již na straně 11 Ingredience použité do třetího čísla: 10 listů A 4, slov, znaků (bez mezer) a řádků

čččíííssslllooo 333 ššškkkooolllnnnííí rrroookkk 222000000555///000666 rrrooočččnnníííkkk 333... GYYYM TEEEPPPLLLIIICCCEEE––– vvvyyydddááávvvááá 555...A A MN NÁ ÁZZZIIIU UM MT G T A M N Á U M G

IIM MPPEER RÁ ÁTTO OR RB BEEZZEESSPPO OR RU UO OVVLLÁ ÁD DLL IIM MPPÉÉR RIIO O C Ceellkkeem m ppěětt eexxkklluuzziivvnníícchh rroozzhhoovvoorrůů TToovváárrnnaa nnaa ggeebbyy jjiižž vvee ttřřeettíím m kkoollee O Odd BBrriittiisshh C Coouunncciill ppoo M MccD Doonnaalldd R o d i č e d r ž í S i m o n u z k r Rodiče drží Simonu zkrááttkkaa PPeettrraa jjee ddrrzzáá jjaakk lláázzeeňňsskkáá vveevveerrkkaa R e Reddaakkččnníí m miikkrrooffoonn zzaavvííttaall ddoo B Beerrggbbaarruu JJaakk ssee 55.. AA zzlleeppššuujjee vvee vvyyjjaaddřřoovváánníí?? B Báájjeeččnnáá kkvviinnttaa oossllaavviillaa VVáánnooccee TThhee rreedd--nnoosseedd rreeiinnddeeeerr hhaadd aa vveerryy sshhiinnyy nnoossee ŽŽiijjeem mee vv rryyttm muu „„II sseeeekk yyoouu““ SSvvěětt ssttoojjíí nnaa m a t e m a t i c e matematice!! SSvvěětt ssee zzbblláázznniill,, ddrržžttee ssee!! Č Čeekkáá nnááss oollyym mppiiááddaa ((kkuuppooddiivvuu nnee m maatteem maattiicckkáá)) JJeenn jjeeddeenn hhaassiičč nneessttaaččíí ŠŠééffrreeddaakkttoorrůůvv ffoottooaappaarráátt kkoonneeččnněě vvyyppoovvěědděěll sslluužžbbuu D Daavviidd ppoohhoorrššuujjee ssvvéé ookkoollíí H HO OAAXX uuppoozzoorrňňuujjee:: U Ukkaažžttee ttoottoo ččíísslloo nneejjm méénněě ddvvaacceettii lliiddeem m,, z l e p o v e d e ! P F 2 0 0 6 jjiinnaakk ssee vváám m zle povede! PF 2006 hhttttpp::////aarrcchhiim mppee..w wzz..cczz

3 4–5

6 7–8

9 10 11 – 14 15

16 – 19 19

Tradičně v lednu vás vítám u třetího čísla třídního plátku 5. A Jsme sice uprostřed mrazivé zimy, ale tentokrát bude v Impériu opravdové horko.

ÚVODNÍK ČERSTVÉ ZPRÁVY z Gymnázia Teplice TŘÍDNÍ DRBÁRNA Naše pravidelná rubrika, v níž opět vyzradíme, co se šušká v 5. A TÉMA ČÍSLA: Vánoce kvinty A ČLÁNEK O ČLÁNKU Zrcadla babylónu – beletrie do školních lavic BÁJEČNÁ KVINTA Jak přišly Vánoce ROZHOVOR Terčem našich otázek se tentokrát stala paní Bartošová STUDENTSKÝ APETIT Další díl rubriky s pohyblivým názvem o jídle a gurmánství TÉMA ČÍSLA: Vánoce a to všechno okolo Od British Council po McDonald ÚTRŽKY UDÁLOSTÍ Co se dělo, než jste otevřeli tento časák ZRCADLA BABYLÓNU Jen jeden hasič nestačí; Dobrý sluha, ale zlý pán STUDENTSKÝ APETIT Redakční mikrofon zavítal do Bergbaru. Interview s paní Trägnerovou. FRANTOVA SMETANA DO KÁVY Frantova další nešťastná příhoda přilétla spolu se Santou Clausem IMPERÁTOR Druhá epizoda nové studentské reality show ŠKLEBÍRNA Hlasujte ve třetím kole této úžasné rubriky

Jedenadvacet studentů je i nadále pod neustálým dozorem objektivů. Mají za sebou necelé čtyři měsíce z neuvěřitelných 100 dní. Kdo se stane celebritou 5. A? Komu budeme říkat Imperátor?

N … m… Naa sslloovvííččkkoo úúvvooddeem Sněhové vločky se pomalu snáší k zemi a za horami se už lehce stmívá. V domě vládne nádherná vánoční atmosféra, v krbu tiše praská dřevo, z kuchyně se line omamná vůně vánočního cukroví, pod rozzářeným stromečkem se schovává hromada dárečků, v telce běží oblíbené reklamy „Ale já nemusím, já už ho vidím“ a discman vyhrává uspávající (jak říká moje teta – pohřební) melodie vánočních koled. Tak přátelé, takhle nějak vypadá minulost. Teď nastala tvrdá realita. Prázdniny jsou již dávno za námi a my opět plníme (no neberte mě až tak doslova) příkazy našich profesorů, kteří si nás chtějí před vysvědčením řádně prozkoušet. Tvrdá realita ale může vypadat i jinak. Reality show Imperátor je v plném proudu. Již proběhlo hlasování v prvních třech kolech, známe polovičku z celkových osmi finalistů. Se třemi byly uskutečněny velice zajímavé rozhovory na základě otázek pokládaných studenty naší třídy. A to byste nevěřili, na co všechno by se ráda zeptala taková Petra s Radkou. Dokonce mě postavili před rozhodnutí založit zvláštní vydání „Império z hvězdičkou“. Nebojte se, milí čtenáři, zatím nic takového neplánuji. I přesto si můžete výsledek zpovědí prohlédnout už v tomto čísle. Přejděme tedy k obsahu vydání. Vánoce a oslavy nového roku jsme již sice hodili za hlavu, ale přeci jen si na ně zavzpomínáme. Petra vám daruje několik užitečných vánočních rad, které určitě za těch 11 měsíců opět využijete. Tereza shrne do jednoho pytle Vánoce kvinty A, avšak Santa Claus nezapomněl ani na Báječnou kvintu. Nejen o zimě a Vánocích si budeme povídat s paní profesorkou Bartošovou. Malou svačinku si dáme nad rubrikou Studentský apetit, která se i tentokrát řídí heslem: „Co tě nezabije, to tě posílí“. Dnešní číslo se také odrazí ve dvou nových kapitolách Zrcadel babylónu, třídního příběhu věnovaného 5. A. Ptáte se mě, jak vypadá budoucnost? Za okny hustě chumelí a my vyrážíme. Na dlouhou cestu. Tu lze charakterizovat těmito slovy: vlek – nespadnout – pevně se držet – sjet dolů – nevymlátit se – dorazit v celku. Z kopce sjíždí první skupiny a z husté mlhy se ozývá: „STŘÍKÉJ!“ Lyžák, na který se všichni těšíme. Hlavně o této učiněné dovolené se budeme bavit v jarním EXTRA čísle Impéria kvinty A, které pro vás chystáme na polovičku března. A jak bych to dneska zakončil? Co třeba takhle? Jménem celé naší redakce vám přeji v novém roce 2006 všechno dobré a úspěšné, užijte si maturitní plesy a ať vás zima baví.

šéfredáč Franta

T T M P R A É O K V N T Y A Třřřííídddnnnííí pppllláááttteeekkk 555... A MP PÉ ÉR RIIIO OK A IIIM KV VIIIN NT TY YA A Exkluzivní rozhovory s prvními třemi finalisty Jak plánuješ strávit letošního Valentýna? Kvinta A a její parazitická slovíčka Imperátor se odstěhuje do vily! Soutěžící si hráli na kadeřníky Petra má nový cíl: Honza David Nahlédneme do domácích úkolů z matiky Unikátní série fotografií „Kateřina se učí zeměpis“ a „Radka pije Mirindu“ Julča s Lukášem (ne)mají tajemství Kanibalismus, homosexualita, bisexualita, nekrofilie, pedofilie,…

ŠŠŠéééfffrrreeedddaaakkktttooorrr::: František Halama ZZZááássstttuuupppccceeešššéééfffrrreeedddaaakkktttooorrraaa::: Petra Budnikovová R R Reeedddaaakkkčččnnnííírrraaadddaaa::: Petra Budnikovová, Daniel Dolejší, Tereza Havránková, Kateřina Chábová, Julie Jandečková, Monika Komjatiová, Radka Nová, Trinh Thuy Duong IIIllluuussstttrrraaaccceee::: Petra Budnikovová, Radka Nová K K Kooorrreeekkktttuuurrraaa::: Monika Komjatiová FFFoootttooogggrrraaafffiiieee::: František Halama, Tereza Havránková

čtěte na straně 16

Gymnázium Teplice, Čs. Dobrovolců 11; vydává 5. A, vychází příležitostně, číslo 3 – školní rok 2005/06, uzávěrka čísla: 13. 1. 2006, vyšlo 23. 1. 2006

kontakt: [email protected] http://archimpe.wz.cz

Ingredience použité do třetího čísla: 10 listů A4, 10 354 slov, 53 571 znaků (bez mezer) a 1 470 řádků.

již na straně 11

IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...333

ŠŤASTNEJ NOVEJ ROK! Je to až k nevíře, ale opět se zde po parném Silvestru setkáváme.

Dobrý den, vítejte v novém roce. Přinášíme ván první čerstvé zprávy z roku 2006.

Jééé! To tady zbylo ještě cukroví?

Nezlob se na mě, Terezo, ale to linecký je prostě připálený.

To sem nepekla já!!!

Raději přejděme k první zprávě, než si tady vylámu zuby.

Toulky hudební minulostí 25. 10. navštívila naše třída spolu s dalšími kvintány koncert žáků konzervatoře, nazvaný Toulky hudební minulostí. Nejdříve nás uvítal chorál, který lze ohodnotit asi takto: „Laik žasne, odborník se diví“. Studenti se nám pak snažili přiblížit vývoj hudby v dějinách lidstva. Vzali to pěkně od pravěku, hned na začátku vběhl na pódium pračlověk v podání studenta konzervatoře (role mu zjevně sedla) a začal bouchat klacíčkama a vyluzovat prapodivné zvuky. V podobně zábavném duchu pak pokračoval celý koncert (lze nazvat i divadlo) až k dobám renesančním a barokním. Když jsme na konci opouštěli sál, někteří měli dokonce pocit, že se jim to líbilo, což je pro další kulturní akci pořádanou školou velmi dobré uznání. (to byl samozřejmě vtip) Rodičák No, je to pravda, čtvrtletí je čtvrtletí, a proto učitelům nestačilo jen zapsat nám známky do indexu, ale pro jistotu si radši chtěli rovnou pohovořit s rodiči. Proto se škola na jedno odpoledne (16. 11.) změnila (pro většinu rodičů) v bludiště spletitých chodeb, zákeřně skrytých učeben a kabinetů. Pokud se tedy ve škole vyskytl nějaký ten student, posloužil okamžitě jako rozcestník a musel všem maminkám a tatínkům ukazovat, kde že je ta budova B. Jen musíme vzdát čest všem, které neodradily kilometrové fronty. Půl hodiny čekání kvůli minutě rozhovoru, klobouk dolů… Svět se zbláznil, držte se! Ano, je tomu tak, již teď začínají maturanti upozorňovat na své plesy. To samo o sobě až tak moc zajímavé není, lepší je ale způsob, který si k tomu letos zvolila 8. A. Pokud to někomu náhodou ušlo, tak po škole vyvěsili několik velice zábavných fotografií se šokujícím nadpisem SVĚT SE ZBLÁZNIL, DRŽTE SE. Po zhlédnutí fotek s tím jistě každý souhlasí, svět se opravdu zbláznil. Neboť kdo kdy viděl pana profesora Kašpara jako prezidenta, nebo paní profesorku Sanitrikovou alá Matrix. Mezi další modely a modelky patří například pan profesor Sedlák, profesor Vácha, paní Bálková nebo paní Ševčíková. Všem to náramně sluší. Zamoření školních prostor Dosud neznámí pachatelé dostali jednoho prosincového dne vynikající nápad jak ještě více znechutit studentům gymnázia školní jídelnu a prostory školy. První známky neobvyklého zápachu byly objeveny právě v jídelně, avšak protože z kuchyně se často linou prapodivné pachy, nikdo se moc neznepokojoval. Horší situace ovšem nastala na hlavní chodbě u skříněk. Tam zapáchalo všechno! Od koberců, dlaždiček až po skříňky (což zas tak nenormální není). Studenti se nejdřív pokoušeli vzpomenout, kde že mají schované ty plynové masky, ale nakonec se spokojili s trikem a mikinou a úprkem vyšli do vyšších pater. Přesná příčina zápachu nebyla prozatím zjištěna. Don Quichote de la (M)Ancha Nevím při jaké příležitosti, ale 14. 12. navštívilo několik tříd divadelní představení s názvem slavného Cervantesova románu. Všichni si tedy mysleli, že jim bude nějakým způsobem zahrán děj onoho příběhu, v nejlepším případě se dočkáme jakési parodie. Ovšem nikdo nečekal to, co se z toho nakonec vyklubalo. Divadelní přestavení vypadalo spíše jako hodina španělštiny s trochou divadla a zábavného pořadu. Představitel velkého Dona Quichota si na jeviště pozval snad polovinu obecenstva. Během hodiny si stihl vycvičit „službu“, dát přezdívku většině diváků a zamilovat se do profesorky Žbánkové. Podle reakcí studentů řadím tuto hru do školní TOP 3 divadelních přestavení, ba si možná může dělat nárok na titul „Představení, které zaujalo i 5. A.“ Vernisáž 10. 1. 2006 byla v Regionální knihovně Teplice slavnostní vernisáží ozdobenou prvním veřejným vystoupením nového pěveckého sboru zahájena výstava výtvarných prací studentů Gymnázia Teplice na téma člověk. Gymnázium Teplice má školskou radu V listopadu se konaly první volby do školské rady naší školy, která byla zřízena v souladu s novým školským zákonem § 167. Tento sněm se vyjadřuje k návrhům školních vzdělávacích programů, k rozboru hospodaření, schvaluje výroční zprávu o činnosti školy, školní řád, projednává inspekční zprávy České školní inspekce,… V současné radě zasedají: za učitele – Mgr. Jiří Řehák, Mgr. Bohumil Fišer, Mgr. Stanislav Vašků; za žáky a jejich zákonné zástupce – Mgr. Dagmar Žbánková, Mgr. Jolana Mrzenová, Ing. Michal Libánský; členové jmenovaní zřizovatelem – Ing. Jan Devetter, Ing. Tomáš Minařík, Petr Vlček. K prvnímu zasedání došlo 15. prosince. Více se můžete dozvědět na www.gymtce.cz.

