JEŠTĚ MOHUTNĚJŠÍ ORGANIZOVANÝ SJEZD ŘEKY LUŽNICE V ROCE 1981

JEŠTĚ MOHUTNĚJŠÍ ORGANIZOVANÝ SJEZD ŘEKY LUŽNICE V ROCE 1981 Napsal a zaznamenal : Josef Havel + Miroslav Prokeš Foto: Bohouš Navrátil + Internet Kresby: Miroslav Prokeš - psycholog Cenzura: Jiří Vacátko – politicko výchovný pracovník

1981

Výtisk číslo : Cena : 7 Kčs Upravil pro tisk: Vladimír Malý  1999

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Funkce a evidenční čísla členů výpravy: 1. Jiří Pitl – kapitán e.č. 11 2. Karel Hyka – lodní důstojník e.č. 26 3. Jiří Vacátko – politicko výchovný pracovník e.č. 37 4. Josef Havel – pokladník + lékař e.č. 48 5. Ladislav Soudil – referent přes počasí e.č. 512 6. Lubomír Čech – technický vedoucí e.č. 611 7. Václav Hybler – vedoucí pro styk s nepříjemnými lidmi e.č. 710 8. Lubomír Hošek – spojový referent e.č. 89 9. Vladimír Malý – kuchař e.č. 95 10. Miroslav Prokeš – psycholog + kulturní referent e.č. 104 11. Bohouš Navrátil – dokumentarista e.č. 122 12. Jan Schovánek – sportovní referent e.č. 131 13. Standa Palas – stavitel stanů e.č. 142 14. Luboš Soudil – trafikant e.č. 153 15. Josef Jína - číšník e.č. 164


Dne 12.6.1981 Odjela skupina „Českého ponorného sdružení“ na druhý mohutný sjezd řeky Lužnice. Skupina 15 cti odvážných mužů se nejprve před odjezdem občerstvovala v restauraci U nádraží, kam přišli všichni účastníci již 2 hodiny před odjezdem vlaku. Cesta probíhala v dobré pohodě, až na žaludeční potíže psychologa výpravy, který již v Turnově po soli zvracel. Na tento výrok prohlásil bohatýr Bervída, „že ještě nikdy neviděl, aby se někdo po soli opil“. Ve vlaku se blýskl sportovní referent šachovým turnajem, který se nedohrál příjezdem do Prahy a již značně hendikepovanými mužstvy. Celá org. Skupina zavítala do nádražní restaurace a již tradičně zakoupila na další cestu piva. Několik členů si získalo výpravčího na hlavním nádraží a ten těmto členům ukázal krásy nádraží a hlavně zdroje občerstvení v pozdních hodinách. Dne 13.6.1981 Cesta z Prahy do Veselí nad Lužnicí probíhala ve spánkovém klidu, pouze psycholog se snažil navázat kontakt s jedním děvčetem z vlaku, ale i on záhy usnul. Výstup ve veselí byl komplikován spánkem a skupina se okamžitě odebrala do prostor nádraží, kde se dále věnovala spánku. Po probuzení přišel e.č. 48 na to, že mu byla sprostě odcizena taška s osobními věcmi. Tímto kriminálním činem byl silně poškozen celý zájezd, protože byla ukradena i kronika, sbírka básní ČPS a tekutina proti boji s bodavým hmyzem. Při cestě z Veselí do Suchdola byla opět odcizena baseballová pálka „Hyba fik“ a tímto byl tento kraj nazván semeništěm kriminálních živlů. V Suchdole, po vyzvednutí lodí navštívena restaurace, do které nás bohužel nepustili, protože zde byli soudruzi z DDR. Byla zakoupena nová basa piv a bylo také po mnoha dotazech zjištěno, jak daleko je do Rakouska. Při této dotazovací akci prohrál sportovní referent


e.č.131 láhev rumu. Před odjezdem byl sehrán volejbalový turnaj starý – mladý 2:0. Při tomto utkání za námi přišel příbuzný s. Zelenky a požádal nás o možnost nás natočit do televizního pořadu „Zásady vodní turistiky“. Někteří členové litovali, že zde nebyla televize minulý rok, při slavném startu dua 104 + 122. Kuriozitou televizního natáčení ještě bylo to, že spor. Referent svoji jízdou ohrozil kameramana a málem ho srazil do vody. Sjezd byl poznamenán nízkým stavem vody a unaveným stavem mužstva. Skupina zastavila v Majdaleně a šla do místní restaurace. Jediný, který do této restaurace nešel byl psycholog, který přišel až za 2 hodiny. Několik členů šlo spát již v 17 hodin a vytvořilo si osobní rekord ve spaní. Dne 14.6.1981 Ráno několik

