Jana Juřičková: Zdravotní sestra na vozíku strana 24

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

2 / 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Jana Juřičková:

Zdravotní sestra na vozíku

strana 24

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy

Dědova mísa ze 3D

Dva plesy Víkend s Bohem Cena Nadace Vodafone Rafael Hlasové centrum Únorové granty

4–5

Alena Dernerová: Pomůcky? Systém není v pořádku

Anketa

Víte, kam se obrátit o pomoc při pořizování kompenzačních pomůcek?

Pomůcky, které usnadňují život lidem s handicapem, jsou čím dál dokonalejší, ale i dražší. Je to zásluhou elektroniky a sofistikovaných technologií, ale i způsobu, jakým s nimi zachází například Všeobecná zdravotní pojišťovna. Lékařka a senátorka Alena Dernerová, která je i členkou správní rady této pojišťovny, tvrdí, že místo aby pojišťovna soutěžila o nejvýhodnější ceny, bezmyšlenkovitě používá ty navržené dodavateli. Zdravotnické pomůcky jsou samozřejmě velký byznys. Podobně, jako farmaceuti nabízejí lékařům a nemocnicím za úplatu své produkty, snaží se výrobci vozíků, protéz a dalších náhrad vše udat co nejvýhodněji, tedy nejdráž. Do karet jim kromě pomoci pojišťovny hraje i demografický vývoj. Lékařská věda a zdravější životní styl prodlužují lidský věk, a tak se má do roku 2050 počet lidí starších 65 let v Česku zdvojnásobit. Potřeba pomůcek samozřejmě poroste, ne každý si ale bude moci dovolit to nejlepší. Pokud se zdravotní pojišťovny budou nadále chovat tak, že zájem pacientů nebude na prvním místě, což Alena Dernerová tvrdí v rozhovoru na straně 8, začnou se senioři čím dál častěji obracet na neziskový sektor. A tady může nejednou kosa narazit na kámen. Veřejně prospěšnou aktivitu pravidelně podporuje pouze každý desátý Čech. Pro občasný nebo výjimečný příspěvek nadaci se jednou za čas rozhodne jen každý druhý. Není bez zajímavosti, že pravidelnými a příležitostnými dárci jsou především lidé starší 65 let, je jich zhruba polovina. Jako hlavní motivaci uvádějí solidaritu s potřebnými. Průzkum agentury InsightLab také ukázal, že nejméně aktivní dárci jsou mladí lidé do 24 let. Pravidelně z nich přispívají jen čtyři procenta. A tak nelze nevzpomenout na Nerudovu Dědovu mísu z Knihy veršů. Až si totiž jednou budeme chtít doma vyrobit z 3D tiskárny třeba hůl, poradí nám ti, kteří pořád ještě nevědí, že potřebným se sluší pomáhat? Přeji vám inspirativní čtení. 

Jindřich Štěpánek

str. 8 6

Téma: Zdravotnické pomůcky

Alena Dernerová: Pomůcky? Systém není v pořádku Protetika s vizí Vývojář na vozíku Neživé věci, živí lidé Nevidomí vyrábějí pro nevidomé

8–10 11–12 13–14 15–16 17–18

Asistenti pedagoga V Terezíně máme s asistenty dlouholeté zkušenosti

Umělci Konta Bariéry

Ivana Lomová: V Irsku si umělce hýčkají

Nové zahraniční technologie Lžící proti třasu

Příběh Konta Bariéry Mámou z vozíku

Na cestách

Na čtyřkolkách k Bajkalu

19

20–21

22–23

24–25

26–28

Auto Moto

Eva Gelnarová: Auta lidi zraňují, proto pomáháme

Konto Bariéry Melantrichova 5, Praha 1

Nadace nemění směr, ale hledá nové cesty

28–30

31

Poradna

Boj o protetické pomůcky... se zdravotními pojišťovnami

Tip na výlet

Zelená oáza v pražských sídlištích

Vaše fotografie

Umělci Konta Bariéry Ivana Lomová: V Irsku si umělce hýčkají str. 20

32

34–35

S trochou sněhu

37

Křížovka o ceny

38

Na cestách Na čtyřkolkách k Bajkalu str. 26 Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v únoru 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Tip na výlet Zelená oáza v pražských můžeš / číslo 2 - 2015 sídlištích str. 34

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Dva plesy Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Plesová sezona se týká i organizací pro lidi s postižením. Foto: Ladislav Polnický

Na 6. února připadají hned dva plesy pořádané organizacemi pracujícími ve prospěch lidí s postižením. Od 18.00 hod. začíná v Kongresovém centru Praha Společenský ples Jedličkova ústavu a škol. V jeho rámci dostanou šerpy a stužky maturanti a budoucí absolventi středních škol i učebních oborů Jedličkova ústavu v Praze. Lístky v ceně 220 korun budou k zakoupení na místě. Součástí programu jsou živá taneční a hudební vystoupení několika skupin různých žánrů. Od 19.00 hod. pak začíná 9. reprezentační ples PROSAZ v OREA Hotelu Pyramida, Bělohorská 24, Praha 6. Výtěžek bude věnován na podporu osobní asistence v projektu DOMA JE DOMA. Vystoupí zde Václav a Jan Neckářovi, připraveno je taneční vystoupení a k tanci i poslechu bude hrát skupina APRIL. 

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Cílem ceny je podpořit neziskové organizace, které využívají informační a komunikační technologie inovativním způsobem ke zlepšení kvality života lidí se zdravotním postižením. Oceněny mohou být projekty, které již přinášejí užitek většímu počtu uživatelů (minimálně 500) nejméně po dobu půl roku. Cena by měla přispět k většímu rozšíření oceněného řešení, Nadace Vodafone rovněž deklaruje možnost podpořit v budoucnu ještě další vývoj řešení či zvýšení jeho společenského dopadu. Cena se uděluje jednou ročně jedné organizaci a předává se slavnostně na konferenci INSPO, kterou pořádá BMI sdružení vždy v březnu, tentokrát to bude 28. 3. Více informací na http://inspo.cz/pravni-podminky-ceny-rafael. Předběžný zájem můžete oznámit již nyní na adresu info@ helpnet.cz. 

Hlasové centrum

Víkend s Bohem Cena Nadace Vodafone Rafael Prostřed nictvím lístků na divadelní představení lze pomáhat. Foto: archiv

Benefiční divadelní představení Víkend s Bohem se uskuteční 10. února od 19.00 hod. v pražském divadle Na Prádle v Besední ulici. Zakoupením vstupenky v ceně 333 korun podpoříte sdružení Příležitost k podání ruky (www.pkpr.cz). Jeho posláním jsou aktivity směřující ku prospěchu osob se zdravotním postižením, vážně nemocných a lidí v těžkých životních situacích. Představení je v režii Maria Kubce, jenž je i jedním ze tří herců společně s Matoušem Rumlem a Františkem Kubcem. Autorská hra Víkend s Bohem představuje zamyšlení nad věcmi vážnými i nevážnými a pojednává i o tom, co by se stalo, kdyby u nás zaklepal nečekaný návštěvník. 

4

Neziskové organizace a sociální firmy se mohou ucházet O Cenu Nadace Vodafone Rafael. Cena ve výši 300 000 Kč je oceněním za inovace na poli informačních a komunikačních technologií (ICT) pro důstojnější život lidí se zdravotním postižením. Do půlnoci 17. února se mohou přihlašovat ty subjekty, které se veřejně hlásí k sociálnímu podnikání, nerozdělují svůj zisk, zveřejňují vlastnickou strukturu a výroční zprávy. Povinným doplňkem přihlášky je video o rozsahu jedné až tří minut, ve kterém přihlašovatel přiblíží podstatu řešení.

Kdo bude oceněn za přínos v komunikační a informační technice? Foto: archiv

MŠ pro sluchově postižené děti bude hostit odbornou stáž. Foto: archiv MŠ

Obecně prospěšná společnost Hlasové centrum vás zve na třídenní odbornou stáž se zaměřením na polytechnickou výchovu a výuku ve speciální mateřské škole pro sluchově postižené děti. Setkání se uskuteční 18.–20. února 2015 v Základní škole a mateřské škole pro sluchově postižené v Plzni, Mohylová ul. 90 (www.sluchpost-plzen. cz). Pro účastníky stáže je zajištěno ubytování a stravování. Kontaktní pracovnice je PhDr. Ludmila Jarošová – tel. 777 66 58 40, e-mail: [email protected]. Program stáže zahrnuje mimo jiné prohlídku školky, seznámení s odbornými dokumenty, náslechy individuální logopedie, pozorování aktivit souvisejících s polytechnickou výchovou a s používáním speciálních pomůcek i technik práce s dětmi se sluchovým a řečovým postižením, společné aktivity s dětmi a diskusi účastníků stáže. Společnost Hlasové centrum také pořádá různé kurzy akreditované u ministerstva školství i hlasové a mluvní výchovy pro pedagogy. Více informací na www.hlasovecentrumops.cz. 

můžeš / číslo 2 - 2015

Z REDAKČNÍ POŠTY Využívání příspěvků Dobrý den, chci reagovat na využívání příspěvku na péči. Jachtař, který objevil Musím souhlasit loď pro vozíčkáře s tím, že ve většině případů slouží ke zvýšení příjmu domácnosti. Přijde mi zcela neslušné, že v rodině si lidé za pomoc, která by měla být samozřejmá, platí. Jakmile se pomoc ohodnotila finančně, snaží se jí využít co nejvíce lidí. Chápu, když někdo nechá zaměstnání a stará se o někoho, kdo potřebuje pomoc, že příspěvek nahradí plat. Ale spousta příjemců dávek zvládne naopak pro svou rodinu nakoupit, uvařit, obstarat zahrádku atd. Posudek operované kyčle stačí na 4000 Kč. Naštěstí většina rodin se o své nejbližší stará a pomáhá jim nezištně; také jsem měla u sebe maminku po několika mrtvicích, ale chodila jsem do práce a ani ve snu mě nenapadlo, že by mi měl kdokoliv přispívat. Znám povedeného vnuka sousedky, který na zhoršení zdravotního stavu své babičky okamžitě reagoval žádostí o příspěvek na auto, i když dosud mu stačilo ojeté. Přijde mi, že spousta lidí jen chce a bere, aniž by si uvědomila, že jsou rodiny s platy 9000–12000 Kč, a zdaleka nemají, co někteří invalidé (nic ve zlém). Např. doprava, různé vstupy zdarma…, děti notebooky aj. Co stojí např. kroužky, školy v přírodě – rodiče jim to často nemohou dopřát. V TV pak běží srdcervoucí příběh matky a jejího syna, jak jim ještě nepřišla dávka, ale zařízení bytu – asi z těch dávek –, o tom si mnozí, kteří pracují za minimální platy, mohou nechat jen zdát. Stačilo by více skromnosti. Tak štědrý sociální systém mají málokde. Kdo má nárok na příspěvek v prvním stupni, chce ten druhý atd. Každý požaduje více peněz. Pokud jeden lékař nevyhoví, pak běží k jinému nebo na soud. Vztahy v rodině se tím spíše zhoršily, každý se snaží uvést co nejhorší zdravotní stav. M. Nová Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

●

7 – 8 / 20 1 4

●

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

strana 20

M0708_2014.indd 1

Granty mimo jiné podpoří cestování dostupné i lidem na vozíku. Foto: Kateřina Musílková

Únorové granty V únoru je termín přihlášek hned několika grantových programů, které se týkají osob se zdravotním postižením. Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlásilo výzvu k předkládání žádostí o dotace na rok 2015 v rámci Národního programu podpory cestovního ruchu. Výzva k podprogramu Cestování dostupné všem končí 12. února. Žádost je potřeba podat elektronicky prostřednictvím formuláře a písemně včetně povinných příloh prostřednictvím podatelny ministerstva. V segmentu lidí s handicapem se výzva týká: 1. Rekonstrukce/vybudování odpočívadel, center služeb pro turisty a hygienického zázemí pro pěší, cyklisty a handicapované turisty podél pěších tras, naučných stezek, jezdeckých stezek, vodních tras a cyklotras pro zvýšení návštěvnosti. 2. Zavedení/zlepšení/vytvoření navigačních a informačních systémů pro senzoricky postižené účastníky cestovního ruchu a senzoricky postižené návštěvníky atraktivit cestovního ruchu. Podpora bude poskytována formou dotace, která může dosáhnout maximální výše 50 % celkových uznatelných výdajů akce, je kompatibilní s režimem de minimis a je určena podnikatelským subjektům i obcím. Více informací na www.mmr.cz. U stejného ministerstva je do 16. února možné žádat o dotace na odstraňování bariér v budovách a na zavádění euroklíče 2015. Dne 16. února končí rovněž výběrové řízení Nadace rozvoje občanské společnosti na individuální projekty spadající pod 16. ročník sbírky Pomozte dětem. Individuální projekty jsou zaměřeny na podporu jednoho dítěte nebo jedné konkrétní rodiny s více dětmi. Maximální výše podpory jednoho projektu je 35 tisíc korun. Tyto i další granty si můžete prostudovat na http://nno.ecn.cz/. 


6/13/2014 8:33:53 AM

(Dopis byl redakčně upraven a zkrácen)

stará. To může v některých případech opravdu vést k nežádoucím jevům. Lze však proto příspěvky generálně zavrhnout? Myslíme si, že nikoliv. Snahu státu pomoci lidem s postižením považujeme za správnou, i když dílčí provedení může být diskutabilní. Uvědomujeme si, že u některých obyvatel jsou příspěvky, slevy a úlevy důvodem k závisti. Nezasvěcený člověk však nemá reálnou představu o zvýšených nákladech a každodenních potížích, jež mnohý handicap provázejí. Myslíme si, že nikdo z oněch závistivců by se skutečně postiženým člověkem za žádné peníze neměnil. Otázkou druhou je nastavení systému posuzování, kdo má na který stupeň příspěvků nárok. Lidské povaze však není cizí, že se leckdo snaží získat maximum možného. Proto existují případy očividného zneužívání. Stejný systém však zároveň někdy nedokáže dostatečně pomoci v případech evidentního nedostatku u skutečně potřebných. To, že mají některé rodiny nízké příjmy a nemohou svým dětem zaplatit školu v přírodě, není chyba lidí s postižením, ale sociálního systému. I ten však tvoří zase a pouze lidé. Nežijeme v dokonalém světě, kde se všichni snaží, jak nejlépe dovedou, jsou skromní, nikdo nepodvádí a všichni myslí na prospěch druhých. Platí to pro lidi s postižením i bez něj. A protože jde o téma skutečně citlivé, budeme se mu věnovat v březnovém čísle našeho časopisu. Připravujeme reportáže a rozhovory o roli a úrovni posudkových lékařů. (red)

Audioverze Můžeš Dobrý den, jsem odběratelkou časopisu Můžeš a ráda bych Co brání zaměstnávání využívala jeho audiopostižených verzi. Ale nevím, jakým způsobem mám zadat, že jsem odběratel – na www je: zadejte váš registrační e-mail předplatitele, ale já ho registrovaný nemám. Našla jsem ale variabilní symbol z poslední platby za časopis na rok 2015. Dana Šabatová, Bělá pod Bezdězem Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

11 /201 4

●


strana 8

M11_2014_ok.indd 1

Vážená paní Nová, naše redakce nemá problém s otištěním polemických dopisů, ale mrzí nás, že jste se pod svůj názor nepodepsala celým jménem s adresou. Příspěvky na péči mají umožnit lidem s postižením nákup nezbytných služeb pro jejich plnohodnotný život. Stát se tak snaží adresněji vynakládat prostředky, které do roku 2007 mohli lidé čerpat pouze prostřednictvím institucí, především pak ti umístění v pobytových zařízeních. Je nepochybné, že dochází i ke zneužívání vcelku benevolentně nastaveného systému. Nicméně principiálně jde podle našeho názoru o správný směr – uživatelé služeb si sami rozhodnou, od koho a jaké služby nakoupí. Nedomníváme se, že by bylo neslušné přijímat peníze za péči o blízkou osobu. Ani nelze obecně říci, že by příliv těchto peněz do rodiny musel nějakým zásadním způsobem deformovat vztahy. Jestliže rodinné vazby nebyly zcela v pořádku, zneužívání dávek např. na babičku jsou jen projevem charakteru konkrétních lidí. Navíc příspěvky umožňují nákup péče i od asistentů, což může naopak rodinné klima vylepšit, protože se sníží vzájemná závislost. Nelze však popřít ani to, že někdy se pečující rodinný příslušník stává závislým na finančním příjmu osoby, o niž se

10/15/2014 1:56:35 PM

Vážená paní Šabatová, děkujeme za váš zájem o audioverzi našeho časopisu. Registrační e-mail získáte, když nám pošlete e-mailovou adresu. My se vám následně ozveme. Audioverzi jednotlivých čísel našeho měsíčníku můžete ale také získat rovnou z webu www.audioteka.cz. Stačí zadat do vyhledávacího řádku heslo Můžeš. Pro zjednodušení přístupu k audioverzi jsme se rozhodli od tohoto měsíce poskytovat ji zájemcům zdar. Připravujeme i nové webové stránky, ze kterých bude možno stahovat audioverzi přímo. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

František Kohoutek

od dětství těžce tělesně postižený

Při pořizování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek jsem si vždy vyhledal na internetu seznam dodavatelů pomůcek a vybral jsem si ze tří konkurenčních firem tu pomůcku, která byla podle jejich popisu nejblíže mým potřebám a představám. Průběžně sleduji i časopisy pro ZP (Vozíčkář, Vozka, Můžeš, Elektronické informace STP apod.), které na svých stránkách uvádějí reklamy na dodávky pomůcek. Pravidelně každý rok navštěvuji Výstaviště Brno při příležitosti výstavy zdravotnických pomůcek a přístrojů, kde je možnost vystavené exponáty si vyzkoušet a s vystavovateli si o nich i popovídat. Samozřejmě je třeba se poradit s odborným lékařem, který posoudí možnost obsluhy pomůcek s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, a pak mi předepíše poukaz. Jako předseda místní organizace Svazu tělesně postižených předávám na schůzi informace o pomůckách ostatním členům, a tak si informace mezi sebou vyměňujeme. 


Tomáš Mošnička

Michal Prager

Eliška Svobodová

Jsem téměř 20 let na invalidním vozíku. Osobně si nepamatuji, že by mě někdy někdo z úředníků sám oslovil se slovy: Víte o tom, že máte nárok na…? Rozhodně nikdy nikdo z úředníků sociálky či ÚP nebo v mém případě VZP.

Když jsem si pořizoval před více než 20 lety své první kompenzační pomůcky, nebylo příliš možností výběru ani konzultací.

V roce 2004 mě postihla cévní mozková příhoda. A najednou jsem zjistila, že se neobejdu bez pomoci. Již v nemocnici mě upozornili na různé kompenzační pomůcky.

vozíčkář, mistr světa vozíčkářů ve vzpírání

Prodejci? Ti ano. Ti vás pochopitelně ve vlastním zájmu informují o produktech, které nabízejí, případně vám také poradí s financováním. Bohužel to se mi také potvrzuje i v souvislosti s mou prací na webovém informačním portálu pro handicapované www. zijushandicapem.cz. Jinak řečeno: za dva roky naší existence jsem ještě nenarazil na informaci z výše uvedených VZP, ÚP atd., kdy by sami přišli s tím, že handicapovaní mají nárok na...

vozíčkář, ředitel společnosti Bezbatour.cz

Tehdy byli hlavním zdrojem informací pracovníci Jedličkova ústavu v Praze, kam jsem chodil do školy. S přibývajícím časem, kdy narůstá počet výrobců, je orientace horší.

Víte, kam se obrátit o pomoc při pořizování kompenzačních pomůcek?

Dobré zkušenosti mám s poradenstvím ergoterapeutek například v Asistenci, o. p. s., a na dalších specializovaných pracovištích. Výběr nového vozíku většinou konzultuji se svými známými, kteří již mají s danou firmou zkušenosti. U vozíků mi jde hodně i o kvalitu následného servisu. 

klientka Sdružení pro rehabilitaci osob po cévních mozkových příhodách

Dostala jsem doporučení se obrátit na Sdružení pro rehabilitaci osob po cévních mozkových příhodách, které mi velmi pomohlo zorientovat se v možných pomůckách. Mohla jsem si je tam i zapůjčit. Sdružení CMP existuje od roku 1990, takže má velký přehled a mnoho zkušeností. Začala jsem s ním jezdit na rekondiční pobyty, kde jsem se seznámila s dalšími pomůckami – jak od zdravotnického personálu, tak i od ostatních klientů. Pomůcky vám pak předepíše váš lékař. Některé jsou plně hrazeny pojišťovnou, na jiné si musíte připlatit. 

Myslím, že by zde měl fungovat jakýsi nezávislý kurátor, který by tyto informace handicapovaným předával. Pokud ještě na něco vůbec máme nárok. 

DOBRÉ ZPRÁVY Auto pro pečovatelskou službu. Charitativní pečovatelská služba na Žďársku má ve svém vozovém parku nový přírůstek. Tři vozidla, jimiž organizace doposud disponovala, už nestačila na pokrytí poptávky v regionu. Rozšířením vozového parku se zlepší poskytování pomoci nejen v samotném městě Žďáru nad Sázavou, ale i v místních částech a okolních obcích. Zájemci o služby se počítají na stovky a poptávka stále roste. Na pořízení automobilu finančně přispěl kraj. Muzeum pro nevidomé. Muzeum jižního Plzeňska otevřelo na konci listopadu minulého roku jako první v kraji upravené pro-

6

story pro nevidomé návštěvníky. Prostorami expozic se táhnou speciální vodicí linie a popisky k exponátům jsou v Braillově písmu i větším písmu pro slabozraké. Muzeum také připravilo kopie některých exponátů, jichž se mohou nevidomí dotýkat – „prohlédnout“ si je, dostanou k nim i specializovaný výklad. Část expozice, kterou si lze ohmatat, je k dispozici i dětským návštěvníkům. K nahlédnutí je také katalog v Braillově písmu i černotisku a upravené webové stránky, aby byly k nevidomým návštěvníkům uživatelsky přívětivější. Pro nevidomé je zde i badatelské centrum se speciálně upraveným počítačem. Muzeum se do úprav pustilo

z vlastní iniciativy; po tělesně handicapovaných, kterým se již zpřístupnilo, byli další v pořadí nevidomí. Na úpravy přispělo ministerstvo kultury ze svého dotačního programu. Další bariéry padnou. Ve městě Svitavy se postupnému odstraňování bariér věnují už několik posledních let a i v tomto roce jsou v plánu další kroky. Radnice má k dispozici studii bezbariérových tras, upravují se komunikace, přechody i nájezdy na chodníky. Cílem podle radních je nejen sjízdnost a přístupnost pro lidi s fyzickým, zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, ale i lepší pohyb po městě pro starší občany, těhotné

ženy nebo maminky s kočárky. Projekt má celkově stát 9,3 miliardy korun, město Svitavy žádá většinu prostředků prostřednictvím státního rozpočtu. Peníze na mobilitu pro všechny. Z vládního Programu mobility pro všechny bylo za posledních devět let rozděleno už 538 milionů korun. Je to ale asi jen polovina vyčleněných dotací; stát proto bude pokračovat v dalších letech až do roku 2025. Z peněz z tohoto programu se do konce loňského roku pořídilo 16 nízkopodlažních autobusů, zpřístupnilo 41 radnic, 45 knihoven, divadel a kin i 32 škol.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete ve službě Audiotéka. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.


www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

Jed

w. ww

muz

es.cz

Ča

so

pi

s

pr

o

t , k

ty

e í s

va

jí

2/

20

no

tli

vý

vý

ra

st í se

tis

k

kč 30

ř / P

ed

pla

tit

ku ozí

●

15


u elé

20

na

ww

24

ČA

OL

Tvořím podle zvuků a vůní

Be

SO

PI

S

BR

PR

O

TY

uzes

, K T

.cz

z uAM ZO mě UBE ní K: žít ne

strana 16

av

n

w.m

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

●

Nevidomá sochařka mariaNNa machalová:

kč

stra

1/2015

●

EŘ

Í S E

NE

VZ

DÁ

VA

JÍ

●

12

/2

01

4

Ko to u p í p o h o to d p ča o ří so te p is

●

Jed

mů

otn

rav

Zd

n

dá

á: ov ičk

ř

a Ju

Jan

eř

z ev

●

p is

žem

no

e

tli

vý

vý

tis

stra

k 3 0

na

Kč

/ P ř

ed

pla

tit

u

elé

20

Kč

18

M12

_20

14.i

ndd

:51

5

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

1

PM

5:50

/201

1/16

JMÉNO a příjmení:

M01_2015.indd 1

ulice:

12/17/2014 7:54:06 AM

číslo popisné: 11/1

0/20

14

3:47

:04

ndd

PM

1

15.i

_20

M02

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Zdravotnické pomůcky ■ Pomůcky se dodávají bez soutěží. ■ Praxe pojišťoven není pružná. ■ Zdravotnictví doplácí na nedisciplinované pacienty.

Alena Dernerová:

Pomůcky? Systém není v pořádku Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Je naše sociální politika, zejména při poskytování nejrůznějších pomůcek pro zdravotně postižené, dost adresná? Umí přesně identifikovat skutečné potřeby konkrétního člověka? Jako členka správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny mám zatím tuto zkušenost – několikrát jsem se snažila otevřít velké téma kočárků a vozíků, zejména jejich často neuvěřitelně vysoké ceny. A moc podpory jsem nezískala. Problém je totiž v tom, že se o nejlepší cenu těchto pomůcek nesoutěží, pojišťovna prostě akceptuje návrh dodavatele. Každý si dovede představit, o kolik peněz tak sociální systém přichází. U léků se to jakžtakž podařilo, ale u pomůcek soutěž chybí a já myslím, že to nebude náhoda. Takže se mi zdá, že zájem a potřeba pacienta nejsou to hlavní. Nebyly by řešením tzv. pozitivní listy, jejichž používání se zvažuje u medika mentů? Naopak. Pozitivní list doporučuje lékařům, co mají předepisovat, a může se stát, že za jeho respektování mohou být i bonifikováni. Já za sebe říkám, že bych předepisovala léky bez ohledu na pozitivní list. Jsem zásadně proti tomu, aby vznikl pozitivní list na zdravotnické pomůcky. Může se stát, že lékař vysloveně odmít ne pomůcku předepsat? Někdy pošle žadatele za kolegou, o kterém si myslí, že má k tématu blíž. Třeba ortope-

8

Když nyní slyším, že se plánuje úhrada léčby diabetické nohy kmenovými buňkami, což je neověřená a vědecky neverifikovaná metoda, ptám se: Jedna noha za sto tisíc? dové posílají pacienty za námi, neurology. Ale hlavní problémy jsou v obrovské administrativě. Příklad: kočárek pro postižené dítě – zdánlivá banalita. Jenomže já musím předepsat kočárek, abdukční klín, který fixuje nohy kvůli správné poloze kyčlí, čtyřbodový fixační pás, krytky kol, madla, jejich kryty atd. Takže najednou mám před sebou osm deset dvojitých formulářů, které musím přesně vyplnit. A ztrácím čas na dalšího pacienta. Jaký má vlastně lékař prostor vyhovět zřetelně oprávněnému požadavku pa cienta? Jste hodně svázáni nejrůznějšími směrnicemi? Když pominu vozíky a kočárky, prostor je stále menší. Mnoho lidí potřebuje inkontinenční pomůcky, jako jsou pleny nebo cévky. Diabetici jehly a diabetické proužky. U všeho jsou pojišťovnou nastaveny přísné limity; když je překročím, platím ze svého. Ale třeba zmíněné proužky (pomůcka na stanovení okamžité úrovně cukru v krvi – pozn. redakce) jsou u nás ve srovnání se

Slovenskem velmi drahé, takže jich lékař může předepsat méně. Nedávno jsem do své senátorské kanceláře dostala dotaz pacienta po operaci prostaty, který se musí cévkovat. Rigidní (tvrdé) cévky jsou prostě víc než nepříjemné, takže používá plastické, ale limit od pojišťovny je tak nízký, že si musí doplácet řádově tisíce korun za měsíc. Umí zdravotnický systém zareagovat na potřeby, které vznikají z nových možností medicíny? Myslím tím nové technologie, postupy…? Mým velkým tématem jsou kochleární implantáty. Dnes umíme zachránit mnoho předčasně narozených dětí. Mají nejen nízkou porodní váhu, ale často také mj. nedostatečně vyvinuté sluchové ústrojí. Proto se v porodnicích prosazuje screening, aby se co nejdříve zjistilo, zda hrozí vážné a trvalé poškození sluchu. V kladném případě je pak vhodné aplikovat kochleární implantát už kolem jednoho roku věku. Jinak hrozí zakrnění centra řeči a je ohrožen i duševní vývoj dítěte. Kochleární implantát je velmi jednoduše


�

č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í


9


SLOUPEK Lii Vašíčkové

info Kdo je MUDr. Alena Dernerová Dětská neuroložka. Členka Senátu Parlamentu České republiky. Členka správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nositelka Ceny Františka Kriegla, kterou za občanskou statečnost uděluje Nadace Charty 77.

počítač, který je potřeba jednou za � řečeno čas upgradovat, což není pojišťovnou plně

hrazeno. Rodičům hrozí obrovské náklady. Znám podrobně případ, kdy mají implantáty obě děti v rodině, takže ji čeká výdaj kolem dvou set tisíc korun. Celkově nejde o velký počet dětí, a proto si myslím, že by pojišťovna měla najít řešení a umožnit těmto dětem co nejpřirozenější vývoj. To je jeden příklad, kdy pokrok medicíny vyvolává novou potřebu zdánlivě jinde, ale stále jde přece o živé lidi a jejich děti. Jak je možné, že v sousední zemi je stej ná pomůcka řekněme za sto a u nás za pět set korun? Jak už jsem říkala, nesoutěží se. Každý dodavatel má pochopitelně zájem o co nejvyšší cenu. A když má jakákoli věc, třeba i běžná, zdravotnický atest, okamžitě stoupne cena třeba i desetinásobně. Jako by atest pozlacoval. Příklad – obyčejný náhledový monitor u rentgenu, který není určený pro diagnostiku, je mnohonásobně dražší, než kdybyste si naprosto stejný koupil v obchodě. Máme zkrátka praxi, která vypadá nezměnitelně – jsi ve zdravotnictví, tak plať! Mnohé výkony mají stanovenou tzv. maximální cenu, ale v praxi jsou už mnohem levnější, jenomže se účtuje maximum. Naopak

když nyní slyším, že se plánuje úhrada léčby diabetické nohy kmenovými buňkami, což je neověřená a vědecky neverifikovaná metoda, ptám se – jedna noha za sto tisíc? Kolik je takových pacientů? Desetitisíce. Nenašla jsem informaci, že by někde ve světě byla tato metoda hrazena z veřejných prostředků, většinou jen v rámci grantů. V Německu pak pouze pro omezený počet pacientů… Kde je podle vás v této spleti problémů a dílčích zájmů nějaká jiskřička pozitiv ního řešení? Jsem zastáncem velké redukce počtu pojišťoven. Ve skutečnosti mezi nimi žádná soutěž není. Samozřejmě by se mělo zavést i komerční připojištění. Připlatíš si, půjdeš na výkon dřív nebo k jinému specialistovi. Ale zároveň přineseš do systému více peněz. Velkou otázkou je chování pacientů. Drahý zákrok na srdci, zavedení stentu do cévy, je často nutný u dlouholetých kuřáků. Zachrání život, ale pacient kouří dál a po pár letech se angioplastika musí opakovat. To už by si měl nedisciplinovaný člověk platit sám. Zkrátka potřebujeme si v celém zdravotnictví i ve společnosti nalít čistého vína. Dílčí zájmy jsou a budou, ale musí se najít síla, která je podřídí zájmu celku. Zatím je to obráceně.  Přes své rozsáhlé veřejné aktivity se Alena Dernerová stále věnuje pacientům.

Pomůcky – radost pro každého? Pomoc, pomůcka, pomocník, pomáhající, pomáhat; význam slovesa pomáhat je usnadňovat někomu něco. Kolik předmětů nám každý den usnadňuje život, již nedokážeme ani spočítat. Spíme v posteli, máme peřiny, jsme v teple, můžeme si rozsvítit, voda teče z vodovodu, dokonce i teplá, máme mýdlo… To vše považujeme za samozřejmé, a když náhodou nejde elektřina několik hodin, máme pocit konce světa. Velmi rychle jsme si zvykli na pohodlí. Píši tento sloupek ve svém notebooku, nikoliv perem na papír, a budu jej odesílat mailem, ne v obálce běžnou poštou. Mnoho lidí potřebuje i zdravotní pomůcky. Ortézu k podpoře kolenního kloubu, bederní pás při bolestech zad, francouzské berle k opoře při chůzi, zubní protézu k náhradě vlastní dentice, umělou srdeční chlopeň, když vlastní je již poškozená a je potřeba ji nahradit, vozík při nemožnosti chůze… a tak bychom mohli vyjmenovávat hodně dlouho. Sloupek bude součástí únorového čísla, ale píši jej na přelomu let 2014 a 2015. A tak nechci psát o zdravotních pojišťovnách, úhradách pomůcek, co u nás je dobrého a co není, že některé pomůcky, které jsou u nás běžné, jsou jinde nedostupné nebo stojí mnoho peněz; to není téma do období bilancování a přemýšlení, co nám přinese nový rok. Vrátím se ke slovesu pomáhat v jeho významu podle wikipedie, jak je uveden v první větě. Každý z nás může někomu pomoci. Svou přítomností, svou laskavostí, úsměvem, vlídným slovem, můžeme dát svůj čas někomu druhému a prožít s ním jeho vyprávění, společnou chvíli, můžeme pomoci myš lenkou, někteří z nás i modlitbou, můžeme něco zapůjčit, věnovat, pomoci aktivitou, provázením… Cokoliv dalšího vás napadne, kdy můžeme být někomu užiteční. A vůbec není podstatné, zda to je někdo z rodiny, kamarád či člověk úplně cizí. Každý z nás dostal dar, má v sobě tu moc zpříjemnit a projasnit den někomu jinému. Jen je třeba si to uvědomit, nestydět se a zapojit se do řetězce bezejmenných lidí, o kterých nevíme, které neznáme, ale kteří denně někomu udělají hezký den. Nestojí to peníze, jen trochu dobré vůle a zlomek našeho času. Pokud se bude každý z nás snažit, určitě se nám bude žít lépe. Těm, kteří pomohli a radost dali, i těm, kteří pomoc přijali. Je to taková štafeta – pošli to dál. Tak pošleme svůj úsměv či pomoc dál…  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.

10



■ Firma Otto Bock patří k předním světovým výrobcům protéz. ■ Výzkumu a vývoji věnuje velkou pozornost i finance. ■ Česká pobočka patří k nejlépe se rozvíjejícím dceřiným společnostem.

Protetika s vizí Vladan Princ zná protézy doslova do posledního šroubku. Během jeho kariéry zaznamenaly tyto pomůcky obrovský vývoj kupředu.

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH, Tomáš Tykal, Otto Bock

B

ezmála stoletou tradicí vývoje a výroby protetických pomůcek se může pochlubit firma Otto Bock. Nese jméno po svém zakladateli, který byl inovátorem a ve svém oboru začal udávat trendy. Jeho následovníci zůstávají této tradici věrni. Společnost sídlící v německém Duderstadtu má dnes padesát dceřiných společností se sedmi tisíci zaměstnanci a vyváží své produkty do sto padesáti zemí světa. Do výzkumu a vývoje jen v roce 2013 investovala padesát milionů eur. Není proto divu, že její vlajková loď, inteligentní protézy dolních končetin, patří bezesporu k protetické špičce. Úspěšnost firmy Otto Bock však netkví jen v objemu investovaných peněz, ale snad ještě víc v práci s lidmi. Dbá na komunikaci s uživateli produktů, školí, pořádá konference a úzce spolupracuje s protetiky i lékaři, naslouchá zpětným vazbám z praxe a podporuje aktivity lidí s handicapem.

Rodina nadšenců Českou pobočku Otto Bock ČR založil a vede Václav Svrček. Podle jeho slov patří česká a slovenská odnož společnosti k nejúspěšnějším. Zdejší tým pracovníků platí za nejzkušenější v postkomunistické Evropě. „Češi patří k nejpokrokovějším protetikům, úzce spolupracují mezi sebou i se slovenskými kolegy a rychle dokážou zavádět novinky do praxe. Jezdíme poměrně často zaškolovat do Bulharska, Polska, Rumunska a Slovinska,“ tvrdí Václav Svrček. Češi také přišli s některými inovacemi, které přebírají ostatní. „Patentovali jsme si například vertikální držák protéz. Svým unikátním způsobem uchycení uvnitř pahýlového lůžka umožňuje protetikovi mnohem snazší práci s protézou. Tohle řešení od nás s velkým zájmem ostatní převzali,“ říká Vladan Princ, vedoucí divize ortotiky a protetiky. A zároveň dodává: „Úzká spolupráce mezi protetiky je u nás dána nízkým počtem lidí v oboru. Všichni se tu známe, jsme taková velká rodina nadšenců. V České republice existuje čtyřiatřicet protetických pracovišť, z toho je aktivních tak dvacet sedm. Celkem jde o sto dvacet lidí. Problémy se řeší společně, poměrně úzce se stýkáme i s konkurencí.“ Slova Vladana Prince potvrzuje i Václav Svrček: „Na zdejším trhu nejsme pochopitelně jediní, kdo nabízí náhrady končetin. S firmami jako je Össur, Streifeneder nebo Proteor však máme dobré vztahy. Když před kolegy z Německa řeknu, že se šéfem Proteoru se dokonce přátelím, nedovedou to pochopit. Pro ně je to mnohem víc otázka konku-


renčního soupeření.“ Přesto, nebo možná právě proto je firemní strategií mateřské společnosti zakládat samostatné pobočky pro jednotlivé státy. Vzniká tak pestrá mozaika reflektující lokální poměry. A z pestrosti, jak známo, vzchází nejvíc podnětů a inovací.

Spolupráce a vývoj „Nám se tu podařilo vytvořit vcelku unikátní propojení mezi pacienty, protetiky, univerzitami a sdruženími, která pro lidi po amputacích pracují (např. sdružení No Foot, No Stress – pozn. autora). Vezměte si, že třeba v Německu je na patnáct tisíc protetiků. Tam je taková úzce provázaná

komunita nepředstavitelná,“ vysvětluje Vladan Princ. Otto Bock ČR je vskutku díky svým aktivitám v komunitě lidí s handicapem známá a viditelná firma. Na stránkách www.mojeproteza.cz nabízí nejen své produkty, ale například i velmi povedenou brožuru Amputace… A co teď? Ta na příkladech konkrétních lidí ukazuje, jak se s novou životní situací co nejlépe vyrovnat od prvních okamžiků, jaký postup člověka čeká a jak ho dokáže kvalitní protéza navrátit k plnohodnotnému životu. Najdete zde i videoverzi školy chůze a další užitečné informace, které neslouží jen k prodeji konkrétních výrobků. Obdobnou službu nabízejí i stránky www.mujvozik.cz, i když

� 11


S moderními náhradami dolních končetin se můžete věnovat klidně i lyžování, tak jako Aleš Bouda...

... Nebo cyklistice, i když to hned nemusí být na výkonnostní úrovni Jiřího Ježka.

vozíků a dalších pomůcek tvoří ve � prodej srovnání s protézami jen jednu třetinu

prodeje Otto Bock ČR. „Dokonce se dá říci, že jde o téměř ztrátový segment naší nabídky. Protézy jsou hlavní tahoun,“ říká šéf společnosti Václav Svrček. Nejúspěšnějším produktem je přitom C-leg, náhrada dolní končetiny, která díky moderním technologiím dokáže velmi dobře napodobit funkci celé nohy včetně kolenního kloubu. Společně s protézou Genium X3, kterou lze používat i ve vodě (!), představuje opravdový vrchol současné protetické techniky. Na vzniku takových produktů pracuje na čtyři sta padesát lidí v divizi výzkumu a vývoje, což se odehrává především v Německu a Rakousku. „Němci pracují hlavně na mechanice kloubů, zatímco Rakušané vyvíjejí zejména elektronické komponenty. Sbíhají se jim však podněty a nápady i ze všech dceřiných společností. Těch je tolik, že manažeři musejí filtrovat, co se může na trhu uplatnit a co ne,“ popisuje Vladan Princ. Na vývoji všech produktů přitom pracují přímo lidé s daným typem handicapu. Například vývoj protézové ruky Michelangelo s prsty ovládanými svalovými signály dělali ve Vídni dva muži bez rukou.

Výchova protetika „Je poměrně časté, že lidé po amputaci se dostanou k oboru protetiky,“ říká Vladan Princ a přidává popis výuky protetiků. Václav Svrček založil a vede pobočku firmy Otto Bock ČR s centrálou ve Zruči-Senci u Plzně. Působnost společnosti je však celorepubliková a školí i v zahraničí.

SLOUPEK Daniely Filipiové

Miroslav Lidinský je golfista po amputaci, Otto Bock ČR má ke golfu také blízko.

„Jak jsem již říkal, u nás je protetiků málo, ale ještě pořád se tady tenhle miniobor dá studovat. Spolupracujeme na oboru ortotik-protetik na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, nově také na Západočeské univerzitě v Plzni. Třeba v Polsku nebo Maďarsku tohle nemají. Švédové či Britové se vydali cestou především teoretického studia elektrotechnických komponentů. Jenže takovým absolventům chybí praxe, a to především ta manuální. I když máte sebemodernější komponenty, stejně u každé protézy potřebujete kus poctivé řemeslné práce. Vše se dělá na míru. Tvorba pahýlového lůžka se dodnes nejlépe provede pomocí sádrového odlitku a následné ruční modelace. V tomto ohledu mají nejpropracovanější systém výuky Němci. U nich má protetika obrovskou tradici, stále ji berou jako řemeslo, takže ty poctivé základy se dají získat už na střední škole; na ni pak navazují vysokoškolské obory.“ Není divu, že výrobky, které se produkují v malých sériích a vyžadují nákladný vývoj i individuální tvorbu, stojí nemalé finanční prostředky. Otto Bock ČR však stejně jako řada dalších společností spolupracuje s nadacemi, které pomáhají s nezbytným dofinancováním pomůcek. Díky tomu jsou jejich produkty podle Václava Svrčka dostupné každému. A vedoucí vnějších vztahů Tomáš Hajský k tomu dodává, že za velmi významného partnera považují Konto Bariéry. 

Pomáhat může cokoliv Když se řekne slovo pomůcka, vybaví se asi každému na prvním místě ortopedický vozík, berle nebo něco podobného. Pomůckou může ale být i drobnost, která usnadňuje práci na počítači, konzumaci jídla, osobní hygienu. Pomůckou je speciální vybavení kuchyně s elektricky ovládanými skříňkami. Pomůckou může být lůžko, které nám usnadní přesedání nebo vstávání. Pomůcek jsou plné katalogy firem, které je vyvíjejí a prodávají. Vzhledem k tomu, že jsme každý jiný a i náš handicap přináší rozdílné, ne-li specifické nároky, je nalezení vhodné pomůcky mnohdy složité. Co jednomu pomůže, je druhému k ničemu. Jeden hned v prvním katalogu najde, co hledá, druhý jich prolistuje deset – a nenajde nic. Ideální pomůckou je lidský hlas, na který reaguje otevírání dveří, rozsvěcení světla a podobně. Ale to jsme v trochu jiné sféře, i když, pravda, i takto vybavené byty ve světě existují. Pro mne osobně je hned po vozíku nezbytnou pomůckou auto. Bez něj bych byla vzhledem k bariérové dopravě a bydlení kousek za Prahou zcela bezmocná. V přeneseném slova smyslu je podle mého názoru pomůckou i bezbariérové prostředí. Můžeme mít nejmodernější ortopedické či kompenzační pomůcky, ale budou nám k ničemu, pokud se nedostaneme do objektu, kde třeba sídlí firma, u níž bychom rádi pracovali, nebo na úřad, kde potřebujeme vyřídit nezbytné záležitosti, nebo do obyčejného obchodu s potravinami. Pomůckou může být vlídné prostředí chápajících spoluobčanů. Pomůckou může být vlídné slovo, dobrá rada nebo úsměv ve správný okamžik. Pomůcka může být psychická i fyzická – a v některých situacích je těžké říci, která je potřebnější. Slovo pomůcka je odvozené od slova pomáhat. Pomůckou tedy může být cokoliv, co nám umožní vyrovnat se s handicapem nebo alespoň zmírnit jeho následky a vrátit nás zpět do běžného života.  Autorka je senátorka.

12



■ Martin Kopeček se věnuje biofyzice a technologiím ve službách lidem s postižením. ■ Vážný úraz páteře ho nasměroval v jeho vědecké a pracovní kariéře. ■ Vystudoval v Německu a pracoval pro významné zahraniční společnosti.

Mladý vývojář pracoval na senzoru v této části protézy C-Leg.

Vývojář na vozíku Text: RADEK MUSÍLEK a MARTIN KOPEČEK Foto: JAN ŠILPOCH, OTTO BOCK

N

estává se příliš často, abyste potkali člověka, který vyvíjí špičkové technologie pro lidi s postižením, a přitom sám byl na vozíku. V osobě Martina Kopečka z Hradce Králové se obojí snoubí. Letos mu bude teprve třicet let, ale už má za sebou nemalý životní zvrat i profesní úspěchy. A netají se ambiciózními plány do budoucna, které jsou úzce spjaty s moderními technologiemi ve službách lidí s postižením. Po střední škole nastoupil ke studiu mechatroniky. Vybral si mezinárodní studijní program, který se odehrával napůl v Liberci a napůl v německé Žitavě. Jenže ještě během prvního ročníku utrpěl vážný úraz při paraglidingu v Itálii. Rozdrtil si obratel L1 a jeho úlomky mu poškodily míchu. To se psal rok 2008. Šest měsíců proležel na spinální jednotce, ale hned, jak to bylo možné, začal na sobě tvrdě makat. Především během svého pobytu v Luži. Za vlastní prostředky si v Německu vyzkoušel i terapii kmenovými buňkami. Cítil se po ní sice lépe, ovšem pohybové zlepšení se


nedostavilo. Úspěchy naopak slavil fyzický dril. Martin dokázal nakonec alespoň částečně vstát z vozíku. S pomocí berlí dnes ujde kratší vzdálenosti, i když jeho krok není stoprocentní. Přesněji vyjádřeno – funguje mu dvacet procent svalů na dolních končetinách. Po dvou letech se vrátil ke studiu. Měl sice obavy, jak všechno se svým postižením zvládne, ale rozhodně se nevzdával. Naopak: vše bral jako výzvu. Ta byla o to větší, že měl před sebou studijní pobyt v Německu. Především ale objevil nový směr svého zájmu o obor biomedicíny. Úraz ho posunul ke konkrétním cílům. Poznal řadu lidí s postižením a jejich problémy. Začal se aktivně zajímat o to, co by jim mohlo v oblasti technologií pomáhat. V pátém ročníku během pobytu v Německu vstoupil do kontaktu s firmou Otto Bock. Tamní firmy běžně hledají spolupracovníky mezi studenty. Je zároveň obvyklé, že studenti sami aktivně oslovují firmy se svými projekty. V České republice tohle podle Martina Kopečka zatím tolik nefunguje. Německá provázanost univerzit, praxe a komerčních subjektů je prý daleko lepší. Firma Otto Bock si Martina pozvala k pohovoru na základě jeho návrhu řešení elektronicky

info Kdo je Martin Kopeček Bioinženýr, vědec, vizionář a technologický nadšenec, který chce vyvíjet reálná řešení problémů lidí s postižením. I přes svůj vážný úraz s trvalými zdravotními následky má široké spektrum zájmů. Kromě vědy se věnuje rybaření, cestování, hudbě, sportu a psaní komiksů. Zároveň ještě studuje doktorandský obor lékařská biofyzika na LF UK Hradec Králové.

řízeného kloubu pro ortézy. Následovala nabídka na osmiměsíční placenou stáž. Sice během ní nešlo o ortézy, ale o vývojové centrum protéz, nicméně parádní disciplínou této firmy na zdravotní pomůcky je právě protetika. Martin začal pracovat v týmu zaměřeném na vývoj moderních protetických kolenních kloubů nové generace. Ve společnosti Otto Bock se výzkum ubíral směrem k vylepšení mikroprocesorem řízené hydrauliky kolenního kloubu. Tyto klouby se aplikují pro tzv.

� 13


SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Nejmodernější náhrady dolních končetin umožňují trénovaným lidem i pohyb v náročném terénu.

neboli nadkolenní amputace � transfemorální a v dnešní době je jim na poli protetiky věnována asi největší pozornost. Martinovým úkolem bylo vyvinout vhodnější typ senzoru pro ovládání uzamykací mechaniky u protézy C-Leg, který by bylo možné vyrobit za třetinové náklady při stejné přesnosti a kvalitě měřeného signálu. Inovace spočívala v 3D počítačovém návrhu a následné realizaci kapacitního senzoru, který by byl schopen snímat jak tlak vyvinutý uživatelem na podložku, tak také moment, který vzniká v těle protézy změnou polohy těžiště při chůzi. Tím by se dala sjednotit funkce dosavadních tenzometrických senzorů deformace s druhým snímačem pro měření úhlu náklonu protézy. I přes počáteční problémy s nevhodným tvarem senzoru a jeho nekompaktním umístěním v protéze se podařilo vytvořit prototyp, který za ideálních podmínek daná kritéria splňoval. Avšak jak to při vývoji obdobných zařízení bývá, objevily se i drobné nedostatky zjištěné při testování snímače. Chování senzoru za různé teploty a při vibracích bylo značně nestabilní, a to by se nevhodně projevilo i v ovládání protézy. Řešení se podařilo nalézt. Nyní Martin pracuje na realizaci softwarových filtrů a vylepšení matematických algoritmů pro kvalitnější kalibraci a odstranění těchto problémů. Nejnovější nástupci zmíněné protézy C-Leg jsou dnes dovybaveni systémem pro plynulou střídavou chůzi do schodů a díky nejnovější dostupnosti dříve pouze armádní protézy Genium X3 je možné s protézou i plavat, skákat a běhat – jednoduše dělat jakékoliv outdoorové aktivity bez omezení. Život s takovouto náhradou je pak zase o trochu jednodušší. Největší problém těchto hi-tech zařízení je zatím jejich cena, která se pohybuje u těch nejlepších až kolem jednoho milionu korun. Otázkou zůstává, kam se tyto technologie budou posouvat dál. Podaří se nakonec propojit elektromechanický systém přímo s biologickou tkání tak, jak se to objevilo v již dnes legendárním filmu Terminátor, nebo se bude věda ubírat jiným směrem? Již dnes existují bionické protézy a experimentuje se s protézami, které dokážou přečíst informaci, povel z nervových zakončení. V tomto výzkumu je velmi daleko armádní program USA známý pod zkratkou DARPA (Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů) a jeho projekt na přímé propojení mozku s počítačem. Cílem je vytvoření biologicky kompatibilního a stabilního propojení nervové tkáně s funkční protézou. Myšlenky – postavit do pozoru vojáka 20 hodin po úrazu míchy zase do akce – se snad podaří využít i pro obecné a mírumilovnější problémy rehabilitační a pro-

14

Stačit ostatním

tetické lékařské péče. Na přímé výsledky pro praxi, a zatím i pro armádu, si budeme muset ale ještě chvíli počkat. Podle Martina Kopečka takový cílený vývoj v elektronické protetice v České republice prakticky neexistuje. Dělají se tu různá podpůrná zařízení. Naopak dobře držíme krok se světem v oblasti tzv. 3D tisku umělých náhrad, což je vlastně výroba reálných pomůcek za pomoci počítače a zařízení, která z různých materiálů dokážou vytvořit určité předměty. Slovo tiskárna je přitom vlastně zavádějící, protože budí dojem, že jde o tisk obrázku na papír. Díky 3D tisku je ale vcelku jednoduché vytvářet originální segmenty na míru podle individuálních potřeb uživatele. Tematice technologií, které pomáhají, se Martin věnuje i nadále. Po studiích sice nastoupil jako programátor do velké americké společnosti, ale nakonec se vrátil tam, kde sice méně vydělává, ale o to víc ho to baví. Se svým širokým spektrem znalostí a zájmů si přitom může vybírat. Momentálně se hodně zajímá o bezkontaktní senzory v medicíně. Ostatně se pustil do dalšího studia v oboru biofyzika na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. S kolegy vyvíjí levné bezkontaktní ovládání polohovacího lůžka pomocí očních pohybů. Pracuje také na inovacích ve výuce a rozjíždí pracoviště vyrábějící 3D můstky i implantáty.  Protéza C-Leg je vybavena špičkovou elektronikou, která napodobuje souhru kloubů a svalů.

Podle etymologie neboli vysvětlení původu a významu slov je pojem pomůcka naprosto jasný. Je to něco, co nám pomáhá. Může to být stejně tak zábradlí jako třeba automobil nebo brýle, které nosí ve stáří skoro všichni lidé. Za takové hodně rozšířené pomůcky se nestydíme. Naopak – někdy se stávají módním prvkem a nosíme je i tehdy, kdy to není nutné. Optici by nám mohli povídat o tom, kolik mladých lidí si kupuje brýle a nosí je, přestože je skoro nepotřebují. Ve škole zase existují pomůcky, abychom se snadněji naučili abecedu nebo pochopili chemické reakce. Říká se tomu schéma či přehledná tabulka. Učitelé se nám snaží pomocí těchto pomůcek usnadnit učení, získat kvalifikaci a rychleji se zařadit mezi ostatní. Pomůckou jsou i mnohé věci, které používáme, ale za berličku je rozhodně nepovažujeme. Třeba psací stroj a dnes počítač nebo e-mail jsou pomůcky pro spojení s druhými lidmi. Ale ještě v mém dětství mě maminka učila, že napsat dopis na psacím stroji je sice obvyklé, ale je správné připojit alespoň oslovení a závěrečné rozloučení napsané vlastní rukou, protože je to doklad úcty k tomu, komu píšeme. Asi to již v současnosti neděláme. Rukou psaný dopis je dnes již výjimkou a používání takových pomůcek, jako je počítač, je i dokladem naší kvalifikace, naší technické vyspělosti. Bez znalosti využívání počítače nebo bez řidičského průkazu získáte jen obtížně pracovní místo. Ovládání těchto pomůcek se považuje za samozřejmé stejně jako kdysi umění jezdit na koni. Lidé se nemění tak rychle jako pomůcky, které používají. Pomůckou není tedy jenom to, co nahrazuje nějaký náš nedostatek, nejsou to jenom berle nebo protéza, ale často i významná statutární záležitost. Za tyto pomůcky se nestydíme. Naopak. Pak ale existují pomůcky, jejichž používání je dokladem, že patříme ke skupině, která je nějak handicapována. Tedy je to menšina lidí, kteří se od ostatních odlišují třeba ztrátou končetiny po úrazu, a my je přesto chceme mít mezi sebou. Prostě potřebují pomůcku, aby se zařadili, aby stačili ostatním a byli soběstační. Dokladem vyspělosti a humanismu společnosti není jen počet aut na počet obyvatel, ale právě to, jaké pomůcky poskytuje těm, kteří se chtějí zařadit mezi ostatní.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.



■ Centrum Paraple se stalo vynikajícím pracovištěm. ■ Služby pro lidi s poškozením míchy ročně využije opakovaně více než 1400 lidí. ■ Nejdůležitější je odbornost terapeutů.

Neživé věci, živí lidé Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

K

dyž před více než dvaceti lety vzniklo Centrum Paraple, bylo odpovědí na stále stoupající potřebu vrátit do života lidi s vážným poškozením míchy. Moderní život přinášel a přináší vedle mnoha radostí také mnoho nebezpečných situací, které nemusí skončit dobře. Stále více aut a řidičů za volantem, sporty všeho druhu, pracovní úrazy, neopatrné kutilství nebo jen touha po neobvyklém zážitku vyústí někdy (nebo často?) v nezvratný lékařský ortel – vy už bohužel chodit, nebo dokonce funkčně ani používat ruce nebudete. Bývaly časy, kdy takový rozsudek znamenal celoživotní pobyt v sociálním ústavu nebo sice doma, ale s perspektivou nekonečného osamělého čekání na nějaký zázrak…

O cíli se nepochybuje Zdejší vedoucí ergoterapeutů Iva Melicharová, vysokoškolsky připravená a zdravě odhodlaná specialistka na všemožné ná-

sledky, které může poškození míchy člověku způsobit, má o své práci jasno – vrátit lidi do práce! Nejen domů mezi blízké, ale do práce, do studia, do všech obtíží obyčejného dne. A ví, že tato cesta je dlouhá, mimořádně namáhavá, někdy doslova bolestivá, ale v každém případě nezbytná: „ Když člověk opustí po úrazu léčebnu nebo specializovaný ústav, tuší, že poškození míchy je dost možná nevratný proces,“ říká. „My v Parapleti ovšem nebereme nikdy lidem naději, že budou moci chodit, protože nevíme, kam jednou věda dojde, a protože zázraky se (občas) dějí, řešíme s vozíčkáři přítomný okamžik, svízelnou životní situaci a jejich budoucnost ve stavu, ve kterém se ocitli. V Centru Paraple zkrátka nedáváme plané naděje, ale další šance nevylučujeme.“ Tedy – nemůžeš chodit, ale můžeš žít… Přitom si my ostatní jen těžko umíme představit, jak těžké je pro postiženého člověka ráno se posadit na posteli, často i vyměnit si plenu, případně se vycévkovat, obléci, přesunout se na vozík, umýt se, připravit si jídlo, uklidit po sobě, opustit spořádaně domov, odjet do školy, zaměstnání nebo k lékaři, vrátit se a znovu se uložit ke spánku. Stovky úkonů, desítky těžkých situací,

Když člověk opustí po úrazu léčebnu nebo specializovaný ústav, tuší, že poškození míchy je dost možná nevratný proces. stokrát opakovaných nových pohybů, pochopení vlastního ochromeného těla… Dnes je k dispozici množství pomůcek, ale uměli byste jen tak použít klozetové křeslo, antidekubitní matraci, sedačku do sprchy, držáček na lžíci nebo tužku, cévku na moč, uměli byste si právně vybrat vozík a naučit se optimálnímu sezení? Víte, kolik bolesti

�

Zvláštní autoškola – klient Pavel, ergoterapeutka Jana, instruktor soběstačnosti Petr a mnoho, mnoho námahy...


15

Téma: Zdravotnické pomůcky Zdejší stěny viděly mnoho příběhů, na jejichž začátku byl naprostý nedostatek sebedůvěry a na konci suverénní zvládání mnoha a mnoha důležitých činností. nácvik přesunu z vozíku na speciálně � stojí upravené WC?

„Základem správného pohybu je držení těla při sedu. Ergoterapeuti je odborně zhodnotí a případné úpravy s přenastavením řešíme s firmami nebo naším technickým úsekem,“ pokračuje Iva Melicharová. „Klient se špatným držením těla při sedu nemá možnost vykonávat všechny aktivity ergonomicky, dochází tak často k přetížením a může dojít i k porušení integrity kůže, tedy ke vzniku defektu. Těmto rizikům se dá předejít výběrem kompenzační pomůcky a poučením klienta o jejím užívání. A stejně tak poučením o významu kontroly celého těla sebou samým či asistentem. Ke každému přistupujeme podle stanoviska lékaře, jenže navíc na základě vyšetření a konzultace s ergoterapeutem, jenž stanoví formu ergoterapie, kterou by bylo vhodné využít.“ Ale nakonec se musí postižený rozhodnout sám. Zvážit doporučení a zkusit… Někdo nechce nebo nemůže, ale když pak vidí, co už umějí ostatní, pustí se do věcí, které původně odmítal. Klíčovým termínem je tu „osobní motivace“. Zdejší stěny viděly mnoho příběhů, na jejichž začátku byl naprostý nedostatek sebedůvěry a na konci suverénní zvládání mnoha a mnoha důležitých činností. Znají také případy, kdy je klient přepečovaný; rodina i širší okolí jej chtějí šetřit, a tím mu nakonec škodí.

Vždy jde o peníze Kompenzační pomůcky nejsou hračky. Za jejich výrobou stojí někdy i velmi dlouhý výzkum, hledání nových materiálů, týmová práce mnoha odborníků. Také Centrum Paraple je konzultantem předních firem, ale vždy si zachovává nezávislou pozici. „Vítáme, když se klienti buď na internetu, nebo mezi sebou zajímají o konkrétní pomůcku,“ vysvětluje Iva Melicharová. „Ale dřív, než vydají někdy desetitisícové částky, by se měli poradit se skutečnými odborníky. Někdy je těžké vysvětlit, že to či ono sice pomohlo člověku s podobným postižením, ale nemusí stejně vyhovovat jinému. V tom je naše velká odpovědnost a nesmíme se jí vyhýbat. Přitom jsme připraveni pomáhat a konzultovat i s lidmi po poškození míchy, kteří se na nás obrátí s prosbou o radu, aniž by byli našimi klienty; musí však diagnózou patřit do naší cílové skupiny. Není to zbytečné; třeba zaměření nového vozíku může trvat i dvě hodiny, ale je to dobře investovaný čas. Máme i půjčovnu pomůcek, vybavení je většinou zapůjčené od spolupracujících firem nebo je možné individuálně domluvit speciální zápůjčku. Důležité je zkrátka vyzkoušení určité pomůcky před definitivním pořízením.“ Iva Melicharová dobře zná i sociální situaci svých svěřenců a ví, že mnohdy by jim nepromyšlená investice připravila další těžké chvíle. Proto musí i zaúřadovat – a spolu se sociálními pracovníky sepsat odborné stanovisko pro revizního lékaře nebo připravit spolehlivé podklady pro získání

16

Nácvik s vozíkem: základní dovednost pro zdejší klienty...

financí z jiných než veřejných zdrojů. „Když se někdo pohybuje ve více prostředích, potřebuje např. druhý zvedák,“ zdůrazňuje. „Formálně na něj nemá nárok, ale jsou zde důvody, které mohou tuto potřebu obhájit. Úplně obyčejný krájecí nůž, ovšem v provedení vhodném pro našeho klienta, může stát tři sta nebo i pět set korun. Pomůcky na přípravu jídla a stolování pojišťovny nehradí. Proto se snažíme hledat také náhradní originální řešení a zkoušíme je vyrábět i v Parapleti.“ Však se jim někdy také posmívají, že z obyčejného molitanu nebo pěnového těsnění na trubky umějí vykouzlit funkční a levnou pomůcku. Už jsme si zvykli na vozíčkáře za volantem. Mají speciálně upravené ovládání automobilu a mohou se vesele projíždět po světě. Jenomže! S bezvládnou polovinou těla je přesun do vozu velké umění. A k tomu uložení vozíku, k tomu bezpečné uložení zavazadla, k tomu neustálá kontrola nad všemi potřebnými věcmi – můžete už sedět za volantem, ale klíč do spínací skříňky v tašce na zadním sedadle je past. Vozík se v takové situaci mění v závaží, které by potřebovalo dva nosiče. Jenomže řidič je sám – a umí! Umí se postarat o své běžné potřeby, umí mnohdy uspět v práci, ve škole, v rodině. Má dnes desítky pomůcek na výběr, ale byla by to jen hromada neživých věcí, kdyby neexistovali ergoterapeuti.  ... velká trpělivost terapeutky a instruktora soběstačnosti...

... aby i obyčejné vstávání nebo ulehnutí bylo v pořádku.



■ Počítače a mobily mohou být nevidomým velkými pomocníky. ■ Technologie pro lidi s postižením zraku udělaly obrovský pokrok. ■ Výrobní družstvo nevidomých Spektra nabízí řadu pomůcek. Kamerové lupy mají řadu funkcí, které usnadňují čtení i s vážným zrakovým postižením.

Nevidomí vyrábějí pro nevidomé Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

S

ociální podnikání je dnes moderní výraz, který ale svým způsobem nepředstavuje žádnou novinku. Před rokem 1989 existovala v tehdejším Československu výrobní družstva invalidů. Kdo by neznal Metu nebo Drutěvu. V transformované podobě některá tato družstva existují dodnes. Příkladem je i výrobní družstvo nevidomých Spektra, které nabízí především kompenzační pomůcky pro klienty se zrakovým, ale také tělesným, sluchovým či kombinovaným postižením. Zároveň zaměstnává přes 50 procent pracovníků s postižením, a to nejen zrakovým ale i tělesným a mentálním.

Dřevní doby Spektra začala fungovat v lednu 1989. Její současný ředitel Břetislav Verner nejprve


pracoval jako programátor v Metě, sám postižení zraku nemá. „Udělali jsme kurz pro nevidomé programátory a chtěli jsme vydělat na tehdy obtížně dostupné pomůcky ze západu. Tak vznikla Spektra.“ Úsměvně zní vyprávění pana ředitele o prvním čtecím zařízení pro nevidomé programátory v Československu. „Docházel k nám jeden profesor bez práce, chartista, který našim klukům četl informace z monitoru.“ V 80. letech u nás bylo vybavení elektronickými pomůckami pro lidi s postižením zraku žalostné. Psalo se na tzv. pichťácích, což je mechanický psací stoj pojmenovaný podle německého konstruktéra a tyflopeda Oscara Pichta. V celé zemi byly maximálně dvě kamerové lupy tvořené kamerou a běžnou televizí. V roce 1988 se podařilo zakoupit tři kusy Versabraillu, což byl tehdy výkřik nejmodernější techniky. Šlo o počítač s magnetofonem, braillskou klávesnicí a hlasovým výstupem od firmy Telesensory Systems. Zařízení mluvilo pochopitelně anglicky.

Potřeby každého člověka jsou velmi individuální. U nás si každý může všechno důkladně vyzkoušet. Pád totalitního režimu přinesl nové možnosti. Pan Verner na počátek 90. let vzpomíná: „Konečně se dalo koupit to, co jsme viděli na západě – specializované elektronické lupy nebo přístroj Optacon, který umožnil číst i ručně psanou předlohu. Kamera snímala papír a speciální zařízení

� 17

Téma: Zdravotnické pomůcky Levnější a přenosnou variantou jsou elektronické lupy velikosti menšího tabletu.

umělo text převést na reliéf zachytitelný � pak hmatem. Nešlo přitom o Braillovo písmo, ale o skutečný reliéf textu. Bylo však náročné se ho naučit číst. Objevily se tu také první braillské řádky připojené k počítači, tedy zařízení, která převedou text z monitoru do reliéfu Braillova písma.“ V zásadě se jedná o lištu, ze které pod prsty vyjíždějí drobné kuličky znázorňující Braillova písmena body. Pro vidícího bez zkušeností je to spíše lechtivá masáž konečků prstů. Na změny po roce 1989 musela Spektra reagovat. Došlo k zeštíhlení na osm lidí (dnes jich je 16). Začalo se s nákupem pomůcek a budováním kontaktů v zahraničí. Spektra nakoupila ve Švédsku několik použitých lup a počítačů. Spolupráce se navázala i s Nizozemskem, Spojenými státy a Velkou Británií. Jelikož je česká komunita uživatelů relativně malá, dodnes se družstvo věnuje úpravám a překladům zahraničních produktů. „Kromě prodeje pomůcek, poradenství i servisu tvoříme metodiky, pořádáme školení a připravuSystém ovládání počítače očima Tobii stačí připevnit k monitoru a začít pracovat.

18

jeme lektory na celorepublikové úrovni,“ vyjmenovává ředitel Břetislav Verner záběr činnosti výrobního družstva nevidomých. Školení lektoři jsou především z Tyflocenter a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS). Poradenství pak zahrnuje nejen výběr a ovládání pomůcky, ale také informace, jak a u koho má zákazník podat žádost o příspěvek na její zakoupení. „Od přechodu pravomocí na úřady práce je celý proces zdlouhavější,“ posteskl si Břetislav Verner. „Osobně doporučuji nejprve zajít k nám a nechat si s výběrem vhodné pomůcky poradit. Potřeby každého člověka jsou velmi individuální. U nás si každý může všechno důkladně vyzkoušet. Pak probereme proces žádostí. Společně můžeme vyplnit formuláře, přiložíme doklad o ceně atd.“

Sofistikované technologie Samy pomůcky pro lidi s postižením zraku udělaly neskutečný pokrok. Je to především

díky celkovému rozvoji komunikačních a výpočetních technologií. Počítače umějí říkat, co uživatel dělá nebo co monitor ukazuje (např. program SuperNova). Čtecí zařízení dokážou naskenovat text a převést ho do počítače či přečíst. Programy jako Dolphin Guide zjednoduší ovládání počítače i pro naprosté začátečníky. Kamerové lupy nejen mnohonásobně přibližují, ale také mění kontrast, dělají výřezy atd. Program enVid umožňuje používat jako lupu i obyčejnou webkameru. Vznikají programy, jejichž pomocí lze diktovat text (např. MyDictate). Dynamicky se rozvíjejí aplikace v mobilních telefonech, které s připojením k internetu mohou hodně věcí usnadnit. Umějí navigovat (např. Blind Square), poradí s jízdním řádem nebo také dokážou identifikovat předmět, který nevidomý nemůže rozpoznat. Prostě udělá fotografii, a aplikace Tap Tap See mu prozradí, o co se jedná – ať už jde o balíček kávy nebo typ bankovky. Nevidomý pracovník Spektry Vladimír Dvořák mi osobně ukázal, jak se používá dotykový mobilní telefon. Tlačítka byla sice mezi lidmi bez zraku populárnější, nicméně i tzv. dotykáče se dají plnohodnotně využívat, a navíc už umějí řadu výše zmíněných funkcí. Bizarní přitom je, když vidíte, jak pan Vladimír ovládá iPhone, na jehož monitoru je tma. Apple je podle něj nejdál v usnadnění práce pro nevidomé. Navíc lze telefony s bluetooth doplnit o externí braillský řádek Easylink nebo klávesnici Rivo.

Nic není zadarmo Ceny pomůcek však nejsou zrovna nízké. Počítač s hlasovým výstupem, braillským řádkem a speciálními programy stojí až k dvěma stům tisíců korun. Nejsofistikovanější kamerové lupy rovněž stojí desítky tisíc korun. Ve Spektře se přitom nejčastěji prodává hlasový výstup z počítače (až 150 kusů za rok). Braillských řádků je to proti tomu jen asi 10, protože je potřebují uživatelé detailněji pracující s editací textu. Limit na jednu pomůcku je přitom 350 tisíc Kč a jejich součet nesmí za pět let překročit 800 tisíc Kč. Sortiment Spektry navíc zahrnuje i pomůcky pro lidi s postižením motoriky a řeči. Jedná se o různé speciální klávesnice, trackbally, komunikátory nebo o ovládání počítače očima švédským systémem Tobii. Ten se vyznačuje tím, že si sám zaměří vaše oči, takže nic nemusíte mít na obličeji. Dodejme, že prodeji elektronických kompenzačních pomůcek pro lidi s postižením zraku se věnují i jiné subjekty, jako je např. ACE Design, s. r. o, Adaptech či Galop, s. r. o. Další pomůcky denní potřeby od her až po vybavení kuchyně pak nabízejí třeba prodejny Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR na www. tyflopomucky.cz. 


Asistenti pedagoga


■ Nedávno vyšla z deváté třídy nevidomá dívka. ■ Školu navštěvují dva chlapci s těžkým tělesným postižením. ■ Speciální pomůcky lze získat s pomocí Konta Bariéry.

V Terezíně máme s asistenty dlouholeté zkušenosti Ředitelka Hana Bažantová je už dlouho velkou autoritou při uplatňování integrace ve školách.

Text: Hana Bažantová Foto: Jan Šilpoch

V článku Co nám to ten ministr udělal? (Můžeš 11/2014) se dlouholetý ředitel Jedličkova ústavu a škol a člen rady Konta Bariéry Jan Pičman zamýšlel nad úlohou asistentů pedagogů ve školách. Jako reakci na jeho text přinášíme další názor na integraci a inkluzi ve školách od ředitelky ZŠ Terezín.

V

adí mi, že se integrace často zužuje na zařazení postiženého dítěte do příslušné třídy, zajištění finančních prostředků na asistenta pedagoga, a případně i na vhodné učební pomůcky pro tohoto žáka. Ten potom někde v koutku třídy pracuje se svou asistentkou. To není integrace. Integrace musí být oboustranná, prospěšná pro postiženého žáka i pro ostatní žáky ve třídě. Když jsme před devíti lety přijali do první třídy Lukáše, žáka s těžkou neuropatií a s omezenou schopností mluvení, děti se s ním učily žít a Lukáš se učil žít s dětmi. Některé děti zpočátku na Lukáše šišlaly, stále ho hladily a chovaly se k němu jako k miminu. Díky citlivému přístupu ze strany učitelky, asistentky i pomoci rodičů se podařilo postiženého chlapce začlenit do života třídy. Lukáš se nyní učí dva cizí jazyky, není osvobozen z tělesné výchovy, navštěvuje taneční kroužek, jezdí se třídou na všechny výlety, exkurze i ozdravné pobyty.

Nároky na asistenta pedagoga Při integraci těžce postižených žáků je velmi důležitá spolupráce všech vyučujících s asistentem a rodiči dětí. Musí vytvořit tým, v němž se všichni jeho členové vzájemně respektují. Asistent nesmí být pouze někdo, kdo je učiteli k ruce. Musí znát postižené dítě, musí se podílet na společné přípravě na vyučování, nároky na jeho odbornost rostou. Ne každý učitel je schopen spolupracovat s asistentem. Někteří učitelé permanentní přítomnost další dospělé osoby nevítají. I to musí ředitel školy zohlednit. Na prvním stupni, kde je vlastně jeden učitel a jeden asistent pedagoga, se dají problémy do jisté míry eliminovat. Horší situace je na druhém stupni. Asistent pedagoga musí zvládnout všechny předměty – nejen český jazyk, matematiku, ale i dva cizí jazyky, chemii, fyziku… Každý učitel je jiný a s každým je třeba spolupracovat. Nároky na asistenta pedagoga se zvyšují. V souvislosti s článkem Jana Pičmana (Můžeš 11/2014) si nedokážu představit,


že by asistent pedagoga měl v náplni práce pouze pedagogické činnosti a ne další související potřeby včetně zajištění hygieny, stravování, přesunu, ale i relaxačních činností a podobně. V současné době není již co řešit, příslušná legislativa to dovoluje. Jsem ale přesvědčena, že na většině škol tyto činnosti asistent pedagoga dělal i dříve. Problém je samozřejmě i v nedostatku financí a možnosti je někde získat.

O postižené se staráme stejně jako o ostatní V tomto směru máme na naší škole jasno. Pokud přijmeme postiženého žáka, stává se jeho školní práce naší starostí. To znamená, že o něj musí být postaráno stejně jako o ostatní žáky. Musí mít svoji lavici – a ani tohoto žáka, ani jeho rodiče nemusí zajímat, že židlička pro něj stojí 35 000 Kč a pro ostatní žáky necelou tisícovku. To je věc školy (a státu?). Stejné je to i se zajištěním ostatních pomůcek, stejné je to i s asistentem pedagoga. Finanční stránku věci si musí zařídit škola. Není to jednoduché a opět se vracím k asistentovi pedagoga. Kdo bude tuto práci dělat? Nároky jsou vysoké, finanční ohodnocení velmi špatné. Když jsme před třemi lety vyhlásili výběrové řízení na dva asistenty pedagoga – pro tělesně postiženého žáka a pro nevidomou žákyni, přihlásilo se nám 40 zájemců. Nejdříve jsme vyřadili ty, kteří se domnívali, že asistent pedagoga připravuje učiteli křídu a film na promítání. Vybrali jsme uchazeče, kteří splňovali předepsané požadavky, měli tedy minimálně maturitu a alespoň částečné pedagogické vzdělání.

Zbylo jich šest, a pak nastoupily pohovory. Někdy jsou požadavky na asistenta specifické, ale pochopitelné. Když přišla do školy nevidomá dívka, požadovala škola, aby měla asistentka alespoň rámcovou znalost Braillova písma (nebo ochotu se ho naučit), aby zvládla Pichtův psací stroj atd. U tělesně postižených dětí je zase zapotřebí fyzická zdatnost asistenta pedagoga. Dalším problémem je i to, že škola přijímá asistenty na základě doporučení poradenského pracoviště, to ale vydává toto doporučení většinou na rok. To znamená, že asistenti pedagoga žijí ve stálé nejistotě. Pokud jde o financování asistentů pedagoga, nastavil náš Ústecký kraj jasná pravidla. Pro integrovaného postiženého žáka má asistent poloviční úvazek, pokud jde o žáka s těžším postižením, dostane úvazek 0,75. Pochopitelně to nestačí, takže zbytek doplňujeme z nenárokových složek platů. Vždyť například v 9. ročníku mají žáci 32 hodin tý dně, a k tomu je třeba přičíst oběd, hygienu, všechny přestávky a samozřejmě přípravu materiálů, spolupráci s vyučujícími… Integrace i inkluze jsou jistě dobré. Musíme ale mít podmínky. Je dobře, když vedle sebe existují různé typy škol. Rodič ať si vybere. Je jasné, že nevidomý či tělesně postižený žák bude mít ve speciální škole pomůcky i pedagoga na mnohem vyšší úrovni než ve škole běžné. Pokud ale rodič dá přednost škole běžné – ať již z důvodu dojíždění či prostě proto, že chce, aby jeho dítě chodilo do školy s ostatními, zdravými dětmi, musí tu možnost mít. A stát by to měl respektovat. 

Redakční úprava zj

19

Umělci Konta Bariéry ■ Původně vystudovala architekturu. ■ Dlouho trvalo, než začala vystavovat. ■ Inspiruje ji každodennost i cestování. Věčný vůdce, barevná litografie, 2013

Ivana Lomová:

V Irsku si umělce hýčkají Text: Štěpán Beneš Foto: karel cudlín

Dnes jste oceňovanou malířkou a ilustrá torkou, já na vás ale vím, že jste původ ně vystudovala architekturu. Jaká tedy byla vaše cesta k umění? To je pravda (směje se). Vždycky jsem ale chtěla kreslit a malovat. Přihlásila jsem se na kreslený film na UMPRUM, k Jágrovi, ale nevzali mě. Tak jsem nakonec – víceméně na přání rodičů – vystudovala architekturu. Nikdy jsem ji ale doopravdy dělat nechtěla, po studiích jsem se jí věnovala jen pět měsíců. A pak už jsem jen malovala. To zní jako velmi rychlý skok; jak se vám to povedlo? Hned po škole jsem začala obcházet různá nakladatelství, hodně jsem pak ilustrovala pro dětské časopisy Mladé fronty – Mateřídoušku, Sedmičku, Ohníček a tak. Bylo mi jasné, že „teď, nebo nikdy“ – chtěla jsem se konečně dostat tam, kde by mě to těšilo, takže jsem měla motivaci, a asi i hodně energie, moc jsem nespala, pořád kreslila a po pěti měsících jsem měla zadanou první knížku i spolupráci na filmu a v zaměstnání jsem dala výpověď. Při ohlédnutí zpět si říkám, že to vlastně šlo docela hladce… Co bylo dál? Od roku 1985 až do revoluce jsem dělala hlavně ilustrace, převážně knížek pro děti. Také jsem na Barrandově natočila jeden autorský kreslený film. Sama pro sebe jsem si občas volně kreslila, kritici to později označovali za tzv. českou grotesku; prostě jsem se vyrovnávala s tehdejší realitou, což bez humoru, ironie a sarkasmu moc nešlo. Hodně věcí se ale záhy, s revolucí, změnilo. Bylo to dost divoké období. Jednak jsem měla už první dítě a méně času, jednak po

20

revoluci vznikla spousta nových nakladatelství a stejně rychle také bohužel zanikala. Slyšela jsem od nakladatelů spoustu slibů, ale nakonec z toho většinou nic nebylo. Stalo se mi dokonce, že než jsem jednu ze zakázek dodělala, majitel vyměnil nakladatelství za autobazar či co. Tak jsem postupně ilustrací nechávala; pak už jsem měla děti dvě a opravdu málo času na svou práci; muž už trochu vydělával, a tak jsem se začala věnovat vlastní tvorbě. První výstavy jste měla až v polovině devadesátých let. Trvalo tak dlouho, než si vaší práce někdo všiml? (Směje se.) Já jsem si hlavně zprvu nevěřila sama, byla jsem k sobě asi až příliš kritická. Říkala jsem si: to přece nebude nikoho zajímat. Až za poměrně dlouhou dobu jsem se odvážila někomu něco ukázat. Na konci

devadesátých let jsem pak vystavovala v Malé i Velké Špálovce. Tam si mě hodně lidí všimlo a od té doby už bylo všechno snazší. Při pohledu na některé vaše až hyper realistické kresby se nechce té sebekritice vůbec věřit. Scény vypadají jako vyfoto grafované. Ostatně fotografie je velkou součástí vaší tvorby; jak k tomu došlo? Vždycky jsem měla fotky ráda, dříve jsem si je dokonce i sama vyvolávala. Okolo roku 2000 jsem se začala trochu prohrabovat fotografickým archivem mého otce, který také hodně a rád fotil. Staré fotografie dávno zašlých časů z vlastního dětství mě vzrušovaly. Navíc tam bylo hodně fotek z Ameriky, kde naše rodina strávila jeden barevný rok 1969–1970, protože tam táta pracoval na univerzitě v Chicagu. Byl to barevný rok v mém jinak poněkud černobílém zdejším dětství. Začala jsem podle těch fotek malovat. To bylo poprvé, kdy jsem pracovala s fotografií. Jak si takovou práci malíře s fotkami můžeme představit? Fotografie pro mne může být přímým inspiračním zdrojem – objevím či sama vyfotím něco, co je tak fascinující, že to pak více či méně použiju pro obraz. Anebo je první jakási myšlenka, a pak můžu použít fotku jen jako pomocný nástroj – skicák. Fotku ovšem málokdy používám doslovně, většinou ji dost pozměňuji, přizpůsobuji, skládám více fotografií dohromady a podobně. Tak vznikala například i série nazvaná Kavárny. Chodila jsem po kavárnách a fotila. Potom se doma fotkami dlouze probírala, znovu fotila, a pak se mi postupně začaly vyjevovat jednotlivé scény, které jsem posléze malovala.

