JAROSLAV SMOLKA. Hudba českého baroka. hudebně historického vědomi. Nejdůležitějši česká literatura o barokni hudbě

.JAROSLAV SMOLKA Hudba českého baroka

Zvláštni po8taveni baroka ve vývoji evropského a českého

l.

hudebně historického vědomi Nejdůležitějši česká literatura o barokni hudbě Sousedni epochy - předchozí renesance a následujicí kla­ sicismus - byly ustáleny jako nepochybně homogenní a uzavřené slohové celky ve veškerém uvažováni o dosavadnim vývoji hud­ by od počátků evropského dějepisectví 19.stoleti. Pojem baro­ ko se však prosadil ve svém dnešním významu až mnohem pozdě­ ji. Tohoto slova se v minulém stoleti používalo nejprve spíš v

hanlivém významu pro uměleckou tvorbu vnitřně nesourodou

a skládající se z heterogennich prvků a součástí, pro úpad­ .kové rysy doznivajicich fázi velkých vývojových epoch vůbec -

a

zvlášt epochy renesančni. Teprve na sklonku 19.století

začali někteří němečti historlkové výtvarného uměni

a

archi­

tektury používat terminú barok a baroko pro samostatnou vý­ vojovou epochu a uzavřený styl, rozvijejíci se přibližně v

17.

a

v

první polovině 18.stoleti.

V českém hudebně historickém povědomi 19.stoleti ne­ existoval ani termín baroko, ani představa o slohové jednotě uměni zminěného půldruhého století. Typickým příkladem peri­ odizačního pfeklenuti - respektive začleněni tohoto období do širšího rámce - je názor na členěni historického vývoje � hudby, jaký měl Bedřich smetana� Rozlišoval jen tři základní etapy: prvnl pro něj byla •diluviální• a měla tfi nejdóleži­ tějši tvůrčí osobnosti: Palestrinu, Handla a J.S.Bacha. Věděl

tedy jen o vývoji hudby od pozdni renesance a tu si spojoval do jedné epochy s dalším vývojem až po dobu Bachovu a Hand­ lovu. Dále rozlišoval hudbu epochy klasické a konečně sou­ časné; tu pro něj reprezentoval už romantismus počinaje tvorbou Webrovou a Schubertovou, Schumann, Chopin, Liszt, Berlioz, Wagner s dalši. V české hudební historiografii použil jako prvni termi­

nu barok v současném v9znamu Vladimir Helfert v knize Hudeb­ ní barok na českých zámcích - Jaroměřice za hraběte J.A. z Questenberku, která vyšla v edici Rozpravy České adakemie věd a uměni v Praze roku 1916. Neznamenalo to však zdaleka ještě všeobecné zavedení tohoto pojmu a odlišení baroka jako samostatné epochy u nás. Roku 1928 např. vyšlo v Praze Hdru­ hé opravené a rozšířené vydání" knihy Jaromira Boreckého •stručný p�ehled dějin české hudby•, kde je veškerá hudba 18. stoleti včetně tvorby J.s.Bacha, J.O.Zelenky a jejich sou­ časniků zahrnuta do rámce epochy klasicismu; terminu baroko se tu ještě vůbec neužívá. Značn9 význam pro odlišeni baroka jako zvláštní vý vojo ­ vé epochy české hudby maji pozdní práce Vladimíra Helferta, zejména úvodní p�ehled staršího českého vývoje v knize česká moderní hudba (Index,- Olomouc 1936) a jeho studie Prů­ kopnický význam české hudby v 18.stoleti ve sborníku co daly naše země Evropě a lidstvu (Evropský literární klub, Praha 1939 a 1940). Už tady se však objevilo stanovisko, které při tehdejší velmi zlomkovité znalosti pramenné základny české _ tvor­ rozvrstveni hodnotového obraz zkreslovalo hudby barokní by z této epochy. Helfert, který neznal nejdůležitější část přinosu Jana Oismase Zelenky a zkresleně interpretoval cha­ rakteristické rysy hudby Bohuslava Matěje černohorského (zejména na základě klasicismu blízké slohové faktury varhan­ ni Fugy a moll, jež byla později agnoskována jako dilo o 32 let mladšiho Josefa segra a ne B.M.Černohorského), vyvodil

závěr, že sila českých skladatelů nebyla nikdy - a také v baroku ne - ve složitějši polyfonii, ale ve spontánni prosté melodice,již pfedjimali následujici epochu klasicis­ mu. A

z

toho vyvodil on i později zejména jeho žáci zobecně­

ní pfimo axiologického (tj. hodnotového) dosahu: nejvýznam­ nějši hodnoty české barokni hudby pfedstavuji skladby se svěži, výrazně rozvitou melodikou

-

zejména takovou, která

pfedjimá periodicitu a jiné charakteristické rysy hudebniho vyjadřováni následujicího klasicismu či jež vznikla

v

ná­

vaznosti na českou lidovou melodiku; nějaké vynikající hod­ noty velkorysé polyfonní architektoniky u českých skladate10 vůbec nepředpokládali. Oo�lo tak k nedorozumění, jež pak

vládlo v české hudebni vědě po řadu desetiletí. Neznamenalo to snad nějaké úplné pfevráceni hodnot: česká hudba samozřejmě měla už od začátku baroka svou vý­ znamhou· a prakticky vším obyvatelstvem r�flektovanou i do­ konce provozovanou vrstvu takového melodického vyjadřování v písňové tvorbě Adama Michny a jiných autorůJ už první skuteěně významný orchestrální skladatel českého baroka Pa­ vel Josef vejvanovský vytvořil řadu melodii, jež v souvis­ losti s pravidelným pohybem tancO ve su·itových i jin�ch skladbách směřovaly k periodicitě. A u Michny1 Vejvanovské­

ho i později u Šimona Brixiho a dalších skladatelů je pa­

trná také inspiračni blízkost k některým.typam české lidové melodiky. Taková výrazová primérnost a svěžest je charakte­ ristická i pro fugové subjekty a dalši melodie skutečných i

některých domnělých skladeb Černohorského a také jeho ná­

sledovnik� �ana Zacha a Česlava va�ury. Vladimir Helfert a jeho žáci měli tedy svůj

názor

o co opřit.

Nálezy a publikováni dalších významných děl českého hu­ debniho baroka však ukázaly i jiné stránky české hudby. Už počátkem 30.let nově objevená a provedená Michnova Svatovác­ lavská mše prokázala, že tento autor mistrovsky ovládal do13

bovou polyfonni techniku;

latinské chrámové skladby.

potvrzuji to ostatně j e h o další

A

·

mistrovství fugové stavby i vů­

bec polyfonního hudebniho v yj adřo vání prokázala nejen tvorba Černohorského,

melod

ně svěži nii.

kde je skutečně svázáno rov ně ž s bezprostřed­

i kou

důležitých li­

fugových témat a ostatnich

Zejména po druhé světově válce se v evropském

i světo­

vém měfitku prosazuj1ci tvorba �ana Oismase zelenky zaujala

v j e j im

právě polyfonní dňslednosti a originalitou i dosaženou stavebnou zralosti

a

výrazovou hloubkou.

rá�ci

Oalši

poznáváni významných děl českého hudebního baroka tedy uká­ zalo,

že Helfertův výměr hlavni linie tvorby našich barok­

ních skladatelů je

jednostranný a že na českou hudbu

z

této

epochy nelze hledět jen jako na pfedstupe� jejiho.plr�ho rozvoje

v

následujícím klasicismu.

Zahrnuje hodnoty žánrově

i stylově rozličné včetně polyfonni velkorysosti,

svět

jakou celý

uznal v tvorbě J.S.Bacha za nejvyšší a nejvlastnějši

hodnotu hudebniho baroka německého i vůbec evropského. Nevadilo by tolik,

že poznáni české barokni.hudby pro-

bíhalo po nějakou dobu nevyrovnaně a že dočasně akcentovalo jen některé jeji atránky na úkor druhých. ony axiologické dósledk

�.

Ty vedly nejen k upfednost�ováni

tvorby určitého druhu, ale nakonec hodnotícímu přístupu.

Škodlivé však b y l y

i ke zcela zkreslujícimu

zejména málo u nás známá tvorba

Zelen­

kova se stala pfedmětem nepfiměfeně chybn�ch a někdy pf imo voluntaristických výměrů.

Tento skladatel,

který ve struč­

ných charakteristikách autorů z 20. let byl představován ještě jako polyfonik, (�aromír Borecký:

•důstojný jakýs pendant k Bachovi•

Stručný přehled dějin české hudby,

še), jako skladatel,

pro nějž

mistrovstvi,

stavebně jistota,

mon

velkorysosti•

u me n tál n í

!.:,1 1923,

je přiznačné

•kontrapunktické

povznéšejici

se nejednou k Děje.Ris hudbJ::

(Gracian Černušák:

a Přehledný dějepis hudby I,

viz vý­

1946)

a

jemuž věnoval

Emilián Trolda první skutečně pramenně založenou studii

o skladbách Zelenkových, jmenovitě

74

o

jeho melodramatu de

s. Venceslao (ro zdrobenou žel v ročnicich časopisu Cy r il 1929-1932,

kde vycházela na pok račo vání a s nad p ro t o nebyla

š í ře j i reflektová na), do padá naj ednou v hodnoceních z� 40.

a 50. let �ašeho století jinak: Jan Racek v brožufe Duch čes kého baroka {1940) a v knize Čes k á hudba od nejstarš í ch dob do počátku 19.s toleti. (1949) přiřazu j e J.D . Zelenku, ale i B.M.Černoh o r s kěho a da l ši skladatele pfedevšim k onomu

klas icismus předjímaj ícímu p roudu a bez kon k reti zac� či ana­

lytické opory v mater iá lu rozmě lňu j e Helfertovy téze � .vývo­ j ovém smy s lu české barokní hudby. Jaros l av Bužga v přepra­

cováni z m í něné Čern u š ákovy k nihy, j ež vyš l o· :1964 (a pak

v da l š í c h vydáních) s titulem Dějiny evropské hudby,

zásad­

ně změnil p ůvodní auto rovu charakteristiku J.D.Zelen ky: vů­

bec se nezmin il o j eho po lyfonní m mistrovstvi, ale pi"eds ta­ vil j ej

j ako auto ra s •rysy české hudebno sti zejména v me­

lodické i nvenc i

a

rytmice•, což si ce nen i výměr chybný, ale

vztahu j e se k mnohem menši části s k l adatelovy tvorby, než p ůvodoi Černu šákova charakter istika. Zdeněk Hůla o kontrapunktu

II

v

Nauce

z roku 1965 stfizlivěji, a l e pfece jen

v závis losti na pohledu zmin ěných historik ů mluvi o Zelen­ kově m elodice jako o •výrazově pros t š i a lidovější, v niž občas zazni čes ké tóny• . Jan Němeček, který znal Zelenkovu hudbu aspoň z Troldových spartací a z výše z mín ěné studie,

citi zas e v této době potřebu Zelenku br ánit či oml ouvat,

že jeho hudba není dost n árodně vyhraněna: ve svém Nástinu

čes ké hudby XVIII.století z roku 1955 litoje, ·že •u �ěho neni ještě o s obitého českého p rojevu• a klade otázku, zda bychom tak •nežáda l i příliš mnoho na s k ladateli, který pí· še naš e prvni o ratoria•.

V souv i s l os ti s J.O . Zelenkou se v literatuře vyskytl j e ště jeden zvl á štn í klam a omy l . v hes l e Graciana Čern u šáka a Jana Němečka Zelenka Jan Oismas ve II . svazku Českos loven­ s kého h udebn í ho s l ovn i ku z roku 1965 je info rmace, že skla­ datel •nap sal varhan n í toccaty a fugy•. Intenzivni b ádán i -

75

...

o Zelenkově tvůrčim odkazu v posledních desetiletich proká­ zalo,

že žádné takové jeho skladby neexistuji a že skladatel

ani nikdy nesloužil ve funkci, tvorbě pro sólové varhany.

která by jej byla vedla k

Nicméně z jakýchsi obecných dobo­

vých •požadavků• na Zelenkovu tvorbu či očekáváni, měla být,

jaký by

neváhal �an Němeček ve svém Nástinu české hudby

XVIII.stoleti takové skladby dokonce přesně charakterizovat: napsal tam,

že

•v Zelenkových tématech varhanních

fug

najde­

me i ohlas taneční hudby•. Z toho všeho je patrné,

jak křivolakými peripetiemi

_

prošlo bádáni o českém hudebním baroku a jak složitý proces spojený s překonáváním mnoha omylů a nedorozuměni

to byl.

Dodnes zůstávaji ve výzkumu tohoto období bílá mista,

jež

způsobil nedostatek pramenů nebo i ne dost důkladná znalost pramenQ zachovaných.

Proto lze soudit,

i

že

nám dostupný

dnešní historický obraz české�

hudebního baroku dozná v bu­

doucnosti ještě korekci a změn.

K současnému stavu bádáni

má

z

dosavadní shrnujíci literatury nejbliž IV.kapitola�­

dební barok z Československé vlastivědy, zek 3 Hudba,

vydal Horizont Praha

1971

dil IX.

Uměni,

sva­

pod vedením vědeckých

redaktorů Mirko Očadlíka a Roberta smetany,

autorem kapitoly

je Jaroslav Bužga - předevšim jako systematický přehled do­ chované tvorby a jejího vývoje -,

a kapitola Pobělohorská

doba z knihy Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby,

supraphon

autorem

1983, kolektiv autorů vedl Vladimir Lébl, kapitoly j e Jiří sehnal. Tento text nepřináši nějaký

systematický přehled české barokní hudby, zamě�enim celé knihy

ale o

je problémovou studii

české

barokní

o možnostech vnitřní periodizace vývoje české

barokní hudby, chy,

souladu se

sociálnich

funkcích a podmínkách tvorby a života hudby v společnosti,

v

o jejích slohových změnách

v

rámci dané epo­

podminěnosti jejiho v�voje tvórčim děním v ostatních

evropských zemích

aj.

Jako téměř každá taková problémová

studie pfiná�i tento text vedle nepochybn9ch zjištěni

76

i ná-

zory a soudy,

jež jsou spiš

k d i s ku s i

podněty

jen

.

�

.

.

A tak

výroky o uměleckém významu jednotlivých . . .: sklada tel sk ých osobností české ho baroka i jiné � utoro vy zá­ některé hodnoticí .

věry a domněnky tu nejsou podle mého n áz o r u šť astné .

po r u s tím,

co

se

dnešni hudebni praxi ze repertoár,

často frekventovaný

nal díla.P

•

.J.Vejvanovského,.

ve svém hodnoceni

kých autorů zcela vynechal ti uvažuje

„

Ignáce Tůmy. záka,

Naproti

ba r okn í

tomu Jiři

k d ispozici,

je

Reichenauerovy:

Brixiho, Vaň u ry této

,

z

Františka

přecenil tvorb u A.

Ma­

nich skladby Jacobovy že dnes nežiji proto, že

méně zajímavá

t vo r ba jejich současníků Zacha či shrnujicí

a

invenčně slabši,

Černohorského,

Zelenky

Š i m ona

,

·Tůmy.

literatury o české barokní.

jako celku vyšla ještě celá řada o

ač v této souvislos­

jejichž dila jsou sice

jsem přesvědčen,

to hudba nepoměrně

vedle

čes­

ale nedokáiala se prosadit v dnešní hudebAi

praxi jako životná. Poznal jsem

a

polyfonní tvorby

Sehnal

v.G.Jacoba a A.Reichenauéra,

technice

polyfonní

Zacha,

Jana

­

nepřiměřené jsou

pět let ještě mladšího

o tvorbě o

seh­

Jiří

8.M.Černohorského. (z j e ho t vor

jeho nepf iznivé kritic ké poznámky k

A.Mich�y;

jako život­

podcenil zde

by docenil jen Laudetur Jesus Chrístus),

i

roz­

zach o vaného

baroknich skladatelů prosadilo

t vůrčího odkazu ný,

v

V

monografických

než ·

hudbě

stu�Hí

jednotlivých skladatelích této epochy či podstatných sou­

částech jejich

tvů r či ho odkazu. V

odkazuji dále. v textu,

připadě potřeby

d�ležitějši

z nich

k nim

jsem zahrnul do

výběrového seznamu literatury.

2. Vn i třn í. periodizace českého hudebního baroka Také

názory na vnítřni členěni

periodizaci

-

baroka

obecně,

v9voje

debního

baroka nebyly a dokonce v současnosti nejsou u

barokni

hudby

-

a specializovaně

71

českého

hu­ všech

au torů st ejné.

V dějinách vý tvar néh o uměni a architektury se

vys ky tly velmi různé názory už na to,

kde spatřovat moment

pfelomu mezi renesanci a barokem: je tu ve hfe téměf celé.

časové rozpětí mez i po l ovino u 16.stoleti a přelomem 16. a·11.

s to let 1

.

za počátek hudebního baroka se nejčastěj i považuje vzn ik

slohu doprovázené mo nod ie

u

s klada tel ů

florentské kameraty

a prosazeni homofonni faktury ve skladebné_ prax i .

D�lež itým

příznakem barokního slohu je i vyhraněné harmonické_citěni,

graficky vyjádřené generálbasovou notaci s č i s elnými schéma­ ty či aspoň náznaky akord ick9ch pr ůběhů. Nejméně přesným ukazatelem změny slohu je homofon ni fak­ tura.

Na přelomu r enesance. a baroka to

t ot iž už nebyl jev

absolutně nový. Proud so �zvuků rytmicky shodných ve všech hlasech byl

n ěkd y i výsl edkem polyfonn i ho myšlen i

renesanč­

ního č i i staršiho typu. Např. už ars antiqua znala conduc­ tus jako takovou formu a občasné použ it i tohoto pr in cipu můžeme sledovat po celý vývoj vokální polyfonie.

ve vrcholné

renesanci se vyskytoval rovněž po m �r ně často a spojen s po­

stupně

se prosazujicim harmon ickým citěnim vedl někdy k vý­

sledkům, jež se n ijak radikálně ne liši od raně barokní ho­

mofonn i

faktury.

Taková místa n ajd eme např.

v některých

skladbách u nás p �s obi c i ho Slovince Jacoba Handla ú Jana Camp a na

Vodňanského i

da l š ích

autorů,

Galla,

jež řadíme

ještě jednoznačně do renesančnich slohovýc h souv i sl osti Dop rovázen á monod i e

pře dstavu je

.

mnohem radikáln ějši

hudebně slohovou novinku. Jako s přesným chronologickým uka­ zatelem začátku baroka jsou s ni však rovněž potiže.

florentské opery

z

.

.

Prvni

okruhu kameraty se tot i ž nezachovaly,

takže miru a důslednost uplatnění nového slohu dřive než

těsně p�ed rokem 1600 nemůžeme pos oud i t . 3eho up latn ěni v Periho a Cacciniho Oafné,

v

.

caval ieriho oratoriu Rappr e-

sentazione dí anima e di corpo a dalšich dilech však brzy dalekos�hle zapůsobilo. Dokladem toho je např. i rozhodný a trvalý obrat Claudia Monteverdiho k novému stylu ve Čtvrté knize madrigalů z roku 1603. Také začátky generálbasové notace nelze vztahovat k ně­ jakému jednomu převratnému tvůrčimu činu. Ojediněle se vy­ skytovala zejména u instrumentálních skladeb už v 16.stole­ ti; nov� sloh doprovézené monodie s ni pracoval pr$videlně, od prvního desetiletí 17.stoleti už vycházely návody k je­ jímu p�užíváni tiskem. Podle všech těchto ukazatelů je patrné, že v hudbě se baroko prosadilo zásadně později, než ve výtvarném uměni a architektuře: doba rozhodujici slohové změny nastala kolem roku 1600. Ve světové hudebně vědecké literatuře se však vy­ skytly i jiné názory. Jiři sehnal ve výše zmíněné práci upo­ zorňuje na periodizaci, jakou podal M.F. Bukofzer v knize Music in the baroque era (Hudba

v

éře baroku1 1947) - ro­

zeznává baroko rané v rozmezí 1580-1630, střední 1530-1680 a vrcholné 1680-1730

-

a

s.clerxová v knize Le barogue et

la musigue (Baroko a hudba, 1948) - vymezuje rané baroko léty 1550-1600, vrcholné 1600-1700 a pozdni 1700-1750. v

poslednich desetiletich zkomplikovalo, ale zároveň

prohloubilo pohled na přechod mezi renesanci a barokem za­ vedení dalšího umělecko-směrového pojmu manýrismus. Začali jej užívat opět historikové výtvarného uměni a architektury pro tvorbu z pfibližně pfelomu ·16. a 17.stoleti, jež už se vymyká renesančnímu názoru

a

pohledu, i když t�eba.·jeitě

uživá renesančního tvaroslovi; je přitom často .nevyrovnané a v kloubení různých starších a nových slohových prvkú do­ cházi k výsledkům, jež nelze zařadit do rámce renesance ani baroka.

V

hudbě se za obdobu manýrismu považuje nejčastěji

tvorba z doby kolem 1600, v niž i při uplatnění renesančních 79

forem se výrazně prosazuje nové souzvukově barevné vyjadřo­ vání - dokonce s užíváním tak navzéjem odlehlých a vypjatě

spojů,

působivých akordických

jaké potom nepatři k.běžné

výzbroji harmonie celého dalšiho baroka ani klasicismu. Takové jsou zejména madrigaly Gesualda Venosy.

popřipadě

i Luky Marenzia a dalšich mistrů pozdni madrigalové kultu­ ry.

Obdobně vypjaté postupy najdeme i v některých skladbách

toccatách a ricercarech

pro klávesové nástroje - zejména v

V tvorbě tohoto skladatele je rov­

- Girolama Frescobaldiho. něž

patrné,

jak pozvolný byl přechod od slohových podnětů

renesanční polyfonie,

z nichž p�edevšim čerpala raná tvorba

pro sólové klávesové nástroje,

ke specifické cestě za zrá­

ním vrcholně barokních polyfonnich forem - zejména fugy. Tato manýristická pfechodová fáze mezi rokem neni

v české hudbě nijak doložena.

renesancí

a ba­

A nemáme ani žádné

svědectvi o tvůrčích odrazech nových italských slohových tendenci v českých zemích před třicetiletou

souvislosti je

válkou.

V této

velmi sporné - a vlastně i vnitřně rozporné

- periodizační členěni českého hudebního baroka Jana Racka,

jaké zejména pro počáteční období bez kritického komentáfe přijímá i Jiří sehnal v knize Hudba Je založeno na třífázovém členěni a

v

českých dějinách.

1600-1650, 1650-1730

1730-1770. Jediným argumentem pro kladení začátku českého

hudebního baroka už k roku

1600 je u Sehnala tvrzeni, že

•barokní umění k nám pronikalo v hudbě a literatuře již před Bilou horou·.

Hned poté však konstatuje,

dostatek pramen� nemOžeme fici, něty a jaký měly ohlasw. telný:

že

ne­

jak silné byly tyto pod­

To je ovšem postoj

zc.ela·rMťp.řija­

nemůžeme přece periodizovat podle něčeho,

vůbec pramenně doloženo.

•pro

co není

Z doby před 1620 totiž nem�me je­

dinou barokně slohově orientovanou hudební památku českého původu ani nic, a prokazatelně ně.

Přitom je

u

u

co by

nám bylo

importováno např. z Itálie

nás zapůsobilo,

ovlivnilo vkus nebo podob­

nás i

k

v prvních dvou desetiletich po

so

-

1600

plně dokumentován rozmach tvorby, nich slohových

spočivajici na renesanč­

základech. Proto nemůžeme klást

kého hudebního baroka do doby dfivějši než do cátých let, autorů

z a čá t ky čes­ po l oviny dva­

kdy se objevuji prvni barokni skladby našich

AWgnificat Jana

Sixta z Lerchenfelsu a několik let

už i první české pianě Adama M ichny z Otradovic.

poté

-

Také druhá mez Rackovy pe r i o dizac e - rok

1650 jako ko­

nec prvního a začětek druhého obdobi českého hudebního baro­

Nej­

ka - nemá žádnou oporu v měnícich se kvalitách tvorby.

významněj ši mistr českého raného baroka Adam Michna je právě v

uprostfed plného tvOrčiho rozvoje, nového nezačiná a také nic nekonči.

proto periodizovat tak,

rovině tvorby tady

nic

Mnohem výhodnějš1.je

aby se nám do rámce jednoho období

vešla celá tvorba každé z nejvýznamnějších skladatelských

osobností české barokni hu dby jové etapy,

.

To

se týká

i dalších. Také pfeděl,

ale

nejen první vývo­

jak� znamená nástup

vrcholně ba rokní skladatelské gene�ace současniků J.s.Bacha

vůbec nepostih u je ; pfitom

Rackova periodizace

právě oni

n á š e j i nejvýrazněji nové tvů rč i dění a slohové změny. to je

výhod n ějš í

periodizovat podle

pfi­

I pro­

s kladat els k ých generaci.

Můžeme tak rozlišovat české hudební baroko

I.

rané -

asi 1625 až 1665 (-70) s vůdčím p�edstavitelem

Adamem Michnou, s třed n i

II.

- asi 1665 (-70) až 1705 (-10) s vůdčim před­

s tavite lem

je dobou,

Josefem Vejvanovským; přesah 1665-70

Pavlem .

kdy

ještě

.

doznívá

tvorba Michnova a objevuji

se už první skladby Vejvanovského, bí

doznívání tvorby pražských autorů z doby

( Ve n c eli us,

Gayer,

Artophaeus aj.),

charakter vrcholně barokní, nerace Zelenkovy III •

.

1705-10 je pak obdo

vrcholné

a

- asi 1705

a

která

­

kolem 1700

j e š tě

neměla

začinajicího nástupu ge­

černohorského,

(-10)

až

61

1730 (-45) s vůdčimi před-

staviteli

�anem Dismasem Zelenkou

jem Černohorsk�m�

léta

1730-45

a Bohuslavem Matě­

jsou

zívního dozniváni vrcholně barokní

pf itom dobou tvorby

( t u to

z i tu můžeme dobFe sledovat zejména u Zelenky),

inten­ inten­

zatimco

mladli skladatelé už pf inášeji v9razné slohově změny, IV.

1730(-45)

pozdní - as i

1770 (-80),

až

barokní slohové tendence vedle dalšího slohu - klasic ismu; jsou skladatelé,

kdy doznívají

intenzívního rozvoje

jeho hlavními představ i tel i

v jejichž tvorbě můžeme zřetelně sle­

dovat slohovou dvojlomnost: vá vrstva barokní,

je tam ještě výrazná sloho­

ale nápadně se uplatňuji také po­

stupy, rozsáhlejší skladebné úseky i celá dila, př iřa­ d i telná do kontextu rozvoje klas i c i smu: tišek Tůma,

Josef Seger,

Jan Zach,

Fran­

tato dvojlomnost je patrná

ještě i v tvorbě F.x. Brixiho a dokonce K.B. Př i tom nejen v tomto posledním obdobi,

Kop�i vy.

jež má mnohem

spíš povahu přežíváni dědi ctvi m i nulost i v rámc i následující epochy klas i c ismu,

i

než součást i vlastního baroka,

ale už

v průběhu vrcholně barokní etapy ee prosazuji slohové ten­

dence,

jež jsou baroku c izí a jako jednotný,

dotud vševlá�

dnouci sloh je rozkládaji.

V české.hudbě se nejprve výrazněj i neprosazuje to, co je patrné v Itál i i

i v Německu a co se někdy označuje jako

první galantní sloh: strukturně zjednodušená,

převážně dia­

to n ická 8 homofonni kompozični faktura zejména v koncertant� nich,

sonátových žánrech a samozfejmě také v tanečních větách

suit, jež ze své povahy měly k takové jednoduchost i vždycky blízko;

důlež i tým rysem tohoto slohu je směřováni melodiky

k per iod i citě klas icist ického typu.

v Německu kladou začátky

prvniho galantního slohu dokonce už do druhého deset ileti 18.stoleti a spatřuji je

v

některých skladbách Telemannových.

V Čechách se takovéto skladby většího uměleckáho významu

z prvnich dvou deset iletí 18. století nezachovaly - převažo-

82

vala tu vokálně inst�umentálni chrámová hudba. A 3an Dismas Zelenka, který komponoval na sklonku let desátých svá or­ chestrálni capriccia a začétkem dvacátých sonáty, koncer­ tantní a s�itové skladby, j� pojal ještě � pfevahou polyfon­ ní

a

faktury

koncertnantnosti

spiše vivaldiovského

typu;

jen u některých tanečnich vět capriccii či suity by snad by­ lo lze hl�dat jednoduchost, blizk�u k tendencím prvního ga­ lant�iho

slohu.

Ona zjednodušené hudebni pfedstavivost se

české hudbě prosadila ež v rámci raného klasicismu z. doby

v

po 1730 či dokonce ještě mnohem později ši generační

vrstvy:

u

představitelů dal­

u všech výše jmenovaných, kteři byli

zároveň i nositeli pozdně barokních slohových tendencí (Zach,

Tůma, Seger, později F.X. B r i x i) ,

v

cembalových partitách

Jakuba Valeriána Pauae6 u Jana Václava Stamice, Františka

Xavera Richtera a dalších. Jinou

takovou

slo�ovou tendencí, působici na

sloh rozkladně, bylo pronikáni tzv. neapolského

barokní

slohu

do

středni Evropy. 3iři Sehnal v knize Hudba v českých dějinách odmítá tento termín s argumentem, že rozhodujici roli pfi jeho vzniku hrály Benátky a ne Neapol. Pod označením ,2.!:.::.

nátský sloh se ovšem mysli něco jiného: to je dený

dávno zave­

už

termin pro bohatě nástrojově a sborově obsazenou vokál­

ně orchestrálni chrámovou tvorbu

s

početnějš1mi žesti,

začal pěstovat už na p�elomu renesance a baroka

u

jakou

sv.Marka

v Benátkách Giovanni Gabrieli. Proto nelze timtéž terminem označit

.

sloh, který baroko v první polovině 18.stoleti roz- .

.

lládal; pfidržime se tradičnlho a v literatuře bohatě frek-

ventovaného označeni neapolskf •loh. Je to pfedevšim operni a oratorní hudební vyjad'řováni,·zdůrazňujíci širokodechou, často koloraturně bohatou a zpěvnou melodiku s homofonnim doprovodem. Uplatňuje se v něm často třidílná forma da capo a hudebni myšleni1 směřujici k periodicitě. Do lidského i skladatelského osudu J.O.Zelenky zasáhl vliv tohoto slohu velmi výrazně, když jej do Orážaan přinesl J.A.Hasse a zá­ sadně ovlivnil vkus u tamního dvora (viz. dále). V Čechách se 83

tento sloh objevil už ve

.20. letech v souvislosti s provozo­

vánim italského repertoáru - p�edevšim operního; .

tvorbu výrazněji ovlivnil později,

.

domácí

hlevně až v souvislosti

30.

s utvářenim nového slohu raného klas i cismu v

letech

18.

stoleti a pozdě j i .

Při tom všem se nápadně ukazuje, jak těsně souv isela tvorba jednotl ivých slohových tendenci se společenským ur­ čením a fungovánim hudby,

jež se projevovalo v rozdílech me­

zi jednotlivým i hudebnimi žánry.

Zatimco doménou ba rokní po­

lyfonie byla nejdéle chrámová vokálně instrumentálni

i var­

hanní hudba (její intenzivní pěstováni

v

městských centrech v Čechách

Evropě bylo hlavním

i jinde

v

Praze,

j iných

zézemirn výše zmíněného pozdnlho českého hudebniho baroka), uplatňoval se tzv.

prvni galantní sloh nejvýrazněji na poli

hudby instrumentální (v

�onátách,

koncerteeb.

nich skladbách) a neapolský sloh v operách, stupně

i

v

i orchestrél­

oratoriich a po­

jiné chrámové vokálně instrumentální tvorbě.

Záhy

však došlo k pronikání nových slohových tendenci i do ostat­

nich žánrů (výrazně je to patrné např. �ve velkých chrámových skladbácht

kde se někdy prolinaji obě slohové tendence

i v rámci jednoho dila),

začaly vy tlačovat polyfoni i - a to

už vedlo k celkové proměně slohové tváFe nově vzn�kajici hud­ by a ke

zrodu raného klasicismu.

Tento proces byl ovšem

velm i složitý a stimulovaly jej i jiné

č in itele:

stále větší

společenská potřeba instrumentální hudby a zřetelný sklon k potlačování

-

či pfesněji sn i žováni - významu hudby pfi

katol ických bohoslužbách s výjimkou slavnostních mší; změny ve středoevropském instrumentáři

(po

1700 zavedení lesních

rohů a pozděj i klarinetů, zatímco řada starších nástrojových _ druhů, např. zobcové flétny, chalumeaux, staré violy, teor­ by aj.,

se z hudební a zejména orchestrální praxe vytrácela)i

nové způsoby vzájemného ovl ivňováni umělé a lidové hudební kultury aj. Různost žánrů, složek slohu a jej ich proměnlivost

54

v průběhu e pochy i p rvků narušujicich ukazuj e , že o nen prvot­ ní pohled, který spatřoval v baroku spiše sklad rozličných uměleckých tendencí

a

projevů, měl své op�ávnění. Dnes.sice

obzíráme baroko - a také české hudební baroko

j ako jedno­

-

litou a �nitfně pe�ně spjatou epochu u��leckého v9voj�, ale musíme si být stále vědomi různotvárno�ti, dynamiky a proti­ chůdných tendenci v jejím rámci.

