Jaroslav Dvořáček ANALÝZA HOSPODÁŘSKÝCH OPERACÍ
Literatura: Dvořáček J.: Analýza hospodářské činnosti báňského podniku, VŠB-TUO, 1997.
I.TEORETICKÁ VÝCHODISKA ANALÝZA HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI JAKO SOUČÁST PROCESU ŘÍZENÍ Podnik jako systém: podnik – konečná množina prvků se vzájemnými vazbami zaměřený na dosažení stanoveného cíle. Definice: • prvky systému: základní části, prvky technické, společenské, ekonomické určují povahu systému; • vazby systému: spojení, sjednocení jednotlivých prvků formou vazeb hmotně-energetických a informačních; • chování systému: jde o posloupnost stavů, kterými systém směruje k určitému cíli.
Okolí systému: tvoří legislativa, instituce (obchodní partneři, finanční instituce, státní a místní správa), životní prostředí. Z okolí do podniku vstupují výrobní faktory (vstupy), které procházejí transformací ve výrobky a služby podniku (výstupy žádoucí) resp. vystupují v podobě odpadů a znečistění (výstupy nežádoucí). Vstupy do podniku z okolí jsou: • větší než vstupy do výroby – v důsledku vytváření zásob na vstupu; • stejné jako vstupy do výroby – u neskladovatelných dodávek (energie).
Kromě vnějších vazeb mezi okolím a systémem existují i vnitřní vazby mezi prvky vnitropodnikové struktury. Ty jsou spojeny s procesy vzniku, zpracování a přenosu informací, vytvářejí informační systém podniku. Ekonomický systém podniku je tvořen: • stavem, vazbami a využitím základních výrobních faktorů (neoběžný majetek, oběžný majetek, pracovní síly); • jejichž vzájemnou interakcí v rámci systému organizace, technologie a řízení je uskutečňován proces výroby.
INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU Pojem informace: vychází z řídících procesů v podniku, jejichž základem je rozhodování, tedy výběr z množiny možností. Rozhodování je poznamenáno neurčitostí vyplývající z nedostatečné úrovně znalostí. Pak informace je abstraktní pojem pro označení míry neurčitosti znalostí o sledovaném jevu nebo procesu.
Informační systém podniku je tvořen: • • • • •
souborem informací; zaměstnanci realizujícími informační procesy; materiálními a technickými prostředky; metodami a pracovními postupy; vazbami mezi prvky informačního systému.
Podle časového hlediska lze informační systémy třídit: Informační systémy ex ante
Informační systémy ex post
rozpočetnický systém systém předběžné kalkulace systém koncepčního plánování systém operativního plánování
účetní systém systém výsledné kalkulace systém statistiky a rozborů systém operativní evidence
Rozpočetnický systém: rozpočet je finančním vyjádřením očekávaného vývoje v příštím období.
Účetní systém: zjišťuje a vykazuje informace o majetkové struktuře podniku a měří efektivnost jeho činnosti. Systém předběžné kalkulace: určuje náklady na jednotku výkonu. Systém výsledné kalkulace: určuje hospodárnost realizace jednotlivých výkonů stanovením rozdílů nákladů a jejich příčin.
Systém koncepčního plánování: stanovuje strategické cíle a cesty jejich dosažení.
Systém statistiky a rozborů: poskytuje informace o stavu a pohybu majetku, o vývoji podniku. Systém operativního plánování: stanovuje krátkodobé cíle a úkoly především pro vnitropodnikové útvary. Systém operativní evidence: zjišťuje informace, které nejsou obsaženy v ostatních informačních systémech.
Srovnání vykazovaných informací s minulostí nebo plánem pro zjištění:
• existence rozdílů mezi údaji vykazovanými ex post a ex ante, vyčíslení jejich velikostí a znaménka (překročení nebo nedosažení); • faktorů ovlivňujících zjištěné rozdíly v pozitivním nebo negativním směru; • významu jednotlivých faktorů z hlediska podílu na velikosti vzniklého rozdílu mezi údajem ex post a ex ante.
Na tomto základě lze navrhnout opatření k eliminaci negativních vlivů a posílení pozitivních vlivů. Uvedený postup – podstata analytické činnosti.
INFORMAČNÍ SYSTÉM A PROCES ŘÍZENÍ Řízení je proces působení řídící soustavy na soustavu řízenou, je to ovládání k dosažení vytýčených cílů. Řídící soustava musí být soustava s cílovým chováním, která reaguje na podněty z okolí, aby dosáhla určitého cíle. Řídící soustava musí mít na svém vstupu: • znalosti o způsobu řízení; • znalosti o stanovených cílech; • znalosti o stavu řízené soustavy. Informační systémy podniku se týkají především 2. a 3. bodu. Některé informace jsou jeho vnitřní záležitostí, s některými je spojena zveřejňovací povinnost.
Zveřejňovat údaje z informačního systému podniku vyplývá ze:
• zákona o účetnictví: u akciových společností splňujících alespoň 1 ze 3 kritérií, ostatních obchodních společností a družstev splňujících alespoň 2 ze 3 kritérií a v případě, že to stanoví zvláštní předpis. Kritéria: více než 40 mil. Kč aktiva, více než 80 mil. Kč roční obrat, více než 50 zaměstnanců; • zákona o státní statistické službě: vymezuje zpravodajskou povinnost právnických osob v rámci programu statistických zjišťování;
• dalších právních norem a opatření: např. ministerstev.
POJEM ANALÝZY Jde o specifickou poznávací metodu, při níž se zkoumaný proces rozkládá na jednotlivé části, aby se jejich poznáním, zejména zjištěním vzájemných vztahů, dospělo k hlubšímu pochopení procesu jako celku. Analýzou se řeší rozpor, že: • nelze poznat celek, neznáme-li části, z nichž se skládá; • nelze poznat části, neznáme-li jejich vztah k celku. Analytická činnost je ukončena syntézou, při níž se jednotlivé součásti skládají v celek.
METODY ANALÝZY Metoda: myšlenkové postupy umožňující využívat dané prostředky k poznávání objektivní reality. Metody převzaté a specifické pro analýzu. Metody převzaté z jiných vědních disciplín: • statistické metody: třídění a charakteristika souborů dat, indexy a časové řady, korelační a regresní analýza; • grafické metody: grafy zvyšují názornost a usnadňují interpretaci;
• matematické metody: kvantifikace různých typů vztahů mezi ukazateli daného zkoumaného jevu; • modelování: model jako účelové zjednodušení reality umožňuje studovat chování jevů za simulovaných podmínek.
Metody specifické pro analýzu (rozbor): • základní typy analýzy: v širším pojetí analýza = rozbor, zde jde o užší pojetí; • srovnávání: jev nemůže být hodnocen sám o sobě, musí být srovnán s jiným jevem;
• metody podílové analýzy: vycházejí z podílových ukazatelů, tedy ze zlomků typu A/B.
ZÁKLADNÍ TYPY ANALÝZY • klasifikační analýza: třídí jevy, které jsou předmětem zkoumání, a to vymezením místa prvku na základě jeho kvantitativních nebo kvalitativních vlastností: syntetická klasifikace: od jednotlivostí k celku (seskupování do tříd); analytická klasifikace: od celku k částem (rozklad do položek);
• vztahová analýza: hledání vazeb a jejich síly mezi jevy nebo prvky zkoumaného systému. Ty mají převážně stochastický charakter. • kauzální analýza: vztah mezi jevy, kdy jev A vyvolá jev B (málo časté závislosti).
SROVNÁVÁNÍ Srovnáváním se zjišťují rozdíly mezi jevy, velikost, příčiny resp. důsledky těchto rozdílů. Srovnávat lze jevy, které: • mají stejný ekonomický obsah: např. směnová produktivita práce v rubání; • jsou určovány stejnou metodikou: např. pracovníci přepočtení na stejnou délku pracovní doby; • stejně odrážejí faktor času: např. hodnoty současných procesů; • jsou vyjádřeny ve srovnatelných cenách: např. vztahujících se ke stejným parametrům výrobků; • vycházejí ze stejné organizační struktury: např. bez delimitace útvarů;
• týkají se druhově stejného procesu: např. pouze u hlubinných dolů; Srovnávání z hlediska časového, věcného nebo místního, a to absolutně a relativně.
METODY PODÍLOVÉ ANALÝZY Typ ukazatele A/B: kolik jednotek čitatele připadá na 1 jednotku jmenovatele: Tím se umožňuje srovnávání.
Soustavy: • paralelně řazených ukazatelů: obtížná syntéza ; • pyramidových soustav ukazatelů: možnost rozkladu a kvantifikace vlivů ukazatelů na nižších úrovních na hodnotu vrcholového ukazatele. Výhoda:
𝐴 𝐵
=
𝐴 𝐶
∙
𝐶 𝐵
Ukazatel 𝐶 je vybrán tak, aby oba zlomky měly ekonomický smysl.
KVANTIFIKACE VZTAHU MEZI SYNTETICKÝM A ANALYTICKÝMI UKAZATELI 𝑋 = 𝑓(𝑎, 𝑏, 𝑐 … 𝑟, 𝑠) 𝑋: syntetický ukazatel 𝑎, 𝑏 … 𝑠: analytické ukazatele 𝑓: součtová (rozdílová) funkce mezi analytickými ukazateli
součinová (podílová) funkce mezi analytickými ukazateli kombinace součtových a součinových vtahů mezi analytickými ukazateli
Kvantifikace při součtových a rozdílových vazbách analytických ukazatelů 𝑋 = 𝑎 + 𝑏 +⋯+𝑠 ∆𝑋 = 𝑋1 − 𝑋0 = ( 𝑎1 +𝑏1 + ⋯ + 𝑠1 ) − ( 𝑎0 + 𝑏0 + ⋯ 𝑠0 ) = (𝑎1 −𝑎0 ) + ( 𝑏1 − 𝑏0 ) + ⋯ + ( 𝑠1 − 𝑠0 ) = ∆𝑎 + ∆𝑏 + ⋯ ∆𝑠
Relativní diference: • jsou-li znaménka diferencí analytických ukazatelů
stejná:
∆i ∆X
∙ 100;
• jsou-li znaménka diferencí analytických ukazatelů
rozdílná:
∆𝑖 𝑋0
∙ 100.
Podobně při rozdílových vazbách: 𝑋 =𝑎−𝑏 ∆𝑋 = 𝑋1 − 𝑋0 = 𝑎1 − 𝑏1 − 𝑎0 − 𝑏0 = 𝑎1 − 𝑎0 − 𝑏1 − 𝑏0 = ∆𝑎 − ∆𝑏 = ∆𝑎 + − ∆𝑏
Relativní diference:
• roste-li „𝑎“ při poklesu „𝑏“ nebo klesá-li „𝑎“ při růstu „𝑏“ :
∆𝑖 ∆X
∙ 100;
• při současném růstu nebo poklesu obou ukazatelů: ∆𝑖 𝑋0
∙ 100.
Kvantifikace při součinových a podílových vazbách analytických ukazatelů 𝑋 = 𝑎 ∙ 𝑏 ∙ 𝑐 …𝑟 ∙ 𝑠 Metoda postupného dosazování: ∆𝑋𝑎 = 𝑎1 − 𝑎0 ∙ 𝑏1 ∙ 𝑐1 … 𝑟1 . 𝑠1 ∆𝑋𝑏 = 𝑏1 − 𝑏0 ∙ 𝑎0 ∙ 𝑐1 … 𝑟1 . 𝑠1 ⋮ ∆𝑋𝑠 = 𝑠1 − 𝑠0 ∙ 𝑎0 . 𝑏0 . 𝑐0 … 𝑟0 Součet dílčích vlivů analytických ukazatelů celkovou diferenci syntetického ukazatele. Nevýhoda: záleží na pořadí ukazatelů v součinu.
dává
Metoda izolovaného vlivu faktorů: ∆𝑋𝑎 = 𝑎1 − 𝑎0 ∙ 𝑏0 ∙ 𝑐0 … 𝑟0 . 𝑠0 ∆𝑋𝑏 = 𝑏1 − 𝑏0 ∙ 𝑎0 . 𝑐0 … 𝑟0 . 𝑠0 ⋮ ∆𝑋𝑠 = 𝑠1 − 𝑠0 ∙ 𝑎0 . 𝑏0 … 𝑟0 Vztahy vyjadřují logiku změny vždy jen jednoho ukazatele v součinu. Nevýhoda: součet dílčích změn analytických ukazatelů nedává změnu celkovou syntetického ukazatele.
Rozklad celkové diference syntetického ukazatele podle logaritmů indexů analytických ukazatelů – metoda logaritmů indexů. 𝑋 = 𝑎 ∙ 𝑏 ∙ 𝑐 …𝑟 ∙ 𝑠 ∆𝑋 = 𝑋1 − 𝑋0 = 𝑋0
𝑋1 ∙ − 1 = 𝑋0 𝑋0
𝑎1 𝑏1 𝑐1 𝑠1 ∙ ∙ … 𝑎0 𝑏0 𝑐0 𝑠0
Po vykrácení 𝑋0 a logaritmování rovnice dostaneme: 𝑋1 log 𝑋0
=
𝑎1 log 𝑎0
𝑏1 + log 𝑏0
+
𝑆1 ⋯ + log 𝑆0
Vliv změny jednotlivých ukazatelů lze získat jako dílčí změnu ke změně celkové.
Pak: ∆𝑋𝑎 =
𝑎 log 𝑎1
0
𝑎 𝑏 𝑠 log 𝑎1 + log 1 + ⋯ + log 𝑠1 𝑏0 0 0
∙ ∆𝑋
⋮ 𝑆
∆𝑋𝑆 =
log𝑆1
0 𝑎1 𝑏1 𝑆 log𝑎 + log𝑏 +⋯+log𝑆1 0 0 0
∙ ∆𝑋
Výhody: nezáleží na pořadí ukazatelů, celková diference se rozdělí beze zbytku. Nevýhoda: indexy musí mít kladnou hodnotu. Podílové vazby: A/B = A . 1/B převod na součinový vztah.
KVANTIFIKACE PŘI KOMBINOVANÝCH VAZBÁCH ANALYTICKÝCH UKAZATELŮ 𝑋 = 𝑎 .𝑏 + 𝑐 .𝑑 ∆𝑋 = 𝑋1 − 𝑋0 = 𝑎1 𝑏1 + 𝑐1 𝑑1 − 𝑎0 𝑏0 − 𝑐0 𝑑0 ∆𝑋𝑎,𝑏 = 𝑎1 𝑏1 − 𝑎0 𝑏0 ∆𝑋𝑐,𝑑 = 𝑐1 𝑑1 − 𝑐0 𝑑0 ∆𝑋 ∆𝑋𝑎,𝑏 ∆𝑋𝑎
∆𝑋𝑐,𝑑 ∆𝑋𝑏
∆𝑋𝑐
∆𝑋𝑑
𝑎1 log 𝑎0 ∆𝑋𝑎 = . ∆𝑋𝑎,𝑏 𝑎1 𝑏1 log + log 𝑎0 𝑏0 𝑏1 log 𝑏0 ∆𝑋𝑏 = . ∆𝑋𝑎,𝑏 𝑎1 𝑏1 log + log 𝑎0 𝑏0
∆𝑋𝑐 =
log log
𝑐1 𝑐0
𝑐1 𝑑 + log 1 𝑐0 𝑑0
. ∆𝑋𝑐,𝑑
𝑑1 log 𝑑0 ∆𝑋𝑑 = . ∆𝑋𝑐,𝑑 𝑐1 𝑑1 log + log 𝑐0 𝑑0 Celková změna syntetického ukazatele:
∆𝑋
v tom: vliv změny ukazatele „𝑎", "𝑏":
∆𝑋𝑎,𝑏 ∆𝑋𝑎
v tom: vliv změny ukazatele „𝑎": vliv změny ukazatele "b": vliv změny ukazatele „𝑐", "𝑑": v tom: vliv změny ukazatele „𝑐": vliv změny ukazatele "𝑑":
∆𝑋𝑏 ∆𝑋𝑐,𝑑 ∆𝑋𝑐 ∆𝑋𝑑
KVANTIFIKACE PŘI KOMBINOVANÝCH VAZBÁCH ANALYTICKÝCH UKAZATELŮ 𝑋 = 𝑎 ∙ (𝑏 + 𝑐 . 𝑑) ∆𝑋 = 𝑋1− 𝑋0
∆𝑋
∆𝑋𝑎
∆𝑋𝑏,𝑐,𝑑 ∆𝑋𝑏
∆𝑋𝑐,𝑑
∆𝑋𝑐 ∆𝑋𝑎 =
𝑎 log 𝑎1
0
𝑎 𝑏 + 𝑐1 𝑑1 log 𝑎1 + log 1 𝑏0 + 𝑐0 𝑑0 0
∙ ∆𝑋
∆𝑋𝑑
∆𝑋𝑏,𝑐,𝑑
𝑏1 + 𝑐1 𝑑1 log 𝑏0 + 𝑐0 𝑑0 = ∙ ∆𝑋 𝑎1 𝑏1 + 𝑐1 𝑑1 log + log 𝑎0 𝑏0 + 𝑐0 𝑑0
Další výpočet jako dílčí změna ke změně celkové. 𝑏1 − 𝑏0 ∆𝑋𝑏 = ∙ ∆𝑋𝑏,𝑐,𝑑 𝑏1 − 𝑏0 + (𝑐1 𝑑1 −𝑐0 𝑑0 )
∆𝑋𝑐,𝑑
𝑐1 𝑑1 −𝑐0 𝑑0 = ∙ ∆𝑋𝑏,𝑐,𝑑 𝑏1 − 𝑏0 + (𝑐1 𝑑1 −𝑐0 𝑑0 )
∆𝑋𝑐 =
∆𝑋𝑑 =
log
𝑐1 𝑐0
𝑐1 𝑑1 log + log 𝑐0 𝑑0
log log
𝑑1 𝑑0
𝑐1 𝑑 + log 1 𝑐0 𝑑0
∙ ∆𝑋𝑐,𝑑
∙ ∆𝑋𝑐,𝑑
Celková změna syntetického ukazatele:
∆𝑋
v tom: vliv změny ukazatele „𝑎":
∆𝑋𝑎
vliv změny ukazatele „b", „𝑐", "𝑑":
∆𝑋𝑏,𝑐,𝑑
v tom: vliv změny ukazatele „b":
vliv změny ukazatele „𝑐", "𝑑":
∆𝑋𝑏
∆𝑋𝑐,𝑑
v tom: vliv změny ukazatele „𝑐":
∆𝑋𝑐
vliv změny ukazatele "𝑑":
∆𝑋𝑑
ZÁKLADNÍ METODY FINANČNÍ ANALÝZY
Finanční stav podniku: vztah mezi finančními zdroji a potřebami a vývoj tohoto vztahu. Ukazatelé pro finanční analýzu: • ukazatele stavové: např. náklady k určitému datu; • ukazatele rozdílové: vznikají rozdílem stavových, např. pracovní kapitál;
ukazatelů
• ukazatelé nefinanční: přebírané ze statistiky pro doložení příčin vývoje;
• ukazatelé poměrové: v podobě zlomku.
Základní metody finanční analýzy Analýza stavových ukazatelů:
horizontální analýza vertikální analýza
Analýza rozdílových ukazatelů: analýza fondů finančních prostředků analýza cash - flow
Analýza jednotlivých poměrových ukazatelů: analýza finanční stability podniku analýza likvidity a platební schopnosti podniku
analýza rentability analýza ukazatelů aktivity analýza ukazatelů na bázi finančních fondů a cash – flow
Analýza soustav ukazatelů: Du Pontův pyramidální rozklad
HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA (Analýza trendů) Účetní výkazy obsahují údaje nejen běžného období, ale i skutečnosti v minulém účetním období (Výkaz zisku a ztráty) nebo na počátku období (Rozvaha). Z nich lze určit ukazatele ve formě bazického indexu nebo časových řad. Čas však není příčinou změn dané položky.
VERTIKÁLNÍ ANALÝZA (Procentní rozbor) Údaje v absolutních hodnotách se převedou na procentní vyjádření vztažením k celkovým aktivům (Rozvaha) nebo k celkovým výnosům (Výkaz zisku a ztráty). To umožní srovnání v časové řadě mezi podniky.
ANALÝZA FONDŮ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ Čistý pracovní kapitál: rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými dluhy. Čisté pohotové prostředky: rozdíl mezi pohotovými platebními prostředky a okamžitě splatnými závazky. Analýza: hodnocení přírůstků a úbytků
ANALÝZA CASH – FLOW Cash – flow: čistý zisk + odpisy ± změna stavu rozvahových položek – použití zisku. Zvýšení cash - flow: přírůstek závazků, rezerv, dluhů, prodej majetku, snížení pohledávek. Snížení cash – flow: úbytek závazků, úbytek dluhů, přírůstek pohledávek, nákup majetku. K analýze cash – flow jsou potřebné další informace (plán investic, inkaso pohledávek, příčiny vývoje zásob atd.).
ANALÝZA FINANČNÍ STABILITY PODNIKU Finanční stabilita financování.
je
charakterizována
strukturou
zdrojů
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑗𝑚ě𝑛í 𝑝𝑜𝑑í𝑙 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í𝑐ℎ 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗ů 𝑛𝑎 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑒𝑐ℎ = ∙ 100 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚 Hodnota tohoto ukazatele závisí na: • vybavenosti podniku aktivy: majetek jako zástava podniku; • hrozbě insolvence a předluženosti: rostoucí zadlužení omezuje disponování ziskem, firma je rizikovější; • finanční volnosti: zadlužená firma má problém získat další cizí zdroje; • praktické zkušenosti: úspěšné firmy omezují cizí zdroje.
Teoreticky lze podíl vlastních zdrojů na aktivech optimalizovat pomocí nákladů na celkový kapitál.
𝑘 = 𝑘𝑐
𝑚 𝐶𝐾 𝑉𝐾 1− ∙ + 𝑘𝑣 ∙ 100 𝐶𝐾 + 𝑉𝐾 𝐶𝐾 + 𝑉𝐾
𝑘 průměrné náklady na celkový kapitál (%) 𝑘𝑐 náklady na cizí kapitál před zdaněním zisku (%) 𝑚 míra zdanění zisku (%) 𝑘𝑣 náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku (%)
𝑉𝐾 vlastní kapitál (vlastní jmění) 𝐶𝐾 cizí kapitál
𝑘𝑐 ; 𝑘𝑣 ; nejsou konstanty, ale závisí na stupni zadlužení, s jeho růstem se zvyšují, protože podnik se stává rizikovým.
𝑘𝑣 > 𝑘𝑐 protože:
banka má majetek podniku jako zástavu; akcionáři jsou na posledním místě při dělení majetku po bankrotu podniku.
Na tomto základě při rostoucím zadlužení náklady na celkový kapitál nejprve klesají, pak začnou růst. Optimální zadlužení je dáno při minimálních nákladech na celkový kapitál.
ANALÝZA LIKVIDITY A PLATEBNÍ SCHOPNOSTI PODNIKU Likvidita: schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se na peníze, které zajistí platební schopnost (solventnost) podniku. Doba likvidnosti: doba přeměnitelnosti na peníze.
Likvidita 1. stupně, cash ratio: 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑒𝑏𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑠 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡𝑜𝑢 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡í
(0,9 − 1,1)/1
Pohotové platební prostředky: finanční majetek.
Likvidita 2. stupně, acid test: 𝑏ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =
𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑒𝑏𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 + 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
1,5/1
Likvidita 3. stupně, current ratio: 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =
𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
2,5/1
Analýza ukazatelů: srovnání s oborovými průměry, tvorba časových řad, výpočet denních hodnot a jejich průměrování.
Obecně: maximalizace ukazatelů likvidity není pozitivní jev.
ANALÝZA RENTABILITY Obecně: počet korun zisku na 1 korunu základu-umožnění srovnatelnosti. 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 = ∙ 100 % 𝑧á𝑘𝑙𝑎𝑑 zisk: zisk před zdaněním, čistý zisk, zisk před odečtením úroků a daní (eliminace úrokového zatížení a daňového systému), čistý zisk zvýšený o úroky. základ: celková aktiva, vlastní kapitál, tržby, celkové náklady (dříve). Je-li základ vyjádřen jako okamžiková hodnota (k 31.12.), měl by se zprůměrovat za celé období.
Výnos na aktiva, Return on Assets (ROA): 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 úℎ𝑟𝑛𝑛ý𝑐ℎ 𝑣𝑙𝑜ž𝑒𝑛ý𝑐ℎ 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘ů = 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
Považován za rozhodující míru rentability, protože zisk je produkován všemi aktivy bez ohledu na zdroj financování. Výnos na vlastní jmění, Return on Equity (ROE): 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛íℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 = 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Ukazatel slouží jako kritérium finančního investování.
Rentabilita tržeb, ziskovost: 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑟𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 𝑡𝑟ž𝑒𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
Použití především v obchodních organizacích. Vykazování rentability:
v procentech jako desetinné číslo sloužící jako východisko další analýzy – Du Pont pyramidální rozklad.
ANALÝZA UKAZATELŮ AKTIVITY Ukazatelé aktivity měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Měří celkovou rychlost jejich obratu a hodnotí tak vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑎 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎
𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 =
𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑛𝑎 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛í ú𝑣ě𝑟
𝑑𝑛𝑦
𝑑𝑛𝑦
Hodnotu ukazatele „ 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘“ lze srovnat s dohodnutými platebními podmínkami. 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑛á𝑘𝑢𝑝𝑦 𝑛𝑎 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛í ú𝑣ě𝑟 Doba obratu závazků je spojena s tzv. stálými pasivy (prostředky vlastním podobné), tedy s prostředky dodavatelů, které podnik po určitou dobu zadržuje a používá pro své potřeby. Analýza ukazatelů: srovnání s oborovými průměry, tvorba časových řad, srovnání s plánovanými hodnotami.
