JIHO ESKÁ UNIVERZITA V ESKÝCH BUD JOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV FF
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vzpomínky lidí za 2. sv tové války v tzv. Protektorátu echy a Morava ve Vod anech
Vedoucí práce: PhDr. et PaedDr. Ji í Dvo ák, Ph.D. Autor práce: Miroslava Tlapová Studijní obor: j/D SŠ
2009
Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatn pouze s použitím pramen a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona . 111/1998 Sb., v platném zn ní, souhlasím se zve ejn ním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob elektronickou cestou ve ve ejn p ístupné ásti databáze STAG provozované Jiho eskou univerzitou v eských Bud jovicích na jejích internetových stránkách. Vod any, 21. b ezna 2009 ………………………………………
2
Pod kování Na tomto míst bych cht la vyjád it své pod kování pracovník m Historického ústavu Filozofické fakulty Jiho eské univerzity v eských Bud jovicích, p edevším panu PhDr. et PaedDr. Ji ímu Dvo ákovi, Ph.D. za poskytnuté informace, poznámky a cenné rady. Velké pod kování pat í též M stskému muzeu a galerii ve Vod anech za poskytnuté materiály. D kuji také vd n všem pam tník m a pam tnicím, kte í mi svým osobitým zp sobem pomohli p i sd lování vzpomínek, prožitk a zážitk na dobu druhé sv tové války na Vod ansku. V neposlední ad
d kuji svým rodi m, že mi umožnili studium na Jiho eské
univerzit v eských Bud jovicích.
3
ANOTACE Vzpomínky lidí za 2. sv tové války v tzv. Protektorátu
echy a Morava ve
Vod anech Úkolem diplomové práce je zachycení událostí let 1938-1945, kdy došlo na eském území k vytvo ení Protektorátu
echy a Morava. V tomto období se staly jedny
z nejvýznamn jších událostí eského národa. Každý lov k žijící v této dob prožíval nov vzniklé události jinak. Zam ila jsem se na popis prožívání všedních i nevšedních dn ob an malého jiho eského m sta Vod any. Práce se d lí do osmi kapitol. První kapitola krátce popisuje události roku 1938, které byly pro další d ní v eských zemích rozhodující. Druhá kapitola zachycuje zm ny ve všedním život Protektorátu
již vzniklého
echy a Morava, hlavn ve Vod anech. T etí kapitola se zabývá osudy
Žid ve Vod anech, nebo Židé byli v období 2. sv tové války nejvíce perzekuováni. tvrtá kapitola je zam ena na období teroru po atentátu na íšského protektora Reinharda Heydricha, kterého nez staly Vod any ušet eny. Pátá kapitola krátce popisuje aktivity odbojových skupin, p edevším Partyzánské skupiny Šumava II, p sobící na Vod ansku. V šesté kapitole jsem se snažila zachytit atmosféru dní osvobození a konce války. V sedmé kapitole jsem se pokusila pomocí oral history dokreslit události protektorátní doby ve Vod anech. V záv re né osmé kapitole jsem se zkusila zamyslet se nad tím, jaké vzpomínky z staly ob an m m sta Vod any dodnes.
4
ANNOTATION Memories of people of the Second World War in Protectorate Bohemia and Moravia I wanted to describe the events of years 1938 to 1945 in my diploma thesis. In this time, the Protectorate Bohemia and Moravia was established. It was the time of one of the most important events of the Czech nation. Every person living it this time experienced these events in a different way. I focused on the description of the experience both ordinary and uncommon days of the citizens of the small town Vod any which is situated in the south Bohemia. The thesis is divided into eight chapters. The first chapter is aimed at the events of 1938 that were crucial for the development of Bohemia. The second chapter is about the changes of ordinary life in the Protectorate Bohemia and Moravia, mainly in Vod any. The third chapter inquires into the fate of Jewish people in Vod any. The Jews were the most persecuted group of people during the Second World War. I concerned with the time of terror after the attempt on Reinhard Heydrich in the fourth chapter. I briefly described the activities of rebellious groups in the fifth chapter. I focused on the Partisan group Šumava II that operated in Vod any. I tried to describe the atmosphere of days during exemption and the end of the war in the sixth chapter. The seventh chapter deals with the events of protectorate time in Vod any. Oral history helped me a lot in this description. I tried to think about the memories of the citizens of Vod any in the final eighth chapter.
5
Obsah Úvod
9-13
1. Rok 1938
14
1.1 Události roku 1938
14-16
1.1.1 Dokument Mnichovské dohody
16-17
1.1.2 D sledky Mnichovské dohody
17-18
1.1.3 Události roku 1938 ve Vod anech
18-19
1.2 Sudety
19
1.2.1 Vzpomínky na Sudety
19-20
2. Protektorát echy a Morava
21
2.1 Druhá republika
21-22
2.2 Protektorát echy a Morava
22
2.2.1 Výnos o z ízení Protektorátu echy a Morava
22-25
2.2.2 Život v Protektorátu
25-28
2.2.3 Zm ny ve Vod anech po vzniku protektorátu
28-29
3. Židé
30
3.1 Židé v Protektorátu echy a Morava
30-31
3.2 Židé ve Vod anech
31-32
3.2.1. Opušt né domy po Židech ve Vod anech
32-33
3.3 Židé, kte í p ežili
34
3.3.1 Pavel Lederer
34-36
3.3.2 Jind ich Kárník
36-37
3.4 Židé, kte í nep ežili
37
3.4.1 Seznam ob tí
37-38
4. Heydrichiáda
39
4.1 Reinhard Heydrich
39-40
4.1.1 Atentát
40-41
4.1.2 D sledky atentátu
42-43
6
4.1.3 Smrt atentátník
43-45
4.1.4 Smysl atentátu
45
4.2 Heydrichiáda ve Vod anech
45-46
4.2.1 Ob ti heydrichiády
46-47
5. Odboj
48
5.1 Odbojové hnutí
48
5.1.1 Zahrani ní odboj
48
5.1.2 Domácí odboj
48-50
5.2 Partyzánský odboj
50-51
5.2.1 Partyzánská skupina Šumava II
51-54
5.3 eskoslovenští vojáci v zahrani í
54-56
6. Osvobození
57
6.1 Konec války ve Vod anech den po dni
57-58
6.1.1 Sobota 5. kv tna 1945
58
6.1.2 Ned le 6. kv tna 1945
59
6.1.3 Pond lí 7. kv tna 1945
59
6.1.4 Úterý 8. kv tna 1945
59-60
6.1.5 St eda 9. kv tna 1945
61
6.1.6 tvrtek 10. kv tna 1945
61
6.1.7 Pátek 11. kv tna 1945
61
6.1.8 Sobota 12. kv tna 1945
61-62
6.2 Mimo ádný lidový soud ve Vod anech 6.2.1 I. lidový soud ve Vod anech
62 63
6.2.2 II. lidový soud ve Vod anech
63-64
6.3 Vod anský lazaret
64-65
6.3.1 Repatriace
66
7
7. Výpov di pam tník
67
7.1 Dotazník
67
7.2 Vzpomínky Jaroslavy Svatkové
68-72
7.3 Vzpomínky Jany Zborníkové
72-73
7.4 Vzpomínky Josefa Šev íka
74-75
7.5 Vzpomínky Boženy Jile kové
76-78
7.6 Vzpomínky Ing. R ženy Haltingerové
78-83
8. Co zbylo ve Vod anech…
84
8.1 Názvy ulic
84-85
Záv r
86-87
Prameny a literatura
88-92
Seznam zkratek
93
Seznam p íloh
94-96
8
Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila období let 1938-1945, kdy došlo na území tehdejšího eskoslovenska ke vzniku Protektorátu echy a Morava. Tato událost, podle mého názoru, je jedním z nejvýznamn jších mezník naší historie. Lidé se tak ani ne po dvaceti letech svobodné republiky op t dostali „pod ochranu“ jiné zem , tentokrát Velkon mecké íše. P edcházela tomu však jednání ty mocností, která rozhodla o dalším osudu malé, z jejich pohledu nep íliš schopné,
eskoslovenské zem . Toto
jednání vešlo do d jin pod pojmem Mnichovská dohoda, eské obyvatelstvo ji však nazývalo „Mnichovská zrada“ nebo také „O nás bez nás“, nebo skute n zástupci eskoslovenské vlády nebyli na jednání vpušt ni. Dne 30. zá í 1938 tak došlo k zabrání eského pohrani í, zvaného „Sudety“ n meckou armádou a p ipojení k Velkon mecké íši. Tímto aktem ovšem útrapy eských obyvatel neskon ily. P išel 15. b ezen 1939 a s ním vznik Protektorátu echy a Morava. Naše území bylo oklest no n meckou mocí. Všední dny obyvatel se zm nily. Zavedly se n mecké nápisy, n mecký jazyk byl na školách v hojném mí e vyu ován. To však byl jen za átek. Docházelo k zatýkání nepohodlných osob, komunist , p íslušník armád a všech, kte í se zdáli být nacist m nepohodlní. Lidé m li strach. Nejv tší kalich ho kosti však
ekal na židovské obyvatelstvo, proti n muž byly
zavedeny rozsáhlé represe. P es omezení, zákazy až k vy azení ze sociálního i spole enského života. Kalich však nebyl zdaleka dopit. Židé byli transportováni do sb rných tábor a odtud do koncentra ních i vyhlazovacích tábor . Lidé se bou ili proti politice okupa ní moci. N kte í z nich se zapojili do odbojových akcí typu stávek, sabotáží a demonstrací. Po vystup ování této aktivity, došlo k brutálním zásah m nacistické moci, která vedla až k nástupu nového
íšského
protektora, obávaného Reinharda Heydricha. B hem pár týdn Heydrich všem dokázal, že svou moc coby protektor drží pevn ve svých rukou. Lidé ho právem pojmenovali za „kata eského národa“, proto se 27. kv tna 1942 v Praze uskute nil na jeho osobu atentát. Heydrich zran ním atentátu nakonec podlehl, avšak na eské obyvatelstvo ekala odplata za jeho smrt v podob rozsáhlých represí. Lidé museli dál žít ve strachu své všední protektorátní dny. Až po vít zných bojových akcí spojeneckých armád se lidé mohli op t radovat z blížících se dn konce války.
9
Všechny tyto události a pocity prožívali lidé v r zných místech protektorátu každý svým ojedin lým zp sobem. Zachytit vzpomínky a pocity lidí žijících v protektorátu jsem si zvolila jako cíl své diplomové práce. Chci popsat jejich každodennost ovlivn nou okolním sv tem a zasadit jejich vzpomínky do širšího rámce popisu d jinných událostí. Místem zpracování jsem si zvolila své rodné m sto Vod any. Jedná se o malé jiho eské m sto ležící na spojnici m st Písku, Strakonic, Prachatic a eských Bud jovic. Historie m sta Vod any m jako jeho roda ky vždy zajímala. Cht la jsem se tedy dozv d t, jaké události se v dob protektorátu ve m st staly, jaké pocity p i nich lidé zažívali a také jaké r zné osudy lidem prožití druhé sv tové války p ipravilo. V pr b hu d kladné etby a studia r zných sborník , tisku a kronik jsem s údivem zjistila, že Vod any je rozlohou malé m sto, ale prosyceno velkým duchem d jinných událostí a hlavn lidí, kte í se o vývoj událostí zasloužili. Vzhledem k tomu, že archiv m sta Vod any je neut íd ný a od roku 1940 neúplný, stala se oporou mé práce kronika Floriána Fencla, vod anského katechety, který jednotlivé události zapisoval do svých poznámek a po válce vydal pod názvem „Soumrak a svítání. Národní kronika Vod an 1939-1945“. Tato kronika zachycuje d ní ve m st ihned po jeho uskute n ní. Sou asn
jsem použila i n kolik publikací k pochopení a k ukotvení obecných
vývojových trend z let nacistické okupace eských zemí. Jednalo se zejména o tyto publikace. Zden k BENEŠ, Jan KUKLÍK ml., Václav KURAL, Ji í PEŠEK, Téma: Odsun – Vertreibung. Transfer N mc
z eskoslovenska 1945-1947, Praha 2002;
Zden k BENEŠ, Drahomír JAN ÍK, Jan KUKLÍK ml., Eduard KUB , Václav KURAL, Robert KVA EK, Václav PAVLÍ EK, Ji í PEŠEK, René PETRÁŠ, Zden k RADVANOVSKÝ, Robert SUCHÁNEK, Rozum t d jinám. Vývoj esko-n meckých vztah
na našem území v letech 1848-1948, Praha 2002; Tomáš STAN K, Odsun
N mc z eskoslovenska 1945-1947, Praha 1991; pro obecný vývoj esko-n meckých vztah . Pro zachycení vlivu nacist na školství, na okupa ní politiku, kolaboraci a odboj jsem p edevším použila: František BOSÁK,
eská škola v dob
nacistického útlaku.
P ísp vek k d jinám eského školství do Mnichova po osvobození, 1969; F. BOSÁK, Nacistická okupace a boj za osvobození v jižních Bud jovice 1978; Detlef BRANDES,
eské Bud jovice echách,
eské
eši pod n meckým protektorátem. Okupa ní
politika, kolaborace a odboj 1939-1945, Praha 2000; Ji í DOLEŽAL, eská kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie, Praha 1996; Václav KURAL, 10
Konflikt místo spole enství?
eši a N mci ve
eskoslovenské republice (1918-1938),
Praha 1993; V. KURAL, Místo spole enství konflikt! eši a N mci ve Velkon mecké íši a cesta k odsunu (1939-1945), Praha 1994; V. KURAL, Z. RADVANOVSKÝ, „Sudety“ pod hákovým k ížem, Ústí nad Labem 2002; Tomáš STAN K, Odsun N mc z eskoslovenska 1945-1947, Praha 1991; Dušan TOMÁŠEK – Robert KVA EK, Causa Emil Hácha, Praha 1995; z nejnov jších pak velice objemnou a náležit hmotnou knihu: Jan Boris UHLÍ , Protektorát echy a Morava v obrazech, Praha 2008. Pro pochopení problematiky koncentra ních tábor jsem vycházela zejména z t chto publikací: R. BUBENÍ KOVÁ, L. KUBÁTOVÁ, I. MALÁ, Tábory utrpení a smrti, Praha 1969; Druhý odboj v názvech ulic jiho eských m st,
eské Bud jovice 2004; J.
JOŽÁK, Památná místa protifašistického boje Jiho eského kraje, Praha 1978; K n kterým událostem na sklonku druhé sv tové války 1944-1945 na území dnešního Jiho eského kraje (v etn „Pochod smrti v roce 1945“),
eské Bud jovice 2005; W.
SOFSKY, ád teroru. Koncentra ní tábory, Praha 2006. Stranou mého zájmu nez stala ani otázka R. Heydricha, atentátu na n j a následného zu ivého teroru nacist
proti
eským vlastenc m a všemu
eskému. To p ibližují
následující knihy: M. BURIAN, A. KNÍŽEK, J. RAJLICH, E. STEHLÍK, Atentát. Operace Anthropoid 1941 – 1942, Praha 2002; R. GELLATELY, Kdo podporoval Hitlera. Spole enský souhlas a režimní nátlak v nacistickém N mecku, Praha 2003; H. G. HAASIS, Smrt v Praze. Atentát na Reinharda Heydricha, Praha 2004; Dušan HAMŠÍK, Druhý muž T etí íše, Praha 1986; C. MACDONALD, Úder z Londýna. Atentát na Obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, Praha 1996. Pro jasné a p ehledné pochopení období sváru demokracie a totality a jejich r zných podob v každodenním život lidí v tzv. Protektorátu jsem využila t chto d l: Robert KVA EK, Nad Evropou zataženo.
eskoslovensko a Evropa 1933-1937, Praha 1986;
R. KVA EK, P edehra k tragédii, Praha 1980; R. KVA EK, A. CHALUPA, M. HEYDUK,
eskoslovenský rok 1938, Praha 1988; V ra OLIVOVÁ,
eskoslovenské
d jiny 1914-1939, I-II, Praha 1991; V. OLIVOVÁ, eskoslovensko v rozrušené Evrop , Praha 1968; Jan GEBHART – Jan KUKLÍK, Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996; J. GEBHART – J. KUKLÍK, Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, spole enském a kulturním život , Praha – Litomyšl 2004; František MAINUŠ, Totáln nasazeni (1939-1945), Praha 1974; F. MAINUŠ, Totální nasazení. eši na pracích v N mecku 1939-1945, Brno 1970; Robert MIXA,
eský jih
pod botou fašismu, Praha 1955; Miloslav MOULIS, Mládež proti okupant m, Praha 11
1966; Milan NAKONE NÝ, Vlajka. K historii a ideologii eského nacionalismu, Praha 2001; KOLEKTIV, Odboj a revoluce 1938-1945: Nástin d jin
eskoslovenského
odboje, Praha 1965; Ji í PERNES, Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997; Old ich SLÁDEK, Krycí heslo svoboda. Hnutí odporu v jižních
echách,
eské
Bud jovice 1967. Pro p iblížení židovské problematiky jsem se snažila použít zejména následujících knih: M. KÁRNÝ, „Kone né ešení“. Genocida eských Žid v protektorátní politice, Praha 1991; KOLEKTIV, Židé v Sudetech. Juden in Sudetenland, Praha 2000; Helena KREJ OVÁ, Jana SVOBODOVÁ, Anna HYNDRÁKOVÁ, Židé v Protektorátu. Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942, Praha 1997; Jan PODLEŠÁK (ed.), Naše dny se naplnily. Z historie Žid v jižních echách, eské Bud jovice 2002. Stranou mého zájmu nez stala ani problematika vále ných akcí, kde jsem si vyhledala tyto zajímavé publikace: Partyzánský odboj v jižních echách. Vznik, vývoj, organizace a innost partyzánské skupiny Šumava II, Vod any 1947; Emanuel PECKA – Jind ich PECKA, Mládež v boji: Z d jin mládežnického hnutí v jižních echách II.,(1938-1945), eské Bud jovice 1967; J. PECKA, Vále ní zajatci na území Protektorátu
echy a
Morava, Praha 1999; J. PECKA, Na demarka ní á e. Americká armáda v echách v roce 1945, Praha 1995. Auto i sborník , které se vydávaly k r zným výro ím konce války, zachycovali události již s odstupem doby ty iceti i padesáti let od jejich vzniku. V tšinou byly také zna n dobov a politicky podmín né, resp. zcela tenden ní. Proto jsem také oslovila n kolik dosud žijících ob an m sta Vod an, kte í se stali p ímými ú astníky d jinného toku událostí, aby se k této dob svým osobitým zp sobem vyjád ili. Musím p iznat, že oslovování pam tník
nebylo v bec jednoduché. Tok asu zap í inil, že pam tníci
pomalu vymírají i jim duševní zdraví již neslouží, n kte í také navíc ani necht li o protektorátní dob vypravovat. Nakonec se mi poda ilo n kolik žijících pam tník a pam tnic oslovit a pomocí ojedin lých výpov dí dokreslit, po více než sedmdesáti letech, události let 1938-1945 ve Vod anech. V práci jsem použila diachronní postup zpracování a také metodu ústní výpov di a tradice (oral history). Uv domuji si mnohá úskalí, která tato zatím ne p íliš asto využívaná metoda získávání historických fakt p ináší. P edkládaná práce popisuje jednotlivé události v chronologické ad tak, jak probíhaly a jak na sebe navazovaly. Jako cíl a úkol této práce jsem si kladla snahu o prohloubení znalostí regionálních d jin. 12
Usilovala jsem proto p edevším o zachycení každodenních starostí a radostí, všedních i nevšedních událostí obyvatel jiho eského m sta Vod any, vše na pozadí velkých historických událostí let 1938 – 1945, které se musejí neustále a stále p ipomínat, aby se na jejich pr b h a p edevším na jejich ob ti nikdy nezapomn lo.
13
1. Rok 1938 1.1 Události roku 1938 Nástupem1 Adolfa Hitlera k moci roku 1933 došlo ke zm nám v chování N mc
v eském
pohrani í.
N mecko
za alo
podporovat
prost ednictvím
sudeton meckých stran rasovou nesnášenlivost, stup ovaly se požadavky N mc
v i
eskoslovenské vlád
ech a eských
a docházelo také k otev eným konflikt m v i
ech m a Žid m. Nejsiln jší n meckou stranou v eských zemích se stala po parlamentních volbách roku 1935 Sudetendeutsche Partei (SdP) Konráda Henleina. Hitler cht l ovládnout celou Evropu a p edpokládal, že mu v jeho plánu nebude Západ nijak ú inn bránit. N mecko se v b eznu roku 1938 chystalo k anšlusu Rakouska. 11. b ezna 1938 dal Göring v osobním rozhovoru s sl. velvyslancem Mastným své estné slovo, že p íchod n meckých jednotek do Rakouska nijak neohrozí eskoslovenský stát a že N mecko nemá v i eskoslovensku žádné nep átelské úmysly. Tento slib byl však rychle zapomenut. Ješt
p ed koncem m síce se dohodli s henleinovci, že
Sudeton mecká strana bude klást vlád nesplnitelné požadavky, aby vytvo ila podmínky k zásahu proti eskoslovensku. Jedním takovým prost edkem byl Karlovarský program. Henlein v n m žádal vymezení a uznámí sudeton meckých území, vybudování n mecké samosprávy na t chto územích. Tyto události m ly v eskoslovensku odevzu. 23. b ezna 1938 prob hlo na území Prahy, ve dvou t etinách ech a celém pohrani í cvi ení protiletecké obrany. Cvi ení ukázalo ukázn nost ob an . Zem byla ve st ehu. Diplomatický nátlak z Evropy na
eskoslovensko se však stup oval. A to nejen ze
strany Velké Británie, ale už i Francie. 17. ervence 1938 dorazil do Prahy francouzský velvyslanec de Lacroixem a sebral eskoslovenským vládním p edstavitel m veškeré iluze. Francie zm nila svou spojeneckou smlouvu s eskoslovenskem a u inila ji závislou na postoji Británie. 3. srpna 1938 p ijel do Prahy lord Walter Runciman, aby se ujal zprost edkování mezi eskoslovenskou vládou a Henleinovou Sudeton meckou stranou. M l se pokusit v zájmu evropského míru, aby
sl. vláda ustoupila
henleinovskýcm požadavk m a Hitler tak nem l záminku k vojenskému vpádu do eskoslovenska. 1
Robert KVA EK, Aleš CHALUPA, Milan HEYDUK, eskoslovenský rok 1938, Praha 1988 Robert KVA EK, Nad Evropou zataženo. eskoslovensko a Evropa 1933-1937, Praha 1986 V ra OLIVOVÁ, eskoslovensko v rozrušené Evrop , Praha 1968 TÁŽ, eskoslovenské d jiny 1914-1939, I-II, Praha 1991.
14
Po celé léto probíhala celostátní pen žní sbírka na obranu státu. Za ala v ervnu a na za átku zá í p esáhla p l miliardy korun. Výhodou eskoslovenska byl také rozvinutý a výkonný zbrojní pr mysl. Výzbroj armády byla celkem moderní a výkonná. Po Hitlerov projevu v Norimberku 12. zá í 1938, který o ekávala celá Evropa se zatajeným dechem a v n mž zaúto il proti
eskoslovenasku, za aly na mnoha místech
v Sudetech nepokoje. Hitler v projev se stal popudem k henleinovskému pu i, p i kterém byly napadány policejní stanice, celnice, ú ady,
eši a Židé. Vláda musela
zasáhnout, v n kolika krajích bylo vyhlášeno stanné právo. Nadále však pokra ovaly nepokoje, došlo k rozpušt ní SdP a vláda zavedla mimo ádná opat ení. Bou livá situace v eskoslovensku dala tušit válku, to se však nezamlouvalo „usmi ovatel m“. Proto se Chamberlain rozhodl domluvit se o
eskoslovensku
s Hiterem osobn , tzv. plán Zet. Hitler však nadále požadoval Sudety. V Londýn bylo proto dohodnuto, že Francie a Británie vyzvou
eskoslovensko ke spln ní Hitlerova
požadavku. Nóta dostala ultimativní charakter, vymezovala as k odpov di a z eteln p edpokládala souhlas. A koliv
eskoslovensko nejd íve nótu odmítlo, nakonec bylo
nuceno ji pod nátlakem západních velmocí p ijmout. 21. zá í bylo N mecku postoupeno eské pohrani í. O den pozd ji, 22. zá í, se op t Chamberlain setkal s Hitlerem. Britská vláda mu odmítla dát souhlas, aby odstupované eskoslovenské pohrani í Hitler obsadil vojensky. Ale Hitler cht l víc. Proto Francie a Británie povolila 23. zá í 1938 eskoslovensku mobilizovat. Takto tlumo il eskoslovenské „ne“ Jan Masaryk britské stran : „Má vláda prozkoumala nyní tento dokument a mapu. Je to ve skute nosti takové ultimátum, jaké se dává poraženému národu, a nikoli suverénnímu státu, který projevil nejv tší možnou ochotu p inést ob ti v zájmu evropského míru. Ani nejmenší stopy takové ochoty k ob tem neprokázala dosud vláda pana Hitlera. Má vláda užasla nad obsahem tohoto memoranda. Jeho návrhy p esahují daleko to, k emu jsme dali souhlas p i tzv. anglo-francouzském plánu. Zbavují nás záruk naší národní existence… Má vláda m žádá, abych prohlásil co nejslavnostn ji, že požadavky pana Hitlera v jejich nyn jší form jsou pro mou vládu naprosto a bezpodmíne n nep ijatelné. Proti t mto novým a krutým požadavk m pokládá má vláda za povinnost postavit se na svrchovaný odpor a my tak s boží pomocí u iníme.“ V tšina obyvatelstva p ijalo zprávu o mobilizaci s nadšením. Mobilizace prob hla rychle a úsp šn . Byla vyhlášena 23. zá í 1938 ve 22:00 hodin. Byli povoláni všichni muži do 40 let. Za 24 hodin od vyhlášení mobilizace se u v tšiny vojenských útvar
hlásily t i tvrtiny povolaných muž . Celkem bylo
povoláno 1 250 000 muž do zbran . Mobilizace ovšem netrvala dlouho. 15
Západní velmoci nep estaly hledat cestu k dohod s Hitlerem. Benito Mussolini po dohod s Hitlerem pozval na 29. zá í 1938 do Mnichova zástupce t chto velmocí: Nevilla Chamberlaina (Velká Británie), Édouarda Daladiera (Francie). Výsledek jednání byl znám už p edem. Do Mnichova ovšem p ijeli i sl. zástupci – Vojt ch Mastný. Hlídalo jej gestapo v hotelu Regina a o jednání byl jen sporadicky informován. Letadlo, kterým p ilet l, bylo zabaveno a letci uv zn ni. Po p lnoci byl ortel nad eskoslovenskem podepsán. Dne 30. zá í 1938 byla mnichovská dohoda p ijata eskoslovenskou vládou. 1.1.1 Dokument Mnichovské dohody 2 N mecko, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se z etelem k dohod , jíž bylo v podstat dosaženo o odstoupení sudeton meckého území, na t chto podmínkách a zp sobech tohoto odstoupení a na opat eních, jež je t eba u init, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotliv odpov den za kroky, které je t eba u init, aby bylo zajišt no její provedení. §1 Vyklizování zapo ne 1. íjna. §2 Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. íjna, a to bez jakýchkoli existujících na ízení, a že
eskoslovenská vláda je
odpov dna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených za ízení. §3 Podmínky vyklizení podrobn
ur í mezinárodní výbor, složený ze zástupc
N mecka, Spojeného království, Francie, Itálie a eskoslovenska. §4 Postupné obsazování p evážn n meckých území n meckými oddíly zapo ne 1. íjna.
ty i územní úseky, ozna ené na p iložené map , obsadí n mecké oddíly
v tomto po adí: úsek ozna ený I.-1. a 2. íjna, úsek ozna ený II.-2. a 3. íjna, úsek ozna ený III.-3., 4. a 5. íjna, úsek ozna ený IV.-6. a 7. íjna. Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území p evážn
n meckého
charakteru a n mecké oddíly je obsadí do 10. íjna. §5 Mezinárodní výbor uvedený v §3 ur í území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skon ení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor ur í zp sob, jakým se má lidové hlasování provést, p i emž bude
2
Srov. www.military.cz; www.vojenstvi.cz.
