Jan Royt Grafický list s luteránským námětem Alegorie zákona a milosti ve vydáních Melantrichovy bible

HOP 5 (2/2013)



Jan Royt Grafický list s luteránským námětem Alegorie zákona a milosti ve vydáních Melantrichovy bible The engraving with the Lutheran motif of the Allegory of Law and Mercy in editions of the Melantrich Bible ▨ Abstract: Even in the first edition of the Melantrich Bible in 1549 there is an engraving with the Lutheran motif of the Allegory of Law and Mercy in addition to a large number of other illustrations. We find it in editions from 1556, 1557, 1560, 1561 and finally 1570. A detailed comparison indicates that the closest iconographic and artistic analogies to it are plates with the Allegory of Law and Mercy of the Weimar type and engravings from the workshop of Lucas Cranach the Younger on the title pages of the Lutheran Bibles of 1541 and 1545. Similarities can be found in the selection of motifs and their setting within the overall composition, although the artistic design of the woodcut in the Melantrich Bibles is different. Hence it is not impossible that by including the woodcut and the Allegory of Law and Mercy motif among his printed Bibles, the Utraquist Jiří Melantrich of Aventino wished to indicate their suitability not only for other Utraquists, but also for Lutherans. Informed readers must have been aware that this was a Lutheran motif with huge ideological potential, from having seen Lutherʼs Bibles dated 1541 and 1545, Cranachʼs “Prague variations” of the Allegory of Law and Mercy, Cranachʼs altar in Jáchymov and the wall painting in the cloister of the Dominican monastery in České Budějovice, which is similar to the one at Pardubice Castle. ▨ Keywords: Allegory of Law and Mercy; Bible of Jiří Melantrich of Aventino ▨  Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, působí dále na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze, Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a na Akademii výtvarných umění. Zabývá se křesťanskou ikonografií a středověkým malířstvím ([email protected]).

Již v prvním vydání Melantrichovy bible z roku 15491 se vedle celé řady dalších ilustrací objevuje grafický list s luteránským námětem Alegorie zákona a milosti. Toto vydání bible bylo dokončeno 11. dubna 1549 a  vyšlo v  tiskárně umírněného katolíka Bartoloměje Netolického.2 Ideový podnět k vydání bible vzešel od utrakvisty Jiřího Melantricha z Aventina, vlastní tisk hradil Bartoloměj Netolický. Šlo o revidované vydání Bible Severýnovy podle latinského textu Vulgáty, k němuž je připojen nový překlad 3. knihy Makabejské. Nový zákon byl revidován na podkladě řeckého originálu. Revize textu se ujal bývalý kancléř Starého Města pražského Sixt z Ottersdorfu. Vynikající byla také typografická stránka Netolického bible. Melantrich s Netolickým nechali pořídit novou sazbu a přímo ve Wittenberku získali na 135 grafických ilustrací, z nichž většina byla použita pro vydání Lutherovy bible v německém jazyce v roce 1535. Můžeme se důvodně domnívat, že mezi nimi byl i dřevořez s Alegorií zákona a milosti. Grafické listy se do Čech dostaly již záhy, protože je do druhého vydání své bible použil Knihovna královské kanonie premonstrátů na Strahově, sign. BA IV 9. Jiří PEŠEK, Jiří Melantrich z  Aventýna  – příběh pražského arcitiskaře, Praha 1991, Slovo k  historii 32, s. 6–9.