DU PONT PYRAMIDÁLNÍ ROZKLAD 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑗𝑚ě𝑛í
𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 −𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
1 −
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
nákladovost jednotlivých položek celkových nákladů
x
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑗𝑚ě𝑛í
x 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
1∶
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑠𝑡á𝑙á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
+
𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
+
𝑜𝑠𝑡𝑎𝑡𝑛í 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
vázanost jednotlivých položek: stálých aktiv oběžných aktiv ostatních aktiv
DU PONT PYRAMIDÁLNÍ ROZKLAD 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 𝑛𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑗𝑚ě𝑛í 𝑎𝑘𝑐𝑖𝑜𝑛ářů 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 𝑛𝑎 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑚𝑢𝑙𝑡𝑖𝑝𝑙𝑖𝑘á𝑡𝑜𝑟 𝑗𝑚ě𝑛í 𝑎𝑘𝑐𝑖𝑜𝑛ářů
x
𝑧𝑖𝑠𝑘𝑜𝑣á 𝑚𝑎𝑟ž𝑒
𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡 ak𝑡𝑖𝑣
𝑧𝑖𝑠𝑘𝑜𝑣á 𝑚𝑎𝑟ž𝑒
𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡 ak𝑡𝑖𝑣
1 − 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣𝑜𝑠𝑡
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑠𝑡á𝑙ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑜𝑏ěž𝑛ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣𝑜𝑠𝑡 𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜𝑡𝑙𝑖𝑣ý𝑐ℎ 𝑝𝑜𝑙𝑜ž𝑒𝑘 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑ů
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜𝑡𝑙𝑖𝑣ý𝑐ℎ 𝑝𝑜𝑙𝑜ž𝑒𝑘 𝑠𝑡á𝑙ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑜𝑠𝑡𝑎𝑡𝑛í𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜𝑡𝑙𝑖𝑣ý𝑐ℎ 𝑝𝑜𝑙𝑜ž𝑒𝑘 𝑜𝑏ěž𝑛ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
𝑣á𝑧𝑎𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜𝑡𝑙𝑖𝑣ý𝑐ℎ 𝑝𝑜𝑙𝑜ž𝑒𝑘 𝑜𝑠𝑡𝑎𝑡𝑛í𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣
Postup analýzy: • výnos na vlastní jmění je kriteriálním ukazatelem finančního investování; • vrcholový ukazatel je součinem výnosu na aktiva a multiplikátoru, který ukazuje zesilující vliv cizích zdrojů na objem zisku podniku – pokud cizí kapitál přinese podniku více než sám stojí, zvýší se rentabilita vlastního kapitálu; • v levé větvi pyramidy se analyzuje ziskovost firmy ve formě nákladovosti příslušných nákladových položek, jejichž použití vede k dosažení této ziskovosti; • v pravé větvi pyramidy dochází k analýze obratu aktiv ve formě vázanosti jejich jednotlivých položek tak, aby došlo k dosažení zisku analyzovaného v levé větvi pyramidy; •
počet stupňů analýzy závisí na dostupnosti informací.
NÁVAZNOST DALŠÍCH ANALÝZ NA ROZBOR FINANČNÍHO STAVU PODNIKU Na analýzu Rozvahy může navazovat: • analýza dlouhodobého hmotného majetku struktura, využití DHM, reprodukce DHM);
(objem,
• analýza oběžného majetku (objem, struktura, analýza zásob, využití zásob, vázanost zásob);
• analýza pohledávek (objem a struktura, lhůty splatnosti, vliv na finanční situaci podniku); • analýza závazků (objem a struktura, lhůty úhrady, vliv na strukturu kapitálu a finanční stav podniku).
Na analýzu Výkazu zisku a ztrát může navazovat: • analýza výnosů (objem a struktura, vliv cen, vliv objemu a sortimentu výroby); • analýza nákladů (objem a struktura, analýza jednotlivých položek nákladů, přes mzdové náklady rozbor spotřeby práce); • analýza hospodářského výsledku a rentability (objem a struktura HV, ovlivňující faktory, použití HV, ukazatelé rentability). Z rozboru základních účetních dokumentů se lze dostat k analýze a syntéze celkové činnosti podniku.
BONITNÍ A BANKROTNÍ MODELY Finanční stav podniku může být také posouzen tzv. bonitními a bankrotními modely, které umožňují především predikci finančního stavu. Z celé řady modelů lze uvést: Altmanovo Z-skóre (1968) Model vychází z použití diskriminační analýzy u 33 zdravých firem a 33 firem, které skončily bankrotem. Finanční situace se posuzuje podle tzv. Z-skóre určeného pro firmy s veřejně obchodovatelnými akciemi na základě následujícího vztahu: 𝑍𝑖 = 1,2 ∙ 𝐴 + 1,4 ∙ 𝐵 + 3,3 ∙ 𝐶 + 0,6 ∙ 𝐷 + 1,0 ∙ 𝐸 𝐴 čistý provozní kapitál/celková aktiva 𝐵 nerozdělený zisk/celková aktiva 𝐶 zisk před zdaněním a úroky/celková aktiva
𝐷 tržní hodnota vlastního kapitálu/účetní hodnota celkových dluhů 𝐸 celkový obrat/celková aktiva
Pro ostatní podniky se Z-skóre určí podle upravené verze z r. 1983:
𝑍𝑖 = 0,717 ∙ 𝐴 + 0,847 ∙ 𝐵 + 3,107 ∙ 𝐶 + 0,420 ∙ 𝐷 + 0,998 ∙ 𝐸 Parametry 𝐴, 𝐵, 𝐶 a 𝐸 jsou definovány stejně jako v předchozím vztahu. 𝐷
podíl vlastního kapitálu v účetní hodnotě/celkové dluhy v účetní hodnotě.
Pokud: 𝑍 > 2,9
lze předvídat uspokojivou finanční situaci firmy
1,2 < 𝑍 ≤ 2,9
„šedá zóna“ nevyhraněných výsledků
𝑍 ≤ 1,2
firma je ohrožena vážnými finančními problémy
Při použití českých účetních výkazů: 𝐴
čistý pracovní kapitál (oběžná aktiva mínus krátkodobé dluhy)
𝐵 nerozdělený zisk = výsledek hospodaření běžného účetního období + výsledek hospodaření minulých let + fondy ze zisku
𝐶 zisk před zdaněním a úroky: výsledek hospodaření za účetní období + daň z příjmu za běžnou činnost + nákladové úroky 𝐷 základní kapitál z Rozvahy (nebo tržní hodnota akcií firmy)/celkové cizí zdroje
𝐸
celkový obrat = tržby z prodeje zboží, vlastních výrobků a služeb
Problém: mechanické přebírání takto definovaných ukazatelů a rovnic pro předvídání vývoje českých podniků. Potřeba: výběr ukazatelů z českých ekonomických podmínek i výpočet nových koeficientů v diskriminační funkci. Zdůvodnění potřeby: většina bankrotních modelů vychází z empirických údajů, nemají oporu v teorii, proč bankrot firmy vzniká.
Index bonity Index nebo indikátor bonity vychází z diskriminační analýzy, používá se v německy mluvících zemích. Vypočítává se z rovnice: 𝐵𝑖 = 1,5 ∙ 𝑥1 + 0,08 ∙ 𝑥2 + 10,0 ∙ 𝑥3 + 5, 0 ∙ 𝑥4 + 0,3 ∙ 𝑥5 + 0,1 ∙ 𝑥6 𝑥1 𝑥2 𝑥3 𝑥4 𝑥5 𝑥6
cash flow/cizí zdroje celková aktiva/cizí zdroje zisk před zdaněním/celková aktiva zisk před zdaněním/celkové výkony zásoby/celkové výkony celkové výkony/celková aktiva
Hodnotící stupnice: extrémně špatná
-3
velmi špatná
-2
špatná
-1
určité problémy
0
dobrá
1
velmi dobrá
2
Čím větší hodnota ukazatele 𝐵𝑖 , tím lepší finanční situace firmy.
extrémně dobrá
3
Indexy IN Index IN 95: vznikl v roce 1995 pro podmínky českých podniků. Výpočet dle vztahu: 𝐼𝑁95 = 𝑉1 ∙ 𝐴 + 𝑉2 ∙ 𝐵 + 𝑉3 ∙ 𝐶 + 𝑉4 ∙ 𝐷 + 𝑉5 ∙ 𝐸 + 𝑉6 ∙ F
𝐴 aktiva/cizí kapitál 𝐵 EBIT/nákladové úroky 𝐶 EBIT/celková aktiva 𝐷 celkové výnosy/celková aktiva 𝐸 oběžná aktiva/krátkodobé závazky a úvěry F závazky po lhůtě splatnosti/výnosy V1 až V6 váhy jednotlivých ukazatelů Váhy se určí jako podíl významnosti ukazatele ke kriteriální hodnotě ukazatele. Významnost ukazatelů je výsledkem analýzy a je určena podle četnosti výskytu ukazatele. Kriteriální hodnoty jsou stanoveny jako vážený aritmetický průměr za jednotlivá odvětví. Jsou uvedeny v literatuře.
Výsledná klasifikace podniku: 𝐼𝑁 > 2
lze předvídat uspokojivou finanční situaci podniku
1 < 𝐼𝑁 ≤ 2
„šedá zóna“ nevyhraněných výsledků
𝐼𝑁 ≤ 1
podnik je ohrožen vážnými finančními problémy
Pozn.: EBIT=zisk před odečtením úroků a daní Další modely IN byly vytvořeny v letech 1999, 2001 a 2005.
Dalších bonitních a bankrotních modelů je celá řada, finanční instituce používají své vlastní postupy, které nezveřejňují. Více literatura: Sedláček J.: Finanční analýza podniku, Computer Press, Brno, 2011.
II. ANALÝZA JEDNOTLIVÝCH OBLASTÍ ANALÝZA STÁLÝCH AKTIV Aktiva podniku v širším pojetí: celková výše ekonomických zdrojů, jimiž podnik disponuje. Tato aktiva jsou označována jako: • majetek podniku, má-li se zdůraznit jejich právní pojetí; • kapitál podniku, jimž se zdůrazňuje finanční stránka ekonomických zdrojů. Aktiva mají schopnost přinést podniku v budoucnu ekonomický prospěch: přímo: cenné papíry přeměnitelné na peníze; nepřímo: zapojení do výrobní činnosti. Aktiva podniku v užším pojetí: lze je vyjádřit v penězích, jsou uváděna v Rozvaze. Stálá aktiva se dělí na:
Nehmotná aktiva (dlouhodobý nehmotný majetek): nemají hmotnou povahu, prospěch z nich plynoucí je odvozen z různých práv, která jsou s nimi spojena. Mají použitelnost delší než 1 rok a jsou oceněna nad hranici stanovenou účetní jednotkou (v současnosti 60 000,- Kč). Hmotná aktiva (dlouhodobý hmotný majetek): mají hmotnou povahu, prospěch z nich plyne ze zapojení do výrobní činnosti. Některá aktiva zde patří bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti (stavby), bez ohledu na výši ocenění (pozemky, předměty z drahých kovů, ložiska nevyhrazeného nerostu jako součást pozemku), jiná aktiva musí mít dobu použitelnosti delší než 1 rok a ocenění nad hranici stanovenou účetní jednotkou (v současnosti 40 000,- Kč).
Dlouhodobý finanční majetek: položky majetku dlouhodobé povahy pořizované pro získání dlouhodobého výnosu, významného vlivu v jiném podniku, výnosu plynoucího z růstu ceny určitých komodit.
Legislativní vymezení stálých i oběžných aktiv podniku lze nalézt v následujících dokumentech v platném znění: • Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví;
• Vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví; • Český účetní standard pro podnikatele.
DLOUHODOBÝ NEHMOTNÝ MAJETEK Zřizovací výdaje: výdaje na založení účetní jednotky do okamžiku jejího vzniku (soudní a správní poplatky, pracovní cesty, poradenské služby, nájemné). Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje: výsledky vytvořené vlastní činností k obchodování nebo nabyté od jiných osob. Software: podobně jako u nehmotných výsledků. Ocenitelná práva: předměty průmyslového vlastnictví, výsledky duševní tvůrčí činnosti podobně jako u dvou předchozích bodů.
Goodwill: kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku jako celku (např. při koupi) a souhrnem jednotlivě oceněných složek majetku sníženým o převzaté závazky.
Jiný dlouhodobý nehmotný majetek: povolenky na emise, preferenční limity (např. produkční kvóty). Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek: nehmotný majetek do uvedení do stavu způsobilého k užívání.
Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek: zálohy poskytnuté na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku. Dlouhodobým nehmotným majetkem nejsou: znalecké posudky, průzkumy trhu, návrhy reklamních akcí, certifikace systému jakosti, SW pro řízení technologií, bez něhož by technologie nefungovala.
DLOUHODOBÝ HMOTNÝ MAJETEK Pozemky: bez ohledu na výši ocenění, pokud nejsou zbožím. Stavby: bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti zde patří stavby včetně budov, důlní díla, důlní stavby pod povrchem, vodní díla, otvírky nových lomů, pískoven, technické rekultivace. Samostatné movité věci a soubory movitých věcí: patří zde: • předměty z drahých kovů bez ohledu na výši ocenění;
• movité věci a jejich soubory se samostatným technickoekonomickým určením s dobou použitelnosti delší než 1 rok a od výše ocenění určené účetní jednotkou (v současnosti 40 000,Kč). Movité věci a jejich soubory nevykázané v této položce se považují za drobný hmotný majetek, o němž se účtuje jako o zásobách. Pěstitelské celky trvalých porostů: ovocné stromy a keře vysázené na výměře větší než 0,25 ha, trvalé porosty vinic a chmelnic.
Základní stádo a tažná zvířata: dospěla zvířata a jejich skupiny (stáda, hejna) s dobou použitelnosti delší než 1 rok a od výše ocenění určené účetní jednotkou. Jiný dlouhodobý hmotný majetek: bez ohledu na výši ocenění zde patří: • ložiska nevyhrazeného nerostu jako součást pozemku; • umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní památky, předměty kulturní hodnoty, resp. jejich soubory. Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek: majetek po dobu jeho pořizování do uvedení do stavu způsobilého k užívání. Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek: zálohy poskytnuté na pořízení majetku. Oceňovací rozdíl k nabytému majetku: rozdíl mezi oceněním podniku nabytého koupí, vkladem nebo oceněním majetku v rámci přeměn společnosti a souhrnem ocenění jednotlivých složek majetku.
DLOUHODOBÝ FINANČNÍ MAJETEK Podíly v ovládaných a řízených osobách Podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem: v obou případech např. získáním akcií podniku.
Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly: např. dluhové cenné papíry, u nichž má účetní jednotka záměr držet je do splatnosti. Půjčky a úvěry-ovládající a řídící osoba, podstatný vliv: poskytnuté dlouhodobé půjčky a úvěry. Jiný dlouhodobý finanční majetek: dlouhodobé půjčky a úvěry nevykázané v předchozí položce, drahé kovy a kameny pokud nejsou vedeny v dlouhodobém hmotném majetku nebo v zásobách.
Pořizovaný dlouhodobý finanční majetek: majetek do doby nabytí.
Poskytnuté zálohy na dlouhodobý finanční majetek: zálohy poskytnuté na pořízení majetku. Avšak: • podíl dlouhodobého poměrně velmi malý;
nehmotného
majetku
je
• o finančních investicích rozhoduje vedení uhelné akciové společnosti;
takže: základ analýz stálých aktiv spočívá v oblasti dlouhodobého hmotného majetku.
ANALÝZA MNOŽSTVÍ DLOUHODOBÉHO HMOTNÉHO MAJETKU Výchozí účetní dokument: ROZVAHA (Bilance) uvádějící DHM v: • pořizovací (brutto) a zůstatkové (netto) ceně ke dni zpracování Rozvahy; • zůstatkové ceně konce minulého účetního období. Rozdíl mezi pořizovací a zůstatkovou cenou (korekce) jsou oprávky DHM. Celkový objem DHM: pouze v peněžních jednotkách, a to pomocí: Pořizovací ceny: cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související. Reprodukční pořizovací ceny: cena, za kterou byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. Vlastních nákladů: přímé náklady vynaložené na výrobu a nepřímé náklady vztahující se k výrobě. Zůstatkové ceny: rozdíl pořizovací/reprodukční pořizovací ceny a oprávek DHM.
Součástí pořizovací ceny DHM jsou náklady na: • přípravu a zabezpečení pořizovaného majetku (poradenské služby, expertízy); • úroky, zejména z investičního úvěru podle rozhodnutí účetní jednotky; • odvody na dočasné nebo trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě; • průzkumné, geologické, geodetické a projektové práce, dopravné, montáž; • licence, patenty a jiná práva využitá při pořizování majetku; • vyřazení stávajících staveb v důsledku nové výstavby; • úhrada podílu nákladů na připojení elektřiny, zabezpečení dodávky plynu, tepla; • přeložky, překládky, náhradní komunikace; • zkoušky před uvedením majetku do stavu způsobilého k využívání; • zabezpečovací, konzervační a udržovací práce při zastavení pořizování majetku. Ocenění DHM se zvyšuje o technické zhodnocení, k jehož účtování je účetní jednotka oprávněna.
Součástí ocenění DHM nejsou: • opravy a údržba; • náklady nájemce na uvedení najatého majetku do předchozího stavu; • kursové rozdíly; • smluvní pokuty a úroky z prodlení, sankce ze smluvních vztahů; • nájemné za stavební pozemek, na kterém probíhá výstavba; • náklady na zaškolení pracovníků; • náklady na vybavení pořizovaného dlouhodobého majetku zásobami; • náklady na biologickou rekultivaci; • náklady spojené s přípravou dlouhodobého majetku vzniklé po uvedení pořizovaného dlouhodobého majetku do užívání.
DHM má značnou dynamiku, jeho stav se průběžně mění vlivem: pořízení: • nákupem;
• vytvořením vlastní činností; • bezúplatným nabytím (darováním); • vkladem od jiné osoby (společníka);
• přeřazením z osobního užívání do podnikání; • přeřazením po skončení finančního leasingu; • novým zjištěním (nalezení při inventarizaci, nové evidování dlouhodobého nehmotného majetku).
vyřazení: • prodejem; • likvidací; • bezúplatným převodem (darováním);
• v důsledku manka nebo škody; • přeřazením z podnikání do osobního užívání; • vkladem do jiné obchodní společnosti nebo družstva; • převodem na základě právních předpisů. Proto se celkový stav DHM vykazuje jako průměrný stav za období.
𝐷𝐻𝑀𝑛 𝐷𝐻𝑀1 + 𝐷𝐻𝑀 + ⋯ + 𝐷𝐻𝑀 + 2 𝑛−1 2 𝐷𝐻𝑀∅ = 2 𝑛−1
𝐾č/𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
𝐷𝐻𝑀∅ průměrný stav DHM za období v pořizovací resp. zůstatkové ceně 𝐷𝐻𝑀1 pořizovací (resp. zůstatková) cena DHM na počátku období 𝐷𝐻𝑀2 pořizovací (resp. zůstatková) cena DHM na konci prvního měsíce, resp. čtvrtletí, postupně pak na konci jednotlivých měsíců nebo čtvrtletí ve stanoveném období 𝑛
počet měsíců nebo čtvrtletí, na jejichž konci stav DHM zjišťujeme
Méně přesným postupem je aritmetický průměr stavu DHM z počátku a konce období.
ANALÝZA STRUKTURY DHM Třídění DHM lze provádět různě podle potřeb podniku nebo statistických orgánů. Vychází se z analytické evidence DHM, jejímž cílem je poskytnout informace o jednotlivých položkách DHM, u nichž se eviduje: • • • •
název nebo popis majetku; datum a způsob pořízení majetku; datum zaúčtování na příslušný majetkový účet; ocenění majetku a údaje o jeho změnách (např. technické zhodnocení); • údaje o zvoleném způsobu účetního a daňového odpisování; • informace o zůstatkových cenách; • datum a způsob vyřazení.
Třídění z hlediska účetnictví: směrná účtová osnova uvedená v příloze vyhlášky č. 500/2002 rozlišuje: 02 Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný: 021 Stavby 022 Samostatné movité věci a soubory movitých věcí 025 Pěstitelské celky trvalých porostů
026 Základní stádo a tažná zvířata 029 Ostatní dlouhodobý hmotný majetek 03 Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný 031 Pozemky
032 Umělecká díla a sbírky
Třídění z hlediska technologické funkce: Aktivní složka: položky majetku přímo se účastnící výroby, ovlivňující výrobní kapacitu průmyslového podniku – samostatné movité věci a soubory movitých věcí. Pasivní složka: položky majetku účastnící se výroby nepřímo, vytvářející pro ni pouze předpoklady – pozemky, stavby. Analýza: poměr aktivní složky k celkovým stálým aktivům, vývoj tohoto koeficientu v čase. Jeho růst ukazuje na možnost zvyšování výrobní kapacity podniku.
Třídění z hlediska věku DHM: věkovou strukturu lze vyjádřit: naturálními ukazateli: počet významných strojů v jednotlivých věkových kategoriích průměrným věkem skupin DHM podle vztahu: 𝑛
𝑟𝑣𝑖 ∙ ℎ𝑖 𝑆∅ = r −
1 𝑛
ℎ𝑖 1
𝑆∅
průměrný věk skupiny DHM v letech
𝑟
rok, ke kterému zjišťujeme věk skupiny majetku (letošní rok)
𝑟𝑣𝑖 rok výroby dané položky majetku ℎ𝑖
počet naturálních jednotek kusů dané položky majetku, resp. její hodnotové vyjádření
𝑛
celkový počet let, v nichž položky majetku byly pořízeny
Třídění z hlediska odpisování: • účetní odpisy: stanovuje si účetní jednotka sama pro vystihnutí míry opotřebení DHM, a to podle předpokládané doby použitelnosti nebo výkonu (OKD: budovy, stavby 30-45 let, stroje 4-15 let, dopravní prostředky 4-8 let); • daňové odpisy: účetní jednotka je používá pro stanovení daňového základu podniku pro daň z příjmu. Odpisování předchází zařazení položky majetku do odpisové skupiny a výběr způsobu odpisování (rovnoměrné a zrychlené). Odpisové skupiny jsou přílohou zákona o dani z příjmu.
DAŇOVÉ ODPISY Odpisová skupina 1: doba odpisování 3 roky: • kancelářské stroje a počítače; • vozíky kolejové a důlní; Odpisová skupina 2: doba odpisování 5 let: • stroje pro zemní práce a povrchové dobývání s vlastním pohonem (samojízdné) kromě: kolesových rypadel a nakladačů; • stroje pro práci se zeminou, štěrkem, rudou a ostatními nerostnými hmotami a produkty, stroje na tvarování odlévacích forem z písku; Odpisová skupina 3: doba odpisování 10 let: • navíjecí zařízení, rumpály a bubnová zdvihadla včetně speciálně vyrobených pro práci pod zemí; • rypadla kolesová a zakladače;
Odpisová skupina 4: doba odpisování 20 let: • budovy ze dřeva a plastů, na povrchových dolech, pokud nejsou vázané na životnost dolu kromě skleníků (fóliovníků) pro pěstování rostlin; • budovy výrobní pro energetiku; Odpisová skupina 5: doba odpisování 30 let: • podzemní stavby pro energetiku; • podzemní stavby pro ostatní průmysl; Odpisová skupina 6: doba odpisování 50 let: • budovy administrativní; • podzemní obchodní střediska;
Struktura DHM odráží technické a technologické řešení výroby. Např. struktura DHM v hlubinném a povrchovém uhelném dole jako podíl jednotlivých skupin majetku na celku:
budovy stavby energetické a hnací stroje pracovní stroje přístroje dopravní prostředky inventář Celkem
povrchové dobývání 14,7 19,0 3,6
hlubinné dobývání 25,8 39,5 6,3
25,5 3,4 33,5 0,3 100 %
21,3 2,6 4,3 0,2 100 %
Struktura DHM je ovlivněna jeho dynamikou – přírůstky a úbytky. Dynamiku vývoje lze zachytit následujícími koeficienty: 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑝𝑜ří𝑧𝑒𝑛í =
𝑝ří𝑟ů𝑠𝑡𝑘𝑦 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝐷𝐻𝑀 𝑣 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
ú𝑏𝑦𝑡𝑘𝑦 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑎𝑐𝑒 = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝐷𝐻𝑀 𝑣 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑜𝑏𝑛𝑜𝑣𝑦 =
ú𝑏𝑦𝑡𝑘𝑦 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑝ří𝑟ů𝑠𝑡𝑘𝑦 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝ří𝑟ů𝑠𝑡𝑒𝑘 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 č𝑖𝑠𝑡éℎ𝑜 𝑝ří𝑟ů𝑠𝑡𝑘𝑢 = 𝑝ří𝑟ů𝑠𝑡𝑒𝑘 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
Z koeficientu lze vytvářet časové řady.
ANALÝZA VYUŽITÍ DHM úč𝑖𝑛𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑣ý𝑟𝑜𝑏𝑛𝑜𝑠𝑡 𝐷𝐻𝑀 =
𝑜𝑏𝑗𝑒𝑚 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑝𝑜ř𝑖𝑧𝑜𝑣𝑎𝑐í 𝑐𝑒𝑛𝑎 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑝𝑜ř𝑖𝑧𝑜𝑣𝑎𝑐í 𝑐𝑒𝑛𝑎 𝐷𝐻𝑀 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑛á𝑟𝑜č𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝑛𝑎 𝐷𝐻𝑀 = 𝑜𝑏𝑗𝑒𝑚 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
DHM: pouze odpisovaný majetek (tj. dokončený, v užívání) produkce: v peněžních jednotkách nebo v tunách Náročnost produkce na DHM v čase roste – v současnosti za celý revír přesahuje 5 tis. Kč na 1 tunu upraveného uhlí. Příčiny růstu náročnosti těžby na DHM:
• zvyšování hodnoty DHM při otvírce nových pater, prohlubování jam, prodlužování důlních děl při zpravidla stálé výrobní kapacitě; • zvětšování profilů důlních děl při postupu do hloubky; • vliv přírodních podmínek – např. mocnost slojí; • náhrada práce lidí činností strojů; • růst cen investičních prací a dodávek. Růst náročnosti těžby na DHM tedy souvisí s: • důlně-geologickými podmínkami; • technickým rozvojem; • bezpečností a hygienou práce.
