JE > ESPERANZA ROVNÁ SE NADĚJE > ESP JE KLIMA > TĚŽBA UHLÍ OHROŽUJE KLIMA > TĚŽBA

ČESKÁ REPUBLIKA > JARO 2006

ĚJE > ESPERANZA ROVNÁ SE NADĚJE > ESP JE KLIMA > TĚŽBA UHLÍ OHROŽUJE KLIMA > TĚŽBA > BIO S „TROCHOU“ GMO? > BIO S „TROCHOU“ GMO? > BIO S „TROCHOU“ ZAČNE S RECYKLEM > ALBATROS ZAČNE S RECYKLEM > ALBATROS ZAČNE S RECYKLEM > ALBATROS

© Greenpeace/J.Sutton-Hibbert

> Fotografie čísla

Aktivisté Greenpeace obsadili na tři dny stožár elektrického napětí (bez proudu) tepelné elektrárny v Thajsku. Ve výšce šedesáti metrů protestovali proti její dostavbě i plánované výstavbě 18 dalších, čímž by Thajsko výrazně zvýšilo emise CO2 a tedy i podíl na globálním oteplování. Akce skončila úspěchem – thajská vláda se zavázala přehodnotit celou svou energetickou politiku.

<2>

> Ve zkratce Editorial

Fotografie čísla ....................................................................... 2 Editorial | Ve zkratce ............................................................. 3 Reportáž | Esperanza rovná se naděje ..................... 4-5 Energetika | Těžba uhlí ohrožuje klima .....................6-7 GMO | BIO s „trochou“ GMO? .......................................... 8 Špekni mě ................................................................................... 8 Toxic | Zdravíčko, páni politici .......................................... 9 Pralesy | Albatros začne s recyklem! ............................ 9 Podpořte Greenpeace ......................................................... 10 Fejeton | Profil ....................................................................... 11

Francouzská loď Clemenceau obsahující řadu jedovatých látek, která mířila na rozebrání do Indie, se musela kvůli protestům ekologů i indické veřejnosti vrátit zpět. Loď se stala symbolem selhání boha-

© Greenpeace / Phil Aikman

tých zemí, které si z těch chudších dělají své skládky.

Vláda Britské Kolumbie zveřejnila detailní plán ochrany kanadského deštného pralesa Velký Medvěd. Greenpeace tak po desetiletém úsilí slaví velké vítězství. Unikátní oblast je domovem mnoha ohrožených druhů, jako jsou šedý vlk či medvěd grizzly.

© Greenpeace / Daniel Beltra

Milé čtenářky a čtenáři, s příchodem jara se k naší radosti nezazelená jen česká vegetace, ale i ta pralesní. V Kanadě se po mnohaletém úsilí podařilo dosáhnout prohlášení deštného pralesu Velký Medvěd za přírodní rezervaci. Zároveň přichází radostná zpráva z Amazonie. Brazilský prezident podepsal dekrety rozšiřující chráněné oblasti ve státě Pará. Jedná se o 6,4 milióny hektarů pralesa, tedy území osmkrát větší než Česko! Nezaháleli jsme ale ani u nás. Konzultant naší pralesní kampaně Karel Stejskal po dlouhých jednáních získal na svou stranu první české nakladatelství – Albatros. Ten se zavázal, že letos začne s tiskem vybraných knih na recyklovaném papíře. Další nakladatelství snad budou brzy následovat. Mezinárodní projekt Greenpeace Rok v životě našich oceánů je hlavním tématem tohoto čísla. Plavba lodí Esperanzy a Arctic Sunrise je dramatická hned od samého počátku. Důvodem jsou střety s japonskými velrybáři, kteří pro „vědecké účely“ loví stále větší počty velryb. Ambiciózní projekt má upozornit na nadměrný rybolov, používání vlečných sítí drancujících křehké hlubokomořské ekosystémy či znečišťování oceánů ropou nebo toxickými látkami chemického průmyslu. Důležitým cílem plavby je vytvoření sítě mořských rezervací, kde by se oceánský ekosystém mohl zotavit. Staňte se i Vy obránci oceánů na našich stránkách www.greenpeace.cz. Naše energetická kampaň začíná díky svému novému vedoucímu Janu Rovenskému nabírat na obrátkách. Proč těžba hnědého uhlí ohrožuje nejen severočeské obce Horní Jiřetín a Černice ale také ostrovy v Pacifiku? To Vám Jan vysvětlí v druhém velkém tématu čísla na straně 6 a 7. Vedla něj přibyla do našeho týmu ještě jedna velmi důležitá posila: ředitel kampaní Jan Piňos. Položili jsme mu proto pár všetečných otázek, abyste se dozvěděli, kdo bude nyní otáčet kormidlem českého Greenpeace. Těším se na Vás v příštím čísle!

© Greenpeace / David Sims

Petra Krystiánová

Hned dvě ceny v prestižní soutěži World Press Photo 2006 získali fotografové Greenpeace. Daniel Beltrá za sérii fotografií drastického sucha v Amazonii. Robert Knoth, známý u nás díky své výstavě Majak, pak za portréty lidí žijících v oblasti Černobylu. (dole)

© Greenpeace / Robert Knoth

Vydává: Greenpeace Česká Republika Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail: [email protected] | www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Grafická úprava: Jan Sochor, Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře

<3>

© Greenpeace / Kate Davison

> Reportáž

Esperanza rovná se naděje V posledních patnácti letech zahynulo více než 5 000 velryb. Většina členů Mezinárodní velrybářské komise (IWC), například USA, Austrálie, Nový Zéland či drtivá většina členských států Evropské unie včetně České republiky, má za to, že v současné době neexistuje sebemenší oprávnění k provádění tohoto lovu.