1

2

I. Studie46

Pavel Severýn v roce 1537. Grafická ilustrace s námětem Alegorie zákona a milosti však v tzv. Severýnově bibli chybí. Nalezneme ji ale ve vydáních Melantrichových biblí z roku 1556, 1557, 1560, 1561 a naposledy ve vydání z roku 1570. Doposud se nikdo dřevořezem s námětem Alegorie zákona a milosti v Bibli Melantrichově detailněji nezabýval. Uprostřed plochy grafického listu je umístěno zrcadlo s textem. Plocha dřevořezu je rozdělena stromem na dvě stejné části. V pravé části obrazového pole je jeho koruna zelená, v  levé uschlá. Vlevo nahoře spatřujeme v  oblacích apokalyptického Boha a pod ním židovský tábor s měděným hadem na tyči. Vlevo dole je vyobrazen prvotní hřích a hříšník zaháněný ďábly do pekelných plamenů. Vlevo od kmene stromu stojí Mojžíš s deskami zákona v ruce a vedle něho proroci. Své pohledy obracejí k peklu. Vpravo nahoře Panna Maria stojící na skále přijímá inkarnovaného Krista v  podobě dítěte s křížem v ruce, slétávajícího k ní z nebes. V mracích naznačené nohy s ranami poukazují na Kristovo nanebevstoupení. Pod scénou zvěstování Panně Marii anděl pastýřům oznamuje narození Krista. Ve středu stojí před jeskyní s prázdným hrobem zmrtvýchvstalý Kristus, šlapající po draku a smrti. Pod ním je zobrazen Kristus na kříži s vítězným beránkem u jeho paty. Vpravo u kmene stromu sv. Jan Křtitel ukazuje člověku ukřižovaného Spasitele. Podívejme se nejprve na vznik, typologii, ikonografii a výskyt námětu Alegorie zákona a milosti. Pravděpodobně v prostředí reformačního Wittenberku vykrystalizovala myšlenka dogmatické Alegorie, označované také jako Lehrbild, Dogmenbild či Dogmen­ allegorie. U jejího zrodu stál s velkou pravděpodobností Martin Luther, neboť téma Alegorie zákona a  milosti má obdobné didaktické zaměření jako Lutherův Katechismus (1529), vydaný ve stejné době, v níž předpokládáme vznik Alegorie zákona a milosti. V literatuře3 se také uvádí, že Alegorii teologicky formuloval Filip Melanchton, jak lze usoudit z jeho dopisu básníku Johannu Stieglovi. Alegorie zákona a milosti (Alegorie spasení a hříchu), v německé literatuře4 označovaná také jako Verdammnis und Erlö­ Heinrich LILIENFEIN, Lucas Cranach und seine Zeit, Leipzig 1942, s.  54. Olga Kotková v  doposud nepublikovaném příspěvku Lucas Cranach st., Zákon a milost: Luther nebo Erasmus? předneseném v roce 2010 na konferenci „Umění reformace v českých zemích (1380–1420)“ naznačuje, že námět mohl formulovat Erasmus Rotterdamský. 4 Srov. k tomu: Karl Ernst MEIER, Fortleben der religiös­‑dogmatischen Kompositionen Cranachs in der Kunst des Protestantismus, Repertorium für Kunstwissenschaft 32, 1909, s. 415–435; Paul GOLDBERG, Die Darstellung der Erlösung durch Christus und sein Blut und der heiligen Eucharistie in der protestan­ tischen Kunst der Reformationszeit, Diss. Phil. Marburg 1925 (netištěno); Friedrich BUCHHOLZ, Pro­ testantismus und Kunst, Leipzig 1928; Hubert SCHRADE, Die Auferstehung Christi, Berlin – L ­ eipzig 1932, s. 295–298; Max. J. FRIEDLÄNDER – Jakob ROSENBERG, Die Gemälde von Lucas Cranach, Berlin 1932, s. 63–64, obr. 186; Oskar THULIN, Cranach, Altäre der Reformation, Berlin 1955; Manfred LUR‑ KER, Der Baum in Glauben und Kunst unter besonderer Berücksichtigung der Werke des Hieronymus Bosch, Baden­‑Baden – Strassburg 1960, s. 33; Fritz GROSSMANN, A Religious Allegory by Hans Hol­ bein the Younger, The Burlington Magazine 103, 1961, s. 491–494; Donald EHRESMANN, The Brazen Serpent. A Reformation Motif in the Works of Lucas Cranach the Elder and his Workshop, Marsyas 13, 1967, s. 33–47; Lucas Cranach, Künstler und Gesellschaft. Referate des Colloquiums mit internationaler Beteiligung zum 500. Geburtstag Lucas Cranachs d. Ä., Staatliche Lutherhalle Wittenberg, 1.–3. Oktober 1972, Wittenberg 1973, s. 69; Dieter KOEPPLIN – Tilman FALK, Lukas Cranach. Gemälde, Zeichun­ gen, Druckgraphik II, Basel – Stuttgart 1976, s. 505–510; Karl HIOB, Gesetz und Evangelium, Sünden­ fall und Erlösung, in: Reformation in Nürnberg. Umbruch und Bewahrung, Nürnberg 1979, s. 134–135; Jan HARASIMOWICZ, Typy i programy śląskich oltarzy wieku Reformacji, Roczniki Sztuki Slaskiej 12, 3

47

Jan Royt

Zákon a milost, dřevořez v Bibli Netolického, 1549, Knihovna kláštera premonstrátů na Strahově, sig. BA IV 9. Všechna vyobrazení jsou publikována se svolením příslušných institucí.

I. Studie

Zákon a milost, dřevořez v Bibli Melantrichově, 1570, soukromá sbírka.

48

49

Jan Royt

sung, Sünde und Gnade, Sündenfal und Erlösung, Gesetz und Gnade či Die Rechtfertigung des Sünders durch Glauben, vzniká těsně před rokem 1530. Námět je založen na typologii Starého a Nového zákona, respektive na jejich antitezi, neboť proti vrcholnému středověku, který chápal vztah Starého a  Nového zákona jako přípravu a  naplnění, dostávala antiteze vyhraněnější konfrontační charakter. V základu tohoto vztahu stojí verše Lukášova evangelia (24,44): „… že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v  zákoně Mojžíšově, v  Prorocích a  Žalmech“ a  evangelia Janova (1,17): „Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda pak skrze Pána Ježíše Krista…“ Můžeme si zde připomenout slova epištoly sv. Pavla Římanům (5,12), která snad nejvíce souzní s naším tématem: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač hřích se nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějškem toho, který měl přijít. S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu“ či další verše epištoly (Ř 1,17): „Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímaná vírou a vede k víře; stojí přece psáno: Spravedlivý z víry bude živ;“ (Ř 3,20–28): „Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.“ Z Lutherových myšlenek lze vyčíst, že zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona, z něhož pochází i poznání. Zákon s sebou nese Boží hněv a všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Jakoby se člověk zobrazený na Alegorii zákona a milosti pod stromem ptal (Ř 7,24): „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti“? Hřích prarodičů však není bezvýchodnou tragédií (Ř 5,18): „A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život,“ tedy proti Adamovu pádu a hrobu stojí na Alegoriích zákona a milosti „Beránek boží, který snímá hříchy světa“, jak zvěstuje zobrazený sv. Jan Křtitel. Obětí Beránka jsou smyty hříchy, k  nimž bylo lidstvo svedeno Adamovým pádem, obětí na kříži jsou vykoupeni všichni lidé počínaje Adamem a zároveň se počíná nová epocha, v níž místo zákona vládne milost. Alegorie zákona a milosti také velmi názorně objasňuje jeden ze základních pilířů luterské teologie ospravedlnění vírou.5 Podle Luthera totiž závisí ospravedlnění člověka na jeho oddané víře v milost Boží, nikoli na lidských skutcích. Alegorie tedy měla představit rozhodování člověka před Hospodinem mezi hříchem a spásou. Důležité místo na zobrazeních má sv. Jan Křtitel. Luther byl při sepisování své Postily na Wartburgu fascinován touto osobností posledního z proroků, který mu byl prostředníkem mezi Starým 1979, s. 7–27; Friedrich OHLY, Gesetz und Evangelium. Zur Typologie bei Luther und Lucas Cranach, Münster 1985; Ikonographie des Protestantismus, in: Beiträge des CIHA Kolloquium  – Kunst und Reformation, Leipzig 1985, s. 332–340; Jan HARASIMOWICZ, Treści i funkcje ideowe sztuki śląskiej Reformacji 1520–1650 (= Acta Universitatis Wratislawiensis 819, Historia sztuki II), Wrocław 1986; Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.), Lucas Cranach a české země: pod znamením okřídleného hada, Praha 2005, s. 72–74; Jan ROYT, The Allegory of Salvation and Sin, in: Zdeněk V. David – David R. Holeton (edd.), The Bohemian Reformation and Religious Practice 6, Prague 2007, s. 247–264. 5 Amedeo MOLNÁR, Pohyb teologického myšlení. Přehledné dějiny dogmatu, Praha 1982, s. 329–336; TÝŽ, Na rozhraní věků. Cesty reformace, Praha 1985, s. 143–243. Z Molnárových spisů jsou převzaty též všechny odkazy na Lutherova díla. Bernhard LOHSE, Epochy dějin dogmatu, Praha 1994, s. 129–157.

