Jan Antonín Mager - Miloslav Trnka Z osudů rodu Elhenických

2

Rodopisná revue on-line, roč. 16, 1, 2014

Jan Antonín Mager - Miloslav Trnka

Z osudů rodu Elhenických V šumavském předhůří pod vrchem Stráž (742 m) v prachatickém okrese se nachází městys Lhenice. Sídlo existuje více než sedm století, již od rožmberských dob se zde pěstovalo ovoce, proto se později pro městečko s okolím vžilo označení Zahrada jižních Čech. Na základě licence udělené pražským arcibiskupstvím pokřtil v pondělí 12. dubna 1784 lhenický farář Vojtěch Tomší dospělého muže, dříve židovského vyznání. Křtěncovo původní jméno a příjmení matriční zápis neuvádí, prozrazuje pouze, že byl osobně svobodný, starý asi 24 let, že byl narozen v Uhrách a do Lhenic přišel ze vsi Dubu z tehdejší bavorovské farnosti. Kmotry mu byli primas Václav Šíma v zastoupení celého lhenického magistrátu a Marie Anna, manželka zdejšího senátora Jakuba Míky. Při křtu obdržel jména Václav Jan Nepomucký a nové příjmení Elhenický, odvozené od tehdy užívaného názvu jihočeského městyse Lhenice - Elhenice.1

Lhenice, chrám sv. Jakuba Staršího, apoštola, v minulosti a dnes (http://www.kostelycz.cz/okresy/prachatice.htm)

Václav Elhenický se zabýval obchodem, zejména se železem. Po necelých třech letech od křtu se oženil s Marií Annou, dcerou lhenického souseda Vojtěcha Küglera. Byli oddáni 22. ledna 1787 v místním chrámu sv. Jakuba Staršího, apoštola.2 Z manželství se narodily děti Josef (~ 9. 3. 1789), Václav (~ 21. 8. 1791) a Eva (~ 20. 12. 1793) 3, která však krátce po narození zemřela. Václav Elhenický se plně integroval do společenství jihočeského městyse.4 Poté, co mu 20. března 1818 zemřela manželka, se již znovu neoženil. Zemřel ve věku 64 let dne 28. prosince 1824 ve Lhenicích v tehdejším čp. 103.5 Oba synové - Josef i Václav Elheničtí - se vyučili ševci a stali se mistry svého řemesla. Ještě za života rodičů se oženili. Vzali si sestry, dcery lhenického učitele Jana Osnera a jeho ženy Marie rozené Pintrové. Starší Josef pojal za manželku tehdy dvacetiletou Josefu, mladší Václav osmnáctiletou Terezii. Oba sňatky se konaly ve Lhenicích ve stejný den - 27. října 1812.6

Starší linie rodu Elhenických Josef Elhenický (pokřtěný 9. března 1789) se kromě ševcovského řemesla také živil obchodem, i jako hostinský. Stal se také obecním starším. Žil s manželkou v domě čp. 137, který později obdržel nové čp. 74, zvaném „u Pepků“. Tam se narodilo všech jejich devět dětí. Prvorozený byl Josef (*1813, budoucí kněz) a po něm následovali Dominik (*1816), Barbora (*1818), Jan Nepomucký (*1822, † 1822), Alois (*1824), Jan (*1827), Marie (*1828), Florian (*1831) a Adam (*1835, † 1835).7 Manželka Josefa rodem Osnerová zemřela ve věku 61 let dne 28. září 1853 a otec rodiny Josef Elhenický následoval svou ženu na věčnost po pěti měsících. Zemřel na plicní tuberkulózu 28. února 1854.8 ..............

