývoj, který zřetelně jde proti trendu v hospodářsky vyspělých evropských zemích. V EU 15 totiž dnes není jediná země, v níž by podíl žen na úhrnné zaměstnanosti v průběhu posledních dvaceti let klesl. Naopak, ve 12-ti z 15-ti „bývalých členských zemí“ se tento podíl zvýšil nejméně o desetinu, což je třeba pokládat za nárůst významný. Například v Nizozemí, Lucembursku či v Irsku se počet zaměstnaných žen po roce 1980 zdvojnásobil, v Řecku, Portugalsku a Španělsku se zvýšil o polovinu, v Belgii a Rakousku o třetinu. I když je známo, že ve všech těchto zemích bývala zaměstnanost žen tradičně velmi nízká a tedy příslušná dynamika růstu mohla být značná, a že v ČR existovala přezaměstnanost žen, takže její snížení bylo přirozené, procesy, které zde proběhly, způsobily, že z původních zemí Unie nižší podíl žen než ČR dnes vykazují již jen některé jihoevropské státy (Řecko, Itálie a Španělsko) a dále Irsko a Lucembursko. Vzhledem k charakteru probíhajících trendů lze navíc očekávat, že oba posledně jmenované západoevropské státy podílem zaměstnaných žen překročí hodnotu ČR již v průběhu nejbližších dvou let. Tab. 8: Vývoj ve struktuře zaměstnanosti podle pohlaví v letech 1999 – 2004 (údaje v %) Celkem Muži Ženy 2004 1999 2004 1999 2004 1999 Česká republika 4 690,5 4 714,2 56,4 56,1 43,6 43,9 Praha 600,0 616,6 54,0 52,2 46,0 47,8 Střední Čechy 542,5 516,3 57,5 57,5 42,5 42,5 Jihozápad 558,8 555,3 56,7 56,9 43,3 43,1 Severovýchod 682,7 689,0 56,3 55,9 43,7 44,1 Jihovýchod 745,4 752,1 56,9 56,3 43,1 43,7 - v tom JMK 509,1 525,8 56,6 56,2 43,4 43,8 Střední Morava 540,9 555,9 57,2 57,1 42,8 42,9 Rakousko 3743,9 3 692,4 55,1 56,4 44,9 43,6 Dolní Rakousko 723,3 699,6 54,9 56,7 45,1 43,3 Horní Rakousko 650,7 629,8 55,8 56,6 44,2 43,4 Burgenland 123,3 126,0 56,0 58,1 44,0 41,9 Vídeň 712,4 751,7 53,6 54,2 46,4 45,8 Štýrsko 539,7 533,1 55,8 57,2 44,2 42,8 Slovensko 2 167,8 2 132,0 54,9 54,6 45,1 45,4 Bratislava 302,8 309,1 52,2 51,3 47,8 48,7 Západní Slovensko 796,5 749,0 55,3 55,7 44,7 44,3 Německo 35 462,6 36 089,2 55,0 56,4 45,0 43,6 Bavorsko 5 792,7 5 786,7 55,2 56,1 44,8 43,9 Horní Bavorsko 2 031,4 2 012,3 55,2 55,0 44,8 45,0 Dolní Bavorsko 560,9 561,3 55,2 56,6 44,8 43,4 Horní Falc 504,2 502,8 55,9 56,8 44,1 43,3 EU 25 170 236,8 . 56,3 . 43,7 . Pramen: Eurostat, 2005 Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005 Region

87

SRLZ - Analýza


Transformace ekonomiky u nás postupně stírá předchozí výrazné rozdíly mezi odvětvovou zaměstnaností mužů a žen. Ve většině odvětví s dříve dominantním podílem zaměstnaných žen totiž dnes zastoupení mužů výrazně roste. Zatímco například v odvětví obchodu se v roce 1989 ženy na úhrnné zaměstnanosti podílely více než 75 %, v roce 2004 jejich zastoupení kleslo na zhruba 50 %. V odvětví peněžnictví a pojišťovnictví se podíl zaměstnaných žen snížil z 80 % na zhruba 55 %, ve veřejné správě a obraně z 60 % na 40 %, v odvětví pohostinství a ubytování klesl z 65 % na 55 %. V hospodářské struktuře ČR dnes existuje prakticky již jen jediné národohospodářské odvětví, v němž se dominantní zastoupení žen nesnižuje - jedná se o školství s nyní již více než 75 % podílem žen. O příčinách tohoto stavu není třeba spekulovat; stačí si uvědomit, že signifikantní pro zmíněné odvětví jsou vysoké nároky na úroveň vzdělání pracovníků a současně nízká úroveň platů. Tab. 9: Index vývoje zaměstnanosti podle pohlaví v letech 1999 – 2004

Region

Celkem 2004/1999 99,5 97,3 105,1 100,6 99,1 99,1 96,8 97,3 101,4 103,4 103,3 97,9 94,8 101,2 101,7 98,0 106,3 98,3 100,1 100,9 99,9 100,3 .

Muži 2004/1999 100,1 100,7 105,1 100,3 99,8 100,2 97,5 97,5 99,0 100,1 102,0 94,3 93,6 98,8 102,4 99,6 105,4 95,8 98,6 101,3 97,5 98,8 .

Ženy 2004/1999 98,8 93,6 105,1 101,1 98,2 97,7 96,0 97,0 104,5 107,7 105,1 102,8 96,1 104,6 100,9 96,2 107,4 101,5 102,0 100,5 103,1 102,2 .

Česká republika Praha Střední Čechy Jihozápad Severovýchod Jihovýchod - v tom JMK Střední Morava Rakousko Dolní Rakousko Horní Rakousko Burgenland Vídeň Štýrsko Slovensko Bratislava Západní Slovensko Německo Bavorsko Horní Bavorsko Dolní Bavorsko Horní Falc EU Pramen: Eurostat, 2005 Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrových šetření pracovních sil, roční průměry 2004, ČSÚ Praha, 2005

V Jihomoravském kraji bylo v roce 2004 v národním hospodářství zaměstnáno celkem 288,2 tis. mužů a 220,9 tis. žen. Podíl mužů tedy dosahoval 56,6 %, zatímco podíl žen pouze 43,4 %. Z celostátního hlediska krajská hodnota téměř přesně odpovídá celorepublikovému průměru. Z českých regionů podstatně vyšší zastoupení žen vykazuje pouze Praha. Ve sledovaném širším regionu ovšem všechny zahraniční statistické jednotky NUTS 2 dnes již vykazují vyšší podíl zaměstnaných žen než Jihomoravský kraj, přičemž tento vzájemný rozdíl se postupně stále zvětšuje. V letech 1999 – 2004 počet žen v zaměstnanecké struktuře v kraji klesl o 4 % (v souboru mužů byl pokles jejich počtu o zhruba třetinu nižší), což sice odpovídalo vývoji, k němuž došlo např. v regionu NUTS 2 Vídeň a NUTS 2 Bratislava, ve všech zbývajících zahraničních regionech ale počet zaměstnaných žen dále vzrostl, v řadě případů i výrazně (Dolní Rakousko, Západní Slovensko, Horní Rakousko, Dolní Bavorsko). 88

SRLZ - Analýza


12. Kompatibilita vzdělávacích programů s potřebami trhu práce Ing. Katarína Poluncová, Ing. Markéta Řežuchová 12.1 Střední vzdělání Z analýz zpracovaných Národním ústavem odborného vzdělávání22 vyplývá, že míra nezaměstnanosti absolventů učebních oborů bez maturity v prvním pololetí 2004 přesahovala 25 %, u učebních oborů s maturitou činila 21,2 % a u studijních oborů SOŠ je tato míra 13,4 %. Míra nezaměstnanosti absolventů gymnázií je 7,3 %. Potvrzuje se tak závislost mezi dosaženou úrovní vzdělání a mírou nezaměstnanosti. Tabulka 1: Počty absolventů, nezaměstnaných absolventů a míra nezaměstnanosti absolventů ve vybraných skupinách oborů středních škol v Jihomoravském kraji k 30. 4. 2004 Vyučení Vyučení s MZ Studijní obory kód skupina oborů abs. 03 MN abs. 03 MN abs. 03 MN 23 Strojírenství 929 23,79% 212 26,42% 557 15,44% 26 Elektrotechnika 575 21,91% 654 17,43% 495 15,15% 29 Potravinářství 274 24,82% 0 88 12,50% 31 Textil.výroba a oděvnictví 180 23,89% 48 25,00% 73 19,18% 33 Zpracování dřeva 445 20,67% 113 21,24% 20 5,00% 34 Polygrafie 107 23,36% 22 13,64% 28 28,57% 36 Stavebnictví 511 29,75% 31 22,58% 302 10,93% 37 Doprava a spoje 29 10,34% 115 11,30% 126 11,90% 41 Zemědělství - lesnické vědy 478 23,85% 38 34,21% 211 25,12% 53 Zdravotnictví 0 0 597 9,21% 63 Ekonomika a administrativa 62 41,94% 117 17,09% 946 18,50% 64 Podnikání v oborech 0 378 24,60% 138 20,29% 65 Gastron., hotelnictví, turismus 844 28,32% 89 20,22% 304 20,39% 66 Obchod 340 26,47% 159 28,30% 18 22,22% 68 Právní a veřejnosprávní čin. 0 12 0,00% 63 34,92% 69 Osobní služby, provoz služeb 555 32,07% 0 0 72 Publicistika a knihovnictví 0 0 55 16,36% 75 Pedagogické vědy 0 0 302 23,18% 78 Obecně odborná příprava 0 0 110 33,64% 79 Gymnázium 0 0 2 996 7,28% 82 Umění užité 86 10,47% 41 21,95% 166 19,88% CELKEM 5 429 25,6 % 2 029 21,19% 7 732 13,4% Pramen: Zpracováno dle výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji za školní rok 2003/2004. JMK, leden 2005.

V oborovém členění je nejvyšší míra nezaměstnanosti absolventů bezprostředně po absolvování (ve skupinách s vyššími počty absolventů), u vyučených ve skupinách osobní služby, gastronomie, hotelnictví a turismus, obchod a stavebnictví, u vyučených s maturitou ve skupině obchod a strojírenství, v oborech SOŠ ve skupinách zemědělství, pedagogické vědy a obecně odborná příprava. Nejlepší situace (nízká míra nezaměstnanosti) vyučených je tradičně u absolventů skupin elektrotechnika a zpracování dřeva, u vyučených s maturitou ve skupinách elektrotechnika, doprava a spoje a ekonomika a administrativa, u oborů SOŠ ve skupinách stavebnictví, doprava a spoje, zdravotnictví a u gymnaziálních oborů.

22

Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním. NÚOV, Praha 2004

89

SRLZ - Analýza


12.2 Terciární vzdělání Vyšší odborné vzdělání Nejvíce nezaměstnaných absolventů vyšších odborných škol (údaje jednotlivých úřadů práce Jihomoravského kraje) bylo v oborech: ekonomika a administrativa, právo, právní a veřejnosprávní činnost, pedagogika, učitelství a sociální péče, zdravotnictví a umění a užitné umění. Tato skutečnost vyplývá ze struktury vyšších odborných škol v Jihomoravském kraji. Stejně tak nejvíce dlouhodobě nezaměstnaných absolventů bylo právě z těchto oborů. Specifická míra nezaměstnanosti těchto absolventů byla v roce 2002 10,9 % (ČR 9,9 %), v roce 2003 8,3 % (ČR 8,9 %) a zařadila se tak k nejlepším výsledkům v porovnání s ostatními kraji. V roce 2004 to bylo 19 % (ČR 13,6 %). V tomto roce byl nárůst této míry nezaměstnanosti ve srovnání s ostatními lety výrazně horší, nutno však říci, že obdobná situace byla i ve většině krajů.23 Bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání Absolventi bakalářských studijních programů mají nejnižší míru nezaměstnanosti absolventů v porovnání s absolventy vyšších odborných škol a absolventy magisterských programů. Přesto od roku 2002 dochází k růstu počtu absolventů bakalářského vzdělání, kteří jsou evidováni na úřadech práce a roste i jejich míra dlouhodobé nezaměstnanosti. Nejvíce nezaměstnaných absolventů bakalářských programů je z oboru strojírenství, elektrotechniky, zdravotnictví a ekonomiky. Absolventi magisterského studia tvoří mezi absolventy vyšších odborných škol a vysokých škol nejpočetnější skupinu absolventů evidovaných na úřadech práce. Nejvyšší míry nezaměstnanosti těchto absolventů dosahují absolventi z oborů: strojírenství a strojírenská výroba, ekonomie, právo, právní a veřejnoprávní činnost, pedagogika, učitelství a sociální péče, zemědělství a lesnictví, ale také stavebnictví, geodézie a kartografie a elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika. Absolventi doktorského studia se registrují na úřadech práce v minimálních počtech a obyčejně jsou rychle umístěni do zaměstnání. Je to způsobeno stále nízkými počty absolventů doktorských programů, kterých vysoká kvalifikace předurčuje k dobrému uplatnění na trhu práce.

23

Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním 2002, 2003, 2004, Národní ústav odborného vzdělávání.

90

SRLZ - Analýza


Graf 1: Vývoj nezaměstnaných absolventů dle dosaženého vzdělání v letech (2001-2003) 1000 800 600 400 200 0

2001

2002

2003

2004

Vyšší odborné

269

268

215

263

Bakalářské

113

103

116

118

Magisterské

714

788

811

738

Pramen: Zpracováno na http://www.portal.mpsv.cz

základě

údajů

o

nezaměstnaných

absolventech

zveřejněných

na

absolventech

zveřejněných

na

Graf 2: Struktura nezaměstnaných absolventů dle dosaženého vzdělání 100% 80% 60% 40% 20% 0%

2001

Vyšší odborné

2002 Bakalářské

Pramen: Zpracováno na http://www.portal.mpsv.cz

2003

2004

Magisterské

základě

údajů

o

nezaměstnaných

Absolventi terciálního vzdělávání nejsou zpravidla ohroženou skupinou (v porovnání s absolventy jiných stupňů vzdělání), co se týče dlouhodobé zaměstnanosti. Lze říci, že s růstem vzdělanosti klesá riziko neuplatnění se na trhu práce a setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Tabulka 2: Uchazeči o zaměstnání dle dosaženého stupně vzdělání Vzdělání 2003 2004 nezaměst.24 míra nez.25 absolventi26 nezaměst. míra nez. absolventi Vyšší odborné 362 0,6 215 384 0,6 263 Bakalářské 210 0,3 116 227 0,3 118 Magisterské 2509 3,8 811 2576 3,9 738 Celkem 3081 4,7 1142 3187 4,9 1119 Pramen: Zpracováno na základě údajů o nezaměstnaných absolventech zveřejněných na http://www.portal.mpsv.cz

24

Počet uchazečů o zaměstnání dle dosaženého vzdělání. Míra nezaměstnanosti uchazečů dle dosaženého vzdělání na celkové nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji. 26 Počet nezaměstnaných absolventů dle dosaženého vzdělání. 25

91

SRLZ - Analýza


Uchazeči o zaměstnání, kteří dosáhli terciálního vzdělání tvořili v roce 2003 4,7 % nezaměstnaných a v roce 2004 4,9 %. Nejvyšší míru nezaměstnanosti (z celkově nezaměstnaných) dosahují absolventi magisterského stupně vzdělání. Tato skutečnost je dána množstvím absolventů tohoto stupně vzdělání. Podíl nezaměstnaných absolventů na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání dle dosaženého vzdělání tvořil v roce 2003 37,1 % a v roce 2004 35,1 % . Absolventi vyšších odborných škol tvořili v roce 2003 59,4 % z počtu registrovaných uchazečů, kteří měli dosažený tento typ vzdělání. V roce 2004 to bylo dokonce 68,4 %. Celkově se dá říci, že většina uchazečů o zaměstnání (kteří mají dosažené vyšší odborné vzdělání) jsou absolventi. Obdobná situace je i u uchazečů s bakalářským vzděláním. V tomto případě tvoří absolventi tohoto typu vzdělání asi polovinu z těchto uchazečů. U uchazečů s magisterským vzděláním tvoří absolventi zhruba jednu třetinu z uchazečů, kteří dosáhli tohoto stupně vzdělání. 12.3 Volná pracovní místa Z evidencí jednotlivých úřadů práce Jihomoravského kraje vyplývá, že nejvíce volných pracovních míst je v současnosti pro pracovníky s výučním listem, o ty mají nyní zaměstnavatelé největší zájem. O pracovníky s úplným středním vzděláním je v kraji ve srovnání se stavem v ČR podstatně větší zájem. Po nekvalifikovaných pracovnících je v kraji poptávka naopak výrazně nižší. Ubývají pracovní místa pro nekvalifikované pracovní pozice, ale ruší se i místa pro pracovníky se středoškolským vzděláním. Naopak počet míst pro pracovníky s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním se zvyšuje. (podrobněji o struktuře volných pracovních míst dle dosaženého stupně vzdělání viz kapitola č. 7). Vlivem značného množství subjektů ve veřejném sektoru (školství, zdravotnictví) je soustředěna poptávka po uchazečích v oblasti vědy, požadováni jsou také duševne pracující, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Na základě zkušeností úřadů práce s absolventy se ukazuje, že nejčastějšími důvody nezaměstnanosti mladých lidí bývají především jednostranná příprava některých oborů a nedostatek praktických zkušeností i u absolventů učebních oborů, zkreslené představy uchazečů o mzdách a pracovních podmínkách, absence flexibility a nedostatečná aktivita při hledání pracovního místa. Přitom nejčastějšími požadavky zaměstnavatelů kromě odborných a jazykových požadavků je komunikativnost, samostatnost, flexibilita. Ovšem současný vzdělávací systém vychovává úzce profilované absolventy, kterým nechybí odborné znalosti, ale zejména sociální dovednosti. V současnosti, je ve vyspělé společnosti oprávněně kladen důraz na přípravu pro zaměstnatelnost. Přičemž nejde pouze o okamžité uplatnění absolventů jednotlivých škol. Dokladem toho je podíl uchazečů o zaměstnání s dosaženým základním vzděláním, kteří jsou bez nástrojů APZ, především rekvalifikace, na trhu práce jen stěží uplatnitelní. Tito uchazeči setrvávají na úřadech práce a stávají se nezaměstnatelní.

92

SRLZ - Analýza


Závěr Mezi dosaženou úrovní vzdělání a mírou nezaměstnanosti existuje závislost. S růstem vzdělání klesá riziko neuplatnění na trhu práce a setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. I přesto, že dochází k růstu podílu středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných absolventů, mezi orientací profesní přípravy mládeže a potřebami trhu práce je patrný určitý nesoulad, jež vede k nezaměstnanosti absolventů pedagogických, a v budoucnu možná i právnických a ekonomických oborů. Dovednosti absolventů plně nevyhovují požadavkům zaměstnatelů. Ukazuje se, že soustava vzdělávacích institucí absolventy dostatečně vybaví odbornými znalostmi, chybí jim však požadované sociální dovednosti. Neustále se měnící požadavky na trhu práce na znalosti a dovednosti uchazečů o zaměstnání sebou nesou potřebu vzdělávání jako celoživotního procesu. Návrhy, které budou směřovat ke zlepšení zaměstnatelnosti musí vycházet z analýzy vzdělanostní struktury a z možnosti uplatnění absolventů jednotlivých škol na trhu práce. Jakékoli proměny vzdělávacího systému tak musí být kompatibilní s vývojem na trhu práce.