I. Studie50

a Novým zákonem, mezi Mojžíšem a Kristem, jenž: „… kázal Zákon a Evangelium, smrt a spásu, literu a duch, hřích a spravedlnost,“ a dále: „… v Zákoně je smrt, v Kristu život.“ Martin Luther tedy dospěl od zákona, který shrnuje slova Boha nárokujícího a  trestajícího, k evangeliu, ke slovu Boha, který se dává a obětuje; nový člověk osvobozený zvěstí evangelií žil „… v novém světě, kde není Zákona, není hříchu, není svědomí, není smrti, nýbrž nezkalená radost, spravedlnost, milost, mír, život, spása a čest“. Na druhé straně však Luther ví, že v tomto světě nepřestává zákon vykonávat nutnou a platnou službu, totiž občansko­‑civilní a  politickou: „… ještě nyní nám slovo Boží zní ve dvojí neoddělitelné způsobě, jako Zákon a Evangelium, přirozený člověk musí až do smrti žít pod Zákonem […] ale jeho víra a jeho svědomí musí být od Zákona osvobozeno.“ Podle Jeana Calvina (Instituce, 1535) Kristus zákon naplňuje, ale neruší, nárok zákona se nemění, smí se však změnit poměr člověka k němu. Je­‑li „… jako spravedlnost postaven jediný Kristus“, pak je svědomí „poslušno Zákona nikoliv pod tlakem nutnosti, nýbrž dobrovolně“. Téma Alegorie zákona a milosti mělo své výtvarné předstupně ještě před reformací. Koepplin s Falkem6 uvádějí řadu příkladů jako např. obraz Hanse Schäufeleina z roku 1508 s námětem „Ukřižování se sv. Janem Křtitelem a Davidem, na pozadí s Mojžíšem, který přijímá desky zákona“. Ještě starší, můžeme­‑li se spolehnout na datum 1500 uvedené vpravo dole, je epitaf rodiny Gülden z mariánského kostela ve Zwickau. Důležitými předstupni, zejména tzv. pražského typu, jsou: anonymní leták v grafických sbírkách univerzity v Erlangen datovaný rokem 1525, ilustrace v knize Urbana Rhegia Vom hochwürdigen Sacrament des Altars (Lipsko 1525) a rytina na titulním listě Lutherova spisu Auslegung der Evangelien (Wittenberg 1528). Alegorie zákona a milosti se rozšířila v průběhu 16. století prostřednictvím deskové a nástěnné malby, reliéfu a zejména nového média – grafiky (viz např. dřevořez od Pseudo­‑Toryho v pařížské Národní knihovně), v té části Evropy, která přijala reformaci. V německých zemích to bylo především v Sasku, v Království českém ve městech s převahou obyvatel německé národnosti na severozápadě Čech, ve Slezsku a na panstvích některých nekatolických šlechtických rodů. V uvedených zemích vzniklo v první polovině 15. století několik základních variant vyobrazení Alegorie zákona a milosti. Původ těchto variant lze hledat ve dvou základních typech obrazu – gothském (Museen der Stadt Gotha – Schlossmuseum) a pražském (Národní galerie v Praze, dále jen NG). Oba základní typy se liší v některých podstatných motivech a variantu pražskou můžeme považovat za mladší a teologicky propracovanější. Patrně nejstarší dochovanou variantou Alegorie zákona a milosti je obraz z Gothy.7 Deska (olejová tempera na dřevěné desce, 80 × 115 cm) byla namalována Lukášem Cranachem st. pravděpodobně ve Wittenberku v roce 1529 (datována na kmeni stromu). Obrazové pole desky z Gothy dělí na dvě poloviny strom, jehož koruna je na levé straně uschlá, na pravé zelená. Na levé straně, tedy na straně zákona, spatřujeme pod uschlými větvemi stromu Mojžíše s deskami zákona a tři proroky, v prvním plánu pak nahého hříšníka zaháněného do pekelných plamenů postavami smrti a hříchu (ďábla). Ve druhém plánu je vyobrazen prvotní hřích a ve třetím pak židovský tábor s měděným ha D. KOEPPLIN – T. FALK, Lukas Cranach. Gemälde, s. 508. Ernst BADSTÜBNER (ed.), Kunst der Reformationszeit, Berlin 1983, s. 358–360, obr. na s. 328.