členů vstalo již v 6 hodin. Po hodnotné stravě opět sport.referent vyhlásil sportovní utkání v baseballu, kde opět získali staří láhev rumu nad mladými jedinci. Bohužel se podařilo odjet až v 10 hodin a to díky tomu, že psycholog velice pečlivě balil. Cesta probíhá ve slunném počasí a bohužel i malé vodě a každá osádka přehodila mnoho kubíků říčního písku. Organizovaná skupina si na rozvodí Nežárky a Lužnice zahrála lesní kopanou, při které opět staří zvítězili 7:3 a získali


další láhev „Jindřichohradeckého speciálu“. Další zastávkou byla obec Stříbrec, kde osádka se občerstvila a doslova tuto hospodu vyjedla a vypila. Vrchní dokonce byl nucen jít do kurníku pro vejce. Za to mu organizovaná skupina zazpívala několik písní, které složil sportovní referent. Po občerstvení a jízdě plné pohody zakotvila skupina na oblíbeném místě, poblíž Novosedel nad Nežárkou, které patří asi soukromně hospodařícímu zemědělci, který proti loňskému roku ještě svůj pozemek neposekal. Po postavení stanů zašla skupina do Novosedel (bez psychologa který balil), na nutné občerstvení. Skupina se dostává do poměrně slušné pohody, která je přerušena zavírací hodinou. Po uzavírací hodině přichází psycholog výpravy a je velice překvapen, že přišel pozdě a že místní obsluha odmítá jeho žádosti. Nakonec se mu podařilo získat pivo a utopence, což v dané situaci znamenalo pochvalu do knihy přání a stížností. Psycholog svůj pozdní příchod omlouval kontraverzí se zemědělským dělníkem, který se snažil získat osídlenou parcelu k posekání trávy. Tento rozhovor trval 3 hodiny. Dne 15.6.1981 Ráno skupina raději odjela již v 8 hodin a jela v poklidném tempu a u stromu připomínajícím ženu byla nucena zakotvit a čekat na duo Navrátil + Prokeš. Po dvou hodinovém čekání a vyslání hlídek (chodecký specialista č.89 a specialista plavby proti proudu č.512 se zanedlouho konečně objevila. Této dvojici vypadla z lodi basa piva + Prokeš, který udělal první ponor, Z důvodu malého stavu vody, se snažil svůj ponor kvalifikovat jako „poloponor“.