1 Státní oblastní archiv v Třeboni (dále jen SOA T), sbírka matrik (dále SM), Fara Lhenice 2 (NOZ 1727-1784 pro celou farnost), s. 427. V materiálech římsko-katolického farního úřadu ve Lhenicích, deponovaných v SOkA Prachatice, se nám nepodařilo nalézt původní židovské jméno a příjmení pokřtěného Václava Elhenického. Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, III. díl, Prácheňský kraj, SÚA Praha 2003, s. 51-53 uvádí v Dubu jedinou zmínku o Uhrách, kde se nacházel Lazar, prvorozený syn dubského (židovského) učitele Jakuba Weiskopfa, u nějž není uvedena příslušnost k ochranné vrchnosti. Z tohoto jediného údaje nelze vyvozovat žádný závěr. 2 SOA T, SM, Fara Lhenice 6 (O 1761-1840 pro celou farnost, od r. 1785 jen pro Lhenice), s. 6. 3 SOA T, SM, Fara Lhenice 3 (N 1785-1836 pro Lhenice), s. 35, 55, 76. 4 V dobových písemnostech městečka je coby vážený občan uváděn i s titulem „pan“. 5 SOA T, SM, Fara Lhenice 10 (Z 1783-1872 pro celou farnost, od r. 1785 jen pro Lhenice), s. 147, 170. 6 Jako pozn. č. 2, s. 85-86. 7 Jako pozn. č. 3, s. 278-279, 316-317, 336-337, 398-399, 424-425, 452-453, 462-463, 484-485, 526-527.

8

Jako pozn. č. 5, s. 264-265, 268-269.

3


. Z jejich žijících synů se nejstarší Josef Elhenický stal knězem, jak už bylo zmíněno. O jeho duchovní službě v Plánici na Klatovsku nyní vypovídají naše poznatky z několika dostupných archivních pramenů: Na svět přišel 25. srpna 1813 v časech panování císaře Františka I. Rakouského. Evropa po porážce Napoleona v Bitvě národů u Lipska (16.19. října 1813) se zvolna vracela do relativně klidnějších starých kolejí. Svá středoškolská studia Josef Elhenický započal na gymnáziu v Písku, kde ve školním roce 1827/28 absolvoval pouze primu. Kde v gymnazijních studiích pokračoval, nevíme, s největší pravděpodobností to však bylo v Českých Budějovicích. Další studia na tamním teologickém institutu zahájil r. 1835 a v Českých Budějovicích je absolvoval celá. Knězem byl vysvěcen dne 25. července 1839. Poté, již v září 1839 nastoupil místo personálního kaplana u faráře Benedikta Grubera v městečku Plánici, 12 km východně od Klatov. První křest jím provedený se uskutečnil 16. 9. 1939 [viz SOA Plzeň, Sbírka matrik, Fara Plánice 13 (N 1812-1847 pro Plánici) fol. 203, DA 202]. Jako kaplan působil v Plánici do sklonku roku 1853, kde je k datu 6. 11. 1853 zapsán naposledy coby křtící kaplan [SOA Plzeň, SM, Fara Plánice 14 (N 1847-1872 pro Plánici a Vracov) fol. 46, DA 46], pak jej vystřídal P. František Stiller.

Město Plánice, farní a děkanský (od r. 1896) kostel sv. Blažeje. Foto ze stránek http://www.sumava.net/isplanice

Nevíme, kde páter Elhenický působil v dalších necelých třech letech. Když však 18. 2. 1856 zemřel plánický farář P. Benedikt Gruber, byl prezentován na jeho místo. Ve zmíněné plánické matrice č. 14 je tak poprvé zapsán k datu 24. 5. 1856. Farář a biskupský notář Josef Elhenický působil v Plánici až do sklonku roku 1880, jak je dobře patrné např. z plánické matriky zemřelých č. 34 [Z 1866-1912]. Po datu 28. 10. 1880 svědčil ještě o správnosti zde zanesených údajů. V té době měl za sebou 51 roků duchovní služby a bylo mu 67 let. Zemřel 5. ledna 1881 v Plánici č. 109 ve věku 68 let (příčina úmrti: vodnatelnost). O jeho rozloučení s pozemským životem nás zpravuje také plánická matrika č. 34. „Dne 5. ledna 1881 nejsvětější svátostí oltářní osilněn, po sv. pomazání a udělení všeobecného rozhřešení za hodinu v Pánu tiše skonal.“ Pochován je na plánickém hřbitově.