22. XI. 64, barevná litografie, 1997

Když už jsme se toho tématu dotkli, jak vlastně hledáte inspiraci? To je tak: člověk prostě něco vidí, nějak to na něj zapůsobí, začne o tom přemýšlet,



Vždycky jsem chtěla malovat. U architektury jsem vydržela jen pět měsíců.

info Kdo je Ivana Lomová Česká malířka. Ač původně absolventka architektury, v roce 1984 začíná publikovat své kresby v novinách a časopisech. Ilustrovala více než 25 knih, zejména pro děti a mládež. Typickým znakem její rané tvorby jsou znaky české grotesky, s jejíž pomocí s nadsázkou komentovala stav české společnosti a její vliv na duši jedince. Od roku 2000 se věnuje volné tvorbě, malbě, občas i grafice. Jako prostředek své tvorby využívá fotografii. Svými náměty se často dotýká naší všednodenní reality, kterou zpracovává tzv. objektivním okem. Její obrazy vznikají většinou v tematických cyklech. Žije a maluje v Praze.

a když to nepolevuje, tak to začne postupně zpracovávat. Čekal jste něco romantického – snad o polibcích múz? (Směje se.) Vlastně kladu tuhle otázku pokaždé; zajímá mě, zda se tak abstraktní věc dá vlastně vůbec nějak konkretizovat, sdělit, předat… (Chvíli se odmlčí.) Když o tom tak mluvíte, napadá mě vlastně, že často mě něco napadne, když jsem v pohybu. Když někam jdu,


věnuji se něčemu jinému… Že ta inspirace vlastně přichází tak nějak mimoděk. Ve vašem cyklu děl s názvem Ráj je ale patrná inspirace cestováním na exotická místa. Co na vás zapůsobilo nejvíce? Cyklus, o kterém mluvíte, vznikl na základě mých dojmů z cesty do Guatemaly; poprvé jsem se ocitla v džungli. Cestuji moc ráda a inspiraci to ve mně určitě zanechává. Je ale zajímavé, že třeba v Itálii mi malování moc nešlo. Asi je to tam až příliš krásné. Dobře se mi pracovalo naopak v Irsku, tamní příroda není úplně nepodobná té naší, jen je zelenější, meditativnější a možná melancholičtější. Je to moc krásná země, vnitrozemí působí skoro jako park, pobřeží je divoké a romantické. Na mé návštěvě Irska je zajímavá ale ještě i jiná věc. Byla jsem tam letos měsíc na rezidenčním pobytu. Umělci, převážně spisovatelé, bydlí v domě, který kdysi patřil významnému irskému dramatikovi. Teď jej vlastní a spravuje stát, slouží spisovatelům, malířům, hudebníkům a jiným umělcům, kteří se střídají a nějakou dobu tam vždy pobývají. V klidu se věnují tvorbě, zároveň se vzájemně inspirují, v domě vládne moc příjemná a tvůrčí atmosféra. Večer si třeba předčítají své básně. Aby se tam člověk dostal, musí být uznán profesně způsobilým, a pak zaplatit určitou finanční částku, která

ovšem je, řekla bych, tak pětinou skutečných nákladů na jeho pobyt. Zbytek dotuje stát; je to jedna z forem jeho podpory umění. Irů jsou jen čtyři miliony, ale je to země se skvělým vztahem ke kultuře a umění, a také to podle toho pak vypadá. Společnost se uměním kultivuje. U nás jsme na to nějak zapomněli, nic podobného tu bohužel není. Na kulturu Česko obecně moc peněz takzvaně nemá. Přijde to člověku dost líto. I proto se účastníte Aukčního salonu Konta Bariéry? Podobných projektů se účastním moc ráda, myslím, že to je dobrá forma charity, lepší než ostatní. Kde jsem na Aukční salon výtvarníků poprvé narazila, si ale už nevzpomínám. Abych se přiznala, mám v tom trochu zmatek, nepřispívám jen Kontu Bariéry. Co ale mám zcela určitě, je moc dobrý pocit z toho všeho. 

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.

21

Nové zahraniční technologie ■ Speciální lžíce si poradí s třesem rukou. ■ Výrobce ji zasílá i do České republiky. ■ Podobný systém by mohl pomoci i při psaní.

Možnost se i s třasem důstojně najíst nabízí elektronická lžíce Liftware.

Lžící proti třasu Text: Štěpán Beneš Foto: LiftWare

T

řes (tremor) v končetinách, zejména v rukou, umí život pořádně znepříjemnit. Ať už je způsobený stářím, Parkinsonovou chorobou nebo jiným neurologickým onemocněním, běžné denní činnosti, jako je oblékání, jídlo nebo psaní, ve kterých se obvykle zcela samozřejmě spoléháme na své ruce, se stávají obrovskou výzvou, zdrojem frustrací, a mnohdy i soubojem o vlastní důstojnost. Problému se pomocí moderních technologií rozhodl čelit Anupan Pathak, vědec a inženýr americké společnosti Lift Lab Designs. Podařilo se mu zkonstruovat jídelní nástroj LiftWare, jenž pomocí chytré elektroniky pomáhá vstřebávat vibrace – a umožní tak znovu se v klidu najíst.

22

Bez rozlití až do úst Jídelní nástroj LiftWare se skládá ze dvou částí. Tlustší držadlo s napojeným pohyblivým adaptérem tvoří jednu část, druhou pak představují výměnné nástavce. LiftWare totiž nemusí být jen lžící, ale podle potřeby i vidličkou nebo lžící na polévku, tedy s hlubším profilem. Nástavec, kterého je zrovna zapotřebí, se zacvaknutím připojí k držadlové části. V držadle je umístěna elektronická soustava, citlivé senzory a dvojice motorků. Všechny tři části dávají dohromady účinný technologický koncert: jakmile vezme uživatel nástroj do ruky, začnou senzory sledovat a analyzovat pohyby. Rozpoznají přitom pohyb způsobený tremorem a odliší jej od pohybu lžíce od talíře k ústům či naopak. Data zpracovává malý mikročip, který zároveň řídí oba motorky. Ty ve zlomcích vteřiny reagují a připojeným adaptérem (na

němž je nástavec podle aktuální potřeby) kompenzují zjištěný třesavkový pohyb pohybem na opačnou stranu. Pohne-li se lžíce prudce nahoru, motorek zabere s nástavcem dolů a naopak, kompenzuje i pohyby do stran. Pokud necháme v pozadí technické řešení, funguje to ve výsledku bezvadně, jak mimo jiné ukazují i demonstrační videa na stránkách výrobce (www.google.com/ liftware). Elektronika dokáže pracovat tak rychle, že jediné, co je na první pohled vidět, je i přes třesoucí se ruku stabilní lžíce, schopná dopravit bez rozsypání nebo rozlití potravu až do úst. Klinická studie, kterou nechal výrobce nástroje zpracovat, ukazuje až 70procentní účinnost při kompenzaci třesu. Nástroj ale nekompenzuje jen drobný třes, poradí si i s poměrně silným; vidět je to zejména v porovnání před/po při zkouškách s klasickou lžící. Držet LiftWare je, díky



Elektronika dokáže pracovat tak rychle, že jediné, co je na první pohled vidět, je i přes třesoucí se ruku stabilní lžíce. K přístroji lze dokoupit dva nástavce: mělkou lžíci a vidličku. Omývat je můžete v myčce nádobí.

vává baterii; úplně jej vypnout je nutné opětovným vytažením nástavce. Že přístroj funguje, pozná uživatel podle drobného vrnění motorku, na něž se ale dá velice rychle zvyknout. Nástavce je možné umývat v myčce nádobí, zbytek přístroje je však nutné čistit jen lehce navlhčenou houbičkou a otírat suchou papírovou utěrkou. V balení je také uzavíratelný ochranný látkový obal. Nástroj je možné vzít s sebou kamkoli: ven, do restaurace, na cesty a podobně. Na jedno nabití vydrží hned několik jídel. Výrobek si můžete objednat přímo na stránkách výrobce: www. google.com/liftware; v době psaní tohoto článku se autorovi nepodařilo najít žádný český obchod, který by výrobek nabízel. Pro americké zákazníky nabízí výrobce možnost úhrady z veteránské péče, teoreticky by tedy bylo možné zkusit požádat si o příspěvek i u české zdravotní pojišťovny, jedná se ale o neprověřenou možnost.

Pero silnější meče

silnějšímu držadlu, možné podle toho, jak to uživateli vyhovuje nebo jak mu to samo postižení umožní. Výrobce přímo vybízí své zákazníky, aby s úchopem všemožně experimentovali a našli si právě takový, jaký jim vyhovuje.

Přes oceán do Čech Nástroj není z nejlevnějších. V internetovém obchodě výrobce stojí základní sada bezmála 300 dolarů, což je v přepočtu přes šest tisíc korun, nepočítaje náklady na zaslání až do České republiky. S tím by ale naopak neměl být problém, výrobce vyhoví i tuzemským zájemcům, kteří se pro výrobek rozhodnou. Pokud jsou potřeba nástavce, je nutné je dokoupit samostatně, stojí po dvaceti dolarech za kus (necelých 500 korun), v základním setu je pouze LiftWare s jedním nástavcem. Přístroj funguje na baterie, dobíjí se pomocí indukční nabíječky ze zdi, nebo, jak je dnes už poměrně standardní, přes USB konektor počítače. Sám přístroj se aktivuje až nasazením nástavce, do té doby je vypnutý. Vypnout jej s nasazeným nástavcem je možné otočením vzhůru nohama při položení například na stůl. V takové chvíli ale stále ještě, byť minimálně, spotřebo-


Podobná technologie by mohla handicapovaným tremorem pomoci i jinde. Existuje například nápad vyrobit podobné psací pero. Prozatím si pacienti s třesavkou předávají tipy na vhodná pera, obvykle s větší váhou, díky níž se daří třes kompenzovat, jen z výběru dostupných nespecializovaných produktů. Už v roce 2009 ale umístil jistý japonský inženýr se svým týmem z kalifornské státní univerzity v americkém Sacramentu

na server YouTube video demonstrující prototyp pera, které umělo samo eliminovat třes. Šlo vlastně o zjednodušenou konstrukci téhož, co využívá i LiftWare. Pero bylo umístěno uprostřed válce s větším průměrem, k jehož bokům bylo pružně připevněno. Pisatelův třes dokázal kompenzovat vnější válec, zatímco pero uvnitř zůstalo relativně v klidu. Tah sice stejně nebyl úplně rovný, pokrok při srovnání s běžným psaním bez korekce byl ale více než patrný. Zatím se však podobné pero nikomu nepodařilo vyrobit a v běžné distribuci podobně specializovaný nástroj na psaní zatím k dispozici není. Zajímavý nápad měla i Maura Horton, jejíž manžel trpí právě Parkinsonovou chorobou a ruce ho neposlouchají při oblékání košile a zapínání knoflíků. Paní Maura vymyslela košili s všitými magnetkami, na něž se jejich protistrana místo zapnutí knoflíku jednoduše přicvakne. Na oblečení není nic poznat, dokonce i vrchní knoflík může zůstat nezapnutý; setrvá přitom na správné straně a nepůsobí nijak rušivě. Své výrobky prodává na internetové stránce projektu, www.magnaready.com, v nabídce jsou modely pro pány i dámy; pozor si musí dát jen osoby se strojkem, jejž mohou magnety na oblečení ovlivňovat. Podobné zapínání ale není samozřejmě pomoc jen pro lidi postižené třesem, ale pro všechny, kteří mají problémy s horními končetinami, speciálně například pro kvadruplegiky.  Baterie LiftWaru vydrží spolehlivě hned několik jídel, a tak se nemusíte bát ji vzít třeba do restaurace.

23

Příběh Konta Bariéry ■ 17 let pracovala Jana Juřičková jako zdravotní sestra. ■ Do zaměstnání by se ráda vrátila, ale neví kdy. ■ Prioritní pro ni byla, je a bude rodina.

Mámou z vozíku

Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

N

a mrazivý leden 2014 nevzpomíná dnes pětatřicetiletá Jana Juřičková ze Zádveřic na Zlínsku nijak zvlášť ráda. „Odjela jsem do blízkých Vizovic na nákup, a jak jsem vystupovala z auta, bodlo mě poměrně hodně v zádech. Zarazilo mě to, ale říkala jsem si, že mám možná záda namožená z práce,“ vzpomíná žena, která 17 let pracovala jako zdravotní sestra ve zlínské nemocnici a na nějaké to bolení zad byla zvyklá. Když se vrátila z nákupu, přidalo se k bolesti také mravenčení a necitlivost v dolních končetinách; z auta už vystupovala s vypětím všech sil. Došla až do mezipatra rodinného domu, tam se však v bolestech zhroutila na zem a musela zavolat o pomoc. „Celou dobu jsem si myslela, že to je ploténka a že se to spraví. Zavolala jsem své známé doktorce, aby se na mě přijela podívat. Už na jejím výrazu jsem poznala, že je něco v nepořádku; krátce nato už mě vezla rychlá záchranná služba do Zlína,“ vzpomíná. V nemocnici prošla kolotočem vyšetření a vyslechla nemilosrdnou diagnózu: míšní ischemie v oblasti hrudní a bederní páteře a ochrnutí dolních končetin. Nějakou dobu strávila v nemocnici, čtyři měsíce pak v rehabilitačním ústavu v Hrabyni, kde dostala svůj první vozík a učila se žít s novou situací. „Černé myšlenky mě samozřejmě nějakou dobu pronásledovaly,“ přiznává mladá žena. „Ale když jsem okolo sebe viděla tu energii lidí, kteří na tom byli ještě hůř než já, přikázala jsem si nefňukat a co nejdříve se vrátit k rodině a běžnému životu. Pomohl mi i přístup ergoterapeutky v Hrabyni, která se se mnou, jak se říká, nepárala, a donutila mě tak zjistit, že můžu více, než jsem si dokázala představit,“ dodává.

Do schodů na plošině Paní Jana žije v rodných Zádveřicích celý život, prožila tu dětství, vystudovala základní školu. Už tam zatoužila stát se zdravotní sestrou, a tak pokračovala na zdravotní školu. Po maturitě nezahálela, prakticky ihned nastoupila do Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a kromě dvou přestávek na mateřskou dovolenou tam pracovala až do své příhody. V rehabilitačním ústavu ji často navštěvoval manžel, který pracuje jako zkušební komisař v autoškole, spolu s dvěma dětmi, synem Lukášem a dcerou Veronikou, kterým je dnes 5 a 11 let. Domů se nesmírně těšila. Návrat to ale nebyl bez překážek. Rodina žije v prvním patře rodinného domu, do samostatného bytu vede úzké točité schodiště. Celé tři měsíce trvalo, než byly vyřízeny potřebné Děti i manžel byly pro paní Janu velkou oporou. Dnes už s nimi může být doma...

24



darujte

Někteří doktoři o nadějích mluví, víc ale naslouchám těm, kteří moji situaci nemalují v růžových barvách. ... ustrnout ale nehodlá. Ráda by se na pár hodin týdně vrátila do zaměstnání, znovu také trénuje jízdu autem.

Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš.

náležitosti a specializovaná firma mohla zbudovat plošinu. S financováním pomohl příspěvek od úřadu. V bytě naštěstí tolik stavebních úprav potřeba nebylo, jen některé dveřní otvory potřebovaly zvětšit a otevírací dveře nahradily zasunovací. Návrat ale nebyl jednoduchý ani po psychické stránce. „Vrátila jsem se do důvěrně známého prostředí, a tak jsem musela pořád porovnávat, jak jsem zvládala věci před úrazem a jak je zvládám teď. První úklid jsem obrečela. Teprve až když si člověk sedne na vozík, pozná, jaké to vlastně je. Nedostanu se na spoustu míst, třeba do školky, kam chodí syn, vedou schody. Hledám stabilitu, bojím se najíždět obrubníky. Ale postupně se všechno učím,“ líčí s energickým výrazem Jana Juřičková. Zvyká si i na ruční řízení v autě. „Před míšní mrtvicí jsem ráda řídila, ruční řízení je ale něco jiného. Snad se brzy odhodlám jet sama někam dál,“ říká a se smíchem dodává, že asi nejlépe a nejrychleji se s novou situací srovnaly její děti. Oporou jí kromě rodiny byli bezprostředně po návratu i kolegyně z práce a kamarádi. „Byla to obrovská vlna solidarity; jsem vděčná, že tu nemusím pořád sedět sama a zbytečně přemýšlet nad tím, co a proč se stalo,“ pochvaluje si. K návratu do života jí pomohlo i Konto Bariéry. Přispělo na zakoupení mechanického invalidního vozíku, který čeká na paní Janu pod schody. Přesedne na něj vždy, když sjede s plošinou dolů, a protože je nesnadné vozík vynášet, pohybuje se nahoře po bytě na starším vozíku zakoupeném z druhé ruky. „Jsem za ten nový vozík moc ráda, je vyrobený přesně na mě a skvěle se také nakládá do auta. Je to úplně něco jiného než tahle stará herka, v té se mi ani dobře nesedí,“ ukazuje mladá žena na opotřebovaný vozík pod sebou.

Domácnost i práce Zatím se paní Jana dostává zpět do životního tempa. Sama sebe označuje spíše za


realistku, a tak planým nadějím nedává moc šance. „Někteří doktoři o nadějích mluví, víc ale naslouchám těm, kteří moji situaci nemalují v růžových barvách. Přemostění poraněné míchy je zatím spíše utopie, a tak se snažím se na to neupínat. Pokud by se o to ale někde pokusili, budu první, kdo se přihlásí,“ směje se. Na rehabilitaci dojíždí do Zlína na jednu a půl hodiny týdně, nemůže si ji vynachválit. „Zkoušela jsem také plavat, zatím mi to ale moc nejde, tělo se chová úplně jinak, než jsem byla zvyklá,“ dodává s úsměvem. Už teď ale sní o tom, co bude dál. Aby se mohla dobře postarat o rodinu, je ještě potřeba přebudovat kuchyňskou linku, která není uzpůsobena pro práci na vozíku. Tam, kam by potřebovala zajet koly, teď vadí skříňky, do těch horních zase paní Jana nedosáhne. „Zkoušela jsem tu něco vařit, ale víc toho bylo na zemi a na kalhotách než na plotně v hrnci,“ směje se. Pozvala proto architektku a nechala si vypracovat návrh bezbariérové kuchyně. O pomoc s realizací se paní Jana obrátila opět na Konto Bariéry a projekt Nový start, který pomáhá lidem po úrazu s návratem k běžnému životu. Prioritní je pro paní Janu fungování v domácnosti, moc ráda by se ale také vrátila do práce. Krajská nemocnice ve Zlíně se k situaci postavila čelem a předeslala jí možnost nastoupit zpět. „Dělat zdravotní sestřičku už samozřejmě nemohu, mohu se ale věnovat administrativní práci, které je v nemocnici dost a dost. Hlavní pro mě ale je vrátit se do kolektivu, mezi lidi, kde jsem vždy byla hrozně ráda,“ zasní se Jana Juřičková. Za kolegyněmi v práci už se byla podívat. „Bylo to pro mě podobně emotivní jako návrat domů. Na druhou stranu jsem si najednou, vsedě na vozíku, uvědomila, jaké to je z té druhé strany. Celý život jsem byla jako sestra na druhé straně barikády a hodně věcí si člověk neuvědomí. Třeba že nevědomky říká věci, které může pacient vnímat zcela odlišně. Mám teď tedy i výhodu, že to znám z obou stran,“ směje se mladá žena. 