Mnoho členů nemělo ranní doušek a vzniklo zde i několik kontraverzí a to hlavně po návštěvě restaurace v Hamru, která byla zavřená. Po několika hodinách přehazování písku, bahna a kamení zakotvila org. Skupina ve městě zlodějů, ve Veselí nad 7Lužnicí, kde všichni v rychlém tempu navštívili restauraci „U jelena“. Celá skupina nastoupila do této restaurace již v 15 hodin, kde chybělo pouze duo Prokeš + Navrátil. Zvláštností bylo , že přišel do restaurace dříve Prokeš. Zde se stává králem truňku Luboš Hošek, který po příchodu ze záchodu, byl vykázán z restaurace se slovy „kde jste se ožral, tam si taky jděte“. Na jeho výkřik: „Vždyť jsem se ožral u Vás“ mu byla sundána čepice a bylo mu řečeno „No jó, vždyť já tě v tý čepici nepoznal“ a byl mu dán okamžitě další rum. Po takovém vyhození se expedice jde občerstvit do bufetu v kempu, kde Hošek napadá 100 kg muže se psem vlčákem. Dochází zde k šachovým soubojům a k několika slovním inzultacím. Potkáváme se opět s „Barum týmem“, který nás stále stíhá. Proto o této sympatické a svérázné skupině pár vět: „Barum team“ je velice zvláštní skupina, původem z Liberce a tvoří jí 8 lidí pozoruhodného vzezření o celkem 14 nohách. Vesměs dobrosrdeční trempové vedení šedým tetovaným vlkem. Měli 6 lodí – 4 singly a dva dvojkajaky, všechny výrobky známé gumárenské firmy Barum. Potkali jsme je, když vycházeli z nádraží v Suchdole a e.č. 26 je považoval za uprchlíky ze zajateckého tábora v Koloszváru ve Východních Uhrách. „Barum team“ jsme potkávali mnohokrát během plavby. Naposledy jeli spolu na trase do Plané. Před Planou odpadli někteří po roztržení lodi a na tábořišti jeden člen B.T. v silném stresu dokopal loď do lesa s nepublikovatelnými výrazy ji podpálil. Dále pokračovala silně oslabená skupina na dvou lodích a dvou lidech a o třech nohách. Naposledy byli všichni spatřeni v Táboře v plné pohodě a směřovali k restauraci. Všichni členové „Barum týmu“ si zaslouží obdiv za mimořádné výkony na gumových lodích o to větší, že někteří z nich jsou invalidé !


Dne 16.6.1981 Po ranní probuzení ve Veselí zjišťuje e.č. 48, že Bervída zapomněl zavřít stan a na osobě 48 bylo napočítáno 42 vpichů od komárů. Skupina se ráno dlouho občerstvuje a odjíždí až 11,30. Tento pozdní odjez stihl i Míra Prokeš. Po hodině jízdy zastavujeme v Dráchově, kde členové jsou fotografováni na propagační materiál „Krásy Jižních Čech“. Za hezkého počasí se zde občerstvujeme a jsme navštíveni soudruhem z Jugoslávie, který pracuje v NSR, umícího mluvit česky, který si z nás dělá legraci a má moc peněz. Satisfakcí alespoň je, že mu chybí ucho, S tímto občanem ve voze Volvo se navázal čilý styk a byl zakončen devizovou výměnou. Po vyjetí z Dráchova usíná háček Schovánek, který musí být buzen vodní lázní. Háček Hybler (který neusnul) se musel odrážet ode dna řeky Lužnice rukou a tím zabránil ponoru. Po další hodině plavby končíme v oblíbeném bufetu na plovárně, kde se setkáváme s oblíbeným personálem. Pije se zde, hraje kopaná + baseball, který staří prohrávají, jsou již unaveni a většina je ve stavu polonemocnosti. Většinou se pije oblíbený rum + dobré pivo Regent, na který Luboš Čech prohlásil na začátku číšníkovi v Suchdole, který tento dobrý nápoj nabízel „Já Ti dám REgenta“ a výhružně se na číšníka díval. Celá expedice se občerstvuje, pouze duo Jína + Schovánek se snaží sportovně vyniknout v baseballu s několika mladými chlapci + 1 dívkou. Několik členů jde brzo spát (polonemocnost). V noci se probíhaly stovky myší pod stany a Bervída 2 krát uhodil e.č. 48 do oka. Při baseballovém utkání přišel o brýle Láďa Soudil, kterému vypadl míč přímo na brýle. Na tomto místě minulý rok o tyto brýle takřka přišel při tzv. „Mengeleho syndromu“. Dne 17.6.1981 Snídaně probíhala na velice vysoké úrovni a bylo vypito 11 lahví výrobku

FRUTA 03 Jindřichův Hradec. Také projel okolo „Barum team“, který projel


raději ve velké rychlosti. Psychologa dojala ochota personálu a vynutil si knihu přání a stížností za ČPS napsal :