Problémy spojené s ukazatelem výrobnosti DHM: • zachycení produkce v peněžním vyjádření (výroba zboží, tržby za prodej vlastních výrobků, výkony);
• zkreslení vznikající pohybem cen vyráběné produkce; • zkreslení vznikají změnou prospěch dražších výrobků;
sortimentu
výroby
ve
• zkreslení spojené s pořizovacími cenami DHM (nákup od různých výrobců v tuzemsku, dovoz, pořízení v rozdílném čase s různými cenami stejného DHM). Růst výrobnosti DHM přináší ekonomické efekty spojené s vyšším využitím fixních výrobních faktorů.
Výrobní kapacita: maximálně možný objem produkce za časové období, který lze dosáhnout při plném využití výrobního zařízení nebo ploch. Výrobní kapacita Q je součinem technického výkonu V a časového fondu F.
Technický výkon: maximální množství produkce dosažitelné při plném využití výrobního zařízení za jednotku „čisté“ doby činnosti, neuvažují se tedy ztrátové časy dané nedostatky v organizaci práce nebo podmíněné výrobním procesem. Časový fond: počet jednotek pracovní doby za období. 𝑄 =𝑉 ∙𝐹
(produkce za období)
Při výpočtu výrobní kapacity organizační jednotky se vychází ze všeho výrobního zařízení (kromě zakonzervovaného a v rezervě), bez ohledu na to, zda zařízení fungují nebo jsou z činnosti vyřazena (porucha, oprava, modernizace atd.).
Výrobní kapacita důlního podniku se stanoví metodou hlavního článku (úzkého profilu), kterým prochází veškerá produkce. Hlubinný důl: vertikální doprava, kapacity ostatních částí technologického procesu (poruby, horizontální doprava, úpravna atd.) se stanoví pro zajištění souladu s kapacitou hlavního článku. Využití výrobní kapacity: poměr skutečné výrobní kapacity 𝑄𝑠 k výrobní kapacitě teoretické 𝑄𝑡: η=
𝑄𝑠 𝑄𝑡
∙ 100
[%]
Skutečná výrobní kapacita je dána zjištěným objemem produkce, teoretická kapacita může být určena:
• jako kapacita kalendářní odvozená od kalendářního časového fondu za období; • jako kapacita disponibilní, kde kalendářní časový fond je snižován o plánovanou nepracovní dobu (nepracovní dny, plánované opravy atd.).
Pak: η =
𝑄𝑠 𝑄𝑡
=
𝑉𝑠 𝑉𝑡
∙
𝐹𝑠 𝐹𝑡
= η𝑖 ∙ η𝑒
η celkové integrální využití výrobní kapacity η𝑖 využití intenzivní η𝑒 využití extenzivní Zpravidla se měří výrobní kapacita (skutečný objem produkce) a skutečný časový fond, skutečný technický výkon se z těchto údajů vypočítává. Změnu výrobní kapacity lze pomocí metody logaritmů indexů přiřadit změně technického výkonu a změně časového fondu.
Hodnocení využití výrobní kapacity je omezeno na položky majetku, kde lze měřit skutečnou produkci. Jeho rozsah je menší než okruh majetku, u něhož lze stanovit časové využití. Kalendářní fond: celkový počet hodin v období. Nominální fond: počet hodin provozu za období při daném pracovním režimu (směnnosti).
Použitelný fond: rozdíl mezi nominálním fondem a plánovanými prostoji v pracovních dnech. Doba činnosti: skutečný čas práce výrobního zařízení za období. 𝑑𝑜𝑏𝑎 č𝑖𝑛𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 𝑛𝑜𝑚𝑖𝑛á𝑙𝑛í 𝑓𝑜𝑛𝑑 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛ý 𝑓𝑜𝑛𝑑 𝑑𝑜𝑏𝑎 č𝑖𝑛𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 = ∙ ∙ 𝑘𝑎𝑙𝑒𝑛𝑑ář𝑛í 𝑓𝑜𝑛𝑑 𝑘𝑎𝑙𝑒𝑛𝑑ář𝑛í 𝑓𝑜𝑛𝑑 𝑛𝑜𝑚𝑖𝑛á𝑙𝑛í 𝑓𝑜𝑛𝑑 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛ý 𝑓𝑜𝑛𝑑
Zlomek na levé straně: ukazatel celkového časového využití. První zlomek na pravé straně rovnice: vliv směnnosti (pracovního režimu). Druhý zlomek na pravé straně rovnice: vliv plánovaných prostojů. Třetí zlomek na pravé straně: vliv vnitrosměnových prostojů. V hlubinných uhelných dolech se u vyhrazených důlních strojů (např. dobývací kombajny) hodnotí jejich využití takto: 𝑣𝑦𝑢ž𝑖𝑡í 𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑢 =
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑠𝑡𝑟𝑜𝑗ů 𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑢 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑒𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛č𝑛í 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑠𝑡𝑟𝑜𝑗ů
∙ 100
[% ]
průměrný počet strojů v provozu: podíl strojových dnů v provozu a počtu těžebních dnů. průměrný evidenční počet strojů: aritmetický průměr denních evidenčních počtů strojů za kalendářní počet dnů. Patří zde všechny stroje, které má důlní podnik k dispozici.
Ukazatelem extenzivního využití DHM je koeficient směnnosti zařízení. Určuje počet směn odpracovaných na zařízení za den. Z důvodu zjednodušení se nahrazuje: 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů 𝑣 𝑠𝑜𝑢č𝑡𝑢 𝑠𝑚ě𝑛 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑚ě𝑛𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů = 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů 𝑣 ℎ𝑙𝑎𝑣𝑛í 𝑠𝑚ě𝑛ě
Předpoklad: počet strojních míst se rovná počtu dělníků v hlavní směně, tato místa jsou plně obsazena. Uvedené koeficienty nezachycují využití strojů uvnitř směny.
ANALÝZA REPRODUKCE DHM Struktura investiční výstavby:
celkový objem investiční výstavby v tom: stavební práce v tom: důlní stavební práce
povrchové stavební práce stroje, technologické zařízení, montážní práce v tom: zahnuté do rozpočtu nezahrnuté do rozpočtu ostatní výdaje spojené s pořízením DHM
Stroje nezahrnuté do rozpočtu staveb: mohou být uvedeny do provozu bez stavebních a montážních prací resp. včetně těchto prací, nevyžadují-li změny v konstrukcích objektů, jimiž jsou dotčeny statické poměry objektu např. vybudováním nových základů pro stroje. Pak: srovnání jednotlivých objemů investic s rozpočtovanými hodnotami v peněžních jednotkách. V naturálních jednotkách: metráž dlouhých děl investičního charakteru, výlomové práce, prohlubování šibíků resp. jam. Od souhrnných údajů k analýze realizace významných staveb. Hodnocení rozestavěnosti: 𝑟𝑜𝑧𝑒𝑠𝑡𝑎𝑣ě𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑣 𝑙𝑒𝑡𝑒𝑐ℎ =
𝑟𝑜𝑧𝑝𝑜č𝑡𝑜𝑣é 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑏 𝑟𝑜č𝑛í 𝑜𝑏𝑗𝑒𝑚 𝑖𝑛𝑣𝑒𝑠𝑡𝑖𝑐
[roky]
𝑠𝑡𝑢𝑝𝑒ň 𝑑𝑜𝑘𝑜𝑛č𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑏 =
𝑑𝑜𝑘𝑜𝑛č𝑒𝑛á 𝑣ý𝑠𝑡𝑎𝑣𝑏𝑎 𝑟𝑜𝑧𝑝𝑜č𝑡𝑜𝑣é 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑏
𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑙𝑒𝑡 𝑛𝑎 𝑑𝑜𝑘𝑜𝑛č𝑒𝑛í 𝑟𝑜𝑧𝑒𝑠𝑡𝑎𝑣ě𝑛ý𝑐ℎ 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑏 =
∙ 100
𝑧ů𝑠𝑡𝑎𝑡𝑒𝑘 𝑅𝑁 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑏 𝑟𝑜č𝑛í 𝑜𝑏𝑗𝑒𝑚 𝑖𝑛𝑣𝑒𝑠𝑡𝑖𝑐
[%]
[roky]
Vypočtené ukazatele lze uvést v časové řadě, uvádí se i seznam dokončených investičních akcí převedených v pořizovací ceně do hodnoty DHM. Hodnocení rozestavěnosti: posouzení, zda finanční prostředky nejsou rozptylovány na velký počet akcí, čímž dochází k prodlužování doby výstavby a růstu rozestavěnosti.
VÝZNAM VYUŽITÍ DHM Nedostatečné využití DHM vede k ekonomickým ztrátám: • ztráty na produkci; • ztráty na tržbách vyplývajících ze snížení produkce; • ztráty v hospodářském výsledku způsobené růstem jednicových nákladů vlivem rozpuštění fixních nákladů na menší objem produkce; • ztráty prostředků vynaložených na údržbu DHM, který není řádně využíván a stoupá jeho opotřebení vyplývající z nečinnosti; • ztráty na produktivitě práce, neboť ta je součinem výrobnosti DHM a vybavenosti pracovníků dlouhodobým hmotným majetkem; • ztráty ze snížení rychlosti obratu oběžných aktiv; • ztráty ze sníženého využití pracovních sil; • ztráty kapitálu vyplývající z růstu požadavků na investice; • ztráty na celkové efektivnosti hospodaření podniku;
PŘEDPOKLADY VYŠŠÍHO VYUŽITÍ DHM • zajištění DHM s požadovanými výkonovými parametry již v procesu investiční výstavby;
• zajištění maximálního využití DHM v rámci ročního kalendářního fondu (včasné uvedení nového DHM do provozu, racionalizace oprav, zvyšování směnnosti); • zajištění maximálního vnitrosměnového využití DHM (systém organizace práce, kvalita údržby, kvalifikace pracovníků); • vhodný systém motivace orientovaný na využití DHM; • vhodný systém informací o DHM pro hodnocení jeho třídění, využití a obnovy.
Specifika dlouhodobého hmotného majetku v OKD a.s. Dlouhodobý nehmotný majetek: oceňuje se v pořizovacích cenách, které obsahují cenu pořízení a náklady s pořízením související. Kategorie drobného dlouhodobého nehmotného majetku není vymezená, majetek do 60 tis. Kč včetně se odpisuje jednorázově do nákladů a je veden pouze v operativní evidenci. Dlouhodobý nehmotný majetek je odpisován do nákladů na základě předpokládané doby životnosti, nejdéle do 5 let.
Dlouhodobý hmotný majetek: dlouhodobý hmotný majetek získaný bezplatně se oceňuje reprodukční pořizovací cenou. Majetek získaný po ukončení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku se oceňuje reprodukční pořizovací cenou na základě odborného odhadu.
Drobný DHM není vymezen, majetek do 40 000,- Kč s dobou použitelnosti delší než 1 rok se považuje za zásoby, odpisuje se jednorázově do nákladů.
Odpisování: odpisy jsou vypočteny na základě pořizovací ceny a předpokládané doby životnosti příslušného majetku. Důlní díla pořízená před 1.1.1993 se odpisují rovnoměrně sazbou 4 % ročně. Důlní díla pořízena následně se odpisují rovnoměrně v závislosti na jejich životnosti. Povrchové budovy a stavby na činných dolech zařazené do užívání po 1.1.2004 jsou odpisovány takovou odpisovou sazbou, aby délka odpisování nepřekročila délku životnosti dané lokality. Pokud délka životnosti povrchové budovy a stavby na činném dole je kratší než životnost dané lokality, je odpisována sazbou příslušející délce životnosti budovy a stavby.
ANALÝZA OBĚŽNÝCH AKTIV Oběžná aktiva: peněžní prostředky a další složky majetku, u nichž lze předpokládat, že se přemění na peněžní prostředky:
• během 1 roku nebo; • během 1 provozního cyklu podniku; podle toho, které z uvedených období je delší. Provozní cyklus: přeměna počátečních peněz na materiálové vstupy do výrobního procesu, hotové výrobky a opět na peníze. Struktura oběžných aktiv je tvořena: • • • •
zásoby; dlouhodobé pohledávky; krátkodobé pohledávky; krátkodobý finanční majetek.
ZÁSOBY • materiál: suroviny, tj. základní materiál přecházející do výrobku a tvořící jeho podstatu, (např. ocel při výrobě výztuží, těžba uhlí jej nemá); pomocné látky přecházející do výrobku, netvořící však jeho podstatu (např. nátěr stroje, činidla pro proces úpravy uhlí); látky, kterých je zapotřebí pro zajištění provozní účetní jednotky, např. maziva, palivo, čisticí prostředky; náhradní díly, tj. předměty určené k uvedení DHM do původního stavu; obaly a obalové materiály sloužící k ochraně a dopravě materiálu, zboží a vlastních výrobků (pokud nejsou účtovány jako DHM nebo zboží); movité věci s dobou použitelnosti 1 rok a kratší bez ohledu na výši ocenění; samostatné movité věci a jejich soubory s dobou použitelnosti delší než 1 rok považované za drobný hmotný majetek, o kterém se účtuje jako o zásobách.
ZÁSOBY • nedokončená výroba a polotovary: produkty prošlé výrobními stupni, které již nejsou materiálem ale ani hotovým výrobkem; odděleně evidované produkty, tj. polotovary, které dosud neprošly všemi výrobními stupni;
výrobky: věci vlastní výroby určené k prodeji nebo ke spotřebě uvnitř účetní jednotky; mladá a ostatní zvířata;
zboží: obsahuje movité věci nabyté za účelem prodeje, pokud s nimi účetní jednotka obchoduje, dále výrobky vlastní výroby, které byly aktivovány a předány do vlastních prodejen, dále nemovitosti nakoupené za účelem prodeje, které účetní jednotka nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení; poskytnuté zálohy na zásoby.
Zásoby lze rozdělovat na dvě skupiny: • nakupované od dodavatelů: materiál zboží • vyrobené vlastní činností: výrobky nedokončená výroba a polotovary
DLOUHODOBÉ A KRÁTKODOBÉ POHLEDÁVKY Kritériem je doba splatnosti 1 rok ke dni sestavení Rozvahy – nad 1 rok jde o dlouhodobé, do 1 roku splatnosti jde o krátkodobé pohledávky. V obou skupinách pohledávek se samostatně vykazují: • pohledávky z obchodních vztahů: pohledávky za odběrateli vzniklé splněním dodávky, cenné papíry předané bance k eskontu; • pohledávky-ovládaná nebo ovládající osoba; • pohledávky – podstatný vliv;
• pohledávky za společníky, členy družstva a za účastníky sdružení; • poskytnuté zálohy;
• dohadné účty aktivní: pohledávky stanovené ze smluv, které nejsou doloženy všemi doklady, u nichž není známa jejich přesná výše; • jiné pohledávky: pohledávky za zaměstnanci, pohledávky z prodeje podniku nebo jeho části, pohledávky z pronájmu, pohledávky z titulu náhrady mank a škod atd.; • stát – daňové pohledávky: pouze u krátkodobých pohledávek, zejména z titulu přímých a nepřímých daní a uhrazených daňových záloh.
KRÁTKODOBÝ FINANČNÍ MAJETEK • peníze: zejména peníze v pokladně a ceniny, resp. peníze na cestě vztahující se k této položce. • účty v bankách: peněžní zůstatky na bankovních účtech, resp. peníze na cestě vztahující se k této položce. Pokud banka umožňuje pasivní zůstatek u běžného účtu na konci rozvahového dne, je vykazován jako „krátkodobé bankovní úvěry“. • krátkodobé cenné papíry a podíly: cenné papíry určené k obchodování držené do 12 měsíců, dluhové cenné papíry se splatností 1 rok a kratší držené účetní jednotkou do doby splatnosti a ostatní krátkodobé cenné papíry a podíly, u nichž v okamžiku pořízení není znám úmysl účetní jednotky. Charakteristickým rysem krátkodobého finančního majetku je vysoká likvidnost, obchodovatelnost, předpokládaná držba nebo smluvená splatnost do 1 roku vztažená k okamžiku uskutečnění účetního případu.
OCENĚNÍ OBĚŽNÝCH AKTIV Zásoby s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností: pořizovacími cenami. Zásoby vytvořené vlastní činností: vlastními náklady. Zásoby pořízené bezplatně, nalezené (přebytky zásob), odpad a zbytkové produkty vrácené z výroby: reprodukční pořizovací cenou. Úbytky zásob lze oceňovat též cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem počítaným nejméně jednou za měsíc nebo metodou „první do skladu-první ze skladů“ (first in-first out: FIFO). Peněžní prostředky a ceniny: jejich jmenovitými hodnotami.
Podíly, cenné papíry a deriváty jejich pořizovacími cenami. Pohledávky při vzniku jmenovitou hodnotou.
ANALÝZA OBĚŽNÝCH AKTIV DŮLNÍHO PODNIKU • analýza objemu, struktury a vývoje oběžných aktiv; • zaměření na nejvýznamnější položku oběžných aktiv, zpravidla na zásoby, tedy:
analýza objemu, struktury; využívání zásob, vázanost zásob; analýza spotřeby vybraných druhů materiálů a energie; řízení zásob;
• analýza pohledávek – zpravidla třídění; • analýza krátkodobého finančního majetku – spíše evidence. Objem oběžných aktiv je zachycen v Rozvaze, a to v hrubé (brutto) nebo čisté (netto) podobě. Rozdíl mezi nimi je dán velikostí korekce. Korekce zásob: zreálnění zásob z důvodu použitelnosti, ceny, opotřebení, znehodnocení. Korekce pohledávek: zreálnění z důvodu obtížné vymahatelnosti, pochybného inkasa.
Vzhledem k ukazateli netto oběžných aktiv v běžném a minulém účetním období v Rozvaze lze formou horizontální analýzy posoudit jejich vývoj. Ten však může být hodnocen pozitivně i negativně i při stejném trendu. Růst zásob na vstupu do podniku: pozitivní hodnocení: předzásobení se před velkou zakázkou, využití slevy na množství, vyplatí-li se i přes zvýšení nákladů na dopravu, manipulaci a skladování negativní hodnocení: pokles odbytu i výroby, vázání kapitálu Růst zásob na výstupu z podniku: pozitivní hodnocení: příprava na velkou jednorázovou zakázku negativní hodnocení: pokles odbytu z nejrůznějších důvodů (kvalita, cena, módnost produkce atd.)
Růst pohledávek: pozitivní hodnocení: zvýšení objemu prodeje; negativní hodnocení: snížení platební morálky odběratelů, problémy v ekonomice. Růst krátkodobého finančního majetku: pozitivní hodnocení: výsledek zvýšeného prodeje a inkasa pohledávek, finanční zdroj na nepředvídané výdaje a pro využití nových příležitostí; negativní hodnocení: hromadění peněz na účtech s nízkým výnosem, nedostatky ve finančním investování. Podobně lze hodnotit i opačný vývoj: Pokles zásob na vstupu do podniku: pozitivní hodnocení: zrychlení obratu zásob, lepší řízení zásob, snížení norem spotřeby; negativní hodnocení: omezení produkce, nedostatek peněz na pořízení zásob v požadované výši.
Pokles zásob na výstupu z podniku: pozitivní hodnocení: zvýšená poptávka po výrobcích firmy;
negativní hodnocení: pokles produkce. Pokles pohledávek: pozitivní hodnocení: zlepšené inkaso pohledávek; negativní hodnocení: pokles prodeje, snížení poptávky. Pokles krátkodobého finančního majetku: pozitivní hodnocení: zvýšené finanční investice do majetku s vyšším výnosem; negativní hodnocení: pokles prodeje, snížení inkasa pohledávek. Proto je nutná další analýza, srovnání vývoje minimálně dvou položek Rozvahy, např. vývoj zásob a produkce, pohledávek a prodeje, vývoj pohledávek a krátkodobého finančního majetku, vývoj zásob a krátkodobého finančního majetku atd.
ANALÝZA ZÁSOB Zásoba: určité množství produkce, která je dočasně odňata z koloběhu směřujícího k uspokojení určitých potřeb. Negativní působení zásob: neproduktivní vázání kapitálu při současném vynakládání dalších prostředků (např. na skladování).
Pozitivní působení zásob: zabezpečují plynulý průběh výrobních procesů, řeší časový nesoulad dílčích výrobních procesů, místní nesoulad mezi výrobou a spotřebou i kapacitní nesoulad navazujících procesů. Postup: • celkový objem, struktura a vývoj zásob; • stav zásob okamžikových i průměrných; • dynamika vývoje zásob (přírůstky, úbytky, absolutní a relativní rozdíly); • vázanost zásob, využití zásob (doba obratu, rychlost obratu).
Průměrný stav zásob: 𝑍 𝑍1 + 𝑍2 + ⋯ + 𝑍𝑛−1 + 𝑛 2 𝑍𝑝 = 2 𝑛−1 𝑍𝑝 průměrný stav zásob za období 𝑍1 okamžikový stav zásob k počátku období 𝑍2 okamžikový stav zásob ke konci prvního měsíce nebo čtvrtletí, postupně pak stav zásob ke konci jednotlivých měsíců a čtvrtletí 𝑛 počet zjišťování stavů zásob Srovnání průměrného stavu zásob nebo jejich skupin s požadovanou výší zásob, s tzv. normativem zásob. Normativ zásob: v penězích určuje výši jejich trvalé potřeby. Normativ výrobních zásob: pro jednotlivé položky nebo jejich skupiny se určí pomocí časové normy a průměrné denní spotřeby.
Časová norma: určuje ve dnech dobu, na kterou má mít podnik k dispozici peněžní prostředky pro určité druhy zásob vzhledem k zásobovacímu systému. 𝐶 2
Č= +𝑝+𝑡 Č 𝐶 𝑝 𝑡
𝑁 Č 𝑠
[dny]
časová norma ve dnech dodávkový cyklus, tj. doba mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami ve dnech pojistná zásoba ve dnech pro případ poruch při dodávkách technologická zásoba ve dnech, tj. doba pro technické zpracování materiálu před jeho použitím ve výrobě (např. sušení) 𝑁 =Č ∙𝑠 [Kč] normativ výrobních zásob v peněžních jednotkách časová norma ve dnech průměrná denní spotřeba v peněžních jednotkách za den, je ovlivněna výší produkce a normami spotřeby zhmotnělé práce
Normativ zásob znamená trvale vázané prostředky, proto je snaha o jeho snížení, což lze provést: • snížením průměrné denní spotřeby v peněžních jednotkách (pořízení dodávek za nižší ceny při nezměněné kvalitě); • snížením časové normy, a to: snížením technologické zásoby (např. technickým řešením– sušení); snížením pojistné zásoby (analýzou poruch zásobování v minulosti, smluvním řešením situací při nedostatku zásob); zkrácením dodávkového cyklu při snížení výše jedné dodávky za situace přesného plánování potřeby výrobních zásob.
Zkrácení dodávkového cyklu a snížení výše dodávky snižuje náklady na skladování, zvyšuje však náklady na pořízení zásob (doprava). Optimální dodávkový cyklus by měl minimalizovat součet nákladů na skladování a pořízení zásob.
Zásoby přesahující normativ zásob jsou označovány jako nadnormativní. Způsoby snížení nadnormativních zásob: • zvýšenou vlastní spotřebou při zvýšené výrobě: nejekonomičtější cesta; • snížení objednávaného množství: snížení zásob v delším časovém intervalu; • storno objednaného množství: hrazení storno nákladů; • odprodej zásob: zpravidla za nižší ceny, vznik ztráty; • likvidace: nejméně ekonomicky způsob spojeny s náklady na likvidaci. Nedostatek výrobních zásob: ztráty výroby omezením nebo změnami produkce, snížení využití DHM, pokles produktivity práce.
ZÁSOBOVACÍ SYSTÉMY Systém diferencovaného řízení zásob (metoda ABC): není účelné věnovat stejnou pozornost všem položkám a skupinám výrobních zásob, ale lze je rozdělit na 3 základní skupiny: A: skupina malého počtu položek s největším podílem spotřeby B: větší skupina počtu položek s menším podílem spotřeby C: největší skupina počtu položek s nejmenším podílem spotřeby Důlní podnik: A: výrobky ze železa a oceli, produkty rafinačního zpracování, výrobky z drátu, kabely a vodiče, spojovací materiál, výbušniny, drobný DHM vedený jako zásoby, dřevo v surovém stavu. Podíl počtu položek do 10 %, podíl spotřeby přes 70 %. C: chemické výrobky, výrobky z plastů, barevné kovy, dřevěné obaly, kancelářský materiál. Podíl kolem 50 %, podíl spotřeby do 2 %.
Skupiny zásob z hlediska jejich řízení:
A: věnována největší pozornost z hlediska plánování spotřeby (nosné zásoby pro výrobní proces), nákupu (pozornost kvalitě, cenám – množstevní slevy, termínům dodávek). Zvýšení rychlosti obratu zásob přináší snížení nákladů na skladování. Sledování po jednotlivých položkách zásob. B: pozornost věnována skupinám položek, plánování založeno na statistice, větší objednávky v delších časových intervalech. C: nevýznamné položky, které lze pořídit z mnoha zdrojů, dlouhá doba obratu, pořizované zpravidla podle konkrétních požadavků. Vliv na snížení nákladů na skladování nepatrný.