3. Rané české hudební baroko Ve světle památek, které se nám dochóvaly1 .. je přeqěl mezi renesanci a barokem v české hudbě velmi výrazn,ý a hluboký. Na rozmezí těchto epoch došlo

v

č eských zemich

k

zásadním

spo lečenským změnám. Po rážkou povstáni českých stavů v bit­ vě na Bilé ho fe v listopadu 1620 ztratily naše země státni samostatnost. Spolu

s

o s ta t n í m i českými šlec htici , ktef i po�

vstání proti cisař i připrav i l i a ve dli , byl v květnu 1621

na Staroměstském náměstí v Praz e stat i jeden z nejvý znam­ nějších skladate l ů české vrcholné renesance Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic• oo té doby převážně protestantské oby­ vatelstvo bylo násilně rekatolizováno; kdo nechtěl přestoupit ke katolicismu, musel se vystěhovat ze země. Panství poraže­ ných českých šlechticů byla vyvlastněna a přidělena cizí ka­

tolické šlechtě. zemi až do roku 1648 sužovala třicetiletá válka,

v

jejimž průběhu bylo naše Ozemi několikrát dějištěm

krutých vojenských střetnuti. Přímým důsledkem války byl i hladomor, v jehož d�sledku pf�žila jen asi tfetina českého obyvatelstva.

Je pochop itelné, že za takových okolnosti byl hudební život

v

česk�ch zemich do značné míry omezen. Až do Bilé hory

se rozvi j e l a česká hudba na -vrcholně či pozdně renes.�_nčních slohov9ch základech; několik raně baroknich skladeb,_ �teré se k nám tehdy dostaly z Itálie, nemohlo podstatněji�vlivnit ani vládnouci vkus, ani tvůrči orientaci skladatelů. Teprve 85

za války se tu a tam začala projevovat nová tvůrči orientace a po jejím skončeni se tvorba už plně ro zv ijel a na b arokních slohových základech. Tento hluboký pferyv, provázený· výraznou slohovou zn1ě­ nou, však neznamenal nějakou diskontinuitu vývo je české hud­ by. Bylo to možné jednak proto, že i v Čechách existovala · trad ičně převážně katolická

m í st

a , ve kterých se žilo klidně­

ji, bez zásadních e x is t enčn íc h p řevrat ů , a kde tedy pokračo­ val hloub ě ji nenarušen i hudební život.

v

této souvislosti .

je pozoruhodně, že k prvnim výraznějším čes k ým tvórčim akti­ vitám v oblasti vyšších žánrů katoli c k é chrámové hudby tedy tzv. figurálni hudby - barokního slohového zaměření do­ šlo pr á vě v katolických Litomě�icích a �in d ř ic h ově Hr ad c i . K

takové kontinuitě vedla jistě i skutečnost, že autofi na­

šich

p rvní c h

barokních skladeb byli ještě vyškoleni a začí­

nali k om p onova t

v

technice renes ančn i ho kontrapu n k tu. I když

pfejali nové slohové zásady, které se prosadily v Itálii a v sousedním Rakousku, nepotláčili své předchozí tvůrčí ná­ vyky nijak dOsledně či absolutně. Všimněme si dále, jak na­ př. i ml adš i Adam.Michna ještě používal renesanční polyfon• .ni techniku. Nejpevnějším základem kontinuity českého melodického myšleni

v

p růběh u

17.století však byly zvláštní osudy české

jednohlasé pisně na přelomu mezi renesanci a barokem. Ná­ silná katolizace Čech po Bilé hoře

znamenala samozřejmě

také konec ve�ejného provozování nejcennější a ne jrozvi n u­ tější české pisňové kultury té doby - p rotestantského a zej­ ména českobratrského c h orálu . Také rekatolizátoři ovšem po­ třebovali ·ve svých kostelich lidový duchovní zpěv v národnim jazyce. Neměli .však talentované sklad a tel e , kteří by dovedli vytvořit stejně poutavou a k rásno�. náhradu za protestantské pisně. Proto

-

e j mén a

z

v

p rvnich letech

-

měnili ve smyslu

katolické ideologie jen texty a p ř ej í mal i nápěvy staršich českobratrských i jiných chorálů. Tak ziskali dostatek písni

vedle nejdřív ve l m i chudé p ůvodn i kato l i cké p í s ňové tvo rby. Prvnim takovým pobě l o hors kým kat o l i c kým zp ěvn ikem byl � iřiho

Hlohovs kého Písně katol ické

k

výročnim s lavnostem

z

roku

1622, ale tuto pra x i přejím á n i protestan ts kých n ápěvů najde­ me ještě např. roku 1683, kdy po prvé vyšel Kanc i oná l čes ký jez• i ty Václava Šteyera . Bylo t o netvoř ivé přejímáni s tar­ ších nápěvů, ale m ě l o i s vé poz i t ivní d ů sledky . Když vyro s t­ li čeští talentovaní p i s ňo vi s k ladatelé,

kteří tvoř i l i už na

základech baro kRiho slohu d o provázené a ho mofo n ni sborově

zpěvy, moh l i navázat na tut o velkou n á rod ní zpěvní tradic i a

v pa­

ovšem také na mel o d i c ké bohat s tví l i dové písně, jež

-

mět i l i du přes všechny s p o lečen s k é otřesy rovněž nezan i kla, ale organ icky se rozví jela dál. Je zajímavé1 jak i na půd ě

tohoto velmi uzavře n é ho a v pods tatě hudebního s dě len i nej­ mé n ě proměnl i vého ž á nru se brzy projev i ly z naky nového barok­ niho slo hu . Jiři sehnal v kn ize Hudba v českýc h děj i n ách u­ pozorn i l , že kat olický kanc ion álek �ana Petra Svoěovs k é h o z Lorbent halu, vydaný už 1624 v L it o m ě ř icích, m á homo fonni fak turu v i ceh l asého sbo rového zp ěvu a je tak prvn i barokn i hom ofoni i na českém území .

A

p o čínaje rovn ě ž homofo n n i

českou mar i á n s kou muz ikou Adama M ichny z Otradov i c, vydanou v Praze 1647, s e objevuje u t ěchto čes kých chrámových p i sni i

generálbasová no tace. M ichna vytvoř i l um ě l ecky nejcenněj­

ší

a

n árodně nejvyh ran ě n ěj š í písně toho t o d ruhu. Jej ich

jednotli vé o p i sy jsou dochovány už od

30.

l e t 17.st olet í ,

o d s k l o nku 40. let by ly vyd ávány v e vel kých s ouborech t i s­ kem (v iz dá le) . Nejvýznamnějšim M i c hn ov�m n á sledovnikem v tomto obo ru byl

v

d ruhé polo v i n ě 17 . století Vác l av Karel

Holan Rovensk� (1644-1718) , aut o r velk ého souboru v i ce než 400

duchovních pis n i s generélbasovým a po připad ě i dalším

instrument á l ním dop rovodem Cape l la Reg i a Mus i cal i s

-

K apl e

královs ká, zpěvn i a hudebn í v feči a v jazyku českém, sva­ tová c l avs kém1 vy šel tis kem v Praze roku 1693 a o bs ahuje úpravy. s tarš ích pis n i

i

p ů vodn i Ho lanovu tvo rbu .

87

Čes kobratrs k ý d u c hovn i zpěv s e moh l od dvac átých let rozv í j et jen za hran i cem i čes kých zem i , kde p ů s o b i ly někdy . i počet n é em i gr a n t s k é · n á božens ké obce. Zůs t a l u s l o hové po­ doby před b arok n i ch

záp is ů bez

i ns t rume n t á l n i ho d o provodu .

Š i �o k é h� s po le č e n s kého o � l a s u d o s á h l n a S l evens k u .

To p l a t í

ze j mé n a o p í s n i c h ze s born í ku s l e z s k é ho exu l an t a J iř í ho Třan o vs kého

(1592- 1637,

j eho j mé n o j e n ěkdy uváděno i v po­

l a� in štěném t v a ru Tr anos c i u s ) C i thara s a n cto ru m ( C itara

s va t ýc h ) , který vyšel poprvé 1636 v Levoč i . Byl čas to znovu p řet is kován - dodn es d os á h l přes 100

t iskových vy d á n i

-

a čet n é p i s ně z n ě j s e st aly sou č á s ti l i dové zpěvní trad ice. Pos led n í hudeb n ě v9zn amnou p amá tkou čes kobratrs ké p í s ň ové ku l t ury j e k a n c i on á l Janá imose Komen s kého (1592-1670 ) ; k t e­

rý

vy

še l roku 1659 v Ams terod �mu .

Prvn í m d nes zn ámým · dok l adem dom á ci čes ké t vo r b y v novém b a rokn i m s l ohu s d op rovodem s myčcovýc h

i dec h ov ý c h

n á s tro j ů

a · v a r h a n n i ho ge n e rá l b aso vé ho kon t i n u a j e M agn i f i c a t ,

J ez

vytvo� i l a vyd a l v L it o m ěf i c i c h roku 1626 Jan S i x t z Ler­ chen fel s u · ( zemře l 1629 ) . Ten to s k l a d atel vy š e l j eš t ě ze s t ar­ ši vrcho l n ě ren e s a nčn í tra d i ce , kdys i zp í va l v Ru d o l f i n � ké k a pele a .!:!:.i

v témže t i s ku

u ve fe j n i l

i Te· Deum, sanct u s a M is ere­

j e j i c h ž s l oho vým zák l a dem j e j e š t ě voká l n í p o l y fon ie ;

v no vém s l o h u tedy p racova l ke kon c i ž ivota oj ed i n ě l e a bez

výra�n ě j š í ho o s o b it é ho pf i n os u . Také v j e ho Magn i f i c at je p atrné,

j a k se z n a ky n ového s lohu pros azu j í j en p o z volna

a v l a s t n ě j e n ve zvuko vě b arevném vy ba ve n i s k l adby. Pro ná­

zor nos t s i s rovne j me začá tek S i x to va Magn i f i c a t s výz n amnou s k l adbou, reprezentu j ic i onu v9ie zm i n ěnou hom o f o n i z u j i c i

vě·t ev čes ké pozd n ě renes a n č n i tvorby - d vo j s b o rem Ro rando coé i i z d r u h é kn ihy sva t 9c h 6d �an a Campa n a Vod � a n s kého ( 1572;.; 1622) , j ež vy š l a t i s k em roku 1618. Tato s k l ad b a j e ur­ čen a p ro osrn ihlas ( d va smi šené s bory) bez doprovodu a j e z a ­ p s á n a j en č ty�hl a s n ě � E c hový e f e kt d vo j s borovo s t i , z n á m ý

te hdy n a p ř . obd o b n ě proveden v Echu Orl an d a L a s s a č i up l at-

něný ne j e n i m i t a čn ě , a l e i pro kompo novaně u G i ovann i Gab r i e­ l i ho a d a l š í c h benáts kýc h s k l adat e l ů ,

j e zde u Campana na­

zn ače n j e n l a t i n s k o u poznámko u , že s e t u má po s t upovat • pe r f u g am pos t t r i a tempore • , t j . k á n o n i cky po t řec h taktec h . Výs ledek zn i tedy p řeveden d o dne šn i notace takt o : ( no t . p ř . č . 1) Méně poče tným obsa zen i m

či dynam ickým

o d s t i n ěn i m dru hého

s bo ru se s n adno dos á hne zm i n ěn é ho e c hového e fek t u .

V

dal ším

p r ůběhu s k l adby umožňu j e j ed noduchá s o u zvu k ová s t ruktura (v po j e t í dne š n í ton á l n í harmon i e j i předs t avu j e s c héma T T

O ne j prve ve vět š i n ě t a k t � a po po lov i n ě s k l adby až před

závěr už ve všech t ř i p ů lovýc h t aktec�), b l iž š í n á s t upy · b l o k ů j e d no t l i v�c h

čtyřh l asýc h s b o r ů a j ej ich pros t upován i

sou­

v

časn'm zně n i . T a k t o blokově po j a té u m ě l e i m itač n i ( t ěs nové) s o u z n ě n i dvou vrstev ni

j e j e d iným z bytkem po lyfonn i kompo z i č­

tec hn.iky v c e l é s k l adbě „ Je ne j významn ě j i p a t r n é po t . 21 ,

kde po s <:> b ě j �d n o t l i vé s b ory n a s tupu j i s j en j ed no taktovým ods t u pe m : .

( nQJ Lt. „.! • p ř . .č .2) . 1 , :

·

•

.

· · � � � h l é d n e me - l i n a pouh9 záp i s

začátku S i xtova Magn if i­

c a t-' (po vs t u p n í m c i t á t u grego r i á n s kého j e d no h l as u ) v dne š n í no ť at i ,

pa nově

s h l e d á m e t u obdobhou h6�o fo n n i fakturu j a ko v

Cam­

Ódě Rora ndo coe l i . Dokonce i p řede p s a n é zvukové od­

l i šení po sobě n á s l ed u j i c í ch f r á z í s t ř í d avě s l ovy soles

( s a mo t n í , j ed i n i 1 t j . sb l is ié ) a Omnes ( = v š i ch n i , t j . ce lý

sbor) j e obdobou oné • ec hové • techn i ky Campanovy . Je to

ovšem s t f i d á n i opačné ( s 5 lo���h pfedz pěv6 a · s b o rových dozpě­ vů ) a také vztah me z i oběma . č á s t m i, t ěchto dvo j í c je j i. n ý . J e n m á l o kdy j e to přesné o p aková n í téže h u d b y ; vžd y se t u

však opaku j e t a � á ž harmon i c k á � t ruktura n a d s t e j ným b a s e m . L i n i i s ó lo vého s o p r á n u z předzp ěvu n ěkdy v dozpěvu odpov í d á

j i né h l a so vé s kup i ny - � e j č a � t ě j i tenoru . Tak j � tomu i v d á l e c i tovan � . prvn i dvo j ic i . pfedzpěv - doz pěv. s k l ad b a t a k s e s t ává z vo l n ě k s o b ě p ř i ř aze nýc h , j a koby p í s ňově u t vál i n ie

89

ře n ýc h h a r mo n i c ky s h od ných p o l ovět q u a s i p ředvět í P ř í l i š n é s t e j n o m ě r no s t i pohybu

a závě t i .

če l i · s k l a d a t e l v z á vě rech

n ě kt e r ý c h dvo j i c t a kt ový m i zm ě n am i . T u t o p ro s t o u s t r u k t u ru má c e l á s k l ad b a ;

n e n a j d e me t u t akové p o l y f o n n í

komp l i k a c e ,

j a kým i byly v C a m p a n o vě 6 d ě po s t u p n é k o n c e n t ra c e f rá z i u m ě­ l ým i

i m i t a c em i . Ce l kový b a revný ú č i n

pouhou

l a t i nskou

j e v š ak p ro n i k avě . j i n_ý .

poznámkou,

přece j e t u

j as n ě u r č e n výr a z n ý

b a revný a s ty l i s t i c k ý rozd í l me z i o b ěm a f r á zem i 1 ne j p r ve p ř ed n á š í s á m s e t ře m i vi o l am i . čtyfi

h l as y s t r o u b a m i

Byť . je n �soprán

Odpov í d a j í o s t a t n í

( ro z u m í $ e p o z o u n y č i s n a d

i t r u bk am i )

a va r h a n am i . · Ce l ko vý zvukový o b r a z s k l a d by po vs t u p n i g r e ­ go r i á n s k é

intonaci

( no t .

č.

př.

4)

l z e tedy v d n e š n í

n o t a c i vy j ád ř i t t a k t o :

J e z d e t e dy výr a z n ě d o k ume n tová n o , n a z ač á t k u b a r o k a p r o s a�ova l y n i ho vy j ad fo vá n i

v s o u l adu s

z p ů s oby s t r u k t u rová n i

j a k pozvo l n a s e u n á s

j ed n o t l i vé s l ožky n o vého h u d e b ­ t e h de j š í m i ze j m é n a be n á t s k9 � i

f i g u r á l n i c h r á mové h u d b y . Na p ř e d c ho z í m

p ř í k l ad u s i vš imněme rovněž

j e š t ě t ém ě ř d ů s l e d ného mo d á l n i ho

( a io l s k é h o )

V d a l i i m p r O b ě h u s k l adby j e mo­

dal ita

z a l o ž e n i h u dby .

i m í s t y n a r u šo vá n a z a vá d ě n í m c i t l ivé h o tónu zvy šová­

ním s e d m é ho s t u pn ě v a u t e n t i ckýc h k a d e n c i c h .

A n i z h l e d i s ka

t e n d e n c e p fe c hod u od m od á l n i h u d e b n i p feds t av i vo •t i k t o n á l ­ ní,

j a k á s e pozd ě j i v p r ů b ě hu 1 7 . s t o l e t i p r o s azova l a ve l m i

v9r a z n ě ,

tedy n e p o k ro č i l J a n S i xt z L e r c he n f e l s u d á l ,

než

j ak t o by l o obvyk l é v tvorbě vrcho l n é re n e s a nce . P rvn im významným č e s ký� b a ro k n í m s k l ad a t e l e m byl Adam Vá c l av M i c h n a z O t r a do v i c v J i n d � i c hově Hradc i 1 č l e nové mil

s

( a s i kol:em 1600- 1676 ) .

Působ il

k d e by l i u ž v p ř e d c h o z i ch g e n e ra c i c h

j e ho rod iny h u d e bn i ky .

Ne v í m e p ř es n ě ,

j ak se sezná­

n ovou b a ro k n í komp o z i č n i t e c h n i k o u . z j e ho s k l adeb

v š a k zře j mé ,

že d o b ř e ovl á d a l b e n á t s k ý s lo h ,

G i ovan n i Ga b r i e l i ,

a dokáza l

jej

90

v

je

k t e rý d o t voř i l

č e s k é m p ro s t řed i o s o b i t ě

ro z ví j e t .

V tomto s mys l u s e h r á l

v české hudbě

p o d o bnou ro l i

j a k o v Ně me ck u He i n r i c h Schnt z , k t e r9 p O s o b i l f a d u l e t v Be­ n á t k á c h a byl č l e n e m Ga b r i e l i h o c h r á mového s o u bo ru . Je J l S ­ t é , ž e m l a d š í M i c h n a m ě l s tyky s V í d n í . s věnová n í m j e ho j i n d f i c h o h r ad e c k é m u

p á n o v i c i s a fs k é m u m i s tod rž ic i mu . V i l ěmu

S l a vatovi

r ok u

vých

zde vyš l a

sk ladeb

h l a sy z n í

t rn é , sky

ovl á d a l

!L2

a

generá l n í

bas s č i s l y .

i

I t ak

te c h n i k u r e n e s a n č n í p o l y f o n i e .

j e však p a­

Nap�.

ž e m i s t ro v­ Int ro i t u s

t ak d ů s le d nou i m i t a č n i pr ac í , ž e b y l o mo ž no

rekon s t ruovat ú p l n o u k o m p o z i čn í

př.

j e ho c h r á mo ­

t e h d y b y l M ic h n a z n ame n i t ě vy š ko l en a

odtud zač í n á

( n ot .

h l as e c h s b i rka

O b s egu i um Mar i an u m . Dnes j s o u známy j en dva

- alt

že už

1642 ve

st rukturu

č . 5)

j e ho z ač á t k u .

Už v t é t o s b í r ce v š a k pfe v l á d á b a rokn i homofo n i e - a t a je

t aké c ha r akt e r i s t i c k á pro j e ho d a l š i ch rámové s k l adby n a

lat inské

l i t u r g i c ké

texty .

Z d a l š i ho d í l a ,

j ež vy š l o

ve h l a­

1648, z n áme d n e s j e n s o p r á n . Je to

se c h t i s ke m v P r aze O f f i c i um vespe r t i n u m j s o u z a c hována 6 p l n ě

s i ve P s a l m i vespe rt i n i . O a l š i díl a už

a s vědčí

o

j ed i ne č n o s t i

M i c h n ova u m ěn í .

Magn i f i c a t I . to n i p r o s ó l a , s bo r a n á s t ro j ový s o u bo r , ve l k á s b i r k a s a c r a e t l i t a n i ae ( s k l adby k s vátos tem a l i ta­ 3e to

vy da n á v e h l as e c h t i s kem v

n ie ) ,

ve nces l a i

(Svatová c l av s k á mše)

�agn i f i ca t

I.

s b í rce u n i ve r s i t n í

ton i

P r a ze 1654,

české

hudby

v

b y l o z ac hová no v o p i s e

k n i hovny ve V r a t i s l av i

let .

v n o to v é

( Wroc l aw ) . Dnes je

v á l kou s i j e j o d t a m ­

j e hož part i t u r a j e v M u z e u

E m i l i ě n . Tr o l d a , P r aze .

M i s s a s anct i

p a t r n ě ze s k l o n k u 60 .

t e nt o s t a rý ruk o p i s z t r a c e n , a le před tud s p a rt o v a l

a

D i l o má př i v š í p ř í s n o s t i vý r a z u a j ed n o ­

duchos t i hude b n i s t r u k t u ry pes t rou z vukovou b a rv i t o s t be­ n á t s kého typu

a

j ednol itou

S b í rk a s a c r a dvo j e a

má

l it a n i e po

a

s t avb u .

e t l i t an i ae o b s a h u j e pět m š i , R e k v i e m ,

Te o e u m p ro s ó l a , sbor

be n á t s k é m z p ó s o b u

rozm a n i t é

91

o

růz ném

p oč t u h l a e ů

a b a rv i t é n á s t ro j ové

obs azen i . M i c h n a se tu p ro j ev i l j ako m i s t r tema t i c k é p r áce a d ů s l e d n é hude b n i � t avby : Mše č . 2 n ap ř . ve vše c � č á s t e c h d ů s l ed n ě vyc h á z í z me lod ie české ván o č n i l i dové p ís ně � i ž §..! u nce z hvězdy vyš lo, ve Mš i č . 3 s k l ad a t e l p o už i l t e c hn i ky k o n t r a p u nkt i ckých va r iac i , když c e l é d í lo od vs t u p n i ho Ky r i e a ž p o z á vě rečné Agnus De i post av i l n a o p a k ová n i de s e t i takto­ vé ho mode l u z d lo u hých tónů v b as u . Pozoruhodná j e i j e ho zá l i ba v ryze už b a rokn í m afektovém působe n í hudby a tóno­

m a l b ě . P o u ž i v a l př i tom ne j e n běž n ýc h . dobových p o s t u p O � a l e i

v9ra zově vyp j atého chrom a t i c k é ho veden i h l a s O a vz dě lených

mod u l a c i s vyu ž i t í m mod á l n í c h vz t a hó .

v

Rekviem n a p f . p ř i

l í čeni p�eds tavy pos led n í ho soudu vy boču j e p f i p a ra l e l n i c h ch rom a t i c k ých m a l ých terc i í ch ( r es pekt ive dec i m á c h me z i s o p rá n e m a t e n o rem) s pomo c i m i moton á l n í c h dom i n a n t do t5n i­ ny dórs kého I I . s t u p n ě ( n e j p rve v kontex t u g m o l l k t r o j zvukl

a-c-e , pak v ko n t e xtu c mo l l k tro j zvuku d - f-a ) . Výrazově

ve l m i úč i n n ě t a k vy j adřu j e myšl enku textu o dn i p l áče, kdy bude z p l amene vyz dvižen b í d n ý č l ověk ,

aby

byl s ou ze n .

( no t . p ř . č . 6) Tým i ž p ros tředky pak M i c h n a vyj á d ř i l v čás t i Credo z e Svatová c l avs k é m še s l ova o u t rpe n i Kr i s t a , odsouzen ého P i l á ­ tem P o n t s kým .

( no t . p ř . č . 7)

Jakoby s i t u byl M i ch n a osvo j i l něco z oněch překvap ivých h a rmon i ckých p o s t u p ů , j a ké vy t vo ř i l a m a n ý r i s t i c k á vývo j ová e p i zod a , sp j at á se j m ény ve nosy a Frescoba l d i ho . M ic h n a j e však výrazově přesvěd č i vý n e j e n v t ěchto m í s tech t r a gi cky vyp j a t ýc h . Hned po u vedeném zpěvu o K r i s tově u t rpen i a po­ h ř b e n í n a př í k l ad n a s lova • E t resu rex i t • ( a vs t a l z mrt­

vých) s e hudba rozezvu č í j á s avým výr aze m . P o zdn i Svatovác�

l avs ká m še j e ne j vysp ě l e j š í ze v še c h s k l ad e b , j e ž od Adama

M ichny � n ám e . S po j i l tu svou v�r a z n o u , ale z á rove� p ro s t o u a l i dové hude b n i p ředs t av ivo s t i b l i z kou me lod i ku s bohatou p o l y fo n n í p r ac i 1 k terá u ž p l n ě s to j i n a s lohovýc h z á k l adech -

92

i n s t rumen t á l n i ho k o n t r a p u nk t u . Jak r ů z n o tvárné p ř i t om by ly j e ho vy j a d řovac í pros t ře d ky , u k azu j e n a p ř . d vo j i různé po ly­ fo n n í z pracová n i t éže me l o d i e ze vs t u p n i ho Kyr ie : k omp l e me n­ t á r n ě rytm i c ky ř e še n ý i m i t a č n i d vou zpěv só l o vého a l t u a . te­ nor u , k t erý s t ř í d á n i m melod ického d ě n í v k a ž d é

z

voká l n i c h

h l a s o vých l i n i i nad d l o u hým t ó n e m d ruhé zd ůrazňu j e n á p ěvné kva l ity , (no t . př. č . 8) a výrazem t ěsn ého na kupe n i i j á s á n í d a vu působ i c i s l ed b l í z ­ k ýc h umě l ýc h i m i ta c i v e s borovém š e s t i h l as e .

(Textem j s o u

v e v še c h h l as ových s k u p i n ách opakovaná s lova Ky r ie e l e i s on ) . (not. př. č. 9) svatová c l avs ká m še j e př i tom b o h a t á n e j e n me lod i cky a

p o l yfonn ě , a l e t ak é zvukově . Barv ité a p ř i t om v hud e b n í m

vý razu syže tově p ř i l é h avé a k j edn o t l i vým s i t u a c í m n avo zeným textem c i t l ivé využ í t i ve l kého ž es�ového a p a r á t u s t rubkami a pozouny, s myč c i , var h a n am i i ve lkého voká l n i ho o b s a z e n í s k o n t r a s ty me z i s 6 1 i s ty , j e j i ch s ku p i n am i a s b orem svědč i o m i s trovs kém i osob i t ém h u d eb n í m vy j ad řová n i ,

ke k t erému

Ad am M i c hn a dos p ě l po c e l ož i vo t n i s k l ad a te l ské z ku šenost i . ve l m i c e n n á a boh a t á j e i M i ch nova p í s ňová tvo rba n a če ské t e x t y . B á s n i ck é p ř e d l ohy s i k n i m p s a l s ám a vyn ik l tak i j ako výz n amný p ře d s t av i t e l českého ran ě b a rok n i ho j i nak c h u d ého - b á s n i c t v í . L i t e r š r n í h i s to r i kové s i c e n í M i c hn ovy z á l iby ve zvuko vé s t r ánce s l ov, b o h a t ýc h rýmů i o­ br azných rčen í z l ido vé m l u vy. Jako bá s n í k často idy l i zu j e náboženské před s tavy a t l umoč í j e s e syms lovou konkrétnos­ t í : s t ř í d a j í s e tu l í b e zné obrazy rá j e ,

plné b a rv i t é p ř i ro ­

dokresby, s o t ře s ným l í če n í m peke l ných m u k a j . s te j n ě o b r a z i vá a o b s a hově pf i l éh a vá

j� i me l o d i k a a vObec h u d b a

t ěchto p í s ňových s k l ade b . N á p ad i t ě s l edu j e a vyzve d á j ed n o­ t l ivě b á s n i c ké o b r a z y , p f i v i l názorno s t i v š a k z �s t á v6 l i­ do vě p r o s t á a hude b n ě svébyt ná . Sk l a d a t e l své p í s n ě vyd a l t i s kem ve t řech ve l k ýc h námětově s e m k n u t ý c h s b í rk á c h . -

93

m

bor p i s n i o s va t é maj í

uz ik a

vyš l a v P r a z e roku

1647 j a ko s o u ­

Ma r i i k r ó z n�m b o h o s l u ž e b ným

pfi l e ž i to s t e m �

Česká mar i á nská

podobu čtyř- a ž p ě t i h l asých homo fon n í c h s bo rovýc h z p ěvů

s g en e r á l n í m b a s e m . s t r u k t u ru z ám ě rn ě : s k l a d by

-,

aby

S k l a d at e l tu vo l i l chtěl -

j e j í melod ie

od oby č e j n9ch k a n t o r ó se p f eve d e n do faktury

a by spa l , j ež

dověla a

j ak n ap s a l v p ře d m l u vě k t i s k u v

• t aké

z p ivat i

s o u d o b ě če št i n y ) .

pis ně z

a

n e j pros t ší ch m ě s t e č k á c h

u ž l vat i mo h l y • ( c i t á t j e

Typ i c k o u u k á z k o u komp o z i č n i

Č e s k é m a r i é n s kě m u z i ky

v pozd ě j š í

j e j íž melod ická

č á s t i ce l o n á r o d n í ho n i í s b oro v é h o b a s u ) .

vě

j ed no d u c h o u h ud e b n i

j e č t y f h l as ň Cht i c ,

t r a d i c i č e s k ý c h l i d o vý c h

koled zl i ­

l i n i e z ů s t a l a po d l o u h á s t a l e t í s o u ­

d o m i . ( G e ne r á l n í b a s j e t o t o ž n ý

s

l i­

( no t . p f . č . 10) Podobu

s b o r ový c h z p ěvů s g e n e r á l b a s e m d a l

c e sva t o ro č n i

m u z i k a a n e b Svá t e č n í k a n c i o n á l ,

J i n o u úp ra v u ky Lo u t n a č e s k á .

m a j i p is n ě ,

linii

smyč c o výc h n á s t ro j ů .

d í l o ve l m i n e ú p l n é ců.

V pos ledn i

k á l n í m h l as em ,

j en s

d o b ě byl

vyd a n é

i s b í r­

166 1 .

k t e r é s k l ad a t e l z ah r n u l d o s b i r ­

Js o u to d vo u h l a sé p í s n ě

s d o p rovo de m g e n e r á i n í h o b a s u

Michna

-

a Michna

( p ro d v a s o p r á n y )

tu n a p s a l

i n ě ko l i k

V p rvn í m novodobém vyd á n i vy š l o j ed n i m vo k ó l n í m h l a s e m a b e z s myč•

n a l e z en exe m p l á ř t i s k u

i

s dru hým vo­

t a k že by l a možn á ed i c e ve z n ě n í d vo u h l a s é h o

zpěvu s g e ne r á l b a s e m .

H l asy smyčců

j s o u v š a k s t á l e n e zvě s t n é .

Je

lech

byly

( p řed e h r á c h k p í s n i m )

( n e j s p i š s t arých v i o l )

to škod a , p r o t o ž e v r i t o r ne­ u p l at n ěny i s amos t a t n ě .

Na

p o d o b u t ě c h to ú s e k ů m ů ž eme s o u d i t j e n p ř i b l i ž n ě pod l e h a rmo­ n i c ké h o p r ů b ěh u , ci

n a z n a č eného g e n e r á l n í m b a s e m .

Ž ivo u

i nven ­

i kompo z i č n i f a k t u r u z Lo u t ny č e s ké Adama M i c h n y s i doku ­

me n t u j eme p í s n i n e r á l n í ho b a s u

1986 . ) (not .

č . IX And ě l s k é p ř á te l s t v í . ( V y p r a c o v á n í ge­ j e z ed i c e Ma r t i n a Ho ry ny ,

pf . č . 1 1 ) 94

Če s k é

B ud ě j o v i c e

Je d i n e č n o s t a v9znam M i chnovy tvo rby d á l e vy n i k n e , uvě­ d o m i m e - 1 i s i , j ak m ě l o poče t n ě j e j e h o s k l ad a t e l s k á gene race v č e s k é m m ě ř i t k u . Doma

nemáme

do l o ž e n é a n i s rovn at e l n é ,

ale

a n i méně poče t n é d i l o n i koho · z j e ho vrs t e vn í k ů . české n á rod­ no s t i b y l j e št ě A l b e r i k Mazák ( l 609- i6 6 1 ) pů vo dem z Rat i b o ř e . P ů s o b i l po vět š i n u ž i vo t a j a ko p ř i s l u š n i k ř á d u c i s t e rc i á k ů v He i l ige n kreu zu v R ak o u s k u a t a m t a ké z � e j m ě p �edevš l m ž i l a v

j e ho tvo r b a . Ve Ví d n i vyšly

l e tech 1 649 a

t i sk em d v a

1650

s o u b o ry j e ho s k l ad e b , n azvané C u l t u s h armon i c u s I a I I . J i � i -

sehn a l j e j o z n a č u j e j ako " s p í še homofo n i k a • a s t av i j e j v tomt o smys l u po b o k M i c hn o v i . v

V

ž i vo t no s t i a ro z š i ře n i j e ho d i l a

Če c h á c h t u však by l z ře j m ě z á s ad n i roz d í l .

V

Muzeu č e s k é

h u d b y v P r a z e s e z a c hoval a j e ho j e d i ná m še , v s o u č a s n é d o b ě se j e ho tvorb a nep rovozu j e vůbec . Je ve l m i n á pad n é , ž e t ém ě f v še c h n a h u d e b n í tvo r b a r an é ho b a r o k a v Čechách by l a u r če n a p ro k o s t e l . Jed i n o u výj imkou j e s n ad M i c hn o va Lo u t n a č e s k á ,

j e ž s e moh l a provozovat i v m ě š­

E a � s kém a v�bec s v ě t s k é m p r o s t f e d i .

I

t a dy v š a k ná bož�nská mo­

t ivace vět š i ny t e x t ů u k a z u j e na t ě s n é s e p ě t i s k a t o l i ckou ide­ olog i i . A

�e

n a to u k a z u j e

b y l o t o t o d i l o u r č e n o as i před evš i m pro kos te l ,

i _ o z n a če n i pa r t u g e n e rá l n í ho b a s u

v

j e ho t i s ku

s l ovem Organo , t j . v a r h any : ty j i nde n ež v kos t e l e n e b y l y . V

d o b ě k rut ého pob ě l o h o r s k é h o a t l aku z fe j m ě n e p f i p u s t i l a c i r k e vní fe u d á l n í moc j i nou h u d b u n e ž o n u ,

j e ž by l a s p j a t a

k a t o l i z ac 1· a s u pevňov á n í m n e j e n n á boženského světového ru ,

a l e přede v š í m a u to r i ty ř í m s k o k a t o l i c ké c i rkve .