Za všechny žíznící na poušti i na Lužnici bychom chtěli poděkovat vzácně ochotnému personálu „Bufetu na plovárně“ v Soběslavi pod vedením J. Vohnoutky. Jednomu členovi ČPS (104) se stal případ, kdy ze šetrnosti si přinesl kávu, která byla tomuto lakomci zdarma servírovaná až do stanu. Podobný případ se stal (podle kroniky obce Kropáčova Řečice] naposledy v roce 1874 v místní knajpě patřící charitativnímu spolku „Milosrdenctví“, o rok později zrušenému pro utrpěný bankrot. Věříme, že i v příštích létech, pokud opět pojedeme Lužnici bude „Bufet“ v Soběslavi naší spásnou oázou a že tato osvěžna přežije 20 století. Za odvážné plavce ČPS – podpisy Potom vedení výpravy + Bervída rozhodli, že Bervída musí navštívit místní stomatologické středisko, kde bohužel Mudr. Jiří Kutil byl na schůzi KSČ. Na toto další ošetření doplatila celá expedice, která ještě vypila dalších 6 lahví výrobku FRUTA 03 Jindřichův Hradec a k tomu ještě piva a tato kalivost se dala srovnat s kalivostí v carském Rusku v období kdy zasahoval do řízení vlády a carské ložnice populární mnich Rasputin. Po této velké konzumaci měl svůj recitál Jenda Schovánek, který hrál 3 dívkám z Favoritu Břeclav své písně, které bohužel se svými partnery rychle opustili občerstvovací stanici i když zde chtěli přenocovat.


Po velice komplikovaném balení, které komplikoval psycholog záchvatem „Mengeleho syndromu“. Při záchvatu napadl kolegu Vacátka a rozkopával expedici bagáž. Fotodokumentace jasně svědčí o příznacích tzv. „Mengeleho syndromu (Mengeleum agresive syndronum). Jelikož se minulý rok na tomto místě projevila tato nemoc u č.26, je zde důvodné podezření, že tato agresivní choroba je virového původu, což by byla z lékařského hlediska světová senzace. Pravděpodobnější vysvětlení je to, že psycholog tyto stavy pečlivě studoval a léčil (viz – Agresivní stavy a syndromy – 104 + kolektiv, vydalo nakladatelství Akademie 1953) a že on sám se stal obětí nemoci z povolání, kde se tato choroba (podle odborné literatury ASS) vyskytuje u mimořádně silných sexuálních jedinců a je následkem několikadenní pohlavní zdrženlivosti. Odjíždí se pozdě po obědě a ve velice pozměněné sestavě. Jediná dvojice, která zůstala nezměněná byla 104 + 122. Po asi hodinové jízdě Bohouš Navrátil po dojetí hlavního pelotonu, hledá mělčinu a snaží se vystoupit. Bohužel nemůže mělčinu najít, ptá se kde je nádraží a říká „Jedu domů, s takovým člověkem jako je ten …….(č.104) už v životě nejedu. Dochází k dalšímu čenžování posádky a to Havel Navrátil a Prokeš Palas. Druhá posádka se ponořuje asi po minutové jízdě a je na ní asi hodinu čekáno. Zadák Prokeš po ponoru křičí, mává pádlem a prosí, kde je můj kamarád háček Bohouš. Po tomto ponoru prohlásil jeho bývalý háček Bohouš, že větší radost ani neměl, když se mu narodila dcera.


Po přestávce u chaty č,62, kde byl technikem zapálen krb a znehodnocena parcela, skupina odjela. Láďa Soudil, který na singlu usnul, si spletl směr a jel proti proudu a svoji chybu zjistil až když nemohl zdolat jez v Soběslavi. Nové duo Havel Navrátil při projednávání problému, že se na klidné vodě nedá za normálních okolností převrátit, náhle se na úplně klidné vodě převrátila. Bohouš má hlavu v dlaních a má obavy z psychologových narážek. Psycholog, který jede vzadu nemůže dlouho účastníky ponoru poznat a stále se ptá háčka: „Je to Bohouš?, není to Bohouš“ a když pozná, že je to Bohouš je vykřikne: „Sláva bože můj, je to Bohouš“ a propuká až v nebezpečný smích. 1. Nebezpečí, že si poškodí bránici 2. Při jeho smíchu dochází k veliké vrklaci lodi. Asi 3 km po ponoru dua Navrátil +Havel, ještě šokovaný Navrátil je nucen vystoupit z lodi a musí jít po kamenech u břehu. Bohužel zapadl nečekaně do mnohametrové hloubky, na níž byl upozorněn kolegou, až když byl zcela ponořen. Když vyplaval, měl velikou radost, že to neviděl Prokeš. Organizovaná skupina je roztroušena a mezi loďmi jsou kilometrové rozdíly. Někteří zajíždějí do mrtvých ramen, nebo plují proti proudu a tak není divu, že nově vytvořená dvojice Lub. Soudil + Vacátko, kteří přijeli první do Plané nad Lužnicí začnou stavět tábořiště 3 km od města. A to ještě na místě, kde vede frekventovaná silnice, o kousek dál jezdí vlak a přes řeku stavěli pontonový most (naštěstí ho zrovna nestavěli). Několik rozladěných jedinců si povzdychlo, že zde ještě chybí letiště. Tento výběr místa