Prameny k životopisu P. Josefa Elhenického (1813 - 1881) Státní oblastní archiv Třeboň. Sbírka matrik Jihočeského kraje [on line] Matrika narozených, Fara Lhenice 3, N 1785-1836, s. 278-279, snímek 144. Digitální archiv SOA v Třeboni. Seznam žáků píseckého gymnasia od jeho založení r. 1778 do r. 1948. In: Stosedmdesát let píseckého gymnasia 1778 - 1948. Písek 1948, s. 19. SOA Třeboň, Biskupský kněžský seminář a diecézní teologický institut České Budějovice. Prospěchový katalog studentů teologie1804/05 - 1848/49, inv. čís. 11, č. knihy 11, fol. 162. Catalogus universi cleri tum saecularis tum regularis episcopalis dioeceseos Bohemo-Budvicensis, Novaedomi, Anno MDCCCL, s. 35. Mager, Jan Antonín: Studenti teologie ze lhenické farnosti na českobudějovickém císařsko-královském a biskupském lyceu v letech 1804/05 -1848/49. Rkp., archiv časopisu Rodopisná revue. Státní oblastní archiv Plzeň. Sbírka matrik pro Plzeňský a Karlovarský kraj [on-line: http://www.portafontium.cz] Matrika zemřelých, Fara Plánice 34, Z 1866-1912, s. 143-144, snímek 75/291.

O životních osudech Josefova mladšího bratra - druhorozeného Dominika Elhenického (*10. 7. 1816), který se jistě dožil dospělosti, nám není nic známo a o Florianovi pouze víme, že v roce 1842 rovněž studoval, neznámo kde. Do reprodukce ve starší rodové linii vstoupili Alois (*1824) a Jan (*1827). Alois Elhenický, který převzal rodný dům zvaný „u Pepků“, se stal koželuhem a 25. července 1854 se oženil s tehdy sedmnáctiletou Veronikou, dcerou místního řezníka Aloise Mayera.9 Měli spolu osm dětí. Z nich nejstarší syn Jan (1858-1926) vystudoval českobudějovické gymnázium, poté učitelský ústav a stal se ředitelem škol v Plzni. Otec rodiny Alois se rovněž stal lhenickým radním. Po dvacetiletém manželství mu 19. července 1874 zemřela manželka, údajně na tuberkulózu střev. Vdovský stav již nezměnil a smrt jej zastihla skoro až po devětadvaceti letech. Skonal 5. dubna 1903 „u Gregorů“ v čp. 156, kde tehdy bydlil ve společné domácnosti s rodinou ovdovělé své nejstarší dcery Marie Trnkové.10 Jan, mladší bratr koželuha 9

SOA T, SM, Fara Lhenice 7 (O 1841-1863 pro Lhenice), s. 58-59. SOA T, SM, Fara Lhenice 11 (Z 1873-1907 pro Lheniceú, s. 11-12, 295-296.

10

4


. Aloise Elhenického, byl vyučený kožešník. Již jako majitel lhenického domu čp. 60 „u Kašpárků“ se 11. září 1856 oženil s Marií, dcerou Václava Kleina - mlynáře z nedalekého Červenského mlýna u vsi Vodice.11 Manželům se v letech 1856-1870 narodilo devět dětí. Z nich Rudolf (*1863, Lhenice 60) se pak usadil ve Vršovicích (Praze) a s manželkou Marií roz. Holou měl dva syny, Rudolfa (*1890) a Václava (*1904). Pozdějších zpráv o této rodině se nám však již nedostává [Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 107, obraz 351].

Mladší, početnější linie rodu Elhenických Václav (~ 21. 8. 1791), mladší syn zakladatele rodu Elhenických, měl s manželkou Terezií rozenou Osnerovou také devět dětí. Všechny se narodily v domě „u Elhenických“ čp. 103, později přečíslovaném na čp. 123. Nejstarší byl syn Kašpar (*1816) a po něm následovali Terezie (*1819), Josef (*1821), Jan Nepomucký (*1823), Vojtěch (*1825), Florian (*1828), Anna (*1830), Marie (*1833) a Vincenc (*1836).12 Jejich otec Václav neprovozoval jen ševcovské řemeslo. Také obchodoval se železným zbožím a po nějaký čas též vykonával funkci početvedoucího u lhenického magistrátu. Zemřel ve věku 65 let dne 10. března 1857, jeho manželka Terezie jej následovala o čtyři roky později. Skonala 22. dubna 1861.13 Jejich nejstarší syn Kašpar Elhenický (*6. 1. 1816) se stal truhlářským mistrem. Oženil se 22. listopadu 1841 s Barborou, dcerou lhenického sklenáře Josefa Erharta.14 Na Běličce „u Sklenářů“ ve Lhenicích ve starém čp. 155 (novém 128) se narodilo všech jejich osm dětí. Po prvorozené Leopoldině (*1842, † 1842) přišel na svět Alois (*1844), pak Vojtěch (*1846), Anastasie (*1850), Františka (*1853), Václav Ignác (*1856), Josef (*1858) a František (*1861, † 1863).15 Z nich nejstarší žijící Alois vystudoval techniku v Praze a zprvu pracoval jako měřič při dráze v Písku. Zde se také 20. ledna 1874 oženil s Marií, dcerou pražského měšťana, majitele domu Josefa Podlejšího a jeho manželky Františky rodem Kučerové. 16 Přesídlil do Prahy. Jeho památce věnujeme kapitolku v závěru této práce. Aloisův mladší bratr Vojtěch (*1846) našel také svůj domov v Písku. Oženil se zde 8. ledna 1876 s Františkou Vydrovou, dcerou městského lesního hajného z Pasek.17 Zprvu na budějovickém předměstí v Písku, později ve vnitřním městě, provozoval řeznictví a hostinskou živnost. Z jeho osmi dětí se učitel František proslavil jako malíř. V rodném městě ani v kraji František rozhodně není zapomenut. Jeho obrazy jsou ozdobou uměleckých sbírek a výstav Prácheňského muzea v Písku i řady dalších jihočeských muzeí. Osobnost a dílo Františka Elhenického stále připomínají nejen reprezentační městské publikace, jubilejní tisky píseckého gymnázia (1928, 1948), Almanach 750 města Písku (1993). Nejnověji pak monografie „230 let píseckého gymnázia a jeho nejznámější ředitelé, vyučující a studenti“ (Mgr. Blanka Zemanová, 2008, http://www.icpisek.cz) a všechny moderní encyklopedie výtvarného umění. Následující stručný životopis malíře, včetně jeho malé portrétní fotografie na svých internetových stránkách s adresou http://www.knih-pi.cz, představuje také Městská knihovna Písek. . František Elhenický, malíř, učitel, * 03. 11. 1890 Písek, † 19. 11. 1965 Praha. V letech 1902 - 1909 studoval na píseckém gymnáziu. V Praze navštěvoval soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera (1912-1914, 1918-1919). Jako učitel působil na Slovensku, pak na Zbraslavi, kde měl také ateliér, a v Praze. Přátelil se s Vladislavem Vančurou, spisovatelem. Maloval a kreslil krajiny, květiny, zátiší i podobizny. Jeho oblíbeným námětem byly tiché krajiny za šera nebo pod sněhem. Rád se potuloval po Šumavě a zachycoval její krásné kouty. Maloval také krajinu z píseckého okolí i motivy z města. V roce 1937 byl jedním z malířů, kteří vystavovali v Písku v okresním domě na výstavě členů Sdružení výtvarníků v Praze. V roce 1943 se v Písku zúčastnil retrospektivní výstavy píseckých malířů mj. obrazy Písek, Zvíkov a Písecký most. Samostatně vystavoval v Písku, Táboře a na Zbraslavi, na členské výstavě Umělecké besedy v Praze (1931), samostatně v Topičově Salonu v Praze (1933 - 50 akvarelů a olejů, 1934 - krajiny zátiší, podobizny, 44 práce většinou barevné křídy, méně oleje ). Z díla lze jmenovat obrazy např. Ulička na vsi (pastel), Pískovna (akvarel), Na Vltavě, Sobota, Modrý vůz, Jaro, Zátiší s ovocem, Ulička na Zbraslavi, Opuštěná pískovna. František Elhenický byl členem Umělecké besedy, Sdružení výtvarníků v Praze (Purkyně), s nímž vystavoval na členských výstavách v Praze (v Obecním domě 1936) i na venkovských výstavách, např. v Roudnici nad Labem - 1935. Člen Svazu čsl. výtvarných umělců. . . 11

SOA T, SM, Fara Lhenice 47 (O 1785-1889 pro Vodici), s. 40-41. Jako pozn. č. 3, s. 310-311, 350-351, 386-387, 414-415, 442-443, 458-459, 478-479, 502-503, 530-531. 13 Jako pozn. č. 5, s. 298-299, 332-333. 14 Jako pozn. č. 8, s. 2-3. 15 SOA T, SM, Fara Lhenice 4 (N 1837-1877 pro Lhenice), s. 71-72, 87-88, 111-112, 165-166, 229-230, 269-270, 337-338, 433-434. 16 SOA T, SM, Fara Písek 39 (O 1863-1879 pro celou farnost), fol. 258. 17 Tamtéž, fol. 295. 12

5


.

František Elhenický: Pohled z hory zvané Kamýk u Malých Nepodřic u Písku. Olej na kartonu 31 x 38 cm, nedat., signováno. Reprofoto ze stránek eAntik (Starožitnosti - umění - design).

František Elhenický: Vltavské nábřeží v Praze. Olejomalba 54 x 74, Praha 1942.

O Aloisově a Vojtěchově sestře Anastasii (*1850) nemáme žádné další zprávy a o Františce (*1853) pouze víme, že se provdala v hornorakouském Linci. Bratr Václav Ignác Elhenický (*1856) se dostal do amerického Chicaga a Josef (*1858) odešel do Prahy. Jejich otec Kašpar Elhenický s manželkou Barborou pak v osmdesátých letech 19. století také opustil rodné Lhenice, usadil se v Písku, kde je uváděn v profesi truhlář, ale rovněž jako hostinský. Na tamním pražském předměstí v čp. 142 zemřel 23. ledna 1890 na uskřinutou kýlu.18 Barbora, vdova po něm, se pak přestěhovala k synu Vojtěchovi do čp. 34 ve vnitřním městě, kde skonala 20. března 1899 na zánět plic.19 Kašparův bratr Jan Nepomucký (*7. 5. 1823 Lhenice čp. 103 „u Elhenických“) byl zámečnický mistr. Oženil se 6. listopadu 1849 v Kájově s Terezií, dcerou knížecího cihláře z Křenovského dvora Františka Kropáčka, jehož manželka Marie rozená Hartová pocházela ze Lhenic.20 Ve Lhenicích se také manželům narodilo první dítě, dalších sedm přišlo na svět v Římově, pět z nich však v útlém věku zemřelo. Další zprávy o této rodině nemáme. Vojtěch (*21. 11. 1825 Lhenice čp. 103 „u Elhenických“) - další z Kašparových bratrů, byl koželuh. Také on opustil své rodiště a usadil se v Prachaticích. Zde 27. listopadu 1855 pojal za manželku tehdy již 39 letou Theresii Krieger rozenou Geith.21 S ní vyženil předměstský dům čp. 50 ve Vodňanské ulici. Z manželství se narodila dvojčata Aloisia a Johanna (*1856), která po čtyřech dnech zemřela, a dcera Terezie (*1861).22 Vojtěch ovdověl 24. října 189423 a po necelých šesti letech, 27. června 1900, skonal i on. Jeho jediné dítě, svobodná dcera Terezie, jej přežila o pouhý rok a půl. Zemřela 23. února 1902.24 Florian (*24. 