V učebně č. 8 vadne květina

Co jsme našli ve fotoaparátu našeho šéfredaktora: Věřte, nevěřte, ale tohle je opravdová kočka v krmítku.

IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...444

O čem se mluví v 5. A?

Honza Hloušek má pásek s pojistkou O tomto faktu se detailně přesvědčila Julča při zkoumání svého a Honzova pásku v jedné z mnoha nekonečných front na oběd. Julie si Honzu prohlížela dost dlouho a vypadalo to už docela zajímavě. Nakonec zjistila, že ona pojistku nemá, tudíž doporučujeme, aby si své kalhoty dobře hlídala, protože by se také mohlo velice lehce stát, že by je někde zapomněla. Parfém, který zná jenom Lukáš Před hodinou fyziky se Lukáš ptal Jirky, jaký parfém používá. Prý jestli to není ten parfém s názvem „Adidas Do you change?“ Podle našich informací společnost Adidas vyrobila už mnoho voňavek, sprejů a parfémů, ale ani jeden z nich se nejmenuje „Do you change?“ Zřejmě se tedy bude jednat o nějakou zkomoleninu názvu, kterou však nejsme schopni rozluštit. Jak říká pan profesor Trejtnar: „Pozor na zlé jazyky.“ Poté, co jsme se od děsně tajného informátora dozvěděli, že nás pan Trejtnar v béčku pomlouvá, hezky jsme mu to při nejbližší vhodné chvíli podstrčili a on prohlásil: „Ono jim po zítřku sklapne.“ (tím myslel velký zeměpisný test) A také nám dal důležitou radu, abychom si dávali pozor na zlé jazyky. Káťa a její šťastné kameny Při jedné z nečekaných písemek z chemie si Káťa zapomněla vystlat svůj stůl svými šťastnými kameny. Na to však nezapomněla Simona (no, ještě že ji má), která okamžitě zareagovala a křičela: „Káťo, vem si kameny!“ Z počátku vůbec nikdo nechápal, oč de, v zápětí už však bylo jasné, o jaké kameny se jedná. Co o sobě tvrdí Mišutka Míša? „Jsem osvícená.“ Honza David pohoršuje své okolí Teda svěříme se vám, že v takové náladě jsme pana Kašpara ještě opravdu neviděli. Vešel do třídy, přečetl si „pobuřující“ nápis na Honzovo mikině (5uck.my d1.ck) a nařídil: „Svlíknout!“ Honza tedy poslechl, svlékl se do půl těla a holky měly druhý Vánoce. Na celý týden změnili všechna témata svých drbáren v SoundCafé. Ale i paní profesorka Farská na hodině angličtiny překládala: „Ale, Honzo, copak to máte za sprostou mikinu?“ Předsedkyně Julča, správkyně Terka Naše třída je už nějakou tu dobu zaregistrována na spoluzaci.cz. Správcem třídy je Tereza, která mimochodem všechno spravuje. A tak nás i vy můžete navštívit na tomto zajímavém serveru, vždyť vstupní otázka je tak jednoduchá. A když už tam budete, prohlédněte si fotogalerii, možná tam na sebe narazíte. Petra je drzá jak lázeňská veverka Bez komentáře. A nyní malý úryvek ze scénáře jedné matematické hodiny: Kateřina: „Já miluju, když můžu dvakrát použít soustavu rovnic o dvou neznámých.“ Paní profesorka: „To jsem nevěděla, že toho máme tolik společného.“ A jak zní taková klasická dějepisná otázka pana Kašpara? „Mimochodem, snídáte někdo Pribiňáčky?“

Alena opět prospala celý Nový rok! No, a jak na Nový rok, tak po celý rok.

Jak je to se Zdeňkovou bublinou?! Podle posledních zpráv je Zdeňkova komunikační bublina už tak velká, že s ním prakticky není možné hovořit. Pokud se snad někomu podaří proniknout za tuto jen těžko překonatelnou bublinu, ještě nemá vyhráno, jelikož se pod ní skrývá bublina druhá tzv.„Záchranná“. Ta je sice o něco menší, avšak stále postačuje k tomu, aby Zdeněk nemusel kohokoliv poslouchat (a ponořit se do svého meditování). Lidé Unětické kultury začali pohřbívat skrčky Toto šokující dějepisné odhalení má na svědomí naše Ivča. Opravdu existují katastrofální mapy? Lukáš se při zkoušení trochu zadrhl: ale také katas……katastrof –……“ Pan Trejtnar mu naštěstí pomohl: „Katastrofální?“

„Takže

známe

mapy

podrobné,

topografické,

turistické,

Chcete někdy o něčem říct, že se vám to např. líbilo, ale víte o lepších věcech, nebo chcete o něčem říct, že to bylo naprosto úžasné a nemůžete najít to správné slovo pro vyjádření daného momentu? Nezoufejte, zde jsou tzv. HT stupně hodnocení. (o tom, jak jdou za sebou, by se dalo možná i spekulovat, tak to prosím berte s rezervou). Odstrašující Ucházející Brilantní Impozantní Katastrofální Solidní Perfektní Dechberoucí Tristní Excelentní Prvotřídní Okouzlující Nedostačující Nadstandardní Abnormální Legendární Neadekvátní Výjimečný Kolosální Boží Tak copak si dáte dnes?

BOBIKA!

Teda, Terko, ty máš chutě.

[Čerstvé zprávy sehnala Terka a Třídní drbárnu stvořil Danek]

Znáte z internetu aneb Co všechno se dá najít na xchat a libimseti tečka cézet

IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...555

„Pro dnešní den necháme učebnici učebnicí a probereme si Christmas in Britain.“ Ne že bychom to nečekali, ale přeci jen byly vánoční svátky ještě daleko. Nikdo si však nestěžoval – lepší, než kdyby někoho zkoušela ze slovíček, hmmmm…? A tak si všichni uvědomili, jak ten čas letí a že Vánoce co nevidět zaklepou na dveře (a že by to s tima dárkama neměli dlouho odkládat). A opravdu! Zanedlouho nám paní Sanitriková sdělila, že 22. 12. půjdeme na vánoční akademii. O letošním představení studentů našeho ústavu jsme však měli velké pochybnosti a to hned ze dvou důvodů. Za prvé se změnili moderátoři a akademii nyní měla uvádět čtveřice ze skupiny KlucY (každý si je ale spíš pamatuje z jedné parodie Luneticů). No a za druhé loni na akademii chyběla scénka kvinty A! A aby toho nebylo málo, bylo nám oznámeno, že kvůli nedostatku místa jde skoro celý náš ročník na akademii s malým gymplem, tedy od půl jedenácté. Všichni samozřejmě začali ihned protestovat, ale nebylo nám to nic platné. Když jsme všechno krásně vyřešili, začal každý honem vymýšlet a shánět dárečky pro přátele. A samozřejmě péct cukroví. Ale protože už jsme na střední škole, vánoční svátky vůbec nemohly narušit obvyklý běh vyučování. Některé profesory a profesorky (nebudu jmenovat) by totiž od jejich výuky nemohl vyrušit ani konec světa, takže nějaké Vánoce je absolutně nerozházely. Ovšem vyjma hodin angličtiny, kde jsme museli být seznámeni snad se všemi anglickými koledami, jaké existují. Ale naštěstí vše rychle uteklo a už tu byl čtvrtek, 22. 12. Ještě před velkou show jsme vyrazili přímo do školy, kde jsme si ve třídě uspořádali něco jako vánoční besídku. Všichni dorazili vyspalí a odpočatí s náručí plnou dárečků a cukroví. Nejdřív jsme samozřejmě obdarovali naši paní třídní, aby věděla, že moc dobře tušíme, jak to s námi nemá někdy lehké. Ale protože nebyla hodná jen ona, nějaký ten dáreček si odnesl snad každý. Když si všichni všechno rozdali a pochválili, rozhodli jsme se přesunout do domu kultury. Už při příchodu do sálu jsme cítili, že tato akademie bude rozhodně jiná, než ty předešlé. Při pohledu na malý prostor a provizorní židle jsme jen smutně vzpomínali na honosný sál Krušnohorského divadla. Většina jen zadoufala, že při polovičním počtu diváků by mohla být poloviční i tréma a nervozita vystupujících. Už při představování moderátorů nám bylo jasné, že tomu tak nebude. První na vánočním pódiu vystoupila zpěvačka s písní od Christiny Aguilery. Tady musím smeknout pomyslný klobouk, protože její odvahu opravdu obdivuji. Příjemně mě totiž překvapilo, že se její výstup dal opravdu nazvat zpěvem, což nemusí být vždy samozřejmostí. Po superstar přišla na řadu taneční skupina, která svým svižným vystoupením trochu probudila některé usínající diváky. A protože „Co Čech, to muzikant“, další scénka se také týkala hudby. Přesněji řečeno techno stylu. Herci totiž ztvárnili loňský CzechTek. Nápad by to byl dobrý, kdyby scénka nevypadala poněkud nudně (sálem se rozléhala techno hudba a k tomu tancovalo pár lidiček). Zásah policie se pak odehrál jen v pár sekundách, kdy na scénu vtrhli černě oblečené postavy, a odtáhly tanečníky do zákulisí. No nic moc. Pak přišla na řadu elektrická kytara v podání studenta Šlechty (né toho našeho. Tady musím říct, že asi opravdu nemám hudební sluch, protože mě osobně jeho výkon nijak nenadchnul. No a pak najednou moderátoři uvedli scénku 5. D. Všichni byli plni očekávání, co nám to ti nováčci předvedou. Publikum si již dobrých dvacet minut kladlo jedinou otázku: „Kdy už to konečně začne?“ Nepředvedli nic úchvatného. Jejich pantomimická scénka mi vzdáleně připomínala náš dávný výkon „na lavičce v parku“. Ale jak se říká: nejlepší nakonec. Jako předposlední totiž nastoupilo „Zkoušení“ v podání Minaříka a spol. Obecenstvo se výborně bavilo a já konečně měla pocit, že letos ta akademie není úplně k zahození. Když scénka skončila odnesením „pana profesora“ do blázince, sálem zněl aplaus. Poté nastala dlouho očekávaná chvíle – vystoupení profesorů. Vypadalo to dost podezřele, když se doprostřed pódia usadil pan Reich v obleku a kolem něj nastoupili profesoři jako sbor. Vše se ale hodně rychle změnilo a za chvíli už na pódiu poskakovali naši profesoři v kraťasech a s čepičkama na hlavách. A my se konečně dozvěděli, na co pan Kašpar sbíral ty Pribiňáky. Aby je po nás házel! Celou akademii asi nejlépe vystihují slova: Příští rok zas musíme udělat nějakou scénku, aby nás měl kdo bavit. Jo, jo, bez nás by to nebylo ono. ☺ [Článek: Terka, fotografie převzaty ze serveru gymtce.cz] CCChhhaaaoootttiiiccckkkýýýpppřřříííbbběěěhhh,,, vvvnnněěěm m A mžžžssseeeooodddrrrááážžžííí zzzááážžžiiitttkkkyyykkkvvviiinnntttyyyA A aaannneeebbbpppooohhhllleeeddddddooošššéééfffrrreeedddaaakkktttooorrrooovvvaaašššuuupppllílííkkkuuu

V červnu minulého roku jsme v redakci zahájili velký literární projekt, jenž jsme po měsíci hledání vhodného názvu pokřtili Zrcadla babylónu. Chtěli jsme v třídním časopise začít psát příběh, jehož pokračování budou řídit samotní čtenáři. Kde se vzal takový zvláštní název, se mě raději neptejte. Dobře to zní a je to vhodný název pro příběh ze života studentů. ETYMOLOGIE Zrcadel babylónu: Zrcadla – v nich se všechno odráží. Jistě jste si všimli, že babylón píšeme s malým „b“ – myslíme jím tedy chaos, zmatek, který v takovém příběhu nesmí rozhodně chybět. Hlavní složkou děje tohoto románu jsou zážitky kvinty A. Co bych ale rád připomněl – tento smyšlený příběh je zasazen do skutečného prostředí. Shledal jsem, že by to nebylo ono, kdyby hlavní postavy místo Gymnázia Teplice navštěvovali třeba nějaké Gymnázium v Zubříkově. Ale nejen to může být na Zrcadlech troufalé. Jednotliví studenti 5. A se mohou v příběhu sami poznat. Mohou, to neznamená, že musí. Trochu se zde zkomplikovala situace. Některé hlavní postavy jsem skutečně psal podle svých spolužáků, ale nakonec šel děj Zrcadel jiným směrem a představitele bylo třeba úplně změnit. Když už se věnuji těm obsazením, je nutno dodat, že učitelé, kteří hrdiny příběhu vzdělávají, jsou rozhodně výplody fantazie. Naše redakce nechce rozhodně dopadnout jako koalice redaktorů školního časopisu uvnitř stránek Zrcadel babylónu. A jak to půjde dál? Hlavní zápletku jsem si již předběžně určil, ale vše se samozřejmě může změnit. Možná čtenáři dostanou nějaký závratný nápad. Můžete se těšit na internetovou mafii, teroristickou organizaci, záhadný projekt Babylón, vánoční ples,… a samozřejmě na spoustu ohně, aby měl Adam Hrubeš co hasit. Po jeho boku vystupují dvě slečny, dvě nesmiřitelné rivalky, které spojuje jedno velké tajemství: Eva Zelená a Jana Ušatá. Významně se budou na příběhu podílet i Adamova sestra Simona a její snoubenec Petr Šusťák. Na pozadí příběhu hraje hudba Petry Slavíkové a její kapely BanjoBand. A jak se Zrcadly souvisí Jonáš Palmič, Velký Joe, Čestmír Trefort, Konika Vomáčková či detektiv Herman Pojrot? Tvůrci Zrcadel babylónu: autor: František Halama, malé velké úpravy: Kovová Petra Budni, ilustrace: Radka Nová [Franta] IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...666

Hmm... Nádherný parenchymatický celek!

AU! Šmejd jeden mikroskopickej! Taková bolest!