Just in time: v zásadě se eliminují zásoby u výrobce, jsou nahrazeny zásobami u dodavatelů. Rozšíření v 80. letech 20. století v Japonsku a USA. Tato logistická koncepce je založena na výrobě v malých sériích, malých a častých dodávkách, synchronizaci činnosti dodavatele s výrobou odběratele, zajištění spolehlivé dopravy, přísné kontrole kvality, spolehlivé komunikaci. Výhody: • snížení výrobních zásob i vázanosti kapitálu v nich; • zkrácení manipulační doby; • výrazné snížení až eliminace nákladů na skladování; • zvýšení produktivity práce. Nevýhody: • zvýšení přepravy vnitrostátní resp. mezinárodní. Použití: především v automobilkách, pro důlní podnik nevhodná.
Zásobovací rovnice Problematika nákupu, spotřeby a zásob materiálu je propojena v tzv. zásobovací rovnici. 𝑝𝑜čá𝑡𝑒č𝑛í 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏 + 𝑛á𝑘𝑢𝑝 − 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎 − 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑒𝑗 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑘𝑜𝑛𝑒č𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏
Z něj lze odvodit potřebu nákupu dané položky zásob s ohledem na plánovanou spotřebu resp. odprodej zásob, počáteční a konečný stav zásob. Odprodej zásob: snižuje nízkoobrátkové zásoby, měl by být analyzován z hlediska změn výrobního programu, protože má nepříznivé ekonomické dopady (náklady na skladování, režijní náklady, ztrátu na ceně, které podniku nic nepřinesou). Spotřeba materiálu a energie: vazba na objem produkce a úroveň spotřebních norem zhmotnělé práce. Počáteční a konečný stav zásob: určují průměrnou výši zásob.
Spotřeba materiálu a energie ve srovnání s plánem nebo skutečností minulého období může být ovlivněna: a) Vlivem změny důlně-geologických podmínek těžby: • používání hmotnější výztuže s větší únosností ve větších hloubkách; • používání větších profilů výztuže dlouhých důlních děl ve větších hloubkách; • změna pevnostních charakteristik uhlí a hornin ovlivňující spotřebu nožů razicích i dobývacích kombajnů a vrtných nástrojů; • protiotřesová a protiprůtržová prevence zvyšuje spotřebu vrtných nástrojů, roznětného materiálu a trhavin; • růst klimatizace pracovišť zvyšuje spotřebu náhradních dílů pro klimatizační zařízení.
b) Vlivem technického rozvoje: • růst elektrifikace zvyšuje spotřebu elektromateriálu;
• růst mechanizace a automatizace zvyšuje spotřebu náhradních dílů; • růst počtu hydraulicky ovládaných zařízení zvyšuje spotřebu olejů a vysokotlakých hadic.
c) Vlivem zvyšování bezpečnosti a hygieny práce: • zlepšování pracovních pomůcek a ochranných oděvů zvyšuje náklady v této oblasti; • protipožární opatření zvyšují náklady na nehořlavé materiály.
Hodnocení spotřeby materiálů lze spojit s problematikou zásob analýzou vázanosti zásob materiálových vstupů.
Vázanost zásob 𝑍 𝑍 𝑀 𝑁 = ∙ ∙ 𝑄 𝑀 𝑁 𝑄 𝑍 průměrná zásoba materiálových vstupů v daném období 𝑄 výnosy z provozní činnosti v daném období
𝑀 spotřeba materiálových vstupů skladovatelného charakteru v daném období 𝑁
celkové náklady vynaložené na výnosy z provozní činnosti v daném období
Provozní činnost: pouze tam na rozdíl od finanční činnosti nebo mimořádných výnosů jsou spotřebovávány materiálové vstupy. Vstupy skladovatelného charakteru: spotřeba energie se často slučuje se spotřebou materiálu, avšak nelze je skladovat, takže by došlo ke zkreslení mezi úrovni zásob a spotřeby.
𝑍/𝑄
vázanost zásob materiálových vstupů vyjádřena v Kč zásob na 1 000 Kč výnosů z provozní činnosti
𝑍/𝑀
koeficient obratu zásob materiálových vstupů. Zpravidla Z < 𝑀, neboť dochází k obratu zásob. Vynásobením koeficientu obratu zásob délkou období ve dnech dostaneme dobu obratu ve dnech, tedy čím je koeficient menší, tím rychleji se zásoby obrací.
𝑍/𝑀
podíl nákladů na spotřebu materiálu k celkovým nákladům podniku. Je ovlivněn materiálovou náročností výroby.
𝑁/𝑄
celková nákladovost provozní činnosti.
Vzhledem k součinovým vztahům lze změnu vázanosti zásob materiálových vstupů přisoudit změně všech tří analytických činitelů pomocí metody logaritmů indexů.
Na analýzu vázanosti zásob materiálových vstupů lze napojit analýzu spotřeby významných materiálových vstupů, a to jako: absolutní spotřebu: tuhá paliva a pohonné hmoty v tunách; jednotlivé významné položky v naturálních jednotkách nebo peněžních jednotkách; ochranné pracovní pomůcky v peněžních jednotkách; relativní spotřebu: důlní dříví v m3 na 100 tun těžby; trhaviny v kg/100 tun těžby; ocelová oblouková výztuž v kg/1 m dlouhého důlního díla; dopravní pásy v m2 na 100 tun těžby atd. Relativní spotřeba tak představuje ukazatele typu statistických norem spotřeby, které eliminují vliv pohybu cen. Znovupoužití materiálu: životnost některých druhů materiálů (TH výztuž, kolejnice) je delší než životnost důlních děl, kdy byl používán.
Vzhledem k oddělení spotřeby energie od spotřeby materiálu lze spotřebu energie analyzovat samostatně, a to jako: absolutní spotřebu: plyn v tisících kubických metrů; tepelná energie v GJ; elektrická energie v MWh; stlačený vzduch v tisících kubických metrů. relativní spotřebu: elektrická energie v kWh/t těžby upravené nebo těžby surové; stlačený vzduch v m3/ /t těžby upravené nebo těžby surové. Lze se zabývat opatřením na úsporu spotřeby energie, jejich účinností i vývojem cen jednotlivých druhů energie.
VYUŽITÍ ZÁSOB Využití zásob – jejich koloběh – lze měřit rychlostí obratu, a to jako: • počet obratů zásob za období; • dobou obratu zásob ve dnech. Oba typy ukazatelů jsou propojeny přes počet dnů za období. 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎 𝑧á𝑠𝑜𝑏
[dny]
𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑑𝑛ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡ů 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í = 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 Ukazatel počtu obratů za období závisí na délce období (rok, čtvrtletí atd.), dává se obecně přednost ukazateli doby obratu zásob. Ten vychází z průměrného stavu zásob závislého na počtu cyklů dodávek za období a na výši dodávky v rámci daného cyklu.
Dílčí ukazatelé rychlosti obratu zásob Tyto ukazatele dávají do poměru průměrný stav dané položky zásob k ukazateli zachycujícímu spotřebu peněžních prostředků v souvislosti s průběhem této položky výrobním procesem. 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑚𝑎𝑡𝑒𝑟𝑖á𝑙𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝ů =
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑎 𝑚𝑎𝑡𝑒𝑟𝑖á𝑙𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝ů 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎 𝑚𝑎𝑡𝑒𝑟𝑖á𝑙𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝ů
d𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣ý𝑟𝑜𝑏𝑘ů =
𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑎 ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣ý𝑟𝑜𝑏𝑘ů 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑛𝑎 𝑣𝑦𝑟𝑜𝑏𝑒𝑛𝑜𝑢 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑖
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑎 𝑣ý𝑑𝑎𝑗𝑒 𝑛𝑎 𝑣ý𝑘𝑜𝑛𝑦
Zrychlování obratu zásob může vést k absolutnímu nebo relativnímu uvolňování zásob a tím i kapitálu v nich vázaného.
Absolutní uvolnění: uvolněný kapitál je použit pro jiné účely. Relativní uvolnění: uvolněný kapitál zůstává jako zdroj zvýšené potřeby zásob, především v souvislosti se zvýšenou produkcí. Imobilizace zásob: opačný proces, kdy se prodlužuje doba obratu zásob a dochází k vázání většího množství kapitálu např. v nevyužívaných zásobách. průměrný stav zásob materiálových vstupů [tis. Kč] spotřeba materiálových vstupů [tis. Kč/rok] doba obratu zásob materiálových vstupů [dny]
období (0) 172 526
období (1) 209 197
660 783
895 537
94,0
84,1
Pak: 𝑝ř𝑒𝑑𝑝𝑜𝑘𝑙á𝑑𝑎𝑛é 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 1 = 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 0 ∙ 𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í (1) 𝑝ř𝑒𝑑𝑝𝑜𝑘𝑙á𝑑𝑎𝑛é 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =
1 = 94,0 ∙
895 537 = 233 835 𝑡𝑖𝑠. 𝐾č 360 209 197 𝑡𝑖𝑠. 𝐾č
𝑟𝑒𝑙𝑎𝑡𝑖𝑣𝑛í ú𝑠𝑝𝑜𝑟𝑎 𝑧á𝑠𝑜𝑏 𝑚𝑎𝑡𝑒𝑟𝑖á𝑙𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑣𝑠𝑡𝑢𝑝ů = 24 638 𝑡𝑖𝑠. 𝐾č
Úroveň zásob je však také ovlivněna změnami cen materiálu. Změna fakturované ceny může být způsobena: • změnou pořizovací ceny materiálu; • změnou variabilní složky fakturované ceny (přirážky, srážky atd.); • nákupem zaměnitelného materiálu s odlišnou cenou. Tyto cenové změny lze sledovat alespoň u nejdůležitějších druhů materiálů. Cesty zvýšení využití výrobních zásob, tedy snížení doby obratu. • snížení průměrného stavu zásob při stejné denní výši spotřeby; • zvyšování denní výše spotřeby při stejném průměrném stavu zásob; • dynamické změny obou činitelů.
Průměrný stav zásob v období: je ovlivněn počátečním a konečným stavem zásob, ze zásobovací rovnice plyne vazba mezi nimi v podobě nákupu (zvýšení), spotřeby a prodeje (snížení). Nákup: určen výší potřeby zásob odvíjející se od výroby, je ovlivněn přesností plánování a normování spotřeby zhmotnělé práce. Spotřeba: určena výší výroby, dodržováním spotřebních norem, cenami dodávek. Prodej: určen stavem bezobrátkových zásob. Analýza využití zásob by měla vést k opatřením: • snižujícím průměrnou výši zásob; • zvyšujícím denní spotřebu zásob; • nakládání s bezobrátkovými zásobami; • zamezení vzniku bezobrátkových zásob.
ANALÝZA POHLEDÁVEK Základní struktura pohledávek je uvedena v Rozvaze v agregovaném vyjádření. Detailnější třídění: • pohledávky celkem brutto; • mínus odpis pohledávek podle zákona o daních z příjmů; • mínus opravné položky k pohledávkám po lhůtě splatnosti podle zákona o rezervách; • pohledávky celkem netto; v tom: pohledávky tuzemské; pohledávky splatné v cizí měně. Pohledávky lze třídit podle lhůt splatnosti, zejména pohledávky po splatnosti v různých kategoriích prodlení, samostatně lze vyčlenit pohledávky kryté směnkami.
U pohledávek z obchodního styku lze určit: 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑣ý𝑛𝑜𝑠𝑦 𝑧 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑒𝑗𝑒 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í𝑐ℎ 𝑣ý𝑟𝑜𝑏𝑘ů
Doba obratu pohledávek představuje počet dnů, kdy podnik čeká na inkaso plateb, ukazatel odráží platební disciplínu odběratelů, resp. nastavenou dobu splatnosti faktur.
Báňská akciová společnost s centralizací prodeje uhlí: podnik by měl vyčlenit ze jmenovatele zlomku hodnotu tržeb za uhlí, neboť čitatel zlomku neobsahuje pohledávky za odběrateli uhlí. Dobu obratu pohledávek konkrétního dolu lze srovnat s ukazatelem jeho doby obratu závazků.
ANALÝZA KRÁTKODOBÉHO FINANČNÍHO MAJETKU Rozvaha důlního podniku: většinou jen položky „peníze“ a „účty v bankách“. Tyto peněžní prostředky souvisí s výkazem o peněžních tocích a lze je určit ze vztahu: • Peněžní prostředky („peníze“ a „účty v bankách“) na počátku období; • plus příjmy z provozní činnosti, investiční činnosti, finanční činnosti;
• mínus výdaje z provozní činnosti, investiční činnosti, finanční činnosti; • rovná se peněžní prostředky na konci období. Z výkazu cash flow lze zjistit přítoky a odtoky peněžních prostředků. Výsledky lze srovnat s analýzou likvidity podniku s ohledem na pravidla vnitroakciového řízení, s analýzou pohledávek vztaženou k výsledkům výrobní činnosti a prodeje podniku.
SPECIFIKA OBĚŽNÝCH AKTIV V OKD, a.s. Zásoby: nakupované zásoby jsou oceněny skutečnými pořizovacími cenami se samostatným sledováním vedlejších nákladů pořízení. Materiál na skladě se oceňuje v cenách vypočtených aritmetickým průměrem aktualizovaným po každém provedeném příjmu na sklad. Nedokončená výroba se oceňuje v předem stanovených nákladech vypočtených na úrovni plánovaných nákladů výroby. Do nich se nezapočítávají režijní náklady charakteru správní a odbytové režie. Zásoby vlastní výroby – uhlí – se oceňují v předem stanovených nákladech, které jsou vypočteny dle skutečně vynaložených nákladů v předcházejícím roce na 1 tunu odbytové těžby u hotových výrobků a na 1 tunu surové těžby u těženého uhlí. Do skutečných nákladů se nezapočítávají režijní náklady charakteru správní a odbytové režie.
Pohledávky: oceňují se jmenovitou hodnotou, nakoupené pohledávky se oceňují pořizovací cenou. Ocenění pochybných pohledávek se snižuje pomocí opravných položek účtovaných na vrub nákladů.
Opravní položky k pohledávkám po lhůtě splatnosti se tvoří: • nad 360 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 100 % nominální hodnoty pohledávky; • v rozmezí 180 až 360 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 50 % nominální hodnoty pohledávky. Finanční majetek: krátkodobý finanční majetek tvoří ceniny, peníze v hotovosti a na bankovních účtech a dlužné cenné papíry se splatnosti do 1 roku držené do splatnosti.
ANALÝZA SPOTŘEBY PRÁCE Základní výrobní potenciály báňského podniku: • stálá aktiva; • oběžná aktiva; • pracovní síly. Problém zabezpečování pracovníků pro hornictví existoval i v minulosti (brigádníci) a nevyřešil jej zcela ani útlum hornictví a horníci z Polska. Příčina: specifičnost pracovního prostředí, rizikovost a namáhavost práce, věkové a časové omezení pro práci v podzemí, práce na směny atd. Analýza spotřeby práce může být rozdělena na následující části: • analýza počtu a využití pracovních sil; • analýza produktivity práce; • analýza mezd. Dále lze analyzovat bezpečnost a hygienu práce, vzdělávání zaměstnanců a sociální politiku báňského podniku.
ANALÝZA POČTU A VYUŽITÍ PRACOVNÍCH SIL Postup analýzy: celkový počet, struktura, pohyb, využití pracovníků. Počet a struktura pracovníků se nehodnotí izolovaně, ale ve vztahu k: • objemu výroby (produktivita práce); • důlně-geologickým podmínkám ložiska (výrobní kapacita); • technická stránka výroby (mechanizace). Výchozí podklady poskytuje statistické výkaznictví, zejména pokud jde o: • evidenční počet zaměstnanců; • průměrný evidenční počet zaměstnanců; • průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený na plně zaměstnané. Omezíme-li se na báňský podnik, lze definovat:
EVIDENČNÍ POČET ZAMĚSTNANCŮ Patří zde všichni stálí i dočasní zaměstnanci vykonávající závislou práci pro zaměstnavatele a kteří jsou k němu v pracovním poměru: zaměstnanci přítomni v práci, na pracovních cestách, na placené dovolené na zotavenou, s neplaceným volnem do 4 týdnů, nemocní, zaměstnanci na vojenském cvičení, uvolnění k výkonu práce u jiného zaměstnavatele bez refundace mzdy z jeho strany, zaměstnanci na studijním volnu, zaměstnanci vykonávající pro zaměstnavatele práci z domu, přijatí na zkušební dobu, zaměstnanci na rodičovské dovolené současně vykonávající práci v pracovním poměru;
žáci a studenti pracující na brigádách; uchazeči o zaměstnání dočasně pracující na veřejně prospěšných pracích přijatí do pracovního poměru; zaměstnanci s kratší pracovní dobou;
zaměstnanci vykonávající zaměstnavatele.
práci
na
výzvu
a
podle
potřeb
Do evidenčního počtu zaměstnanců nepatří: ženy na mateřské dovolené; osoby na rodičovské dovolené pokud současně nevykonávají práci v pracovním poměru; členové zastupitelstev územních samosprávných orgánů (uvolnění i neuvolnění); zaměstnanci vyslaní do škol, kurzů, ve vyšetřovací vazbě, jimž zaměstnavatel neposkytuje mzdu; zaměstnanci, kteří opustili práci bez souhlasu zaměstnavatele po nepřítomnosti delší než 4 týdny (pak se zpětně vyjmou ze stavu od prvního dne nepřítomnosti); zaměstnanci s neplaceným volnem nad 4 týdny; zaměstnanci, kteří nejsou v pracovním poměru k zaměstnavateli a pracují podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Průměrný evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách Za měsíční období se určí jako součet počtu fyzických osob evidenčního stavu v jednotlivých dnech měsíce dělený počtem kalendářních dnů příslušného měsíce. Za nepracovní dny se dosazuje evidenční počet zaměstnanců z posledního pracovního dne. Za čtvrtletí nebo za rok se průměrný počet vypočte z průměrných stavů v jednotlivých měsících období. Průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený na plně zaměstnané Přepočet se provede u: zaměstnanců s kratší pracovní dobou; zaměstnanců vykonávajících práci na výzvu a podle potřeb zaměstnavatele; zaměstnanců v dalším pracovním poměru u téhož zaměstnavatele. Výpočet se určí ze zlomku, v jehož čitateli je součet součinů průměrného evidenčního počtu zaměstnanců a jejich týdenního úvazku, ve jmenovateli je týdenní pracovní doba zavedená v báňském podniku.
ANALÝZA POČTU PRACOVNÍCH SIL Průměrný evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách, příp. jiný ukazatel je srovnán s plánovanou hodnotou nebo skutečností minulého (minulých) období. Plánovaný (potřebný) počet zaměstnanců lze určit: • ve vazbě na organizaci práce v jednotlivých procesech a normování práce a stavů v těchto procesech v kategorii dělníků; • na základě analytických vztahů mezi počtem zaměstnanců a ekonomickými ukazateli; • ve vazbě na organizační a funkční schéma podniku v kategorii technicko - hospodářských pracovníků. Potřebný počet zaměstnanců obecně závisí na poptávce po produkci dolu, používaných technologiích, systémech organizace práce a řízení.
Pro zvýšení vypovídací schopnosti ukazatele celkového počtu zaměstnanců je vytvářena jeho struktura, a to ekonomická, demografická a sociální. Ekonomická struktura: třídění zaměstnanců podle kategorií: • dělníci: skupina osob vykonávajících fyzickou práci, tvořící rozhodující část zaměstnanců důlního podniku. Podle třídění jimi odpracovaných směn se dělí na dělníky na výkon a mimo výkon, podle místa výkonu práce jsou děleni na dělníky důlní a povrchové; • technicko -hospodářští pracovníci: řídí podnik po stránce technické, hospodářské a administrativní v souladu s obsazením příslušných pracovních míst. Demografická struktura: dělení na muže a ženy, dělení podle věku, a to absolutně nebo relativně vztažením jednotlivých částí k celku. Významná je věková charakteristika vzhledem k vazbě věku a výkonnosti, zdravotního stavu, kvalifikace atd.
Sociální struktura: třídění podle hledisek použitelných při řízení personálních činností:
• třídění podle vzdělání a délky praxe; • třídění podle délky práce v podzemí (expoziční doba dělníků); • třídění podle bydliště, způsobu a délky dojíždění; • třídění podle délky normální a zkrácené pracovní doby; • třídění dělníků na vlastní a dělníky dodavatelských firem. Třídění se provádí podle potřeb báňského podniku nebo v rámci statistických zjišťování, kterých se báňský podnik musí zúčastnit. Výsledky jsou použitelné v oblasti náboru zaměstnanců, zvyšování kvalifikace, stabilizace zaměstnanců.
Pohyb pracovních sil Průměrné počty zaměstnanců i stavy ke konci období jsou ovlivněny pohybem zaměstnanců, tedy celkovými příchody a odchody. Nejpodrobněji je sledován pohyb dělníků, a to příchody podle zdrojů, odchody podle příčin. Příchody dělníků podle zdrojů: nábor; návrat z dočasných odchodů (rodičovská dovolená, uvolnění pro výkon funkce atd.); příchody z odborných učilišť; převod v rámci akciové společnosti; převod z kategorie THP; brigádníci; důchodci atd. Analýza zdrojů dělníků je důležitá vzhledem k problémům spojeným se získáváním pracovníků především pro důlní pracoviště.
Odchody dělníků lze dělit na trvalé a dočasné. Trvalé odchody: • odchody dle Zákoníku práce; • přirozený úbytek (úmrtí, důchod); • odchody ze zdravotních důvodů; • ukončení smluv; • ostatní (např. organizační důvody). Dočasné odchody: • uvolnění pro výkon funkce; • rodičovská (mateřská) dovolená; • převod do jiné kategorie pracovníků atd. Odchody dle Zákoníku práce: • dohodou; • výpovědí; • okamžitým zrušením; • zrušením ve zkušební době; • uplynutím sjednané doby.
Výpověď daná zaměstnancem: z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu. Výpověď daná zaměstnavatelem: jen z důvodů uvedených v Zákoníku práce: • ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část; • přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část; • stane-li se zaměstnanec nadbytečný; • nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vykonávat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání, naplnění expoziční doby; • pozbyl-li zaměstnanec podle lékařského posudku dlouhodobě zdravotní způsobilost; • nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady pro výkon sjednané práce; • byl-li v posledních 6 měsících písemně upozorněn na možnost výpovědi pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů; • poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance.
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem: • podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel ho do 15 dnů nepřevedl na jinou práci; • zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem: • zaměstnanec byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok; • zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době: zaměstnavatel i zaměstnanec jej mohou zrušit z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.
Odchody dělníků (zaměstnanců) podle příčin: analýza této oblasti je významná, protože část jich může podnik ovlivnit s cílem stažení výpovědí. Příčiny mohou zahrnovat: • • • • • •
pracovní podmínky; odměňování; sociální podmínky v organizaci; zdravotní stav zaměstnance; rodinné důvody; bytové důvody atd.
Odchody dělníků určují fluktuaci v podniku, která má většinou negativní dopady na ekonomiku dolu – náklady na získání a přípravu pracovníka, nižší produktivita práce nového zaměstnance, vyšší riziko úrazovosti atd.
ú𝑏𝑦𝑡𝑒𝑘 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑓𝑙𝑢𝑘𝑡𝑢𝑎𝑐𝑒 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑒𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛č𝑛í 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
ukazatel celkové fluktuace: obsahuje odchody dělníků ze všech důvodů; ovlivnitelná fluktuace: zahrnuje odchody dělníků jen z určitých, podnikem ovlivnitelných příčin; Srovnáním těchto ukazatelů s minulým obdobím nebo s jinými doly lze posoudit efektivnost hospodaření s pracovními silami. Ukazatel průměrného počtu dělníků však charakterizuje spotřebu práce nepřesně, protože řada zaměstnanců v analyzovaném období nepracovala z důvodu absence. Přesnější ukazatel – počet odpracovaných směn. Odpracované směny dělníky důlního podniku: • směny důlní, v tom na výkon, mimo výkon (z hlediska výpočtu produktivity práce); • směny povrchové, v tom na výkon, mimo výkon (z hlediska výpočtu produktivity práce).
Odpracované směny dělníků v dole na výkon: směny v rubání, přípravě, dopravě, údržbě důlních děl, větrání a bezpečnosti, vybavování a likvidaci porubů a předků, strojní a elektroúdržbě, opravárenských dílnách, ostatní v dole. Odpracované směny dělníků na povrchu na výkon: obsluha těžního stroje, ventilátorů, těžní jámy, směny v úpravně, haldovém a základkovém hospodářství, povrchové dopravě, obsluha kompresorů, trafostanic, skladů atd. Odpracované směny dělníků v dole mimo výkon: likvidace nehod mimo práce prováděné záchranáři, směny nově zaškolených dělníků, směny v důlně-geologických pracích, důlní degazaci, technickém rozvoji atd. Odpracované směny dělníků na povrchu mimo výkon: směny nově zaškolovaných dělníků, směny v technickém rozvoji, investiční výstavbě ve vlastní režii, demolicích, ostatní směny nezahrnuté na povrchu na výkon. Detailní náplň jednotlivých ukazatelů vychází z tzv. kontovacího klíče odvozovaného z metodických pokynů statistiky.
ANALÝZA VYUŽITÍ PRACOVNÍCH SIL Odpracované směny dělníků a jejich průměrný evidenční počet jsou spojeny vztahem: 𝑠 =𝑑 ∙𝑎∙𝑘
s
počet směn odpracovaných dělníky za období
𝑑 průměrný evidenční počet dělníků 𝑎 počet pracovních (tzv. povinných) dnů za období 𝑘 koeficient využití povinných dnů 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑣𝑦𝑢ž𝑖𝑡í 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛ý𝑐ℎ 𝑑𝑛ů =
𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛ě 𝑜𝑑𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑎𝑛é 𝑑𝑛𝑦 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘𝑦 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛ý𝑐ℎ 𝑑𝑛ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
Za odpracovaný den se považuje odpracovaná směna v trvání 8 hodin.
Mezi ukazatelem v čitateli a jmenovateli zlomku platí vztah: kalendářní fond dnů
mínus nepracovní dny (soboty, neděle, svátky) povinné dny mínus absence ve dnech plus přesčasy ve dnech skutečně odpracované dny dělníky Koeficient využití povinných dnů lze považovat za souhrnný ukazatel využití časového fondu dělníků. Vzhledem k rozdílné absenci resp. přesčasům u důlních a povrchových dělníků se koeficient vypočítává zvlášť pro dělníky důlní a povrchové, a to zpravidla v přepočtu na 1 pracovníka.
kalendářní fond dnů za rok nepracovní dny povinné dny absence přesčasy skutečně odpracované dny koeficient využití povinných dnů
dělníci důl 365 -112 253
dělníci povrch 365 -112 253
-64,1 +7,5 196,4 0,7763
-52,0 +6,3 207,3 0,8194
Význam koeficientu využití povinných dnů: při stálém počtu povinných dnů potřebujeme pro zajištění určitého počtu směn: • větší počet dělníků, jestliže hodnota koeficientu klesá; • menší počet dělníků, jestliže hodnota koeficientu roste. Ekonomické důsledky pro důlní podnik jsou v obou případech zřejmé.
Hodnota koeficientu využití povinných dnů je určena úrovní absence a přesčasů jako podnikem ovlivnitelnými faktory. Je proto nutné pokračovat analýzou absence a přesčasové práce. Absence dělníka: celodenní nepřítomnost dělníka v práci.
Přesčasová práce dělníka: každá hodina odpracovaná dělníky na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem nad rámec zákonem stanovené pracovní doby bez ohledu na to, zda jsou za tuto práci vypláceny příplatky za práci přesčas či nikoli. Za přesčasovou práci se nepovažuje taková, za níž bylo poskytnuto náhradní volno. 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣é 𝑎𝑏𝑠𝑒𝑛𝑐𝑒 =
𝑛𝑒𝑜𝑑𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑎𝑛é 𝑑𝑛𝑦 𝑑ě𝑙𝑛í𝑘ů 𝑣 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛ý𝑐ℎ 𝑑𝑛𝑒𝑐ℎ ∙ 100 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛ý𝑐ℎ 𝑑𝑛ů
Do čitatele zlomku lze dosadit i jednotlivé druhy absence a vypočíst procenta-viz následující tabulka.
absence celkem v tom: dovolená nemoc pracovní úrazy nepracovní úrazy [1] překážky z důvodu obecného zájmu¹ a osobní překážky² školení a studium při zaměstnaní volno povolené vedením organizace neomluvená absence 1
např. účast v dozorčí radě
2
např. preventivní prohlídka, narození dítěte
dělníci důl
dělníci povrch
25,37 9,75 9,68 2,09 1,55 1,53
20,53 7,85 9,90 0,21 1,11 0,96
0,41 0,03 0,33
0,27 0,04 0,19
Tabulku lze doplnit pro sledování absence v čase s cílem analyzovat vývoj jednotlivých položek absence.
𝑝ř𝑒𝑠č𝑎𝑠𝑦 𝑛𝑎𝑑 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛𝑜𝑢 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í 𝑑𝑜𝑏𝑢 𝑢𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑝ř𝑒𝑠č𝑎𝑠𝑜𝑣é 𝑝𝑟á𝑐𝑒 = ∙ 100 𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛ě 𝑜𝑑𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑎𝑛ý č𝑎𝑠 Přesčasovou práci lze rozdělit na přesčasy ve všední dny a přesčasy ve dnech pracovního klidu. Vývoj přesčasové práce se sleduje i v čase z důvodu: • vytváření podmínek pro regeneraci pracovních schopností dělníků • vyšší mzdové nákladovosti přesčasových směn
dělníci důl
dělníci povrch
přesčasová práce celkem
4,53
5,21
v tom: ve všední dny
0,59
1,93
3,94
3,28
ve dnech pracovního klidu
ANALÝZA PRODUKTIVITY PRÁCE Význam analýzy produktivity práce pro báňský průmysl: relativně vysoký podíl nákladů na živou práci ve struktuře nákladů báňského podniku. Produktivita práce: obecně množství produkce zhotovené jedním pracovníkem za jednotku času, jde o vyjádření stupně účinnosti lidské práce, poměr mezi objemem produkce a množstvím práce na ni vynaložené. 𝑄 𝑃= 𝑡 𝑃 produktivita práce 𝑄 objem produkce vyrobený za určitou dobu 𝑡 spotřeba práce Spotřeba práce může být brána v širším pojetí (spotřeba živé i zhmotnělé práce) nebo v užším pojetí (spotřeba jen živé práce). Vzhledem k možnosti měření se v praxi používá užší pojetí.
Měření spotřeby práce se provádí nepřímo, a to jako: • průměrný evidenční počet pracovníků zapojených do zajištění produkce; • skutečně vynaložený čas (ve směnách nebo hodinách) na zajištění produkce. Růst produktivity práce se projevuje: • snížením množství práce vynaložené na výrobu jednotky produkce, a tím i úsporou mzdových nákladů; • zvýšením objemu produkce vyrobené při stejném množství vynaložené práce, a tím i zvýšením tržeb při realizaci produkce. Vychází se zde ze vztahu: 𝑄 =𝑃 ∙𝑡 Zatímco spotřeba práce je vždy omezena (počtem zaměstnanců, délkou pracovní doby, využitím pracovních sil atd.) produktivita práce je omezena mnohem méně.
Reciproký ukazatel produktivity práce je nazýván pracností.
𝑝=
𝑡 𝑄
=
1 𝑃
(spotřeba práce na jednotku produkce)
Vývoj produktivity práce je ovlivňován: • důlně-geologickými podmínkami: mocnost a úklon slojí, tektonika atd. • technicko - organizačními podmínkami: technologie dobývání, koncentrace dobývání, způsob řízení stropu atd. • lidským činitelem: kvalifikace, motivace, intenzita práce atd.
Úkol analýzy produktivity práce: • kvantifikovat vliv jednotlivých faktorů; • oddělit vliv působení objektivních vlivů (přírodní podmínky) od subjektivního působení lidského činitele.
Výpočet a analýza produktivity práce důlního podniku vychází od ukazatelů obecnějšího charakteru (pokud jde o spotřebu práce) a přechází k ukazatelům konkrétnějším, resp. přesnějším.
𝑃=
𝑇𝑐 𝑡𝑒𝑣
[t/prac./rok]
𝑃 produktivita práce 𝑇𝑐 těžba celková v tunách za rok 𝑡𝑒𝑣 průměrný evidenční počet pracovníků celkem
𝑃=
𝑇𝑐 𝑑
[t/dělníka/měsíc]
𝑇𝑐 těžba celková v tunách za měsíc 𝑑 průměrný evidenční počet dělníků za měsíc Srovnání celkových počtů pracovníků resp. dělníků s objemem těžby poskytne první informaci o tom, nakolik vybavení důlního podniku pracovními silami odpovídá výrobním záměrům.
Známe-li v období (0) a (1) celkový počet pracovníků a celkovou těžbu, lze zjistit: • absolutní změnu počtu pracovníků ∆𝑡 = 𝑡1 − 𝑡0 • relativní změnu počtu pracovníků ∆𝑡𝑟𝑒𝑙 = 𝑡1 − 𝑡𝑝ř𝑒𝑝 ∆𝑡𝑟𝑒𝑙 relativní změna počtu pracovníků (relativní úspora nebo překročení) 𝑡0 počet pracovníků v období (0) 𝑡1 počet pracovníků v období (1) 𝑡𝑝ř𝑒𝑝 přepočtený počet pracovníků Přepočtený počet pracovníků udává, kolik zaměstnanců by důlní podnik potřeboval pro zajištění těžby v období (1), pokud by produktivita práce zůstala na úrovni období (0).
𝑇0 , 𝑇1 𝑃0
𝑇1 𝑇1 𝑇𝑝ř𝑒𝑝. = = 𝑡0 ∙ 𝑃0 𝑇0 celková těžba v období (0) a období (1) produktivita práce v období (0)
relativní změna počtu pracovníků se tedy rovná: 𝑇1 ∆𝑡𝑟𝑒𝑙 = 𝑡1 − 𝑡0 ∙ 𝑇0 Rozdíl může být: • záporný: došlo k relativní úspoře pracovníků vlivem růstu produktivity práce; • kladný: došlo k relativnímu překročení pracovníků vlivem poklesu produktivity práce. Obecně lze vztah mezi objemem produkce a počtem pracovníků v obdobích (0) a (1) určit pomocí: procentního růstu produkce ve srovnání s procentním růstem počtu pracovníků; výpočtu produktivity práce na 1 pracovníka v obou obdobích; výpočtu relativní změny počtu pracovníků. Tyto postupy jsou vzájemně propojeny – rychlejší růst produkce než počtu pracovníků zvyšuje produktivitu práce a ta vede k relativní úspoře počtu pracovníků.
Analýza ukazatele produktivity práce založeného na průměrném evidenčním počtu pracovníků: 𝑃=
𝑇 𝑇 𝐷𝐻𝑀 = ∙ = 𝑣ý𝑟𝑜𝑏𝑛𝑜𝑠𝑡 𝐷𝐻𝑀 ∙ 𝑣𝑦𝑏𝑎𝑣𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑝𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í𝑘ů 𝑡𝑒𝑣 𝐷𝐻𝑀 𝑡𝑒𝑣
Růst produktivity práce může být zajištěn při různých kombinacích vývoje výrobnosti dlouhodobého hmotného majetku a vybavenosti pracovníků dlouhodobým hmotným majetkem, nicméně: zvýšení výrobnosti DHM lze zajistit organizačními opatřeními s relativně nízkými nároky na peněžní prostředky; zvýšení vybavenosti pracovníků lze zajistit především investiční činností, tedy za daleko vyšších nároků na peněžní prostředky. Protože však těžbu zajišťuje aktivní DHM, lze uvedenou rovnici upravit následovně:
𝑇 𝑇 𝐷𝐻𝑀𝑠 𝐷𝐻𝑀 𝑑 𝑃= = ∙ ∙ ∙ 𝑡𝑒𝑣 𝐷𝐻𝑀𝑠 𝐷𝐻𝑀 𝑑 𝑡𝑒𝑣 𝐷𝐻𝑀𝑠
dlouhodobý hmotný majetek strojní (aktivní část DHM)
𝑑
průměrný evidenční počet dělníků
První zlomek na pravé straně rovnice udává výrobnost strojního DHM, druhý zlomek určuje strukturu dlouhodobého hmotného majetku, třetí zlomek stanoví vybavenost dělníků dlouhodobým hmotným majetkem, čtvrtý zlomek udává podíl dělníků na celkovém počtu pracovníků. Vzhledem k součinovým vztahům může být změna produktivity práce přisouzena vlivu jednotlivých analytických ukazatelů pomocí metody logaritmů indexů.
Nevýhoda ukazatelů produktivity práce založených na průměrných počtech pracovníků za období: nesrovnatelnost v důsledku různého počtu dnů za období;
nepřesnost měření spotřeby evidenčním počtem zaměstnanců.
práce
Proto důlní podniky používají ukazatele produktivity práce neboli směnové výkony.
průměrným směnové
Výkon: naturální ukazatel produktivity práce počítaný na jednu směnu odpracovanou dělníky na výkon, včetně přesčasových směn.
V hlubinných uhelných dolech se sleduje:
• výkon v rubání:
𝑣𝑟 =
𝑇𝑟 𝑠𝑟
𝑡/𝑠𝑚
• výkon důlní:
𝑣𝑑 =
𝑇𝑐 𝑠𝑑
𝑡/𝑠𝑚
• výkon celkový:
𝑣𝑐 =
𝑇𝑟 𝑇𝑐 𝑠𝑟 𝑠𝑑 𝑠𝑐
𝑇𝑐 𝑠
𝑡/𝑠𝑚
těžba z rubáni v tunách za období těžba celková (z rubání i jiných procesů) v tunách za období směny odpracované v rubání na výkon za období směny odpracované v dole na výkon za období směny odpracované v dole a na povrchu na výkon za období
• výkon v ražení příprav: 𝑣𝑝 =
𝑀 ∙100 𝑆č
𝑐𝑚/𝑠𝑚
𝑀 běžné metry příprav vyražených za období 𝑆č celkový počet směn odpracovaných na čelbě za období
Rozdíl mezi výkonem v rubání (v současnosti kolem 30 t/sm.) a výkonem celkovým je nazýván výkonovým spádem charakterizujícím snížení výkonu dosaženého v procesu rubání směnami vynaloženými v ostatních procesech, převážně neproduktivního charakteru. Převrácená hodnota výkonu je nazývána pracností. Pracnost: počet směn na výkon potřebných pro zajištění 1 000 tun celkové těžby. 𝑝𝑖 =
𝑠𝑖 𝑇𝑐
∙ 1000
[sm./1000 t]
𝑝𝑖
pracnost celková, důlní nebo pracnost v rubání
𝑆𝑖
směny na výkon celkem, v dole nebo v rubání
𝑇𝑐 celková těžba Mezi směnovými výkony a ukazateli pracnosti existuje reciprocita.
𝑝𝑟𝑎𝑐𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á
𝑝𝑐 =
𝑠𝑐 𝑇𝑐
∙ 1000 =
1000 𝑣𝑐
𝑝𝑟𝑎𝑐𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑑ů𝑙𝑛í
𝑝𝑑 =
𝑠 𝑇𝑐
∙ 1000 =
1000 𝑣𝑑
𝑝𝑟𝑎𝑐𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑣 𝑟𝑢𝑏á𝑛í
𝑝𝑟 =
𝑠𝑟 𝑇𝑐
∙ 1000 =
1000 ∙ 𝑣𝑟
[sm/1000 t] [sm/1000 t] 𝑇𝑟 𝑇𝑐
[sm/1000 t]
V případě pracnosti celkové se využilo vztahu V případě pracnosti důlní se využilo vztahu
𝑇𝑐 = 𝑣𝑐 ∙ 𝑠𝑐 𝑇𝑐 = 𝑣𝑑 ∙ 𝑠𝑑
V případě pracnosti v rubání se využilo vztahu
𝑠𝑟 =
𝑇𝑟 𝑣𝑟
Na rozdíl od ukazatelů směnových výkonů lze pracnosti v jednotlivých procesech sčítat a zjišťovat tak nárůst spotřeby směn od procesu „rubání“ až po „důl a povrch celkem“. Srovnáme-li pracnosti v jednotlivých procesech v obdobích vzdálených od sebe několik let, lze najít odraz technických řešení resp. organizačních změn.
• proces rubání: pokles pracnosti patří mezi nejvýznamnější, příčinou jsou: technologické inovace: nasazení kapacitních dobývacích komplexů; koncentrace dobývání: měřená denní odrubanou plochou nebo denní těžbou z jednoho porubu. Zvyšování koncentrace dobývání umožňuje zajišťovat daný objem těžby s menším počtem porubů, čím dochází k úspoře směn v dalších procesech. • proces příprava: pokles pracnosti je výsledkem: technologických inovací: zavádění razicích kombajnů, razicích komplexů; koncentrace příprav: měřená denní metráží jednoho přípravného předku; • proces důlní doprava: snížení ukazatele pracnosti bylo dosaženo: technickým rozvojem: závěsné drážky, paletizace; koncentrací dobývání i příprav: omezení dopravy vlivem menšího počtu porubů i příprav.
• proces údržba důlních děl: ukazatel pracnosti se snížil vlivem: používání únosnějších výztuží; koncentrace dobývání i příprav, neboť se zkrátila délka udržovaných důlních děl při určitém objemu těžby; • proces větrání a bezpečnost: zvýšení pracnosti bylo způsobeno v důsledku: opatření v oblasti bezpečnosti práce; většího rozsahu likvidace nepotřebných důlních děl a uzavírání stařin; růstu počtu směn v oblasti prevence důlních otřesů a průtrží plynu; • proces vybavování a likvidace: výrazný růst pracnosti byl způsoben: rostoucí mechanizací v porubech a přípravách, tedy technologickými inovacemi; proces strojní a elektroúdržba včetně opravárenských dílen: růst ukazatele pracnosti byl zapříčiněn mechanizací dobývacích a přípravných prací; proces povrch celkem: pracnost se snížila především v důsledku úspor směn vynakládaných v úpravnách a povrchové dopravě.
Celkově: úspora směn na 1 000 tun těžby převážila nad jejich růstem v některých procesech, změnila se však struktura pracnosti: podíl pracnosti v tzv. produktivních procesech (dobývání a příprava) na celkové pracnosti neustále klesá; podíl ostatních tzv. pomocných procesů neustále roste. Příčina: různá intenzita mechanizace jednotlivých procesů těžby uhlí. Dosavadní technologické inovace směřovaly především do produktivních procesů a umožnily zvýšení koncentrace dobývacích a přípravných prací.
V ostatních procesech se technologický rozvoj projevil méně. Další snižování pracnosti v produktivních procesech bude stále obtížněji technicky řešitelné a nákladnější. Bude žádoucí do pomocných procesů zaměřit technický rozvoj, organizační a řídící činnost.
Ukazatele produktivity práce založené na průměrných evidenčních počtech pracovníků a odpracovaných směnách lze vzájemně propojit: 𝑃= 𝑃 𝑇𝑐 𝑑 𝑠𝑑 𝑣𝑑 𝐹č 𝐹 𝑠𝑎 𝑠𝑝
𝑇𝑐 𝑑
=
𝑇𝑐 𝑠𝑑 ∙ 𝑠𝑑 𝑑
= 𝑣𝑑 ∙ 𝐹č = 𝑣𝑑 𝐹 + −𝑠𝑎 + 𝑠𝑝
[t/děl./rok]
produktivita práce na 1 dělníka evidenčního stavu za rok celková těžba v tunách za rok počet důlních dělníků na výkon směny důlních dělníků na výkon za rok výkon důlní v tunách za směnu časový fond – počet směn odpracovaných 1 dělníkem na výkon za rok povinné dny za rok počet směn (dnů) absence 1 dělníka na výkon v dole za rok počet směn (dnů) přesčasů 1 dělníka na výkon v dole za rok
Změnu produktivity práce lze přisoudit jednotlivým faktorům na základě kvantifikace vlivem analytických ukazatelů při kombinaci součinových a součtových vztahů. Výsledek pak bude uveden ve tvaru: celková změna produktivity práce na 1 dělníka na výkon: v tom: vliv změny důlního výkonu: vliv změny časového fondu: v tom: vliv změny absence: vliv změny přesčasů: Při analýze směnové produktivity práce lze použít ukazatelů pracnosti vzhledem k jejich sčítatelnosti. Analýza pracnosti v rubání: s ohledem na dostupnost jednotlivých faktorů lze určit a kvantifikovat významné regresní vztahy mezi pracností v rubání a vykazovanými faktory-např. mocností slojí, denní odrubanou plochou porubu, podílu kombajnové těžby z celkové těžby v rubání.
Výchozí údaje: ukazatel pracnost v rubání [sm./1000 t] mocnost slojí [cm] denní odrubaná plocha [m2 /den] podíl kombajnové těžby z rubání
symbol pr
období (0) 49,00
období (1) 47,47
rozdíl (1)-(0) -1,53
m
275,00
254,00
-21,00
P
290,00
346,20
+56,20
k
0,958
0,956
-0,002
Z měsíčních statistických výkazů lze odvodit následující závislosti: 𝑝𝑟 = 109,11 − 0,23 ∙ 𝑚 𝑟 = −0,618 𝑝𝑟 = 88,75 − 0,12 ∙ 𝑃 𝑟 = −0,832 𝑝𝑟 = 153,12 − 109,78 ∙ 𝑘 𝑟 = −0,589 Kde 𝑟 je hodnota korelačního koeficientu jako míry těsnosti závislosti. Z regresních vztahů plyne, že zvýšení mocnosti dobývaných slojí, denní odrubané plochy i podílu kombajnové těžby snižuje pracnost v rubání.
Tyto závislosti jsou i kvantifikovány: • růst mocnosti slojí o 1 cm snižuje pracnost v rubání o 0,23 sm./1000 t • růst odrubané plochy o 1 m2 snižuje pracnost v rubání o 0,12 sm./1000 t • růst podílu kombajnové těžby o 1 snižuje pracnost v rubání o 109,78 sm./1000 t Pak: mocnost slojí poklesla o 21 cm, což zvýšilo 𝑝𝑟 o 21 ∙ 0,23 = 4,83 sm./1000 t. Chceme-li pracnost v rubání o změnu mocnosti slojí očistit (tedy jako by zůstala na úrovni období (0)), musíme 𝑝𝑟 o 4,83 sm./1000 t snížit. • odrubaná plocha vzrostla o 56,2 m2 /den, což snížilo 𝑝𝑟 o 56,20 ∙ 0,12=6,74 sm./t. Pro očistění o vliv změny odrubané plochy je nutno 𝑝𝑟 o tuto hodnotu zvýšit. • podíl kombajnové těžby se snížil o 0,002, což zvýšilo 𝑝𝑟 o hodnotu 109,78 ∙ 0,002 = 0,22 sm./1000 t. Pro očistění o tento vliv musíme 𝑝𝑟 o tuto hodnotu snížit.
Výsledky očištění obsahuje následující tabulka:
pracnost v rubání [sm./1000 t] pr bez vlivu mocnosti slojí pr bez vlivu mocnosti slojí a odrubané plochy pr bez vlivu mocnosti slojí, odrubané plochy a podílu kombajnové těžby
období (0) 49,00 49,00 49,00
období (1) 47,47 42,64 49,38
rozdíl (1) – (0) -1,53 -6,36 +0,38
49,00
49,16
+0,16
Z tabulky vyplývá, že pokles pracnosti v rubání byl nejvýrazněji ovlivněn růstem denní odrubané plochy (vliv organizační a řídící práce), zatímco pracnost v rubání se nejvýrazněji zvýšila poklesem mocnosti dobývaných slojí (vliv přírodních podmínek). Ostatní nekvantifikované faktory působily mírně nepříznivě (růst 𝑝𝑟 o 0,16 sm./1000 t).
Pracnost v dole a pracnost celková: o vlivu jednotlivých faktorů na tyto ukazatele si lze učinit představu podle relativní změny počtu směn odpracovaných v jednotlivých procesech, kterou lze určit analogicky jako při výpočtu relativní změny počtu pracovníků. ∆𝑠𝑟𝑒𝑙
𝑇1 = 𝑠1 − 𝑠0 ∙ 𝑇0
∆𝑠𝑟𝑒𝑙 relativní změna počtu směn (relativní úspora nebo zvýšení) 𝑠1 počet směn v daném procesu odpracovaných v období (1) 𝑠0 počet směn v daném procesu odpracovaných v období (0) 𝑇1 /𝑇0 index celkové těžby Výše relativní změny počtu směn v jednotlivých procesech určí další zaměření rozborové činnosti: poznání příčin největších relativních zvýšení počtu směn; posouzení vysokých relativních úspor počtu směn (zda nedošlo k neplnění objemů některých prací, které dočasně zlepší ekonomické výsledky, ale negativně se projeví v budoucnosti).
Další ukazatel produktivity práce: výkon v ražení příprav 𝑣𝑝 :
𝑣𝑝 =
𝑀∙100 𝑠č
[cm/sm.]
Do objemu přípravných prací M se zahrnuje: • metráž chodeb (dlouhá díla ražená v uhelné sloji); • metráž překopů (dlouhá díla ražená v kameni). Nezahrnuje se zde metráž dlouhých děl: • ražených při provádění investiční výstavby; • ražených při provádění geologicko-průzkumných prací. Metráž dlouhých důlních děl souvisí s denním postupem jednoho předku. 𝑀 𝑝𝑃ř = [m/den] 𝐹𝑝𝑑 𝑝𝑃ř průměrný postup jednoho předku (čelby) v metrech za den 𝑀 celková metráž provozních důlních děl vyražená za období 𝐹𝑝𝑑 celkový počet provozních dnů všech předků v provozu za dané období
Směny na čelbě souvisí s obložením předku. Obložení jednoho předku se sleduje měsíčně podle vztahu:
𝑜𝑝 = 𝑜𝑝
𝑠č 𝐹𝑝𝑑
[sm./den]
průměrné obložení jednoho předku za den ve směnách
𝑠č , 𝐹𝑝𝑑 stejné jako u přechozích ukazatelů S použitím výše uvedených vztahů lze psát:
𝑝𝑃ř =
𝑀 𝐹𝑝𝑑
=
𝑣𝑝 ∙𝑠č 100∙𝐹𝑝𝑑
=
𝑣𝑝 100
∙ 𝑜𝑝
[m/den]
Denní postup předku závisí na výkonu v ražení (postup předku za 1 směnu) a obložení předku (počet směn odpracovaných za den). Vliv obou faktorů na změnu denního postupu předku lze zjistit pomocí metody logaritmů indexů.
Samotný výkon v ražení příprav může být srovnán s hodnotami následujících ukazatelů v období (0) a (1): hrubý profil přípravných děl: s postupem do větších hloubek se v důsledku větrání resp. dopravy rozměrných sekcí výztuže zvyšuje průřez důlních děl, což snižuje jejich postup za časovou jednotku; podíl ražeb kombajnem: kombajnové ražby dosahují vyšší produktivitu práce, struktura ražeb (razicí kombajn, trhací práce) proto ovlivní výsledný průměrný ukazatel produktivity práce;
podíl ručního nakládání: jde spíše o výjimečnou technologii s nejmenší produktivitou práce. Objem přípravných prací lze vyjádřit v m3 vyražené horniny, výkon v přípravách tím eliminuje vliv profilu důlního díla, má rozměr m3 /směnu.
Opatření ke zvýšení využití pracovníků a růstu produktivity práce. Výši koeficientu využití povinných dnů ovlivňuje především úroveň absence a přesčasů. Přesčasová práce negativně ovlivňuje reprodukci pracovních sil i ekonomiku podniku, proto: • opatření ke snížení nežádoucí absence, zejména pro pracovní úraz a nemoc. Růst produktivity práce je spojen s optimalizací spotřeby směn. Proto: objektivizace počtu směn z hlediska podmínek výrobního procesu; organizace práce vyžadující pouze nezbytnou spotřebu živé práce; zajištění průměrné intenzity práce pomocí norem, odměňování a motivace pracovníků; snižování prostojů během směny způsobené příčinami mimo vlastní pracovníky (nedostatek materiálu, poruchy mimo pracoviště);
snižování prostojů způsobených vlastními pracovníky (prodlužování pracovních přestávek, předčasný odchod z pracoviště atd.); technická řešení problematiky pracovních podmínek (mikroklima, namáhavost práce atd.) namísto organizačního řešení na úkor produktivního pracovního času (zkracování pracovní doby kvůli mikroklimatickým podmínkám na pracovišti). Vyšší využití času směny vede ke zvýšení směnové produktivity práce a přes vazbu ukazatelů směnové produktivity práce a produktivity práce počítané z průměrného evidenčního počtu pracovníků dojde i ke zvýšení ukazatele produktivity práce určovaného z objemu produkce a průměrného evidenčního počtu zaměstnanců. Je zřejmé, že růst produktivity práce je pozitivně ovlivněn zvýšením produkce, proto i opatření ke zvýšení využití stálých a oběžných aktiv ovlivní pozitivně ukazatel produktivity práce.
ANALÝZA MEZD Mzda:
největší příjmová složka obyvatelstva; východisko k výpočtu průměrné mzdy, která je v NH všestranně využívaná. Mzdou se rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům vedeným v evidenčním počtu za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Ve statistickém výkaznictví se do mezd zahrnují: tarifní mzdy a platy, osobní hodnocení; příplatky a doplatky a jiná obdobná plnění, prémie a odměny; náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost; ostatní složky mzdy nebo platu sjednané v pracovní smlouvě, v kolektivní smlouvě nebo poskytované podle obecně závazných nebo vnitřních mzdových předpisů nebo podle rozhodnutí zaměstnavatele.
Zdroje mzdových prostředků: • náklady (nákladové mzdy, ostatní osobní náklady); • použitelný zisk, fond odměn nebo jiný fond vytvořený z použitelného zisku (např. podíly na hospodářském výsledku). Ostatní osobní náklady vykazované samostatně: • odměny za práce podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr; • odměny za práci poskytované podle zvláštních předpisů (např. posudky znalců); • odměny za využití vynálezů, zlepšovacích návrhů; • odstupné poskytované při skončení pracovního poměru; • mzdové vyrovnání poskytované zaměstnancům v hornictví dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci. Ostatní osobní náklady jsou vykazovány odděleně, aby nezkreslily ukazatel průměrné mzdy, který je východiskem analýz mezd, zejména proto, že průměrná mzda za dané období je jedním z nejdůležitějších ukazatelů kolektivního vyjednávání.
Analýza mezd důlního podniku Základní přístup k rozboru mezd je koncipován tak, aby umožnil vyhodnocování kolektivní smlouvy platné pro celý revír uzavřené mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem včetně dodatků na jednotlivých důlních podnicích. Východiskem je vývoj průměrného výdělku: 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑚𝑧𝑑𝑎 =
𝑣𝑦𝑝𝑙𝑎𝑐𝑒𝑛é 𝑚𝑧𝑑𝑜𝑣é 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í − 𝑜𝑠𝑡𝑎𝑡𝑛í 𝑜𝑠𝑜𝑏𝑛í 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑒𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛č𝑛í 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛𝑐ů
Východiskem dohodnuté úrovně průměrné mzdy za dané období je: • dosažený průměrný výdělek předchozího období upravený o změnu struktury zaměstnanců, rozsah přesčasové práce, nemocnost zaměstnanců, rozsah záchranářských prací, přídavek na dovolenou a vánoce, fond pracovní doby, případně o další faktory, na kterých se smluvní strany dohodnou; • zvýšení o procenta vyplývající z jednání.
Vyšší vypovídací schopnost má struktura průměrné mzdy odvíjející se od používaných mzdových forem: Základní mzda: časová mzda vychází z předpokladu dostatečně intenzivního pracovního výkonu jedince, úkolová mzda vychází ze skutečně zjištěného výkonu pracovníka. Úkolová mzda je kolektivní smlouvou zakázána v celé řadě případů, např. při zmáhání závalu, likvidaci pootřesových a průtržových stavů, údržbě a opravách vertikálních důlních děl atd. Dělníkům v podzemí a zaměstnancům s časovou mzdou se poskytuje základní mzda minimálně ve výši příslušného tarifního stupně a stupnice dle vykonávané práce. Prémie: lze je poskytnout jen těm pracovníkům, jejichž výsledky práce lze zhodnotit na základě předem stanovených měřitelných a kontrolovatelných ukazatelů, jejichž plnění tito pracovníci ovlivňují. Nelze je poskytnou v případech, kdy by snaha o jejich dosažení vedla k ohrožení bezpečnosti a zdraví, porušování technologických postupů, nehospodárnosti atd.
Odměny: • stabilizační odměny se poskytují těm zaměstnancům OKD, na něž se nevztahuje zákon č. 62/1983 o věrnostním přídavku horníků, po dobu platnosti tohoto zákona; • věrnostní přídavek horníkům. Přídavky: vyplácí se jako určitý násobek průměrného denního výdělku zaměstnance, a to v podobě: • přídavku na dovolenou; • přídavku na vánoce. Příplatky (mzdová zvýhodnění) zahrnují příplatky za práci: • o sobotách, nedělích a svátcích; • v odpoledních směnách; • v noci; • ve čtyřsměnném a nerovnoměrném pracovním režimu;
• za vedení pracovní čety; • v nejobtížnějších pracovních podmínkách; • ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a při působení jiných ztěžujících vlivů; • za zaškolování; • za dozor u jízdy mužstva na laně. Ostatní formy odměňování: • při předfárání, výkonu inspekční služby, střežení pásových dopravníků v dole; • při odborném školení; • odměňování dělníků – specialistů; • při zastupování; • za pracovní pohotovost; • odměňování při zásahu.
Analýzu mezd lze zahájit srovnáním vývoje průměrné mzdy za hodnocené období s úrovní jejího růstu sjednanou v kolektivní smlouvě. Při výpočtu průměrné mzdy se vychází z celého objemu nákladových mzdových prostředků nebo jen z některých složek – zpravidla se odčítá objem OON, neboť jejich část se vyplácí mimo evidenční stav zaměstnanců. Průměrná mzda je v zásadě váženým aritmetickým průměrem z mezd v jednotlivých kategoriích. Do nich patří: • dělníci důl; • dělníci povrch; • technicko-hospodářští zaměstnanci; • smluvně odměňování. Zanedbáme-li poslední kategorii z důvodu malého počtu takto odměňovaných zaměstnanců, lze výpočet průměrné mzdy rozložit následovně:
𝑀=
𝑀𝑁 𝑡𝑒𝑣
=
𝑀𝑑 𝑑𝑑 ∙ 𝑑𝑑 𝑡𝑒𝑣
+
𝑀𝑝 𝑑𝑝
∙
𝑑𝑝 𝑡𝑒𝑣
+
𝑀𝑇 𝑇𝐻𝑍 ∙ 𝑇𝐻𝑍 𝑡𝑒𝑣
[Kč/období]
𝑀
průměrný výdělek z nákladových mezd bez OON dolu za období 𝑀𝑁 nákladové mzdy zaměstnanců dolu bez OON za období 𝑡𝑒𝑣 průměrný evidenční počet zaměstnanců dolu za období 𝑀𝑑 nákladové mzdy důlních dělníků za období 𝑑𝑑 průměrný evidenční počet dělníků v dole za období 𝑀𝑝 nákladové mzdy povrchových dělníků za období 𝑑𝑝
𝑀𝑇
zaměstnanců
průměrný evidenční počet dělníků na povrchu za období
nákladové mzdy technicko-hospodářských zaměstnanců za období 𝑇𝐻𝑍 průměrný evidenční počet technicko-hospodářských zaměstnanců za období Podíl nákladových mezd a evidenčního počtu zaměstnanců dané kategorie určuje průměrný výdělek této kategorie, podíl zaměstnanců dané kategorie k celkovému evidenčnímu počtu udává váhu této kategorie při výpočtu průměrné mzdy za celý podnik.
Průměrný výdělek za celý podnik se tak rozpadá na: součet tří položek odpovídajících kategorii dělníků důlních, povrchových a technicko-hospodářských zaměstnanců (součtový vztah); v rámci jednotlivých kategorií jde o součin průměrného výdělku příslušné kategorie zaměstnanců a podílu počtu pracovníků této kategorie na celkovém počtu zaměstnanců (součinový vztah). Vliv změny průměrného výdělku dané kategorie a změny jejího podílu na celkovém počtu zaměstnanců ve vazbě na změnu průměrného výdělku za celý podnik mezi obdobím hodnoceným a předchozím, resp. mezi skutečností a dohodnutou úrovní lze určit pomocí kvantifikace vztahu mezi syntetickým a analytickými ukazateli při použití součtových a součinových vztahů. Takto lze při hodnocení růstu mezd podle kolektivní smlouvy odhalit, zda tento růst nebyl dosažen preferencí průměrného výdělku určité kategorie zaměstnanců nebo jejího podílu na celku.
Výsledek analýzy může být prezentován následovně: celková změna průměrného výdělku zaměstnanců celkem v tom: vliv kategorie dělníci důl v tom: vliv změny průměrného výdělku dělníci důl vliv změny podílu dělníků důlních vliv kategorie dělníci povrch v tom: vliv změny průměrného výdělku dělníci povrch vliv změny podílu dělníků povrch vliv kategorie technicko-hospodářských zaměstnanců v tom: vliv změny průměrného výdělku THZ vliv změny podílu THZ
: : : : : : : : : :
Výsledky výpočtu lze komentovat s ohledem na záměry vedení podniku v personální oblasti.
Struktura průměrného měsíčního výdělku Vypovídací schopnost ukazatele průměrného výdělku se zvýší, je-li rozdělen do struktury pokud jde o skupiny mzdových forem a zaměstnanců dolu. Např. vyjádřením v procentech:
základní mzdy příplatky stabilizační odměny náhrady mzdy prémie přídavky průměrný výdělek bez OON
dělníci důl 54,9 7,2 3,3 14,8 12,8 7,0 100,0
dělníci povrch 52,8 9,8 5,2 12,0 12,6 7,6 100,0
THZ 56,1 5,0 2,9 10,0 18,6 7,4 100,0
Při hodnocení struktury je nutno vzít v úvahu rozdíly mezi kategoriemi:
dělníci důl: delší dovolená a z ní vyplývající náhrady mzdy; náhrady za rehabilitační pobyty; dělníci povrch: příplatky za práci v úpravnách; zpravidla jde o nejstarší zaměstnance vyřazené z dolu pro naplnění prašné expozice, k praxi se váží hodnoty stabilizačních odměn a přídavků; THZ: menší vliv příplatků vztahujících se k pracovnímu prostředí; vyšší prémie s ohledem na zodpovědnost za celkové výsledky důlního podniku. Strukturu výdělku lze srovnat v čase, v případě výraznějších rozdílů uvést věcné příčiny vývoje. Prohloubení analýzy: detailizace jednotlivých položek průměrného výdělku.
Analýza mezd v rámci jednotlivých kategorií zaměstnanců V dělnických kategoriích lze průměrný výdělek rozdělit na počet směn násobený směnovým výdělkem, u něhož lze určit jeho strukturu. Lze pak určit např. pro dělníky v dole: 𝑀∅ = 𝑠 ∙ 𝑚 = 𝑠 ∙ 𝑧 + 𝑝ř + 𝑛 + 𝑜𝑠 𝑀∅ s 𝑚 z 𝑝ř 𝑛 𝑜𝑠
průměrný výdělek důlního dělníka za období průměrný počet směn odpracovaných dělníkem v dole za období průměrný směnový výdělek dělníka v dole základní mzda dělníka v dole v rámci průměrného směnového výdělku příplatky dělníka v dole v rámci průměrného směnového výdělku náhrady dělníka v dole v rámci průměrného směnového výdělku ostatní položky v rámci průměrného směnového výdělku dělníka v dole
Vztah pro výpočet průměrného výdělku dělníka v dole za období představuje kombinaci součtových a součinových analytických ukazatelů, s použitím příslušných algoritmů výpočtu lze zjistit vliv jednotlivých ukazatelů na změnu průměrného výdělku dělníka v dole za období (nejčastěji za měsíc). Vliv jednotlivých faktorů je nutno věcně zdůvodnit. Může se jednat o:
změnu počtu odpracovaných směn za období vlivem absence a přesčasů; aplikaci příplatků za pracovní prostředí s ohledem na jeho vývoj; změnu prémiových ukazatelů; plnění prémiových ukazatelů; změny a doplňky kolektivní smlouvy ve mzdové oblasti atd.
Analýza mezd mezi jednotlivými kategoriemi zaměstnanců Důvodem těchto analýz je posoudit, zda rozdíly v průměrném výdělku odpovídají kvalifikaci, významu práce a pracovním podmínkám jednotlivých kategorií zaměstnanců. Analýzu lze provést: • mezi dělníky důlními a povrchovými; • mezi kategorií dělníků celkem a THZ. Postup: • průměrný výdělek jedné kategorie v obou obdobích se bere jako základ (100 %); • průměrný výdělek druhé kategorie se vztáhne k tomuto základu a vypočte se jako procenta k výchozí hodnotě; • srovnání vypočtených procent ukazuje na projevující se nivelizační nebo denivelizační tendence, tedy na sbližování výdělkových úrovní nebo na „rozevírání nůžek“; • výsledek se srovná se záměry podniku ve mzdové oblasti.
Např. pro kategorii dělníků důlních a povrchových:
dělníci důl [Kč/měs.] dělníci povrch [Kč/měs.] dělníci povrch [%] dělníci důl [%]
období (0)
období (1)
(1) – (0)
𝟏 ∙ 𝟏𝟎𝟎 𝟎
32 581
34 162
+ 1 581
104,8
22 007
23 224
+ 1 217
105,5
100,0
100,0
148,0
147,1
Průměrný výdělek důlních dělníků se zvýšil o větší částku než u dělníků na povrchu, avšak vzhledem k vyšším výchozím hodnotám výdělku dělníků v dole tento nárůst představoval nižší procentní úroveň (+4,8 %) než u dělníků na povrchu (5,5 %). V průměrných výdělcích obou kategorii dělníků se projevily nivelizační tendence, tedy sbližování výdělkových úrovní. Podobně lze hodnotit vývoj směnových výdělku v jednotlivých procesech.
Vývoj produktivity práce a průměrných výdělků Vztah mezi vývojem produktivity práce a průměrných výdělků ovlivňuje mzdovou nákladovost jedné tuny produkce, a tím i celkovou nákladovost. Platí zde následující vztahy: 𝑚∅ =
𝑃=
𝑀𝑁 𝑡𝑒𝑣
𝑇 𝑡𝑒𝑣
𝑛𝑚𝑧𝑑 = 𝑚∅
[Kč/pracovníka/období] [tuny/pracovník/období] 𝑀𝑁 𝑇
[Kč mezd/1 tunu]
průměrný výdělek na pracovníka a období
𝑀𝑁 mzdové náklady bez ostatních osobních nákladů za období 𝑡𝑒𝑣
průměrný evidenční počet pracovníků celkem za období
𝑃 produktivita práce 𝑇 těžba v tunách za období 𝑛𝑚𝑧𝑑 mzdová nákladovost 1 tuny těžby
Vypočteme-li z první rovnice mzdové náklady 𝑀𝑁 = 𝑚∅ ∙ 𝑡𝑒𝑣 , z druhé rovnice těžbu 𝑇 = 𝑃 ∙ 𝑡𝑒𝑣 a dosadíme-li tyto vztahy do rovnice pro mzdovou nákladovost, dostaneme: 𝑛𝑚𝑧𝑑
𝑚∅ ∙ 𝑡𝑒𝑣 𝑚∅ = = 𝑃 ∙ 𝑡𝑒𝑣 𝑃
Mzdová nákladovost 1 tuny těžby je tedy přímo úměrná průměrnému výdělku a nepřímo úměrná produktivitě práce. Oba ukazatele se musí týkat stejného okruhu zaměstnanců i délky období.
Vztah lze napsat i ve formě indexů jako poměr ukazatele období (1) k období (0), tedy:
𝑖𝑛𝑑𝑒𝑥 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛éℎ𝑜 𝑣ý𝑑ě𝑙𝑘𝑢 𝑖𝑛𝑑𝑒𝑥 𝑚𝑧𝑑𝑜𝑣é 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣𝑜𝑠𝑡𝑖 = 𝑖𝑛𝑑𝑒𝑥 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑡𝑖𝑣𝑖𝑡𝑦 𝑝𝑟á𝑐𝑒 𝐼𝑚∅ 𝐼𝑛𝑚𝑧𝑑 = 𝐼𝑃 Žádoucí ekonomický vývoj je spojen s poklesem mzdových nákladů na 1 tunu těžby, tedy 𝐼𝑛𝑚𝑧𝑑 < 1
Pak ale platí: 𝐼𝑚∅ < 𝐼𝑃 Tedy produktivita práce by měla růst rychleji než průměrný výdělek, aby došlo k poklesu mzdové nákladovosti. Pro podmínky důlních podniků:
průměrný výdělek [Kč/prac./měs.] produktivita práce [t/prac./měs.]
období (0)
období (1)
1 ∙ 100 0
32 878
35 123
106,82
75,78
76,51
100,96
přírůstek mezd k přírůstku produktivity práce: 6,82 ∶ 0,96 = 7,1: 1 Při růstu produktivity práce o 1 % vzrostly průměrné výdělky o 7,1 %, dochází tedy k růstu mzdové nákladovosti. Možné příčiny: • snaha o dodržení růstu mezd dohodnutého v kolektivní smlouvě; • zhoršování důlně-geologických podmínek snižujících produktivitu práce na podzemních pracovištích; • řešení zhoršených pracovních podmínek příplatky zvyšující směnové výdělky a zhoršující tak vztah mezi vývojem průměrných výdělků a produktivitou práce.
ANALÝZA BEZPEČNOSTI A HYGIENY PRÁCE Statistika sleduje oblast pracovní úrazovosti a pracovní neschopnosti velmi obsáhle v rámci celkové pracovní neschopnosti, a to celkem a zvlášť s vyčleněním žen a mladistvých (15-17 let). Např. • Doba pracovní neschopnosti celkem; v tom: pro pracovní úrazy; pro ostatní úrazy; pro nemoc; pro nemoc z povolání; • Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro nemoc; • Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro ostatní úrazy; • Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy; • Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy s pracovní neschopností nad 3 dny; • Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti – smrtelné pracovní úrazy.
Za smrtelný pracovní úraz je považován takový úraz, který způsobil smrt ihned nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do 1 roku. Statistika na důlních podnicích je obdobná: • počet úrazů celkem z toho: počet těžkých úrazů počet smrtelných úrazů • počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy • úrazová četnost na 100 pracovníků: 𝑁𝑃𝑝𝑢 Úč = ∙ 100 𝑡𝑒𝑣 Úč úrazová četnost na 100 pracovníků 𝑁𝑃𝑝𝑢 nově nahlášené případy pracovní neschopnosti pro úraz za dané období 𝑡𝑒𝑣
průměrný evidenční počet pracovníků v daném období nemocensky pojištěných
• úrazová závažnost určovaná podle vztahu:
𝑍𝑑 ∙ 1000 𝑂𝑑 Ú𝑧 úrazová závažnost na 1000 odpracovaných dnů 𝑍𝑑 počet dnů zameškaných v daném období pro úraz 𝑂𝑑 počet odpracovaných dnů za dané období pracovníky báňského podniku V hornictví se úrazová četnost vztahovala na 1 milion hodin odpracovaných všemi pracovníky podniku. Analýzy pracovní úrazovosti prováděné: • technickým způsobem: vyšetření všech činitelů, které vedly ke vzniku úrazu s cílem přijetí opatření na jeho zamezení v budoucnu; • statistickým způsobem: využívání větších souborů dat pro hledání příčin a zdrojů úrazu, ale i sledování jejich rozložení podle času, místa, okolností. Ú𝑧 =
Oblast bezpečnosti a hygieny práce je pokryta samostatnou kapitolou kolektivní smlouvy, vzhledem k významu se jí zabývají i výroční zprávy. Oblasti:
• protiprašná prevence; • protiotřesová a protiprůtržová prevence; • požární bezpečnost; • mikroklimatické podmínky; • investice do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: bezkontaktní sledování lidí v porubech ohrožených otřesy; nové ochranné přilby, ochranné brýle pro všechny fárající; modernizace stanic první pomoci na dolech; • soutěž v bezúrazovém provozu; • oceňování nejlepších kolektivů v oblasti bezpečnosti práce.
ANALÝZA SOCIÁLNÍ PRÁCE Jde o činnosti stabilizující lidské zdroje důlního podniku a zvyšující jejich uplatnitelnost v podniku. Je nabízena řada benefitů v personální oblasti: • • • • • • • • • •
příspěvek na penzijní připojištění; příspěvek na životní pojištění; příspěvek na stravování; příspěvek na dětské ozdravné pobyty; týden dovolené navíc; rekondiční pobyty a rehabilitace pro zaměstnance se stálým pracovištěm v podzemí; zaměstnanecké poukázky na nákup sportovních, léčebných, rekreačních a kulturních aktivit; zajištění dopravy do zaměstnání účelovými spoji; možnost přidělení bytu se slevou oproti běžnému nájemnému; podpora studia na učňovských, středních a vysokých školách.
ANALÝZA VÝNOSŮ Dosavadní analýzy se týkaly základních výrobních potenciálů (stálých aktiv, oběžných aktiv, pracovních sil). Jejich zapojení do výrobního procesu vede k tvorbě výnosů. Výnosy jsou účetní kategorií, které ze statistického hlediska odpovídají ukazatelé produkční statistiky. Vývoj těchto ukazatelů: • hrubá produkce: veškerá spotřeba živé i zhmotnělé práce. Nevýhoda: růst nedokončené výroby. • výroba zboží: pouze dokončená produkce, avšak může být stěží prodejná. • tržby z průmyslové činnosti: tržby za prodané výrobky, služby, práce. Tím se statistika propojuje s účetnictvím, neboť tržby z průmyslové činnosti tvoří rozhodující část celkových výnosů. Výnosy podniku: v penězích vyjádřeny ekvivalent za realizované a odběratelem uznané výkony účetní jednotky.
Výnosy důlního podniku: peněžní částky, které podnik získal ze svých veškerých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu. V rámci tzv. akruálního účetnictví se výnosy započítávají okamžikem vyskladnění zboží nebo poskytnutím služby a s tím spojenou fakturací. Struktura výnosů: I.
Provozní výnosy
II.
Finanční výnosy
III. Mimořádné výnosy
Struktura účtové osnovy týkající se výnosů je poměrně členitá, z důvodu přehlednosti lze začít s analýzou výnosů v agregovaném vyjádření.
I.
Provozní výnosy:
• tržby za vlastní výkony a zboží: účtuje se na základě příslušných dokladů (např. faktur) ve prospěch tohoto účtu a na vrub účtů Pohledávky, resp. Peníze, a to: tržby za uhlí, zemní plyn, tepelnou energii, tržby ze stavební činnosti, tržby za nákladní dopravu, tržby za palivo k drobnému prodeji, za zboží v kantýnách atd. • změna stavu zásob vlastní činnosti: účtují se přírůstky a úbytky zásob vlastní činnosti: změna stavu nedokončené stavební výroby, změna stavu těženého uhlí, změna stavu upraveného uhlí atd. • aktivace: materiál vyrobený ve vlastní režii, uhlí pro spotřebu dolu, aktivace vnitrorevírní přepravy, aktivace hmotných investic atd.
• jiné provozní výnosy: tržby z prodeje dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, tržby z prodeje zásob materiálu, tržby za prodej kovového odpadu, smluvní pokuty a úroky z prodlení, dotace do provozu na úhradu důlních a ekologických škod.
II. Finanční výnosy: přijaté úroky, kursové zisky při inkasu pohledávek a úhradě závazků, výnosy z krátkodobého finančního majetku. Finanční výnosy spojené s dlouhodobým finančním majetkem jsou spojeny se správou akciové společnosti OKD.
III. Mimořádné výnosy: na účtech této účtové skupiny se zachycují zcela mimořádné operace vzhledem k běžné činnosti účetní jednotky i případy mimořádných událostí nahodile se vyskytujících, a to např.: • výnosy ze změny metody: rozdíly ze změny použitého ocenění vnitropodnikových zásob; • ostatní mimořádné výnosy: nárok na náhradu za manka a škody na vlastním majetku, nárok na náhradu škody ze živelných pohrom od pojišťovny, přebytky na majetku, výnosy z titulu postoupení resp. ukončení hospodářské činnosti atd.
období (0)
období (1)
tržby za vlastní výkony a zboží změna stavu zásob vlastní činnosti aktivace jiné provozní výnosy I. PROVOZNÍ VÝNOSY CELKEM výnosy z krátkodobého finančního majetku
92,71 -0,17 0,33 5,34 98,21 0,01
94,27 0,65 0,47 3,27 98,66 0,12
výnosové úroky ostatní finanční výnosy II. FINANČNÍ VÝNOSY CELKEM III. MIMOŘÁDNÉ VÝNOSY VÝNOSY CELKEM
0,05 1,72 1,78 0,01 100,00
0,11 1,04 1,27 0,07 100,00
Z tabulky je zřejmé, že v období (1) došlo k mírnému zvýšení provozních výnosů na úkor výnosů finančních.
