Jaroslav Beneš
se narodil 5. června 1897 v Praze. Po maturitě na gymnáziu studoval techniku, kterou však nedokončil. V roce 1919 se nechal zapsat na pražskou konzervatoř jako mimořádný posluchač skladby a instrumentace, avšak již v roce 1920 školu opustil a v hudbě se dále vzdělával sám. Po odchodu z konzervatoře následovala dvě krátká kapelnická působení – v roce 1920 u dvorní opery v Bukurešti a v roce 1921 ve Vinohradské zpěvohře. Zde Beneš získal tolik potřebnou praxi v hudebně-divadelním provozu, stejně tak jako znalosti operetní literatury. Od této doby se také datuje jeho pověst vynikajícího a pohotového pianisty. Ve svých čtyřiadvaceti letech zažil Jára Beneš první uvedení svého díla na profesionální scéně: opereta Příboj lásky byla 21. dubna 1921 uvedena v Brně. Ještě tentýž rok uvedlo pražské Národní divadlo jeho baletní pantomimu Zlatý závoj. Po odchodu z Vinohradské zpěvohry působil Jára Beneš až do své smrti jako skladatel na volné noze. Ve dvacátých letech se věnoval především scénické hudbě, posléze začal také komponovat hudbu k filmům. Právě odtud je možné odvodit skladatelův velký cit pro dramatickou akci, pro mluvené slovo a situační komiku – cit, který později skvěle zužitkoval ve své operetní tvorbě. Přelom v Benešově kariéře přišel v roce 1930 spolu s filmem C. a k. polní maršálek režiséra Karla Lamače s Vlastou Burianem v hlavní roli. Benešova filmová hudba a především stejno-
Josef Zíma, Jan Zimmel
jmenná titulní píseň mu vynesla obrovskou slávu a další filmové a také operetní zakázky. Ve třicátých a čtyřicátých letech napsal Jára Beneš hudbu k více než třiceti filmům. V několika z nich si také zahrál epizodní role skladatelů či klavíristů (například v Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, opět s Vlastou Burianem). Především se však věnoval operetní tvorbě – o jeho díla se doslova přetahovala nejen pražská divadla. Z těch nejslavnějších jmenujme alespoň U svatého Antoníčka (1932), Pařížanka (1933), Uličnice (1936), ale především Na tý louce zelený. Mnoho jeho operet se hrálo nejen u nás, ale i v Rakousku, Německu, Holandsku (opereta U svatého Antoníčka zde byla uvedena 500x) a v dalších evropských zemích a také ve Spojených státech amerických. V roce 1945 se Beneš, patrně z obavy před poválečným živelným vyřizováním účtů se skutečnými, ale i domnělými kolaboranty, odstěhoval do Vídně, kde měl příbuzné i mnoho přátel. Tam také 10. dubna 1949 zemřel.
Irena Kurfiřtová, Šárka Venclová, Jan Zimmel,Marie Hübnerová, Hana Postránecká
Na tý louce zelený Benešova nejslavnější opereta měla premiéru 28. června 1935 v Tylově divadle v Nuslích. Režii měl Bolek Prchal, dirigoval Ladislav Macák, v hlavní roli hajného Štětivce se představil Ferenc Futurista. Opereta byla jen v této sezoně hrána 465krát a do roku 1945 měla na svém kontě 2 718 repríz. Ve Vídni se objevila rok po české premiéře, stejně tak v lotyšské Rize, následovala Belgie, Bulharsko, Německo a během několika let prošla „Louka“ mimo Maďarska, Ruska a Francie všemi evropskými operetními scénami (ve Francii byla nastudována, ale provedení znemožnila válka). Libreto operety napsala čtveřice Benešových dvorních autorů Tobis-Špilar-Mírovský-Rohan. Tito pánové, kteří prý ve třicátých letech svými librety naprosto ovládli celý pražský i mimopražský divadelní trh psali pod pseudonymy: Tobis byl vlastním jménem dr. Karel Pavlík, civilním povoláním vrchní komisař magistrátu hlavního města Prahy, Špilar, vlastním jménem Václav Milota, byl spisovatelem, Mírovský, vlastním jménem Václav Miškovský, byl vrchním tajemníkem pražského magistrátu a Rohan, vlastním jménem Vladimír Veselý, byl renomovaným advokátem a prý též mimořádně dobrým klavíristou. V zahraničí se podepisovali jedním společným jménem: V. Tolarsky. Jára Beneš začal s touto čtveřicí spolupracovat v roce 1933 na operetě Pařížanka a po jejím úspěchu jsou až na jedinou výjimku autory libret ke všem dalším Benešovým operetám.
