JAPONSKÝ TRADIČNÍ INTERIÉR A JEHO VLIV V EVROPĚ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ L E S N I C K Á A D Ř EVA Ř S K Á F A K U L T A ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

JAPONSKÝ TRADIČNÍ INTERIÉR A JEHO VLIV V EVROPĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2009

 

STEFAN MIHAILOVIĆ

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Japonský tradiční interér a jeho vliv v Evropě“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:..........................  

podpis studenta............................................

Poděkování Rád bych poděkoval panu Ing. arch. Martinu Kovaříkovi za užitečné konzultace a odborné vedení. Děkují i panu Mr. Hirayama Koshi a akad. arch. Františkovi Vránovi za vypůjčení odborné literatury a ochotné rady.

 

Mihailović Stefan

Japonský tradiční interiér a jeho vliv v Evropě Traditional japanese interior and its influence in Europe

Abstrakt Hlavní náplní mé bakalářské práce je představit tradiční japonský interiér a jeho prvky ve spojení s náboženstvím a způsobem myšlení Japonců. Popisují nejdůležitější filozoficko-náboženská učení a jejich vliv na architekturu tradičních japonských domů. Věnují se tvorbě nábytku a tradičním technikám dokončení nábytku, japonské zahradě a výtvarno-řemeslné tvorbě, která měla velký vliv na západní kulturu. Výsledkem práce je porovnání současných trendů v designu s tradiční japonskou tvorbou. Klíčová slova | Tradiční japonský interiér, architektura, nábytek, japonská zahrada, výtvarná tvorba, filozoficko-náboženská učení, současný design versus tradiční japonská tvorba.

Abstract The main goal of the bachelor‘s work is to present the traditional Japanese interior and its constituents in connection with religion and Japanese way of thinking. I shall describe the most important philosophical-religious doctrine and its influence over the architecture of traditional Japanese houses. I am attending to the furniture production and the traditional finishing furniture techniques, Japanese garden and the creation of arts and crafts, which has had a big influence over the western culture. The result of the bachelor’s thesis is comparison of the contemporary design trends to traditional Japanese creation. Keywords | Traditional japanese interior, architecture, furniture, japanese garden, applied art, philosophical-religious doctrine, contemporary design versus traditional japanese creation.

 

Obsah  1.

Úvod ...................................................................................................................................... 7

2.

Cíl práce ................................................................................................................................ 8

3.

O Japonsku ............................................................................................................................ 9 3.1.

Dějiny .......................................................................................................................... 10

3.2.

Vliv západní civilizace na Japonsko ........................................................................... 10

4.

Zvyk a způsob myšlení ....................................................................................................... 12

5.

Náboženství a jeho vlivy v Japonsku .................................................................................. 13 5.1.

Šintoizmus ................................................................................................................... 13

5.1.1.

Ostatní učení v Japonsku ..................................................................................... 13

5.2.

Buddhizmus ................................................................................................................ 14

5.3.

Zen-Buddhizmus ......................................................................................................... 15

5.4.

Vliv náboženství na architekturu a interiér ................................................................. 16

6.

Japonský dům ...................................................................................................................... 18 6.1.

Architektonické míry .................................................................................................. 18

6.2.

Interiér japonského domu ............................................................................................ 18

6.3.

Předsíň ......................................................................................................................... 21

6.4.

Veranda ....................................................................................................................... 22

6.5.

Kuchyň ........................................................................................................................ 23

6.6.

Koupelna ..................................................................................................................... 23

6.7.

Zastřešení .................................................................................................................... 25

7.

Prvky interiéru..................................................................................................................... 26 7.1.

Tokonoma ................................................................................................................... 26

7.1.

Tana ............................................................................................................................. 27

7.2.

Shoin ........................................................................................................................... 27

7.3.

Podlaha z rohoží tatami ............................................................................................... 28

7.4.

Posuvné dveře fusuma................................................................................................. 29

7.5.

Shoji ............................................................................................................................ 30

7.5.1. 7.6.

8.

Washi papír ......................................................................................................... 30

Čalouněné prvky ......................................................................................................... 30

7.6.1.

Futon ................................................................................................................... 30

7.6.1.

Zabuton ............................................................................................................... 31

7.6.2.

Zafu ..................................................................................................................... 31

Tradiční japonský nábytek .................................................................................................. 32 8.1.

Vestavěné skříně ošiire ............................................................................................... 33

8.2.

Povrchová úprava nábytku .......................................................................................... 33

 

9.

Řemeslo a umění ................................................................................................................. 35 9.1.

Japonská keramika ...................................................................................................... 35

9.2.

Japonské dřevoryty...................................................................................................... 36

9.3.

Tapety, kůže, papír ...................................................................................................... 37

9.4.

Umění japonských spojů ............................................................................................. 38

9.4.1.

Stavební materiál ................................................................................................. 39

10.

Japonská zahrada............................................................................................................. 41

11.

Čajový obřad a čajový dům............................................................................................. 44

11.1.

Čajový dům ............................................................................................................. 45

12.

Současný design ve spojení s tradiční japonskou tvorbou .............................................. 47

13.

Závěr ............................................................................................................................... 49

14.

Souhrn ............................................................................................................................. 52

15.

Summary ......................................................................................................................... 53

16.

Seznam vyobrazení ......................................................................................................... 54

17.

Seznam použité literatury ................................................................................................ 57

 

1. Úvod Japonsko – Země vycházejícího slunce. Země s bohatou kulturou a dlouhou tradicí, inspirující každého co se s ní jednou setkal. Japonsko je stát, který byl ve svých dějinách několikrát ovlivňen západními zeměmi. Tyto vlivy významně změnily zvyky Japonců, a určily směr rozvoje této východní země. Na druhé straně i Japonsko svým působením na poli výtvarného umění ovlivňovalo západní kulturu. Náboženství je také jednou z důležitých charakteristik Japonska, neboť svojí filozofii určilo způsob myšlení Japonců a jejich vztah k životu. Náboženství také mělo obrovský vliv na stavbu a koncepci japonského domu, který je charakteristický svoji prostotou a vzdušnosti. Tradiční japonská architektura, se vyznačuje skromnosti, prostou působivosti a asketickým charakterem, ať už jde o buddhistické a šintoistické svatyně nebo čajové domky a zahrady. Ze všech filozoficko-náboženských učení, které se podílely na rozvoji výtvarného umění, architektury a stylu života Japonců, se vyznačuje zen-buddhismus. Poznáním zenu, pochopíme japonskou ikebanu, čajový obřád, zahrady, tradiční domy. Dalšim pozoruhodným prvkem tradiční japonské kultury je výtvarná tvorba, která svými dřevotisky, keramikou, tapetami a dalšími užitnými předměty byla inspiraci pro západní tvůrce 18. a 19. století. V současné době svět cítí poměrně velké vlivy asijských zemí, a na designerském poli vyniká rozhodně Japonsko.

7  

2. Cíl práce Cílem práce je seznámit čtenáře s tradiční japonskou architekturou, interiérem a nábytkem. Ukázat jejich základní prvky a vysvětlit jejich význam. Představit výtvarné umění, kultní čajové obřady, zvyky. Rovněž popsat nejdůležitější filozofickonáboženská učení a jejich vliv na architekturu a způsob myšlení Japonců. Úkolem práce je i vytvoření přehledu důležitých historických údajů spojených s izolací země a vlivy západní kultury v Japonsku. Na druhou stranu se práce zabývá i kulturními vlivy Japonska na Evropu jak v minulosti, tak i v dnešní době. Dalším úkolem práce je porovnání současných západních trendů v designu nábytku a interiéru s tradiční japonskou tvorbou.

8  

3. O Japonsku Japonské souostroví je tvořeno čtyřmi velkými ostrovy – Honshū, Kyushū, Hokkaidō a Shikoku. Vedle těchto největších ostrovů je kolem 7000 malých ostrůvků, ze kterých pouze 340 mají plochu větší než jeden kilometr čtverečný. Na poměrně malém území 378 000 kilometrů čtverečných se mačká 130 milionů lidí, což má za důsledek to, že je Japonsko jeden z nejhustějí osídlených států světa. Národ Japonska je velmi emotivní, příjemný a pohostinný. Existují dvě anekdoty, které jsem nedávno přečetl a jsou ideálním příkladem povahy Japonců.

Obr. č. 1

Cestovatel do Japonska „Jednou jsem v podvečer jel vlakem při západním pobřeží ostrova Honshū. Přes rozhlas tiše hrála hudba. Najednou strojvůdce na chvíli vypnul hudbu a s citem oznámil cestujícím, aby se podívali, jak je na pravé straně vidět krásný západ slunce do moře“. „Kdykoliv jsem přijel do Japonska, cítil jsem se, jak kdybych se z dlouhé cesty vracel zase domů. A kdykoliv jsem se s Japonskem loučil, bylo mi stejně tak smutno, jako kdybych opouštěl svůj vlastní domov. Byl jsem přesvědčen, že mě moje země může

9  

naučit, abych ještě více miloval Japonsko, stejně tak, jak mě Japonsko, mimo jiné, naučilo milovat svoji zemi“. 1

3.1. Dějiny Ještě dnes můžeme slyšet, že Japonsko za svoji kulturu a umění hodně dluží Číně. Samozřejmě, že Čína měla velkou zásluhu v rozvoji Japonské kultury, ale určitě nesehrála tak velkou roli, jak např. staré Řecko a Řím v kulturním rozvoji Evropy. V dějinách těžko můžeme najít případ, že by jeden národ nebo civilizace nějakému jinému, vyspělejšímu národu něco nedlužil. I Čína přijala vlivy z Indie a Mezopotámie, Řecko bylo ovlivněno Egyptem, Řím Etrusky, atd.

3.2. Vliv západní civilizace na Japonsko Japonsko v průběhu svého vývoje přijalo již několikrát silné vlivy jak s cizích zemí, tak i z Číny. Japonci si to však přizpůsobili na své poměry a svůj vkus. Poprve se to stalo kolem šestého století n.l. příchodem buddhismu z Indie přes Čínu a Koreu. V této době Japonsko bylo silně ovlivněno Čínou, nejenom co se týká náboženství, ale i kulturně a politicky. Podruhé se to stalo kolem 17. století, kdy začaly přicházet obchodní lodě z Nizozemí, Španělska a Portugalska. Z důvodu nečekané izolace země, tyto vlivy se projevily až o 250 let později, kdy se země znovu otevřela světu. V té době se do Japonska dostávaly předměty, které nebyly známé. Byly to většinou předměty každodenní potřeby, jako např. psací péra, dýmky, textilní suroviny, kožešiny, kůže, vonné látky, léky, atd. Na druhé straně se z Japonska vyváželo zlato, keramika a hedvábí. Cizinci byly v Japonsku velmi překvapení hygienou a čistotou bydlení, což není divu, protože to bylo období baroka a je známo, že katolická církev v tomto období zakazovala mytí, a pečování o své tělo považovala za hřích. Cizí obchodníci se také seznamili s velmi kvalitním, ručně vyráběným papírem. Vojenská vláda považovala používání nových stavebních technik a průdce se rozvíjející obchodní vztahy s cizímí zeměmi za nebezpeči pro tradiční japonskou kulturu a proto uzavřela zemi. V roce 1868, byl zrušen politický režím vojenské vlády a nastala vláda cisaře Meiji (Meidži). V tomto období docházelo k modernizací země. Budoval se moderní                                                              1

DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. s. 10.

10  

průmysl, hlavně stavební, textilní, dřevozpracující a sklářský. Do Japonska byli zváni cizí odborníci, architekti a umělci. Japonští studenti také odcházeli na záhraniční pobyty a stáže do Evropy a Ameriky. Docházelo k vzájemnému vyměňování vědomostí mezi Japonskem a Evropou, což se v Japonsku projevilo vznikem tzv. hybridních staveb, kde jedna část domu byla zařízená tradičním japonským způsobem a druhá evropským stylem. Ta sloužila k reprezentačním účelům. Tyto rozdílné životní formy, vyvolávaly nové potřeby při zařízování bytů a jako takové zapůsobily i na stavitelství. 2 Můžeme rozlišovat tří důležité typy bydlení Japonsku: –

Typ bydlení, který je tradičně japonský a převzal jen některé určité výhody evropské civilizace např. prosklené okna a dveře a další

–

Typ bydlení, který má smíšené evropské a japonské elementy, které na sebe navazují

–

Obytné budovy, které jsou zařízené veskrze evropským stylem. 3 V druhé polovině 19. a počátkem 20. století se japonská tvorba stala zdrojem

inspirace mnoha evropských tvůrců té doby. Japonské umělecké předměty zapalavily celou Evropu, zvláště Francii. Nejlepším příkladem jsou japonské barevné dřevority, které výrazně ovlivňily vývoj evropské malby a přispěly k rozvoju plakátů rodicího se stylu Art Nouveau. 4 V té době vzniká pojem „japanismus“. Tento pojem se může ocharakterizovat jako obdiv k japonské kultuře a zvláště k výtvarnému umění této zemi, která pro Evropu byla něčím exotickým a dalekým ale zároveň blízkým a rozumným v uměleckém slova smyslu. Velkou zásluhu mají i světové výstavy, kde japonští tvůrci reprezentovali svá umělecká stvárnění. Ve 20. století se díky reklamě rychle vyvíjel i design a to ve všech svých oblastech: grafický, interiérový a průmyslový. Potřetí se to stalo po 2. světové válce, kdy Japonsku nezbylo nic jiného než podléhnout americkým vlivům, což se projevovalo v životním stylu a kultuře bydlení. Trvá to prakticky dodnes. 5                                                              2

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Úvod, s. 5-12. 3 Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. 4 OKAMURA, Osamu. Arts and Crafts, Frank Lloyd Wright a vliv japonské kultury u počátků moderny [online]. 1998 [cit. 2009-04-03]. Dostupný z WWW: . 5 ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Úvod, s. 5-12.

11  

4. Zvyk a způsob myšlení Způsob sezení a odpočinku patří k nejsilnějším zvykům, které ovlivnily celou stavbu japonského obydlí. Japonci sedí na kolenách a patách, dřepějí na zvláštních poduškách, ležících na podlaze z rohoži tatami 6 . Určité zvyky Japonců běhěm dějin překvapovali cizince. Např. nejvíce šokující bylo používání syrové potravy (hlavně ryb a zeleniny) a pak sedavý životní styl na rohožích. Tento styl se odborně nazývál šicurai. Tomuto způsobu sezení byl přízpůsoben celý interiér domu. Ke spaní používají zvláštní matrace tzv. futony 7 , které jsou vyplněny vatou a leží přímo na podlaze z rohoží tatami. Futony se pak přes den srolují a zastrčí do vestavěných skřiní. Tento úklid spacích potřeb dává možnost ekonomického využití místností. Rozměry nábytku, kterého je v tradičním japonském interiéru poměrně málo, jsou přízpůsobeny zvláštnímu způsobu sezení. Jsou to většinou nízké stolky a komody, různé police, apod. Vynalézavost a myšlení Japonců je zcela navázáno na přírodu. Proto každý dům má malou zahradu ve které Japonci tráví většinu volného času. 8

                                                             6

Tradiční japonská podlaha (viz kapitola 8.4. Podlaha z rohoží tatami) Druh matrace pocházející z Japonska (viz kapitola 8.7.1. Futon) 8 Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. 7

12  

5. Náboženství a jeho vlivy v Japonsku 5.1. Šintoizmus V dějinách Japonska se hodně hovoří o buddhismu, převážně o zen-buddhismu, který byl základem rozvoje japonské kultury a umění. Nesmíme ale zapomenout i na jiná filozoficko-náboženská myšlení, která zanechala velkou stopu v kulturním dědictví Japonska. Především to byl Šintoizmus – souhrn japonských legend, mytologie a animistických chápání („duše je hlavní životní princip“ 9 ). Šintoizmus na rozdíl od buddhismu, neučil, že je život utrpení. Šinto znamená cesta Bohů. Podle animizmu šintoů je všechno „živé“. Příroda kolem nás, řeky, kameny, hory, všechno má duši, jakýsi život v sobě. Toto je velmi důležité pochopit, protože to vysvětluje vztah Japonců k přírodě. Dokonce i v dnešní době. Nejstarší šintoistické svatyně se nevyznačovaly monumentální architekturou, která byla charakteristická pro buddhistické a pozdní šintoistické chrámy. Příkladem šintoistické architektury je svatyně v Ise (viz obr.č. 2), která se obnovuje každých 20 let. Obnova v tomto případě znamená bourání staré stavby, ale až v okamžiku kdy je postavená nová, aby se nenarušila funkce staré stavby. Toto symbolické bourání a znovuzrození představuje nepřetržité omlazování a stálé mládí. 10

5.1.1.

Ostatní učení v Japonsku

Vedle Šintoizmu v Japonsku byl zastoupen i konfucianizmus. Toto učení pochází od

Čínského

filozofa

Kchung-Fu-C´,

(lat.

Konfucius),

který

zdůrazňoval

sebezdokonalování, úctu níže postavených k vyšším a odpovědnost výše postavených k podřízeným. Považoval za velmi důležité úctu k stáří a tradici. Je známá jeho věta „Kdo chce vytvořit něco nového, musí důkladně znát a ctít to staré“ 11 . Taoizmus – filozofický směr vzniklý také v Číně. Je mnohem více kontemplativní než konfucianizmus, tzn. že předpokládá meditaci, hlubší ponoření do sebe, a zároveň

                                                             9

KLIMEŠ, Lumir. Slovník cizích slov. 7. rozš. vyd. Praha : SPN-pedagogické nákladatelství, 2005. s. 26. 10 DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. s. 10. 11 BRUNECKÝ, Petr. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno : Mendelová zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 2.2.6.Čina, s. 22.

13  

největší soustředěnost. Taoizmus představuje život v souladu s přírodou a vesmírem. Zakladatelem byl Lao-C´.

Obr.č. 2 Šintoistická svatyně

5.2. Buddhizmus S příchodem buddhismu z Indie, přes Čínu a Koreu do Japonska kolem roku 552 n.l. přichází také čínská kultura. Na začátku lidé o buddhismus, jako naboženství, moc zájem neměli. Původním náboženstvím byl šintoizmus, a také náboženstvím zůstal. Co lidi zaujalo ve spojení s buddhismem byly vnější znaky tohoto náboženství – zlacené sochy Buddhy, zastřešení chrámů apod. Vládnoucí vrstvy si uvědomovaly, že se příchodem Buddhismu posílí politická moc země. Buddhismus se v 9. století stává primárním náboženstvím a jakýmsi modelem vzdělanosti. 12 Šintoistické chrámy pořád existovaly a většinou se stavěly v lesích, na pahorcích nebo skalách. Byly symbolem asketického života. Časem se tyto dvě náboženství začali míchat, a dnes můžeme najít příklady, kde šintoistický chrám stojí uprostřed Buddhistické svatyně.                                                              12

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990.

14  

V průběhu 10. až 12. století japonská šlechta (císaři a samuraji) stavěla své vily a zahrady ve stylu posvatných chrámů, aby si mohla užívat životu v ráji ještě na zemi.

5.3. Zen-Buddhizmus Už několik desítek let se na západu hodně hovoří o zenu. Tiskne se obrovské množství knih a různých příruček s názvem zen. Ovšem většina těchto věcí s autentickým zenem má společného velmi málo, nebo vůbec. Propagují se různé expresní recepty a metody, jak dosáhnout za tří dny satori 13 . Tyto „nabídky“, nejen že nejsou pravdivé, ale jsou často velmi škodlivé. Proto si lidé myslí, že zen není nic chytrého a že se toho dá dosáhnout přes noc. Je to velký omyl. Zen je hluboký a velký. Zen se žije a nemůže se koupit na výprodeji. Proto jestli opravdu chceme pochopit japonskou ikebanu, cha–no–yu (čajový obřád), origami, zahrady, architekturu, kaligrafii, atd. musíme se seznámit se základem všeho toho, tjs. se zenem. Na otazku co to je zen, je velmi těžko dát odpověď. Pojem zen je příliš fundamentální aby se vůbec dal definovat. Je to stéjně kdybychom se zeptali někoho co to je život. Kdo žije, ten v podstatě „ví“ co to je život. Stéjně tak, ten kdo „žije zen“, „ví“ co to je zen. Zen se nedá popsat slovy. Podle staročínské metafory, zen je něco „kulatého, co se kutálí, kluzké a hladké“, tjs. slovy ho „nechytíme“. Pro zen je absurdně snažit se vysvětlit co to je zen. „V zen-buddhismu je i ševelení větru v korunách borovic nebo bublání horského potoka recitací buddhistických súter a podobu Buddhy může na sebe vzít pták, květina, hora nebo cokoli jiného“. 14 V ikebaně se odstraňuje každý list, květina nebo větev, které nejsou nutné. V haiku se vynechává každé slovo, které není absolutně nutné. V judu se též nepoužívá každý zásah, pokud není úplně nutný. Toto je důležité pochopit, protože jak uvidíme v kapitole šest o japonském domě, zjistíme, že tento „minimalizmus“ se objevuje i v tradičním japonském interiéru jako jeho hlavní element.                                                              13

Osvícení nebo probuzení. Zkušenost. Nejpřesnější překlad je poznání. Satori se nedá úplně definovat nebo popsat, protože kdyby se tato zkušenost mohla ocharakterizovat, tak by to už nebylo satori. 14 ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Úvod, s. 16.

15  

Zen neučí tak, že dává odpovědi, ale klade otázky. Učitel pouze ukazuje prstem na Měsíc, ale žák je ten kdo musí Měsíc poznat. Učitel žákovi klade otázky, na první pohled absurdní, nad kterými žák přemýšlí, neúspěšně hledajíc racionální odpověď, která neexistuje, dokud vyčerpaný a beznadějný „neskočí do propasti“, a osvobodí se od tyranie intelektu, logiky a racionálního uvažování, které mu jenom zotročovalo ducha a blokovalo cestu k poznání skutečnosti života. Konečný cíl zenu je dosahování satori, tjs. stavu osvícení a probuzení, stavu ze kterého vidíme svět takový jakým ve skutečnosti je, syrovým a očištěným od špíny, kterou jsme ho (svět) překryli zbytečným filozofováním. 15 Ze všech učení kterých jsem se zmínil, zen v Japonsku měl největší vliv na umění, architekturu a styl života.

5.4. Vliv náboženství na architekturu a interiér S buddhismem přicházejí z Číny velmi silné vlivy v oblasti stavitelství. První japonský styl, který se vyvinul kolem roku 1000 se nazývá Shinden-Tsukuri. Byl to sloh vysokých tříd který se vyvíjel v Heian-Kyo (dnešní Kyoto). Okolo roku 1200 se vyvinul zvláštní sloh válečnické kasty samurai. Tento sloh se nazýval Buke-Tsukuri, který se vyvíjel samostatně a nakonec však splynul se slohem Shinden-Tsukuri. V tomto období se začalo používat v interiéru pro výplně oken a dveří papíru. Tyto dveře se nazívají akari-shoji nebo jenom shoji 16 . V té same době, vznikl výklenek zvaný tokonoma 17 a druhý výklenek s nástěnnými policemi a skříňkami zv. tana 18 . Příkladem pro tuto epochu je stavba Togudo (viz obr.č. 3) v Kyotu. Vliv na tuto stavbu měla i čajová ceremonie cha-no-yu 19 . Jedna z nejkrásnějších a nevýznamějších staveb tohoto období je budova císařského paláce v Kyotu zváný Katsura (viz obr.č. 4). 20

                                                             15

DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. s. 42-54. Předěl (Viz kapitola 8.6. Shoji) 17 Výklenek (Viz kapitola 8.1. Tokonoma) 18 Police (Viz kapitola 8.2. Tana) 19 Čajový obřad (Viz kapitola 12. Čajový obřad a čajový dům) 20 Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. 16

16  

Obr. č. 3 Stavba Togudo (Ginkaku-ji) v Kyotu

Obr.č. 4 Císařský palác Katsura v Kyotu

17  

6. Japonský dům Abychom mluvili o japonském domě, musíme se nejdříve seznámit se základními rozměry a mírami, které se v Japonsku použivají.