ÓÓ, luxusní!

111...JJJeeedddnnnooohhhoooppprrrooosssiin m m m inncccooovvvéééhhhooorrrááánnnaaajjsjssm meeevvvuuučččeeebbbnnněěěm maaattteeem maaatttiikikkyyy nnnaaalle m leezzzlliliiooohhhrrrooom muuujjíjíícccííívvvááánnnooočččnnnííívvvýýýzzzdddooobbbuuu

222... K K Kaaattteeeřřřiin innaaaaaajje jeejjíjííooobbbllílííbbbeeennnééésssllo loovvvooo,,, jje jeežžžvvvyyyssstttiih ihhuuujje jeevvvšššeee... „Ježiš! Zapomněla jsem vyhodit žvejku! Ále, když mám i ty džíny... Kašlu na to.“

333...V V V VddduuuccchhhuuuV Vááánnnooocccppprrrooobbbíííhhhaaallalaa iiipppooossslleleedddnnníííhhhooodddiin innaaabbbiižižžuuulle lee Já padám na hubu.

Hele, Péťo, půjdem spolu do Betléma?

Tak jak to teď s náma bude, Ivčo?

Tak jo. A kdy?

Jééé, holky, copak to

máte dobrýho?

444...P m P V meee PřřřeeedddV Vááánnnoooccciiijjsjssm zzzhhhlléléédddlliliidddiivivvaaadddeeellnlnnííí pppřřřeeedddssstta taavvveeennníí.í..JJJaaakkkssseee zzzaaaccchhhooovvvaaallalaaK K Káááťťťaaa bbbuuuřřřiičiččkkkaaa???

Já ti nevim, Honzíku.

A A m Annnyyynnnííípppooozzznnnááám mkkkyyykkkddděěějjsjsstttvvvííívvvááánnnooočččnnníííhhhooodddnnneee:::

555...N N m P N m Neeejjpjpprrrvvveeejjsjssm meeessseeepppooodddeeepppsssaaallili.i..P Pooožžžeeennniicicchhhooovvviiiaaannneeevvvěěěsssttě těěpppřřřiišiššlliliinnnaaařřřaaaddduuusssvvvěěědddcccii.i.. 666...N Něěěkkkdddooossseeeuuullo loožžžiililliiikkkzzziim im mnnnííím muuussspppááánnnkkkuuu Teda ale to je nádhera!

777...M M Mooonnnčččaaapppřřřeeedddááávvvááápppaaannníííppprrrooofffeeesssooorrrccceeennnáááššštttřřřííídddnnnííídddááárrreeekkk

888...A A S AcccooopppaaakkkJJJeeežžžííšíššeeekkknnnaaaddděěěllililillS Siim im mooonnněěě???

999...C C M CooopppaaakkkM Mííšíššuuutttaaakkkrrrooozzzrrruuušššiililoloo??? 111111...D D Dvvvěěěhhhlla laavvvnnníííhhhrrrdddiin innkkkyyy kkkooom m m miikikksssuuuooopppěěětttvvvyyysssm mááátttéééjja jaakkk sssm m C Q maaajjljlílííccciiiIIIC CQ Q,,,vvvpppooozzzaaadddííí fffoootto D toogggrrraaafffiie ieeooodddccchhhááázzzíííD Daaannn vvveeellm lm miiinnneeennnááápppaaadddnnněěěpppřřřeeedddaaatttdddaaarrr K K Kaaattteeeřřřiin inněěě P P Prrrooopppoookkkrrraaačččooovvvááánnníííooobbbrrraaaťťťttteeellilisissttt 111000...TTTeeerrreeezzzaaabbbyyylla laannnuuuccceeennnaaapppooouuužžžíííttt nnnaaarrrooozzzbbbaaallo loovvvááánnníííkkkvvvaaadddrrraaatttiicicckkkééé rrrooovvvnnniicicceee

IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...777

Teda, Álo, doufám, že v tom není kniha?

111222...S S m Saaam mooozzzřřřeeejjm jm měěěnnneeeccchhhyyybbběěělloloocccuuukkkrrrooovvvííí ♪ Rudolph, the red-nosed reindeer ♫

111333...D D m D m m Daaarrrooovvvaaannnééém muuukkkooonnniiinnnaaazzzuuubbbyyynnneeekkkooouuukkkeeejjj 111444...D Dááárrreeečččeeekkkjjsjssm meeennnaaašššlliliiiiipppřřřeeedddkkkuuulltlttuuurrrááákkkeeem m ♫ Had a very shiny nose ♫ And if you ever saw it

♪ You would even say it glows

111555...N N m Naaaššštttěěěssstttíííbbbyyylllppprrrááázzzdddnnnýýý,,,jjajaakkknnnááásssoootto toom m JJJuuullčlččaaasssD D m Daaannnkkkeeem m„„„ccchhhyyytttřřřeee“““pppřřřeeesssvvvěěědddčččiilililii

♫ Then all the reindeer loved him As they shouted out with glee, Rudolph the rednosed reindeer, You'll go down in history! ♪

111666...A A Annnaaazzzááávvvěěěrrr nnněěějjajaakkkooouuutttuuu kkkooolleleeddduuu

N N A Š E P A N M A T K Á Ř K A NA AŠ ŠE EP PA AN NÍÍÍ M MA AT TIIIK KÁ ÁŘ ŘK KA A JJ AAA NNN AAA B O Š O V Á B AAA RRR TTT O OŠ ŠO OV VÁ Á::

„„N Y KY Y..““ NEEEJJJDDDEEELLLŠŠŠÍÍÍ PPPŘŘŘÍÍÍKKKLLLAAADDD ZZZAAAPPPLLLNNNIIILLL TTTŘŘŘIII SSSTTTRRRÁÁÁNNNKK • Naše čtenáře by zajímalo, jak jste strávila Vánoce? Tradičně, doma s dětmi, na horách. • Dostala jste hodně dárků? Vše, co jsem si přála. • Stihla jste napéct cukroví, nebo jste měla hodně písemek a domácích úkolů na opravování? Peču omezené množství, takže jsem stihla. • Počítáte si doma jen tak pro zábavu? To ne. • Jaký nejdelší příklad jste kdy počítala? To bylo určitě na vysoké škole. Zaplnil asi tři stránky, byly to tuším diferenciální rovnice. • Učíte raději zeměpis, nebo matematiku? Oba dva předměty stejně, záleží na třídě. • Z jakých předmětů jste měla nejhorší/nejlepší známky? Nejlepší z matematiky, zeměpisu a dějepisu, nejhorší z češtiny a ruštiny. • Bavila vás matematika už od mala? To si nepamatuji. • Budeme v nejbližší době psát nějakou písemku? Ne. • Jste spokojená s naší třídou? Ano. • Jaké věci byste si vzala na pustý ostrov? Knihu 100 roků samoty a něco na psaní, abych si mohla počítat. • Jaký je váš nejoblíbenější film a písnička? Mám ráda Tarantinovy filmy a Vlastu Redla. • Dala jste si nějaké novoroční předsevzetí? Ne. • Jak jste oslavila Silvestra? Doma s přáteli. Děkujeme za rozhovor. Paní Bartošovou vyzpovídaly Péťa a Julča.

[KOMIKS PŘIPRAVUJE REDAKČNÍ RADA IMPÉRIA]

Svačináááááááááááá!!!! 9:40. Zvoní. Třída náhle utichne a fascinovaně hledí, jak Zdeněk vyndává svou svačinu. Víko plastové dózy klapne. Zdeněk naprosto klidně vybalí svůj luxusně zabalený rohlík číslo 1. Radce teče slina. Poté naprosto klidně vybalí svůj luxusně zabalený rohlík číslo 2. Jako zákusek si nevzrušeně pochutnává na luxusně zabalené čokoládě a vše zají dvěmi přiloženými mandarinkami. Radka se v hysterickém záchvatu válí pod lavici. Do třídy se opět vrací rozruch. Zdeněk dojedl. A pak už to jde ráz na ráz. Lukáš se s ladnou piruetou otočí a jemným švihem pošle svou svačinu do koše. „Zase s medem, “ mrmlá si pod nos a protahuje si své medové svaly. Pavlína nezadržitelně funí. Má věčně ulepené ruce a mastnou bradu. Po tom, co dnes k snídani spořádala už 3 rohlíky, nemá stále dost. Vytahuje obří bagetu, jejíž náplň je širší než bageta sama. Mezitím několik svačin putuje po třídě. S nimi i ta moje. ,,Tak, s čím dneska?“ volá na mě přes třídu Ivča. ,,Doufám, že to není zas ten příšernej salám, cos měla minulej tejden!?“ Zmíním ještě skupinu jedinců, kteří nesvačí vůbec. Mezi nimi jsem i já, jelikož moje svačina koluje po třídě. Jen tak tiše sedíme a hladově upíráme oči na nenasytné spolužáky. Snažíme se vnímat text v sešitě, který máme před sebou, ale mezi jednotlivá slova se nám vkládá plátkový sýr nebo šunkový salám. Zvoní na hodinu. Všichni ještě zapijí své výživné svačiny limonádou Toma v plastové láhvi od Coca-Coly, utřou si ruce do kamarádova svetru a těší se na výklad. Zhruba po pěti minutách začne Pavlíně kručet v břiše a každá její druhá věta zní: ,,Já bych něco snědla…“ Když zhruba po 30 minutách přes vytrvalé kručení není slyšet ani kantorův výklad, začne Pavlína alespoň okusovat tužku. Samozřejmě, že mojí tužku. Všichni máme radost, když zazvoní. Někteří jedinci, jež minulou přestávku nesvačili (ano, jsem to zase já), se vrhnou rychlostí postřeleného dvacetikilového selete ke dveřím a závodní rychlostí, kterou jsou ještě schopni vynaložit, míří do Bergbaru. Tam s naprostým vysílením a mohutným heknutím shodí ze zad tašku, vyndají peněženku a koupí si… „Celozrnný rohlík, prosím!“ (Též můj případ. Celozrnný rohlík totiž Pavlína nejí, a tudíž mi ho nesežere!:) Dobrou chuť! [Káťa] P. S.: Petra Buzková, mimochodem to je ministryně školství, chce schválit nějaký nový zákon, kde ve školách zakáže prodávání sladkostí, hamburgerů, hotdogů,… Reaguje tak na stížnosti stomatologů, kterým se již z našich děravých dutin dělá špatně. Zruší nám snad tolik milovaný Bergbar? Co je vlastně Bergbar? Místo, kde se všechno točí kolem jídla a našich prázdných žaludků. Navštěvujeme ho ráno, v poledne, odpoledne,… O velké přestávce určitě dostanete pořádný hlad. Navštívíte Bergbar. Oběd ve školní jídelně nebyl zrovna vydatný (opět). Navštívíte Bergbar. Stává se ale také útočištěm během volných hodin před uspávajícími odpoledkami.

Pokračování rubriky na straně 15… IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...888

H Vánoce a to všechno okolo H „No, to si se asi zbláznila! To je sice hezký, že máš spousty nápadů na vánoční dárky, ale letos se bude šetřit…“ A tak dále. To anebo něco podobného určitě někdo z nás již slyšel. Rodiče jsou pohroma, avšak já vám poskytnu několik užitečných rad. Nemusí ale vždy zaručeně vyjít. Když se půjdete pachtit za dárky do marketů, nikdy nic nekupujte hned u vchodu do prodejny, protože tam se umisťuje to nejdražší zboží (zákazník má ještě chuť nakupovat, není ještě znavený a hlavně – zatím má peníze). V naší Hypernově je například elektro a oblečení, už ale neřešte, že hned za tím je pečivo. Já osobně vždy koupím první věc, co uvidím, a nakonec toho lituju, protože pak objevím něco mnohem lepšího. A teď jedna rada pro ty vyššího vzrůstu jako je Káťa – nikdy nebuďte líní sklopit zrak a prohlédnout si dolní regály, protože pro levnější zboží se vždy musíme shýbnout a dražší je v úrovni očí. A není se co divit, že dražší zboží má vždy pestrý obal s perfektním designem, což určitě více ocení něžné pohlaví, protože kluci – ti si toho ani nevšimnou. Když zabrousíte do nějakého butiku a budete si něco zkoušet, nespoléhejte na zrcadla v kabinkách, protože prodlužují. No, pak už je jasný, proč mi všechno v obchodě tak sluší. Ale ještě před sháněním konkrétních dárků nás ovlivňují televizní reklamy. Nedivte se, že jsou plné krásných obrazů, hudby, mluví se tam těmi nejvybranějšími slovy, no je to prostě ráj na zemi! V reklamách nikdy neuslyšíte žádná záporná fakta, je to zjednodušení reality (to je něco pro jisté exempláře naší třídy). Jiní se zase nechají ovlivnit známou osobností, která je úplně nadšená novým výrobkem. Víme, že Lenka Šmídová nemá polámané vlasy a zničené nehty. Ptáte se mě proč? Protože užívá tobolky Viaderm! Pan Kraus se zase vkrádá do různých domácností a přesvědčuje nás, že internet od Telecomu je opravdu výhodný do každé domácnosti (tak to ať povídá holubům). A taky všichni víme, že Elektrolux nám usnadňuje život apod. V reklamách se vždy několikrát opakuje název výrobku, abychom si ho řádně vryly do paměti. Používají se zkratkovitá hesla – něco jako SUPER CENA! BEZVA AKCE! NOVINKA! Nikdy neuvidíte ošklivost. Takže když bude modelka v reklamě používat novou řasenku, hned jí narostou dlouhé řasy, až ji šimrají na čele, pak ale nečekejte stejný efekt ráno před zrcadlem. A kluci! Když nějaký svalovec použije extra super deodorant, neznamená to, že pokud si ho koupíte, budete stejně krásní a svalnatí. Kupujete si deodorant a ne plastickou operaci. Mám pro vás poslední radu! Spočívá v tom, že když už jsem vám tak hezky poradila, jak máte ušetřit, mohli byste mi za ty ušetřené peníze něco koupit k Vánocům. OK?! Všechny rady jsem rozdala a teď něco o svátcích jako takových. Vánoční prázdniny mají spousty výhod. Nemusíme chodit do školy a tím pádem se nemusíme učit. Rodiče jsou v rozverné náladě, a tak jim nedělá problém upustit od některých zásad. Dovolují nám v neobvyklé míře například požívat alkohol. Nejdřív si připijeme s jednou babičkou, pak na návštěvách se všemi tetičkami a známými. Rodičům ani nepřijde, že už nám nalévají po třetí a omlouvají to slovy: „ No když jsou ty Vánoce…“ Doma se stoly prohýbají pod horou cukroví, ovoce a všelijakých dobrůtek. Jen na jedinou dobrůtku vás upozorním, a to na kapříka plného chytře skrytých kostí. Přátelé, V každé domácnosti jinak probíhá Štědrý Den. U nás mi už od mala říkávali, že se Ježíšek zastřelil, protože měl z toho, že máme konec nestihne nakoupit všechny dárky, depku. Ale zas tak stejné to každý rok nebylo! Jednou mi bylo řečeno, že Ježíškovi došel benzín ledna a je na a že k nám prostě nedojede, jindy se zas zadlužil, že už neměl na dárky, … Rodiče vždycky straší a hrozí, ale stromeček je čase porušit každoročně obložen dárečky. naše A třešnička na dortu je Silvestr! Poslední den v roce. Rodiče už pochopili, že nás mladistvé nebaví být s nimi doma, poslouchat novoroční předsevzetí! babičky a koukat na „zábavné“ silvestrovské večery v televizi, takže Teplice třeste se!!! A následuje 1. leden – Nový rok! Ten musíme logicky po velkých oslavách prospat. A jaký tedy bude celý nový rok? No přeci – jak na Nový rok, tak po celý rok. [Péťa]

