CZ
Okruh měří 1 km, z toho 900 m vede v páteřních chodbách kolektorů a 100 m v chodbách historického labyrintu. Trasa je vedena ve třech úrovních. Páteřní větev v hloubce 20–25 m pod úrovní terénu Masarykova náměstí, chodby mezipatra v hloubce 16 m a vrchní horizont v hloubce 10 m. Po trase na jednotlivých stanovištích poskytují průvodci odborný výklad o historii města, podrobný výklad o historii, účelu a době budování kolektoru. Během prohlídky se několikrát stoupá po ocelových žebřících. Prohlídka je zakončena v Benešově ulici v podzemní místnosti ve II. podzemním podlaží s výstavními expozicemi a fotodokumentací z ražby kolektoru a sanace historického podzemí. Součástí expozic jsou i ukázky hornických svítidel a vzorky ryzího stříbra.
Jihlavské podzemí – otevírací doba prohlídky s průvodcem – denně: duben 10, 11, 12, 14, 15, 16 hod., květen 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16 hod., červen–srpen 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 hod., září 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 hod., říjen 10, 11, 12, 14, 15 hod. V lednu zavřeno. Minimální počet návštěvníků v jedné skupině je 3, maximální 45. Prohlídka trvá 30–45 min. V únoru, březnu, listopadu a prosinci prohlídky po domluvě v min. počtu 10 osob.
Jihlavské kolektory – otevírací doba soboty v 9, 11, 13, 15 hod. Zájemci o prohlídku, kteří se přihlásí přes elektronický rezervační systém na stránkách www.visitjihlava.eu, se dostaví 15 min. před konáním prohlídky do pokladny v objektu Hluboká 1 (pokladna historického podzemí), kde si zakoupí vstupenky a vyzvednou ochranné přilby a odejdou s průvodcem do kolektorů do Křížíkovy ulice, kde začíná vlastní prohlídka kolektorů. Prohlídka končí pod objektem v ulici Benešova. Maximální počet návštěvníků 20 osob, minimální 5 osob. V případě pochybností, zda se prohlídka koná, volejte tel.: 567 167 311 případně 603 518 110 Doba trvání prohlídky cca 1 hodina. vstupné: základní 100 Kč, snížené (děti, studenti) 50 Kč.
Vydalo statutární město Jihlava v roce 2015 v nákladu 4000 kusů. Grafická úprava Eva Bystrianská. Foto Eva Bystrianská. Tisk PROTISK Prchal s.r.o., Velké Meziříčí.
Jihlavské kolektory
Jihlavské podzemí a kolektory
Jihlavské podzemí Hluboká 1, 586 01 Jihlava tel.: 567 167 311, 887 Email:
[email protected] [email protected]
www.visitjihlava.eu
Jihlavské podzemí Jihlavské podzemí je významnou historickou stavební památkou města. Jeho celková délka činí 25 km a zaujímá plochu 50 000 m2. Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích téměř pod všemi objekty historického jádra města. Sklepní prostory, nacházející se 1-4 m pod povrchem tvoří první podzemní podlaží, z něhož lze sestoupit do podlaží druhého, do hloubky 4–7 m. Pod některými objekty je v hloubce 6–12 m raženo i podlaží třetí. Hloubka podzemních chodeb je odvislá od samotné hloubky sklepa, velikosti domu i podloží, na kterém byl dům postaven. Podzemní chodby jsou široké 0,8–2,5 m a vysoké 1,2–3,5 m. První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí pak v 16. století. V 17. století došlo ke zpevnění některých chodeb cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny krátkými spojovacími chodbami. Rozeznáváme tzv. ucelený labyrint, který vznikl propojením velkého množství jednotlivých úseků a délka chodeb je cca 19 km, dále tzv. lokální úseky, jejichž délka chodeb nepřesahuje délku 6 km.