K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz


●

1/2015


●

Nevidomá sochařka mariaNNa machalová:


www.muz

Kou pí čas opi su toh oto íte pod poř

www.muz

es.cz

strana 16 Jednot

Ča

eří y, kt pro t sopis

vz se ne

á: řičkov

Jana Ju

dáva

jí

●

2/20 15

atitelé

ČASO

20 kč

zíku

ra na vo

strana

Bez um

24

M01_2015.indd 1

4.indd

1

Kou pí toh oto pod poř čas opi su íte Í SE N EVZ

DÁVA

ZOUBEK

JÍ

12/2 014

●

●

ění žít :n

Jednot

livý vý tisk

emůžem

e

30 Kč / Před pl

strana

atitelé

20 Kč

18

12/17/2014 7:54:06 AM

M12_201

5.indd

M02_201

es.cz

PIS P RO TY , KTE Ř

OLBRAM

●

í sest dravotn

Z

livý

pl / Před 30 kč výtisk

1

5 5:50:51

PM

1/16/201

11/10/20

14 3:47:04

PM

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

25

na cestách ■ Dva vozíčkáři na čtyřkolkách vyrazili na Sibiř. ■ S kamarády na motorkách ujeli po vlastní ose 14 tisíc kilometrů. ■ Za 70 dní projeli řadu zemí včetně Mongolska a Kazachstánu.

Na čtyřkolkách

k Bajkalu Společná příprava na nocleh u jezera Uureg na západě Mongolska.

Text: TOMÁŠ PUČÁLKA Foto: GENNADIY CHERNETSKIY

N

a čtyřkolkách jsme toho s kamarády najezdili už mnoho. Několikrát jsme navštívili Rumunsko a Ukrajinu, ale vždy se jednalo o výlety z jednoho bodu. Z místa ubytování se vyjíždělo na celodenní túry s návratem zpět. V roce 2012 jsme společně s chodícími na motorkách zkusili týdenní výlet s vozíky upevněnými na čtyřkolkách. Zjistili jsme, že není problém spát po lesích a kempech. Toaletu jsme vyřešili prkýnkem se dvěma nožičkami, které se druhou stranou připevní na stupačku čtyřkolky. Takže i tento problém všech vozíčkářů se zvládl. Následující rok jsme se rozhodli objet Černé moře, navštívit Gruzii a hory Velkého Kavkazu. Jeli jsme v sestavě dva vozíčkáři na čtyřkolkách a jeden motorkář – Filip Mergental, Tomáš Pučálka a René Vaňo. Po 40 dnech a 7000 najetých km jsme se vrátili nadšeni tím, co jsme dokázali a zažili. Chtěli jsme zvládnout ještě víc, a tak se zrodil nápad vyrazit k jezeru Bajkal v jižní části východní Sibiře. Jeli jsme ve stejné sestavě jako kolem Černého moře plus Gennadiy Chernetskiy, další motorkář a kameraman, který vše dokumentoval. Po zkušenostech z minulých cest jsme věděli, co si s sebou vzít a co nepodcenit.

26

Buddhistický komplex v Ivolginském dacanu je ruským centrem této víry.

Nuda ve vlaku Ve druhé polovině července jsme se vydali přes Polsko a Bělorusko do Moskvy. Vzhledem k obrovské vzdálenosti k Bajkalu jsme se rozhodli zpestřit si cestu jízdou vlakem po Transsibiřské magistrále do Irkutska. Lístky jsme předem nezamluvili, i když jsme měli informace, že kvůli vytíženosti trati není jednoduché je zakoupit přímo na místě. Hlavně jsme ale nevěděli, jak to bude s transportem našich strojů. Na internetu jsme o tom nenašli žádné informace, takže rezervování lístků nemělo smysl. Prostě jsme to riskli. Nakonec se nám po pěti dnech

podařilo se dostat do vlaku (stroje jely jiným než my). Čekání na odjezd jsme vyplnili menší prohlídkou Moskvy a návštěvou kameramanova kamaráda v Kaljazinu, kde jsme strávili tři dny. Pětidenní cesta vlakem docela utekla. Co se bezbariérovosti týče, tak nástup byl bez problémů. Ovšem tím to skončilo. Do lůžkového kupé se vozík nedostal, takže jsme těch pět dní prakticky strávili na postelích. Lůžka jsme opouštěli jen v případě velké potřeby WC. Na záchod vozík samozřejmě také neprojel, takže nás René vzal pěkně „do teplejch“ a bylo po problému. Jinak se toho cestou moc dělat nedalo. Chvíli koukáte z okna, chvíli posloucháte muziku, večer se otevře nějaká ta lahvinka, no zkrátka to nějak uteklo. V Irkutsku na nádraží nás čekala naše ruská kamarádka Olga, která studuje v Praze. S Olgou jsme se seznámili asi 14 dní před odjezdem a nabídla nám pomoc. Samozřejmě jsme neodmítli. Ukázalo se, že to byla správná volba. Doprovázela nás po městě, navštívila s námi Olchon, největší ostrov v Bajkalu, a dokonce na naši počest uspořádala utajovaný punkový koncert v garáži.

Nezapomenutelné Mongolsko Zamířili jsme dál na východ přes Ivolginskij dacan, klášterní komplex a centrum buddhis


č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Návštěva tradiční jurty jedné mongolské rodiny

Kupé ve vlaku na Transsibiřské magistrále se proměnilo v ložnici, obývák i bar.

V Kazachstánu se někdy zdálo, jako by se tady čas zastavil.

Pětidenní cesta vlakem docela utekla. Co se bezbariérovosti týče, tak nástup byl bez problémů. Ovšem tím to skončilo. mu v Rusku, do Mongolska, země s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Přes hlavní město Ulánbátar jsme se vydali na západ severní cestou. Je prý nejkrásnější, ale i nejnáročnější. Mongolské cesty většinou nemají asfalt, což je sice pro čtyřkolky ráj, ale jízda v terénu je fyzicky náročnější. Trpěly i stroje – hlavně na roletách (zvlněných cestách). Zde strávených 14 dní a 2000 najetých kilometrů nám v paměti utkvělo asi nejvíce. Nekonečné stepi s drsným podnebím, kde je hlavním zdrojem obživy stále kočovné pastevectví, stáda koz, ovcí a koní, typické mongolské jurty, chladné noci s oblohou pokrytou miliony hvězd, které u nás neuvidíte… To nejde popsat, to se musí zažít. Spaní ve stanu nebyl problém. Stačí se schovat za kopeček nebo odjet od cesty, abyste nebyli tolik na očích. A najít nějaké rovnější místo kvůli pohybu na vozíku. Snad jen chladné noci, kdy teplota běžně klesala ke čtyřem stupňům, nebyly nic moc. Člověk na sebe navleče několik vrstev. Třeba i to, v čem celý den jede, a šup do spacáku. S hygienou si také nemůžete moc lámat hlavu. Vezli jsme si dvacetilitrový kanystr s vodou, který jsme po cestě doplňovali a sloužil jako zásobárna pitné vody na vaření. Mytí jsme řešili pomocí vlhčených ubrousků. Pořádná očista se konala, jen když jsme našli nějaké ubytování. V Mongolsku to bylo třeba i po deseti dnech. Člověk si uvě-


domí, jaký má doma komfort. S jídlem to také nebyla žádná sláva. Tamní strava není z pohledu Evropana moc chutná. Povařené – převážně skopové – maso bez ochucení nám moc nešmakovalo. Ve velkých městech je větší výběr, ale těch velkých měst zase moc není. Zachraňovaly nás čínské polévky nebo rybičky v konzervě, když byly zrovna ke koupi.

Kudy domů?

Nekonečné roviny Kazachstánu jsou monotónní, a přesto fascinující.

Po nezapomenutelném Mongolsku nás čekal přejezd ruského Altajského kraje s nádhernými horami zahalenými v mracích. Jen občas vykoukly zasněžené vrcholky, což nás docela mrzelo. Potom přišly nekonečné pustiny obrovského neosídleného Kazachstánu. Vyprahlá placatá země, kde nepotkáte 400 kilometrů benzinku, určitě stojí za návštěvu – i když je krajina tisíce kilometrů stále stejná. Z monotónní scenérie lze vypíchnout zastávku u vysychajícího Aralského jezera se zbytky vraků lodí. Se spaním pod širákem nebo ve stanu ani zde nebyl problém. Celou cestu jsme – vzhledem k situaci na Ukrajině – řešili, kudy to vezmeme zpět. Ve hře byly dvě varianty. První byla vzít to spodem přes Gruzii a Turecko, což by znamenalo velkou zajížďku. Zvítězila druhá varianta, a to prostě jet přes Ukrajinu. Vzali jsme to hodně severně, a vyhnuli se tak oblastem,

� 27

na cestách

AUTO-MOTO ■ Ostravský Unicar patří k partnerům projektu Auta bez bariér. ■ O řidiče s handicapem se tu stará Eva Gelnarová. ■ Vloni si odsud odvezly auto více než tři desítky zákazníků.

Eva Gelnarová:

Auta lidi zraňují,

Lidé byli vstřícní během cesty všude, i u vraků lodí ve vyschlém Aralském jezeru.

jsou nepokoje. Na hranicích ani po � kde celou dobu průjezdu jsme nezaznamenali žádné známky nějakého konfliktu. V Kyjevě na Majdanu nebylo ani památky po barikádách, které tu minulou zimu hořely. Je to krásné, čisté a moderní město. Pak už to byl takový zrychlený přesun. Přes Polsko jsme to vzali Dukelským průsmykem na Slovensko a odtud jsme to hrnuli na rodnou hroudu. Na konci září, po 70 dnech strávených na cestě, jsme se zdrávi a šťastni z toho, co jsme dokázali, ocitli doma. Za námi bylo 14 000 kilometrů po vlastní ose a 5000 kilometrů ujetých po Transsibiřské magistrále. Stroje krom několika drobných závad vydržely a dovezly nás až domů, i když dostaly pořádně zabrat. Zdravotní problémy se nám také vyhýbaly. Až na jednu spáleninu od ohně jsme neměli snad ani rýmu, a to jsme spali ve stanu i při minusových teplotách. Nevíme, jestli jsme měli tolik štěstí, ale po celou cestu jsme se setkávali jen se vstřícnými lidmi. Viděli jsme kus světa, zážitků je tolik, že by vydaly na knihu. Pokud by vás zajímaly, rádi se o ně podělíme na promítání fotek s povídáním, které určitě připravíme. Stačí sledovat dění na www.facebook.com/dokolakolem, tam se dozvíte, co se chystá. V současné době vzniká film, který spatří světlo světa v první polovině roku 2015. Třeba někoho inspirujeme k uskutečnění podobné cesty. 

28

Text: Petr Buček Foto: auTOR

ťovny, takže se k nám dostává mnoho aut i po těžkých haváriích, a setkáváme se také s jejich majiteli.

Když jsem vás potkal poprvé, řekla jste mi krásnou věc. Že jste se do projektu Auta bez bariér zapojili, protože lidé čas to ke svému handicapu přijdou v autě. A vy jakožto prodejci aut cítíte spolu zodpovědnost za takové nehody. Loni k nám přijeli dva naši dlouhodobí zákazníci – a najednou jsou po úrazu a kupují auto jako handicapovaní. Je to bohužel stále častější a my se jim snažíme vyjít vstříc v jejich nové situaci. Působíme navíc jako prohlížecí středisko pro pojiš-

V prodejnách a opravnách aut převažují muži. Jak jste se k této práci dostala? Nejsem klasickou prodejkyní, mám v našem dealerství na starosti marketing a počítače. Ale jakmile se objeví v prodejně handicapovaný zákazník, přidávám se k prodejci a vše potřebné se snažím pro postiženého vyřídit. Máme tu také klasickou prodejkyni, ta je však nyní na mateřské dovolené. Ženy bývají empatičtější než muži, a to se v této profesi cení. Nejen při prodeji auta handicapovaným. Myslím, že kdo nechce vyloženě probírat



Handicapovaní se dočkají vozu Škoda s posuvnými dveřmi a velkým prostorem. Takové auto zatím v nabídce Škody není.

proto pomáháme

o vrácení DPH. Víme, kam máme jít, komu máme zavolat. Musím říci, že když jsme s tím začínali, dost jsme tady v Ostravě naráželi na problémy na úřadu práce, kde se vyřizuje státní příspěvek na pořízení a úpravu auta. Dnes už je to mnohem lepší. Na jak vysoký státní příspěvek podle vašich zkušeností postižení dosáhnou? Je to různé, záleží na postižení. Někdo dosáhne na padesát tisíc, jiný dostane 180 tisíc korun.

s prodejcem výkony motoru a jiné technické parametry, ale zaměřuje se na praktické věci, si s prodejkyní dobře porozumí. U nás v rodině jsme navíc vždycky měli škodovky a já mám vztah k autům odmalička. Dokonce jsem dříve závodila s těžkým off-roadem, jezdila jsem jako řidička či navigátorka vytrvalostní závody bahnem a vodou. Partnerem projektu Auta bez bariér jste už více než rok; co se u vás od té doby změnilo? Handicapovaným jsme v loňském roce prodali mezi 30 a 40 auty. Podařilo se nám zlepšit komunikaci s úřady při vyřizování státního příspěvku, žádáme za postižené


Když pomáháte s úpravou auta pro potřeby handicapovaného řidiče nebo spolujezdce, na koho se obracíte? Spolupracujeme s více firmami, ale nejvíce přestaveb provádíme se společností z nedaleké Bašky. Zákazník u nás samozřejmě může prodat na protiúčet své staré auto jakékoliv značky a my už pak zařídíme demontáž ručního ovládání. Prodáváte v Ostravě sice škodovky, ale umíte člověku s postižením nabídnout i auto jiné značky? Určitě ano, týká se to především vozů koncernu Volkswagen – tedy seatů a volkswagenů – i užitkových. Například Volkswagen Caddy s namontovanou nájezdovou rampou je velmi vhodný pro převoz vozíčkářů. Vaší prioritou jsou však škodovky, a také mezi handicapovanými se podle všeho prodá nejvíce vozů mladobole slavské značky. Jaký model ve vaší na

Jakmile se v prodejně objeví handicapovaný zákazník, přidá se Eva Gelnarová k jednomu z prodejců a pomáhá s vyřizováním příspěvků či přestavby auta.

info Kdo je Eva Gelnarová Pracovnice ostravského dealerství škodovek Unicar. V prodejně má na starost počítače, marketing, ale věnuje se také handicapovaným zákazníkům. Loni jim prodala více než tři desítky aut.

bídce chybí, a vy byste ho chtěla lidem s postižením nabízet? Letos skončí výroba Škody Roomster a nahradí jej právě Volkswagen Caddy převlečený za škodovku. Takže se handicapovaní dočkají vozu Škoda s posuvnými dveřmi a velkým prostorem. Takové auto zatím v nabídce Škody není. Mají handicapovaní zákazníci nějaké speciální požadavky? Často hledají auto s vyšší nástupní hranou a větším úhlem otevření dveří. Proto jsou žádané modely Yeti a právě končící Roomster. Vedle toho je zájem o všechny naše kombíky a o Rapid Spaceback.

� 29

AUTO-MOTO

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Měla jste i méně obvyklou zákaznici, � nevidomou. Jaké auto si vybrala a proč?

Kvůli svému vodicímu psovi zvolila fabii kombi. Řidičkou vozu je samozřejmě její asistentka. Parametry zavazadlového prostoru pro svého zlatého retrívra si však předem ověřila a přeměřila sama zákaznice.

Existuje nějaký doplněk nebo výbava, které handicapované nějak překvapí, když jim je nabídnete? Handicapovaní většinou hledají dobře vybavené auto za nízkou cenu. Téměř vždy mívá jejich auto přední i zadní parkovací senzory, které hlásí blížící se překážku při manévrování na parkovišti. Dražší systémy, které auto samy zaparkují, zatím nekupují. Důvodem je i skutečnost, že tyto automatické systémy zajedou s vozem přesně doprostřed mezery mezi dvěma auty. Například vozíčkáři však parkují tak, aby měli na své straně více prostoru k vystupování. Jak pomůžete s financováním vozu a s jeho pojištěním? V obou případech nabízíme zákazníkům finanční společnosti, které handicapovaným nabízejí nějaké zvýhodnění. Například výhodnější sazby nebo speciální rozložení splátek.

Nové auto je nové auto

O jaké škodovky je mezi lidmi s postižením zájem? Vedou yeti, roomster a kombíky.

Čeká handicapovaný na své auto déle než ostatní zákazníci? Ne, někdy umíme dodání auta i uspíšit, aby byl prostor ještě na jeho úpravu. Ta většinou trvá jen několik dní. A ani následná údržba není nijak komplikovaná. Nabízíme pick-up servis, kdy auto vyzvedneme u zákazníka doma a po opravě či běžném servisu mu je zase přivezeme. 

Konto Bariéry radí při nákupu auta Přehled partnerů Auta Bez Bariér (www.autabezbarier.cz) Invacar – úpravce aut www.invacar.com Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Týnecká 669/5, Olomouc Tel. 724 346 075 E-mail: [email protected] Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected] Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected] Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

30

Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected] UNICAR Škoda www.unicar.cz Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected] Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Chevrolet www.autobond.cz Studentská 325, Karlovy Vary (Kia, Nissan, Chevrolet) Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected] Koterovská 170, Plzeň – Slovany (Kia, Suzuki) Tel.: 371 651 030-1 E-mail: [email protected] Leopoldova 2138, Praha 4 (Suzuki) Tel.: 277 779 377 E-mail: [email protected] Severní XI č. p. 1, Praha 4 (Kia) Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected]

Ostravská 356, Opava (Toyota) Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected] Krmelínská 10, Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Subaru, Suzuki) Tel.: 599 505 401 E-mail: [email protected] Opavská 798, Ostrava (Suzuki) Tel.: 596 960 307 E-mail: [email protected] Před Tratí 1/891, Havířov (Toyota) Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected] AMB Praha Ford www.fordamb.cz Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected] Auto Pokorný Renault, Dacia, Hyundai www.autopokorny.cz Okružní 25a, Brno (Renault, Dacia) Tel. 736 488 861 E-mail: [email protected] Maříkova 46 Brno-Řečkovice (Hyundai) Tel. 736 488 861 E-mail: [email protected]

Je otřepaná pravda s poměrně vysokou jistotou úspěšnosti vtipů, když mnozí řidiči – hlavně pánové – přirovnávají zcela nevhodně svá auta k ženám. Ono je tedy někdy opravdu zarážející, a ženy by řekly málo vtipné, jak to pasuje a jak momenty stárnutí auta a nutnost i náročnost jeho servisu a údržby v provozuschopném stavu jsou podobné mnoha procesům v kosmetickém salonu nebo třeba ve wellness studiu. Ale nové auto je nové auto a mnozí řidiči už jsou takoví, že by si po nikom do ojetiny nesedli. Ostatně i marketéři z Boleslavi osedlali kdysi tento motiv a akcí Vyměň starou za novou mířili na podporu nových modelů Škodovky, nikoliv na zvýšení rozvodovosti v Čechách. A je vidět, že úspěšností i na bohatším německém trhu stále míří do černého. Otázkou je, nakolik toto platí pro český trh, když se podíváme do registru a zjistíme, že aut starších 15 let jezdí po našich silnicích stále překvapivě mnoho. Je však správné se na to vše podívat optikou řidiče a posádky, která vyžaduje zvláštní výbavu, zvláštní úpravy, a to vše již dnes dealeři aut nabízejí – někdy už v konfigurátorech na internetu a jako výrobu auta na klíč a na jméno budoucího majitele rovnou z továrny nebo s dalšími službami a úpravami navíc. Kde by se mně osobně zdálo o tomto komplexním přístupu, objednávce auta v luxusním křesle showroomu prodejce nebo z pohodlí domova u počítače, když jsem v roce 1988 stál frontu podle pořadníku u Tuzexu na Bílé Hoře v Praze? Vysněný pětikvalt Škody 135 měli jen v módní zelené barvě a jiná volba nebyla: jen berte – či neberte. Pravdou zůstává, že se za toto vše dnes platí a nové auto je drahé. Zejména pak pro toho, kdo si bude na něj musit půjčit a nechá se zlákat komplexní nabídkou finančních služeb prodejce. Leasing nebo úvěr jsou navíc draftovány „lepší“ cenou – pro klienta, pochopitelně. Zdálo by se, že spolu s pojištěními, garancemi, pozáručním servisem, slevami u partnerů, klubovými kartami a zimními gumami v ceně je dnes vše jednodušší. Jenom já hloupej asi zase zvolím tu složitější cestu bez značkových servisů a renomovaných prodejců a poradenstvím zdarma...  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Vlajková loď nadace vyjíždí do 23. roku své existence. ■ Velkých dárců Konta Bariéry přibývá. ■ Nový vítr do plachet – dvě poradny pro naše klienty.