16
vycházet ze zp sobu hlasování v Sársku. Výbor stanoví rovn ž den, kdy se lidové hlasování bude konat, tento den nesmí být pozd jší než konec listopadu. §6 Kone né vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávn n doporu it
ty em mocnostem-N mecku, Spojenému království, Francii a Itálii-v
ur itých výjime ných p ípadech menší odchylky od p ísn etnografického stanovení pásem, jež mají být p evedena bez lidového hlasování. §7 Zavede se op ní právo pro p esídlení do odstoupených území a pro vyst hování z nich. Opce musí být provedena b hem šesti m síc ode dne uzav ení této dohody. N mecko- eskoslovenský výbor ur í podrobnosti opce, uváží zp sob, jak usnadnit vým nu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této vým ny vzniknou. §8
eskoslovenská vláda propustí ve lh t
ty týdn ode dne uzav ení této dohody
sudetské N mce, kte í si toto propušt ní p ejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lh t propustí eskoslovenská vláda sudeton mecké v zn , kte í si odpykávají tresty odn tí svobody za politické trestné iny. Mnichov 29. zá í 1938 Podepsáni Adolf Hitler Neville Chamberlain Benitto Mussolini Ed. Daladier 1.1.2 D sledky Mnichovské dohody eskoslovensku3 byl výsledek jednání jen oznámen skrze svého zástupce, velvyslance Mastného. Ten také oznámil výsledek jednání vlád . 5. íjna 1938 abdikoval prezident Edvard Beneš, místo n j byl 30. íjna 1938 zvolen novým prezidentem Emil Hácha. Odstoupil ministerský p edseda Milan Hodža, místo n j nastoupil Rudolf Beran, novým ministrem zahrani í se stal František Chvalkovský. Nová vláda se snažila vyhov t n meckým požadavk m.
3
R. KVA EK, A. CHALUPA, M. HEYDUK, eskoslovenský rok 1938, Praha 1988 Václav KURAL, Konflikt místo spole enství? eši a N mci v eskoslovenské republice (1918-1938), Praha 1993 TÝŽ, Místo spole enství konflikt! eši a N mci ve Velkon mecké íši a cesta k odsunu (1939-1945), Praha 1994 Dušan TOMÁŠEK – Robert KVA EK, Causa Emil Hácha, Praha 1995 Jan GEBHART – Jan KUKLÍK, Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996 Jan Boris UHLÍ , Protektorát echy a Morava v obrazech, Praha 2008.
17
Dnem 1. íjna 1938 za al vojenský zábor
eskoslovenského území nacistickou
armádou. eši a Židé utíkali z pohrani í do vnitrozemí nebo za hranice. eskoslovenské obyvatelstvo v pohrani í se ocitlo v pozici národnostní menšiny, která nem la žádná práva. Byly zrušeny všechny eské politické spolky, jejich majetek byl zabaven ve prosp ch
íše. V ú edním styku byl zakázán eský jazyk, esky se dokonce nesm lo
mluvit ani na ve ejnosti. Postupn byly zrušeny všechny eské noviny i eské vysílání v rozhlasu. eši byli znevýhod ováni p i získávání práce. Teror za al. Velká Británie a Francie dala eskoslovensku jasn najevo, že v p ípad napadení ze strany N mecka nebudou plnit své vojenské závazky vyplývající z d íve uzav ených smluv. Proto Mnichovskou dohodu za ali lidé nazývat jako Zrada Západu, O nás bez nás i Mnichovská zrada. eskoslovensko dokázalo b hem p ti dn
shromáždit 1 350 000 voják
a bylo
p ipraveno bojovat. Otázkou z stává, zda by eskoslovenská armáda byla schopna být n mecké armád rovnocenným soupe em. 1.1.3 Události roku 1938 ve Vod anech4 Politická situace a události roku 1938 se dotkly všech ob an
eskoslovenska, ob any
m sta Vod an nevyjímaje. Dne 23. zá í 1938 o 22:30 hodin byla rozhlasem vyhlášena všeobecná mobilizace. Muži byli odhodláni bránit hranice naší vlasti, o to v tší bylo jejich zklamání, když došlo ke zrušení mobilizace a stažení jednotek z pohrani í. Jelikož se m sto rozkládá v blízkosti hranic, pocítili obyvatelé zm nu osobn po 30. zá í 1938, kdy došlo k odtržení pohrani í. Do Vod an p icházeli nejen lidé prchající z okupovaného území, ale došlo i k p eložení reálného gymnázia a odborné školy pro ženská povolání z Prachatic.5 Na nov 4
vzniklou situaci nebylo m sto p ipraveno,
K stru né historii m sta Vod an uvádím následující. Název m sta je odvozen od jeho polohy v oblasti eky Blanice. P vodní pojmenování zn lo Vodná, odvozením z n ho vzniklo ozna ení Vod any jako obec lidí, žijících ve Vodné. Kdysi se Vod an m íkalo „Aquileia Bohemorum“, neboli „ eské Benátky“. Nejd ležit jší listinou je privilegium krále Jana Lucemburského z roku 1336, ve kterém se poprvé mluví o Vod anech jako m stu. Na ece Blanici se lidé pokoušeli rýžovat zlato a také v oblastech Vod anska dolovat drahé kovy, z dob t chto pokus z stal m stu znak s haví em ve zlatém poli spolu s královským lvem. Mezi nejv tší p íjmy do pokladny m sta pat ilo rybníká ství, v n mž došlo k velkému rozmachu zakládání rybník , které mají svou podobu dodnes. Mezi historické památky pat í d kanský kostel Narození Panny Marie, který byl postaven v 1. polovin 15. století. Vnit ní výzdobu zpracoval významný eský malí Mikoláš Aleš. Originály p edloh jsou vystaveny v m stské galerii. V blízkosti kostela nalezneme d m p. 1, v jeho prostorách se nacházela v 16. století lékárna, kde se roku 1851 narodil a žil spisovatel František Herites. Lékárnu v t chto místech nalezneme i dnes. Dalším významným spisovatelem, který ve Vod anech žil, v letech 1890-1899, byl Julius Zeyer. Spolu s Františkem Heritesem a Otakarem Mokrým tvo ili zdejší literární trojlístek. 5 Zápisky strážmistra Podskalského, in: Vod any 1937-1945. Sborník prací a dokument k 50. výro í osvobození republiky, Vod any 1995, s. 5.
18
gymnázium se proto rozd lilo v prostorech dvou budov, t i t ídy v dív í škole, ostatních p t t íd s editelnou ve II. poschodí radnice a odborná škola pro ženská povolání byla umíst na v I. poschodí hostince na nám stí. Další zm nou bylo zvýšení po tu etník
na stanici ve Vod anech o 3 etníky
z pohrani í. 1.2 Sudety Zabrání sudetského území N meckem nenechalo nikoho ve Vod anech klidným. V tšina obyvatel brala tuto událost jako velkou k ivdu. Nezvykli si na skute nost, že jim blízké m sto Prachatice již není eským m stem a že nemohou na výlety do krásné p írody šumavských vrch . Zbyly jim pouhé vzpomínky a v dálce viditelné šumavské kopce. Obec Staré Prachatice m la v tehdy ze 259 obyvatel jen 15 N mc , v Osekách bylo mezi 312 obyvateli 36 N mc .6 Po obsazení pohrani í z n j prchalo mnoho eských obyvatel do vnitrozemí. A jelikož Vod any nebyly daleko, usadilo se mnoho rodin zde. Do Vod an se p est hovalo 950 obyvatel z pohrani í. Dle výpov dí pam tník jim Vod anští r zn pomáhali, nechávali je u sebe v domech a bytech bydlet nebo jim pomohli do za átku, pro n nové, smutné etapy života. Samoz ejm našli se mezi vod anštími obyvateli i tací, kte í tyto lidi neradi vid li a nazývali je p ivandrovalci. V mnoha p ípadech tito lidé rad ji zanechali v zabraném území své majetky a statky a vydali se na cestu hledat pomoc a nový život mezi svými. Po konci války se v tšina do svých domov vracela, n kte í ve Vod anech z stali a založili rodinu i zde podnikali. 1.2.1 Vzpomínky na Sudety Lidé se dlouho nedokázali smí it s událostmi v Sudetech a nemohli proti této k ivd nijak zasáhnout. Sv j osobní vzdor a nesouhlas zv nili n kte í alespo na stránkách sborník . Pero jim sloužilo místo zbran a papír se stal prost edníkem jejich nesouhlasu. Byl to jejich malý boj. Uvádím zde n kolik t chto psaných protest . „Je to tak snadné: z Vod an do Husince vlakem, z nádraží p šky podle t šovické školy do Starých Prachatic - a už jsi na hranici. Ve Starých Prachaticích t zastaví eskoslovenský finan ní strážník, musíš se legitimovat a pov d t, co a jak. Potom jdeš jen kousí ek cesty, sotva p t minut – a dvoje závory ti brání, abys mohl až do Prachatic. Je ti to 6
J. HONNER, Lou íme se, in: Zlatá stezka. Vlastiv dný sborník kraje Husova a Chel ického, Vod any 1938, s.1.
19
divné: tolikrát jsi tuhle cestu konal, v míru a pokoji, nikdo t nezastavoval, nikdo ti nebránil. A nyní? U první hranice
eskoslovenští finan níci, mezi závorami
íšskon me tí a za druhými závorami chodí n mecký voják s ocelovou helmou na hlav a s puškou na rameni. Chceš-li do Prachatic, musíš mít propustku, chceš-li z Prachatic, musíš ji mít také. Stojíš a díváš se: lidé chodí sem i tam. Jsou zaraženi (…) Ustaraná maminka vede za ruku t íleté d v átko. Má modré o i a dívá se nechápav . „Pro , maminko, musíme pry ?“ Maminka neodpovídá, o i má plny slzí. V Prachaticích z stala chaloupka se zahrádkou, práv v ní kvetly ji iny. Vypovídací rozkaz byl p íkrý: Do ty iadvaceti hodin! (…) Závory se netrhnou: otvírají se a zavírají. Ta cesta od Prachatic není již cesta pro turisty, kte í by se t šili pohledy na šumavskou krásu. Je to cesta k ížová, kterou procházejí eští lidé. Zastavení je bez po tu, utrpení veliké. Smutná, smutná hranice.“ 7 „Je to už jen vzpomínka. P edposledního zá í letošního roku p ijeli do Prachatic vojenští ubytovatelé, posledního zá í se rozhodlo, že se p eruší vyu ování na státní obecné a m š anské škole - a ekalo se na vojáky. Deset minut p ed jedenáctou dozv d ly se d ti o tom, že musí ud lat místo naší armád . Tenkrát si ješt nikdo nepomyslil, že on ch deset minut je posledních 10 minut s eským vyu ováním na eských školách v eských Prachaticích. (…)
eské Prachatice musely být vydány
N mecku. Vojáci odjeli. Lidé se st hovali se slzami v o ích. I eské školy on m ly. Jen nápisy, které tam zanechali eští vojáci, mluvily jasnou e í: „Za jejich pochybný mír naši ob . Vaše armáda.“ „ eši bývali, jsou a budou!“ „Republika je naše…“ Nápisy na tabulích v eské škole v eských Prachaticích smazali N mci.
eské Prachatice
p estaly být eskými. Ale v našich srdcích, v našich o ích a v našich duších vidíme to, co bylo. I neporaženou armádu, i zradu spojenc , i t žké poslední chvíle eských Prachatic, i své chyby, i ony nápisy na tabulích. Republika je naše.“ 8
7
Tamtéž, s. 43-44. B. JE MÍNEK, Vojáci vzkazují, in: Zlatá stezka. Vlastiv dný sborník kraje Husova a Chel ického, Vod any 1938, s. 18-19.
8
20
2. Protektorát echy a Morava 2.1 Druhá republika Druhá republika9 je ozna ení pro politický systém eskoslovenské republiky v období 1. íjna 1938 - 14. b ezna 1939. V t chto n kolika málo dnech se však odehrálo mnoho d jinných zm n a událostí, které ovlivnily další vývoj eskoslovenské zem . 6. íjna 1938 byla na Slovensku podepsána tzv. „Žilinská dohoda“, která vyhlásila autonomii. V názvu republiky se za ala užívat poml ka a stát se nazýval
esko-
Slovensko. Novým prezidentem druhé republiky, který byl uveden do funkce 30. listopadu 1938 se stal Emil Hácha a novým premiérem Rudolf Beran. Došlo k vydání zmoc ovacího zákona, který zmoc oval vládu, aby vládla bez parlamentu. Po átek roku 1939 byl ve znamení zvýšeného nátlaku na
esko-Slovensko, jak ze
strany N mecka, tak ze strany Ma arska. 21. ledna 1939 navštívil Berlín s. ministr zahrani ních v cí František Chvalkovský, který p ijel na jednání o vzájemných vztazích a n meckých zárukách pro esko-Slovensko. Návšt va však dopadla velmi nep ízniv , Hitler nastínil Chvalkovskému, jakým sm rem se má další s. politika ubírat. Po átkem roku 1939 také probíhala jednání Hitlera s ma arskými a slovenskými p edstaviteli, která sm ovala k jedinému cíli a to rozbití s. státu. Nátlak N mecka pokra oval i nadále. N meckým ob an m bylo povoleno používat vlaje ky s hákovým k ížem a naopak ech m se zakazovalo používat n které symboly první republiky. Na Slovensku dále docházelo k proti eským štvanicím. Situace došla tak daleko, že s. vláda vyhlásila na Slovensku výjime ný stav a v noci z 9. na 10. b ezna p evzala v této ásti republiky moc armáda. V Praze i Bratislav probíhala jednání o vy ešení krize sestavením nové autonomní vlády Slovenska. Dne 13. b ezna však došlo k nejzásadn jší události. Slovenský politik Jozef Tiso odlet l do Berlína za Hitlerem. Hitler zde dal Tisovi na výb r. Bu
vyhlásí samostatný Slovenský stát nebo bude Slovensko
okupováno Ma ary. Tiso p edložil ihned tento Hitler v požadavek slovenskému sn mu, který ho následující den, 14. b ezna, schválil. Ješt téhož dne odpoledne odjel prezident Emil Hácha zvláštním vlakem z Prahy do Berlína. 15. b ezna v 1:15 hodin vstoupil prezident Hácha a ministr zahrani ní Chvalkovský do budovy íšského kanclé ství. Po úvodním slovu Háchy za al Hitler hovo it, p i emž oznámil, že vydal vojsku rozkaz obsadit eské zem N mecké íši. Ve stále úto n jším tónu Hitler vyhrožoval rozbitím zem , bombardováním m st, 9
Jan GEBHART, Jan KUKLÍK, Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, spole enském a kulturním život , Litomyšl 2004.
21
p edevším Prahy a likvidací obyvatelstva. Hácha ve svém záznamu o jednání s Hitlerem uvádí: „(…) Göring mi skoro doslovn
ekl toto: Mám t žký úkol. Bylo by mi nesmírn
líto, kdybych musel zni it to krásné m sto. Ale musel bych to ud lat, aby Angli ané a Francouzi v d li, že moje Luftwafe je vždy na 100% p ipravena. Oni tomu totiž stále necht jí v it a já bych je o tom rád p esv d il“.10 Krátce po druhé hodin ur it Hitler p estávku, p i níž Hácha volal do Prahy, aby svolal ministerskou radu. Hitler však vyhrožoval i po p estávce, ale Hácha odolával až do doby, kdy ho stihl srde ní záchvat. I nadále se snažil jednat, ale nakonec byl zlomen. P ed tvrtou hodinou ranní podepsali Hácha a Chvalkovský prohlášení, ve kterém kladou osud eského národa a zem s plnou d v rou do rukou v dce N mecké íše. Ve tvrtek 16. b ezna vydal Hitler na Pražském hrad Výnos o z ízení Protektorátu echy a Morava. Druhá republika již neexistovala. 2.2 Protektorát echy a Morava Již od ranních hodin 15. b ezna 1939 vysílal rozhlas v pravidelných intervalech následující zprávu: „Na rozkaz prezidenta republiky oznamujeme, že dnes 15. b ezna od šesté hodiny obsazuje N mecké vojsko
echy a Moravu. Více než kdy jindy vás
vyzýváme, abyste zachovali klid, vyhnuli se srážkám nebo incident m, které by mohly mít nedozírné následky. Opakujeme: Zachovejte klid a vy kejte dalších zpráv“. 11 Ve ve erních hodinách 15. b ezna dorazil na Pražský hrad Adolf Hitler se svým doprovodem. 2.2.1 Výnos o z ízení Protektorátu echy a Morava Již následujícího dne se seznámila ve ejnost na prvních stránkách všech eských novin s jeho Výnosem o z ízení Protektorátu
echy a Morava,12 který okamžit vstoupil
v platnost. Po tisíc let náležely k životnímu prostotu n meckého národa esko-moravské zem . Násilí a nerozum vytrhly je svévoln z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do um lého útvaru
esko-Slovenska vytvo ily ohnisko stálého neklidu. Od
roku k roku zv tšovalo se nebezpe í, že z tohoto prostoru – jako již jednou v minulosti – vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Nebo 10
esko-slovenskému státu a jeho
Srov. www.fronta.cz . J. GEBHART, J. KUKLÍK, Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996. 12 Srov. www.fronta.cz . 11
22
držitel m moci se nepoda ilo organisovati rozumn soužití národních skupin, v n m svévoln spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zú astn ných na udržení jejich spole ného státu. Tím však prokázal svou vnit ní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skute nému rozkladu. N mecká íše však nem že v t chto pro její vlastní klid a bezpe nost stejn jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodn d ležitých trp ti žádné trvalé poruchy. D íve nebo pozd ji musela by nésti nejt žší d sledky jako mocnost d jinami a zem pisnou polohou nejsiln ji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž p íkazu sebezáchovy, jestliže N mecká
íše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodn
k zajišt ní základ
rozumného st edoevropského ádu a vydati na ízení, která z toho vyplývají. Nebo dokázala už ve své tisícileté d jinné minulosti, že díky jak velikosti, tak i vlastnostem n meckého národa jediná jest povolána ešiti tyto úkoly. Napln n vážným p áním sloužiti opravdovým zájm m národ
sídlících v tomto
životním prostoru, zajistit národní svébytnost n meckého a eského národa, prosp ti míru a sociálnímu blahu všech, na izuji tudíž jménem N mecké íše jako základnu pro budoucí soužití obyvatel t chto oblastí toto: lánek I.:
ásti bývalé
esko-Slovenské republiky, obsazené v b eznu 1939
n meckými oddíly, náleží od nyn jška k území Velkon mecké íše a vstupují jako „Protektorát echy a Morava“ pod její ochranu. Pokud obrana
íše toto vyžaduje, u iní V dce a íšský kanclé pro jednotlivé ásti
t chto území úpravu od toho odchylnou. lánek II.: Obyvatelé protektorátu, kte í jsou p íslušníky n meckého národa, stávají se n meckými státními p íslušníky a podle p edpis zákona o íšských ob anech z 15. zá í 1935 ( íš. Zák. I., str. 1146) íšskými ob any. Pro n platí tudíž také ustanovení na ochranu n mecké krve a n mecké cti. Podléhají n mecké soudní pravomoci. Ostatní obyvatelé
ech a Moravy stávají se státními p íslušníky Protektorátu
echy a
Morava. lánek III.: Protektorát echy a Morava jest autonomní a spravuje se sám. Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shod s politickými, vojenskými a hospodá skými pot ebami íše. Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními ú ady s vlastními ú edníky.
23
lánek IV.: Hlava autonomní správy Protektorátu echy a Morava požívá ochrany a estných práv hlavy státu. Hlava protektorátu pot ebuje pro výkon svého ú ad d v ry V dce a íšského kanclé e. lánek V.: Jako zástupce íšských zájm jmenuje V dce a íšský kanclé „ íšského protektora v echách a na Morav “. Jeho ú ední sídlo jest Praha. íšský protektor jako zástupce V dce a íšského kanclé e a jako zmocn nec íšské vlády má úkol pe ovati, aby bylo dbáno politických sm rnic V dce a íšského kanclé e. lenové vlády protektorátu jsou potvrzování íšským protektorem. Potvrzení m že být odvoláno. íšský protektor jest oprávn n dáti se informovati o všech opat eních vlády protektorátu a udíleti jí rady. M že podati námitky proti opat ením, která by byla s to poškoditi íši a je-li nebezpe í v prodlení, vydati na ízení nutná ve spole ném zájmu. Od vyhlášení zákon , na ízení a jiných právních p edpis , jakož i od výkonu správních opat ení a pravoplatných soudních rozsudk
jest upustiti, podá-li íšský protektor
námitky. lánek VI.: Zahrani ní v ci protektorátu, obzvlášt ochranu jeho státních p íslušník v cizin , zastává
íše.
íše povede zahrani ní v ci tak, jak to odpovídá spole ným
zájm m. Protektorát obdrží zástupce u íšské vlády s ú edním ozna ením „vyslanec“. lánek VII.: íše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu. Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje íše v protektorátu posádky a vojenská za ízení. Pro udržení vnit ní bezpe nosti a po ádku m že protektorát z íditi vlastní sbory. Organizaci, po etní sílu a výzbroj ur í íšská vláda. lánek VIII.: íše vykonává bezprost ední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace. lánek IX.: Protektorát náleží k celnímu území N mecké íše a podléhá její celní výsosti. lánek X.: Zákonitým platidlem jest vedle íšské marky až na další koruna. Pom r obou m n navzájem ur í íšská vláda. lánek XI.: íše m že vydávati právní p edpisy s platností pro protektorát, pokud toho vyžaduje spole ný zájem. Pokud je dána spole ná pot eba, m že íše p evzíti do vlastní správy správní obory a z íditi k tomu pot ebné vlastní íšské ú ady. íšská vláda m že u initi opat ení pot ebná k udržení bezpe nosti a po ádku. 24
lánek XII.: Právo platné nyní v echách a na Morav z stává v ú innosti, pokud neodporuje smyslu p evzetí ochrany N meckou íší. lánek XII.:
íšský ministr vnitra vydá v dohod se zú astn nými íšskými ministry
právní a správní p edpisy pot ebné k provedení a dopln ní tohoto výnosu. V Praze dne 16.b ezna 1939. V dce a íšský kanclé : Adolf Hitler íšský ministr vnitra: Dr. Frick íšský ministr zahrani í: Ribbentrop íšský ministr a p ednosta íšské kancelá e: Dr. Lammers 2.2.2 Život v protektorátu13 V polovin
ervna 1939 bylo vydáno na ízení o zákazu zp vu národních písní
v restauracích, vinárnách a ve ejných místnostech. Zakázán byl p edevším zp v písn „Hej, Slované!“ Lidé se navraceli k tradicím, což se odráželo ve velkém po tu ú astník národních poutí a slavností. Lidé demonstrativn oslavovali památky Mistra Jana Husa, které m ly celonárodní charakter, nebo tato osobnost p edstavovala symbol národní hrdosti a boje s n meckou protireformací. Již na p elomu dubna a kv tna 1939 p ipravila skupina vydavatel kolem Josefa Šaldy první íslo ilegálního asopisu V boj. Význam tohoto asopisu se b hem pár m síc zvýšil na tolik, že zájem o publikování v n m projevili i p edstavitelé ilegální organizace Obrana národa, Politického úst edí i Peti ního výboru V rní z staneme. Ší il se bojkot všeho n meckého, poslouchal se zahrani ní rozhlas a vypráv ly se anekdoty.14 Na výzvu zahrani ního odboje 30. zá í 1939 již od ranních hodin zely tramvaje prázdnotou. Okupanti si však tuto událost vysv tlili po svém. A to, že pražští ob ané necht jí jezdit v tramvaji spole n
se Židy. P esto o ekávali 28. íjen se
zna nými obavami. Proto vyhlásili tento den za pracovní. P es všechna tato opat ení se tohoto dne konala mohutná národní demonstrace, která zatím nem la obdoby. Po st etu s okupanty byl v Praze zast elen d lník Václav Sedlá ek a smrteln zran n student medicíny Jan Opletal. Poh eb 15. listopadu se stal mohutnou národní manifestací. 13
J. GEBHART, J. KUKLÍK, Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996; J. B. UHLÍ , Protektorát echy a Morava v obrazech, Praha 2008. 14 Zde uvádím jednu vále nou anekdotu. „Stalo se jednou, že p išel za války n mecký maršál Göring s Goebbelsem, ministrem balamucení do protektorátu. Za rozmluvy cestou našli kus mastného papíru. Goebbels jej zvedl a povídá Göringovi: Koukej, kamaráde, jak se eši mají v protektorát , když mohou odhazovat takový mastný papír! V tom se k nim p ihnala babi ka: To jste hodní, paná kové, že jste našli mé sádlo. Je to m j p íd l na celý m síc a já bych nem la ím si omastit…“
25
V d sledku toho vnikli 17. listopadu nacisté do studentských kolejí v Praze a Brn a zatkli 1200 vysokoškolák , jež byli posláni do koncentra ního tábora. Tyto události zap í inily zásadní zvrat v nacistické okupa ní politice. A to formou nejost ejších prost edk . Státní prezident dr. Emil Hácha, tak zn lo nové oficiální pojmenování této funkce, rozpustil parlament a 21. b ezna 1939 jmenoval výbor Národního souru enství v ele s Adolfem Hrubým. NS se stalo jedinou politickou stranou. Avšak po nástupu rytí e Fouska, jenž byl p edstavitelem pron mecké politiky, do vedení NS v roce 1941, mizí zájem o NS a to pomalu upadá. Vedoucí p edstavitelé státu v ele se státním prezidentem se stali loutkami ú adujícího íšského protektora. eská armáda byla fakticky zrušena, vzniklo tzv. vládní vojsko, ve kterém sloužili n kte í vojáci z povolání. Policie se dostala do podru í n mecké moci. Hlavní úlohu zde plnila n mecká státní policie, gestapo, která m la dv
ídící ú adovny v Praze a Brn .
Vzhledem k síle hospodá ského potenciálu eských zemí usilovali okupanti o jeho neprodlené za len ní do systému nacistického hospodá ství a co nejd íve se zmocnit rozhodujících pozic ve všech nejd ležit jších odv tvích ekonomiky. Na základ požadavku okupant byly provedeny rozsáhlé soupisy p dy, živého i mrtvého inventá e, p i emž jakákoliv zm na podléhala souhlasu okupant . Byly stanoveny vým ry ploch povinných osev , povinné dodávky živo išné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny. Jednotliví výrobci si sm li ponechat pouze povolené množství t chto výrobk , na což dohlížely zvláštní kontrolní orgány. Ponechání si n jaké produkce na erno, nap . porážky prasat i prodeje obilí, znamenalo p ísné tresty. Již v prvních m sících okupace byla vyhlášena všeobecná pracovní povinnost pro všechny muže ve v ku od šestnácti do dvaceti p ti let. Byly zakládány Ú ady práce. Problém nezam stnanosti byl veliký, jelikož ze zabraného území bylo vyhnáno více než 150 tisíc ob an , kte í obtížn hledali nové uplatn ní. Ješt p ed 15. b eznem probíhal dobrovolný nábor pracovních sil do N mecka. Hlavním lákadlem se staly sliby vysokých mezd. Roku 1941 však už byly zavedeny pracovní knížky a tím i umožn na podrobná evidence veškeré pracovní síly. Vedle eské koruny se zavedla íšská marka, byl ur en kurs 1:10. A koliv skute ný pom r byl 1:6-7. Ihned po okupaci p íslušníci n mecké armády skupovali ve velkém eské zboží. Již v pr b hu roku 1939 nacisté pln kontrolovali výrobu nejd ležit jších podnik
– Škodovky, brn nské Zbrojovky, kladenské Poldovky a Vítkovických
železáren. 26
8. zá í 1939 se poprvé ozvalo z Londýna eské vysílání na vlnách BBC. V ervenci 1939 byl zaveden omezený odb r potravin a v zá í se zavedly potravinové lístky. Regulace spot eby se týkala másla a jedlých tuk , cukru, masa a masných výrobk , mléka, kávy, aje a kávových náhražek, mouky, chleba a pe iva. Týdenní spot ební dávky rozlišovaly t i kategorie obyvatel: oby ejní spot ebitelé, t žce pracující a velmi t žce pracující. V prosinci byly zavedeny šatenky na textil a poukázky na obuv. N mci v protektorátu tvo ili privilegovanou horní vrstvu, tzv. Oberschicht, zatímco eši byli dolní vrstvou, tzv. Unterschicht. To se projevilo i p i p íd lech potravin, které byly odstup ované dle ozna ení: D pro N mce (nevyšší), T pro echy (snížené) a J pro Židy (nejnižší). Mohla to být jen shoda okolností, mohl to být zám r. V ned li 28. zá í 1941 v den, kdy eský národ oslavuje patrona své zem , sv. Václava, vstoupil na Pražský hrad Reinhard Heydrich. Ješt toho dne vstoupilo v platnost vyhlášení civilního výjime ného stavu v oblastech Oberlandrát Praha, Brno, Moravská Ostrava, Olomouc, Kladno a Hradec Králové. Hned druhý den lidé etli jak v tisku tak z plakát , že stanné soudy a poprav í ety zahájily svou práci. eské obyvatelstvo m lo být rozd leno na lidi „dobré rasy a dob e smýšlející“ a „špatné rasy a špatn smýšlející“. Aby výsledný efekt byl ješt siln jší a co nejvíce zastrašil obyvatelstvo protektorátu, zatklo gestapo p edsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše t sn
p ed
Heydrichovým p íjezdem do Prahy. Pravou skute nost odhalovali
eskému obyvatelstvu relace zahrani ního vysílání.
