Jelínkem, ředitelem Rozvojové agentury. Voda a hygiena. Objem zahraniční ROZVOJOVKA 1 VODA A ZDRAVÍ

Rozhovor s Petrem Jelínkem, ředitelem Rozvojové agentury

3

téma Voda a hygiena

4-7

diskusE   Objem zahraniční pomoci EU klesá

8-9

2008

ROZVOJOVKA 1 VODA A ZDRAVÍ

Uhádnete slovo – nakrmíte chudé

K

K A L E ID O S K O P

ST R A N A

2

Střípky » Zpěvák dostal eko-cenu Mozambický zpěvák Fliciano dos Santos, který se zapojil do kampaně za pitnou vodu a přístup k toaletám v rozvojovém světě, byl ohodnocen prestižní enviromentální cenou. Za svoji snahu zvýšit povědomí o tématech souvisejících se zdravím, vodou a  HIV&AIDS v  rozvojovém světě získal „Nobelovu cenu“ ochránců životního prostředí, Goldmanovu Enviromentální Cenu. Inspiraci pro témata své tvorby čerpal ze svého dětství, kdy vyrůstal v podmínkách nedostatku pitné vody a  hygieny (zdroj BBC).

» Většina zemí neplní cíle

Kaleidoskop

Celková výše zahraniční rozvojové pomoci (ODA) za rok 2007 poskytnutá dvaadvaceti největšími světovými donory dosáhla téměř 104  miliardy dolarů. Přesto, že se jedná o vysokou částku, podle zprávy OECD z  letošního dubna dochází v posledních letech k miliardovému poklesu investovaných prostředků. Podle odborných odhadů vydá EU v letech 2005 až 2010 o 75 miliard rozvojové pomoci méně, než kolik se zavázala (zdroj: http://www.oecd.org/department).

Lenka Formánková

» Google podporuje neziskovky

text

redakce Rozvojovky, Člověk v tísni

foto titulní strana

François Goemans archiv Evropské komise

foto Kaleidoskop

Francisco Quiles Faja

Na Google Ear th Outreach je možné nalézt mapy cyklonem postiženého Myanmar stejně jako dopadů globálního oteplování. Nová aplikace společnosti Google poskytuje nevládním neziskovým organizacím, vědeckým agenturám a další odborné veřejnosti prostor informovat o svých aktivitách a  tématech jejich práce. Údaje jsou přístupné v rámci mapového systému Google Earth, který zobrazuje ve formě 3D náhledů více než 30 procent povrchu země (aplikace je dispozici na http://earth.google.com/).

Pomáhat hladovějícím lidem v rozvojových zemí se dá i z pohodlí domova nebo kanceláře. Stačí k tomu počítač s internetem a dobrá znalost angličtiny. Na stránky www.freerice.com totiž Světový potravinový program OSN umístil hru, která vám rozšíří slovní zásobu a  zároveň pomůžete nakrmit hladovějící obyvatele planety. Hrozbě hladu čelí okolo sta milionů lidí, protože ceny potravin dramaticky rostou. Hra má šedesát stupňů obtížnosti a spočívá v tom, že hráč musí správně zvolit synonymum k nabízeným anglickým výrazům. Každá správná odpověď znamená dvacet zrníček rýže pro potřebné. Od podzimu loňského roku bylo takto hráči věnováno více než 31 miliard rýžových zrnek, přičemž

v  současné době jejich počet roste o 200 tisíc každý den. Lidé během hry nejen pomáhají hladovějícím, ale dozvídají se i zajímavé výrazy ze slangu byznysmenů, důchodců či řidičů kamionů. Podle Organizace OSN pro výživu a  zemědělství (FAO) ceny potravin meziročně vzrostly o více než polovinu. Například u obilí došlo k nárůstu o alarmujících 120 %. Do boje proti hrozbě hladomoru se zapojily mezi jinými státy EU a USA. Evropská unie plánuje podle Louise Michela, eurokomisaře pro rozvojovou politiku, navýšit potravinou pomoc o 117 milionů eur. Americký prezident George Bush požaduje v kongresu na řešení krize uvolnění finanční dávky vyšší než tři čtvrtě miliardy dolarů.

Angola volila „Miss nášlapnou minu“ V Angole v dubnu proběhla neobvyklá soutěž krásy. Zúčastnily se jí ženy, které přežily výbuch nášlapné miny a přišly kvůli tomu o nohu. Do finále prvního ročníku Miss Landmine Survivor (www.miss-landmine.org) se dostalo deset angolských žen. První cenou nebyly klíčky od auta, ale protéza za chybějící končetinu. Co se týká nášlapných min, Angola je jednou z nejhůře postižených zemí. Během čtyřicetileté občanské války bylo v Angole podle odborníků položeno až několik milionů nášlapných min. Zmíněná soutěž krásy, kterou pořádala angolská vláda ve spolupráci s Evropskou unií, měla

Publikace je financo-

za úkol na složitou situaci v zemi upozornit a také dodat postiženým ženám sebevědomí. Podle mezinárodních studií zemře kvůli nášlapným minám každoročně až dvacet tisíc lidí. Aby upozornilo na tento problém, vyhlásilo OSN čtvrtý duben dnem, v rámci kterého informuje o nebezpečí nášlapných min a způsobech jejich likvidace. Od roku 1992 bojuje proti užívání nášlapné munice také Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min (International Campaign to Ban Landmines). Kampaň i její vedoucí Jody Williams získala za své snažení v  roce 1997 Nobelovu cenu míru.

ROZVOJOVKA 1 / 2008

vána z fondů Evropské Unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk v tís-

Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu To Act You Have to Know realizovaného společností Člověk v tísni.

ni, názory v ní obsažené nelze interpretovat jako stanovisko donora.