Na začátku prosince byl odstartován nejambicióznější mezinárodní projekt v historii Greenpeace. Roční kampaň The Year in the Life of our Oceans (Rok v životě našich oceánů), jejíž osu tvoří plavba lodí Esperanza a Arctic Sunrise, je dramatická od samého počátku.

> Zmizí zpívající velryby?

© Greenpeace / Kate Davison

„Okamžitě přestaňte zabíjet velryby a opusťte vody mezinárodně uznávané Chráněné oblasti pro velryby v Jižním oceánu,“ apeluje Yuko Hirono z paluby lodi Greenpeace Arctic Sunrise na flotilu japonských velrybářských lodí. Je 21. prosince 2005. Organizace Greenpeace právě po čtyřech týdnech plavby v mrazivých antarktických vodách našla japonské velrybáře. Rychlé harpunářské lodě přivážejí k zádi obří mateřské lodi Nisšin Maru několik mrtvých plejtváků malých. Mají být vytaženi po rampě na její palubu, kde budou naporcováni a připraveni pro prodej na japonském trhu. Stanou se z nich školní jídla, velrybí burgery a podle posledních informací také jídlo pro psy. Japonsko má totiž v současnosti velrybího masa nadbytek a jeho cena na trhu klesá.

<4>

Téměř nikdo nepochybuje o tom, že se jedná o skrytou formu komerčního lovu. Vždyť jen v roce 2005 se v Japonsku prodalo velrybí maso za více než 50 milionů USD. Navzdory celosvětové kritice Japonsko v polovině loňského roku ohlásilo, že hodlá více než zdvojnásobit počet velryb, které loví pod rouškou vědeckého výzkumu. Kromě 935 plejtváků malých má v plánu ulovit i deset značně ohrožených plejtváků myšok. Příští rok míní lovit i ohrožené keporkaky, pověstné zpívající velryby. Japonští velrybáři přitom navíc tyto velryby loví ve vodách chráněné oblasti! Česká republika na loňském zasedání IWC podpořila rezoluci žádající Japonsko, aby „‚vědecký‘ program lovu velryb ve vodách Antarktidy zrušilo či přepracovalo na jiný, který by používal nenásilné metody výzkumu.“ IWC tuto rezoluci schválilo jednoznačnou většinou. Údaje získané porcováním velryb již dávno nejsou pro vědu přínosné a existuje mnoho nenásilných metod jejich výzkumu. Japonsko však veškeré výzvy mezinárodního společenství ignoruje. „Greenpeace je nenásilná organizace. Neuděláme nic, co by mohlo ohrozit vaše plavidla, zařízení či posádku. Použijeme však veškeré nenásilné prostředky k tomu, abychom vám zabránili v zabíjení velryb,“ sděluje vedoucí kampaně Greenpeace na ochranu oceánů Shane Rattenbury kapitánovi japonské lodi Nisšin Maru. Kapitán však písemnou výzvu zaslanou lodním faxem nebere na vědomí. Greenpeace tentokrát do antarktických vod kromě lodi Arctic Sunrise vyslala také novou rychlou loď Esperanza (španělsky Naděje). Esperanza pluje těsně za zádí Nisšin Maru, čímž harpunářským lodím brání v předání

> Reportáž Marek Tomin Konzultant oceánské kampaně Greenpeace

Loď Esperanza se nyní vydala přes Atlantik severním směrem podél pobřeží Afriky. Zde bude hledat tzv. pirátské rybáře, kteří většinou plují pod krycími vlajkami a nekontrolovaným způsobem plení populace mořských ryb, ale i dalších mořských živočichů. Trasa nejdelší plavby v historii Greenpeace poté povede přes Středomoří, Indický oceán, napříč Pacifikem a jižně podél západního pobřeží Jižní Ameriky zpět k Antarktidě.

> Oceány v krizi Greenpeace bude upozorňovat na celou škálu destruktivních činností, kvůli kterým se dnes oceány ocitají v hluboké krizi. Nadměrný rybolov pustoší populace mořských živočichů na celém světě. Nešetrné metody průmyslového rybolovu znamenají, že v sítích rybářů omylem končí nezměrná množství tzv. vedlejších úlovků. Každoročně tak uhynou statisíce kytovců, ale i mořských ptáků, želv a žraloků. Destruktivní rybolov pomocí vlečných sítí doslova rozorává vzácné a křehké hlubokomořské ekosystémy. Chov mořských živočichů, například krevet, ničí přirozené pobřežní prostředí, například mangrovníkové porosty. Moře a oceány znečišťují odpadní vody, hnojiva pocházející ze zemědělství, ropa a toxické látky chemického průmyslu, které dlouho setrvávají v oceánském ekosystému a ohrožují nejen mořské savce, ale také mnoho dalších organismů. Zatím největší hrozbou jsou však klimatické změny nastartované člověkem. Zvýšená teplota oceánů bude mít nejen drastický vliv na řadu mořských ekosystémů, ale mohla by narušit současné fyzikální pochody oceánů, například odklon mořských proudů. Dalším cílem plavby je přesvědčit OSN, aby zřídila záchrannou síť mořských rezervací, kde by se oceánský ekosystém mohl zotavit. Staňte se i Vy Obráncem oceánů na stránkách www.greenpeace.cz!