6 7

51

Jan Royt

Zákon a  milost, dřevořez ve spise Martina Luthera Auslegung der Evangelien vydaném ve Wittemberku v roce 1528, soukromá sbírka.

I. Studie52

dem na tyči, vztyčené Mojžíšem, a okolo něho ležící lidé uzdravující se z uštknutí hady (Nu 21,9). Tento starozákonní příběh byl považován za typologický předobraz ukřižování, jak je to ukázáno v Janově evangeliu (3,14): „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ Na nebesích se vznáší apokalyptický Bůh s mečem a lilií v ústech, adorovaný dvěma zástupy světců. V protipólu na pravé straně milosti vidíme pod zelenými větvemi stromu nahého člověka, kterému největší z proroků, Jan Křtitel, ukazuje ukřižovaného Krista. Tento „nahý člověk“ tu není zobrazen tak jako ve středověku toliko jako „starý Adam“ v protikladu ke Kristu, ale jako člověk přítomný a minulý, pro něhož a pro jehož zhřešení stanovil Bůh zákon, pro něhož však přinesl i oběť svého jediného syna. Vystupuje zde jako Člověk mezi hříchem a milostí, mezi dvěma póly Božího řádu spásy. Jako bychom slyšeli slova Martina Luthera: „Gott der hat ywey Wort, eins ist das Gesetz […] das ander ist das Evangelion“8 a jeho ujištění, že život člověka je: „… transitus de lege ad gratiam, de peccato ad justitiam, de Mose ad Christu.“9 U paty kříže vítězný beránek šlape po smrti a hříchu. Ve druhém plánu se nad jeskyní s prázdnou tumbou vznáší zmrtvýchvstalý Kristus a v plánu třetím spatřujeme námět zvěstování pastýřům. Spodní část obrazu tvoří citáty z Písma vztahující se k jednotlivým motivům, převážně pocházejí z epištoly apoštola Pavla Římanům. Mladší variantou obrazu z Gothy je obraz z Výmaru (Gallerie im Schloss, kol. 1530),10 města, které bylo také jedním z významných center reformace. Na rozdíl od gothského prototypu je námět výmarské Alegorie rozšířen o mariánskou komponentu. Na pravé straně na skále spatřujeme Pannu Marii v naději a k ní je sesílán Kristus Emmanuel s křížkem, což lze chápat jako poukaz na inkarnaci Spasitele. Stěží zde však můžeme hovořit o  zdůraznění compassio či dokonce coredemptio Panny Marie, neboť to nesouzní s luterskou teologií, která sice mariánskou úctu neodmítala, ale dala jí své patřičné místo v podřízení christologii. Dalším jemným rozdílem je to, že na pravé straně přemáhá zmrtvýchvstalý Kristus smrt a hřích, a židovský tábor s hadem byl přesunut na místo scény zvěstování pastýřů, která zmizela úplně. Výmarské variantě téměř do detailu (až na motivy vyhnání Adama a Evy z ráje a pronásledování hříšníka smrtí) odpovídá zřejmě přípravná kresba (Frankfurt nad Mohanem, Städelsches Kunstinstitut),11 snad od samotného Lukáše Cranacha st. z doby kolem roku 1530. Oproti oběma výše uvedeným základním typům spatřujeme v pravém horním rohu nohy na nebe vystupujícího Krista a krev z boku ukřižovaného Kristova skrápí postavu člověka, což jsou motivy objevující se na desce z dílny Cranachovy,12 uložené v Norimberku (Germanisches Nationalmuseum) a datované dokonce do roku 1529. Obrazu z Výmaru je velmi blízká také rytina Lukáše Cranacha z doby kolem roku 153013 (London British Museum, Department of Prints and Drawings).



„Bůh má dvě slova, první je Zákon a druhé Evangelium.“ „… cesta od Zákona k Milosti, od Hříchu ke Spravedlnosti, od Mojžíše ke Kristu.“ 10 E. BADSTÜBNER (ed.), Kunst der Reformationszeit, s. 357–360. 11 Werner SCHADE, Die Malerfamilie Cranach, Dresden 1974, obr. 185. 12 Gertruda SCHILLER, Iconocraphy of Christian Art II, London 1972, s. 259, obr. 533–534. 13 D. KOEPPLIN  – T. FALK, Lukas Cranach. Gemälde, s.  505–509; W. SCHADE, Die Malerfamilie Cra­ nach, s. 88. Schade neoprávněně připisuje rytinu Lukáši Cranachovi ml. 8 9

53

Jan Royt

Lucas Cranach st., Zákon a milost, kresba na papíře, kol. 1530. Frankfurt nad Mohanem, Städelsches Kunst­institut.

Lucas Cranach st., Zákon a  milost, mědiryt, kol. 1530, Londýn, British Museum, Department of Prints and Drawings.

I. Studie54

Lucas Cranach st. (dílna), Zákon a milost, dřevořez na titulním listu Lutherova překladu Bible, Wittenberk, 1545, archiv autora.

55

Jan Royt

Erhard Altdorfer, Zákon a milost, dřevořez na titulním listu tzv. Lübecké Bible, 1533, archiv autora.

I. Studie56

Typově se k oběma německým formám námětu Alegorie zákona a milosti hlásí grafika Lucase Cranacha ml. použitá na titulních listech Lutherovy bible ve vydáních z let 1541 a 1545. Tyto grafické listy jsou z hlediska typologie motivů také velmi důležité pro určení původu dřevořezu z Melantrichovy bible. Druhým prototypem je tzv. pražský obraz,14 jehož původ není znám (na rubu desky je drobná pečeť z 18. století, patřící Bruntálským z Vrbna), ale vzhledem k tomu, že ho opakují v detailech i další památky v Čechách, lze se domnívat, že byl určen do některého z luterských sborů pravděpodobně na severozápadě Čech. Obraz vedený ve sbírkách NG pod názvem „První hřích a vykoupení lidstva“ je signován a datován 1529, a jak potvrdil Mojmír Hamsík, signatura i datace je původní. Pražský obraz je ikonograficky a myšlenkově nejpropracovanějším dílem ze všech zmíněných variant. Charakterizuje ho symetrické uspořádání motivů. Pod stromem vidíme na pařezu sedícího člověka (pod ním německý nápis „Mensch an Gnad“ (tj. člověk v milosti), který se rozhoduje mezi prorokem (pod ním německý nápis „Propheten“), tedy zákonem, za nímž je zobrazen umrlec v  hrobě (pod ním německý nápis „Todt“), a sv. Janem Křtitelem, zosobňujícím milost (pod ním německý nápis „Anzeiger Christi“, tj. ten, kdo ukazuje) a ukazujícím na zmrtvýchvstalého Krista – vítěze nad smrtí a hříchem (pod ním německý nápis „Unser uberwindung“). Na levé straně je pak zobrazen prvotní hřích (označen německým nápisem „Sunder“) a nad touto scénou na skále či hoře Mojžíš přijímá z Božích rukou desky zákona. V posledním plánu je židovský tábor označený německým nápisem „Figur der Rechtfertigung“. Na pravé straně proti prvotnímu hříchu stojí nad jeskyní s prázdným Kristovým hrobem beránek označený německým nápisem „Unser Unschuld“. Ve stejné rovině je ukřižovaný Kristus s nápisem „Rechfertigung“ a nad ním na skále Panna Maria v naději přijímající Krista Emmanuela s křížkem, za ní je nápis „Engel erhalten dem Dient Christi“. Protipól židovskému táboru s hadem tvoří scéna zvěstování pastýřům. Také ve spodní části obrazu jsou texty doprovázející jednotlivé motivy. Ze severozápadních Čech patrně pochází i další obraz pražského typu, též ve sbírkách NG,15 naposledy v majetku hraběnky Thunové, rozené z Kolowrat. Mojmír Hamsík, jenž obraz restauroval, ho situuje do 17. století. Při restaurování byly sejmuty nápisy údajně mladší. Vzhledem k výtvarné formě díla i s přehlédnutím k historickým okolnostem bych jeho vznik kladl spíše do druhé poloviny 16. století. S podobným seskupením motivů jako na obou pražských obrazech se setkáváme na titulním listu Lutherova překladu Nového zákona (vydán v Lübecku),16 který provedl v roce 1533 Erhard Altdorfer. Obrazy v Gothě, Výmaru i v Praze (i další mladší varianty a kopie) jsou ve spodní části opatřeny nápisy s biblickými verši v latinském či německém jazyce (Lutherův překlad), vážícími se obsahově k jednotlivým námětům na obrazech. Na desce z Gothy a Výmaru je šest bloků těchto nápisů, na desce z Prahy pouze pět. Na pravé straně jsou uvedeny výňatky z proroctví, evangelií a epištol, jež se vztahují ke Kristovu vykupitelskému činu, tedy k období milosti: Iz 7,14; Ř 3,28; J 1,29; 1 P 1,2; 1 K 15, 55–57, na straně levé jsou pak citáty poukazující na období zákona: Ř 1,18; Ř 2,23; Ř 3,20; Ř 4,15, 1 K 15,56. Inv. č. 010732, 72 × 88,5 cm. Inv. č. 09619. 16 Jan ROYT  – Vladimír HRUBÝ, Nástěnná malba s  námětem Zákon a  Milost na zámku v  Pardubicích, Umění 40, 1992, s. 133, obr. 6. 14 15

57

Jan Royt

Zákon a milost, nástěnná malba na zámku v Pardubicích, kolem roku 1532.

Skladbou motivů je pražskému typu velmi blízká nástěnná malba v mázhausu pardubického zámku.17 Zaujímá rozměrné pole mezi jihozápadním nárožím a portálem vyústěným do sálu Vojtěcha z Pernštejna. Malba byla v průběhu věků velmi těžce poškozena, zejména ve spodní části, čehož můžeme velmi litovat, protože s velkou pravděpodobností zanikly některé nápisy. Obdélníkové pole obrazu přísně dělí, jako u předcházejících vyobrazení Alegorií zákona a milosti, strom s korunou na levé straně uschlou, na pravé straně zelenou. Pod stromem sedí nahý člověk s  výraznými portrétními rysy odvracející se od starozákonního proroka směrem k postavě sv. Jana Křtitele, který podle Lutherova kázání na den sv. Jana Křtitele: „Kázal Zákon a Evangelium, Smrt a Spásu, neboť v Zákoně je smrt a  v  Kristu život.“ Následné scény po obou stranách stromu jsou přísně symetricky komponovány. Na levé straně, jak je z fragmentů malby patrné, byl sarkofág s nebožtíkem a na pravé straně zmrtvýchvstalý Kristus vystupující ze skalního hrobu. Dlouhým kopím opatřeným korouhví probodává ďábla. Ve druhém plánu spatřujeme na levé straně scénu prvotního hříchu, na straně pravé Beránka božího s českým nápisem J. ROYT – V. HRUBÝ, Nástěnná malba, s. 124–137.

17

I. Studie58

NEVINNOST. V dalším plánu vlevo od stromu na vysoké skále klečí Mojžíš přijímající z rukou Boha Otce desky zákona. Nad Mojžíšovou hlavou se vine páska s nápisem ZÁKON. Hoře na protilehlé straně dominuje postava Panny Marie v naději, doprovázená nápisovou blankou s nápisem MILOST. Pod nápisem vidíme Krista Emmanuela s křížkem a pod ním anděly s knihou a ukazovátkem. Za stromem se otevírá hluboký výhled do krajiny, vlevo s  měděným hadem na kůlu v  židovském táboře, vpravo s  Kristem, ukřižovaným na pahorku, s páskou nesoucí původně nápis SPRAVEDLNOST NAŠE. Obraz završuje pás s nápisem ZÁKON SKRZE MOYZISSE DÁN GEST MILOST A PRAWDA SKRZE GEZISSE KRYSTA, což je citát z Janova evangelia (1,17). Od pražského obrazu se pardubická malba odlišuje pouze v  některých drobných detailech, jako například postavou zmrtvýchvstalého Krista vítězícího nad Leviathanem, což je motiv vyskytující se na výmarské variantě či na již zmíněné rytině Erharta Altdorfera na titulním listě Lutherova vydání Nového zákona. Důvod vytvoření malby s výrazně reformačním záměrem musíme hledat v rodině Pernštejnů vládnoucích v  Pardubicích. Bratři Vojtěch a  Jan přestoupili ve dvacátých letech 16. století na utrakvistickou víru. Zřejmě se zde projevilo to, že jejich otec Vilém z Pernštejna, muž nábožensky velmi tolerantní (založil v roce 1510 v Pardubicích pro utrakvisty chrám sv. Jana Křtitele) svěřil jejich výchovu kališnickému knězi a humanistovi Janu Čejkovi. Vojtěch, vládnoucí v Pardubicích v letech 1521–1534, dokonce sepsal Historii husitských válek, jež se bohužel nedochovala. Ještě více se angažoval Jan (Pardubice držel v letech 1534–1538), který působil jako jeden z postulátorů reformačního učení, a dokonce byl jedním z defenzorů konsistoře podobojí. Ve třicátých letech 15. století se snažil o reorganizaci utrakvismu a společně s českým bratrem Arnoštem Krajířem z Krajku usiloval v letech 1540–1542 o spojení utrakvismu a Jednoty bratrské. O jeho náboženském přesvědčení a odvaze hájit „Boží pravdu“ svědčí dopis z roku 1539, v němž se zmiňuje o ospravedlnění vírou a vytýká císaři Ferdinandovi I. náboženský útlak. Vznik pražské desky v letech 1529–1530 určuje dolní časovou hranici pro recepci pardubické nástěnné malby s námětem Alegorie zákona a milosti. Dataci můžeme zpřesnit na základě okolní výzdoby sálu, s níž tvoří dle restaurátorského průzkumu jednu vrstvu. Můžeme se tedy důvodně domnívat, že malba byla vytvořena patrně v první polovině třicátých let 16. století (kolem 1532), za vladařství Vojtěcha z Pernštejna. Jde tak o velmi raný příklad takovéto Alegorie ve střední Evropě. V uvedených historických souvislostech znamenalo umístění nástěnného obrazu s výrazně reformační tematikou v profánním prostoru pardubického zámku závažný nábožensko­‑politický akt, manifestující veřejné přiznání se Pernštejnů k nové konfesi. Alegorie zákona a milosti se objevila také na oltáři z dílny Lucase Cranacha ml. z roku 1545 v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově.18 Objednali ho ku poctě zakladatele města, Štěpána Šlika, a zřejmě také k věčné slávě svého rodu hrabata Jeroným a Vavřinec Šlikové v posledním roce svého vladařství ve městě. Bohužel známe tento jistě výtvarně i ikonograficky pozoruhodný oltář pouze z popisů,19 neboť shořel při velkém požáru města Jan ROYT, Horní město Jáchymov, reformace a umění, Ústecký sborník historický. Gotické umění a jeho historické souvislosti I, Ústí nad Labem 2001, s. 351–359. 19 Richard SCHMIDT, Soupis památek historických a  uměleckých v  politickém okrese Jáchymovském, Praha 1913, s. 44–45. 18

59

Jan Royt

v roce 1873. Měl podobu polyptychu se střední deskou, pevnými a pohyblivými křídly, s  oltářním nástavcem a  predelou. Ve středu oltáře byla deska s  ukřižovaným Kristem mezi lotry a učenci tupícími Spasitele, na pozadí pak cesta na Kalvárii. Na vnitřní straně levého pohyblivého křídla bylo vyobrazeno Kristovo zmrtvýchvstání, na pravém Kristus na hoře Olivetské. Na vnější straně levého křídla byl namalován Mojžíš s deskami zákona, reprezentující tedy zákon bázně a úcty, na vnější straně pravého křídla pak Ježíš jako dobrý pastýř s  beránky, zosobňující zde Boží milost či zákon lásky. Na levém pevném křídle se nacházel námět křtu Krista v Jordánu, kde voda slouží k osvobození člověka od hříchu, na prvém pevném křídle pak potopu světa, kde voda vystupuje jako živel trestající hříšníky. V segmentovém nástavci bylo vyobrazeno seslání Ducha svatého. Na vrcholu nástavce stála socha archanděla Michaela vážícího duše. Velmi zajímavá byla predela s námětem poslední večeře Páně. Apoštolové měli podobu některých historických osobností reformace: Martina Luthera, saského kurfiřta Johanna Friedricha Velkomyslného, a dokonce malíře Lucase Cranacha st. a jeho syna. V pravém rohu predely se nacházela Cranachova signatura v podobě okřídleného dráčka. Také odvrácená strana volně stojícího oltáře byla malovaná. Podle popisů zde byl namalován Bůh otec a dále pak námět poukazující na poslední věci člověka, Poslední soud, nebeské království a různé epizody ze života horníků v Jáchymově. Připomenut vyobrazením zde byl také zakladatel města hrabě Štěpán Šlik. O tom, jak zničený jáchymovský oltář vypadal, si můžeme učinit představu na základě oltářního polyptychu Lucase Cranacha ml. ve farním kostele sv. Wolfganga v saském hornickém městě Schneebergu.20 Oltář darovali chrámu v roce 1539 saský kurfiřt Jan Fridrich Velkomyslný a vévoda Jan Arnošt z Coburgu. Na střední desce polyptychu je vyobrazeno vícefigurální ukřižování. Postavy biřiců a vojáků jsou oblečeny do dobových oděvů a  jeden z  nich má dokonce šat připomínající kardinálské roucho, což může být poukaz na katolickou církev, jež se zpronevěřila Kristovu odkazu. Kompozicí i některými detaily (žehnající setník na koni, vojáci pod křížem ad.) je střední desce s ukřižováním ze Schneebergu blízký deskový obraz s ukřižováním Lucase Cranacha st. uložený dnes v Chicagu21 či jeho četné další varianty v německých sbírkách (např. Staatliche Galerie Dessau, 1537). Vnitřní strany pohyblivých křídel oltáře ze Schneebergu obsahují vlevo námět Krista na hoře Olivetské a klečící polopostavu kurfiřta Jana Fridricha Velkomyslného, vpravo zmrtvýchvstání Krista a klečící polopostavu druhého donátora, vévody Jana Arnošta z Coburgu. Na vnější straně křídel pohyblivých a na pevných křídlech spatřujeme Lutherem inspirované Alegorie zákona a milosti, doprovázené texty z  epištol sv. apoštola Pavla. Na predele je vyobrazena poslední večeře Páně. Malby se nacházejí i na druhé straně oltáře, a to s námětem Posledního soudu na střední desce, na křídlech pak s  náměty potopy světa a  zkázy Sodomy a  Gomory. Mezi zatracenými osobnostmi v  pekle je i  římský papež. Zatímco na predele jáchymovského oltáře byly zobrazeny vedle historického komparsu také současníci (Lucas Cranach starší a mladší a Martin Luther), na predele oltáře ze Schneebergu je vyobrazena poslední večeře Páně pouze s biblickými účastníky posvátné hostiny. Heinrich MAGIRIUS – Christiane KELM – Manfried EISBEIN – Lenard MÜHLFRIEDEL, Der Cranachal­ tar in der St. Wolfgangskirche zu Schneeberg, Zeitschrift für Kunsttechnologie und Konservierung 6, 1992, H. 2, s. 298–314. 21 M. FRIEDLÄNDER – J. ROSENBERG, Die Gemälde von Lucas Cranach, s. 85, obr. 302. 20

I. Studie60

Mladší jsou tři další nástěnné malby s námětem Alegorie zákona a milosti: na vnější stěně presbyteria bývalého klášterního kostela v Horažďovicích (dosud nepublikováno), v ambitu dominikánského kláštera v Českých Budějovicích a na severní stěně kaple v Horšovském Týně. Horažďovická malba, vytvořená patrně v letech 1550–1560, je zřejmě spjata s příklonem Václava Švihovského k radikálnější reformaci, neboť „očistil“ klášterní kostel observantů, založený jeho předkem Půtou Švihovským, od modloslužebných obrazů a soch. Víme také, že dokonce odstranil z chóru hrob zakladatele Půty Švihovského a náhrobní desku dal zasadit do stěny lodi. Do kostela také dosadil protestantského kazatele. I přes velké poškození je zřejmé, že výběrem a uspořádáním motivů se horažďovická malba opět blíží obrazu tzv. pražského typu. Na levé straně je však poněkud netradičně motiv zmrtvýchvstalého Krista. Pouze ve fragmentech je dochována nástěnná malba s námětem Alegorie zákona a milosti na severní stěně kaple zámku v Horšovském Týně. Vychází také z pražského typu, avšak volně ho variuje. Malba patrně nesouvisí s Janem mladším z Lobkovic, jak je obvykle uváděno v literatuře. Jan byl horlivým katolíkem, dokonce defenzorem konzistoře podjednou. Pravděpodobnější se zdá, že ji dal v devadesátých letech 16. století provést Vilém starší Popel z Lobkovic, který byl původně katolíkem, ale později přestoupil k víře podobojí a nutil horšovskotýnské měšťany k novoutrakvismu. V letech 1595–1604 měl velký spor s pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé o právo dosazovat faráře na svých statcích. V roce 1609 se stal jedním z defensorů na obranu Rudolfova Majestátu a důležité místo zastával i za stavovského povstání. Byl odsouzen k smrti, ale na přímluvu svého strýce Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic mu byl trest změněn na doživotní vězení (zemřel na Zbirohu v roce 1626). Námět Alegorie zákona a milosti se objevuje v Čechách také v katolickém prostředí, a to na nástěnné malbě v ambitu kláštera dominikánů v Českých Budějovicích.22 Není vyloučeno, že ji provedl kolem roku 1590 malíř Bartoloměj Beránek­‑Jelínek, který ve městě dočasně působil a  později sem dojížděl z  Českého Krumlova. Silně poškozená malba má formu epitafu, neboť vpravo dole spatřujeme rozsáhlou rodinu donátora (podobné epitafy nacházíme v  saském prostředí, a  to v  podobě deskových maleb). V  zásadě vychází typově z  pražského typu. Pod stromem sedí nahá postava člověka ukazujícího na proroka, ale tvář má obrácenou k Janu Křtiteli. Vlevo je zobrazen sarkofág s mrtvolou, nad ním scéna prvotního hříchu, nad ní Mojžíš přijímající desky zákona a v pozadí židovský tábor. Vpravo pak vidíme zmrtvýchvstalého Krista zabíjejícího ďábla či Leviathana a  jenom tušit můžeme motivy Panny Marie v  naději a zvěstování pastýřů. V katalogu výstavy „Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550“ byla Libuší Dědkovou23 publikována nástěnná malba s námětem Alegorie zákona a milosti v kostele sv. Václava v Ostravě, datovaná do roku 1555. Volně se přidržuje pražského typu. V soukromé galerii Petr Brandl se na výstavě „Mistři české a evropské malby“ objevil desko-