Vydavatel Člověk v tísni, o. p. s., Sokolská 18, 120 00, Praha 2 Telefon +420 226 200 443, fax +420 226 200 401 E-mail [email protected] Na přípravě publikace se podílely Lenka Formánková, Jana Machálková a Blanka Medková Design Pavel Lukšan, elemnts ds (www.elementsgroup.cz) Sazba Zoran Bonuš

zaregistrujte si novinky www.rozvojovka.cz

Prioritních zemí má být méně

R

ROZHOVOR

ST R A N A

3

Objem peněz na rozvojovou spolupráci bude spíše klesat. To je negativní zpráva, říká Petr Jelínek, ředitel nově zřízené Rozvojové agentury. Česká rozvojová agentura je novým článkem v systému zahraniční rozvojové spolupráce. Jaké úkoly budete mít na starost? Naplňujeme politiku rozvojové spolupráce, kterou určuje ministerstvo zahraničí, potažmo vláda. Zabýváme se zejména vyhledáváním témat a okruhů rozvojové spolupráce, formulováním rozvojových projektů a  vypisováním výběrových řízení. Monitorujeme také již probíhající projekty a uvolňujeme finanční prostředky. Vzhledem k tomu, jak se systém rozvojové spolupráce transformuje, do odpovědnosti České rozvojové agentury postupně přechází nové projekty z různých sektorů. V roce 2008 to jsou sektory sociálních věcí, zdravotnictví, školství a  dopravy. V příštích letech přibudou další, jako je životní prostředí či průmyslový rozvoj. To je takové jádro našich aktivit. K němu se ale přidružuje řada dalších, jako je organizace školení, informování veřejnosti či udržování vztahů s ostatními rozvojovými agenturami v jiných zemích. Dá se se vznikem rozvojové agentury očekávat, že projektů v rozvojových zemích bude přibývat? Bohužel, zdá se, že i vzhledem k jiným prioritám v rámci státního rozpočtu nedojde k výraznému navýšení prostředků na rozvojovou spolupráci. Nepředpokládám tedy, že by počet projektů výrazně rostl. Pokud jde o objem finančních prostředků, lze mluvit o stagnaci. My se nyní kloníme k tomu, abychom se zaměřovali na větší projekty za více peněz. Domnívám se, že drobení malých objemů financí na široké spektrum projektů není úplně efektivní. Na to, že česká rozvojová pomoc neprobíhá místy úplně efektivně, upozorňuje i výbor OECD pro rozvojovou pomoc ve své loňské zprávě. Mluví se třeba o tom, že prioritních zemí má Česko až příliš, ve srovnání s podobnými státy…

Pod to bych se podepsal. Dovedu si představit redukci prioritních zemí na čtyři nebo pět. Na druhou stranu vím, že je obtížné z některých zemí odcházet. Není to snadný proces. Pokud k této debatě dojde, očekávám, že bude velmi živá. A budu považovat za velmi přínosné, pokud tato debata bude veřejná a  bude zahrnovat i  nevládní organizace. Upozorňuji ovšem, že výběr prioritních zemí pro rozvojovou spolupráci není v odpovědnosti České rozvojové agentury, ale ministerstva zahraničních věcí, respektive vlády. Má se česká rozvojová pomoc zaměřit spíše na blízké nebo vzdálené státy? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Domnívám se ale, že současný seznam, kde jsou africké, asijské a východoevropské země, je vyvážený. Ozývají se hlasy, že bychom se měli soustředit na jihovýchodní Evropu. Je to samozřejmě geograficky blízká oblast, kde máme i silné ekonomické a politické zájmy. Na druhou stranu si přiznejme, že celá řada těchto zemí už nepatří mezi klasické rozvojové. Jedná se o země, které mohou během jedné dekády vstupovat do EU. Pak jsou tu kontinenty, které jsou synonymem pro rozvojovou spolupráci, zejména Afrika. Myslím, že tady nemůžeme stát mimo a říkat, že se nás to netýká. Domnívám se, že dvě africké země na seznamu je docela rozumné číslo. Může se vést samozřejmě debata, jestli to mají být ty, co tam jsou nyní nebo některé jiné. OECD kritizuje také systém udělování studentských stipendií. Velká část peněz se každoročně poskytuje studentům z rozvojových zemích, aby v Česku studovali. Podle OECD není dostatečně podchycena kontrola toho, jak absolventi své nabyté zkušenosti uplatní ve své mateřské zemi. Bohužel je pravda, že dosavadní výsledky poskytování stipendií nebyly stoprocentní. Celá řada studentů

nedostudovala nebo se do svých zemí nevracela. A data o tom, jak se uplatňují ve svých zemích, jsou velice omezená. Jakým způsobem to chcete řešit? Loni došlo k určité změně v poskytování stipendií. Úvaha byla taková, aby se zkrátila doba studia. Aby studenti nebyli tolik odtržení od vlasti a nebudovali si tu paralelní kariéry. Nyní jsou jim na pilotní bázi nabízena studia navazujících magisterských oborů vyučovaných v angličtině. Pravděpodobnost, že tento stupeň dostudují a vrátí se zpátky, je výrazně vyšší. Letos se bude dávat dohromady koncepce rozvojové spolupráce pro období let 2010 – 2015. Jakým směrem by se podle vás měla ubírat? Každá koncepce by měla stanovit teritoriální a sektorové priority. Pokud jde o sektory, Česká republika by se měla zaměřit na takové, kde má komparativní výhodu jako dárce, kde se může prosadit proti jiným zemím. Na druhou stranu by nebylo vhodné prioritní země radikálně měnit a každých pět let přijít s novými. To jde proti logice, že rozvojová spolupráce je dlouhodobým procesem. Už jste naznačil, že objem peněz pro rozvojovou spolupráci bude spíše klesat. Podaří se vůbec splnit požadavek EU, aby země na pomoc dávaly 0,17 % HDP? Zdá se, že ministerstvo financí nyní klade důraz na jiné priority, než je rozvojová spolupráce. Vypadá to, že toho cíle 0,17 % HDP se nám do roku 2010 nepodaří dosáhnout. Dokonce spíše ten podíl na HDP bude ještě klesat. To je negativní zpráva a uvidíme, jak to bude hodnoceno v rámci EU. Rada Evropské Unie připravuje nějaký materiál, který má na to upozornit. Na druhou stranu – jedná se o závazek, který je právně nevymahatelný.