Vznik podzemních chodeb
Odvětrávání chodeb
Labyrint podzemních chodeb nebyl vytvořen najednou, ale byl budován desítky, možná i stovky let. O příčinách jeho vzniku bylo už vysloveno mnoho teorií. Historikové se dlouho domnívali, že podzemní chodby jsou zbytky starých stříbrných dolů. Při geologickém průzkumu však bylo zjištěno, že rulový ostroh, na němž je historické jádro města postaveno, neobsahuje ani zlomek stříbronosných rud. Chodby jsou však vyrubány velice odbornou technikou, takže je velmi pravděpodobné, že práci provedli havíři. Mnozí z nich na počátku 14. stol. přišli o práci, neboť nejbohatší žíly byly již vytěženy a některá horní díla poškodilo zemětřesení. Význam těžby stříbra tehdy poklesl a ve městě se začal prudce rozvíjet obchod a řemesla. Kupci a řemeslníci si pro uskladnění svého zboží a výrobků rozšiřovali stávající sklepy proražením schodiště a dalšího patra. Tyto práce prováděli zkušení horníci, kteří tak postupně spojovali kdysi samostatné podzemní prostory v jeden průchozí celek. Havíři v podzemí pracovali na tři osmihodinové směny, pět dnů v týdnu. Chodili oblečeni v hrubých kalhotách a halenách s kapucí, vzadu u pasu pak nosili zástěru z kůže, aby si neprodřeli kalhoty o ostré hrany horniny. Obuti byli v pevných kožených botách. V podzemí si svítili loučemi nebo hliněnými kahany na olej nebo hovězí lůj.
Jelikož se ve druhé etapě vzniku podzemí tyto prostory značně rozšířily, nestačilo již původní odvětrávání a bylo nutno vyrazit systém ventilačních komínů, samovolně odvětrávající podzemí průvanem. Komíny pak byly na povrchu kryty kamennou čtvercovou dlaždicí, nebo kulatou vypouklou deskou o průměru 60 cm. Tyto desky, které měly uprostřed kruhový otvor (z bezpečnostních důvodů překrytý křížovým nebo hvězdicovým želízkem), pak byly zasazeny do dlažby náměstí a ulic.
Podzemí a řemesla V podzemí se skladovaly různé výrobky, zboží a potraviny – z nich nejvýznamnější bylo pivo. Mnoho jihlavských měšťanů mělo tehdy várečné právo a právě podzemí se stálou teplotou vytvářelo ideální podmínky pro dozrávání piva v sudech. Když koncem 14. století došlo k velkému rozmachu soukenictví, začalo být podzemí využíváno i ke skladování sukna. Propracovaný a v té době plně funkční systém odvětrání zde totiž zaručoval stálou cirkulaci vzduchu.
Podzemí v době ohrožení Domněnka, že podzemní prostory byly raženy pro vojenské účely, se nikdy nepotvrdila. Jedinou výjimkou bylo období švédské okupace Jihlavy za třicetileté války, kdy jedna z chodeb vedoucích až za hradby města, sloužila jako úniková. Dodnes se jí proto říká „švédská“. V případě válečného ohrožení nebo v případě požáru však využívalo podzemí především civilní obyvatelstvo. Labyrint chodeb pod městem, který měl vstupy téměř z každého měšťanského domu, umožňoval lidem procházet z domu do domu a veškerý život se tak přenesl z povrchu pod zem.
Podzemí v 19. a 20. století V 19. stol. bylo při budování vodovodů, plynofikaci a stavbě nových domů mnoho chodeb zasypáno sutinami. Často tím byl narušen starý odvodňovací systém a docházelo k podmáčení základů. Navíc většina ventilačních komínů byla postupně zasypána štěrkem nebo zalita asfaltem. Tím došlo i k přerušení cirkulace vzduchu a vzdušná vlhkost stoupla až na 95 %. Teploty se ustálily mezi 8 a 12oC v zimě i v létě. Navíc byla narušena i ucelenost labyrintu, neboť mnozí majitelé domů oddělovali původně průchozí chodby zazdívkami. V 60. letech 20. století byly téměř všechny chodby vyčištěny, zpevněny betonovou krustou a obnovil se i středověký odvodňovací systém. Sanací se však snížil profil některých chodeb, pouze zpřístupněný cca 200 m úsek byl ponechán v původním stavu. Původní, cihlami dlážděné podlahy byly však zničeny obetonováním. Tento úsek, který byl pro veřejnost otevřen 29. června 1991, nám až dodnes dokumentuje, jak kdysi vypadalo celé jihlavské podzemí.
