„JEDNIČKA“ má super žáky - perfektně reprezentuje naše město! Nejen naši školu, ale také naše město Frýdek-Místek reprezentují v kraji Moravskoslezském žáci Základní školy nár. um. Petra Bezruče ve Frýdku-Místku. V tomto období probíhala okresní kola v různých olympiádách, soutěžích a sportovních disciplínách. Naše škola díky žákům a jejich učitelům získala přední místa v okresních soutěžích a dostala se tak do krajských kol. V Olympiádě ze zeměpisu s přehledem obsadil 1. místo Cyril Novotný, žák 7. C třídy. V Celostátní přehlídce dětské sólové recitace zaujal porotu Jakub Bystroň, žák 7. A třídy, který obsadil 2. místo, a tím si zajistil postup do krajského kola. Velmi úspěšné bylo družstvo dívek ve šplhu - Terezie Šostá (9. C), Daniela Milotová (7. A) a Denisa Panenková (6. B). Děvčata se probojovala do krajského kola, kde obsadila krásné 3. místo. Děkujeme našim žákům, děkujeme jejich učitelům. JSTE SUPER! Mgr. Eva Brudíková
30. duben patřil i na naší škole čarodějnicím a čarodějům, proto se redakce školního časopisu rozhodla oslovit žáky 7. A a položit jim několik záludných otázek tematicky souvisejících. Čarodějnice nebo čarodějka? Je v tom označení významový rozdíl? Čarodějnice je taková ta klasická z pohádky, zatímco čarodějka je podle mě osoba, co čaruje, ale není moc nápadná a nevypadá jako typická čarodějnice. Čarodějnice je stará, zlá a ošklivá. Čarodějka je mladá, hodná a hezká. Sídlo čarodějnic jen tak lehce nenaleznete, interiér je často vyzdoben sušenými bylinkami, všude jsou pavučiny a prach. Často zde kromě černé kočky objevíte i ropuchu. Lidem pomáhá velmi zřídka, když tak za velmi objemný úplatek. Její hlas je skřehotavý. Čarodějka může být také nazvána kouzelnicí. Nosí elegantní černé šaty. Kouzla provádí nejčastěji hůlkou. Čarodějky mohou být i zcela kladné.
Proč jsou čarodějnice ošklivé? protože ze všech těch lektvarů se jim zvrásnila pleť svým vzhledem rády odpuzují a děsí lidi, neboť jde o nekamarádské bytosti protože se starají hlavně o to, aby škodily, a tak nemají čas starat se o sebe Kdo říká, že musí být ošklivé?
Která postava čarodějnice z pohádky nebo filmu se ti vybaví? čarodějnice z Mrazíka, v Arabele Saxana z filmu Dívka na koštěti jeden díl seriálu Simpsonovi byl taky čarodějnický v pohádce Perníková chaloupka mladá čarodějka Sabrina v pohádce Princezna ze mlejna Kdyby lidé ovládali kouzla a čáry, co by si přičarovali? byl by brzy konec světa kouzla k lidem nepatří stáli by o peníze, domy, auta přičarovali by si bohatství a moc štěstí, nesmrtelnost
Žáci 6. B hráli v Dramatické výchově scénu z pohádkového filmu Dívka na koštěti.
„Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život!“ Jan Werich
Život. Vybaví se mi emoce, pocity štěstí i smutku, zážitky, na které vzpomínám s úsměvem a s chvěním v břiše. Pocit, kdy se dotkneš dna, anebo kdy jdeš po nebeských schodech nahoru. A slzy? Studánky našich emocí. Krystalky soli v jeskyni života.
Mnoho lidí se za své slzy stydí. Ale vždyť je krásné, když člověk pláče, je to roztomilé a osobité. Vyjádřit smutek nebo štěstí potůčky slané vody je chvíle, která se opravdu vtiskne do života. Tímto vlastně dokážeš, že to byla krásná chvíle tvého života, nebo naopak ta černá chvilka. Ale i takové musí být. Vždyť pocit štěstí by pak byl pro tebe nudný a rutinní. Emoce jsou něco tak magického, co tě zvedne ze židle. A to se jen tak nevídá. Většinou pořád všichni sedíme, ale musí to stát za to, abychom vstali. Nemám snad pravdu? Vstát a křičet, radovat se, plakat. Prožít tu chvilku, prožít život!
Autorem citátu je Jan Werich, který se narodil 6. února 1905 v Praze a zemřel 31. října 1980, taky v Praze. Český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby. Předválečné filmy natočili s režisérem Martinem Fričem. Např. Pudr a benzín, Hej rup! Po válce si Jan Werich zahrál například ve filmu Císařův pekař a pekařův císař či Baron Prášil. A známe také jeho zfilmovanou knihu pohádek Fimfárum.