Proto za ali nacisté se zabavováním a p ed láváním rozhlasových p ijíma . Vyhlášení civilního výjime ného stavu a rozsudky stanných soud po Heydrichov p íchodu do Prahy sledovaly více cíl . Nejen zastrašit a šokovat eské obyvatelstvo, ale zárove
si „vy ídit ú ty“ s odbojovým hnutím. Jednoduše e eno, Heydrichovým
úkolem bylo srazit echy na kolena. Dne 12. dubna 1941 se ú edn
zastavila
innost
OS, nebo
svým vlivem
p ekra ovala rámec t lovýchovné organizace. O osudu OS rozhodl Heydrich ú edn 8. íjna, kdy podepsal p íkaz k jejímu rozpušt ní. V íjnu 1941 vybrali odborníci na ešení rasové otázky m sto Terezín za sb rný a pr chozí tábor neboli vybudování ghetta pro Židy. Dne 19. ledna 1942 byla oficiáln
ustavena nová protektorátní vláda. Nová
sedmi lenná vláda se skládala z p edsedy vlády Krej ího, ze t í ministr odborník , ze
27
dvou, kte í spolupracují s íší, mezi nimiž i Emanuel Moravec – ministr školství a národní osv ty, a z d v rníka. Dne 27. kv tna 1942 se sv tem roznesla zpráva, že v Praze došlo k atentátu na zastupujícího íšského protektora, Reinharda Heydricha, který 4. ervna podlehl zran ní. Vrcholem teroru se stalo vyhlazení obce Lidice 10. ervna 1942 a vypálením obce Ležáky 24. ervna 1942. Dne 27. ledna 1943 došlo k vyhlášení totální mobilizace pracovních sil. Již v polovin kv tna 1943 dosáhl po et eských d lník na území íše vysokého po tu a to 247.792 osob. P esto v srpnu 1943 rozhodly ú ady i o mobilizaci ro níku 1924. 2.2.3 Zm ny ve Vod anech po vzniku protektorátu Dne 15. b ezna 193915 kolem sedmé hodiny ranní se hrnulo n mecké vojsko do Vod an od Prachatic. Ihned druhý den došlo n meckou státní policií, gestapem, k zatýkání komunisticky smýšlejících obyvatel, mezi nimiž byli Bohuslav Kindl, Josef Brož i Vilém Poustka. Ihned po obsazení došlo ve Vod anech k pon m ování. Na budovách visely dvojjazy né nápisy. Ozna ení muselo být nejprve n mecky, potom esky. Všude byla zavedena n m ina jako ú ední e . Velká pozornost byla v nována školství. Již v roce 1940 si N mci z ídili ve Vod anech jednot ídní obecnou školu. Ve školním roce 1942 1943 m li N mci již ty i t ídy po 25 d tech, které byly umíst ny v tehdejší dív í škole. P sobily zde t i u itelky, na které dohlížel editel jménem Hofmann, který byl pozd ji odvolán z funkce pro mravnostní delikty. Ze zabraných Prachatic bylo p eloženo do Vod an gymnázium a odborná škola pro ženská povolání. Ob školy byly v roce 1941 zrušeny. Z eských Bud jovic byl do Vod an p eložen roku 1941 krajský soud z d vodu rychlého pon m ení. Dne 1. 7. 1942 byl zrušen okresní ú ad, v dubnu téhož roku zrušena místní policie a zastavena innost spole enských organizací. Na základ udání byla uzav ena sokolovna, n kte í lenové Sokola byli zat eni a ze sokolovny byl vytvo en „VIKTORIA-HAUS“, který byl p ístupný jen N mc m.
15
Florián FENCL, Soumrak a svítání. Národní kronika Vod an 1939-1945, Vod any 1945; Miloš VESELÝ, Vod any od doby nacistické okupace do osvobození, in: Vod anský zpravodaj. Zvláštní íslo ke 40. výro í osvobození republiky Sov tskou armádou, Vod any 1985.
28
Roku 1942 N mci na ídili, že zvony na kostelech musí být sundány a dopraveny na sb rné místo, odkud byly p eváženy na roztavení. Starostovi m sta Tomáši Holátovi se poda ilo, že zachránil alespo zvon jménem „Marek“ pro Vod any. V prosinci roku 1942 byl zrušen m sí ník „Vod anské noviny“. V dubnu 1943 musel každý majitel rozhlasových p ijíma
odevzdat své p ístroje
ú edn stanovenému závodu, kde byly sou ástky k poslechu krátkých vln odstran ny a každý dostal potvrzení o znehodnocení svého p ístroje. Tím se m l zamezit poslech z ciziny, hlavn Londýna. I ve Vod anech se našli ob ané, kte í kolaborovali s N mci. Jedním z nich byl i Ji í Fridrich (Georg Friedrich). Byl lenem Sokola i katolické církve. Do doby, než nás N mci zabrali. Pak se rozpomenul, že v n m koluje n mecká krev a p idal se k N mc m, se kterými spolupracoval. Mezi jeho p átele pat il i n mecký u itel Hofmann. Dalším takovým byl Jaromír Redl (Gebhard Redl), který byl bývalým s. d stojníkem, který se ze zištnosti stal pomaha em N mc . Další osudy obyvatel m sta Vod any jsou podrobn ji rozepsány v následujících kapitolách.
29
3. Židé 3.1 Židé v Protektorátu echy a Morava V nov vzniklém Protektorátu
echy a Morava žilo p es 120 tisíc Žid .16 Z toho se
poda ilo utéci za hranice asi 30 tisíc m Žid m, ostatní ve v tšin deportováni a stali se ob tmi holocaustu v po tu asi 80 tisíc Žid .
p ípad
byli
esky holocaust
znamená celopal, což je ozna ení pro náboženskou ob , která se celá spálí. Sloužil ke „kone nému ešení židovské otázky“ neboli k úplnému vyhlazení veškerého židovského obyvatelstva. K tomuto ú elu byly z ízeny vyhlazovací tábory, kde byli Židé hromadn popravováni zast elením
i posíláni do plynových komor, v nichž byli usmrceni
jedovaným plynem, nejpoužívan jší byl Cyklon B. Mezi vyhlazovací tábory pat ily Osv tim, Majdanek, Sobibór i Treblinka. P i holocaustu bylo zavražd no okolo 6 milión
Žid . Byl tak spáchán jeden
z nejv tších zlo in v d jinách lidstva. B hem roku 1939 bylo Žid m zákazáno pracovat ve ve ejné správ , studovat na st edních a vysokých školách. Poté se p ikro ilo k vylou ení židovského obyvatelstva ze spole enského života. Byl jim zakázán vstup na n která místa, nesm li jezdit v dopravních prost edcích a m li ur ené hodiny k nákupu v obchodech. Od 1. zá í 1941 bylo Žid m p ikázáno nosit na ve ejnosti p ipevn nou na oble ení žlutou židovskou hv zdu. Jako protest proti tomuto na ízení ji za ali nosit i n kte í ob ané nežidovského p vodu. V d sledku toho vydal však íšský protektor Reinhard Heydrich varování, že kdo vyjád í sympatie se Židy, bude s ním zacházeno stejn jako s Židy samotnými. To znamenalo deportaci do koncentra ního tábora. Tímto varováním projevy solidarity skon ily. Lidé se báli. Pro pot eby židovských záležitostí byla 21. ervence 1939 z ízena Úst edna pro židovské vyst hovalectví pod vedením Adolfa Eichmanna. Politikou zastrašování nutila Židovskou náboženskou obec (ŽNO) ke spolupráci vyst hování Žid za hranice. ŽNO za ala registrovat všechny Židy a jejich majetek v protektorátu. ŽNO se snažila Židy p im t k emigraci, ale zárove dosáhnout toho, aby jejich majetek z stal v protektorát . Proto vláda ur ila 23. listopadu 1939 vyst hovaleckou da , jež inila tvrtinu jm ní doty ných osob a musela být p i opušt ní protektorátu zaplacena. 16
Helena KREJ OVÁ, Jana SVOBODOVÁ, Anna HYNDRÁKOVÁ, Židé v Protektorátu. Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942, Praha 1997.
30
Ani to však nacist m nesta ilo. Došlo k vytvo ení ghetta v Terezín . Zde se m li shromaž ovat Židé na další deportaci do vyhlazovacích tábor . Na konci ledna roku 1943 byla v tšina židovského obyvatelstva z protektorátu deportována. Tím ŽNO splnila úlohu, její zam stnanci byli také deportováni do Terezína a vznikla Židovská rada starších. 3.2 Židé ve Vod anech P i rozmluvách s pam tníky, ohledn
otázky Žid
ve Vod anech, m
samotnou
p ekvapil fakt velkého po tu židovských rodin žijících ve Vod anech. Posléze jsem si uv domila, že já osobn nikoho z Žid znát nemohu, nikdy jsem žádného Žida osobn nepoznala, nebo už ve Vod anech nikdo z nich nebo z jejich potomk nežije. Zem eli. Nedobrovoln , v tšinou v koncentra ních táborech. Tito pam tníci je znali, byli to jejich spoluob ané, sousedi, známí, kamarádi. Jednoho dne odjeli a už se nevrátili. Zbyla jim jen vzpomínka… Po 15.b eznu 1939 ekal Židy ve všech koutech protektorátní republiky stejný osud, museli nosit na ošacení ozna ení žluté hv zdy s nápisem „Jude“, m li omezený pohyb, nesm li cestovat, lidé se báli s nimi pozdravit, vyhýbali se jim. Vod any nebyly výjimkou. Roku 1941 byl na ízen p esný soupis Žid , p esná kartotéka opat ena fotografiemi, soupis všeho movitého i nemovitého majetku a p ípravy k jejich odsunu z Vod an. V únoru roku 1942 došlo k zabavení všech židovských dom . Dne 14. 4. 1942 byli Židé hromadn z Vod an odvezeni. P išlo se s nimi rozlou it mnoho lidí, mezi nimi i udava Fridrich, který se s nimi cynicky lou il. Mezi Židy byli nejen muži, ale i ženy, d ti, starci, nemocní. N kte í z nich plakali, jiní nesli sv j neznámý osud s hrdinským klidem. Byli i n které ženy, které se ten den k odsunu vyjád ily slovy: „My jedeme vlakem, ale vy jednou p jdete – p šky!“17 Opoušt li své domovy, ve kterých se narodili, vyr stali, zažívali své všední radosti i starosti. Každý z nich se vydal s 30 kg zavazadly na nedobrovolnou a nejistou životní pou , nejd íve do sb rného ghetta v Terezín a poté do koncentra ních tábor , a už v Buchenwaldu, Dachau, Osv timi i jinde. Všude zde na n po jejich cest
ekala smrt.
P i rozmluv s pam tníkem panem Šev íkem o osudech Žid ve Vod anech si pan Šev ík vzpomn l na Žida jménem Bloch, kterého ve Vod anech nem li lidé rádi, nebo
17
F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 70.
31
nepracoval a potuloval se po ulicích. Bloch utekl a skrýval se v okolí Vod an, nakonec však byl dopaden Pakešem a popraven.18 Židé zde zanechali veškeré své movité i nemovité majetky, nejlepší z nich si N mci potají rozebrali, ostatní majetek byl odvezen do velkého sálu restaurace „Na sadech“. Po 14 m sících od transportu Žid se za aly prodávat jejich v ci, co bylo hodnotn jšího, sm li si koupit za sm šný poplatek vod anští N mci, to ostatní bylo nabízeno ech m.19 Bohužel byli i tací, kte í si v ci svých nedávných spoluob an kupovali. Nestyd li se koupit si n co, co pat ilo donedávna n komu jinému, jeho soukromou v c, možná i s v domím, že už tito lidé nežijí… P i jedné z rozmluv s pam tníky se mn jedna pam tnice, paní Svatková, sv ila, že k její mamince p išla kdysi jedna Židovka, kterou dob e znala, bohužel jméno už si nepamatuje, aby jí u ní doma schovala krásný koberec. Ta ovšem ze strachu odmítla. Po odsunu tento koberec spat ila u jiných lidí,
ech , doma v obývacím pokoji. Jejich
jména si však kv li pokro ilému v ku a uplynulé dob události nepamatuje. M žeme tedy jen doufat, že si tito i ostatní eši koupili v ci odsunutých Žid na památku. 3.2.1 Opušt né domy po Židech ve Vod anech Na tomto míst uvádím seznam opušt ných dom
20
odsunutých židovských rodin po
14. 4. 1942 a uskute nila jsem pátrání, zda tyto domy ješt v dnešní dob , po 67 letech, existují, a kdo jsou jejich sou asní majitelé.21 Samotnou m p ekvapilo jaké velké množství t chto dom znám, okolo nich od svého d tského v ku chodím a zatím m nenapadla otázka, komu tyto domy d íve pat ily a jaký nesly osud. 1.
ervenk
patrový proti kostelu . 52-I. v Husov ulici. D m pat í op t rodin
ervenk žijících v Rockville v USA. V dom se v sou asné dob nachází školní jídelna p i Základní škole Vod any, Alešova. 2. Lederer patrový, . 56-I. v Husov ulici. Nyní zde sídlí TRIVIS, St ední škola ve ejnoprávní Vod any, s.r.o. 3. Rubín patrový, . 59-I. v Husov ulici. V sou asnosti zde je obytný d m pana Miloše Št pni ky, d íve vyhlášené Št pni kovo rybí lah dká ství.
18
Tamtéž, s. 82. Jednalo se o Richarda Blocha, utekl ze židovského tábora ve Varšav . Chytil ho Jan Pakeš, ezník ve Vod anech. 19 Tamtéž, s.71. 20 Tamtéž, s. 74-75. 21 Srov. www.cuzk.cz .
32
4. Holub patrový na nám stí . 2-I. Tento d m je v sou asné dob veden jako nemovitá kulturní památka. Vlastníkem je pan Ji í Zeman, který zde provozuje papírnictví. 5. Pereles p ízemní na Písecké ulici . 268-II. Nadále obytný d m. 6. Stein p ízemní v Palackého ulici . 121-I. D m zanikl, na jeho míst postavena Poliklinika Vod any. 7. Rubín
patrový na rohu Palackého ulice
. 123-I. D m zanikl, na jeho míst
postavena Poliklinika Vod any. 8. Továrna na pletené zboží Lederer a spol. proti nádraží . 518-II. Nejprve sídlo Okresního ú adu, pozd ji p emíst n do Písku. Roku 1942 N mci zabrali budovu rybá ské školy, ta se p emístila do prostor továrny. Nyní se zde nachází pletárenský podnik JITEX a.s. Písek. Pobo ka ve Vod anech je však uzav ena. 9. Reich p ízemní d m a továrna na Bud jovické ulici . 353-II. Z domu je v sou asné dob stále obytný d m, továrna slouží jako pneuservis. 10. Gans vila p i Bud jovické ulici . 452-II. Nyní ulice Petra Bezru e. Nadále obytný d m. 11. Karpeles patrový p i Bud jovické ulici . 19-II. Po vyklizení domu sem N mci umístili dnešní podobu mate ské školky Kindergarten. Nyní ulice Kodádkova. Nadále obytný d m. 12. Brok blok áste n patrový . 114, 115, 116-II. V sou asné dob se tyto budovy nacházejí na nám stí 5. kv tna. Domy ísel 115 a 116 slouží nadále jako obytné domy. D m . 114 byl zbourán a na jeho míst postavena dílna. 13. Synagoga. Nachází se v Majerov ulici. Od svého dokon ení v roce 1860 až do druhé sv tové války sloužila k bohoslužbám místní židovské náboženské obce. Od roku 1959 je využívána k výstavám m stského muzea. 14. Židovský d m za synagogou, patrový . 153-I. V sou asnosti v majetku Židovské obce v Praze. Obec byty nacházející se v dom pronajímá M stu Vod any a to je pronajímá dalším nájemc m. 15. Kohn p ízemní v Mokrého ulici . 166-I. V sou asné dob se zde nachází peka ství a cukrá ství pana Kodádka. 16. Brok
mlýn . 207-II. Nyní objekt slouží Výzkumnému ústavu rybá skému a
hydrobiologickému p i Jiho eské univerzit v eských Bud jovicích.
33
3.3 Židé, kte í p ežili 3.3.1 Pavel Lederer Toto jméno utkv lo všem mnou zvoleným pam tník m v mysli. Ze všech židovských rodin žijících ve Vod anech, vzpomínali p edevším na rodinu Lederer . Pavlu Ledererovi se poda ilo prchnout krátce po okupaci do zahrani í a osud jeho manželky je také všem pam tník m znám, zem ela v koncentra ním tábo e v Rawensbrücku. Jak se dozvídáme z kroniky Floriána Fencla, porušila Marta Ledererová zákaz cestování. Roku 1941 vystoupila cestou z Prahy v Protivín ,
22
odkud ji svezli do Vod an vod anští
ob ané, mezi nimi však i udava Fridrich, který ihned Martu Ledererovou udal gestapu. Hned druhý den ráno byla gestapem zbita a odvezena do v zení v eských Bud jovicích, odtud ji p evezli do v zení na Karlov nám stí v Praze a nakonec do koncentra ního tábora v Rawensbrücku. Zde dle úmrtního listu údajn 15. 3. 1942 zem ela zast elením ve v ku 28 let. Udava Fridrich se ke svému udání vyjád il slovy: „Koukejte, co si ta židovka dovolila! Ale já už jsem to za ídil.“ 23 Jaké to asi je, žít s pocitem v domí, že jsem poslala na smrt lov ka, že jsem rozhodla za n ho o jeho život ? Mají však tito zvrhlí lidé, jako byl Fridrich sv domí? Oprašme nyní vzpomínky24 jejího manžela, jednoho ze dvou p eživších vod anských Žid , Pavla Lederera. „V roce 1939, hned po b eznovém obsazení eskoslovenska, jsem se rozhodl, že opustím svou poko enou vlast a odeberu se tam, kde bude možno bojovat za svobodu. Byl jsem p esv d en, že se n kde bude ur it tvo it vojenský útvar, u kterého se, by nevoják, p ihlásím. Ješt než jsem sta il odejít do zahrani í, upozornil m m j p ítel Jan Voda, zam stnanec d chodkového kontrolního ú adu, že na jejich ú ad je oznámení, že tavíme zlato a tudíž mohu o ekávat domovní prohlídku. I když jsem se tavením zlata ani
ím podobným nezam stnával, byl jsem p ipraven na
nevítanou návšt vu, která také skute n asi za t i dny p išla a provedla d kladnou prohlídku. P irozen nic nenašla, ale p ece jen se stala záminkou k zabavení veškerého mého majetku i bytového za ízení mé manželky (…) Odešel jsem z domova 15. íjna 1939, když už m j pobyt v echách zaván l zat ením. Aby m j odchod nebyl nápadný, volil jsem sváte ní klid a za ízení pana Koštela, 22
Protivín vzdálen od Vod an 10 km. F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 45. 24 Pavel LEDERER, Má innost v zahrani ní armád , in: Strakonicko v boji proti fašismu. Sborník vzpomínek a statí, Strakonice 1985, s. 79-81 Jan Podlešák (ed.), Naše dny se naplnily. Z historie žid v jižních echách, eské Bud jovice 2002. 23
34
taxiká e z Protivína, jsem odjel do Prahy, i když jsem vlastnil své vozidlo. Hned následujícího dne jsem se v Praze rozlou il s manželkou i s matkou a od té doby jsem nikoho ze svých p íbuzných nevid l. Odjel jsem vlakem do Bratislavy, kde jsem p espal v udovém dom . A koliv tam bylo mnoho p íslušník hlinkovy gardy, nikdo si m nevšiml a tak jsem se dne 17. 10. 1939 octl na výletní lodi Dunajské paroplavební spole nosti. Byla to lo , která asto unikala pozornosti kontrolních orgán . Projel jsem Komárnem i Budapeští, aniž bych vyšel z podpalubí a v Mohá i jsem se uvid l s krajanem Jind ichem Kárníkem, který plul na jiné lodi. S inženýrem Kárníkem jsme byli p edem domluveni o spole né cest se spole ným cílem – vstoupit do vojenské jednotky. Ob lod š astn propluly B lehradem a z staly n kolik dní tr et v Gradišku na bulharských hranicích. V té dob nám již pomáhali jugoslávští vlastenci, kte í nám dávali potraviny. (…) Na lodi se tajn tvo ila eskoslovenská vojenská skupina, vedená škpt. Blochem. Ta se domluvila s podobnou skupinou na druhé lodi, kde byl i Jind ich Kárník. (…) Po proplutí Bosporu a Dardanel zadrželi lo
Angli ané, kte í ji
doprovodili do Haify, kde nás z lodi p esunuli do zajiš ovacího tábora v Sarafandu a Atlitu v nyn jším stát Izrael. V zajiš ovacím tábo e již nebylo t eba tajit náš úmysl vstoupit do armády a tak jsme byli po p lro ní internaci p evezeni našimi p íslušníky armády do Gedery, kde byl náš vojenský tábor. Téhož dne jsem byl odvezen, vystrojen a obdržel jsem íslo Z-10, 500.422 a toto íslo jsem nosil na krku i na ruce až do konce války. Dne 11. 11. 1940 byl utvo en eskoslovenský p ší prapor 11-východní, jehož velitelem byl jmenován podplukovník Karel Klapálek, pozd jší armádní generál, hrdina SSR. (…) odjeli jsme do Sidi Bishr, východn od Alexandrie v Egypt . Setkal jsem se tam s dalším krajanem, plukovníkem Korešem,25 rodákem z Vod anských Hor,26 který jen o vlas unikl gestapu út kem od p íbuzných v Horách do zahrani í. (…) Dne 22. 10. 1941 p išel náš prapor do Tobruku. (…) Náš útvar se pak stal 200. lehkým protiletadlovým plukem (…) a p evzal 25
F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 267-271. Plukovník Josef Koreš byl po roce 1939 propušt n z eskoslovenské armády. Se svou ženou Josefou žil v Plzni. V d l, že po n m N mci pátrají. V zim roku 1940 odešel ke svému bratrovi Mat jovi, rolníkovi ve Vod anských Horách. Mezitím gestapo mu ilo v Plzni jeho manželku. Vyhrožovali jí dv ma revolvery, zastrašovali a vyzvídali, kde se její manžel zdržuje. 13. února telegrafovala manželovi do Vod an, aby se vrátil do Plzn , nemohla ho však nijak varovat. Koreš však vytušil, že se n co d je. Ješt ten den se chystal k odjezdu za hranice. Gestapo si také pro n j ješt ten den p ijelo. V Praze si zm nil jméno, neustále m nil byty, dokonce se ukrýval jako t žký pacient v sanatoriu v Dob íši. Nakonec se mu p ece jen poda ilo prchnout p es Slovensko, Ma arsko a Jugoslávii dále na St ední Východ, kde se stal vedoucím skupiny 136 muž . Dne 5. 6. 1945 odlet l z Londýna do Plzn , kde se š astn shledal se svojí manželkou. 26 Vod anské Svobodné Hory vzdálené od Vod an 3 km.
35
protiletadlovou obranu Tobruku. (…) Po vy išt ní Afriky od posledních fašist p estal dne 12. 6. 1943 existovat 200. lehký protiletadlový pluk a celá jednotka se nalodila na lo Mauretánie a po obeplutí Afriky se dostala do Anglie. Náš útvar byl reorganizován a za azen do eskoslovenské brigády. (…) V zá í 1944 jsme se vylodili u Dunquerke, kde jsme se podíleli na zablokování n mecké posádky. (…) Za átkem kv tna 1945 dorazil náš útvar spolu s armádou generála Patona do západních
ech, ale beze mne, odjel
jsem do Anglie, kde jsem jako instruktor vedl výcvik dopl k , mezi nimiž byli uprchlí p íslušníci vládního vojska z Itálie. Od jednoho z nich, Václava Nováka, který byl ješt v kv tnu 1944 jako vládní voják ve Vod anech, jsem se o vánocích 1944 dozv d l o osudu mé rodiny. Po ukon ení výcviku jsem m l odjet s jednotkou znovu do Francie, ale k tomu už nedošlo. Válka skon ila a nám nezbylo než ekat na lodní prostor k cest dom . P esn po 6 letech války jsem se v íjnu 1945 vrátil p es Belgii, N mecko, Rozvadov a Plze do Prahy, kde jsem odevzdal vozidla i jednotku, které jsem velel.“ Po návratu z války se stal Pavel Lederer nadporu íkem, byl vyznamenán sl. vále ným k ížem 1939 a rychle povýšen na kapitána a poté na štábního kapitána.27 Jaký pocit asi Lederer po svém návratu z boj zažíval? Vrátil se do svého rodného m sta, kde m l rodi e, sourozence, manželku, domov. A nikoho zde nenašel. Pavel Lederer byl hrdina, který utekl p ed jistou smrtí v koncentra ním tábo e, vydal se na cestu plnou nástrah p ímo do vále ného pole, aby bojoval proti t m, kte í mu vzali, krom vlastního života, vše, co vlastnil, ctil, m l rád a miloval. Zem el roku 1983 ve Vod anech. 3.3.2 Jind ich Kárník Druhým a zárove posledním návrátivším se Židem z Vod an, a tudíž stojí za zmínku, je Jind ich Kárník Karpeles.28 Narodil se roku 1913 ve Vod anech, pocházel z po etné rodiny jako syn obchodníka. P ed 15. b eznem 1939 pracoval jako ú edník berní správy v Holešovicích, odkud byl 17. 3. 1939 propušt n. Tušil, že další setrvání není pro n ho v oklešt né vlasti bezpe né, proto 30. 10. 1939 opustil sv j domov pod zm n ným jménem Kárník. Odešel ze své vlasti bojovat pro svou vlast. Jeho hrdinskou cestu známe z p edešlé výpov di spolubojovníka a kamaráda Pavla Lederera. Nutno ješt doplnit, že
27 28
F.FENCL, Soumrak a svítání, s.274. Tamtéž, s.274.
36
se Kárník vrátil 13. 8. 1945 z Anglie jako nadporu ík s t emi vyznamenáními eskoslovenskými a t emi britskými. Bohužel ho nikdo z jeho rodiny doma nep ivítal… Zakrátko po návratu do Vod an mu p išel pochvalný dekret britského krále za vynikající služby ve válce a v Praze byl povýšen na kapitána. V Praze již z stal a zapo al zde svou další novou etapu života. Jind ich Kárník Karpeles zem el roku 1996 v Praze. 3.4 Židé, kte í nep ežili 3.4.1 Seznam ob tí Židé
ítají nejv tší po et ob tí nacistické zv le, v po tu asi 6 milión
lidí.