© Greenpeace / Kate Davison

mrtvých velryb mateřské lodi. Každá minuta zdržení krvavé práce velrybářů může znamenat minutu života navíc pro jednu z velryb, které každoročně migrují do vod kolem Antarktidy. Přítomnost Esperanzy dráždí kapitána harpunářské lodi Kyo Maru natolik, že nabírá rychlost a naráží do ní. Kapitán Esperanzy poté raději uhýbá s ohledem na bezpečí lodi a posádky. Aktivisté Greenpeace však již připravují nafukovací čluny ke spuštění na vodu. Akce se rozjíždí naplno. Aktivisté v nafukovacích člunech s transparenty „Zastavte lov velryb“ a „Bráníme velryby“ rezolutně dávají velrybářům najevo, že učiní vše proto, aby zachránili co nejvíce velryb. Příští den již aktivisté Greenpeace brání životy velryb vlastními těly. Na Štědrý den pak mají co slavit nejen oni, ale také velryby. Velrybáři se dali na úprk. Je to krásný dárek velrybám k Vánocům. Během příštích 11 dnů urazila velrybářská flotila celkem 2 000 námořních mil (3700 km). Celou dobu jim je v patách rychlá loď Greenpeace Esperanza, která tím plní svůj název – pro velryby je velkou nadějí. Nebyla zabita jediná velryba. 5. ledna však opět začalo zabíjení. Výbušná hlavice harpuny vystřelená podrážděným harpunářem v jednu chvíli jen o fous mine aktivisty Greenpeace a zabodne se do velryby. Člun Greenpeace zůstává uvězněn pod lanem harpuny, jeho řidič je vržen přes palubu. Ráno 8. ledna dokonce obří kolos zpracovatelské lodi Nisšin Maru záměrně naráží do Arctic Sunrise, poškodí její příď a vážně ohrozí posádku. V úterý 17. ledna se ke Greenpeace přidaly vlády 17 zemí, včetně Británie, Německa, Austrálie a Nového Zélandu, které Japonsku zaslaly diplomatickou nótu, v níž žádají, aby „zastavilo veškerý výzkum velryb, který vede k jejich zabíjení.“ 20. ledna, po 61 dnech strávených v bouřlivých vodách Jižního oceánu, se Arctic Sunrise a Esperanza vydávají zpět ke břehům Jižní Afriky. Je na čase, aby si 57 aktivistů Greenpeace, kteří riskovali vlastní životy ve prospěch životů velryb, odpočinulo a byla zahájena další fáze Plavby za záchranu oceánu. Greenpeace žádá lidi na celém světě, aby z pozice drobných spotřebitelů vytvořili tlak na obchodní společnosti s vazbou na japonskou firmu Kyodo Senpaku, která vlastní a provozuje japonskou velrybářskou flotilu. K této akci se připojila i česká pobočka Greenpeace.

<5>

© Ibra Ibrahimovič

> Energetika

Těžba uhlí ohrožuje klima Co mají společného obce Horní Jiřetín a Černice s ostrovy v Pacifiku? Jsou ohroženy těžbou severočeského hnědého uhlí. Na to, jak je Česká republika malá, se ve věci globálních změn klimatu angažuje mimořádně intenzivně. Bohužel na té nesprávné straně. Naše emise oxidu uhličitého (CO2) připadající na jednoho obyvatele jsou čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Průměrný Čech přispěje každoročně k emisím oxidů uhličitého těžko uvěřitelnými 12,5 tunami. Toto množství by postačilo k naplnění středně velké vzducholodě. Průměrný Švýcar, Švéd, Maďar či Bulhar vypustí každoročně zhruba polovinu toho, co my, průměrný Ind méně než jednu desetinu. Oxid uhličitý je přitom zdaleka nejvýznamnějším skleníkovým plynem. Jak je to možné? Předně je třeba říci, že „průměrný Čech“ je statistická fikce. Jen stěží potkáte na ulici člověka, který by skutečně osobně vyprodukoval zmíněných 12,5 tun CO2. Domácnosti se totiž na celkové sumě emisí skleníkových plynů podílejí necelými deseti procenty. Naším hlavním přispěvatelem ke globálnímu oteplování je energetika – je zodpovědná za více než polovinu našich emisí skleníkových plynů. Pokud budeme po hlavním viníkovi pátrat dál, skončíme u severočeských tepelných elektráren a povrchových velkolomů. Většina „českého“ CO2 vzniká pálením hnědého uhlí. I v těžbě hnědého uhlí patříme v mnoha ohledech nejen mezi evropské, ale dokonce světové rekordmany. V objemu těžby vztažené k rozloze státu jsme světová jednička, v objemu těžby na počet obyvatel světová dvojka (po Řecku). V celkovém ročním objemu těžby patříme na světovém žebříčku na deváté místo (před Čínu, Kanadu a Indii). Naprostou většinu hnědého uhlí spálíme v tepelných elektrárnách. Až 20% takto vyrobené elektřiny pak

<6>

každoročně vyvážíme do zahraničí (v EU jsme druhým největším vývozcem elektřiny, první je Francie). ČEZ a Mostecké uhelné společnosti (MUS) to přináší miliardové zisky, nám ostatním zdevastovanou krajinu a ohrožené klima.

> Bourání vesnic v Čechách Většina z Vás již patrně ví, že v Severních Čechách se nyní v souvislosti s těžbou uhlí děje cosi důležitého. O svojí existenci bojují obce Horní Jiřetín a Černice, které stojí na ložisku hnědého uhlí. Ložisko je rozfáráno velkolomem ČSA, který provozuje Mostecká uhelná společnost, a.s. (MUS). V roce 1991 sice vláda ČR rozhodla o vzniku tzv. územních ekologických limitů, které měly chránit obě obce před osudem Libkovic, královského města Mostu a dalších více než osmdesáti severočeských měst a obcí, které byly v minulosti kvůli uhlí zničeny. Těžaři si však chuť na uhlí pod Jiřetínem zajít nenechali a celých 15 let smysl a existenci územních ekologických limitů zpochybňují. Není divu: zbourání Horního Jiřetína by zpřístupnilo čtvrt miliardy tun uhlí, které by MUS vystačilo při stávajícím tempu těžby do roku 2061. Otevřela by se tak zároveň cesta k další půl miliardě tun uhlí, které se nachází pod společností Chemopetrol. Podle plánů MUS by zde dokonce těžba měla pokračovat až do roku 2122! Mravenčí úsilí těžařů s podporou Českého báňského úřadu, Ministerstva průmyslu a obchodu a zmocněnce vlády pro Severozápadní Čechy Vlastimila Aubrechta slavilo loni dílčí úspěch. Premiér Paroubek připustil, že limity mohou být prolomeny a projednávaný územní plán Ústeckého kraje v jedné z připravených variant s jejich prolomením počítá. Sám zpracovatel plánu sice doporučil přijetí varianty, která limity zachovává, poslední slovo budou mít krajští zastupitelé. Ti budou koncept územního plánu schvalovat

> Energetika koncem letošního roku. A právě oni rozhodnout, zda zůstane Horní Jiřetín na mapě, nebo si jeho dva tisíce obyvatel začne hledat nový domov a na místě jejich vesnice zůstane stopadesát metrů hluboká jáma.

Jan Rovenský Vedoucí energetické kampaně Greenpeace

> Zánik ostrovů v Tichomoří

© Ibra Ibrahimovič

To ale zdaleka není jediný problém. Jen málokdo věnuje pozornost následkům, které může mít naše uhelná hostina na celosvětové klima. Dokážeme se celkem vcítit do pocitů majitele domu, který by měl ustoupit velkodolu. Jen obtížně si ale dovedeme představit, že v důsledku těžby uhlí v Severních Čechách dochází již nyní k tání světových ledovců, postupnému potápění pacifických ostrovů, katastrofálním suchům v Amazonii a Číně a rozšiřování pouští. Těmito změnami jsou ohroženy stovky miliónů lidí, ale možná právě proto, že jich je tolik a většina z nich žije velmi daleko, nás jejich osud tolik neoslovuje. V lepším případě je vnímáme jako znepokojivá čísla ve statistice. Tragické přitom je, že lidé, kteří jsou naším plýtváním ohroženi, z něj sami obvykle nic nemají. Rozhodnutí o zachování či prolomení limitů je z tohoto hlediska klíčové. Spálením uhlí, které se nalézá pod Horním Jiřetínem a CHZ Litvínov by došlo k uvolnění cca 1,3 miliard tun oxidu uhličitého. To je více než desetinásobek všech emisí CO2, které ČR v současnosti každoročně vypouští. ČEZ ústy svého generálního ředitele Martina Romana loni na podzim uvedl, že na prolomení limitů závisí, kolik nových tepelných elektráren jeho společnost v příští dekádě na severu Čech postaví. Vzhledem k předpokládané životnosti elektráren bychom tak zakonzervovali současnou neutěšenou situaci minimálně na další půlstoletí.

Pokud se skutečně rozhodneme v těžbě uhlí pokračovat, dostaneme se mimoto do rozporu s dlouhodobým cílem Evropské unie, který počítá se snížením emisí CO2 do roku 2050 o 80%. S energetikou postavenou na uhlí můžeme na splnění tohoto závazku zapomenout.

© Ibra Ibrahimovič

> Na křižovatce V nejbližších deseti letech se bude rozhodovat o tom, zda se naše země stane moderní ekonomikou zaměřenou na obory s vysokou přidanou hodnotou, nebo zůstane pro okolní státy dodavatelem špinavé energie a výrobků energeticky neefektivního a zastaralého průmyslu. Stavba nových tepelných a jaderných elektráren a velkorypadel blokuje přechod k bezuhlíkové, trvale udržitelné energetice přímo (pokud utratíte peníze za stavbu velkorypadla, nemůžete je investovat do pěstování biomasy v rámci rekultivací) i nepřímo (pokud postavím tepelnou či jadernou elektrárnu na 50 let, jen těžko budu mít zájem na snižování spotřeby energie a rozvoji obnovitelných zdrojů). Rozhodnutí o územních ekologických limitech je první z řady křižovatek určujících osud naší energetiky v 21. století. Naše pozornost bude proto v roce 2006 zaměřena právě tímto směrem. na zachování limitů. Společně s ohroženými obyvateli Horního Jiřetína a Černic a kolegy ze Společnosti pro trvale udržitelný život a Hnutí Duha budeme bojovat za zachování územních ekologických limitů. Budeme informovat veřejnost o vlivu těžby českého uhlí na globální klimatické změny. Budeme se snažit přesvědčit krajské zastupitele, aby se rozhodli správně a brali přitom ohled nejen na své voliče, ale i lidi na opačném konci zeměkoule, které svým rozhodnutí ovlivní. Budeme veřejně a důrazně polemizovat s těmi, kteří chtějí další část krajiny Mostecka zbourat, spálit a zpeněžit. Budeme prosazovat takové změny legislativy, aby museli provozovatelé neobnovitelných zdrojů energie nést náklady za škody, které působí na životním prostředí, zdraví a majetku lidí po celém světě.

<7>

> GMO Magdalena Klimovičová

© Greenpeace / Václav Vašků

Konzultantka genetické kampaně Greenpeace

BIO s „trochou“ GMO? Evropská komise začíná po tlaku USA, Kanady a Argentiny přehodnocovat svůj postoj ke geneticky modifikovaným (GM) potravinám. Přichází se skandálním návrhem: povolit náhodnou kontaminaci GMO v systému ekologického zemědělství. Za časů našich prababiček byl svět mnohem prostší. Když chtěli naši předci uvařit něco dobrého, zašli na trh či do místního krámku a domů přinesli potraviny, které byly vlastně všechny „bio“. Jen se jim tak neříkalo. Ve 20. století proběhla radikální změna. Potravinářský průmysl začal úzce spolupracovat s chemickým. Z původně zahradnického způsobu obhospodařování půdy a malých chovů dobytka se postupně vyvinulo industriální zemědělství. Úžasné novinky, které nyní máme denně na talíři, přinášejí namísto zemědělcům astronomické zisky obřím nadnárodním firmám a řetězcům kontrolujícím celý proces výroby „od pole až po vidličku“. Patří mezi ně umělá

Špekni mě Uspěchaný životní styl nás občas (a některé častěji) vhrne do pasti „fast foodu“, kdy jsme nuceni do krátké pauzy vměstnat celý společenský stolovací rituál. Na dveře pak klepe nadváha, místy i obezita, a ta není jen vadou na kráse, ale i příčinnou vážných onemocnění, jako je selhání srdce nebo cukrovka. O stravování se snad zatím nikdy nediskutovalo tak živě a na tolika úrovních, jako po premiéře amerického nesmírně vtipného dokumentu SUPER SIZE ME (2004) Morgana Spurlocka, který do českých kin vstoupil 9. února. Režisér se v něm měsíc dobrovolně stravuje pouze v restauracích McDonald´s, aby zjistil, jak na něj takový jídelníček zapůsobí. Pravidla? Třicet dní nesmí jíst nic jiného, než co je na nabídce McDonald‘s, musí se zde stravovat třikrát denně, alespoň jednou ochutnat vše, co je v nabídce, a XXL (super size) menu si dát vždy, kdykoli je k tomu obsluhujícím personálem vyzván. Spurlock tedy přežvykuje pod zlatými oblouky, rozmlouvá na téma stravování s mnohými odborníky na rychlé občerstvení, dietology, trenéry, navštěvuje školy, firmy, politiky. Hamburgerová dieta ho dovede k fyzické i psychické proměně. Dramatický dokument poukazující na neviditelného zabijáka jménem fast food, který se stále více plíží i do českého životního stylu, Vás donutí zamyslet se nad objednávkou dalšího Big Macu. <8>

hnojiva, herbicidy, pesticidy, antibiotika, anabolika, bovinní růstový hormon, sterilisace potravin ozařováním, velkochovy drůbeže a dobytka a coby poslední výkřik tohoto trendu geneticky modifikované plodiny. Tyto plodiny - pěstované hlavně na obou amerických kontinentech - slouží převážně jako krmivo. A tak ty krávy, které ještě nestihly zešílet z faktu, že snědly své zesnulé, již zcela šílené sestry, dnes mají před sebou moderní globalizovanou budoucnost. Biopotraviny opět na scéně Stále více lidí se ale s tímto systémem výroby potravin neztotožnilo. Právě proto vzniklo ekologické zemědělství a potraviny se značkou „bio“. Jsou to potraviny bez škodlivých pesticidů, hormonů, minerálních hnojiv, chemických barviv, vůní, konservantů a GMO. Zvířata se nesmí chovat ve velkochovech, musí mít dostatek prostoru a přirozenou potravu bez obsahu GM složky. Tak praví Nařízení Rady 2092/91, které zakazuje používat GMO v ekologickém zemědělství. Tento zákaz platí pro bioprodukt, biopotravinu, krmiva i osiva. To, do jaké míry bude možno zaručit absenci výskytu GMO v bioproduktech, ale záleží na míře rozšíření komerčního pěstování GM plodin. V Kanadě se například pěstuje GM řepka na takové výměře, že kvůli kontaminaci již není možné pěstovat řepku ekologicky. A jaká je situace v Evropě? Evropská komise se pod tlakem žaloby USA, Kanady a Argentiny u WTO ohledně pětiletého moratoria EU na schvalování nových GM plodin zalekla a protože dosud nepřijala jednotná, právně vymahatelná pravidla tzv. koexistence GMO, konvenčního a ekologického zemědělství, rozhodla se pro skandální krok. Navrhuje povolit náhodnou kontaminaci GMO v systému ekologického zemědělství. Značka „bio“ by tak již nadále negarantovala absenci GMO. Jenže stejně tak jako žena nemůže být jen trošku těhotná, nemůže ani biopotravina obsahovat trochu GMO.