Svítící chodba V roce 1978 zde byla amatérskými speleology objevena tzv. „svítící chodba“. Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po předchozím nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 m pod povrchem země, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a je největší raritou a záhadou jihlavského podzemí. Pro návštěvníky jsou zde expozice věnované středověkému dolování. Jedná se o hornickou krajinu, havířskou vesničku a průřez důlním dílem. Dále mohou návštěvníci vidět expozice zpracování rudy, z oboru mincovnictví nebo archeologické keramické nálezy. Ve spolupráci s Muzeem Vysočiny byly nainstalovány keramické nálezy z Jihlavy 14. století a také horniny a minerály, které se nacházejí na Vysočině. Připravena je také ražba mincí a nová expozice, která se věnuje samotné sanaci podzemí.
EN
The guided tour is 1 km long of which 900 m is in the main corridors of collectors and 100 m is in the corridors of the historical labyrinth. The route goes in three levels, the main at a depth of 20–25 m below Masaryk Square, mezzanine corridors at a depth of 16 m and upper floor at a depth of 10 m.The route guides provide expert commentary about the city’s history and a detailed explanation of history, purpose and time of building the collector at various locations through-out the tour. There are several steel ladders which visitors must overcome during the tour. The tour finishes in the Benešova Street in an underground room in the second basement floor. There is an exhibition of photographs of construction of a collector and restoration of the historic underground. The exhibition also includes examples of miners‘ lamps and samples of pure silver.
Jihlava’s underground – Opening hours Guided tours – Daily: April 10, 11, 12, 14, 15, 16 o’clock May 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16 o’clock June–August 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 o’clock September 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 o’clock October 10, 11, 12, 14, 15 o’clock. In January closed. Minimum number of visitors per group is, 3 maximum is 45. The tour lasts 30–45 min. In February, March, November and December tour of min. 10 persons can be arranged.
Underground collectors – Opening hours Saturdays: 9, 11, 13, 15 o’clock Visitors interested in the tour must make a reservation via electronic booking system on www.visitjihlava.eu. All participants of the tour must gather at the Underground collectors, Hluboká Street 1 to pick up a ticket no later than 15 minutes before the guided tour starts. The guide will pick visitors up and walk them to Křižíkova street where the tour begins. Maximal number of visitors: 20 people Minimal number of visitors: 5 people Admission: Adult 100 CZK, Children, students 50 CZK The tour lasts approximately one hour.
Publisher: City of Jihlava 2015, edition: 1500 pc, graphic design: Eva Bystrianska, photo: Eva Bystrianská. Printed: PROTISK Prchal s.r.o., Velké Meziříčí.
Underground collectors
Jihlava’s underground and collectors
Jihlava’s underground Hluboká 1, 586 01 tel.: +420 567 167 311, 887 Email:
[email protected] [email protected]
www.visitjihlava.eu
Jihlava’s underground Jihlava’s underground is a remarkable urban monument. Its total length is 25 km and it occupies area of 50 000 m2. Passages are cut into the rocks in several storeys under all city centre historical edifices. At 1–4 m below the surface there are cellars of first level, which can be descended down to second level at 4–7 m. Under some buildings at 6–12 m below the surface there is also the third storey. The depth of underground corridors is subservient to the depth of a seller itself, the size of a house and subsoil on which the house was built. Corridors are 0,8–2,5 m wide and 1,2–3,5 m high. The first one was dug out in course of 14th century, and second and third ones in 16th century. In 17th century some of the passages were interconnected by short linking passageways. We distinguish between integrated labyrinth formed by connecting a large number of individual sections, with about 19 km long corridors, and local passages, the length of their corridors is not longer than 6 km.
Underground Origin
Air Circulation
Underground labyrinth was not made at a time, but it took dozens or hundreds of years instead. About its origin there have been many theories. For long period of time the historiographers presumed the underground passages are remnants of previous silver mines. However the geological survey proved that the gneiss bedrock recumbent under the historical centre does not contain any silver. The actual passageways are cut by advanced technology and it is most probable the work was done by skilled miners. In the beginning of 14th century many miners lost their jobs, since many shafts were getting dry and some were destroyed by earthquakes by then. Silver mining started receding and prosperity of town with its commerce and trade was taking place instead. Merchants, artisans and craftsmen needed to store their goods safely, so they enlarged the cellars by digging out lower storeys and stairs. These works were done by skilled miners, and the former separate cellars were linked by numerous passageways into a complex network. Miners worked underground in three shifts, for fi ve days a week. They were wearing coarse trousers and hooded kirtles, and leather apron by belt, to protect their pants from rough and sharp rocks, and hard leather boots. They shone torches or earthen pit lamps using oil or beef tallow.
In the second stage the underground became too extensive and original dash system was not sufficient anymore. There was an urgency to make network of ventilation chimneys to bring down the air using natural breeze. On the surface the holes were covered by square flagstones or by round slabs at diameter of 60 cm. Each stones would have a round hole in its middle with safety iron bars in shape of a cross or star, embed into the pavement of square and streets.
Underground and Crafts In the underground various goods, handcrafts and foodstuff were stored, besides beer. Many burghers of Jihlava obtained brewing licence. Underground with its constant temperature made an ideal place for beer to be stored and matured in casks. By the end of the 14th century there was a great upswing of woolen cloth manufacture, sequentially the underground cellars were used for its storage as well. Well-developed ventilating system ensured constant air circulation.
Underground at Times of Danger Assumption the underground passages were made to meet military purposes was never confirmed. The only exception was during the Swedish military occupation at Thirty Years’ War, when one of the passages served as an escape route to reach from within outside the walls. Till today it is called the Swedish passage. In case of military danger or fire townsmen could use it as well. The labyrinth under the town was accessible from nearly every house and it enabled burghers to pass from house to house, and life shifted underground.
Underground of the 19th and 20th century In the 19th century while making town water main, gas pipes and constructing new houses many passages were filled up with soil. Often the old drainage got damaged and foundations soaked wet. Also much of the airing chimneys were gradually filled with gravel or tar. Often air circulation got blocked too and subsequently the air humidity rose to 95 %. Summer and winter average temperatures consolidated at 8 and 12°C. The labyrinth lost its complexity, since many proprietors blocked the traditional passageways by new walls. In 1960s nearly all the corridors were cleaned up, fortified with concrete and the medieval drainage was reconstructed. These works lowered the corridors, and only section of 200 m was left in original shape. The medieval brick floors got covered by concrete too. This section was opened to public on June 29, 1991 and today it exemplifies the former appearance of Jihlava’s underground.
Shining Passage In 1978 a group of amateur speleologists made discovery of Shining passage. Its walls were covered by thin whitish film, which possesses an ability to absorb the light and phosphoresces. The passage of 2,1 m x 2,9 m is 11 metres below the ground, and it represents the greatest mysterious rarity of Jihlava’s underground. For visitors, there are exhibitions devoted to medieval mining. These are a mining landscape, miner‘s village and is a cross section of mine work. Also, visitors can see examine archeological ceramic exhibits, presentation of ore processing and of minting or cross section of mine. In cooperation with the Museum of Highlands were installed some ceramic finds from Jihlava of 14th century, in addition the rocks and minerals, that were found in Highlands. There is also a demonstration of striking of coins and the new exhibition, which is focused on the rehabilitation of the Jihlava’s underground.
DE
Die Tour ist 1 km lang , davon führt 900 m in den Hauptgängen des unterirdischen Tunnels und 100 m in den Gängen des historischen Labyrinths. Die Trasse führt in drei Stockwerken, der Hauptgang in der Tiefe von 20-25 m unter dem Masaryk-Platz, die Gänge des Zwischengeschosses sind in der Tiefe von 16 m und der obere Stock in der Tiefe von 10 m. Bei der Besichtigung hören Sie von den Begleitern über die Geschichte der Stadt, und auch über Zweck und Entstehung der Gänge. Die Besichtigung ist anspruchsvoll, man muss die Stahlleiter mehrmals hinauf gehen. Die Tour endet in der Benešova Straße, in dem unterirdischen Raum in II. Untergeschoss mit der Ausstellung aus der Geschichte der Entstehung des unterirdischen Tunnels. In den Expositionen können Sie auch Beispiele von Grubenlampen, Muster aus dem reinen Silber sehen.
Unterirdisches Ganglabyrinth – Öffnungszeit Führungszeiten – Täglich: April 10, 11, 12, 14, 15, 16 Uhr, Mai 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16 Uhr Juni–August 9, 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 Uhr September 10, 11, 12, 14, 15, 16, 17 Uhr Oktober 10, 11, 12, 14, 15 Uhr. Im Januar geschlossen. Gruppe – Mindestanzahl: 3 Personen, Maximalanzahl: 45. Die Führung dauert etwa 30–45 min. Im Februar, März, November und Dezember die Besichtigungen nach der Verabredung (min. 10 Personen).
Unterirdische Kollektoren – Öffnungszeit Besichtigungen: am Samstag um 9, 11, 13, 15 Uhr Die Interessenten für die Besichtigung, die sich durch das Reservierungssystem die Webseiten www.visitjihlava.eu anmelden, treffen 15 Minuten vor dem Beginn der Besichtigung ins Objekt Hluboká- Straße 1 (die Kasse der historischen unterirdischen Gänge)ein. Dort kaufen sie die Eintrittskarten an der Kasse an und holen die Schutzhauben ab. Dann gehen sie mit dem Begleiter in die Kollektoren in die Křižíkova – Straße weg, wo die Kollektorenbesichtigung beginnt. Die Besichtigung endet in der Benešova – Straße. Die maximale Besucheranzahl ist 20 Personen, Minimal 5 Personen. Eintritt: Erwachsene 100 CZK, ermäßigt (Kinder, Studenten) 50 CZK. Die Tour dauert ca. 1 Stunde.
Herausgabe: Stadt Jihlava im Jahre 2015, Auflage 1500 Stk. Graphik: Eva Bystrianská. Fotos: Eva Bystrianská. Druck: PROTISK Prchal s.r.o., Velké Meziříčí.
Unterirdische Kollektoren
Das unterirdische Ganglabyrinth und die Kollektoren
Unterirdisches Ganglabyrinth Hluboká Straße 1, 586 01 Jihlava Tel: +420 567 167 311, 887 Email:
[email protected] [email protected]
www.visitjihlava.eu
Unterirdisches Ganglabyrinth Die unterirdischen Gänge in Iglau stellen ein bedeutendes historisches Baudenkmal der Stadt dar. Seine Gesamtlänge beträgt 25 km und der Gesamtumfang beläuft sich auf 50 000 m2. Die Gänge wurden auf einigen Ebenen in dem Felsuntergrund geschlagen. Die Kellerräumlichkeiten, die sich in einer Tiefe von 1–4 m unter der Erde befinden, bilden das erste Untergeschoss, darunter, in einer Tiefe von 4–7 m befindet sich das zweite Untergeschoss. Unter einigen Bauwerken wurde in einer Tiefe von 6–12 m auch ein drittes Untergeschoss geschlagen. Die Tiefe der unterirdischen Felsenstrecken ist von der eigenen Tiefe des Kellers, von der Größe des Hauses und von der Bodenschichtfläche, auf der das Haus gebaut wurde, abhängig. Die unterirdischen Gänge sind 0,8–2,5 m breit und erreichen eine Höhe von 1,2–3,5 m. Das erste Untergeschoss entstand im Laufe des 14. Jahrhunderts, das zweite und dritte wurden im 16. Jahrhundert getrieben. Im 17. Jahrhundert wurden einige Gänge mit Ziegeln unterbaut und einzelne Abschnitte wurden durch kurze Verbindungsgänge miteinander verknüpft. Wir unterscheiden sog. kompakten Ganglabyrinth, der dank der Verbindung von der großen Menge der Felsenstrecken entstanden ist. Die Länge der Felsenstrecken des Ganglabyrinths ist ca. 19 Kilometer, weiter sog. lokale Strecken, deren Länge von Felsenstrecken nicht mehr als 6 km macht.