Nep edstavitelné íslo, ale není to pouhé íslo, byli to lidé, kte í se z nepochopitelných rasových d vod stali ob tmi pronásledování, mu ení a usmrcení. Uvádím na tomto míst seznam Žid , ob tí nacismu ve Vod anech, nebo se na žádné z t chto lidí nesmí nikdy zapomenout, a už pocházeli z r zných kout Evropy. Za jejich bezbrannost, state nost p i útrapách a za jejich poníženou p ed asnou smrt. Seznam Žid , kte í byli 14. 4. 1942 nucen vyst hováni a již se nevrátili. Jejich v k je uveden rokem narození. Arnsteinová Luisa 1873
Gans Artur 1889
VeislováMarta 1906
Blauová Betty 1860
Gansová Josefa 1892
Löwy Regina 1873
Blochová Helena 1886
Gansová Žofie 1923
Rubín Josef 1866
Bloch Richard 1916
Holubová Gertruda
Rubín Otto 1892
Brok Arnošt 1874
Ing. Holub Arnošt
Rubínová Ervína 1893
Brok Vilém 1905
Holubová Gizela
Rubínová Lilinka 1926
Brok Ervín 1906
Kohn Vilém 1920
Rubínová Jana 1927
Broková Madeleine 1912
Kohnová Berta 1899
Rubín Robert 1893
Brok Otto 1876
Kohnová Malvina 1894
Rubínová Klára 1899
Broková Anna 1886
Kohn Arnošt 1928
Rubínová Milena 1928
Brok Rudolf 1923
Kohnová Berta 1931
Rubínová Matylda 1887
MUDr. Badaš 1903
Kohn Ji í 1930
Reiniš Zden k 1905
MUDr. Badašová Pesea 1903 Karpeles He man 1865
Reiniš Josef 1895
ervenka Leopold 1879
Karpelesová Karolina 1875 Reich Arnošt 1906
ervenková Olga 1899
Karpeles Adolf 1902
Skalová R žena 1890
ervenka Josef 1907
Karpeles Hugo 1904
Stein Alfréd 1900
37
ervenková Hedvika 1911
Karpeles Karel 1908
Stein František 1898
ervenka Otto 1909
Karpeles Viktor 1909
Steinová Gisela 1896
Danzer Viktor 1888
Karpeles Vilém 1916
Schönbergerová Jana 1858
Danzerová Božena 1889
Kraus Arnošt 1898
Perelesová Aloisie 1853
Danzer Ji í 1924
Krausová Markéta 1906
Dr. Weinbergerová Marie
Danzer Karel 1916
Krausová Zde ka 1934
1903
Danzer Zden k 1918
Lederer Rudolf 1888
Weingergerová29
Danzer Josef 1920
Ledererová Josefina 1895
Ehrlichová Marie 1860
Ledererová V ra 1924
Ehrman Rudolf 1890
Ledererová Hana 1925
Ehrmanová Charlotta 1850
Ledererová Liliana 1929
Ehrmanová Olga 1885
Lederer Arnošt 1883
Fröhlichová Josefa 1854
Ledererová Marta 1914
Z celkového po tu usmrcených Žid
za druhé sv tové války jich 82 pocházelo
z Vod an. Net eba dalších komentá .
29
Tamtéž, s. 278-279.
38
4. Heydrichiáda 4.1 Reinhard Heydrich Reinhard Heydrich30 se narodil 7. b ezna 1904 v Halle an der Sale v N mecku. Otec Bruno Heydrich, operní p vec a skladatel, se snažil odmala svému synovi všt povat základy hudebního um ní, což se mu i da ilo, a malý Reinhard se neustále zlepšoval v hraní na housle. Brunova matka si za svého druhého manžela vzala Gustava Süsse. Ten nem l se Židy nic spole ného, ale jeho p íjmení židovské p edky zna n p ipomínalo. Heydrich se tak v mládí potýkal s posm chy a rasistickými narážkami na svoji osobu. Aby dokázal, že tomu tak není, za al se sám jako antisemita projevovat. Po absolvovaní gymnázia za al od roku 1922 sloužit u námo nictva, které v té dob bylo vzorem pravého n mectví a vlastenectví. D stojník sloužící u n meckého námo nictva musel p edstavovat na jedné stran tvrdého, nesmlouvavého nacionalistu, na druhé pak šlechetného a zdvo ilého kavalíra, který umí vystupovat na ve ejnosti a chovat se tak i k ženám. To se Heydrichovi nepoda ilo. Pro mravnostní delikty byl na konci roku 1930 z námo nictva propušt n. Poté vstoupil do stále mocn jší NSDAP a SS a získává si d v ru Reichsführera SS Heinricha Himmlera, který jej jmenuje svým zástupcem. V roce 1932 zakládá Bezpe nostní službu SD. Od této chvíle se v Heydrichovi probouzí neuv itelná ctižádost být mocný a zabíjet. Podílel se na výkonu d ležitých operací. Roku 1934 se ú astnil „noci dlouhých nož “, dle o itých sv dectví to byl práv on, kdo vynesl ortel smrti nad v dcem SA Ernstem Röhmem. Ú astnil se též zabíjení Žid b hem K iš álové noci v roce 1938 a osnoval kone né ešení židovské otázky v Evrop . 27. zá í 1941 se stal zastupujícím íšským protektorem Protektorátu echy a Morava, vyst ídal v této funkci odvolaného Konstantina von Neuratha. Hlavním podn tem Neurathova odvolání, byla jeho neschopnost elit vzpurnému postavení eské vlády a množícími se odbojovými akcemi. Hitler proto nehodlal dále p ihlížet neklidu, který v protektorátu panoval a rozhodl se pro dosazení funkce protektora schopného Heydricha. Ten ve své nové funkci prosazoval politiku cukru a bi e. Nastala doba heydrichiády. Ihned po svém p íchodu do Prahy vyhlásil stanné právo, okamžitou
30
Callum MACDONALD, Úder z Londýna. Atentát na Obergruppenführera Reinharda Heydricha, Praha 2002; H. G. HAASIS, Smrt v Praze. Atentát na Reinharda Heydricha, Praha 2004 estmír AMORT, Heydrichiáda, Praha 1965.
39
innost zahájily stanné soudy.
ervené vyhlášky oznamovaly stovky popravených.
Tisíce lidí byly transportovány do koncentra ních tábor . Heydrich také ihned nechal zatknout p edsedu vlády generála Aloise Eliáše za velezradu, zem zradu a podporu nep ítele. Byl odsouzen k trestu smrti, vykonání rozsudku však bylo odloženo. Hácha požádal o milost pro Eliáše. Ten však byl popraven v rámci druhé heydrichiády 19. 6. 1942. Heydrichovi se da ilo rozbíjet jednotlivé složky domácího odboje tak rychle, že b hem n kolika týdn byla zni ena tém
celá centrála ÚVODU. Toto d ní v protektorátu
sledovali i vedoucí p edstavitelé v Anglii v ele s prezidentem Benešem. Bylo na ase jednat. Bylo na ase odstranit „kata eského národa“. 4.1.1 Atentát 31 Na pomoc tém
zni enému domácímu odbojovému hnutí za aly být od poloviny roku
1941 vysílány do protektorátu parašutistické výsadky z Velké Británie. Jejich hlavním úkolem bylo znovu obnovit p erušené rádiové spojení mezi domácím a zahrani ním odbojem. Zvláštní pov ení dostala skupina nesoucí krycí název operace Anthropoid, jejíž lenové
ech Jan Kubiš a Slovák Jozef Gab ík, pozd ji byl k akci p izván Josef
Val ík, provedli 27. kv tna 1942 v Praze-Libni atentát na íšského protektora Reinharda Heydricha. Heydrich bydlel se svou rodinou v zámku v Panenských B ežanech u Prahy, odkud denn jezdil v ranních hodinách bez doprovodu do Prahy. Atentátníci n kolik týdn tuto trasu sledovali. Jelikož v d li, že Heydricha vozí jeho idi , rozhodli se zaúto it ve m st . Vybrali si místo v Praze-Libni, v prudké zatá ce, kde v z musel zpomalit. Ráno 27. kv tna odjeli atentátníci tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli kola a na nich se p esunuli p ed 9. hodinou ráno do Holešovic. Zde se setkali s Val íkem. Mezitím Heydrich posnídal se svojí rodinou a okolo 10. hodiny ranní se vydal na cestu sm rem na Pražský hrad, odkud m l jet do Ruzyn a let t za Hitlerem do Berlína. Heydrich jel ten den v otev eném vozu, tedy v rozporu s na ízením nebyl v z opancé ovaný. Když Val ík rozpoznal blížící se v z zna ky Mercedes s íslem SS-3, dal ostatním atentátník m signál o p ijížd jícím vozu pomocí odrazu kapesního zrcátka. Tímto signálem upozor oval, že se v z blíží a jede bez ochranného doprovodu. V 10:35 vjížd l v z do zatá ky, zde se objevil Gab ík, odhodil sv j kabát a vyndal samopal zna ky
31
Tamtéž.
40
Sten. Zamí il na Heydricha, cht l vypálit, ale rána nevyšla. Gab ík odhodil samopal a za al utíkat. Heydrich rozkázal zastavit. V t chto p ípadech m li idi i povinnost rychle z místa ujížd t, ale idi uposlechl Heydrichovo výzvy a zastavil. Kubiš skrytý za sloupem elektrického vedení, když vid l, že Gab íkovo samopal selhal, hodil po zastavujícím aut
granát. Neodhadl však vzdálenost a granát vybuchl u zadní
pneumatiky. Výbuch byl tak silný, že se vysypala okna projížd jící tramvaje. St epiny z výbuchu zasáhly Kubiše do obli eje a prsou. Zran ný byl i Heydrich. M l zlomené žebro a dv st epiny pronikly do jeho zad, jedna z nich zasáhla slezinu. P esto vyb hl z auta a pronásledoval Kubiše, který se po výbuchu rozeb hl ke svému kolu. Heydrich cht l na Kubiše vyst elit, ale v jeho zbrani nebyl zásobník. Vrátil se, svíjející se bolestí, zp t do svého auta, kde se položil na sedadlo. Mezitím idi Johannes Klein pronásledoval Gab íka, který se nemohl dostat ke svému kolu, proto za al utíkat. Gab ík na n j vyst elil, idi cht l palbu opakovat, ale m l uvoln ný zásobník a st ela nevyšla. Gab ík v úprku zab hl do eznictví, majitel eznictví Brauner byl však p ívržencem nacist a tak vyb hl ven a p ivolal Kleina. Gab ík musel vyb hnout zp t na ulici, kde se srazil s idi em, který práv p ib hl. Nemaje jiný únik, st elil Kleina do kolena. Klein p ikázal Braunerovi, aby Gab íka pronásledoval, ten však u inil jen n kolik váhavých krok . Mezitím Gab ík zmizel v postranních uli kách. Jedna žena z p ihlížejících lidí poznala, že zran ným je íšský protektor a za ala pro n j shán t odvoz do nemocnice. Zastavila dodávku p evážející leštidlo a Heydrich byl odvezen okolo 11. hodiny do nemocnice Na Bulovce. Rentgen ukázal t žká zran ní. Operace byla neodkladná, Heydrich sice požadoval p íjezd specialisty z Berlína, ale nakonec souhlasil s operací na míst pod vedením léka e Hollbauma. Do nemocnice mezitím dorazil šéf vyšet ovací komise Heinz Pannwitz. Heydrich se ho zeptal, zda neví, co se stalo s jeho aktovkou v níž m l p ísn tajné dokumenty p ipravené pro setkání s Hitlerem. Pannwitz odpov d l, že je v nemocnici, taška však z stala ležet ve voze. Neznámý ech ji pozd ji do nemocnice p inesl. Reinhard Heydrich upadl 3. ervna do komatu a 4. ervna v 4:30 zem el. Kat eského národa byl odstran n.
41
4.1.2 D sledky atentátu D sledky atentátu32 na sebe nenechaly dlouho
ekat. Heydrich v zástupce SS-
Gruppenführer Karl Herman Frank p ijel krátce po atentátu na místo inu, poté navštívil Heydricha v nemocnici a sešel se s šéfem vyšet ovací komise Heinzem Pannwitzem k projednání postupu vyšet ování. Na míst atentátu bylo nalezeno jedno dámské kolo, jedna aktovka s p ti dalšími bombami, jeden letní pánský pláš a jeden anglický samopal s náboji. Fotografie s p edm ty byly zve ejn ny v tisku a na plakátech. Každá rodina dostala seznam vyobrazených p edm t a popis pachatel . Každý len rodiny musel prohlásit, co o vyobrazení ví. Na dopadení viník byla vypsána odm na 10 milión korun. Jedním z prvních opat ení bylo znemožnit út k atentátník z Prahy na venkov. Došlo k uzav ení m sta Prahy. N mecká armáda obklí ila celé tvrti. Bylo možné se do Prahy dostat, z Prahy nikoliv. N mci kontrolovali osobní pr kazy, ješt
ten den bylo
prohledáno 36.000 dom . Atentátník m nezbývalo, než se skrýt v Praze. Všichni léka i v protektorátu museli písemn potvrdit, že neošet ili muže s poran ním na obli eji. Léka ka, která Kubiše ošet ila, prohlášení také podepsala. 27. kv tna ve ve erních hodinách, tedy ješt
v den spáchání atentátu, byl K.H.
Frankem vyhlášen výjime ný stav nad celým územím protektorátu v tomto zn ní. „V d sledku atentátu na zastupujícího íšského protektora SS-obergruppenführera Heydricha se ustanovuje toto: lánek I. Na podklad paragrafu na ízení íšského protektora v echách a na Morav o vyhlášení civilního výjime ného stavu ze dne 27. zá í 1941 se s okamžitou ú inností vyhlašuje výjime ný stav nad celým Protektorátem echy a Morava. lánek II. Na podklad paragrafu 2 výše uvedeného na ízení na izuji: Kdo osoby, které m ly ú ast na spáchání atentátu p echovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje v domost o jejich osob anebo o jejich pobytu, neu iní žádné oznámení, bude zast elen se svou rodinou. lánek III. Tento výnos nabývá platnosti oznámením v rozhlase.
32
Tamtéž.
42
V Praze 27. kv tna 1942, íšský protektor v echách a na Morav v zastoupení: K.H. Frank“ Toho dne také vstoupil v platnost zákaz no ního vycházení. Již druhého dne po atentátu zahájili nacisté popravy pro schvalování atentátu, dalšího dne stanný soud odsoudil za tento zlo in 252 lidí. Dne 10. ervna 1942 se však odehrála akce, která nem la do té doby obdoby. Nacisté vypálili a srovnali se zemí obec Lidice u Kladna a vyvraždili všechny muže. Ženy z Lidic byly transportovány do koncentra ních tábor a d ti dány na p evýchovu do n meckých rodin. Tím však hr za neskon ila. Dne 24. ervna 1942 vypálili nacisté obec Ležáky u Chrudimi za podporu parašutist . Tyto zr dnosti šokovaly nejen obyvatele protektorátu, ale i širokou ve ejnost na celém sv t . Represe po atentátu na Heydricha jsou ozna ovány jako období druhé heydrichiády. Nacisté sv j teror áste n zmírnili po dopadení atentátník . Stanné právo trvalo až do 3. ervence 1942. 4.1.3 Smrt atentátník
33
Krom parašutistických skupin jako Anthropoid, Silver A a Silver B byla na území protektorátu vysazena také skupina t í parašutist s krycím názvem Out Distance. Jejími leny byli velitel skupiny Adolf Opálka, Ivan Kola ík a Karel urda. Št stí však nestálo od po átku na jejich stran . Nic se nevedlo, jak m lo. Jelikož byli vysazeni jinde než se p edpokládalo, velitel skupiny na ídil, aby se skupina rozd lila. On zatím naváže kontakt s odbojem a dá jim o tom v d t. Navzdory p ísnému zákazu stýkat se s p íbuznými, p eb hl Ivan Kola ík za svou rodinou na Slovensko. Poté, co od rodiny odešel, spáchal kv li jejich bezpe nosti sebevraždu. Rodina Kola íkova však neunikla trestu, její lenové byli zast eleni 30. 5. 1942. Karel urda také uprchl za p ítelkyní, se kterou m l dít . Poté strávil n kolik týdn u rodi
v dob , kdy v Praze Kubiš s Gab íkem provedli atentát. Každý den se v novinách
objevovala nová jména popravených osob. 10. ervna p išly na adu Lidice.
urdova
matka v d la, že její syn zná spojitosti s atentátníky a snažila se ho p im t k tomu, aby s tím n co ud lal. Po dlouhém p emýšlení nakonec na ú ad Gestapa v Kladn p išel. Karel
urda prozradil vše. Kontaktní adresy i jména lidí, kte í atentátník m pomáhali.
To se stalo osudné rodin Moravcovým. Marie Moravcová se totiž o parašutisty starala,
33
Tamtéž.
43
shán la jim potravinové lístky, va ila, hledala úkryty a d lala i spojku. To vše s v domím hrozícího trestu smrti. Ve zpráv šéfa vyšet ovací komise Heinze Pannwitze, která vyšet ovala atentát na Heydricha, se Pannwitz vyjad uje obdivn k eským ženám, které pomáhaly parašutist m. „V nejednom p ípad
jsou nositeli ilegální
innosti
manželky odbojá . Jde o fanatické ešky, které se s vášnivou zavilostí v novaly pé i o atentátníky“, píše Pannwitz Adolfu Hitlerovi. O Marii Moravcové, u níž se Gab ík s Kubišem ukrývali, Pannwitz íká, že „na sebe vzala tu nejv tší námahu, aby byl úkol atentátník doveden k úsp chu“.34 Marie Moravcová se p i zat ení otrávila kapslí cyankálií p ed zraky svého syna, manžela a len gestapa, kte í si pro ni p išli. Gestapo mu ilo jejího manžela i syna. Ten pod nátlakem a šokem, že vidí odd lenou hlavu své matky plavat v akváriu prozradil úkryt atentátník . Úkryt se nacházel v krypt kostela sv. Cyrila a Metod je, který N mci tehdy p ejmenovali na kostel Karla Boromejského. Dne 18. ervna 1942 ve 4:15 p ijelo p ed kostel 800 muž gestapa. Celé okolí bylo uzav eno. Po n kolika minutách proniklo gestapo do vnit ku kostela, ást parašutist , Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík, již byli rozmíst ni na k ru v kostele a za ali na Gestapo st ílet. Boj trval p es dv hodiny. Poté, co parašutist m došlo st elivo, za ali na n
N mci házet granáty. Opálka a Bublík, sta ili ješt
z posledních sil spáchat
sebevraždu. Kubiš, kterého nejvíce zranily st epiny granát , zem el v sanitce v bezv domí, do n hož upadl po výbuchu granátu. Ostatní ty i parašutisté z stávali v krypt kostela. Byli to Jozef Gab ík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Val ík. B hem boje jejich kamarád
se snažili prorazit
únikovou cestu do kanalizace, což se jim ale nepoda ilo. N mci za ali házet do krypty granáty slzného plynu, které parašutisté vyhazovali zp t. Následoval tedy pokus o vyplavení krypty, ale i tyto pokusy byly odraženy. Jejich boj kon í nedostatkem munice. Stejn jako parašutisté v horní ásti kostela spáchali sebevraždu st elnou ranou do hlavy. Vzhledem k tomu, že totožnost v tšiny parašutist nebyla N mc m známa, byl k identifikaci p izván Karel
urda. Ten také, jako Jidáš za zradu, dostal vyplacenu
odm nu p l milionu íšských marek. Karel dubna 1947 za zlo in vlastizrady.
34
Mladá fronta DNES, 28. 5. 2008, s. 1.
44
urda byl po skon ení války popraven 29.
Položme si otázku, dokázal Karel urda žít plnohodnotný život s pocitem zrady, která zap í inila smrt desítkám lidí, mezi nimi i svých kamarád ? 4.1.4 Smysl atentátu Otázkou z stává i nyní po více než 66 letech, zda m l atentát na Reinharda Heydricha smysl? Naplánování atentátu bylo jist dob e v zahrani í promyšleno. Pr b h atentátu však neodpovídal p edstavám len do této akce zapojených. A již se nám vkrádá na mysl sl vko „kdyby“. Kdyby Gab íkovo samopal neselhal, kdyby Kubiš odhadl vzdálenost hodu granátu, kdyby urda nezradil? Žily by stovky nevinných lidí? Psaly by Lidice s Ležáky dále svou kroniku obcí bez v tšího povšimnutí okolního sv ta? Historie ovšem nezná slovo „kdyby“. Lidé, skutky a iny píší d jiny. A tak se m žeme pouze ptát, zda nebylo prolito mnoho nevinné krve za jeden život? Za život „kata eského národa“. Nutno dodat, že p edstavitelé domácího odboje upozor ovali, že atentát na Heydricha m že mít nedozírné následky. Navrhovali, aby místo Heydricha byl atentát spáchán na p edstavitele eské kolaborace, ministra školství a lidové osv ty, Emanuela Moravce. Rozhodnutí se však nezm nilo, nebo
eskoslovenský odboj se musel p ed ostatními
protihitlerovskými spojenci prezentovat výrazným inem, i za cenu ob tí na životech. Atentát skute n vzbudil ve sv t takový ohlas, že na jeho základ byla Velkou Británií odvolána Mnichovská dohoda a p islíbena povále ná obnova
eskoslovenska
v p edmnichovské podob , což byl jeden z hlavních politických cíl
domácího
i zahrani ního odboje. 4.2 Heydrichiáda ve Vod anech Rozsáhlé represe, které se provád ly na
eském obyvatelstvu po atentátu na
Heydricha, se nevyhnuly ani obyvatel m m sta Vod an. Lidé každý den
etli
v novinách a na plakátech další jména popravených osob. Všech se zmocnil strach. Nev d li, jaké události p inesou následující dny. Tehdy sta ilo pouhé na ení ze schvalování atentátu a lov k byl nemilosrdn potrestán. Nikdo si nebyl jistý životem, docházelo ke stálému zatýkání a rychlých poprav bez soud . Každému obyvateli Vod an byly ukázány fotografie nalezených p edm t po atentátnících. Lidé museli prohlásit, zda jsou jim doty né p edm ty známy i nikoliv.
45
V d sledku atentátu byl vyhlášen dne 27. 5. 1942 výjime ný stav. Zrušen byl 3. 7. 1942. V novinách35 vyšla tato zpráva: „Zastupující íšský protektor v echách a na Morav a ná elník bezpe nostní policie a bezpe nostní služby, SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich, podlehl v dopoledních hodinách 4. ervna v jedné pražské nemocnici vážnému zran ní, které utrp l p i vražedném útoku, jenž dne 27. kv tna na n j byl spáchán.“ (Cellon TK) Lidé byli hr zou stálých poprav tak ustrašeni a ze zoufalství pro sebezáchranu se dopoušt li i p etvá ky tak, že po
eských m stech manifestovali pro v rnost
Velkon mecké íši. Manifestace se konala i ve Vod anech dne 14. 6. 1942.36 K prvnímu výro í Heydrichovo smrti došlo k p ejmenování Písecké ulice na t ídu Reinharda Heydricha dne 30. 5. 1943.37 4.2.1 Ob ti heydrichiády První ob tí po atentátu na Heydricha se stal ve Vod anech38 ú edník okresního soudu Josef Tichý. Byl zat en 28. 5. a již 30. 5. 1942 v eských Bud jovicích zast elen. Údajn pro schvalování atentátu. Stejným zp sobem byl popraven syn vod anského peka e František inátl. Zat en byl 27. 6. 1942 a popraven 2. 7. 1942 v Tábo e. Dne 16. 6. byl v ú adovn krajského soudu ve Vod anech zat en gestapem JUDr. Jan Sazyma.39 Byl odvezen do Tábora a ješt týž den zast elen. Všichni pam tníci si p i vyslovení slova heydrichiáda vzpomn li na manžele Kodádkovi a jejich smutný osud.40 Josef Kodádek byl editelem vod anské m š anské školy. Jeho žena Antonie, rozená Urschová, pracovala v domácnosti. M li ješt dv dcery Libuši a Svatavu. V ned li 27. 6. 1942 byla celá rodina na chat ve Vod anských Horách. Ve er se lou ili se sousedy Koub , s tím, že se v ned li op t shledají. Netušili však, jaká tragédie je v p íštích dnech eká. V úterý 29. 6. 1942 byla ve 14 hodin Antonie Kodádková zat ena gestapem ve svém byt . Autem p evezena p ed budovu školy, kde byl zat en i její manžel. Oba byli p evezeni do Tábora a bez rozsudku necelé dv hodiny po p íjezdu zast eleni. Zpráva o 35
Vod anské noviny, 1. 7. 1942, s.1. F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 57. 37 Tamtéž, s. 80. 38 Tamtéž. 39 Fotografie plakátu s datumem jeho popravy je uvedena v p íloze . 6. 40 Josef SICHINGER, Byli zavražd ni v dob heydrichiády, in: Strakonicko v boji proti fašismu. Sborník vzpomínek a statí, Strakonice 1985, s. 115-116. Fotografie pam tní desky Josefa Kodádka je uvedena v p íloze . 10. 36
46
tom se dostala ješt ve er do Vod an a p sobila zde jako úder blesku. Jejich byt byl zape et n, pozd ji z n ho všechen majetek rodiny zabrán a odvezen. Jejich osi elých dcer se ujali p íbuzní. Manželé Kodádkovi byli gestapem vybráni k zavražd ní úmysln . Oba byli rodáci z Vod an a velcí vlastenci. Jejich smrt m la vyvolat v ostatních spoluob anech p edevším strach, úzkost a nejistotu p íštích dn .
47
5. Odboj 5.1 Odbojové hnutí41 5.1.1 Zahrani ní odboj První vlna odchod
do exilu za ala již v období druhé republiky. Další vlna
následovala po vzniku protektorátu. V emigraci žili nejen významní eští politici, ale i vojáci. V lét roku 1939 se p esunulo hlavní centrum eskoslovenského exilu z Pa íže do Londýna, kde vznikla exilová vláda v ele s prezidentem Edvardem Benešem, p edsedou vlády Janem Šrámkem, Janem Masarykem a dalšími významnými politickými initeli. Vládu uznaly hlavní mocnosti protihitlerovské koalice prozatímn , roku 1942 definitivn , p i emž byly odvolány podpisy Francie a Británie pod Mnichovskou dohodou.
lenové londýnského exilu prosazovali obnovu samostatné a
nezávislé SR v p edmnichovských hranicích. Komunistické zahrani ní centrum odboje Kominterna sídlilo v Moskv , odtud dostávali
lenové domácího odboje, v jehož
Kopecký i Ján Šverma pokyny. Beneše, navíc necht li obnovu
ele stáli Klement Gottwald, Václav
lenové Kominterny byli proti prozápadní politice
eskoslovenska. To vedlo k izolaci od ostatních složek
odboje, kte í Benešovu politiku obnovy Sov tského svazu N meckem 22.
eskoslovenska podporovali. Až po napadení
ervna 1941 se radikáln
zm nila politika
Kominterny, která požadovala boj proti N mecku, osvobození okupovaných zemí a obnovu eskoslovenska v p edmnichovských hranicích. Ob dv složky zahrani ního odboje velice úzce spolupracovaly se složkami domácího odboje. 5.1.2 Domácí odboj Mezi obyvateli protektorátu se našli jedinci, kte í se aktivn zapojili do boje proti nacismu. Nutno dodat, že se nacházeli v t žších podmínkách než p íslušníci odboje v zahrani í, nebo se s nacistickou mocí setkávali denn . V adách protektorátní vlády bychom našli jedince, kte í se snažili, v rámci svého postavení, spolupracovat s domácím a zahrani ním odbojem. Pat il mezi n i druhý p edseda protektorátní vlády
41
Odboj a revoluce1938-1945: Nástin d jin eskoslovenského odboje, Praha 1965; Old ich SLÁDEK, Krycí heslo svoboda. Hnutí odporu v jižních echách, eské Bud jovice 1967.