6.1. Architektonické míry V Japonsku se používají míry shaku a ken. Míra ken se v Japonsku rozděluje na kyotský ken kyoma a tokijský ken inakama. Kyotský ken je 6,5 shaku nebo 197 cm, tokijský ken má 6 shaku nebo 180 cm. Kyotský ken byl kdysy velmi používáný. Dnes se většinou používá tokijský ken, který je o trochu menší než kyotský. Dalším důležitým prvkem je rohož tatami, která má rozměry jeden ken na půl kenu nebo podle inakama 180×90 cm. Z tohoto rozměru vychází v podstatě každý další rozměr v japonském domě. 21

6.2. Interiér japonského domu Vznik prvních japonských domů sahá do 3. století před n.l. do doby železné, kdy se zakládaly první vesnice a začala se pěstovat rýže. Tyto domy byly napůl zahloubené do země a kryty kuželovitou doškovou střechou na čtyřech sloupcích. Japonský dům se zvýšenou podlahou, jak jej známe dnes, se vyvinul až pozdějí. 22 Pro stavbu japonského obydlí platí prakticky jen dvě zásady. Zaprvé ochrana proti slunečním paprskům, co umožňuje přečnívající střecha a zadruhé podpora průvanu, který zajišťují posuvné stěny. 23 Japonsko je subtropická země, která leží v monsunovém pásmu. Typickou zvláštnosti tohoto pásma je, že zimy jsou krátké a chladné, a léta dlouhá, horká a hlavně vlhká. Tato vysoká vzdušná vlhkost spolu s vysokou teplotou představuje velký problém jak pro lidi, tak pro stavby. Kvůli vysoké vlhkosti a velkému počtu déšťových dnů v letním období dochází ke vzniku plísní a hniloby dřeva. Z toho důvodu se při stavbě tradičních japonských domů počítá s těmito zásadami:

                                                             21

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. OKAMURA, Osamu. Kontinuita životního prostoru. O vztahu japonské architektury k přírodnímu prostředí. [online]. 2001 [cit. 2009-04-03]. Dostupný z WWW: . 23 Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. 22

18  

Přízemí se staví z hygienických důvodů výš. Zaprve proti pronikání zemní vlhkosti a zadruhé pro dobrou cirkulaci vzduchu pod podlahou, díky čemu vlhká místa rychlejí vysýchají a nevzniká plíseň a hniloba dřeva. –

Střecha poměrně dost přečnívá, čímž chrání zdi proti déšti a slunečním paprskům.

–

Pro vytváření dobrého průvanu musí mít japonské obydlí mnoho větratelných otvorů, proto se méně často vyskytují u japonských staveb pevné zdi. Preferovany jsou zdi posunovací, jejichž odstraněním se spojují místností, a tím zvětšuje celkový prostor domu. 24 Japonský dům je charakteristický pružností půdorysu, to znamená lehkosti

přeměnitelnosti místností, napojení na zahradu a praktičnosti vestavěného nábytku, kde se plně využívá prostoru.

Obr.č. 5

Obr.č. 6

Proč vlastně vznikl tak vzdušný prostor v japonské architektuře? Jedna odpověď je praktického charakteru – např. pro snažší únik při zemětřesení v případě sesutí domu, nebo kvůli větrání, druhý je spíše estetický – bezprostředné spojení s přírodou. Tradiční japonské interiéry jsou většinou „prázdné“ a všechny věcí včetně různých výzdob a nábytku jsou uloženy ve vestavěných skříňkách a podle potřeby se vyndávají. Krása tradičního japonského domu spočívá v jednoduchém, čistém a dobrém vkusu. Nábytek je charakteristický rovnými liniemi a jednoduchými, přírodními                                                              24

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

19  

formami. Není užíváno žádných zbytečných ozdob, používá se jemná barevnost a nechává se působit přírodní textura materiálu. To ovšem neznamená že Japonci nepoužívají dekoraci. Jejich výzdoba je velmi jemná a nenápaditá. S málo věcí které obsahuje, japonský interiér říká moc, neboť každá věc má určitou symboliku a nějaký příběh. V japonském domě se nesetkáme s případem, že se k vyplnění prázdná, nebo k dekoraci, použije nábytek.

Obr.č. 7

Obr.č. 8

Každou místnost lze bez jakékoliv námahy přeměňovat a zařizovat pro každý jiný účel velmi rychlé. Interiér se dá libovolně otvírat nebo uzavírat a tím přizpůsobovat ročnímu období. Umožňují to posunovací stěny zvané fusuma 25 . Místo postelí si zvolili matrace, díky čemu mohou každou jinou místnost využit jako ložnici. Toto ekonomické využití prostoru je velmi důležité pro malé domy. Tradiční

japonské

domy

měli

většinou

tří

vchody.

Jeden

oficiální

(reprezentativní), druhý zadní, který byl spojen s kuchyní a třetí spojený se zahradou. Dům byl obrácen k jihu a s této strany byl úplně otevřen. Západní strana byla většinou plná – jílová, a před horkým odpoledním sluncem stíněná stromy. Na severu a východě byly situovány kuchyně s dřevěnou podlahou, sklady, koupelna ofuro, a další prostory domu. Co se týká architektury japonského domu, velkou roli zde hraje náboženství – buddhismus. Projevuje se to manipulací se světlem, kde jsou určité části místnosti ve tmě nebo polotmě, jako je např. u buddhistických chrámů, kde je částečně vidět lesk sloupu či nějakého drahoceného předmětu. 26 Taková atmosféra v interiéru dýchá určitou                                                              25 26

Posuvné dveře (viz kapitola 8.5. Posuvné dveře fusuma). DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006.

20  

mystikou, která dodává japonskému domu charakteristický ráz. Tyto světelné efekty způsobují okna z poloprůsvitných a hedvabných papírů. V tradičním japonském interiéru většinou nejsou žádné záclony na oknech, nebo koberce na podlaze. Pokud jsou v nějakém domě koberce na podlaze z rohoží tatami, tak každý Japonec to vysvětlí tím, že je to kvůli tomu aby se rohože nezašpinily, přestože se v interiéru chodí výhradně v ponožkách. Variabilita tradičního japonského domu se často stávala a doposud stává inspirací pro západní tvůrce. V dobách modernismu byla japonská architektura vzorem prostoty a racionalnosti konstrukce. V dnešní globalizační době nejsou významné rozdíly mezi japonským a západním způsobem bydlení ve velkoměstech, ale v japonských interiérech pořád cítíme ten skrytý tradiční orientální symbolizmus a japoncovo stálé hledání skrytého smyslu věcí. V zákulisí všeho toho je duchovní chápání věcí Japonců a velká láska k přírodě.

6.3. Předsíň Touto místností je přední chodba, která se nazývá genkan (viz obr.č 9,10). Aby se nedonášela špína z ulice do domu, odkládají Japonci obuv v této místnosti. Je to první místnost při vchodu do japonského domu, na kterou pak navazuje přední pokoj, z kterého se pak může vcházet do všech ostatních místností. Ve vyšších kruzích japonských majitelů domů bývají v domě dva vchody. Jeden pro hosty a druhý pak pro rodinné příslušníky. Předsíň obsahuje dvě až tří, u větších domů čtyři a půl až osm rohoží. Tato velikost je žádoucí, protože se tam ukládají všechny boty. Podlaha bývá ponejvíce cementová nebo z kamenných desek.

Obr.č. 9 Vstup do domu tzv. genkan

Obr.č. 10 genkan

21  

Předsíň je cca o půl metru níže než podlaha celého domu, která je výše položena proti vlhkosti. Na přírodní nebo otesaný kámen se ukládají řady bot. Pro úschovu obuvi a deštníků jsou většinou na postraních zdech vestavěné skříně. Na mokré déštníky jsou zvláštní stojany z porcelánu. Předsíň představuje hlavní a reprezentativní vstup do domu a jsou tady přísná pravidla čistoty a dekorace.

6.4. Veranda Veranda zvaná engawa je hlavní součást v každém japonském domě a tvoří přechod z domu do zahrady. Před verandou se obyčejně staví kamenné schody (kamenné balvany). Veranda může mít význam předsíně. Její střecha zastiňuje obývací pokoje. V zimě poskytuje možnost využit slunečního záření. Její šíře bývá půl nebo jeden ken (90–180 cm) a podlaha je většinou desková. U širší verandy bývají na podlaze i rohože, které bývají u stěn domu, aby netrpěly déšťem a špínou donesenou ze zahrady 27 .

Obr.č. 11 Engawa

Obr.č. 13 Engawa

Obr.č. 12 Engawa

Obr.č. 14 Engawa

                                                             27

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

22  

6.5. Kuchyň Poloha kuchyně je dána zvykem mít zvláštní vchod, aby poslíčci nebo kupci, kteří donáší kuchyňské potřeby do domu nemohli navštívit žádné jiné místnosti. Velikost kuchyně bývá tří, čtyři, čtyři a půl nebo šest rohoží tatami která má rozměry 180×90 cm. Kuchyň má dřevěnou podlahu. Vstupní dveře jsou zároveň zadním vchodem do domu. Před dveřmi kuchyně je plocha půl na půl kenu nebo půl na jeden ken (90×90 cm nebo 90×180 cm), která bývá oproti podlaze kuchyně níž a bývá z cementu. Tím je před kuchyní vytvořeno místo, kde mohou kupci a poslové vyčkávat. Od této plochy (stupínku) je jen jeden schod k vyvýšené podlaze domu a z tohoto místa lze přijit ke vchodu do koupelny, která leží vedle kuchyně. Koupelna se požívá také jako prádelná. Pod výše položenou kuchyňskou podlahou nacházíme sklípek na víno, ovoce a zeleninu. Co se týká zařízení kuchyně, je tam dřez, který je tvořen dlouhou dřevěnou skříňkou a je buď z měděného nebo pozinkovaného plechu. V kuchyní jsou dále vestavěné skříně se zásuvkami a nástěnné police. Dveře skříní bývají ze skla, dřeva nebo drátěných pletiv.

6.6. Koupelna Koupelna je vždy oddělená od záchodu a leží vedle kuchyně. Koupelna má mimo hlavního vchodu i vchod z kuchyně nebo bezprostředně ze dvora. Tento vchod se využívá při praní prádla, aby se prádlo mohlo vynášet ven na usušení. Stěny jsou obyčejně obloženy dřevem aby kolem stříkajíci voda nepoškozovala omítku. Strop koupelny má spád, aby kapky vody, vytvořené z páry, sjížděly do vany. K větrání se používají zabudované větráky ve stěně, které se uzavírají posuvnými destičkami.