byl asi zaviněn kocovinou, která několik členů přiváděla do úplné apatie. Tato apatie se ještě zvyšovala dlouhou cestou do restaurace v Plané, kam org. Skupina dorazila, krátce před 22 hodinou a někteří účastníci se nestačili ani občerstvit.

Dne 18.6.1981 Budíček do dalšího dne nám obstarává bohatá kamionová doprava + vlaky a mnohým členům, kteří se zúčastnili ponorů je zima. Na ponor doplatil i Bervída, který měl bagáž v potopené lodi a ráno vylil mnoho litrů vody z bagáže. Bohužel ho stále silně bolí zuby a tak tuto skutečnost nijak nekomentoval. Z tábořiště, které je nazýváno ”Dopravní centrum a vyjíždíme již v 8 hodin a zastavujeme se v Plané na snídani, která je oproti minulému dni chudší o 15 lahví rumu. Začíná být zima a fouká nepříjemný vítr. Mnoho členů začíná mít nepříjemné zdravotní potíže (nachlazení, průjem atd.) a nálada z přehazování říčního písku má za následek, že se skupina rozhodla ukončit sjezd již po 6 km jízdy v Sezimově Ústí. Opět po dvou hodinách stavíme stany a odcházíme od málo tekoucí vody raději za krásami Sezimova Ústí. Na náměstí se skupina rozdělí do dvou týmů: a) na tým „A“ lačný tance a ten navštívil místní šantán. Prý v tomto šantánu byly dvě dámy (šatnářka + WC bába), ale přece někteří jedinci i tanečně excelovali. b) Tým „B“, který navštívil krajinu „Na rozcestí“ ve starém Sezimově Ústí. Pije se zavrhovaný Regent a zlatým hřebem byla specialita „Katův šleh“ –


směsice feferonů, pepře a kyseliny sírové. Mnoha členům se zlepšuje zdravotní stav a tak skupina vykoná i obchůzku okolo letního Štrougalova sídla a může obdivovat krásný dům jeho zahradníka.

Pozdě v noci přicházejí různé skupiny z turistických vycházek a zde u stanů se rozdělují opět na dvě části. První pod vedením psychologa spí ve stanech a druhá jde spát ke kapitánovu strýci do chaty. Psycholog nazve „chateře“ mastňáky a bafuňáky a říká jeho oblíbené rčení „Chlapy jděte se vysrat“. Říká to z důvodu, že už jít do chaty nemůže, protože má kvalitně vybaleno. Dne 19.6.1981 Ráno začalo pršet a organizovaná skupina balí, bagáž a lodi uloží v chatě a rychle odjíždí do Tábora a další vodní cestu jednohlasně odmítá. Cesta vlakem probíhala bez alkoholických nápojů i když zde byl bufetový vůz. V Praze se konala tradiční prohlídka restaurace „U Pinkasů“, kde se dokonce sešla celá expedice! Expedici silně poškodil malý stav vody a byla ujeta polovina trasy minulého roku. Dalším nedostatkem byl zdravotní stav některých jedinců a tím i horší nálada. Za zdar nové expedice

AHOJ




JEŠTĚ MOHUTNĚJŠÍ ORGANIZOVANÝ SJEZD ŘEKY LUŽNICE V ROCE 1981

Recommend Documents