V

s

re­

n á zo­

t é to sou*

v i s l o� t i vyn i k n e , j ak n á p a d n é ž á n ro vé omez e n í j e p at r n é v čes­ ké t vo r b ě této epochy p ro t i p ř e d c h o z i m u o b d o b i vrc h o l né r e n e ­

s an c e , v n ě mž vvj

u

nás máme d o l o ž en ved l e chr ámové hudby i roz­

světs k é vo k á l n i tvorby a také poč átky s amo s t a t n é i n s t r u ­

me n t á l n i h u d by ,

s p j até ze j mé n a s t a n cem a s p o l e če n s k o u z á b a­

vou . To všec hno v r a ném b a ro k u ( v o n om č as ovém vym ez e n i , j sem j e n a z n ač i l vý še ) m i z i pod o b n ě ,

j ak

j ako p řes t a l a v Če c há c h

ko n t i n u i t a ř ady význ am n ě p ř ed t i m p ě s t o va n ý c h l i t e r á rn í c h ž án95

rů - m j .

i pisemn i c t vi d i dakt ického ,

zábavného, cestop i s­

né ho aj . T aké če s k á hu dba tedy byla zasažena p o d s t a t n ě o nim k r u t ým repres ivním t lake m , k terý má povahu nejen t řid ně mo­ ce n s ko u , ale je adre sně ve s l užbě agre sivniho a jako u ko l i svobod omys l nost i bohat s t vi ž ivo tn íc h proje vu d u s í c i ho akč �� ho V

re-

kat� i ic iamu .

té t o s o u v i s l o s t i by s e moh l o zdá t, ž e l i dovost

a

zře­

t e l ně se pro s az u j í c í návaz nost n a t rad i c e p ředc hozí domác í tvo rby, p atrná v M i c hnovýc h če ských pís n íc h , je v rozpo ru s t í mto c e l kovým moc enským t rendem. �e to v šak s k u t ečně jen zdá n i : jezu i té

i vůbec ka t o l i c k á cirke v p ř i všem ú t l aku zá­

pas i l i také o ov l á d n u ti věd omi š i rokýc h vrs tev českého oby­ vat e l s t va - a to

v

jeho t o ta l i t ě vče t n ě š i rokého komplexu

katego r i i et i c kých a e s t e t i c kýc h . Ideové p ů soben í M i chnových

pis n í , vyrůs tajic í jed nozn ačně z kat o l i c ké viry, jej í c h sym­ bolů , vě roučnýc h pož adavk ů apo d . b y l o zfejmě tak úč i n n ým a vz á c n ým n á s tro j e m v tomto Os i li , ž e vl ádnouci mo c jej i c h n árodn í s d ě l n o s t - jazykovou i hud e b n í - považova l a

za

pro­

s třed ek k dosaž e ni s vých cí l ů a ne s patřov a l a v n ic h do t é mí­ ry nos i t e l e ko n t i n u i ty čes ké ho věd omi jazykového , b á s n i c kého i

vůbec u m ě l eckého a ž i vot n í ho , což js o u hodnoty, je ž na té to

tvorbě ceníme z h i s t o r i c kého o d s t u p u d n e s my z á rove� s je j i c h

je d i n ečným i kva l itam i i nvenč n í m i a p oe t i cko h u d e bn í m i .

4 . S t ř e d ní české hu debn í baroko Ge n erace p �eds tavi t e l ů čes kého s t ř ed n í h o h u d e b n í h o ba�o­ ka

nas t u p u je

v

do b ě , kdy po dvac e ť i l etém ods t u p u od ko n c e

vá l ky u ž p ř e s t a l y p ůsob i t její bezpros t ře d ni d ů s l e d ky . Nezna­ m enalo to nějakou z á sad n í ú l evu od t f i dniho

a

n árod n i ho útl a ·

k u vys oce pf evaž ujici pracujici vě t š iny če s kého obyvat e l s t va . Aspoň na dvore c h velkých feudá l ů v Č e c h á c h a na Mo ravě s e však z ačaly p rosazovat poměry a zvyk l o s t i , p řiz n í vé rozvoj i

kultury na úrovni o s t atní s t �edoevr opské šlechty . To s amozřej­ mě s vě d č ilo novému rozvo j i hude bni kultury .

V

tomto procesu

d o z r ály . �aké po dmínky p ro i n tenzivn ě j š i pěs tování

nov�ch žán­

r ů b a ro k n í ins trumen t ální hudby i pro i n tenz ivn ějši s tyky

s o s t a t n i m i evro p s �ým i cen try v tomto o b o ru . T a to s i tuace u­

možn ila už záhy ro zvo j n e j význ amn ější a n e j o s o b i t ě j š í s klad a­ telské o s o b n o s t i čes kého s třed n í ho b aroku. Tou byl P a vel Josef Vejvanovs k ý ( k o l e m 1640-1693) . Neví­ me p�esně odkud pochá z í ; d o h ady o j e ho n arozeni v lašs k�c h Hukvald ec h , pozd ějším rod i š t i Leo še Janá č k a , nel ze potvrd i t ž á dn �m s polehl i v�m p r ame nem . studoval v jezu i t s ké kolej i v O­ pavě, roku 1664 př i š e l do kape l y , k t e rou založ i l ve s vém re­ p rez ent a čním s ídle - na zámku

v

Kroměříž i - olomoucký b i s kup

K arel L i c h t e n s te in- cas telcorn . �ako hrá č n a trubku z i s k al· ne j ­ p rve t i tul tub icen c ampes t r i s ( poln i trubač ) , kt erý byl sp o­ j en se zvlá š t n i m i s t avo vským i výs adam i .

v

k a p e l e ú č i nkoval n ě ­

kol ik let p o d vedenim prvn i ho kap eln i k a He inr i c h a I g n á c e F r an­ ze B i bera a už tehdy komponoval pro j eji p o t ř e b y . P ro mladého s kladatele to b ylo p r o s t ředí velm i ins p i ra t i vn í . B iber s ám byl význam ným tvórcem a pečoval o to,

aby krom ě F i ž ská kape l a měla

b o h a té obs azeni i reperto ár na evropské úrovn i . Př i bli zkých stycíc h olo mouckého b i s ku p s kého d vo r a s Vídní pro

ni

z í s k al

fadu s �lade b vý z n amnýc h t amníc h aut o r O ( A . Ber t al i , A . Pogl i e t ­ t i , 3. H . S c hmelzer aj. ) , ale i z I t á l ie . Hrály s e t u t aké s klad­ by s ou č a snýc h č e s k ýc h s k l ad a telO vč e t n ě M i c h n y . I

v

tét o kon­

kuren c i s e Vejva novs ký z á hy výr azn ě uplatnil a když B i ber o d e­ šel roku 16 70 d o S al z burku, s t al s e ve doucím b i s kupské k apely . Tuto funkc i pak vyko ná val až d o smrt i . Ne j d ůlež i t ějš i př inos P avla Jo s e f a vejvan ovs kého s p o č í ­ vá

v

t o m , ž e byl prvn im významn9m č e s k ým orc he s t rálnim s kla­

d atele m . Má o b s lá h lé d i l o pro velké n á s tro j o vé o b s a zeni nej­ č as t ě j i s vévo d ící dvoj i c i trub ek

a

d al š í m i d echovým i n á ­

s t r o j i . ve svýc h s klad b á c h použ í v� flét n y , hoboje , fago t y , ale i n á s t roje dnes z an i klé jako b yly p i f f ary ( n a h r a zu j i se dnes 97

f létnam i � i

č i tal

ho b o j i ) ,

� poměrně p o č e t n ým

i

s e s t ar9m i v i o l am i , rod i n y ) ne

j sou

d á l e popf i p ad ě

už i ty ve v š e c h s k l ad b á c h : smyčce

( č as to

n á s t ro j i

nahražu j i

Vš e c h n y

cont i n uem .

a cont i n u o ,

ná s t ro j e

n ěk o l i k a

j e d n o vě t é

n í c h s k l adeb j s o u s e s t á va j í

d e s i t k am i

j e ho

a

o z n a č e n y ne j č a s t ě j i

j s ou

j e n pro

Je d n o v ě t é obyče j n ě

z n ě k o l i k a - t ř i č i v í c e - t e mp o v ě

trastu j íc i ch d i lů a

o v še m

o r c h e s t rá l ­

d n e s z n ámých

i v í c e vě t é .

j�ště

pro d va s m y čcové

dalši

s ou bo r y s co n t i n u em a j . Me z i

Po�

ho u s l o vé

fadu d ě l

napf .

má

c i nky a j .

p o z o u ny,

smy čcov9m s o u b o r e m

j ež se dnes

a gene r á l b asovým

dvo j i c i t r u b e k ,

i

p o h y bově kon�

s l ov e m S o n a t a

č i t i t u l em , ozn a č u j i c i m z a h a j o v a c í , vs t u p n i fu n k c i s k l ad b y , j a ko

j � I n g re s s u s ,

o f fe r t u r apo d .

n e j č a s t ě j i ch a r a k t e r Bél e t t i

(to

v d n e š n im a r i ae . sem)

rello

či

s lova

P o vs t u p n í

aj.

k e k t e r�m

t r u b ku )

k o m p o � o va l ,

� a j i m avé Ovl á d a l

Pán ě ,

z vuk zvo n ů ) , ,

so n a t a

al

t re

pfe d p i ­

t a nce j a k o j e a l l e ­ can a r i e ,

j ak o

s a l t a­ son a t i n a

s vé s k l ad b y p o d l e

p o d l e j i n9ch

či

n ap � i k l ad

v á n očn í ) ,

Sonata la

sou­

S o n a t a c ampa­

po s t a ( s

(tfi

t r i b u s gu a d r a n t i b u s

n ázv u k em č t ve r ­

aj .

j e,

s ice

ž e vět š i n a

h u d by Ve j vanovs kého j e homofon­

i m i t ač n í p o l y f o n i i , po n ěk o l i k a t a k t e c h

Často

h l asy s e j i t s e

k

ale

n

i k dy

jak

sonata

u ni

nezós t a l

po lyfon ie

im i t a č n í

homo f o n n i mu pokračo ván i ,

s e dvě m a t r u b k am i p o z ač á t k u s k l a d b y 1666.

t e m p o v�m

T akově j s ou

tj .

b a l e ty

l n t r a d a con

j en

t i tu lo� al

o

či

pe r i l c a rnu a l e ( k a r n e v a l o vě ) , Ba l e t t i pro � �­

( k ho s t i n ě )

n ad l o u h Q .

je

(k narození

( n ap o d o b u j í c í

ců) , Bal ett i

napf.

vě ty b9va j i někdy o z n a č e ny

j e ž s e k n i m vz t a h ova l y .

n a po št ovn í

ni .

j inak ,

( n ěkdy o z n a če n é

ve j.vanovs k � s o b l i bou

Son a t a n at a l i s

bu l a

i

g i g u e , s a r a b a n d a , g a vo t a ,

Ne t a n e čn í

p f i l ež i t o s t i , v i s lo st i ,

vě t ě

a le

ne j d e t u

s k l ad e b ,

n e j č a s t ě j i � o b o v ě o b vyk l é

cou r a n t e ,

ar i a .

n a rum

s m ys l u ) ,

m1v aj i

býva j í o z n ačeny j ako . S e r e n a t a

j e s o u bory t ane č n í c h

následu j i

ma n d a ,

a

suit

v í c e vě t é s k l a d b y

je

a 7 z

n e c há

tomu n a p f .

červe n c e

( no t . .

s

př.

č.

12)

P r o Ve j v a n o vs k é h o

j e c h a r a k t e r i s t i c k á ž i yá a č a s t o

š i r o k 9m d e c h e m k l e n u t á

značně toná l n i , žuje u něj

n a d mo l l o v�m i .

P řeva-

v n ichž s e

pastor á l n i

( as i

i n to n ac i ,

j akou

až

To

.

p o­

j e . p a t r n é ze j ­

j e ho m e l o d i k a

bliž í

p o zd ě j i ) d o , t a l a čes k á

l i dová u ko l é b avk a' Hajej m ůj and í l k u .

T e n t o n á p ě v s e ovšem

b b j evo v a l v r ó z n ýc h evro p s k ých k u l t u r á c h p f i e l em e n t á r n o s t i

i

hu d b a r e f l e k t u j e

Jeho

j ak é zn á m e z č e s k é l i dové m e l od i k y .

�

j ed no-

d i a t o n i k a nad c h rom a t i c ky zvr á s n ě n ým i l i n i em i

m é n a ve č t y ř ec h s k l ad b á c h ,

t ích

už

.

. .

t ě m ě f b e z r e z i d u i mo d á l n í ho my š l e n i .

a d u ro vé t 6 n i n y

s tupy,

j�

m e l od i k a . Je h o . h u d b �

i v m i n u l ýc h s t o l e ­

j e ho po s e � u n d ov�ch k ro c í c h ve d e n ě -

s e s t u p n ě vzes t u p n é l i n i e j e t o p o c h o p i t e l n é u Ve j v a n o vs kého a r a ko u s kých

a

n� j e n

j a ko

i česk9ch sklada t e l ó pastore!

v ž á n r ově o b s ahové s o uv i s l o s t i

u ko l é b a vky ,

ale např.

už

za­

č á t kem 17 . s t o l et i v g a l l i a r d ác h a j . ( no t .

př.

č.

13)

J e t o ú ryvek t .

10

a d a l š i c h z vá n o č n í p ř í l e ž i t o s t n é s k l ad b y

S o n a t a n a t a l i s z pod z i mu

1674

p r o · d vě t r u b k y ,

výc h n á s t r o j ů s e d vě m a l i n i e m i b as s o c o n t i n u o

ho u s l í

skup inu smyčco­

a s t a r ým i v i o l a m i

a

( j e t a k e lement é r n i s e s t f i d á n i m p o u h9c h t 6 -

n i c k ý c h a s u b d o m i n a n t n i c h k v i n t a k o rd ů ,

že

j e n e c h á vám p í s e m­

n ě n e vyp r a c ovan é ) . O Ve j vanovského

autor s tvi

n ě k t e r � c h s k l ade b ,

zap s a n � ch

j e ho r u k o p i s em ve h l a s e c h v z á m e c k é m a rc h i vu

v

vyd a n ý c h v n o vé d o b ě

p o c hy b u j e - as i

j ako

j eho d í l a,

j e p r o p o t ř eby k a p e l y j e n o p s a l . u s u i ty Harmo n i a Ro m a n a , lí

a v ě t o u o zn ač e n o u

ní

s l o hové t v á ře

j a ko

s e dnes

P r avd ě p odo b n é

Krom ě ř í ž i a

j e t o z e j mé n a

j e � s e k o n c e r t a nt n í m využ i t í m h o u s ­ f u g a vymyk á

z

j i n a k ve l m i kompakt­

tvorby to ho t o s k l ad a t e l e .

P a ve l 3o s e f Ve j vanovs k ý k o m p o n o va l rovn�ž c h r á mo vo u

h u d b u . Z f o n d ů kro m ě ř í ž s k é ho z á m e c k é ho a rc h i vu j s o u z n á my j e ­ ho m š e ,

n e š p o ry ,

o f e rtor i a ,

hymn y ,

99

-

Magn i f i c a t ,

-

Te D e um

aj .

S t a r š i l i tera t u r a z těchto j eho s k l adeb upozorňu j e j ako n a

m i mofádné d l lo ze j mé n a n a s k l ad b u M i s s a S a lvator is (Spas ite­ l o v a m š e , 1677) se s kvě l e p racovan9m kánonem . Z t é t o Ve j va ­

novs kého vok á l n ě i n s t rumen t á ln i tvorby v š a k dos ud n e b y l o n i c

�ydáno an i neby ly p u b l i kovány p r á c e , j e ž by j i pod ro b i l y

a­

n a l ýz e č i in formo valy j i nak o j e j i c h hodno t á c h . �e mo ž n é , ž e

v budo ucnu b u dou rozpozn ány j a ko j eho p rá c e j e š t ě d a l š i s k l adby tohoto ob oru . K

Ve j vanovs kému mělo generačně b l í z ko u ž

mnohem v i c

č e s k ýc h s k l ad a t e l ů , n e ž k M ic h no vi J n e b y l mez i n im i v š ak a n i j ed i n ý tvůrce s ro vn a t e l ného umě l e ckého výz n amu . J i ř í Me l e ! ( 162 4- 1693,

j e ho j m éno se vys kytu j e t ak é v po l at in štěném t va­

ru Me lce l i u s ) p o k r ačoval ve m š i c h a d a l š í c h s k l adbách v tra­ d i c i M i c hnovy c h rámové t vorby; neměl však u ž tak bohatou an i ž ivou i n ve n c i

a

j eho z achovaná tvo r b a není t ak početná .

V s o u v i s l os t i s d n e š n i o b l i b o u v ož ivován i raně b a rok­ n i ho repertoáru ž e s Eových s o uborO s e č a s t ě j i s e t ká váme i se j ménem Joannes Pece l iu s . �ádový hude b n i k a s k l ad a t e l c hrámo­ vé hudby tohoto j m é n a ž i l v Čechác h ; z ac ho v a l o se od n ě j n ě � ko l i k d ě l tohoto ž á n ru a j edna o rc h e s t r á l n i s o n á t a v Kromě­ řiž i .

Dnes č as t ě j i h rané žesťové s k l ad by však

n

e vytvo ř i l

on,

nýbrž n ěmecký m ě s t s k ý hude b n í k z L i p s k a a Budy š í n a Johann Christoph

Petzold ( 1639- 1694) , k t e rý s i rovněž n ěkdy p o l a­

t i n štoval j mé no n a Pec e l i u s apod . Ž i votn í d at a v Čechách p ů­ s o b í c í ho P e ce l i a n e z n á m e . Něko l i k d a l š i c h s k l a d a t e l ú bylo s p j ato s e zvýšenou h u ­ de b n i akt ivitou v p r a ž s kých c h rá me c h na pře l om u 17. a 1 8 .

s to l et í . M i k u l á š Frant i š e k Xave r vence l i u s ( 1643-1722, p s á n t é ž we n t z e ly a j . ) ved l k ůr v k a t e d r á l e s v . Vi t a v Praze . Zde t a k é vyš l a roku 1699 t i skem ve l k á s b i r k a j e ho c h r ámov�ch

s k l adeb F l ores ve rn i ( Ja r n í květy ) . Můžeme t u s l edova t - ve s rovn á n i s tvorbou M i chno vou a Ve j vanovs k é ho - zvý šený pod i l p o l y fo n n í c h ú s e k ů i vět š í hybnos t a pohybovo u č l e n i t ost j e t OO

témat a kontrapunktů . Je p ř i tom z a j ímav é ,

jich si

z ř ejmě u v ědom o v a l e x i st e n c i t v o r b y p o t é t o

boha t ě j š í a v y sp ě l e j š í ,

j akou v

že Vence l i u s st r á n c e

mnuhem

d e v a d e s á t Ý c h i e t � c h r ep r e ­

zen tovala zejména d í l a n ěkterých i t a l sk�ch s k l a d a t el ů .

V

la­

t i n s k é p ř e d m l u v ě c h a r a k t e r i z u j e F l o r e s ��r n i_ j a k o " o p u s M u s i

-

c u m s ty l o G e r m a n i c o - B o em i c o , n o n n i h i l t amen f l o r i d o , a d o r n a ­ t u m ''

( h u d e b n í d í l o , z d o b e n é v n ěm e c k o - č e s k é m s t y l u j e n

k u d k v ě tn a tě ) .

Je o v šem otézka ,

co

poně­

sklada tel v l as t ně m y s l el

s t y l em a k č emu onu j e n uměřenou k v ě t n a t o s t , p ř í z n a č n o u p r o hudbu v Čechách a Německu té doby , zdobnost i polyfonie

a

vlastně vztahov a l ; že ke

j e j í m e l o d i k y , m ů žeme p ř e d p ok l á d a t j e n

prav děpodobno s tn ě , ne s j i stotou . O něco j e š tě

b o h a t š í a dů s l e dn ě j i p o u ž í v a n o u p o l � f o n i i

má tvorba Venceliova následovníka ve vedeni k ůru s v a t o v í tské ka tedr á l y v P r a z e .

Byl

j ím

K ryš t o f

K a ri::_l Gaye r

(záhy po polo­

v i n ě 1 7 . s t o l e t í - 1 7 3 4 ) , k t e r ý b y l n e j sp í š n ě m e c k é n á r od n o s ­ ti . bě

j e h o c h r á m o v ý ch s k l a l d eb j m e n u j m e a s p o � d v ě v n o v é d o ­

Z

t i s k e m v y d a n á d í l a - R eg i n a c o e l i a R egu i e m . Z

ř á d o v ý c h h ud e b n í k ů této g e n e r a c e j e j J ko s k l a l d a t e l

n e j p o z o r u h o d n ě j š í F e r d i n a n d B e r n a rd A r t oph a e u� ( a s i 1 6 5 1 - 1721) , který působil mj . t J k é � s v .

v

různých m i n o r i tských k l á šterech ,

J a k u b a v P r a z e , k d e mohl b ý t i v zo rem

a

uči ­

t e l e m m l a d é h o B . M . C e r n o h o r s k é h o . J e m j . a u t o r e m d í l a C o n c e r.:_: tus do resurrect i one ( 1 6 91 ) ,

jež E . T ro l da k v a l i f i k o v a l j a ku

n a š i nej s t a r � í známou s6lovou á ri i .

Věno v a l s e vůbec p f e ­

v á žně shrámové hudbě . · Na přel omu 17 .

a 18 . století v š a k stále j e š t ě nezdomác ­

n ě l a v Čechách novodob á dual i s t ická tonalita n a tol ik , a b y s i j i p l n ě o s v o j i l i a b e z v Ý h r a d n ě p ř i j a l i v š i c h n i s k l a d a te l é . T a k n a p ř í k l a d s k l a d b y p r a ž s k é h o a u t o r a a u n i v e r s i t r1 i h o p r o f e ­ sora Jana Adama Besneckera slohovou fakturou renesanční v o ­ k á l n í p o l y f o n i e i z ře t e l n ým i z n a k y mod á l n í

�ruk t u r y v m e l o ­

d i c e a harmon i i reprezentuj i j e d n o z n a t n ě t a k o v é a r ch a izu j íc í t e n d e n c e . J e t o p a t r n é n a j e h o č t y í· h l a s é m s b o r o v é m .Q_, s q lJ:!.!:a 1 01

--

ris

ho s t i a

hudby z i

v

bez

f on d u

dalších Ke

a

doprovodu ,

k f i žo v n i ckého

kláštera

které

na

1 7 . století

ko n c i

pro

s k l a d a te l e m

z L o sym t h a l u

se

s6lové

o b l í b en a l o u t n a a tohoto

Cechách

v

nástroje .

kytara .

oboru byl

( 1 6 5 0- 1 7 � 1 ) .

rakteru 6asto navazoval

či

melodiemi .

v

hrabě

j e dn o d u c h á

z

českého

(no t .

př .

č.

z

s

v

lze

soud i t ,

pro

l id o v ého

klávesové

velmi

m ál o .

Také

t vorba

i n s p i r a c �:

16

hanáck ých

pozo­ l i d o-

·

anonymyním rukopisném ještě

modálně

zab�rve­

postupů ,

j ako

je

i m bl l v n á s l e d u j í c í c h u k á z k á c h

že

obdobné melodické

z acho v an é

dodnes ,

službě .

hudba

stylizace

ale

ranou

i

někol ika

zabarvené dur

zejména

d i p l om a t i c k é

l i do v ých

v

folkl6ru ,

jehož

z a ch o v a n ý ch m o d á l n í c h

s truktury ,

starš ího

jen

pro kla vichord

Podle

až

v š� k

Jan

skladbách s u i tového cha­

v z n ik a l a

čer p a l a

1 7 . stoleti

skladeb ,

�i

po

z ní

salonech

A n t o n í n L o sy

nás

17 . stol etí

se

je

l y d i ck y

1 9 . stoleti

pěstova­

u

intonace

cest

k l a v i c ho r d

z konce

t ěc h t o

i

nás

tanečních p ís n í

ko melodické

ho

u

zachovalo

například z

č a s t ýc h

p am á tkou

s b o r n íku n�mi

za

že

cembalo

vých

zvýšené míře

v i rt u o s em

Evropě

r u h odnou

české Praze ,

šlechtických

e ta p u p o z n a l

pro

Muzeu

N e j v ý z n a mn ě j š í m

V e . sv ý c h

na

v

I

baroka ,

n á s tr oj e ;

v

S t a r ém M ě s t ě v

ve

r o v n ě ž n a p o d n ě t y f r a nc o uzského

V íme ,

je

skladbách .

la také hudba byla

n á s t ro j o v é h o

v

navazuj í

moravské

na

a

ha rmon i c ­

l i do v é h u d b ě d o

m o d a l i tu

ta�n i h o

barokní­

reper to á r u .

14)

Z b o h a t s t v í č e s k é h o a z e j m é n a h a n á c k éh o f o l k l ó r u o j e d i n ě ­ le s

� e rp a l i lidovou

i s k l a d a telé z j i n ý c h zem í , k te f i s e u n á s s e t k a l i tvorbou :

Johann Caspar

Ferdinand

Fischer ,

Alessandro

Pogl i e tt i . Na

původ

h a n n í ch ných

v

skladeb ,

sbornících

káváme

1 7 . s toleti

s

jež

českých

moda l i tou ,

dobný

vznik

ještě

ké

d v ěma

sou�asně

se

se

v

ukazuje

zacho v a l y varhaníků .

i

několik

ops ány Také

v

soudit

1 7 . s t ol e t í ,

v

a

exponovanými

1 02

to

pozdějších

tady

p o d l e n í ž m ů žeme

jednotli vých

se na

a n o n ymh í

téma t y .

rukopis- .

o j ed i n ě l e v e lm i Fuze

v ar ­

s et ­

pravděpo­ e

f rygi c ­

(not .př . Jiné

ků

15)

č.

varhanní

lze

skladby

předpok l á d a t i

však

už maj í

s

máme

zapsáno

i

že

tr uk turu jméno

byly

�a p s á n y

j ed n o z n a čn ě

autora .

Je

( ko lem· 1 6 5 0 - 1 6 9 1 ) ,

na

Štechera .

na

S t a r ém M ě s t ě

rozv i té

�eského původu ,

téma ,

Praze .

v

založené

kde

období

v

tonál n í .

to

F uga

d

v arhan íka

Pozoruhodné je vnitřním

na

podle

slohových

st ředního u

Jen

moll

už

z

jedné

Mar i e

v ýrazné

kontrastu

baroka , ních

L e opo l d a M a r i a ­

Panny

u

zna­

a

nejen

v

do

T.ý n ě šífe

p o h y bo � ém ,

i t ó n o v é h o m a t er i á l u : s t o j í t u v e d l e s e b e mo l l d i a t o n i c k á

ale

hlava koda

t ém a t u , téma tu ,

( no t .

př.

č.

je j í ž pohyb

16)

A ce lá fug a má současnou cha

ze

v

y sp ě 1 o u

tvorbou

sklonku

r o z v o j em

a

kr�tká

d i a tonická

pak přejímá protivěta . ko m p o z i č n í

Johanna

Kuhnaua

t e c 11 11 i k u , a

dalš ích

s ro v na t e 1 n ou s e

předch ůdců

J . S . Ba­

17 . století .

středním baroku

Ve

v� c h o l

c h r o m a t i c k y u t vá ř e n ý

českého

se

hudebního

tedy

už

života

setkáváme i

t v o rb y .

s

mnoh o s t r anným

Narůstá tady kvan­

t i t a c e l k o v é t v orby , j e j í ž v z n i k můžeme v t é t o d o b ě p tedpokl á ­ dat ,

i

poaet

r a z r1 ě j i

pdmátek ,

p a t rné

chr ámo v é

nevzniklo

p ísní už

pro

ni c ,

co

která

v

nejvý­

t é t o d o b ě maximál n í ho

originality

Bo h a t ý

hudby .

h u db a ,

vyv íje j íc

rozvoj

T éměř od

dplně

R o v e n s ký ,

Holan je

patrný

nově

zaaátku

i

kostele , i

k dy ž t u

vůbec

se

také

tu

baroka

v

o

němž

ž á n r e ch

objevuje bohatě

jsme

hodnoty

P ř e v a žuje

zatím

nástroj e .

1 03

hudba

zmín i l i

samostatná

pěstovaná

znalosti doložitelná až

přitom

se

f igur á l n í

í z e j m é n a v I t á l i i a t a k é v R a k o u sk u ,

z é kladě n a š i c h dnešních nim baroku .

dosahovalo

v

N e j v ý z n amn ě j š í m a u t o r em t o h o t o ž á n r u j e v d a ­

Václav Karel

období

sólové

je

zachovaly . To

by

n ém

se

h u db y ,

ní

obcí

písní .

me n t á l n í

z

hromadný zpěv

Michno v ý ch

mové

nám

Z j e j ích ž á n r ů p l n ě j e š t ě k v e t e t v o r b a

z a j i štění .

chrámových

u ž y ý še .

se

c í r k e vn í h o u n i ve r s a l i smu d o s t á v á p l n o u p o d p o r u i m a ­

u p e v n ěn i teriální

u

jež

a ale

instru­

bouřlivě u

právě ve

orchestrální

chrá­

a

nás

na

s t ř ed_ pro

5 .

V r ch o l n é č e s k é h u de b n í b ar oko v

Podobně jako

o s t a t n í E v r opě , t a k é u nás d o s a h u j e hudeb­

n í tvorba baroka i rozvoj hudebního ž i v ot a s v é v rcholné fáze v

n á s l e d u j í c íc m o b d ob í . T e h d y - v p ř i b l i ž n ě d e s á t ý c h a ž č t y ř i ­

c � t ý c h l etech 1 8 . s t o l e t í - tv o ř í po M i c h n o v i a V e j v a n o vském d a l š í u ni ě l e c k y p r v o ř a d ě v ý z n a m n é s k l a d a t e l s k é o s o b n o s t i t e s k é hudb y ,

z n i c h ž z e j m é n a J a n a D i sm a s e Z e l e n k u nemů žeme n e p o v a ­

žovat

za

n ého

ba r o k a i

jednoho z v

n e j v ý z n a mn ě j š í c h h u d e b n í c l i t v ů r c ů v r c h o l ­

e vropském m ě ř í t k u .

J a n D i sm a s Z e l e n k a ( 1 6 7 9 - 1 7 4 5 ) b y l t a k é n e j s t a r š í z n ic h . O n o v r c h o l n é p o s t a v e n i j e h o t v ů �ů č í h o o dk a z u , s r o v n a t e l n é s p ř í n o s y j e h o g e n e r a č n í c h v r s t e v n í k ů J . S . B a c h a , G . F . H ii n d l a , A . V i v a l d i h o č i G . P h . T e l e rn a n n a , j e d á n o n e j e n m í r o u j 8 h o t a l e n ­ t u a z n a č n ým r o z s a h e m t v o r b y , a l e i s k u t e č n o s t i , ž e s e d o j e h o

h u d b y p r o m í t l a s p o l e h l i v á z n a l o s t s o u č a s n é ho n o v � t o r s k é h o prou­ dění

i d o b o v é k o mp o z i č n í t e c h n i k y ; d o k á z a l v y t v o ř i t i h u d e b n í

v y j a d f o v é n i s e z ř e t e l n ými z n a k y o s o b i t o st i . Narodil se 1 6 . ř í j n a 1 6 7 9 v Louňo v i c ích pod Blan ikem a tady d o s t a l p o d v e d e n ím s v é h o o t c e J i ř í h o , l o u � o v i c k é h o k a n t o r a a v a rhan íka ,

i

z á k l a dy h u d eb n í ho v z d ě l án í . V im e t ak é , že b y l

s tudentem j e z u i tského gymn á z i a v P r a z e , ale pak na řadu let j e h o s t o p y m i z í . P o n a r o z e n í b y l p o k t t ě n j a k o J a n Lu k á š ; k d y z j e j n a l e z n eme j ak o t ř i c et i l e t é h o n a h i s tor i ck é s c é n ě p r a ž s k é ­ ho h u d e b n ího ž i v o t a � p o d ep i s u j e s e u ž d ů s ledně j ako J a n D i s ­ ma s . S k u t e č n o s t , ž e z a m ěn i l j m é n o e v a n g e l i s t o v ci z a j m é n o p o ­ l e p š e n é h o l o t r a - n e t ř e b a s n a d z d ůr a z ň o v a t , j a k v á ž n ě s e v Č e c h á c h na p ř elomu 17 . a 1 8 . s t o l e t i b r a l a n o v o z á k o n n í b i b ­ l i c k á s y m b o l i k a - v e d l a n ě k te r é b a d a t e l e k d o m n ě n c e o n ě j a k ém poklesku ei v in ě mladého hudebníka .

I

z

velmi sebepon i žujících

c h a r a k t e r i s t i k v n ě k t er ý c h mnohem p o z d ě j š í ch Z e l e n k o v ý c h do p i ­ s e c h s a s k é k r á l o v s k é moci l z e soud i t , ž e v s o b ě n o s i l něj a k ý p o c i t v i n y . J a k é ko l i v p ř í m é p r a m e n n é

s vědec tví k vys větl eni

t é t o z á h a d y n ám z a t ím chy b í . L ze v š a k s o u d i t , ž e h l u b o k ý z á ž i ­ t e k z m l á d í - a i u ž s e pf ihod i l o c o k o l i v - z a působ i l n a s k l a -

d a t e lovo

ni tro

trvale

a

měl

vliv

i na

citovou

opravdovost

jeho

tvorby . Když statku

se

dokumentů ,

úsp ěšného . hraběte dnes

Roku

z n ám á

skladba ,

kapely

n e omez u j e

k o mp o n u j e

na

let

oblibu .

spolu

s

zůstal

ve

po

roky

dva

Zelenku byl

V í dni na

Johanna

fonii

nautil

a

technika ve

ještě s

se

rotní

Dr á žd a n .

mlhy

hudebníka

nedo­

velmi

kontrabasista

vznikla

a

s l u žeb od

i

j e t1 0

p r v n í ho

drážd anského

s k u t e čn o s t ,

Až

kapely

první

tam

však

a

F uxe .

dvor a . pobytu

dvora

že b yl

asi

ve

městě

obřady .