Nadace nemění směr, ale hledá nové cesty

V

stoupili jsme před měsícem do roku, od něhož nečekáme žádné převratné změny, ale především potvrzení trendu, který nás provází už dlouho. Je jím vysoká důvěra veřejnosti i dárců. To je pro nás nejdůležitější. Přináší nové a nové dary. Ke konci loňského roku jsem byla několikrát doslova zaskočena – na našem účtu se objevovaly statisícové, dokonce i milionové částky. Vynikající manažeři a podnikatelé – Zbyněk Frolík, Ondřej Fryc, Vratislav Randa, Martin Kúšik, Eduard Kučera, Václav Dejčmar, Marek Dospiva, Jakub Havrlant, Jiří Devát, Theodor Dvořák a další – se doslova přiřadili k našim tradičním velkým finančním firemním partnerům, jako jsou RWE, PRE, AVAST, ČSOB, Lumius, Pioneer Investments nebo nově třeba Sigma Lutín. Stejnou radost mám, když v posledních dnech roku vidím, jak na našem účtu naskakují desetitisícové dary od mnoha a mnoha třeba i menších firem, kde jako řádní hospodáři sečetli své výsledky a kousek zisku věnovali i nám a našim klientům. Zdá se, že nepotřebujeme něco měnit jen proto, abychom vyhověli módám; potřebujeme a budeme dál v nadaci pracovat osvědčenými metodami s prověřeným a zkušeným kolektivem spolupracovníků. Konto Bariéry už pevně zakotvilo v mys lích české veřejnosti a stalo se respektovanou nadací, která není pouhým zábleskem, ale trvalou, jasně zářící hvězdou. Přece jenom ale překvapíme. Chceme ještě více pomáhat lidem, kteří to potřebují, a ještě více hlídat peníze, které vydáváme na důležité potřeby klientů.

Zřídili jsme proto dva nové projekty, které mají tomuto předsevzetí pomáhat.

Auta bez bariér Spolu s redakcí časopisu Můžeš a s jejím osvědčeným spolupracovníkem a známým motoristickým novinářem Petrem Bučkem každému, kdo chce koupit nové auto pro sebe nebo své handicapované dítě, doporučíme prodejce automobilů, partnera, který je naším spolupracovníkem. Mapka partnerů se zaplňuje (více na str. 30) a já věřím, že zanedlouho už v každém kraji republiky najdete tento ostrůvek pomoci a vlídných lidí. Myslím, že mohu dát za naše partnery ruku do ohně. Nejde jim především a za každou cenu o zisk, ale o to poradit a pomoci vám. Vím z každodenních zkušeností, co to znamená pro osamělou matku se dvěma malými handicapovanými dětmi. Zapište si důležitou adresu, kde pomoc najdete: http:// autabebarier.cz.

Bezbariérová poradna s ČVUT

Konto Bariéry už pevně zakotvilo v myslích české veřejnosti a stalo se respektovanou nadací, která není pouhým zábleskem, ale trvalou, jasně zářící hvězdou. můžeš / číslo 2 - 2015

Chválím v textu štědrost dárců. Peněz na charitu ale není nikdy dost. Dárcovské certifikáty jsou naší novou cestou. Pamatuje samolepky na Konto MÍŠA? Rádi bychom vytvořili nový dárcovský kanál.

Jsem pyšná na spolupráci nadace s Českým vysokým učením technickým. Koncem roku jsem podepsala smlouvu o spolupráci s rektorem ČVUT profesorem Petrem Konvalinkou. Zatím je to první vlaštovka – spolupráce Konta Bariéry s Ústavem konstruování a částí strojů Fakulty strojní ČVUT a s jejími odborníky, prof. Vojtěchem Dynybylem a Ing. Jaroslavem Křičkou. Na základě smlouvy posoudí každý požadavek našich klientů na bezbariérové řešení jejich prostor. Bude to i potvrzení a doporučení pro nás, pro Radu Konta Bariéry. Řekne nám: toto řešení vyhovuje, je prověřené, bez obav na ně můžete přispět penězi dárců. Nechat si projekt posoudit odborníky v této poradně bude pro naše žadatele, kteří na bezbariérová řešení dostávají nemalé peníze, povinné. První projekt už je posvěcený

a Základní škola v Roztokách vybuduje nájezdovou rampu, na niž Konto Bariéry bez obav přispěje částkou 150 000 korun. Další projekty jsou na stole našich spolupracovníků. Poradna ale pomůže i žadatelům, kteří se třeba o příspěvek Konta Bariéry vůbec nebudou ucházet, ale jenom si prostě nevědí rady a potřebují se zorientovat. Služba je pro všechny klienty bezplatná. Nejsou to dobré zprávy pro rok 2015? Napište mi, co na tyto aktivity Konta Bariéry říkáte. Budu moc ráda.  Zdravím vás a za měsíc na shledanou. Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

31

Poradna ■ Potíž je v tom, zda je pomůcka ještě standardem či již nadstandardem. ■ Pojišťovna proplácí sériově vyráběné a individuálně zhotovené protetické pomůcky. ■ Problémy vznikají při proplácení nejmodernějších pomůcek.

Boj o protetické pomůcky… se zdravotními pojišťovnami

V

českých i zahraničních médiích se často setkáváme s inovativními technologiemi v oblasti protetických pomůcek. Člověk je překvapen a potěšen, jaké možnosti nám dnešní úroveň vědy a techniky nabízí. Nicméně realita, tedy to, co lze získat v České republice z prostředků veřejného zdravotního pojištění, je bohužel v praxi jiná. Problém vzniká již na počátku, kdy pojišťovny deklarují (zde v souladu se zákonem), že „hradí vždy zdravotnický prostředek v základním provedení nejméně ekonomicky náročném v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení“. V praxi to znamená častý boj s pojišťovnou, zda je pomůcka ještě standardem či již „nadstandardem“. U protetických pomůcek je podle metodiky k číselníku VZP platného od 1. 10. 2014 situace taková, že pojišťovna proplácí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz. Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Pomozte nám zlepšovat vaše MŮŽEŠ 32

dva typy protetických pomůcek – sériově vyráběné a individuálně zhotovené. Sériově vyráběné protetické pomůcky hradí pojišťovna na základě poukazu od odborného lékaře, a to po operaci, úrazu apod., do doby obnovení plné mobility, případně do ukončení kauzální léčby apod. Jedná se např. o některé druhy ortéz, mammární epitézy (pozn.: náhrady z především kosmetických důvodů), speciální kompresivní podprsenky, návleky pahýlové, suspenzory či speciální návleky na popáleniny. Poslední jmenovanou skupinu mohou předepisovat jen tři specializovaná pracoviště popáleninové medicíny. Individuálně zhotovené pomůcky předepisuje na poukaz taktéž odborný lékař, ve většině případů tyto pomůcky schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny. Výrobce pomůcky musí mít na tuto činnost uzavřenou smlouvu s konkrétní zdravotní pojišťovnou. U některých typů těchto pomůcek předkládá dokonce výrobce pojišťovně cenovou předkalkulaci konkrétní pomůcky pro konkrétního uživatele. Pro představu: jedná se o individuálně zhotovované epitézy a jejich opravy, ortézy (včetně typu pro stabilizaci sedu), „stavebnicové“ korzety, individuální návleky na popáleniny (25 % ceny hradí pacient), protézy horních či dolních končetin – standardní i speciální, jejich opravy i úpravy (na základě změny zdravotního stavu).

A co pokrok ve vědě a technice? A zde se dostáváme k problematice „spořících“ pojišťoven. Nejlépe lze situaci ukázat na příkladech: Obecně se protézy horních končetin dělí na: P rvovybavení – základní typy provizorních anebo časných protéz, které jsou stavěny při změnách zdravotního stavu a nemusí odpovídat typu pomůcky pro trvalé vybavení. S tandardní – s kosmetickým nebo mechanickým jádrem. S peciální – vyrobené a sestavené z odlehčených dílců. M yoelektrické – poháněné elektřinou z malého akumulátoru; pacient ovládá protézu myoelektrickými potenciály, které jsou snímány na kůži nad kontrahující se svalovou skupinou amputačního pahýlu. P řípadně dětské (do 18 let, většinou podobné prvovybavení z důvodu růstu). Nicméně protézy myoelektrické zdravotní pojišťovna proplatí pouze při ztrátě obou horních končetin nebo jednostranné

Individuálně zhotovené pomůcky předepisuje na poukaz odborný lékař, ve většině případů tyto pomůcky schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny. amputaci s funkčním postižením druhé horní končetiny. Pokud má tedy osoba amputovánu jednu končetinu a druhá je funkčně v pořádku, nárok na tento speciální typ pomůcky podle metodiky pojišťovny nevznikne. U protéz dolních končetin jsou pak pomůcky předepisovány „dle očekávaného stupně aktivity uživatele v závislosti na jeho celkovém zdravotním stavu“. Např. protézu s bionickým kolenním kloubem lze předepsat pouze v případě, že existuje jednoznačné medicínské zdůvodnění, proč nelze použít jiný typ protézy, ekonomicky méně náročný. V některých případech pak pojišťovna hradí pomůcku pouze do výše speciální protézy a zbytek si musí doplatit pacient sám. Plná úhrada protézy bionického kloubu je metodikou zdravotních pojišťoven indikována pouze v jasně definovaných případech a při zachované určité aktivitě pacienta. Tuto pomůcku nemohou získat např. osoby do 18 let věku, dosud neprotézovaní pacienti, pacienti, u nichž je předpoklad reoperace pahýlu, a také osoby, které zároveň používají vozík hrazený ze zdravotního pojištění (!). Z příkladů výše uvedených je zřejmé, že pacient si mnohdy musí kvalitnější pomůcku skutečně vybojovat, ač by mu pomohla a usnadnila mu život s handicapem. Toto téma je třeba pojmout komplexněji a vyvolat jednání na úrovni ministerstva zdravotnictví i ministerstva práce a sociálních věcí, protože se prolíná oběma gescemi a instituce si přehazují téma pomůcek jako horký brambor. Třeba se jednou dočkáme doby, kdy bude moci osoba z prostředků zdravotního pojištění bez problémů souběžně získat např. oba typy vozíků (mechanický i elektrický) či např. vozík a zároveň protézu odpovídající technickému pokroku současné doby.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Za jakých podmínek lze vyměnit průkaz ZTP. ■ Péče o osobu blízkou se do důchodu nepočítá. ■ Kdo platí náklady na soudní řízení.

Odpovědi na otázky čtenářů

?

Mám průkazku ZTP již 16 let platnou do 31. 12. 2014. Vztahuje se na mě automatická výměna průkazu? Pokud se nemýlím, 16. 12. 2014 změnu zákona podepsal i prezident. Ptám se proto, neboť podle vyžádané zdravotní dokumentace mi bylo dnes doručeno rozhodnutí, že mi přiznávají pouze průkaz I. stupně – TP. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Obávám se, že pro vás nebudu mít pozitivní informace. Automatická výměna průkazu osoby se zdravotním postižením bez posouzení zdravotního stavu se týká pouze případů, kdy průkaz byl přiznán podle legislativy platné před 1. 1. 2014 a zároveň je stále platný k 1. 1. 2015. Z vašeho dotazu jsem pochopila, že jste již zřejmě podal žádost o přiznání nového průkazu podle legislativy platné po 1. 1. 2014 a byl vám přiznán pouze průkaz TP. V případě nesouhlasu s přiznáním průkazu TP máte možnost podat proti tomuto rozhodnutí krajské pobočky úřadu práce odvolání. Odvolání lze podat do 15 dnů od data doručení rozhodnutí, odvolání se podává zpět na pobočku ÚP, která vydala rozhodnutí. Vzor odvolání naleznete na našem informačním portálu www.ligavozic.cz/ip.

Doplňující dotaz:

?

Díky moc za odpověď, jste hodní. Nicméně však ještě doplním: Žádost jsem si sám nepodával, dokumentace byla vyžádána a řízení zahájeno přímo úřadem práce. Dále se přiznávám, že mi to hlava nebere, neboť ministryně ve zprávách řekla doslova, že průkazy platné do konce tohoto roku se budou vyměňovat automaticky, což jsem pak ve zprávách slyšel ještě jednou, a to dne 16. 12. 2014 (po podpisu prezidentem). No, je v tom chaos. Odvolání jsem podal. Přeji hezký den.

Odpověď: Ať už řízení o novém průkazu osoby se zdravotním postižením probíhalo na základě vámi podané žádosti nebo bylo zahájeno z moci úřední (tzn., že jste žádost nepodával a pobočka úřadu práce zahájila řízení sama), na vaši situaci ohledně výměny průkazu to bohužel nemá vliv. Automatická výměna průkazů vydaných podle legislativy platné před 1. 1. 2014 (tzn. výměna bez posouzení zdravotního stavu) se skutečně týká pouze průkazů platných k 1. 1. 2015, nikoli průkazů, kterým končí platnost 31. 12. 2014 nebo dříve. V návrhu novely zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, bylo již od počátku uvedeno, že automatická výměna průkazů se týká pouze „osob, které jsou ke dni 1. ledna 2015 držiteli platného průkazu“ – informace z te-


levizního vysílání tedy zřejmě nebyly zcela přesné. Mrzí nás, že je v oblasti výměny průkazů takový zmatek. Pokusíme se situaci popsat v některém z dalších čísel časopisu Můžeš co nejpřehledněji – až bude znám i přesný postup výměn průkazů.

?

Pečuji o maminku ve 2. stupni bezmocnosti. Už jsem ve starobním důchodu. Až mně skončí péče, mám to prý přijít nahlásit na důchodové zabezpečení. Zajímalo by mě, proč to musím hlásit, když už pobírám důchod. Ovlivní to můj dosavadní důchod (jako pracujícího důchodce), anebo je to jen administrativa? Co by se stalo, kdybych to nenahlásila? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Starobní důchod lze přepočítat a případně navýšit jeho částku pouze v případě, že po jeho přiznání vykonává starobní důchodce výdělečnou činnost. Péče o osobu blízkou se v tomto případě bohužel za výdělečnou činnost nepovažuje a na změnu výše již přiznaného starobního důchodu již tedy nemá vliv. Z tohoto důvodu se tedy domníváme, že ukončení péče ve vašem případě není nutné na OSSZ hlásit. Pokud chcete mít jistotu, že nic nezanedbáte, doporučuji informovat se přímo na OSSZ v místě bydliště, proč by se ve vašem případě mělo ukončení péče hlásit.

?

Kdo platí náklady soudního řízení při podání správní žaloby na zrušení rozhodnutí o snížení příspěvku na péči? Děkuji za odpověď.

Odpověď: V případě správní žaloby platí standardně poplatek navrhovatel žaloby (osoba, která žalobu podává) a v případě výhry pak může náklady řízení požadovat po protistraně. Nicméně správní žaloby ve věci důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče (sem spadá i příspěvek na péči), pomoci v hmotné nouzi a státních dávek jsou podle § 11, odst. 1, písm. b) 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudních poplatků osvobozeny.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

SLOUPEK finanční gramotnosti

Buďte spokojeným důchodcem Jak se finančně zajišťuje na penzi generace Čechů, která má nejblíže k důchodovému věku? Průzkum investiční skupiny Pioneer Investments ukázal, že šest z deseti dotázaných Čechů zhodnocuje úspory na penzi formou důchodového spoření nebo důchodového pojištění, případně na spořicích a termínovaných produktech (19 %). I přesto, že více než tři čtvrtiny Čechů si vytvářejí finanční rezervu na důchod, jen asi 8,5 procenta z nás využívá ke zhodnocování dlouhodobých úspor investování do podílových fondů. Téměř čtyři z deseti dotázaných o investování do podílových fondů nikdy neuvažovali. Ti, kteří investiční nástroje ke zhodnocování úspor nevyužívají, uvedli jako nejčastější důvod obavu z možné ztráty vložených peněz při propadu trhů, a dále skutečnost, že investování nerozumějí. Přitom složení konzervativních podílových fondů se nemusí lišit od složení fondů penzijních, a tudíž je tato obava jenom důsledkem neznalosti. Pro představu, kolik byste si měli dávat stranou na budoucí důchod, zkuste vydělit svůj věk třemi – získáte tak částku v procentech současného příjmu. Češi, kteří se na důchod finančně připravují, přitom reálnou výši své finanční rezervy při odchodu do penze odhadují nejčastěji v rozmezí 50–200 tisíc korun (28,2 %), či 200–500 tisíc korun (22,4 %). „Náš průzkum potvrdil, že lidé v ČR si uvědomují nutnost vytvářet si vlastní finanční rezervy, které budou v penzi nezbytným dodatečným příjmem. Jen odkládat ale nestačí, prostředky je třeba také zhodnocovat. A v době téměř nulových úrokových sazeb na spořicích produktech je investování jedna z efektivních alternativ. Zároveň je však třeba říci, že nejen pro příští rok bude klíčová konzistentnost a důsledné rozložení rizik investičního portfolia,“ říká Petr Šimčák, ředitel obchodu Pioneer Investments ČR. Pro nadace máme skvělou zprávu: Oba konzervativní fondy skupiny Pioneer Investments v ČR určené nadačním subjektům splnily svůj cíl i v roce 2014. BALANCOVANÝ FOND NADACÍ vyplatí dividendu ve výši 1,97 % a RŮSTOVÝ FOND NADACÍ pak z celkového zhodnocení 8,14 % v roce 2014 vyplatí dividendu ve výši 6 %. Nadace mají ze zákona povinnost investovat velmi konzervativně. Podílové fondy tento požadavek splňují. Upozornění: Investice do podílových listů v sobě obsahuje riziko kolísání aktuální hodnoty investované částky a výnosů z ní a není zaručena návratnost původně investované částky. Minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích.  Pioneer Investments

33

Tip na výlet ■ Kunratický les má bezbariérovou trasu, přístupný je ale i mimo ni. ■ Nabízí klidnou procházku i dobrodružnější cestu. ■ Místo si oblíbil i Václav IV.

Část procházky vám ulehčí nově opravená asfaltová cesta. Jede se po ní pohodlně a nikdy na ní nebudete sami.

Zelená oáza

v pražských sídlištích Efekt Šumavy

Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

N

a konci listopadu loňského roku otevřel Klub českých turistů jubilejní, desátou turistickou trasu pro handicapované. Na své si přijdou hlavně obyvatelé Prahy 4; Kunratický les, kterým se cesta vine, má ale co nabídnout snad každému, kdo trpí nadměrným obklopením betonem. Vydat se sem můžete v každém ročním období, v zimních měsících nabízí únik do lesa hlavně odpočinek od ruchu města, od jara do podzimu je pak doslova zelenou oázou.

34

Kunratice, byť sousedí s pražskými sídlišti, nabízejí klid podobný klidným vesničkám mimo hlavní město.

Oficiální trasa pro vozíčkáře začíná u obchodního Centra Chodov. Ač se to skalním turistům může zdát neatraktivní, pro vozíčkáře nebo i jinak handicapované to má své výhody. Jednak je tu pohodlný výstup z linek metra i autobusů, jednak také zázemí včetně bezbariérových toalet. Po přibližně 250 metrech hladkého chodníku se vstupuje do lesa, který ze sousední silnice vypadá na první pohled spíše jako menší parčík. Zdání klame, Kunratický les se rozkládá na 300 hektarech a k iluzi, že už nejste uprostřed města, ale na výletě na Šumavě, se do něj stačí ponořit jen několik desítek metrů.



U krále Václava IV. však nastává další dobrodruhovo dilema. Vrátit se zpět po sice stoupavé, ale jisté cestě, nebo se vnořit dále do lesa? Zčásti vede stezka po novém asfaltu, který není pro mechanické vozíky žádnou překážkou, a kde není asfalt, tam je terén dostatečně pevný. Trasu Klub českých turistů označuje 2. stupněm obtížnosti, méně aktivní výletníci, zejména na mechanických vozících, místy ocení pomoc doprovodu. Trasa vás zavede skoro až na protější konec lesa, kde se prudce otáčí kolem místa na piknik směrem na severovýchod. Na další křižovatce se vrací do západního směru a navazuje tam na souběžnou stezku. Pokud se však na křižovatce rozhodnete pokračovat přímým směrem, narazíte po chvilce na srub Gizela. Nabízejí tu pivo, malinovku i něco k jídlu při venkovním posezení, čas od času i kulturní program. Celý areál je ale na nepříjemných hlubokých drobných kaméncích, do kterých se menší kola vozíku boří. Trasu okolo srubu si lze také zkrátit a vrátit se směrem k Centru Chodov, tentokrát po jemné šotolině. Pokud budete pokračovat po značené trase dále severním směrem, užijete si les Michelský, dnes součást lesa Kunratického. Na nejsevernějším cípu trasa z lesa ústí u hotelu Globus, který je zároveň dalším záchytným bodem pro malé občerstvení, a pokračuje sídlištěm Horní Roztyly až zpět k Centru Chodov. Cestou po značené trase najdete kromě klidu lesního porostu i řadu informačních tabulek, ze kterých se lze dozvědět mnoho zajímavého o místní fauně i flóře...