13. Uplatňování přijatých strategických cílů Evropské unie v oblasti rozvoje lidských zdrojů v podmínkách Jihomoravského kraje (Lisabonská strategie) Mgr. Markéta Horáková – FSS MU Úvod Analýza otevírá diskusi nad otázkou, nakolik se strategické cíle EU v oblasti RLZ promítají do analýz problémů, návrhů řešení a trendů charakterizovaných v 10 souborných dokumentech realizovaných Krajským úřadem Jihomoravského kraje. Konkrétně se jedná o následující materiály a data:  Situační analýza demografických trendů v Jihomoravském kraji a směry jejich podpory (září 2003);  Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje (březen 2003);  Program rozvoje Jihomoravského kraje (únor 2002);  Situační analýza neziskového sektoru Jihomoravského kraje (říjen 2003);  Strategie rozvoje hospodářství Jihomoravského kraje v odvětví zemědělství, zpracovatelský a potravinářský průmysl (únor 2005);  Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje (duben 2002);  Strategie rozvoje hospodářství v Jihomoravském kraji (březen 2004);  Soubor dokumentů a statistických dat pro oblast trhu práce (2002-2004);  Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (2005);  Analýza a návrh koncepce tělovýchovy a sportu v Jihomoravském kraji (květen 2003). Cílem analýzy je ověřit, zda a jakým způsobem reflektují instituce veřejné správy v Jihomoravském kraji ve svých analytických, koncepčních a programových dokumentech priority a cíle stanovené Lisabonskou strategií (tedy konkrétně priority a cíle Evropské strategie zaměstnanosti a potažmo Národního akčního plánu zaměstnanosti ČR na léta 20042006 a Národního akčního plánu sociálního začleňování). S ohledem na konceptualizaci termínu „rozvoj lidských zdrojů“ jako uceleného systému strategických, procesních a 93

SRLZ - Analýza


provozních aktivit, jehož smyslem je sladit znalosti, dovednosti a motivaci zaměstnanců se strategickými cíli organizace za účelem maximalizace jejich výkonnosti a vzhledem k hlavním směrům Lisabonské strategie, jejímž cílem je vytvoření kompetitivní a kohezivní společnosti, přičemž v oblasti rozvoje lidských zdrojů zdůrazňuje hlavně snahu o zvyšování zaměstnanosti současně s posilováním kvality pracovních míst a sociální inkluzi s důrazem na znevýhodněné skupiny obyvatel a rovnost příležitostí, si budeme všímat zejména čtyř oblastí a k nim vztahujících se cílů a trendů:  Vzdělávání – prostor pro rozvoj lidských zdrojů u osob před vstupem na trh práce (vzdělávací systém, volnočasové aktivity) a po vstupu na trh práce (provázanost vzdělávacího systému s trhem práce a rozvoj celoživotního učení);  Trh práce – zaměstnanost a zaměstnatelnost, strategie a mechanismy podpory nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních;  Sociální inkluze a rovné příležitosti pro znevýhodněné skupiny – integrace specifických skupin na pracovním trhu, rovné příležitosti pro ženy a muže;  Podnikání a posilování adaptability ekonomických subjektů – důraz na rozvoj lidských zdrojů u zaměstnavatelů a zaměstnanců, posilování jejich adaptability na měnící se ekonomické a technologické podmínky. Pro časové omezení objednávky nemá následující text charakter podrobné analýzy těchto cílů, jde spíše o vytýčení obecných trendů v naplňování Lisabonské strategie na úrovni Jihomoravského kraje (dále jen JMK). V každé subkapitole jsou proto nejprve stručně charakterizovány cíle a priority EU v dané oblasti a ty jsou následně konfrontovány s trendy a tendencemi patrnými ve strategiích a záměrech dokumentů Jihomoravského kraje. 13.1 Vzdělávání Oblast vzdělávání se zdá být v rámci Lisabonské strategie klíčovou nejen pro samotný osobnostní a kvalifikační rozvoj jednotlivců a skupin, ale zejména pro svůj nepochybný význam pro pohyb těchto jednotlivců a skupin na pracovním trhu i v celé společnosti. Evropští odborníci zdůrazňují zejména význam prvotní úrovně vzdělání pro vstup na pracovní trh, která může být pro svého nositele do budoucna limitující. Řada výzkumných studií totiž poukazuje na jednoznačnou souvislost mezi úrovní dosaženého vzdělání a zaměstnaností, resp. nezaměstnaností – ve velkém riziku nezaměstnanosti se tak ocitají předně lidé s nedostatečným nebo z hlediska potřeb lokálního trhu práce nevhodným vzděláním. To omezuje nejen možnost výběru vhodného pracovního uplatnění, ale také pozdější možnosti dalšího rozvoje jejich lidského kapitálu. Evropská strategie zaměstnanosti proto požaduje dosažení co nejvyšší míry účasti dětí a mladých lidí ve vzdělávacích programech a zajištění postupného snižování podílu osob, které vzdělávací systém předčasně opouštějí. Za velmi významnou je pokládána snaha EU přimět členské státy k výraznějšímu propojování počátečního vzdělávání s dalším vzděláváním dospělých obyvatel a tudíž k implementaci programů celoživotního učení, které mají zajistit větší schopnost adaptability a mobility pracovníků. Obecně je přitom akcentována dostupnost všech forem a stupňů vzdělání pro co nejširší skupiny obyvatel a zvláště podpora v přístupu ke vzdělávání pro znevýhodněné jedince (se zdravotním nebo sociálním handicapem). Celkové rozšiřování dostupnosti vzdělávacích programů a zvyšování rozmanitosti jejich nabídky i jejich kvality musí však být doprovázeno také vytvořením transparentních systémů certifikací tohoto vzdělání a jeho respektováním všemi subjekty pracovního trhu. V širším sociálním měřítku pak hraje významnou roli také dostatečný rozsah a kvalita mimoškolních a volnočasových aktivit, které mají charakter prevence před vznikem sociálně negativních jevů. V materiálech JMK se oblast vzdělávání promítá především do Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje, odkazy na význam 94

SRLZ - Analýza


vzdělání nebo na možnosti a příležitosti nabízené vzdělávacím systémem se však objevují i v souborných materiálech pro oblast trhu práce a v Programu rozvoje Jihomoravského kraje. Zmíněné dokumenty naznačují vzájemnou vazbu mezi trendy v demografickém vývoji JMK, trhem práce a hospodářskou úrovní regionu. Nejucelenější a nejpropracovanější pohled na vzdělávání podává Dlouhodobý záměr, z něhož vyplývá jednoznačný důraz na význam vzdělávání a dosažené úrovně vzdělání jedince před vstupem na pracovní trh. Protože se v základních sociodemografických charakteristikách obyvatelstva (stárnutí populace a pokles počtu dětí a mladých lidí) podobně jako v nastavení vzdělávacího systému (institucionální struktura) JMK výrazněji neodlišuje od situace v celé ČR, objevují se v tomto koncepčním materiálu zejména následující úvahy (trendy, priority, cíle): (a) optimalizace sítě základních a středních škol jako nezbytná součást restrukturalizace vzdělávacího systému spočívající zejména ve slučování školských zařízení do větších právních subjektů s cílem dosáhnout větší prostupnosti studia, obohacení studijních oborů a programů a rozšíření nabídky alternativních vzdělávacích programů; (b) lyceizace středoškolského vzdělání v regionu – snaha poskytovat šířeji a obecněji zaměřené vzdělání oproti specializovanému, úzce profilovanému zaměření vyplývající i z delší dobu trvajícího převisu poptávky po čtyřletých gymnáziích; (c) důraz na vstupní úroveň lidského kapitálu při přechodu ze vzdělávacího systému na trh práce (minimalizace počtu žáků přicházejících na trh práce pouze se základním vzděláním, snaha podporovat nabídku vzdělávání v oborech připravujících absolventy vyučené na vyšší vzdělanostní úrovni). Také další cíle Dlouhodobého záměru formy, kvality a délky studia jsou v souladu s Lisabonskou strategií: Dlouhodobý záměr doporučuje preferovat spíše kratší formy zejména terciárního vzdělávání (rozšiřovat jejich nabídku, ale současně dbát na přiměřenost této nabídky v souvislosti s poklesem zájmu o studium v nástavbových programech a VOŠ vzhledem k dosažitelnost kratších forem vysokoškolského studia) a současně tzv. modularizaci vzdělávání, tedy rozdělení vzdělávacích programů do kratších a na sebe vzájemně navazujících celků (to umožní větší flexibilitu studentů a zjednoduší tranzice mezi vzdělávacím systémem a trhem práce). Relativně menší pozornost je v dokumentech věnována otázce vzdělávání znevýhodněných skupin populace. Systém speciálního vzdělávání JMK je poměrně dobrý ve svém rozsahu a již ustaveném institucionálním uspořádání, nikoliv však ve svém regionálním dosahu (zejména u specializovaných středních škol a učilišť, která se soustřeďují do krajského města), navíc se zdá, že nejsou tímto systémem dostatečně pokryta další „nová“ znevýhodnění a sociální a zdravotní rizika (v současné době přibývá dětí s relativně novými formami znevýhodnění či handicapů, jako je těžká hyperaktivita, psychiatrické diagnózy, poruchy chování ad.). Na druhé straně je z Dlouhodobého záměru patrná snaha integrovat děti a mladé lidi se speciálními vzdělávacími potřebami do „běžných“ vzdělávacích programů, pouze v nezbytném případě (kdy to již objektivně zdravotní stav dítěte neumožňuje) využívat služeb specializovaných zařízení. Oblast prevence sociálně negativních jevů, která je na úrovni EU akcentována hlavně v Národních akčních plánech sociálního začlenění, se v JMK soustřeďuje do oblasti preventivních programů ve školách a školských zařízeních a do oblasti metodického vedení ze strany okresních metodiků prevence. Vzhledem k neexistenci jednotné koncepce celoživotního vzdělávání v ČR není ani v Jihomoravském kraji tato problematika dostatečně řešena a propracována. Dlouhodobý záměr akcentuje spíše již naznačenou potřebu modularizovat terciární vzdělávání, rozšířit nabídku distančních forem vzdělávání a zajistit větší návaznost prvotního vzdělávání na další 95

SRLZ - Analýza


vzdělávání dospělých. Do procesu dalšího vzdělávání pak navrhuje zapojit nejen samotné vzdělávané, ale také školy a vzdělávací instituce. Za podstatný nedostatek je možné považovat malý akcent na participaci zaměstnavatelů v procesu dalšího vzdělávání dospělých (a to přesto, že většina dospělé populace se pohybuje na pracovním trhu a zainteresování zaměstnavatelů na dalším kvalifikačním a osobnostním rozvoji zaměstnanců je jednou z priorit Lisabonské strategie). Malý důraz na podíl zaměstnavatelů při dalším vzdělávání dospělých – tedy zaměstnanců (i potenciálních) – odráží celkově malou připravenost dílčích systémů sociální a veřejné politiky k vzájemné kooperaci (jednotlivé oblasti, např. v tomto případě vzdělávací systém a systém hospodářské politiky a trhu práce nejsou zatím vzájemně dostatečně provázané). 13.2 Trh práce Pracovní trh je v odborné literatuře i empirických šetřeních pokládán za významný zdroj sociálního začlenění. Podpora jeho fungování je proto výzvou pro všechny členské země EU. V tomto smyslu klade EU důraz na posílení flexibility pracovních trhů a na hospodářský růst spojený s tvorbou dostatečného počtu kvalitních pracovních míst. Do popředí zájmu evropské politiky se dostává zejména boj s dlouhodobou nezaměstnaností a podpora znevýhodněných skupin na pracovním trhu. Základní opatření spočívají v zařazování osob dlouhodobě nezaměstnaných a sociálně nebo zdravotně znevýhodněných do programů aktivní politiky pracovního trhu, mj. i do výcvikových, vzdělávacích a rekvalifikačních aktivit. Akcent na rozvoj lidských zdrojů je patrný nejen v tendencích rozšiřovat a zkvalitňovat nabídku vzdělávacích a výcvikových programů, ale také ve snahách zvyšovat investice do lidského kapitálu nejen na úrovni státu, ale také na úrovni zaměstnavatelů. Prioritou je rovněž podpora znevýhodněných regionů (např. formou finanční pomoci zaměstnavatelům, kteří cíleně vzdělávají své zaměstnance). Obecně se zdůrazňuje význam posilování zodpovědnosti jednotlivců za rozvoj svých pracovních a sociálních kapacit (promítá se do procesu celoživotního učení). Zčásti odlišný pohled na funkci motivačních, vzdělávacích a výcvikových aktivit přináší v současné době hledisko aktivace – v rámci tohoto přístupu je účast osob na opatřeních a programech rozvoje lidských zdrojů chápána jako pobídkový a kontrolní mechanismus, jehož význam může v delší časové perspektivě spočívat i v prevenci ztráty motivace a pracovních návyků a oslabení lidského kapitálu u osob zasažených nebo ohrožených nezaměstnaností. Na základě informací a dat ze souboru dokumentů vážících se k oblasti trhu práce v JMK (Analýza stavu a vývoje trhu práce v Jihomoravském kraji v roce 2004, Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31.12.2003, Strategie rozvoje hospodářství v Jihomoravském kraji, Program rozvoje Jihomoravského kraje) je možné konstatovat, že pracovní trh v JMK sužují problémy zejména ve vztahu k vyšší obecné míře nezaměstnanosti a následně k rostoucí míře dlouhodobé nezaměstnanosti a k menšímu pracovnímu zapojení žen (hlavně po mateřské dovolené), starších osob a absolventů na trhu práce. Velmi vážným problémem je také dlouhodobě nízká tvorba pracovních míst. Podle Průzkumu zaměstnanosti tak byly vytvořeny takové podmínky na pracovním trhu v JMK, které jsou již jen obtížně řešitelné prostřednictvím aktivní politiky pracovního trhu, ale vyžadují nutně i výraznější hospodářské oživení regionu. Aktivní politika pracovního trhu v JMK využívá standardních nástrojů a opatření běžných v celé ČR a opírá se o principy Národního akčního plánu zaměstnanosti. Podobně jako ostatní regiony se i JMK potýká s problémem nepostačujících finančních prostředků na rozvoj svých aktivit včetně rekvalifikačních programů (meziročně dochází k mírnému zvyšování finančních prostředků určených na rekvalifikace, tento nárůst je však eliminován současným zvyšováním 96

SRLZ - Analýza


počtu nezaměstnaných). Největší očekávání jsou v tomto směru spojována zejména s evropskými strukturálními fondy a grantovými programy EU. Dokumenty vztahující se ke vzdělávacím aktivitám pak ještě zdůrazňují možnost vícezdrojového financování účasti obyvatel ve výcvikových a vzdělávacích programech (týká se hlavně finanční pomoci jednotlivcům v rámci dalšího vzdělávání dospělých, tzv. individuálních vzdělávacích účtů), není však dostatečně podporována také finanční zainteresovanost zaměstnavatelů. Z předložených materiálů není možné určit, nakolik jsou opatření aktivní politiky směřována ke znevýhodněným skupinám obyvatel a do znevýhodněných regionů. Významnost takového zacílení je však implicitně formulována ve zjištěních, podle kterých tyto skupiny (absolventi, dlouhodobě nezaměstnaní, ženy po mateřské dovolené, starší lidé) a regiony (jižní části okresů Znojmo a Břeclav, jihovýchodní část okresu Vyškov, okolí měst Letovice a Kunštát a většina území okresu Hodonín) představují důležité oblasti zájmu politiky. Významnou skupinu z pohledu trhu práce v JMK tvoří absolventi. Účast na aktivitách směřujících k rozvoji lidských zdrojů má u nich charakter prevence před dlouhodobou nezaměstnaností, současně působí jako pobídkový/aktivační mechanismus. Absolventi jsou také skupinou, které je věnována pozornost i v rámci Dlouhodobého programu vzdělávání. Ten upozorňuje na potřebu zajistit větší soulad mezi trhem práce a vzdělávacím systémem (vzdělávací systém musí jedincům umožnit, aby byli schopni a ochotni se celoživotně učit, vzdělávání ve školách dále musí rozvíjet celkové kompetence jednotlivců a připravovat je na celoživotní zaměstnatelnost spíše než na konkrétní zaměstnání) a na nutnost spolupráce s úřady práce v otázce volby povolání mladých lidí a v oblasti rekvalifikací. Významný problém, který některé dokumenty JMK reflektují, je nedostatečná návaznost opatření politiky pracovního trhu na strategie regionální hospodářské politiky. V tomto smyslu pak požadují větší kompetence úřadů práce při sestavování „strategických plánů rozvoje regionů“, do nichž je možné promítnout dlouhodobé koncepce programů a opatření směřujících k rozvoji lidských zdrojů v regionu. 13.3 Sociální inkluze a rovné příležitosti pro znevýhodněné skupiny Míra sociálního začlenění jednotlivců a skupin do běžných aktivit společnosti významně determinuje celkovou kvalitu života v zemích EU. Stále užívanější termín „sociální vyloučení“ (obohacující stávající koncept chudoby o nemateriální sociální dimenzi) se v podmínkách evropských zemí v posledních dvou letech transformoval do podoby konkrétních plánů a strategií, jejichž cílem je sociální inkluze všech z znevýhodněných skupin (tzv. Národní akční plány sociálního začlenění). V širším pohledu mohou tyto plány nabízet náměty na řešení sociálního vyloučení ve všech jeho dimenzích (sociální, ekonomické, kulturní, politické, prostorové ad.). Pro řadu osob vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením je však podstatným zdrojem začlenění pracovní trh a možnosti, které skýtá zaměstnání (pocit potřebnosti pro druhé, sociální kontakty, nové podněty a informace, finanční ohodnocení). Velký význam v procesu sociálního začleňování proto hrají i opatření na podporu znevýhodněných skupin osob na trhu práce (zdravotně handicapovaní, absolventi, etnické menšiny ad.), strategie podporující aktivní stárnutí s cílem ponechat starší osoby na pracovním trhu a tak zajistit udržitelnost sociálního systému a také nástroje směřující k podpoře rovnosti mužů a žen a k harmonizaci rodinného a pracovního života. JMK nevěnuje otázce sociálního začleňování explicitní pozornost, ve studovaných dokumentech se toto slovní spojení takřka neobjevuje (pouze místy se hovoří o integraci některých vybraných skupin). Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006 je sice celorepublikově platnou koncepcí boje se sociálním vyloučením, v JMK (ostatně jako 97

SRLZ - Analýza


v jiných regionech) se však jeho závěry příliš do programových dokumentů regionu nepromítají (Národní akční plán sociálního začleňování není při tvorbě koncepcí ani při každodenní práci zaměstnanců JMK zohledněn). Spojitost s problematikou inkluze (jazykem studovaných dokumentů spíše integrace) se dá nalézt tedy hlavně v již zmíněných otázkách přístupu znevýhodněných skupin ke vzdělání a k trhu práce (viz předchozí dvě části textu). Aktivní stárnutí, podobně jako oblast rovných šancí žen a mužů, představují v evropské perspektivě rovněž výzvu pro rozvoj lidských zdrojů, a to ve vztahu ke zvyšování kompetencí a pracovního potenciálu starších osob a žen (zejména po mateřské dovolené) s cílem zvýšit jejich šance na plnohodnotné uplatnění na pracovním trhu. Bohužel nutnost těchto strategií a opatření není v materiálech JMK explicitně zmíněna, vyplývá toliko ze sociodemografických analýz kraje, podle nichž je zastoupení starších osob v populaci třetí nejvyšší v ČR a podíl žen na nezaměstnanosti je rovněž vyšší než v jiných krajích. Analýza neziskového sektoru provedená v roce 2003 a institucionální uspořádání sociálních aktivit včetně důrazu na roli občanské společnosti v JMK (např. program víceletého financování neziskových organizací) však napovídají, že i Jihomoravský region cítí potřebu řešit oblast sociálního začleňování znevýhodněných skupin, zatím však bez širšího koncepčního ukotvení problematiky. 13.4 Podnikání a posilování adaptability ekonomických subjektů Cílem strategií EU (na pracovním trhu, v sociální i ekonomické oblasti) je posilování konkurenceschopnosti evropských ekonomik a sociální koheze. Situace v mnoha zemích EU, charakterizovaná vyšší mírou a nepříznivou strukturou nezaměstnanosti, není v současné době řešitelná izolovanou realizací programů politiky pracovního trhu (byť jsou tyto programy nezbytnou součástí hospodářské politiky), nýbrž vyžaduje větší tlak na ekonomický rozvoj zemí spojený s podporou zejména malého a středního podnikání a s rozvojem tvorby nových pracovních míst. S ohledem na tento dlouhodobý cíl požaduje Lisabonská strategie zejména zjednodušit proces zakládání malých a středních podniků, tj. racionalizovat činnosti související s počátkem podnikání a podporovat vzdělávání a odborný výcvik v oblasti podnikatelských a manažerských dovedností tak, aby každý občan EU měl možnost zvolit si podnikání jako svou kariéru. Pro celkový hospodářský rozvoj je pak významné také zvyšování adaptability zaměstnavatelů i zaměstnanců (především formou podpory diverzity smluvních a pracovních ujednání a rozšiřováním přístupu zejména nízkokvalifikované pracovní síly k možnostem vzdělávání a pracovního výcviku) a tvorba a šíření inovativních a udržitelných forem organizace práce (spojených s podporou oblasti výzkumu a vývoje a s uplatňováním principu partnerství v regionálním rozvoji). Oblast podnikání je v JMK součástí Strategie rozvoje hospodářství v Jihomoravském kraji (specificky pak v části věnované odvětví zemědělství, zpracovatelský a potravinářský průmysl a strategiím v oblasti cestovního ruchu), Programu rozvoje Jihomoravského kraje a Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. Všechny dokumenty shrnují hlavní směry v hospodářském rozvoji JMK a upozorňují především na dva významné momenty. (1) Rozvoj podnikání v JMK – plně v souladu s Lisabonskou strategií – bude v následujícím období spojen hlavně s rozvojem inovací v podnikání, tedy se schopností regionálních institucí převádět technologické inovace z oblasti vědy, výzkumu a vývoje do podnikání. Přesto, že je tato vazba podnikatelských a výzkumných institucí pro hospodářský růst regionu klíčová, její realizace je stále velmi slabá a komplikovaná. Mezi oběma typy institucí 98

SRLZ - Analýza


přetrvávají informační bariéry (některé výzkumné záměry nejsou pro podnikatelskou sféru dostatečně atraktivní, některé výsledky výzkumných záměrů nejsou využívány, neboť o nich podnikatelé a firmy nevědí). VUT Brno iniciovalo v nedávné době vznik dvou organizačních jednotek zaměřených na kontakt s podnikatelskou sférou, obecné povědomí o činnosti těchto služeb je však zatím omezené. Kromě spolupráce podnikatelské a výzkumné sféry je podle zmíněných dokumentů navíc nutné podpořit také kooperaci mezi podnikatelskými subjekty a veřejnou správou, stejně jako mezi jednotlivými podnikateli navzájem (tzv. princip partnerství). Tato spolupráce je v JMK rovněž na velmi nízké úrovni, chybí dostatečně rozvinutá podnikatelská infrastruktura, což negativně ovlivňuje zejména příchod zahraničních investorů do regionu a efektivnější využívání podmínek regionu. (2) Rozvoj podnikání je podle obou studovaných materiálů odvislý také od úrovně kvalifikace pracovní síly. Ta je v JMK obecně relativně vysoká, stále však přetrvává strategie vycházející z dobré rentability výroby způsobené nízkou cenou pracovní síly. Tato strategie bude muset být v nejbližší době nahrazena strategií založenou na nabídce vysoce kvalifikované pracovní síly. Vyšší kvalifikace osob je pak – podle zmíněných dokumentů – záležitostí spíše vzdělávacího systému (jeho restrukturalizace a rozvoj procesu celoživotního vzdělávání). Otázka zapojení zaměstnavatelů do této oblasti stejně jako zlepšení přístupu zejména nízkokvalifikované pracovní síly ke vzdělávacím a výcvikovým aktivitám zůstává opomenuta (pro nekvalifikovanou a nízkokvalifikovanou pracovní sílu navrhují zmíněné materiály využít spíše tvorby státem dotovaných pracovních míst, tedy veřejně prospěšných prací). Předložené dokumenty pokládají za obtížné, zároveň však velmi podstatné, včasné odhadování potřebnosti kvalifikací a oborů vzdělání, s cílem harmonizovat trh práce a vzdělávací soustavu. Zvažují (podobně jako materiály vztahující se k oblasti vzdělávání a trhu práce) také postavení absolventů na regionálním trhu práce. Zdůrazňují přitom zejména profesní profilaci absolventů s ohledem na útlumová a naopak rozvojová odvětví. Cíle týkající se zjednodušení zakládání malých a středních podniků se promítají do poradenských a informačních aktivit předně Hospodářské komory a Regionálního poradenského a informačního centra. Kromě toho je cílem Strategie rozvoje také racionalizace administrativních aktů spojených se založením a fungováním firmy, která se orientuje jak na zjednodušení činností, které musí začínající podnikatel vykonat, tak na odbornou přípravu podnikatelů ve formě školicích a poradenských aktivit souvisejících se zahájením činnosti, vedením a udržením firmy. Otázka flexibilních smluvních a pracovních uspořádání (kariérní postup) a inovativních forem organizace práce není ve studovaných dokumentech řešena. Částečně je zvažována nerovnoměrná ekonomická úroveň jednotlivých okresů a lokalit v rámci JMK, a to zejména v souvislosti se snahou JMK diverzifikovat ekonomické aktivity v zemědělských oblastech kraje obnovou a rozvojem nezemědělských aktivit (např. agroturistika). Závěr Vzdělávací systém nabízí v JMK dle studovaných materiálů poměrně širokou a kvalitní základnu pro rozvoj lidských zdrojů. Jeho nespornou výhodou jsou již existující institucionální struktury, které umožňují pokračovat v dobře nastavených vzdělávacích programech a současně podporovat jejich zefektivnění (optimalizace sítě škol v JMK, větší vazba na opatření politiky trhu práce ad.). Za zásadní nedostatek ovšem považujeme chybějící koncepci celoživotního vzdělávání, které udržuje a posiluje lidský kapitál jednotlivců 99

SRLZ - Analýza


v průběhu celého jejich života. Absence této koncepce je však logická vzhledem k neexistující strategii na úrovni celé ČR. Také stabilně nastavené parametry politiky pracovního trhu umožňují v JMK relativně komplexně obsáhnout problematiku rozvoje lidských zdrojů – existují rekvalifikační a výcvikové programy v rámci aktivní politiky pracovního trhu, opatření pro znevýhodněné, investiční pobídky pro podporu zaměstnanců a zaměstnavatelů ve znevýhodněných lokalitách. Je zřejmé, že na trhu práce v JMK se provádí standardní opatření aktivní politiky pracovního trhu, poněkud problematické je však jejich zacílení na znevýhodněné skupiny a také regiony. Poněkud v pozadí zůstává také vazba politiky pracovního trhu na další aktivity a opatření (zřetelnější je pouze v případě vzdělávání). Sociální inkluze není ve studovaných materiálech explicitně řešena, objevuje se pouze nepřímo v odkazech na znevýhodněné skupiny a jejich pozici ve vzdělávacím systému případně na trhu práce. Zdá se, že významně chybí koordinace aktivit směřujících k řešení sociálního vylučování na úrovni kraje. Tyto aktivity totiž stále postrádají konceptuální ukotvení a zastřešení, které sice do určité míry nabízí Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006, ten však dosud není na regionální úrovni dostatečně přijat, nepracuje se s ním. Oblast rozvoje lidských zdrojů ve vazbě na sociální začleňování znevýhodněných skupin a rovnost šancí proto potřebuje výrazně posílit. V oblasti podnikání se aktivity koncentrují převážně do činností Hospodářské komory a Regionálního poradenského a informačního centra (věnují se podpoře začínajících podnikatelů a usnadnění podnikatelských činností). Za významný problém v oblasti podnikání pokládáme – ve shodě se závěry předložených dokumentů – hlavně slabou až chybějící podnikatelskou infrastrukturu a s ní související vazbu mezi podnikatelskými subjekty, institucemi vědy a výzkumu a veřejnou správou (není aplikován tzv. princip partnerství). Otázka adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů není ve studovaných materiálech zcela jednoznačně a dostatečně propracována, na jedné straně je zdůrazňován klíčový vliv kvalifikace pracovníků v JMK na další hospodářský rozvoj regionu, na straně druhé chybí jasná koncepce a opatření na podporu zainteresovanosti všech subjektů (tedy i zaměstnavatelů) pro její další zvyšování. Tabulka 1 Odraz strategických cílů a priorit v oblasti rozvoje lidských zdrojů stanovených Lisabonskou strategií v dokumentech Jihomoravského kraje Oblast RLZ Vzdělávání

EU (Lisabonská strategie) JMK (krajské dokumenty)  Zvýšit důraz na úroveň prvotního  Zvýšit důraz na vstupní úroveň vzdělání před vstupem na trh práce – cílem je lidského kapitálu při přechodu ze zajistit, aby alespoň 85% osob ve věku 22 let vzdělávacího systému na trh práce (snižovat v EU mělo do roku 2010 dokončené vyšší počet absolventů vstupujících na pracovní středoškolské vzdělání (maturita). trh pouze se základním vzděláním,  Snížit podíl osob, které předčasně minimalizovat počet předčasných odchodů opouští vzdělávací systém – cílem je do roku ze vzdělávacího systému, podporovat 2010 dosáhnout v průměru maximálně 10% míry nabídku vzdělávání v oborech připravujících nedokončení školní docházky v EU. absolventy vyučené na vyšší vzdělanostní  Implementovat strategii celoživotního úrovni). vzdělávání, zahrnující mj. zlepšování kvality a  Zefektivnit činnosti vzdělávacího efektivnosti systémů vzdělávání a odborného systému v následujících směrech: výcviku a zvyšování podílu osob účastnících se (a) optimalizovat síť základních a různých forem a stupňů vzdělávání – cílem je středních škol jako nezbytnou součást dosáhnout průměrné úrovně účasti na restrukturalizace vzdělávacího systému celoživotním vzdělávání v rámci EU alespoň (cílem je dosáhnout větší prostupnosti studia, 12,5% dospělé populace ve věku 25-64 let. obohacení studijních oborů a programů a

100

SRLZ - Analýza


 Odstranit znevýhodnění v přístupu ke vzdělání pro osoby se zdravotním či sociálním znevýhodněním, rozšiřovat nabídku vzdělávacích možností pro tyto skupiny, začleňovat znevýhodněné do hlavního proudu vzdělávání.  Zjednodušit proces uznávání kvalifikací a dovedností a zvýšit jeho transparentnost.  Předcházet sociálně negativním jevům v důsledku akcentu na mimoškolní a volnočasové aktivity dětí a mladých lidí a v důsledku široké informovanosti a osvěty.

Trh práce

Sociální inkluze a rovné příležitosti pro znevýhodněné skupiny

rozšíření nabídky alternativních vzdělávacích programů), (b) zaměřit se na tzv. lyceizaci středoškolského vzdělání v regionu – snaha poskytovat šířeji a obecněji zaměřené vzdělání oproti specializovanému, úzce profilovanému zaměření, (c) Preferovat spíše kratší formy zejména terciárního vzdělávání (rozšiřovat jejich nabídku, ale současně dbát na přiměřenost této nabídky), (d) modularizovat vzdělávání – rozdělit vzdělávací programy do kratších a na sebe vzájemně navazujících celků.  Integrovat děti a mladé lidi se speciálními vzdělávacími potřebami do „běžných“ vzdělávacích programů.  Realizovat preventivní programy ve školách a školských zařízeních a posilovat kompetence v oblasti metodického vedení pro okresní metodiky prevence (snaha předcházet sociálně negativním jevům).  Vytvořit a realizovat koncepci celoživotního učení na úrovni kraje (modularizovat terciární vzdělávání, rozšířit nabídku distančních forem vzdělávání, zajistit větší návaznost prvotního vzdělávání na další vzdělávání dospělých).  Předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti  Podporovat celkové hospodářské nabízením programů aktivní politiky trhu práce oživení regionu (spojené s tvorbou nových (mj. i školení, rekvalifikace a výcviky pracovních míst). praktických dovedností) s cílem dosáhnout do  Realizovat standardní nástroje aktivní roku 2010 25% účasti dlouhodobě politiky pracovního trhu. nezaměstnaných na aktivních opatřeních.  Prostřednictvím standardních  Zvýšit investice do lidských zdrojů jak nástrojů aktivní politiky pracovního trhu na úrovni státu (vzdělávací instituce), tak podporovat zapojení znevýhodněných skupin zejména na úrovni zaměstnavatelů (odborný na pracovní trh. výcvik dospělých).  Využívat možnosti vícezdrojového  Aktivizovat pracovní sílu formou účasti financování účasti obyvatel ve výcvikových a na aktivních opatřeních, na motivačních, vzdělávacích programech (zejména formou výcvikových a vzdělávacích programech (účast individuálních vzdělávacích účtů při dalším na těchto opatřeních jako pobídkový a kontrolní vzdělávání dospělých, dotací vzdělávacím mechanismus). institucím a využitím prostředků evropských  Podporovat zaostávající regiony formou strukturálních fondů). investic do lidského kapitálu a vědomostí  Podporovat účast absolventů a pracovní síly těchto regionů a do příslušné mladých lidí na aktivitách směřujících infrastruktury. k rozvoji lidských zdrojů, které mají u nich charakter prevence před dlouhodobou nezaměstnaností a současně působí jako pobídkový/aktivační mechanismus.

 Podporovat integraci osob, které čelí na pracovním trhu značným obtížím (osoby, které předčasně opustili školní docházku; zaměstnanci s nízkými dovednostmi; lidé se zdravotním postižením; etnické menšiny; imigranti) – cílem je rozvoj jejich zaměstnatelnosti a snížení rozdílů

101

 Zajistit přístup znevýhodněných skupin obyvatel ke vzdělávání (speciální vzdělávání) a k trhu práce (absolventi, lidé s nízkým vzděláním ad.).  Integrovat děti a mladé lidi se speciálními vzdělávacími potřebami do

SRLZ - Analýza

Podnikání a posilování adaptability ekonomických subjektů


v nezaměstnanosti znevýhodněných osob.  Podporovat strategie aktivního stárnutí (zlepšit přístup k dalšímu vzdělávání, ochrana zdraví a bezpečnost při práci, inovativní a flexibilní formy organizace práce, odstranění pobídek k předčasnému odchodu z trhu práce, podněcování zaměstnavatelů k zaměstnávání starších osob – cílem je dosáhnout zvýšení průměrného věku odchodu do důchodu na úrovni EU o 5 let do roku 2010 (tj. na 65 let).  Odstraňovat diskriminaci, zvyšovat zaměstnanost a snižovat nezaměstnanost žen (zejména řešit základní faktory rozdílného přístupu k ženám a mužům na trhu práce, včetně vzdělávání a odborného výcviku).  Podporovat vzdělávání a odborný výcvik v oblasti podnikatelských a manažerských dovedností, včetně odborného výcviku, který zajistí všem možnost zvolit si podnikání jako svou kariéru.  Zvýšit rozmanitost smluvních a pracovních uspořádání včetně možností kariérního postupu.  Podporovat tvorbu a šíření inovativních a udržitelných forem organizace práce.  Zlepšit přístup k výcvikovým a školícím aktivitám pro zaměstnance (zejména nízkokvalifikované) – cílem je zvyšovat podíl a odpovědnost zaměstnanců i zaměstnavatelů na rozvoji lidských zdrojů a podporovat geografickou a profesní mobilitu zaměstnanců.  Podporovat rozvoj lidských zdrojů u zaměstnavatelů ve znevýhodněných regionech.

„běžných“ vzdělávacích programů.  Řešit otázku stárnutí populace v Jihomoravském regionu.  Věnovat pozornost nezaměstnanosti žen.  Rozvíjet občanskou společnost, podporovat informovanost a kooperaci mezi státní správou, samosprávou a neziskovým sektorem.

 Rozvíjet podnikatelskou infrastrukturu a s ní související vazbu mezi podnikatelskými subjekty, institucemi vědy a výzkumu a veřejnou správou (aplikace tzv. princip partnerství).  Nahradit stávající strategii v oblasti pracovní síly vycházející z dobré rentability výroby způsobené nízkou cenou pracovní síly strategií založenou na nabídce vysoce kvalifikované pracovní síly.  Provádět prognózy hospodářské situace a trhu práce v regionu a odhadovat potřebnost kvalifikací a oborů vzdělání (zajistit vazbu trhu práce a vzdělávací soustavy).  Zjednodušit zakládání malých a středních podniků prostřednictvím poradenských a informačních aktivit Hospodářské komory a Regionálního poradenského a informačního centra, racionalizovat administrativní akty spojené se založením a fungováním firmy.  Zvažovat nerovnoměrnou ekonomickou úroveň jednotlivých okresů a lokalit v rámci JMK a diverzivifikovat ekonomické aktivity v zemědělských oblastech kraje obnovou a rozvojem nezemědělských aktivit.

14. Konkurenceschopnost lidských zdrojů v meziregionálním měřítku Ing. Viktorie Klímová, ESF MU-KRES RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc., ESF MU-KRES Od 70. let 20. století (a zejména pak od 90. let) dochází k významným změnám v charakteristikách světové konkurence. Konkurence firem se celkově zostřila, snižují se náklady na výrobu a zvyšuje se význam firemních i národního výzkumu a vývoje. Dominující postavení na trhu mají nadnárodní firmy. Činnost v podnicích (i ve společnosti) je stále více závislejší na informačních a telekomunikačních technologiích. Dochází k vyčerpávání vzácných přírodních zdrojů, hrozí riziko globální ekologické katastrofy a vyspělé země se dostávají do demografické, sociální i etnické pasti, zvyšuje se hrozba nezaměstnanosti.

102

SRLZ - Analýza


Konkurenceschopná ekonomika je vnímána jako ekonomika schopná udržitelného zvyšování životní úrovně její populace při nízké úrovni nezaměstnanosti.27 Konkurenceschopný region je takový, který dokáže vyprodukovat výrobky a služby, které obstojí na mezinárodních trzích, a současně je zajištěno udržení vysokých a trvalých příjmů jeho obyvatel.28 Klíčovým faktorem konkurenceschopnosti je produktivita práce. Vyšší produktivita práce je výsledkem růstu lidského kapitálu, prohlubování kapitálu a technického pokroku nebo inovací. Konkurenceschopnost lidských zdrojů můžeme měřit pomocí dvou typů základních ukazatelů. V první řadě se lze zaměřit na vzdělanostní charakteristiky obyvatelstva, například počet obyvatel s vysokoškolským vzděláním, investice do vzdělání apod. V druhém případě se hodnotí výkonnost zaměstnanců, tedy různé druhy produktivity práce. Produktivita práce je v ČR počítána jako podíl indexu tržeb z průmyslové činnosti a indexu průměrného evidenčního počtu zaměstnanců. Produktivita práce v průmyslu se v roce 2004 zvýšila o 10,4 % a rostla rychleji než průměrná měsíční nominální mzda. Jednotkové mzdové náklady se snížily o 3,2 %.

Pramen: Český statistický úřad: Analýza vývoje průmyslu v roce 2004

Produktivita práce (definovaná jako HDP podle parity kupní síly na zaměstnanou osobu) se pohybuje okolo 55 % průměru EU-15, což je méně než v Rakousku (98 %), Maďarsku (64 %) i Slovensku (58 %), ale více než v Polsku (48,8 %). Od roku 2000 do roku 2003 se produktivita vzhledem k EU-15 zvýšila o dva procentní body, avšak na Slovensku to za tutéž dobu bylo o 5,9 bodu a v Maďarsku dokonce o 6,6 bodu.

27 28

EC: Key Figures 2005 on Science, Technology and Innovation Towards a European Knowledge Area Skokan, K.: Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji (2004)

103

SRLZ - Analýza


Tabulka1.: Produktivita práce na zaměstnanou osobu (v %) 2000 ČR 52,7 Slovensko 51,7 Maďarsko 57,6 Polsko 46,9 Rakousko 100,3 EU-15 100 Pozn.: f = předpověď Pramen: ČSÚ, 2005.

2001 53,0 53 60,9 47,3 98,6 100

2002 53,7 f 56,2 f 62,6 f 47,3f 98,2 f 100

2003 54,7 f 57,6 f 64,2 f 48,8f 98,0 f 100

Vyjádřením produktivity práce na odpracovanou hodinu se eliminují rozdíly ve složení pracovního úvazku (částečný vs. plný). Při hodnocení produktivity tímto způsobem si ČR oproti předchozímu vyjádření pohoršila. V ČR se tato produktivita pohybuje pouze okolo 47 % průměru EU-15 a od roku 2000 se zvýšila o 4,2 procentního bodu, zatímco na Slovensku o 6,9 bodu. Tabulka2.: Produktivita práce na odpracovanou hodinu (v %) 2000 ČR 42,8 Slovensko 44,6 Maďarsko Polsko 37,5e Rakousko 96,3 EU-15 100 Pozn.: f = předpověď Pramen: Eurostat, 2005.

2001 45,5 45,8 37,0e 94,0 100

2002 46,1 49,4 37,3e 92,4 100

2003 47,0 51,5f 42,7f 92,7f 100

Zaměstnanost v high-tech a medium-tech výrobních sektorech se vyjadřuje jako procento na celkové zaměstnanosti. V České republice i na Slovensku se pohybuje okolo 24 % a zůstává od roku 2000 konstantní. V Maďarsku činí přibližně 28 % a od roku 2000 se zvýšila o 1,45 procentního bodu. Z okolních zemí dosahuje nejvyšších hodnot Rakousko, přičemž se zaměstnanost ve sledované době zvýšila o 2,12 procentního bodu. Hodnoty ČR se nacházejí pod průměrem EU-15 i EU-25. Regionální diference v tomto ukazateli jsou v rámci ČR na úrovni NUTS II poměrně významné a Jihovýchod patří z hlediska srovnávací úrovně EU k nadprůměrným regionům. Tabulka 3.: Zaměstnanost v high-tech a medium-tech výrobních sektorech

ČR Slovensko Maďarsko Polsko Rakousko EU-15 EU-25 Pozn.: s = odhad Pramen: Eurostat

2000 24,05 24,47 26,50 28,14 32,30 29,24s

2001 24,15 25,34 26,23 29,27 32,85 29,80s

2002 23,87 24,02 26,46 30,09 33,29 30,24s

2003 24,47 24,16 27,95 30,26 33,66s 30,64s

Nad průměrem EU se Česká republika nachází při hodnocení zaměstnanosti ve znalostně náročných sektorech služeb, která se opět vyjadřuje jako procento na celkové zaměstnanosti. Ze sledovaných států se ČR nachází na prvním místě (s 7,49% podílem) a je následována 104

SRLZ - Analýza


Slovenskem (6,83 %), Maďarskem (5,76 %) a Rakouskem (4,50 %), avšak její pozice se od roku 2000 neustále snižuje. Pozice České republiky je však významně ovlivněna z hlediska EU nadprůměrnou zaměstnaností v těchto službách v Praze, ostatní NUTS II, a tedy i Jihovýchod jsou významně podprůměrné (určitou výjimkou jsou pouze Střední Čechy s průměrnými ukazateli). Tabulka4.: Zaměstnanost ve znalostně náročných sektorech služeb 2000 ČR 7,73 Slovensko 5,80 Maďarsko 5,92 Polsko Rakousko 4,67 EU-15 6,28 EU-25 5,75s Pozn.: s = odhad Pramen: Eurostat, 2005.

2001 7,58 5,79 6,12 4,69 6,17 5,68s

2002 7,54 6,67 5,86 4,79 6,07 5,61s

2003 7,49 6,83 5,76 4,50 5,86s 5,43s

Pro hodnocení lidských zdrojů je možné využít i počet vysoce kvalifikovaných vědeckých a technických pracovníků. V České republice tito pracovníci roku 2003 tvořili pouze 9,1 % pracovní síly. Horšího postavení v EU dosahuje již jen Itálie (8,8 %), Slovensko (8,6 %) a Portugalsko (7,8 %). Nejlepší postavení zaujímá Dánsko s 21,2 %. Průměr EU-25 činí 13,8 %. I když Jihomoravský kraj je v rámci ČR z hlediska tohoto ukazatele nadprůměrný, v rámci EU (na úrovni NUTS II) patří k mírně podprůměrným územím. Tabulka5.: Vysoce kvalifikovaní vědečtí a techničtí pracovníci (jako % celkové pracovní síly) 2003 Česká republika 9,1 Slovensko 8,6 Maďarsko 12,7 Polsko 10,5 Rakousko 9,4 EU-25 13,8 Pramen: EC: Key Figures 2005 on Science, Technology and Innovation Towards a European Knowledge Area

Výdaje na lidské zdroje se počítají jako podíl celkových veřejných výdajů na vzdělání na HDP. ČR se v této oblasti nachází v podobné situaci jako Slovensko, zaostává za Rakouskem i Maďarskem a pohybuje se pod průměrem EU-15 i EU 25. V roce 2002 tyto výdaje tvořily 4,41 % hrubého domácího produktu a od roku 1999 se zvýšili o 0,36 procentního bodu. V Maďarsku se za stanovenou dobu zvýšily o 0,85 procentního bodu. Polsko dosahuje nejvyšších hodnot ze sledovaných nových členských států EU a vyskytuje se dokonce i nad průměr EU-15.

105

SRLZ - Analýza


Tabulka 6.: Výdaje na lidské zdroje 1999 ČR 4,05 Slovensko 4,40 Maďarsko 4,66 Polsko 4,88 Rakousko 5,80 EU-15 5,04s EU-25 5,00s Pramen: Eurostat, 2005.

2000 4,04 4,15 4,54 5,01 5,66 4,97s 4,94s

2001 4,16 4,03 5,15 5,56 5,70 5,09s 5,10s

2002 4,41 4,35 5,51 5,60 5,67 5,22s 5,22s

Konkurenceschopnost pracovní síly měřená vzdělanostní úrovní obyvatelstva zhruba odpovídá pořadí ve výdajích na vzdělání. Pokud hodnotíme podíl vysokoškoláků na úhrnu populace ve věku 25-64 let je ČR zhruba na úrovni Slovenska, s mírným zaostáváním za Polskem a významnějším za Maďarskem a Rakouskem. Relativně horší situace je v celoživotním vzdělávání obyvatelstva, kde ČR i region NUTS II Jihovýchod dosahují velmi nízkých hodnot. Tabulka7.: Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob na populaci ve věku 25-64 let 1999 2000 ČR 10,8 11,0 Slovensko 10,1 10,4 Maďarsko 13,5 14,0 Polsko 11,3 11,4 Rakousko 10,9 13,9 Pramen: Školní statistická ročenka, ČSÚ 2005.

2001 11,1 10,9 14,0 11,9 14,1

2002 11,9 11,0 14,2 12,6 14,5

Údaje za nižší administrativní jednotky máme ze sčítání obyvatelstva 2001. V té době se vzdělanostní struktura obyvatelstva Jihomoravského kraje příliš nelišila od průměrných hodnot za Českou republiku, mírně nadprůměrná byla jen u podílu obyvatelstva s vysokoškolským a terciárním vzděláním (VŠ a VOŠ). Na úrovni okresů je však situace významně diferencovaná – okres Brno-město má po Praze druhý nejvyšší podíl obyvatelstva s terciárním vzděláním 19,8 % obyvatel starších 15-ti let i obyvatelstva s úplným středním vzděláním s maturitou a vyšším (51,5 %) v ČR. Naopak okres Znojmo dosahuje 3. nejnižšího podílu obyvatelstva s maturitou a vyšším (28,2 %) a druhého nejnižšího podílu obyvatelstva s terciárním vzděláním (5,4 %) z okresů ČR. Podprůměrná úroveň obou ukazatelů je rovněž v okresech Břeclav a Hodonín.

106

SRLZ - Analýza


15. Vývoj k informační a znalostní společnosti Viktorie Klímová – Jaroslav Maryáš, ESF MU, KRES Znalosti jsou dnes považovány za hnací motor produktivity a udržitelného ekonomického růstu a kritickou roli v přechodu ke znalostní společností hrají vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace a informační a komunikační technologie. Je nezbytné zvýšit efektivnost výzkumu a vývoje a zlepšit transformaci nových myšlenek do nových produktů, procesů a služeb. Lisabonská strategie usiluje o to, aby se Evropa do roku 2010 stala nejvíce konkurenceschopnou a znalostně založenou ekonomikou světa. Tato strategie zaměřuje svou pozornost na pět základních oblastí mezi nimiž hraje důležitou roli právě znalostní společnost. Dalšími oblastmi jsou vnitřní trh, podnikatelské prostředí, trh práce a udržitelné životní prostředí. Pro hodnocení znalostně založené ekonomiky byli vyvinuty dva kompozitní indikátory. První z nich sumarizuje různé formy investic do znalostní ekonomiky a druhé měří celkový výkon znalostní ekonomiky. První indikátor odráží, že je nutné investovat do tvorby i šíření nových znalostí.

107

SRLZ - Analýza


Tabulka 1.: Kompozitní indikátor investic do znalostně založené ekonomiky Subindikátory Typ znalostního indikátoru Celkové výdaje na V&V per capita Tvorba znalostí Počet výzkumníků per capita Tvorba znalostí Celkové výdaje na vzdělání per capita Tvorba znalostí Noví Ph.D. přír. a tech. oborů per capita Tvorba a šíření znalostí Celoživotní učení Šíření znalostí: lidský kapitál E-government Šíření znalostí: informační infrastruktura Tvorba hrubého fixního kapitálu (vč. stavebnictví) Šíření znalostí: nové technologie Pramen: EC: Key Figures 2005 on Science, Technology and Innovation Towards a European Knowledge Area

Druhý indikátor říká, že investice mají být alokovány co nejefektivněji, aby zvýšily produktivity a ekonomický růst. Tento indikátor se skládá ze čtyř prvků: celková produktivita práce, vědecký a technologický výstup, využití informačních struktur a efektivnost vzdělávacího systému. Tabulka 2.: Kompozitní indikátor výkonu znalostně založené ekonomiky Subindikátory Typ znalostního indikátoru HDP na odpracovanoou hodinu Produktivita Evropské a americké patenty per capita Vědecký a technologický výkon Vědecké publikace per capita Vědecký a technologický výkon E-komerce Výstup informační infrastruktury Míra úspěšnosti školství Efektivnost vzdělávacího systému Pramen: EC: Key Figures 2005 on Science, Technology and Innovation Towards a European Knowledge Area

Základním ukazatelem charakterizujícím výdaje na výzkum a vývoj (V&V) jsou hrubé domácí výdaje na V&V jako procentní podíl na HDP (Gross domestic expenditure on R&D - GERD). Od roku 1995 se v ČR tento ukazatel neustále zvyšuje a v roce 2003 dosáhl 1,35 %, což je více než v Maďarsku (0,97 %) a na Slovensku (0,57 %), avšak podstatně méně než je průměr EU-25 (1,95 %). Od roku 1995 se v ČR tento ukazatel neustále zvyšuje a v roce 2003 dosáhl 1,26 %, což je více než v Maďarsku (0,95 %) a na Slovensku (0,58 %), avšak podstatně méně než v Rakousku (2,19 %). Tabulka 3.: Hrubé domácí výdaje na V&V jako procentní podíl na HDP

CZ SK HU PL AT EU 25

1994 0,9 0,89 1,54 -

1995 0,95b 0,93 0,73 0,65 1,56 1,84s

1996 0,98 0,92 0,65 0,67 1,6 1,82s

1997 1,09 1,09 0,72 0,67 1,71 1,82s

1998 1,16 0,79 0,68 0,68 1,78 1,82s

1999 1,16 0,66 0,69 0,7 1,91 1,86s

2000 1,23 0,65 0,8 0,66 1,95 1,88s

2001 1,22 0,64 0,95 0,64 2,07 1,92s

2002 1,22 0,58 1,02 2,15 1,93s

2003 1,26 0,58 0,95 2,19e 1,95s

2004 1,28 0,53 2,26e -

Pozn.: s = odhad Eurostat e = odhad Pramen: Eurostat, 2005.

Při sledování výdaje na V&V je nutné sledovat i zdroje financování těchto výdajů. V ČR i na Slovensku je V&V financován převážně průmyslem (v ČR 53,7 %) a v Maďarsku (58,6 %) a v Polsku (61,9 %) vládou. Maďarsko i Rakousko však mají podstatně vyšší podíl V&V financovaného ze zahraničních zdrojů jako jsou zahraniční granty, výzkum financovaný zahraničními firmami, aj. (Maďarsko 10,37 %, Rakousko 21,39 %, ČR pouze 2,71 %). V letech 2000 – 2003 došlo v ČR k 3,5% růstu celkových výdajů na V&V, zatímco 108

SRLZ - Analýza


v Maďarsku to bylo 9,7 %; v Polsku došlo k poklesu o 3,5 %. Výdaje na V&V tvoří v ČR 0,97 % vládních výdajů, zatímco průměr EU-15 je 1,67 %. Tabulka 4.: Hrubé domácí výdaje na V&V podle zdroje financování v roce 2002 (v %) a průměrný roční růst celkových výdajů na V &V v letech 2000 – 2003 vládní výdaje na V&V jako % celkových vládních výdajů 53,72 42,07 2,71 3,5 0,97 ČR 53,56 44,10 2,07 0,6 0,62 SR 29,66 58,55 10,37 9,7 Maďarsko 30,3 61,9 4,8 -3,5 Polsko 44,63 33,61 21,39 5,7 1,31 Rakousko Pramen: EC: Key Figures 2005 on Science, Technology and Innovation Towards a European Knowledge Area; Statistics in focus. Science and technology 5/2005, Eurostat průmysl

vláda

zahraničí

růst 20002003

Při hodnocení celkových výdajů na V&V podle regionů se region Jihovýchod umístil na třetím místě v rámci ČR s celkovými výdaji 116 milionů EUR, což 12 % celkových výdajů ČR. První místo s velkým rozdílem zaujímá Praha (34 %) a druhé jsou Střední Čechy (26 %). Rovněž v dalších sledovaných státech se vyskytují velké rozdíly mezi regionem na prvním místě a ostatními regiony. Tabulka 5.: Celkové výdaje na V&V ve třech nejlepších regionech NUTS II každé země v roce 2002 Region (NUTS II) MEUR % EU-15 182 488s EU-25 186 035s Česká republika 959 100 Praha 331 34 Střední Čechy 247 26 Jihovýchod 116 12 Slovensko 148 100 Bratislavský kraj 62 42 Západní Slovensko 45 31 Střední Slovensko 23 16 Maďarsko 706 100 Közép-Magyarország 460 65 Dél-Alföld 49 7 Észak-Alföld 46 6 Polsko 1188 100 Mazowieckie 517 44 Malopolskie 129 11 Slaskie 89 7 Rakousko (1998) 3377 100 Wien (1998) 1639 49 Steiermark (1998) 596 18 Oberösterreich (1998) 392 12 Pramen: Eurostat: Regions: Statistical yearbook 2005

Výdaje na informační a komunikační technologie se vyjadřují jako procentní podíl na HDP. Do výdajů na informační technologie jsou započítány výdaje na IT hardware, zařízení, software a další služby. Do telekomunikačních výdajů jsou započítávány výdaje na telekomunikační hardware, zařízení, software a další služby. V oblasti informačních technologií se ČR (2,8 %) nachází mírně pod průměrem EU-15 i EU-25 (oboje 3 %), dosahuje však vyššího podílu než Polsko (2 %), Slovensko (2,2 %) a Maďarsko (2,4 %). Nad 109

SRLZ - Analýza


průměrem EU je ČR v oblasti telekomunikací (4,3 %). Průměr EU-15 je 3,3 % a EU-25 je 3,4 %. ČR se nachází nad úrovní Slovenska (3,8 %) i Rakouska (3,4 %), avšak pod úrovní Maďarska (4,7 %) a Polska (5,2 %). Z těchto dat ovšem není zřetelné, zda je výsledek ČR dán vyšším využitím telekomunikačních technologií nebo zda se jedná pouze o vyšší ceny v oblasti telekomunikací. Tabulka 6.: Výdaje na informační a telekomunikační technologie jako procentní podíl na HDP Informační technologie 2002 2003 2004 ČR 2,8 Slovensko 2,2 Maďarsko 2,4 Polsko 2,0 Rakousko 3,1 3,0 3,0 EU-15 3,2 3,1 3,0 EU-25 3,0 Pramen: Eurostat, 2005.

Telekomunikace 2002 2003 3,4 3,4 3,4 3,3 -

2004 4,3 3,8 4,7 5,2 3,4 3,3 3,4

15.1. Informační a komunikační technologie a její využívání v domácnostech, podnicích a mezi jednotlivci. Téměř 62 % českých domácností je vybaveno pevnou telefonní linkou. V Jihomoravském kraji je podíl vyšší – pevnou linkou je vybaveno téměř 65 % domácností. Porovnání výsledků šetření za rok 2004 s výsledky za rok 2003 ukazuje, že v roce 2004 došlo k mírnému poklesu podílu domácností vybavených pevnou telefonní linkou, a to o 1,8 procentního bodu. Podrobnější údaje máme ze sčítání 2001, kdy byl zjišťován podíl bytů s telefonem (ČR 44,3 %). Vybavenost v jihomoravských okresech byla nadprůměrná (kromě okresu Blansko a zvláště Znojmo) a okresy Brno-město (52,0 % - nejvyšší hodnota v ČR), Břeclav, Hodonín a Brno-venkov patřily do první desítky nejlépe vybavených okresů. Osobním počítačem je v ČR vybaveno 29,5 % domácností. V tomto ukazateli zaujímá Jihomoravský kraj (33,3 %) druhé místo v rámci celé ČR za Prahou (41,5 %). Nejméně domácností vybavených osobním počítačem je v Olomouckém kraji (18,2 %) a v Ústeckém kraji (22,1 %). Oproti roku 2003 došlo v Jihomoravském kraji k nárůstu vybavení domácností osobním počítačem o 3,5 procentních bodů. Lépe jsou osobními počítači vybaveny domácnosti s dětmi než domácnosti bez dětí. Nejčastějším důvodem, pro který domácnosti nemají PC, je ta skutečnost, že nikdo v domácnosti počítač nepotřebuje (29 %), druhým nejčastějším důvodem je, že počítač je příliš nákladná investice (27 % domácností). Za uživatele osobního počítače je považován jednotlivec, který použil PC v posledních 3 měsících. Na základě šetření z roku 2004 lze konstatovat, že více než polovina populace ČR ve věku 15 a více let někdy použila osobní počítač, proti roku 2003 se jedná o nárůst 5 procentních bodů. Z celkového počtu domácností má v ČR 19 % přístup k internetu. V porovnání s rokem 2003 došlo k nárůstu o téměř 5 procentních bodů. Za uživatele internetu je považován jednotlivec, který použil internet v posledních 3 měsících. V roce 2004 někdy použilo internet 37,5 % populace ČR ve věku 15 a více let. V porovnání s rokem 2003 došlo k nárůstu podílu uživatelů internetu v celkové populaci ve věku 15 a více lež o 4 procentní body.

110

SRLZ - Analýza


V Jihomoravském kraji někdy použilo internet 38,9 % obyvatel. V městské populaci je podíl uživatelů internetu vyšší než je tomu na venkově. V roce 2004 mělo v Jihomoravském kraji přístup k internetu 18,7 % domácností, což je čtvrtý nejvyšší podíl v rámci ČR (ve srovnání s rokem 2003 se podíl nepatrně zvýšil o 0,1 bodu). Nejvíce připojených domácností je v Praze (34,7 %) a Středočeském kraji (22,3 %), naopak nejméně ve Zlínském kraji (13,7 %) a Olomouckém kraji (12,8 %). Nejčastějším důvodem, proč domácnosti vybavené osobním počítačem nemají připojení k internetu, je výše poplatků za připojení (37 %), druhým nejčastějším důvodem je, že členové domácnosti mají přístup k internetu někde jinde (v práci, ve škole atd. – 28 %). Podrobnější údaje než na krajské úrovni máme pouze ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, kdy byla ovšem velmi nízká úroveň připojení domácností k internetu a byly sčítány jen bytové domácnosti (celostátní průměr byl jen 6,4 %). Z Jihomoravského kraje byla nejvyšší hodnota připojení k internetu v Brně-městě 9,4 % bytů (třetí nejvyšší hodnota v ČR – po Praze a okrese Praha-západ) a nadprůměrná byla ještě v okrese Brno-venkov (6,5 %). Na druhé straně připojení domácností v okrese Znojmo bylo po okrese Louny nejnižší v ČR (4,0 %). Tabulka 7.: Informační a komunikační technologie v domácnostech podle krajů v roce 20041) Domácnosti vybavené pevnou telef. linkou ČR, kraje počet domácností %2) v tis. ČR 2 545,8 61,9 Hl.m.Praha 429,7 85,7 Středočeský 313,9 68,4 Jihočeský 159,2 62,3 Plzeňský 153,9 67,4 Karlovarský 71,3 56,1 Ústecký 172,2 49,6 Liberecký 94,9 57,5 Královéhradecký 132,0 61,7 Pardubický 113,9 58,8 Vysočina 121,9 62,3 Jihomoravský 271,4 64,9 Olomoucký 120,9 48,8 Zlínský 148,1 64,9 Moravskoslezský 242,6 45,9

kabelovou televizí počet domácností %2) v tis. 912,0 22,2 110,6 22,1 114,6 25,0 44,3 17,3 55,2 24,2 45,0 35,4 106,6 30,7 27,7 16,8 23,5 11,0 35,5 18,3 32,8 16,8 119,9 28,7 37,1 15,0 61,0 26,7 98,3 18,6

osobním počítačem počet domácností %2) v tis. 1213,2 29,5 202,2 41,5 132,1 28,8 80,5 31,5 64,4 28,2 34,8 27,4 76,8 22,1 44,3 26,8 65,5 30,6 53,3 27,5 59,8 30,6 139,4 33,3 45,1 18,2 62,1 27,2 147,0 27,8

přístupem k internetu počet domácností %2) v tis. 796 19,4 174,2 34,7 102,3 22,3 47,6 18,6 36,6 16,0 21,7 17,1 53,3 15,4 28,1 17,0 46,9 21,9 27,3 14,1 32,6 16,7 78,2 18,7 31,7 12,8 31,3 13,7 84,3 16,0

%3) 65,6 83,7 77,4 59,1 56,8 62,4 69,4 63,4 71,6 51,2 54,5 56,1 70,3 50,4 57,3

Pozn.: 1) zjišťované období je 4. čtvrtletí 2004, 2) podíl na celkovém počtu domácností v daném kraji, 3) podíl z celkového počtu domácností vybavených osobním počítačem v daném kraji Pramen: Český statistický úřad, 2005.

Přístup domácností k internetu v mezinárodním kontextu zobrazuje následující tabulka, kde je zvažována populace ve věku 16 – 74 let. V České republice má k internetu přístup 19 % domácností, zatímco na Slovensku 23 %, v Polsku 26 % a v Rakousku dokonce 45 % (od roku 2002 se zvýšil podíl domácností o 12 procentních bodů). Průměr EU je přes 40 % a ve „staré EU“ se blíží téměř polovině domácností. Nízký podíl je zvláště v přístupu domácností k rychlému internetu.

111

SRLZ - Analýza


Tabulka 8.: Přístup domácností k internetu (v %) 2002

2003

20041

vysokorychlostní internet (20041) ČR 15 19 5 Slovensko 23 4 Maďarsko 14 Polsko 26 8 Rakousko 33 37 45 16 EU-15 39 43 47 EU-25 43 Pozn.: 1) zjišťované období je 1. čtvrtletí, v ČR 4. čtvrtletí 2004 Pramen: Eurostat, Community Household Survey on ICT Usage 2004; Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci v roce 2004, ČSÚ

Vyšší je přístup k internetu mezi podniky. V ČR má přístup k internetu 90 % podniků (jsou započítány pouze podniky s 10 a více zaměstnanci). Nepatrně horšího výsledku dosahují malé podniky (88 %), velké podniky mají z 99 % přístup na internet. U velkých podniků je situace mezi sledovanými státy obdobná. Větší rozdíly se vyskytují zejména u malých podniků (Rakousko – 93 %, Slovensko 67 %). ČR se svými hodnotami řadí na průměr EU-15. Tabulka .9: Přístup podniků k internetu (v %) Všechny podniky1) Malé podniky2) Střední podniky3) Velké podniky4) 2003 2004 2003 2004 2003 2004 2003 2004 ČR 88 90 85 88 97 97 99 99 Slovensko 71 67 91 98 Maďarsko 78 75 87 97 Polsko 85 81 98 100 Rakousko 89 94 87 93 98 99 100 100 EU-15 86 90 84 88 95 97 99 99 EU-25 89 87 97 99 Pozn.: 1) nad 10 zaměstnanců, 2) 10 – 49 zaměstnanců, 3) 50 – 249 zaměstnanců, 4) 250 a více zaměstnanců Pramen: Eurostat, 2005.

Ukazatel on-line dostupnosti veřejných služeb, tedy úroveň E-governmentu vyznívá pro Českou republiku ve srovnání s okolními státy relativně příznivě. Na Slovensku, v Maďarsku i Polsku je on-line přístup k dvaceti hodnoceným základním službám podstatně nižší než v ČR. Nicméně evropský průměr je významně vyšší a dostupnost počtu vybraných služeb v Rakousku je více než dvojnásobná. Tabulka 10.: E-government - on-line dostupnost veřejných služeb (v %)1 2002 2003 ČR Slovensko Maďarsko Polsko Rakousko 20 68 EU-15 36 45 EU-25 Pozn.: 1) zjišťovano 20 základních služeb Pramen: Eurostat, 2005

2004 30 15 15 10 72 49 41

Celkový počet mobilních telefonů (čísel) je vyjadřován v tisících a tento ukazatel se používá jako potenciální možnost pro využívání moderních telekomunikačních technologií. Ve všech 112

SRLZ - Analýza


sledovaných státech došlo od roku 1993 k mohutnému nárůstu mobilů. Přestože v roce 1993 měla ČR po Slovensku druhý nejnižší počet z okolních států (7 tis.), v roce 2004 bylo v ČR již 10 783 tis. mobilních telefonů a více jich bylo jen v populačně několikanásobně větším Polsku. Pro srovnávání je vhodnější vyjádřit počet mobilních telefonů v přepočtu na 100 obyvatel. K masivnějšímu rozšíření došlo v ČR v roce 2000, kdy na 100 obyvatel připadalo 42 telefonů. Dnes je to 106 telefonů, což znamená, že každý obyvatel má v průměru více než 1 mobilní telefon. Z ostatních sledovaných států žádný nepřekročil hranici 100 telefonů na 100 obyvatel (Rakousku 98, Maďarsko 86, Slovensko 79 a Polsko 60). Průměr EU-15 v roce 2003 byl 85 telefonů a v EU-25 celkem 81 telefonů. Tabulka 11.: Počet mobilních telefonů na 100 obyvatel 1993 1994 1995 ČR 0 0 0 SR 0 0 0 HU 0 0 3 PL 0 0 0 AT 3 4 3 EU-15 2 4 6 EU-25 5 Pramen: Eurostat, 2005.

1996 2 1 5 1 7 9 8

1997 5 4 7 2 15 14 12

1998 9 9 10 5 29 24 21

113

1999 19 12 16 10 53 40 35

2000 42 21 30 17 76 63 56

2001 68 41 49 25 82 74 68

2002 84 54 68 36 84 79 75

2003 95 68 78 46 88 85 81

2004 106 79 86 60 98 -

SRLZ - Analýza


16. Komunikace a spolupráce mezi jednotlivými aktéry RLZ Doc.Ing. Jaroslav Rektořík, CSc., ESF MU-KVE 16.1. Co je komunikace Obecně je slovo komunikace vymezováno jako přenos či výměna informací mezi dvěma nebo více subjekty v určitém čase a na určitém místě, nebo jako přenos nejrůznějších informačních obsahů v rámci různých komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií, zejména prostřednictvím jazyka, sdělování. Každá komunikace tak obsahuje několik prvků: - zdroj informace, - vysílatele informace, - sdělení, - materiální nosič nebo komunikační kanál pro přenos sdělení, - příjemce sdělení. Podle Herberta A. Simona bez komunikace není organizace.29 Komunikace v organizaci je podle něho dvousměrným procesem: zahrnuje jak předávání informací rozhodovacímu centru, tak i přenos rozhodnutí z tohoto centra k jednotlivým částem organizace. Je to proces, který existuje vertikálně, horizontálně i napříč organizací, a to vždy v určité formální (normou předepsané) a neformální (nikoliv formou předepsané, spíše spontánně vzniklé) podobě. Komunikace je procesem všudypřítomným. Účinná (effective) komunikace musí vždy zabezpečit, aby se sdělení určitým způsobem promítlo v následné aktivitě svého příjemce. 29

Simon, H. A. - Administrative Behavior - A Study of Decision-Making Processes in Administration Organization. Second Edition, The Free Press, New York, Collier-Macmillan Limited, London; 1965, s. 154.