> Pralesy Karel Stejskal Konzultant pralesní kampaně Greenpeace

Albatros začne s recyklem! Nejlepší kamarád nebo obyčejný zabiják? Dozvíte se na www.toxickydomov.cz

České politiky zdraví občanů opravdu zajímá. Bohužel to vypadá, že pouze před televizními kamerami. Přitom například Dánsko se za zdraví těch svých neváhá bít až u Evropského soudního dvoru. Brusel, 12. prosince 2005: Rada EU hlasuje o nové chemické politice (REACH). O té již měsíc předtím poprvé hlasoval Evropský parlament a schválil zavedení principu povinné náhrady všech vysoce nebezpečných chemických látek všude tam, kde existuje bezpečnější alternativa. Jednalo by se tak o jeden z nejúčinnějších nástrojů na ochranu zdraví obyvatel. Česká republika ho však ústy své vlády pomohla v Radě EU odmítnout. Zdraví dostalo od svých chrabrých zastánců tentokrát na frak a muselo ustoupit tlaku průmyslové lobby. Naštěstí bude mít ještě jednu šanci na podzim, kdy verzi reformy schválenou Radou dostane pro druhé čtení opět na stůl Evropský parlament a bude mít šanci povinnou náhradu nebezpečných látek do textu znovu, a tentokrát snad již definitivně, prosadit. To je i cíl naší kampaně pro tento rok. Dánsko žaluje Evropskou komisi Nedá mi to alespoň nepřipomenout příklad země, která za zdraví svých obyvatel alibisticky nebojuje jen před domácími televizními kamerami, ale i na půdě EU. Dánsko je hlasitým zastáncem silné podoby REACH a povinného principu náhrady nebezpečných chemikálií. Nejenže řada významných dánských firem princip náhrady již dnes dobrovolně uplatňuje a vyplácí se jim to, Dánové vidí v reformě i veliký přínos v oblasti ochrany zdraví. Když Evropská komise nedávno udělila výjimku bromovanému zpomalovači hoření deca– BDE ze směrnice upravující používání rizikových látek v elektronice, Dánsko se rozhodlo Komisi za tento krok zažalovat u Evropského soudního dvoru. Nevidí totiž důvod, proč by tato látka měla nadále existovat na trhu, když za ni již existuje bezpečnější alternativa. Jak vidno, v Bruselu se dá bojovat i za dobrou věc, nejen za více peněz. Ostatně za ně si zdraví nekoupíte

Martin Kloubek Asistent kampaní Greenpeace

> Toxic

© Greenpeace

Zdravíčko, páni politici

Trend používat recyklovaný papír se šíří Evropou, Kanadou i Spojenými státy. Češi ale stále ještě k této k aktivní ochraně lesních porostů nepřistoupili. Přesto je tu první vlaštovka – nakladatelství Albatros. V podzimním čísle našeho magazínu jsme psali o tom, že jedno z našich největších nakladatelství – Albatros – odmítá tisk svých knih na recyklovaném papíru. Po půlroční práci a jednáních se však věci pohnuli k lepšímu. Nakladatelství zčásti přistoupilo na naše požadavky a pro letošní rok se zavázalo vydat minimálně tři tituly na 1OO % recyklovaném papíru. Ve svém edičním plánu pro rok 2006 přímo počítá s vydáním čtyř titulů na recyklátu. Jejich součástí bude informace o spolupráci s Greenpeace, o tom, že kniha je vytištěna na 100 % recyklovaném papíře a prohlášení, proč se Albatros k tomuto kroku rozhodl. Čtenáři by se vedle toho také měli dozvědět, kolik stromů se díky tomu podařilo zachránit, kolik vody bylo ušetřeno znečištění a jaké množství emisí tak bylo sníženo.

Někteří z vás možná namítnou, že čtyři tituly ještě nejsou výrazným průlomem, který by účinně přispěl k ochraně našeho přírodního bohatství. Podle nás je tomu naopak. V Českém republice je trh s recyklovaným papírem velmi omezen. Důvodů je více – obtížněji se na něj tiskne, barvy na něm tolik nevyniknou a je dražší. Zvlášt ten kvalitní je opravdu hodně drahý. To je pádný argument pro jeho odmítnutí. Na druhou stranu by stoupající počet uživatelů recyklu mohl přispět k jeho zlevnění. A co se kvality týče, pro inspiraci stačí zajet k našim sousedům do Rakouska či Německa. Věříme, že se podařilo nastartovat nový trend. A i nadále se budeme intenzivně věnovat práci na zlepšení pozice recyklovaného papíru na českém trhu a práci s nakladateli a spisovateli. <9>

> Podpořte Greenpeace Batikované tričko

Tričko Save our seas

Tričko Keep Natural

Tričko s obrázkem velryby

Bavlněné batikované tričko s krátkým rukávem, modro-bílá kombinace, černé logo Greenpeace (vpředu malé, vzadu velké). Dívčí tričko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, malé černé logo Greenpeace vpředu Velikosti S, M, L, XL.

Bavlněné triko , barva olivová, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské velikosti S,M, pánské S,M,L,XL.

Bavlněné žluté tričko, pánské s krátkým rukávem velikosti S, M, L, XL, dámské tričko je bez rukávů velikosti S, M, L.

Bavlněné tričko vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, barva světle modrá s tmavým potiskem Velikosti dámské S, M, L pánské S, M, L, XL.

cena

cena

cena

cena

390 Kč

300 Kč

300 Kč

300 Kč

DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB

1. Dámské tílko 2. Taška „Reduce, Reuse, Recycle“ 3. Taška „Genetic Experiment“

1. Čepice 2. Webové tričko

1. Šestidílná čepice s kšiltem, vpředu vyšité logo Greenpeace, z nebělené bavlny. 2. Bavlněné tričko ,zelené, oranžový nápis „www.greenpeace.cz“ (vpředu malý, vzadu velký). Velikosti S, M, L , XL. cena Čepice z bavlny cena Čepice zelená cena Webové tričko

270 Kč 240 Kč 270 Kč

1. Bavlněné krátké červené tílko s lycrou, vpředu logo Greenpeace, vzadu ornament. Velikosti S, M. 2. Taška s delšími uchy, nápis „Reduce, Reuse, Recycle“. 3. Nákupní taška z nebělené bavlny, nápis „Genetic Experiment“. cena 1. Dámské tílko cena 2. Taška „R-R-R“ cena 3. Taška „GE“

200 Kč 130 Kč 100 Kč

Pexeso Podložka pod myš

Hrníček Greenpeace Klíčenka Greenpeace

Pexeso – Klasická stolní hra. Podložka pod myš – Velikost 19,5 x 24 cm, přírodní korek.

Hrníček Greenpeace – skleněný hrníček s matovaným povrchem, zelené logo Greenpeace. Klíčenka Greenpeace – barva zelená, zelené nebo červené logo Greenpeace.

cena Pexeso cena Podložka pod myš

cena Hrníček cena Klíčenka

40 Kč 100 Kč

150 Kč 80 Kč

DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB

Objednávka – JARO 2006 Batikované tričko – modré Batikované tričko – dívčí červené Tričko Save Our Seas – pánské Tričko Save Our Seas – dámské Tričko Keep Natural – pánské Tričko Pure Natural – dámské Tričko s obrázkem velryby – pánské Tričko s obrázkem velryby – dámské Webové tričko Dámské tílko Čepice Natural Zelená čepice Taška “GENETIC EXPERIMENT” Taška „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ Podložka pod myš Pexeso Klíčenka Hrníček

S

M

počet kusů L XL

celkem

Objednané zboží zašlete na adresu: Jméno: ........................................................................... Ulice, číslo: .................................................................. Město: ........................................................................... PSČ: ...............................................................................

*Telefon: ....................................................................... Podpis: .........................................................................

*Poznámka: ................................................................ .......................................................................................... .......................................................................................... .......................................................................................... Z:

Č:

uplatňuji 10% slevu pro členy / členky RWC

Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 84 Kč na poštovné – netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1.pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: [email protected] *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš „obchod“ stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu.

> Fejeton Jak dál s dálnicí?

Jan Keller sociolog a ekolog, profesor Ostravské univerzity

Největší chlouba naší dopravní infrastruktury dálnice D1 zažívá krušné chvíle. Měla urychlit dopravu, a přitom zácpy na ní bývají ze všech nejdelší. Měla učinit dopravu bezpečnější, přitom na ní narůstá počet závažných autonehod rychleji, než na jiných silnicích. Měla zpříjemnit cestování, přitom se jízda po ní podobá noční můře. Příčina je známa – příliš mnoho aut a ještě více kamionů. Je nabízena celá sada řešení, jedno lepší než druhé. Někteří navrhují přidat další pruhy. Kolik jich však bude stačit v prostoru, který bude stále více používán jako zkratka mezi Berlínem a Vídní, mezi severem Evropy a Balkánem? Někteří doporučují odlehčit dálnici stavbou severní magistrály před Hradec Králové a Olomouc. Kdo ale odlehčí severní magistrále, až bude zahlcena stejně beznadějně, jako je dnes zahlcena ta jižní?

© Ibra Ibrahimovič

(Jak) Probudit tygra? Známý ekolog RNDr. Jan Piňos Od října 2005 ředitel kampaní Greenpeace ČR. Po svém prvním působení v Greenpeace pokračoval v severočeské kampani v Hnutí Duha. Poté byl osm let vedoucím Správy CHKO Broumovsko a zakladatelem a předsedou broumovské pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život.

Pro Greenpeace jsi už pracoval jako vedoucí kampaně za čistý vzduch a energii, nyní se po letech vracíš. Jak se podle tebe Greenpeace za tu dobu změnilo? Změny jsou zásadní – uvnitř Greenpeace i ve společnosti. V roce 1991 jsem patřil k pěti zakladatelům československé pobočky. S Petrem Hlobilem jsme pracovali na protijaderných akcích i na kampani za záchranu severočeských Libkovic. Byla to doba porevolučního nadšení, vše bylo nové a jednodušší. Dnes je Greenpeace v ČR zavedenou organizací, která má za sebou desítky aktivit a dosáhla finanční soběstačnosti. Je ale třeba ještě více posílit naše kampaně. Greenpeace je u nás trochu jako dřímající tygr. Rád bych přispěl k jeho probuzení. Jaké jsou pro tebe osobně nejpalčivější ekologické problémy? Nejvážnějším globálním problémem, jehož dopady teprve začínáme cítit, jsou bezesporu klimatické změny. Je to názor Greenpeace i můj osobní – jsem totiž geograf. Ale

I když by se navrhovaná řešení zkombinovala, vsadím se o své BMW, že se tím problém dálnice D1 nehne z místa o nic více než dlouhé kolony aut na ní. Jedná se totiž veskrze o řešení nesystémová. A jiná než nesystémová řešení systém nepřipouští. Jde totiž o systém, ve kterém automobilisté neplatí skutečné dopady svého stále nervóznějšího popojíždění. Aby byly tyto náklady zohledněny, nestačí zavést na dálnici sebevyšší mýtné. Povede to jen k tomu, že se chudší řidiči rozjedou po nezpoplatněných cestách, dálnice se uvolní pro kamiony velkých řetězců a firem a ty pak započtou vyšší mýtné do ceny svého zboží. Nebudeme první na světě, komu se to přihodí. Správná cesta vede přes výrazné zdražení pohonných hmot, dále pokračuje přes revitalizaci veřejné dopravy a pak už se jede pohodlně po kolejích. V místech, kde míjíte poloprázdnou dálnici D1, už bezpečně zahlédnete první obrysy udržitelnosti.

> Profil

osobně nejpalčivější je pro mě ničení chráněných území, mizení posledních ostrovů divočiny, ať už jsou to domácí rezervace nebo světové pralesy. A také ubývání estetických hodnot naší donedávna tak krásné krajiny. Mizení krásy je nebezpečná nemoc, která otupuje lidskou citlivost vůči všemu živému a přirozenému. Prostředí má ve tvém životě asi hodně důležité místo. Miluji divokou přírodu, zvlášť hory a všechny druhy vandrování, sportování a lezení po nich. Jako teenager jsem toužil bydlet v Tatrách, později v Himalájích. To se mi zatím nepodařilo, ale žil jsem devět let u skalní divočiny Adršpašsko-teplických skal v magické krajině Broumovska, kde se přírodní a kulturní hodnoty prolínají v neuvěřitelně krásném harmonickém celku. Proto se divím, jak můžu už podruhé vydržet pracovat v centru Prahy. Že bych měl Greenpeace tak rád? Relaxuješ vedle přírody i jinak, třeba u knížky? Ano, od dětství jsem hodně četl, cokoli, indiánky, knížky o dobrodružství, přírodě, táboření, ale třeba i Jiráska – a kdekoli, na stromech, pod peřinou. Od dvanácti jsem hltal horolezecké knížky. Také jsem měl rád třeba Vančuru nebo Kerouacka, Markétu Lazarovou či román Na cestě jsem uměl skoro zpaměti. Později jsem si pořídil v samizdatu všechny „duchovní cestopisy“ o Tibetu od Alexandry David Neelové. Nyní už není na čtení tolik času, vybírám si jen „rozinky“: Capru, Snydera, Džibrána, Bacha, Exupéryho, Coelha, knihy o ekospiritualitě. Mými nejmilejšími knihami jsou ty o životním putování, třeba Parsifal a Alchymista.

<11>

> Greenpeace 2005

©Greenpeace / Jose Enrique Soriano

©Greenpeace / Daniel Beltra

16. únor – Pulupundam, Negrus, Filipíny Více než 200 filipínských dětí oslavuje s papírovými větrníky zamítnutí plánu na výstavbu uhelné elektrárny v Pulupundamu. Místo ní by zde měla stát větrná elektrárna. Přijetí Kjótského protokolu, který by měl znamenat novou éru pro přístup k ochraně klimatu, Greenpeace ve stejné době oslavilo i v celé řadě dalších zemí celého světa.

9. srpen – Sinop, Mato Grosso, Brazílie Zločin. To je nápis na banneru, který rozvinuli aktivisté Greenpeace na holoseči, jenž je součástí zdejšího národního parku. Ta vznikla podobně jako na mnoha dalších místech Amazonie těžbou dřeva, v tomto případě chráněné jurie ztepilé, na níž rostou para ořechy. Greenpeace naléhavě žádá guvernéra státu Mato Grosso, aby ochránil 383 tisíc hektarů parku před ilegální těžbou.

©Greenpeace / Pierre Virot

©Greenpeace

23. květen – Ženeva, Švýcarsko Náklad toxického elektronického odpadu doručili aktivisté Greenpeace před hlavní sídlo společnosti Hewlett Packard v Ženevě. Greenpeace požaduje, aby výrobci elektroniky přestali ve svých produktech používat toxické chemikálie. Zároveň pokračuje v pátrání v Indii a Číně, kam je nebezpečný odpad následně ilegálně vyvážen.

1. – 4. listopad – Valašské Meziříčí, Česká republika V časných ranních hodinách obsadili 4 aktivisté Greenpeace komín chemičky DEZA vyrábějící nebezpečné toxické ftaláty. Odvážná žena a tři muži ve výšce 120 metrů zůstali tři dny a společně s demonstranty před branami závodu i tisícemi občanů, kteří se zapojili do cyberakce, požadovali vedle zastavení jejich výroby především to, aby Česká republika podpořila reformu chemické politiky EU.

© Greenpeace

©Greenpeace / Konstantynowicz

květen až červen – Ulsan, Jižní Korea Velrybí ambasádu vystavěli v Ulsanu pracovníci Greenpeace společně s Korejskou federací hnutí na ochranu životního prostředí. Město zde totiž před zasedáním Mezinárodní velrybářské komise (IWC) zveřejnilo plány na výstavbu továrny na zpracování velrybího masa. Greenpeace požadovalo jejich zrušení. Zároveň zde v rámci červnové IWC pomohlo prosadit prodloužení zákazu komerčního lovu těchto vzácných kytovců.

17. prosinec, Gdyně, Polsko Vylodění nákladní lodi Hope přivážející do Polska z Argentiny 25 tisíc tun geneticky modifikované (GM) sóji brání aktivisté Greenpeace z deseti evropských zemí. Protest měl za cíl upozornit na problémy plynoucí z pěstování GM plodin v Argentině. Mezi ně patří odlesňování, dramatický nárůst používání toxických herbicidů či neúrodnost půdy.