Za Václavem IV. Nebojte se, zdaleka nejsme na konci cesty. Přestože oficiální trasa vede tak, jak jsme popsali výše, v Kunratickém lese se dá najít mnohem více dobrodružství, když se od ní odchýlíte. Dilema může nastat hned na první Y-křižovatce na začátku značené cesty. Levá odbočka se sice s rozbitějším, ale stále ještě asfaltem svažuje směrem dolů, takže na mechanickém vozíku se musíte připravit na brzdění. Odměnou je hustý a divoký

V celém Kunratickém lese je značení a informační tabulky. Nezabloudíte na kole ani na vozíku...

les, kudy vás asfaltová cesta dovede až ke Kunratickému potoku. Pokud s sebou na procházce máte i děti, kousek za ním na ně čekají prolézačky a malá oplocená obora s lesní zvěří. Pro dospělé je tu restaurace U krále Václava IV., kde kromě limonády mají i vynikající pivo z tanku. Pozor! Místní vozíčkáři rádi žertují, že pokud se u výborného piva zdržíte déle, při následném výjezdu zaručeně vystřízlivíte, pokud nemáte doprovod nebo elektrický vozík. U krále Václava IV. však nastává další dobrodruhovo dilema. Vrátit se zpět po sice stoupavé, ale jisté cestě, nebo se vnořit dále do lesa? Ta už je však jen pro zdatnější vozíčkáře, nezpevněný povrch a kamínky dají zabrat; pro elektrické vozíky je terén bez problémů, snad je jen potřeba více sledovat cestu. To ale na této odbočce není vůbec snadné. Cesta se obtáčí okolo vršku, na němž stojí Nový hrad (o něm ještě dále) a pod nímž se klikatí Kunratický potok divočejší přírodou, nabízející tu pravou zelenou intimitu. Za ohybem pak čeká starý kunratický mlýn a dolnomlýnský rybník; od něj už cesta zase stoupá až do samotných Kunratic. ... nebojte se však vydat mimo značenou trasu. Určitě najdete místo, které vás okouzlí.


Kunratice, byť sousedí s pražskými sídlišti, nabízejí klid ne nepodobný klidným vesničkám mimo hlavní město. Zdejší kostel, zámek, a především zámecký park určitě stojí za návštěvu. I zde se nabízí klidná procházka. Kunratice jsou většinou bezbariérové a nájezd na chodník tu najdete všude. Vrátit se k Chodovu lze stejnou trasou nebo ještě prudším kopcem směrem k vysokoškolským kolejím, které už ale vozíčkář bez pomoci těžko vyjede, a musí si tedy nechat pomoci. Vozíky elektrické však i zmíněnou trasu překonají bez potíží.

Pozor na zajíce Vydáte-li se od oficiálního vstupu do lesa na jih, projedete nejdříve Hornomlýnskou, posléze Dolnomlýnskou ulicí, v jejíž polovině směrem vpravo najdete zcela jiný vstup do kunratického hvozdu. Cestu zde tvoří udusaná zem, pohodlně sjízdná mechanickým i elektrickým vozíkem. Cesta vede neméně malebným lesem a dovede vás až ke zřícenině Nového hradu, který nechal mezi lety 1411–1412 postavit sám Václav IV. Málokdo tuší, že přímo tady slavný panovník zemřel. Cesta je v posledním úseku sice obtížnější a je na ní několik menších stoupání i klesání s kamínkovým terénem, při troše snahy je ale uskutečnitelná, s doprovodem pak bez problému. Ke zřícenině byl nedávno zbudován nový most. Okolo zříceniny se zrovna pohodlně pohybovat nelze, to však tolik nevadí, upravený přístup z jedné strany bohatě dostačuje. Informační tabulky pak poučí o historii místa i o dějinách jeho obléhání. Cesta ke zřícenině má i další výhodu. Často sem zabloudí lesní zvěř, mnohem častěji než k rušné hlavní trase. Nezřídka se tedy stává, že kousek od cesty se uprostřed vysokého porostu nenuceně procházejí srnky. Neváhejte a poctěte Kunratický les svou návštěvou! Nebudete zklamáni. A pokud pojedete někdy okolo autem, dejte alespoň pozor na místní zajíce! Stejně jako se lidé rádi pouštějí do lesa, oni se zase rádi vydávají na dobrodružné výpravy přes silnici mezi panelové domy. 

35

inzerce nabízím zaměstnání Nabízíme práci účetní, možno i brigádně. Bližší informace na tel.: 777 300 390 Teplice. [email protected] Zn.: 07012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid pracoviště, Městec Králové. Počet míst: dvě, směnnost: jeden pracovní úvazek zkrácený 4–6 hod./den. Mzda: 53,10 Kč. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 30122014 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid pracoviště, Olomouc. Počet míst: dvě, směnnost: jeden pracovní úvazek, zkrácený na 4 hod./ den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 28122014 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha pracoviště, Poštorná. Počet míst: dvě, směnnost: nepřetržitý provoz, pracovní úvazek, zkrácený na 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč. + osobní ohodnocení Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 27122014 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid pracoviště, Ostrava. Počet míst: 12, směnnost: jednosměnný pracovní úvazek, zkrácený na 4 hod./den. Mzda: 53,10 Kč. Nástup 1. 1. 2015. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 20122014

Seznámení Ahoj – všem nezadaným slečnám! Hledám nějakou slečnu, která je prostě v pohodě. Když se mi ozvete, samozřejmě napíšu zpět. Budu se těšit na vaše odpovědi. [email protected] Zn.: 15112014 Zastaví-li se nad mými řádky sympatická žena, vezmu si ji i bez věna. Hmotné statky nejsou všecko, klidně může mít i děcko. Bude-li se na věk ptát, už mi bylo padesát. Snesu jí modré z nebe, nemiluji jen sebe. vasa30@ seznam.cz Zn.: 16112014 Jsem SŠ v ID, 52/180, štíhlé postavy, mladšího vzhledu, nekuřák a abstinent, a hledám ženu přiměřeného věku, která také nechce být sama. Rád se procházím Prahou, občas zajdu na nějakou zajímavou výstavu, rád plavu, rád čtu a další nenáročné aktivity by se také našly. Foto rád vyměním. jm321@ seznam.cz Zn.: 17112014 Já, středoškolačka s mírnou DMO a můj těžce postižený čtyřletý syn hledáme hodného kamaráda z Prahy a okolí. Najdeme Tě? [email protected] Zn.: 18112014

36

Hledám ženu, nekuřačku od 40 do 50 let, která je zklamaná partnerem jako já, hledá lásku a ne peníze, má ráda přírodu jako já, turistiku a třeba i jízdu na kole. Já jsem také nekuřák, rád vařím, tvrdý alkohol nepiji vůbec a mám hrozně rád zvířátka. Jsem z Olomouce, nabízím ti své srdce, ale jsem po vážném úrazu, tak zatím chodím o berlích. landsermann@ seznam.cz Zn.: 19112014 30letá normální VŠ z Královéhradecka by ráda udělala radost svou přítomností klukovi, který se cítí sám. Můžeme zajít na kafčo, do kina, popovídat. Nic víc zatím nenabízím. Roztroušená skleróza mi přítele vzala, už nechci brouzdat městem sama a vzpomínat… Vozík nevadí, budu se těšit! [email protected] Zn.: 20112014 Hledám fajn kamarádku na dopisování, vzájemné návštěvy, příp. kratší výlety – nejlépe z okolí Českých Budějovic (ale není podmínkou). Jsem v ČID, hůře chodím, ale jsem soběstačná. Nejlépe podobně postiženou. Na věku nezáleží. Mně je 39 let. Více sdělím mailem. [email protected] Zn.: 21112014 Jsi milá vozíčkářka příjemného vzhledu? Chtěla bys pomoci s vánočními nákupy? Jsem tady pro Tebe, milá vílo. Princ s padesátkou na krku a otevřeným srdcem. [email protected] Zn.: 08122014 Dobrý den, hledám přítelkyni, zpočátku na dopisování, později více, je mi 62 let, pohybuji se pomocí invalidního vozíku, auto mám, řidička vítána. Napíše mi nějaká žena nebo dívka? [email protected] Zn.: 03012015 39letý bezdětný, svobodný, s tělesným handicapem po dětské mozkové obrně, soběstačný, pracující, touto cestou hledá přítelkyni a kamarádku. Samota tíží. Severní Morava – Třinecko josefdavid@ volny.cz Zn.: 04012015 Hledám postiženou kamarádku pro svého 39letého postiženého syna, z okolí Frýdku-Místku. hadanka.25@ seznam.cz Zn.: 05012015

Koupím, prodám Prodám šikmou schodišťovou sedačku značky STANNAH SM 100, model 420 SAXON, stáří čtyři roky, bez jakéhokoliv poškození. Vodicí kolejnice vhodné pro panelákové schodiště (10 schodů), celková délka dráhy cca 4 m, přímá dráha sedačky, dvě automatické zastávky, parkovací dolní i horní zastávka, umístění sedačky na levé straně schodiště (při pohledu zdola nahoru, vnitřní provedení). Nosnost sedačky 130 kg, bezdrátový ovladač. Původní cena 135 000 Kč, cena dohodou. Tel.: 728 418 245, e-mail: [email protected] Zn.: 11112014 Prodám Škodu Favorit 135 LX, rok výroby 1993, červená barva, najeto 101 100 km, velmi zachovalá. Cena 15 000 Kč. [email protected] Zn.: 12112014

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Prodám polohovací zařízení pinguino senior (vhodné pro děti od 12 let až po dospělost, výrobce RQL Havířov, polohovací sedačka, záda, stupačky, omyvatelné, opěrka hlavy, bočnice stehen, zad, rukou, abdukční klínek, podpěry lýtek, upínací pás, potah snímatelný. Otočná přední kolečka, brzdy + pracovní plocha (vůbec nepoužitá). PC 38 000 Kč, nyní 10 000 Kč. Tel.: 775 199 833 l.pumerova@ seznam.cz Zn.: 13112014 Prodám rehabilitační pomůcku Terapimaster/Redcord, je jako nový, používán byl jen párkrát, různé druhy popruhů. Cena 14 000 Kč, rychlé jednání sleva. Pište na e-mail: Nebbule@ centrum.cz Zn.: 14112014 Prodám odlehčený vozík, šíře 38 cm, polohovací záda, dělené stupačky, přídavná kolečka proti převrhnutí (možno odmontovat), rychloupínací kola, barva modrá, držadlo (stabilizační vzpěra a bubnové brzdy pro doprovázející osobu). Též možnost nových plastových krytů na kola (průhledná, barevná – Meyra), přídavné zařízení elektrokola + joystick, nová rychloupínací kola bezúdržbová. Tel.: 775 199 833, cena 10 tis. Kč [email protected] Zn.: 15112014 Prodám závěs Liko M220 ke zvedáku. Je jako nový. Původní cena 2000 Kč, nyní 1000 Kč. Závěs je zelené barvy, vypolstrovaný, měkký, takže se v něm může chvíli i sedět, pokud je člověk ve zvedáku – netlačí. Více informací na e-mailu: [email protected]. Tel.: 773 222 386 [email protected] Zn.: 16112014 Prodám handbike Quickie Shark FMG vhodný na silnici a do mírného terénu – převody Sram X9 (3 x 9), kola 28 x 1 Mavic, kotoučová + ráfková brzda, dva přesmyky na pravou a levou ruku, rozebíratelný rám pro jednoduchý transport automobilem. Tři roky starý, najeto cca 1000 km – téměř jako nový. Původní cena 170 000 Kč – nyní 80 000 Kč. Roman Krejčí, tel.: 733 643 054 bobak@ atlas.cz Zn.: 05012015-3 Prodám Corsu 44 kWh, druhý majitel, najeto 161 000 km, nebouraná. Zadní odsuvné dveře, ruční ovládání – páka push-pull, automat. Centrál, posilovač řízení, rádio s USB. Cena 20 000 Kč. bla. [email protected] Zn.: 17112014

Dobrý den přeji. Jsem bechtěrevik a mám problémy nejen s chůzí, ale hlavně s bolestmi nohou a s celým pohybovým aparátem. Sháním pro sebe autíčko, které je v dobrém technickém stavu, do 1000 ccm. Potřebuji auto spolehlivé, aby mě dovezlo tam i zpět. Pokud byste pro mě měli nějakou nabídku, prosím, zašlete ji na e-mail. Třeba dostanete od Ježíška auto nové a nynější již nevyužijete. Mockrát děkuji. [email protected] Zn.: 10122014 Prodám Citroen Saxo 1.1, 5dv., r. v. 1998, naj. 118 000 km, STK 07/15. Kompletní úprava pro ruční ovládání na pravou ruku zn. HURT. Mero2 – mechanická brzda, plyn a elektronická spojka, vše zapsáno v TP, nebrání klasickému řízení. Nově po kontrole a seřízení (16. 12. 2014) u výrobce. Auto vhodné pro vozíčkáře, invalidu, prostě pro toho, kdo nemůže nebo nechce k řízení používat nohy. Možno prodat bez ručního ovládání. Saxo je na zimních pneu. K autu dám druhou sadu kol s letními pneu a zahrádku. Auto je spolehlivé a udržované. Eko poplatek se neplatí. Více info na tel.: 720 627 170 nebo e-mailu honzaxxiii@ seznam.cz Zn.: 18122014 Nabízím k prodeji elektrický vanový zvedák na principu navíjecího sedacího pásu, s jehož pomocí lze použít celotělové ponoření do vany a následně po očistě se vyjede nad úroveň okraje vany, kde poslouží také jako sedák k osušení těla. Vhodný pro samostatně se pohybující osobu s postižením nohou apod. Foto dodám na e-mail. Zachovalý stav, původní cena 60 000 Kč, jinak dohodou. Královéhradecký kraj. [email protected] Zn.: 05012015-1 Koupím pro syna zimní fusak na manuální vozík. Je mu 16 let, takže už pro dospělého člověka. Tel.: 776 249 890, [email protected] Zn.: 05012015-2

nabízím, hledám Prodej elektrických vozíků a skútrů pro seniory a tělesně handicapované po celém Česku a Slovensku. Skladem až 300 ks, různé typy, ceny od 15 000 Kč. Servis a náhradní díly jsou zajištěny. Informace a aktuální nabídku pošleme. Poradenskou službu zajišťuje tělesně handicapovaný pán s dlouholetými zkušenostmi s používáním těchto vozíků. Po–Ne 8.00 až 22.00 hodin, pište nebo volejte tel.: 420 498 100 474, mobil: 420 739 611 249, skype: korbelar1. Více: www.skutry-pro-postizene.com Zn.: 22122014 Nabízím bezbariérové bydlení, péči a život v rodině v krásné přírodě vozíčkáři nebo vozíčkářce. Praxe 32 let. Tel.: 739 504 683 nebo e-mail: [email protected]. Zn.: 05012015 Nabízím služby v oblasti účetnictví a účetním poradenství, kvalitní služby levně a rychle! tumova.zdenka@ seznam.cz Zn.: 07012015

Více inzerce na www.muzes.cz


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

S trochou sněhu Začátek roku 2015 byl na sníh velmi skoupý a projevilo se to i na fotkách zasílaných do galerie serveru Můžeš.cz. Typickou ukázkou je snímek kapličky pořízený Lenkou Pumerovou. Bezesporu má dokumentární hodnotu, obrázek je dobře čitelný a tvoří kontrast proti fotce téže kapličky pořízené za slunného počasí, soudě podle barev listí zřejmě na podzim. Více se asi nedalo za dané situace získat. Efektní fotky sněhu, podobně jako efektní fotky vody, vyžadují sluníčko, kontrast. Nicméně i bez přímého slunce lze získat graficky čistá zobrazení, jako je tato fotka.

petr žižka

Totéž lze napsat o fotce pořízené Veronikou Růžičkovou při procházce zimním lesem. Sporý poprašek, počasí podmračené. Fotka je to klidná, hodně statická. Je stavěná výrazně podle vodorovné osy. Bývá to pokládáno za chybu, ale tady to jaksi patří k věci. Ostatně i kaplička Lenky Pumerové je přísně symetrická fotka.

veronika růžičková

Lenka pumerová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Petr Žižka se vypravil s fotoaparátem za vánoční atmosférou. Pořídil sérii nočních fotek, na nichž dominuje vánoční osvětlení. Dobrý dokument, zdá se mi hodně neostrý –, že by se fotilo na vysokou citlivost jen tak z ruky? Rozhodně doporučuji pro snímky tohoto typu využít dobu po soumraku, kdy ještě není úplná tma. Fotky pak mají noční charakter, pokud jim korekci expozice stáhneme trochu do minusu, ale jsou lépe prokreslené, a také jsou ostřejší. Jitka Večeřová fotila na dětské mikulášské besídce. Použila blesk a fotky vyšly lépe, než se to obvykle při laickém focení s bleskem zdaří – fotky mívají přepálené popředí a do černa utopené pozadí. Zde jsou docela prokreslené, zřejmě se fotilo při vysoké citlivosti ISO. Rozhodně ale doporučuji používat – pokud to náš fotoaparát umí – režim blesku označený SLOW: pak totiž fotoaparát fotí jakoby přirozenou expozici, obvykle použije delší časy – 1/8 vteřiny i delší – a do toho jen přibleskne. Při použití režimu AUTO foťák obvykle nastaví 1/60 vteřiny a blýská naplno, a proto vzniknou ty nepěkné fotky.

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Zimní krajina nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte. Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

jitka večeřová

Tolik tedy ke konci starého a začátku nového roku. Snad budu mít příště příležitost pokochat se sněhem zachumlanými a sluncem ozářenými fotografiemi.  Autor je novinář a spisovatel.


37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v březnovém čísle?

❛ Reportáž vozíčkáře, který žádal o přezkoumání svého zdravotního stavu.

❛ Rozhovor

s profesorem Janem Fajfrem o úrovni posudkových lékařů.

❛ Test automobilu,

který má už v základní výbavě úpravy na převoz vozíčkáře.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Pospíchejte, lepší osud už čeká Luštitelé – výherci:

Encyklopedie a atlas hub: Jitka Čtvrtníčková 9. května 9 682 01 Vyškov

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku encyklopedii Houby a Kapesní atlas hub, dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

DVD Eva tropí hlouposti: Stanislav Červenka Klára Zikmundová Prokopova 597 U Nisy 2871/3 289 12 Sadská 466 01 Jablonec nad Nisou

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. února na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].



www.muzes.cz


●

10/201 4

●


www.muzes.cz



První test vozu Elbee v Česku: Speciál pro invalidy překvapil! strana 19

●

11 /201 4

●


www.muzes.cz


Co brání zaměstnávání postižených


●

12 / 20 1 4

●


www.muzes.cz


OLBRAM ZOUBEK:

Bez umění žít nemůžeme


●

1 / 20 1 5

●

strana 8


www.muzes.cz



●

2 / 20 1 5

●


Jana Juřičková:

Nevidomá sochařka mariaNNa machalová: strana 18


Zdravotní sestra na vozíku

strana 24

strana 16

5 důvodů,

proč si předplatit časopis Můžeš: M10_2014.indd 1

9/15/2014 2:35:36 PM

M11_2014_ok.indd 1

10/15/2014 1:56:35 PM

M12_2014.indd 1

11/10/2014 3:47:04 PM

M01_2015.indd 1

12/17/2014 7:54:06 AM

M02_2015.indd 1

Děkujeme našim předplatitelům za to, že nás pravidelně čtou a jsou věrni časopisu, který přináší lidem s postižením a všem těm, kteří se jim snaží pomáhat, užitečné informace.

1/16/2015 5:50:51 PM

❛ Doručování pravidelně první den v měsíci. ❛ Nemalá finanční úspora. ❛ Přístup do archivu článků. ❛ Soutěže a dárky. ❛ Stálý přehled o právních úpravách týkajících se lidí s postižením.

Foto: Khalil Baalbaki | Design: Adéla Knajzlová – ČRo

umění slyšet vltava.rozhlas.cz

Petr Kotouš překladatel posluchač Vltavy „Poslech Vltavy pro mě nikdy není ztrátou času.“

Nalaďte si stanici Vltava na FM vlnách, v televizi, na internetu i v mobilu.

Jana Juřičková: Zdravotní sestra na vozíku strana 24

Recommend Documents