Obr.č. 15

Obr.č. 16

23  

Existují dva druhy japonských koupacích van. Mohou to být přenosné dřevěné vany, oblé elipsovité nebo čtýřhranné vany. Čtýřhranné vany měří cca 95×60cm a jsou hloubké 70cm. K ohřívání vody slouží u těchto van vestavěné kovové kamínka. Z bezpečnostních důvodů, aby nedošlo k dotyku s horkou stěnou kamínek je mezi ní a koupajícím ochranná stěna z dřevěných vyměnitelných destiček. Výhodou takových van je rozhodně materiál. Dřevo je špatný vodič tepla a voda se ve vaně ochlazuje pomalu. Také se ve dřevěných vanách koupe příjemněji, než např. v kovových (viz japonská koupelna ofuro dříve obr.č. 15, 16 a dnes obr.č. 17,18).

Obr.č. 17

Obr.č. 18

24  

6.7. Zastřešení Co se týká střech, velký význam má větší zastřešení. Je to ochrana proti déšti a slunečnímu záření. Nad verandou překrývá tato střecha dva a půl až čtyři shaky (76 – 120 cm) i více, u oken asi dva shaky (61 cm). V Tokyu (severní šíře 35°,41´) je výškový úhel slunečního záření u denní a noční rovnoměrnosti 54°,19´ v poledne. U letního slunovratu 77°,46´ v poledne, a u zimního slunovratu 30°,52´ v poledne. Shora uvedené přestřešení nedovolí v letním období vnikat slunečním paprskům do domu, zatímco v zimě nezadržují sluneční paprsky, protože je slunce nízko, a otepluje a prozařuje místnosti. 28

                                                             28

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

25  

7. Prvky interiéru 7.1. Tokonoma Tokonoma vzniklo z buddhistických rituálů. V obydlí buddhistického kněze bývala jedena část domu vyvýšena, kde stávalo kadidlo a na zadní stěně visely náboženské obrazy. Před tímto pódiem se konala pobožnost. Pozvolna se měnil význam a s tím také výbava. Zakuřovací nádobu nahradila váza na květiny (ikebanu). Místo pro náboženské obrazy nahradily jiné obrazy nebo umělecké kaligrafické znaky a po případě i básně. Tyto svitkové obrazy se nazývají kakemono. Kakemon je v domě hodně, neboť je Japonec přízpůsobuje růyzným okolnostem, např. ročním období, návštevě nebo náladě.

Obr.č. 19 Tokonoma a kakemono

Obr.č. 20 Tokonoma

Tokonoma je ústřední bod místnosti, který má zvláštní duchovní význam. Tokonoma leží v místnosti navazující na verandu nebo na venkovní zeď ke které je uspořádána. Jsou různého provedení a jsou zvané: hondoko, kekomidoko, fumikomidoko, fukurodoko, horadoko, tsuridoko, oribedoko, okidoko. Vzájemně se rozlišují vnitřním vybavením. Některé mají pódium tvořené z rohoží, jiné z dřevěných prken, některé jsou bez pódia, jiné mají dřevěné prahy, okna, atd. U tokonomy se pro výrobu vyčnívajících veřejí používají různé dřeviny. Veřeje se nazývají tokobashira. Používá se santalové dřevo, červené santalové dřevo, ebenové dřevo, dřevo kuwa, kiri, sugi, třešňové dřevo, borovice, modřín, atd. Pro docílení sjednocujícího dojmu se používá k výrobě veřejí tokobashira a ostatních kůlů

26  

v místnosti stejný druh dřeviny nebo často bývá povrch černě nebo tmavočerveně lakovan. 29

7.1. Tana Tana nebo tokowaki je název pro uspořádání nástěných skříňek nebo polic ve výklenku. Do skříněk nebo polic se dávají svinuté svítkové obrazy a knihy. U normální formy je způsob dělení následující – pod nebo nad nástěnou policí bývá skříňka se posunovacími dvířky. Horní posunovací skříňka se nazývá fukurodama a spodní jibukoro. Nástěnná deska se nazývá všeobecně tana (viz obr.č. 21). Jsou to desky v různých výškách a nazývají se chigaidana. Stěna mezi toko a tana je vyměnitelná a nazývá se chinkuguri. Tato stěna propouští lomené světlo do místnosti, což vytváří zvláštní osvětlovací efekty.

7.2. Shoin Shoin je výklenek, který měl význam v pradávnu jako výklenek pro čtení (viz obr.č. 21). Tento výklenek má okno. Na výplň okna se používá průsvitný papír, který prozařuje světlo. Pod ním je široká okenní lavice, která slouží k sezení při čtení. Na okenní lavici stojí knihy a psací stolík. Shoin je umístěn vždy vedle tokonoma, takže tokonoma je umístěna mezi tana a shoin. Prastará forma se nazývá tsukeshoin, mladší forma hirashoin. 30

Obr.č. 21 Z leva tana, tokonoma, shoin

                                                             29 30

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?], [et al] Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

27  

7.3. Podlaha z rohoží tatami Na trámoví jsou položeny desky a na ně pak rohože, silné cca 5 cm zvané tatami. Nemají význam koberců, jsou podlahou. Jsou to prošité rohože z rýžové slámy obalené plátnem. Vrchní strana je složena ze dvou vrstev pro větší ochranu, spodní strana je ze sušené rýžové slámy s velkou pevností a trvanlivostí. Předchůdcem tatami byly prosté slamněné podložky. Až v 15. a 16. století začali lidé užívat tatami jako formu podlahové krytiny. Spací matrace futon a sedací podušky byly položeny na rohožích tatami. Rohože mají zvláštní vlastností, s ohledem na japonský způsob sezení. Jsou velmi pružné a tepelně nevodivé. Rohože tatami měly velký význam při stavbě japonského domu, protože z jejich rozměrů vycházely rozměry domu, nábytku a ostatních interiérových prvků. Také se místnost obvykle měřila počtem tatami. Velikost tradičního japonského domu bývalá 4,5 až 6 rohoží tatami, u majetných rodin až 8 rohoží. Velikost tatami je jeden na půl kenu, to je podle inakama (tokijský ken), cca 6 shaků na 3 shaky (180×90 cm), podle kyoma (kyotský ken) cca 6,5 shaků na 3,25 shaky (197×90 cm). Je to plocha, kterou zaujímají dva vedle sebe sedící lidé nebo jeden ležící. Prostor mezi zemí a podlahou bývá 50–80 cm. V podlaze jsou otvory kvůli větrání vzduchu. 31

Obr.č. 22 Podlaha tatami

Obr.č. 23 Rýžová sláma

(čtyři a půl rohožová místnost)

                                                             31

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?], [et al]

28  

7.4. Posuvné dveře fusuma Fusuma jsou neprůhledné posuvné dveře, často zdobené malbami. Většinou mají rozměry 90 × 180 cm, což odpovídá rozměrům tatami. Tloušťka těchto dveří bývá 2–3 cm. Jejich výška se nepřetržitě mění. Ve starších domech najdeme fusuma výšky 170 cm. Dnes je běžná výška 190 cm. Vychází to z výšky populace, která čím dál, tím více roste. Dveře fusuma se skládají z rámové konstrukce a laťkové výplni v podobě mříže, obalené lepenkou, na kterou je pak oboustraně nalepený okrasný papír nebo látka. Většinou mají černě lakované hrany a kulatou úchytku. V minulosti byly fusuma zdobeny malbou, kdy hlavní inspirací byly scény z přírody jako jsou hory, lesy nebo zvířata, atd. Dnes se hodně používá hladký rýžový papír nebo průmyslově vyráběny papír s rozmanitou dekorací. Spolu se shoji tvoříly pohyblivé stěny v tradičním japonském domě. Jejich odstraněním se spojovaly jednotlivé místnosti, čímž vznikalo velké prostranství v interiéru 32 .

Obr.č. 24 Posuvné dveře Fusuma

Obr.č. 25 Fusuma

                                                             32

Fusuma [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

29  

7.5. Shoji V tradičním japonském interiéru shoji (šodži) představoval dveře, okno nebo dělící stěnu, která se skládalá z dřevěné nebo bambusové rámové konstrukce s výplní z průsvytného papíru washi (vaši). 33 V minulosti se k výplni shoji používalo tohoto papíru. Dnes se již používá papír vyrobeny moderní technologii ale i plast. Existují různé druhy shoji a rozdělují se podle způsobu zavírání a otevírání, podle umístění příček, použití materiálů, umístnění panelu v interiéru. Dokonce se rozdělují podle použití na shoji vhodné pro zimní počasi nebo pro sledování Měsíce. 34

7.5.1.

Washi papír

Washi nebo wagami je japonské slovo pro tradičnýí papír vyrobeny z dlouhých vnitřních vláken třech rostlin. Wa znamená japonský a shi znamená papír. 35 V Japonsku je washi vyráběn z kozo (moruše papíru), ganpi (Wikstroemia sikokiana), a mitsumata (Edgeworthia papyrifera), ale i z jiných materiálů jako je bambus, konopí, rýže a pšenice. 36 Washi je tužší než obyčéjný papír, a používá se i v mnoha uměleckých disciplínách jako je např. origami (skládání rozličných motivu z papíru), shodo (japonská kaligrafie), ukiyo-e (japonské dřevoryty), atd. 37

7.6. Čalouněné prvky 7.6.1.

Futon

Futon je tvrdá, ručně vyráběná matrace z přírodních materiálů, mající v Japonsku dlouhou tradici. Dodnes jsou tam futony upřednostňovány před všemi novodobými matracemi a v západním světu tento systém spaní sklízí úspěchy již řadu let. Díky přírodním vláknům uvnitř poskytuje futon tělu zcela jiný pocit, než například pružinová

                                                             33

Shōji [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . 34 Shouji 障子 [online]. 2001 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: . 35 Washi [online]. 2009 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: . 36 Východní Asijská kaligrafie [online]. 2006 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: . 37 Washi [online]. 2009 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

30  

či jakákoli jiná matrace. 38 Vyrábí se tradičním způsobem a používá se přímo na rohoží tatami. Futon je ohebný a snadno manipulovatelný, takže se dá přes den srolovat a schovat ve vestvěných skříňkách. Existuje i tzv. western futon (západní futon), který se spíše používá v Evropě a Spojených státech. Tento druh futonu se kombinuje s rámem, čímž vzniká rozkládací pohovka. 39

7.6.1.

Zabuton

Zabuton je japonský polštář na sezení, který se používá při každodenních aktivitách (sezení, čtení, jezení, atd.). Velikost zabutonu je 50 × 70 cm. Používá se i při zenové meditaci v kombinaci se zafu. 40

7.6.2.

Zafu

Zafu je oválný polštářek užitečný při meditaci, pro hosty nebo jako dekorace. Za znamená sedadlo a fu znamená orobinec. Slovo zafu znamená sedadlo vyrobeno z orobince. Tyto polštáře jsou původem z Číny, kde se používali při meditaci. Dnes jsou zafu ušity ze tří částí tuhé látky (plátna), většinou černé barvy. Horní a spodní plocha jsou oválné a jsou stejného rozměru. Velikost polštáře je obvykkle 35 cm v průměru a výšky 20 cm. Výplň je buď z kapoku nebo pohánky. Zafu se většinou dává na zabuton a umožňuje stabilnější sezení při meditaci. 41

                                                             38

Futon centre [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . Futon [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . 40 Zabuton [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . 41 Zafu [online]. 2008 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . 39

31  

8. Tradiční japonský nábytek Nábytek (japonský kagu), dosáhl své nejvyšší úrovně od 17. – 19. století, od období Edo (1600–1868) do období Meiji (Meidži) (1868–1912). Pojem nábytek jak ho my známe, je pro Japonce žijicího v tradičním japonském domě, rozšířen o množství jiných předmětů, které jsou na naše poměry, dalo by se říci, jen doplňkami. Např. tácy pro servírování a podávání jídla a pití, zvané O-bón byly nezbytným kusem nábytku, který se používal k stolování na podlaze. Stéjně to platí i pro kuchyňské pece kamado, studny ido, hrnce a pánve nabe, konvice kama. Všechno to bylo považováno za nábytek. Po příchodu západní kultury se jejich smysl vytratil. Pojem nábytek v evropském slova smyslu začal fungovat teprve v 19. století. Jak jsem se jíž zmínil, pro tradičné japonské interiéry je charakteristické nízké sezení. Ovšem to neznamená, že by Japonci neznali nebo neměli židle na klasické vysoké sezení. Používali je pouze pro reprezentační účely.

Obr.č. 26

Charakteristickým rysem japonského nábytku je linearita, asymetrie, prostota tvaru a dokonalost konečné úpravy. Oproti evropskému nábytku, který se vždy snažil být co nejzdobnější a kde se v jeho tvorbě kombinovaly různé materiály jako je dřevo, kůže, kov, kámen atd. japonský nábytek se skládál výhradně z dřevěného materiálu, maximálně byl upraven lakováním či pokovováním.

32  

Obr.č. 27 Tácek na servírování

Obr.č. 28 Botník v genkan

Obr.č. 29 Stůl na hru „go“

Obr.č. 30

8.1. Vestavěné skříně ošiire Nástěnné vestavěnné skříně nejsou jen v hlavní místnosti domu, ale i ve vedlejších místnostech a chodbách, a slouží k úschově předmětů, které jsou potřebné každodeně, ale i pro různé věci které se v ročních obdobích obměňují. Tyto skříně mají hloubku půl kenu, čili šířku rohože tatami. Bývají půl kenu, jeden ken nebo jeden a půl široké (90, 180, 270 cm). Nejužívánější šířka skříní je jeden ken, což odpovídá délce rohože. 42 Toto je ještě jeden ze příkladů, který ukazuje na to, že všchno v japonském domě vychází z rozměrů rohoží tatami. Skříně jsou obyčejně děleny na dvě poloviny. Dveře u skřiní jsou většinou posunovací. Má-li skříň půl kenu, tak se používá otevíracích dveří.

8.2. Povrchová úprava nábytku Jedním z nejpozoruhodnějších rysů japonského tradičního nábytku je krása konečné úpravy a akcentování detaliů. Často se exponuje krása neopracovaného, nebo jenom hrubě opracovaného dřeva. „Pravidlem bývá, že dřeva světlé barvy jako cypříš, kryptomeria, borovice a magnolie zůstávají neopracovaná, zatímco dřeva bohatě žílkovaná jako moruše, zimostráz, třešeň, javor, ořech a další mají povrchový lesk dodaný slabou vrstvou laku fuki-uruši anebo průhlednými laky kaidžiro či šunkei“. 43                                                              42

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. 43 ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Tradiční a současný japonský nábytek, s. 38.

33  

Japonská tvorba 18. a 19. století v oblasti lakování nábytku byla velmi oceňováná. Laková malba tvořila jeden ze základních znaků nábytkového umění v této zemi. Krajinky a obrazy jezdců, zlaté na černém podkladě, patří k prvním motivům, jež byly přejaty i u nás začátkem 18. století. K tomu přistoupily květiny, ptáci a různé další ornamenty, obyčejně nanesené v reliefu. „Zvláštní druh tvořily barevné, plošně vyvstávající lakové práce z vrstevného, tzv. koromandelového laku na konci 17. století“. 44 Japonský nábytek byl vždy jednoduchý a poněkud asketický. To co dáválo japonskému nábytku „složitý“ charakter byly právě lakové malby.Lakové práce můžeme sledovat už od 8. století, kde nábytkové kusy byly určeny výhradně pro chrámy a posvatná místa. Největší část zachovaného lakovaného nábytku, pochází ze 17. a 18. století. „Japonské laky vynikaly vložkami ze zlatých jisker, tzv. „aventurin“ lak, a byly nedostižné ve svém lesku.“ V porovnání se čínským lakovaným nábytkem, byly japonské lakované práce mnohem jemnější. Zajímavou části japonského lakovaného nabytku byly skříňky a schránky na šaty, které patřily spíše do vil než do obyčejných domů. 45

Obr.č. 31 Příklad povrchové úpravý černým lakem s vysokým leskem

                                                             44

CIMBUREK, František, LUDVÍK, Leo. Dějiny nábytkového umění : Díl 3. Brno : Rovnost, 1950. s. 1109. 45 CIMBUREK, František, LUDVÍK, Leo. Dějiny nábytkového umění : Díl 3. Brno : Rovnost, 1950. s. 1109-1112.

34  

9. Řemeslo a umění Jedna z důležitých vlastnosti japonského umění je to, že je ve většině věcech, které Japonci vyráběli a ještě vyrábí, funkcionalita spojená s krásou.

9.1. Japonská keramika Dalo by se říci, že je Japonsko země keramiky, podobně jako je Česko země skla. Keramika v Japonsku začíná ještě v prehistorickém období. Nejstarší nálezy keramických nádob jsou z roku 7400 př. n. l. – bylo zjištěno rozkladem radioaktivního uhlíku. U těchto nádob jsou viditelné vlivy čínské kultury. Tradiční japonská keramika měla nazelenalou glazuru, která vznikala přidáním mědi do grafického roztoku. Tento typ glazury byl pozdějí nahrazen novým odstínem, který byl charakteristický šedavým nebo popelavým tónem. Ten vznikal přidáním popele do glazury. V některých částech Japonska, především v jížních přístavcích se přidávalo železo do glazury, čímž vznikál originální vzhled keramických nádob. Po příchodu Zen-Buddhismu a čajových obřadů 46 do Japonska, keramika jako řemeslo, neuvěřitelně kulminovala, jak svoji funkcí, tak i estetikou. Vzniká čajové nádobí, které je spojené s kultem čajového obřadu, a proto muselo splňovat zvláštní podmínky. „Čajové nádobí je to nejkrásnější co japonská keramická tradice kdy vytvořila, nejen pro spojení krásy a účelu, ale také pro neglazovaný, zemitý povrch svých přirozených, kultivovaných tvarů“ 47 . Keramika čajového obřadu se nazývá čaki. V Japonsku popíjení čaje má charakter meditace, což vyžaduje dokonce „speciální“ tvar šálku. Totiž jde o to, že horní okraj šálku by měl být mírně shrnutý dovnítř a tento efekt lze docílit pouze ručním tvarováním. Mezi největšími jmény čajových mistrů, patří jméno Sen No Rikyu. Podle této osobnosti se zrodil styl v rámci čajového nádobí zvaný raku-jaki. Po jeho smrti se čajový obřád ještě víc popularizoval.

                                                             46 47

Viz kapitola 12. Čajový obřad a čajový dům ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku II. Sv. 2. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Moderní design – japonská keramika, s. 8.

35  

Potom přichází nová osobnost jménem Oribe Furuta, který přináší do obřadu popíjení čaje zcela novou koncepci. Doporučuje maximální uvolnění při obřadu a potěšení z popíjení čaje.

9.2. Japonské dřevoryty První z oblasti japonského výtvarného umění, které koncem 19. století ohromilo Evropu, bily japonské barevné dřevoryty (dřevotisky). V té době japonské dřevotisky byly něco jako japonský film v 50. letech 20. století. Stejně tak jako jméno věhlasného režiséra Akira Kurosawa, byli zvučná jména Ando Hiroshige a Katsushika Hokusai v oblasti malířství a grafiky. V té době se rozvila technika, zv. ukiyo-e (malby z prchavého světa). Tématika těchto obrazů (grafik) už není mytologie nebo bitvy z dějin, ale každodenní události obyčejného lidu. Proto byly zobrazovány i gejši a jejich patroni, často ve velmi žhavých scénach. Na rozdil od klasických maleb yamato-e, měli dřevoryty ukiyo-e výhodu, že se mohli masově tisknout a tak se staly dostupnějšími pro širší skupiny lidí.

Obr.č. 32 Velká vlna u pobřeží Kanagawy, Hokusai Katsushika

36  

Japonské dřevoryty byly známy svoji linearitou, kompozicí ale i barevností. Dálší charakteristiokou byl vztah tmavých a světlých ploch, kde místa která nebyla natřena barvou byla stejně tak důležitá jako ta natřena 48 . Na začátku byl největší důraz kladen na linii, poté ziskává na významu barva, kdežto úloha linie slábne. Japonské dřevoryty ovlivňily tvorbu Edgara Degasa, Claude Moneta, Henri de Toulouse-Lautreca, Vincenta Van Gogha, Oscara Wildea a dalšch umělců a spisovatelů 19. století. Také výrazně ovlivňily secesi, která podobným způsobem používala dekor, linii a barevné plochy. Dalo by se říci, že japonské dřevority byly předchudcem secesních plakátů. 49

Obr.č. 33

Obr.č. 34

9.3. Tapety, kůže, papír Kinkarakawa nebo kinkarakawashi je název pro kožené tapety, které mají původ pravděpodobně z Číny. Etymologie slova je následujíci – kin znamená zlato, kara znamená Čína a kawa znamená kůže. Český řečeno je to zlatý čínský kožený papír. Pro výrobu kožených tapet se používala telecí, ovčí nebo kravská kůže, na kterou se lepila stříbrná fólie do které se pak vtlačovaly jednotlivé vzory. Tapety se lakovaly žlutými laky, aby vzbuzovaly dojem zlatého povrchu. Motivy dekoru byly různé. Nejčastěji se používaly motivy ptáků (kotori-de), květin (hana-de), hadů (hebi-de), figurální motivy (ningjo-de), apod.                                                              48 49

Japonské estampy (plošný prostor a vliv linie) DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. s. 133-142.

37  

Začátky kožených tapet sahaji do 17. století, ale největší rozkvět měly koncem 18. a 19. století. V té době éra kožených tapet dosáhla největšího úspěchu ale jejich sláva velmi rychle zkončila, protože se začaly vyrábět papírové tapety, které vizuálně napodobovaly kožené. Kožené tapety byly velmi drahé a náročné z výrobního hlediska. Je to hlavní důvod proč vznkly tzv. pseudo-kožené tapety. Byly to tapety z velmi kvalitního papíru, někdy kombinované s hedvábím nebo bambusovým vláknem. Nebyly náročné na výrobu a hlavně byly přístupné šířím vrstvám lidí. Kožené tapety byly velmi odolné a krásné. Byly dobrým izolátorem teploty, zvuku a vlhkosti. Po příchodu papírových tapet, se kožené tapety zachovaly pouze v luxusních interiérech a byly privilegia vyšších tříd. V 18. a 19. století se tyto tapety dostaly i do Evropy, kde vyvolaly velký zájem na světových výstavách v Příži a Vídni. 50

9.4. Umění japonských spojů Tesařství a truhlářství se v Japonsku rozvíjelo jako rodinná tradice. Vznikaly rodinné firmy, které vytvářely svůj vlastní styl a vzájemně si konkurovaly. Nejvyšší úrovně dosáhla japonská konstrukce v době kdy Kyoto bylo císařským městem a kdy se stavěly šintoistické a buddhistické chrámy. Zatímco se v Evropě rozvíjelo zednictví, pro Japonsko bylo dřevo vždy nejpoužívanějším stavebním materiálem, protože se osvědčilo jako nepřekonatelný materiál při častých zemětřeseních.

Obr. č. 35

Obr.č. 36

                                                             50

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku II. Sv. 2. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Tapety – historie kůže, papíru a umělých hmot, s. 36-51.

38  

Japonské konstrukční spoje vynikají na prvním místě svoji funkčnosti, ale i velkou estetičnosti. Mohli bychom je klidně charakterizovat jako umění i když patří spíše do technologicko-konstrukční oblasti. „Během mnoha století se techniky japonského tesařství rozvinulo v nejvyšší uměni“ 51 . Dnes se vyrábí výhradně ručně a v mnoha případech nejsou po spojení viditelné. Je velmi těžce označit nebo klasifikovat jednotlivé japonské spoje. Konstrukčních japonských spojů, které se i dnes běžně používají je kolem čtyři sta, a pro většinu těchto spojů nejsou v Evropě názvy známé. 52

Obr.č. 37

9.4.1.

Obr.č. 38

Stavební materiál

Jako stavební material bylo používáno nejčastějí dřevo, které na chvíli vytlačily cihly a kámen. Z důvodu velkých ztrát při zemětřesení se Japonci znovu obrátili k dřevěné konstrukci s určitými zlepšními. Japonci mají sklon k používání režných materiálů, a při použiti dřeva se snaží kdekoliv to jde, nechávat působit přírodní barvu dřeva a jeho kresbu. Pro stavbu domů upotřebují hlavně následujíci druhy dřevin: –

Dřevo hinoki (Chamaecyparis obtusa – Cypříšek tupolistý) – Je to druh cypřiše, a je velmi ušlechtilý. Má pevné, hladké dřevo, krásný fládr, světlou barvu a krásnou vůni. Po delším čase se zbarvuje do popelavě šedé barvy. Je odolné proti hnilobě.

                                                             51

KOIZUMI, Kazuko, BIRNBAUM, Alfred T. Traditional Japanese Furniture : A Definitive Guide. [s.l.] : Kodansha International, 1986. ISBN ISBN 08701172. Joinery, s. 185. 52 SEIKE, Kiyosi. The art of japanese joinery. Yuriko Yobuko & Rebecca M. Davis. 1st edition. Boston-London : Weatherhill, 1977. 128 s. ISBN 978-0834815162.

39  

–

Dřevo sugi (Cryptomeria japonica – Kryptomérie japonská) – Roste velmi rychle a kmeny jsou velmi rovné, obsahuje mnoho vody a není moc pevné. Sugi je velmi měkké dřevo, má krásně růžově tónované zbarvení.

–

Dřevo matsu (Pinus densiflora, thunbergii – Borovice hustokvětá, thunbergová) – hlavně červená borovice akamatsu nebo černá borovice kuromatsu. Jsou velmi pružné, elastické a obsahují velké množství pryskyříce.

–

Dřevo tsuga (Tsuga sieboldii – Jedlovec sieboldův) – Kmeny rostou velmy rovně, dřevo je pevné a houževnaté. Má žlutohnědou barvu a je odolné proti hnilobě.

– Dřevo kiri (Paulownia tomentosa – Paulovnia plstnatá) – Je to nejušlechtiléjší stavební dřevo. Má světlé bílo-fialovou barvu, měkčího rázu a je pěkně žilkované. –

Dřevo kuwa (Morus alba – Morušovník bílý) – Patří mezi tvrdé dřeviny a má světle-žlutou barvu a bohaté žilkování. Používají se čínské a indické dřeviny jako je karaki – santalové dřevo, byakutan –

červené santalové dřevo, shitan – ebenové dřevo, kokutan, atd. Vedle uvedených stavebních dřevin se používá ještě bambus a rákos, který se používá na stavby plotů, na krokevní vazby a na výrobu mříží. Dále se používá břidlice, jíl na zdí, papír pro posunovací dveře a okna. Kámen se užívá jen do základů a na schody. 53

Obr.č. 39

Obr.č. 40

                                                             53

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

40  

10. Japonská zahrada Nemůžeme mluvit o japonském domě, aniž bychom se nezmínili o japonské zahradě, která je neoddělitelnou součástí japonského obydlí. Japonský dům je koncipován tak, aby bezprostředně navazoval na přírodu, kterou nejlépe reprezentuje japonská zahrada. Japonci lnou k tomu, aby se napojili na přírodu a žili v souladu s ní. Proto každý dům i ten nejmenší má malou zahradu. Skutečnost je prostě taková, že zahrada je nezbytná pro každé obydlí. Spojení mezi japonským domem a zahradou je úplně zvláštně pojato. Dalo by se říci, že interiér domu vstupuje do zahrady a zahrada vstupuje do interiéru. Architekti ve starém Japonsku navrhovali domy tak, aby se do krajiny přímo napojovaly. Výsledkem toho je, že mezi japonským domem s verandou, kamenými schody a zahradou nejsou žádné hranice. Buddhismus, který přichází r. 552 n.l. z Číny do Japonska přináší zřetelné vlivy na stavbu zahrady. Vývoj trval 1000 let. Shinden-tsukuri patří k první pevné zahradní formě. V této době zahrada obsahovala rybník, který se nacházel jížně, s ostrůvkem uprostřed. Ostrov byl spojen dvěma mosty, které ležely naproti sobě v jedné lince. Zahrada tenkrát sloužila ke spokojenému životu tehdejších vyšších tříd. Příchodem náboženství z Číny a stálými občanskými valkami nahrazuje jednoduchost a prostota bývalý přepych. Ze zahrad mizejí květiny a začíná se prosazovat kámen, аby se docílilo jednoduché a prosté působivosti. Z vývoje těchto forem, vychází nová úprava zahrad. Zahrada dostává význam uměleckého díla, jehož obsah byl čistě filozofický, což není ku podivu, neboť ve většině případů byli kněži a čajoví ceremoniáři architekty. Zahrady obsahující pouze kameny a písek tvoří základ stylu karesansui, který je typický pro zen-buddhistické kamenné zahrady. „ Symbolická zahrada v tomto stylu vesměs vyjádřuje uspořádání vesmíru nebo přírodního světa, ale v abstraktních formách, písek uhrabany do ladných křivek samon, naznačuje mořské vlny“. 54 Uprostřed 16. století, kdy docílila čajová ceremonie nejvyššího bodu, utvořila se pod jejím vlivem část zahrady, kde se stavěly čajové místnosti. Tato část zahrady se nazývá čajová zahrada, která je myšlená jako prostor před čajovou místností, a je pokrytá hlavně mechem. Krokové kameny zv. tobi-ishi v různorodých sestavách,                                                              54

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I. Sv. 1. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. Japonský dům – jeho konstrukce, struktura a specifikum, s. 17.

41  

umělecký rozloženy, přivádí účastníky čajové ceremónie k čajové místnosti (také čajový domek). Kamenná lucerna ishidoko a kamenná nádrž na vodu k umyvání rukou je umístěnná velmi nízko, aby se v dřepu umývalo. Toto umývání se nazývá tsukubai. Způsob umývání ve vyšší poloze se nazývá chozu-bachi. Tady si můžeme všimnout, že Japonci mají název pro každou drobnost. To ukazuje na jejich poctivost a preciznost ve všem. Zdá se že k používání jakékoliv věci, i té nejobyčenější, patří určitý rituál nebo filozofie, kterou napřed musíme důkladně absolvovat, abysme věc samu mohli používat. Čajová zahrada není jen velmi zajímavá, ale je významná tím, že má základní formy bývalých japonských zahrad. Jedna z nejkrásnějších zahrad všech dob je císařská zahrada paláce Katsura v Kyotu, kterou navrhli spolu, princ Toshhihito a významný umělec a šlechtic Kobori Masakazu, také známý jako Kobori Enshū. Zahradní komplex této císařské vily demonstruje bezprostřední propojení prostoru stavby s okolím. Koncem 19. století převzal celý národ umělecké zhotovování zahrad a určité zahrady, které jsou dodnes vzorem pro navrhování, byly v této epoše úplně ukončeny. Z toho vznikly dvě hlavní formy: tsukayama – zahrada s kopečkem a hiraniva – plochá zahrada. Každá z těchto forem základních zahrad se rozeznávají ještě ve třech typech: shin, gyo, so. U záhradní úpravy shin je způsob takový, že se hledá a vynalézá, jak co nejvěrnějí napodobit přírodu. Charakter těchto zahrad je přísný a vážný. U zahradní úpravy typu so je příroda zjednodušená a charakter zahrady nebo nálada zahrady je lehčí a přáteská. Typ gyo je ve své podstatě syntézou typu shin a so. Zahrady byly přesně zakládány jak na velikost, tak na počty stromů a sestav kamenů, na počet kamenných luceren, kamenných nádrží na vodu, ale i výběrem nebo utvořením polohy. Když přišla do Japonska evropská civilizace, ovlivňila tradiční způsoby zakládání zahrad. Rozdil třeba můžeme vidět mezi západem a východem, v myšlení záhradních architektů, v motivech vody. V západních zahradách se vyskituje vodotrysk, zatímco v Japonsku je zahrada zdobená vodopádem. Přírodní tok vody je dolů, a Japonec nechce „nutit“ vodu aby, pro jeho zábavu, stříkala do vzduchu, tzn. opačným směrem než by si sama „vybrala“. Skutečnost je ale taková, že v průběhu vývoje převzali Japonci vlivy zahradního umění z ciziny, především z Číny a Evropy. Převzali všák jen to (podobně jako u staveb domů) co se dalo přizpůsobit na japonskou zem a národ.

42  

Na závěr by se dalo říci o japonských zahradách, že jsou zakládány na filozofiských ideích. Představují splynutí architektonické krásy s krásou přírody. Jsou vždy tiché a prosté s výrazem tichého života a slouží k pozorování a rozjímání. 55

Obr. č 41

Obr.č. 42

Obr.č. 44

Obr.č. 46

Obr.č. 43

Obr.č. 45

Obr.č. 47

                                                             55

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?]. [et al]

43  

11. Čajový obřad a čajový dům Začátky cha-no-yu, jak Japonci nazývají čajový obřad sahají do 15. století. Vyvrcholení čajového obřadu nastává v 16. století. Čaj přišel z Číny do Japonska koncem 7. století, ale čaj který se používal při čajových obřadech přišel do Japonska koncem 12. století. Popíjení čaje se v Japonsku rozvinulo v něco, co bychom mohli nazvat uměním, obřadem nebo kultem, ale ani jeden z těchto termínů není dostačující aby vytvořil pravý obraz cha-no-yu. Čajová kultura dává prostor pro nezbytnou sebereflexi. Obřadní pití čaje jako očišťování jednotlivých smyslů rozvíjí cit pro krásu a umění jednoduchého života Příbor, který se používá při čajovém obřadu, je jeden z nejdrahocenějších dědictví přenášející se z generace na generaci. Železný kotel na vaření vody, porcelánové nádobí na studenou vodu, keramické šálky, krabička na čajový prach, lžička na čaj, bambusová metlička na míchání pití, všechny tyto věci pro Japonce představují umělecká díla první třídy. K cha-no-yu se připravuje speciální zelný čaj v prášku, mírně hořké chuti, bez jakýchkoliv přísad. Tento čaj je značně silnější než ten, který se běžně používá. Hostitel pozve tří až pět hostů, týden dopředu a v jeho čest pověsí v tokonoma obraz nebo verš. Rituál přípravy a servírování čaje obsahuje kolem sta, přesně předepsaných pohybů, které vyžadují nejen dlouhé učení, ale i zručnost. Samozřéjmě, rituál cha-no-yu se používá velmi zřídka, pouze v speciálních příležitostech, a trvá od dvou do čtyř hodin Významná osobnost, spojená s uměním čajového obřadu, která je známá i jako „mistr čaje“ byl Sen No Rikyu (1522-1591), který čajový obřad aktivně praktikoval do té doby dokud mu jeho pán vojevůdce Toyotomi Hideyoshi nenařídil spáchat rituální sebevraždu seppuku u nás známou i jako harakiri. Sen No Rikyu ve své době pevně ustanovil nejenom pravidla celého rituálu, ale věnoval se také architektuře a návrhům čajového náčiní, které dovedl k naprosté dokonalosti. Jednou z jeho velmi ceněných minimálních čajových místností je Tai-an v zen chrámu Myoki-an v Kyotu. Její prostor tvoří pouze dvě tatami rohože a velmi malý vstup cca 79 × 72cm. Kromě čajového obřadu se zabýval i ikebanou – japonské aranžování květin a zakládáním zahrad. Co se týká ikebany, Rikyu říkal že „největší chybu kterou můžeme

44  

učinit při vytváření ikebany je snaha vytvořit něco uměleckého“. Stéjně to platí i pro zen – „touha po osvícení je největší překážkou na cestě k němu“ 56 .