Vzhledem k naprosto převažujícímu podílu tržeb za vlastní výkony a zboží na provozních výnosech i celkových výnosech bude další analýza zaměřena na tuto položku. Např. pro důlní podnik v procentním vyjádření: období (0)
období (1)
98,39
98,91
tržby za ostatní výrobky
0,54
0,16
tržby za služby
0,97
0,83
tržby za zboží
0,10
0,10
100,00
100,00
tržby za uhlí
tržby za vlastní výkony a zboží
Převažující položkou jsou tržby za uhlí, proto další analýza bude zaměřena tímto směrem.
Analýzu tržeb za uhlí lze provést na struktuře dané následující tabulkou: období (0) množství q0 cena p0
tržby q0 p0
množství q1
období (1) cena p1
tržby q1p1
uhlí vhodné pro koksování uhlí energetické proplástek celkem uhlí
Celkovou změnu tržeb za uhlí mezi obdobími lze vyjádřit vztahem: ∆𝑇 =
𝑞1 𝑝1 −
𝑞0 𝑝0
tedy jako rozdíl součinů množství a ceny sečtených za celý sortiment. Tato změna tržeb mohla být ovlivněna:
• změnou množství uhlí • změnou struktury produkce • změnou cen (jakostní odpočty nebo příplatky)
Celkovou změnu tržeb za uhlí lze rozepsat: ∆𝑇 =
𝑞1 𝑝1 −
v tom:
𝑞0 𝑝0
∆𝑇𝑝 =
𝑞1 𝑝1 −
𝑞1 𝑝0
∆𝑇𝑘 =
𝑞1 𝑝0 −
𝑞0 𝑝0
kde: ∆𝑇 celková změna tržeb za uhlí ∆𝑇𝑝 vliv změny cen (množství zůstalo stejné) ∆𝑇𝑘 vliv změny množství a sortimentu Platí, že ∆𝑇 = ∆𝑇𝑝 + ∆𝑇𝑘 Dalším postupem je nutno oddělit vliv změny množství od vlivu změny sortimentu. Postup bude následující:
Vyjdeme ze struktury výše uvedené tabulky prodejního sortimentu uhlí mezi obdobím (0) a obdobím (1) a provedeme: • přepočet objemu prodeje období (1) cenami období (0), tedy simuluje se situace, kdy nedošlo ke změně cen; • vypočteme strukturu sortimentu období (0) vztažením množství prodaného uhlí v jednotlivých položkách ke celkovému prodeji v období (0); • strukturu sortimentu období (0) násobíme celkovým prodejem období (1), tedy simulujeme situaci, že se změnil pouze objem prodeje, ale ne jeho struktura; • objem prodeje období (1) ve struktuře období (0) násobíme cenami období (0), tedy simulujeme situaci, že v období (1) zůstal zachován sortiment i ceny období (0). Výpočtová tabulka je následující:
produkce období (1) v cenách období (0) 𝒒𝟏 𝒑𝟎
uhlí vhodné pro koksování uhlí energetické proplástek
Na tomto základě lze určit:
struktura období (0)
𝒌𝒐𝒊 =
𝒒𝒐𝒊 𝒒𝒐𝒊
produkce období (1) ve struktuře období (0)
𝒒𝒑 = 𝒌𝒐𝒊 ∙
𝒒𝟏
produkce období (1) ve struktuře období (0) a cenách období (0) 𝒒𝒑 𝒑 𝟎
celková změna tržeb za uhlí v tom: vliv změny cen
vliv změny sortimentu
vliv změny množství
∆𝑇 ∆𝑇𝑝 ∆𝑇𝑘𝑠
∆𝑇 =
𝑞1 𝑝1 −
𝑞0 𝑝0
∆𝑇𝑝 =
𝑞1 𝑝1 −
𝑞1 𝑝0
∆𝑇𝑘𝑠 =
𝑞1 𝑝0 −
𝑞𝑝 𝑝0
∆𝑇𝑘𝑚 =
𝑞𝑝 𝑝0 −
𝑞0 𝑝0
celková změna tržeb za uhlí jako součet součinů množství a ceny za jednotlivé položky sortimentu vliv změny cen, protože množství prodaného uhlí zůstalo stejné a změnily se pouze ceny vliv změny sortimentu, protože celkové množství prodaného uhlí zůstalo stejné 𝑞𝑝 = 𝑞1
∆𝑇𝑘𝑚 vliv změny množství, protože ceny jsou stejné, změnilo se pouze množství 𝑞𝑝 = 𝑞1
Předchozí analýza se dotkla rozboru sortimentu. Sortiment v užším slova smyslu: skladba produkce téhož nebo podobného druhu lišící se určitými znaky, zejména velikostí nebo kvalitou. Sortiment v širším slova smyslu: skladba podílů různých výrobků a služeb tvořící v součtu hodnotu výroby (výkony podniku). Jednotlivé druhy produkce se liší náklady, cenou, rentabilitou, změna sortimentu proto vede ke změně hospodářského výsledku. Užší pojetí sortimentu důlního podniku: • podle způsobu použití produkce: uhlí vhodné pro koksování a uhlí energetické; • podle stupně úpravy: těžné, tříděné, upravené; • podle obchodních skupin: obchodní skupiny II-VII; • podle velikosti zrna: kusy (nad 80 mm), kostka (50-80 mm), ořech I (30-50 mm), ořech II (18-30 mm), hrášek (10-18 mm), hrubý prach (do 10 mm); • podle výstupu z úpravy: prané uhlí, proplástek, kaly (odpad z flotace).
ANALÝZA OBJEMU PRODUKCE Objem produkce dolu se nejčastěji vyjadřuje v naturálních jednotkách zachycujících výrobu uhlí, zemního plynu, stlačeného vzduchu, vody atd. Výhody naturálních jednotek: jednoznačné, srozumitelné, nejvýstižnější. Nevýhody naturálních jednotek: omezení na stejnorodou produkci, neumožňují agregaci. Rozdělení z hlediska stupně úpravy: Surová produkce: rubanina v neupraveném stavu, v jakém byla získána dobývacím procesem. Je předmětem vsázky do úpravny. Slouží pro kapacitní propočty, zejména v oblasti dopravy. Název: surová těžba. Hrubá produkce: uhlí získané tzv. suchou úpravou, např. ručním vybíráním hlušin na třídírně. V současnosti lze za suchou úpravu považovat třídění rubaniny podle velikosti zrna. Název: hrubá těžba. Praná produkce: uhlí získávané tzv. mokrou úpravou, výstup z uhelného prádla s praným uhlím a proplástkem jako použitelnými produkty prádla.
Revírní odbytová těžba podniku Odbytová těžba: má rozhodující význam pro posouzení objemu produkce důlního podniku. Zjišťuje se: • jako objem produkce před předáním produkce jako celku nebo její části k úpravě jinému podniku (těžné uhlí); • jako finální odbyt (použitelné produkty prádla); • vlastní energetická spotřeba uhlí důlním podnikem; • změna stavu zásob (těžné uhlí). Jednou z forem vykazování odbytové těžby je revírní odbytová těžba podniku – ROTP. ROTP představuje podíl jednotlivých důlních podniků na odbytové těžbě akciové společnosti OKD, obsahuje tedy veškerou těžbu dolu určenou pro konečnou spotřebu, tj. pro: • Ostravsko-karvinské koksovny; • vlastní energetickou spotřebu dolu; • všechny odběratele mimo OKD a.s.
Do ROTP nepatří: • fluidní palivo; • vysokopopelnatý proplástek; • mokré prachové uhlí k další úpravě. Při určení ROTP mohou nastat tyto případy: 1) důlní podnik upravuje jen vlastní těžné uhlí, neexpeduje své uhlí k úpravě na jiné úpravny revíru a neupravuje uhlí z jiných důlních podniků; 2) důlní podnik upravuje vlastní těžné uhlí, část své těžby předává na jinou úpravnu, ale neupravuje uhlí z jiných důlních podniků; 3) důlní podnik upravuje vlastní těžné uhlí, ale i uhlí z jiných důlních podniků, své uhlí neexpeduje k úpravě na jiné úpravny revíru.
ad1)
Úprava vlastního uhlí: ROTP se rovná odbytové těžbě, tj. použitelným produktům prádla.
Pokud ROTP není zjišťována jako výstup z vlastní úpravny, určuje se pomocí vztahu: 78−𝐴𝑑 𝑡ěž𝑛éℎ𝑜 𝑢ℎ𝑙í
•
𝑡𝑒𝑜𝑟𝑒𝑡𝑖𝑐𝑘ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 = 78− 𝐴𝑑 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡. 𝑝𝑟𝑜𝑑. 𝑝𝑟á𝑑𝑙𝑎
• •
skutečnou ztrátu vypočte a oznámí úpravna, která uhlí zpracuje (%) 𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 𝑣 𝑠𝑢š𝑖𝑛ě = 𝑡𝑒𝑜𝑟𝑒𝑡𝑖𝑐𝑘ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 − 𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛á 𝑧𝑡𝑟á𝑡𝑎
• •
𝑅𝑂𝑇𝑃 =
100−𝑊 𝑟 𝑡ěž𝑛éℎ𝑜 𝑢ℎ𝑙í 100− 𝑊 𝑟 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡. 𝑝𝑟𝑜𝑑. 𝑝𝑟á𝑑𝑙𝑎
𝑅𝑂𝑇𝑃 = 𝑄 ∙
100−𝑊 𝑟 100− 𝑊𝑡𝑟
𝑄 vsázka do úpravny
𝑊 𝑟 vlhkost těžného uhlí 𝑊𝑡𝑟 vlhkost použitelných produktů prádla
∙
78− 𝐴𝑑 78− 𝐴𝑑 𝑝
−
∙ 𝑠𝑘𝑢𝑡𝑒č𝑛ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠
𝑍𝑐 100
𝐴𝑑 popelnatost těžného uhlí v sušině 𝐴𝑑𝑝 popelnatost použitelných produktů prádla v sušině 𝑍𝑐 skutečná ztráta úpravou
ad2) Úprava vlastní těžby, část těžby předána jiné úpravně: 𝑅𝑂𝑇𝑃 = 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑛𝑦 +𝑅𝑂𝑇𝑃 𝑣𝑦𝑝𝑜č𝑡𝑒𝑛á 𝑝𝑜𝑑𝑙𝑒 𝑣𝑧𝑜𝑟𝑐𝑒 𝑠 𝑝𝑎𝑟𝑎𝑚𝑒𝑡𝑟𝑦 𝒄𝒊𝒛í ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑛𝑦 (𝑣𝑙ℎ𝑘𝑜𝑠𝑡 𝑎 𝑝𝑜𝑝𝑒𝑙𝑛𝑎𝑡𝑜𝑠𝑡 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛ý𝑐ℎ 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑡ů 𝑝𝑟á𝑑𝑙𝑎, 𝑧𝑡𝑟á𝑡𝑦 ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑜𝑢)
ad3) Úprava vlastní těžby i těžby z jiných podniků: 𝑅𝑂𝑇𝑃 = 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑛𝑦 − 𝑅𝑂𝑇𝑃 𝑣𝑦𝑝𝑜č𝑡𝑒𝑛á 𝑝𝑜𝑑𝑙𝑒 𝑣𝑧𝑜𝑟𝑐𝑒 𝑠 𝑝𝑎𝑟𝑎𝑚𝑒𝑡𝑟𝑦 𝒗𝒍𝒂𝒔𝒕𝒏í ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑛𝑦 (𝑣𝑙ℎ𝑘𝑜𝑠𝑡 𝑎 𝑝𝑜𝑝𝑒𝑙𝑛𝑎𝑡𝑜𝑠𝑡 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛ý𝑐ℎ 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑡ů 𝑝𝑟á𝑑𝑙𝑎, 𝑧𝑡𝑟á𝑡𝑦 ú𝑝𝑟𝑎𝑣𝑜𝑢)
Celkový objem těžby vyjádřený ukazatelem ROTP se rozvede podle zdrojů: • těžba z rubání: je získávána v procesu dobývání a představuje největší část celkové těžby jako součet produkce z jednotlivých provozovaných porubů; • těžba z příprav: součet produkce z jednotlivých ražených dlouhých důlních děl a prorážek; • těžba z údržby důlních děl: vzniká při zmáhání dlouhých důlních děl; • těžba z investic a geologického průzkumu: je vedlejším výsledkem investiční a průzkumné činnosti prováděné vlastními zaměstnanci i dodavatelským způsobem; • těžba z technického rozvoje: je vedlejší produkt při realizaci technického rozvoje. Poslední dvě položky se obvykle shrnují do položky „ostatní zdroje“.
Např. v procentním vyjádření:
těžba z rubání těžba z příprav těžba z údržby důlních děl těžba z ostatních zdrojů těžba celkem
období (0) 86,98 12,63 0,17 0,22 100,00
období (1) 86,32 13,02 0,24 0,42 100,00
Z tabulky vyplývá, že přes růst těžby z údržby důlních děl a ostatních zdrojů je jejich podíl velmi malý. Nárůst těžby z příprav lze srovnat: • s vývojem metráže chodeb a prorážek; • změnou profilu chodeb; • změnou mocnosti slojí, v nichž přípravné práce probíhaly. Zvýšení podílu těžby z příprav při růstu celkové těžby muselo být spojeno s růstem některého z uvedených parametrů.
Jiné způsoby dělení celkové těžby dolu v tunách: • těžba v pracovních dnech, ve dnech nepracovních (např. po výlukách těžby); • těžba vlastními zaměstnanci, těžba dodavatelskými kolektivy; • průměrná denní těžba v jednotlivých obdobích (měsíce, kvartály). 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑦𝑝𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 =
𝑅𝑂𝑇𝑃 𝑜𝑑𝑟𝑢𝑏𝑎𝑛ý č𝑖𝑠𝑡ý 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡𝑜𝑟
[t ROTP/1 m3 odrub. prostoru]
Odrubaný čistý prostor: bez proplástků v uhelné sloji. Koeficient sypnosti se používá pro plánování těžby určené z odrubaného prostoru zjištěného z mapových podkladů. Největší podíl na těžbě má těžba z rubání, proto analýza pokračuje tímto směrem.
ANALÝZA TĚŽBY Z RUBÁNÍ Těžbu z rubání lze vyjádřit jako: 𝑇𝑟 = 𝑣𝑟 ∙ 𝑠𝑟 𝑇𝑟 = 𝑛∅ ∙ 𝑇𝑟∅
[t/období]
𝑇𝑟 těžba z rubání dolu za období
𝑣𝑟 𝑠𝑟 𝑛∅ 𝑇𝑟∅
výkon v rubání směny v rubání na výkon za období průměrný počet provozovaných porubů za období průměrná těžba z rubání jednoho porubu
První výraz spadá spíše do oblasti analýzy produktivity práce. Druhý výraz se týká problematiky koncentrace dobývání. Koncentrace: prostorové i časové soustředění základních výrobních potenciálů pro dosažení relativních úspor zaměstnanců, provozních nákladů a investičních prostředků.
V porubech je jako ukazatel koncentrace používána: • denní těžba z jednoho porubu; • denní odrubaná plocha jednoho porubu (eliminuje vliv přírodních faktorů, především mocnosti slojí). Změny koncentrace dobývání vedou k relativní změně počtu porubů: ∆𝑛𝑟𝑒𝑙 = 𝑛1 − 𝑛𝑝ř𝑒𝑝 ∆𝑛𝑟𝑒𝑙 relativní změna počtu porubů 𝑛1 počet porubů v období (1) 𝑛𝑝ř𝑒𝑝
přepočtený počet porubů
Přepočtený počet porubů: kolik porubů by bylo nutno denně provozovat, aby denní těžba celého dolu z rubání v období (1) byla zajištěna při denní těžbě jednoho porubu na úrovni období (0). Tedy:
𝑛𝑝ř𝑒𝑝 =
𝑇𝑑𝑟1 𝑇𝑑𝑟1 𝑇𝑑𝑟1 = = 𝑛0 ∙ 𝑇𝑑𝑟0 𝑇𝑟0 𝑇𝑑𝑟0 𝑛0
𝑛𝑝ř𝑒𝑝
přepočtený počet porubů
𝑇𝑑𝑟1 𝑇𝑟0 𝑇𝑑𝑟0 𝑛0
denní těžba celého dolu z rubání v období (1) denní těžba 1 porubu v období (0) denní těžba celého dolu z rubání v období (0) počet porubů v období (0) ∆𝑛𝑟𝑒𝑙 = 𝑛1 − 𝑛0 ∙
𝑇𝑑𝑟1 𝑇𝑑𝑟0
Je-li ∆𝑛𝑟𝑒𝑙 < 0, tedy přepočtený počet porubů je větší než v období (1), jde o relativní úsporu počtu porubů. Je-li ∆𝑛𝑟𝑒𝑙 > 0, tedy přepočtený počet porubů je větší než v období 1 , jde o relativní překročení počtu porubů.
Příčinou relativní změny počtu porubů je změna koncentrace - průměrné denní těžby z jednoho porubu. 𝑇𝑟 = 𝐿 ∙ 𝑝 ∙ 𝑚 ∙ 𝛾 𝑇𝑟 průměrná denní těžba 1 porubu 𝐿 průměrná délka 1 porubu počítaná ze vztahu: 𝑑é𝑙𝑘𝑎 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑏𝑢 ∙ 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í 𝑑𝑛𝑦 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑏𝑢 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í𝑐ℎ 𝑑𝑛ů
ukazatele
𝑝
průměrný postup porubní fronty za období počítaný ze vztahu: 𝑜𝑑𝑟𝑢𝑏𝑎𝑛á 𝑝𝑙𝑜𝑐ℎ𝑎 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑑é𝑙𝑘𝑎 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑏𝑢
𝑚
průměrná mocnost porubu počítaná podle vztahu: 𝑜𝑑𝑟𝑢𝑏𝑎𝑛ý 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡𝑜𝑟 𝑜𝑑𝑟𝑢𝑏𝑎𝑛á 𝑝𝑙𝑜𝑐ℎ𝑎
𝛾
je koeficient sypnosti jako podíl ROTP a odrubaného prostoru z čisté mocnosti.
Pokud 𝑇𝑟 násobíme průměrným počtem porubů v provozu, dostaneme průměrnou denní těžbu celého dolu z rubání. 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑏ů 𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑢 =
𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í𝑐ℎ 𝑑𝑛ů 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑏ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í 𝑝𝑜č𝑒𝑡 𝑡ěž𝑒𝑏𝑛í𝑐ℎ 𝑑𝑛ů 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
Vzhledem k součinovým vztahům mezi analytickými ukazateli lze vliv změny jednotlivých faktorů na změnu průměrné denní těžby 1 porubu nebo průměrné denní těžby dolu z rubání určit pomocí metody logaritmů indexů. Těžbu z rubání celkem lze dále rozdělovat: • podle mocností slojí; • podle úklonu slojí; • podle technologie dobývání; • podle způsobu vyztužování porubů.
Ve vazbě na analýzu výnosů je nutno sledovat i kvalitativní parametry uhlí, zejména popelnatost, vlhkost a výhřevnost v jednotlivých obchodních skupinách, neboť: • rostoucí popelnatost snižuje výnos úpravny, tím i tržby za prané produkty, což vede ke zvyšování vsázky, která zvyšuje variabilní náklady úpraven;
• zvýšená popelnatost praného uhlí nad dohodnuté parametry vede k cenovým srážkám; • podobný vliv na cenu má i vlhkost uhlí.
Popelnatost: procentní podíl nespalitelných látek na celkovém množství uhlí, sleduje se v rostlém stavu i v sušině. Vlhkost: procentní podíl vody na celkovém množství uhlí. Statistické výkaznictví sleduje:
• objem a popelnatost vsázky; • výnos úpravny jako použitelné produkty prádla v sušině k objemu celkové vsázky uhlí v sušině;
• množství a struktura použitelných produktů prádla (tj. prané uhlí a proplástek), jejich průměrná popelnatost; • popelnatost a vlhkost upraveného uhlí.
Tyto parametry se používají při stanovení odbytové těžby při přesunu uhlí mezi úpravnami důlních podniků. Lze sledovat i pohyb kamene, a to jako: • produkce hlušin;
• pohyb hlušin.
ANALÝZA PŘÍPRAVNÝCH PRACÍ Charakteristika těžebního procesu: trvalý úbytek zásob připravených k dobývání. Součástí analýz produkce je i rozbor přípravných prací, i když jejich vazba na výnosy je pouze zprostředkovaná. Metráž příprav: • metráž chodeb • metráž provozních překopů Z evidenčního hlediska se do příprav zahrnuje: • metráž provozních vrtů • metráž prorážek • metráž dodatečných přibírek Nepatří zde metráž dlouhých důlních děl ražených při investiční výstavbě a geologicko-průzkumných pracích. Provozní metráž ovlivňuje: • koncepce otvírky, přípravy a dobývání důlního pole • způsob vedení dobývacích prací • koncentrační parametry porubů
Vazba provozní metráže a těžby: 𝑠𝑚ě𝑟𝑛é čí𝑠𝑙𝑜 𝑝ří𝑝𝑟𝑎𝑣 =
𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í 𝑚𝑒𝑡𝑟áž ∙ 𝑡ěž𝑏𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á
1000
[m/1000 t těžby]
Analýza provozní metráže: • rozdělení na chodby a překopy; • uvedení kvantitativních charakteristik; • srovnáni s plánem nebo minulým obdobím. Použití průměrných hodnot: • průměrný počet přípravných předků v provozu: podíl součtu provozních dnů všech předků a počtu těžebních dnů za období; • průměrný postup předku za den: podíl celkové metráže za období a součtu provozních dnů všech předků za období; • průměrné obložení předku za den: součet směn na čelbách za období dělený součtem provozních dnů všech přípravných předků.
Koncentrace přípravných prací: charakterizována průměrného denního postupu přípravného předku.
ukazatelem
Relativní změna počtu přípravných předků: analogicky jako relativní změna počtu porubů, pouze místo indexu denní těžby se použije index metráže příprav. ∆𝑛𝑝 𝑟𝑒𝑙
𝑀𝑝𝑑1 = 𝑛1 − 𝑛0 ∙ 𝑀𝑝𝑑0
∆𝑛𝑝 𝑟𝑒𝑙
relativní změna počtu přípravných předků
𝑛
počet přípravných předků v období (1) nebo období (0)
𝑀𝑝𝑑
denní metráž příprav v období (1) nebo období (0)
Je-li ∆𝑛𝑝 𝑟𝑒𝑙 < 0 relativní úspora počtu přípravných předků Je-li ∆𝑛𝑝 𝑟𝑒𝑙 > 0 relativní překročení počtu přípravných předků
Denní metráž příprav může být ovlivněna: • výkonem v ražení příprav; • obložením předků;
• strukturou příprav (podíl chodeb a překopů). Výkon v ražení příprav byl analyzován při rozboru produktivity práce. Přípravné práce se vykazují v členění podle: • profilu dlouhých důlních děl;
• technologie ražení; • technologie nakládání; • mocnosti sloje v ražených chodbách; • úklonu ve směru ražby atd. Třídění vyplývá ze skutečnosti, že tato kritéria ovlivňují produktivitu práce při ražení, tím i metráž za období.
Cílem příprav: příprava zásob uhlí k těžbě, proto lze navázat analýzou zásob: Geologické zásoby: zásoby uhlí ve svém původním stavu na ložisku. Podle § 14 horního zákona jsou zásoby výhradního ložiska klasifikovány: podle stupně prozkoumanosti na zásoby vyhledané a zásoby prozkoumané; podle podmínek využitelnosti na zásoby bilanční a nebilanční; podle přípustnosti k dobývání na volné a vázané (tj. zásoby v ochranných pilířích). Vytěžitelné zásoby: jsou bilanční zásoby zmenšené o hodnotu předpokládaných těžebních ztrát souvisejících se zvolenou technologií dobývání nebo s vlivem přírodních podmínek. V souvislosti se zásobami: analýza geologicko-průzkumných prací v členění: překopy, chodby, průzkumná dlouhá díla celkem; průzkumné důlní vrty; nemetrážní práce.
ANALÝZA ROVNOMĚRNOSTI VÝROBY Rovnoměrná produkce a odbyt: příznivě ovlivňuje dosažené ekonomické výsledky. Nerovnoměrná produkce: nízké využití výrobních potenciálů v období neplnění úkolů, přetěžování výrobních činitelů v období dohánění výpadků produkce za současného růstu přesčasové práce, zanedbávání údržby, porušování bezpečnostních předpisů i technologické kázně, zhoršování kvality výroby.
Koeficient rovnoměrnosti výroby 𝑟𝑣 : 𝑟𝑣 = 100 −
𝑋𝑖 −𝑋 𝑋𝑖
∙ 100
[%]
𝑋𝑖
objem produkce v jednotlivých obdobích (např. denní těžba vylučující vliv různého počtu pracovních dnů v období)
𝑋
průměrný objem produkce
MOŽNOSTI ZVÝŠENÍ VÝNOSŮ DŮLNÍHO PODNIKU Z analýzy výnosů by měla vyplynout opatření na podporu pozitivních trendů a eliminaci trendů negativních. Např.: zvýšené využití výrobních potenciálů důlního podniku vedoucích ke zvýšení produktivity práce, produkce a výnosů;
rozšíření výrobní kapacity dolu investiční výstavbou; při nenaplnění výrobní kapacity např. služeb využití volné kapacity pro jiné zákazníky (např. obce); změna sortimentu ve prospěch rentabilnějších výrobků; zvýšení kvalitativních parametrů vyráběné produkce s cílem zvýšení prodejních cen; diverzifikace podnikatelských aktivit atd.