text

Jana Machálková redakce Rozvojovky,  Člověk v tísni

foto

Archiv MZV

TÉM A VODA a h y g i e n a

T ST R A N A

4

Voda a hygiena Základní lidské právo je odepřeno milionům Letošní rok vyhlásila OSN Mezinárodním rokem hygieny, aby upoutala pozornost světa na problém kritického nedostatku toalet. Více než miliarda lidí nemá podle statistik přístup k nezávadným zdrojům pitné vody. Odpovídající hygienu si pak nemůže dopřát 2,6 miliardy obyvatel světa. Mnoho z nich používá místo toalety kbelík či igelitový sáček. V zemědělských oblastech se běžně „chodí“ do lesa nebo na pole. Tito lidé jsou často nuceni pít pouze vodu ze znečištěných vodních zdrojů nebo nechráněných studen, často zbudovaných v  kontaminovaných oblastech. Řešení je přitom podle odborníků ze Světové zdravotnické organizace (WHO) relativně snadné. Představuje jej vhodně vystavěná žumpa a chráněná latrína. V  oblasti dostupnosti vody by stačilo zbudovat veřejný vodní hydrant, chráněný pramen nebo vhodně hloubenou studnu. Pokud jde o přístup k nezávadné vodě, nejvíce zasaženým regionem zůstává subsaharská Afrika. Nezávadnou vodu tu má k dispozici pouze 56 procent lidí, přičemž situace se postupně zhoršuje. Od roku 1990 se zde téměř o čtvrtinu zvýšil počet obyvatel, kteří

nemají přístup k pitné vodě. Množství těch, kteří nemají k dispozici základní hygienické podmínky pro to zajít si na toaletu, se za stejné období zvýšilo o třetinu (viz mapa na str. 12). Podobná situace panuje v  Oceánii, kde může kvalitních vodních zdrojů a toalet využívat pouze polovina obyvatel. Také ve východní Evropě nemá 21 milionů lidí přístup k nezávadné pitné vodě. Více než dvojnásobnému počtu osob se pak nedostává přístupu k základní hygieně. Dopady této situace na lidské zdraví jsou alarmující. WHO odhaduje, že jen v Evropě umírá každoročně třináct tisíc dětí mladších čtrnácti let kvůli tomu, že nemají přístup ke kvalitní pitné vodě. Všechny státy OSN před osmi lety přijaly takzvanou Deklaraci tisíciletí, která má vést k „osvobození všech mužů, žen i dětí z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí.“ Na základě tohoto dokumentu bylo stanoveno osm cílů rozvojové pomoci, které jsou označovány jako Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs). Těch má být dosaženo do roku 2015. Cíl číslo VII je zasvěcen životnímu prostředí. V rámci něj se státy OSN zavá-

zaly do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. Tato

V Jihozápadní Asi umírá v důsledku průjmových onemocnění 2,5 krát více lidí než je počet obětí HIV&AIDS. dvě témata jsou spolu neoddělitelně spojena, protože neznalost hygienických návyků se odráží i na znečištění zdrojů pitné vody.

Nedostatky v hygieně brání celkovému rozvoji Následky krize související s pitnou vodou a hygienou mají přitom značný vliv na schopnost rozvojových zemí dosahovat dalšího pokroku. Zajištění přístupu k vodě a základní hygieně je pak předpokladem pro splnění i dalších cílů, vymezených v dokumentu Rozvojové cíle tisíciletí. Problémy s  vodou úzce souvisejí s dětskou úmrtností k jejímuž snížení se OSN v rámci Deklarace tisíciletí rovněž zavázala (cíl IV). Mezi nemoci přenášené znečištěnou vodou patří průjmová, infekční a  bakteriální onemocnění. Jen v  důsledku prů-

Populace s přístupem k pitné vodě / s dostupnou toaletou (%) Přístup k pitné vodě 95 91

83 77 75 56

2004

2015 (cíl/MDGs)

86 85

86 78

66 37



Dostupnost toalet 92 91

88 82 75 67

83 77

2004 93 91

2015 (cíl/MDGs)

91 84 77 53

76 50

62 45

60 38

text

Sarah Mackenzie program

Severní Afrika

Sub-saharská Afrika

Jižní Asie

Východní Asie

Jihovýchodní Asie

Latinská Amerika a Karibik

Západní Asie

Oceanie

Solidarite Eau, Paříž

zdroj: Meeting the MDG drinking water and sanitation target: the urban and rural challenge of the decade, WHO and UNICEF, 2006

jmových onemocnění umírá podle zprávy WHO z roku 2003 každý rok až 1,5 milionu dětí mladších pěti let. Celkový počet úmrtí kvůli chorobám ze špatné vody a hygieny zdravotničtí experti odhadují na více než dva miliony lidí ročně. Těmto onemocněním by přitom bylo možné předcházet vybudováním základní kanalizace a dodržováním hygienických návyků. Podmínkou zajištění základního vzdělání pro všechny (cíl II) je mimo jiné dobré zdraví dětí, protože pokud jsou nemocné, nemohou chodit do školy. Dívky čelí složitější situaci než chlapci, protože zajištění vody pro rodinu přísluší v Africe tradičně ženám. Dívky školního věku stráví každý den několik hodin nošením vody ze vzdálených vodních zdrojů, nezbývá jim tak čas chodit do školy. To souvisí se závazkem prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti (cíl III). Nedostupnost oddělených toalet v budovách škol (nebo jejich neexistence) brání mnoha dívkám ve školní docházce, zejména v době dospívání. V zemích, kde

ženy nesmí nikdo vidět odhalené, jsou nuceny čekat až do tmy, dokud si neuleví pod širým nebem. To vede nejen k žaludečním problémům, ale také je to vystavuje zvýšenému riziku fyzického napadení. Navíc ženám obvykle připadá povinnost postarat se o nemocné členy rodiny, což dále brání ekonomické produktivitě.

Chudí doplácejí nejvíce Problémy s nedostatečným přístupem k vodě a hygieně dopadají zejména na chudé lidi žijící ve venkovských oblastech a na perifériích městských center. Paradoxně jsou to právě ti nejchudší, kteří platí za vodu nejvíce, protože poplatek za litr z moderního vodovodu je mnohem nižší, než za kbelík u vesnického hydrantu. Kdyby lidé byli schopni zabránit onemocněním plynoucím ze špatné vody a hygieny, strávili by méně času péčí o nemocné členy rodiny, získáváním vody, hledáním vhodného místa pro toaletu a vynakládali by menší část svého cenného příjmu na vodu, mohli by investovat více času a prostředků ke zlepšení své ekonomické situace. Tím by bylo dosaženo odstranění

extrémní chudoby a  hladu, což je v rámci Deklarace tisíciletí hned první vytyčený cíl k nápravě. Situaci s  vodou a  hygienou musí věnovat značnou pozornost všichni, a to na globálním Severu i Jihu. Taková iniciativa se jistě vyplatí, zejména lidem, kteří to skutečně potřebují. Západní dárcovské státy by společně s národními vládami zemí globálního Jihu měly z přístupu k vodě a základním hygienickým zařízením učinit celosvětovou prioritu. Finanční investice do sanitárních zařízení a zdrojů pitné vody, které by vedly k zajištění vody a hygienických zařízení pro všechny, by měly být podle odhadů analytiků navýšeny až na 30 miliard dolarů ročně. Samotný dostatek finančních zdrojů ale tuto situaci nevyřeší. Dárcovské státy stejně jako národní vlády dostatečně nezdůrazňují důležitost dodržování základní hygieny. Přitom pro udržitelnost jakýchkoliv opatření musejí tyto otázky představovat jasné politické priority. Vyhlášení letošního roku Mezinárodním rokem hygieny je jen první krok.