Obr. č. 48

Obr.č. 50

Obr.č. 49

Obr.č. 51

11.1. Čajový dům Čajová místnost nebo čajový dům chashitsu slouží pro setkání s hosty nebo rozjímání. Je to malý domek, který má být úplně nenápaditý a proto co nejmenší. Vnitřní úprava má probouzet dojem kultivované „chudoby“, při tom však musí být zřejmé, že každá jednotlivost je výsledkem nejhlubších úvah a vyřešena s takovou péčí, jakoby šlo o stavbu nejbohatších paláců nebo chrámů. Architektura čajového domu proto nepoužívá žádné složité formy aby na sebe neupoutávala pozornost ale nechala působit vnitřní prostor. Skromnost a pokora, které jsou charakteristické pro cha-no-yu, začínají nízkým vstupem čajového domku, kde se hosté musí doslovně poklonit aby

                                                             56

R. H. Blyth

45  

vstoupili. Kromě toho, tyto nízké dveře vizuálně zvětšují vnitřní prostor po vstupu do něj. Místo pro čajový domek se pečlivě vybírá s ohledem na to, aby měli hosté možnost osvobodit svou mysl od všedních starostí a mohli plně rozjímat nad zeleným čajem. Většinou je součástí čajového domku i malá zahrada zvaná chaniwa. Nezbytnou součástí interiéru čajové místností je ohniště jako symbol života. V klasické čajové místnosti by neměla též chybět tokonama – posvátný výklenek pro umístění uměleckého díla, které může být zdrojem pro následnou konverzaci s hostem. Materiály pro stavbu čajového domu jsou vybírány s maximální péčí. Používají se prosté neopracované materiály, sloupky z nehraněné kulatiny, bambus, hlína, atd. 57 V současnosti se hodně japonských architektů věnuje architektuře čajových domů. Snaží se používat co nejvíce přírodních materiálů a tradičních technologii, přestože mají k dispozici nové, modérní materiály. Vyzvou pro současné architekty čajových domů je i navrhování co nejminimalnějších prostorů, které budou pro člověka přijemné. Mezi nejvýznamější architekty patří Arata Isozaki, Terunobu Fujimori a Tadao Ando. O architektuře čajového domku současný architekt Tadao Andó, říká: ”Nevěřím tomu, že architektura by měla mluvit příliš mnoho. Měla by zůstat v tichosti a nechat promlouvat přírodu v zastoupení slunečních paprsků a větru.”

Obr.č. 52

Obr.č. 53

Obr.č. 54

                                                             57

DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. [et al]

46  

12. Současný design ve spojení s tradiční japonskou tvorbou V dnešní době se hodně často můžeme setkat s pojmem minimalizmus, který se objevuje ve všech oblastech designu – grafickém, průmyslovém, interiérovém a v architektuře. Vyznačuje se čistými linemi, jednoduchými formami a minimem dekoraci. Minimalizmus vznikl v 50. letech 20. století a byl charakteristicky pro malířství a sochařství. Potom se rozšíříl i na design a architekturu, a je aktuálním v podstatě dodnes. Jeho filozofii bylo dosažení maximalního účinku použitím minimálního množství prostředků. Pojem minimalizmus, se dnes vyskytuje zvláště ve spojení s průmyslovým designem. Japonský tradiční interiér měl velký vliv na rozvoj moderní západní architektury 20. století. Je patrné z prací známých západních architektů, jako byl Frank Loyd Wright nebo Adolf Loos, že používali prvky tradiční japonské architektury. 58 Kdybychom porovnali současné trendy v designu s tradiční japonskou tvorbou mohli bychom vidět velkou podobu, přesto je časový rozdíl mezi ními několik století. Jak jsme si mohli všimnout v minulých kapitolách, Japonci v průběhu dějin používali přírodní materiály ze kterých vyráběli užitné předměty vysoké kvality. Snažili se zdobit co nejméně a s citem vybírali materiály, barvy, motivy, atd. Jejich maximalistické uvažování produkovalo neopakovatelné minimalistické tvary. Samozřejmě velkou roli hrálo filozoficko-náboženské učení, a emotivní vztah Japonců k věcem. Japonci v podstatě vždy

žili

minimalistickým

způsobem

života,

lépe

řečeno

žili

asketickým

minimalizmem. Díky tomu i nábytek a různé užitné předměty, které používali, měly minimalistický charakter, nejen v estetickém smyslu ale i filozofickém. Když se podíváme na tradiční japonský nábytek, interiér domu nebo různé drobné výtvarné předměty, všimneme si absenci jakékoliv dekorace. Odstranění všeho nepotřebného nám umožňuje vnímat podstatu věci, která vznikla ze základní potřeby existence věci. Pozoruhodným příkladem toho je kostel současného japonského architekta Tadaa Anda (viz obr.č. 54), kde je interiér kostelu tvořen pouze betonovými čtverci. Podstatu tvoří

                                                             58

POTůČEK, Jakub. Josef Setnička: O architektuře a výzdobě japonského domu. [online]. 2007 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

47  

otvor na oltářní zdi ve tvaru kříže, kterým prozařuje světlo a symbolicky ukazuje na osvícení a přitomnost něčeho vznešného.

Obr.č. 55 Chram světla, Tadao Ando

Dnešní doba se nemůže chlubit podobnou dávkou minimalizmu a je otázkou zda je dnes minimalizmus opravdu tím, čím má být, anebo jen vizuální fraškou. Vůbec si neuvědomujeme, že za těmi „minimalistickými“ tvary stojí hodně drahá a složitá technologie a materiály znečišťující životní prostředí. Věci které nás obklopují sice vypadají minimalisticky, ale v zákulisí se zkrývá plejáda managementských záležitosti a komerčních triků, za hlavním účelem – prodat. Samozřejmě žijeme v době, která tyto věcí vyžaduje a my jako budoucí designéři se učíme být součásti všeho toho. Důležité je pochopit, že současný design nemá potřebu být minimalistický a tím se zásadně liší od tradiční japonské tvorby.

48  

13. Závěr Tradiční japonský dům je charakteristický svojí architektonickou krásou a minimalistickým vzhledem. Interiér domu je vzdušný a vyznačuje se pružností a velkou variabilitou místností, kterou umožňují posunovací stěny a dveře (fusuma a shoji). Dalším charakteristickým rysem japonského tradičního domu je i vestavěný nábytek (vestavěné skříně oshiire), který svojí praktičností uložného prostoru umožňuje ukládat předměty, které se přes den nepoužívají a tím využívat místností pro různé účely (spaní, přijímání hostů, pracovní záležitosti, apod.). Kvalitu japonského tradičního interiéru tvoří, mimo jiné, absence jakékoliv nepotřebné dekorace. Mezi nejvýraznější dekorativní prvky interiéru patří výklenek tokonoma s ikebanou a svitkovým obrazem. Ikebana, jako zvlaštní druh umění, se mění podle ročního období nebo nálady, stejně tak se mění i svítkové obrazy. Koncepce japonského domu vychází ze vztahu Japonců k přírodě. Japonský tradiční dům bezprostředně navazuje na zahradu, která symbolicky reprezentuje přírodu a vesmír. V interiéru je minimální množství předmětů. Nábytek je charakteristický rovnými liniemi a jednoduchými formami. Materiál pro výrobu nábytku se vybírá s velkou péčí a nejpoužívanější je dřevo. Japonský nábytek se vyznačuje dokonalou povrchovou úpravou, která se vyskytuje v podobě transparentních a černých laků s vysokým leskem, který je nepřekonatelný. V některých případech se nechává působit přírodní barva a textura materiálu. Poměrně velký vliv na stavbu a vzhled japonského domu mělo náboženství, které ve velké míře ovlivnilo i způsob myšlení Japonců. Jako nejvýznamější náboženská filozofie byl vyzdvihován zen-buddhizmus, který zapůsobil i na poli výtvarného umění a různých zvyků a obřadů, jako je např. čajový obřad. Čajový obřad patří mezi kultní zvyky v Japonsku a je mu věnováná velká pozornost. Čajová ceremonie, vyvolala vznik čajových domků chashitsu, které se vyznačují svoji askezi a malým prostorem. Každý čajový domek má malou zahradu zv. chaniwa. Existence japonské zahrady, jako neoddělitelné části japonského domu, je spojená s povahou Japonců a jejich zvláštnímu vztahu k přírodě. Japonci milují přírodu. Pochopíte to, uvidíte-li miliony lidí, v době kdy květe třešeň, jak se shromažďují na ulicích, v parcích, lesích, kde tráví několik hodin (nebo celý den) dívajíce se na sakuru (třešňův květ). Jedna z klíčových věcí pro rozumění dalného východu, zvláště Japonska, je pochopení vztahu Japonců vůči přírodě. Základní rozdíl, člověka západu a člověka dálného východu, ve vztahu k svému okolí, jest v tom, že se člověk západu odporuje 49  

svému okolí, snaží se ho podřídit sobě, donutit přírodu aby pro něho pracovala, zatímco si člověk Dalného východu přeje žít v přírodě a žít s přírodou. Tento vztah k přírodě se projevuje i v umění. Např. v malířství západu (Evropy) umělec velmi rád zprácovával zátiší (nature morte) s plody které vzal z přírody, se zvířaty které zastřelil v přírodě, s květinami ve váze které utrhnul z přírody. Japonské a čínské malby reprezentují přírodu, její majestátnost a bohatství, přírodu jaká ve skutečnosti je. Proto každý dům i ten nejmenší má malou zahradu, postavenou na filozofických ideích a potřebě k rozjímání, která je podstatou japonské zahrady. Velkou stopu na kulturním rozvoji Japonska nechaly západní vlivy. V průběhu svých dějin si Japonci přijali vlivy v podobě náboženství, stavebních technik, změnili svůj způsob sezení, styl života a v současné době podlehli „amerikanizaci“. Ani izolace země, která trvala poměrně dlouho (cca 250 let), nepomohla Japoncům zabránit cizím vlivům. Díky tomu se ale Japonsko stalo zajímavým v oblasti umění a řemeslné tvorby. Samozřéjmě tyto vlivy byly vzájemné. V období renesanse se japonské předměty stávaly zběratelskými cenostmi. Od 18. století Dálný východ ovlivňoval interiéry Evropy různými sbírkami a imitacemi tzv. „japonériemi“. Japonsko velmi silně ovlivnílo tvorbu západních umělců 19. a 20. století. Japonská výtvarná tvorba, zvláště japonské dřevoryty, se staly inspirací pro nový stil Art Nouveau a pro hnutí Arts & Crafts. Japonské grafiky ovlivnily tak řadu umělců této doby, jako byl např. Henri de Toulouse-Lautrec a jeho slavné secesní plakáty. Stálá výměna vztahů mezi Západem a Východem se projevila i v moderní architektuře, kde tradiční japonský dům ovlivnil architekturu západního domu. Jaký vliv měl japonský dům na moderní západní architekturu 20. století je nejlépe vidět na tom, že některé jeho prvky ve svých projektech používali významný americký architekt Frank Loyd Wright a česko-vídeňský funkcionalista Adolf Loos. Vedle nich se japonskou tvorbou nechali inspirovat i Ludwig Mies van der Rohe, Charles Rennie Mackintosh, Eileen Gray a další významné osobnosti 20. století. Současné

trendy

v designu

a

architektuře

se

často

spojují

s pojmem

minimalizmus. Čisté linie, jednoduché tvary, minimum dekoru – to jsou rysy „dnešního“ minimalizmu. Říkam „dnešního“, protože se v historii již jednou objevil podobný způsob tvorby. Japonská tvorba, ať už umělecká nebo tvorba interiéru a nábytku vždy byla minimalistická. Japonský způsob života vyžadoval jednoduché tvary, zatímco dnešní doba tyto tvary vytváří, aniž by důvod pro jejich existenci byl opodstatněn. Je to hlavní 50  

rozdíl mezi současným minimalizmem a japonským „minimalizmem“. Možna, že je v tomto případě slovo minimalizmus zcela zbytečné, neboť slovo „japonský“ už předpokládá jeho existenci. Japonský nábytek nepotřeboval dekoraci aby vypadal krásně. Sám byl krásný ve svém syrovém stavu. Svoji nedokonalosti evokoval dokonalost. Jeho chudoba byla jeho bohatstvím. Dnes se obklopujeme nadbytečným počtem věcí, kterým říkáme „minimalistické“, protože mají minimalistický tvar. Ale nikdy se neptáme zda opravdu žijeme minimalisticky. Tím, že těch věcí máme velké množství a že některé z nich vůbec nepotřebujeme už vylučujeme smysl minimalizmu. Zdá se, že se pojem minimalizmus v dnešní době spíše přibližuje teoretickému pojmu, než že by byl skutečným jevem.