48
generál Alois Eliáš, dále ú edníci protektorátní správy i policie. Mnozí z nich byli za svou odbojovou innost nacisty zat eni, v zn ni i popraveni. P es r zné represivní akce nacist se poda ilo vybudovat v eských zemích pom rn široce založené odbojové hnutí. Nejrozsáhlejší organizací odboje byla Obrana národa ve složení bývalých generál a d stojník
eskoslovenské armády, legioná , len sokola,
u itel , ale také d lník . Jedním z jejích zakladatel byl i generál Eliáš. Další skupinou bylo Politické úst edí, které jako jediné sdružovalo i p edstavitele bývalých politických stran. Dále m žeme jmenovat odbojovou organizaci Peti ní výbor V rni z staneme, která sdružovala zejména leny bývalých d lnických stran a odbor . Jedinou politickou stranou, která pracovala v ilegalit , byla Komunistická strana Soust edila se zejména na vybudování sít
eskoslovenska.
ilegálních organizací od místních p es
okresní a krajské až po I. ilegální úst ední výbor, ízený zahrani ním vedením v Moskv . Odbojová innost všech t chto organizací spo ívala v rozši ování ilegálních tiskovin, mezi než pat il eský kurýr, V boj, Detektivky. Dále pomoc pronásledovaným osobám a jejich rodinám, zajišt ní falešných dokument
i organizování p echod do zahrani í,
kam odcházeli zejména vojáci, kte í cht li bojovat proti nacist m. Ihned po obsazení zem
nacisty se mezi obyvateli zvedla vlna odporu, kterou
nezastavilo ani preventivní zatýkání p edpokládaných odp rc nacismu v rámci akce Albrecht I., ke které došlo 1. zá í 1939. Odpor eského národa vyvrcholil masovými demonstracemi 28. íjna 1939, kdy v Praze došlo k rozsáhlým srážkám demonstrant s okupanty, p i které byl zast elen d lník Václav Sedlá ek a smrteln ran n student medicíny Jan Opletal. Jeho poh eb dne 15. listopadu se stal p íležitostí k další demonstraci. Nacisté však na ni zareagovali terorem jim vlastním. Došlo k uzav ení všech eských vysokých škol, do koncentra ního tábora Sachsenhausen bylo odvle eno asi 1200 vysokoškolských student a 9 student bylo 17. listopadu popraveno. Z d vodu p ipomenutí této události byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Tento brutální zásah všechny p esv d il, že další otev ené st ety s okupanty nejsou možné. Odboj se proto soust edil na vytvá ení dalších ilegální organizací a jejich propojování do odbojových sítí. Na ja e roku 1940 se tyto odbojové organizace spojily a vytvo ily Úst ední vedení odboje domácího (ÚVOD). Odbojová aktivita p echázela postupn od vydávání tisku a leták k aktivním formám odboje. Vzrost po et sabotáží a stávek s heslem PP (pracuj pomalu).
49
Roku 1941 vyvrcholila aktivita eských odbojových organizací. Na tuto rozbou enou situaci v protektorátu reagoval Hitler vysláním Reinharda Heydricha ve funkci zastupujícího íšského protektora do Prahy. Ten ihned nechal zatknout p edsedu protektorátní vlády Eliáše a b hem krátkého asu masového zatýkání vážn narušil odbojovou sí . Na pomoc poni enému domácímu odbojovému hnutí za aly být vysílány do protektorátu parašutistické výsadky z Velké Británie. M ly za úkol zejména obnovení p erušeného radiového spojení mezi domácím a zahrani ním odbojem. Postupn byla vysazeny skupiny Silver A, Silver B, Anthropoid, Out Distance, jejichž poslání se r znilo. Nejznám jší z nich, Anthropoid, m l za úkol vykonat atentát na Heydricha. Avšak i ony byly gestapem postupn rozbity. K rozbití odbojových skupin používalo gestapo r zné metody, z nichž však nejú inn jší byl pr nik konfident
eských
do vnit ku organizace. Nacisté m li k dispozici moderní technické
prost edky. Rádiová zam ovací služba pátrala po vysíla kách z Londýna i Moskvy, p i kterých se snažila oklamat protivníka a získat informace. P estože na místo popravených i uv zn ních odbojá
p icházeli noví vlastenci,
nepoda ilo se již obnovit odbojové hnutí v p edchozím rozsahu. Také rádiové spojení se zahrani ním odbojem bylo nepravidelné a na as zcela p erušené. Aktivní složkou odboje z stalo partyzánské hnutí. 5.2 Partyzánský odboj Partyzánský odboj42 byl v eských zemích kv li zem pisné poloze tvo en v malých oddílech. P esto se jednalo o významnou složku odboje, která se dokázala postavit okupa ní moci a p isp la k rychlejšímu osvobození naší vlasti. První partyzánské skupiny za ínají vznikat roku 1942 v tšinou na Morav . Nejznám jšími partyzánskými oddíly v echách a na Morav byly skupiny Sever, Jiskra, Zelený kádr, Jan Kozina, brigáda Jana Husa a jiné. Na konci války docházelo na mnoha místech zem k otev eným st et partyzán s ustupující n meckou armádou. Partyzáni však nep sobili jen v rámci okupované vlasti. Ú astnili se i boj v zahrani í. Roku 1942 se vytvo ila partyzánská skupina Brigáda Jana Žižky z Trocnova, která
42
František BOSÁK, Nacistická okupace a boj za osvobození v jižních echách, eské Bud jovice 1978; O. SLÁDEK, Krycí heslo svoboda. Hnutí odporu v jižních echách, eské Bud jovice 1967; Partyzánský odboj v jižních echách. Vznik, vývoj, organizace a innost partyzánské skupiny Šumava II, Vod any 1947; Jižní echy v boji proti okupant m. Sborník Partyzánské skupiny Šumava II., Praha 1947.
50
p sobila v oblasti Slovinska a bojovalo v ní až 3000
ech a Slovák . Celkový po et
partyzán p sobících za hranicemi vlasti se odhaduje na 7500 osob. 5.2.1 Partyzánská skupina Šumava II Nejv tší innost rozvíjela skupina až ve dnech konce války, což dokládají i vzpomínky dotázaných pam tník . Lidé v podv domí v d li, že se partyzánská skupina na Vod ansku formuje, ale k jejímu odhalení došlo až v dnech osvobozování. P íslušníci skupiny se podíleli na osvobozování Vod anska, kde sehráli nemalou roli, význam skupiny však nep ekro il toto území. Poodhalme nyní vznik a organizaci této skupiny a její boj p i osvobozování Vod anska v kv tnových dnech roku 1945. Pro celé partyzánské hnutí skupiny Šumava II je p ízna né, že p vodn
bylo
pracováno nesouvisle ve t ech skupinách, které se však spojily s nejv tší skupinou kpt. part. Josefa Klimeše a vybudovaly tak jednotné partyzánské st edisko, zahrnující oblasti Vod an, Stožic, Týna nad Vltavou, Prachatic a Vimperka. Velitelé skupiny byli generál partyzán Josef Sucharda, kapitán Josef Klimeš, lenové Karel Teringl, František Osang, Otakar Brych, Václav R žek, Václav Holub a další. S partyzánským odbojem na Vod ansku je nerozlu n spjato jméno a innost Josefa Klimeše, kapitána partyzán , který po zrušení s. armády v roce 1939 nastoupil koncem tohoto roku službu ve Vod anech jako ú edník okresního soudu. V krátké dob sdružil kolem sebe hlou ek odhodlaných p átel, hlavn svých bývalých voják . Základ byl položen, vznikla organizace velkého partyzánského odboje. Nutno dodat, že prost edí, v n mž Klimeš pracoval, bylo jeho práci p íznivé. Za prvé jeho nad azený, p ednosta okresního soudu ve Vod anech, JUDr. Václav Holub, s Klimešem spolupracoval a jeho innost kryl. Budova okresního soudu ve Vod anech se tak stala st ediskem odbojového hnutí. Odtud vycházely rozkazy a pokyny, zde se projednávaly všechny pot ebné záležitosti. Dr. Holub poskytoval Klimešovi pot ebné služební volno, dovolené a umož oval mu stálé cesty, které v partyzánské organizaci vzhledem k nutnému osobnímu styku byly nezbytné. Partyzánská skupina Šumava II byla p vodn organizována v tzv. šestky, t.j. skupiny o 6 mužích, kte í se znali. Ale pouze jeden z nich, znal dalšího lena šestky. Organiza n pak tvo ila každá obec bez rozdílu tzv. partyzánskou družinu, která m la jednoho velitele, kterého znali velitelé šestek. lenové šestek pracovali samostatn na sabotážních, propaga ních a letákových akcí a získávali zbran . Zvláštním odborem pak bylo sabotování n meckých pracovních opat ení p i 51
nasazování
ech na n mecké nucené práce. P i tom pracovali jak p íslušní ú edníci,
tak p edevším eští vlastene tí léka i, kte í v tomto sm ru opravdu projevili svoji nenávist k N mc m. Pokra ovalo se proto v rozši ování partyzánské skupiny. Spojky, které dodávaly zprávy do úst edí, byly nejen v jednotlivých obcích, ale i v dopravních podnicích, na železnicích a poštách. Organizace m la vlastní telefonní spoje, ozna ené U¹ a U². Když bylo takto vše p ipraveno, vydal kapitán partyzán Josef Klimeš rozkazem . 7 (prvních šest rozkaz bylo tajných a týkaly se organizace) podrobné instrukce velitel m skupin, následující dalšími rozkazy k akci. V této dob m li vod anští partyzáni v rukou již dostatek zbraní. T ch se zmocnili hlavn p i ústupu ojedin lých skupinek n mecké armády. N kte í vojáci vym ovali po vesnicích zbran za potraviny, nebo ješt rad ji za civilní oblek. Organizace partyzánské skupiny Šumava II: Velitel skupiny generál part. Josef Sucharda Zástupce velitele a plnomocník kapitán part. Josef Klimeš Zástupce velitele plukovník part. Karel Teringl Štáb skupiny (stanovišt Vod any) Organiza ní a mobiliza ní d stojník major. F. Osang Zpravodajská a inform. Služba npor. Dr. V. Holub etnický partyzánský oddíl škpt. Krejzar Bezpe nost, ve ejná správa, v znice, npor. Dr. V. Soukup Kancelá ská služba npor. B. Šlechta Doprava, železnice por. Ferda Autoprovoz M. St íbrný a E. Kohout Technická služba npor. Busta Spojovací družina por. V. Turek Sociální a duchovní služba por. Fousek Zdravotní služba por. Princ a 4 léka i Zbrojní služba por. V. Procházka Hospodá ská správa Vod any škpt. A. Pytlí ek Hospodá ská správa Týn na Vltavou škpt. R žek Technická správa skupiny por. Bakule
52
Vlastní innost skupiny lze v podstat rozd lit na t i ásti a sice: na dobu drobných sabotážních akcí za výstavby organizace, na aktivní bojovou innost do 4. 5. 1945 a na bojovou innost od 5. 5. 1945, která kon í v dob , kdy s. armáda p ejímá z rukou partyzán ochranu kraje. Situace ve Vod anech byla t žká. D ležité silnice z východu na západ, státní silnice od Plzn
a Prahy na
eské Bud jovice a ada dalších
významných cest tvo í z Vod an d ležitý komunika ní uzel, který se dá t žko z n kterého sm ru obejít. Po átkem roku stup ovali své bojové akce, v polovin dubna 1945 na ídil generál partyzán Sucharda vstoupit do boje proti okupant m. Nejen ve Vod anech, ale všude tam, kde byly v okolí partyzánské oddíly docházelo k srážkám s menšími n meckými oddíly. Jedním z nejrušn jších dní byl 8. kv ten 1945. Ve Vod anech partyzán K ížek st elbou z pancé ové p sti zlikvidoval dva n mecké pancé e. Ve vzdálenosti 6 km od Vod an na bud jovické silnici Turkova eta bojuje s n meckým oddílem. Uko is uje nákladní v z a zajímá 20 voják . Další partyzáni odzbrojovali ve Vod anech a í enicích. Od Týna nad Vltavou je hlášen silný ozbrojený oddíl n mecké armády. Od Újezda, v bezprost ední blízkosti Vod an, je hlášeno se 6 nep átelských pancé , kterým se povoluje volný pr chod m stem. Kolem sedmé hodiny ve erní p ivedli partyzáni na vod anské nám stí skupinu asi 50 n meckých voják , aby je odzbrojili. Najednou padla rána a hned na to se rozpoutala prudká st elba mezi partyzány a N mci, p i které bylo zast eleno 7 nacist , na stran
partyzán
byli pouze ran ní. Odpor byl rychle
zlikvidován, 3 d stojníci zajati a odvedeni do soudní budovy, vojáci z nám stí odvedeni. Mrtvoly zabitých N mc byly v nejv tší rychlosti odklizeny. Bylo to na poslední chvíli, nebo od nádraží ve vzdálenosti pouze n kolika set metr od místa bitvy, je hlášeno 25 n meckých pancé . I tam došlo k p est elce mezi N mci a partyzány, p i které zem el partyzán František Žemli ka ze Strachovic. Na vod anském nádraží má František Žemli ka pam tní desku.43 Sotva byly odstran ny stopy po bitv , p išel do budovy štábu n mecký voják, vyslaný velitelem pancé ového oddílu. Velitel 2. partyzánského praporu major Brych s etníkem Benešem a tlumo níkem Votíkem odešli s vojákem k jeho veliteli, aby s ním jednali o odzbrojení. Ten však odmítl dobrovolné odzbrojení a prohlásil, že má rozkaz odjet se svou jednotkou do Volar a tam složit zbran Ameri an m. Velitel praporu major Brych musel tento rozkaz schválit vzhledem k hrozivé situaci, vzniklé v d sledku bitvy na
43
Fotografie pam tní desky je zobrazena v p íloze . 12.
53
nám stí a vzhledem k mohutnosti ozbrojené n mecké kolony. Bylo vyjednáno, že velitel kolony a 6 podd stojník se dostaví na velitelství praporu, aby tam dojednali další podmínky, za kterých by se N mc m povolil pr chod m stem. Vzniklo však nebezpe í, že se setkají s t emi zajatými n meckými d stojníky z p edchozího oddílu a že se dozv dí o p est elce. Bylo na ízeno, aby zajatci byli odvedeni do jiné místnosti. Tehdy však došlo k omylu, který mohl mít strašné následky. Stráž zavedla zajatce do kancelá e telefonisty, který se zoufale dovolával pomoci vládního vojska. Jeden z d stojník um l perfektn
esky a rozum l všemü, co telefonista íkal. Byli tedy p evedeni do jiné
místnosti, kde byli st eženi partyzány. Mezitím však major Brych vyjednal s velitelem pancé ové kolony volný pr jezd m stem na Prachatice a musel p ijmout i jeho podmínku, že jako rukojmí bude doprovázet kolonu až daleko za m sto. Teprve, když se velitel praporu major Brych chopil tohoto nelehkého úkolu a vrátil se do štábu, byli zajatí n me tí d stojníci p edáni do Strakonic Ameri an m. Pouze do 8. kv tna 1945 bylo v bojích zabito 165, zajato 3 417, odzbrojeno 16 388 N mc . Do všech t chto prací zasáhl také vojenský rozkaz generála partyzán
Suchardy.
V dob od 7. do 10. kv tna 1945 byly postupn obsazeny partyzánskými posilami všechny etnické a finan ní stanice v prostoru od
eského Krumlova až za Kašperské
Hory, tedy nejvýzna n jší hrani ní úsek. Nejmilejšího ocen ní dostala partyzánská skupina Šumava II. dne 29. kv tna 1945, kdy její velitele generála partyzán Josefa Suchardu, kpt. part. Josefa Klimeše, mjr. part. Otakara Brycha, npor. part. Dr. Václava Holuba a npor. part. mjr. St íbrného p ijal sám hrdina zahrani ního odboje, armádní generál Bo ek, ná elník hlavního štábu s. armády a uznal úsp šnou innost této skupiny. 5.3 eskoslovenští vojáci v zahrani í Nelze se nezmínit o mnoha lidech z území
ech a Slovenska, kte í odešli krátce po
vzniku protektorátu do zahrani í, aby mohli bojovat proti nacismu. Vedli tím sv j vlastní odboj proti nep íteli.
54
Tím vznikly eskoslovenské vojenské jednotky v zahrani í.44 V období po 15. b eznu 1939 lidé prchali do Polska, kde se snažili vybudovat eskoslovenskou vojenskou jednotku, narazili však na odpor ze strany polské vlády, nebo se snažila udržet si dobré vztahy s N meckem. Proto lidé odcházeli do Francie, kde vstupovali do cizineckých legií, nap . jednotky Svobodných Francouz , kte í bojovali v Severní Africe. V d sledku sílícího tlaku N mecka souhlasila polská vláda k vybudování jednotky na polském území. Byl z ízen
eský a Slovenský legion, jehož velitelem se stal
podplukovník Ludvík Svoboda. Voják m tohoto uskupení se však nepoda ilo výrazn ji zasáhnout do bojových akcí a tak n kte í odešli na území SSSR. Velká v tšina z p ibližn 10 000 ob an
SR, hlavn z oblasti Podkarpatské Rusi, kte í utekli do
SSSR s cílem bojovat proti nacismu, skon ila v táborech gulagu, odkud se mnozí z nich nevrátili. N kterým voják m bývalé jednotky v Polsku se poda ilo uniknout p es Rumunsko na St ední Východ, kde vznikl jako sou ást eskoslovenského vojska ve Velké Británii
s.
p ší prapor 11-Východní pod velením podplukovníka Karla Klapálka. Po úsp šných bojích v Sýrii byl prapor p esunut do pevnosti Tobruk v severní Africe, zde si vojáci vysloužili pochvalu britských velitel . Poté byl prapor p ebudován do 200. s. lehkého protiletadlového pluku, který byl znovu nasazen roku 1943 u Tobruku. Na žádost eskoslovenské vlády byl pluk p esunut do Velké Británie, kde se stal sou ástí nov uskupené s. samostatné obrn né brigády. Ta se ú astnila blokování n mecké posádky v p ístavu Dunkerque. Dalším voják m z bývalé jednotky v Polsku se poda ilo p esunout k eskoslovenským jednotkám ve Francii, kde nejv tší úsp chy v boji zaznamenali eskoslovenští letci, zejména stíha i. Mezi nejúsp šn jší z nich pat ili letci Alois Vašátko a František Pe ina. Po pádu Francie se st ediskem zahrani ního odboje stala Velká Británie. Vojáci pozemního vojska byli p evedeni do 1.
s. smíšené brigády. Zde op t
eští letci
zaznamenali velké úsp chy. V letecké bitv o Británii se vyznamenali piloti 310. a 312. s. stíhací perut , a pozd ji také 311. s. bombardovací perut .
44
Old ich SLÁDEK, Krycí heslo svoboda. Hnutí odporu v jižních echách, eské Bud jovice 1967; TÝŽ, P icházeli z nebe, Praha 1993; TÝŽ, Zlo inná role gestapa, Praha 1983; V. N. DUBEN a B. Lee PODOLSKI, (ed.), Na všech frontách. echoslováci ve II. sv tové válce, Praha 1992; Ji í ŠOLC, Bylo málo muž . eskoslovenští parašutisté na západní front za druhé sv tové války, Praha 1990; TÝŽ, Smrt p ála state ným, Praha 1995.
55
N kte í p íslušníci eskoslovenské jednotky ve Velké Británii se specializovali na parašutistické výsadky s r znými cíli. Tyto výsadky byly organizovány 2. odd lením londýnského ministerstva obrany v ele s plukovníkem Františkem Moravcem.
56
6. Osvobození 6.1 Konec války ve Vod anech den po dni45 Již na po átku jarních m síc
roku 1945 lidé na Vod ansku tušili, že se blíží
vytoužený konec války. Dozvídali se to nejen poslechem ilegálního zahrani ního rozhlasu, p estože byl poslech zahrani ních stanic trestán posláním do koncentra ního tábora
i dokonce smrtí, byl mezi lidmi velmi oblíben. Dále to bylo
etným
bombardovánín n meckých m st blízko našich hranic a velkou hojností p elet spojeneckých letadel, p edevším hloubka , které se blížícími dny konce války stále stup ovaly. A koli lidé byli o náletech informováni sirénami, bohužel p i nich zem elo nebo bylo zran no mnoho lidí z ad civilist . Nejvíce hloubka i nalétávali na železni ní uzle v í enicích a Protivín , které nebyly od Vod an daleko. 46 Z eho se lidé radovali nejvíce, byly tisíce prchajících n meckých voják sm rem na západ, aby se dostali jako rukojmí do rukou amerických armád. Jelikož Vod any se nacházejí na spojnici ty velkých m st (Strakonice, Prachatice,
eské Bud jovice a
Písek) staly se tak branou prchajících N mc z t chto m st. Lidé je po šesti letech cizáckého útisku a nad jí v blízký konec války s libostí sledovali. Do Vod an byli ovšem p iváženi také zran ní n me tí vojáci a uprchlíci. V d sledku toho byly zabaveny školní budovy a vyu ování probíhalo v prostorách hospod. Jelikož uprchlíci m li hlad, chodili nejen k lidem žebrat o jídlo, ale i rabovat. Proto si lidé nechávali od truhlá stloukat bedny, do kterých schovávali zásoby a tajn je zakopávali ve sklepích i zahradách.47 Blížící se konec války byl znát také na r zných, jindy nacisty d kladn sledovaných, akcí. Nap íklad 15. 3. 1945,48 kdy bylo šesté výro í vzniku protektorátu, lidé nevyv šovali prapory. Totéž se d lo i 20. 4. 1945 v den Hitlerových narozenin. V p edešlých p ti letech lidé museli z na ízení ú ad
vyv šovat dva prapory, první
n mecký a druhý protektorátní na všech st echách a vratech dom . Vyv šování bylo d kladn kontrolováno, ovšem roku 1945 m li N mci jiné starosti, uprchnout. Dne 21. 4. 1945 došlo k závažné události.49 Vlak p evážející v otev ených vagónech
45
F. FENCL, Soumrak a svítání, Vod any 1948; M. VESELÝ, Vod any od doby nacistické okupace do osvobození, in: Vod anský zpravodaj. Zvláštní íslo ke 40.výro í osvobození republiky Sov tskou armádou, Vod any 1985. 46 í enice vzdáleny od Vod an 3 km, Protivín 10 km. 47 F. FENCL, Soumrak a svítání, s.201. 48 Tamtéž, s. 184. 49 Tamtéž, s. 202.
57
vysílené v zn
z koncentra ního tábora Osv tim, se zastavil v í enicích. T mito
transporty a také pochody smrti m ly být zahlazeny stopy po koncentra ních táborech. V í enicích tohoto dne zem el Ing. Jean Detraves, 32letý Francouz, rozený ze St.Sever. Vyhodili ho nahého do p íkopu vedle trati. Ihned po odjezdu vlaku byl p evezen do márnice ve Vod anech, oble en a 24. 4. 1945 poh ben na vod anském h bitov za velké ú asti lidí. Po zjišt ní místa pobytu jeho rodi , jim bylo sd leno, kde je jejich syn poh ben. Po átkem b ezna 1946 navštívili Vod any jeho bratr Petr a otec Guillaume Detraves, který u hrobu svého syna prohlásil: „Znám bratrství mezi echy a Francouzy. D kuji obyvatelstvu Vod an za zp sob, jak se mého syna Jeana Detraves po smrti ujalo. Je to pro mne a mou 60letou chorou cho út chou, víme-li, že tu v eské zemi leží náš syn neopušt n pod znakem francouzské trikolory.“ Po exhumaci byly poz statky jeho syna p evezeny do Francie. V í enicích na nádraží má Jean Detraves pam tní desku.50 Dny konce m síce dubna a první dny m síce kv tna se v událostech p íliš nelišily. M stem stále prchaly davy n meckých voják a hloubkové nálety neustávaly. Již 5. kv tna 1945 však došlo ke zm nám. 6.1.1 Sobota 5. kv tna 1945 Den za al obdobn
jako dny p edcházející. M stem neustále proudily kolony
prchajících N mc , ale p ece jen dnešní den byl jiný. Byla z n j cítit blížící se svoboda. Došlo k významným událostem, které na sebe nenechaly dlouho ekat. Lidé, v reakci na události v Praze, kde došlo ke spontánnímu povstání eského lidu proti nacistickým okupant m, se za ali shlukovat na nám stí, kam zanedlouho p ijelo americké auto a vojáci v n m sd lili ob an m radostnou zv st, a to, že Ameri ané jsou již ve Strakonicích a do hodiny budou ve Vod anech. Lidé jásali! Ve velké euforii konce n meckého útlaky za ali strhávat n mecké nápisy a nacistické symboly a vyv šovat eskoslovenské vlajky. Radovali se, objímali, podávali si ruce a hlavn
ekali na
vytouženou americkou armádu. Místo toho však zazn la z rozhlasu zpráva, poprvé po šesti letech vyslovena esky, aby se lidé rozešli dom . Lidé byli zklamaní. Rozhlas je ješt jednou k ve eru upozor oval ke stažení eskoslovenských vlajek. Pomoc tento den nep išla. 50
Fotografie pam tní desky je uvedena v p íloze . 11.
58
6.1.2 Ned le 6. kv tna 1945 Lidé op t ráno vyšli ve velkém po tu na nám stí s dychtivostí p íjezdu osvobozeneckých vojsk. Vojáci skute n p ijeli, avšak n me tí a s kulomety v rukou. vali, kopali do lidí, odzbrojili etníky a vyst elili n kolik ran. Všichni obyvatelé se rychle s úd sem ve tvá i rozprchli do svých domov . Rozhlas vyzýval ob any k odevzdání zbraní do požární zbrojnice a upozor oval, aby lidé více nevycházeli až do odvolání ze svých domov . N mci voln projeli m stem. Dnešního dne se odhalila i místní partyzánská skupina, lenové skupiny odzbrojovali menší oddíly n meckých voják . Odpoledne byla již situace p ízniv jší. Rozhlas op t vyzýval ob any, ale tentokrát na pátou hodinu odpolední na nám stí k p ivítání americké armády, která postupovala k Vod an m. Lidé op t zajásali. Vyšli do ulic, vyv sili vlajky, utvo ili špalír a s kyticemi v rukou o ekávali p íjezd Ameri an . Ani dnešního dne se jich nedo kali. 6.1.3 Pond lí 7. kv tna 1945 Ve 3 hodiny ráno p ijelo do m sta asi 400 n meckých voják , kte í obsadili nám stí. Po odvezení neznámého materiálu schovaného ve stodolách zase odjeli. Lidé op t vyšli na nám stí. P ed okresním soudem se sešli lenové partyzánského odboje se zelenou páskou na paži s nápisem „ eský partyzán“. Jejich velitelé v ele s Josefem Klimešem je vyslali na ohrožená místa v okolí. K ve eru p ijel do m sta plukovník Josef Sucharda, velitel Partyzánské skupiny Šumava II, který m l projev z balkonu radnice. Lidé jeho slov m nadšen tleskali a nakonec všichni spole n zazpívali eskou hymnu. V odpoledních hodinách opustili Vod any poslední n me tí uprchlíci. Na budovách již nevisel žádný n mecký nápis, Vod any jsou op t po šesti letech eským m stem. 6.1.4 Úterý 8. kv tna 1945 Lidé se radují, z rozhlasu zní zpráva, že dnešní den, 8. kv ten 1945 je ozna en jako den konce války. Dnešního dne vyšlo po t ech letech ne innosti první íslo nového týdeníku „Vod ansko“, kde byl otišt n, stejn jako na plakátech,51 tento text: Ob ané eskoslovenští! Po šesti letech cizáckého útisku jsme op t svobodni. V této vrcholné chvíli sv tod jných událostí chápe se eskoslovenský národ správy svých v cí, aby
51
Fotografie dobového plakátu je uvedena v p íloze . 9.
59
svobodn , z v le a moci lidu ur oval své p íští osudy. Jediným zákonným p edstavitelem eskoslovenské republiky je naše vláda v ele s presidentem republiky dr. Edvardem Benešem. P edstavitelem svrchované státní a ve ejné moci je Národní výbor se všemi svými složkami brannými, bezpe nostními a právními. Národní výbor v této radostné chvíli žádá veškeré obyvatelstvo, aby zachovalo káze a vyst íhalo se jednání, které by rušilo nebo ohrožovalo žádoucí vývoj v cí. Každý pokra uj ve svém denním zam stnání na svém míst ! Obyvatelstvo se proto žádá, aby poslušn a ochotn , s láskou ke spole né v ci plnilo všecka na ízení Národního výboru a jeho branných složek a v této innosti podporovalo. Aby se za všech okolností zdrželo ni ení státního, ve ejného nebo soukromého majetku. V žádném p ípad nesmí dojíti k drancování a plen ní. Kdo by jednal proti tomuto p íkazu, bude zadržen a potrestán. Zásobování obyvatelstva nesmí býti ohroženo, veškeré dodávkové povinnosti musí býti v plné mí e pln ny, nebo jsou ur eny našemu lidu. M jte na pam ti zásobování našich velkých m st. Splníte-li takto svou povinnost, dokážete nejlépe své vlastenectví. Zrádci a nep átelé našeho lidu budou potrestáni. Tuto p ipravenou akci provádí Národní výbor se svými bezpe nostními složkami. Nezasahujte do této innosti svévoln . Bu me v této radostné chvíli jednotní a svorní, nebo toto vyžaduje zdárný vývoj naší s nadšením touženou zm nu státních pom r
eskoslovenské republiky. Vítajíce
dejme se vésti stejn city radostného
zadostiu in ní, jako v domím národní hrdosti a d stojnosti.52 Lidé etli toto prohlášení v novinách i na plakátech se zatajeným dechem. Do kali se vytouženého konce války. Avšak událost, která se ješt téhož dne stala, konec války nep ipomínala. Ve er došlo k nedorozum ní a následné p est elce mezi odbojovou skupinou a n meckými vojáky p i odzbrojování. V p est elce zahynulo sedm N mc , zran ní utrp l jeden partyzán a dv ženy. V tu dobu však p ijížd la od
eských Bud jovic siln ozbrojená pancé ová
jednotka N mc , kte í se zastavili u železni ního nádraží, odkud na n mí il partyzán František Žemli ka ze Strachovic. N mci na n j okamžit zahájili palbu, následkem níž zem el. Mezitím byli zast elení N mci odstran ni z nám stí a stopy jejich krve zasypány pískem. Nastalo vyjednávání o volném pr chodu m stem. Jelikož se této n mecké p esile nebylo možno bránit, byl N mc m umožn n volný pr chod m stem a major partyzán Brych musel tento útvar doprovodit až n kolik kilometr z Vod an sm rem na Prachatice. Obyvatelé Vod an tak zakusili ho ké vyhlášení konce války.
52
F. FENCL, Soumrak a svítání, Vod any 1948, s. 226-227.
60
6.1.5 St eda 9. kv tna 1945 V pr b hu celého dne projížd li m stem v hojném po tu n me tí vojáci. Na h bitov poh bili do spole ného hrobu sedm padlých n meckých voják z p edchozího dne. Lidé poslouchali rozhlasové p ijíma e, ze kterých bylo slyšet jásání lidu z eských Bud jovicích, které byly práv osvobozeny Rudou armádou. Kone n i vod anští se do kali, p ijeli vojáci americké armády na nám stí. Lidé je za velkého jásotu vítali. 6.1.6 tvrtek 10. kv tna 1945 Mnoho lidí tento den vyzdobilo ve m st výkladní sk ín obrazy prezident T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, ale i místních ob an m sta, kte í byli nacisty umu eni Josefa Kodádka i Františka Hajného. Vod anští N mci museli op t uklízet ulice, n kte í spoluob ané si s nimi vy izovali své osobní ú ty. Pohlavkovali je a bili. Pozd ji se toto chování ob an m zakázalo. Lidé od rána o ekávali p íjezd Rudé armády, která dle sd lení ruské spojky, byla již na cest do Vod an. P es potíže s prchajícími n meckými vojáky, dorazila až kolem osmé hodiny ve erní za jásotu obyvatel do Vod an. 6.1.7 Pátek 11. kv tna 1945 Na tento den v tšina pam tník
nezapomn la. Ob ané slavnostn oble eni vítali
p íslušníky Rudé armády. V 19 hodin se konala na nám stí velká slavnost na p ivítanou. Lidé slavili, zpívali a objímali vojáky. Vojáci hráli na balalajky a vyst elovali barevné sv tlice na oslavu. Ruská posádka se ubytovala ve škole a v rybá ské škole byl z ízen lazaret pro 200 ran ných sov tských voják . Slavnostní náladu pokazil poh eb Františka Žemli ky, který zem el 8. kv tna po p est elce s N mci. Po smute ním pr vodu, na který p išlo mnoho lidí, byl p evezen na h bitov na Bílou H rku.
6.1.8 Sobota 12. kv tna 1945 Dle výpov dí pam tník pat ila sobota 12.kv tna 1945 mezi jejich nejkrásn jší dny konce války. Tento den došlo k významné historické události pro m sto Vod any a jeho
61
obyvatele. Rozhlas vyzýval ob any, aby se dostavili kolem 15. hodiny na nám stí k p ivítání generál vít zných armád. Lidé se dostavili v hojném po tu oble eni do národních kroj
i kroj p íslušných cech . P ed radnicí vlála eskoslovenská, britská,
sov tská a americká vlajka. Prvn zavlál také partyzánský prapor. Generálové vít zných armád, ve složení generálleutnant Tichonov, generálmajor Masov uk, generál Brown a generál Sucharda, se sešli v prostorách spo itelny a radili se o stanovení demarka ní linie mezi ob ma armádami.53 Po jednání vystoupil každý zástupce na balkon radnice a promluvil k lidem. Usnesli se na následujícím postupu. Sov tští vojáci z stali ve Vod anech do konce m síce kv tna a poté se p esunuli asi kilometr za m sto sm rem k í enicím a posádkou ve Vod anech byla do 1. prosince 1945 americká armáda. Když cht li lidé vstoupit do sov tského prostoru i naopak, museli s sebou nosit propustky54 vydané ONV ve Vod anech. Ke konci dne, jako symbol konce války, se z vod anského kostela Narození Panny Marie rozezvu el zvon jménem „Marek“. Jediný, který nebyl ze všech zvon z Vod an a okolí poslán na roztavení. P lhodinovým zvon ním oznamoval vod anským ob an m konec války, útisku, strachu, bezmocnosti a návrat vytouženého míru a svobodného nadechnutí v osvobozené vlasti. 6.2 Mimo ádný lidový soud ve Vod anech Po válce se konaly v letech 1945-1947 v sídlech krajských soud v eských zemích mimo ádné lidové soudy (MLS). Ty soudily jako stanné soudy, tedy s omezenými možnostmi obhajoby obvin ných a bez možnosti podat odvolání. Lidé byli souzeni dle dekretu . 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zlo inc , zrádc a jejich pomaha
ao
MLS, vydaný 19. ervna 1945. Jedná se o tzv. velký retribu ní dekret prezidenta Beneše. Lidé byli trestáni za skutky spáchané v období druhé sv tové války. Byl zaveden nový trestný in, udava ství. Za tento trestný in mohl být uložen i trest smrti, který m l být vykonán do dvou hodin od rozsudku. Celkem bylo odsouzeno 33 000 osob, z toho asi 730 k trestu smrti. P ibližn 50% odsouzených byli N mci, 15% Ma a i, zbytek
eši a Slováci. Otázkou z stává, zda n kte í obvin ní byli souzeni na
miskách spravedlnosti i z pouhé msty. MLS se konal také ve dnech 16. - 21. 12. 1945 ve Vod anech.
53 54
Fotografie pam tní desky na tuto událost je uvedena v p íloze . 13. Fotografie dobové propustky je uvedena v p íloze . 23.
62
6.2.1 I. lidový soud ve Vod anech První MLS55 se konal 5.-7. listopadu 1946 v prostorách radnice. Soud se skládal z p edsedy soudce krajského soudu v Písku, JUDr. Ji í Groišl, státního zástupce, JUDr. Ladislav Polák, zapisovatele, JUDr. Otto Strnad a ty soudc z lidu, Václav Houska, Josef Velenovský, Jaroslav Pešula a Arnoštka Hrušková, vdova po soudním radovi v Písku. Obžalovaným byl Jan Pakeš, ezník a zem d lec ve Vod anech, žalovaný podle retribu ního dekretu prezidenta republiky, že chytil uprchlého Žida Richarda Blocha, který utekl z tábora ve Varšav a nedovolen se zdržoval ve Vod anech a okolí. Pakeš toto zjišt ní nahlásil gestapu. D sledkem toho byl Bloch zat en a popraven. Blochovi poskytli úkryt rodiny bratr
Josefa a Zde ka Reinišových. Za tento sv j in byli
transportováni do koncentra ních tábor , kde krom
Karolíny Reinišové všichni
zahynuli. Ve prosp ch obžalovaného vypovídalo dev t sv dk . Tvrdili, že Pakeš jim jako ezník prodával maso na erno. P i porážkách p iznával menší váhu, aby zde více masa z stalo pro eské ob any. Po vyslechnutí všech sv dk byl vynesen rozsudek. A lidé i Pakeš sám o ekávali trest nejvyšší, byl odsouzen k 27 let m v zení.
6.2.2 II. lidový soud ve Vod anech Druhý MLS56 se konal ve dnech 16. – 21. prosince 1946. Soudu p edsedal op t JUDr. Ji í Groišl z Písku, ve ejným žalobcem byl op t JUDr. Ladislav Polák a soudci z lidu byli Václav Houska, Stanislav Bulín, Karel Petrák a Josef Bízek. Obžalovaní byli obchodník Ji í Fridrich a jeho manželka Marie a bývalý hospodá ský správce Jaromír Redl s manželkou Marií. Žaloba uvádí, že Ji í Fridrich se jako ech p ihlásil k N mc m, informoval N mce o pom rech ob an ve Vod anech. Podporoval propagaci nacismu, dopustil se p ímo udava ství na gestapu a hlavním zlo inem bylo udání Marty Ledererové, že p estoupila zákaz cestování. Na základ tohoto udání byla poslána do koncentra ního tábora, kde zem ela.
55 56
F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 286-288. Tamtéž, s. 289-299.
63
Jaromír Redl požádal o n mecké státní p íslušenství pro sebe i celou rodinu. Obohacoval se na úkor obce. Nejv tším jeho zlo inem je vojenská zrada, že jako bývalý nadporu ík s. armády sloužil v nep átelské armád jako prostý voják až do konce války. Oba obžalovaní omlouvají svou zradu finan ní tísní. Došlo také k obvin ní jejich manželek, že nep ímo zavinily zat ení a následn smrt porodní asistentky Junkové z Písku. Junková v neopatrnosti na ve ejnosti vyjád ila p ání Hitlerovy smrti. Po vyslechnutí všech sv dk byly vyneseny rozsudky. Marie Redlová byla obžaloby zprošt na. Marie Fridrichová byla odsouzená na 15 let nucené práce. Jaromíru Redlovi byl vym en trest 19 let t žkého žalá e a 15 rok v pracovním tábo e. Ji í Fridrich byl odsouzen na doživotí a celé jeho jm ní propadlo ve prosp ch státu. 6.3 Vod anský lazaret Na tomto míst bych se ráda zmínila o vybudování vod anského lazaretu57 pro p eživší ženy z pochodu smrti, které byly rozptýleny v oblastech Prachatic. Z koncentra ních tábor v Polsku a N mecku vyšlo v lednu 1945 pod dozorem SS žen a SS muž
1500 žen na pochod smrti. Pochod postupoval po n meckých hranicích
sm rem na jih. V dubnu se dostal na Domažlicko, v kv tnu na Prachaticko. Po út ku dozorc zbylo 5. kv tna 1945 u Husince asi 300 žen. Dva dny p ed tím nacisté n které ženy post íleli u Volar. Na místním h bitov je jich 95 pochováno. Dle hr zných výpov dí šly ženy každý den 25-30 km tém
bez jídla, denn
zem elo vysílením
mnoho z nich. Uvádím zde n kolik vypov dí t chto mu ených žen, nebo se na tyto zr dnosti páchané na lidech nesmí nikdy zapomenout. Dívky z Polska vypravovaly: „N mci nás pochytali, zav eli a všechny nad 35 let povraždili. Že jsem se jim zdála hezká, jedinou mne nechali na živu. Ale ten m j život bylo – peklo. Chodili ke mn , nemohla jsem se bránit. Za t i roky jsem m la ty i d ti… Sotva se mi dít narodilo, musila jsem s ním ven – na mráz a držet je na vodorovných rukou tak dlouho, až zmrzlo… A již pátý den musila jsem ztrp t, aby ke mn znova chodili.“
57
Tamtéž, s. 243-248; Vladimíra MARTINCOVÁ, Vzpomínka na vod anský lazaret v roce 1945, in: Strakonicko v boji proti fašismu. Sborník vzpomínek a statí, Strakonice 1985, s. 67-69; K n kterým událostem na sklonku druhé sv tové války 1944-1945 na území dnešního Jiho eského kraje (v etn „Pochod smrti v roce 1945“), eské Bud jovice 2005.
64
„Chodili k nám, aby nás zneužívali. Když se mi narodilo dít , musila jsem je vlastníma rukama dát do pece spálit. V té peci byly háky, kamarádka tam musila své dít za živa pov sit za noži ku na hák, aby se udusilo kou em z toho mého spodního robátka…“ „Mou mati ku ztýrali tak, že padla na zem a nemohla již povstat. Zadrhli jí provaz na krk a já – dcera musila jsem jí táhnout k peci a str it ji tam za živa k spálení…“ Je až neuv itelné, kolik síly musely tyto ženy v sob mít, aby všechny hr zy na nich páchané vydržely. V tšina pam tník
vypov d la, že ženy byly v tak zb dovaném
stavu, že se jich ošet ovatelky bály dotknout, aby jim neublížily. Strašné je, co všechno dokáže zp sobit lov k lov ku. Musíme doufat, že už se podobná zv rstva páchána na lidech nebudou nikdy opakovat. Dne 7. kv tna 1945 odváželi partyzáni z Vod an dosud zde ubytované n mecké uprchlíky k hranicím. Zp t již p ivezli první transport žen. B hem n kolika hodin byl lazaret spolu se záchytnou stanicí vybudován Okresní Národní pomocí a
eským
erveným k ížem58 v prostorách dív í školy. V lazaretu bylo možno ubytovat až 115 osob, v záchytné stanici asi 100 osob. Druhý den místní rozhlas oznámil ob an m nov nastalou událost. Jídlo se vydávalo na potravinové lístky, takže možnosti byly omezené, p esto ob ané s ženami soucítili a p isp li hlavn potravinami a oble ením. Postupn bylo dopraveno 112 osob z koncentra ních a pracovních tábor v po tu 3 muž a 109 žen, 7 národností, ve v ku 20-24 let. Strádáním byly ženy již tak vy erpané, že n které musely být odnášeny z aut na l žkách. Všechny ženy byly ve špatném zdravotním stavu, špinavé a zavšivené. Proto byly ve zvláštních místnostech vykoupány, odvšiveny a nov oble eny. Po d kladné léka ské prohlídce byly rozd leny do pokoj
i p íslušných
odd lení nemocnic. Mezi nemocemi p evládaly st evní katary a tuberkolóza. Zdravotní služba byla stálá, denní i no ní. Léka ské vizity se provád ly dvakrát denn . Pacientky se velice rychle zotavovaly a toužily se navrátit do svých domov . Za tímto ú elem ud lal velký kus práce
K, který prost ednictví M K zajiš oval ženám návrat
dom . Ješt dlouho po návratu si s místními ženami dopisovaly a d kovaly jim za záchranu života. Událost to byla vemi významná, což dokládá i fakt, že za tuto pomoc obdržel Vod anech pod kování úst edního
K v Praze s osobním pod kováním p edsedkyn
K. Vždy co m že mít na sv t v tší hodnotu, než zachránit n komu život?
58
Dále jen
K ve
K.
65
6.3.1 Repatriace Repatriace ve Vod anech59 probíhala v budov místní školy od 8. kv tna do 18. ervence 1945, kdy byla innost zastavena. Za ízení pro repatrianty bylo získáno od partyzán , Okresní národní pomoci, Místního a Okresního národního výboru, Okresní pé e o mládež, z majetku uprchlých N mc a hlavn dary od obyvatel m sta, kte í tak projevili svou solidaritu. Svou úlohu splnili také lenové Junáku, kte í m li funkci spojek. Mezi repatrianty byli lidé z koncentra ních a sb rných tábor , jdoucí na cestu do svých domov , dále vojáci a vojenští zajatci. Repatrianti byli vykoupáni, oble eni, léka sky prohlédnuti. Pokud mohli pokra ovat v návratu do svých domov , dostali jídlo na t i dny. Ostatní pacienti byli stravováni dle jídelních lístk , které sestavovali léka i. Místní hostinec v blízkosti školy sloužil jako výva ovna. Jídlo se podávalo p tkrát denn . Ze za átku byly pacient m nasazeny p ísné diety, nebo jejich t lo nebylo zvyklé na v tší p ísuny potravy. Postupn jim byly porce p idávány. Po zotavení byli lidé, v tšinou pomocí cestu zásoby jídla. Dom
K, p ipraveni na cestu dom . Dostali na
se dopravovali povozy i vlaky, v tšinou na úv r nebo
z repatria ních prost edk . Po vyprázdn ní ozdravovny byla svolána likvida ní sch ze všech zástupc pomáhajících institucí. Rozhodli zde o rozd lení zbylých zásob od vu, prádla, obuvi, potravin, paliva a nádobí mezi Okresní ochranu matek a d tí k rozd lování mezi další repatrianty a rodiny z koncentra ních tábor , Místní a Okresní pé i o mládež k dopln ní za ízení d tských útulk a také len m oddílu Junák k za ízení tábor za jejich pomoc. Repatriováno bylo 1 331 civilních osob, 150 vojenských osob a 27 690 vojenských zajatc , dohromady tedy 28 751 osob. Nutno doplnit, že všichni lidé zde pomáhali dobrovoln a bezplatn .
59
Repatriace ve Vod anech, in: Vod any 1937-1945. Sborník prací a dokument k 50. výro í osvobození republiky, Vod any 1995, s. 74-81.
66
7. Výpov di pam tník 7.1 Dotazník Dosud žijícím pam tník m jsem bu kladla okruhy otázek, na které odpovídali, nebo hovo ili sami o všem, na co si o protektorátní dob ve Vod anech vzpomn li. Byla to setkání p íjemná, nebo na t chto pam tnících bylo vid t, že je tato doba poznamenala, i když to byly v tehdy pov tšinou ješt d ti. Jedna pam tnice, paní Svatková, se dokonce p i vzpomínce na osvobození rozplakala. U všech bylo vid t jejich nadšené ešství… Zde uvádím okruhy otázek: -Vzpomínáte si, jak byl vznik protektorátu vyhlášen? -V d li jste i chápali, že je válka? Jak jste se to dozvídali? -Mluvili rodi e mezi sebou nebo s Vámi o válce i politice? Jaká byla u Vás doma atmosféra? íkali Vám rodi e, co smíte a co nesmíte íkat ve škole, na ve ejnosti, mezi lidmi? -Poslouchali jste nap . ilegální rozhlas? -Jak se válka projevovala u Vás ve škole? Jak se projevovali u itelé, zda jste se u ili d jepis i n mecký jazyk? Probíhala na školách tzv. „Winterhilfe“ (sb r šatstva a jiných v cí pro n mecké vojáky? -Jak vypadal váš b žný den? Co jste hráli za hry? Provozovali jste n jaký sport? -Jak vypadal váš sváte ní, v tšinou asi ned lní, den? Jak jste trávili nap . Vánoce, Velikonoce i vaše narozeniny? -M li jste strach? Báli jste se n koho, nap . voják ? Cítili jste nenávist k N mc m? -Povídali jste si s kamarády o válce? Chodili jste do kina, na jaké filmy? -M li jste hlad i pocit, že Vám n co schází? -Víte o n kom v okolí, koho válka osobn zasáhla, nap . Židé, sousedé, p íbuzní, spolužáci? -Víte o n kom v okolí, kdo by spolupracoval s N mci? A jak dopadl po válce? -Pocítili jste zm nu ve svém okolí po atentátu na Reinharda Heydricha? Nap .u rodi , v jejich chování i ve škole a okolí? ím a jak se tato zm na projevovala? -Jak jste poci ovali konec války Vy sami a ve svém okolí? Vid li jste n kdy p elety spojeneckých letadel, bombardér
i stíha , tzv. „kotlá “, kte í úto ili na vlaky? Znáte
pocity spojené s bombardováním? U ili jste se, jak se chovat v krytech, co máte d lat za náletu? -Myslíte si dnes zp tn , že vás prožití války n jak ovlivnilo v budoucím život ?
67
7.2 Vzpomínky paní Jaroslavy Svatkové, rozené Holánové, narozené 26.12.1931 „Za átek války, rozd lení škola ka vnímala hlavn
eskoslovenska a vznik protektorátu jsem jako malá
ze smutku rodiny. Vzpomínám si, když byla vyhlášena
mobilizace, muži vzali své kuf íky a šli hrd bránit vlast, hodn žen i moje maminka p itom plakaly. O to bylo v tší zklamání muž , když byla mobilizace zrušena. Hranice protektorátu nebyly z Vod an daleko, Prachatice byly zabrány, byly už sou ástí Sudet. Z území Sudet sem p icházeli eši ze svých domov , kde všechno opustili, jako dít si pamatuji jednu rodinu, m li dceru, byla o rok mladší než já, sed li naproti našeho domu na patníku, nev d li kam mají jít, bylo to velmi smutné, ale lidé ze sousedního domu jim nabídli u nich ubytování a po válce se do Prachatic vrátili. V tšinou když tam m li lidé veliký majetek, statky, tak se po válce do svých domov vraceli, ale n kte í zde z stali natrvalo. My jsme také m li v byt
ubytovaného
editele Pokra ovací školy až
z P íboru. Po obsazení vznikaly nové pojmy, hlavn
esko-n mecké nápisy, zm nilo se nap íklad
i ízení, bylo ustaveno, že místo vlevo jezdila auta vpravo „Rechts fahren!“ V té dob jsem chodila do obecní školy, která byla rozd lená, pravá strana byla dív í, levá strana byla chlapecká. Z té dív í ásti potom ješt vznikla n mecká škola, byl tu i n mecký editel jménem Hofmann, chodily tam d ti kolaborant , jako d ti jsme z nich m ly strach, byly hodn namyšlené a p i každé jejich slavnosti tloukly bubínky. Na konci války se do prostor školy nast hovali uprchlí N mci, kte í utíkali p ed frontou, zabrali celou školu, takže už nebylo pro nás d ti místo, tak jsme se chodily u it po hospodách. Lidé kolaborovali z r zných d vod , v tšinou to byly po etné rodiny, které pot ebovaly peníze. Nebo to byly rodiny, kdy jeden z manžel byl N mec. O nikom nevím, že by p ímo udával, ale v podv domí lidí se o nich v d lo. Ve škole se zm nily ve velké mí e osnovy, zavedla se výuka n meckého jazyka, d jepis jako p edm t neexistoval a u ili jsem se n mecky zem pis, a to se u ila Velkon mecká íše po ád dokola. Samoz ejm po ád byly n jaké sbírky, hlavn v zim šatstva, a jelikož zimy byly hodn tuhé, m ly jsme zimní prázdniny, protože docházelo palivo a to se nám líbilo, chodily jsme si do školy jen pro úkoly t eba na týden a tím pádem jsme jako d ti m ly hodn volnosti, tak jsme chodily bruslit na rybníky nebo lyžovat. Chodily jsme také do kina, vysílalo se hodn n meckých film . P ed za átkem filmu se vysílal tzv. žurnál, ve kterém vystupoval Goebbels s tou jeho propagandou a
68
také záb ry z fronty, kde se lí ily úsp chy n meckého vojska, ale skute nou pravdu jsme se dozvídali práv z poslechu zahrani ního rozhlasu. Moji rodi e si hodn povídali o válce a politice, poslouchali zahrani ní rozhlas hlavn Londýn, i když v d li, že se toto provin ní trestá smrtí i posláním do koncentra ního tábora. Znala jsem hodn Žid
ve Vod anech. S mojí matkou chodila na esperanto paní
Ledererová, jejímu manželovi se poda ilo prchnout a bojovat v Tobruku, ten a ješt jeden Žid jménem Kárník, ti dva se jako jediní Židé po válce do Vod an vrátili. M la jsem spoluža ku, jmenovala se Berta Kohnová, brzy musela chodit s hv zdou a nevrátila se stejn jako všichni ostatní Židé ve Vod anech. Dále to byly rodiny ervink , Ganz , Stein a dalších. N mci60 sídlili v prostorách rybá ské školy, ze které na konci války byl z ízen lazaret pro p eživší z pochodu smrti, byla jsem p ímým ú astníkem lazaretu, nebo moje matka pomáhala u erveného k íže. Velmi dob e si pamatuji na dobu heydrichiády, doba byla velmi krutá, jednak byly vypáleny Lidice a jednak za aly domovní prohlídky, jelikož se na míst atentátu našla taška a kolo atentátník , naši etníci chodili s ofocenými p edm ty po domech a všichni museli íct, zda ty p edm ty znají. Pamatuji se, že jsem tenkrát ležela, m la jsem spálu, a dokonce se ptali i m , dít te. A poté za aly popravy, byl popraven editel školy pan Kodádek s manželkou, jelikož byl velký vlastenec, všichni to o n m v d li a byl mezi lidmi velmi vážený. Z staly zde jejich dv dcery, kterých se ujala jejich babi ka. O jejich dalším osudu nic nevím. Popravených lidí bylo daleko více, byly vyv šeny seznamy, kde to bylo oznámeno, ale v pam ti z stali manželé Kodádkovi, nebo jejich poprava se všemi ob any Vod an velice ot ásla. Došlo k vyhlášení stanného práva,61 kdy jsme museli být do ur ité hodiny doma. Mám ješt vzpomínku na pietní akt, když Heydrich zem el, který se odehrával p ed školou.V dob heydrichiády se lidé k sob ješt více semkli, drželi p i sob . Lidé v bec byli hodn pospolu, vypráv li si o politice, o událostech, navšt vovali se, va ili vále ná jídla, p edávali recepty, prost život musel jít dál. Došlo k p eložení krajského soudu z eských Bud jovic do Vod an.62 60
N mecká mládež, Hitlerjugend. Poznámka autora. F. FENCL, Soumrak a svítání, Vod any 1948, s. 58. Výjime ný stav trval p t ned l. Zrušen byl 3.7.1942. 62 Tamtéž, s. 32. Dne 1.5.1941 byl krajský soud p eložen z eských Bud jovic do Vod an z d vodu rychlejšího pon m ení eských Bud jovic. Soud sídlil na radnici ve druhém pat e a ást soudu byla umíst na v prostorách rybá ské školy, odkud se p emístila do bývalého domu Lederer na Bavorovské ulici. 61
69
Sklepní prostory soudu sloužily jako v znice. Jako dít si nepamatuji, že bych n kdy m la hlad, ale t eba na Vánoce žádné kolekce nebo ovoce jako banány i pomeran e to neexistovalo. Nakupovalo se na potravinové lístky, masa bylo málo, tak to se v tšinou našet ilo a uva ilo na sváte ní ob d. Hodn lidí chovalo králíky, kdo m l p íbuzné na venkov , tak tam jezdil pro mléko, to bylo samoz ejm zakázané, ale lidé se cht li n jak p iživit. Navíc ke konci války, když šlo N mc m do tuhého, byly p íd ly jídla ješt menší. Také si pamatuji, že starší ro níky než já, ro ník 1924 byl nucen nasazen na práci do íše a hodn lidí z toho bylo neš astných a n kte í se odtud i nevrátili. Na konci války docházelo k nálet m hloubka Protivín,
na železnice, na železni ní uzel
í enice, hlavn st íleli na transporty, aby ochromili zásobování. P i t chto
náletech došlo nejen k zran ním, ale i k smrti civilist . Na tuto dobu mn v mysli nasko ila vzpomínka, pamatuji se, že bylo jaro, ned le, a d de ek nás vzal jako vnou ata alejí na láze ,63 babi ka z stala doma, náš d m skoro sousedil s továrnou, a vid la, jak hloubka i nalétávají na továrnu, odnesl to i náš d m, m li jsme v rádiu a ve dve ích st elu, babi ce se našt stí nic nestalo, bylo št stí, že ostatní lenové rodiny jsme šli na tu procházku. Když m ly být nálety, tak v rádiu upozor ovali, že p es naše území p eletí bombardovací svaz. A když se letadla p ibližovala, za aly houkat sirény, byl to hrozný zvuk. Jako dít jsem se p i tomto zvuku strašn bála, nev d la jsem, co p ijde, ve škole jsme m ly tréninky jak se chovat v krytech. Pamatuji se, že 5. kv tna 1945 jsme poslouchali v rádiu, jak za alo povstání v Praze, z rádia se ozývalo: „voláme všechny
echy…“, všichni jsme bre eli, bylo to velmi
nad jné, hodn lidí vyšlo na nám stí, po ád jsme ekali, že je osvobozenecká armáda již tady, nebo jsme byli blízko hranic, ale bohužel p išli N mci, kte í prchali p ed Sov tskou armádou na Prachatice, aby byli alespo zajati Ameri any. O partyzánech m li lidé ve Vod anech pon tí, hlavn
v podob
ústního podání, vznikla tady
Partyzánská skupina Šumava II, velel jí gen. Sucharda, a oni se práv odhalili toho 5. kv tna 1945.
lenové té skupiny d lali r zné sabotážní akce, opat ovali zbran atd.