Aneta Jadomková, 9. A
Organizací okresních kol v basketbale dívek i chlapců v kategorii šestých a sedmých tříd byla v tomto školním roce pověřena naše škola. Obrovskou radost nám udělala obě naše družstva. Děvčata i chlapci nenašli v okresním finále přemožitele. S převahou zvítězili a zajistili si tak postup do krajských kol. Krajské kolo v kategorii dívek se konalo ve Frýdku – Místku. Naše děvčata podávala i zde vynikající výkony a ve všech utkáních s přehledem zvítězila. První místo v krajském kole a postup do kvalifikace na republikové finále je historickým úspěchem školního basketbalu. Na kvalifikačním turnaji v Olomouci si děvčata opět vedla výtečně a obsadila skvělé druhé místo za družstvem Prostějova. O tento výrazný úspěch se zasloužila Daniela Milotová, Júlia Kasanová, Lucie Kučná, Iva Hudcová, Markéta Zubková, Klára Marková, Terezie Kovalová, Terezie Husarová a Klára Kuchařová. Krajské kolo v kategorii chlapců se konalo v Opavě. Chlapci bojovali s velkým nasazením. V silné konkurenci obsadili páté místo. Naši školu reprezentovali: Milan Franc, Vojta Kuchař, Tomáš Skotnica, Vojta Eliáš, Mirek Trebatický, Jakub Cebula, Lukáš Cempírek, Jakub Češek a Kryštof Krmaschek. Družstvům děvčat a chlapců blahopřejeme, děkujeme za vzornou reprezentaci školy a přejeme hodně dalších basketbalových úspěchů. Spolupráce školy minibasketbalu při 1. ZŠ a Basketbalového klubu Frýdek-Místek přináší své ovoce. Mgr. Jiří Karásek
Oslovili jsme žáky 9. A a 9. C, aby prostřednictvím školního časopisu napsali pár řádků k závěru jejich působení ve škole. Pojali to jako „Dopisy škole“, a tak je zde zveřejňujeme.
Je to celkem nedávno, když jsem poprvé přecházela po chladných chodbách naší školy. Nevěděla jsem, že zde najdu svůj druhý domov, nejlepší kamarády a hlavně kopu legrace. Spoustu zábavy jsem si užila nejen s přáteli, ale i s učiteli. Některá jejich „přeřeknutí“ opravdu stála za to. Na první pohled vypadala tato škola celkem hrůzostrašně. Velká budova s mnoha okny. Na něco takového jsem nebyla zvyklá. Ale když jsem udělala první krok a pohltil mě chlad, který je k této škole neodmyslitelný, připadalo mi, že mě „spolkla“ matička vzdělání. Tato budova je sice velmi moderně vybavena, ale zvenku vypadá jako pramáti všech škol. Čekala jsem spíš velkou nervozitu kvůli matematice, jelikož mi moc nešla. Ale teď si už celkem věřím, díky naší paní matikářce jsem se opravdu hodně zlepšila a jsem za to šťastná. V posledních měsících se tady cítím více jako doma a o to těžší pro mě bude odtud odejít. Až se naposled podívám na své místo u učitelského stolu, až se naposled projdu po chodbě. Bude mi smutno. Možná budu brečet. Často jsem na školu nadávala, ale poslední den v této škole bude dnem vzpomínkovým na to všechno hezké, co mě zde potkalo. Pavla Bilavčíková, 9. C
Drahá školo, mé první setkání s Tebou bylo v roce 2003. Devět let uplynulo jako voda a je tu rok 2012, kdy se setkáváme naposled. Za celých devět let jsem díky Tobě poznala spoustu bezva lidí, zažila ozdravné pobyty se super učiteli, ale hlavně, hlavně jsi mě připravila (a ještě stále připravuješ) na střední školu a svět kolem mě. Naučila jsi mě základy psaní, počítání a vzájemné komunikace mezi lidmi. Byly to roky starostí, ale i pěkných chvil. Na Tebe, má drahá základko, budu vzpomínat hlavně jako na učitele, kteří s námi měli velkou trpělivost. Doufám, že i přes všechny naše průšvihy a nedokonalosti se naši učitelé přenesou a budou na nás vzpomínat jen v dobrém. Já na Tebe budu taky vzpomínat v dobrém, protože přece jen 9 let je dost dlouhá doba, aby stálo za to vzpomínat. Kdo ví, třeba se za pár let setkáme na Dni otevřených dveří. Jen doufám, že na nás učitelé nezapomenou a při každém setkání se pozdravíme. Děkuji za vše, cos mi dala a naučila. Marie Kopidolová, 9. A