Zbývá dodat, že za pouhý rok mohli diváci sledovat „Louku“ také v kinech. Stejnojmenný film natočil režisér Karel Lamač, který si v něm také zahrál postavu profesora Bulfínka. Do role Štětivce byl obsazen vynikající Jára Kohout a jednu ze svých prvních výraznějších rolí zde vytvořil i Oldřich Nový. Louka zelená má v české operetní tvorbě skutečně výlučné postavení. Na jevištích, profesionálních i amatérských se pravidelně objevuje již více než 70 let a přitom neztrácí nic na tom nejdůležitějším – stále umí rozesmát. „Operety Járy Beneše a jeho libretistů byly přeloženy do čtyř jazyků a oblétly scény evropské i zámořské. Kromě operet Uličnice a C. a k. polní maršálek, patří opereta Na tý louce zelený k nejhranějším. V době svého vzniku (1935) zaznamenala 2 718 repríz. Předkládáme vám tuto operetu (nebo spíše hudební komedii), která má pro nás kus jakési nostalgie. Jako když se díváme na film pro pamětníky. Víme, jak to skončí, víme, že je to bez logiky, smějeme se osvědčeným a nepřekvapivým situacím, ale stejně televizor nevypínáme. Je to potřeba relaxace v této přepolitizované a hektické době. My jsme tady proto, abychom tuto relaxační funkci v divadelnictví naplňovali. Není to věc tak jednoduchá. Ale divák, který jde do divadla, aby se zasmál, ten legraci vyžaduje, neboť je součástí života. My se budeme snažit, abyste z divadla odcházeli co nejvíce spokojeni. Přeji vám předem hezký zážitek.“ Režisér představení M. Grisa
Věra Poláchová, Matěj Chadima
o pěti obrazech libreto: Tobis-Špilar-Mírovský-Rohan
úprava a režie: Miro Grisa dirigent: František Babický scéna a kostýmy: Lucie Loosová sbormistr: Martin Veselý choreografie: Miro Grisa, Lucie Vačkářová Gančeva as. režie: Jana Ottová hudební příprava: Maxim Biriucov, Tatiana Dribas, Elena Nagyová
Osoby a obsazení: Štětivec, hajný Josef Zíma Barbora, jeho žena Blanka Černá Hančí, jejich dcera Veronika Mičjarová Vojtěch Skalický, velkostatkář Karel Hábl Alena, jeho neteř Gabriela Kopperová / Věra Poláchová Jiří Miláček, lesní inženýr Matěj Chadima Václav Bulfínek, profesor Miloš Guth / Jan Zimmel Gustav Horowitz, baron Zdeněk Nádeník Klaun Jiří David
Orchestr, sbor a balet DFXŠ Inspice: Marian Mičjar Nápověda: Alena Režná
Přestávka po 2. obraze Premiéry 17. a 18. prosince 2010 v Šaldově divadle
Veronika Mičjarová, Miloš Guth
Jan Zimmel, Veronika Mičjarová
Zdeněk Nádeník, Šárka Venclová, Irena Kurfiřtová, Hana Postránecká
Zdeněk Nádeník, Gabriela Kopperová
Josef Zíma o Štětivcovi Jak jste se dostal k roli hajného Matěje Štětivce v Benešově operetě? Hrál jsem několik let hlavní roli v Šamberkově a Hašlerově Podskalákovi. Jednak v hudebním divadle Karlín, v Kanadě s českými kolegy a v zájezdové verzi, kterou připravil a režíroval Miro Grisa. Toho pak napadlo, že bych mohl k Podskalákovi připojit další tzv. lidovou postavu, a to právě Štětivce. Dlouho jsem odmítal, neboť jeho humor je značně odlišný od podskaláckého Saturnina, který mi byl velice blízký. Navíc jsem před sebou měl v té roli opravdové mistry humoru – Ference Futuristu, Járu Kohouta, Jaroslava Štercla nebo Lubomíra Lipského. Nakonec jsem se přemluvit nechal a věřte mi, že to byla dlouhá cesta od prince z pohádky ke Štětivcovi.
Blanka Černá, Josef Zíma
Josef Zíma, Miloš Guth
Pamatujete si, kolikrát už jste se hajným na jevišti stal, kolikrát jste tuto roli hrál? Myslím, že právě v Liberci to bude 200krát. Je vám Štětivec sympatický? Jak už jsem naznačil, dlouho jsme se se Štětivcem hledali a ani nevím, zda-li jsme se nakonec našli. Ale oproti těm začátkům si už na něj hraji docela rád a těším se na liberecké divadlo, na nové kolegy, protože to bude zase něco jiného. Hrajete hlavní roli v „myslivecké“ hudební komedii. Chtěl jste někdy být myslivcem? Chodíte do lesa? Myslivecké zkoušky mám, ale v životě jsem na nic živého nevystřelil a už to tak zůstane. Do lesa jsem dřív chodil běhat, teď už tam chodím jen chodit...
Gabriela Kopperová, Matěj Chadima
Josef Zíma
TEchnická spolupráce Light designer: Pavel Hejret Svítí: Jakub Murín Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček Zvukař: Zdena Ottlová Jevištní mistr: Jan Kocourek Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová Rekvizity: Zuzana Borodinová Vlásenky: Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla © 2010 náklad: 1 500 ks
ředitel: Martin Otava šéf opery: Martin Doubravský grafická úprava: Pavel Dušek fotografie: Karel Kubát Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9. Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.
cena 23 Kč
www.saldovo-divadlo.cz Generální partner Divadla F. X. Šaldy
Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy
