Jan Nedomanský
Karlovarské šlépěje...
Edice KRUH
Jan Nedomanský: „Karlovarské šlépěje..“ 1. vydání, záři 2001.
Táto interní publikace Nadace Hnutí Grálu v ČR je určena pouze těm, kterým se Poselství Grálu „Ve světle Pravdy“ od Abd-ru-shina stalo přesvědčením.
Vydalo vydavatelství Integrál Brno pro Nadaci Hnutí Grálu v České republice jako svou druhou publikaci edice „Kruh“
4
Předmluva
Je u nás jistě řada čtenářů Abd-ru-shinova díla "Ve světle Pravdy", kteří až dosud nevěděli, že půda země České hostila celý Trigon, že se bytostné síly Čechie a Moravany směly dotýkat celých 14 dní přímo Imanuele. A bylo to vskutku zvláštní, mimořádné, požehnané dění, významné pro každého z nás, kteří se o této události dozvídáme zprostředkovaně zásluhou autora této knížky. I když není naším úmyslem psát o lidech nekrology, je jistě na místě přiblížit si dobu i podněty, jež přiměly ty před námi, aby vyjevili to, čím přetékalo v prožití jejich nitro naplněné touhou po Světle. A tak se vydejme po stopách této touhy, která se projevila v činech, jež lze faktograficky doložit. Dotkněme se tedy letmo doby třicátých let ze zorného úhlu čtenáře knihy "Ve světle Pravdy". Jaký byl postoj vůči stoupencům učení o Grálu od Abd-ru-shina u našich sousedů a u nás? V Německu již od jara 1936 začalo politické pronásledování Abd-rushinových stoupenců, spojené později s výslechy, domovními prohlídkami, se zabavováním literatury a dokumentace Grálu a dokonce i s odebíráním cestovních pasů. V témže roce došlo k ochromení činnosti a potom k zabavení majetku nakladatelství "Der Ruf" v Mnichově. Proto byl na doporučení Pána rozpuštěn na jaře 1937 v jednotlivých místech Německa "Přírodně-filosofický spolek stoupenců Grálu" (Natur-Philosophische Verein der Gralsanhanger), úředně povolený ještě za Hindenburga v roce 1932. Toto vše vlastně znamenalo v nacistickém Německu konec pro šíření Pánova Slova, které tím bylo postaveno mimo zákon! Situace v tehdejším Československu byla nesrovnatelně příznivější. I u nás byl v roce 1933 s vědomím Pána zaregistrován "Přírodně-filosofický kruh stoupenců Grálu" se sídlem v Brně -jeden pro celou ČSR - který měl za úkol šířit Pánovo Slovo a od roku 1934, kromě pobožností v různých místech Čech a Moravy, pořádal se souhlasem Pána každým rokem vždy o Velikonocích slavností Grálu se zpečeťováním, případně i s dalšími úkony Grálu. Oproti Německu došlo tedy naopak v létech 1937-1938 ke značnému rozvoji činnosti stoupenců Grálu a k nárůstu počtu čtenářů knihy "Ve světle Pravdy". Hmatatelným dokladem toho byl například sjezd všech čtenářů poselství Grálu v ČSR, který v té době svolal do Brna předseda "Přírodně filosofického kruhu stoupenců Grálu" a tehdejší hlavní učedník pro ČSR, pan Josef Kovář z Prahy. Došlo k tomu o Velikonocích 1937 ve dnech 28. a 29. března. Tento sjezd byl spojen již s tradiční velikonoční slavností Grálu. Zmíněné setkání v Brně na Stadioně (hlavní vchod: Kounicova 42) mělo na pořadu v úvodu prvního dne celostátní valnou hromadu "Přírodně filosofického kruhu stoupenců Grálu" a pak tentýž den odpoledne a následujíce den dopoledne dvoudenní velikonoční slavnost Grálu se zpečeťováním za účasti 4 učedníků. Účast byla možná pouze na členské legitimace. Na pozvánce 5
stálo na závěr: "Nechte doma všední myšlení a starosti a přivezte si čisté srdce k slavnosti Grálu, tolik významné pro všechny zúčastněné." Tento příznivý stav trval i v roce 1938, kdy se 12. května dopoledne konala opět v Brně, tentokrát místní ustavující valná hromada "Přírodně filosofického kruhu moravskoslezského", který vznikl z potřeby narůstajícího počtu stoupenců na Moravě. V čele tohoto kruhu vedle předsedy, pana Antonína Moravy, a místopředsedy, pana Ladislava Stejskala, zastával funkcí jednatele a vzdělavatele autor této publikace, Jan Nedomanský. A podobně i v Čechách dva měsíce nato konal "Přírodně filosofický kruh stoupenců Grálu" dne 6. července ve spolkové místnosti v Praze 11, Biskupská 6 řádnou valnou hromadu, která zvolila za předsedu pana Josefa Kováře, za místopředsedu architekta Antonína Kotka a za jednatele majora Viléma Schneidera. Když pak došlo 12. března 1938 k násilnému připojení Rakouska k nacistickému Německu, byl Abd-dru-shin ještě týž den zatčen gestapem a uvězněn v Innsbrucku. Následkem toho jim založené nakladatelství v Curychu (Verlags A.G. "Die Stimme") ukončilo pak svou činnost v pololetí téhož roku. A tak i u nás pochopitelně přestal potom vycházet překládaný časopis "Hlas" (Die Stímme). To vše vedlo k tomu, že po dohodě vedení obou kruhů stoupenců Grálu založil Jan Nedomanský redakcí a administrací nového časopisu "Plamen" v Brně, a začal jej vydávat. První číslo tohoto časopisu "pro přírodní filosofii" (jak zněl podtitulek) vyšlo symbolicky 6. července 1938 a uvedl jej verš samotného vydavatele pod jeho značkou: "Když k večeru se chýlí den a temno po zemi se plouží, tu unavení sní svůj sen... Vše v spánek hluboký se hrouží. Však v době té je nutno strážné ohně mít a bdělé oči pomocníků kolem. V té době nutno udatenstvím žít a u ohně si zpívat sborem. Nuž, sdružme se my kolem PLAMENE a zapějme si písně nové. Nechť u nejvyšší mety staneme co Světla bdělí vítězové. -maDo konce roku 1938 vyšla ještě dvě dvojčísla. Do časopisu byly mimo jiné zařazeny i příspěvky pana Herberta Vollmanna, paní Susanne Schwartzkopff, pánů Josefa Kováře, Ferdinanda Valíka, Františka Hlaváčka a Jana Nedomanského. Druhý ročník Plamene byl zahájen shodou okolností právě 15. 6
března 1939, tedy dnem okupace ČSR. Je v něm také uvedena informace, že právě vyjde první svazek knižnice Plamene, dílko "Když zvony volají", které obsahuje vedle "desatera Božích přikázání", jak je vyložil Abd-ru-shin, ještě i jeho přednášky "Modlitba", "Otčenáš" a "Uctívání Boha". Druhé číslo vyšlo 15. července a třetí 25. září 1939, což bylo poslední číslo, neboť protektorátní úřady, vedeny rukou nacistů, zakázaly jakoukoli další činnost stoupencům Grálu, jako tomu bylo již dříve ve Třetí říši. Na rozloučenou s Plamenem nechť na nás dýchne z příspěvku Jana Nedomanského prožívání této pohnuté doby a přesvědčení o vítězství Světla: „Procházíme tvrdými zkouškami svého národního bytí a budeme muset projít ještě mnohým úskalím... Svět je v přerodu. Události, které potkaly nás, jsou jen malou episodou v nastávajícím očistném dění země. Vření ve světě již leckoho udivuje, neboť tempo událostí se neobvykle zrychluje. Národy jsou jakoby svírány neviditelnou mocí, která je nutí, aby uzrály do plného květu a ukázaly zjevně všemu světu, co si v tisíciletých svých dějinách nashromáždily. Aby tak mohlo býti se vším temným definitivně zúčtováno a všechno světlé bylo přivedeno do nebývalého rozkvětu. Je to důsledek očistného dění země, které se k nám téměř nepozorovaně přiblížilo a které přerodí svět v samých základech. Buďme proto vskutku každý na svém místě, ve své rodině, zemi, státě a mějme na mysli jediný sjednocující cíl. Povznesení všeho ušlechtilého, čistého a krásného k nebývalému rozkvětu, abychom se tím stali předbojovníky nové říše Světla na zemi. Té říše, v níž konečně po tisíciletích neporozumění zákonům Stvořitele zavládne pravý činorodý mír a trvalá povznášející radost. Nebude to jediná pozemská říše, bude to království Boží na celé zemi. Lidé různých zemí budou různými jazyky velebit moudrost a dobrotu jediného Pána a vládce, Hospodina, Boha zástupů. Kéž by zárodky této nové tisícileté říše rostly a sílily v otřesených duších lidí, kteří opravdu milují pravdu Boží. Tu pravdu, pro niž tu vůbec žijeme a vyvíjíme se a z jejíž milosti jsme byli stvořeni. Nechť v nás nikdy neuhasne touha po Světle, po čistotě, spravedlnosti a lásce. Jen v ochraně Božské Čistoty a s pomocí Lásky se můžeme dočkat jako jednotlivci i jako národ radostného rozsudku Spravedlnosti. Prosme o tuto ochranu a pomoc celým svým bytím a zvítězíme v onom konečném zúčtování na jehož prahu stojíme a do něhož budou příští léta mocným krokem, krokem nových dějin země. 11 -ma-
7
8
Zákaz činnosti však pro naše předchůdce neznamenal změnu jejich přesvědčení, naopak! A tak se Pánovo Slovo šířilo dál, od nositele kříže k vážně hledajícímu člověku - což se mimochodem praktikovalo stejným způsobem i v době zákazu dalšího totalitního režimu, který platil od padesátých let až do roku 1990. A protože se to stalo pro nás osvědčenou metodou, používá se osobní styk jako základ šíření Slova také dnes... Protektorát Böhmen-Mähren - tak se jmenoval státní útvar okleštěné republiky o pohraničí a zbavený Slovenska - tedy protektorát se stal pro jeho obyvatele klecí, kterou nebylo snadné opustit. Kromě těch, co byli totálně nasazeni do "rajchu", nebylo snadné získat povolení k výjezdu třeba jen do Třetí říše pro ty, kdo nespolupracovali s Němci - a tak naši lidé ani nemohli navštěvovat Pána v Kipsdorfu za jeho nuceného pobytu. Ba ani návštěva v blízkých Karlových Varech, které se nacházely v zabraném území, se nepodařila. Naši předchůdci však velmi aktivně udržovali písemný styk jmenovitě s paní Marií (0 což se mimo jiné také staral Jan Nedomanský) a nebylo měsíce, aby zejména z Jižní Moravy nebyla odeslána na adresu paní Marie zásilka potravin. To se prakticky dělo po celou válku, kdy balíky nejdříve putovaly do Kipsdorfu a od června 1942 po přestěhování rodiny na novou adresu: Westerbuchberg bei Übersee am Chiemsee. V této válečné době působily dopisy paní Marie s tištěným záhlavím v podobě růže opravdu hřejivým dotykem na všechny, kdo je mohli vidět! Ale vraťme se ke "Karlovarským šlépějím". Jejich autor navštívil čtyři roky po návštěvě Trigonu Karlovy Vary - bylo to po válce v roce 1945, kdy si opsal zápis z knihy hostů v Grandhotelu Pupp a živě prožil něco z toho, o čem si můžeme číst. A opět za další čtyři roky, tedy v roce 1949, byl znovu v Karlových Varech - tentokrát v době odchodu učedníka Pánova, architekta Antonína Kotka z této země, jemuž pomáhal svým léčivým magnetismem - a znovu zde prožíval událostí týkající se pobytu Trigonu. A když pak o čtyři roky později, tedy v roce 1953 zase pobýval v těchto místech, tu bylo jeho prožívání tak živé, že ho to donutilo zachytit je v té podobě, v jaké je předal několika přátelům. Tím však vznikla mimovolně "samizdatová" forma, která se nekontrolovatelně opisovala a zčásti v neúplné formě koluje mezi stoupenci Grálu u nás v podstatě dodnes. A letos, v září 2001, je tomu celých jubilejních 60 let, kdy máte před sebou tuto útlou knížečku, která připomíná ono mimořádné dění v naší vlasti, a může být proto pro každého čtenáře posilou, pokud se sám rozhodne pro její spoluprožití. V autorových vzpomínkových ohlasech jsou také citlivě zachyceny bolestivé události nejen spojené s nuceným pobytem Pána a jeho rodiny v Kipsdorfu, ale mezi řádky i doba, kdy tehdejší mocipáni se povýšili na majitele Hory spásy a kdy tato místa bez přítomnosti Božského Trigonu úplně vybledla. I když zde tehdy bytostní strážci zůstali, vyzařování lidských duchů, na ní tehdy přítomných, odpovídalo jejímu pustošení a rozhodně nepůsobilo na lidstvo 9
jako tvrz míru a pramen duchovní síly - o vzoru ani nemluvě. To vše tedy autor zachytil, stejně jako trojjediné Imanuelovo působení ve hmotě a potom také radostný návrat paní Marie se slečnou Irmingard po válce na Horu spásy. Věřím, že vás tato v pořadí druhá knížka edice "KRUH" potěší a že se k ní budete rádi vracet. Jaroslav Štefek
10
Poznámky k pobytu Trigonu v Karlových Varech v září 1941 se vzpomínkovými ohlasy těchto dnů Jan Nedomanský
11
Pozemské dění
Země české, právě okleštěné o pohraniční území a přičleněné k velkoněmecké nacistické Třetí říši, úpí pod strašným terorem, jemuž padají v oběť jejich četní synové a dcery v koncentračních táborech doma i na území celého Německa. Zlo vůdce povolaného národa stihá zlo a nešetří ani příslušníků vlastního národa, jestliže nejsou ochotni mu sloužit v uskutečňování šílených plánů a nelidských cílů. Nacistickou panovačností a krutostí Pán nesmírně trpí. Uvolněný z vězení v Innsbrucku a vypovězený z Tirol do Německé říše, usadil se v blízkosti českých hranic. Považován za nepřítele tohoto zla, musí se potupně osobně hlásit na gestapu, nacistické tajné policii, která je vždy nevyzpytatelná a všeho schopná. Již před příchodem nacismu rozvrácená hradba povolaných učedníků a apoštolů v těchto létech na Hoře padla a Pán je vydán přímému tlaku temnot, rozrůstajících se pomstychtivým myšlením lidí do obrovitých rozměrů a snažících se zadusiti každý čistý cit nebo projev jiného smýšlení. V této dusné atmosféře se Pán v tichu soukromí znovu hrouží do dosavadních zjevení svého Slova Pravdy a určuje mu konečnou formu na tisíciletí. Dostavují se však tělesné bolesti, lékařům neznámého původu. Nic nepomáhá. V této tak tíživé době Pán navštěvuje Karlovy Vary, hledaje pomoc a úlevu v poměrně blízkých lázních. Nedávné rozhodnutí léčiti se v lázních Kissingen je tím odvoláno a vyhlédnuty Karlovy Vary, lehčeji přístupné připojením k Říši. Cesta vykonána osobním autem továrníka pana Otty Giesecke z Kipsdorfu u Drážďan, v jehož letním sídle nalezla rodina Světla svůj dočasný pozemský útulek. Pan Otto Giesecke doprovází Trigon a pečuje o něj. Ubytování nalezeno v nejkrásnějším karlovarském hotelu Pupp, v budově Parkhotelu, kam rodina Světla přijíždí právě ve slavnostní den Čisté Lilie, dne 7. září 1941. Zápis v knize hostů ze dne 7.9.1941 zní: „Oskar Ernst Bernhardt, Schriftsteller und Frau Maria und Sekretärin, geb. 18.4.1875 in Bischofswerda, wohnhaft Kurort Kipsdorf in Erzgebirge Zimmer 108-109 von 7.9.1941 bis 20.9.1941.“ Počasí je proměnné, občas zamračeno, deštivo; zdá se, že léčení bude jen částečným ulehčením. Jednoho dne se před hotelem Pupp udála nemilá příhoda. Ochotný průvodce p. Otto Giesecke zavíral dveře auta tak nešťastně, že Paní Marii byly
12
přivřeny prsty. Při značných bolestech silně z prstů krvácela a musela býti ošetřena na první pomoci.Lázeňská léčba byla brána v protější budově Císařských lázní a konány časté procházky k teplým léčivým pramenům na kolonádě. Po čtrnáctidenním pobytu Trigon odjíždí autem zpět ... Co se v této době odehrávalo ve světě? Válka zuří a v prosinci dochází k překvapivému přepadu amerických námořních sil v Pearl Harboru Japonci, čímž se rozšiřuje válečný konflikt z Evropy a Afriky do všech světadílů, které se přidávají ke krutému válečnému zápolení. Všude teče krev. Německý povolaný národ šili hysterickým válečným vítězným pokřikem a zprávy z vůdcova hlavního stanu jsou každodenním pokrmem milionů. Je tu možnost k působení pro knížete Míru a Pokoje? Bez tvořivého působení však nemůže pozemsky žít, neboť čas již příliš pokročil. V době pobytu Trigonu v Karlových Varech tam nikdo z českých zemí nemohl zajeti pro nemožnost získati povolení k překročení tehdejších protektorátních hranic. Byly odeslány aspoň poštou plody naší země, ovoce. Došly sice opožděně, ale byly adresátům poštou doručeny do Kipsdorfu. O přípravě Pánova zájezdu do lázní svědčí milé řádky Paní Marie dne 24. srpna 1941: "Poněvadž stav mého muže vyžaduje vskutku něco více, chceme jeti do lázní Kissingen od 1. září do 16. září a prodělati tam léčebnou kúru. Budeme míti proto ubytování v lázeňském domě. Lze doufati, že lázně vykonají své na mém muži ..." Dne 1. září 1941: "Žel nemůžeme ještě do Ki55ingen odjeti, neboť můj muž poslední týden velmi onemocněl. Dnes se mu vede, díky Bohu, opět lépe. Zda však budeme moci tento týden cestovati je velmi pochybné ..." A 8. září píše Paní Maria již z Karlových Varů: "Dnes jsme sem šťastně dojeli, bydlíme v parkhotelu Pupp a doufáme v dobré počasí, i že klid mému muži prospěje. Srdečné pozdravy od nás prostřednictvím – -Marie Bernhardt. " Pak ještě s datem 14. září 1941 přišel z Karlových Varů další vzácný dopis od sl. Irmingard: " Vážená paní N. Ráda bych Vám poděkovala z celého srdce za Vaše milé přání k mým narozeninám. 13
Způsobila jste mně a mým rodičům velikou radost. Zdravotní stav mého otce se opět naštěstí lepší, ačkoliv má dosud častější bolesti. Zdravím Vás všecky co nejsrdečněji. Irmingard Bernhardt. " Po karlovarské návštěvě vznešená Paní Maria napsala výsledek léčby na milém lístku z Kipsdorfu: "Srdečný dík za nádherné ovoce, které mi bylo dosláno z Karlových Varů. Jsme od 20. září opět zde a mému muži se daří poněkud lépe. Srdečně zdraví Vaše Maria Bernhardt. " V říjnu 1941 nás navštívil v Brně hostitel a průvodce Pánův na cestě do Karlových Varů p. Otto Giesecke s informacemi o zlepšení Pánova zdraví. V listopadu však byl Pán převezen po krutých břišních bolestech do nemocnice v Drážďanech. Tam za klidných chvil četl personálu svoji přednášku "Tajemství krve". Odtud se vrátil zpět do Kipsdorfu. 3. prosince 1941 se jeho stav značně zhoršil. Dne 6. prosince 1941 odpoledne po 16. hodině Pán zemřel.
14
Bytostné dění
Bytostní kraje, jeho kopců, strání a lesů prožívají odlesk
někdejších slavných dnů. Na kopcích kolem léčivého údolí plá jejich bytostná záře jako majáky a do údolí zdraví vedou přímé cesty jejich touhy, nádherné, různých barev, v nichž průzračné bytosti sestupují do údolí a spojují se s kruhem svých sester a bratří, tvořících střed požehnaného údolí. Jejich řadami prochází čisté chvění vzpomínek. Ve své skromnosti nemohou pochopiti, že oni jsou to, kteří byli tak omilostněni a zdá se jim, že jsou příliš malí a nepatrní pro to, co směli prožíti. A přece je viděti, jak září a jak na nich spočívá něco úctyplného, velikého, posvátného. Jsou nebývale svěží, prozáření, nadšení. Všichni obrovští bytostní hor, tak jako malé bytosti luk, lesů, strání a vod, jsou naplněni povznášejícím pocitem štěstí a vděčnosti. Nelze slovy vypsati pohledy jejich očí, čistých a zářících, pronikavých a přísných, a přece plných dobrotivosti a pochopení. Tohoto čtvrtého pozemského roku od výročí návštěvy Trigonu kráčejí tu opět jako tehdy. Uzavírají kruh kolem posvátných míst Pánova pobytu a stojí kolem nich semknuti jako hradba pevné, odevzdané služby. Prožívají znovu chvíle velikého naplnění nesmírně posvátných chvil, kdy síla spravedlnosti Páně je v lásce a čistotě prostupovala. Jejich hold nese se jako tehdy k Trigonu Páně a ponese se každý čtvrtý rok stejně vroucně a velebně jako tehdy k východisku všeho života. Tehdy svatý Trigon osobně procházel jejich řadami. Jako zlatý pruh zazářila cesta svatosti Páně údolím, pruh, který plál Božskostí. Oni klečeli, modlíce se. Nemohli snésti prudké záře svatosti. Tu se pruh počal k jejich údivu zvedat. Zesmutněli, že se jim vzdaluje. Jak rádi by stále působili v jeho osvobozující, tak nesmírně blaživé záři. A přece jejich duše stále vroucně děkovaly za nepochopitelný projev tak veliké milosti. Tu náhle nový údiv. Ach, jak to bylo slavnostní. Pruh záře nad nimi utvořil nejprve nádherný, živě sršící kruh, z něhož vyzářilo pět mocných proudů požehnání dolů. Stále živě plály. Pruhy záře tak utvořily velikou zářivou královskou korunu, jejíž kruhový střed se vlní září vlády Vznešených. Když se u bytostných služebníků a služebnic ve slavnostních dobách obnovují předsevzetí jejich služby, tu jas síly se snáší tímto kruhem mezi ně. A oni vnímají znovu tatáž žehnající slova, cítí tutéž nebeskou záři a jsou zaplaveni týmiž milostmi. Nepochopitelná a svatá jest jim dobrotivost Božského Syna... V dobách živého vzpomínání na dění, kdy všechno přezářila svatost nebeského Trigonu, však bytostní mlčí. Jejich duše se chvějí posvátností a vzhlížejí s dojetím vzhůru k obloze, vstříc východisku veškerého jasu. Z jejich očí již nikdy nevymizí žár nebeského požehnání, které do sebe přijali. Ono z nich plá takovou moci, že v této době nemůžeš v jejich přítomnosti myslet, člověče, též na nic jiného, než se s nimi modlit a děkovat. 15
Koruna milosti se od těch dob nad léčivým údolím stále vznáší a oni vědí, že tato místa jsou posvátnými královskými lázněmi. Jsou užaslí nejvyšším prožitím svých bytí a stále novým chvěním, které je vždy živé a zářící a jež při jejich mnohostranné službě je spojuje s mnoha světelnými nitkami a vlákny, směřujícími jak shůry k zemi, tak od země zpět vzhůru do výšin jasu, kde v zářícím dění nad jemnohmotností se pne vzhůru jejich nejvyšší hrad a chrám jejich bytostného domova ve světle, posvátná Walhalla. Ale i přes proniknutí zářivým štěstím a při soustředění se na lidi zaznívá v jejich hlasech starostlivost. Má býti splněn nejvyšší úkol věků, pro nějž bylo všechno již poskytnuto. Jenom chybí láska lidských duchů, ona čistá, veliká a oddaná, láska duchovní. Neboť mezi kruhy bytostné mají se rozzářiti i duchovní kruhy služby lidské, aby splnění bylo úplné. Lidé však otálejí. A znovu při další návštěvě Karlových Varů po čtyřech letech v září 1953 zní úplňkovou nocí šeptající hlasy, kdy dychtící přepodivné bytosti všeho druhu se slavnostně opět shromáždily u pramenů i po stráních léčivého údolí. Měsíc září a zaplavuje kraj pohádkovým jasem. V jeho lesku se slavnostně shromažďují účastníci. Od východu i západu, severu i jihu sem spěchají ti, kteří směli tehdy prožíti slavnostní dobu, kdy Král Králů prodléval mezi nimi. Hrozivě vyhlížejí horští obři, v jejichž strážném lůně spočívá Grandhotel Pupp, který hostil vznešený Trigon. Slavnostní nálada dává vyvstati dalším obrazům z pobytu rodiny Světla v roce 1941: Tehdy i duchovně bytostné strážkyně českých zemí Čechie a Moravana, přišly vzdáti svůj hold Králi Králů skromně a z povzdálí. Byly smutné, nevýslovně smutné. V jejich zemích vládl opět cizí, nesourodý živel a snažil se obyvatelstvu vnutiti mylný způsob myšlení. Národ byl v tísni. Král Králů trpěl. Jeho velikost a moc nebyla světu zjevná, ba všechno lidské se stavělo nevědomě proti dobru a pravdě, které On přinášel. Povolaný národ volil silná slova, která však nebyla slovy pravdy a spravedlnosti, nýbrž klamu, lži a přetvářky. Pravda byla zaměňována za nehorázné fráze, spravedlnost za násilí, láska za krutost. I příslušníci našich národů v českých zemích živili v sobě nenávist a touhu po odplatě. Někteří však utrpením zráli a probouzela se v nich touha po skutečné spravedlnosti, jež je touhou po Pánu. A přece hrstka se snažila způsobiti Pánu světů radost, což se jim dosti dařilo a Pán na český národ myslel v dobrém. Vděčnost strážkyň, Čechie, Moravany i z povzdálí nesměle přihlížející Tatrany, chtěla vytvořiti kolem Vznešených kruhy lásky a díkůvzdání. I statný bytostný strážce Lužice, mladý a přece vrásčitý, bdí a doufá v lepší příští svého lidu. Jeho postava je pevně zakořeněna v půdě jeho země nad severem Čech, v krajích Pánova rodiště. Ponížený, ubitý se však raduje, že Pán světů 16
zvolil k pozemskému zrodu kraj jeho zmučené země, drsné a přece krásné, nehostinné a přece vyvolené. Jak je od té doby šťasten, neboť ví, že v osudech světa není zapomenut, jak se zdálo již po celá staletí. Smí dále plnit svou službu a střežit svůj lid, který v krásnějších dobách země bude opět vzkříšen a přiveden ke svému skromnému působení a rozvoji. Sledoval s napětím pozemské prožívání Pána a nemůže pochopiti jednání lidí. Což nevědí oni již nic o svém příchodu z oblastí Světla? Což jim již nitro neříká nic o Vznešeném Králi všech úrovní a světů? Pobyt Vznešeného Trigonu v Karlových Varech přinesl i tam jasno a soud. Nad zemí svítá. Všechno bude jednou jiné než dosud, čisté a krásné, jako by vyšlo z dílen tvořivého dění Světla, z dílen umění a krásy. Velebné vznášejí se již jemnohmotné formy říše Světla nad celou zemí. Jejich zřízení jsou zcela nová. Oživují jen to, co v zákonitosti vzniklo a co zapomenuto dřímalo pod temným příkrovem omylů a vlivů. Všechno se stane nyní nové, ušlechtilé, velebné a mocné v přirozené prostotě veškeré účelnosti a krásy. Pramáti Germania, statná strážkyně německého národa, směla tehdy s doprovodem doprovázet Pána. Je přitom bledá a dojata. Zářící helma na hlavě jí dodává vzhled spravedlivé přísnosti a spojení se Světlem. Dnes ví, že je v zemi, kam měli příslušníci jejího národa přicházeti s výchovným posláním, které však zneužili a ideálům ušlechtilého němectví se zpronevěřili. A přece ona vedla svůj lid k nevýbojným cílům, k přípravě velkého němectví pro pevné zakotvení spravedlnosti na Zemi, v níž byl její lid vychováván a veden a kterou měl přivésti k nejčistšímu rozkvětu pro službu vtělené Božské Spravedlnosti na Zemi, která ve středu národa uskutečňuje své dílo záchrany lidstva a jeho spásy. Všechny strážkyně evropských národů se zachvívají ve vlnách síly, prýštící z Pána světů. Jejich důstojná vážnost je prostá a živá. Sledují dávné i nynější osudy svých zemí, neboť Pán, nositel spravedlnosti, přináší rozuzlení všech dosavadních dění a nový vývoj země. V příštích staletích některé národy doslouží a postoupí vedení mladým a svěžím, aby zemský život zněl svěžími melodiemi služby a uctívání. V léčivém údolí kolem cest, kudy Trigon procházel, bděly u svých pramenů strážkyně, důstojné v dlouhých splývavých řízách vždy v barvě příslušného léčivého pramene. Působily úchvatně svou líbezností a cudností. S číšemi očekávaly příchod Vznešeného. Nejsou tu stále přítomny. Jen někdy vystupují ze svých podzemních paláců, a když upřímně prosícímu přiloží k ústům svůj kalich s kypícím nápojem, tu prožije on zázračné uzdravení těla i duše. Je to nápoj milosti, jehož čistý proud je bytostnými veden a prohříván. Je prožhavován láskou bytostných tvorů k duchovním tvorům země ve splnění služby jejich bytí. V průzračných číších nápoje zdraví to kypí a klokotá životem bytostné hojnosti dávání. Tak směly některé posloužit Pánu i vznešeným Paním. S 17
ostychem, a přece důstojně, se zářící radostí, a přece smutkem. Neboť nemoc Pánova byla jiného druhu, na niž všechny prameny zdraví nemohly míti podstatný vliv. Byla to nemoc z duchovního nepochopení lidstva a z jeho zklamání, nemoc vyššího druhu. Nemoc světů, kterou Pán ve svém splnění po zjevení Slova vzal na sebe, protrpěl ji a zvítězil nad ní. Vyžadovalo to však jeho odchod z pozemskosti, neboť tělesná schrána tím byla nesnesitelně zatížena a nemohla vydržeti ostrá střetávání se lidské nenávisti s Božskou dobrotivostí. To bytostné strážkyně zřely, a tak s city nejhlubší vděčnosti, se vřelým účastenstvím a s tklivou bázní před velikostí Pánovy nesmírné lásky úctyplně mlčely. Jen tichý, vroucí šepot vděčnosti vycházel z mlžných oparů jako vzdálené, žhnoucí a láskou prohřáté pění, plné úcty a pokory. Kdo mohl naslouchati, byl unesen a věděl, že se zde odehrává jedno ze svatých dění. Hluboko pod zemí slavily podzemní bytosti svátky svých vroucích bytí. Jejich práce byla nyní jedinou slavnostní pobožností a vyznáváním jejich chváluvzdávající činnosti. Věděly od strážkyň pramenů a vulkanického strážce zřídla, že na povrchu přebývá Ten, který od trůnu svého nebeského Otce přišel spasit i soudit svět. Osvobozující zásahy Jeho milosti již vícekráte procítily a věděly, že všechny jejich bytostné bratry uvolnil z tíživého podruží lidí. Vyvstává nový svět, epocha posvěcené práce bytostných sil na Zemi, jimž Pán věnoval již tolik lásky a uznání, že tuto závratnou skutečnost ponesou věčně ve svých zjasnělých bytích všemi dobami, všemi činnostmi a světy i úrovněmi, na nichž jim bude dovoleno vždy žít a působit. Hluboko přehluboko do hlubin země proniká a stále dále se šíří úctyplné pění o velikosti a svatosti Boží Vůle, Božské Lásky a Čistoty. Podzemní vodní nymfy úctyplně brázdí vodu a čistí ji a vířením ji mísí v určité složení, jež pak prospívá lidem a je užitečné jejich tělům. Někteří strážci proudů a jejich tlaku vystoupili na půl těla z podzemí a zastírají si oči před neobvyklou září, která se stále šíří do daleka z Trigonu Boží Vůle. Jak různá je tu společnost bytostí zemského povrchu i podzemních hlubin, jejichž zástupci smějí býti přítomni tichým, bdělým holdům Nejsvětějšímu. Čtrnáct slavnostních pozemských dnů tehdejší přítomnosti Trigonu a věčná přítomnost. Obojí se snoubí v prozáření a posvěcení. Jak posvátnost pozemské časnosti, tak svatost Božské, duchovní i bytostné věčnosti. „Sláva Bohu na nebesích a Jeho Trigonu na zemi“, tak to zní, šeptá a klokotá, vře a duní v podzemí a tak to vyzařují bytostní ze svých čistých niter na zemi i nad zemí ve vzdušných proudech atmosféry a v jejich rozličných výronech a výbojích. Tak to pějí mraky a jejich spršky vod, tak to ševelí ve větru a šumí v korunách stromů a tak má pěti i člověk v tomto kraji i ve všech oblastech požehnané a nejvýš omilostněné země. Mezi lidmi se však uhnízdila místo úcty k Pánu a jeho záchrannému Slovu nenávist, vztek a vraždění. Surové, obludné, temné a rouhavé. 18
Soud, jen poslední soud vnese jasno do zmatků světa k jeho záchraně a spáse a ke zničení temna pro všechny věky země. „Velebeno budil svaté jméno Tvé, ó, Pane“, budou s úctou šeptat i lidé v hlubokém dojetí. Všechno, co ruší velebné písně bytostných, bude jednou odstraněno z blízkosti léčivých pramenů. Aby léčivé dary byly úctyplně přijímány a mohly vydatně lidem pomáhat při jejich výstavbě říše Světla na Zemi, aby konečně prameny slavně a čistě plnily svůj úkol sebedávání, úkol, jenž na povrchu země přináší lidským tvorům zdraví a do daleka vyzařuje svěžest mnohostranné léčivé pomoci. Léčivé prameny země se stanou ještě léčivějšími. Pro lidské duchy je tu však dána nová podmínka. Vědění o vznešeném Trigonu, bez něhož není pravého poznání Pravdy, Lásky a Čistoty, v nichž jediných se může uskutečniti vytoužené dílo všech věků. Království Boží na Zemi.
Vědění o trojici IMANUELOVY slávy je trojitou podmínkou k získání plnocenného trvalého a vzhůru usilujícího zdraví pro toho člověka, který usiluje o to, býti opravdu člověkem. Jak v sobě urovná cestu k vědění a k životu podle svaté Boží Vůle, takovou měrou se mu dostává s výšin milostí ke splacení karmy a ke vřazení se do radostných kruhů posvěceného životního dění.