foto

Jan Faltus

TÉM A VODA a h y g i e n a

T ST R A N A

6

Kdo má latrínu, něco znamená Rozvoji Afghánistánu pomůže i změna hygienických návyků. Šestiletá Chadidža na požádání odříká všechny své teoretické poznatky o hygieně, které se dozvěděla ve škole. S praxí už je to ale horší. Kvůli nedostatku pitné vody a absenci základních hygienických návyků trpí dívka i její sourozenci častými žaludečními a střevními potížemi. „Navštěvujeme místní polikliniku kde mi poradí jak průjmem dehydrované děti znovu zavodnit. Jenže tyhle nemoci se pořád vracejí.“ stěžuje si matka dětí, padesátiletá Hawa, která se svou rodinou žije ve vesnici Maghzar na severu Afghánistánu. S těmito problémy se potýká většina rodin žijících na afghánském venkově. Vody je v zemi málo a vydatný, čistý zdroj má cenu zlata. Při cestování po venkově se dají zřetelně rozeznat rozdíly mezi relativně prosperujícími oblastmi kolem řek a vodních zdrojů a chudými kraji závislými pouze na dešťové vodě. Pravidelně zavlažované pole má třikrát větší výnos než to, které jednou za rok zkropí déšť. A nejde jen o zemědělství. Čas strávený dopravou vody ze vzdálených zdrojů se počítá na hodiny. Lidé pak mají tendenci s takto složitě nabytou vodou šetřit, například právě při hygieně. S vodou se ve venkovských oblastech Afghánistánu rovněž čile obchoduje. Někteří kopou podzemní sběrné zásobárny dešťové vody a majitel několika takových rezervoárů může mluvit o bohatství. Vodu totiž prodává svým méně majetným sousedům. Těm nejchudším rodinám nezbývá než každý den dlouho cestovat za vzdáleným pramenem.

Hygiena jako součást víry

text

Jan Faltus Koordinátor projektu mise v Afgánistánu

foto

Jan Faltus

Problémy s nedostatkem pitné vody se v zemi už několik let snaží řešit společnost Člověk v tísni. Probíhají zde programy spojující stavbu čistých vodních zdrojů se školícími kampaněmi pro obyvatelstvo. Lidé se dozvídají o důležitosti každodenní hygieny. Změnit jejich návyky není vždy snadné. Znalosti jsou sice po opakovaných školeních docela slušné, jejich uvádění do praxe je ale problém. Dospělí své staré zvyky mění jen neochotně a děti je v tom často následují. „Řešíme dilema jak nenabourávat místní kulturu a přesto je donutit ke změně chování. Pomáhá nám k tomu

Korán, jenž o  hygieně hovoří jako o součásti víry. Svaté knihy Islámu obsahují praktické a konkrétní pokyny jak k osobní hygieně přistupovat,“ říká Farid Sharifi, který má vzdělávací „hygienické“ kampaně na starost. Školení probíhají ve školách a zdravotnických zařízeních. Lektoři lidem vysvětlí, jak se šíří infekce a jak tomu lze předejít. Kampaň doprovází stavba takzvaných ukázkových latrín. Podmínkou je, že řešení musí být co nejlevnější a nejjednodušší, aby bylo použitelné pro většinou negramotné a extrémně chudé obyvatele afghánského venkova. Vybrané rodiny obdrží stavební materiál v hodnotě, která nesmí překročit tisíc českých korun. Součástí sady je betonová deska s otvorem, dveře, ventilační trubka a stropní trámy. Lidé dostanou technickou instruktáž a pak mají za úkol latrínu na vhodném místě postavit. Buduje se z hlíny a kamenů, tradičního afghánského stavebního materiálu. Během školení instruktoři zdůrazňují, že latrína má kromě sanitačních výhod i společenský význam. Neboli – kdo má latrínu, něco znamená. V  západní společnosti by se to dalo přirovnat k  vlastnictví automobilu. Motivace chudých Afghánců je v tomto ohledu velmi důležitá. Vždyť všichni se školi-

telů nejprve ptají – co z toho budu mít, když změním své hygienické návyky? K čemu mi to pomůže? Ochota něco změnit je však u  lidí patrná. Obyvatelé vesnice Maghzar se probíhajících projektů se sami aktivně účastní. Staví latríny a někteří se pokoušejí i o zbudování nových studní a dalších bezpečných zdrojů pitné vody.

Ženy smějí na záchod až po setmění Na vesnicích je zvykem vykonávat potřebu v polích a lukách. Pro ženy je situace obtížnější, protože si smějí ulevit pouze po setmění. Dospívající, menstruující dívky zase odmítají chodit do škol, kde není umývárna a  záchodky. „Děti učíme písničky o čistých rukou, dospělým připomínáme, že nemocný člověk nemůže pracovat na poli. Je to mravenčí práce, výsledky jsou vidět až po několika letech, ale stojí to za to,“ vysvětluje další školitel Abdul Qasim Musini. Organizace jako je Člověk v tísni, si změnu chování kladou za cíl, ale jsou omezeny realizační délkou projektů a financováním. Kýženého výsledku lze dosáhnout pouze dlouhodobou a  systematickou prací. Jednoleté projekty nemají reálnou šanci hygienické návyky obyvatelstva zásadně ovlivnit.