ANALÝZA NÁKLADŮ Náklady: peněžně oceněná spotřeba výrobních faktorů vč. veřejných výdajů, která je vyvolána tvorbou podnikových výnosů. Náklady jsou souhrnným ukazatelem hospodaření důlního podniku, odráží se v nich výrobní, zásobovací i odbytová činnost podniku a jeho ekonomická, technická a organizační úroveň. Náklady jsou měřítkem spotřebované živé i zhmotnělé práce, i když tato spotřeba je ovlivněna cenami, mzdovými tarify atd. Cíle analýzy nákladů:
posouzení vývoje ve vazbě na vývoj výroby resp. výnosů;
určení hlavních ovlivňujících faktorů, celkového objemu nákladů;
vymezení cest ke snižování nebo udržení nákladovosti.
Třídících kritérií nákladů je celá řada, pro praxi má největší význam druhové třídění nákladů, kalkulační třídění nákladů a třídění nákladů podle jejich chování vzhledem k objemu produkce.
Postup analýzy nákladů: posouzení celkového objemu nákladů vzhledem k plánu nebo minulému období; struktura nákladů – především druhové členění nákladů; posouzení celkového objemu nákladů vzhledem k objemu produkce: - procentní vývoj; - ukazatel nákladovosti; - relativní změna nákladů; stanovení nákladů na jednotlivé položky nebo nejdůležitější položky sortimentu – kalkulační třídění nákladů; posouzení chování nákladů vzhledem k objemu produkce-fixní, variabilní a smíšené náklady; stanovení opatření podporující pozitivní vývojové tendence a eliminující nebo potlačující negativní vývojové trendy.
ANALÝZA DRUHOVÉHO TŘÍDĚNÍ NÁKLADŮ Nákladové druhy: relativně stejnorodé skupiny nákladových položek spojených především s působením základních výrobních potenciálů (stálá aktiva, oběžná aktiva, pracovní síly) v podniku. Využívají se zejména v účetnictví pro určení celkového objemu nákladů a jeho struktury v podobě účtových skupin a jednotlivých analytických účtů v rámci Výkazu zisku a ztráty nebo účtové osnovy. Jeho nákladová struktura je tvořena:
• náklady vynaložené na prodané zboží: pořizovací cena nakoupeného zboží; • spotřeba materiálu a energie: jde o materiál, který již byl zpracován nebo na kterém bylo zpracování zahájeno, spotřeba energie se účtuje podle externích faktur; • služby: náklady na opravy a udržování, cestovné, náklady na reprezentaci, nájemné, náklady na pořízení drobného nehmotného majetku;
• osobní náklady: nákladové mzdy zaměstnanců, odměny členům orgánů společnosti, náklady na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, sociální náklady (např. bezpečnost a ochrana zdraví při práci); • daně a poplatky: veškeré daně a poplatky zaúčtované jako náklady (např. daň silniční) s výjimkou daně z příjmů; • odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku: odpisy podle odpisového plánu, zůstatková cena likvidovaného DHM; • zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku a materiálu: v případě materiálu se účtuje úbytek materiálu v pořizovací ceně; • změna stavu rezerv a opravných položek v provozní oblasti a komplexních nákladů příštích období: obsahuje rozdíl mezi konečným a počátečním stavem těchto položek týkající se provozní oblasti; • ostatní provozní náklady: poskytnuté dary, smluvní pokuty a úroky z prodlení, odpis pohledávky, inventarizační rozdíly; • převod provozních nákladů;
• •
• • •
• • •
• •
prodané cenné papíry a podíly: účtuje se zde úbytek cenných papírů a vkladů v souvislosti s jejich prodejem v pořizovací ceně; náklady z finančního majetku: změna (snížení) reálné hodnoty cenných papírů k obchodování; náklady z přecenění cenných papírů: ocenění reálnou hodnotou cenných papírů, snížení reálné hodnoty jde na vrub příslušného analytického účtu; změna stavu rezerv a opravných položek ve finanční oblasti: rozdíl mezi konečným a počátečním stavem těchto položek ve finanční oblasti; nákladové úroky: platební povinnost vůči bankám, půjčkám, finančním operacím; ostatní finanční náklady: kursové ztráty, manka, schodky na finančním majetku; převod finančních nákladů; daň z příjmů za běžnou činnost: výše splatných daní při uzávěrce účetního období; mimořádné náklady: náklady na změnu metody, škody; daň z příjmů z mimořádné činnosti.
Převod provozních nákladů a převod finančních nákladů: používají se v případech, kdy náklady byly původně vyúčtovány na jiné účty ve srovnání s dodatečným vývojem. Uvedená struktura nákladů ve Výkazu zisku a ztrát je poměrně příliš členitá, v případě účtové osnovy je detailizace větší. Pro první krok analýzy lze použít agregace nákladových položek např. ve struktuře: • • • • • • • • •
spotřebované nákupy; služby; osobní náklady; daně a poplatky; jiné provozní náklady; odpisy, rezervy, opravné položky; finanční náklady; mimořádné náklady; daň z příjmů.
Celkové náklady a jejich strukturu však nemá význam srovnávat mezi obdobími (0) a (1) v absolutních hodnotách, protože obě období se liší objemem produkce resp. výnosů. Srovnání vývoje nákladů s produkcí: • podle dynamiky vývoje obou ukazatelů; • podle nákladovosti; • podle relativní změny nákladů. Nákladovost: 𝑛 =
𝑁 𝑄
Je-li 𝑄 vyjádřeno v naturálních jednotkách (tuny, m3 , m2 , kusy atd.): nákladovost fyzického objemu produkce; Je-li 𝑄 vyjádřeno v Kč: ukazatel haléřové nákladovosti, a to jako haléře nákladů na 1 Kč produkce nebo Kč nákladů na 100 Kč produkce.
relativní změna nákladů: ∆𝑁𝑟𝑒𝑙 = 𝑁1 − 𝑁𝑝ř𝑒𝑝 ∆𝑁𝑟𝑒𝑙 relativní změna nákladů 𝑁1 objem nákladů v období (1) 𝑁𝑝ř𝑒𝑝 přepočtený objem nákladů, tedy náklady při produkci v období (1) pokud by nákladovost zůstala na úrovni období (0) 𝑁0 𝑄1 𝑁𝑝ř𝑒𝑝 = 𝑛0 ∙ 𝑄1 = ∙ 𝑄1 = 𝑁0 ∙ 𝑄0 𝑄0 𝑄1 ∆𝑁𝑟𝑒𝑙 = 𝑁1 − 𝑁0 ∙ 𝑄0 𝑄 objem produkce v období (1) nebo (0) 𝑁0 objem nákladů v období (0) Je-li ∆𝑁𝑟𝑒𝑙 < 0 relativní úspora nákladů Je-li ∆𝑁 𝑟𝑒𝑙 > 0 relativní překročení nákladů Relativní změna nákladů je způsobena změnou nákladovosti.
Jestliže ve vztahu pro relativní změnu nákladů vytkneme 𝑄1 , lze psát: ∆𝑁𝑟𝑒𝑙 =
𝑁1 𝑄1
𝑁
− 𝑄0 ∙ 𝑄1 = 𝑛1 − 𝑛0 ∙ 𝑄1 0
Relativní změna nákladů je rovna rozdílu nákladovostí násobenému produkcí v období (1). Vztah mezi celkovými náklady a objemem produkce lze tedy určit z modelového příkladu následovně: období (0)
období (1)
%
náklady celkem [tis. Kč]
80 000
84 000
105,00
produkce celkem [tis. Kč]
100 000
110 000
110,00
80,00
76,36
95,45
nákladovost [hal. nákladů / 1 Kč produkce]
relativní změna nákladů: 110 000
∆𝑁𝑟𝑒𝑙 = 84 000 − 80 000 ∙ 100 000 = 84 000 − 88 000 = −4 000 𝑡𝑖𝑠. 𝐾č relativní úspora
Všechny postupy jsou vzájemně propojeny: rychlejší růst produkce (jmenovatel zlomku pro výpočet nákladovosti) než celkových nákladů (čitatel tohoto zlomku) snížil ukazatele nákladovosti v období (1) oproti období (0), čímž došlo k relativní úspoře nákladů. Absolutně byly náklady období (0) překročeny o 4 000 tis. Kč, ale protože pokud by se nákladovost nezměnila, mohl podnik spotřebovat na produkci období (1) celkem 88 000 tis. Kč. Vzhledem ke skutečným nákladům v období (1) tak relativně ušetřil 4 000 tis. Kč. Ukazatel nákladovosti tak spojuje náklady s objemem produkce a druhové členění nákladů vyjádřené nákladovostmi lze srovnat mezi obdobím (0) a (1). Při tomto srovnání lze využít poznatků z předchozích analýz:
• spotřeba materiálu a energie je hodnocena při analýze oběžných aktiv; • odpisy mohou být hodnoceny v souvislosti s analýzou stálých aktiv; • mzdové náklady byly hodnoceny v souvislosti s analýzou spotřeby práce. Avšak: při růstu produkce dojde k poklesu nákladovosti položek fixního charakteru vzhledem k objemu produkce (např. cestovné, náklady na reprezentaci) a může se projevit snaha „dočerpat“ tyto položky na plánovanou úroveň nebo nákladovost období (0), což je projevem nehospodárnosti. Takže: při analýze druhového tříděné nákladů má význam i posouzení absolutních objemů položek fixního charakteru – např. opravy, odpisy, cestovné, zatímco např. spotřebu energie a materiálu má význam hodnotit v podobě nákladovosti.
ANALÝZA KALKULAČNÍHO TŘÍDĚNÍ NÁKLADŮ Kalkulační třídění nákladů: třídí náklady podle jejich účelového určení např.: • podle položek kalkulačního vzorce; • podle kalkulačních jednic (tuna neupraveného uhlí, tuna upraveného uhlí, tuna uhlí celkem); • podle vnitropodnikových útvarů (vnitropodnikových výkonů); • podle fáze výroby (náklady na těžbu uhlí, náklady na úpravu uhlí). Nejčastější třídění: podle položek kalkulačního vzorce jako východisko pro stanovení ceny výrobku. Kalkulační vzorec obsahuje: • přímé (jednicové) náklady: lze je určit na kalkulační jednici přímo (např. z konstrukčních výkresů, výkonových norem); • nepřímé (režijní) náklady: musí se určitým postupem rozvrhnout;
Z hlediska času lze kalkulace dělit na: • předběžné kalkulace: sestavují se před započetím výroby; • výsledné kalkulace: sestavují se podle skutečných výsledků výroby. Kalkulační jednice: určitý výkon vymezený měrnou jednotkou. U dolů lze kalkulace sestavovat za: • uhlí neupravené: kalkulační jednicí je 1 tuna surové těžby; • uhlí upravené: kalkulační jednicí je 1 tuna odbytové těžby; • uhlí celkem: kalkulační jednicí je 1 tuna odbytové těžby. Kalkulace se provádí podle kalkulačního vzorce, který je: • typový (všeobecný): pouze doporučený; • oborový: konkretizován příslušným podnikatelským subjektem.
Typový (všeobecný) kalkulační vzorec: 1. Přímý materiál 2. Přímé mzdy 3. Ostatní přímé náklady 4. Výrobní režie VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY 5. Správní režie VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU 6. Odbytové náklady ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU Přičteme-li k úplným vlastním nákladům výkonu zisk na jednici, dostaneme prodejní cenu.
KALKULAČNÍ VZOREC PRO DŮLNÍ PODNIK 1.
Materiál: materiál, vsázka uhlí interní, vsázka uhlí externí, přepravné vsázky 2. Energie: elektrická energie, tepelná energie, voda, stlačený vzduch 3. Mzdy a ostatní osobní náklady 4. Ostatní přímé náklady: opravy a udržování, ostatní služby, sociální pojištění, sociální náklady, jiné provozní náklady, odpisy DHM a DNHM, finanční a mimořádné náklady VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY 5. Správní režie: náklady spojené s řízením a správou podniku jako celku 6. Zásobovací režie: náklady spojené se zásobováním, cenové rozdíly materiálu, vedlejší náklady pořízení VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU 7. Odbytové náklady: spojené se skladováním, přepravou a prodejem uhlí
ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU
Analýza nákladů podle kalkulačního vzorce: srovnání výsledných a předběžných (plánovaných) kalkulací a vyčíslení rozdílů, které mohly být způsobeny: • změnou norem spotřeby materiálu nebo výkonových norem, a to: - z důvodu změny podmínek výrobního procesu; - z důvodu porušení technologické kázně; • změnou cen, mzdových tarifů atd. Uvedený kalkulační vzorec je konstruován tak, že k přímým nákladům jsou přičteny náklady nepřímé tvořené jako procentní přirážka k některé položce přímých nákladů. Tento postup má určité nedostatky, i když je dlouhodobě používán:
• kalkulační jednicí je jednotka výkonu (1 tuna), takže je obtížné provádět kalkulace např. podle prvků vnitropodnikové struktury; • kalkulační jednice je zatěžována náklady, jejichž vznik nezpůsobila (režijní náklady); • přičtení zisku na jednici k úplným vlastním nákladům výkonu tvoří prodejní cenu, která vede k názoru, že zisk je vytvářen už při prodeji první jednotky produkce; • přirážkově počítané režijní náklady fixního charakteru se chovají jako náklady variabilní;
• z kalkulace úplných vlastních nákladů vyplývá, že minimální hranicí prodejní ceny jsou tyto úplné vlastní náklady. Jestliže však další produkce nevyvolá růst fixních nákladů, pak stačí, aby prodejní cena byla vyšší než variabilní náklady a tato další produkce přinese zisk.
Alternativou přirážkové kalkulace je kalkulace neúplných, variabilních nákladů nazývaná kalkulace příspěvku na úhradu. Zásady: • na kalkulační jednici se určuji pouze variabilní náklady; • fixní náklady se zahrnují až do celkového výsledku období; • u kalkulačních jednic se nezjišťuje zisk, ale tzv. příspěvek na úhradu jako rozdíl prodejní ceny a variabilních nákladů kalkulační jednice; • příspěvek na úhradu je tvořen součtem fixních nákladů a zisku. Lze určit: % 𝑝𝑙á𝑛𝑜𝑣𝑎𝑛ý 𝑝ří𝑠𝑝ě𝑣𝑒𝑘 𝑛𝑎 úℎ𝑟𝑎𝑑𝑢 =
𝑝𝑙á𝑛𝑜𝑣𝑎𝑛ý 𝑝ří𝑠𝑝ě𝑣𝑒𝑘 𝑛𝑎 úℎ𝑟𝑎𝑑𝑢 𝑣 𝐾č ∙ 100 𝑣𝑎𝑟𝑖𝑎𝑏𝑖𝑙𝑛í 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦
Pro tvorbu cen pak lze použit následující postup: 1) variabilní náklady na jednici 2) + plánovaný příspěvek na úhradu pomocí procenta z variabilních nákladů 3) = prodejní cena
Existuje-li tržní cena, lze rozhodování o vstupu na trh založit na výpočtu: 1) tržní cena 2) - variabilní náklady 3) = dosažitelný příspěvek na úhradu, který je větší, roven nebo menší než žádoucí příspěvek na úhradu. Na trh lze vstoupit, jestliže dosažitelný příspěvek na úhradu je větší nebo stejný jako žádoucí příspěvek na úhradu. Základem tohoto postupu je co nejpřesnější zjištění variabilních nákladů, které se zvýší o fixní náklady a plánovaný (žádoucí) zisk podniku. S využitím těchto informací lze: • rozhodovat o přijetí dodatečných zakázek, pokud se nezvýší fixní náklady; • hodnotit relativní výhodnost jednotlivých položek sortimentu.
ANALÝZA NÁKLADŮ PODLE VZTAHU K OBJEMU PRODUKCE Analýza má význam pro objasnění vazby mezi výší vynaložených nákladů a objemem produkce resp. výnosů. Náklady se dělí na: • fixní (nepružné, stálé): absolutně fixní, relativně fixní; • variabilní (pružné, proměnné): proporcionální, progresivní, degresivní; • smíšené. Náklady fixní: v určitém rozsahu produkce se nemění, na změnách objemu produkce jsou nezávislé. Vzrostou skokově při zvýšení výrobní kapacity nebo při rozsáhlé změně výrobního programu. Část fixních nákladů se vynakládá před zahájením výroby. Příklad: odpisy, nájemné, časové mzdy. Nákladová funkce: 𝑁𝐶𝐹 = 𝑎
𝑛𝑗𝐹 =
𝑎 𝑄
Grafické znázornění celkových nákladů: přímka rovnoběžná s osou produkce. Grafické znázornění jednicových nákladů: hyperbola. Absolutní fixní náklady: nemění se, relativně fixní náklady: skoková změna.
Náklady variabilní: mění se v závislosti na změnách výroby, a to jako: • náklady proporcionální: mění se přímo úměrně produkci 𝑄. Nákladová funkce: 𝑁𝐶𝑝𝑟𝑜𝑝 = 𝑎 ∙ 𝑄
𝑛𝑗𝑝𝑟𝑜𝑝 = 𝑎
Grafické znázornění celkových nákladů: přímka vycházející z počátku. Grafické znázornění jednicových nákladů: přímka rovnoběžná s osou produkce. Příklad: jednicový materiál, přímá úkolová mzda. • náklady progresivní: v absolutní výši rostou rychleji než objem produkce. Nákladová funkce: 𝑁𝐶𝑝𝑟𝑜𝑔 = 𝑎 ∙ 𝑄 𝑛 𝑛𝑗𝑝𝑟𝑜𝑔 = 𝑎 ∙ 𝑄 𝑛−1 𝑛 > 1 Grafické znázornění celkových nákladů: parabola n-tého řádu. Grafické znázornění jednicových nákladů: parabola (𝑛 − 1) řádu. Příklad: mzdové náklady při zajišťování produkce přesčasovou prací.
• náklady degresivní: v absolutní výši rostou pomaleji než objem produkce. Nákladová funkce: 𝑁𝐶𝑑𝑒𝑔 = 𝑎 ∙ 𝑄 𝑛 𝑛𝑗𝑑𝑒𝑔 = 𝑎 ∙ 𝑄 𝑛−1 0 < 𝑛 < 1 Grafické znázornění celkových nákladů: rostoucí parabola odpovídající exponentu funkce. Grafické znázornění jednicových nákladů: klesající křivka. Příklad: náklady na opravy, náklady na spotřebu celkové energie. Náklady smíšené: celkové náklady vždy rostou, jednicové náklady mají rozdílný vývoj podle charakteru kombinace: • fixní a proporcionální náklady: jednicové náklady s růstem produkce trvale klesají limitně až k úrovni jednicových variabilních nákladů. Pro minimalizaci jednicových nákladů: maximalizace produkce až k úrovni teoretické výrobní kapacity podniku. • fixní a progresivní náklady: jednicové náklady nejprve klesají vlivem degrese fixních nákladů, pak stoupají vlivem jednicových progresivních nákladů. Minimalizace jednicových nákladů: produkce kolem vypočteného optima.
Stanovení fixních nákladů: • pomocí nákladové funkce: 𝑁 = 𝑎 + 𝑏 ∙ 𝑄 𝑁 celkové náklady 𝑎 fixní náklady celkem 𝑏 jednicové variabilní náklady 𝑄 objem produkce • pomocí klasifikační analýzy: roztřídění nákladových položek na fixní a variabilní část podle toho, jak reagují tyto položky na změny výroby. Problém: většina nákladů je smíšených a je nutno je oddělit. Problémy ve stanovení variabilních a fixních nákladů: • závislost mezi objemem produkce a variabilními náklady není funkcí; • vazba mezi produkcí a náklady může být zkreslena nedostatky v evidenci a účtování spotřeby nákladových položek; • časový posun mezi reálnou a účetní spotřebou.
ANALÝZA V PODMÍNKÁCH DŮLNÍHO PODNIKU S MECHANIZOVANÝM DOBÝVÁNÍM • variabilní náklady: vzhledem k agregaci nákladů nebyla nalezena žádná plně variabilní položka; • fixní náklady: jako plně fixní byly určeny: opravy a udržování, cestovné, ostatní služby, zákonné sociální náklady, ostatní sociální náklady, odpisy DHM, manka a škody; • smíšené náklady: spotřeba materiálu, spotřeba energie, mzdové náklady, zákonné sociální pojištění, ostatní provozní náklady. Při znalosti objemu fixních nákladů lze určit: • změnu celkové nákladovosti 𝑛𝑗 vlivem změny objemu produkce: 𝑁 𝑁𝐹 + 𝑛𝑣𝑗 ∙ 𝑄 𝑁𝐹 𝑛𝑗 = = = + 𝑛𝑣𝑗 𝑄 𝑄 𝑄 𝑁 celkové náklady 𝑄 objem produkce 𝑁𝐹 celkové fixní náklady 𝑛𝑣𝑗 jednicové variabilní náklady
• objem produkce odpovídající bodu zvratu: 𝑄𝑘𝑟 =
𝑁𝐹 𝑐−𝑛𝑣𝑗
[tuny za období]
𝑄𝑘𝑟
bod zvratu, tzv. kritické množství těžby, při němž je dosažen nulový hospodářský výsledek 𝑐 průměrná realizační cena 1 tuny uhlí • kritický stupeň využití kapacity důlního podniku 𝑠𝑘𝑟 : 𝑠𝑘𝑟 =
𝑉𝑘𝑟
𝑉𝑘𝑟 100 𝑉
[%]
kritická výše výnosů jako součin kritického množství těžby a průměrné realizační ceny uhlí 𝑉 celkové výnosy důlního podniku odpovídající plnému využití výrobní kapacity Objem produkce skutečný ve vztahu k bodu zvratu ukazuje na ovlivnění hospodářského výsledku v daném období.
ANALÝZA HOSPODÁŘSKÉHO VÝSLEDKU 𝐻𝑉 = 𝑉 − 𝑁 𝐻𝑉 hospodářský výsledek 𝑉 celkové výnosy 𝑁 celkové náklady Je-li V > 𝑁 𝐻𝑉 > 0 hospodářským výsledkem je zisk Je-li V < 𝑁 𝐻𝑉 < 0 hospodářským výsledkem je ztráta Funkce zisku: • kritériem rozhodování pro základní oblasti podnikové činnosti (kriteriální funkce); • zdroj pro další rozvoj podniku (rozvojová funkce); • základem rozdělování důchodů mezi vlastníky, investory a stát (rozdělovací funkce); • výchozí motiv podnikatelské činnosti a hmotné zainteresovanosti (motivační funkce).
Východisko analýzy: údaje ve Výkazu zisku a ztráty. Strukturalizace: celková změna hospodářského výsledku: v tom: změnou výnosů: v tom: změnou jednotlivých položek provozních, finančních a mimořádných výnosů změnou nákladů: v tom: změnou jednotlivých položek provozních, finančních a mimořádných nákladů Přičemž: • zvýšení výnosových položek = zvýšení hospodářského výsledku • snížení výnosových položek = snížení HV • zvýšení nákladových položek = snížení HV • snížení nákladových položek = zvýšení HV Vývoj jednotlivých položek HV lze doložit výsledky dílčích analýz v předchozích oblastech.
Celkový hospodářský výsledek lze tak rozdělit na: • hospodářský výsledek za běžnou činnost v tom: provozní hospodářský výsledek hospodářský výsledek z finančních operací • hospodářský výsledek z mimořádné činnosti Zjistí-li se nebo odhadnou jednicové parametry spojené s těžbou uhlí, lze určit: 𝑍 = 𝑇 ∙ 𝑧𝑗 = 𝑇 𝑐 − 𝑛𝑗 𝑍 𝑇 𝑐 𝑛𝑗
hospodářský výsledek (zisk) důlního podniku těžba důlního podniku výnos připadající na jednotku těžby náklady připadající na jednotku těžby
Rovnice představuje kombinaci součinových a součtových (rozdílových) vazeb, na tomto základě lze určit vliv jednotlivých faktorů.
Analýza hospodářské následovně:
činnosti
důlního
podniku
postupovala
• analýza finančního stavu podniku; • analýza stálých aktiv; • analýza oběžných aktiv; • analýza spotřeby práce; • analýza výnosů; • analýza nákladů; • analýza hospodářského výsledku. Hospodářský výsledek je východiskem analýzy finančního stavu, lze se proto vrátit na počátek a výsledky výpočtů lze doložit věcnými příčinami vývoje. Následně lze navrhnout opatření na podporu pozitivních trendů vývoje a na omezení resp. eliminaci negativních vývojových tendencí. Tam se však opouští oblast samotných analýz a rozbor se stává součástí procesu řízení.
OTÁZKY 1. Informační systém podniku jako východisko jeho analýzy. 2. Pojem a metody analýzy: převzaté a specifické metody. 3. Základní typy analýzy, srovnávání, metody podílové analýzy. 4. Kvantifikace vztahu mezi syntetickým a analytickými ukazateli při součtových, součinových a kombinovaných vazbách. 5. Základní metody finanční analýzy. 6. Analýza finanční stability podniku. 7. Analýza likvidity a platební schopnosti. 8. Analýza rentability a ukazatelů aktivity.
9. Du Pont pyramidální rozklad. 10. Bonitní a bankrotní modely. 11. Analýza stálých aktiv: dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek. 12. Analýza množství a struktury dlouhodobého hmotného majetku.
13. Analýza využití dlouhodobého hmotného majetku. 14. Analýza reprodukce dlouhodobého hmotného majetku. 15. Analýza oběžných aktiv.
16. Analýza množství, struktury a využití zásob. 17. Analýza pohledávek a krátkodobého finančního majetku. 18. Analýza spotřeby práce. 19. Analýza počtu, struktury a využití pracovních sil. 20. Analýza produktivity práce. 21. Analýza směnové produktivity práce při dobývání a ražení. 22. Analýza objemu, struktury a vývoje mezd.
23. Analýza bezpečnosti a hygieny práce, analýza sociální politiky. 24. Analýza objemu a struktury výnosů.
25. Analýza objemu produkce důlního podniku. 26. Analýza nákladů, třídění nákladů, postup analýzy. 27. Analýza druhového třídění nákladů. 28. Analýza kalkulačního třídění nákladů. 29. Analýza nákladů podle vztahu k objemu produkce. 30. Analýza hospodářského výsledku.