19
Duchovní dění
Ve
starostech o Pánovo zdraví se jevila určitá obava vznešených Paní. Někdy se i tíseň a neklid vkrádaly do jejich myšlení. Nebylo tu pro Jeho zdraví nic, co by Krále Králů obšťastňovalo. Vždyť Jeho bolest byla bolestí z nepochopení lidmi a nepřijetí Jeho Slova. Tvořivá síla se v Něm však mocně shromažďovala, neměla ale nutného odtoku vinou lidí. Lidé měli zájmy opačné, k Zemi připoutané a po všednostech toužící a o ně usilující. Záře Božského Syna nevyvolávala v nich ozvěnu a dík, žádné výrony čistých bytí k pění "Hosana" Pánu světů, jehož sláva převyšovala vše, co kdy na Zemi bylo zřeno. Důsledky toho byly patrny v jeho tělesné soustavě, ve spojce podstat, sluneční pleteni, která nesnášela přetlak síly a byla nerovnoměrně napínána, ba hrozila již roztržením, což by byla nejhroznější a nejbolestivější smrt v pozemskosti, neboť spojka podstat, sluneční pleteň je jediným nástrojem odpoutání a musí býti vždy neporušena, má-li býti odpoutání plynulé. Žádný z tvorů netrpěl touto bolestí, neboť se žádnému tělu člověka nedostalo nikdy takové síly tlaku, jakému podléhalo pozemské tělo Syna Člověka, které bylo jako každé tělo lidské podrobeno přírodním zákonům hmoty a vymezeno pro určitý druh výchvěvů i tlaku duchovních sil. Tomu odpovídá též astrální forma těla a tělo jemnohmotné, které se však lehčeji přizpůsobuje. Pro Syna Člověka nebylo výjimek, přestože Jeho vnitřní podstata byla jiná, vyšší. Musel se podrobiti týmž zákonům svého Otce, které byly dány pro rozvoj lidstva v těchto úrovních nížin. Přišel však splniti Božské poslání, při němž bylo nutno, aby prošel jako člověk Zemí, aby pak slavně zjevil světu své Svaté Slovo a aby síla z něj prýštící se spojila s lidmi a způsobovala v nich tvořivou činnost k práci na výstavbě říše Boží na Zemi. První část Jeho vykupitelského díla byla splněna. Pán prošel vítězně všemi hořkostmi světa, navršenými do krutě bizarních nemožností stále více upadajícím lidstvem, křižujícím neustále Pravdu a znesvěcujícím všechny světlé hodnoty. Slovo však září nyní vítězně ze světla Pravdy, z díla, které je pramenem veškeré moudrosti, pramenem vítězné duchovní síly, která byla jak v poučování, tak především tvořivě vdechnuta do Slova Pravdy samou Vůlí Boží. A tomuto dílu dal Pán v posledních létech závěrečnou úpravu a svým doplněním konečné posvěcení. Druhá část jeho vykupitelského díla, zbudování stánku Božího na Zemi, však byla ohrožena. Stánek Boží na Hoře Spásy byl v těchto dobách již přes tři léta pustošen. A přece jedině tam byla možnost zakotvenou sílu Boží o vznešených slavnostech předávati mohutně lidem, znovuzrozeným k duchovnímu posvátnému bytí. Tato místa stala se již pozemským středem mocného, slavnostního tepu Grálu k obnově a vzkříšení dobra na Zemi. Znesvě-
20
cením těchto míst vázl odtok sil z Pána a mocný žár proudů z výšin jej spaloval. Třetí díl jeho poslání, zbudování základů tisícileté říše míru a pokoje na Zemi, byl též ohrožen. Neboť rozvoj tohoto království Božího spočívá i na zemských obyvatelích a jejich ochotě ke tvořivému budování ve smyslu svaté Vůle Boží. Zde však lidští duchové otálejí, nebo zklamávají, neboť nemají pochopení pro mohutné plány nové říše a pro hybnou tvořivost ze Světla. Co je od oné doby siláckých řečí o pozemském budování, kolik politických směrů i národů se pracně lopotí, aby budovali pozemská díla, pro něž je donucováno lidstvo přinášeti nezměrné oběti. A přece na těchto dílech nespočívá požehnání a trvalý rozvoj, neboť nevycházejí ze Světla a pro Světlo, a tak za jejich konce jsou stanoveny trosky. Pánovu světlému dílu nebyli lidé ochotni věnovat téměř nic. Jejich největší pozornost se omezovala na pronásledování osoby nositele Pravdy, na pomluvy a znemožňování rozšiřování Jeho díla obsahujícího posvátná vědění i na rušení výstavby, jež jediná vede k trvalému štěstí a míru. Malý hlouček věrných nemohl nahraditi zástupy, které měly státi Pánovi ku pomoci pro zakotvení zákonitosti do všeho lidského budování ve všech povoláních a zřízeních pomocí všestranného rozvoje, který Slovo přináší, skýtá a vyžaduje. A přece je to přísný požadavek, nemá-li lidstvo zcela zahynout v soudných dobách Země. Byla to ona tíživá pozemská skutečnost zklamání lidí, která přivodila bolestivý odchod Pána ze země do úrovní věrnějších služebníků. Odtud může říditi výstavbu své říše nerušeně v nekonečných oblastech divuplného vesmírna. Ještě jednou má lidstvo možnost v proudech Božské Lásky najíti záchranu a spásu ze zmatků světa k trvalému míru a k radostnému budování. Ještě jednou se může pokusiti sejmouti těžkou tíži vin a sluniti se v paprscích dobrotivosti Boží. Po těžkostech Pánových, po Jeho bolestném prožívání lidské necitelnosti k Němu, po bolestném zklamání a pronásledování, po Jeho bolestivém úmrtí je to nesmírná milost, jejíž velikost a dosah nebude lidmi nikdy cele pochopen. Každé tušení o dobrotivosti Božího Syna by muselo uvésti člověka do stavu nejvyššího vzrušení