Vyčistit vodu zvládne i PET lahev

TÉM A VODA a h y g i e n a

Jen polovina Vietnamců má přístup ke kvalitní pitné vodě. Projekt České zemědělské univerzity se to snaží změnit. Místní lidé ale nejsou ke změnám vždy přístupní. Komunita Phong My se rozprostírá přímo na bývalém hraničním pásmu mezi někdejším Severním a Jižním Vietnamem, v  minulosti významně zasaženém jedenáct let trvající válkou. Tvoří ji deset malých vesnic, kde žije asi pět tisíc obyvatel. Jedním z  hlavních problémů ve Phong My, ale i vietnamského venkova vůbec, je nedostatek nezávadné pitné vody. K té má ve Vietnamu přístup jen o něco více než polovina obyvatel země. Před dvěma lety začal v  provincii monitorovat zdroje pitné vody Institut tropů a subtropů České zemědělské univerzity. Po prvních měsících projektu, kdy byly vytipovány studny a další zdroje pitné vody napříč všemi deseti vesnicemi, se zjistilo, že voda je na mnoha místech zcela nevhodná ke konzumaci. Z průzkumu vyplynulo, že jistou roli hraje vzdálenost vesnice od centra komuny, odrážející se v horší infrastruktuře a  přísunu investic. Neplatí to však vždy. Zásadním faktorem je to, jaký má vesnice k dispozici zdroj pitné vody. Například nížinná vesnice Hoa Bac leží sice v blízkosti centra komuny a v blízkosti vodního toku, ten však způsobuje pravidelné záplavy a  je znečišťován i  vyšší živočišnou produkcí místních zemědělců. Naproti tomu podhorská vesnice Hoa Bac, na okraji území komuny má nejkvalitnější pitnou vodu v celé Phong My díky horským pramenům. Hlavním důvodem znečištění místních vodních zdrojů je pak jejich naprosto nesprávné umístění – studny se totiž nacházejí v blízkosti stájí pro dobytek či toalet s nezajištěnou jímkou. Jedním z účinných způsobů, jak tuto situaci radikálně zlepšit, je osvěta místního obyvatelstva. Představitelé místní samosprávy i jednotlivé obyvatele vesnic byli seznámeni s výsledky průzkumu a bylo jim vysvětleno, jaké pro ně znečištění vodních zdrojů představuje rizika. Především se jedná o riziko výskytu silných průjmových a  parazitárních onemocnění.

Dále jim byla předvedena jednoduchá metoda dezinfekce vody, která spočívá ve využití slunečních paprsků pronikajících k vodě v plastové lahvi umístěné na černě natřeném ple-

toalet je navíc velmi podobný tradičním vietnamským latrínám. Ne vždy se však shodují představy realizátora projektu a představitelů místní komunity. Ti v tomto případě kompostovací

chu, například na střeše domu. Teplo a ultrafialové záření totiž pomáhají deaktivovat bakterie nacházející se ve vodě, jež jsou původcem mnoha průjmových onemocnění. O tuto metodu byl evidentní zájem ze strany místních obyvatel a to hlavně díky tomu, že se jedná o  jednoduché a  levné řešení. Představitelé vesnice byli též upozorněni na důležitost desinfekcí a dodržování bezpečných vzdáleností mezi studnou a zdroji znečištění. Na konci workshopu pak obdrželi jeho účastníci brožuru s obrázky, která je dále seznamovala s danou problematikou.

toalety odmítli s tím, že jde o zastaralé řešení a že by si představovali splachovací záchody, které jsou standardem ve vyspělém světě. Argument, že nelze budovat splachovací toalety tam, kde chybí kanalizační systém zprvu neuspěl. Po dalších jednáních se podařilo místní samosprávu přimět ke kompromisu a vybudovat tři pilotní kompostovací toalety.

Dalším nutným opatřením bylo navržení a vybudování pilotních kompostovacích toalet. Jejich výhodou je, že se splašky zpracovávají bez následné kontaminace spodních vod, potažmo studní. Systém kompostovacích

Kromě zlepšení přístupu k nezávadné pitné vodě v oblasti Phong My se Institut tropů a subtropů zaměřuje i na zajištění kvalitních a  nezávadných zemědělských produktů a poradenství v této oblasti. Cílem projektů je zvýšit životní úroveň nejchudších obyvatel v komunitě. Peníze na projekt poskytlo české ministerstvo zemědělství, které Vietnam chápe jako jednu z prioritních zemí zahraniční rozvojové spolupráce.

T ST R A N A

7

text

Jan Banout vedoucí projektu, Institut tropů a subtropů, ČZU

foto

Jakub ŠirC

D DIS K US E

ST R A N A

8

text

Pavel Vondra reportér   Aktuálně.cz

foto vlevo

Markéta Kutilová

foto uprostřed archiv společnosti Člověk v tísni

foto vpravo archiv Evropské komise

Zimbabwe potřebuje pomoc – se vším a od všech Třetina obyvatel emigrovala za prací, skoro polovina trpí podvýživou a tři tisícovky lidí denně umírají na AIDS. To je obrázek Zimbabwe zdecimovaného vládou Roberta Mugabeho. Bez pomoci zvenčí se nic nezmění. Jako by čekání na výsledky březnových prezidentských voleb v Zimbabwe nebylo samo o sobě k nevydržení, začaly se objevovat dramatické zprávy o dodávkách čínských zbraní re­ žimu Roberta Mugabeho a o násilnostech rozpoutávaných jeho lidmi, jež mohou přerůst v občanskou válku či dokonce genocidu. Násilný konflikt je to poslední, co kdysi prosperující a dnes zoufale zubožená jihoafrická země potřebuje. Hororové jsou už jen samotné makroekonomické údaje, které dokreslují katastrofální stav zimbabwského hospodářství po letech nekompetentní vlády stárnoucího diktátora Mugabeho. Jde přede-

v tom hraje epidemie HIV&AIDS, která si podle Rozvojového programu OSN týdně vyžádá 3200 lidských životů. Přestože Zimbabwané, kteří si našli práci v zahraničí, dělají co mohou, aby rodinám a příbuzným doma pomohli, finanční podpora vždy nestačí. V Zim­babwe se často nedají základní potraviny sehnat za žádné peníze. Postiženi jsou především příznivci opozice, kterým je Mugabeho režim úmyslně odepírá, aby jim uštědřil „politicky výchovnou lekci“.

vším o 80 procentní nezaměstnanost a rekordní hyperinflaci, která už počátkem roku přesáhla sto tisíc procent.

před volbami sliboval lidem, že má připraven pětiletý plán obnovy země, který počítá s nastolením krizového managementu. Pokud se k jeho realizaci dostane, bude mezi nejnaléhavějšími úkoly patřit oprava infrastruktury, a to jak sil­nic, tak rozvodových sítí a kanalizace. Přestože prakticky každý Zimbabwan v diaspoře mluví o tom, že se do země chce vrátit, nedá se spoléhat na to, že tak všichni učiní okamžitě. Zemi tak budou při obnově chybět zkušení manažeři.