1716

nedoje l . tu

Tady

čemu

se

utvrdil

dospěla

ko­

Bua

s tu d o v a l u

a pol ského k r á l e skladbu -

teh­

c ísařského

zejména

soudobá

Ja­

několika

podzim

aby

kontrapunktika

tady

dopr ovázel

hned

vráti l ,

Ani

během

na

aby

rok

O

kontrabasista

katol ické

v ybrán ,

zakrátko

pedagoga

k

r oku

u

hudebníky

jako

zdejšího

d r á ža a n s k é

saského

Josefa

Na

Fuxovo

studijní

z í skal

zálibu

a k o r d i ck ý c h

z

Vídeňské

skladatele v

doporu ten í

pobyt

díly ,

n a š eho

i

to

tvorby

str ánkou

své

nia

Lottiho ,

s

něž

působil

řadu

žil

a t mo s f é r o u s l ohu ,

jehož

a

v

se

v

ka­

poly­

komp o z i t n í

cenu .

se

na

a

této

dalších

autor ů .

l

05

pro

barv itých Byly

to

se ,

že

Zdá

Itálii se

bohatství

vrcho l i l

sebou

tady

skl a d a t e l e

Zelenka

poznal době

v

s

měly

zejména

z v l á ši

i tal ského

s e z n a mo v a l

Itál i e

Asi

Zelenkovi

přivezl

působivé .

D r á ža a n e c h .

v

a

posloupnostech .

seznámil

a

král

hlavně

z

zku š e n o s t i

vypjaté

melodiky

právě

Zde

neobv y�l ých ,

t v o r b o Ll

i ta lské

Vivaldiho

a

navázal

měs í c ů

který

a

melodi ckých

dramatick�

umo ž n i l

si mnohá opsal

obrovskou

c h r om a t i c e

pak

Itál i i .

školen í

zřejmě

sp o j ích

v

nichž

zejména postupy

rell iho ,

roce

z

i v n e j komp l i ko v an ě j š ím ú t v a r u h u d b y v r c h o l n é h o b a r o ­ fuze .

táln ího

jako

v D r á ž d a n ec h : do

t am

s e v šemu ,

mistrovskými

do

to

náklady

pelníka

-

na

nebo

v ě h l a s n ého

Praze

j ako

pro

z í skal

Itá lie .

dej š ího

ku

přijat

hudbu

Ukazuje

do

v

už

pouhé hraní

z ř e jmě

p r i n ce

s l edo v a t

témže

V

n ě k ol i k a d a l š í m i

r u n n í ho

jej

Zelenka

psaná pro potřeby pražských j e zui tů .

chr ámovou

skladatel

třice t i letý

působil

Praze .

nacház íme

královské

ko

v

vynoří

můžeme

1709

Hartiga

později

se

ném v šak

v

a

tou­

Anto­

který rov­

rovněž

osvě­

in s t rumen­ dílech

Co­

Je pocho p i telné ,

že t y t o n o v é z k u še n o s t i j e n p o s í l i l y Z e ­

l e n k o v o p o s t a v e n i v d r á ž a a n s k ém h u d e b n í m ž i v o t ě . A s o t v a t u

v n ěk o l i k a d í l e c h u k á z a l , co s e ně

nau t i l ,

při hrála

mu

mezinárod­

p o l i t i cká s i t u a c e p ř í l e ž i t o s t z c e l a m i mo ř ád n é h o d o s a h u . Z a ­

č á t k e m p o d z i mu 1 7 2 3 s e v P r a z e k o n a l a k o r u n o v a c e h a b s b u r s k é h o cisate Karla V I .

z a t e s k ého k r á l e , n a k t e r o u b y l i p o z v á n i o k o l ­

n í p a n o v n i c i i s j e j i c h d vo r y . P o l s k ý a s a s k ý k r á l A u g u s t S i l ­

n � toto pozvání p ř i j a l a vybavil s vůj doprovod tak , a b y j ej

skutečně d ů s t o j n ě r eprezento v a l . Věděl , že jeho s í l a j e v umě­ n í a z e j m é n a v e v y n J. k a j í c í m , o r c h e s t r u . P r o t o j e h o d v ů r d o P r a ­ h y d o p r o v á ze l a i k a p el a , v j e j ímž r e p e r t o á r u h r á l y d ů l e ž i to u r o l i n o v é s k l a d l:1y' Jana

A o v a n �ho .

Právě

pro

Di smese Ze lenky, v P r a z e z n á m é h o a o c e ­ P r ahu v r o c e 1 7 2 3 v z n i k l a ř a d a v y n ik a j í c í c h

děl , d n e s u ž č a s t o h r a n �ch a p o pu l á r n í c h : O u v e r t u r a F d u r ( j e to

s u i t a s v e l k o l ep o u ú v o d n í s y n f o n i i ) , p ě t i v ě t á S i nf o n i a _ a 8

concertanti a moll ,

v n í ž s e n ě k t e ré

z

n ástrojů orchestru u­

p l a t � u j i i s ci l o v ě , p o d o b n ě z a l o ž e n é C o n c e r t o i n G a 8 c o n c e r ­ t a n tl , o u v e r t u r a Ipo c o n d r i a . U Z e l e n k y s i žitosti

však k t éto pt i l e

o b j e d n a l h u d b u n e j e n j eho z a mě s t n a v a te l .

­

T a k é č e št í

m u za d a l i z á v a ž n � d k o l : k o m p o n o v a l p r o n ě h u d b u k v e l ­ k é a l e g o r i c k é s l a v n o s t n í h ř e o s v . V á cl a v o v i . J me n o v a l a s e S u.Q. o l e a pa c i s e t pa l m a v i r t u t i s ( P o d o l i v o u m í ru a p a l m o u s t a t e � stavové

n o s t i ) a m ě l a p o d t i t u l M e l o d r a mm a d e S a 11 c t o W e n c e s l a o . P ř i t o m s l o v o " m e 1. o d r a mm a 11 n e m ě l o v ý z n a m d n e š n í h o m e l o d r a m u : pro

hudbu , hranou k dramatické mluvě a a k c i ,

to z a vedl

až o půl století

p o z d ě j i J e a n J a c q u e s R o u � s e a u a k om p o z i t n ě t e n t o ž á n r p r o s a d i l Jiří

B e n d a . U . Z e l e n k y t o j e š t ě z n amen á d i vade l n í h r u s v � z n am­

n o u dča s t í h u d b y a z p ě v u . P f i p r a ž s k é p r em i é ř e v d í l e z p í v a l i j e n č e š t í š l e c h ti c i . C í s a ř i a k r á l i s e m ě l o j e h o p r o s ť ř e d ­ n i c t v i m připomeno u t ,

že

i

v n ě m k o l u j e n ě c o k r v e č e s k é h o kn í ­

ž e t e a s vě t c e V á c l av a . D ě j h r y d o s t a l r ám e c m e d i t a c e n a d o s u ­ d e m s v a t o v á c l a vs k é h o d ě d i c tv í , o k t e r é m d i s p u t u j i p er � on i f i ­ k o v a n é l i d s k é v l a s t n o s t i a mor á l n í k a t eg o r i e j a k o j e Moudro s t , Prozřetelnost

a

d a l š í . Skladatel v yb a v i l tato d í l a hudbou v á ž ­

nou , p o l yfonně b o h a t o u

a

s l a vnostn í .

-

1' 06

Další léta Zelenkova života

V úno­

neb y l a u ž t a k š t a s t n á .

r u 1 7 2 4 z e m ř e l v L o u � o v i c í c h j e h o o t ec a s k l a d a t e l k t é t o p ř í ­ l e ž i t o s t i n a p s a l c i t o v ě h l u b o k é O e pr o f u n d i s

( s t i t u l em

_12 9 ) . O d t é t o d o b y o p ě t p í š e t é m ě t v ý h r a d n ě c h r á m o v o u

1.a l m

hudbu .

K d y ž r o k u 1 7 2 9 z e m ř e l d v o r n í k a p e l n í k H e i n i c hen , p ře v z a l J . D . Zel enka f a k t i cky ř í z e n i dvorní kapel y .

V e d l j i p o p ě t s e z ci n ,

a n i ž d o s á h l jmen o v á n í do funkce k a p e l n ík a : ti z řejmě tak obl íben jako df iv . z v ý š e n j e 11 n e p a t r n ě . tervna 173 4 .

I

n e b y l u ž u v r ch n o s ­

j eh o p l a t

Toto proviz6rium

byl

v

této době

trvalo až do poloviny

Tehdy 'jmenoval mladý král ,

nastoup i v š i p o roku

z e s n u l ém A u g u s to v i S i l n ém , n o v é h o k a p e l n í k a k r á l o v s k é k a ­

1733

pely .

Byl j ím o dvacet let ml adší Johann Ado l f Hasse ,

nec italské neapolské opery .

odchova­

Ten p f i n e s l · d o D r é ž a a n z c el a n o v é

s l o h o v é p r o u d ěn í . M í s to b a r o k n í v e l ko l e p o s t i a p ř í s n o st i ,

j akou

reprezentovalo v Dráždanech uměn í Zelenkovo ste jně j a ko v neda­ l ekém L i p s k u t v o r b a J o h a n n a Seb a s t i a n a B a ch a , l eh č e n o u ,

melodiku i stavb u .

prostší

přinesl Hasse od­

A své l íb i v ěj š í ,

smy s l o v ě

p ř í stupněj š í a m é n ě n á r očné hudbě d o k á z a l r az i t c e s t u i s p o l e ­ čensky . vá ,

D o D r á žaan s n i m přišla i jeho žena Faustina Bordonio­

p ě v k y n ě e v r o p s k é h o ·v ě h l a s u ,

rencii ,

B en á t k ách ,

proslavená předtím už ve Flo­

v e V í d n i i v L on d 9n ě ,

členkou H�ndlovy opern í společnost i .

kde byla po dva roky

T ato o s l � u j í c í mladá že­

n a a u m ě l k y n ě d o k á z a l a s v ém u m u ž i z í s k a t j e š t ě v ě t š í p ř í z e � , než jeho hudb a .

H a s s e n a s t o u p i l d o č e l a k a p e l y s e z á v r a t n ým

p l a t em 2 0 0 0 t o l a r ů r o č n ě a Z e l e n k a s e s e s v ý m i p ě t i s t y p a d e ­ sáti vrát i l ml čky ke kontrab asovému pultu . v ř íjnu 1735 :

Uznání přišlo až

Jan Oismas Zelenka byl jmenován dvorním sklada­

t e � e m p r o ka t o l i c k o u c h r ámo v o u h u d bu . to t i tu l u neplynuly žádné ,

Zvláštní požitky z toho­

� l honorován dále jen jako kon­

t r a b a s i s t a k ap e l y a t a k é p o zd ě j š í zv ý š e n i p l a tu b y l a - s n a d vzhle dem k tomu ,

že byl starým mládencem bez r o d i n y - jen

s k r o mn á . Z c e l éh o k o n t e x tu t ě c h t o u d á l o s t í m ů žeme v y E i s t sp i s e př ízen než u z n á n í

a

oceněn í .

ne­

Král prostě lacino odsunul Zelen­

kovu hudbu s j e j í v ysokou kulturou a morální opravdovostí do k o s t e l a - tam j i b y l o n u t n o po d o b u p o v i nn ých b o h o s l u žeb

, 07

vy-

držet . · Při

v še c h o s t a tn í ch p ř í l e ž i to s tech p a k u ž z ů s t a l o d o s t

p r o s t o r u p r o p o s l e c h o v ě n e n á r o č n o u a s m y s l ů m l a h o d í c í h u db u , j ak o u p ř i n e s l

'

z

Neapole

Hasse .

Jen

n e c h v a l n Ým v ý r o k ů m 1 k t e r é z a c ho v a l a ra :

že k r á l

v tomto smy s l u l z e r o z u m ět z

tr a d i c e s t a r š í l i t e r a t u ­

_pQV a ž o v a l Z e l e n k o v y k o n t r a p u n k t y z a s u c h é a n e z á ­

živné . . . , že s e

vyjádřil v tom smysl u ,

uměl n a p s a t s k u t e čnou melod i i

.

j ako k d y b y Z e l enka

ne­

. .

Tato s i tu ac e j istě znamena l a značný tlak na Zel enkovu ivorb u .

Třicátá léta 1 8 . staletí jsou ostatně v celé Evropě do­

bou , kdy se z a č í n a j í na různých s tranách objevovat p ř í znaky s l ohové změny .

T u b u d e v d a l š í c h d e s e t i l e t í c h c h a r a kt e r i z o v a t

odstup od pol yfonní velkole p o s t i i b a r o k n í v ý r a z o v é př ísnosti a p ř íklon k prost é , pravidelně utvářené melodice klasicistické­ ho typu .

V

tomto smyslu nelze považovat působení hudby J . A .

H a s s e h o v D r á žd a n ec h z a v ý r a z n ěj a k é h o p o k l e s u v k u s u , ú p a d k u nebo p o d o bn ě . Z a a a l y s e t u h l á s i t n o v é tendence , p ře d z namen á v a ­ jící novou epochu hudebního vývoj e .

A v tomto smys l u se dotkly

i Z elenkovy tvorby ze 30 . let 18 . s to l et í .

V o r a t o r i ích z t o h o to

d e s e t i l e t í J e ž í š n a K a l v á r i i ( 1 7 3 1 ) a fio s eb n í c í u h r o b u Vyk u .e_Lte l o v a ( 1 7 3 6 ) p ř e v l á d a j í s ó l o v á č í s l a ; ú lo h u , n e ž j a k o u m á n a p ř .

� o r tu dostává menší

v souča sn9ch d í lech H�ndlových či

v p a ši j ích a duchovních kantátách J . S . Bach a ,

občas tu postřeh­

n e m e i i t a l i a n i z u j í c í m e l o d i k u a z e j m é n a k o l o r i s t i k u s Ó l ci v 9 c h vokáln í ch p a r t ů .

Tyto mome n t y jsou s n a d nej v ý r a z n ě j i p a t r n é ve

v e l k é a l egor i c k é kantátě Serena t a , letech jako

d e d i k a čn í d í l o a v n í ž v ys t u p u j i j a k é p e r s o n i f i k o ­

v a n é dramatické o s oby Země , lesa .

jež vznikla snad někdy v 30 .

Ze lenka t u dokázal ,

Juno , V e n u š e a d a l š í vesm í r n á t ě ­

ž e t a k é o v l ád á e fe k t n í p r vky i t a l s ­

k é h o v o k á l n í h o s l o h u . S v é hude b n í v y j a d ř o v á n í v š a k z á s a d n ě změn i l .

ne­

V e d e n í v o k á l n ích h l a s ů i v t ě c h t o j e d n o d u š e j i s t r u k tu ­

r o v a n ých d í l ec h p r o z r a zu j e d ů s l e d n éh o

b arokního polyfonika .

A n e j v ý zn amněj š í i n ej p o č e t n ěj š í s o u č á s t í j e h o t v o r b y i n y n í z ů s t á v a j í my š l e n k o v ě z á v a ž n á d í l a , v n i c h ž z h r a n i c s v é h o o s o ­ b i t é h o p t í n o s u v r c h o l n ému b a r ok n í mu h u d e b n í m u v y j a d ř o v á n í n e ­ v y s t o u p i l v ů b e c . A ž do p o s l e d n í c h l e t s v éh o ž i v o t a , t e d y do z a -

t oe

č á tku 40 . l e t , se v ě n u j e komp o z i c i p f e v é žn ě v e l k ý c h c h r ámových v o k á l n ě i n s t rumen t á l n í c h d ě l . Při p l n ěn i t o h o t o G k o l u d o ž i l v

D rá ždanech

u ž p on ěkud

v

pozad í veřejné p o zornosti .

Zemfel

z de v noci na 2 3 . prosince 1 8 4 5 a na Štědrý den r áno b y l pochov án

. J a n D i s 1n a s Z e l e n k a b y l p f e d e v š í m v e l k o l e p ý m p o l y f o n i k em

a architek ton ikem v elkých hudebních celků .

V tom je j e h o p f f n o s

s r o v n a te l n ý p ředev š í m s J o h a n n em S e b a s t i a n em B a chem . v šak

Jsou tu

Z e l e nk a n e mé s k l a d b y p r o s 6 l o v é v a r h a n y 6 i

rozd í l y .

jlné

n á s tr oj e ( v i z v 9 še ) , př ev á žnou č á s t j eho t v o r b y re­

klávesové

prezen t u j e k atolick á chrámová hudba . Napsal nejméně t ř icet mši - p ř e v á ž n ě velkých rozs ahem , hudebně velmi bohatých

s6lovými

n ý c h v e l k ým n á s t r o j o v ý m z v ukem , e f e k t n í m i p a r t y i p o l y f onn ími zpěvy sboru .

Dříve

lo g v ša k u v á d í

třicet

z j i š t ěn ý c h

V rámc i t é t o tvorby t v o ř í Sex

missae

ul t

i m.a e .

I

vybav e ­

p ě veck�mi

s e vědělo jen vydaný

d v a c e t i m š í ch , r o k u 1 9 8 5 v D r á ž a a n ec h

a

o

jeho asi

temat i cký k a t a ­

titulů kompletních mši .

z v l � š tn i

skup i n u mše , o z n a č en� j ako

k d y ž to m u t o t i t u l u n e l z e a s i

r

o zumět p o ­

d l e d o s l o v n é h o p ř e k l a d u " Š e s t p o s l e d n í c h m š í '1 v e v ý z n a m u d ě l , svou

j imi ž b y s n a d b y l c h t ěl a u t o r u z a v f í t patrně

o

fídčeji

slední ze m�i ,

v

me § n i t v o r b u ( j de

k a to l i c k é l i tu r g i i u ž í v a n é o z G a č e n í p r o p o ­

c e l eb r o v a n ých v u r č i t ý s v á t e č n í

.

den ,

tedy o

m š i s l a v n o s t n í , v e l k o u ) , p ř e c e j e n j e j i c h hu d b u p r o z a f u j e z á ­ V edl e komp l etn ích m š í

k l a d n í r y � o s a m ě l ého smutku , me l a n c h o l i e .

v y t v o ř i l Zel enk a i ř a d u j e dno t l i v ý c h s a mo s t a tn ý ch m e š n í c h č á s ­ tí .

N a p s a l d � le t f i č i t t y f i v e l k á re kv i em

nich je R e qu i e m O d u r z r o k u 1 7 3 3 ,

.

N e j zv l á š t n ě j š í z

kompo n o v a n é .

k

s m u t e č n .í m

s l a v nD s t e n1 z a s a s k é h o a p o l s k é h o k r á l B A u g u s t a S i l n é h o . S t ř í d á s e v něm j á s a v ě s l a v n o s tn í ,

" lu á l o v s k y

g i ckou a smutečn í ; Onou p r v n í o r ch es tr u s

v

é v od íc ím i

dilo

žes t i ,

os

zatíná

jásavě

s

l av

l avná" rovina s tra­ v

p ř e d e h ř e v e l k éh o

no s t n í j e i hudba

značné části D i es i r ae a někter �ch d a l š íc h části . ní

Toto zvl ášt­

v �ra zo v é ř e š e n í s i j i s tě v y ž ád a l o m i m o ř á d n é u r 6 e n i d í l a

k u c t ě n í p am á t k y k r á l e ; j e h o ž c h r ámov �m

skl

k9 a t a jemný v9ra z .

překvapí

v šak

přesto právě

u

ZelGnky ,

a db ám je č a s t o n e j v l a s tn ě j š í p r á v ě t r a g i c ­ T a k o v á js ou j e ho žalmo v á zhud ebněn í k a n t á 1 09

2

t o v éha t y p u , u r če n á n e j t a s t ě j i p r o s b o r a o r c h e st r , n ěk d y i s út inko v á n i m s 6 l i s t ů ,

vzácněj i j e n p ro s6la a orche s t r . Těch

n a p s a l t ém ě ř 4 0 a j s o u m e z i n i m i i d i l a v e l m i r o z s á h l á j a k o j é n a p :ř

važná ,

Ž a l m 1 1 3 I n e x i tu

.

z m í n ě n ý u ž ž R l _!_ IT

Is r a e l

d

Ze l enk ov y

a

tfi

L a me n t a c e

zá-

pr o f u n d i s n e b o

m o l l s v e l k o l e p o u tr a g i c k y v y p j a ­

t o u f u g o u n a s l o v a Amen v z á v ěr u . i

.l2_ 9 O!}

a

Výrazný t ra g i cký p ř í s v i t m a j í

pr o r o k a J e r e m i á š e - c y k l y ě e s t l ( 1 7 2 2 )

( 1 7 2 3 ) skladeb pro s6l o v ý h l a s ( po

t řech p r o a l t , t e no r

a b a s ) s o r c h e s t r e m k o b ř a d l'.1 m v e 1 i k o n o č n í h o t ý d ri e

.

T emná

a k o n t em p l a t i vn í r o v i n a j e p ř í zn a čn á i p r o obě v e l k á o ra to r iH s v e l i k o no6n ími n ám ě t y - Ježí § n a K a l v á r i i ( 1 7 3 5 ,

i t a lské

lib­

n a p s a 1 M i c h e l a n g e l o B o c c a r d i j a P r o s e b n i c i u h r o b u Vy_k u ­

ro to

pi t e l o v a ( 1 7 3 6 , i t a l s k é l i b r e t o n a p s a l S t e f a n a P a l l a v i c i n i ) . N a i t a l s k ý t e x t d r á ž a a n s k é h o d vo r n í h o b á s n í k a S t e f a n a P a l l a v i ­ ci

s e s t a ro z á k o n n í m p ř í b ě h e m n a p s a 1 i k a n t á t u M ě d ě ný h a d

n i. h o

( 1 730 ) . Rozs á h l á je v ša k i Zelenkova chrámov� tvorba v e l kých žán­ r ů , v n í ž p ř e v l á d á s l a v n o s t n í a j á s a v ý v ý r a z . r a kové j s ci u j e ho č t y ř i s k l a d b y n a t e x t M a g n i f i c a t ; z n i c h M agn i f i c a t O d u� s i nech a l

p o d l e s v ě d e c t v í j e ho s y n a W i l h e l m a F r i e d e m a n n a o p s a t

Johann S eb a s t i a n B a c h p r o p o t ř e b y s v a t o to m á š s k é h o k ů r u v L i p ­ s k u . S l a v n o s t n í j a s j e c l1 a r a k t e r i s t i c k ý i p r o j i n a k j e d i n e a n o u v e l k o u Z e l e n k o v u s k l a d b u - á r i i p r o b a s a o r c h e s t r Ch v a l t e B o ­ �a

s i l n ého na a e s k ý te xt 1 5 0 .

Kral i ck é . ký

ž a lmu v 6es k ém p ř e k l a d u B i b l e

V z h l e dem k tomu , ž e v Cec h á c h b y l

v

j eh o d o b ě kra l i c ­

b i b l i c k ý t e x t z a k á z án , l z e s o ud i t , ž e s k l a d b a s n a d b y l a u r ­

čena p r o n ě k t e r o u �eskob r a tr sk o u Ei j i n o u p r o t e s t a n t skou č e s ­ obec v Sasku .

kou

razu ,

V y n i k á n e j e n z a n í ceno s t í a v e lk o l e po s t í v ý ­

a l e i v b a r o k u j e d i n e č n �m i i n s t r u m e n t a č n í m i e f e k t y p t i

n á p o d o b ě z v u ku d á v n ý c h n á s t r o j ů ,

jimiž má být chválen Hospo­

din. M o h l i b y c h om t a k t o � h a r a k t e r i z o v a t d a l š í č e t n é Z e l e n k o v a chrámová díla :

troje Mi serere ,

1 1 hymn ů , 5 zhudebn ě n í m a r i á n ­

s k é a n t i f o n y A l m a R e d e mpo r i s , p a t n á c t e r é S a l v e R�;ii n a , d v o j e Te

Deu� ,

des a t e r y

li tianie ( mj . 11o

v p r a ž s k ém o p i s u j e d i n e � n ě z a -

c

h o v <.i n é L i: i t a .o._i e__Jš e c_!l

ké litanie

-

-

Salus a

� v a t�h

a m oll. a d v o j e p o z cl n í L o�e tjn o -

__

z

roku 1744 - G dur Consol a trix a f f l i ctorum a F dur ,_ _ _______,,,,____ __

z

i n f i r. m o r� d r u h é

---

n i c h v ě n o v a n é k u r f i řtce Mar i i J o s e f ě )

� e t n é d a l š í j e d no t l i v é v o k á l n ě l n s tiumen t á l n i c h r ám o v é s k l a d ­

b y pro sbor a popřípadě s6la s orches trem , z p ě v s o r c h e s t rem .

vzácněji jen s6lový

N a ] a t i r1 s k é l i t u r g i c k é a i t a l s k é s v ě t s k é

t e x t y n a p s a l ř a d u á r i í p r o s 6 l o v é h l �� y a o r c h e s t r a d á l e t e t n é sbory bez doprovodu � i s pouhým basse� conti nuem , zejména 2 7 . s k1 a d e b s o u b o r u R e spo n s o r i a p r o H e b d o m a d a S a n c t a ( 1 7 2 3 ) , z n ichž č . 1 8 je u nás vydaný a tastěji z p ív a n ý smíšený sbor _C a 1 ig_� v e r u n t o c u 1 i m e i z

roku 1737 .

�-J!!...si..L!.

·-

a č t v e r a z h u d e b fl ě n í A v e

,

( D a l š í z h u d e b n ěn í t o h o to textu

roku - jsou pro sbor a orchestr . )

- dvoje z téhož

Zejména ve jmenov n n9ch skl ad­

b á c h p r o s m í § e r1 � s b o r s p o u h ý m b a s s e m c o n t i n u e m , v

_B_� na

ale také

některých sborov ých p a r t i ích žalmů aj . u p l at�ovai Ze le n k a i

r y s y s t a r š í h o - p a l e s t r i n o v sk éh o - s l o h u , j e h o ž p o l y f o n n í f a k ­ t u r u i fo rmy znam e n i t ě o v l á da l . bě

A jeho zálibu ve starší tvor­

ukazuji i dvě jeho sborově orchestrál n í přepracováni pů­

v o d r1 ě v at h a n n f ch r i c e r c a r ů G i r o l am a F re s c o b a l d i h o v S a l ve R e ­

g i n a g m_o 1 1_ a

�1i s e r e r e

m .i

hj O e u s C d ur ,

na n i chž jej z auj al y

v jeho době u ž n e o b v y k l é způsoby z a cházení s chroma t i c kou me ­

l o d i k o u a modu l a�n í výstavbou ,

s j akými kdys i Frescobaldi ex­

p e r i m e n t o v a l v '' m a n ý r i s t i c k é m '' s m y s l u . pro něj barokní stavbou ,

Nej typičtější je v šak

vy p j a t ý v ý r a z s p o j e n ý s v e l k o l e p o u p o l y f o n n í

j a k á �· j e h o c h r ám o v ý c h v o k á l r1 § i n s t r um e n t á l n í c h d í ­

lech převa žuj e .

A ještě jednu char akteristickou vlastnost Zelenkovy vo­ k álně instrumentální tvorby je nutné zdůrazn i t . b y t o s t n ý d r a m a t i s mu s . d�n

Zda se ,

ž e p r � v ě ten mu

a prosazoval se v jeho t vorbě u ž předtím ,

Je to jeho ·byl osobnos t ně · než se Zel enko­

v o kompoz i t n í v i d ě l á n í p r o h l o u b i l o s t u d i em u J . J . F uxe v e V í d ­ ni .

Lze

na to soudit nejen podle toho ,

lo ,

o němž v ů b e c v i me , j e d r a m a t i c k � s k l a db a .

d r a m a V i a L a u r e a t a , m agn i s v i r t u t u m ,

že p r v n í Zelenkovo d í ­

p r o v e d e n é s e Z e l e n ko v o u

h u d b o u u ž v s r p n u 1 7 0 4 v p r a ž s k ém K l e� e n t i n u . ti�nost nemůžeme soudi t :

B y l o to škol n í Na její drma­

hudba se tot i ž nezachovala ,

111

Zelenkovo

j m é n o j e j e n u v e d e n o n a t i š t ě n ém l i b r e t u h r y . U ž z r o k u 1 7 0 9 j e v š a k p o d l e ú d a j e t e m a t i c k é h o k a t a l ogu W b l fg a n g a R e i ch a ( v i z dál e ) skladba pro velikonoční týden h r o b u " Imm i s i t

" hudba ke

-

s v a tému

D o m i n u s pe s t i l e n t i a m , z n í ž p o c h á z í i d r a m a ­

t i c k y v e lmi ú č i n n á a l t o v á á r i e R e c o r d a r e , D o m i n e , tes t ame n t i _ tui s doprovodem hoboj e ,

violy a bassa continua ,

v ní je i

z n a me n i t ý r e c i t a t i v n í ú s e k s t ó n o m a l e b n ý m v y j á d ř e n ím v á l e č n é v ř a v y v n á s t r o j o v ém d o p r o v o d u .

L z e - l i tomuto časn ému vročení

s k l a d b y v ě ř i t (na Měl n íku z achov aný o p i s z hudebnin Šimona Br i

­

x i ho j e a ž z r ok u 1 7 2 9 , R e i c h ů v ú d a j s e v š a k o p í r á o a u t o gr a f ­

n í p a r t i t u r u Z e l e n k o v u , z a c h o v a n o u v D r á ž a a n e c h ) , j e to d o ­ k l a d t a k o v éh o d r a m a t i c k y v y u ž i tého t ó n o m a l ebn ého s k l o n u Z e l e n ­ kova ještě z doby pražského pobytu před odchodem do Dráždan . Takových útinných nápadů ai už

tóno m a l eb n ý c h ,

z a c h v ě n í z e m ě p o mo c í h o u s l o v é h o t r e m o l a I sr a e l d m o l l , c h a r a k t er izačních , n a p ř . tím

t y p i c k ý ch n á s t r o j o vých témbrů

Chvalte Boha si ln ého ,

i

a

v

j a k o j e l í fe n í

Žalmu 1 1 3 I n e x i tu

v souv islosti

s

využi­

s t y l i s t ik v Ž a l m u 1 5 0

l íč ících sugestivně

náladu a prostře­

d í , j ak o v orches t r á l n í s i n f o n i i my s t i c k y temného v ý r a z u k o ­

r a t o r i u P r o s e b n í c i u h r o b u Vykupi t e l o v a , p o v a h u č l o v ě k a , j a k j e t o p a trné p ř i n á p o d o b ě b o l e s t n ý c h v zdechů h y p ochondra v k r a j n í c h p o m a l ý c h d í l e c h s i n f o n i e Ipo c o n d r i a a j . zralé

je i ve

Z e l enko v ě t v o r b ě mno h o . I k d y ž m ě l Jan D i smas Z e lenka j en p o krátkou č á s t ž i v o t a

p ř í l e ž i t o s t k i n s t ru m e n t á l n í t v or b ě , v y t v o ř i l t u m i m o ř á d n é h o d ­ n o t y . T a k o v é j e p ř e d e v š í m v z á c n é Z e l e n k o v o k o m o r n í di l o - s o u ­ bor Š e s t i sonát pro hoboj a d a l š i nástroj e ( p řevážně pro dva hoboje ,

f a g o t a b a s so c o n t i n u o , S o n a t a č . 3 B d u r j e v š a k u r ­

čena pro hoboj , housl e , fagot a continuo ) .

Tyto sonáty patří

v ů b é c k v r c h o l ů m .d e c h o v é k o m o r n í l i t e r a t u r y . B r i l a n t n í v y u ž i t i jed n o t l i v ý c h n á s t r o j ů a v y t ř í b e n á f o r m a s e t u s n o u b í s e s i l n ou

a o s ob i t o u i n v e n c i . Ne n á h o d o u s e t a t o d í l a

s t a l a z á h y po n o ­

v o d o b ém v y d á n í v y h l e d á v a n ý m r e p e r t o á r e m h o b o j i s t ů .

P ř i tom vzni­

k l a . u ž zřejmě z á h y p o Z e l e n k o v ě n á v r a t u z V í d ně a I t á l i e do Dráždan .

V ýr a z n ý smysl pro techniku a

t 12

pa r v i t o s t v i r t u ó z n ě e x -

-

µono van�ch

nástrojů

nó pro Piahu roku t a l ském

ti tulu

valdiovské patrná 11ě k d e

jeho

·

skladby ,

- K o n c e r t a n t n í sym f o n i e a m o l l

1723

označena

Sinfonia

a

c o n c er t a n t i )

B

hudební

ohlasy

6eských

l i dových

t ěc h t o

l i do v ě

tu

Ukazuje

zazní

jaz y ce

m n o h em

na na

Zelenka

to

aspo�

a

psa-

(v

i­

Concer to

koncertů

zvl á š t

partech

i

jeho

�tyfi

z

doby

pob ytu

vého

f íjnu

skladby

Vídni -

a

jsou

přev ahou

-

se

in

P r a ze je

Zelenky

právě

v

rychl �ch

koncert ů ;

v

nám

k

eeské

tomto

j i ch

koncert­

dochovalo .

poznámka

v

i t a l ském

G a 8 c o n c e r t a n t i 11 6

1 7 2 3 '' .

např .