114

SRLZ - Analýza


Základní problém, který existuje u složitějších organizací (kterou segment veřejné správy a soukromého sektoru, který se zabývá problematikou rozvoje lidských zdrojů bezesporu je) je skutečnost, že ne všechny informace relevantní pro konkrétní rozhodnutí má v rukou právě rozhodovací subjekt. Komunikace je proto podle Simona nezbytnou součástí komplexnější formy kooperačního chování, za kterou považuje koordinaci. Chyby v komunikaci jsou podle něho vždy výsledkem situace, kdy je opomenuta skutečnost, že chování jednotlivců je nástrojem, díky němuž organizace naplňuje svůj účel. V jednoduchých situacích podle Simona může jednotlivec zkoordinovat své aktivity s aktivitami ostatních pouhým vypozorováním toho, co ostatní dělají a většinou je tato tzv.sebe-koordinace uskutečňována bez významných diskuzí. Ve většině situací však je pro úspěšné provádění úkolů skupinou jednotlivců vyžadována podle Simona koordinace vyššího stupně, která se podle něho skládá nejméně ze tří následujících kroků: (I) rozvoj plánu chování pro všechny členy skupiny (nikoliv skupina jednotlivých plánů pro jednotlivé členy); (II) sdělení (communication) relevantní porce tohoto plánu každému jednotlivci a (III) ochotu části těchto jednotlivců chovat se řízeně podle tohoto plánu.30 V rámci této vyšší koordinace je přitom nutné rozlišovat soubor alternativ dostupných skupině a soubor alternativ dostupných jednotlivým členům této skupiny. Sumarizací výše zmíněného je následující: „Pouze prvním krokem na stupnici koordinace je upřesnění úkolů mezi kooperujícími jednotkami, tedy vymezení toho, co kdo dělá. Následují přímé a zpětné informační vazby a na jejich základě se teprve lze dopátrat toho, kolika různými hlasy a jazyky jednotliví účastníci koordinované akce vlastně hovoří o společném cíli a o prostředcích, které mají k dispozici. Teprve vyřeší-li se tento krok a hovoří-li všichni o problémech, jimž nadále čelí jedním hlasem, lze hledat konsensuální způsob, jak bude každý z účastníků dále postupovat.Zůstanou-li na určitou část řešení rozdílné názory, je třeba dosáhnout zprostředkovatelského (mediačního), či rozhodcovského (arbitrážního) odstranění rozporů. Až poté lze vskutku koordinovaným způsobem ustavit parametry a limity politiky, které budou základem pro vymezení jednotných priorit a cílů, od nichž by se nadále komunikující kolektiv (organizace) již neměl odchylovat.“31 16.2. Komunikace mezi aktéry RLZ Všechny výše uvedené principy či zásady komunikace (jde o velmi zkrácenou verzi popisu komunikace, protože komunikace vně i uvnitř organizace či vybraných skupin je vědní disciplinou) se dají aplikovat na odbornou skupinu představitelů organizací veřejné správy, podnikatelské sféry a občanské společnosti, která zodpovídá za přípravu, realizaci a výsledky rozvoje lidských zdrojů (a potažmo za kvalitu konkurenčního prostředí) v daném regionu. Aktéry komunikace v řízení rozvoje lidských zdrojů v jihomoravském regionu jsou konkrétně:  Rada pro rozvoj lidských zdrojů JMK (RRLZ) jako řídící orgán v následujícím složení (zástupci veřejné správy, podnikatelského sektoru, vzdělávacích institucí, občanské společnosti): 30

Ibidem, s. 106 - 107: The process of coordination ... consists of at least three steps: (I) the development of a plan of behavior for all the members of the group (not a set of individual plans for each member); (2) the communication of the relevant portions of this plan to each member; and (3) a willingness on the part of the individual members to permit their behavior to be guided by the plan. 31 Pomahač, R., Vidláková, O.: Veřejná správa. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 71.

115

SRLZ - Analýza


Funkce předseda R RLZ

Jméno Ing. Lubomír Šmíd

radní JMK

zástupci za JMK

RNDr. Miloš Šifalda

radní JMK

Mgr. Václav Božek

zastupitel JMK

PaedDr. Ilona Sokolová Ing. Pavel Ocásek Ing. Jan Marek Ing. Jiří Uklein Mgr. Jaromír Pragač

zastupitelka JMK ředitel ÚP Bo-venkov ředitel ÚP Vyškov ředitel ÚP Brno-město SOU tradičních řemesel, spol. s.r.o. Okresní agrární komora BM a BO ředitel CCS Systems Mercaton Co,spol.s r.o.

zástupci ÚP stálý host stálý host zástupce Krajské hospodářské komory zástupce Agrární komory Zástupci zaměstnavatelských svazů

zástupci Regionální rady odborových svazů

zástupce základních a středních škol zástupce vysokých škol

Ing. Hana Zezulová Dr. Jiří Grenar Ing. Josef Burda místopředseda RRLZ JUDr. Jaromíra Kočičková

Energetické strojírny Brno, a.s.

e-mail [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] Jan,[email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

Miloš Antoš místopředseda RRLZ

comenius@comeniusředitel Regionálního inform., porad. a vzděl. centra Akademie moravia.cz J.A.Komenského

Mgr.Marta Nováková Ing. Vladimír Mackrle

RROS ČMKOS Vládní zmocněnec pro JMK

PhDr. Josef Filouš

ředitel Gymnázia

[email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc.

Zástupce Správní rady BCES

[email protected]

Tajemnice RRLZ: ing. Věra Krytinářová      

Rada hospodářské a sociální dohody JMK, jejíž reprezentanti jsou zastoupeni v RRLZ. Zástupci vzdělávacích institucí (prvního, druhého, třetího stupně), rovněž reprezentativně zastoupení v RRLZ. Zástupci občanské společnosti včetně profesních komor. Města a obce jihomoravského regionu a jejich sdružení Dobrovolné svazky obcí. Při tvorbě Strategie rozvoje lidských zdrojů pak zástupci zpracovatele a současně tvůrci Komunikačního akčního plánu připraveného podle dispozic směrnic ES – Nařízení komise (ES) č. 1159/2000.

Současný stav komunikace a spolupráce mezi aktéry podílejícími se na rozvoji lidských zdrojů v regionu byl v „komunikačním útlumu“ s ohledem na skutečnost, že nebyli aktivování v cíleném procesu tvorby finálního dokumentu. Běžná spolupráce probíhala v rovině:  aktivit, které se týkaly vytváření a realizace vzdělávacích programů pro úředníky územních samosprávných celků včetně jejich e-learningové podoby (zde především aktivity Masarykovy univerzity),  vzdělávací aktivity týkající se Univerzity třetího věku, do kterých je zapojena většina brněnských veřejných vysokých škol,

116

SRLZ - Analýza

      


vzdělávacích aktivit KÚ JMK pro partnery podílejícími se na programových záležitostech SROP včetně jejich e-learningové podoby (zde většinou soukromé subjekty), aktivit které byly a jsou vázány na projekt Zvyšování projektové absorpční kapacity Jihomoravského kraje jako celku, aktivity, které souvisí s aplikací, implementací evropských požadavků na vysoké školství v rámci Brněnského centra evropských studií, aktivit, které souvisí s rozvojem vytváření inovačního prostření jihomoravského regionu a zvyšováním jeho konkurenceschopnosti (Technologický park, Jihomoravské inovační centrum (JIC), Inkubátor VUT při JIC apod.), aktivity související s využitím volného času dětí a mládeže probíhající především na úrovni nestátních neziskových organizací v rámci jejich asociace BANNO, aktivity spojené se vzájemnou spolupráci ve prospěch aktivit týkajících se mimo jiné i rozvoje lidských zdrojů a zvyšování konkurenceschopnosti obcí na správním území dané obce III. aktivit týkajících se celého okruhu problémů spolupráce regionu s partnery z EU.

Komunikace a spolupráce ve sledovaném období let 2003-2005 se vyznačovala poměrně vysokým počtem aktivit výše uvedeného zaměření, avšak jejich koordinace a cílené zaměření na plnění poslání, tj. na rozvoj lidských zdrojů v JMK, neměla charakter spolupráce a komunikace ve smyslu teoretických předpokladů uvedených v úvodu analýzy, tj. postrádala: „….upřesnění úkolů mezi kooperujícími jednotkami, tedy vymezení toho, co kdo dělá a nebyla vybavena přímou a zpětnou informační vazbou a na jejímž základě se teprve lze dopátrat toho, kolika různými hlasy a jazyky jednotliví účastníci koordinované akce vlastně hovoří o společném cíli a o prostředcích, které mají k dispozici.“ Závěr Projekt „Strategie rozvoje lidských zdrojů“ JMK (obdobně jako evropské a národní strategické dokumenty) obsahuje i zpracování Komunikačního akčního plánu, který by měl dosavadní problémy v komunikaci a spolupráci odstranit (eliminovat) a navrhnout komplexní program persistentní spolupráce a komunikace všech potencionálních partnerů tak, aby bylo dosaženo výsledku uváděného v teorii komunikace, tj., aby: „ …hovořili všichni o problémech, jimž nadále čelí jedním hlasem, a tak byl nalezen konsensuální způsob, jak bude každý z účastníků dále postupovat. Zůstanou-li na určitou část řešení rozdílné názory, je třeba dosáhnout zprostředkovatelského (mediačního), či rozhodcovského (arbitrážního) odstranění rozporů. Až poté lze vskutku koordinovaným způsobem ustavit parametry a limity politiky, které budou základem pro vymezení jednotných priorit a cílů, od nichž by se nadále komunikující kolektiv (organizace) již neměl odchylovat.“ Předpokládá se, že tím důležitým arbitrem v komunikaci o problematice rozvoje lidských zdrojů bude především krajská Rada pro rozvoj lidských zdrojů, která bude mít s vazbou na požadavky Lisabonské strategie stále významnější místo v procesu zvyšování konkurenceschopnosti regionu a s ní spolupracující obdobné rady na úrovni obcí III. Z pohledu budoucího vývoje, který bude obsažen ve společném komunikačním plánu mezi aktéry SRLZ JMK se jeví jako silná stránka vysoká profesionalita a zájem komunikovat a spolupracovat všech potenciálních partnerů. Naopak slabou stránkou, která bude postupně odstraňována, je neznalost principů komunikace.

117

SRLZ - Analýza


Jako příležitosti pro budou cí vývoj lze považovat nadstandardně kvalitní zázemí vzdělávacích institucí celoživotního vzdělávání pro zaměstnance partnerů, kteří se podílí na rozvoji lidských zdrojů v JMK.

17. Institucionální, politické a odborné zázemí pro strategické řízení RLZ Doc.PhDr. Jan Šelešovský, CSc., ESF MU-KVE Úvod Strategické řízení RLZ v JMK je jednou z nejvýznamnějších součástí strategického řízení rozvoje kraje, protože významně ovlivňuje zaměstnanost v kraji, životní úroveň jeho obyvatel a konkurenční schopnost v komparaci s jinými regiony domácími i zahraničními. Lidský kapitál každého regionu a mikroregionu je považován za jeden z jeho nejcennějších zdrojů. Nelze také zapomenout, že JMK soutěží o finanční a lidské zdroje a o získávání investorů, soutěží také o možnost čerpání ze strukturálních fondů EU. Z toho pohledu má vytvoření SRLZ klíčovou roli. Vytváření strategického řízení RLZ na krajské úrovni je plně v souladu s legislativou (viz Ústava ČR, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích). Zákon o krajích předjímá svou vstupní formulací „kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“ skutečnost, že kraje jsou přirozenou sociální, ekonomickou, správní a politickou územní jednotkou s velmi širokou působností. Ke krajskému řízení RLZ se rovněž vztahuje funkce regionů NUTS II, tj. regionů soudržnosti dle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Strategie RLZ v JMK by měla vycházet ze Strategie rozvoje kraje a zejména z Programu rozvoje kraje. V programu je definována strategická vize, která zvýrazňuje linii na podstatné zvýšení globální konkurenceschopnosti JMK, důraz na komplexní rozvoj lidských zdrojů, zvýšení hospodářského významu a přínosu cestovního ruchu, zlepšení kvality života a udržitelný rozvoj32. 17.1 Zázemí pro strategické řízení SRLZ na krajské úrovni Významným komponentem celého systému řízení lidských zdrojů v JMK je institucionální, politické a odborné zázemí. Možnosti úspěšného řízení realizačních procesů SRLZ v mnohém právě závisí na institucionálním, politickém a odborném zázemí Jihomoravského kraje. Toto zázemí je na jedné straně determinováno ekonomickým vývojem, platnou legislativou, generovanými státními strategiemi a koncepcemi, vymezenými kompetencemi orgánů kraje a obcí a orgánů státu v území. Na druhé straně je vhodné, participativní prostředí podporováno úrovní spolupráce a kvalitou partnerství veřejné správy, školských, vzdělávacích a výzkumných institucí působících v JMK, činnostmi odborových svazů, aktivitami podnikatelské komunity (reprezentované samosprávnými podnikatelskými institucemi) a činorodostí organizací nevládního neziskového sektoru. Naplnění institucionálních, politických a odborných předpokladů je podmíněno vůli představitelů všech strukturních prvků uvedeného partnerského rámce, jejich tvůrčími potencemi, předcházejícími historickými zkušenostmi a tradicemi a vnímáním naléhavosti potřeby rozvoje lidských zdrojů v kraji.

32

Blíže viz Program rozvoje Jihomoravského kraje, Stručná verze, leden 2003, str. 30.

118

SRLZ - Analýza


Samozřejmě je nutno vzít v úvahu, že legislativa v předmětné oblasti se nachází stále ještě v období změn implikovaných postupující reformou veřejné správy a implementací legislativy EU a naplňováním jejich konceptuálních dokumentů zejména Lisabonské strategie. Operační prostor pro koncipaci a realizaci vlastních veřejných politik kraje včetně implementace SRLZ je v současnosti limitován, sice zvyšujícími se, ale stále omezenými zdrojovými možnostmi, probíhající reformou veřejných financí a ještě nedokončenou fiskální decentralizací. Vícezdrojové financování a anticipované navýšení prostředků ze strukturálních fondů EU v příštím programovém období však vytváří příznivé podmínky pro akceleraci aktivit a opatření vyplývajících ze SRLZ. Systém veřejné správy v ČR prochází transformačním procesem a není definitivně finalizován. Realizace reformy veřejné správy je reálná jen postupnými kroky a její časový horizont na základě komparací se zeměmi EU lze odhadovat na období dekády, tj. na období korespondující s horizontem SRLZ. Struktura institucí systému územní veřejné správy je již v ČR založena. Kompetence a fiskální kapacita krajů, tak obcí s rozšířenou působností však nejsou doposud dořešeny. Rovněž procesy a formy integrace malých obcí nebyly zatím ani konceptuálně nastíněny. Reforma ústřední státní správy se rozvíjí, její koncept a jednotlivé fáze byly formulovány, avšak v některých segmentech dochází ke zpožďování její realizace (např. účinnost zákona o státní službě byla několikrát odložena). Profesionalizace a standardizace jako významné směry zvyšování efektivnosti veřejné správy byly pouze zahájeny. Lze předpokládat, že redefinice struktury a kompetencí ústřední státní správy bude mít významný dopad i na regionální a mikroregionální instituce státní správy (dekoncentráty). Pravděpodobně také na územní samosprávu, tj. obce a kraje. Zejména u obcí III. je možné ve střednědobém horizontu anticipovat vzrůst jejich koordinační role a rozšíření stanovených úkolů v přenesené působnosti ve smyslu odpovědnosti za rozvoj jejich celého správního obvodu. Za rozvoj lidských zdrojů v kraji nesou spoluodpovědnost především všechny instituce veřejné správy v kraji. Krajská úroveň územní veřejné správy je v zásadě zformována a začala plnit funkci strategického činitele a koordinátora aktivit. O tom např. svědčí i generace několika desítek strategických, rozvojových a programových dokumentů a koncepcí, které se nacházejí v různé fázi realizace a mnohé z nich mají významný dopad i do oblasti rozvoje lidských zdrojů (např. Program rozvoje kraje, Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání, Koncepce environmentálního vzdělávání, Program rozvoje TV a sportu na r. 2004 – 2008, Strategie rozvoje hospodářství v JMK a další). 17.2 Specifické řídící struktury JMK pro strategické řízení SRLZ Ke komunikaci mezi krajskou veřejnou správou a představiteli odborových organizací a podnikatelských svazů je možné využít existujících interakčních krajských struktur (které je eventuálně možné obohatit o nově vytvořené prvky a nástroje). Mezi důležité instituty, z pohledu rozvoje lidských zdrojů, náleží především Rada hospodářské a sociální dohody JMK (viz tabulka 1), která je společným dobrovolným dohadovacím a iniciativním orgánem odborů, zaměstnavatelů a Zastupitelstva kraje pro tripartitní vyjednávání s cílem dosáhnout shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje. RHSD kraje umožňuje vzájemně respektovanou formou dialogu udržovat sociální smír jako základní předpoklad pozitivního vývoje ekonomiky i životní úrovně občanů kraje.

119

SRLZ - Analýza


Tabulka 1: Rada hospodářské a sociální dohody JMK 2005 Členové JMK Ing. Stanislav Juránek RNDr. Miloš Šifalda Ing. Lubomír Šmíd JUDr. Marie Cacková Mgr. Václav Božek PaedDr. Ilona Sokolová Ing. Pavel Březa Ing.Bc. Jiří Crha - stálý host

Funkce

radní

hejtman radní radní radní zastupitel zastupitelka zastupitel ředitel KrÚ

Odborové svazy Stanislava Slavíková Ing. Eva Miškeříková Roman Onderka Jiří Havlík

předsedkyně RROS JMK Kordárna a.s. OSŽ územní pracoviště OSPZV - ASO

Marie Hrdinková

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče

Václav Keprt

odborový svaz peněžnictví a pojišťovnictví

Mgr. Marta Nováková Miloš Antoš - stálý host Podnikatelské svazy Ing. Helena Pískovská místopředsedkyně RHSD Ing. Ota Horák Ing. Jiří Urban Doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc. Ing. Josef Burda Ing. Petr Bajer - stálý host Ing. Hana Zezulová - stálý host

místopředsedkyně RROS ČMKOS JMK, odborový svaz občanských sdružení ředitel RIPVC Akademie Komenského

Svaz obchodu ČR Vetropack Moravia Glass, a.s. Nová Mosilana, a.s. Qualiform, a.s. Mercaton Co.spol. s r.o. OHK Brno Okresní agrární komora BM a BO

Náhradníci: JMK Ing. Jaroslav Pospíšil MUDr. František Adamec Zdeněk Pavlík

radní radní zastupitel

120

SRLZ - Analýza


Odborové svazy

PhDr. Petr Dostál

nezávislý odborový svaz pracovníků potravinářského průmyslu

Podnikatelské svazy Ing. Michal Štefl Ing. Karel Minařík Ing. Petr Dolina Ing. Dan Ťok Ing. Antonín Studený

předseda KHK JM předseda OHK Brno ředitel SCMVD Jihomoravská plynárenská, a.s. ředitel

Pramen: Webová stránka JMK.

RHSD kraje projednává, navrhuje a prosazuje řešení problémů rozvoje kraje a to zejména v následujících oblastech strategie: hospodářského a sociálního rozvoje kraje, zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů, podmínek podnikání, veřejných služeb (dopravní obslužnost, zdravotnictví, školství, sociální péče, péče o mládež, tělovýchova a sport, kultura), pracovně právních a sociálních podmínek občanů, integrace ČR do EU a přeshraniční spolupráce). Zpracovanou SRLZ bude zřejmě projednávat Rada hospodářské a sociální dohody, která tímto získá podporu institucí reprezentujících zaměstnavatele i zaměstnance. Tak, aby SRLZ kraje, dala nové šance a perspektivy, jak pro dynamizaci vzdělanostního rozvoje lidských zdrojů, tak pro rozvoj zaměstnanosti populace v JMK. Jednání krajské tripartity by mělo dát podněty k tomu, aby byly priority SRLZ plně pochopeny jak zástupci podnikatelské sféry, tak odborovými organizacemi. Iniciovat tak převzetí spoluodpovědnosti obou zájmových struktur za jejich realizaci. V Radě hospodářské a sociální dohody na úrovni kraje zasedá vedení JMK (hejtman, jeho náměstci a představitelé jednotlivých klubů poslanců), zástupci odborových svazů a zástupci podnikatelských a zaměstnavatelských svazů. RHSD ustavuje dle potřeby komise, které se podílejí na přípravě podkladových materiálů pro jednání. V současnosti se jedná zejména o školskou a zemědělskou komisi, o komisi pro hospodářský rozvoj atd. Zřejmě by bylo vhodné zřídit i některé další komise orientované na některé vybrané segmenty rozvoje lidských zdrojů (existuje např. návrh na zřízení komise pro oblast zdravotnictví). Při RHSD ovšem pracuje také Rada pro rozvoj lidských zdrojů JMK33, která je složena ze sociálních partnerů (KÚ, zaměstnavatelé a odbory), zástupců školských a vzdělávacích institucí a úřadů práce. Je stalým poradním, iniciativním a koordinačním orgánem RHSD v oblastech strategického řízení rozvoje lidských zdrojů. Rada RLZ JMK koordinuje a zajišťuje spolupráci mezi územními orgány státní správy, územními samosprávami působícími v oblasti rozvoje lidských zdrojů v kraji, zaměstnavatelskými svazy, odborovými svazy a dalšími právnickými a fyzickými osobami, které jsou činné na daném úseku v JMK. RRLZ vytvořila systém trvalé spolupráce s úřady práce v JMK a ve všech sedmi regionech, kde úřady práce působí, byly ustaveny Regionální rady RLZ. 33

Krajské rady pro rozvoj lidských zdrojů jako volné sdružené seskupení regionálních partnerů vznikaly v letech 2003 – 2005 na základě metodického pokynu vlády. Určitou rezervou nebo problémem je skutečnost, že v radách nejsou zapojeny města a obce.

121

SRLZ - Analýza


Rada RLZ JMK byla určena Zastupitelstvem JMK jako řídící skupina k projednávání jednotlivých dokumentů SRLZ a příjímání k ní odborných podnětů a doporučení. Je zřejmé, že RRLZ bude hrát významnou roli i při realizaci SRLZ. Aktiv osob zapojených do činnosti Regionálních rad RLZ zahrnuje okolo 100 dalších potenciálních spolupracovníků pro implementaci Strategie SRLZ v JMK. 17.3 Role vládního zmocněnce Specifické úkoly spojené s koordinací rozvojových záměrů a dalších aktivit příslušných subjektů v Jihomoravském kraji zajišťuje zmocněnec vlády34, jmenovaný vládou. Zmocněnec vlády (vč. pracovníků zřízené Kanceláře zmocněnce vlády) zabezpečuje úkoly pod gescí Ministerstva pro místní rozvoj35. Jedním z prioritních úkolů je řešení problematiky snižování nezaměstnanosti v regionu. Přitom je činnost zmocněnce vlády zaměřena zejména na řešení nezaměstnanosti na venkově a v malých městech, které nemají na rozdíl od velkých měst potřebný aparát, který by jim pomáhal. Jako úkol kanceláře zmocněnce vlády je tak stanoveno především neustálé kontaktování, poradenství a další spolupráce s obecními zastupitelstvy a starosty. Pracovníci kanceláře zmocněnce vlády v JMK od počátku informovali na regionálních poradách a seminářích zejména na Vyškovsku, Veselsku, Znojemsku, Břeclavsku a Kyjovsku starosty o vytváření nových forem spolupráce nejenom mezi vlastními svazky obcí, ale také mezi podnikateli a obcemi tak, aby se naplňoval princip partnerství ve státech EU běžný. Probíhají také průběžná jednání se zástupci Jihomoravského kraje, především s hejtmanem v rámci řešení běžných problémů kraje na úrovni zastupitelského klubu a souběžně jsou konzultovány rozsahy spolupráce s jednotlivými odbory Krajského úřadu, zejména s odbory regionálního rozvoje a životního prostředí pro potřeby součinnosti v řešení problémů spojených se zaměstnaností. Dále byl zmocněnec vlády přizván ke spolupráci v rámci Rady hospodářské a sociální dohody Jihomoravského kraje. Kancelář vládního zmocněnce má své zastoupení v poradních sborech na úřadech práce v postižených regionech (Hodonín, Břeclav, Vyškov a Znojmo). Hlavní náplní práce poradního sboru je pomoc při snižování nezaměstnanosti v regionech a součinnost s orgány stání správy a místních samospráv. 17.4 Zázemí pro strategické řízení SRLZ na municipální úrovni Pro místní úroveň územní veřejné správy v kraji byl zejména charakteristický proces přebírání kompetencí obcí s rozšířenou působností od okresních úřadů. V ČR vzniklo celkem 205 obcí tohoto typu. Na území Jihomoravského kraje existuje 21 obcí s rozšířenou působností (obce III.). Vykonávají tak státní správu v přenesené působnosti pro všechny obce ve svém správním obvodu. Vzhledem k této skutečnosti, je možné pokládat obce III. za základní jednotku potenciální formalizované spolupráce mezi územní veřejnou správou a institucionalizovanou formou představitelů ostatních partnerských struktur při realizaci SRLZ. Správní obvod obcí III. by rovněž měl tvořit relevantní statistickou jednotku pro zjišťování ekonomických a sociálních informací v území, včetně potřebných informací o rozvoji lidských zdrojů (nikoliv již okresy).

34

Vládním zmocněnce pro JMK byl původně Ing. Ladislav Korbel, v současnosti je vládním zmocněncem pro JMK Ing. Vladimír Mackrle. 35 Blíže viz webová stránka MMR ČR.

122

SRLZ - Analýza


Z hlediska významu obcí s rozšířenou působností, je třeba posoudit zda existující legislativa (zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o podpoře regionálního rozvoje atd.) vytváří systémový základ a generuje adekvátní kompetence na regionální, mikroregionální a místní úrovni institucí veřejné správy. Jde zejména o vazby v otázkách samostatné a přenesené působnosti. Např. relevantní kompetence obcí III. v rámci správního obvodu v oblasti koordinace rozvoje komplexu daného území, včetně rozvoje lidských zdrojů, neumožňuje naplňovat příslušné funkce dle stávající legislativy. Dále zde působí obce s pověřeným obecním úřadem (tzv. obce II. stupně), které vykonávají na svém území a na území některých dalších obcí státní správu (např. stavební úřad nebo matriční úřad). Od 1. 1. 2003 je v ČR 388 těchto obcí. Z celkového počtu 676 obcí v JMK vykonává 34 obcí úkoly spojené s pověřeným obecním úřadem. Důležitou roli v překonání problémů spjatých s velkým počtem malých obcí v JMK sehrávají svazky obcí, umožňující sdružování prostředků, vícezdrojové financování společných projektů a čerpání zdrojů na společné programy. Realizovaná šetření o různých typech zaměření existujících svazků obcí vedou k zobecnění získaných dobrých zkušeností. Na jejich základě je možné doporučit posílení významu a koordinační úlohy sdružení obcí vytvářených nejen napříč správními obvody, ale také přímo z obcí v rámci správního obvodu příslušné obce III. 17.5 Identifikace problémů a bariér pro rozvoj LZ v JMK Zvýšení úrovně lidských zdrojů v Jihomoravském kraji v horizontu do roku 2013 nelze dosáhnout bez strategického přístupu. Musí ovšem jít o využití nástrojů a metod, které odpovídají charakteru RLZ v demokratické společnosti a v tržní ekonomice, ve které se na rozvoji lidských zdrojů podílí mnoho subjektů s diverzifikovanými zájmy a potřebami. Uvedené subjekty jsou v rozhodování o RLZ autonomní a disponují vlastními zdroji. Jsou to jednotliví občané a jejich rodiny, Zastupitelstvo Jihomoravského kraje, zastupitelstva obcí, správní úřady státu na území JMK, odbory, samosprávné podnikatelské instituce, vzdělávací a výzkumné organizace i NNO. Lze však konstatovat, že všechny subjekty mají v zásadě společné zájmy a očekávání, vzájemné kontakty, zájem spolupracovat i možnost koordinovat činnosti a soustředit zdroje na dohodnuté priority. Nebylo by rozumné ztrácet čas a prostředky v důsledku duplicit, nejasných priorit, plýtvání zdroji a nevyužíváním dobrých zkušeností. Mohou parcitipativním přístupem za určitých podmínek dosahovat synergických efektů. V kontextu vnějších a vnitřních výzev nutně musí jít o proces konsensuálního zvladávání změn, při němž se koordinují a stimulují autonomní aktivity. Rozvoj lidských zdrojů je svým charakterem dlouhodobý proces, který předpokládá předvídání a rozhodování s představou, čeho může být dosaženo ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Zkvalitnění institucionálních struktur pro rozvoj lidských zdrojů v JMK vyžaduje posílení aktivní a na odbornosti založené součinností sociálních partnerů s představiteli krajské a obecních samospráv v kraji a s orgány státu dislokovaných na území JMK. Efektivní strategické řízení rozvoje lidských zdrojů v JMK je potřebné založit na principech partnerství a spolupráce. Zvýšit úroveň a konkurenceschopnost lidských zdrojů v JMK vyžaduje cílevědomé a akceschopné řízení na všech úrovních veřejné správy v kraji. Je však nutné konstatovat, že ještě existuje snaha některých institucí v JMK prosazovat svoje partikulární zájmy. Systém 123

SRLZ - Analýza


vzdělávání v JMK je mnohdy oddělen od potřeb tržního i veřejného sektoru v kraji, od řešení problémů zaměstnanosti a od potřeb nejdůležitějších zákazníků vzdělávacího systému – mladé generace a populace v aktivním věku. Někdy schází komplexní pohled a koordinace aktivit. Nedostatečná pozornost a podpora je věnována výchovnému procesu, který je součástí vzdělávacího systému na všech stupních. Je také nezbytné věnovat větší pozornost předvídaní budoucích potřeb a trendů, které ohrožujících konkurenceschopnost pracovního potenciálu, zaměstnanost a úspěšnost vynaložení společenských i individuálních nákladů na vzdělávání. Motivem ke změnám bývá často momentální požadavky zaměstnavatelů, které jsou oprávněny, ale nevypovídají dostatečně o potřebách budoucnosti. Vzdělávací a kvalifikační soustava v JMK je stále do značné míry produktem setrvačnosti řady škol, jejich vedení i části pedagogického sboru a setrvačnosti poskytovatelů vzdělávání v oblasti systému celoživotního vzdělávání, resp. vzdělávání dospělých. Není plně dořešen problém přípravy a realizace projektů a programů k dosažení podstatných zlepšení v segmentu rozvoje lidských zdrojů a jejich financování z místních zdrojů v kraji, z celostátních prostředků a z fondů EU, na nichž by se podílelo více významných subjektů v kraji, především sociální partneři a různé úrovně veřejné správy v kraji. Do jisté míry přetrvává fragmentace a slabá koordinace programů a projektů. Slabým článkem v systému partnerství se jeví samosprávné podnikatelské instituce v JMK. Jejich potřeba a význam bude nepochybně vzrůstat s postupným politicko-mocenským a finančním zesílením pozice krajských struktur a jim odpovídajícím ekonomickým vazbám, zejména při tvorbě a realizaci krajských veřejných politik, koncepcí a strategií včetně Strategie rozvoje lidských zdrojů. Samosprávné podnikatelské instituce nesou přirozenou spoluodpovědnost za celkový rozvoj ekonomiky v kraji. Jako reprezentace podnikatelské samosprávy mají nezastupitelnou úlohu v seberegulaci podnikatelské sféry. Podnikatelská sféra v ČR i v JMK se dynamicky rozvinula. Struktura samosprávných podnikatelských institucí však zůstává roztříštěná a nepřehledná a bez potřebných kompetencí. Platná legislativa nemotivuje podnikatelské samosprávné instituce k dostatečným vazbám a nedeleguje na tyto samosprávné instituce potřebné regulatorní kompetence. Uvedené objektivní faktory limitují možnosti efektivní spolupráce územní veřejné správy s představiteli podnikatelské sféry. Ne všechny instituce a orgány veřejné správy a podnikatelské samosprávy v jednotlivých krajích ČR si uvědomují tyto souvislosti a usilují o vzájemnou spolupráci při rozvoji hospodářství jejich regionů a rozvoj lidských zdrojů. Ukazuje se, že ze strany JMK i představitelů krajských institucí podnikatelské sféry existuje nesporně dobrá vůle k této spolupráci a zájem o její zdokonalování, což se např. projevuje i participací KHK a OHK Brno na zpracování řady dokumentů pro krajskou samosprávu. Omezenou členskou základnu uvedených organizací, která snižuje jejich akceschopnost a legitimitu, uvádí následující tabulka.

124

SRLZ - Analýza


Tabulka 2.:Samosprávné podnikatelské instituce v JMK

Název organizace

Počet členů

Hospodářská komora Agrární komora Zemědělský svaz Svaz průmyslu a dopravy Svaz podnikatelů ve stavebnictví

830 386 163 157 90

Adresa regionálního orgánu nebo sídla Výstaviště 1, Brno Kotlářská 53, Brno Nemá regionální orgány. Nemá regionální orgán. Areál EDEN BVV Bauerova 19, Brno Olomoucká 80, Brno Jaselská 11, Brno Nová Mosilana Charbulova 156, Brno Kozí 4, Brno

Svaz obchodu 75 Sdružení podnikatelů ČR 28 Asociace textilního, oděvního a 7 kožedělného průmyslu Svaz výrobních družstev 32 Pramen: Strategie hospodářství JMK. Poznámka: V JMK je zaregistrováno přes 250 tisíc podnikatelských subjektů.

Ve struktuře samosprávných podnikatelských institucí zřejmě absentuje reprezentace živnostenského podnikání, které mají své zastoupení pouze prostřednictvím HK ČR na ústřední úrovni (oborová část komory). Průzkumem bylo zjištěno, že obce III. postrádají partnera reprezentujícího podnikatelskou sféru v jejich správním obvodě. V některých obcích s rozšířenou působností tuto funkci zastávají existující okresní hospodářské komory, jejichž struktura však není kompatibilní s reformovanou strukturou veřejné správy. Poznatky ukazují, že představitelé obcí s rozšířenou působností by uvítali vznik odpovídajících institucionalizovaných struktur podnikatelské samosprávy např. v podobě „podnikatelských rad“. V nich by měly být zastoupeny nejen zástupci HK a AK, ale také představitelé lokálních a mikroregionálních živnostenských společenstev s početnější základnou. Konstituování nové integrační struktury samosprávných podnikatelských institucí závisí jak na iniciativě orgánů místní veřejné správy, tak na vstřícnosti podnikatelské komunity. Pozitivně tento proces ovlivnilo ustanovení regionálních informačních míst pro podnikání. Veřejnost v JMK je málo zainteresována na problematice rozvoje lidských zdrojů, resp. nedostatečně se v dané oblasti angažuje. Často lidé ani nevědí na koho se mají se svými názory a doporučením, na celokrajské úrovni i v místech, obrátit. Řešení rozvoje lidských zdrojů je přitom silně závislé nejen na zdrojích, ale i na svobodném individuálním přístupu. Neúplná informovanost a nepostačující angažovanost veřejnosti působí jako velká bariéra. Institucionální, politické a odborné zázemí pro strategické řízení rozvoje lidských zdrojů v JMK by mělo vycházet ze zahraničních zkušeností zemí EU. Je žádoucí vytvořit silný průřezový koordinační systém propojující otázky zaměstnanosti, vzdělávání, kvalifikace a podpory vzdělávání. Systém pokrývající celé území JMK, vybavený dostatečnými kompetencemi, personálními, informačními a finančními zdroji. Systém umožňující koordinaci sociálních partnerů a dalších významných aktérů působících v JMK. Závěr Dosavadní regionální řízení rozvoje lidských zdrojů v JMK mnohdy naráží na nedostatečné vymezení kompetencí a na tradiční pojetí odpovědnosti za řešení otázek zaměstnanosti, vzdělávání, výchovy i dalších problémů RLZ. Mnohé úkoly bývají řešeny odděleně pracovníky na sociálním úseku a pracovníky v oblasti školství a vzdělávání. Někteří sociální 125

SRLZ - Analýza


partneři se do regionálního řízení lidských zdrojů zapojují relativně méně než-li je žádoucí, často jim v tom brání odvětvové struktury a úzké institucionální zájmy, v případě samosprávných podnikatelských institucí jejich malá členská základna. Zpracování Strategie rozvoje lidských zdrojů za přispění všech partnerů, její schválení a následná realizace, jistě přispěje k objektivizaci identifikace portfolia problémů RLZ v JMK a v nalezení nástrojů a cest jejich řešení ve smyslu zásadního zkvalitnění LZ v kraji. Významnou roli v koordinaci synergického efektu může sehrát krajská úroveň územní veřejné správy a její orgány, zejména Rada pro rozvoj lidských zdrojů. Je také důležité generovat komunikační plán pro aktéry SRLZ.

126

SRLZ - Analýza


18. Legislativní rámec v ČR a jeho vazby na právní systém EU Mgr. David Póč – ESF MU, KVE Úvodem lze konstatovat, že v legislativním rámci ČR se pojem „lidské zdroje“ plně etabloval až v poslední dekádě, především v souvislosti s různými programy, které byly realizovány v rámci diferencovaných fondů EU (definicí pojmu se v ČR zabývala explicitně pracovní komise, která vypracovala Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou Republiku, která byla přijat Usnesením vlády České Republiky č. 210 dne 3.března 2003). Mluvíme – li o současné situaci na poli rozvoje lidských zdrojů tak je primárně nutné věnovat hlavní pozornost strategickým dokumentům ČR a EU, na základě kterých jsou upravovány soubory legislativních předpisů pro konkrétní oblasti (politika zaměstnanosti, vzdělávací systém atd.). Jestliže zaměříme pozornost na hlavní strategické dokumenty ČR na tomto poli pak je nutné zmapovat především dokument pojmenovaný Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou Republiku. Tento dlouhodobý koncepční plán stanovuje pro Českou Republiku 5 cílů: 1) Nastolit celoživotní učení jako běžnou praxi 2) Připravit lidské zdroje v ČR na výzvy, které přináší informační a znalostní společnost, globální ekonomika, nezbytnost udržitelného rozvoje a blížící se členství v Evropské unii 3) Zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost české ekonomiky a její přitažlivost pro investory 4) Zvýšit zaměstnatelnost pracovních sil a tím pozitivně ovlivnit zaměstnanost 5) Zlepšit využívání omezených zdrojů a mobilizaci nutných prostředků pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů Na regionální úrovni je tento strategický dokument implementován na základě několika vládních usnesení, které aktuálně definují dlouhodobý záměr podpory rozvoje jednotlivých regionů v ČR. Základním ustanovení je Usnesení vlády ČR č. 235/98 o zásadách regionální politiky, na základě kterého byly zpracovány strategie rozvoje budoucích 14 krajů. Koncepčním dokumentem, který vychází z tohoto usnesení je potom Strategie regionálního rozvoje ČR. Vzhledem k nutnosti širší koordinace využívání evropských fondů bylo přijato Usnesení vlády ČR č. 40/99 o zabezpečení přípravy pro využívání Strukturálních fondů a Kohezního fondu. Na základě tohoto usnesení byly následně vytvořeny Regionální řídící a monitorovací výbory a byly vypracovány Regionální operační programy (ROP) na úrovni regionů NUTS 2. ROP ze všech regionů byly následně implementovány do Národního rozvojového plánu ČR. Realizační fáze rozvoje regionů v oblasti lidských zdrojů byla pak, s pomocí výše nastíněných vládních opatření, zahájena na základě Usnesení vlády ČR č.731/99, které specifikuje návrh Strategie regionálního rozvoje ČR. Mezi další důležité právní počiny, v oblasti regionálního rozvoje lidských zdrojů, patří usnesení vlády ČR č. 159/1998, č. 417/1998 a zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, v platném znění. Neméně důležitým dokumentem relevantním pro tuto oblast je Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004 – 2006, který byl schválen 14. července 2004 Usnesením vlády České Republiky č. 696 o Národním akčním plánu zaměstnanosti. Naplňování cílů stanovených v tomto dokumentu je v současné době upravováno Usnesením vlády České Republiky č. 174 ze dne 9. února 2005, které schvaluje Harmonogram institucionálního, věcného a časového zabezpečení Národního akčního plánu zaměstnanosti na léta 2005 – 2006. Výše definovaný Národní akční plán zaměstnanosti pak přímo postuluje priority

127

SRLZ - Analýza


týkající se rozvoje lidských zdrojů v prioritě č. 4, která je nazvána „Podpora rozvoje lidského kapitálu a celoživotního vzdělávání“. Opatření, která jsou v rámci této priority přijata jsou pak koherentní s cíly Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR. Národní akční plán zaměstnanosti vychází z Doporučení Rady Evropské Unie k provádění politik zaměstnanosti členských států pro rok 2004 (s ohledem na smlouvu o založení Evropského společenství, článek 128, odst. 4), které bylo Radou přijato dne 22. července 2003. Na základě tohoto rozhodnutí je pak v národním akčním plánu (priorita č. 4) implementován soubor komplementárních opatření, které by měly v ČR vést k dosažení konkrétních cílů, které jsou stanovené pro členské státy EU. Časový rámce je zde rok 2010: - alespoň 85 % osob ve věku 22 let v EU by mělo mít dokončené vyšší středoškolské vzdělání, - průměrná úroveň účasti na celoživotním vzdělávání v rámci EU by měla být alespoň 12,5 % dospělé populace v produktivním věku (25 – 64 let). Jedním z klíčových opatření, které je obsaženo v Doporučení Rady EU je zvýšení investic do lidských zdrojů. Kromě tohoto jsou zde 2 další priority: 1) zvýšení investic do odborného výcviku dospělých za účelem posílení produktivity práce, konkurenceschopnosti a aktivního stárnutí u firemních subjektů 2) podpora komplexních investic zaměstnavatelů do lidského kapitálu V souvislosti s Národním akčním plánem zaměstnanosti je nutné zmínit i dokument, který v ČR upravuje fungování evropských fondů a evaluuje jejich význam pro rozvoj ČR – jedná se o Národní rozvojový plán 2004 – 2006, který byl přijat Usnesením vlády České Republiky č. 1272 dne 16. prosince 2002. Kromě těchto koncepčních plánů je tato oblast upravována několika klíčovými strategickými záměry v oblasti vzdělávání. Obecně jsou definovány cíle v oblasti vzdělávání v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR. Tento dokument, který byl vypracován MŠMT ČR byl schválen Usnesením vlády České Republiky dne 9. března 2005. Celkově je zde postulováno 6 strategických směrů pro vzdělávací soustavu v České Republice: 1) 2) 3) 4) 5)

Zkvalitnění a modernizace vzdělávání (kurikulární reforma) Zajišťování kvality, monitorování a hodnocení vzdělávání Zajišťování rovnosti příležitostí ke vzdělávání Rozvoj integrovaného systému poradenství ve školství Zvyšování profesionality a společenského postavení pedagogických pracovníků 6) Podpora dalšího vzdělávání

Záměry vytyčené v tomto dokumentu se opírají především o zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění. Významným způsobem se zde také promítá vliv Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice – tzv. Bílé knihy (vypracována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a přijata usnesením vlády č.113 ze dne 7. února 2001), Akčního plánu zaměstnanosti (1999, 2001, 2002), Operačního program rozvoje lidských zdrojů (2003), Společného regionálního operačního programu (2003), Jednotného programového dokumentu pro cíl 2 regionu NUTS 2 – hl. m. Praha na období 2004 – 2006 (2003), Jednotného programového dokumentu pro cíl 3 regionu NUTS 2 – hl. m. Praha (2003), Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy České republiky (2002),