51  

14. Souhrn Tradiční japonská tvorba byla v minulosti ovlivněna západními kulturami, které přicházely z Evropy, Číny a Ameriky. Důsledkem těchto vlivů byla změna tradičních zvyků v Japonsku a izolace země. Na druhé straně i Japonsko ovlivňovalo západní kulturu, zvláště na poli výtvarného umění. Poměrně velké vlivy měly japonské dřevority na tvorbu secesních umělců. Náboženství, v první řadě zen-buddhizmus, sehrálo velkou roli v rozvoji kultury, architektury a způsobu myšlení Japonců. Architektura tradičních japonských domů je charakteristická svojí jednoduchostí, jemnou barevností a použití přírodních materiálů. V tradičním japonském interiéru se vyskituje minimum dekorace a malé množství nábytku, který je vyráběn z velmi kvalitních materiálů, kterým se přikládá velká pozornost. Povrchová úprava má v Japonsku velkou tradici. Jsou velmi známé japonské černé laky s vysokým leskem, které v minulosti byly jedinečné ve světě. Velký důraz se klade na genius loci a symboliku věcí ať už jde o tvorbu interiéru, zahrad nebo drobných výtvarných předmětů. Ruční výroba je v Japonsku velmi ceněná, a ručně vyráběné předměty se dnes stávají luxusem a znakem prosperity. Japonsko je krajina s bohatým kultruním dědictvím a je i dnes zdrojem inspirací pro mnoho umělců, spisovatelů, ale i obyčejných lidí hledajících duchovní klid.

52  

15. Summary In the past, traditional Japanese creation was affected by the western culture, originated from Europe, China and America. These influences resulted with changing of the traditions in Japan and the isolation of the country. On the other hand, Japan as well influenced the western culture, particularly in the field of art. Quite an influence over the Secession artists’ creation had the Japanese woodblock prints. The religion, primarily zen-buddhism, played an important part in the culture and arcitecture development, and the Japanese way of thinking. The architecture of the traditional Japanese homes is characterful by its simplicity, fine colours and the application of natural materials. In the traditional Japanese interior, the minimum of decoration and modicum of furniture is applied, manufactured out of the high-quality materials, to which a great importance is attached. Finishing furniture techniques have a long tradition in Japan. Japanese black lackquers are well-known with their high polish, and were unique in the world. An emphasis is given on the Genius loci and the symbology, no matter whether the interior, garden or tiny artistic object designing are refered to. In Japan, the handwork is highly valued, and today it is turned into the sign of luxury and prosperity. Japan is the land with great culture heritage, and a source of inspiration for many artists, writers, and the ordinary people looking for the spiritual calmness as well.

53  

16. Seznam vyobrazení Obr.č. 1_______Mapa Japonska – Mihailović Stefan 2009 Obr.č. 2_______Šintoistická svatyně v Ise – kalendář z roku 1968 Obr.č. 3_______StavbaTogudo (Ginkaku-ji)v Kyotu http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www45.tok2.com/home/ todo94/photogallery/tabisaki/sekaiisan/kotokyoto/jishojitogudo2.JPG&imgrefurl=http://www45.tok2.com/home/todo94/tempk yoto.html&usg=__WZ9DGyMOcHv9B0atV_ItBCo2sh0=&h=1000& w=1504&sz=758&hl=cs&start=9&um=1&tbnid=1G1MUAgpd3_ma M:&tbnh=100&tbnw=150&prev=/images%3Fq%3Dtogudo%26hl%3 Dcs%26lr%3D%26sa%3DN%26um%3D1 Obr.č. 4_______Císařský palác Katsura v Kyotu http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www45.tok2.com/home/ todo94/photogallery/tabisaki/sekaiisan/kotokyoto/jishojitogudo2.JPG&imgrefurl=http://www45.tok2.com/home/todo94/tempk yoto.html&usg=__WZ9DGyMOcHv9B0atV_ItBCo2sh0=&h=1000& w=1504&sz=758&hl=cs&start=9&um=1&tbnid=1G1MUAgpd3_ma M:&tbnh=100&tbnw=150&prev=/images%3Fq%3Dtogudo%26hl%3 Dcs%26lr%3D%26sa%3DN%26um%3D1 Obr.č. 5_______ Obr.č. 6_______ http://www.flickr.com/photos/camkin/277849119/in/photostream/ Obr.č. 7_______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 140 Obr.č. 8_______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 54 Obr.č. 9_______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 50 Obr.č. 10______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 188 Obr.č. 11______ http://www.flickr.com/photos/shimoochiai/343167998/sizes/l/ Obr.č. 12______ http://www.flickr.com/photos/shimoochiai/343168010/sizes/l/ Obr.č. 13______ http://www.flickr.com/photos/lao_ren100/2303658818/sizes/o/ 54  

Obr.č. 14______ http://www.flickr.com/photos/mavericyard/3134829829/sizes/o/ Obr.č. 15______ http://www.flickr.com/photos/24443965@N08/2353320097/sizes/o/ Obr.č. 16______ http://www.flickr.com/photos/24443965@N08/2797814953/sizes/o/ Obr.č. 17______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 58 a 85 Obr.č. 18______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 197 Obr.č. 19______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 36 Obr.č. 20______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 55 Obr.č. 21______ http://en.wikipedia.org/wiki/File:Takagike_Kashihara_JPN_001.jpg Obr.č. 22______ http://www.flickr.com/photos/karmacology/441402295/sizes/l/ Obr.č. 23______ http://www.johnharveyphoto.com/Japan2/Amanohashadate/3PanelClo seUp.html Obr.č. 24______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 112 Obr.č. 25______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 51 Obr.č. 26______ Traditional Japanese furniture – A definitive guide Koizumi Kazuko1986 Obr.č. 27______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 23 Obr.č. 28______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 189 Obr.č. 29______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 103 Obr.č. 30______ Traditional Japanese furniture – A definitive guide Koizumi Kazuko1986 Obr.č. 31______ http://image14.webshots.com/14/5/7/82/172550782KITFCa_fs.jpg Obr.č. 32______ http://visipix.dynalias.com/cgibin/view?s=5&userid=330178104&q=hokusai%20kanagawa&u=2&k =0&l=en&n=4

55  

Obr.č. 33______ http://visipix.dynalias.com/cgibin/view?s=5&userid=330178104&q=hokusai&u=2&k=0&l=en&n=3 Obr.č. 34______ http://visipix.dynalias.com/cgibin/view?s=5&userid=330178104&q=hokusai&u=2&k=0&l=en&n=6 38 Obr.č. 35______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 36______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 37______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 38______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 39______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 40______ The art of japanese joinery, Seike Kiyosi Obr.č. 41______ www.flickr.com Obr.č. 42______ www.flickr.com Obr.č. 43______ www.flickr.com Obr.č. 44______ http://www.flickr.com/photos/bettylamby/2785754697/sizes/sq/ Obr.č. 45______ http://www.flickr.com/photos/lao_ren100/2063622353/sizes/o/in/ photostream/ Obr.č. 46______ http://www.flickr.com/photos/glastoria/1809969840/sizes/o/ Obr.č. 47______ http://accave.com/public/docenti/Ryoanji.jpg Obr.č. 48______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 177 Obr.č. 49______ The japanese house, architecture and interiors – Noboru Murata & Alexandra Black, str. 13 Obr.č. 50______ http://www.flickr.com/photos/triwst/2901269068/sizes/o/ Obr.č. 51______ Obr.č. 52______ http://www.flickr.com/photos/naoyafujii/157312908/sizes/m/ Obr.č. 53______ The contemporary tea house, str. 42 Obr.č. 54______ http://w-a.home.pl/official/all_files/userfiles/image/books/25012750/xxxx_architecture_now6_w-a_pl_013_big.jpg Obr.č. 55______ http://www.flickr.com/photos/purplecloud/424211456/sizes/l/

56  

17. Seznam použité literatury 1.

DEVIDÉ, Vladimir. Japan. Zagreb : Školska knjiga, 2006. 255 s.

2.

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlásta. Design v Japonsku I,II. Praha : Ústav bytové a oděvní kultury, 1990. 2 sv. (64, 52 s.).

3.

OKAMURA, Osamu. Arts and Crafts, Frank Lloyd Wright a vliv japonské kultury u počátků moderny [online]. 1998 [cit. 2009-04-03]. Dostupný z WWW: .

4.

Japonský dům. Jaroslav Procházka. Uherské Hradiště : ÚLUV, [1980?].

5.

KLIMEŠ, Lumir. Slovník cizích slov. 7. rozš. vyd. Praha : SPN-pedagogické nákladatelství, 2005.

6.

BRUNECKÝ, Petr. Dějiny a bydlení. 1. vyd. Brno : Mendelová zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003.

7.

Fusuma [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

8.

Shōji [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

9.

Shouji 障子 [online]. 2001 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

10.

Washi [online]. 2009 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

11.

Východní Asijská kaligrafie [online]. 2006 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

12.

Washi [online]. 2009 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

13.

Futon centre [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

14.

Futon [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

15.

Zabuton [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .

16.

Zafu [online]. 2008 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . 57  

17.

CIMBUREK, František, LUDVÍK, Leo. Dějiny nábytkového umění : Díl 3. Brno : Rovnost, 1950.

18.

KOIZUMI, Kazuko, BIRNBAUM, Alfred T. Traditional Japanese Furniture : A Definitive Guide. [s.l.] : Kodansha International, 1986. ISBN ISBN 08701172.

19.

SEIKE, Kiyosi. The art of japanese joinery. Yuriko Yobuko & Rebecca M. Davis. 1st edition. Boston-London : Weatherhill, 1977. 128 s. ISBN 978-0834815162.

20.

POTŮČEK, Jakub. Josef Setnička: O architektuře a výzdobě japonského domu. [online]. 2007 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .

21.

MURATA, Noboru, BLACK, Alexandra. The japanese house : Architecture and interiors. [s.l.] : Tuttle publishing, 2000. 214 s. ISBN 0-8048-3262-5.

22.

ISOZAKI, Arata, et al. The contemporary tea house : Japan\'s top architects redefine a tradition. 1st edition. Tokyo : Kodansha International, 2007. 136 s. ISBN 978-4-7700-3046-7.

58