Od British Council po McDonald V pátek 18. listopadu jsme se s naší třídní paní profesorkou Sanitrikovou a paní profesorkou Boehmovou vydali na exkurzi do nedaleké ústecké knihovny – do oddělení anglické literatury (tzv. Britská rada, British Council). Sraz jsme si dali na nově opraveném teplickém nádraží, takže jsme nad tou krásou nejdříve všichni pár okamžiků áchali a óchali. Všichni kupodivu dorazili včas a s opravdovým nadšením. Vláček, kterým jsme se za dvacet minut dodrkotali do vytouženého Ústí nad Labem, nebyl až tak plný, jak někteří tragédi z naší třídy předpokládali. Při cestě jsme hlavně řešili, kde se bude vystupovat (Lukáš se opět snažil bavit publikum svým: „Nezastavujem. Máme zpoždění.“), jak dopadly třídní schůzky, jestli nám dají profesorky rozchod a zavzpomínali jsme si (poplakali) na náš velký červnový třídní výlet v Chabařovicích. Protože naše paní angličtinářka knihovnu již předem navštívila, bez problémů a bloudění jsme dorazili na místo určení. Dovnitř nás pustila velmi milá vrátná a od vytouženého cíle nás již dělilo pouhých „pár“ schodů. Připomenu, že ty schody byly skleněné a mohli jste se tedy na vlastní oči přesvědčit, jak jste vysoko. Takže si asi živě představíte, co těchto pár skleněných schodů dokáže udělat třeba s takovou Mončou. Po dosáhnutí vrcholu jsme spatřili promítací sál, kterým jsme prošli do prostorné chodbičky, kde nám bylo povoleno odložit si věci. Po uvítání a pár slovech úvodem nám začala paní knihovnice postupně představovat jednotlivé části tohoto oddělení. Péťa: „Hele, Dane, dej sem půlku, stejně to všechno nesníš.“ Poté jsme dostali několik minut na prohlédnutí literatury a případné vznesení dotazů. Alena nezklamala a okamžitě usedla do křesla s Oliverem Twistem, Franta zase otevřel Pána prstenů, ale i obyčejné časopisy šly na dračku. Po odchodu z ústeckého domu literatury jsme dostali celou hodinu volna, kterou mohl každý využít po svém, což se podle mého názoru všem povedlo. McDonald byl jasný a divím se, že po našem náletu nebyl vykoupen. Co se dá dělat, vydržel. Příště to tedy musíme rozhodně zopakovat. Co myslíte, paní profesorko? Wwwodkaz pro velké náruživce: www.britishcouncil.org/cz/czechrepublic.htm [Julča] IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...999

Pouť Hadždž Letos se začátkem ledna vydali muslimové do Mekky. Tato pouť, zvaná hadždž, je povinností každého muslima, který ji musí alespoň jednou v životě podstoupit. Každoročně se v Mohamedově rodišti sejde kolem dvou a půl milionů věřících. Ačkoli bezpečnost zabezpečuje na šedesát tisíc vojáků a policistů, bohužel ani letos se neobešla pouť bez nehod. Nejprve se před jejím začátkem zřítil hotel, pod jehož troskami zemřelo přes sedmdesát lidí, pak bylo během symbolického kamenování satana ušlapáno přes tři sta poutníků. A jak se vlastně vykonává hadždž? Dělí se na dvě části – malý a velký. Malý představuje dva důkazy víry, které lze provádět kdykoli během roku. Tawáf – spočívá v sedminásobném obcházení svatyně Káby. Sai – znamená sedminásobný přesun mezi pahorky al-Marwa a al-Safá. Velký hadždž lze provádět jen výhradně během 12. měsíce islámského kalendáře. Poutníci nejdříve podstoupí cestu na planinu Arafát. Celý okruh zabere obvykle tři až pět dní. Dále je čeká aldžamarat, to znamená vrhání kamenů na tři pilíře symbolizující satana. Poslední částí velkého hádždž je tawáf.

Obchodník se smrtí Z Hollywoodu k nám zavítal další hvězdně obsazený a podle skutečných příběhů natočený film. Už z názvu můžeme vydedukovat, že se jedná o dílo akčnějšího žánru. Yuri Orlov, ústřední postava příběhu, prakticky celý film vypráví o svých činech. Narodil se jako americký syn ruských rodičů, který nehodlá svůj život zmarnit výrobou polev v rodinné cukrárně. Uvědomí si, že právě vojenská technika jsou obchodním artiklem. Pak už to jde celkem splavně a z Yurie je záhy obchodník nad jiné zdatný. Pašeráku zbraní se daří i takové kousky jako propašovat bedny se zbraněmi pod shnilými bramborami, případně předělat na chvíli (pro celníky) vojenský bombardér na humanitární letoun. Přitom všem se hluboce zamýšlí a hledá sám pro sebe ospravedlnění v tom, že co on činí, není ještě nic proti tomu, co činí státy, zejména spojené americké. Zároveň také úspěšně zdrhá před svým věčným pronásledovatelem, superčestným policistou Jackem Valentinem (Ethan Hawke). Yuri Orlov a Oleg Orlov mají možná společného více než jen jméno. Oleg Orlov byl před více než rokem zatčen na Ruzyňském letišti a nyní čeká v tzv. vydávací vazbě. O jeho vydání vyžádala Ukrajina, kde je podezřelý z nelegálního obchodování s vojenskou technikou. V České republice se na tři dny zdržel i filmový štáb, který v Milovicích z bývalé sovětské základny udělal ukrajinské sídlo armády. Celkový názor na film se různí. Někteří kritici například prohlašují, že se podobá ztvárnění mezi akčním thrillerem, psychologickým dramatem, moralitou a komedií nebo někdy spíš parodií. A malinká perlička nakonec – distribuční informace uvádějí, že skutečný Yuri Orlov se ukrývá na území Sýrie, některého z afrických států nebo v Karlových Varech. Protože ale sám nezabíjí, lázeňští hosté snad mohou pít své prameny v klidu dál…

Zdravotní stav Ariela Šarona Ve středu 4. 1. 06 prodělal Ariel Šaron těžkou mrtvici. Lékaři ho kvůli masivnímu krvácení do mozku uvedli do umělého spánku a politik podstoupil celkem tři operace. Státník byl v tomto stavu udržován několik dní, než ho začali lékaři opět probouzet. Neurochirurgové postupně hlásili dílčí úspěchy v premiérově léčbě, nyní se však zdá, že se situace komplikuje. Lékaři vylučují, že by se Šaron znovu vrátil do politiky. Podle nich má šanci na přežití, ale je otázkou, jak budou omezeny jeho rozumové schopnosti. V Izraeli se spekuluje o nastalé politické situaci, protože Izrael čekají v březnu parlamentní volby a země má nyní přechodnou vládu. Šaronovy pravomoci převzal na 100 dní dosavadní vicepremiér Ehud Olmert. Smrt Ariela Šarona nebo jeho dlouhodobá nezpůsobilost by nevyhnutelně otřásla politickou situací na Blízkém Zimní olympijské hry Letos čekají na sportovní fanoušky hned dvě velké východě. události. A to mistrovství světa ve fotbale a také dvacáté Ptačí chřipka mutuje a ohrožuje zimní olympijské hry konané v Turíně. A v čem vlastně Virus ptačí chřipky mutuje k formě, jež je pro člověka stále mohou svést sportovci boj o medaili? Akrobatické nebezpečnější. Oznámili to britští vědci spolu se Světovou lyžování, alpské lyžování, běh na lyžích, biatlon, boby, zdravotnickou organizací (WHO). Jejich zjištění se opírá o testy curling, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení, vzorků odebraných nedávným obětem choroby v Turecku. Právě rychlobruslení na krátké dráze, sáně, severské dvojice, tam v posledních dnech bylo nakaženo několik dalších lidí, tři z nich skeleton, skoky na lyžích a snowboarding. dokonce zemřeli. Tento rok bude na zimních olympijských hrách U jednoho z mrtvých vědci nalezli formu viru, která se raději pojí reprezentovat český sport největší výprava v historii. ČOV U slavnostních nominací nechyběli Jiří s lidskými než ptačími buňkami. Podobnou mutaci naznačoval už potvrdil nominace v plné výši a do Turína odcestuje 82 Raška a Dana Zátopková. výzkum některých případů v minulých letech v Asii. Mutace viru a sportovců. H5N1, jeho zvýšená nakažlivost a případně i přenositelnost mezi Nejvíce olympioniků hodlá do italských středisek poslat svaz lyžařů, který do nominace napsal 36 lidmi patří k největším nočním můrám lékařů a vědců po celém jmen. Hokejisté budou mít bez diskuse tým složený z 23 mužů. Dále bude českou výpravu tvořit deset světě. biatlonistů, šest bobistů a čtyři sáňkaři. Po jednom zástupci budou mít krasobruslení, rychlobruslení a Vir se poprvé objevil v roce 2003 v Asii, kde od té doby na ptačí rychlobruslení na krátké dráze. chřipku zemřela téměř stovka lidí. Poprvé mimo asijský kontinent Naděje na cenný kov si dělají i běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová či skokan na lyžích Jakub zemřeli na toto onemocnění v Turecku. Odborníci jsou ve střehu a Janda. Překvapit může skupina dalších: Nikola Sudová v jízdě na boulích, slalomářka Šárka Záhrobská snaží se přijít na nejrůznější opatření proti přenosu viru do Evropy, nebo mladá rychlobruslařka Martina Sáblíková. když už „stojí za bránou“ na starý kontinent. Mistrovství světa hned „za kopcem“ Všichni fotbaloví nadšenci se už nemohou dočkat největší letošní události v tomto sportu. Letos Nová rodinná komedie Marie Poledňákové přichází do kin Marie Poledňáková, autorka známých českách komedií „Jak v červnu začne souboj týmů z celého světa o titul Mistr světa. Celý turnaj se odehraje v Německu vytrhnout velrybě stoličku“ a „Jak dostat tatínka do polepšovny“, v celkem 12 městech, mezi nimiž samozřejmě nechybí Mnichov, Berlín, Dortmund, Hamburk či dokončila svůj poslední film s názvem „Jak se krotí krokodýli“. Tato Hannover. Mistrovské klání odstartuje pořadatelská země, tedy Německo, již 9. června v Mnichově. Letos, po šestnácti letech, nechybí mezi dvaatřiceti zúčastněnými zeměmi ani Česká republika, která rodinná komedie neodvratně upomíná názvem i jmény a profesemi hlavních hrdinů – horolezce Luboše, baletky Anny a jejich syna se do soutěže dostala po baráži s Norskem. První souboj ji čeká 12. června a to s USA. Dalším sokem se Vaška – na její dodnes úspěšná již zmiňovaná díla. A to přesto, že stala Ghana. Po ní musí národní tým zdolat také Itálii. Ze skupiny postupují dva nejlepší týmy a první autorka od začátku příprav Krokodýlů tvrdí, že jde o docela jiný zápas play off odstartuje 24. června na mnichovském stadionu. Poprvé si letos na mistrovství světa zahrají Angola, Togo, Ghana, Pobřeží slonoviny, Ukrajina a film. Trinidad – Tobago. Dvaatřicet let čekala Austrálie. Naopak z tradičních účastníků poslední doby chybí A v čem například Nigérie, Kamerun či Rusko. Kvalifikací neprošel ani poslední mistr Evropy, kterým je Řecko. vlastně spočívá hlavní zápletka? Kerio firewall ještě žije Záchranář Luboš Společnost Kerio Technologies ukončila podporu světoznámého softwaru Kerio Personal Firewall, (Miroslav Eztler) jenž v současné době vlastní více než milion uživatelů. Vývoj a výrobu tohoto produktu převezme přijíždí z Alp na americká společnost Sunbelt Software. Tato společnost, založená v roce 1994, poskytuje řešení ochrany dovolenou do proti neefektivnímu zatížení systému typu spywaru a spamu. Kerio Personal Firewall bude dočasně Prahy za dětmi a přejmenován na Sunbelt Kerio Personal Firewall. Annou (Ingrid Nástupce DVD Timková), která Na začátku roku 2006 se očekává příchod nových mechanik a médií, které oproti technologii DVD právě řeší odchod do baletního důchodu. Jejich osmiletá Amálka (Žofie Tesařová) – nabídnou podstatně vyšší kapacitu pro uložení dat a tím také lepší možnosti využití, zejména pro aby užila tatínka – odmítne jet do školy v přírodě, ale nakonec zálohování dat v PC také pro distribuci filmů ve vysoké kvalitě (tzv. HD TV). O nástupce DVD se odjede do Vysokých Tater i Luboš s celou třídou jako zdravotní přetahují dva formáty: Blue–ray a HD–DVD. Zatímco jednovrstvá média DVD nabízejí kapacitu 4,7 GB bratr. Anna čeká na chalupě u nestárnoucího dědy Pepíka (Václav a dvouvrstvá média až 8,5 GB, na jednovrstvý disk HD–DVD se vejde 15 GB dat a na dvouvrstvý pak 30 Postránecký) a učí místní ženské tančit. Děda zatím s Vaškem GB. Na disky Blue–ray se vejde dat ještě více: tento disk uchová v jedné vrstvě až 25 GB dat, ve dvou hospodaří v jejich pražském bytě. Členové rodiny se sice ve filmu vrstvách pak 50 GB dat. Společnosti Intel a Microsoft se přiklonily na stranu HD–DVD – ta má oproti téměř nepotkají, nicméně množství nedorozumění a náhod způsobí technologii Blue–ray tu výhodu, že mechaniky HD–DVD jsou zpětně kompatibilní i s médii DVD. bezmála rozvrat. A jak se krotí krokodýli, zůstane už navždy zahaleno tajemstvím.