Entstehung der Gänge
Entlüftung der Gänge
Das Labyrinth unterirdischer Gänge entstand nicht zum gleichen Zeitpunkt, sondern wurde jahrzehntelang, vielleicht jahrhundertelang ausgebaut. Mit den Beweggründen seiner Entstehung befassen sich viele Theorien. Eine Zeitlang meinten die Historiker, dass die unterirdischen Gänge Überreste alter Silbergruben sind. Bei geologischer Untersuchung wurde jedoch ermittelt, dass der Felsvorsprung aus Gneis, auf dem der historische Stadtkern ausgebaut wurde, keinen Bruchteil silberhaltiger Adern besitzt. Die fachkundige Ausführung der Gänge zeugt davon, dass diese höchstwahrscheinlich von Berghauern geschlagen wurden. Manche von denen haben am Anfang des 14. Jahrhunderts ihre Arbeit verloren, denn die reichsten Adern wurden bereits ausgebeutet und einige Gruben wurden durch Erdbeben zerstört. Die Bedeutung des Silberbergbaus ging also zurück und es kam zu einem starken Aufschwung des Handels und Handwerks. Die Kaufleute und Handwerker haben zur Lagerung ihrer Waren die bestehenden Kellerräumlichkeiten ausgeweitet, indem sie Treppen zum zweiten Untergeschoss ausbauen ließen. Die Arbeit wurde von erfahrenen Berghauern geleistet, welche die ursprünglich eigenständigen Kellerräume stufenweise in einen durchgängigen Komplex vereint haben. Die Berghauer haben im achtstündigen 3-Schicht-Betrieb fünf Tage lang in der Woche unter der Erde gearbeitet. Sie trugen Hosen und Kittel mit Kapuze aus Grobstoff, hinten am Gürtel wurde das sog. Bergleder befestigt, welches das Durchscheuern der Hose an den scharfen Gesteinskanten verhindern sollte. Sie hatten ein festes Lederschuhwerk. Als Beleuchtung haben sie Kienspäne oder tönerne Grubenlampen mit Öl oder Talg verwendet.
Da die unterirdischen Gänge in der zweiten Ausbauphase beträchtlich vergrößert wurden, war die Originallüftung nicht mehr ausreichend und man musste Entlüftungsschächte schlagen, welche den Untergrund durch den Luftzug entlüfteten. Diese Schächte wurde an der Oberfläche mit einer steinernen Quadratplatte oder einer runden Buckelplatte mit einem Durchmesser von 60 cm abgedeckt. Diese Platten, hatten eine runde Öffnung in der Mitte, die aus Sicherheitsgründen mit einem kreuz- oder sternförmigen Eisen abgedeckt war, und wurden dann in die Marktplatz- und Straßenpflasterung eingebaut.
Unterirdische Gänge und Handwerkszweige In den Untergeschossen wurde verschiedenartige Produkte, Güter und Lebensmittel gelagert, insbesondere das Bier. Viele Iglauer Bürger waren damals brauberechtigt und gerade die unterirdischen Räumlichkeiten schufen mit ihrer konstanten Temperatur ideale Bedingungen für das Reifen des Biers in den Fässern. Als am Anfang des 14. Jahrhunderts die Tuchmacherei einen großen Aufschwung erlebte, wurden die Untergeschosse ebenfalls zur Lagerung des Tuchs verwendet. Das ausgebaute und voll funktionsfähige Entlüftungssystem hat hier eine ständige Luftumwalzung sichergestellt.
Unterirdische Gänge während der militärischen Belagerung Die Vermutung, dass die Gänge für Militärzwecke geschlagen wurden, hat sich nie bestätigt. Die einzige Ausnahme war die Zeitspanne der schwedischen Belagerung Iglaus während des Dreißigjährigen Krieges, indem einer der Gänge, der außerhalb der Stadtmauern führte, als Fluchtweg diente, und deshalb bis heute „Schwedengang“ genannt wird. Bei Kriegs- oder Feuergefahr wurden die Gänge vornehmlich von der Zivilbevölkerung genutzt. Das Ganglabyrinth unterhalb der Stadt, das nahezu von jedem Bürgerhaus zugänglich war, machte es den Einwohnern möglich, von einem Haus zum anderen mühelos zu gelangen und etliche Tätigkeiten auch unterhalb der Erdoberfläche auszuführen.
Unterirdische Gänge im 19. und 20. Jahrhundert Im 19. Jahrhundert wurden viele Gänge beim Ausbau von Wasser – und Gasleitungen sowie dem Hausbau mit Bauschutt zugeschüttet. Dadurch wurde das alte Entwässerungssystem an manchen Stellen zerstört und es kam zur Durchfeuchtung der Hausfundamente. Zudem wurden die meisten Lüftungsschächte nach und nach mit Schotter oder Asphalt aufgefüllt. Dadurch wurde auch die Luftzirkulation zerstört und die Luftfeuchte ist bis zu 95 % gestiegen. Die Temperatur hat sowohl im Winter als auch im Sommer einen konstanten Wert zwischen 8 und 12oC erreicht. Außerdem wurde auch die Komplexität des Ganglabyrinths zerstört, denn viele Hausbesitzer haben die ursprünglich durchgängigen Räume durch Vermauerungen voneinander getrennt. In den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts wurden nahezu alle Gänge gereinigt, durch eine Betonschicht verfestigt und auch das mittelalterliche Entwässerungssystem wurde wiederhergestellt. Durch diese Sanierungsmaßnahmen hat sich jedoch das Profil einiger Gänge herabgesetzt und lediglich ein zugänglich gemachter Abschnitt von etwa 200 m wurde im Originalzustand belassen. Die Originalziegelpflasterung der Gänge wurde jedoch durch die aufgebrachte Betonschicht zerstört. Der erwähnte Abschnitt, der am 29. Juni 1991 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wurde, zeigt uns heutzutage, wie das ganze Ganglabyrinth unter der Stadt einst ausgesehen hat.
Leuchtender Gang Im Jahre 1978 wurde hier von Amateurhöhlenforschern sog. „Leuchtender Gang“ entdeckt. Die Gangwände sind mit einer weißlichen Beschichtung bedeckt, die nach vorheriger Beleuchtung phosphoresziert. Der Gang befindet sich etwa 11 m unter der Erdoberfläche, hat eine Breite von 2,1 m, erreicht eine Höhe von 2,9 m und stellt die größte Rarität sowie das größte Rätsel des Iglauer Labyrinths dar. Für Besucher werden die Expositionen vorbereitet, die dem mittelalterlichen Bergbau gewidmet werden. Interessant ist auch die Exposition über das Iglauer Bergrecht einschließlich zwei Figuren: den reichen Iglauen Patrizier und den Berghäuer. In Zusammenarbeit mit dem Regionalmuseum wurden hier auch keramische Funde aus Jihlava des 14. Jahrhunderts installiert, genauso wie Gesteinen und Mineralien, die im Hochland-Gebiet zu fi nden sind. Die Besucher haben eine Möglichkeit eine eigene Münze zu prägen. Die neue Exposition widmet sich der Sanierung des unterirdischen Ganglabyrinthes. Sie können die Patronin der Bergleute, die Heilige Barbora treffen oder ein Holzmodell der mittelalterlichen Münze besichtigen.