4. 1828 Lhenice čp. 103 „u Elhenických“) - další z Kašparových bratrů byl truhlářským mistrem a zdědil otcovský dům, již s nově přiděleným čp. 123 ve Lhenicích. Oženil se ve věku 32 let s Františkou, dcerou po zemřelém lhenickém tkalci Vítu Erhartovi. Byli oddáni 21. května 1860.25 Manželům se narodily dcery Marie a Matylda a syn Heřman, který se stal pokračovatelem v otcově řemesle. Florian Elhenický zemřel ve Lhenicích 25. prosince 1894 na zánět plic.26 Vincenc (*2. 4. 1836 Lhenice čp. 103 „u Elhenických“), nejmladší z bratrů byl zámečnickým mistrem, zemřel ale svobodný 29. června 1861 ve věku 25 let na zánět červu (appendicitis).27 Podle databáze jmen a příjmení v roce 2013 žilo v České republice celkem 20 nositelů příjmení Elhenický - Elhenická. Převážně v hlavním městě Praze (9 osob), další pak evidují na území obvodů svých obcí s rozšířenou působností Písek (4), Trutnov (4), České Budějovice (1), Tábor (1) a Mělník (1).28 Ve světle archivních pramenů se příslušníci rodu Elhenických jeví jako schopní řemeslníci a úspěšní podnikatelé, kteří také u svých dětí preferovali vyšší vzdělání. To pak pomohlo některým z nich vyniknout. Z mladší rodové linie přesahující přelom XIX. a XX. století to byl stavební podnikatel Ing. Alois Elhenický, nositel rytířského kříže řádu císaře Františka Josefa (1893) a rytíř řádu Železné koruny III. třídy (1903).

18

SOA T, SM, Fara Písek 60 (Z 1884-1892 pro Písek), fol. 278. SOA T, SM, Fara Písek 61 (Z 1892-1902 pro Písek), fol. 299. 20 SOA T, SM, Fara Kájov 12 (O 1832-1859 pro celou farnost), fol. 39. 21 SOA T, SM, Fara Prachatice 14 (O 1829-1884 pro Prachatice město a předměstí), odd. pro předměstí, fol. 34. 22 SOA T, SM, Fara Prachatice 8 (N 1850-1868 pro PT město a předměstí), odd. pro předměstí, fol. 28, 37. 23 SOA T, SM, Fara Prachatice 18 (Z 1874-1899 pro PT město a předměstí), odd. pro předměstí, fol. 120. 24 SOA T, SM, Fara Prachatice 20 (Z 1900-1925 pro Prachatice), fol. 4, 18. 25 Jako pozn. č. 8, s. 116-117. 26 Jako pozn. č. 9, s. 213-214. 27 Jako pozn. č. 5, s. 336-337. 28 Internetové stránky „Kde jsme na adrese“ http://www.kdejsme.cz/prijmeni/Elhenicky,Elhenicka/ 19