Pamatuji se, že ješt n který den po osvobození stála p ed m stem n mecká armáda.64 Samoz ejm ve m st vypukla panika, partyzáni ud lali p ed m stem barikádu a N mci 63
Vycházková trasa z Vod an k lázni Svaté Má í Magdalény u Chel ic. V letech 1660-1663 ji nechal vystav t tehdejší majitel lib jovického panství Albert Henrik de Longuewall, hrab z Buquoy. Délka trasy 3 km. 64 Tato událost se stala 8.5.1945. Poznámka autora.
70
p išli vyjednávat, aby jim dovolili pr jezd Vod anami, nakonec tedy partyzáni vlak odklidili, ale zahynul zde jeden lov k, pan Žemli ka. Na vod anském vlakovém nádraží má pam tní desku. Také jak jezdily transporty p evážející v zn z koncentra ních tábor , tak byl u
í enic vyhozen z vlaku jeden mrtvý muž,
Francouz.65 Také má pam tní desku na nádraží v í enicích. Mn osobn nejvíce v pam ti utkv lo, jak jsme po ád ekali, že už nás jdou osvobodit, po ád jsme lemovali chodníky a dohadovali se z jaké strany p ijedou, nakonec p ijel jeden americký jeep a zase odjel, to jsme v d li, že už jsou blízko. Mám dojem, že Rusové p išli od východu, od í enic a p išli po svých, nakonec tu pár aut m li, ale byli úžasn srde ní a lidé jim nosili jídlo, pití, vítali je. Jako první tu tedy byli Rusové, ale jako demarka ní ára Vod any pat ily pod Ameri any. Potom p ijeli Ameri ané, byl mezi nimi, co se tý e vybavení markantní rozdíl, ale v té dob zavládla hlavn všude radost, po ád se slavilo, hlavn na nám stí, p i jedné velké oslav , to jsem ješt nikdy nevid la, vyšly všechny cechy v krojích. Na tuto slavnost se i lidé slavnostn oblékali, já byla ve v ku sokolské dorostenky, tak mn n kdo ušil z n mecké vlajky ervenou sukni a k tomu jsem m la bílou halenku a šla jsem v tomto oble ení na slavnost, atmosféra byla úžasná. Bylo to p i p íležitosti setkání generál
všech vít zných armád na
vod anském nám stí. A úpln nejv tší vzpomínky mám na ty zubožené ženy z pochodu smrti, setkávala jsem se s nimi, nebo maminka pomáhala jako ošet ovatelka. Ošet ovatelky je musely nejd íve odvšivit, vykoupat, bály se na n sáhnout, protože to byly jen kostry potažené k ží, trp ly hodn nemocemi, hlavn tyfem, byly to v tšinou Polky, musely zpo átku jíst pomalu, aby je velký p ísun jídla, na který nebyly zvyklé, nezabil. My d ti, které jsme byly nap l sokolské a nap l skautské, jsme pro n shán ly jídlo a ošacení. Poté, když se trochu uzdravily, repatria ní ú ad jim zajistil návrat dom , n které ženy si s našimi ošet ovatelkami ješt dlouho po návratu dom dopisovaly.“
65
Tímto mužem byl Ing. Jean Detraves.
71
Já, Jaroslava Svatková, souhlasím s použitím svých odpov dí do diplomové práce Miroslavy Tlapové. Ve Vod anech dne 3.3. 2009
…………………………………… Jaroslava Svatková
7.3 Vzpomínky paní Jany Zborníkové, rozené Fu íkové, narozené dne 2. 7. 1929 „V té dob mi bylo 9 let a jmenovala jsem se Fu íková. Otec byl zam stnancem státních drah, a protože byl za první sv tové války ran ný, dostal v Leno e trafiku. Byl u dráhy zam stnaný v Leno e a já se do Lenory nast hovala se svojí sestrou. Byly jsme tam spokojené. V dob mobilizace si všichni mysleli, že bude válka a otec, jako státní zam stnanec také dostal zbra , chodil kolem dráhy a hlídal to tam, ale nakonec válka nebyla, protože byla Mnichovská dohoda a ze Sudet se zase všichni museli st hovat zp t do vnitrozemí no a m a sestru odsunuli do Vod an k matce a otec musel z stat v Leno e a jelikož o n j m la matka strach, nakonec z stala s ním v Leno e. Otec tam pak postavil chalupu, protože jsme nem li kde bydlet a sestra byla nasazena a pracovala v Kasselu, kde p ežila strašné bombardování a poté, co byla ty i dny zasypána v krytu, utekla. Pochopiteln ji hledali, a etník, otc v kamarád když v d l, že p ijde kontrola, tak jí ekli, aby se schovala. Nikdo jí neudal, protože tam spousta lidí utíkalo. Naopak si všichni pomáhali. Jednou, když jsem jela na kole jsem zažila hloubkový nálet. Sesko ila jsem z kola a schovala se. Ale jinak na Vod any nebyly moc nálety, protože to nebylo n jaké pr myslové centrum, takže to pro Ameri any ani N mce nebylo nijak zvláš atraktivní. Ilegální rozhlas jsme poslouchali pravideln , i když na rádiích byly nálepky „toto neposlouchejte“, protože tam mluvil Beneš a exilová vláda. Konec války se na nám stí ve Vod anech slavilo americkou hymnou, eskou hymnou a r zn se oslavovalo. Otec vyv sil na d m i vlajku. A spousta N mc cht lo padnout do rukojmí Ameri an m, protože necht li padnout do zajetí Rus m. Velký strach jsme m li z lidí, kte í ve Vod anech udávali. Proto jsme se takovým lidem rad ji hodn vyhýbali. Je to malé m sto a každý znal každého, proto jsme se radši p ed nikým s ni ím nesv ovali. Ale mezi sebou jsme o válce mluvili. N mce jsem nenávid la a nenávidím je dodnes. 72
S žádnými židy jsem se tady nestýkala, ale vím, že tady byl transport, který odvážel n kolik židovských rodin. Já osobn ani žádné židy neznala, ale znala jsem rodinu tvrtník , kte í se s židy stýkali. Pak už jen vím, že se z t ch n kolika rodin vrátili jen dva židé. Ale vím, že tady byl odboj. Všichni to tušili, ale na povrch to vyplulo až n kdy 5. – 8. kv tna. Myslela jsem, že okolí je plné partyzán , ale pak jsem zjistila, že to nejsou partyzáni, ale byli to je takoví zlod jí kové, kte í se ukrývali p ed N mci a po válce íkali, že to byli partyzáni. Um la jsem se sestrou anglicky a tak jsme Ameri an m tlumo ili. A jeden Ameri an se tam do sestry zadíval, ale sestra ho necht la, protože to byl p eci jen Ameri an a ješt voják. Pak ho odveleli do Ameriky a on sest e stále psal, posílal t eba okoládu nebo i rýži a v tu dobu pracovala sestra na dráze v eských Bud jovicích. A jednoho dne si pro sestru p ijel. Protože tenkrát nedostal vízum, tak se dal najmout jako hleda min, lodí p ejel do N mecka a odtud jel stopem až sem, s tím, že požádá sestru o ruku. A sestra s ním nakonec odjela do Ameriky a z stala tam s ním napo ád. Celkem jsem za ní byla t ikrát.
Takže
manželství
se
jim
vyda ilo
a
mají
ty i
krásné
d ti.
Válka m ovlivnila hlavn v tom, že nenávidím N mce.“
Já, Jana Zborníková, souhlasím s použitím svých odpov dí do diplomové práce Miroslavy Tlapové. Ve Vod anech dne 22. 2. 2009
…………………………………… Jana Zborníková
73
7.4 Vzpomínky pana Josefa Šev íka, narozeného 11. 7. 1930 „Když sem p išli N mci, chodil jsem do 4. t ídy na starou školu, která byla rozd lena na t i ásti. V p ízemí byla Obecná škola, v prvním a druhém pat e dív í a chlapecká. Takto byla rozd lena již od po átku. Už v p l osmé byli N mci na nám stí ve Vod anech. Vid l jsem je, když jsem šel ráno do školy. Všude ve m st vlály n mecké vlajky a nápisy na obchodech byli také v n m in . Za n mc byli zakázané i zábavy. Na Sadech bylo i kino, kde se hrály p evážn n mecké filmy, ale eské taky. Bylo tu i spousta lidí, které pak zav eli kv li tomu, že byli p ed válkou komunisté… Rodi e hovo ili o válce mezi sebou, ale i se mnou, takže jsem se dozvídal, co se d je, ale toho, že p ijeli vojáci jsem se p íliš nebál. Z kraje mi rodi e ne íkali, co smím a nesmím, ale postupem asu jsem takovéto „zákazy“ a „povolení“ od rodi
slýchával.
Ilegální rozhlas jsme poslouchali. Vždycky jsme zatemnili a pustili ho strašn potichu. Do te si pamatuji, jak byla na rádiu taková kole ka, že se trestá káznicí a smrtí. Taková r žová byla… V b žném školním dni se m válka dotkla až ve vyšší t íd , kdy byla povinná výuka n meckého jazyka a to 8 hodin týdn . D jepis se také vyu oval, ale už byl zkreslený. Pamatuji si, že jsme museli mít takové knihy, ve kterých jsme m li r zné pasáže zaškrtané ernou tuší, aby se nedaly p e íst. U itelé to ovlivnilo tak, že pozd ji museli p ijít do t ídy a zdravit po n mecky a my jim museli na pozdrav odpovídat. Náš ned lní den vypadal tak, že jsme každou ned li chodili p šky do kostela. Mezi kamarády, p evážn kluci, jsme si o válce asto povídali. Abych pocítil n kdy hlad, to p ímo ne, ale díky potravinovým lístk m byla ta situace velice špatná. Blízké osoby, kterých se válka dotkla p ímo, byl m j spolužák Jirka Khon, který odešel. N mci odvedli asi 176 žid , z toho se vrátili dva. Lederer a Kárník. S n mci spolupracovali konkrétn tady na nám stí, tam bydlel n jaký Fridrich, ten N mc m hodn donášel. Tvrdil, že má esko-n meckou krev, ale d lal to hlavn proto, že na tom byl finan n špatn a jeho syn, o t i roky starší než já byl poté v Hitlerjugend. V p ízemí staré školy byla jedna t ída Deutsche Schule, která byla pro d ti n mc , kte í sem p išli a pro d ti kolaborant . T mto „spolužák m“ jsme se ale vyhýbali. Kolaboranti v podv domí museli v d t, že udávají lidi, protože když to vezmete logicky, ti N mci nemohli v d t, koho mají zav ít.
74
V roce 1945 to bylo opravdu nechutné. Lidé, kte í p ed tím kolaborovali museli nap . zametat ulice a tak, a eši tloukli tyto lidi, i když k tomu nem li v bec d vod. Kde je dnes lidová škola um ní, tam byli ve sklepech cely. Po té tyto lidi soudili a Fridrich dostal tuším 25 let. On byl takový horlivý a cht li ho p vodn popravit, ale dostal 25 let. A rodina Fridrich potom zmizela. Po atentátu na Heydricha jsme se báli. A o této informaci jsme se dozv d li v novinách. Bylo to tam v takovém erveném ráme ku. Potom chodili N mci a ukazovali každému obrázek toho kola a té tašky, kterou našli u atentátu a ptali se lidí, jestli jí n kde nevid li. Po té zatkli Kodádkovi, popravili je a po nich z staly dv dcery. Bylo stanné právo a lidí bylo zav ených víc. A stanné právo trvalo tak p l roku. Nesm li jsme ve er chodit ven a museli jsme mít zatemn ná okna a na tohle chodily hlídky a kontrolovaly. Konec války, to si pamatuji, to bylo v sobotu, to jsem se tenkrát u il a šel jsem na chvíli ven. A projížd la Praga s píseckou zna kou a m la vyv šenou vlajku.
eskou vlajku.
Pak za alo následovat osvobození. A to si pamatuji, že šla spousta N mc jako od Týna, protože cht li padnout do zajetí Ameri an m a ne Rus m. Co se tý e odbojové organizace, to se v d lo až pozd ji a ta jména znám všechna. Byl tam Sucharda generál s podplukovníkem, pak také tam byl kapitán Klimeš. Demarka ní ára tady byla, tam byly závory a dodnes mám doma ruskou propustku jednoho známého, který bydlel v Rad icích a musel mít propustku do Vod an. Ale krom Ameri an tady bylo i spoustu Rus , kte í bydleli v rybá ské škole, ale pak se Rusové stáhli za tu demarka ní áru a zbyli tu jen Ameri ané. Z konce války jsem m l samoz ejm radost.“ Já, Josef Šev ík, souhlasím s použitím svých odpov dí do diplomové práce Miroslavy Tlapové. Ve Vod anech dne 7.2. 2009
…………………………………… Josef Šev ík
75
7.5 Vzpomínky paní Boženy Jile kové, rozené Urbánkové, narozené 22. 3. 1922 „Protektorát si pamatuji, i jsem ho neš astn zažila. Když mi bylo 17 let, bylo to 15. 3. 1939, jsem se na esávala u zrcadla a maminka p išla a ekla: D v e neš astná, ty se tady na esáváš, zpíváš si a nevíš, jaké nás potkalo nešt stí…. Obsadili nás N mci. A tenkrát, když mi bylo 17 jsem netušila, co nás eká. Když mi bylo 20 let, cht la jsem zm nit pracovní místo. Jelikož Vod any pat ily pod Písecký pracovní ú ad a m bylo nabídnuté místo ve Strakonicích ve zbrojovce ve skladu, když budu za Strakonice hrát v ochotnickém divadle, pot ebovala jsem se nechat p evést na Strakonicko, o což jsem zažádala. A jednoho krásného dne mi p išlo p edvolání a já v domn ní, že už mi to vy ídili, jsem tam šla. Byl tam n mecký doktor, který mi ekl, abych se vysvlékla, poklepal m a ekl: „Transport Berlin“. Tehdy jsem se lekla, protože jsem v d la, že tam eská d v ata jezdí pracovat. Když jsem odcházela, tak mi ekl pan Hrdina, který na pracovním ú ad pracoval: Pro jste sem dneska chodila? a já mu ekla, že mi p išlo p edvolání. No a tak to dopadlo. Za týden jsem musela se sbalit a s úpln cizími d v aty z Bud jovic odjížd la do N mecka. Jinak to byla úplná náhoda, protože p vodn to bylo jen pro dívky s ro níkem 1924. Já byla 1922, ale tím, že jsem na sebe upozornila, m tam poslali také. V Berlín jsem pracovala v továrn Algemaine Elektrizitätgesellschaft (AEG) a bylo to ve tvrti v Berlín a jinak jsme bydleli v ásti m sta, která bylo naproti tvrti, kterou bombardovali a my bydleli jen v takových d ev ných chatr ích, bez krytu. Kdyby nás tenkrát trefili, tak bychom tam všechny zem eli. Kousek bylo nádraží, kde byla protiletadlová d la. Jeli jsme z t ch Bud jovic do Prahy a tam jsme ekali do p lnoci kdy byl vypraven speciální vlak do Berlína a v osm hodin ráno jsme vystupovali na nádraží v Berlín . A to jsem poprvé jela na eskalátorech. Druhý den nás už p ivedli na pracovišt . Naproti mn sed ly dv N mky, vedle sed la jedna Polka, která byla ozna ena, protože vedli válku s N meckem. M la na sob
erné P ve žluté p d a druhá byla Francouzka. Vedle m
ješt sed la V ra, která byla maturantka a d lala u Bati ve Zlín a dobrovoln se p ihlásila, aby se nau ila n mecky. Tak ta tam nasazená nebyla. A ty N mky tam byly proto, aby na nás dávaly pozor. Pracovaly jsme pro podmo ské kabely, které se tam vyráb ly. Byla to taková r žice a my jsme k tomu musely letovat takové kovové plátky, má elo se to do cínu. Druhý mistr, ke kterému jsme nastoupily, tak potom, co padl Stalingrad, nám vyhrožoval, že s našimi lebkami budou dláždit ulice. Byla jsem tam neš astná, stále jsem plakala, i jsem tloukla hlavou do zdi. D v ata mi íkala, že se zbyte n trýzním a vyvedli m na 76
Vánoce do m sta na n jakou zábavu. Byla tam
eška, která nám ekla, že pokud
budeme chtít, uva í nám št drove erní ve e i (kapra, salát a váno ku). Tak jsme se složily a m ly jsme takovouhle št drove erní ve e i. A já jim zazpívala koledy, slyšel m kapelník a zeptal se, jestli nechci s nimi zpívat. Tenkrát byly moderní písn : Praha je krásná,
ty i páry bílých koní, což se jim moc líbilo. A když bylo po roce, m la jsem
nárok na dovolenou, tak jsem jela na nádraží, kam mi p inesl ten kapelník kytici r ží. Jak jsem jela dom a vzpomn la jsem si na ty nálety, kterých jsem se bála, tak jsem si p ísahala, že až se vrátím dom , nikdy se tam nevrátím. To bylo v roce 1943. Prošlo mi 14 dní dovolené a já jsem se nevrátila. Mistrová íkala d v at m, že m nechá hledat gestapem, ale nenechala. Ale jelikož já jsem tady ve ejn vystupovala na estrádách a byl skoro prosinec, p ijeli etníci a zatli m a odvezli m na kriminálku do Strakonic. Obrátila jsem se na pána, který byl z Prachatic, který mi tenkrát nabízel, abych hrála v ochotnickém divadle. On totiž pracoval na té kriminálce a ješt n jaký pan Van k. Ale ekl mi, že toto nemá na starosti. M l to na starosti ten pan Van k. A on povídal: Taková hezká sle na, bylo by jí škoda. Pak odešel a za chvíli p išel, podal mi obálku a ekl, abych si došla k léka i, který byl našt stí
ech, protože ten n mecký musel odjet do
Prahy a st žujte si, že Vás bolí b icho. To jsem byla rok po tyfu, který jsem chytla t sn p ed transportem do Berlína. A ten doktor mi napsal, že nejsem t i týdny schopna transportu. M li jsme se jít soust e ovat v kárném tábo e v Mirošov , kde m li v z ové takový hlad, že jedli net esk ze st echy. Doktor m uznal neschopnou transportu, tak jsem jela na t i týdny dom . Pak t i týdny ub hly a m p išlo p edvolání, abych si šla vyzvednout propustku, že mám opustit protektorát. Tak jsem tam jela, sed l tam pán v brýlích. ekla jsem mu, že už nepojedu, už jsem si to odpracovala. On zvedl hlavu a ekl že lituje, ale že m musí p edat kriminální policii. Tak jsem tam dojela, inspektor se zase vytratil, dal mi další obálku a ekl: Tohle p edejte u vás na pracáku. Tak jsme to p edala, otev eli to, byl tam pan Dejmek, Hrdina a Lát a ekli, když nám kriminálka nevrazí n ž do zad, tak to ud láme, ne. Tak mi dali jedno lejstro, abych si s ním došla do Jolavy. Abych totiž mohla pracovat tady, pot ebovala jsem propoušt cí list z Berlína. A když mi dal pracák povolení, mohla jsem pracovat tady. Tak za ala pracovat v Jolav . A psala mi kamarádka z toho Berlína, že odd lení, ve kterém jsme pracovali bylo p emíst no do Krkonoš, protože Berlín byl bombardovaný. Takže na konci války bych už v Berlín nebyla.
77
Potom, když už jsem pracovala tady, bylo to v protektorátu t žké. Vše bylo na lístky. Potom jsem se seznámila s mým manželem z Husince, který kamarádil s mlyná em, který nám potom také dával n jakou mouku. Do Berlína jsem musela na základ heydrichiády. S rodi i jsem si psala, maminka mi poslala nap íklad balík na vánoce. Na konci války jsem už chodila s mým mužem. To tu byli Ameri ané. V rybá ské škole byli Ameri ané a Rusové byli v í enicích, protože p es Vod any vedla demarka ní ára. S N mci spolupracovali Fridrichovi. Ti, kte í kolaborovali, museli po válce d lat ve ejné práce. Jezdila jsem za manželem vlakem do Husince a tam byli taky takoví, kte í uklízeli t eba chodníky. Tak takovým lidem jsem se vyhýbala. Ve Vod anech bydlel Rýda Bloch , který utekl a schovával se na židovském h bitov na Pražáku a pan Pakeš ho objevil.“ Já, Božena Jile ková, souhlasím s použitím svých odpov dí do diplomové práce Miroslavy Tlapové. Ve Vod anech dne 31. 1. 2009
…………………………………… Božena Jile ková
7.6 Vzpomínky paní Ing. R ženy Haltingerové, rozené Krej ové, narozené 14. 8. 1926 „Než za nu mluvit p ímo o protektorátu, tak p ed tím bylo zabrané pohrani í. Takže to bylo ve 38.roce. Jednak byla mobilizace a když po tom odešli tátové z domu, o ni em jiném se nepovídalo, nev d lo se, jestli se m li postavit nebo nem li postavit té n mecké mašinérii, takže se o tom mluvilo prakticky stále. Abdikoval prezident Beneš a byl jmenovaný, protože byl nejvyšší soudce, byl jmenovaný prezident Hácha. To si pamatuji dob e, ano. Moji rodi e o událostech se mnou nemluvili, já jsem tehdy d lala 78
gymnázium v Prachaticích, když se zabralo pohrani í v Sudetech, tak jsem chodila do sekundy. Gymnázium p est hovali z Prachatic do Vod an. Jenže v tercii, chodila jsem jen rok a p l a v tercii v pololetí ho zrušili úpln a já jsem p ešla do Strakonic a maturovala jsem v roce 1946 na gymnázium ve Strakonicích. Pamatuji si, když toho 15. b ezna p ijížd li od Prachatic, to jsem já chodila do druhého ro níku, jako do sekundy a maminka nás ob spolu se sestrou vedla do školy, protože bylo špatné po así. A to jsme je vid ly p ijížd t sm rem na m sto no a jinak byl na obci n jaký komisa , který tam byl za N mecko dosazený. N mci zde m li potom n meckou školu. Nevím tedy za jakou dobu potom vyst hovali všechny Židy a to si pamatuji, že ráno na sedmou hodinu p istavili transport na vlak ve Vod anech a že bylo dost Žid , íkalo se asi 32 rodin. No a po nich z stal majetek, který st ídav obsadili lidé. K N mc m jsme samoz ejm , protože to bylo automatické, cítili nenávist a poslouchal se stále Londýn a Londýn, Jan Masaryk, který mluvil „Volá Londýn..“, a to vždycky n kdo procházel p ed domem, opatrnost byla veliká, protože kdyby to zaslechl n kdo z jejich „povolaných“, tak by rodi e zav eli a bylo jich pár lidí z Vod an, zav ených. Ve volném ase jsme spíše etly, mn bylo 12 let, takovou tu d tskou beletrii, která byla k dostání, vydané byly i n mecké knihy no a já v gymnáziu už jsem je pot ebovala, protože celou tu dobu jsme se u ili každý den n mecky. Byly n mecké hodiny denn , které u il eský u itel, ale nikdo nem l tak velkou aprobaci, takže se st ídali. D jepis jsme se také u ili. U ili jsme se i eské d jiny, protože jednak nás u ili eští kanto i na gymnáziu, no pak chodil vždy n mecký inspektor a na to se vždy p ipravovalo n jaké n mecké téma, když on jako p išel, tak pátrat tím, že dal pár otázek, tím to prov il a zase odjel. eský jazyk jsme se u ili stále. Nepamatuji si, že by u nás ve škole probíhala n jaká sbírka šatstva pro n mecké vojáky. Hodn jsme sportovali. Ve škole bylo dvakrát týdn odpoledne dv hodiny t locviku, tam se hlavn cvi ila atletika a volejbal. A tady ve Vod anech jsme m li takovou skupinu a hráli jsme volejbal ve velkém, kde se nás sešlo dost, asi 18-20, tak jsme ve Vod anech založili házenou. Házenou muž zvláš a házenou ženy zvláš a to nám trvá dodneška, již nehrajeme. Takže jsme jezdili hrát na všechny strany, do Protivína a m li jsme n jaké t i velké p ebory sm rem k Bud jovicím, tam byla velká házená, takže tímto zp sobem jsme se bavili, protože se nemohlo tan it. Ano, za války se nesm lo tan it, žádné zábavy nebyly, to bylo zakázané.. Sokol byl, ale oni ho kontrolovali, aby tam nebylo p íliš toho eského nacionalismu. A potom zrušili Sokol úpln .
79
Vánoce a Silvestr jsme trávili doma, ale žádná velká sláva to nebyla, hlavn se shán lo jídlo, protože bylo všechno na potravinové lístky na maso, na mouku, na všechno…. Voják
jsme se nebáli, úpln jsme je ignorovali a naopak už n jaká ta dosp lejší
d v ata, která se s nimi stýkala, tak ty jsme strašným zp sobem odsuzovali, ale nebylo jich moc. Gymnázium byla v té dob skoro nejvyšší škola, protože byly zav ené vysoké školy a kanto i z vysokých škol p ešli na školy st ední. Nejvíc jsme si povídali o tom, jak nás p ekvapilo, jak se obsazovalo Polsko, tak to bylo pro nás mladé takovým stresem, kam to až dojde. To jsme se báli. A to jsme se dozv d li tak, že to hlásili v rádiu. To byl pan Nora, který zjiš oval, co se d je ve sv t a hlásil to v rozhlase, aby to bylo p ístupné i mládeži, protože on tu mládež jakoby vedl. A hlásil pravideln . K tomu jsme poslouchali „volá Londýn“ a „Deutsche Welle“. Ten se poslouchal asi v jednu odpoledne, to si tak p esn nepamatuji, ale v denním po adu a ve er, asi v dev t hodin jsme poslouchali „volá Londýn“ a to mluvil v tšinou Jan Masaryk. Náš otec pravideln poslouchal a my jsme se st ídav chodili dívat ven. A myslím si, že v ulici poslouchal kde kdo. Bydleli jsme, tam jak jsou Sady a spojnice na Bavorovskou, tak tam v t ch nízkých domech. My jako ta skupina jsme m li „mejdany“ vždycky u n koho, u n kterých z t ch rodin. Nikdy jsme nem li hlad, protože m j otec byl ezník. Otec byl ezník ve velkém, takže ve Vod anech porážel a vozil do velkých m st, do Plzn , do Karlových Var , na Prahu. Byla to normální živnost, p i které si nepamatuji, že by otec dal n jaké maso N mc m, ale když jezdil do velkých m st vozit maso, byla tzv. Potravinová ára, kudy se muselo jezdit a na t chto cestách byly kontroly masa. V okolí zasáhla válka nejvíce Židy, kte í se vrátili dva nebo t i, kte í byli v západní front
a jinak tady byl jeden Žid, tak ten se vrátil, ale tady ho chytili a snad
v Bud jovicích ho popravili. No, o tom jediném vím… ekla bych, že tehdy
eši drželi hodn pohromad . Hrozn moc. Zvláš ty, co byli
vyst hováni ze Sudet, opustila tam majetek a vše a lidé jim dali kdejakou volnou místnost, než se po ádn usadili. Tito lidé bylo hodn proti n mc m, až jsme se i trochu báli s nimi stýkat. No a pak byla heydrichiáda. to bylo velice zlé, protože pana Kodádka i s jeho ženou, to jsme byli z toho úpln
všichni neš astní. Pan editel Kodádek byl obrovský
národovec, takže on vždycky, pokud bylo n jaké shromážd ní, nap . bará ník , Sokola a tak, tak on vždycky mluvil a samoz ejm , že byl zam ený na svou vlast, tak byl první, 80
koho N mci odvedli rovnou ze školy, kde je také pam tní deska a s jeho ženou ho odvezli do Bud jovic, kde je oba popravili a z stali po nich dv dcery. To bylo n co hrozného, když to vojsko pochodovalo po tom m st , to bylo strašné. To si pamatuji, to jsme v d li o tom, jak se ukrývali v tom kostele z rozhlasu i z ústního podání. Na jednu stranu jsme byli hrdí, na druhou nám bylo líto, že ti lidé spáchali sebevraždu oba dva no a nevím pro to n mecké vojsko pochodovalo tím m stem, jestli ukazovalo, kdo je tady pánem, abychom byli jako v klidu. Oni pochodovali z ejm jen, aby nám nahnali strach. Pochodovali tak po ty ech, po p ti a ta razie trvala to tak týden, ne moc dlouho. Co se týká ješt té Heydrichiády, informoval nás o tom profesor n m iny, ale nikdo k tomu ne ekl nic. Tenkrát byl takový respekt mezi žáky a profesory, že si nikdo netroufl, zavést o tom n jakou diskuzi. S n mci z mého okolí spolupracovali v tšinou smíšená manželství. V Sudetech to bylo b žné, že si
eška vzala N mce, takže tyto rodiny. Ale nepamatuji si, že by n kdo
p ímo kolaboroval. N kte í ale byli nuceni spolupracovat. Ale ve Vod anech nepamatuji nikoho, kdo by kolaboroval zám rn . Hodn
velký pán byl pan Fridrich.