a bdělosti a také uvésti musí a má, nemá-li člověk hanebně zahynout ve vlnách rozkladu veškeré hmotnosti, z níž se má vznésti do oblasti tvořivého jasu, kde Pán nyní buduje trvalý ostrov míru a pokoje, jenž bude věčně ve hmotnosti zářit a působit, i když Země bude již dávno rozložena v kosmický prach. Je to jemnohmotný Hrad Zvěstování s chrámem věčné obnovy, určený pro věčný výron síly a moci Pána světů. Tam se přeneslo nyní přímé kotviště síly a moci ve světech a nade světy, tam žije nyní Pán se svými věrnými a tam vyčkává Božských částí Trigonu své slávy z oblasti hrubé hmotnosti. Odtud plyne také síla Páně a Jeho spravedlivá láska do světa, odtud směřuje ke kotvišti Božské Lásky a Čistoty na Zemi proud tak nevýslovně jasný a mocný, prostupující světy, že je hrozivou výstrahou nevděčnému tvorstvu i 21
zdrojem nevýslovného blaha a útěchy těm, kteří chtějí státi vděčně ve světle Pravdy, ve světle Jeho Vůle. Státi ve Vůli Boží však znamená působiti v Lásce a Čistotě osobním splněním úkolů každého vědomého člověka při výstavbě říše Páně na Zemi. Bez pravé lásky nemohou býti otevřeny smysly člověka k opravdovým činům výstavby, bez lásky nelze míti horoucí zanícení pro všechno dobré a krásné, bez lásky nelze pochopiti a prováděti spravedlnost. Pán svatě zjevil: "Spravedlnost a láska jedno jsou!" A Božská Láska se znovu sklonila k lidstvu, vedla jej, namáhala se jej pozvednouti z prachu všedních dnů a starostí a povinností k výšinám životní zralosti a síly, aby bylo zbudováno dílo Páně v její všemoci. Opět září pozemský ostrov míru a pokoje a pramen duchovní síly, který Pán založil a udržuje v nekonečnosti svého Božského smilování. Opět svatá Hora na zemi září a žhne. Na ní se naplňuje nejsvětější dění všech dob, ona se stává znovu svatostánkem, nejjasnějším zdrojem budující záře a jasu, z něhož čerpají světadíly, národové i jednotlivci. Rozvoj všeho lidského úsilí, snah a zřízení předpokládá však veliké a čisté vědění. Do všeho má býti vneseno jasno, všude má nyní zakotviti ohlas Pánovy spravedlnosti a lásky v čistotě formování. Božský Trigon! Slovo! Svatostánek! Království Boží na Zemi pod vládou svatosti! Jak vznešeně odehrává se to v živém dění na Zemi. Jako nejpohádkovější skutečnost stojí tu před lidstvem zářící dění nadpozemských splnění v síle jasu Božských osobností. Pozná to svět? Pochopí velikost oběti, které bylo a je stále zapotřebí k této výsostné skutečnosti, k této jsoucnosti nejvelebnějšího Božského věčna v oblastech časnosti? Pánovy potíže při pobytu v Karlových Varech a v jeho posledních letech a měsících pozemského života jsou bouřlivou výstrahou lidstvu, posledním napomínajícím výkřikem, majícím proniknouti do nejniternějších hlubin lidského poznání a otřásti i samými základy všech falešných staveb myšlení. Byla-li poslední Pánova návštěva věnována lázním, je v tom připomínka proudů, jež z Božské lásky plynou světy k obnově a udržení. Z trosek povstalé lidstvo bude především potřebovati léčivých sil přírody ke svému znovuzrozenému životu. V přírodních silách bude hledati a nalézati útěchu a pomoc pro obnovu tělesného zdraví. Posledním stykem s širším lidstvem byl na to následující pobyt v nemocnici, při němž On neopomenul znovu poukázati na posvátný dar zdraví, na záření krve a jeho důsledky, příčiny a nutnou znalost, která z vědění jeho přednášky „Tajemství krve“ se má ku pomoci lidstvu požehnaně rozvinout. Kéž my smíme vnikati věděním stále více do láskyplného odkazu Pánova života, který byl, jest a bude vždy životem od Boha a v Bohu! Karlovy Vary, podzim 1953 22
DODATEK
Vyvstal dotaz, proč právě čtyřletá údobí bytostných slavnostních vzpomínkových ozvěn v Karlových Varech ? Čtyřletí bytostných přírodních vzruchů mají svá četná reálná odůvodnění. V přírodě je číslo čtyři zakotveno ve všech základních přírodních jevech. Jsou čtyři roční údobí, čtyři světové strany, čtverec stvoření, až ke čtyřem vědomým bytostem, sloupům stvoření u stupňů trůnu. Prostě číslo čtyři tu hraje vždy významnou roli. Bez zřetele na to byla čtyřletá údobí zvýšených bytostných vzpomínek prostě vycítěna. A není důvodu se tomu brániti. Naopak, zdá se pravděpodobnější, že toto čtyřletí vzpomínek zrodí podněty i k lidským čtyřletým údobím shromažďování se ke schůzkám, jak děkovným tak pracovním či vědním, k vroucnějšímu uvědomění si požehnání lázní na obnovu zdravých lidských záchvěvů ve sféře tělesna, duševna i duchovna. Bude-li snad osobami obdařenými schopnosti jemného vyciťování pozorováno, že uvedená čtyřletí zvýšených slavnostních přírodních vzruchů jsou bytostnou skutečnosti, bude pisatel této úvahy potěšen. Prožil v zářijových úplňkových nocích dvakráte slavnostně po čtyřech létech neobvyklé vzrušení úctyplného jásotu přírody, prociťovaného na místě pobytu Trigonu v Karlových Varech a v Grandhotelu Pupp, v kraji dosud živých posvátných Pánových šlépějí, zanechaných tu krátce před jeho vzestupem do zářivých oblasti světlých nebeských sfér. -ma-
23