6


Smíchov byl jeho osudem - Alois Elhenický (1844 - 1915) Populární zemský časopis Zlatá Praha přinesl v roce 1903 jeho první snímek zhotovený v prestižním atelieru c. k. dvorního fotografa Jindřicha Eckerta v Praze. Obrázek doprovázel aktuální text: ALOIS ELHENICKÝ. Dnešní číslo "Zlaté Prahy" přináší podobiznu starosty města Smíchova. Děje se tak za zvláštní příležitosti: jeť Alois Elhenický v čele smíchovské obecní správy již celých 15 let. Kdo zná naše samosprávné poměry, ví, co to znamená. A pro Smíchov je doba starostenství Elhenického sama sebou tím již významnou, že v těchto posledních patnácti letech vyrostl z předměstí venkovského spíše rázu na moderní město, které bude jednou důležitou součástkou příští Velké Prahy. V tom směru nutno i širší veřejnosti oceniti záslužnou práci Elhenického. Obecním zastupitelstvem smíchovským jmenován byl vděk činnosti své v minulých dnech čestným měšťanem. Narodil se roku 1844 ve Lhenicích v okresu prachatickém. Zlatá Praha, ročník 20, 1903. Text s. 395-396, foto (J. Eckert) s. 395

Pražskou stopou za Aloisem Elhenickým Zamyšlená tvář lhenického rodáka znovu shlédla po mnoha letech z jiné fotografie na čtenáře knižní novinky pražského nakladatelství Perseus. Kniha se jmenuje „Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 - příběhy nevšedních životů.“ (2006). Má téměř 400 stránek a k vydání ji připravili Jarmila a Hugo Schreiberovi s kolektivem autorů v péči Úřadu Městské části Praha 5 společně s Klubem přátel starého Smíchova. V rámci 107 životopisných medailonků osobností spjatých s pražským Smíchovem (např. spisovatel Jakub Arbes, cestovatel Josef Kořenský, malíři Adolf a Karel Liebscherové, W. A. Mozart na Bertramce, herec Jindřich Plachta, podnikatel František Ringhoffer) jsou v díle zaznamenány také pražské stavební stopy díla Aloise Elhenického. Na Smíchově se usadil v čp. 208 roku 1879. Dům se zároveň stal sídlem jeho stavební firmy. Nejvýznamnějšími Elhenického stavbami jsou areál ústředních jatek v Praze Holešovicích (1893, dnes nemovitá kulturní památka), palác Hypoteční banky na Senovážném náměstí (1894, nyní luxusní hotel Carlo IV.), smíchovská neobarokní budova s kancelářemi schwarzenberského skladu dřeva a navazující vorový přístav, dále pak autorský projekt Ústavu slepců v Košířích (1891-93, dnes Ústav pro mládež s vadami zraku), vinohradská polovina budovy pražského hlavního nádraží, škola na Uhelném trhu, výstavný obytný dům ul. V Jámě. Ve výčtu nemůže chybět ani kostel sv. Jakuba Většího v dnešní Praze – Stodůlkách. Do starostenského funkčního období inženýra Elhenického spadalo mj. i vybudování přístavu na Císařském ostrově (18991903 stavěli dělníci fy Lanna) a „právě on to byl, který všemožně se přičiňoval, aby postaven byl chrám ve slohu románském na Malvazinkách, vystavěny smíchovské budovy školní, provedeno elektrické osvětlení města. Za tyto a jiné zásluhy vyznamenán byl r. 1893 rytířským řádem císaře Františka Josefa.“ . --Rodopisně lze připomenout, co již částečně vyčerpal předchozí text: Alois se narodil v městysi Lhenice čp. 155 (nyní čp. 128 - Sklenářů) dne 7. června 1844. Ještě téhož dne byl pokřtěn ve farním chrámu sv. Jakuba. Jeho otec jménem Kašpar Elhenický je při křtu syna v matrice zapsán jako mistr truhlář v čísle popisném 155 a byl synem Václava Elhenického, ševce z čp. 103, (dnes čp. 123 - v místní topografii stále „u Elhenických“). Aloisova maminka se jmenovala Barbora, za svobodna Erhartová a jejími rodiči byli Josef Erhart, sklenářský mistr ze Lhenic čp. 155 (místně u Sklenářů, dnes čp. 128) a Marie rozená Tinhoferová z tkalcovny v domě staré čp. 57 - dnes čp. 68. Po odchodu ze lhenické školy mladý Alois vystudoval reálku v městě Písku a byl přijat ke studiu inženýrského stavitelství na pražskou techniku. Tu absolvoval roku 1869. S inženýrským diplomem v kapse byl přijat do císařské a královské podnikatelské firmy E. Muzika a spol., kde působil deset let jako technik (tehdy „sekcízní měřič“) při výstavbě železničních drah. Oženil se 20. 1. 1874 v městě Písku s pražskou rodačkou Marií Bohumilou, rozenou Podlejší a tamtéž přišel na svět jejich syn Emil Josef (1875-1917), budoucí komerční inženýr a majitel Ústavu pro studium jazyků v Norimberku. V Praze se manželům o 12 let později narodila ještě dcera jménem Berta (*1887).