Jarmila KRČÁLOVÁ, Symbol zákona a milosti v české renesanční malbě, in: Doc. dr. Pavlu Preissovi, DrSc. k 60. narozeninám, rukopisný sborník, 1985, s. 104–106. 23 Ivo HLOBIL  – Marek PERŮTKA (edd.), Od gotiky k  renesanci. Výtvarná kultura Moravy a  Slezska 1400–1550 III: Olomoucko, Olomouc 1999, s. 428–429. K tomu naposledy: Daniela RYWIKOVÁ, Rene­ sanční nástěnné malby v kostele sv. Václava v Moravské Ostravě. Ikonografická studie, Ostrava 2005. 22

61

Jan Royt

Bartoloměj Beránek-Jelínek, Zákon a milost, nástěnná malba v ambitu dominikánského kláštera v Českých Budějovicích, kolem roku 1590.

vý obraz Alegorie zákona a milosti (57,4 × 79,5 cm, druhá polovina 16. století), který byl neoprávněně majitelem galerie I. Koudelkou spojen se jménem nizozemského malíře Joachima Pateniera. Zjevně vycházel tematicky z  pražského prototypu, ale latinskými přípisy připomínal dílo s obdobným námětem od Hanse Holbeina mladšího (kolem 1535) v Národní galerii v Edinburgu.24 Po tomto delším, ale nutném exkurzu se vraťme ke grafické ilustraci s  námětem Alegorie zákona a milosti v Melantrichově bibli. Na základě podrobného srovnání konstatuji, že nejbližší ikonografickou a výtvarnou analogií jsou pro ni desky s Alegorií zákona a milosti tzv. výmarského typu a grafické listy z dílny Lucase Cranacha mladšího na titulních listech Lutherovy bible z let 1541 a 1545. Shodný je výběr motivů a přibližně stejné je i jejich umístění v kompozici, avšak jiné je výtvarné provedení. Doposud se nepodařilo v německých tiscích objevit grafický list přesně odpovídající ilustraci v Melantrichově bibli. Nabízí se tedy hypotéza, že jde o grafiku, která nebyla použita pro vydání Lutherovy bible v roce 1535, neboť v tomto vydání je titulní list jiný a ani v textu ilustraci s námětem Alegorie zákon a milost nenalezneme. Do Čech se dostala patrně prostřednictvím Jiřího Melantricha z Aventina a Bartoloměje Netolického společně se 135 24

The National Galleries of Scotland News, březen–duben 1981, Edinburgh 1981, s. 2.

I. Studie62

ilustracemi získanými z Wittenberku. Ilustrace byly z velké části zařazeny do druhého vydání Bible Pavla Severýna v roce 1537, ilustrace s námětem Alegorie zákona a milosti však mezi nimi nebyla. Použita byla až do vydání Bible Netolického v roce 1549. Zbývá odpovědět na otázku, z jakého důvodu byla ilustrace s luteránským námětem zařazena do bible, kterou iniciovali utrakvista Jiří Melantrich z  Aventina a  katolík Bartoloměj Netolický. To, že jde o luterský motiv, muselo být poučeným čtenářům známo, a to z Lutherových vydání bible z let 1541 a 1545 a také z Cranachových tzv. pražských variant Alegorie zákona a milosti, z Cranachova oltáře v Jáchymově či z nástěnné malby v ambitu kláštera dominikánů v Českých Budějovicích, podobné té na pardubickém zámku, kterou nechali provést utrakvisté Vojtěch a Jan z Pernštejna. Tedy i pro utrakvisty byl námět vhodný pro vyjádření jejich konfesionálního postoje. Není tudíž vyloučeno, že zařazením dřevořezu a námětem Alegorie zákona a milosti do svých biblických tisků chtěl utrakvista Jiří Melantrich z Aventina naznačit jejich „pravověří“ jak pro utrakvisty, tak pro stoupence Lutherova učení.