[Útržky událostí posbírala Pája, aktualizováno na 19. ledna 2006] IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...111000

ZZZ m m laa::: lééhhhooo čččíííssslla innuuullé miin Je uprostřed slunečného června. Sedmnáctiletý student duchcovského gymnázia, Adam Hrubeš, se chystá spolu se svou dívkou Janou Ušatou (z Gymnázia Teplice) na narozeninovou párty, kterou pořádá jeho sestra Simona ke svým pětadvacetinám a kde oznamuje své zasnoubení s budoucím programátorem Petrem Šusťákem. Oslava se koná na vile Petrových, bohatých rodičů, kteří právě tráví dovolenou na Kanárských ostrovech. Párty ale nabere nečekaný spád. Jana Ušatá je z důvodu posměchu nucena odejít, Adam se znovu zamiluje, v domě vypukne požár a Simona je zamčena uvnitř.

K K jeedddeeennn hhhaaasssiičičč nnneeessstttaaačččííí laa 222... JJJeeennn jje Kaaapppiitittooolla „Posaďte se prosím.“ vyzval profesor Mikš všech jedenadvacet studentů sexty A. „Kdepak mám třídnici? Služba?!“ Po dlouhém mlčení nakonec vstala ze židle Regina: „Ježíš, promiňte, já pro ni skočim. Asi zůstala na občance.“ A rázným krokem vyrazila z učebny dějepisu. Profesor jen zavrtěl hlavou a pokračoval: „Dnes – ” Vtom ho ale přerušila Žofka, která byla o přestávce třídou vyzvána, jelikož ji pan profesor určitě poslechne, když se účastnila těch mnoha dějepisných olympiád: „Pane profesore, nezahrajeme si dneska pexeso, když máme ten poslední týden před prázdninami?“ „Áno, pane profesore, prosím!!!“ přidala se sborem třída. „Vy jste snad spadli z jahody na strom, ne?!“ odpověděl pobaveně Mikš a hned pokračoval: „Jistě že ne. Dnes budeme probírat – ” Po decentním zaklepání vstoupila do třídy Regina: „Ta třídnice se nějakou nešťastnou náhodou dostala do sborovny.“ Profesor si povzdechl a hodil jí přes tři řady zaplněných lavic klíče, ať pro ni okamžitě zajde. „A hoďte sebou!“ zavolal ještě za ní, ale to už byla Regina někde v tramtárii. Otočil se ke třídě: „Dnes budeme pokračovat v látce z minulé hodiny, kdy jsme si povídali o dvou význačných kněžích, kteří přinesli na Velkou Moravu srozumitelný slovanský jazyk a písmo. Pan Starý, který je teď s panem Dolejším uprostřed dramatické piškvorkové partie, nám prozradí jejich jména.“ Láďa Starý, jemuž se také mnohdy přezdívalo Starouš, se pomateně rozhlížel na všechny strany, aby zjistil, kdo ho shání. „Promiňte, pane profesore, já jsem teď nějak nerozuměl.“ Nato profesor vzal čtverečkovaný list, zmuchlal do kuličky a provedl basketbalový útok na odpadkový koš. „Oldřiško, jak to tedy je?“ vyvolal konečně největší šprtku ze třídy, která již svým pětiminutovým hlášením měla oteklou pravou ruku. „Sím, to byl Cyril a Metoděj.“ „Výborně, konečně jsme se dostali z bodu A do bodu B. Hlaholice, kterou – ” Svou větu opět nedokončil, protože do třídy dorazila celá zadýchaná Regina a v ruce vítězoslavně držela třídní knihu, kterou ještě z posledních sil předala učiteli, málem přitom zakopla. „Takže pondělí 27. června 2005 a chybí nám Otýlie,“ mumlal si pro sebe profesor u svého stolu nad třídní knihou. „Myslíte, že se ještě do vysvědčení vrátí?“ „Je v Egyptě, pane profesore. Právě mi píše, že vstupují do hrobky krále Tutanchamóna.“ odpověděla aktivně Julča Zrzavá. „A pak již třetí týden Štětináč, který již asi pravděpodobně umřel,“ zapisoval dál Mikš. „Teď už ale opravdu 83. hodina a Příchod zvěrozvěstů.“ Mikš vstal od stolu, prošel uličkou mezi lavicemi, kolem nástěnky fotografií a spustil: „Tito dva pánové byli určitě chytří velice a to nechodili na naše Gymnázium Teplice. Staroslověnština se mezi lid rychle rozšířila a brzy se stala oficiálním literárním jazykem. Psaly se nejen texty náboženské, ale i texty právní. Takže například si uveďme…“ Při hodině fyziky se celá třída pobavila u zkoušení Jany Ušaté. Paní profesorka Sýkorková se jí právě ptala na sluneční soustavu, když jí Jana rázně odpověděla, že se tento systém skládá z jakýchsi devíti suprainfračervených hvězd, které obíhají kolem společné planety, jež se již po staletí říká Slunce. Eva Zelená se s Reginou v zadní lavici na plné kolo rozesmály a další desítka studentů se k nim bez váhání připojila. Jana na ně vrhla vražedný pohled a zpět se obrátila na profesorku, která si ji vážně prohlížela. „Nevím, jestli jste to ještě nerozpoznala, ale již celých šest let navštěvujete gymnázium. A nezlobte se na mě, ale člověk, který mi dva roky před maturitou tvrdí, že družice se na oběžnou dráhu dostávají pomocí komet nebo že ultrafialové záření zachycuje ozón, který je pravidelnou součástí výfukových plynů, nemá tady co dělat.“ Jak to profesorka Sýkorková dořekla, vzala červenou propisku a silně Janě do studentského průkazu vryla na památku obrovskou pětku, ke které svižně přimalovala svou kuří nožku. Jana se hystericky rozbrečela a vrátila se zpátky do lavice, kde jí to ještě Oldřiška okořenila svou připomínkou, že akorát celý minulý týden promarnila nad jejím doučováním. „Do konce naší poslední hodiny nám zbývá již jen málo, takže vám přeji hezké prázdniny a doufám, že se zde opět v září setkáme.“ Dopověděla profesorka a svůj již nacvičený prodavačský úsměv hlavně darovala Janě, která ji skrz zkažené zaťaté zuby proklínala. Zvonek se rozběsnil, ale Sýkorková ještě neskončila: „Slečna Ušatá půjde prosím za mnou do kabinetu.“ Studenti na sebe vrhli tázavý pohled, ale po chvíli bylo všem jasné, že se na klasifikační poradě mluvilo i o letošních propadlících. Jana právě procházela hlavní chodbou v prvním patře, když spatřila Adama. Strašně se k němu chtěla rozběhnout a poplakat si, ale něco jí v tom zabránilo. Eva Zelená byla rychlejší. Jana chvíli stála jak solný sloup, ale pak jí to všechno docvaklo. Bylo zbytečné si cokoli namlouvat. „Adame, co tady děláš?“ vyzvídala Eva. „Moje třída odjela na výlet, tak jsem se na to vyflák.“ „IMPÉRIO GMNÁZIA TEPLICE! PRÁZDNINOVÉ VYDÁNÍ! 10 KAČEK ZA JEDEN VÝTISK! TITULKY, KTERÉ PŘEČTETE JEDNÍM DECHEM!“ rozhlašoval na celou školu Silvestr Krucifix, jenž prodával nové vydání školního časopisu. „Počkej chvíli, koupím si jedno číslo.“ spěchala Eva. Adam ji ale zastavil: „Já už stejně musim. Jsem tu jen na skok. Uvidíme se v půl druhý před školou.“ O velké přestávce panovalo po škole velké pozdvižení. Nikdo nemluvil o ničem jiném než o novém čísle školního časopisu, který tentokrát s opovážlivostí roztrhl pytel.

„Hele, to musíte vidět! Právě jsem si to koupila! Panečku, to jsou titulky!“ vtrhla do třídy biologie Slavěna Pekárová a hodila na lavici nové číslo. Vzápětí se kolem ní vytvořil houf nedočkavých studentů.

číslo 9 2004/05 ročník 6. školní časák, který pojmenovává věci pravými jmény Studentský parlament se může jít vycpat Školní jídelna v zajetí zvratků Profesor Buránek a jeho výlety (úlety) Šikana bez zábran Exkluzivní rozhovor s Duchnou: „Chrrr a Chramst.“ Drogy v profesorském sboru! Uši, uši, ušiska a Jana Ušatá Vysvědčení se hází do koše! Petice! Gymnázium „Žvejkalová ven“! PLUS VELKÁ LETNÍ PŘÍLOHA! Největší škleby a geby našich učitelů za uplynulý rok

„Duchna je Duchánková? Teda, tak tímhle si úplně zavařili.“ poznamenala Žofka a ustaraně se podívala na Frantu, který tento časopis vedl. „Náhodou, je to dobrý, já jim to schvaluju,“ nahlížel Žofce přes rameno Čestmír Trefort. „Ty jo, tohle Duchnu položí!“ hltala každý řádek Julča Zrzavá. „No, vypadá to, že si Žvejkalová může balit kufry.“ „Hele, holky, dobrý, ne?!“ ve dveřích učebny stály s otevřeným časopisem septimánky Péťa Slavíková a Monča Vomáčková. „Nemáte tady někde Julču? Schovanou v kapse?“ „Tady! Tady jsem! Péťo, já bych řekla, že tohle nedopadne dobře.“ vysoukala se Julča Zrzavá z roje nadšených studentů. Celou estrádu náhle přehlušil z plna hrdla řinčící zvonek. „To už je hodina?“ divil se Čestmír. „Ježiš, holky, my už musíme jít, nebo se Prda zblázní. Tak v sobotu v Unicu, jo!“snažily se přeřvat dav Monča s Péťou. Ta ještě svým zvučným hlasem dodala: „Monča platí!“ Všechny dveře se na chodbách postupně pozavíraly a nastalo vyučovací ticho. Jen z přízemí ještě dozníval hlas Silvestra Krucifixe a jeho: „…TITULKY JEDNÍM DECHEM!“ Ve třídě sexty A se již nervózně čekalo na profesorku Dvořákovou a její zkoušení z trávicí soustavy. Oldřiška si málem svlíkla tričko, aby Slavěně mohla vysvětlit, kde se nachází žaludek. Ovšem nebylo to ani třeba. Její kulaté bříško vycpané všelijakými dobrotami všichni viděli i přes oblečení. Školní ticho náhle prolomil děsivý, hysterický řev. Studenti jako blesk vyskočili ze židlí a polekaně se otáčeli na všechny strany. Všichni si kladli stejnou otázku: „Co se to děje?“ „Ále, Čestmír zas určitě vynalezl nějakou novou reklamní metodu,“dělal si legraci Čestmír. „Obávám se, že tohle není Krucifix,“otočila se k nim Ráďa, která právě vyhlížela z okna. Bylo to poprvé, co se dal v jejích očích vyčíst opravdový strach. „Pojďte se rychle podívat.“ „Prosimtě, co zase plašíš.“ poznamenal ze zadní lavice otráveně Tomka. Sexta A nebyla jediná třída, která zvědavě vyhlížela z oken. Venku se skutečně něco dělo. Byla tam shromážděna asi tak polovina profesorského sboru a hrstka studentů, kteří nahoru na někoho pronikavě křičeli: „NEDĚLEJ HLOUPOSTI! TÍMHLE NIC NEVYŘEŠÍŠ! PROSÍMTĚ SLEZ DOLŮ!“ Otázka byla na místě: „Na koho to volají?“ „Hele, lidi, já tady teda čekat nehodlám. Pojďte ven.“ vyzval je Jirka. V jejich patách se vydaly další skupiny studentů a zanedlouho stála před budovou celá škola. To, co spatřili, jim vyrazilo dech. Ve třetím patře, v aule gymnázia, bylo otevřené okno, na jehož parapetu stála Jana Ušatá. Studenti se chaoticky shromažďovali na stanovištích, která jim umožňovala co nejlepší výhled. Eva v davu zahlédla Adama. „Adame, prosím tě, dělej něco! To je strašné.“ Kolem nich prošla jedna vylekaná primánka a volala: „ZAVOLEJTE PROBOHA NĚKDO HASIČE! ZAVOLEJTE HASIČE!“ Pak postupně zástupy utichly a byly slyšet již jen hlasy ze třetího patra, které k Janě vážně promlouvaly. Bylo však již pozdě. Eva stále křičela na Adama, jenž stál jak zařezaný: „Adame, jedině ty ji to můžeš rozmluvit. Na tebe ona dá. Rychle než bude pozdě!“ Adam jen zoufale odpověděl: „Na tohle jeden hasič nestačí, Evi.“ „Já vím, nedostalo by ji odtamtaď ani tucet hasičů. Je paličatá jak mraky. Ale ty to dokážeš!“ naléhala Eva. Ozval se další děsivý výkřik. Jana uklouzla. Eva si raději zakryla oči. V duchu se modlila, aby všechno dopadlo dobře. Eva věděla, že to Jana určitě sama nechce. Po pár vteřinách otevřela oči, protože uslyšela vedle sebe Adama, jak se prodírá davem: „K sakru uhněte! Musím nahoru!“ Jana rukama visela na okenním parapetu. Adam tryskem vyrazil do auly. Bral schody po třech. Jeho dusivé kroky a ozvěnou nesly dál po školních chodbách. Šlo o vteřiny. Jana neměla síly, aby tam vydržela hodiny. V aule u okna spatřil profesory, kteří se ji snažili vytáhnout nahoru, ale Jana hrozila, že se pustí. Adam rychle běžel k oknu a podal Janě ruku. „Adame, tohle nemá cenu. Pustím se!“ křičela Jana z posledních sil. „Ne, hlavně to mi nedělej. Buď rozumná.“ „No, hlavně že ty se vždycky chováš rozumně.“ vyčetla mu. Adam pochopil, že tím myslí Evu. „Jano, o tom to přeci není. Uvidíš, že se to všechno spraví.“ přesvědčoval ji Adam. „Propadám, nikoho už nemám, o přátele jsem přišla. TOHLE NENÍ ŽIVOT!“ „Jano, ty ale tohle nechceš, já to vím. Znám tě na to až moc dobře.“ Jana se naposledy ohlédla dolů na vyděšený dav studentů a učitelů, kteří s otevřenou tlamou čekali, co se bude dít. „Šmarja, Adame, to je vejška.“ povzdechla si. Prsty už jí povolovaly. Adam neváhal, čapl ji za loket a s pomocí dalších dvou učitelů ji vytáhl nahoru.