Zkrachovalé hospodářství, zdecimovaná populace Ať už bude řešení povolební krize v Zimbabwe jakékoli – a mezi možnými scénáři se nejvíce skloňuje opakování voleb či utvoření vlády národní jednoty – je jisté, že bez pomoci zvenčí se země ze své zoufalé situace nevymaní. Nejde tu totiž jen o naprostý krach hospodářství, ale i o zdecimování lidských zdrojů. Odhaduje se, že zemi opustila téměř třetina z jejích 13 milionů obyvatel. Odešli do okolních zemí, především do Jihoafrické republiky, kde nezřídka vykonávají podřadnou práci za menší než minimální mzdu. I to pro ně ale představuje lepší perspektivu než zůstat doma, kde podle údajů Světové zdravotnické organizace a Světového potravinového programu na 45 procent lidí trpí podvýživou a kde se od roku 1990 snížila průměrná délka života z 60 let na 37. Svou roli

Plán obnovy Předák opozičního Hnutí za demokratickou změnu (MDC) Morgan Tsvangirai už

Problém zabraných farem Zahraniční asistence bude zřejmě nutná i při obnově zemědělského sektoru, který nesmírně utrpěl, když Mugabe před několika lety zabral bělošským farmářům pozemky a přerozdělil je svým stoupencům. Nezkušenost nových správců půdy se brzy projevila katastrofálním poklesem produkce, takže se z někdejší „obilnice Afriky“ stal hladový importér. Není tajemstvím, že Mugabe si kdysi mezi Afričany vydobyl respekt i proto, že se nebál problém disproporčního vlastnictví půdy v rukou bílé menšiny

řešit, ať už si o jeho způsobech myslíme cokoli. Například v sousední JAR, kde podobný radikální řez k nespokojenosti nemajetné většiny proveden nebyl, za to Mugabemu u chudších vrstev dodnes patří značný obdiv. Dá se proto očekávat, že jakékoli změny ve vlastnictví půdy zřejmě narazí na odpor, a  to i  u  ozbrojených složek, jejichž čelné představitele Mugabe takticky nechal z pozemkové reformy profitovat nejvíce.

Investice a zahraniční pomoc Co by Zimbabwe mohlo pomoci postavit se opět na vlastní nohy, je jeho nerostné bohatství. V zemi jsou rozsáhlá ložiska

platiny, diamantů i zlata. Hornictví sice prodělalo v posledních letech podobný úpadek jako ostatní průmyslové sektory, nic však nebrání tomu, aby při dostatku investic a schopného managementu znovu začalo produkovat. Otázka zahraničních investic je vůbec klíčová. Zdá se ale, že v tomto směru je umírněný optimismus na místě. Pokud se totiž o něco budoucí nové Zimbabwe bude moci opřít, je to podpora ze zahraničí. Britská vláda ještě před březnovými vol­bami naznačila, že dává dohromady balík zahraniční pomoci pro Zimbabwe v souhrnné roční výši miliardy liber. Na správné vynaložení prostředků by měli dohlížet Mezinárodní měnový fond, Světová banka, OSN i EU. Počítá se s tím, že by tato pomoc probíhala i několik let. A že by měla být vzhledem k minulosti Bri­tánie coby koloniální mocnosti v re­ gionu, což je fakt, který Mugabe nikdy neopomene propagandisticky využít, postavena na co nejširší mezinárodní bázi. Samotné peníze by se zřejmě vybíraly na dárcovské konferenci.

Účtovat se bude v Akře a v Dohá Předběžné zprávy o evropské a české pomoci jsou negativní V prvních zářijových dnech letošního roku se v ghanském hlavním městě Accra sejdou stovky ministrů, šéfů rozvojových agentur a  dalších rozvojových hráčů se společným cílem – podrobně si posvítit na efektivitu rozvojové pomoci a  naplánovat budoucí kroky v  boji s  chudobou. O pár měsíců později se v katarském Doha zase sejdou političtí představitelé, aby vyhodnotili plnění závazků o finanční pomoci přijatých už v roce 2002 na konferenci v Monterrey. Obě setkání se uskuteční v okamžiku, kdy by do splnění Rozvojových cílů tisíciletí, pokud by vše šlo podle plánu, zbývalo sedm let. Jak už to v případě podobných hodnotících a motivačních setkání bývá, předcházejí jim podrobné průzkumy a studie. V průběhu dubna a května bylo několik takových dokumentů zveřejněno a jedno je jasné už dnes – jednotlivé státy Evropské unie včetně České republiky z nich nevycházejí nejpozitivněji.

26 dárců v oblasti obnovy venkova. „Příliš mnoho evropských dárců působí v příliš mnoha státech a provozují příliš mnoho projektů, a to s omezeným dopadem,“ kritizuje počínání vlád Komise.

Alarmující české předsednictví

Mnohem ostřeji se ve své hodnotící zprá­vě s názvem Neztrácejte čas k současné situaci vyjadřuje sdružení

To Česká republika svou rozvojovou pomoc vzhledem ke svému národnímu důchodu snížila jen o jednu setinu procenta. V roce 2007 na pomoc rozvojovému světu poslala 0,11 procenta ze své národní pokladny, a to by během tří let měla pomoc dosáhnout 0,17 procenta. V  porovnání s  objemem financí, které plynou z nových

nevládních humanitárních a rozvojových organizací CONCORD. Oproti ne­ li­chotivé zprávě pro rok 2006, která nesla název Počkejte s  potleskem, CONCORD ve své kritice ještě přitvrdil. Zpráva tvrdí, že pokud budou evropské vlády pokračovat současným směrem, připraví do roku 2010 chudé lidi po celém světě o 75 miliard, které jim slíbily. „Sto tisíc mrtvých v  Barmě, prudce rostoucí ceny potravin, ženy umírající každou minutu během těhotenství nebo porodu. Teď mnohem více než kdy jindy musí evropské vlády dát chudým to, co jim slíbily,“ cituje britský server OneWorld Justina Kilcullena, prezidenta sdružení CONCORD. Nesplněné sliby stojí životy, dodávají jeho spolupracovníci. Zpráva upozorňuje na to, že za vytyčenými cíli nepokulhávají jen nové členské státy, ale také stará evropská garda. Podle oficiálních údajů OECD totiž Belgie, Francie i Velká Británie snížily svou pomoc oproti předešlému roku o deset až třicet procent vzhledem ke svému národnímu důchodu.