Naps a l - l i

soubor

šesti

tedy

Bran i ­

j e zbývaj ících pět nezvěstn ých I n s t rument á l n ě

exponovaných

a

ttvrté

F - du r ,

datována

G

dur

z

typicky zábavná vět .

jsou

tam

také poslední

tanečn ích

z ejména

jsou

tedy

a

rohů

dur ,

G

C apr i c c i o

první

náročná

lesních

( O dur ,

pr c h e s t r

druhé

to

n ich

u

i

orchest r á l n í

Je

v

se

s o n á t. a

napsal

kol i k

v

j a k �m i

C apr i c c i a pr o

1718

s

spěchu

v ý šek

-

to

vlastnorutn í

ztrátou .

těžkou

ve

Zelenka než

je

je

která má b l ízko

Concerto

J . S . Bacha ,

Zelenkovo u .

typu

ve

značných

capriccia

v

v

led­

1729 .

orches t r á l n í

hudba

Zejména

roku

A-dur )

d i ver t i me n t o ­

posledním �

G d u r z r o k u 1 7 2 9 s e n á p a d n ě u p l a t ň u j e l. i n v e n c e l i d o ­

ricciu v é ho

do

že

ptece

Ozývaj í-li

s k l a d eb

i nvence ,

Z e l en k o v a

koncertů ,

koncertů

v

se ,

grossa ,

intonaci ,

skladeb ,

vytvofených

šestici

tvorbou

Zdá

víc

borských

Tato

hudeb n í

i

parti tuře

koncertů ,

invence .

i ns t r u m en t á l n í c h

taneeno s t i .

žánru

a

i talského concerta

osob i tá

chví lemi

n i n1

technik y

silná

větách

charakteru ,

m y š l ence

v ět y ,

( no t .

př .

zazní

tu

z

i

G a 8 c o n c e r t a n t i . · I k d y ž j e t u p a t r n á v ý r a zn á a p l i k a c e v i ­

in

nu

prozrazuj í

téže

c. i

jak

nazvané

to

patrné

na

vstupní

energické

hudeb n í

contento,

Il

17)

hudba

v ěty .

je

vyhraněně

( Ob a

příklady

če s l< á ,

jako

u vá d ím b e z

n a p :ř .

na

z a č á tku

tria

vypracováni

contlnua . )

fr ancouzské

barokní

( no t . p ř . č . 1 8 ) Zel enka fonie

se

van�mi nazvaná

s

oblibou

z á v a žn o u

r y c h l �m i

p om a l o u

f u g am i

O u vertura

používal

f o rmy

hudbou

kraj n í ch d í l ů

uprostřed .

F dur ,

kde po

1 lJ

ní

Má

ji

vstupní

násled u j e

a

sin­

bohatě praco­ v ět a

Ar i a

a

suity , t aneční

v ě t y . A d o s t a l a j i i o r c h e s t r á l n í s i n f o n i a Ipo c o n d r i � k o m p o ­ n o v a n á n e j s p i § j a k o o u ve r t u r a k d i v ad e l n ímu p ř e d s taveni n ě j a k é komed i e

se

s y ž e t em

z

r o d u M o l i é r o v a Z d r a v é ho n e m o c n é h o . Z á v a t ­

nou f r a ncouzskou s i n f o n i i z a č ín á i o r a t o r i u m P r o s e b n í c i u hrobu Vykupi t e l o v a a d a l š í s k l a d b y . S v ět sk9ch vokálních děl napsal Zelenka málo , zoruhodn á .

ale jsou po­

Je to především rozlehlá dedika6ní kantáta Serena­

ta se skvěle a

e f e k t n ě b r i l a n tn í m i p ě v e c k ý m i p a r t y , o n i ž j s m e

s e u ž z m í n il i , v 9 š e r o v n ě ž p r o b r a n á s v a t o v á c l a v s k á h r a S u b o l e a pa c i s e t pa l m a v i r t u t i s a O s m á r i í n a i t a l s k é rán ,

t ex t y pro sop­

a l t , s m y � c e a b as s o c o n t i n u o z r o ku 1 7 3 3 . S v ě t s k é t e x t y

maj í t a k é Z e lenko v y dvouhl a s é a č t y řhl a s é v o k á l n í kánony - d v a r a � í k á n o n y n a t e x t E m i t a m o r a k á n o n s e č t r n á c t i o b r a ty Cantilena circ�laris z roku 1 72 8 .

T y j sou spolu s Devíti ins­

t r u m e n t á l n í m i k á n oQ.Y p r o d v a h l a s y p ř e d e v š í m d o k l a d e m s k l a d a ­ telovy záliby v polyfonní z

oblasti

te c h n i c e , v d o k o n a l é m ř e š e n i ú k o l u

p ř í s n é a t e ma t i ck y d ů s l e d n é k o n t r a p u nk t i cké p r á c e .

Úkol y , které s i Jan ' Oismas Zelenka d á v a l ve v y u ž íváni zejména fugové techn i k y ,

a jejich řešen i jej kvalif ikuj í jako

vedle J . S . Bacha jednoho z vrcholných barokn ích polyfo n i ků . Fu­ gy j so u ve nát,

vš e c h j e h o z r a l ý c h v e l k ý c h d í l e c h s v ý j i m k o u s o ­

koncertů

a

S e r e n a ty- V y n a l é z a v ě p o u ž í v á s n a d v š e c h z p ů s o b ů

f u g o v é v ý s t a v b y � m á f u gy o j e d n o m ,

d v o u i t ř e c h t ém a t e c h ,

se

s t á l ým i p r o t i v ě t a m i - j e d n o u č i d v ě m a - i b e z n i c h , d v ó u - a v í ­ c e n á s o b n é f u g y s e s o u t a s n ý m i p o s t u p n ý m e x p o n o v � n i m t éma t .

Jakc

p ř í k l a d t a k o v é tema t i ck é d ů s l edno s t i s i u v e dm e z a č á t e k f u g y o tfech tématech se zárove� exponovan�mi subjek ty . Zelenka j í p o u ž i l v O s a n n a z R egu i e m c m o l l . P r v n í m t ém a t e m Z H 6 i n á t e n o r , d a l š í m i d v ěm a s o p r á n a a l t . (not .

př .

č.

19)

I p r o s tř e d k y f u g o v é t e c h n i k y d o v e d e s k l a d a t e l v y n i k a j í ­ c í m zp ů s o b em c h a r a k t e r i z o v a t , l í č i t s i tu a c i č i vykr e s l o v a t n á ­ l a d u . T a � n a p ř í k l a d v e t ř e t í t á s t i bi t a n i í V š e c h S v a týc h a mo l :

dokázal velmi hustou těsnovou koncentrací exkl ama t i vn ího téma114

t u o d z a č á t k u e x p o z i c e v y t v qt i t o b r a z . p ř e k o t n é h o s v o l á v á n í r ů z n ýc h s v ě tc ů .

č . 20)

( no t . př .

V d al š i m p r ů b ě h u Z e l e n k a z a j í m a v ě v y u ž i l i k o mp o z i č n í h o principu chorálové předehry , když toto hybné fugov é děn í '

•

,

•

I

p o t la č i l do r o l e t r a n s p a r e n t u a p o s t u p n ě v j ed n o t l i v ý ch h l a s o v ých sku p i n ách r o z v i nu l š i rokou c h o r á l o v ou k a n t i l é n u n a s l o v a společn ého osl o v e n í všech s va t ý c h a p r o s b y o j e j i c h pomoc . Také do fugových témat a do práce s nimi dokázal · Zelenka p r o m í t n o u t s v o u z á l i b u v t a k o v ém v y u ž í v á n í c h r o mB t i G k é m el o d i ­ ky ,

j a k é k r a j n ě k o mp l i k u j e t o n á l n í v a z b y .

To je nejčastěj i pa­

t r n é p ř i v z r u š e n é m v ý r a z u h u d b y v e v ý z n a mo v ý c h s o u v i s l o s t e c h tragických či jinak

vy p j a t ý c h . T a k o v é j e n a p ř .

t em n ě n � f í k av é

z á Věr e � n é · A m � n z Ž a l m u 1 1 3 I n e x i t u I s r a e l d mo l l , j e m u ž d á v á s o u s i e d n o s t dvou t r i t o n ových skoků v t ém a t u , spojen ém na z a č á t ­ ku s voká ln í barvou sborového altu , ( not . př .

č.

v ý r a z ž a l n é l amentace .

21)

V z á v ě r e č n ém E t l u x p e r p e t u a z e Ž a m u 1 2 9 D e pr or u n d i s v obdobn ý ch v ý r a z o v ě o b s a h o v ý c h s o u v i s l o s tech med it ace n a d l i d ­ s k o u · s m r t í d o k o n c e u ž p ř e d j a l i n t e r v a l o v ý p o s t u p s l a v r. é h o t ém a ­ tu s o b o u s t r a n n ý m p ůl tónovým obk r a č o v á n í m v ýc h o z í h o tónu

z D v o ř á k o v a R e q u i e m , v y t v o ř e n é h o o v í c· j a k p ů l d r u � é � o s t o l e t í

p o z d ěj i .

( no t . p ř .

č . . 22)

T a k é v r o v i n ě s v ě ž ího , j ás a v ého v ý r a zu v šak b y l a Z e l enko­ va i nvence jadrná a p ř i l éhav á , jak je t o p a t r n é n a p f .

v origi­

n á l n í m d i a t o n i c k ém t é m a t u f u g o v é h o s t ř e d n í h o d í l u z e s i n f o n i e k Ouvertuře F dur . ( not . př .

č.

23)

S t e j n ě j a k o t vo r b a velké

\<é t š i n y o s t a t n í c h b a r o k n í c h v e ­

l i k á n ů - ·n e v y j í m a j e a n i J o h a n n a S e b a s t i a n a B a c h a - p r o v o z o v a l a s e v p r ůb ěhu d a l š í ho 1 8 .

a v prvních desetiletích 1 9 . st o l e t i

Zelenkova hudba jen málo . V jeho případě byla s i tuace o t o kom-

. 115.

pl ikovaněj ší , deb . xi ,

Něco

ž e m i m o D r á ž d a n y b y l o z n ámo j e n m á l a j e h o s k l a ­

si opsal

v Čechách jeho p ř í t e l a c t i tel

J . S . B ach p o v ěř i l

s v ato tomá šský kůr v j e ho ž s i v e lmi nici

pro

s v ého s y n a W i l h e l m a F r i edeman n a , L i p sku o p s a l

váži l ,

j i n á m ě s t a .;

votního d íla .

to

a

spolu s

o s t a t ni m i

v ých děl drály , ti .

však byl

noto�sy a akty kapely ;

i

skříni

ti ,

nové katolické kate­

kteří od mi nulého s t o l e t í u s i l o v a l i tvorby .

Patřil mezi

ně i

p o ř í d i l s i v D r á ž aa n e c h n o t o v ý m a t e r i á l

v y O u v e r t u ry F d u r dení

kůru

s v é p o z n a t ky o j e h o t v o r b ě p r v n í h u d e b n í

hodnot s t a r š í hudební

ř i c h S m e t a n a .:

na

větší část chrámo­

břehu .Labe n ěko l i k l e t po Z e l en k o v ě smr­

historikové i prakt ikov é , o oživení

v D r á ž­

č á s t chrámo v é t v o r b y v k r á l o v ském a r c h i v u

p ostavené na čerpa l i

b y l a u l o že n a

s v ě t s k é s k ťa d b y k o mp o n o v a n é p r o k a p e ­

pak ve z v l á št n í

Odtud

i d a l š í hudeb­

j e n z l omek Z e l e n k o v a c e l o ž i ­

J e h o a u t ogr a f n í p o z ů s t a l o s t

dvůr a menší

aby pro

Z e l e n k o v o Magn i f! c a t O d u r ,

něko l i k o p i s ů s i p o ř íd i l i

a a n e ch n a d v o u m í s t e c � : lu

Šimon B r i ­

(celé sui ty)

v Praze koncem června

a

zasloužtl

Zel enko­

se o její prove­

Pochybnost o

1 863 .

Bed­

této skutečnos­

uvedená v knize Hudba v českých dějinách na str . 1 50 ,

zcela n e m í s tn á . q

docho váno

že

šlo právě o

tuto skl adbu ,

d o b o v ý c h k r i t i k á c h z p r a žs k é h o · t i s ku

souvislosti ním zápisu

Svědectví ,

j e· z c e l a n e p o d s t a t n é , zkomo l i l

jméno Z e l enka

danských muzi kologů M . Furstenaua

ž e Sm e t a n a n a Z e l i nk a . a O . S c h m í da

fonika .

ruku :

ve s v ém k a l e n d á ř ­ Se jmény dráž­ jsou

spjaty Nem ě l i

v es .

T e p r v e novodob á . p r o v e d e n í

s t o l e t í - mj .

některých

jeho tvůr­

. věl.k ý c h d ě l

J e r e m i á š o v o u v e d e n í S v a t o v á c l a v s ké h r y

r o z h l a s e v e t ř i c á t ý c h l e t e c h - z a č a l a o d h a l ci v a t n o v é d o ­

bě p r a v o u t v á ř Z e l enkovy hudb y : stavebnost a

velkolepou barokní polyfonní

vy h r a n ěn ý ch a f ek t ú p l nou v ýra zovos t .

d o š l o k p l nému r o z v i n u t i t o h o t o z á jmu a nosti

v šak

že také č e š t í hudební

historikové dlouho nedoved l i ocenit v la s t n í podstatu v na šem

i

n e d o ká z a l i s k l a d a t e l e u k á z a t j a ko v e l k ého p o l y ­

A zm í n i l j s em i e· u ž v ý še o t o m ,

č ího p ř í n o s u .

máme

a � této ; .

p r v n í p o k u s y o t i s k o v é edice s k l a deb J . D . Ze l enky . štastnou

je

jeho

v e l k o r y s e j š í h o t i s ko v é h o i

Než však

n e ž s e o b j e v i l y mo ž ­

gr amo f o n o v é ho

šíř en i ,

b y l a Z e lenkova s k l a d a t e l s k á p o � ů s t a l o s t v ážně ohr o žen a .

1 t6

Za

v e l k é h o n � l e t u r1 a D r á ž a a n y v d u b n u 1 9 4 5 1

.byla zasažena i kato-

i c k á k at e dr á l a a s p o l u s o s t a t n ím v y b a v en í m v n i s h o ř e l a

i

s k f i � se Z e l e n k o v 9mi r u k o p i s y . N a š t ě s t í v n i u ž n e b y l o z d a l eka

v š e c h n o , c o t a m z a z n a m e n a l n a p ř e l o m u 1 9 . a 2 0 . � ·t o l e t í R o b e r t E i t n e r , k d y ž d ě l a l s o u p i s h u d e b n í c h p r a m en ů p r o s v ů j

B i ograf ic­

k o - b i b l i o g r a f i c k ý l e x i kon . V j e h o I O . s v a z k u , v yd a n ém

v

j e uvedeno jako obsah této s k ř í n ě Zelenkov9ch 21 úpln�ch

1904 ,

mší ,

L i psku

7

K y r .i e , 4 G l o r i a , 2 C r e d o , 6 S a n c t u s ,

ria , 3 rekviem , 2 Te Deum , 1 08

7 Agnus , 4 oferto­

ž a lm ů , l i t a n i e , a n t i f ony , mo­

t e ta , 3 o r a t o r i a , 3 k a n t á t y aj . N a š t ě s t í u s i l o v a l i d r á ža a n š t i hudební arch i v ář i už počínaje M . F urstenauem , a b y c e l á Zelen­ kova I

tvorba byla soustředěna

v

královské sbírce hudebn i n .

k d y ž z d a l e k a n e v šechno , p o d a ř i l o s e j im b ěh e m l e t f a d u v ý ­

zn amných d ě l p ře n é s t d o t o h o t o f o ndu .

A

t e n s t i hl z a z m í n ě n é h o

n á l e t u m í r n ěj š í o s u d . Do s kl e p en í , k d e b y l y a u t o g r a f y u l o že n y , s i ce pronikla voda a některé z nich b y l y poškozeny , ale v ětšinu z

nich s e podařilo

r� s t a u r o v a t . D n e s j e p ř e v á ž n á č á s t z a c h o v a ­

né rukopisné pozůstalosti uložena v S a s k é zemské knihovně v

D r á ž a a n e c h . P ř ed e v š í m o d t u d j s o u v p o s l e d n í c h d e s e t i l e t ích

vydávána či př ipravována k provedení d í l a našeho m i s tra , jehož význam je teprve nyní plně doce�ován a chápán . O r u h �m p f e d n í m m i s t r e m č e s k é h o v r c h o l n � h o h u d e b n í h o b a r o ­ k a byl

o

p ě t l e t m l a d š í B o h u s l a v M a t ěj Č e r n o h o r s ký ( 1 6 8 4 - 1 7 4 2 ) .

Toto post a v e n í p r á v e m z a u j ímá př e s t o , ž e s e od něj d o d n e š n í dob y zachovalo málo - jen asi půl druhá desítka skladeb . Jeho v y p s a n ý , s l o h o v ě č i s t ý s k l a d a t e l s k 9 ru k o p i s v š a k s v ě d č í o t o m , ž e j e to j en z l o m e k t o h o , co v e s k u t e č n o s t i

·

vy t v o ř i l . K e

z t r á t ě n ěk t e r ý c h s k l a d e b j i s t ě p ř i s p ě l y i j e h o p e s t r é ž i v o t n í o s u d y a změny m í s t poby tu . N a r o d i l s e 1 6 . ú n o r a v Nymb u r c e v e s t ř e d n í c h Č e c h á c h v r o ­ dině kantora a v a r h a n í ka , z níž vyšli i v předch o z í ch genera­ c í c h h u d e b n í c i . S t u d o v a l n a p r a ž s k é u n i v er z i t ě a r ok u 1 7 03 vstoupil do ř�du minor i t ů v Praze .

Zd� se uplatnil přede v š í m

j a k o vynikaj ící varhaník . Proto j i ž p ř e d r . 1 710 u s i l o v a l , a b y mohl ještě studovat hudbu v Itál i i . Když představitelé tzv. 1 1 'Z

z a a l p s k é p r o v i n c i e m i n o r i t s k é h o ř á d u j e h o ž á d o s t i n e v yh o v ě l i , poslal j i přímo generálovi minoritů do Itálie - a ten jej pozval . Černohorský dále neváhal a odešel tam bez vědomí svých p r a ž s k ý c h předsta v e n ý c h . T i j e j z a to potres t a l i d e s e t i l e t ý m v y h n a n s t v í m - d o Č e c h s e směl v r á t i t a ž n a s k l o n k u l ét a 1 7 2 0 . V d r u h ém d e s e t i l e t í 1 8 . s t o l e t í t e d y p ů s o b i l j a k o v a r h a n í k v m i ­ noritských klášterech v Assisi a Padově . Zde také dokončil své v y s o k o š k o l s k é v z d ěl á n i a z í s k a l t i t u l d o k t o r a . P oz o r u hodně se tu u p l a tn i l i jako p e d a gog : v k l á š t e ř e v A s s i s i u něj s tu d o v a l s k l a d b u ·h o u s l o v ý v i r t u o s a p o z d ě j i s k l a d a t e l G i u s e p p e T a r t i n i . Roku 1 7 2 0 se vrá til n a svatojakubský kůr v P r a z e , kde působ i l j a k o v a r h a n í k a r e g e n s c h o r i . R o z v i n u l z d e ve l m i p o z o r u h o d n o u skladate lskou činnost a

s ou s t ř e d i l k o l em seoe ř a du v ý znamných

o s o b n o s t í p r a ž s k é h o h u d eb n í h o ž i v o t a . I k d y ž j i n a k k n ě ž s k ý ú ­ ř a d n e z a s t á v a l , o d d a l s vé h o p ř í t e l e s k l a d a t e l e Š i m o n a B r i x i h o a d v o j i c i i t a l sk ýc h pěvců - herců z D e n z i h o o p e r n í s p o l ečnos ti , p ů s ob í c í

v

P r a z e . Jeho umělecká o sobn o s t měla z ř ejmě z n a č n ý

vl iv na mladší hudebníky , k teré pozdější tradice považovala p ř í m o z a j eh o ž á k y . Z t ěc h , k d o p ů s o b i l i - v e 2 0 . a z a č á t k e m 3 0 . l e t n a s v a t o j a k u b s k ém k ů r u , · t o b y l i Č e s l a v V a ň u r a , F r a n t i ­ š e k I g n ác T ů m a a J o s e f Seger , z o s t a t n í c h p r a žs k ý c h c h r ám o v ý c h h u d eb n í k ů J a n Z a c h . P o d l e t r a d i ce , j ak j i z a c hy t i l v e s l o v n í ku umělců vydaném 1 8 1 5 Bohumír Dlabač ,

vy u č o v a l Č e r n o h o r s k ý i

m l a d é h o C h . W . G l u c ka_; j e j i c h v z á j e m n é s t y k y s e v š a k n e p o d a ř i l o p r o k áz a t . V ý z n a m n ěj š í h o p o s t a v e n í d o s á h l Č e r n o h o r s k ý t a k é v r ám c i m i n o r i t ského řádu . R o k u 1 7 2 3 m u uděl i l ř ád o v ý k o n v e n t ve V r a t i s l a v i t i t u l magister mus i ca e ,

z a m l a d š í a l i b er á l n ě j i

o r i en t o v an o u s k u p i n u m i n o r i t ů k a nd i do v a l i n a v y š š í f un k c i v e s p r á v n í m v e d e n í ř á d u . Z v í t ěz i l i v š a k z a s t á n c i k o n z e r v a t i v n í c h p o ř á d k ů a k d y ž n a š l i d o s t a t e č n o u z á m i nk u , Č e rn o h orskému se j akc p ř eds t a v i t e l i o p o z i c e pomst i l i . P o s mr t i j eh o o t c e jej n u t i l i , a b y o d evzdal d ě q i č n ý pod í l z rod i n n éh o m a j e tku v Nymburce ř á d u S k l a d a t e l n e c h t ě l p ř i p u s ti t , a b y d ě l e n í m p o ze m k ů a z a t í že n í m r o d n é h o domu v N ymburce d l u h em b y l i p o s t i ž e n i j e h o s o u r o z e nc i ; odmítl proto odevzdat

s vou č á s t dědi c tv í . Přede v š ím za to byl

krutě p o trestán : byl zbaven v šech t i t u l ů a b y l mu n a tři roky p ř i k á z á n pob y t v m a l ém m i n or i t sk ém k l á š te ř e v H o r a ž d o v i c í c h

1 18

s o b č a s n ým i n u c e n ý m i p ů s t y . Ž i l t a m o d 1 7 2 7 d o 1 7 3 0 . J a k m i l e s e v r á t i l d o P r a h y , p o žá d a l o nov é p řelo žen i d o I t á l i e , kde m u po celé deset iletí rezervovali varhanické místo . Vyřízen í jeho ž á d o s t i t r v a l o a ž d o k v ě t n a 1 7 3 1.; a b y m o h l o d c e s t o v a t , mu s e l i mu z Itálie poslat peníze i potřeby na cestu .

Právě v tomto

m e z i d o b í , od konce l é t a 1 7 3 0 do p o z d n í h o jara 1 7 3 1 , zřejmě v y ­ . u č o v a l e e rn o h o r s k ý u s v . J a k u b a v P r a z e č t r n á c t i - a ž p a t n á c t i l e ­ t é h o J o s e f a S e g r a . D a l š í ch v i c e n e ž d e s e t l e t p ů s o b i l j a k o v a r ­ �aník v I t á l i i . V lét� 1 7 4 2 se znovu vypr avil n a cestu domů do � e dh , a l e n e d o š e l : z e m ř e l k o l e m I . č e r v e n c e v e Š t 9 r s k ém H r a d c i v R a k o u sk u . Z t v o r b y B . M . eer n o h o r s k é h o s e z a c h o v a l a p ř e d e v š ím

vokál­

ně instrumentální chrámová d í l a , jež komponoval v Praze . Nej­ spí š už

z

d o b y p ř e d p r v n í m o d j ez d e m d o I t á l i e j s o u M a l é n e špo ­

.E.Y ( V e s p e r a e

m i n u s s o l en n e s ) pro s ó l a , s b o r a o r c h e s t r . J e

t o š e s t i d í l n á k o mp o z i c e ,

v

n í ž se bar v i t ě stříd a j í zpěvy sólis­

tů a sboru . Jsou tu u ž patrné základní

rysy jeho osob ité in­

vence a komp o z i čn í techn i k y : v ýr a z n ě z p ě v n á m e l o d i k a v a r i os n ím dílu sólového altu Laudate pueri Dominum a plynulá imita�ni po­ l y f o n i e ve s b o r o v ý c h ú s e c í c h . V Ass i s i se z a c h o v a l o j eho dvo j ­ s b o r o v é R egi n a c o e l i s v a r h a n n ím c o n t i n u e m z r o k u 1 7 1 2 - s n a d s k l a d b a , u r č e n á j a k o p ř í l o h a k j e h o d o k t o r s k ému ř í z e n i . Nejzralejší z achovaná d í l a . tohoto druhu vznikla ve 2 0 . le ­ t e c h v P r a z e . Z v l á š t s l a v n o s t n í a j á s a v ý v ý r. a z m a j í L i t a n i a e L a u r e t a n a e a e a t a e M a r i a e V i rgi n i s d e V i c t o r i a ( L i t a n i e o P a n n ě M a r i i V í t ě z n é ) p r o s b o r a o r c h e s t r s e č t y ř m i t r u b k a m i , p r. a c o v a ­ n é t e c h n i k o u k o n t r a p u n k t i c k ý c h v a r i a c í . Ž á d n ý m z a c h o v a n ým p r a ­ menem nelze dok á z a t domněnku Emi l i án a T ro l d y , j i ž p a k p ř e j a l i i j i n í badatel é ,

že

b y b y l s k l a d a t e l d í la komp o n o v a l k o s l a vám .

stého v ýročí b i t v y na B íl é hoře , j e ž připadlo n a l istopad 1720 . Dále vytvořil

t ř i v e l k á o f e r t or i a p r o s b o r a o r c he s tr , ·

v n i c h ž p o u ž í v á f o rmy doko n a l é

·

vrcholn ě barokní fugy s roz­

l e h l ý m i z p ě v n ě v y k l e n u t ým i t é m a t y a b o h a t ě mo d u l a � n ě p r o p r a c o ­ v a n ým i p ro v e d e n í m i . Z n i ch

O f e r t o r i u m pr o X I I . n e d ě l i po s v a -

1 1 9-

tém Duchu se z achova l o ve dvou zněních . Obě zavrsuJ e v e l k á sbo­ r o v á f u g a n a s l o v a Meme n to A b r a h a m � I s a a c e t J a c o b ( P a m a t u j n a Abrah áma , I záka a Jakub a ) tonické l i n i e , plynouc í

v

s

t ém a t e m

z

jednodlit� klenuté dia ­

d l ou h ý c h r y tm i ck ý ch hodnot á c h , k t e r á

v é v o d í r y t m i c k y b o h a t ě č l e n i t é m u s o u z n ěn í k o n t r a p u nk t ů . d í l s e v š a k v o b o u z n ěn í c h p o d s t a t n ě l i ší .

První

Rozsáhl e j š í , jež se

zachov a l o v Ž e l i v ě , má vedle s b o r u a b a s s a c on t i n u a t é ž o r ­ c h e s t r . Z a č í n á v e l k o u a c h r o m a t i c k y b o h a t o u f u g o u , j e j í ž t é ma n e j p r v e p ř i � á š í a z p r a c o v á v á o r c he s t r , p a k j i p ř e v ezme

v

nové

e x p o z i c i , p r o v e d e n í a z á v ě r e č n ém d í l u s b o r a v e f u g o v a n é d o h ř e ji z a k o n č í o r c he s t r . S t r u č n ě j š í z n ěn í , z a c h o v a n é v k a te dr á l e

s v . V i ta v Pra z e , určené j e n p r o sbor a v a r h a n n í c on t i nuo , m á n a z a č á t k u i n a k o n c i ( k o l e m f u g y M e m e n t o A b r a h a m ) h o mo f o n n í ú s e ­ ky a zhudeb�uje de l š í vy Quare

te x t . O n o o r c h e s t r á l n í z n ě n í z a č í n á s l o ­

Domine irascer i s

( Proč Pane se hněvá š ) , sborové

s v a r h a n a m i P r e c a t u s e s t Moyz e s ( Mo d l i l s e M o j ž í š ) . V e l k á f u g a se

s t á l o u p r o ti v ět o u tvoří i z á k l a d n í č á s t Ofer ta r i a

k

svát­

k u s v . Š t ěeá n a . S k l a d b a s e z a c h o v a l a s p o z d ě j i p ř i k om p o n o v a n ým � v o d e m a z á v ě r e m ,· j e j i c h ž a u t o r e m j e F r a n t i š e k X a v e r B r i x i . J e o t á z k a , zda f u g u kompono v a l Č e r n o h o r s k ý j a k o s a m o s t a t n o u skl ad­ bu . J e j í

·

w x t n e t v o ř í tot i ž �plné s d ě l en í , je t o jen f r a gment

j e d n é v ě t y ( " Q u e m l a p i d a v e r u n t J u d a e i o r a n t e m e t d ic e n t e m ' ' , t j . č e s k y " k t e r ého k amenov a l i , k d y ž - se mod l i l a ř í k a l " ) a k o n č i n a d o m i n a n t n í h a r m on i i , n e n í t e dy h a r m o n i c k y u z a v f e n a . T ém a fugy

z

d l ou h ý c h t 6 n ů t v o f í s e s t u p n ě k l e n u t ý m e l o di c k ý o b l o u k .

V o p a k o va ných t 6 n e c h a v � r a z n ý c h k v i n t o v ýc h p o k l e s � c h na z a č á t­ ku l z e s p a t ř o v a t t6nomalebný postřeh padání balvanů ( temnou barvu sborových b a s ů podp oruj í i všechny h luboké smyčce v E e t ­ n ě v i o l n a s p o d n í c h s t runách a s a m o z ř e j m ě t a k é v ar h a n y ) , me­ l i sma n a k o n c i p ř i p o m í n á prosebnou i n t o n a c i g r e g or i án s k ého c h o r á l u ( n a s l o v o '' o r a n t e m " ) . T a k é s t á l á p r o t i v ě t a s j u b i l a ­ c e m i n a s l ov o J u da e i ( Ž i d é ) j e o n o m a t o p o i c k á : s l e de m s t u p � o v i ­ tě v z d a l o v an ý c h v z e s t u p n ý c h i n t e r v a l ů i d a l š í m m e l o d i c k ým p o ­ k r a t o v á n í m s t y l i z u j e n e n á v i s t n ý a d t o t n ý p o k ř i k k a rn e n u j í c i c h židu . ( no t . př . č .

24)

-

' t 20

N e j s l avněj ší

z

v o k á l n ě i n s t ru m en t á l n í c h o f e r t o r i i Č e r n o ­

horského je L audetur Jesus Christus ( Pochvá len bua Ježíš K r i s t u s ) , k o m p o n o v an é n a s l o v a p o z d r a v u , z a v � d e n é h o v c í r k v i r o k u 1 7 2 8 . U ž r o ku 1 7 2 9 v y šl o v P r a z e t i s k e m ve h l a se c h . Sk l ad ­ b a tedy v z n i k l a a b y l a v y d á n a v d o b ě a u t o r o v a n u c e n é h o e x i lu v H o r a ž a o v i c í c h . T a k é t a d y s e s e t k á v áme � v e l kou f u go vou s t a v ­ b o u , z a l o ž e n o u n a š i r o c e k l e n u t ém p r v n í m t é m a t u z d l o u h ý c h t 6 n ů . T o n e j p r v e p ř e d j í m á l i n i e a l t u v p o m a l ém h o m o f o n n im ú v o ­ d u , n e ž j e p r e g n a n t n ě p ředneseno v e f u g o v é e x p o z i c i . J eho v z e ­ stupná l i n i e styl izu j e intonaci p o z d r a vu , s t á l á p r o t i věta v y ­ j a d ř. u j e p ř e d s t a v u v ě č n o s t i ( n a s l o v a " i n a e t e r n u m " , t j .

"až

na věky " ) melismatem rychlého pohybu . (not . př . č . 2 5 ) V d a l š í m r n z v o j i f u g y s e p a k p r a c u j e j e š t ě s d r u h ým t ém a ­ tem na poslední s l ovo pozdravu Amen , j e ž má smíšený p o h yb upl at�u j í s e v n�m c e l é noty z p r v n í h o tématu i č t v r t ě z jeho s t á l � p r o t i v ě t y a r o v n ě ž p ů l e . F u g a m á z a j í m a v ě k ompl i k o v a n o u s t avbu - je

šé s t i d í l n á . P o p r v n í e x p o z i c i t u n á s l e d u j e p r o v e ­

deni p r v n í ho s u b j ek t u , e x p oz i ce druhého s ub j e kt u , j e h o p r o v e ­ d e n í , s p o l e � n é p r o v e d e n i o b o u t ém a t a z á v ě r e č n ý d í l . V í c e n e ž j i nde skl adatel šetřil v této fuze modula�nim děním . N e j e n obě expozice , a l e i o b ě oddělená provedení se odehráv a j í téměř vý­ h radně. na p ů d ě h l a vn í t ó n i ny . Sou v i s í t o zřejmě s e s k l a d a t e l o ­ vou snahou o co nejsnadnější provedi telnost díla : zhudebněni n o v ého z á va zného c ír k e v n í h o p o z d r a v u b y l o j i s t ě u r čeno k p r o ­ vozováni n a četn9ch kůrech . V tom l ze také spatřovat smysl a d ů v o d t é m ě ř o k a m ž i t é h o v y d á n i p r o v o z o v a c í h o m a t e r i á l u k n ě mu t i s k e m . Se s n a h o u

o

v ě t š í i n t e �p r e t a č n i a p o s l u c h a č s k o u p ř í ­

s tupnos t d í l a snad sou visí i členění skladby kadencemi a cesu­ rami po p�oveden ích prvního a druhého tématu . eernohorský tak p o u ž i l p o s tupu � k t e r ý v j eh o d o b ě u ž p ů s o b i l p o n ě k u d a r c h a i c - . k y : s o u v i s e l s p o z ů s t a t ky s t a r š í m o t e t o v é t e c h n i k y v e v ý v o j i fugy . Snad proto byla skladba označována též jako motet . A na­ j d eme t u j e š t ě d a l š í j edn o t l i vos t i , j e ž v e s r ov n á n í s o s t a t n í t v o r b o u d v a c á t ýc h l e t 1 8 . s t o l e t í p ů s ob í a r ch a i ck y : p r e e x p o z i c e „21

t é m a t u v p o m a lém ú v o d u s h l a v n í me l o d i i v e s t f e d n i m h l a s e p ř l ­ p o m i n á i p ř i h o_m o f o n n í m z a l o že n í t o h o t o m í s t a o n e n p o s t u p r e n e ­ s a n č n í v o k á l n ě polyfonn í tech n i k y , kdy p ř e v á žně s i r i tmický proud o s t atn í c h h l a s ů v z n i k l jako souzněn í kontrap u n k t ů k a l ­ t o v é m e lo d i i v p o m ě r u 1 : 1 . A t a k é p o u ž i t í p a r tu tenor o v ých v i o l v d o p r o v á z e j í c í m o r c h_e s t r.u v e d l e o s t a t n í c h s m y č c ů h o u s l o ­ vé rodiny působ í v této době už archaicky .

Skladba jako celek

však p ř e s to z n i jednoznačně jako d í l o vrchol n ě b ar o kn í : s luch pfi

p r o v a z o v� n í t é t o h u d b y p o t v r z u j e ž i v é p ů s o b e n í d í l a ve

s l o h o v ém k o n t e x t u d o b y , kdy v z n i k l a ; to z c e l a p o h l c u j e v š e c h n y z m í n ěn é a r c h a i s m y a p ř e t a v u j e j e k e s v é m u o b r a z u . J e d i n 9m d a l š ím z a c h o v a n ý m v o k á l n ě i n strumen t á l n ím d í l em e e r n o h o r s k é h o j e á r i e Regi n a c o e l i p r o s ci l o v ý s o p r á n , k o n c e r ­ tantní v i o l oncel l o a varhanní c o n t i n u o .

Je o s ob i t ě j š í a p o l y ­

f o n n ě d q k o n a l e j š í , n e ž n ěk d e j š í d v a j s b o r o v é z h u d e b n ě n í t é h o ž t e x t u . V zh l e d e m k t o m u , ž e

se

mater i ál

skl

ad by

z a c h ov a l v t z v .

B � h m o v ě a r c h i v u n a Měln ice s p o l u s h u d e b n i n a m i Š i mona B r i x i h o ( d n e s v Muzeu č e s k é hudby v P r a ze v přep i s u E m i l i á n a T r o l d y , který tento archiv také popsal v Hudební r evue 1 9 1 6 ) , lze sou­ dit n a p r a vděpodob n ý vznik v dob ě , k d y se t i t o dva s k l ad a t e l é n a v z á j e m s t ý k a l i , t j . v e d v a c á t ý ch l etech v č a s o v é b l í zk o s t i výše z m í n ě n ý c h t ř í fugov aných

ofer tor i i . Hudba árie v yrůstá

z vyhraněně koncertantn ího urče n í :

v

sopránové i violoncellové

l i n i i převl ádaj í efektní běhy v rychl ých šestnáctinách , ve z p ě v u b o h a t ě j u b i l o v an é . N i cméně z á k l adem i nvence je tu o p ě t o n a j a d r n á a v r y �h l e j š í c h k r a j n í c h d í l e c h t a k é d i a t o n i c k y p r o s t á melodika , sourodá s výěe probranými p ř e v l á d a j í c í m i fugo­ v ý m i t é m a t y a s t á l ým i p r o t i v ě t a m i ze s k l a d a t e l o v ý c h s b o r o v ě i n s trument á l n ích d ě l . Věh l a s B . M . Cernohorského j ako v a rh a n n í h o v i r t uo s a v e d i k tomu , ž e s e předpokládal v ě t š í r o z s a h jeho zachované hanní tvorby .

·Var­

V první polovině 1 9 . stole t í ve velké sbírce

v a r h a n n í c h s k l a deb Museum f u r Orgel s p i e l er (Muzeum p r o varha ­ n í k y ) , k t erou r e d i g o v a l p ř e d n í p r a ž s k ý v i r tu o s a p e d a g o g to­ h o t o n á s t r o j e K a r e l F r a n t i š e k P í č , d o k o n c e v y š l o s j e hfr j m én e m - ;·

1. 22.

n ě k o l i k v a r h a n n í c h fug - a t y pak b y l y p ř e t i sk o v á n y , h r á n y a d o k o n c e v y d á v á n y n a g r a m o f o n o v ý c h de s k á c h j a k o s k l a d b y Č e r ­ n o h o r s k é h o a ž d l o u h o z a p o l o v i nu d v a c á t é h o s t o l e t í . T ř í z t ě c h ­ t o p ě t i f u g v ša k u r f i l o b á d á n í v p o s l ed n í ch d e s et i l e t íc h j a k o d í l a , j e ž v y t v o ř i l i j ed n o z n a f n ě s t a r š í n ěm e č t í s k l a d a t e l é J o ­ hann Kuhnau , Johann Jacob Froberger a Georg Muffat . Dal š í F uga a m o l l , j e ž s e s t a l a v e l m i p o p u l á r n i , k d y ž j i V l a d i � í r Helfert

vydal v �ele

sv é e d i c e e e r n o h o r s k é h o v a r h a n n í c h s k l a ­

d e b ( M u s i c a a n t i qu a b o h e m i c a 3 ,

1937) a založil především na

j e j í c h a r a k t e r i s t i c e s vo u t e o r i i o p ře d j í m á n í k l a s i c i s t i c k ý c h s l o h o v ý c h t e n d e n c í - b y l a z a s e p r a m e n n ým n á l e z e m z V a l d š t e j n s ­ kého hudebního archivu v Doksech , který je jediným autorsky o z n a 6 e n ým z á p i s e m s k l a d b y z 1 8 . s t o le t í , a g n o s k o v á n a j a k o d i l o J o s e f a Segra . T a k z ů s t a l a z e s k l a d e b � v yd á v a n ých z a � e r n o h o r s ­ k é h o d í l a v e d i c i M u s e u m f Ll r O r g e l s p i e l e r , a u t o r s k y n e z p o c h y b ­ n ě n a j e d i n á F uga c m o l l . J e j i v j e d n o l i t ém m e l o d i c k é m o b l o u k u k l e n u t é t ěm a t a k é n e n í v z d á l e n o o n o m u n á p ě v n ém u t y p u , z n ěh o ž v y r ů s t a j í v e l k é f u g y v e s k l a d a t e l o v ý c h v o k á l n ě i n s t r u m e n t á ln í c h ofertori ich . A témata tohoto druhu mají i

dvě a u torsky nejspo­

l e h l i v ě j š í v a r h a n n í s k l a db y , z a c h o v a n é s e j m é n e m Č e r n o h o r s k é h o v r u k o p i s e z 1 8 . s t o l e t í , u l o ž e n ém v N ě m e c k é s t á t n í k n i h o v n ě v Berl í n ě . I když se n e p o t v r d i l a j e dnoznačně s p r á vnost úda j e č e s k éhů s b ě r a t e l e r u ko p i s ů A . F u c h s e t k t e r ý r u k o p i s p ř ed p o l o ­ vinou 1 9 . století do Berlína prodal , a jaký převzal pak i R . E i t n e r d o s v é h o b i a g r a f i c ko

-·

bi bli ogra f i ckého s 1ovn íku , že

j s o u t o a u t o g r a f y E e r n o h o r s k é h a , p ř e c e n e n í d ů v o d p oc h y b o v a t u . těchto děl o a u t o r s t v í n a šeho s k l a d a t e l e . Obě skladby maj í p ř ízna čně melod icky klenutá témata i neobvyklé postupy d i c k o h a r m o n i c k é s t r u k t u ř e . F uga gi s m o l l

-

v melo­

O d u r m á b oh a tě

k l e n u t é a í o i s k é t éma a p ů s o b i v o u f ry g i c k o u o d p o v ěd ; (not . př. č . 26) v c e l k o v ém m o d u l a č n í m p l á n u m á k r a j n í t o n á l n í k o n t r a s t m e z i z a č á tkem ( g i s mol l ) a z á věrem ( O du r ) .

Jsou to postupy dobově

t a k n eo b v y k l é , že b y l a skl adba v y d á v á n a v c h y b n ý c h t r a n s kr i p ­ c í c h : v y d a v a t e l é v e x p o z i c. i d o p i s o v a l i d o o d p o v ě d í k ř í ž k y k e v šem t ó n ů m e , aby z í s k a l i t o n á ln í a n e f r y g i ck o u o d p o v ěd . B y l o

v y d á n o i z n ě n í s d o p l něn ím z a č á te č n í h o p t e d z na m e n á n í p ě t k ř í ž­ ků a ž d o k o n c e f u g y , t a k že

...

i když

5e

to neobešlo bsz značných

z á s a h ů d o n o t o v é h o o b r a z u - mo d u l a č n í p l á n k o n č i l v t 6 n i n ě

dis

m o l l . Z a c h o v a n ém u r u k o p i s u v š a k j e d n o z n a č n ě o d p o v í d á z n ě n í s f r y g i ckou o d p o v ě d i a z áv ě r e m v O dur . T ém a F ugy O d u r t v o t í s t r u č n ě j š í , j a k o b y s o š n ě j š í m e l o d i c ­ ký oblouk . (not . p ř .

� l

t

t

f t

č . 27 )

Z v l á š t n o s t í j e j í h o t o n á l n í h o p l á n u j e p r ud k é v yb o č e n í do vzdálené tóniny ve vztahu terc iové p ř í b u z n o s t i

F

dur v provede­

n í a u v e d e n í t é m a t u v j e j í m r ám c i . S e jménem Č e r n o h o r s kého b ý v á t a k é s p o j o v á n o a u t o r s t v í d v o u fug , dochovaných v opisu asi z poloviny 1 9 . stolet í v archivu p r a ž s k é k o n z e r v a t o ř e . P r v n í z n i c h , F uga F d u r , m á t é m a b l í z k é prvnímu tématu v o k á l n ě instrumen tální fugy La�detur Jesus Christus . Není j i s t é , zda spojeni těchto děl , zapsaných na jed­ nom d v o j l i s t u p a p í r u , se jménem Č e r n o h o r s k é h o n e z p ů s o b i l a v ů ­

l f

f t

t t

bec jen tato melodická podobnost . �inak má toti ž tato skladba i n e ú p l n ě t a m z a z n a m e n a n á F uga a m o l l s c h r om a t i c kým s u bje k t e m s l o h o v o u f a k turu , u k a zuj í c í s p í š j e š t ě na v z n i k v 1 7 . s t o l et í . J a k o d í l o Č e r n o h o rs k é h o b y l a d á l e v y d á n a v a r h a n n í T o c c a t a C dur . D r á ž d a n s k ý b a d a t e l O . S c hm i d , k t e r ý j i z v e ře j n i l n a z a ­ čátku 20 . stoleti , žel neuvedl , podle jakého pramene j i připra­ v i l k t i s ku . Z a p r á c i Černohorského l z e p o v a žo v a t j e n d e l š í p o ­ h y b l i v ý v s t u p n í d í l s k l a db y ; a k o r d i c k ý z á v ě r j e z ř e j m ě s l o h o v ě anachro n n í a Schmid jej snad podle těžko čitelné předlohy uprá­ v o v a l č i d o k o n c e d o k o m p o n o v á v a l s á m . P r o t o s e o b j ev i l y n á v r h y , j a k d í l o u z a v ř í t s l oh o v ě věrohodně b e z o n o h o n e p ř iměřeného d o ­ v ě tk u . I k d y ž s e n á m o d Č e r no h o r s k é h o z a c h o v a l o j e n m á l o s k l a d e b , j e j e h o známé dílo v ýznamnou a osobitou hodnotou české hudby . S v ě ž í i n v e n c e s o s o b i t ý m t y p e m f u g o v ý c h t ém a t - l i n i í k a n t a b i l -

1 �4 -

i

J

n ě v y k l e n u t ý c h a � o š n ý c h , s v ýr a z o v o u n o s n o s t i c h o r á l u a j a k o ­ b y n a v a z u j í c í c h n a t r a� i c i n e j c e n n ě j š í c h h o d n ci t 6 e s k é r e f o r m a č ­ ní

chorá l o v é

kultury či Mi chnových p ísní - , dokonalá a čistá

p o l y f o n n í p r ác e i s t a v b a , s v í t i v ý j a s i v e l k o l e p ý b a r o k n í p a ­ tos jeho děl , to j sou hodnoty vzácné a cenné . N e n áhodou i n ­ tenz ívně

žijí

v d n e šn í h u d e b n í p r a x i , i k d y ž d ů s t o j n á n o v o d o ­

i

bá tisková edice jeho vokálně instrumen tální tvorby ještě ne­ byla p ř ipravena a t ř i vydání jeho varhanních skladeb jsou plná omy l ů a n e d o r o z u m ě n í . e e r n o h o r s k é h o b y c h o m n � m ě l i p o d c e � o v a t j e n p r o t o , ž e m i n u l é g e n er a c e z m a t e n ě p ř i p o j i l y j e h o j m é n o i k e s k l a d b á m , j e ž n e n a p s a l , a ž e s e n e s p l n i l y n a d ě j e k l a d e n é n ěk d y v nalezení jeho dalších děl .

I

t o r z o j e h o t v or b y , j e ž d n e s z n á ­

me , j e j k v a l i f i k u j e j a k o s k l a d a t e l s k o u o s o b n o s t p r v n í v e l i k o s -.

.

t i , v e d l e Jana D i smase Z e l enky � e l ného r e p r e z e n t a n t a v r c ho l n é ho č e s k é h o hudebn í ho b a r o k a . V e d l e Z e l e nk y a Cernoho r s k é h o v y t vo ř i l i p o z o r u h o d n á d í l a i někt e ř í da l š í jejich vrstevníc i .

Nikdo z nich vša k už není

autorem tvorby tak osob i t ě v yhraněné a n i slohově ucelené . G u n t h e r J a c ob ( 1 6 8 5 - 1 7 3 4 ) , k n ě z a č l e n řádu b e ne d i k t ýn ů , působil v Praze

i

v e venkovských místech . N a p s a l řad u chrámo­

v ých v o k á l n ě i n s t rumentáln ích d ě l , z n i c h ž je v ě t š i n a soustře­ d ě n a v e v el k ý c h s b í r k á c h A n a t h e m a gr a t i a r u m a A c r a t i s m u s pr o h o n o r e D e i , t i š t ě n ý c h j a k o h l a s o v é m a t e r i á l y v P Da z e v l e t e c h 1 7 1 4 a 1 7 2 5 . Jacob o v l á d á p o l y f o n n í kompo z i č n í t e c hn i ku , a l e -

z d a l e k a n e n a t a k o v ém m i s t r o v s k é m s t � p n i j a k o Z e l e n k a n e b o Černohorsk ý . Témata jeho fugat a fug jsou krátkodechá a nejsou _ r o z v e d e n a z d a l eka s t a k o v o u s t a v e b n o u š í ř í , j a k á je o b v y k l á v mistrovské tvorbě jeho doby . A celkově chudší je i vůbec v š echna j e h o h u d e b n í i n v e nce . Ne n á h o d o u dnes J a c o b o v a t v o r b a n e o ž i v � a n i v ma l é m í ř e . D v a s k l a d a t e l é t � t o g e n e r a č n í v r s t v y v r c h o l n ého b ar o k a v y ­ n i k l i j ako a u t o ř i c h r ámov ých k a n t á t - á r i í p r o s ó l o v ý h l a s s d o p r o v o d e m m a l é h o b a r o k n í h o o r c h e s t r u . J o s e f L e opo l d V á c l a v D u k á t ( 1 6 8 4 - 1 7 1 7 ) s o u s t ř e d i l dvanáct takov ých á r i i s krá tkými

recitativy v úvodu do

sb í r k y C i t h a r a n o v a ( 1 7 0 7 ) . Z a j í m a v é

j e , ž e v e většině z nich upl atnil t echniku fugy - a to bud ve v šech z ú a a s t n ě n ý c h h l a sech v� e t n ě z p ě v u , k t e r ý p t e d n á š e l j e ­ den z h l a s ů fugové s truktury , nebo jen ve vrstvě instrumen tál­ ního doprovodu . Takovou sbírku chrámových ári í napsal i Josef Anton in · P l á n i c ký ( 1 6 9 1 - 1 7 3 2 ) , k t e r ý se n a r o d i l a n ě j a k o u d o b u p ů s o b i l v M a n ě t í n ě s e v e r n ě od P l z n ě . S o u s t ř e d i l do n í

dvanáct skladeb ,

n a z v a l j i Ope l l a e c c l e s i a s t i c a ( C h r ám o v á d í l k a ) a v y d a l r o k u 1 72 3 u nakladatele J . J . Lottera v Augsburgu t i skem . Vedle k l e ­ n u t ý c h m e l o d i c k ý c h l i n i i t u u p l a t n i l i v ý r a z n ě j š í a r o zs á h l e j ­ ší re ci t a t i v y . Vlastní árie maj í t ř íd í lnou formu a - b - a p ří značnou p r o neapolský sloh . Od 1 7 2 2 působ i l v bavors kém Frei­ singu . Roku 1 72 4 t u dokonce napsal i slavnostn í operu , jež by­ la a s i p r v n í m o p e r n í m d i lem aeského s k l a d a t el e ; n e z a c h o v a l a se v šak . Š imon

Brixi

( 1693 - 1 7 3 5 ) vnesl nej výrazn ě j i do české hudby

vrcholného b aroka d6ležitý kontinui t n í prvek : několik jeho c h r á m o v ý c h s k l a de b n a v a z u j e svou ž i v o u m e l o d i k o u i c e l k o v ý m p r o s t ým v ý r a zem n a č e s k é l i d o v é p í s n ě . J a k o b y t u n a n o v ý c h s lohových zákl adech o ži l a ona vazba mezi l idovou hudbou a tvor­ b o u p r o c h r ám n a č e s k é t e x t y , j a k o u z e j m é n a s v ý m i p í s n ě m i t a k v ý z n a m n ě v p ř e dm i n u l é g e n e r a c i p o s í l i l A d a m M i c h n a . T a k é u B r i ­ x i h o m á t e n t o c h a r a k t e r p ř e d ev š ím chr á m o v á h u d b a n a č e s k é t e x ­ ty , j a k é j i n a k v d o b ě v r c h o l n é h o b a r oka v z n i k a l o m á l o . T a ko v é je jeho Vánoční ofertorium ( Offertorium pro sacra nocte N a t i ­ v i t a t i s Domi n i p r o p r ium ) s c i t á tem k o l e d y N a r o d i l s e K r i s t u s P á n a S l a v n o s t n í o f e r t o r i um k př í c h o d u T t í k r á l ů ( O f f e r t o r i u m solenne de Epiphan ia

po m i n i ) . N e j e n c i t á ty l i dov ých ko l ed , a l e

i ostatní melodika a na n i n a vazující prostá faktura polyfon­

n í ch Gseků tu vycházej í z intonací české lidové vánočn í hudby a stylizují je .

To je patrné i n a n á s l ed uj í c í u k á z c e ze zpěvu

t ř í s ó l o v ý c h b a s ů ( = T ř í k r á l ů ) z e jm e n o v a n é h o S l a v n o s t n í h o ofertoria .

V poslední době se však vyskytly pochybnosti jak

o a u t o r s t v í Š im o n a B r i x i h o , t ak o p r i o r i t ě č e s k é h o t e x t u u t é t o

skladby : zachovala s e také s l a t i n ským

textem A u d i t e popu l u s

a s k l a d a t elským jménem J . A . Sehl i ng ( v i z J i ř í Berkovec : České pastorely , (not . p ř .

Praha 1 9 87 ) . č.

28)

Ještě b l í ž n e ž k Michnově tradici maj í v š a k tyto l i dově zabar­ v e n é mome n t y u Š i m o n a B r i x i h o k č e sk é , z e j m é n a k a n to r s k é t v o r ­ b ě n á s l e d u j í c í h o o b d o b í : · Mů ž e m e s l e d o v a t , j a k s e t u u ž v r á m c i v r c h o l n éh o b ar o k a r o d í prvky b u d o u c í h o s l o h u � e s k é h o r a ného i p o z d ěj š í h o k l a s i c i smu . Šimon B r i x i však vytvořil

z ávažné skladby na l atinské

i

t e x t y s b o h a t š í m v y u ž i t ím vrcho l n ě b a r o k n í p o l y f o n i e a v ů b e c s e s l o h o v o u f a k t u r o u , p ř í zn a čnou p r o t u t o e po c h u . T a k o v é j e p ř e d e v š í m j e h o s l a v n o s t n í h o j a s u p l n é M agn i f i c a t , d ci l e m š e a j e d n o t l i v é m e š n í f � s t i , M o t e t t o p e r i l S a n t i s s i mo z r o k u 1 7 2 8 . J e i a u t o r em v o k á l � ě i n s t r u m e n t á l n í h u d by k l o d n í m s l a v n o s t e m , p o ř á d a n ý m n a V l t a v ě b l í z k o K a r l o v a mo s t u k p o c t ě J a n a N e p o m u c ­ k é hri .

V ý z n a m Š i m o n � B r i x i h o j a k o v r c h o l n ě b a r o k n í h o p o l y f on i k a

by v y n i k l j e š t ě v ýr a z n ěj i , k d y b y s e n ě k d y p o t v r d i l o s j i s t ot ou , ž e j e r o v n ě ž s k l a d a t e le m R egu i e m a m o l l . T a t o s k l a d b a s e z a c h o ­ vala v hudebn í sbitce s t rahovského k l á štera s t ím , že tamn í archivář

a s k l a d a t e l G e r l a k Strn i št ě ( 1 7 8 4 - 1 8 5 5 ) o p ra v i l p ů ­

v o d n í a u t o r s k é o zn a če n í J a n Z a c h p o d l e e x empl á ř e s v a t o v í t sk ého k a p e l n í k a a s k l a da t e l e J . A . K o ž e l u h a na Š i mo n B r i x i . V j i n ém e x e m p l á ř i p ů v o d e m z R o u d n i � e m á v š a k d í l o r o v n ě ž a u to r s k ý ú d a j Gunther Jacob . D í l o je tak polyfonně dokon a l é a má t akové· kontr a p u n k t i c k é um ě l o s t i ( n a p ř . s b o r o v o u f u g u O s an n a s e x po z i c í v t ě s n ě ) , j a k é v e v r c h o l n ě b a r o k n í g e n e r a c i n a jdeme j en ve s k l a d b á c h Z e l e n k o v ý c h . V í m e , ž e Š i m o n B r i x i �y l

se Z el e n k o u

s p ř á t e l e n , c t i l j e h o h u d b u a o p s a l s i o d n ě j n ěk t e r é s k l a d b y . Je tedy možn é , ž e se tu p o u č i l na j eh o vybroušené pol yfonní technice

i

p r o v l a s t n í t v o r. b u . V í m e o v š e m ,

že také mladší Jan

Z a c h b y l v y n i ka j íc ím k o n t r a p un k t i k e m . O J a c o b o v i j a k o o a u t o ­ r o v i t ohqto d í l a m u s íme o v š e m s o h l e d e m n a t u t o c h a r a k t e r i s ­ t i ckou v l a s t n o s t pochybovat - t e n po l y f o n n í p r á c i n a t é t o ú r o v ­ ni neovládal . - � 27

-

t e s l a v V a � u r a ( 1 6 9 5 7 1 7 3 6 ) b y l v m i n o r i t s k ém k l á š t e ř e s v . J a k u b a v P r a z e n á s t u p c e m a p ř e d t í m p r a v dě p o d o b n ě i ž ák e m B . M . Č e r n o h o r s k é h o . J e š t ě z a ž i v o t a mu

vy š l y v P r a z e v e h l a s e c h

d v a v e l k é s o u b o r y c h r á m o v ý c h s k l a deb : B r e v i s s i m a e et s o l e n n e s L i ta n i a e L a u r e t a n a e ( Kr a t i čk é a s l a v n o s t n í l i t a n i e , 1 7 3 1 ) a d v an á c t o f e r t o r i í k r ů z n ý m s v á t e č n í m p ř í l e ž i t o s t e m C u l t u s l a ­ t r i a e ( 1 7 3 6 ) . T a t o s b ír k a s k l a d e b p r o s b o r a o r c h e s t r a p o p ř í ­ p a d ě i s 6 l a j e n e j v ý z n a m n ě j š ím V a � u r o v ý m d i l e m . B a r v i t é a m e l o ­ d i c k y i p o l y f o n n ě b o h a t é s k l a d b y z n í n a v a z u j í v n ě ko l i k a p ř í ­ p a d e c h n a e e r n o h o r s k é h o . . O fe r t o r i u m č . 1 1 L a u d e t u r S a n c t i s s i m a T r i n i t a s ( B ud p o c h v á l e n a Nej s v ě t ě j š í T r o j i c e ) j e v m e l o d i c e i rozvrhu fugové stavby přímo paraf r á z í Cernohorského Laudetur Jesus Christ u s , několik dalších sborových fug z této

sb í r k y m á

v d l o uh ý c h h o d n o t á c h p l ynouc í d i a t o n i ck á t émata a p o h yb l i v ěj š í p r o t i v ě t y , j a k ý c h j s me s i v š i m l i v o b d o b n ě ž á n r o v ě v y u ž i t ý c h . v o k á l n ě i n s t r u m e n t á l n í c h . f u g á ch Č e r n o h o r s k é h o . T a k o v á j e i s b o ­ r o v á f u g a n a s l o v a " Et a p a r u e r u n t f o n t e s a q u a r um " ( A v y t r y s k o ­ o

v a l y ·p r a m e n y v o d ) z (not . př . č . . 2 9 )

f e r t o r i a č . 7 I n t o n u it. . d e c o e l o D o m i n u s .

Ve s t a r š í c h p r a c e c h a ž p o V a ň u r o v o h � s l o v Č e s k o s l o v e n s k ém h u ­ debním slovníku o s ob a institucí I I z roku 1965 se tomuto s k l a ­ d a t e l i p ř i č í t a j í i t ř i s i n f o n i e , a r c h i v o v a n é v n ě m e c k ém S c h w e ­ r i n u . V p o s l edn í c h d e s e t i l e t íc h p t i c h á z e j í i z P o l s k a z p r á v y o v ý s k y t u k l a s i c i s t i c k ý c h s ym f o n i c k ý c h s k l a d e b č e s k é h o a u t o r a p o d o b n é h o jména . J d e s e v š í p r a v d ěp o do b n o s t í o m l a d š í h o v l B . s t o l e t í ž i j í c í h o s k l a d at ele V a n ču r u , s n í m ž nemá p r a ž s k ý m i n o ­ r i t a z e p o c h y v r c h o l n é h o baroka · Č e s l a v V a ň u r a n i c s p o l e čn éh o . J o s e f Brenn t n e r ( 1 6 8 9 - 1 7 4 2 ) p a t ř í u ž k a u t o r ům dnes t é ­ měř n eo ž i v o v a n ý m . J e t o z v lá š tn í : m á t o t i ž m e z i č e s k ými s k l a ­ d a t e l i v rc h o l n éh o b a r o k a n e č e k a n é p r v e ns t v í . Se č t y řm i t i s k y velk ých s o u b o r ů s k l a deb je to v ůbec n e j v y d á v a n ě j š í a u t o r t é t o epoc h y . J e t o c y k l u s d v a n á c t i á r i i s d o p r o vodem n á s t r o j o v éh o s o u b o r u H a r m o n i c a d u o d e c a t o me t r i a ( 1 7 1 6 ) , s b o r o v ě o r c h e s t r á l n í O f f e r t o r i a s o l l en i o r a ( 1 7 1 7 ) a L a u d e s m a t u t i n a e ( R a n n í c h v á l y , 1718 ) ; zatím nebyl bohužel nalezen výtisk jeho souboru instru­ ment á l n í c h s kl a deb

·-

s n a d t r i o v ý c h s o n á t - s t i t u l em H o r a e

po m e r i d i a n a� ( O dp o l e d n í h o d i n y , 1 7 2 0 ) .

Je to c i t e l n á ztráta ,

protože b y to byla vůbec první zjištěná i t i štěná skladba toho­ to druhu , která vyšla b y z a j ím a v é

i

z

p r a ž s k ého p r o s t ř ed í . A b y l y

by to sklad­

jinak : odvolává s e k n i m toti ž au tor s tarší mo­

nografie Josefa My s l i večka Jaroslav Čeleda ( v y š l a v P r a ze 1 9 4 6 ) - jako ke zdroji houslové sty l i s t ik y u t ohoto skladatele epochy k l a s i c i smu . J e h o i n f o r m a c e o v šem p r amení z e s d ě l e n i l i ­ terá r n í p o v a h y , ne mít

pro

z

analýzy Brentnerovy hudby , a proto nemohou

n a š e h o d n o c e n í d ě l .. ba r o k n í h o a u t o r a n ě j a l'\ ý z á s a d n í v ý ­

znam . S k l a d a telem , o němž l z e p o d l e v e l k ého mno ž s t v í za cho v a ­ ných opisů soudit ,

že b y l v 18 . století často hrán ,

j e Anton ín

R e i ch e n a u e r ( a s i 1 6 9 4 - 1 7 30 ) ; j eho s k l a dby v š a k t i š t ě n y n e b y l y . A í dil k o s t e l n í k ů r y v P r a z e a ke k o n c i ž i vo t a též v J i n d ř i c h o v ě .

.

H r a d c i , p ů s o b i l i v e š l ec h t i ck ý c h k a p e l ě c h v o b o u t ě c h t o městec h . Z a c h o v a l y s e od něj r o v n ě ž p ředev ším chrámové skladby mše , ofertoria ,

l i ta n i e . T a k é j eh o

mavá , a b y byla o živena a pěs tována

t v o r b a v š a k n en í t a k z a j í ­ v

s o u č a s n é do b ě .

Zůs tává z a ­

tím o tázkou , zda ouvertury a koncerty ,

jež z j i s t i l Robert Eit- . n e r v n ě k t e r ý c h n ěm e c k ý c h m ě s t e c h od a u t o r a s p ř í j m e n í m R e i che­ n a u e r ( b e z k ř e s t n í h o j m é n a ) a u v e d l j e v e s v ém b i o g r a f i c k o ­ - b i b l i o g r a f i c k ém l e x i k o n u , j s o u d í l y t o h o t o s k l a d a t e l e z Č e c h . P oměrně pozdě se na českém území prosadila opera . Ojedi­ n ě l e s e t u s i ce p r ov o z o v a l a u ž p ř i k o r u n o v a c i F e r d i n a n d a I I I . na českého krále roku 1 6 2 7 a v průběhu 1 7 . století ještě něko­ l i k r á t p ř i p o b y t e c h c í s a ř s k éh o d v o r a v P r a z e , a l e v ž d y t u z a ­ z n ě l a j e n d í l a i t alských �utorů v podání v ídeňského dvorního s ou b oru p r o u za v ře n o u v y š š í s p o l e č n o s t . V p r v n í c h l e t ech 1 8 . s t o l e t í v P r a z e h r á l o n ě k o l i k k o ču j í c í ch i t a l s k ý c h opern í c h s p o l e čn o s t í , p u t u j í c í c h m e z i V í d n í a D r á ž a a n a mi , a l e ž á d n á tu ne z a k o t v i l a t r v a l e j i . R o zv o j o p e r y

u

c í s a ř s k é h o d v o r a ve V í d n i

p ř i m ě l v e l k é f e u d á l y na Mor a v ě k z a l o že n í o p e r n í c h s o u b o r ů v e v l a s t n í c h s í d l ec h . R o k u 1 7 2 2 z a t a l Jan Adam

z

s

o pe r n ím p o d n ik á n í m h r a b ě

Questenbergu v Jaroměf i c ích n a d Rokytnou a olomouc­

k 9 b i sk u p k a r d i n á l Wo l f ga n g ze S c h r a t t en b a c h u , k t e r ý b y l p ř e d -

t ím něk o l i k l e t m í s tokrálem v N e a p o l i a o p e r u t a m z ř e j m ě d ů ­ v ě r n ě p o z n a l , d a l · p o d n ě t k o p e r n í m p ř e d s t a v e n í m v e s v ém s í d l e ve V y š ko v ě . R o z h o d u j í c í m podnětem k p ě s t o v á n í o p e r y v Č e c h á c h se však s ta l o monume n t á l n í provedení díla v í deňského dvorního s k l a d a t e l e J . J . F u x e C o s t a n z a e f o r t e z z a p ř i s l a v n o s t e c h u �f í ­ lezitosti korunovace Karla VI . za českého

krále

roku 17 23 . T a ­

t o u d á l o s t , p ř i n í ž ú � i n k o v a l a ř a d a � id e � s k ý c h i č e s k ýc h p ř e d ­ n í ch uměl c ů , d a l a n ěk t e r ý m č e s k ý m š l ec h ti c ům p o d n ě t k p o ř ád á n í o pe r n í c h p ře d s t a v e n í . U ž 1 7 2 3 - 2 4 v y s t u p o v a l v M a n ha r dt o v ě d omě v Praze i t a l s ký soubor impre s á r i a A n t o n i a M a r i i Peru z z iho

z Be­

n á t e k . A r o k u 1 7 2 4 n a j a l h r a b ě F r a n t i š e k An t o n i n Š p o r k i t a l s ­

k o u s p o l e čn o s t impres á r i a A n t on i a O e n z i h o , j e ž h r á l a d e s e t l e t v Praze a 1 7 2 4 - 2 5 také na Šporkově z ámku

v

Kuksu . Provozovala

s e t u v š a k j en d í l a i t a l ských o p e r n í ch s k l a d a t e l ů , mj . i A n t o ­ n i a Vivaldiho . Ojediněle se objevily

i

l á tky o �eské mi n u l o s t i

( 1 7 3 4 P r a g a n as c e n t e d a L ib u s s a e P r e m i s l a o - Z a l o ž e n i P ra h y L i b u š í a P ř e m y s l e m n a D e n z i h o l i b r e t o ; h u d b a s e 11 e z a c h o v a l a a není a n i z n ámo , kdo j i

k�mponoval ) ,

zásadně se t u v šak n e ­

u p l a t n i l a t v ů r � í a k t i v i t a dom á c í c h s k l a d a t e l ů . P o d o b n á s i t u a c e b y l a i n a d a l š í c h m í s te c h v e e c h á c h a n a Mora v ě , kde s e v p r v n í p o l o v i n ě 1 8 . s t o l e t í p r o v o z o v a l a o p e r a : v H o l e šo v ě , V y š ko v ě , Brn ě ,

s n a d i J i n d ř i c h o v ě H r a d c i , C e s k ém K r u m l o v ě a j i n d e : t a d y

všude se hrála výhradně dila ita lských skladatelů zejména z B e n á t e k , N e a p o l e č i N ěm c e

vy š k o l e n é h o v N e a p o l i J . A . H a s s e ­

ho . Oh n i s k e m č e s k é b a r o k n í o p e r n í t v o r b y s e t a k s t a l y p o u z e m o r a v s k é J a r o m ě ř i c e n a d R o k y t n o u , k d e d a l n a s v ém z á m k u p ě s t o ­ v a t o p e r u u ž z m í n ě n ý h r a b ě J . A . Questenberg . Jeho ope r n í soubor m ě l zcela j e d i n e č n o u podobu v tom , ž e v něm � č i n ko v a l i t éměř v ý h r a d n ě j a t�měf i �t í p o d d an í . T ím b y l i jeho u m ě l e c k ý v ed o u c í - k a p e l n í k a t e n o r i s t a F ra n t i i šek V á c l a v M i č a ( 1 6 94 - 1 7 4 4 ) . Dával zde nejen obvyklý i talský repertoár , který hrabě z í ská­ v a l z Vídn ě , B e n á t e k i N e apo l e , a l e i v l a s t n í o p e r y , j e ž p r o z d e j š í s o u b o r v y t v o f i l . N e j v ý z n a m n ěj š í z n i c h j e L ' o r i9i n e d i J a r ome r i t z i n Mo r a v i a ( 1 7 3 0 ) , j e ž s e t a m p r o v o z o v a l a n e j e n i ­ t a l s k y p r o h r a b ě c í d v ů r a j e h o h o s t y , a l e s n á z v e m O pů v o d u

J a ro m ě ř i c t a k é č e s k y p r o p u b l i kum z ř a d p o d d a n ýc h .

J ako m e z i ­

aktni i ntermezzo se v rámci těchto p ředstavení provozo v a l a komická operní scéna

Bumbalka

a H ajd a l á k .

j e ště čtyři další oper y , jej ichž názvy se

Kromě nám

i

toho nap5al

nedochovaly ,

z t o h o d v ě r o v n ě ž s č e s k ý mi t e x t y . F . V . M í č a j e d á l e a u t o r e m g r a t ulačních a oslavných kant á t , z n ic hž se častěji provozuje s k l a d b a Č tyř i ž i v l o v é ( 1 7 3 4 ) , v e l i k o n o č n í s e p o l k r o

Kr�tkě

.r o zj í m á n i ( 1 7 2 8 ) a j e n z ř í d k a d a l š í . U ž V l a d i m i r H e l f e r t , k t e ­ rý M íčovu tvorbu rozebral ve výše jmenovaných knihách o hudeb­ n ím b a r oku n a j ar o m ě ř i c k ém z ámku , r o z e z n a l o m e z e n í j eho s k l a ­ d a t e l ského t a l e nt u . B y l s i ce a u t o r em p r v n í z a c h o v a n é č e s k é o ­ p e r y n e j en c o d o pův odu a u tora , a l e t é ž v z h l e de m k j a z yk u , v n ě m ž se z p í v a l a . N e b y l v ša k z d a l e k a z a j íma v o s t í , p ů vod n o s t í a kva l i tou i nvence ani v y t ř íbeno s t { komp o z i č n í tec h n i k y na úrovni pfedn ich skladatelů s vé dob y ,

a

t o a n i v m ě ř í tku teh dej ­

š í č e s k é h u d b y . A r o z h o d n ě n e h í t a k é a u t o r e m Sym f o n i e i n O , j e ­ j í ž h l a s y b y l y n a l e z e n y k o n c e m 3 0 . l e t n a š e h o s t ol e t í

s

p o u h ým

pří jmením Mi tscha a j e ž b y l a vydána r oku 1 9 46 edi torem Janem R a c k e m s e j m én e m j a r o m ě ř i ck é h o o p e r n í h o s k l a d a t e l e z č a s u v r ­ c h o l n éh o b a r o k a . D í l o s i c e n e n í s l o h o v ě v y r o v n a n é , ' a l e p r v n í věta j e jednoznačně z a ř a z u j e h luboko do druhé polov in y !S . sto­ l e t í . Ne n í - l i j mé n o n a h l a s ec h m y l n é , v y t v o ř i l j e j i n ý č l e n hudební rodiny

Mítů

-

ne j s p í š synovec Franti ška V á c l a v a Fran­

t i še k A d a m M í č a ( 1 7 4 6 - 1 8 1 1 ) , r o v n ě ž s k l a � at e l , j e h o ž p o če t n á tvorba už plně patří násl eduj í cí epoše klas i ci smu . V

p r v n í c h d e s e t i l e t í ch 1 8 . s t o l e t i

hodně rozvíjet i hudební teori e .

se

u

nás začala pozoru­

Svědčí o tom zejména první

a b e c e d n ě ř a z e n ý v ěc n ý h u d e b n í s l o v n í k n a s v ět ě , k t e r ý j eho a u ­ t o r T o m á š B a l t a z a r J a n o v k a ( a s i 1 6 6 3 - 1 7 4 1 ) n a z v a l C l a v i s a� t h e s a u r u m m agn a e a r t i s m u s i c a e ( K l í č k p o k l a d u v e l i k é h o u m ě n í h u d e b n í h o ) ; v y še l

v

Praze l a t insky 1 701

a

z n o v u 1 7 1 5. . V ý z n a m ­

n ý m d í l e m j e i s p i s , k t e r ý n a p s a l M a u r i t i u s V ogt ( 1 6 6 9 - 1 7 3 0 ) , t l e n ř á d u c i s t e r c i � k ů v z áp a d o č e s k 9 c h P l a s e c h . S n á z v e m C o n c l a ­ v e m agn a e a r t i s m u s i c ae ( K o m n a t a v e l k é h o u m ě n í h u d e b n í h o ) v y ­ šel rovněž lat insky roku 1 7 1 9 . Vogt byl i skl adatelem a v ynika1 lJ

j ícím varhan áfem , tedy předs tavitelem oboru , k terý dosáhl v b a ­ rokních techách

vy s o k é ú r o v n ě .

V e v r c h o l n ém b a r o k u t e d y d o s á h l a h u d b a

v

tesk ých zemích

všestranně nejbohatš ího rozvoje z celé epochy . Tvorba

z

té doby

j e o v š e m i v ě r n 9m o b r a zem z p ů s o b ů a f u n k c í pro v o z o v á n í h u d e b n í ­ ho uměn í v t e h de j š í s p o l e č n o s t i . Uka z u j e s e , že n e j v ě t š í a n e j ­ m o c n ě j š í - u n i v e r z á l n í - f e u d á l , k a t o l i ck á ri í r k e v , o v l á d á n e j ­ plněji i tento obor l i d ského vyj adřován i . Chrámová hudba je s t á l e z d a l eka n e j p o � e t n ě j i p ě s t o v a n ým ž á n r o v ým o k r u h em .

I

tu

na

p o u h ém s r o v n á n í t o h o , co v ů b e c m ě l p ř í l e ž i t o s t v y k o n a t J a n D i s ­ m a s Z e l e n k a p r o r oz v o j s v ě t s k é i n t s t r u m e n t á l n í h u d b y , i k d y t byl v D r á ž a a n e c h p ř ed e v š ím c h r ámo v ým s k l a da t e l e m , a p o d m í n e k s k l a d a t e l ů p ů s o b íc í c h d o ma p r o r o z v o j t o h o t o o b o r u j a s n ě u k a ­ zu j e , ž e m o ž n o s t i � e s k é h u d b y b y l y i v e v r c h o l n é m b a r o k u v t o m ­ to směru s t á l e j e š t ě velmi pod v á z ány . t e čno s t , že

z

Je p r o to p ř í zn a tn á i s k u ­

3 3 t i tulů t i štěn ých skladeb č i jej ich souborů ,

k t e r é v y š l y č e s k ý m s k l a d a te l ů m v r o zme z í s t a l e t 1 6 40 - 1 7 4 0 , b y ­ lo jediné nevokál n í a nechrámové dílo - Bren tnerovy Horae po­ mer i d i a n a e . A n e n í a s i také pouh á náhoda , ž e toto j e j eden z m á l a t ěc hto t i tu l ů , od n i c h ž d n e s n e n í k d i s p o z i c i a n i j e ­ d i n ý t i s k o v ý e x emp l á ř . V tomto směru m ě l u n á s s t á l e j e ště j e d i n e čn ě v ý h o d n é p o d m í n k y p ř e d s t a v i t e l m i n u l é s t ř e d n ě b a r o k ­ n í g e n er a č n í v r s t v y P a v e l J o s e f V e j v a n o v s k ý . . V r c h o l n é b a r oko nemá s k l a d a t e l e , který b y byl měl p ř í l e ž i t o s t v y t v o ř i t s r o v n a ­ t e l n ě r o z s á h l o u o r c h e s t r á l n í t v o r b u p r o n ěk t e r o u v � e c h á c h p ů s o b í c í k a pe l u ; v tomto směru

�la Ze lenkova pozice v Dráž­

d a n ec h z c e l a v y j í m e čn á . J e š t ě m e n š í m o ž n o s t i b y l y v Č e c h á c h pro ro z v i n u t í v b a r oku n o v éh o ž á n r u o p e r y . Jed i ný č e s k ý s k l a ­ datel , který byl u raně se v eechách rozvíjej ícího provozo­ v á n í o p e r a m ě l c t i ž ád o s t s e v tomto o b o r u t v o ř i v ě u p l a t n i t , F r a n t i š e k V á c l a v Mi č a , ž e l n e p r o j e v i l t o l i k t a l e n t u a f a n t a z i e � a b y b y l m o h l v y t v o ř i t t r v a l e j i ž i v o t n é h u d e b n ě d r a m ci t i c k é s k l a d b y . A v ý r a z n ě j i s e v t o m t o ž á n r u n ep r o j e v i l a n i n i k d o z českých hudebn íků , kteří působ i l i v zahran i č í . Do této do­ mén y , v y h r a ž e n é v b ar o k u t é m ě f v ý h r a d n ě I t a l ům , s e p o d a ř i l o

-

-

· - ------

proni knout a ž o řadu deset iletí pozděj i reprezentantovi násle­ d u j í c í v e l k é e p o c h y k l a s i c i s mu J o s ef o v i M y s l i v e č k o v i . Za této s i tuace k nám také

tl � m e n ě j i , p r o t o ž e z p r o s t ř e d ­

k o v an ě , p r o n i k a j í k l a s i c i s u j í c í s l o h o v é t en d en c e n a ru šuj í c í s l ohovou integritu hudebn ího baroka - podněty neapolského a ga­ l a n t n í h o s l o h u . O n o zprost ředko v á n í s p o č í v á za d a n ýc h o k o l n o s ­ t i v n e z b y t n o s t i p ř e k l á d a t , p ř e n á š e t t y t o p o d n ě� y d o p ř e v l á d a ­ j í c í h o ž á n r u c h r á m o v é h u db y . T a m p ř e š l y n e j d ř í v d o s ó l o v é k a n ­ táty a ári e , jež mají nejb l í ž k opeře . P řesto j e však v české c h r á m o v é t v o r b ě samé i ž i v n á p ů d a p r o tyto z j e d n o du šuj í c í t e n ­ dence . Je to stále

·

lT v a j í c í s t y k s k l a d a t e l ů s č e s k o u l i d o v o u

hudbou , k t er ý s e c o c h v í l i p r o j e v í i v e v y š š í c h ž á n r e c h u m ě l é t vo r b y .

Všimli jsme si

těchto vztahů ve skl adbách Michnových ,

V e j v a n o v s k é h o , v e v r c h o l n é m b a r o k u u Š i m o n a B r i x i h o ;· v z d á l e n ě v š a k m ů ž e m e· t a k o v o u s o u n á l e ž i t o s t s t r a d i c e m i a m e l o d i c k o u f a n ­ tazi í �eského l idového původu tušit i za mélosem dia ton ických f u g dv ý ch s u b j e k t ů C e r n o h o r s k é h o � i V a � u r y . A b e z j e j i c h o h l a s ů s e o v še m n e o b e j d e a n i s t y l i z a c e t a n e č n í c h ž á n r ů v i n s t r u m e n t á l ­ ní tvorbě Zelenko v ě . To j e vklad , který v české barokní hudbě pros v í t á jen tu a tam , ale

v

době s l o h o vého p ř e l omu ke k l a s i ­

c i s m u s e z h o d n o t í a zakt i v i zuje v e lm i v ý r a zn ě .

6 . P o z d n í č e s k é h u d e b n í b ar o k o a v ý z n a m s l o h o v é h o p ř í n o s u . baroka pro da l š í rozvoj české hudební tvořivosti V ý r a z n é p ř í z n a k y b a r o k n í h o h ud e b n í h o s l o h u s e p r oj e v i l y i v t v o r b ě n ěk o l i k a skl a d a t el ů , k t e ř í z a č a l i k o mp o n o v a t v · p r o s t ř e d í v r c h o l n! b a r o k n í p r a ž s k é h u d e b n í k u l t u r y v e 2 0 . a JO . l etech 18 . s t ol e tí . Většinou svého celoživotního d í l a p a t ř í u ž d o s l o h o v é h o k o n t e x t u n á s l e d u j í c í h o k l a s i c i sm u , k t e r ý n ěkter ými s k l a d b a m i p o p ř í p a d ě i pomáha l i pros azo vat . V ý z n a m n á č á s t j e j i c h z e j m é n a c h r ám o v é t v o r b y j e v š a k s l o h o v ě o r i e n t o v á ­ na ještě barokně s převahou vrcholně barokní polyfonie . Je zajíma v é ,

ž e u n ě k t e r ý c h z n i c h n e j s ou v š a k v z á c n é a n i n á v r a 1 33

t y k e s l oh o v é f a k t u ř e p o z d n ě . r e n e s a n č n í h o k o n t r a p u n k t u . M o ž n á s e tu p r o m í t l a i s k u t e čnos t , ž e j e j í m z á s a d á m s e v m l á d í t ě c h ­ t o a u t o r ů j e š t ě u č i l o , rn j . i p o d l e s p i s u J . J . F u x e G r a d u s a d P a r n a s s u m , k t e r ý b y l p o� r v é v y d á n r o k u 1 7 2 5 . A s j e h o ž i v o t n o u t v o ř i v o u r e v o k a c í j sm e s e s e t k a l i u F u x o v a ž á ka J a n a D i sm a s e Z e l en k y . Z d á s e , ž e t o t o č a s o vé ' p r o d lo u ž e n í b a r o k n í c h s l o h o v ý c h z v y k l o s t í z e j m é n a v ž á ri r u c h r á� o v é h u d b y m á v P r a z e i j e d n u s�ec i f icky lokální příčinu : silu působení osobnost i B . M . Cerno­ h o r s k éh o - a t o a t u ž j ak o p e d a g o g a č i j a k o u m ě l e c k é h o v z o r u . N e n á h o d o u t r a d i c e s p o j u j e ř a d u n o s i t e l ů t� t o b a r o k i z u j í c í s e ­ t r v a č n o s t i s · p e d a g o g i c k ý � p fis o ban i m t o h o t o s k l a d a t e l e � · J a ria Zacha , Franti ška Tůmu , Josefa Segra . A z mladších

'Vyrůstal

F r a n t i še k X a v e r B r i x i v p r o s t ř e d í p r a žs k ý c h k o s t el ů , j e j i ch ž h u d e b n í c i m ě l i n a E e r n o h o r s k é h o j e š t ě ž i v é v z p o m í n k y _; K . S . K o p ­ ř i v a b y l z a s e ž á k e m v ý z n a m n é h o n o s i t e l e t r �d i c e e e r �o h o r s k é h o Josefa Segra . J a n Z a c h ( 1 6 9 9 - 1 7 7 3 ) u p l a tn i l t u t o s t r á nk u s v é t v o r b y v e v ar h a n n í c h p r e l u d i í c h a f u g ác h v e l m i d ů s l e dn ě .

J e h o F uga O

d li r m á t é m a b 1 í z k é . m e 1 o d i c k é m u t y p u f u g o v. ý c h s u b j e k t ů e e r n o h o r s kého . Jeho P r e l ud i um c m o l l m á . te m n ý , b a r o k n ě k o n t emp l a ­ t i v n í v ý r a z a F uga c m o l l , j i ž p o u ž i l n a s l o v a K y r i e e l e i s o n i v e s v ém R egu i e m c m o l l ,. i j e d n o z n a č n ě i n s t r u m e n t á l n i F uga a m o l l p ů s o b í p f i p r á c i s v ý r a z n ě c h r o m a t i c k y r o z v r á s n ě n ým i téma t y p ř ímo t r a g i ck ým p t i s v i tem . T a k o v ý c h téma t , s p o j e n ý c h s p o l y f o n n í f a k tu r o u , v y u ž i l i v e sborov ě o r chestr á l n í m

mote­

t u O m agn u m m a r tyr i u m ( Ó v e l k é u t r p e n í ) , o f e r t o r i í c h , n ě k t e ­ r ý ch m š í ch a d a l š í chrámové hudb ě . N a j deme j e n e j e n v e s k l a d ­ b ác h , j e ž p s a l v m l á d i v P r a z e ( o d e š e l o d t u d v e 30 . l e tech , kdy ž nedostal místo vedoucího kůru v katedrále sv . V í ta ) , ale i v díl ech , - jež

vy t v o ř i l p o z d ě j i v N ě m e c k u . P r o

Zacha jsou

t y t o p o z ů s t a t k y b a r o k n í ho s l o hu p o z d ě j i p ř e d e v š í m p r o s t tedky

k v y j á d ř e n í u r č i t ý c h v ý z n a m o v ý c h o? s t í n ů t r a g i k y , u t r p e n í , b o ­ l e s t i apod . O s t a t n í j eh o pozděj š í t v o r b a v y r ů s t á p ř e v á ž n ě ze slohového zákl adu r a n ého k l a s i c ismu . Ten

je p ř í zn a čn ý pro

v e š k e r o u j e h o s v ě t s k o u i n s t r u me n t á l n í h u d b u a t a k é p r o z n a č n o u č á s t j e h o c h r á m o v ý c h s k l a d eb . V t o m t o s m y s l u j e Z a c h o v a t v o r -

1.3. 4

b a Lřetelně s l ohově dvojlomn á . F r a n t i š e k I 9_!:!_?c Tíi m a ( 1 7 0 4 - 1 7 7 4 ) u p l a t ň o v a l s l o h b a r o k ­ n í h o p ů v o d u s boh a t ě j i c h r o m a t ic k y z v r á s n ě n o u me l o d i k o u a d ů ­ s l e d n o u t e m a t i c k o u p r a c í f u g o v éh o t y p u j e š t ě v ý j i m e t n ě j i v

s ou v i s l o s t i s t r a g i ckým v ýT a zem h u d b y

ve

S t a tJ a t m a. t e r ,

R egu i em a j . B a r o k n í s l o h o v é r y s y v š a k v y p o s l o u c h é m e i v n ě ­ k t e r ý c h j eho i n strume n t á l n í c h d í lech , z ej m é n a v E a s t o h r a n é P a r t i t� d moll pro smyčce

a

Zvl á š t ě působ i vý je je­

c o n t i nu o .

h o c y k l u s D e s e t�a š ij o výc h zpě v ů

· .

pro

s m í š e n ý s b .a r a v a r h a n y

( c o n t i n u o b e z s a m o s t a t n é h u d e b n í d l a h y ) , k o mp o n o v a n ý e i s t o u t e c h n i k o u v r c h o l n ě r e n e s a n tn í G h p o l y f o n n í c h s k l a d e b . T ům o v y t v o r b y v š a k p a t ř í u ž do

ra n ě

Většina

k l a si ckých slohových sou­

v t sl o s t í . V t v o r b ě n e j m l a d š í h o z m o žn ý c h p r a ž s k ý c h ž á k ů Č e r n o h o r s ­ kého

Josefa

S ege r a ( 1 7 1 6 - 1 7 8 2 ) s e r o v n � ž u p l a t � u j e b a r o k n í

s l oh z e j m é n a v s o u v i s l o s t i s t r a g i c k y v y p j a t ým č i p ř í s n ým To je zejména p a t r né v j eho v a r h a n n í Fuze

a v á ž n ým v ý r a z e m . _f

mol l , k o m p o n o v a n é roku 1 7 5 7 za s e dmi l e t é v á l k y n a p r o t e s t

p r o t i p r usk ému

d ě l o s t :ř e l e c k é m u b o m b a r d o v á n í

Prahy a z n i čení

s t a ro b y l ý c h : Ferdi dandov ých v a r h a n ve svatov í tské k a tedrál e , neb o v e

v ě t š i n ě s k 1 a d e b z j e h u c y l< l u S e d !!! t o c c a t a f .\:!..9..Y-.!:.Q_ v a r -

h a ny . S e g e [' m ě l p r o z a c h o v á n í b a r o k n í c h t r a d i c a k o m p o z i č n ě t e c h n i c k ý c h n o r e m z n a č n ý v ý z n am i v j i n ých o h l e d e c h . B y l v ý ­ znamným

v a r h a n n í m v i r t u o s em v n ě k o l i k a p ř e d n í c h p r a ž s k ý c h k o ­

s t e l ec h s v y n i k a j í c í m i n á s t r o j i a h r á l v n i c h a ž do k o n c e ž i v o ­ ta barokní repertoár . Velmi důleži té je č i n n o s t p e d a g o g i ck á .

v

tomto ohledu i j eho

Řadu v ý z n am n ý c h s k l a d a t e l ů p c z d ě j š ích ge­

n e r a c í vyw�oval v P r a ze kontr apunktu a pod í l e l s e tak pods ta t­ n o u m ě r o u n a u c h o v á n í b a r o k n í c h p o l y f o n n í c h f o r e m v ž i v ém s k l a ­ d a t e l $k é m p o v ě d o m í d a l š í c h d e s e t i l e t í . př itom

dokazu j e ,

ale

vlastni tvorba

netrval nějak zkostnatěle· n a s l ohových po­

že

s tupec h minulos t i .

Jeho

V

rámci

p ř esných p r a v idel fugové výsta vby

,

i v p r e l udi í c h a t o c c a t á c h d o k á z a l pr o s a d i t zjednodušeni

v 9 r a z u a d o k o n c e i p o s t u p y b l i zk é k l a s i c i s t i c k é m u p e r i o d i c k é m u v y j adfov én í . Podobně j ako Zach a Tůma u p l a t�oval p ř í s n ý barokní l35

s l o h a v ý r a z p ř e de v š í m v e z c e l a u r č i t ý c h v ý z n am o v ý c h s ou v i s ­ lostech . V r s t evn í kem t ét o p ř e ch o d n é g e n e r a č n í v r s t v y s k l a d a t e l ů me­ zi

b a r o k e m a k l a s i c i s mem b y l r o v n ě ž v ý z n a m n ý t e s k ý � u t o r s k l a ­

d e b p r o s 6 l o v é c e m b a l o , p ů s o b í c í n a domá c í p ů d ě , J a k u b V a l e ­ r i án

Paus

( 1 705 - 1 7 5 0 ) , kantor v Dobro v i c i u Mladé Boleslav i .

Ve třech větš ích p a r t itách A dur, G dur, F dur a instruk t i v n í m a l é P a r t i t ě C d u r u p l a t n i l s k o m p o z i č � í t e c h n i k o u , bl í z k o u tvorbě Couperinově , dobově běžné italské

i

francouzské tance ;

a l e r o v n ě ž p o l s k é p o l o n é z y a č e s k y l a d ěn o u i n s tr umen t á l n í p a s ­ tore l u . Z a t í mco v cemb a l o v é t v o rb ě d a l š íc h č e s k ý c h a u t o r ů tacha a J i řího Bendy - už převažuje raně k l a s i cký s l o h , zůstá­ v á P a u s o v a c e mb a l o v á h u db a v z á c n � m d o k l a dem b a r o k n í t vo r b y s v é ­ ho d r u h u v Č e c h á ch . P a u s ved l e t o h o p s a l

i

chrámové vokálně in­

s tr u men t á l n í s k l a d b y . Z e s k l a d a t e l ů p ů s o b í c í c h m i m o t ec h y n a c h á z íme z a j íma v é relikty barokních s lohových postupů v t é t o generaci zejména u v ý z na m n é h o p ř e d s t a v i t e l e t z v . m a n n h e i m s k é š k o l y F r a n t i šk a Xavera Richtera ( 1 709-1 7 89) .

I když se dnes ob�as pochybuje

o j e h o 6 e s k é m p ů v o d u , n e b y l a s t a r š í t v r z e n í o n ěm d o s u d s p o ­ lehlivě vyvrácena . Také on

b y l a s i v m l á d i ž á kem J . J . F u x e

v e V í d n i a p o l y f o n n í h u de b n í p ř e d s t a v i v o s t b a r o k n í h o typu m u zřejmě b y l a vlas t n í po celý život . Je z a j ímavé , že se to oje­ diněle uplat�uje i kého žánr u ,

v

j eho s k l a d b á c h tak b y t o s t n ě k l a s i c i s t i c ­

j a k o j s o u s y m f o n i e a s o n á t y . O b č a s v n i c h n a c h á ·­

z íme u p l a t n ě n i v ý r a z n ých p o s t u p ů b a r o k n í p o l y f o n i e a f u g o v é s t a v b y . S n a d n e j z a j í m a v ě j š í j e p a t é t o s t r á n c e j e h o Sym f o n i e .L_ m o l l , v j e j í ž p r v n í v ě t ě n a j d e m e · z v l á š t n í s o n á t o v ě - f u g o v ý formo v ý h ybr i d . Ú l o h u h l a vn ího s o n á to v é h o t em a t u t a d y má f ug o v á h u d b a , j e ž k o n t ra s t u j e s t y p i ckým z p r a c o v á n í m p e r i o d i cky s t a ­ v ěn é h o v e d l e j § í h o t éma t u . V y s t ř í da j í s e p f i z a c h o v á n í o b v y k ­ lých postupů fugové

i

s o n át o v é tema t i c k é p r á c e v expoz i c i ,

provedení i repr íze

s

t í m , že t u p r o t i k l a d n e j e n r ů z n ý c h h u ­

debních myšlenek , ale

i

k o m p o z i č n í c h f a k t u r a p ř í z n a č n ý c t1 s l o ­

h o v ý c h r o v i n z n a m e n i t ě z d ůr a z � u j e v n i t ř n í k o n f l i k t , p ř í z n a č n ý 1 36-

-

p r o s o n á t o v o u f o r m u v u ž š ím s l o v a smy s l u . T e n t o s m y s l pro p o ­ l y f o n i i b a rokního typu pak R ichter plně osvědfil i ke konci života , když

s e s t a l ř e d i t e l e m � O r u - � a � edr á l y v e Š t r a s b u r k u

a k o m p o n o v a l p r o n i m š e a R egu i e m E s d u r . D ů r a z n a b a r o k n í

p o l y f o n i i a v ý c v i k v n í p o l o ž i l i v e s v é r u k op i s n é n a u c e o kom­ pozici , v n í ž vydatně čerpal

i

z F u xo v a s p i s u G ra d u s a d

par- ·

nassum . V Čechách · byla

barokní tradice t a k s i l n á ) že z n í v o b ­

d o b n ém s l o v a s m y s l u j a k o Z a c h a T ů m a č e r p a l v n ěk t e r ý c h s v ý c h chrámových skl adbách - ovšem už při zna�né převaze ryze kla­ s i c i s t i ck ý c h s l o h o v ý c h p o s t u p ů v r ám c i c e l é j e h o o b r o v s k é t v o r ­ by tohoto žánru - j eště i František Xaver Brixi ( 1 7 3 2 - 1 7 7 1 ) , s e t k á m e s e s n í v e v a r h a n n í c h f u g á c h K a r l a B l a ž eje Kopř i vy ( 1 7 5 6 - 1 7 8 5 ) i j i n de . Č i m j e v ě t š í č a s o v ý odstup od v l as t n í epochy baroka j ako u z a v ře n é h o a v l á d n o u c í h o hudebn í h o s t y l u , t ím m é n ě j sme o p r á v ­ n ě n i p o j í m a t t a t o r e z i dua

ba r o k n í c h s l o h o v ý c h p o s t u p ů j a k o

projevy pozdn ího barok a , j ak s i odštěpeně se k l í n í c í h o do r ámce d a l š í uce l en é v e l k é epochy k l a s i c i smu . Jsou to č í m dál tím zře­ telněji projevy něčeho trvalejšího a d a lekosá h l e j š ího . Epocha baroka si vytvořila hudebně výrazové

i

formové a s tavebně po­

s t u p y t a k v y h r a n ě n é a p ř i l éh a v é k u r č i t ý m o k r u h ů m v ý z n a m o v ý c h s o u v i s l o s t í , ž e s e k n i m p o z d ě j š í t v o r b a č a s to v r a c í . V p r v ­ ních deset i l e t íc h u t vrzování nového k l a s i c i s t ického s l ohu to snad m ů ž e v yp a d a t - třeba i

u

Z a c h a , T ům y , S e g r a , B r i x i h o -

j a k o p r o j e v y v ý v o j o v é h o o p o ž d ěn í , z á v i s l o s t i n a š k o l e n í v b a ­ r ok n í m d u ch u , j i c h ž s e s k l a d a t e l é ve j m é n u d o b o v é h o pokroku nedovedou dost radikálně zříci , nebo podobně . Čím pozděj i , tím však tyto občasné návraty vyhraněně barokního výrazu a barok­ n í c h f o r e m d o s t á v a j í o d l i š n ý c h a r a k t er . J e n krá t c e p ot é , co s e ve druhé p o l o v i n ě osmdesátých let takto ve svých pozdních chrá­ mových skladbách vrací F . X . Richter , jemuž už bezmála táhne na o s m d e s á tk u , sahá k

barokní výzbroji instrumentační s e

třemi

p o z o u n y , · h a r m o n i c l< é i v ů b e c v ý r a z o v é t ř i c e t i až pětatřiceti­ l e t ý W . A . Mo z a r t v h ř b i t o v n í i z á v ěr e č n é o s u d o v � t r a g i ck é s c é n ě

s v é h o D o n a G i o v a n n i h o , K y r i e s v é h o o s u d n éh o R e q u i e m u t v á ř í j a ­ ko zcela _ b achovskou fugu . A zralý B ee thoven , uzavřený po na­ poleonských válkách a V í deňském kongresu umělou s p o l ečenskou i z o l a c í i h l u ch o t o u d o v l a s t n i h o n i t r a , z v o l í p r o s v é f i l o z o ­ fické reflexe o smyslu lidského života a bojů za svobodu ná­ v r a t k . b a r o k n í f u g o v é t echn i c e i j e j ímu me d i t a t i vn ímu v ý r a z u p ř i z d ů r a zn ě n é e v o l učnos t i . A Mendel s s o h n p a k u ž n e j e n o v l á d á b a r o k n í komp o z i č n í t e c h n i ku p r o s v á h � n d l o v s k á b i b l i c k á v y ­ p r á v ě n í v o r a t o r i í ch E l i á š a P a u l u s i p r o d a l š í s k l a db y , a l e sděluje poselství vel ikánů barokní epochy

celé h udební ve­

ř e j n o s t i , E v r o p ě a s v ě t u . J e h o g e s t o s e s t a ne p o v e l em k v e l ­ k o l e p ému zmr t v ý c h v s t á n í a z n á s o b e n í ž i v o t a b a r o k n í h u db y . T a z n o v u v s tu p u j e n e j en do p r o v o z o v a c í p r a x e a podn í t í v ů b ec o br o v s k o u v l n u o ž i v u j í c í h o h i s t o r i c k é h o n a z f r á n í n a v e š k e r o u h u d e b n í t v or b u m i n u l o s t i , ale i p ř ímo l a v i n o v i t o u t ř í š t v s t u ­ p u b a r o k n í c h p o d n ě t ů v n o v é t v o r b ě.: s B a c h e m a H � n d l e m s e v ž d y z n o v u v y r o v n á v a j í S c h u ma n n , B r a h m s , R e g e r a d a l š í ,

za n e o kl a s i ­

c i s m e m v z á p ě t í ·k r á č e j í n e o b a r o k i z u j í c í t e n d e n c e a n o v ý ž i v o t o r a t o r i a j a k o v z k ř í š e n ého ž á n r u 2 0 . s t o l e t í p o č í n a j e H o n e g g e r o ­ v ým K r á l em D a v i d e m a S t r a v i n s k ého O i d i pem ; s v é b a r o k n í podněty t v o ř i v ě odreaguje i n e j eden p ř e d s t a v i t e l š i r o k éh o p r o u du N o v é h u d b y d r u h é p o l o v i n y 2 0 . s t o l e t í . A r o z š i ř u j e s e i i n s p i r a čn í š k á l a b a r o k n í c h p o dn ě t ů : B r i t t e n n a c h á z í s v é h o P u r c e l l a , v i r ­ t u o s o v é V i v a l d i h o a d a l š í m i s tr y , b a r o k n í r e v i v a l i sm u s u m o ž n í z n o v u v z k ř í š e n í c e m b a l a j a k o ž i v é h o n á s t r o j e a m o ž n o s t c e mb a l o v é interpretace zase jedinečnou krásu hudby F r e s c o b a l di h o a d e s í ­ t e k d a l š í c h m i s t r ů , k t e ř í v " p ř e k l a d u '' d o k l a v í r u n e m o h l i m í t šanci . T a k o v ými b a r o k n í m i podněty s e o b oh a t i l a i e e s k á h u d b a . Nejdřív ta byly hlavně návraty k e květům bar oka jako zla tému �asu c h rámové hudby v Čechách . Tak s e k jeho podnětům v r aceli S e g r o v i ž á c i k o l e m p ř e l o mu . i B . a 1 9 . s t o l e t í , s l o ž i t é p o l y f o n n í úkol y s i v e s v ý c h c h r ámových s k l a d b á c h k l ad o u c í J a n A n t o n í n Koželuh či pilný samouk Václav Jan Tomášek , který se v těchto s o u v i s l o s t e c h z m o c � u j e t e c h n i k , j ež s i p r a c n ě o d v o d i l z e s t u d i a b a r o k n í t v o r b y i t e o r e t i ckých sp i s ů . A l e A n t o n í n R e j c ha se na

- ---- - - -

-- ------

b a r o k n í d ě d i c t v í d í v á j i n ým z o r n ý m ů h l e m : n a v r h u j e r e f o r m y b a ­ r o k n í f u g y , a b y n e z b y t n ě l a a mo h l a b ý t v y u ž í v á n a v a k t u á l n í c h s o u v i s lostech . V P itschově monumen t á l n í edi ci varhann ích s k l a ­ d e b m i n u l o s t i M u s e u m f � r D r g e l s p i e l e r ( 1 8 3 2 - 3 4 ) , k d e pře v a žu j e t v o r b a z e s t y l o vého okruhu vrcho l ného

a

pozdního českého b aroka ,

s e snou b í z ř e t e l e pr a k t i c k é - p o t ř e b a v y d a t m e z i v a r h a n í k y obl íbenou , ale dosud převážně jen o p i sovanou hudbu Segrov u , Z a c h o v u , B r i x i h o a d a l š í ch - s n o v ý m r o m a n t i c k ý m z áj mem h i s ­ t o r i c k o - r e v i v a l i s t i c k ý m . V l n a r o m a n t i c k é h o h i s t o r i s mu v z b u d í zájem o osudy , ale i hudbu českých mistrů barokní minulosti a j e j í o ž i v o v á n i . V ý r a z ně v š a k i u n á s z a p � s o b í c e l k o v ý e v r o p s k ý t r end : Bedřich Smetana j a k o k l a v í r i s t a i jako a d e p t s t u d i a s k l a d b y , p o d n í c e n J o s e f em P r o k s c h e m i s kv ělou u čebn i c í s k l a d b y . o d A . S . M a r x e , o v l á d n e p ř e d e v š í m �o r b u B a c h o v u , a l e i H � n d l a a v ůb e c b a r o k n í p o l y f o n n í f o rmy ; d ů k l a d n é z v l á d nu t í t e c h n i k y f u­ gy , k ánonu , p a ssacagl i e , chorálové f i gurace a dalších se pod­ s t a t n ě pro j e v í t�ofivě přetaveno v řadě

z r a l ých a novátbrsk ých

i

j e h o d ě l . A t a k é v t ě c h t o s o u v i s l o s t e c h s i Sm e t a n a n a j d e i s v é ­ ho Z e l en k u . M o ž n á n e n áh o d o u s e o b j e v í o n a z v l á št n í o s t i n á t n í f i g u r a z v r c h o l u f u g o v é h o t é m a t u z A l l e g r a s i n f o n i e k Z e l �n ­ k o v ě O u v e r t u ř e F d u r v tématu f u g a t a z p ř e d e h r y k Sme t a n o v ě P r o d a n é n e v ě s t ě , komp o n o v a n é v t émže l étě 1 8 6 3 , k d y b y l o v P r a ­ z e p r o v e d e no t o to Z e l en k o v o d íl a p o d l e p a r t i tur y , Sme t a n o u z í s k a n é z Dr á ž a a n . A s t e j n ě s i n a š e l s v � j

ba r o k n í v z o r D v o ř á k

v Handlovi , jehož podněty dokázal tak tvořivě a půvabně zhod­ n o t i t v e s v ý c h 6 r a to r i í c h . O d t u d ní kultury k barokní T ak é Dvořák

si

je pak už vztah české hudeb­

t r a d i c i s t á l e u ž š í a d i f e r e n c o v a n ěj š í .

n a j d e i n s p i r a c i v j e d n o t l i vém z v l á š t n ím b a r o k n í m

b o h e m i k u : v e l k o l e p é H o s p o d i n e po m i l u j n y

z

p o s l e d n í h o d í l u j eho

S v a t é L u dm i l y je jen ke s p r á v n é č e s k é d e k l a m a c i u p r a ve n ý m zpra ­ co v á n í m b a r o k n í v e r z e s t a ro d á v n é p í sn ě v t v a r u , j a k j i g e n e r á l ­ b a so v ě notovanou otiskl M . B . Bolelucký roku 1 66 8 v životopise R o s a B o h e m i c a s i v e V i t a S a n c t i Wo j t i e c h i . A n a d á l e s e p r o l í n a j í podněty oživované české barokní hudby i světových vel ikánů p ř e s ona r i g o r ó z n í b ac h o v s k á s t u d i a a j e j i ch p e d a g o g i ckou a p l i ­ k a c i u V í t ě z s l a v a N o v á k a a ž p o s o u č a s n o s t ; k d y Z d e n ěk Š e s t á k

s t ř í d á na s v ém s t o l e p r á c i n a s o u d o b � c h s y m f o n i c k ý c h a v o k á l ­ n í ch p a r t i t u r á c h s e s p a r t a c e m i b a r o k n ě a k l a s i c i s t i c k y s l o h o v ě p o j e d n a n é h u d b y d á v n ých předchůdců

z

jeho rodných C í tolib ; kdy

L u b o š F i š e r s p o j i l d o k o n ce v j e d n é s y m f o n i c k é p a r t i t u ř e s k l a d ­ b y Doub l e s v o u v l a s t n í ser i á l n i h u d e b n í c h a r a k t e r i s t i k u s t á te m a zpr a c o v á n ím p o c h od ů s v ého

ci­

barokního jmenovce J o ­

hanna F i scher a ; kdy spojení barokních i nvenčních podn�tů a r y z e s o u d o b é f a n t a z i e n a c h á z í me. v p a r t i t u r á c h M i l o š e I š t v a ­ n a , p r a c o v a n ý c h m e t o d o u k o l á ž e a m i .x á ž e ;

v

četných starších

i nedávných poct ách J . S . Bachov i , ale také d a l ším s v ětovým i

českým barokním mistrům . B ar o k o a v jeho r ám c i t a k é české h u d e b n í b a roko n e j e n o ­

d e z n ě l o j a ko u z a v ř e n á h i s to r i c k á epoch a , a l e s t á l e i n t e n z i v n ě­ j i o ž í v á n o v ými i n t e r p r e t ac e m i s k l a de b z e sv ého t v ůr� iho o d k a ­ zu a také trvale insp i ruje k nes tetným d i alogům a naši soutas­ ností .

Výb ě r o YÝ. s e z n a m l i t e r a t u ry K č e t n ý m d a l š í m p r a c e rn - z e j m é n a s t a r š í m a t a k o v ý m , j e ž s e z a b ý v a j í d e t a i l n ě j š í mi p r o b l émy n a p ř . b i o g r a f i e j e d n o t l i v ý c h s k l a d a t e l ů a p o d . - j s o u o d k a z y v b i b l i o gi a f i c k ý c h s e z n a m e c h a mar g i n á l n í c h p o z n ám k á c h zde u v ed e n ých k n i h č i s tu d i í a r o v n ě ž '

v ko�e n t á ř í c h k v ě t š i n ě z d á l e u v e den ých e d i c č e s k é b a r o k n í hudby . B e r k q v e c J i ř í : Č e s k é p a s tore l y , P r a h a 1 9 8 7 B o r e c k ý J a r o m í r : S t r u č n ý p ř e h l e d d ě j i n č e s k é t1 u d b y , d r u h é o p r a ­ v e n é a · r e z š i ř e n é v y d án i , P r a h a 1 9 2 8

B r anberger J a n : Český hu debn í b a r �k ( 1 60 0 - 1 7 4 0 ) , �eskoslovens­ ká vlastivěda VII I , Praha 1935

B u ko f z e r M a n f r e d F . : M u s i c i n t h e

b aroque era , 1 947 , slovensky

Bratislava 1986 B u ž g a J a r o s l a v : H o l a n R o v e n s k ý , p ře d s t a v i t el m ě š t a n s k é k u l t u r y koncem 1 7 . stolet í , Hudební věda IV/19 67 , č . 3 , 420-438 t.4.0 '

B u žga J a r o s l a v : Hudebn í

ba r o k , Č e s k o s l o v e n s k á v l a s t i v ě d a , d í l

I X Uměn í , s v a ze k 3 Hudb a , v ěd e č t í r e d a k t o ř i M i r k o O čadl ík a

Robert Smetan a , Praha 1971

C l e r x S . : L a b a r o q u e e t ia m u s i q u e , 1 9 4 8 Č e r n u š á k G r a c i á n : D ěj e p i s hudby I , B r n o 1 9 2 3 Č e r n u š á k G r ac i á n : P ř e h l e d n ý děj e p i s h u d b y I , B r n o 1 9 4 6 Černušák Gracián · a ko l . : Dějiny e vropské hudby , Praha 1 9 6 4 a další vydání Č e s k o s l o v e n s k ý h u d e b n í s lo v n í k o s o b a i ns t i t u c í , r ed a k t o ř i G r a ­ c i án Černušák , Bohumír Štědroň a Zdenko Nováček , Praha , s v a z e k p r v ý A - L 1 9GJ ,

�vazek

dr u h ý M

-

Ž 1965

D l a b a č B o h u m í r : V e r s u c h e in e s V e r z e i ch n i s se s der v o r z �g l i c h e n T o n k u n s t l e r i n o d e r a u s B � h m e n , M a t e r i a l e n z u r a l t e r u n ci neuen S t a t i s t i k von Bohmen VI I , L i psko - Praha 1 7 8 8 D l a b a č B ohumí r : A l l geme i ne s h i s t o r i s c h e s K u n s t l e r - L e x i c o n f u r B o h m e n u n d z u r T h e i l a u c h f u r M a h r e n u n d S ch l e s i e n , 3 s v a z ­ ky , Praha 1 8 1 5 E i t n e r R o b er t : B i o g r a p h i s c h b i b l i o g r a p h i s c h e s Q u e l l e n l e x i c o n d e r M u s i k e r u n ci M u s i k ge l e h r t e n d e r c h r í s t l i c h e n Z e i t r e c h n u n g bis zur Mitte des 1 9 .

J ahrhu n d e r t s , 1 0 s v a zk ů , L i p s k o

1899- 1904 F u k a č J i t í : A r c h a i s ch e T e n d e n z e n i n d e r P r ag e r B a r ockmus i k u m d a s J a h r 1 7 0 0 , S b o r n í k prac í f i l o zo f i c k é f a k u l t y brn ě n s k é univerz i t y , ročn ík XVI , řada F 9 , 1 9 6 5 , 9 5 ad . G o t t r o n Adam : K d a t o v á n í d ě l J a n a Z a ch a , Hude b n í v ě d a I I I / 1 9 6 6 , č.4 Helfert Vladimír : Hudeb n í barok na českých zámcích - Jaroměř i c e z a h r a b ě te J . A . z Q u e s t e n b e r k u , P r a h a 1 9 1 6 H e l f e r t V l a d i m í r : H u d b a n a j a r o m ě ř i c k ém z á m k u . F r a n t i š e k M í ča 1 6 9 6 - 1 7 4 5 , P r a ha 1 9 2 4 Hel f e r t V l a d i mi r : Č e s k á moderní h u dba , P r o l ogomena , O l omouc 1936 H e l f e r t V l a d im í r : Průkop n i c k ý v ý zn a m č e s k é h u d b y 1 8 . s t o l et í , sborník Co d a l y naše země Evropě a l i dstvu , P r a h a 1 93 9 , 2 1 7 ad . H n i l i čk a A l o i s : P o r t r é t y s t a r ý c h č e s k ý c h m i s t r ů h u d e b n í c h , P raha 1 9 2 2

Hůla Zdeněk : Nauka o kontrapunktu I I , Praha 1 965 Kamper O t akar : F r . X . Br i x y, P r a h a 1 9 2 6 K a m p e r O t a k a r : H u d e b n í P r a h a v XV I I I . v ě k u , P r a h a 1 9 3 6 Komma Karl M i c h a e l : Johann Zach und die tschec h i s chen Musiker im deutschen Umbruch des 1 8 . J ahrhundert s , Wurzburg 1 9 3 8 N e t t l P a u l : M u s i k - B a r o c k i n Bohmen und M a h re n , B rn o 1 9 2 7 Němeček Jan : N á s t i n české hudby XV I I I . s t o l et í , P r a h a 1 9 5 5 Protopopov Vladimir : O pol i f o n i i češskoj školy X V I .

- načala

XIX . vjeka , Sborník prací filosofické fakulty brněnské uni verzity ,

ročník XVI , řada F9 , 1 9 6 5 , 207-225

Racek Jan : D u c h českého baroku ,

Brno 1 9 40

R a c e k J a n : t e s k á h u d b a od n e j s t a r š í c h d o b d o t í , P ra h a 1 9 4 9

p o č á t ku 1 9 . s t o l e ­

a další vydání

R e i c h W o l f g a n g : J a n O i s m a s Z e l e n ka T h e m a t i s c h s y s t e m a t i s c h e s V e r z e i c t1n i s d e r m u s i k a l i s c h e n W e r k e ( Z W V ) , z u s a m m e n g e s t e l l t v a n W o l f g a n g R e i c h , S t u d i en u n d M a t e r i a l e n z u r M u s i k ­ g e s c h i c h t e D r e s de n s H e f t 6 , D r á ž d a n y 1 9 8 5 Sehnal J i ř í : Pobělohorská doba , Hudba v českých dějinách , vedoucí autorského kolek t i v u Vladimír Lébl , Praha 1 983 S e h n a l Ji ř í : P í s n ě A d a m a M i c h n y z O t r a d o v i c ( 1 6 0 0 - 1 6 7 6 ) , H u ­ dební věda X I I /1 9 7 5 , č . l S e n n W a l t e r : C e s t y J a n a Z a c h a v l e t e c h 1 7 5 6 - 1 � 3 , H u d eb n í v ě d a · rv/ 1 9 6 6 , č . 4 Smo lka J a r o s l�v : T e m a t i c k ý k a t a l o g č e s k ý c h v a r h a n n í c h f u g 1 8 . stolet í , Živá hudba , V I . sborník prací h udební fakulty AMU , S t á t n í p e d a g o g i c k é n a k l a d a t e l s t v í � P r a h a 1 9 7 6 , 229-324 Smo l k a J a r o s l a v : P r o b l ém autorst v í č e s k ý c h v a r h a n n í c h s k l a deb 1 8 . s t o l e t í v P i t s c h o v ě Mus eum fur Orge l s p i e ler , Hudební věda X I V/ 1 9 7 7 , č . 3 S m o l k a J a r o s l a v : H u d b a B o h u s l a v a M a t ěj e Č e r n o h o r s k é h o , H u d e b n í věda XXI/1984 , č . 2 Sm o l k a J a r o s l a v : B e d ř i c h S m e t a n a a J a n D i s m a s Z e l e n k a , O p u s m u s i cu m X I X / 1 9 8 7 , č . 4 , 1 0 4 - 1 0 9 Smo l k a J a r os l a v : F uga v č e s k é hud b ě , P r a h a 1 9 8 7

S m o l k a J a r o s l a v : F r e s c o b a l d i a n a b ohemi c a . F r e s c o b a l d i h o p o z d ě j š í mu v ý v o j i

Podněty

Gi rolama

če s k é h u d b y , S b o r n í k r e ­

f e r á t ů z k o n f e r e n c e Nové poz n a t k � o d �j i ná c h

starší tes­

k é a s l o v e n s k é h ud b y , p o ř á d a n é v e d n e c h 2 8 . 2 .

- 1 . 3 . 1984 ,

Č e s k á h u d e b n í s pol ečnos t - S p o l e č n o s t p r o s t a r o u h u d b u , P r. a h a

19 8 8 , s v a z e k I I , 1 6 0 - 1 7 2

S mo l k a J a r o s l a v : K o t á z k ám h o d n o c e n í s t a r é h u d b y , O p u s m u s i c u m XX/1 988 , č . 5 , 129-135 Straka Vincenc : Česká hudební tvorba v období b a ro k u , s b o r n í k M o r a v a v b a r o k n í h u d b ě

vrchol ného

17.

a 1 8 . s to l e t í ,

Brno 1 9 4 2 Š e d a Jaro s l a v : Kdo b y l F r a n t i šek I g nác Tůma , Hudební r o z h l edy XXV I I I / 1 9 7 5 , č . B , 3 7 5 - 3 7 9 T i c h á Zdenka : Adam M i c h n a

z

Otradovic , Praha 1976

T r o l d a Emi l i á n : O s k l a d b ách J . O . Z e l e n k o v ýc h , jmenov i t ě o j eho melodr amatu De S . Venceslao , 48-4 9 , 6 4-66 , 7 5 ,

78-80 ,

Cyril

LV/1929

LVI/1 930 5-7 ,

17,

30-32 ,

21-2 3 , 46-47 , 64 ,

7 7 - 7 8 , L V I I / 1 9 3 1 1 2 - 1 4 , 4 1 - 4 3 , 5 9 - 6 1 , 8 0 - 8 3 , 9 7 , L V I I I/ /1932 7-10 , 39-46 , 68-75 T r o l d a E m i l i á n : Č e s k á c í r k e v n í h u d b a v o b d o b í g e n e r á l b as u , Cyril LX/1934 49-22 , 75-78 , 103-1 1 0 , LXI/1935 2-7 , 25-31 � 56-59 '

73-78 ' 98-99

T r o l d a Emi l i á n : O č e s k ý c h m i s tr e c h d o b y b a r o k o vé , C y r i l L I X/ 1 93 3 , I 3 8 - 4 2 , I I 6 3 - 6 5 T r o l d a E m i l i án : N e z n á m é s k l a dby A d a m a M i ch n y , S b o r n í k p r a c í k n a rozeninám p r o f . dr . Zde�ka Nejedl ého , Praha 1 9 2 9 , 6-101 a příl o h y T r o l d a E mi l i á n : Hra v a rh a n n í p ř e d s t o r ok y - S t o l e t P i t s c h o v a O r g e l m u s e u m , C y r i l LX I / 1 9 3 5 6 5 - 6 7 ,

79-81

Výb ě r o vý s e z n a m e d i c T en t o s t r u a n ý s e z n a m z a h r n u j e p ře d e v š ím s o u b o r n é e d i c e a d é l e n o v o d o b á v y d á n i v ý z n a m n ý c h s o u b o r ů s k l a deb j e dn o t l i v ý c h autorů či jednotli vých velkých děl .

� 43

Dějiny české hudby v p ří kladech , edi tor Jaroslav Pohanka , Praha 1958 Zpěvy 1 7 . a 1 8 . stolet í , editor Jan Něme6ek , P r a h a 1 9 5 6 Museum f � r D r g e l s p i e l e r S amml u n g g e d i eg e n e r u n d e f f e c tv o l l e r D r g e l - C ompos i t i o n en a l t e r e r u n d n e u e r e r Z e i t , 3 s v a z k y , e d i t o r C a r l F ra n z ( =K a r e l F r a n t i še k ) P i t s c h , P r a h a 1832-34 F u g e n u n ci P r a e l u d i e n v o n a l t e r e n v a t e r l � n d i s c h e n C o m p a s i t o r e n ( pro varhany ) , Schutz ,

2 s v a zk y , e d i t o ř i Robert F u h re r , J os e f

J a n V i t á s e k , P r a h a 1 832

A u s g e w a h l t e O r g e l w e r k e A l t - b o hm i s ch er M e i s t e r , 2 s v a z k y , e d i t o r O t t o Schmid , B e r l í n b . r .

(na začátku 20 . stolet í )

E e ň t i k l a s i ko v é v a r h a n n í tvor� , MAB 1 2 ,

edi tor J i ř í Reinberger ,

P r a h a 1 9 5 3 a d a l š í v yd á n í O r g a n i s t a e b o h e m i c i , e d i t or M i l a n Š l e c ht a , P r a h a - B r a t i s l a v a 1 9 70 V a r h a n n í f u g y t e s k é h o b a r ok a s k l a s i k y , e d i t o r J a r o s l a v S m o l k a , Praha 1975 ,

1984

A l te t s c h e c h i s c h e Drgelmusik , e d i t o r J a r o s l a v Smo l k a , L i ps k o I 1983 ,

II 1984

MICHNA Adam Václav Lo u t n a

č e s k á , n e ú p l n é z n ěn í , e d i t o r E m i l i á n T r o l d a , P r a h a

1�3 L o u t n a � e s k á , d p l n ě j š í z n ěn í , e d i t o r M a r t i n H o r y n a , Č e s k é B u d § ­ jovice 1 98 6 M i s s a S a n c t i Venc e s l a i ( S v a t o v ác l a v s k á m še ) , e d i t o r J i ř í S e h ­ nal , MAB I I /l , Praha 1 9 6 6 VEJVANOVSK� Pavel Josef Serenate e sonate per orchestra , MAB 3 6 , Praha 1 9 5 8 Compo s i z i o n i p e r o r c h es t r a , e d i t o ř i J a n R a c e k a J a r os l a v P oh an ka , MAB 4 7 , 48 , 49 , Praha 1960-62 ZELENKA Jan Di smas Comp o s i z i o n i p e r o r c h e s t r a I , e d i t o r C a m i l l a S c h o e n b a u m , MAB 6 1 , Praha 1963

Concerto Ouvertura So na te

I

G

in in -

a F

8, a

VI ,

editor

7,

Camilla Schoenbaum ,

edi tor

e d i t or

Camille

V ídeň

Schoenba um ,

C a m i l l a S c h o e n b a um ,

1960

V íde�

Kassel ,

1961

j e d no t l i v ě

1 954- - 6 2 Lame n t a t i on e s II/4 , P salmi

e

Jeremi a e

Praha

Propheta e ,

editor

Vratislav

Bělsk ý ,

MAA

1969

Magni ficat ,

e d i tor

Vrat i slav

Bělský ,

MAB

II/5 ,

Praha

1 971 Sub olea

pacis

edi tor

ČERNOHORSKÝ

Vratislav

Bohuslav

Compo s i z i oni

per

M i c h á l ek , vydán í ,

P L Á N I CKÝ Opella

et palma

Bělský ,

Melodr ama

MAB

II/1 2 ,

De

Sancta

Praha

Wence s l a o ,

1987

M a t ěj

organo ,

MAB

3,

editoři

Josef

virtutis

edi toři

V l a d i m í r H e l f e r t a F r a n t i § ek 3 2 1937 , Praha 1949 , změněné

Praha-Brno Jan

R a cek

a

Jiří

Š�fař ík ,

Praha

1 96 8

Antonín

eccles iastica ,

edi tor

Vra t i s l a v

B ě l sk ý ,

MAB

I I/7 ,

Praha

1973

B R IXI

Š i mon

Magn ificat ,

Z A CH

MAB

II/2 ,

MAB

6

a

Cinque

sinfonie ,

3,

František

Compos i z i o n i MAB

67,

Plavec , Aus gewahl te

MAB

43 ,

Praha

1959

I gn á c

strument a l i , Praha

Stabat mater ,

Praha

Documenta

Jan

R a ce k

a

Vratislav

B ěl sk ý ,

h i s to r i c a

mu s i c a e ,

edi tor

Josef

1959

Chore und

P a s s i on g e s a n g e ,

editoři

1 965

edice

Otto Schmi d , 10

1967

Jan

Sonata

T B MA

Praha

Cho r s atze

L ipsko L i psko

1 90 0 b.r.

1-4 5

mít

Orgelbegleitung ,

editor

SEGER Josef Ferdinand Norbert ed i t o r V r a t i s l a v B ě l s k ý , P r a h a , C o mp o s i z i o n i p e r o r g a n o , M A B 5 1 , 1 9 6 1 , I I MAB 5 6 ,

I

1962 , oba svazky i v dalších

vydáních

příklady

Ji.oto�é

1:

Soprén Alt SBOR

I

'.rencr Ees

I

Soprá.n Alt SBOR

-

II

Tenor Bas

2.

d

Soprán

Alt

SB.OH

I

Tenor 'Bas

·

.t'lo-rem

'l:e.nor Bas

II

-

l.u

' · i:-r_ -_-: � ������-

-

tis

ger

-G

__

i

_

_

mi

--____ ---1··- ___ +--!-; ___._ f -

ger

--�: -gr���

�-

Soprán A l t. SBOR

se

EQ--

ne

�

I_ �:;�-_

--�_____.

·

3

So prán Alt

'lenC'r Ees

4

�RO:r.ffiA ir:. c

elto

'l.RO.:.IBONI tenore

besso

5cpren� Al ti

CC.RJ ti.15'1'.ů 1 e no!"i Be s s i

.

Ollille s

,"cl.s_.J "1 __ � - :t_; ---. .._. � · í ..c:t: - · ·· - y :. F> rF·- -�f-·f-

--

-

13 -.

-

--

j_��

- · ·· -

- •- .-....., -.-.-- - · -·· ._ - �- - -

s-r. i -!Zl3

�:: ..

d . d_

_·___

·-· _-; __

� �� �� - ------� -� -i �==-p-

·-

::i

--

-

..

-

- · - - -

.. :·..:.

__

- -·

- · · · · - ----·-- -- - --- - - - · --

--

�

-

?La

-- ----

--- ·· -·-· - --- --. _ ___ F

:· ·--

�-!f f>-i+=�- -4:� - ---��-= ��

.d�-=t� : - ;_ .

-·f· ·-:-· ; ..

--

•.i·)-ll.:i-::U!!l ,

!ioe - c

· -:-s_ 1�.:.o: . �- - � -f -' ··o · · ·---

. .

. · -··:

.

:-

-

s

-

!"! .'.

- - ----

me

-

e

. -r.::::o. ----- -

- --= .:__ _ .:..:_,___ _ _ -=··--::.__

: : :_·-=r-

__

de

-

mi-num

·-::-�:...-::.;.:::::l .::�==·-=-� _ _

5

De·pre-ca

I Soproni 11

-

b.in·tur

om

di

nes

-

Alt

Tenor Bas v1

��

-·-

om-nes

btS

- les

__

--=:::_::

- ���m� - ��=-�::i=-ffi·� 'r: ---u- ---=B �

ne s

vi

i

� � - ��H�� . -::,·� -::== =.::=---= l-rr:&� _

De-pre·ťll - buntur

nes

om

6 la ,

-j

� I

�-

qua re

e u r. -

gel

ex

Ta

e

.

----

vil

la . n ...E[__ -==

„

•

„

T

I

li

7

SOLO

AU

....

�

aub

rENOR

T

.

e

lo pes

.I

:t)

!•o

.

....

4

Ky - ri- e

1tHOff .iOLo

lei

e -

-

e

e

-

lei

-

•

-

Ky .

"'

•

. Ky- rl-

3on,

-

-

ri- e

e - lei

---..-

....

son,

-

-

.._

„

„

-

sen ,

- „ -

e - lei

Ky - ri - e

-

'

.

•

:I

= -

.I " 11

-

i

'

r

I

�

,14.1 .SOLO

f'l

tJ

el_

SUS

I

'

-

-

I

.

.

•

�

� -

- s us , pas

I

I

t

, „ .. h•M -u„„o

'

-

..._..,_

,

I

I

7J "'

P i - la

SOLO

-

......

·�-

P on - l i - o

Yl�i111t Cor11"10 "'

„ .,,

� !Jzt·

bia

"

-

-

_...,,

son.

-

-

-

I

Ky - ri-e

e - lei - "on, J.;y

Ky - ri - e

e - lei

' ri - e

-

e

lei

·

son „

SOD

Ky - ri - o

e

Ky - ri

e - lei

•

sen

Ky-ri-e

lei

e -

e - lei

t.:y - ri -

son

Ky - ri - e

e

J. J -

lei-son

Ky-ri son .

Ky-ri-e --

r-

-

e - lei

-

-

- • e - lei

-

Ky - ri - e

son. Ky - ri- e

e

-

-

-

e

e

-

lei

-

son.

Ky - r i - e

.

e

-

t49 .

lei

-

son.

K)·

•

ri -

.

'l.e1t0r . .Bas

Ny

-

nuJ,

l'O&

Jrů

•

J

né

-

J.

dě

-

T' ,:

-

-

ny

DBj,

•

. .

-

·-

. � ,·

J

- - - ��---.' � - ---� �� � � � � : �.: . , :: / '- .: · ti, . j : .:�: ): J:�

'

1 1- .

.J.

- . . „ _bo

ni

la>, --

ru:

ť ;.

-

„

Cl&

·"· · · ·

--

.- .

Cento Cento:

I

),f. ti.- !li ka- MJ� 1' -

-cJ

Jrf-·be-- !d

„

Ba s s a

f7

cont inuo

ku.- �-

ru- W..

:V- w J��

tt-

.

.

.

;

„

m1 sw.rt ts; dnti-w.�1 l'ffí-ie. 'í..•- !118-

) i -� (� '

.

·

. fl#Jf

.

•

·

\ ·.z · .

r .. ,..

·

:

#. .

.

::·:�(,·:;

,.... „.„:

·

:

. - -.-

:

·....

r

· · ·. .

��=f=„.

;

· ' · · · :

�

ftf'"ff. :

I

r

„ ,.,.. .,. ,..

m�

.-_ - -�� ..,

- -·

,(·

II

dl____

· ·- : .- . ·

-� --

-=n, r

� -- " -

[

� __j_ .

- - --

,,, _ 14s::'"

.

r

I f'

-

-'6F-· j

11-

I"'

r

�-

· .. ..

.· � ·.·

•.

·, .

"Uď-�

)'i.

Rn-

'

J

1 50.

-

s

lá, .

.

.

·.

I

"" rvi- řl.

ill-kď J(i :;:

� r1'1 "�ÚWi.f.:

• ™"' •

. I"'. .

I"'. A

J

·

.

.

-" •

. '. j . ; ..",i, ·: .; .�· �- „ -�·1 .

•

�

.•

'l"

·

Zm�nili vlasQ

�anen ských

-

1 5 1.

-

-

1 52

-

\9

All�gro

l ,.. I

r

o

o

;

sis. I

e :i

I

"

tJ

- cel =

In

'

D

v

li

san - na

san

J

in

v

ex -

D � � D -� ex

cel- sjs, ln

;

na ,

cel

�

j o

o o

o

sis.

na

••n ., „ I

tJ

- na, I

- cel-als, - Bil!. in

t-

o

)l .J

aan-na

„

.

1 -1 )

i�

I

1

o

snn

llÍS 1

cel

san-na ex-

...

in

in

cel-sis , in ... „

ex

-

ex ex -

�

'

na ,

-

I

I" y ' ....___ cel· 11ie , in ex · cel

'

san-na

o

),

p p

san

sis

--

o

.d o

o

n

san-na

in

n•n - na

in

J

ex -

ex

.

:S a n - c te ,Ja . co - 6.. ,

2Q

'"'ancte :

•·

; J.

��„---

Sancce Pelre ,

o

.·

ra pro no-bis

l 53

�ancte ,Jo - han·nes

�reni

A

-

:;&

' ��ť.W[� 1rti�

21

. ...

.

,

-

!..

-

men ,

A-

·

Lurgr) a2

li

Clarini l 11.D

=n·J

„

Ti1npaní O.A

-

J

...

�

Timp D„'\.

:i o B.11. :l'l

-

!Ull. Or;i:.

li

„

...

kde

.

p.J<jeal1

llde

.

pllkjebt, jeni

.

pakjei;t1

J',B.1 .

r·

-

-

81

tf:n li

„.

'

·

1b:!i$ť-a

-

-

&TO •

zro

•

zro -

..

I&

„.

\'Bký

kde

•

·

==r; �

•

p�

„

piik ,

.

pall ,

kde .

pak,

kde

- ·

nJ E=j

i

...

-

.

kde -

vs1'ý

po

-

.

pak

. -pak, kde -

kůt1 . ...

p;.k�

kde -

Kde .

p-..k,

kde

, .

pak,

•

piik,

•

lp; --pi •

-

•-

ten ti - do -

tma

itenjeat, ·u.n

m r

I

-

...

VBk}11

-

•

I

„

ten !i - clo vllký, - ·-

král

•

I&

vský, -

li

'a

I

„.

„.

Vi

pak�t?

Vi . &·li,

•

r-

& .

'

puk jlS&l?

kde pi.k"je11t?

6 •

--

·

a1mje•t, -

I

I

�

král . ten ti · do .

jest,

„ -

kde .

Sk4ř. " 3

...

.a.

r· ,. r

do vtilr.ý - ·--

kr:H ten zi - do

'+-4%-J

kde IL

I

::

�

ten ii · do -

kdl ,,.

'Jl

� -

·-

;r...-

král

.

jeni

-

• ,.. li-

O

Org.

...

...

-·

lide .

�

Timp.O,A

ll . 111.

-

.AJ

•

li 3

_:f=

I

-·

I

Clni.1 11.D

Fa

. .

�ť� n-=,-=*-

�

'a. r.

pak,

Kde

a

li

.

·

ift©tt

r.r � „

kde .

puk, �

Org.1nu

I nJ

l

-

Kdt! .

' Gini.I li LJ

Jii;

i

Vi

!!

•

•

d6·li,

-

. . --� . vi ... dě-llj1W1C1jli

-

hvězduje -

-

d6-Íi,

ll p

.

--

. „ � „· � .

vl - dě-li jlitllejii llvětdu, ·-

1

LI ·��·

Tenori

-

-a

-

���Tf=�=I4t�J-�:=�jt�r�:�

�"ir�i�-��� :!e

Et

lu

-

je ,

el

��2=fr':i�_c'f��

=t=-

-

-

-

le