Jana Adama hluboce objala a pronikavě se rozbrečela. „Díky, Adame.“ Zezdola k nim doléhal ohromný potlesk. „Slib mi, že už to nikdy neuděláš.“ spustil šťastně Adam. „To slibuji. Ježiš, Adame, já sem tak blbá.“ „Tak na tohle prý jeden hasič nestačí?“ Ve dveřích auly se objevila Eva Zelená.

K D K lee zzzllýlýý pppááánnn luuhhhaaa,,, aaalle Dooobbbrrrýýý sssllu laa 333... D Kaaapppiitittooolla Dnešním dnem sedmnáctiletá Eva Zelená zamyšleně hleděla z okna na kopečky Českého středohoří zahalené v ranním oparu tohoto slunečného léta. Bydlela spolu se svou maminkou v útulném domku ve Strakách pod Novou Vsí. „Drahoušku, už odcházím. Svačinu máš v kuchyni.“ vešla do Evina pokoje její maminka. Vedla v Teplicích kadeřnictví, v němž pracovala Adamova sestra Simona. „Doufám, že už dneska dorazí.“ „Kdo?“ zajímala se Eva. „No Simona přece. V neděli ráno volala, že si bere dovolenou. Nejspíš si tu narozeninovou oslavu prodloužila.“ „Ne, mami. Simona je v nemocnici.“ oznámila jí smutně Eva. „Jak to? Co se stalo?“ strachovala se paní Zelená. „Víš, ta oslava měla tak trochu nešťastný konec.“ „Jak nešťastný?“ „Vila Šusťákovo rodičů vyhořela. Simona byla během požáru zamčená ve svém pokoji. Pak dům znenadání vybuchl. Naštěstí ji hasiči vytáhli včas. Má ale těžké popáleniny. Říkal mi to včera Adam.“ „To je příšerné!“ vyděsila se paní Zelená. „Kam ji uložili?“ „Adam něco říkal o oddělení intenzivní péče.“ „Odpoledne se za ní asi zajdu podívat.“ Odmlčela se, posadila se na postel, vyhrnula si rukáv a podívala se na svou levou ruku. „Ježiš, to je hodin! Už musim jet. Uvidíme se večer. Pořádně ty tvoje sedmnáctiny oslavíme. Pa, pa a hezké vysvědčení.“ A zmizela za dveřmi. Eva si povzdechla a pomalu otočila kalendářem na 30. červen. Pokládala si jedinou otázku: „Ví Adam o jejích narozeninách?“ Kolem sedmé nastoupila do autobusu a ani si nevytáhla sešit z chemie, jak to pravidelně ve čtvrtek dělávala. „Konečně poslední den,“ pomyslela si. V Zabrušanech Karosa zastavila. Spolu s dalšími do vozu nastoupila i Jana Ušatá. Držela nos nahoru jak pyšná princezna a ani se na Evu neohlédla. Stále ještě ty kopačky Adamovi neodpustila a měla neuvěřitelnou chuť pomstít se. Evě jí snad po pondělních událostech bylo i líto. „Přeji vám hezké prázdniny, nikde se nezabijte, neubližte si, hodně čtěte a hlavně našemu ústavu nedělejte ostudu,“ popřála sextě A jejich třídní profesorka Kalamářová, držitelka již patnácti titulů Nejoblíbenější profesor v anketách časopisu Império Gymnázia Teplice. Její hlava vykukovala zpoza řady rozmanitých druhů květin a sladkých bonboniér. „Jinak, Františku,“ obrátila se na šéfa školního plátku, „být vámi, příští rok bych se trochu mírnila ve vyjadřování. Ta vaše dvacetičlenná koalice by na to mohla kázeňsky doplatit. Pokračujete v tradici vydávání školního časopisu, tak to prosím nezkažte.“ Celé třídě bylo jasné, o čem mluví. „Jsem také ráda, že se tu příští rok sejdeme opět v plném počtu,“ podívala se profesorka nenápadně na Janu skrz své půlměsícové, pozlacené brýle. „Slečno Ušatá, jak sama vidíte, obě paní profesorky se nad vámi slitovali a dali vám ještě jenu šanci. Máte teď celé dva měsíce na to, abyste se tu matiku a fyziku doučila. Ještě bych ráda připomněla…“ Adam s Evou vešli do útulné, dřevem vykládané restaurace, kde to vonělo po smažených bramborácích. „Á, kohopak nám to sem čerti nesou,“ zvolal radostně za výčepním pultem Jonáš Palmič, veselý, flegmatický, osmadvacetiletý majitel restauračky. „Posaďte se unás.“ „Nazdar, Jondo. Koukám, že sis změnil název. Krčma U Velkého vola?“ smál se Adam. „Krčma zní líp, než RESTAURACE. Teda aspoň u mě to vzbuzuje větší chuť k jídlu.“ odvětil Jonáš. (poznámka korektury: věty v přímé řeči u něj berte s rezervou, protože jsme nepřepisovali doslova jeho koktání, zaškobrtání a vyřadili jsme parazitní výrazy typu – tak, teda, vlastně, prostě, jako a j-j-j-j-j-akko) Po stěnách krčmy visely všelijaké vymoženosti týkající se basketbalového světa – od fotografií až po rozbité botasky. V krčmě bylo prázdno. Adam s Evou po chvíli zasedli k menšímu dřevěnému stolu u okna, kudy do potemnělé místnosti pronikaly paprsky světla. „Tak, co si dáte?“ vyšel z kuchyně vyhublý, tedy pravý Jonášův protiklad, a vysoký kuchař Joe, který se spolu s Jonášem o restauraci staral. „Hmmm, to je vůně.“ oblizoval se Adam. „Tak dvakrát bramborák.“ „Jak je libo.“ zazubil se Joe a odkráčel zpět do kuchyně. „Ty hele, to máš s sebou zase jinou? Hej, Joí, počítej se mnou, kolikátá je to za tenhle tejden?“ smál se Palmič. „Závidíš, co?“ zareagoval Adam. „Jonáš je veselá kopa.“ všimla si Eva. „Jo, to máš pravdu, Evi.“ „To jsem nevěděla, že hraje Jonda basket.“ „Teď už jen zřídka. Ale dřív hrál závodně. To ještě nebyl takový gurmán. Ale vždyť jeho poháry jsou u vás na gymplu ve vitrínách.“ „Opravdu? To jsem si nikdy nevšimla.“ divila se Eva, zatímco Adam vytáhl z batohu malý balíček a zvolal: „Hej, Joí, přines to sem!“ „Jistě, pane, už se to nese.“ volal z kuchyně Joe. „Já mám ale hlad.“ ozvala se Eva a šilhala po balíčku. Velký Joe ale místo jídla přinesl velkou kytici pestrobarevných chryzantém. „Tak všechno nejlepší.“ popřál Adam Evě. „Adame, děkuji. To je ta největší kytice, jakou jsem kdy dostala!“ Jonáš umyl pár sklenic a po několika minutách si k nim přisedl a zvážněl: „Jak se daří Simoně, Adame?“ „Byl jsem za ní v neděli a nepustili mě k ní. Je to vážné. Mamka tam byla včera a prý se to už lepší. Teď se tam jdem s Evou podívat.“ „Doslechl jsem se taky o Janě. Ona je asi vážně cvaklá.“ tvrdil Jonáš. „No jo, je to chudák.“ přidala se k nim Eva. „Ale pořád mi nejde do hlavy ten požár.“ Adam se na ni zamyšleně podíval. „Jsou dvě možnosti – nešťastná náhoda nebo učiněné žhářství.“ „Nechce se mi věřit, že by Simona byla takový blázen, aby se zamkla v pokoji a chtěla se zabít. A ještě takhle strašně.“ uvažovala Eva. Adam souhlasil. „To mně taky ne.“ „Tak ji ode mě pozdravujte a já jdu pro ty bramboráky.“ vstal od stolu Jonáš. S horního patra krčmy, které Jonáš otvíral, jen když byl velký nápor hostů, se rozléhaly melodie banja a piána. „Tak panstvo, už se to nese. Přeji dobrou chuť.“ Na velkém kulatém tácu přiservíroval Jonáš dva dozlatova prosmažené bramboráky.

„Co to tam máš za podnájemníky, Jondo?“ zajímal se Adam. „To jsou přece BanjoBand. Nechávám je tu vždycky v úterý a ve čtvrtek zkoušet.“ „Jsou fakt dobrý. Už jsem si koupila to jejich cédéčko,“ poznamenala Eva a včas zachytila kus bramboráku, který jí málem přistál na tričku. „Že jim to ale trvalo. Měli s tim spousty problémů. Ale jak říká Velký Joe, Český slavík 2010 je rozhodně Petra Slavíková.“ „Nikdy bych nevěřila, že se i s banjem dá dělat moderní hudba.“ obdivovala Eva a pronikavě polkla. „Počkejte, vždyť vyste úplně na suchu! Co si dáte k pití?“ vylekal se Jonda. „Hmmm. Máš nějaký kokteily?“ „Ha, ha. Máme. Doporučuju novej Joího vynález. Pojmenovali jsme to Skoro bezhlavý Nick.“ (odpusťme šéfredaktorovi jeho potterománii) Adam s Evou si vyměnili pobavené a umaštěné pohledy a nakonec oba současně spustili: „Dvakrát!“ „Nesnášim nemocnice. Působí na mě tak chladně a prázdně. Nebo spíš neočekávaně.“ pronesla Eva, když s Adamem nastupovala do obrovského nemocničního výtahu spolu s nějakým přitloustlým pacientem. Uvnitř již cestovala, nebo spíše kouřila, mladá a pěkně nafiňtěná panička na vysokých podpatkách. Adam zmáčkl trojku (prosím zde nehledejte skrytou reklamu pro Tribit), dveře se pomalu zavřely a z kecafonu na stropě se ozval ženský hlas: „Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají.“ „Ten chlas já odnekat znam.“ přemýšlela ta neznámá dáma, která podle přízvuku nejspíš pocházela z ciziny. Eva chvíli rozvažovala, jestli se nepřeslechla a jestli paní neřekla chlast. Už tak jí lezla dost na nervy s tím děsným smradem z její cigarety. Světelný signál nad dveřmi již minul jedničku, dvojku, k trojce se však nedostal. Výtah zarachotil, světlo zhaslo a vše utichlo. „No, Evi, očekávejme neočekávané,“ zmínil se Adam. Předstoupil před palubní desku a mačkal jedno tlačítko za druhým. Nic. A tak mačkal červený čudlík se zvonkem, ale tak surově, až ho urval. „No vchýborné! Vyste mi umelec. Vite, ze mam za chodinu dchulezitou obchodní schuzku!“ rozčilovala se „první“ dáma. „Koukejte se uklidnit! Za to vám nikdo nemůže! A típněte si konečně tu cigaretu! Neumíte snad číst tu červenou ceduli!“ zařvala na ni hystericky Eva, která se už skoro dusila. Panička sklapla, típla cigaretu, ale ještě si neodpustila tichou poznámku: „Tcho snad není pchravda. Já tak děti nesnasím!“ „Hele, zkusíme všichni současně poskočit, výtah si bude myslet, že je prázdný a otevře se.“ vyrazil ze sebe Adam celý šťastný, že zas něco převratného vymyslel. Nepomohlo to. Akorát „první“ dáma zase otevřela pusu: „No vchyborne! Zlomila sem si podpátek! No jo, Čechy, tochle by se u nás stát nemochlo! Tlouštík si povzdechl, vytáhl si pořádnou salámovou housku a spokojeně se usadil v rohu výtahu. Adam si při pohledu na něj vzpomněl na minulou hodinu biologie, kdy jim profesorka Dvořáková vyprávěla, jak mají lidi s nadváhou hezky obalené nervy. „Tak teď už nám zbývá jen ten mobil,“ obrátil se Adam na Evu. „No na mě se nekoukej, mám vybitou baterku.“ odpověděla mu Eva nešťastně. Panička s nosem nahoru jen pokrčila rameny a z druhého rohu výtahu se ozývalo vydatné chrápání. Adam už to nevydržel a začal jak na lesy volat o pomoc, Eva se k němu přidala a potom oba dva poznali, co to znamená, když někdo piští. Nezbývalo jim nic jiného než čekat. Uběhly vteřiny, minuty, čtvrthodiny, půlhodiny. Adam už jen poznamenal: „To je snad zlej sen! Uvízli jsme ve výtahu uprostřed návštěvních hodin a nikomu to není divný. Ta pani má pravdu. V tomhle státu je pěknej bordel.“ Dáma ve vysokých podpatkách celá zdrcená pronesla: „Jestli se odsud dchostanu, půjdu si chokamžitě kchoupit ten super módní dalmatinní kožich.“ To už bylo na Evu trochu moc. Nakonec se ale ovládla a v duchu si říkala: „Tak tohle je pravá Cruela!“ Mohutně si zívla. „Jestli se odsud dostanu, sepíšu petici proti Impériu. Ty jejich urážky si líbit prostě nenechám.“ Adam: „Ach jo. Jestli se odsud dostanu, tak…“ Už to nestačil ani dopovědět. Světlo se rozsvítilo, motory a rotory se rozběhly a z kecafonu se po necelé hodině ozvalo: „Třetí patro. Oheň – dobrý sluha, ale zlý pán.“ Adam s Evou vyčerpaně vylezli z výtahu a hned si vyslechli narážku jedné starší babky: „Coste tam sakra tak dlouho dělali? Ta dnešní mládež!“ A ještě za nimi zašavlovala svou dřevěnou holí. Eva: „Teda ta nafiňtěná kráva měla hlas. To byl pískot století.“ Adam se pousmál: „Ale natřelas jí to.“ „Slyšela jsem, že ten kecafon v druhym patře řiká: Sportem ku zdraví a k trvalé invaliditě. Dobrý, ne?“ Konečně dorazili na konec chodby k pokoji číslo 26. Zevnitř zaslechli nějaký mužský a ženský hlas. „Ale vždyť to je moje mamka!“ vyrazila ze sebe překvapeně Eva a vešla dovnitř, kde na Simonině posteli seděla paní Zelená a opodál stál doktor Bolíto. „Ahoj, mami, co tu děláš?“ „Říkala jsem ti ráno přece, že se zajdu za Simonkou podívat.“ Dovnitř vešel i Adam. „Dobrý den.“ Evina maminka se ohlédla: „Ahoj, ty budeš určitě Adam.“ „Ano, těší mě.“ zazubil se na ni. „Právě jsme se tu s panem doktorem bavili o Simonině diagnóze.“ „Jsem její bratr, těší mě.“ přesunul se Adam k doktorovi. „Doktor Bolíto, také mě těší.“ „Je na tom špatně?“ vyzvídal Adam. „No, jak se to vezme,“ odpověděl Bolíto a podíval se na lůžko, kde ležela Simona s celým zafáčovaným obličejem. „Její stav je stabilizovaný. Necháme si ji tu ale ještě dlouho. Rány se hojí pomalu. A dosud nepromluvila jediné slovo až na jedno – ” „PROJEKT BABYLÓN,“odpověděla za něj paní Zelená. „Projekt Babylón?“ podíval se na něj užasle Adam. „Je tu prosím Adam Hrubeš?“ ozvalo se vážným a hlubokým hlasem u dveří, které Adam zapomněl zavřít. Všichni čtyři se prudce otočili. Stál tam postarší muž v dlouhém šedivém kabátu, v ruce držel buřinku. Vedle něj o něco mladší chlapík v hnědém koženém kabátu. „Ano, to jsem já.“ přiznal se. „Jsem detektiv Herman Pojrot a toto je můj kolega Miroslav Očko. Promiňte, jestli vyrušuji, ale potřebujeme s panem Hrubešem nutně mluvit.“ Adam odešel s detektivem za dveře a snažil se pochopit, co se může dít. Detektiv neváhal a okamžitě spustil: „Pane Hrubeši, je mou povinností vám oznámit, že jste byl obviněn ze žhářství a pokusu o vraždu.“ Pokračování příště To be continued… Autor: František Halama, Úpravy: Petra Budnikovová, Titulní kresby: Radka Nová, Věnováno 5. A., © 2005