členských států, si Česká republika nevede špatně, vyššího procenta dosahuje jen Slovinsko a Estonsko, které Komise ve své zprávě navíc chválí za správné zacílení pomoci. „Nejde jen o celkové částky a jejich poměry k HND, ale o to, aby pomoc opravdu směřovala ke snižování chudoby a sociálních nerovností v rozvojových zemích,“ říká Jana Krczmářová, ředitelka sekretariátu Českého fóra pro rozvojovou spolupráci. Česká zahraniční rozvojová spolupráce podle ní zatím postrádá mechanismy pomoci, které respektují potřeby lidí žijících v extrémní chudobě, zajistí předvídatelnost pomoci a  možnost jejího plánování ze strany vlád zemí příjemců i kontrolu ze strany dárců. „Zároveň je alarmující, že ani krátce před svým předsednictvím v  Radě EU není Česká republika schopná stanovit jasné kroky a časový plán k  naplňování politického závazku k  navyšování pomoci nejchudším zemím do roku 2010 a 2015,“ dodává Krczmářová.

Nesplněné sliby stojí životy

D DIS K US E

ST R A N A

9

O dvě miliardy méně Evropská unie podle zprávy Komise sice zůstává nadále hlavním dárcem, ale v roce 2007 celkovou pomoc sní­ žila. Stejný, tedy klesající trend zaznamenala i Česká republika. Místo 47,7 miliard euro za rok 2006 na podporu rozvojového světa v  minulém roce plynulo 46 miliard, a to v době, kdy na světě 11 milionů dětí umírá na vyléčitelné choroby, každý čtvrtý člověk nemá přístup k vodě a 114 milionů dětí stále nemá přístup k základnímu vzdělání. Do roku 2015 by se podle mezinárodních závazků měla hodnota evropské pomoci vyšplhat téměř na dvojnásobek současné částky – tedy 90 miliard euro. Cesta, po které se vydávají mnohé evropské státy, však z 90 miliard euro ročně dělá nedostižný cíl.

Mnoho zemí, malý dopad Nejde však jen o  finance, Evropská komise celé Unii doporučuje, aby se soustředila na současnou situaci, globální změny klimatu a migraci a aby svým členům umožnila lépe plánovat a  předvídat celkovou pomoc a  především ji harmonizovat. Jen tak lze podle zprávy při plánovaném růstu objemu financí zabránit tomu, aby se ještě zhoršovala současná situace, kdy třeba Tanzanie každoročně připravuje 2 400 zpráv a v Mali souběžně působí

text

Jana Krasney spolupracovnice sekce Rozvojovka, Člověk v tísni

foto archiv Evropské komise

POHLED ZE Z A H R A NI Č Í

P ST R A N A

10

Je potřeba vybudovat euroafrické partnerství Vztah mezi Evropou a Afrikou byl po dlouhou dobu omezen na obchod a rozvojovou pomoc a vycházel z koloniální minulosti. V současné době se tento vztah stává rovnoprávnějším a odráží vědomí budoucnosti postavené na sdílení rizik a společných cílů. Africký kontinent v sobě soustřeďuje veliký potenciál i velká rizika. Za prvé čelí migračním tlakům, které Evropané často vnímají jako africkou snahu utéct na sever, do prosperující Evropy. Dvě třetiny populace afrického kontinentu jsou dnes mladší pětadvaceti let. Jejich vyhlídky na zaměstnání a životní úroveň jsou z krátkodobého hlediska nedobré a ze střednědobého prakticky nulové. Dvě třetiny afrických zemí patří mezi padesát států světa, ve kterých ode dneška do roku 2010 přesáhne populační růst dvě procenta. Již nyní je africká populace 2,5-krát početnější, než evropská, ale průměrný roční příjem obyvatele Eurozóny je ve srovnání s Afričany desetinásobný. V sázce je i zabezpečení hygieny, protože v Africe je nejvyšší podíl infekčních onemocnění na světě. Stejně problematická je rovnováha životního prostředí. Dochází k rychlému posouvání hranic pouště, odlesňování a postupnému vysychání významných řek a  stále více roste hrozba šíření chorob plodin na tomto kontinentu, jež stále spoléhá především na zemědělství. Hrozba terorismu v Africe, jež nám naposledy připomenulo zrušení rallye Paříž – Dakar, není nová a byla zde dlouho před útokem na dvojčata v New Yorku v září 2001. V roce 1989 vybouchla bomba v letadle společnosti UTA nad pouští Ténéré, dále to byly útoky v  Dar-es-Salaamu a  Nairobi v roce 1998.

Nerostné bohatství přiláká nové „přátele“ text

Nathalie Delapalme poradkyně v otázkách Afriky a rozvojové spolupráce francouzského ministerstva zahraničí

Rizika v Africe jsou velká, ale zrovna takový je i  její potenciál. Pro začátek se podívejme na přírodní zdroje tohoto světadílu. Zdá se, že dlouhodobě dochází ke značnému růstu cen surovin, zejména těch souvisejících s energetikou a těžbou. Půda v Africe skrývá potenciální poklady, doposud z větší míry neprobádané kvůli omezeným průmyslovým a  marketingo-

vým strukturám a  různým krizím, jež otřásly nejvýznamnějšími producenty. Přesto se očekává, že Angola, demokratická republika Kongo i jižní Súdán využijí své nerostné bohatství a přilákají mnoho nových „přátel“. Silný demografický růst je přitom pro africké země dobrým zdrojem. I když s  sebou možná krátkodobě přináší velmi reálná ekonomická a sociální rizika, je současně i příslibem rostoucích trhů z hlediska spotřeby a vývoje infrastruktury. Od roku dosahuje průměrný hospodářský růst v Africe více než trojnásobku evropského průměru. Mezi padesátkou zemí s nejvyšším růstem za poslední dekádu najdeme devatenáct afrických. A především je to zrychlení růstu průměrného příjmu, který se poprvé začal zvyšovat v polovině 90. let. Značný potenciál Afriky samozřejmě nezůstal nepovšimnut. Zatímco se rozvojová pomoc od tradičních dárcovských zemí celkově snížila, získává africký kontinent velmi rychle nové a značně různorodé partnery. Velké nadace, a zejména samostatné majetkové fondy, tam nyní investují ve velkém. Účast „rodících se sponsorů,“ zejména Číny, ale také Indie, Brazílie, Íránu a Venezuely, doprovází značný důraz na politickou solidaritu. Klíčové je i prosazování suverenity partnerských států, což v praxi znamená, že nejsou stanoveny žádné podmínky v oblasti politické a ekonomické kontroly. Čína například nedávno půjčila Demokratické republice Kongo pět miliard dolarů na financování výstavby infrastruktury – čínskými společnostmi – které budou splaceny ve formě těžebních práv. Na prvním čínskoafrickém summitu v Pekingu v roce 2006 oznámila Čína vytvoření rozvojového fondu ve výši pěti miliard dolarů. Zároveň otevřela čínský trh pro bezcelní dovoz čtyř stovek afrických výrobků a poskytuje každoročně čtyři tisíce studijních grantů.