Jak jste poci ovala konec války? Tak my jsme m li obrovský mejdan, na který nezapomenu. No a jinak na nám stí jsme se všichni shromáždili, tam p ijelo americké vojsko od Prachatic a všichni n mci se jim vzdávali. Odevzdávali zbran a pochodovali všichni na Prachatice, aby p išli do zajetí Ameri an m a ne Rus m. N mci se vzdávali Ameri an m opravdu ve velkém. Ani nepamatuji n jakou p est elku. Jen n jací kluci od nás si
ekli, že nepustí N mce, aby p ejeli p es Vod any, tak n kde sebrali
„Panzerfaust“, postavili se sm rem na Bud jovice a vyst elili z n j. N mci seskákali a jeho ješt s kamarádem posadili na tank, projeli p es Vod any a u Pražáku je zase pustili. A ve Vod anech byla demarka ní ára, což bylo hodn složité, byla ve sm ru na í enice a my, co jsme jezdili vlakem, tak jsme t eba cht li z í enic do Vod an p šky, tak jsme museli mít takový papír s velkým razítkem. Oni, jak m li azbuku, tak oni latinku íst neum li, tak sta ilo, že jsme ukázali n jaký papír s razítkem. U í enic byla demarka ní ára jedna jako na Písek a z druhé strany byla druhá za rybá skou školou, také sm rem na Písek, na Prachatice nebyla žádná, protože to bylo v území Ameri an . Nás zabrali Rusové, ale pak, když se domluvili na t ch demarka ních árách byli nuceni odejít ve sm ru na Písek a nás zabrali Ameri ané. Ale jinak jsme slavili konec války. Ameri ané se zde pak usadili, ud lali kino, muziku Na Sadech a tam se chodilo tancovat a nau ili jsme se tam moderní tance, protože Ameri ané byli první, kdo je p ivezl. 81
P elety letadel : Ano, ty jsem vid la mnohokrát. Vždycky, když jsme na obloze vid li ty bílé áry, íkali jsme „Letí Amerika“. A pak jsme je pozorovali. Byl tady jeden útok za mostem, kde spadla jedna malá bomba, která zranila jednoho asi 20ti letého chlapce na obli eji, tak to jsme vid li, jak zaúto ili. A já osobn jsem vid la, jak zaúto ili na vlak. Jela jsem ze Strakonic do Vod an ze školy. Oni nejd íve nalétávali, to už jsme všichni v d li, že je zle, tak jsme všichni vysko ili z vlaku a utekli do lesa a odtud jsme vid li, jak nalétávali podél toho vlaku. Pak jsme museli p šky do Protivína, odkud jsme zase mohli jet vlakem. Za každým vlakem byl p ipojený vagón, který by m l p ípadné nálety stíha ky podél toho vlaku zneškodnit. Takže toho jsme se báli. To bylo naposledy, co jsme jeli do školy. Pak už jsme nejezdili, protože Americké stíha ky úto ili na každý vlak, který m l v záv su práv ten vojenský vagon. Každá škola m la sv j kryt, v té naší, Masarykov ve Strakonicích, byla základní škola, kterou jsme dopoledne m li p j enou pro gymnázium a odpoledne chodily d ti. A skoro každý týden jsme cvi ili, jak se chovat v krytu, aby každá t ída v d la, kam pat í. Ale nikdy jsme t chto kryt nevyužili. A doma jsme m li hluboký sklep a když byl ten nálet za tím mostem, tak to jsme tam byli schovaní. To už jsme ale všichni ekali konec války, protože jsme slyšeli, jak se všude postupuje, jak opouští to Rusko frontu a Berlín. Byli jsme moc rádi. To si nikdo neumí p edstavit, kdo to neprožil. Už bych necht la prožít válku, už ne. Co jsem poci ovala na konci války nejvíce, byla ur it zábava a také to, že jsme za ali znovu chodit do školy, ale nechodili jsme každý den , chodili jsme do školy jednou za týden a dávali nám dom domácí práce, ty jsme doma zpracovali a odevzdali. Kdo neodevzdal, tak d lal písemné prozkoušení. Na konci války jsme asi t i týdny nechodili do školy v bec. Válka m každopádn ovlivnila tím, že odsuzuji jakoukoliv okupaci a ovlivnila jist politický život, který následn nastal. Nejhorší pro studenty vysokých škol bylo to, že nebylo kde bydlet. Studenti spali i ve van , protože nebylo v bec kde bydlet. Byla jen kolej na Letné a hlavní, Hlávkova kolej a to bylo vše a všichni, co byla pauza vysokých škol se sem nahrnuli. A moji rodi e to ud lali tak, že m poslali na VŠ zdravotní a správní pé e na rok a p ešla jsem na VŠ politickou a sociální, která se pak rozd lila na VŠ politickou VŠ sociální.“
82
Já, Ing. R žena Haltingerová, souhlasím s použitím svých odpov dí do diplomové práce Miroslavy Tlapové. Ve Vod anech dne 14. 3. 2009
…………………………………… Ing. R žena Haltingerová
83
8. Co zbylo ve Vod anech… 8.1 Názvy ulic P emýšlela jsem, co zbylo ve Vod anech z protektorátní doby, ze které uplynulo více než šedesát let. Je zde n kolik pam tních desek, jež jsou rozesety po m st a okolo nich procházíme tém
bez povšimnutí. Ano, je to už p ece tak dávno. Život jde dál, všichni
máme své starosti, které se nám zdají být nejd ležit jší na sv t . Pro se v našem každodenním sp chu zamýšlet nad dobou již tak minulou? V bec si neuv domujeme, jaké události se v našem m st staly, kolik lidí v této dob zaplatilo svým životem. Možná si ob as vlastenecky, hrd
i s nostalgií vzpomenou pam tníci, kte í v této dob
žili. Bohužel pam tník vlivem neúprosného toku asu ubývá. Za n kolik málo let už nám a našim potomk m z stanou na vzpomínku pouze pam tní desky a také názvy ulic, pokud nedojde k jejich p ejmenování. Ve Vod anech na dobu druhé sv tové války nalezneme pouhé ty i názvy ulic. Jedná se o ulice Dr. Hajného, Kodádkova, 5.kv tna, a Fu íkova.66 Zajímalo m , kolika lidem p i vyslovení t chto ulic vyvstane v mysli n jaká spojitost. Ptala jsem se nejen d tí, ale i dosp lích ob an Vod an. Bohužel v tšina mnoho nev d la nebo pokud n jaké souvislosti tušila, tak ohledn ulic s názvem Fu íkova67 a 5.kv tna.68 Doposud je nezajímalo, po kom a pro se jmenuje ulice Kodádkova i Dr. Hajného. A p itom to byli ob ané Vod an. Bohužel uvádím minulý
as-byli. Jejich životní pou
byla p ed asn
a bez jejich svolení
ukon ena. Nutno dodat, že v eské republice se pojmenovávají ulice pouze po zem elých, v tšinou významných jedincích. Vod any nejsou výjimkou. Otázkou však z stává, zda by se rad ji doty ní jedinci dnes neprocházeli jako sta e kové ulicemi Vod an a jeho krásném okolí, než aby byli zv n ni na památku a vzpomínku jako hrdinové m sta. To jsou však pouhé dohady. Pan Josef Kodádek a Dr. František Hajný si památku rozhodn zaslouží. Nejen oni, zasloužili by si ji všichni, kdo položili své životy za sv j domov, národ a vlast. P ipome me si tedy stru n jejich osudy. Panu u iteli Josefu Kodádkovi a jeho choti, Antonii, jsme se v novali v p edchozí kapitole. Zd raz uji, že se stali ob tmi 66
Druhý odboj v názvech ulic Jiho eských m st, eské Bud jovice 2004. Julius Fu ík, eský noviná , politik, literární a divadelní kritik. Od roku 1921 len KS , od roku 1939 inný v odboji, 1941-1942 lenem druhého ilegálního ÚV KS . Roku 1942 zat en a 8.9.1943 popraven v Berlín . Ve v zení na Pankráci sepsal autobiografickou prózu s názvem Reportáž psaná na oprátce, jež byla p eložena do mnoha jazyk . Text však byl minulým režimem ideologicky upraven. Až roku 1995 vyšlo p vodní vydání nezkrácené verze. 68 5. kv tna došlo v Praze ke spontánnímu povstání eského lidu proti nacictickým okupant m. 67
84
heydrichiády za své vlastenecké cít ní a p íkladem nacist pro zastrašení všech obyvatel Vod an. Dne 29. 6. 1942 byli zat eni a ješt téhož dne popraveni v Tábo e. František Hajný69 se narodil 27. 6. 1917 ve Vod anech a stal se ob tí teroru nacist , který za al po 28. íjnu 1939 po sérii studentských protinacistických vystoupení. Studenti byli odsuzováni k trestu smrti, posíláni do koncentra ních tábor
i na nucené práce.
Nacisté tím cht li zastrašit celý eský národ, aby více neodporoval nacistické moci. Jednou z t chto ob tí byl i František Hajný. Student Vysoké školy zv roléka ské v Brn a p edseda spolku vod anských studujících „Kampanus“. Bydlel v Sušilov
koleji
v Brn , odkud byl po átkem listopadu odvezen do koncentra ního tábora Oranienburgu (Sachsenhausen) u Berlína, kde 9. 12. 1940 dle úmrtního listu ve svých 23 letech zem el. Jeho rodi e zaplatili vysokou
ástku pen z, aby získali jeho zpopeln né
poz statky. Dne 21. 1. 1941 se konal ve Vod anech pietní akt za velké ú asti vod anských ob an . Své dívce a rodi m sm l posílat ob asné censurované dopisy pouze v n mecké e i a takové sm l i dostávat. Uvádím n kolik ádk jeho dojemných dopis : „Má nejdražší Miluško, (…) v myšlenkách vracím se k Lome ku,70 kam jsme vždy rádi chodili a ve hlubinách duše chv je se mi otázka: Vrátím se ješt n kdy na tato místa a naleznu tam svoji Milušku?“ „Moji nejmilejší doma (…) Vzpomínám stále na Vás, že máte doma mnoho práce s hospodá stvím a já Vám nemohu pomoci. (…) Vzpomínám na Vás všecky denn (…) kéž se splní mé jediné p ání - vrátit se dom !“ Dodate n in memoriam ud len titul MVDr. est památce všem, kdo zaplatili ve 2. sv tové válce tím nejdražším darem, svým životem.
69
F. FENCL, Soumrak a svítání, s. 24-25. Lomec vzdálen od Vod an 6 km, poutní místo navšt vované hojn turisty. Nachází se zde barokní kostel Jména Panny Marie, postavený v letech 1695-1702 s velmi cenným zav šeným oltá em, kopií oltá e ve vatikánském chrámu sv. Petra.
70
85
Záv r Než jsem za ala zpracovávat diplomovou práci, kusé informace o pr b hu událostí let 1938 – 1945 jsem získala p i studiu d jepisu na Gymnáziu Vod any. Po prostudování uvedených materiál a výpov dí pam tník jsem si utvo ila mozaiku událostí protektorátních let. Výpov di pam tník mi dokreslily atmosféru oné doby. Je zajímavé, že pam tník m p i vzpomínání vyvstaly tém
stejné pocity a vzpomínky.
Lišily se pouze v detailech, ale to je dáno samoz ejm pokro ilým v kem respondent . Tehdy to byly d ti, dnes senio i. Každý z nich prošel cestou svého osudu, prožívající své r zné každodenní radosti, starosti a tak by se mohlo zdát, že sedmdesát let života je doba dostate n dlouhá k zapomn ní. Opak byl pravdou. Události vále né doby byly tak silné, že se vryly lidem hluboko do pam ti. Oslovení byli velmi vst ícní a rádi si se mnou pohovo ili. Z jejich slov jsem cítila nejen jejich hrdé vlastenectví, ale i pocity strachu, nenávisti a bezmoci. Ov ila jsem si také, že metoda vypravování – oral history, není sama o sob dostate ným pramenem k bádání. Postupným zpracováním tématu své diplomové práce jsem získala nový úhel pohledu na své rodné m sto Vod any, které se mi až doposud jevilo jako jedno z mnoha jiných m st. Nyní p i ch zi po ulicích Vod an vnímám domy a budovy zcela jinak. Vyvstane mi na mysl osud nejen jejich majitel , ale i událostí s nimi spojených. Už nevidím jen oby ejnou školu, ale vidím p ivážet ran né do lazaretu na konci války. Nevidím jen oby ejný starý d m, ale vidím židovskou rodinu z n j navždy odcházející. Jsem ráda, že jsem si zvolila toto téma. Jeho události nesmí být nikdy zapomenuty a musí být p edány dalším generacím. Tím, že jsem toto téma zpracovala, zachytila jsem nejen vzpomínky pam tník , podrobným prostudováním dostupných pramen
jsem
vytvo ila obraz toku událostí oné doby pro další zájemce. Jsem si v doma toho, že do diplomové práce nelze obsáhnout všechny pot ebné informace, ale mnou zvolené a zpracované kapitoly p esto dokreslují obraz okupa ních let ve Vod anech. Zám rn jsem se nezabývala velkými událostmi druhé sv tové války v podob bitev, které rozhodly o další historii. Naopak jsem cht la zachytit každodenní - všední život oby ejných lidí. Tyto události jim samoz ejm ovlivnily život, i když oni sami nebyli jejich aktivními a bezprost edními p ímými ú astníky. P esto, dle mého názoru, byli tito lidé také hrdiny, i když nevyhrávali bitvy. Zaslouží si p ipomínat jejich osudy a iny.
86
Historie p inesla další zlomové události pro eský národ. M žeme jmenovat roky 1948, 1968, 1989. Rok 1948 p inesl eskému národu též mnoho útrap, zloby, nešt stí a nenávisti, p esto jej asi nelze srovnávat s vále nými událostmi. Bylo by zajímavé zpracovat rok 1968, nebo i tento rok nazýváme po átkem okupace, který vzal lidem svobodu na dlouhých 21 let. Bylo by zajímavé srovnání vzpomínek a pocit další generace. Události roku 1989 zasáhly a ovlivnily další generaci, v ím, že pozitivn .
87
Prameny a literatura 1. Nevydané prameny SOkA Strakonice Archiv m sta Vod any, pam tní kniha m sta Vod an III. 1931-1940 nezpracovaná (nemá íslo knihy ani signaturu) SOkA Strakonice M stský národní výbor ve Vod anech, kronika m sta Vod an 1945-1962, kniha .1, sign. II/1 M stské muzeum a galerie Vod any Soukromý archiv autorky: V diplomové práci jsou použity audiozáznamy pam tník : Ing. R žena Haltingerová, Božena Jile ková, Jaroslava Svatková, Josef Šev ík, Jana Zborníková
2. Vydané prameny: ODSUN. Die vertreibung der Sudetendeutschen. Vyhnání sudetských N mc . Dokumentation zu Ursachen, Planung und Realisierung einer „etnischer Säuberung“ in der Mitte Europas 1848/49-1945/46. Dokumentace o p í inách, plánování a realizaci „etnické istky“ ve st edu Evropy 1848/49-1945/46. Band I. Vom Völkerfrühling und Völkerzwist 1848/49 bis zum Münchner Abkommmen 1938 und zur Errichtung des „Protektorats Böhmen und Mähren“ 1939. Od probuzení národ a národnostních hádek 1848/49 k Mnichovské dohod 1938 a z ízení „Protektorátu echy a Morava“ 1939. Auswahl, Bearbeitung und Zusammenstellung, Vybrali, zpracovali a sestavili Roland J. HOFFMANN – Alois HARASKO, München 2000 (Veröffentlichung des Sudetendeutschen Archivs). Dobový tisk Vod anské noviny (1939-1942) Sborníky Ji í DVO ÁK, Židé v jižních 2000, s. 166-182.
echách v letech 1918-1945, in: Židé v Sudetech, Praha
88
Jižní echy v boji proti okupant m. Sborník Partyzánské skupiny Šumava II., Praha 1947. Strakonicko v boji proti fašismu. Sborník vzpomínek a statí, Strakonice 1985. Vod anský zpravodaj. Zvláštní armádou, Vod any 1985.
íslo ke 40. výro í osvobození republiky sov tskou
Vod any 1937-1945. Sbroník prací a dokument k 50. výro í osvobození republiky, Vod any 1995. Zlatá stezka. Vlastiv dný sborník kraje husova a chel ického (1938).
3. Literatura AMORT, .: Heydrichiáda, Praha 1965. ALY, G.: „Kone né ešení“. P esun národ a vyhlazení evropských Žid , Praha 2006. BARTOŠEK, K.: Pražské povstání 1945, Praha 1960. BENEŠ, Z., KUKLÍK ml., J., KURAL, V., PEŠEK, J.: Téma: Odsun – Vertreibung. Transfer N mc z eskoslovenska 1945-1947 (Informa ní materiál pro u itele l výuce na základních a st edních školách), Praha 2002. BENEŠ, Z., JAN ÍK, D., KUKLÍK ml., J., KUB , E., KURAL, V., KVA EK, R., PAVLÍ EK, V., PEŠEK, J., PETRÁŠ, R., RADVANOVSKÝ, Z., SUCHÁNEK, R.: Rozum t d jinám. Vývoj esko-n meckých vztah na našem území v letech 1848-1948, Praha 2002. BOSÁK, F.: eská škola v dob nacistického útlaku. P ísp vek k d jinám eského školství do Mnichova po osvobození, eské Bud jovice 1969. BOSÁK, F.: Nacistická okupace a boj za osvobození v jižních Bud jovice 1978.
echách,
eské
BRANDES, D.: eši pod n meckým protektorátem. Okupa ní politika, kolaborace a odboj 1939-1945, Praha 2000. BUBENÍ KOVÁ, R., KUBÁTOVÁ, L., MALÁ, I.: Tábory utrpení a smrti, Praha 1969. BURIAN, M., KNÍŽEK, A., RAJLICH, J., STEHLÍK, E.: Atentát. Operace Anthropoid 1941 – 1942, Praha 2002. DOLEŽAL, J.: eská kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie, Praha 1996, (ed.), ZEMAN, P. a LUKEŠ, J.
89
Druhý odboj v názvech ulic jiho eských m st, eské Bud jovice 2004. DUBEN, V. N. a PODOLSKI, B. L.: (ed.), Na všech frontách. sv tové válce, Praha 1992.
echoslováci ve II.
FENCL, F.: Soumrak a svítání. Národní kronika Vod an 1939-1945, Vod any 1948. GEBHART, J. – KUKLÍK, J.: Dramatické i všední dny protektorátu, Praha 1996. GEBHART, J. – KUKLÍK, J.: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, spole enském a kulturním život , Praha – Litomyšl 2004. GELLATELY, R.: Kdo podporoval Hitlera. Spole enský souhlas a režimní nátlak v nacistickém N mecku, Praha 2003. HAASIS, H. G.: Smrt v Praze. Atentát na Reinharda Heydricha, Praha 2004. HAMŠÍK, D.: Druhý muž T etí íše, Praha 1986. JOŽÁK, J.: Památná místa protifašistického boje Jiho eského kraje, Praha 1978. K n kterým událostem na sklonku druhé sv tové války 1944-1945 na území dnešního Jiho eského kraje (v etn „Pochod smrti v roce 1945“), eské Bud jovice 2005. KÁRNÝ, M.: „Kone né ešení“. Genocida eských Žid v protektorátní politice, Praha 1991. KOLEKTIV.: Židé v Sudetech. Juden in Sudetenland, Praha 2000. KREJ OVÁ, H., SVOBODOVÁ, J., HYNDRÁKOVÁ, A.: Židé v Protektorátu. Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942, Praha 1997. KURAL, V.: Konflikt místo spole enství? eši a N mci ve eskoslovenské republice (1918-1938), Praha 1993. KURAL, V.: Místo spole enství konflikt! eši a N mci ve Velkon mecké íši a cesta k odsunu (1939-1945), Praha 1994. KURAL, V., RADVANOVSKÝ, Z.: „Sudety“ pod hákovým k ížem, Ústí nad Labem 2002. KVA EK, R.: Nad Evropou zataženo. eskoslovensko a Evropa 1933-1937, Praha 1986. KVA EK, R.: P edehra k tragédii, Praha 1980. KVA EK, R., CHALUPA, A., HEYDUK, M.: eskoslovenský rok 1938, Praha 1988.
90
MACDONALD, C.: Úder z Londýna. Atentát na Obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, Praha 1996. MAINUŠ, F.: Totáln nasazeni (1939-1945), Praha 1974. MAINUŠ, F.: Totální nasazení. eši na pracích v N mecku 1939-1945, Brno 1970. MIXA, R.: eský jih pod botou fašismu, Praha 1955. MOULIS, M.: Mládež proti okupant m, Praha 1966. NAKONE NÝ, M.: Vlajka. K historii a ideologii eského nacionalismu, Praha 2001. Odboj a revoluce1938-1945: Nástin d jin eskoslovenského odboje, Praha 1965. OLIVOVÁ, V.: eskoslovenské d jiny 1914-1939, I-II, Praha 1991. OLIVOVÁ, V.: eskoslovensko v rozrušené Evrop , Praha 1968. Partyzánský odboj v jižních echách. Vznik, vývoj, organizace a innost partyzánské skupiny Šumava II, Vod any 1947. PECKA, E. – PECKA, J.: Mládež v boji: Z d jin mládežnického hnutí v jižních echách II.,(1938-1945), eské Bud jovice 1967. PECKA, J.: Vále ní zajatci na území Protektorátu echy a Morava, Praha 1999. PECKA, J.: Na demarka ní á e. Americká armáda v echách v roce 1945, Praha 1995. PERNES, J.: Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997. PODLEŠÁK, J.: (ed.), Naše dny se naplnily. Z historie Žid v jižních echách, eské Bud jovice 2002. SLÁDEK, O.: Krycí heslo svoboda. Hnutí odporu v jižních echách, eské Bud jovice 1967. SLÁDEK, O.: P icházeli z nebe, Praha 1993. SLÁDEK, O.: Zlo inná role gestapa, Praha 1983. ŠOLC, J.: Bylo málo muž . sv tové války, Praha 1990.
eskoslovenští parašutisté na západní front za druhé
ŠOL, J.: Smrt p ála state ným, Praha 1995. SOFSKY, W.: ád teroru. Koncentra ní tábory, Praha 2006. STAN K, T.: Odsun N mc z eskoslovenska 1945-1947, Praha 1991.
91
TOMÁŠEK, D. – KVA EK, R.: Causa Emil Hácha, Praha 1995. UHLÍ , J. B.: Protektorát echy a Morava v obrazech, Praha 2008. 4. Internet www.army.cz www.cuzk.cz www.fronta.cz www.military.cz www.vojenstvi.cz
92
Seznam zkratek AA
Archiv autorky
AM
Archiv m sta
K
eský ervený k íž
OS
eská obec sokolská
TK
eská tisková kancelá
MaG
M stské muzeum a galerie
MLS
Mimo ádný lidový soud
NS
Národní souru enství
ONV
Okresní národní výbor
SOkA
Státní okresní archiv
ÚVOD
Úst ední vedení odboje domácího
ŽNO
Židovská náboženská obec
93
Seznam p íloh 1. Plakát s vyhlášením o z ízení protektorátu echy a Morava. (MaG Vod any) 2. Plakát provolání íšského protektora k vále nému pomocnému dílu pro „N mecký ervený k íž“. (MaG Vod any) 3. Plakát vyzývající ob any k manifestaci na vod anském nám stí po atentátu na íšského protektora Reinharda Heydricha. (MaG Vod any) 4. Vyobrazení nalezených osobních v cí po atentátnících na íšského protektora Reinharda Heydricha. Toto vyobrazení se p edkládalo všem ob an m, zda-li jsou jim nalezené p edm ty známy. (MaG Vod any) 5. Pokud ob an m nalezené v ci po atentátnících byly známy, vypl ovali toto prohlášení. (MaG Vod any) 6. Plakát oznamující rozsudek smrti pro JUDr. Jana Sazymu, pracovníka krajského soudu ve Vod anech, za schvalování atentátu na
íšského protektora Reinharda
Heydricha. (MaG Vod any) 7. Plakát vyzývající ob any k odevzdání svých rozhlasových p ijíma , aby z nich bylo odstran no za ízení pro p íjem krátkých vln. (MaG Vod any) 8. Plakát s programem film
pro biografy ve Vod anech na leden 1944. (MaG
Vod any) 9. Plakát oznamující nové povále né uskupení státního aparátu. (MaG Vod any) 10. Pam tní deska editele školy Josefa Kodádka umu eného spolu s manželkou nacisty v dob
heydrichiády. Deska je umíst na v prostorách Základní školy Alešova ve
Vod anech. (AA)
94
11. Pam tní deska umu eného v zn
Jeana Detravese, který p i transportu
z koncentra ního tábora zem el a byl nahý vyhozen z vlaku do p íkopu. Vod anští obyvatelé jej nechali d stojn poh bít a zkontaktovali jeho otce, který si pro ostatky syna p ijel. Deska je umíst na na vlakovém nádraží v í enicích. (AA) 12. Pam tní deska Františka Žemli ky, p íslušníka partyzánské skupiny Šumava II, který zahynul p i p est elce s n meckými vojáky. Deska je umíst na na vlakovém nádraží ve Vod anech. (AA) 13. Pam tní deska p ipomínající setkání velitel vít zných armád v prostorách m stské spo itelny za ú elem stanovení demarka ní linie. Deska je umíst na na budov spo itelny. (AA) 14. Fotografie zobrazující školu, která byla rozd lena na ást chlapeckou a dív í. V p ízemí dív í školy byla z ízena n mecká škola. Nyní se v celé budov nachází Základní škola Alešova. (AA) 15. Fotografie St ední rybá ské školy ve Vod anech, zabrané n meckou mládeží, Hitlerjugend. V kv tnu 1945 zde z ízen lazaret pro sov tskou posádku, kterou po m síci vyst ídala americká posádka. V sou asné dob se zde nachází St ední rybá ská škola a Vyšší odborná škola vodního hospodá ství a ekologie Vod any. (AA) 16. Fotografie vod anské budovy Sokola. V roce 1941 došlo k rozpušt ní Sokola a sokolovna sloužila pot ebám n mecké mládeže. Nyní využívána ke sportovním ú el m. (AA) 17. Fotografie bývalé židovské synagogy, která sloužila do druhé sv tové války k bohoslužbám místní židovské náboženské obce. V sou asné dob je zde umíst no m stské muzeum. (AA) 18. Fotografie památníku ob tem první a druhé sv tové války umíst ný v m stském parku. (AA)
95
19. Fotografie z 5. kv tna 1945, kdy lidé strhávali n mecké nápisy z budov. (Soukromý archiv paní Jany Zborníkové) 20. Fotografie z kv tna 1945 vítání amerických voják
na vod anském nám stí.
(Soukromý archiv paní Jany Zborníkové) 21. Fotografie z kv tna 1945 vítání ruských voják na vod anském nám stí. (Soukromý archiv paní Jany Zborníkové) 22. Fotografie z historického setkání velitel vít zných armád dne 12. kv tna 1945 na vod anském nám stí. (Soukromý archiv pana Josefa Šev íka) 23. Cestovní p íkaz pana Jaroslava Járy, který umož oval vstup do sov tského i amerického prostoru
rozd leného demarka ní linií. (Soukromý archiv pana Josefa
Šev íka) 24. Souhlas paní Jitky Velkové, editelky M stského muzea a galerie Vod any s použitím dobových materiál .
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