.........pppoookkkrrraaačččooovvvááánnnííí zzzeee ssstttrrraaannnyyy888

EEXXXKKKLLLUUUZZZIIIVVVNNNÍÍÍ IIINNNTTTEEERRRVVVIIIEEEW S W U O V O U R O E K N G N O SM WS U:: OU VO OV UT RO OU ER KO NE GN NIIIK MO ON TRRRÄÄÄG „„TTAAADDDYYY SSSEEE TTTO Č O S U M O ČIIITTT..““ OČ SÍÍÍ TTTO US MU OM • Hned na začátek záludná otázka: Za co nejvíce studenti utrácí? Za voloviny utrácejí. Spíš bych řekla, za reklamní zboží. Co je v televizi, to tady zbaštěj. • Jaký jste tu měla největší kšeft? To byl nákup pro celou třídu. Nakupovali na rozlučku se školou, asi kolem dvou stovek tu nechali. • Hmm. To jsme čekali víc. A navštěvují profesoři Bergbar? Ano, často. • A jedí zdravě? Jedí nezdravě, ale zrovna tak jako vy. • No to jo, ale oni by nám měli jít příkladem. Tak ale když máte hlad, neřešíte, jestli jíte zdravě, nebo nezdravě. (V tu chvíli vstoupil do rozhovoru jeden zákazník z primy: „Jaké je zde prosím dépéháčko?“ Paní prodavačka mu pohotově odvětila: „To nejvyšší.“)

• Jak zvládáte nápor o velkých přestávkách? Nápor zvládám, ale studenti musí být tiše. Pokud řvou, předbíhají, perou se, zavírám. • Máte nějakou zajímavou příhodu? Konkrétní asi ne. Zážitky jsou tu každý den. • Všimla jste si, že Radka drží dietu? To tady raději nebudeme rozebírat. • Co jde tak nejméně na odbyt? Mně se to tady musí točit. Žádnej ležák. Všechno se vlastně dobře prodává. • A co vy sama ráda jíte? Já jím všechno. Nemám to vyhraněné. Děkujeme za rozhovor.

S paní Trägnerovou si povídali Pája a Franta.

P Š P luužžžbbbuuu!!! Šéééfffrrreeedddaaakkktttooorrrůůůvvvfffoootttoooaaapppaaarrrááátttvvvyyypppooovvvííídddááá sssllu Přřřááánnnííívvvšššeeeccchhhzzzllo loořřřááádddůůůssseeevvvyyyppplln lnniilila laa!!!Š Ani jsem tentokrát dlouho nepřemýšlel, o čem bych měl napsat do tohoto čísla. Příhod a událostí mě v poslední době zastihla řada, ale jen na jednu z nich budu ještě dlouho vzpomínat. To jsem se vrátil domů z vánoční akademie a samou nedočkavostí jsem spustil svůj komp a připojil fotoaparát, na jehož paměťovou kartu jsem za jedno dopoledne naexponoval neuvěřitelných 154 snímků. Hotový rekord. Po zapnutí přístroje Olympus mi svíticí LCD panel zobrazil dvě nabídky: vypnout fotoaparát, naformátovat kartu (což by znamenalo totální výmaz). Usmál jsem se a s klidem (že se zatím nic neděje) jsem paměťovku vytáhl a opět zatáhl do přístroje. Tomuhle se říká pokusomyl. Fotoaparát mě o tom přesvědčil, když mě ani po padesátém pokusu nechtěl pustit k mým vánočním fotografiím. Ztuhl mi úsměv na rtech. Co teď? Nemám do Impéria ani jednu fotku! Přežil jsem reklamaci uprostřed letní dovolené, objektiv ve vodě, drsný pád na beton z nemalé výšky, ale tohle mi přišlo mnohem horší. Přešel jsem tedy do fáze dvě. Začetl jsem se do příručky a vyhledal Chybová hlášení. V knize radili, že abych se této nabídky zbavil, musím kartu naformátovat. S tím jsem se ale nehodlal smířit. A tak nastala fáze tři. Obrátil jsem se na nejlepšího pomocníka v nesnázích, průšvizích a loužích, který si říká Internet. Zadal jsem heslo „Obnovení dat z paměťové karty“. Pod širokou tíhou všech možných programů, jež zajišťují obnovu vymazaných či jinak ztracených dat z paměťových médií se skrýval software Recovery My Files, kterému jsem po několika dnech mohl říct: „Děkuji.“ Tento alespoň u mě geniální program mi obnovil 103 fotografií a to i ze sektorů, kde jiný software dávno selhal. Byl jsem zachráněn. Objects were rescued. Ve své rubrice jsem již psal o tom, jak můj počítač o předminulých Vánocích napadl zákeřný virus. Sice na Ježíška už dávno nevěřím, ale tímto bych mu rád vzkázal: „Milí Ježíšku, prosím tě, bud tak hodný a již mi pod stromeček nenaděluj viry, selhání disků, špatné a neforemné karty, pády systému a bůhvíco ještě. Nejen že jsem ještě o prázdninách navštívil prodejnu Carrefour, kde jsem xd picture card před celým rokem zakoupil, ale také jsem si do svých Windows nainstaloval světoznámý komunikační program ICQ 5 (tedy až po naléhání spolužáků). Mezi prvními zprávami mi s decentním zaklepáním do reproduktorů přišly tyto věty: „Pošli následující zprávu alespoň pěti lidem, čekej na odezvu z našeho serveru a za týden ti bude přeposlána…“ Nemusím pokračovat, všichni určitě dobře znáte e-mailové zprávy tohoto typu. Přezdívá se jim HOAX (z angl. falešná zpráva, mystifikace, novinářská kachna, podvod, výmysl, kanadský žertík) a polovička holek naší třídy našla v jejich hromadném rozesílání velkou oblibu. Přitom již teď se HOAX řadí do jednoho pytle spolu s viry, červy, trojskými koňmi, spyware, phishing a nebude dlouho trvat a bude se jednat o trestný čin. Šíření poplašných, nebezpečných a zbytečných řetězových zpráv se do databáze internetové havěti zapsalo již nespočetněkrát. Připomeňme si některé tituly: Daruj krev, Krev B Rh+ pro Míšu, Labrador hledá pána, Pomoc pro 14timěsíční holčičku, Dárcovství kostní dřeně, Tamiflu, Účtenka z Lidlu, Zkontrolujte si šampón, Viry v mobilním telefonu, Akce kredity, Dopisy štěstí,… A na závěr mám pro vás důležitou novinu, která mi byla nedávno doručena od Monči (buďme konečně konkrétní). „Od 1. 2. 2006 bude ICQ placené. Tomu můžete předejít, když tuto zprávu pošlete aspoň 18 lidem z tvé kontaktní listiny. Tohle není žádný žert (zdroj www.icq.com)! Když to pošleš 18 lidem, dostaneš meil a tvoje icq květina bude modrá.“ Když jsem na to neskočil, vzteky prohlásila, že jsem chodící učebnice a že se mnou se o tom nebude vůbec bavit a... Upravená verze: „POZOR DŮLEŽITÉ!! Pokud vám došlo varování, že bude od 1. 2. ICQ placené, jednalo se o virus PaySpoof.f šířící se po ICQ. Pokud jste varování poslali jiným, obdrželi tento virus i oni. Viru se lze zbavit jedině přeinstalací ICQ. Virus se projeví až 1. 2. a smaže všem nakaženým harddisky. Pošlete prosím tuto zprávu lidem, u kterých tušíte, že by mohli být nositeli viru.“

I seek you.

M. P. (malá poznámka): Při brouzdání anglicko-českým slovníkem před hodinou angliny jsem narazil na originální sloveso: fotografovat kodakem – kodak

☺

[Franta]

P P T C P m Paaannn ppprrrooofffeeesssooorrr T Trrreeejjjtttnnnaaarrr vvvííí,,, jjjaaakkk zzzaaatttooočččiiittt sss tttvvvrrrdddooouuu vvvooodddooouuu::: „„„P Caaalllgggooonnn...“““ Pooodddzzzeeem mnnnííí vvvooodddyyy jjjsssooouuu tttvvvrrrdddééé,,, ppprrroootttooo ooodddbbbooorrrnnníííccciii dddooopppooorrruuučččuuujjjííí C IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...111555

Pepíček se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: "Ježíšku, dones mi kolo!" "Ježíšek není hluchý," domlouvá mu sestra. "Ale babka jo." Jdou dva lední medvědi (táta a syn) po severním pólu. Najednou se zastaví a syn se zeptá: "Tatí, opravdu jsme lední medvědi?" "Jo, jsme lední medvědi." odpoví otec. "A nejsem třeba medvídek koala?" "Ne, nejsi medvídek koala." "A nejsem třeba grizzly?" "Ne, nejsi ani grizzly." Tak jdou zase dál a za chvíli se zase zastaví a syn se ptá: "A tatí,nejsem třeba medvídek panda?" "Ne, nejsi medvídek panda." a jdou zase dál. Za chvíli syn:" A tatí! Vážně jsem lední medvěd?" "Jo, jsi lední medvěd. A proč se na to pořád ptáš?" na to otec. "Víš, tati, mě je hrozná zima!" V Betlémě sedí v chlévě panna Marie a pečuje o Jezulátko. Na druhém konci místnosti pracuje Josef. Vtom přicházejí Tři králové. Jak vstupují do dveří ten poslední, černý se praští o futro: "Ježíši, to byla pecka," zakleje. Marie zdvihne hlavu od Jezulátka, otočí se k Josefovi a povídá: "Ježíš, to by bylo hezké jméno pro naše dítě. Ale ty pořád meleš to svoje Hugo, Hugo." O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: "Pepíčku, zapal vánoční stromeček." Za chvíli přijde Pepíček a říká: "a svíčky taky?" Malý Rom potká na ulici chlapce z vedlejšího domu a ptá se ho: "Hádej, co dostanu na Vánoce?" "Co?" "Tvoje kolo!" Chlapeček se ptá maminky: "Mami, co dostanu k Vánocům?" "Nic, protože jsi zlobil. Ledaže napíšeš Ježíškovi, že budeš celý příští rok hodný." Tak se chlapeček zavře do pokoje a začne psát: "Milý Ježíšku, slibuju ti, že budu celý příští rok hodný…“ Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a začne znovu: "Milý Ježíšku, slibuju ti, že budu celý příští měsíc hodný…“ Zase to roztrhá a tak pokračuje ke dni, hodině, až nakonec rezignuje. V neděli jdou s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie. Přijde domů, položí ji před sebe a začne psát: "Ježíši, mám tvojí matku a chci vláček…“ Byla takhle jednou perfektní ženská, co potkala perfektního chlapa. Po perfektním randění měli perfektní svatbu a perfektní líbánky. Jejich celý život byl perfektní. Jednou takhle o vánocích, všechno pod sněhem, který se valil z mraků v hustých chuchvalcích, jeli tihle perfektní manželé autem domů, když vidí, jak na ně v chumelenici někdo u krajnice mává. Protože to byli perfektní lidi, samozřejmě zastavili a on tam stojí Ježíšek, plný pytel dárků. Tak ho naložili. Když je poprosil, rádi mu vyhověli, že mu pomůžou rozvést dárky. Tak takhle jezdí po kraji od domu k domu, až na jedné cestě dostali smyk a napálili to do stromu. Přežil to jen jeden z nich. Kdo? No samozřejmě perfektní žena, protože perfektní chlap a Ježíšek přece neexistují. A jak to vidí chlap? No, když perfektní chlap a Ježíšek neexistují, tak musela řídit perfektní žena, což vysvětluje tu autonehodu. Ježíšku, prosím tě, nic mi nenos, naopak, nemohl by sis odnést mojí sestru?! Přijde policajt o Vánocích domů a manželka mu říká, ať jde koupit kapra. Policajt si říká: "Jsem rybář a tak si půjdu kapra ulovit..." Tak jde ven, vezme si sekyrku a začne vysekávat do ledu díru... Najednou k němu přijde chlap a říká mu: "Co tady děláte? To nesmíte!" Policajt říká: "No víte, manželka chtěla kapra a tak jsem si ho šel sem ulovit... Jakým právem mi to chcete zakázat?!?!" A chlap povídá: "Jménem správce zimního stadiónu." Informace od Mikuláše Vážení, oznamuji Vám, že vzhledem k meziročnímu nárůstu cen uhlí a brambor, jsem se s účinností od 5. 12. 2005 rozhodl, že těm, kteří zlobili, budu namísto shora uvedených komodit dávat ROVNOU PŘES HUBU. Váš Mikuláš Tak co, Pepo, co jsi vybral manželce k Vánocům? Ále, Vkladní knížku. Pepíček jde po ulici a vidí Santa Klause. Ten se ho zeptá: "Tak co bys chtěl, chlapečku, najít pod stromečkem?" Klučina se zděsí: "Copak ty jsi nečetl můj e-mail???" "Tati, opravdu nosí dárečky Ježíšek" ptá se malý Jaroušek. Ovšem, že nosí, proč by neměl!!! Protože venku stojí pán a chce druhou splátku za Vánoce!! [Terka] VÍTEJTE U DRUHÉHO DÍLU NAŠÍ JEDINEČNÉ STUDENTSKÉ REALITY SHOW! CO SE PO CELÝ LISTOPAD A PROSINEC DĚLO VE KVINTĚ A? CO ZACHYTILY OBJEKTIVY? JAK SE ZMĚNIL PAVOUK VZTAHŮ? CO STUDENTI STÁLE SKRÝVAJÍ A CO O NICH DOSUD NEVÍME? V minulém čísle jste se seznámili celkem s pěti soutěžními koly, v nichž se spolu utkají vždy čtyři studenti či studentky 5. A. Z každého kola je na základě hlasování čtenářů časopisu Império vybrán jeden šťastlivec, který se řadí mezi osm hlavních finalistů soutěže, mezi nimiž se teprve rozhodne, kdo je ten nejdokonalejší člověk kvinty A. Soutěžící, kteří se v základních pěti kolech umístí na druhých a třetích místech, dostanou druhou šanci v kole šestém, ze kterého vybereme hned dva hráče postupující do finále. Dnes vám oficiálně přinášíme výsledky prvních tří kol. AKTUÁLNÍ VÝSLEDKY: LOSOVÁNÍ