Investoři ze Spojených států amerických, kteří se na konci studené války opouštěli africký kontinent, nyní znovu mocně investují. Jejich cílem je posílit zabezpečení energetických dodávek a bojovat proti hrozbě terorismu, rozšiřovat možnosti pro šíření křesťanských hodnot a demokracie a  nabízet alternativu pro rostoucí čínský vliv.

Evropa a Afrika by měly spolupracovat V tomto stále více konkurenčním prostředí musí být vztah mezi Evropou a Afrikou založen na logice společných zájmů. Evropa znovu obnovuje v  Africe své aktivity, ale tentokrát zcela přehodnotila svůj přístup. Nový vztah mezi Evropou a Afrikou je postaven na posunu směrem ke sdílenému řízení společných cílů spíše než na zasahování do vnitřních záležitostí afrických států. Zdá se, že intervence bývalých koloniálních mocností více krizi prohlubovaly, než aby ji řešily, ať už jde o Zimbabwe nebo Pobřeží slonoviny. Španělsko, Německo a skan­­­di­návské země nyní projevují zájem o africký kontinent, stejně jako, poněkud neočekávaně, i nové členské státy EU. Například Slovinsko během současného předsednictví EU zaujalo velmi aktivní postoj ke krizi v Dárfúru. Mezi hlavní společná témata Evropy a Afriky patří migrace. Na konferencích v Rabatu a Tripolisu v roce 2006 se spolu setkaly na stejné úrovni země původu, tranzitní země a cílové země. Tato setkání se zaměřila na vazbu mezi migrací a rozvojem a evropská strana se pokusila zvýšit povědomí o tom, že nelegální migrace narušuje i populační rovnováhu afrických zemí. Evropská unie začíná bourat zeď, jež dlouho oddělovala politiku rozvojové pomoci od bezpečnostní politiky. V  současnosti upřednostňuje úzké vztahy mezi oběma, obzvláště v Africe.

POHLED ZE Z A H R A NI Č Í

P ST R A N A

11

Evropská unie si je vědoma naléhavé potřeby propojit bezpečnost a rozvoj při snaze o řešení regionálních krizí v Africe. Proto byl v roce 2004 otevřen fond na podporu mírových misí Africké unie. Ze stejného důvodu byla spuštěna roku 2003 v Demokratické republice Kongo Operace Artemis jako první evropská vojenská operace mimo evropské území, nezávislá na podpoře NATO. Operace EUFOR ve východním Čadu je také výsledkem těchto aktivit. Má-li ale EU urychlit

proces řešení krizí, musí zdůraznit a  dokázat protagonistům konfliktů, že výhody míru rychle převáží nad jakýmkoliv ziskem z války. Přijetí společné strategie mezi EU a Afrikou na lisabonském summitu EU v prosinci loňského roku je příkladem zásadní změny evropského přístupu. Mezi hlavní oblasti partnerství, jež odrážejí tuto novou logiku společných euroafrických zájmů, patří energetika, změny klimatu, migrace, zaměstnanost, mobilita a demokratic-

ká vláda. Stále však chybí společná strategie. Stále je nutno pracovat na obtížné otázce smluv o ekonomickém partnerství. K  revoluci ve vztazích mezi těmito dvěma světadíly nedojde přes noc. Přínosem smluv ale bude stanovení zásad pro vzájemné vztahy mezi partnery, kteří pokud nejsou zcela rovnoprávní, se minimálně doplňují. Přinejmenším to umožní zhodnotit společnou schopnost vybudovat „euroafrický prostor“. článek vyšel v žurnálu Europe‘s World

Aktuality z projektů Anglicky o rozvoji Prosadit rozvojovou tematiku do výuky anglického jazyka si klade za cíl projekt Global Issues in English Language Teaching, který realizuje Společnost pro Fair Trade. Hodiny anglického jazyka jsou svou podstatou ideální k šíření osvěty o globálních problémech a Rozvojových cílech tisíciletí – nejen pro svůj volný obsah, ale i pro svůj dosah na širší veřejnost. V rámci projektu vzniká vzdělávací materiál určený lektorům a učitelům anglického jazyka. Materiál jim má pomoci zahrnout do hodin témata jako jsou chudoba, malárie, diskriminace žen, slumy, Fair Trade, znečištění životního prostředí a mnoho dalších. Více informací na www.globalissues.eu

Tržiště bude zlepšovat vztahy Společnost Člověk v  tísni dokončila rekonstrukci tržiště ve městě Tirikunámalé ve východní provincii Srí Lanky. Tu po cunami zasáhl i  nynější válečný konflikt. Tržiště nemá sloužit jen k nákupům, ale i k setkávání místních etnických skupin a představitelů města. Trh by měl přispět i ke zlepšení vztahů mezi těmito skupinami. Rekonstrukce tržiště probíhala od loňského září a stála půl milionu dolarů. Ve vzhledu nových budov se prolíná tradiční podoba srílanských otevřených tržišť s moderními prvky. Na trhu je dost volného prostoru, aby se zde mohly konat i společenské a kulturní akce.

Středoškoláci hráli “rozvojový” fotbal Informace o rozvojovém světě mohou být šířeny různě – například při fotbalovém zápase. Konkrétně mezinárodním projektem Fotbal pro rozvoj, který v ČR zašťiťuje organizace INEX-SDA. V rámci projektu do Česka každoročně přijíždí tým mládežnických fotbalistů z nairobských slumů, kterým se tu věnují čeští středoškoláci. Stejně to funguje i v ostatních evropských zemích, kde projekt běží. V květnu se do bosenského města Foča sjeli středoškoláci zapojení do projektu, aby se utkali ve streetfotbale. Šlo o první ročník turnaje. Přijelo dohromady čtyřiadvacet týmů, které tvořili hráči mezi 14 a 18 lety. Zastoupení zemí bylo pestré: od Portugalska po Turecko.

foto

Markéta kutilová

text Aktuality z projektů

Jana Machálková redakce Rozvojovky, Člověk v tísni

http://www.worldmapper.org/ © Copyright 2006 SASI Group (University of Sheffield) and Mark Newman (University of Michigan).

Dostupnost toalet Velikost světadílů ilustruje podíl obyvatelstva bez přístupu k základním hygienickým zařízením (toaletám).