128

SRLZ - Analýza


Vize rozvoje České republiky do roku 2015 (2000), Boloňské charta – cíle a snahy pro celoživotní učení (1999), Závěry Evropské rady v Lisabonu („Lisabonský proces”) (2000), Memoranda o celoživotním učení (2000) či Lifelong Learning for All – celoživotní učení pro všechny – OECD (1996). Komplementární k tomuto dokumentu jsou poté koncepce vypracovávané na úrovni jednotlivých krajů, které vycházejí ze strategického dokumentu Rozvoj vzdělávání a školství v krajích ČR (Dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy vzdělávací soustavy krajů), který byl schválen Usnesením vlády České Republiky č. 179 dne 25. února 2004. Pro dotvoření uceleného obrazu týkajícího se vzdělání je nutné uvést i koncepční dokumenty relevantní pro oblast terciárního vzdělávání, které májí ve vzdělávacím systému specifickou pozici. Pro tuto oblast jsou nejdůležitějšími strategickými dokumenty Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2006 – 2010, který byl schválen v srpnu 2005 a Koncepce reformy vysokého školství v ČR, která byla schválena Usnesením vlády České Republiky č. 1201 dne 1. prosince 2004. Pro tuto oblast je potom právní rámec určován zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), v platném znění. Klíčovým legislativním opatřením, které vychází z Národní akčního plánu zaměstnanosti na léta 2004 – 2006 je zákon č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.10.2004 a je jím komplexně definována státní politika zaměstnanosti. Zákon upravuje např. proces zprostředkování zaměstnání, definuje práva a povinnosti zaměstnanců, práva a povinnosti zaměstnavatelů, způsob pracovních poměrů u osob se změněnou pracovní schopností, stanovuje rozsah působení orgánů státní správy, činnost úřadů práce, způsob evidence pracovních sil, vzdělávání a rekvalifikace. Cílem tohoto zákona je dosažení plně zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Zákon se obsáhle věnuje problematice rozvoje lidských zdrojů, kdy tato otázka je v tomto předpise institucionálně řešena pomocí úřadů práce. Konkrétní odpovědnost za realizaci dlouhodobého koncepčního rozvoje lidských zdrojů v souladu se strategickými dokumenty ČR a EU nese Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV ČR). Tato je blíže upraveno v § 6 odstavec 2 písm. f) a g). Zákon č.435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění je aktuálně prováděn vyhláškou MPSV ČR č. 518/ 2004 Sb. Tato vyhláška nabyla účinnosti 1.10.2004. Věnuje se především specifikaci pracovního poměru osob se změněnou pracovní schopností na trhu práce, definuje fungování chráněných dílen, stanovuje výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců ad. Z hlediska provádění aktivní politiky zaměstnanosti ČR je důležitá také hlava 6 této vyhlášky, která určuje některé důležité změny v rámci veřejně prospěšných prací či společensky účelných pracovních míst. Na zákon č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění navazuje i další důležitá vyhláška pro oblast rozvoje lidských zdrojů – vyhláška MPSV ČR č. 519/ 2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Jak je patrné z označení vyhlášky její rozsah se vztahuje především na rekvalifikace u kterých určuje jejich formu či strukturu nákladů. Otázku rekvalifikace a tvorby pracovních míst dále upravuje Nařízení vlády ČR č. 515/ 2004 Sb. ze dne 21. září 2004, o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek, které nabylo účinnosti dne 1.10.2004, resp. Nařízení vlády ČR č. 578/ 2004 Sb. ze dne 27. 10. 2004, kterým se mění nařízení vlády č. 515/2004 Sb. , o hmotné podpoře na vytváření nových

129

SRLZ - Analýza


pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek, které nabylo účinnosti dne 27. 10. 2004. Kromě tohoto zákona, který přímo určuje rámec aktivní politiky zaměstnanosti MPSV ČR realizuje podporu rozvoje lidských zdrojů ve formě podpory zaměstnanosti, rekvalifikací či podnikového vzdělávání atd. ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR) a agenturou CzechInvest. Základní formou kooperace mezi těmito dvěma subjekty jsou investiční pobídky v gesci MPSV. Investiční pobídky v gesci MPSV jsou vymezeny v zákoně č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. Pro úplnost legislativního obrazu týkajícího se problematiky investičních pobídek je nutné doplnit i další legislativní předpisy. Investiční pobídky jsou blíže vymezeny v zákoně č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, v platném znění. Bližší specifikace tohoto typu investičních pobídek je stanovena v Nařízením vlády č. 578/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace. Zde je uvedeno, že „Právnické nebo fyzické osobě lze poskytnout investiční pobídky, pokud prokáže, že může splnit všeobecné podmínky stanovené zákonem o investičních pobídkách a zvláštní podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti, resp. zákonem o daních z příjmu.“ (§2 odst. 1). Konkrétní výše podpory tvorby pracovních míst je odstupňována takto: 



výše podpory činí 200 tis. Kč na jedno nové pracovní místo zřízené na území okresu s mírou nezaměstnanosti nejméně o 50 % vyšší, než je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, a dalších 50 tis. Kč, zaměstná-li na tomto pracovním místě po dobu delší než jeden rok osobu se zdravotním postižením nebo uchazeče o zaměstnání, který byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než šest měsíců, nebo výše podpory činí 100 tis. Kč na jedno nové pracovní místo zřízené na území okresu s mírou nezaměstnanosti nejméně o 25 % vyšší, než je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, a dalších 25 tis. Kč, zaměstná-li na tomto pracovním místě po dobu delší než jeden rok osobu se zdravotním postižením nebo uchazeče o zaměstnání, který byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než tři měsíce.

Investiční pobídky se v tomto ohledu vztahují i rekvalifikace a školení zaměstnanců, kdy je určeno, že :  

podpora je poskytována pouze na území okresů s mírou nezaměstnanosti nejméně ve výši průměrné míry nezaměstnanosti v ČR, ve výši 35 % z nákladů vynaložených na rekvalifikace a školení.

Další formou spolupráce mezi oběma ministerstvy jsou dotační programy realizované MPSV ČR a MPO ČR na základě Rámcového programu pro podporu rozvoje technologických center a strategických služeb. Tento program byl schválen Usnesením vlády č. 1238 dne 10. prosince 2003. Cílem tohoto projektu je podpora hospodářského rozvoje ČR formou podpory projektů do progresivních technologií a aktivit s vysokou přidanou hodnotou, vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti inovací, informačních technologií a strategických služeb, podpora vytváření nových pracovních míst a podpora zvyšování a změny kvalifikace zaměstnanců. MPSV ČR v rámci Programu poskytuje dotace na částečnou úhradu nákladů na školení a rekvalifikace zaměstnanců na nově vytvořených pracovních místech (druhý subjekt, tj. MPO ČR poskytuje v rámci tohoto programu dotace na podnikatelskou činnost). Pro účast podnikatelských subjektů v tomto programu (resp. pro čerpání dotací) je stanoveno několik podmínek:

130

SRLZ - Analýza 




v případě technologického centra, centra pro vývoj software, expertního a řešitelského centra a regionálního ústředí nadnárodní firmy vytvoření min.15 nových pracovních míst s investicí min. 15 mil. Kč, v případě centra zákaznické podpory, high-tech opravárenského centra a centra sdílených služeb (kromě regionálního ústředí nadnárodních firem) vytvoření min. 50 nových pracovních míst s investicí min. 30 mil. Kč.

V této formě podpory rozvoje lidských zdrojů je pro podnikatelské subjekty určena základní investičních pobídka, která je reprezentovaná dotací na úhradu 30 – 80 % vynaložených nákladů na školení či rekvalifikace, v závislosti na skutečnostech specifikovaných v uvedeném Programu, maximálně však do výše 100 000 Kč na osobu, resp. 150 000 Kč na osobu v případě vytvoření více než 100 nových pracovních míst. Dotace lze poskytnout bez ohledu na výši nezaměstnanosti v daném okrese. Kromě tohoto rámcového programu realizuje MPO ČR v rámci podpory podnikatelských činností např. program Poradenství, který nabízí systém vzdělávacích a poradenských produktů pro začínající podnikatel (návaznost na úvěrový program START). Třetí formou spolupráce mezi oběma subjekty je Program pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností. Tento Program byl schválen Usnesením vlády č. 566 ze dne 2. června 2004. Cílem programu je podpora tvorby nových podpora tvorby nových pracovních míst v regionech České republiky, které jsou nejvíce postiženy nezaměstnaností, formou podpory projektů směřujících do zpracovatelského průmyslu (včetně fondově méně náročných výrob a služeb), případně některých druhů strategických služeb, prostřednictvím kterých dojde k zavedení nové činnosti nebo rozšíření činnosti stávající, s následným vytvořením nových pracovních míst. V rámci programu jsou explicitně stanovena kritéria pro využití dotací a to především nutnost zaměstnavatele uzavřít dohodu s MPSV či určeným úřadem práce o zřízení minimálně 10 nových pracovních míst na území okresů s mírou nezaměstnanosti nad 14%. Výše finančních podpory určené na tvorbu nových pracovních míst je pak:  

200 000 Kč na jedno pracovní místo, nejvýše 46 – 50 % uznatelných nákladů (podle jednotlivých regionů soudržnosti ČR NUTS II.), resp. 61 – 65 % uznatelných nákladů v případě malého a středního podnikání. Uznatelné jsou např. mzdové náklady zaměstnanců umístěných na nově vytvořených pracovních místech, včetně povinných odvodů zaměstnavatele na všeobecné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti.

V rámci tohoto programu jsou alokovány i finanční prostředky určené na rekvalifikaci a školení zaměstnanců. Konkrétní výše podpory je stanovena takto:   

výše podpory činí maximálně 30 000 Kč na jedno pracovní místo, je poskytována pouze na území okresů s nejméně 14% mírou nezaměstnanosti, je poskytována ve výši 35 % skutečně vynaložených uznatelných nákladů.

Realizace Rámcového programu pro podporu rozvoje technologických center a strategických služeb a Programu pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností je prováděna ve spolupráci s agenturou CzechInvest. Jak bylo zmíněno výše v textu je aktuální skutečností, že legislativní rámec v oblasti rozvoje lidských zdrojů v ČR vychází ze strategických dokumentů a legislativy v EU. Koncepčním

131

SRLZ - Analýza


dokumentem, který mapuje oblast zaměstnanosti je Doporučení Rady EU ze dne 22. července 2003 O hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2003/578/ES), který vychází ze Smlouvy o založení Evropského společenství, zejména z článku 128. V tomto dokumentu je vyjádřena aktivní podpora rozvoje lidských zdrojů v prioritě 4 (viz. výše). Otázku rozvoje lidských zdrojů také řeší Doporučení Rady EU ze dne 26. června 2003 o Obecných směrech pro hospodářské politiky členských států a Společenství (2003/555/ES). Výše uvedený zákon o zaměstnanosti vychází kromě uvedených strategických dokumentů i z dalších klíčových dlouhodobých koncepčních materiálů EU (např. „Lisabonská strategie“). Konkrétní legislativní rámec pro rozvoj lidských zdrojů na úrovni EU je pak dán následujícím souborem právních předpisů: Směrnice Rady 68/360/EHS ze dne 15. října 1968 o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky Směrnice Rady 90/364/EHS ze dne 28. června 1990 o právu pobytu Směrnice Rady 90/365/EHS ze dne 28. června 1990 o právu pobytu pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné po skončení jejich pracovní činnosti Směrnice Rady 93/96/EHS ze dne 29. října 1993 o právu pobytu pro studenty Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínek Nařízení Komise (ES) č. 68/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podpory na vzdělávání Nařízení Rady (ES) č. 1649/2003 ze dne 18. června 2003,kterým se mění nařízení (EHS) č. 1365/75 o založení Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek a zrušuje nařízení (EHS) č. 1417/76 Rozhodnutí Rady 79/505/EHS ze dne 8. května 1979 o uzavření protokolu k Dohodě o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů Rozhodnutí Komise 94/557/ES ze dne 17. června 1994 o uzavření Úmluvy o statutu evropských škol Rozhodnutí Rady 2001/196/ES ze dne 26. února 2001 o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými, kterou se obnovuje program spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy Rozhodnutí Rady 2001/197/ES ze dne 26. února 2001 o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Kanady, kterou se obnovuje program vzájemné spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání a profesní přípravy Rozhodnutí Rady 63/266/EHS ze dne 2. dubna 1963, kterým se stanoví obecné zásady pro provádění společné politiky odborného vzdělávání 132

SRLZ - Analýza


Nařízení Rady 75/337/EHS ze dne 10. února 1975o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání Rozhodnutí Rady 85/368/EHS ze dne 16. července 1985 o srovnatelnosti kvalifikací získaných odborným vzděláváním mezi členskými státy Evropského společenství Nařízení Rady 90/1360/EHS ze dne 7. května 1990 o zřízení Evropské nadace odborného vzdělávání Směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy Směrnice Rady 92/51/EHS ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady 819/95/EC ze dne 14. března 1995 zakládající program Společenství „Sokrates“ Doporučení Rady 98/561/ES ze dne 24. září 1998 o spolupráci v zajišťování kvality vyššího vzdělání Doporučení Evropského Parlamentu a Rady 2001/166/ES ze dne 12. února 2001 o evropské spolupráci při hodnocení kvality vzdělávacího systému Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady 2317/2003/ES ze dne 5. prosince 2003, kterým se zavádí program pro zlepšování kvality vysokého školství a pro podporu mezikulturního porozumění prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi (Erasmus Mundus) (2004 2008) Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady 2318/2003/ES ze dne 5. prosince 2003, kterým se přijímá víceletý program (2004-2006) pro účinnou integraci informačních a komunikačních technologií (ICT) do vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy v Evropě (program e-učení) Rozhodnutí Rady 2003/C 295/05 ze dne 25. listopadu 2003 o „Rozvoji lidských zdrojů za účelem sociální soudržnosti a konkurenceschopnosti v gramotné společnosti” Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2241/2004/ES ze dne 15. prosince 2004 o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností (Europass) Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících dne 24. května 2005 v Radě o provádění společných cílů v oblasti informovanosti mládeže Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1554/2005/ES ze dne 7. září 2005, kterým se mění rozhodnutí Rady 2001/51/ES, kterým se zavádí akční program týkající se strategie Společenství pro rovnost žen a mužů, a rozhodnutí č. 848/2004/ES, kterým se zavádí akční program Společenství na podporu organizací působících na evropské úrovni v oblasti rovnosti žen a mužů Pozměněný návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady KOM/2005/0380 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti (přepracované znění) (předložený Komisí podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES) Nařízení Komise 13/2005/ES ze dne 6. ledna 2005, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních

133

SRLZ - Analýza


podmínek (EU-SILC) ohledně seznamu cílových sekundárních proměnných, které se týkají „sociální participace“ Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady 50/2002/ES ze dne 7. prosince 2001, kterým se zavádí akční program Společenství pro podporu spolupráce členských států v boji proti sociálnímu vyloučení

19. Sociální integrace a rodinná politika Jihomoravského kraje Ing.Mirka Wildmannová, Ph.D., ESF MU, KVE 19.1 Sociální služby – koncepce sociálních služeb v rámci Jihomoravského kraje Cílem sociální pomoci kraje je kompenzování sociálních důsledků a odstraňování bariér vyplývajících ze společenského znevýhodnění v důsledku sociální události, vyrovnávání příležitosti občanů k rovnoprávné účasti na ekonomické aktivitě a společenském životě, zmírnění nebo odstranění dočasné nepříznivé sociální situace a zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Sociální pomoc umožňuje tyto situace řešit a napomáhá tak kvalitnějšímu způsobu života jednotlivců, skupin a společenství. Sociální pomoc se realizuje prostřednictvím poskytování dávek nebo sociálních služeb fyzickým osobám, případně skupinám osob v nepříznivé sociální situaci. V Jihomoravském kraji existuje poměrně široká síť zařízení sociální péče provozovaných krajem a nestátními neziskovými organizacemi ( v důsledku druhé fáze reformy veřejné správy v ČR byla zařízení sociální péče provozované státem předena na Krajské úřady). Převažujícím typem sociálních služeb je ústavní péče, která je poskytována občanům i v případech, kdy celodenní a komplexní péče není potřeba. Z tohoto důvodu je třeba podporovat rozvoj alternativních služeb k ústavní péči, které aktivně podporují setrvání uživatele v jeho přirozeném prostředí, případně mu pomáhají se do něho navrátit. Základem pro zpracování koncepcí je sociodemografická analýza Jihomoravského kraje z pohledu sociální politiky a analýza sociálních služeb poskytovaných na území tohoto kraje vycházející ze zjištěných dat. Poté následuje detailnější analýza okruhů rezidenčních, intervenčních služeb, standardů kvality a vzdělávání v sociálních službách, komunitní plánování, oblast financování služeb a analyzována jsou také krajská zařízení poskytující sociální služby. Cílem koncepce sociálních služeb v Jihomoravském kraji je určit směr vývoje v poskytování sociálních služeb v tomto kraji s ohledem na specifika vyplývající z charakteristik tohoto regionu. Součástí prvotní koncepce je zpravidla zmapování rozložení sociálních služeb, sociální vybavenost jednotlivých regionů a potřebnost lokality. Na základě získaných dat pak vyplynou základní okruhy problémů a nastiňují se možná řešení v jednotlivých oblastech. Koncepce sociální politiky a sociálních služeb na úrovni Jihomoravského kraje zohledňuje také demografické trendy. V oblasti sociálních služeb poskytovaných seniorům mohou mít konkrétní priority rozvoje sociálních služeb jednotlivých krajů v konečném důsledku vliv na to, v jakém rozsahu a v jaké podobě budou služby pro seniory krajskou samosprávou podporovány. Na úrovni kraje je v tomto smyslu věnována pozornost především zajištění

134

SRLZ - Analýza


dostatečné kapacity rezidenčních služeb (domovy důchodců, domovy-penziony pro důchodce) a terénních asistenčních služeb (pečovatelská služba). Koncepční záměry JMK pro tvorbu sítě domovů důchodců:  Prioritně podporovat takové formy péče, které umožní klientům (senioři, tělesně postižení) zůstat co nejdéle v pro ně přirozeném domácím prostředí a zajistit jim přísun všech potřebných služeb  Zredukovat alarmující deficit lůžkové kapacity domovů důchodců zejména v rámci Brna-města v rozsahu 500 míst, ve střednědobém horizontu (3-5 let) o dalších cca 300 míst, v dlouhodobém horizontu i přes nevýhodný demografický faktor neplánovat nové lůžkové kapacity daných služeb, ale naopak významně stimulovat a zajistit rozvoj služeb v domácím prostředí, komunitních center a respitní péče.  Zpracovat stav migrace dané klientely ve vztahu k obdobným zařízením ostatních krajů a zejména ve vztahu k ústavům sociální péče dořešit otázky spojené se stávajícím velkým rozsahem z jiných regionů.  Zpracovat základní studii technického stavu zařízení ve vazbě na rozsah a účelnost rekonstrukce a modernizace a stanovit základní potřebu investičních prostředků.  Zajišťovat hodnocení kvality poskytovaných služeb – dodržování standardů kvality péče v rámci jednotlivých služeb. Anonymní dotazníky, veřejně přístupné zprávy o jednotlivých zařízeních apod.  Zajišťovat veřejnou kontrolu nad činností jednotlivých subjektů např. zřízením tzv. Rady zřizovatele se zastoupením zřizovatele, krajské samosprávy, místní samosprávy, klientů daného zařízení apod.  Přispět k vytvoření vhodného modelu financování daných zařízení, který by zajistil celkovou stabilitu tohoto segmentu péče (stejné podmínky financování pro všechny poskytovatele a stejnou dostupnost pro občany) – nezbytnost legislativních změn.  Zpracovat a využít v krátkodobém až střednědobém výhledu metodiku přerozdělování investičních zdrojů příspěvkových organizací ve vazbě na značnou různorodost kvality objektů pro daný typ služeb. Zásadním pilířem koncepce JMK pro oblast sociálních služeb, zejména domova důchodců je trend směřující ke standardům kvality poskytované péče a prokazatelný systém kontroly této kvality. Občanovi musí být zajištěna skutečná možnost výběru služeb, a to na základě pravidelně poskytovaných a veřejně přístupných informací o jednotlivých zařízeních. Tohoto stavu může být dosaženo jen s využitím a zavedením systémů standardizace, akreditace a auditu kvality do praxe. 19.2 Rodinná politika na úrovni kraje Významnou oblastí působnosti Jihomoravského kraje ve sféře podpory rodiny je poskytování sociálních služeb pro rodiny. Zde již jednotlivé kroky kraje závisí na konkrétním koncepčním přístupu a preferencích.Kromě účelově vázaných dotací získávaných z prostředků státního rozpočtu určených poskytovatelům sociálních služeb může podle paragrafu 36 odst. 1 písm. C zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, zastupitelstvo kraje rozhodovat o poskytování vlastních dotací občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje mj. v oblasti podpory rodin ve výši nad 200 000,- Kč. Rada kraje může rozhodnout o dotaci do 200 000,-. Kraj tak může podporovat v rámci své politiky neziskové organizace zaměřující se na podporu rodiny mimo rámec sociálních služeb. 135

SRLZ - Analýza


Mezi další oblasti, na než se kraj zaměřuje, lze zmínit následující okruhy:  



Problematika bydlení a jeho dostupnost, zejména pro mladé rodiny Oblast slučitelnosti pracovního a rodinného života (rozvoj sítě podpůrných služeb pro rodiny s dětmi – jesle, mateřské školy, mateřská centra, zařízení pro volnočasové aktivity dětí apod.), s touto oblastí částečně souvisí i problematika zaměstnávání žen (rodičů) malých dětí, tedy eliminace jejich (skryté) diskriminace na pracovním trhu, jednak zvýšení dostupnosti flexibilních forem zaměstnávání, jako jsou úprava pracovní doby, práce z domova aj. Problematika rodin ohrožených sociálním vyloučením (rodinys dlouhodobě nezaměstnaným členem, rodiny samoživitelů, rodiny ohrožené sociálně-patologickými faktory, rodiny v akutní krizové situaci).

Stranou zůstává problematika podpory rodiny ve sféře dopravy, školství a v neposlední řadě také ve finanční formě (poskytování rodinných slev v zařízeních ve vlastnictví kraje). Současná právní úprava a samostatné působnosti krajů a obcí formálně poskytuje široké možnosti pro všestranný rozvoj péče o území a o potřeby občanů, ale při obecném nedostatku veřejných zdrojů dosud chybí vhodný programový základ pro konsensuální dělbu působností mezi krajem a obcemi postavenou na jejich reálných možnostech. Kompetence kraje v oblasti rodinné politiky by měly být dostatečně podloženy finančními možnostmi pro jejich využití. Významným nástrojem regionální a komunální politiky by mělo být další rozšiřování komunitního plánování. To umožňuje reflektovat místní specifika a zapojit do zjišťování potřeb, hledání zdrojů a nejlepších řešení v této oblasti všechny aktéry, kterých se oblast týká. Z hlediska podpory rodiny na úrovni Jihomoravského kraje a obcí je třeba se v rámci rodinné politiky zaměřit na tyto oblasti:  Institucionální a koncepční zajištění  Finanční zajištění rodinné politiky na úrovni kraje a obcí 19.3 Sociální péče Posláním sociální péče je poskytovat pomoc občanům v nepříznivých sociálních situacích formou dávek a služeb sociální péče. Služby sociální péče jsou jednak terénní (pečovatelská služba pro děti, staré občany a zdravotně handicapované občany), jednak ústavní (domovy důchodců, ústavy pro tělesně či mentálně postižené), které se člení podle okruhu klientů, jimž je tato péče poskytována (zdravotně postižení – děti, dospělí, staří lidé, osamělé matky s dětmi atd.).