1. KOLO

2. KOLO

3. KOLO

Tomka Šlechta

1. Simča Novotná 222...ZZZdddeeennndddaaaPPPeeešššeeekkk 333...K B K Buuudddnnniii KooovvvooovvváááPPPeeetttrrraaaB 4. Pája Trinh

1. Honza David 222...Á R Á ÁlllaaaR Růůůžžžiiičččkkkooovvvááá 333...JJJiiirrrkkkaaaN N Neeehhhyyybbbaaa 4. Ivča Feninová

1. Franta Halama 222...K K C KáááťťťaaaC Chhhááábbbooovvvááá 333...K K R KlllááárrraaaR Růůůžžžiiičččkkkooovvvááá 4. Honza Hloušek

Také vám odhalím, kdy se bude konat šesté kolo druhých šancí. V kalendáři mám zaškrtnutý první týden v dubnu. To znamená, že právě v tomto aprílovém měsíci začne velké finále. Ptáte se, co plánují organizátoři reality show? V současné době se připravuje velké finále a diskutuje se o výhrách. „Nejprve nás napadl jednoroční e-mailový příjem domácích úkolů z matiky, fyziky a chemie, ale ze strachu, že nás profesoři ukamenují, jsme od toho upustili. Mezi dalšími návrhy je i slavnostní oběd v naší školní jídelně nebo zájezd do nově zrekonstruované teplické botanické zahrady.“ No, nechme se tedy překvapit. Jisté je jen jedno: VÍTĚZ BERE VŠE. V únoru čeká naše soutěžící a finalisty zlomový převrat v dějinách této show! Studenti 5. A se totiž na jeden únorový týden přestěhují do vily. Pokud se domníváte, že právě hovořím o lyžařském kurzu na Klínovci, vyhráli jste jackpot. Všechny možné informace o napínavém stěhování, „stresujícím“ pobytu a velkém návratu našich vyvolených budou vtěsnány do jarního EXTRA čísla Impéria kvinty A. Dnešní vydání Imperátora vám přináší zamilovanou anketu, úžasnou fotogalerii od Franty a Terky (tentokrát s názvem Buď sám sebou, což bych doplnil: Stejně to dlouho neutajíš) a exkluzivní rozhovory s prvními třemi finalisty, kdy se spolužáci mohli finalistů zeptat úplně na cokoli. Přeji vám tedy příjemnou zábavu. Váš

V V m Veee ššškkkooollleee m miiillluuujjj ssstttuuudddooovvvááánnnííí,,, zzzaaa ššškkkooolllooouuu ssstttuuuddduuujjj m m miiilllooovvvááánnnííí... FFFIIIN N A S A m Š NA ALLLIIIS STTTA Aččč...111TTTooom mááášššŠ Šlle leeccchhhtta taa • Kdo je pro tebe ideál krásy? Na to nejde odpovědět jedním slovem. Musel bych to rozvinout a to zde nemůžu. • Co děláš, když se díváš s rodiči na televizi a najednou se objeví porno scéna? S rodiči se na pornoscény většinou nedívám. • Už si někdy představil svou partnerku rodičům? Ne. Ani si to zatím nedovedu představit. • Navštěvuješ internetové pornostránky? Ani ne. Takovej nadrženec zase nejsem. • Kdo tě ze třídy nejvíce přitahuje? Holky. Kluci ne. • Tvoje první láska? Někdy v první nebo druhé třídě. Už ani nevím, jak to probíhalo. Těch prvních lásek bylo několik. • Čemu bys dal přednost – holce, nebo fotbalu? Nemůžu jednoznačně odpovědět. To je jako kdybych měl dát přednost svíčkové nebo pořádně propečenému vepřovému kolenu. • Kdy a s kým si se poprvé popral? Poprvé popral? Na základce jsem se zastal kamaráda, kterému chtěla „Parta černých spoluobyvatel“ ukradnout fotbalový míč. Oba jsme dostali jak psi. • Umíš vařit? Myslím si, že ano. Aspoň v tom smyslu, že kdybych žil sám, tak hlady neumřu. • Co tě na holkách nejvíc štve? Není nic tak hrozného, co by mi na holkách vadilo. • Uveď pět věcí, které jsou pro tebe nejdůležitější na světě: Zdraví rodiny, dobré jídlo, sladký a dlouhý spánek, kamarádi a vlastní spokojenost. FFFIIIN N A S A S N NA ALLLIIIS STTTA Aččč...222S Siim im mooonnnaaaN Nooovvvoootttnnnááá • V kterym butiku nakupuješ?? V tom nejdražšim. • Podle čeho se rozhoduješ, co si vezmeš druhý den na sebe? Já ten den vstanu, otevřu skříň a co první uvidim, to si oblíknu. • Je u nás ve třídě někdo, kdo tě nejvíce fyzicky přitahuje? Ne. • Co si myslíš o sado maso? Zeptej se mého zpovědníka. • Ještě tě drží rodiče zkrátka? Jo, někdy ještě jo. Teda odpovídat • Co ráda jíš? na tyhle To je jedno. Školní jídelnu a kočky nemusim. otázky… To jim teda vůbec • Co ty a vaření? nezávidim. No nic. Nevařim. • Už chodíš na diskošku? Ne. • Kolik času trávíš ráno v koupelně? 15 minut. Víc nezvládám. • Dáváš přednost úletům, nebo delším vztahům? Podle toho jak mě kluk přitahuje. • Uveď pět věcí, které jsou pro tebe na světě nejdůležitější: Přátelé, rodina, hudba, bohatství (ne zase jmění), kluci. FFFIIIN N A S A H D NA ALLLIIIS STTTA Aččč...333H HooonnnzzzaaaD Daaavvviid idd • Jak zareaguješ, když se díváš s rodiči na televizi a najednou se objeví pornoscéna? Já nijak, ale mamka mi zakrývá oči, nebo mě od telky odhání. Nechávám ji to dělat, protože jsem zvědavý, do kolika let v tom bude pokračovat. • Navštěvuješ internetové pornostránky? Jó, občas se mi na monitoru objeví nemravné obrázky opačného pohlaví. • Co si myslíš o onanii? Jo, dobrý. • Co rád jíš? Krupicovou kaši od maminky. • Kdo tě ze třídy nejvíce fyzicky přitahuje? No comment. • Máš erotické sny? To už mám za sebou. • SPECIÁLNÍ OTÁZKA OD RÁDI A PÉTI: Když vyhraješ, svlíkneš si i kalhoty? Klidně. • Myslíš to, co máš na mikině, stoprocentně vážně? V některých situacích určitě. • Která je tvoje největší ryba, jakou si v životě chytil? To zatím nevím, protože se mi utrhla. • Čím tě holka sbalí? Fakt nevím. Asi postavou a chováním, ale hlavně pěkný xicht. • Uveď pět věcí, které jsou pro tebe na světě nejdůležitější? Láska, přátelství, rybařina, rodina a příroda. • Jak často posiluješ? Jak jen to jde. Alespoň prozatím.

JJJaaakkk ppplllááánnnuuujjjeeeššš ssstttrrrááávvviiittt llleeetttooošššnnníííhhhooo V V Vaaallleeennntttýýýnnnaaa??? kurzívou znázorněny poznámky korektury Monča: „No, samozřejmě ho strávim se svým zlatíčkem.“ Káťa: „One night, one star, Usher live.“ Jirka: „Le cannabis.“ Lukáš: „Celej den v posteli.“ Ála: „Růže, svíčky, srdíčka, já – (trochu delší pomlka) a cukroví.“ Klára: „Já si představuju to samý, co Ála.“ Péťa: „Já bych si přála potkat Honzu Davida a sdělit mu, že mě jeho mikina pohoršuje, snad si ji sundá i s tričkem!!!“ Simča: „Oslavím to alkoholem, budu zapíjet žal.“ (no jo, šíleně smutná princezna) Danek: „Mamka něco říkala, že budu muset luxovat.“ Láďa: „Budu luštit SUDOKU.“ Franta: „Večer se budu dívat na Ulici, teda jestli je to všední den.“ Velký Johnny: „Balit holky se mi nedaří, tak to zkusim u kluků.“ Tomka: „Oslavim to po svym. CO JE VÁM DO TOHO!“ Ráďa: „Já ještě ani nevim. Asi budu luštit SUDOKU, abych na dějepise dostávala lentilky.“ Terka: „Budu spravovat schránku, protože mi přijde tolik valentýnek, že praskne.“ (tady je někdo domýšlivej) Mišutka: „Koupim si kytku, protože se mám ráda.“

JJJaaakkkssseee555...A A Azzzllleeepppšššuuujjjeeevvveeevvvyyyjjjaaadddřřřooovvvááánnnííí???JJJsssooouuuvvviiidddiiittteeelllnnnééé nnněěějjjaaakkkééépppoookkkrrroookkkyyy???ZZZbbbaaavvviiilllaaassseeejjjiiižžžK K Káááťťťaaasssvvvéééhhhooo „„„vvvlllaaassstttnnněěě“““???A A AjjjaaakkkdddlllooouuuhhhooobbbuuudddeeeLLLuuukkkááášššddděěělllaaatttvvvšššeeeccchhhnnnooo jjjeeennnooom m m meee,,,nnneee??? m„„„jjjaaakkkooo“““???„„„TTTaaakkkžžžeee“““ssseeennnaaatttooopppooodddííívvvááám [[[úúúdddaaajjjeeejjjsssooouuuuuuvvveeedddeeennnyyyvvvppprrroooccceeennnttteeeccchhh]]] 40 30 20 10 0 vlastně

prostě

takže, tak

Nó, …

j ako

IIIm m A mpppééérrriio iookkkvvviin inntttyyyA A 3 – školní rok 2005/06

ssstttrrr...111777

E E Epppiiizzzooodddaaa IIIIII... B m ď B m ssseeebbbooouuu!!! ď sssááám Buuuď Soutěžící dostali první úkol: Hráli si na kadeřníky a na sochy!

Terka opět nechce mazat tabuli. Jak to vyřešila tentokrát? Na Základech společenských věd je opět čilá debata. Hovoří se o čemkoli: kanibalismus, pedofilie, nekrofilie, homosexualita, bisexualita,…

Simona samozřejmě opět zaperlila: „Paní profesorko, a co byste dělala vy, kdybyste zjistila, že vám váš partner chodí za klukama?“ Nyní si dáme malou svačinku a podíváme se na sérii fotografií „Kateřina se učí zeměpis“.

Prohlédněte si mistrovské dílo zachycené Terezou. To se ještě dlouho nikomu nepodaří. Je vidět, že svět skutečně stojí na matematice.

A to by to nebyl Fanda, kdyby si to nespočítal sám.

Ráďa: „Já ti prostě ten úkol nepučim! MAKEJ! HOBLUJ!“

Prohlédněme si druhou sérii fotografií – „Radka pije Mirindu“

Pája: „Hele, Dane, já nechápu, proč všichni chodíte za mnou? Mě vážně nic nenapadá, co bysme měli profesorce koupit.“ Monča: „Ale jako, lidi, měli bysme sebou hodit. Do akademie zbejvá 10 dní!“

Julča: „My s Lukášem před vámi nemáme žádná tajemství.“

Vítejte u dalšího vydání naší Továrny na geby. Známe již dva vítěze a nyní můžete hlasovat do 3. kola, posledního první řady této zábavné rubriky. V příštím čísle nejen že začne druhá série Šklebírny, ale také se bude rozhodovat o absolutním vítězi všech prvních tří kol – o TLAMĚ KVINTY A. Hlasy do 3. kola posílejte na náš mail ([email protected]) a to ve tvaru ŠKLEB mezera 21 až 30. Jako obvykle ještě připomeňme, že z jedné e-mailové adresy lze poslat maximálně 1 hlas. V minulém EXTRA čísle jste hlasovali o tom, kdo vypadal na oslavách šedesátin Gymnázia Teplice nejhipísácky. Vítězkou se stala Ráďa. Teď už ale neváhejte a hlasujte. A nezapomeňte se u toho řádně tvářit.

Děvčata vymýšlejí otázky pro první finalisty Imperátora. Ale Radka něco zpozorovala uvnitř prodejny. Ráďa: „Holky, to sou ty kluci, co s náma jedou na lyžák? Ty jo, tak to se tam asi zamiluju.“

Reality show připravuje redakce

Dámy a pánové, v minulém čísle na obrázku skutečně nebyla Erika. Ten, kdo pod zkrášlením našel Petru, si odnáší výhru neuvěřitelné ceny – bude mu darován úsměv od vítěze první řady Šklebírny, kterého budeme znát již v dubnu.

[Připravuje redakční rada]