Sbohem školo, která jsi mi vzala 9 let mého života. Vím, dala jsi mi vzdělání, ale i tak jsem Tě nikdy neměl příliš v lásce. Jednou musel přijít čas, kdy tě opustím, a jsem celkem rád, že jsem se konečně dočkal. Jediné, po čem se mi možná bude stýskat, je těch pár lidí, kteří byli celkem v pohodě. I když jsem nečekal, že tohle kdy řeknu, ale stýskat se mi bude asi i po některých učitelích. A ptáš se mě, jestli si zastesknu i po Tobě? Ne! Nezapomínám na zážitky, které jsi mi přinesla, a není v tom nic až tak osobního, ale, no já myslím, že to pochopíš, když svůj pocit zformuluji otázkou: kdo by měl rád školu? A ke všemu, možná bych tě měl radši, kdybys mi nenadělala tolik starostí a problémů. No vzpomeň si například na všechny ty prověrky a špatné známky, které jsem obdržel právě díky Tobě. Já vím, že hlavní vinu na tom nesu já sám, možná kdybych věnoval více času učení a stále se jen nepoflakoval a neseděl u počítače… Ale stejně my dva jsme si asi nebyli souzeni, celou dobu jsi byla docela fajn, ale i přes veškerou Tvou snahu, abych se cítil co nejpříjemněji, dojem jsi na mě neudělala…. Tvůj jistě „nejoblíbenější“ žák 9. A, Václav Ujjobbáď
Moje milá školo, před devíti lety jsme já a moje třída nastartovali celkem dlouhou devítiletou pouť, na níž bylo připraveno plno obtížných překážek a pádů, ze kterých jsme se museli znovu postavit na nohy a jít dál. Myslím, že jsme to zvládli úspěšně. Celou dobu jsme šli po jedné společné cestě, ale teď nastává ten čas, který bych nejraději zastavila, a klidně se vrátila znova do 1. třídy. Každý z nás půjde jinou trasou. Možná lepší, možná ale i špatnou… Za ta léta jsem si uvědomila, že těch 9 let nebylo promarněno. Budou mi chybět nejen kantoři, ale i třída 9. C Na lidi, s kterými jsem se celých 9 let potkávala, nikdy nezapomenu. Právě Základní škola nár. um. Petra Bezruče mi dala to, co by mi nikdo nedal, a to vzdělání, se kterým pokračujeme dále a využijeme ho jak v teorii, tak i časem v praxi. Vůbec se netěším na poslední den školy, kdy si všichni řekneme ahoj a rozdělíme se. Každému ukápne alespoň slzička. Tak se, školo, měj a nezapomeň na třídu 9. C! Nela Turková
Ahoj školo! Nikdy bych neřekla, že to uběhne tak rychle. Za takovou chvilku budu tady ťukat do klávesnice dopis Tobě. I když tě kritizuji, kde můžu, no jako každý patnáctiletý puberťák, tak jsi mi toho hodně dala. Kamarády, na které se můžu spolehnout, a pár z nich je skoro jako má rodina, spoustu zážitků, vtipných hádek s učiteli, ale ty k základce přece patří. A hlavně něco, co zaplnilo částečně můj mozek, krom sena i nějaké ty vědomosti (aspoň doufám). Zbývá ještě měsíc, tak si ho snad užijeme a já zažiju ještě něco, co rozšíří mou vzpomínkovou knihu s názvem „Základka“. A co další roky studia? Ptám se sama sebe. Jaké to bude? Koho poznám? Jaká bude má třída a jestli na Tebe budu hodně vzpomínat? Mnoho otázek, že? Tak snad po čtyřech letech je zodpovím jiné škole, tak pozitivně jako tobě. Aneta Jadomková, 9. A
Ve čtvrtek 14. června nám paní učitelka Brudíková společně s žáky připravila velmi hezkou hudební akci v tělocvičně. Vzpomínáte? Zpívalo se sólově, zazněly i duety, komentátorky nám připomínaly jména soutěžících zpěvaček i zpěváků, hlasovali jsme … O své zážitky z této výborné akce se s námi podělili někteří žáci.
Ráno jsem z ničeho nic dostala úkol: „Pomůžeš nám vyzdobit velkou tělocvičnu“ a já jej s radostí přijala. Hezky jsme to tam s Terkou a Hankou vyzdobily a mezitím jsme pozorovaly finalisty, jak se připravují na svůj výkon. Abych byla upřímná, nevím. Dva soutěžící bych určitě vyřadila, ale alespoň mají nějakou zkušenost a příště to bude lepší. Byla jsem prakticky u všeho. U zdobení, u sestavování aparatury, u trénování, u hlasování, u počítání hlasů. Celá soutěž se mi z mého pohledu líbila. Obdivuji paní učitelku Brudíkovou. Odnesu si z této školy dobré vzpomínky. Tím jsem si jistá. Ale upřímně, hlasovala jsem pro Dominika Matulu a chci upozornit, že jsem nehodnotila jeho vzhled. Písnička, která byla soutěžní, se mi opravdu hodně líbila a i doma si ji často pouštím. Teď už mohu jen poděkovat paní Brudíkové za příležitost být u něčeho takového. Mám další zkušenosti a více sebevědomí. Byl to hezký den a jsem opravdu moc ráda, že jsem se mohla podívat do zákulisí takové akce. Jen tak dál! Pavla Bilavčíková, 9. C
Jedničkou na škole se stala Tereza Trávníčková. Zpívala velmi působivě, ale osobně jsem fandil Dájovi Hlisnikovskému, který se nezalekl písničky Anděl od Karla Kryla a zazpíval ji velmi hezky. Soutěžící podle mého názoru zpívali velmi pěkně. Sice tam někdy jen stáli, ale to vše rozproudila moje spolužačka Marie Kopidolová, která se při zpěvu nebála smát, a dokonce rozpohybovat. Opravdu obdivuji všechny, kteří vystoupili. Hodně štěstí příště Daniel Mechl, 9. A