136

SRLZ - Analýza


Tabulka 1 Vybraná zařízení sociální péče podle okresů v roce 2003 Kraj, okresy

Ústavy sociální péče pro dospělé 11

Ústavy sociální péče pro mládež 13

Jihomoravský kraj Blansko 2 1 Brno-město 2 5 Brno-venkov 1 Břeclav 2 1 Hodonín 1 2 Vyškov 2 1 Znojmo 2 2 Pramen: www.czso.cz/kraje/br/publikace

Domovy důchodců

Domy s pečovatelskou službou

29

Domovypenziony pro důchodce 24

Dětské domovy

61

Ostatní zařízení sociální péče 50

3 9 3 3 4 2 5

3 6 6 6 1 1 1

8 15 3 7 15 7 6

14 27 4 1 4

2 2 2 1 2 1 1

11

Analýza demografického vývoje ukazuje na nezbytnost řešení sociální péče pro obyvatele v poproduktivním věku a to prostřednictvím rozvoje všech forem této péče, nejen ústavních. Rovněž se ukazuje, že bude nutný územně diferencovaný přístup k této problematice a to podle charakteru populace a území. Především progresivní stárnutí městských sídel a zejména Brna a na druhé straně vylidňování a stárnutí venkovských obcí volá po vypracování koncepce komplexní péče o seniory. Tabulka 2 Počet míst v zařízení sociální péče v roce 2003 Kraj, okresy

Ústavy sociální péče pro dospělé Jihomoravský 952 kraj

Ústavy sociální péče pro mládež 1219

Domovy důchodců 3763

Domovypenziony pro důchodce 1812

Domy Ostatní s pečovatelskou zařízení službou sociální péče 2173 1209

Dětské domovy 388

Zdroj: www.czso.cz/kraje/br/publikace

Kapacitní problémy jsou i v oblasti sociální péče o zdravotně a mentálně postižené obyvatele, kterých je dle statistických odhadů v každé populaci okolo 11 – 12%. Řada okresů totiž postrádá specializovaná zařízení pro sociální péči o osoby s různým zdravotním postižením. Rovněž v sociální péči o osoby v důchodovém věku je nedostatečně řešena oblast péče o staré občany, jejichž zdravotní stav představuje překážku pro přijetí do domova důchodců či jiného zařízení tohoto druhu. Nevhodné je také územní rozmístění zařízení sociální péče s vysokým stupněm územní koncentrace zařízení sociální péče o lidi se zdravotním postižením (zejména do Brna), což narušuje sociální vazby těchto obyvatel, zejména dětí. V neposlední řadě vzrůstá, především ve městech, význam sociální péče o rizikové skupiny obyvatelstva (dlouhodobě nezaměstnaní, bezdomovci, opuštěné matky s dětmi, národnostní menšiny, drogově závislí atd.). V souvislosti s nárůstem sociálně patologických jevů je třeba podporovat vznik zařízení pro volnočasové aktivity mládeže a zvýšit počty sociálních asistentů, tzv. streetworkerů, dále pak nízkoprahová zařízení propojená se sítí SOS center s nepřetržitým provozem provozovaná nestátními neziskovými organizacemi nejméně ve všech okresních městech. Dále je pak třeba provádět koordinaci preventivních činností

137

SRLZ - Analýza


(prevence kriminality, protidrogová prevence z úrovně kraje i vybraných obcí) zpravidla s počtem obyvatel přesahujícím 10 000. Pro rozšíření a zkvalitnění poskytovaných služeb sociální péče a sociální intervence je důležitá podpora rozvoje a zvyšování podílu péče poskytované nestátními subjekty. Nezbytné je vytvoření povinné sítě zařízení a služeb sociální péče a sociální intervence v rámci Jihomoravského kraje. Velmi důležitým úkolem je budování vzájemně provázané sítě zdravotní a sociální péče schopné adresně reagovat na zdravotní, zdravotně sociální a sociální potřeby klientů. V praxi to představuje účelové vytvoření a provázání jednotlivých oborů a zařízení činných v těchto oblastech – léčeben dlouhodobě nemocných, hospicové péče, krizových pobytů, ošetřovatelských ústavů a stacionářů s různým podílem zdravotní a sociální péče.

20. Popis stavu diskriminace v přístupu na trh práce podle pohlaví Ing. Marek Pavlík, ESF MU, KVE 20.1. Základní pojmy Úvodem je nutné konstatovat, že s prosazováním rovnosti žen a mužů na trhu práce se pojí úskalí spočívající v odlišných názorech na samotnou existenci diskriminace z hlediska pohlaví a nutnosti tuto diskriminaci řešit. Mimo výše uvedené je nutno konstatovat silný nedostatek analýz této oblasti, výzkumu příčin pozorovaných rozdílů v zaměstnanosti či mzdách a stejně tak i nedostatek propracovaných metod analýz. Se samotným zkoumáním tohoto problému se pojí určitá pojmová nejasnost, proto budou napřed vymezeny základní pojmy. Diskriminace v přístupu na trh práce - pod tímto pojmem jsou chápány překážky vstupu a setrvání na trhu práce, které jsou vyvolány odlišnou rasou, náboženských vyznáním, sexuální orientací, pohlavím nebo zdravotním či tělesným postižením. V souvislosti s diskriminací v přístupu na trh práce podle pohlaví se rozlišuje diskriminace přímá, kdy je zjevně formulováno omezení díky pohlaví a diskriminace nepřímá, kdy formální pravidla navozují stav rovnosti, ale aplikovaná praxe je diskriminující. Klíčový, pro další analýzu, je pojem "rovné příležitosti pro muže a ženy", což znamená36 "absenci překážek bránících občanům na základě jejich příslušnosti k pohlaví v účasti na ekonomice, politice a v sociální oblasti". Širší chápání tohoto pojmu rovněž předpokládá i možnost použití aktivních opatření, která rovnost pomohou vytvořit. Diskriminující přístup v rámci trhu práce tedy může být pozorován: - při přijímání do zaměstnání - v zaměstnání Jeho podoba může být: - přímá - nepřímá V zaměstnání lze pak pozorovat diskriminaci

36

Podle slovníku One Hundred Words for Equality, European Communities, 1998

138

SRLZ - Analýza

-


mzdovou; odlišné mzdové ohodnocení za stejnou práci, při shodných kvalifikačních předpokladech kariérní; překážky bránící dosahování vyšších nebo vedoucích pozic specifickou; např. sexuální obtěžování

20.2. Situace v Jihomoravském kraji Základní podmínky určující situaci na trhu práce jsou dány především existující legislativou, jejíž konkrétní obsah je mimo rámec kompetencí kraje. Úloha kraje zde spočívá především v určení rodinné a bytové politiky, jejíž dopady zpětně mohou ovlivnit trh práce. Tyto politiky však souvisí více s vytvářením prostoru pro slaďování rodinného a pracovního života, než s přímým odstraňováním diskriminace na trhu práce. V zásadě je možné analýzu stavu diskriminace v přístupu na trh práce podle pohlaví lze provést ve třech okruzích: 1. Rovné zacházení s muži a ženami v přístupu k zaměstnání, k odborné přípravě a k funkčnímu postupu V rámci strategických dokumentů rozvoje kraje není aspektu rovnosti mužů a žen věnována pozornost. Dosavadní analytická šetření jsou prováděna dotazníkovou formou za celou Českou republiku nelze tedy její závěry uplatnit na podmínky Jihomoravského kraje. V rámci odborné přípravy je vypracován dokument „Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání“ ani zde se však uvažované návrhy nebo popis situace nezaměřuje zvlášť na muže a na ženy. 2. Rovné pracovní podmínky a zaměstnanost Princip rovného zacházení s muži a ženami v oblasti pracovních podmínek platí s výhradou stavu, kdy žena z důvodu těhotenství nebo mateřství vyžaduje specifickou ochranou. Ve vztazích, kde tato ochrana působí, nelze požadavek rovného zacházení uplatňovat. V zásadě lze konstatovat, že Jihomoravský kraj nevykazuje žádná specifika, která by vytvářela odlišnou situaci v rámci rovných podmínek při srovnání s ostatními kraji. 20.3. Zaměstnanost Porovnání míry nezaměstnanosti v ČR a Jihomoravském kraji jednak celkem a jednak u žen ukazuje, že ačkoliv míra nezaměstnanosti celkem je v rámci Jihomoravského kraje vyšší, tak míra nezaměstnanosti u žen je pod celostátní úrovní.

139

SRLZ - Analýza


Vývoj míry nezaměstnanosti mezi lety 2000-2005 11,00 10,50 Míra nezaměs tnanosti v ČR

10,00 9,50

Míra nezaměs tnanosti u žen v ČR

9,00

Míra nezaměs tnanosti v JM kraji

8,50

Míra nezaměs tnanosti u žen v JM kraji

8,00 7,50 7,00 2000

2001

2002 2003

2004

2005

Pozn.: údaje za rok 2005 jsou za 1. čtvrtletí Pramen: Statistická ročenka České republiky za rok 2004 a publikace ČSÚ: Zaměstnanost a nezaměstnanosti v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za 1. čtvrtletí 2005

Na tomto vývoji se podílí významnou měrou i další ukazatele, jako například věková struktura nezaměstnaných, vzdělání, délka nezaměstnanosti apod. blíže viz rozbor ve 4. kapitole Při snižování míry nezaměstnanosti hrají významnou úlohu nástroje APZ, jejichž využití určují úřady práce. Nicméně např. rekvalifikační kurzy jako nástroj APZ navštěvovalo v roce 2004 v Jihomoravském kraji 62% žen, přičemž podíl nezaměstnaných žen byl ve stejném roce pouze 51%. Srovnání s údaji z celostátními údaji vyplývá podobné zjištění. Rekvalifikační kurzy absolvovalo 61% žen při 52 % podílu nezaměstnaných žen. Jihomoravský kraj si tedy stojí lépe. Vyšší podíl žen na rekvalifikaci může být jednak ovlivněn strukturou rekvalifikačních kurů a rovněž také vyšší ochotou žen k rekvalifikaci. Podrobnější rozbor celé aktivní politiky zaměstnanosti je v kapitole 8. 3. Rovné odměňování Rovnost v odměňování znamená, že muži a ženy zaměstnaní u téhož zaměstnavatele budou při úkolové mzdě odměňováni na základě stejného mzdového tarifu a při hodinové mzdě bude na stejný druh práce použita stejná hodinová sazba. Odměnou se však pro daný účel nerozumí pouze uvedené základní složky mzdy, příp. platu, ale i veškeré ostatní dávky, které zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích poskytuje zaměstnanci z titulu pracovního vztahu. Ve srovnání s celostátními výsledky vykazuje Jihomoravský kraj mírně horší trendy, přičemž se zdá, že disproporce mezi průměrnou mzdou mužů a žen v čase kolísá. Průměrná mzda mužů se přibližuje k celostátnímu průměru z 94,7% v roce 2002 na 99,4 v roce 2004. U žen tento podíl kolísá okolo 97%. Průměrný rozdíl mezi platem mužů a žen zůstává v čase poměrně konstantní, přičemž s rostoucím vzděláním se disproporce prohlubují. Úloha kraje zde by měla spočívat především v osvětě a stimulaci zaměstnavatelů k nediskriminujícímu chování.

140

SRLZ - Analýza


Vývoj průměrné mzdy mužů a žen, srovnání ČR a JM kraje 22 000 21 000 20 000 19 000 18 000 17 000 16 000 15 000 14 000

muži průměr ČR ženy průměr ČR muži průměr JM kraj ženy průměr JM kraj

2002

2003

2004

Pramen: Podíly zaměstnanců, placený čas a hrubé měsíční mzdy podle pohlaví v regionech v letech 2002,2003,2004. ČSÚ

Při zohlednění stávající demografické situace je možné očekávat, že snižování mzdové disproporce za současné podpory slaďování pracovního a rodinného života by mohlo být stimulujícím prvkem ke zlepšování věkové struktury obyvatelstva. Závěr Lze konstatovat, že pozorovaná zjištění se nijak neodlišují od trendů pozorovaných v celé České republice. Z nepřítomnosti aktivit, v strategických dokumentech kraje, prosazujících rovnost mužů a žen nelze usuzovat, že situace v kraji neuspokojivá. Spíše zde hrozí, že opatření, pokud budou přijímána, budou nesystémová s rizikem protichůdnosti. Ačkoliv zásady rovného přístupu bez ohledu na pohlaví jsou ukotveny v české i mezinárodní legislativě, kterou se Česká republika zavázala respektovat, v praxi jsou pozorovatelné nedostatky v jejich naplňování. Stejně tak existují potíže s vymahatelností práva. Problematika prosazování rovného přístupu na trhu práce k mužům a ženám může být posuzována ve dvou rovinách. První je ukotvení rovného postavení v legislativě a její následná prosaditelnost a vymahatelnost. Druhou rovinou je pak realizace opatření, které by měly prostřednictvím aktů pozitivní diskriminace „narovnávat“ situaci na trhu. Při naplňování této legislativy a zlepšování její vymahatelnosti má kraj k dispozici pouze omezené prostředky, z tohoto důvodu nelze požadovat aktivní úlohu kraje. V rámci druhého okruhu, realizace aktivních opatření vedoucích k nápravě pozorovaných nerovností, existuje možnost aktivit ze strany kraje, může se jednat např. o: - rozvoj a aplikace metodiky zohledňující v rozpočtovém procesu odlišné potřeby mužů a žen - podpora výzkumu - propagace rovného přístupu a komunikace se zaměstnavateli - ukotvit vytváření rovných příležitostí pro muže a ženy ve strategických dokumentech kraje

141

SRLZ - Analýza


21. Stručné závěry situační analýzy Jihomoravský kraj je v pořadí třetím nejhustěji osídleným krajem ČR, demografická struktura kraje se zhoršuje v důsledku stárnutí populace. Nicméně existuje silná pozice Brna ve vybraných demografických ukazatelích. Obyvatelstvo kraje je relativně prostorově stabilizované. Absentují extrémní rozdíly v demografických charakteristikách a vývojových trendech mezi jednotlivými okresy kraje (s výjimkou brněnské aglomerace). Došlo k výraznému zlepšení úmrtnostních poměrů a ke zvýšení naděje na dožití. Naopak dochází k dlouhodobému přirozenému úbytku obyvatelstva na celém území Jihomoravského kraje, zejména pak na území města Brna. Migrační saldo města Brna má zápornou charakteristiku, v minulých letech nastal masivní pokles porodnosti a plodnosti, existuje výrazné zastoupení starších věkových skupin obyvatelstva v populačně malých obcích kraje a ve městě Brně. Dle hodnocení regionální ekonomiky a podnikatelského prostředí zaujímá kraj střední hodnotu v komparaci mezi kraji v ČR. V JMK je rozvinutá vědecko-výzkumná základna a vyšší počet zaměstnaných ve školství, především vysokém. Vyšší počet zaměstnaných se také nachází ve službách. V JMK je kvalifikovaná pracovní síla, zejména v technických oborech. Nepříznivá je situace na trhu práce z hlediska úrovně a struktury nezaměstnanosti i z hlediska nabídky volných pracovních míst. Prohlubuje se nesoulad mezi orientací profesní přípravy mládeže a potřebami trhu práce. Region má silný a stabilní podíl na zaměstnanosti ČR, z hlediska sledovaných ukazatelů je převážně průměrný. Je zde velký počet nezaměstnaných a vyšší riziko výkyvů v relaci vůči zaměstnanosti a poměrně vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Vysoká úroveň míry nezaměstnanosti, zejména v jižních okresech kraje a také v Brně. Z hlediska zaměstnanosti i nezaměstnanosti, jsou znevýhodněny specifické skupiny. Dle struktury zaměstnanosti zaujímá rozhodující místo v ekonomice JMK třetí sektor (56,3 %), největší zaměstnanost je v kategorii technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků, největší nezaměstnanost v kategorii pomocných a nekvalifikovaných pracovníků. Struktura zaměstnatelnosti a zaměstnanosti v zásadě odpovídá průměru ČR. Závislost na velkých společnostech není oproti minulosti příliš výrazná. Aktivní politika zaměstnanosti v JMK realizovaná prostřednictvím úřadů práce používá standardní nástroje, ale možnosti jejího ovlivňování z úrovně kraje jsou minimální. Vytváření nových pracovních míst sice znamená určitý přínos pro rozvoj kraje, vzhledem k rozsahu jeho pracovního potenciálu je ale jejich počet nízký. Svými dotacemi mohou úřady práce pouze pomáhat zajišťovat pracovní uplatnění osobám na trhu práce znevýhodněným; nejsou však již schopny výrazněji formovat celkovou strukturu zaměstnanosti v Jihomoravském kraji. Celkový počet účastníků zařazených do programu APZ není vysoký, nízký je ale především podíl uchazečů nad 50 let. Naproti tomu vysoký je podíl uchazečů s maturitou a vysokoškolsky vzdělaných. Výdaje na umístěného uchazeče v programech APZ se neustále zvyšují. APZ je realizována na úrovni okresů, čímž je zabráněno účinné alokaci zdrojů v kraji. Nicméně programy APZ šetří finance malým podnikatelům a podporují zaměstnanost. Analýza platových poměrů resp. průměrných výdělků v Jihomoravském kraji prokázala ne příliš příznivou skutečnost, že velká většina hlavních tříd (skupin) i podskupin zaměstnání je zde hůře hodnocena než je tomu na ostatním území státu. Význam a vliv města Brna jako druhého největšího sídla v ČR se vzdělanou a kvalifikovanou pracovní silou je tak, až na

142

SRLZ - Analýza


výjimky, do jisté míry potlačen a je neprůkazný. Průměrné výdělky (hodinové či měsíční) jsou prokazatelně vyšší v podnikatelské sféře než ve sféře nepodnikatelské. S rostoucím věkem a odpracovanými roky se zvedá výše výdělků zejména v nepodnikatelské sféře. Osoby s vyšším vzděláním jsou obecně daleko lépe odměňovány než ty s nižším vzděláním, podobně nemanuálně pracující mají vyšší výdělky než manuálně pracující. Totéž je možné říci také při srovnání průměrných výdělků mužů (výrazně vyšší) a žen. Struktura vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů je diverzifikovaná, charakteristický pro JMK je vysoký podíl terciálního vzdělávání (Brno jako 2. největší centrum terciárního vzdělávání v ČR), zvyšuje se podíl absolventů středního vzdělávání s maturitní zkouškou. Ukazuje se však, že stále není v dostatečném souladu profesní a že dovednosti absolventů nevyhovují orientace přípravy mládeže s trhem práce požadavkům zaměstnavatelů. Dále výzkumy prokazují nízkou míru kvalifikovanosti pedagogických pracovníků v SOU. Nedostatečná je nabídka dalšího vzdělávání. V JMK je také výrazná regionální diferenciace v úrovni vzdělání obyvatelstva (nízká úroveň vzdělání v okresech Znojmo, Břeclav a Hodonín a významně vysoká v Brně. Adaptace lidských zdrojů na měnící se podmínky regionu a adaptace lidských zdrojů v kontextu vstupu ČR do EU je usnadněna nadprůměrnou vzdělaností obyvatelstva v JMK včetně nadprůměrné úrovni vzdělání pracovní síly v manuálních profesích. Na druhé straně ne ještě plně odpovídá soudobým požadavkům, zřejmě také proto, že v JMK není vytvoření komplexní systém celoživotního vzdělávání. Stále nízká je územní mobilita pracovních sil. Přijaté strategické cíle EU v oblasti rozvoje lidských zdrojů se v podmínkách JMK uplatňují, ale jejich implementace nemá systémový charakter. Konkurenceschopnost LZ v meziregionálním měřítku vůči „novým zemím“ je přijatelná, vůči „starým zemím“ zaostává. Na národní úrovni je nadprůměrná zaměstnanost v “high-tech a medium-tech“ výrobních sektorech v rámci ČR. Je to dáno postavením Brna jako druhého nejvýznamnějšího vědeckovýzkumného centra v ČR (vysoké školy, ústavy Akademie věd ČR apod.) a nadprůměrnou úrovní vzdělání obyvatelstva kraje v rámci ČR. Ovšem v komparaci s vyspělými členskými státy EU je na úrovni NUTS II podprůměrná zaměstnanost ve znalostně náročných sektorech služeb a podprůměrný podíl vysoce kvalifikovaných vědeckých a technologických pracovníků v rámci EU. Vývoj k informační a znalostní společnosti ve srovnání s novými členskými státy EU je poměrně dynamický, vůči původním členským zemím zůstává výrazná mezera, představující ohrožení JMK do budoucnosti. Komunikace a spolupráce mezi jednotlivými aktéry RLZ v JMK je charakterizována zájmem komunikovat a spolupracovat. Institucionální, politické a odborné zázemí pro strategické řízení je možné ocenit jako relativně vhodné, určité problémy se týkají legislativního vymezení kompetencí obcí s rozšířenou působností a pozice samosprávných podnikatelských institucí. Legislativní rámec a jeho vazba na právní systém EU je v zásadě harmonizován, přetrvávají dílčí problémy. Chybí přenos informací, komunikace není obousměrně sjednocena, není dostatek informací o podnikatelích a z ekonomické oblasti; neexistuje prognózování v oblasti RLZ. Sociální integrace v regionu a odstraňování bariér znesnadňujících účast na trhu práce osob ohrožených sociální exkluzí má v JMK stejné charakteristiky jako v celé ČR. Nízká integrace osob znevýhodněných na trhu práce je skutečností. Diskriminace v přístupu na trh práce podle

143

SRLZ - Analýza


pohlaví přetrvává, nicméně JMK má ve srovnání s jinými kraji ČR, některé příznivější ukazatele.

144

JIHOMORAVSKÝ KRAJ. Situační analýza. Jihomoravského kraje

Recommend Documents