7


.

Také paní Elhenická (1848-1925) byla držitelkou císařského vyznamenání, a to řádu Alžběty II. třídy29 za svou charitativní činnost spojenou s nehodami v pražském stavebnictví. U firmy Muzika a spol. v roce 1879 se její manžel Alois úspěšně zhostil i stavitelské zkoušky. Výnosem c. k. místodržitelství pak obdržel koncesi stavitele pro Prahu a civilního geometra na Smíchově. Zde se stal i členem obecního zastupitelstva a následně v letech 1888 - 1906 starostou města Smíchova. Tehdy se ovšem stavitelské koncese pro své starostenské období vzdal.

Koncem jara, 23. května 1888, byl přijat mezi členy Spolku inženýrů a architektů a stal se také zakládajícím členem České matice technické. O deset let později byla jeho práce oceněna na prestižní výstavě architektury a inženýrství stříbrnou medaili hlavního města Prahy (1898). Není příliš známo, že ze získaných finančních prostředků na samém prahu 20. století také na severu Čech vybudoval, vlastnil a řídil prosperující továrnu na hliněný a cihelný sortiment, s výrobou glazovaných střešních tašek v Obrnicích u Mostu. Roku 1907 byl jmenován pražským stavebním radou. Po prací bohatě naplněném životě zemřel ve svém domě na Smíchově dne 23. 10. 1915. Pochován je na IV. Olšanském hřbitově v Praze, odd. 05, hrob č. 35. Zde je pohřbena i jeho manželka, její rodiče a syn Emil. Místo posledního odpočinku rodiny fotografoval RNDr. Vladimír Pouzar r. 2003.

Alois Elhenický, plán: Ústav pro zaopatřování slepců Francisco Josephinum v Košířích (1891-93), dnes Ústav pro mládež s vadami zraku. Reprodukce ze stránek http://www.palata.cz/historie.htm

Kostel sv. Jakuba Většího v Praze Stodůlkách, http://prahouturistickou.cz/.

Dnešní studii uzavírá na další stránce rdp. tabulka s připojenou legendou, ve které autor podchytil rozrod zakladatele rodu Václava Jana Nepomuka, který své příjmení Elhenický obdržel až v dospělosti, a to při křtu dne 12. dubna 1784.

29

Řád Alžběty (Kaiserlich österreichischer Elizabeth-Orden) byl rakousko-uherský záslužný řád, založený císařem Františkem Josefem I. roku 1898 a určený pouze ženám. Pojmenován byl po sv. Alžbětě Durynské a byl založen na památku zavražděné císařovny Alžběty „Sisi“, císařovy manželky. Řád zanikl spolu s koncem monarchie.

8


Nástin rozrodu Václava Elhenického a Marie rozené Küglerové I.

1.

2.

Václav Elhenický oo Marie Küglerová

II.

3. Josef Elhenický oo 4. Josefa Osnerová

III. 8. 9. 10. 11. 12.

Josef, P. Dominik Barbora Jan Nep. Alois oo 13. Veronika Mayerová 14. Jan oo 15. Marie Kleinová 16. Marie 17. Florian 18. Adam

5. Václav Elhenický oo 6. Terezie Osnerová 7. Eva

19. Kašpar oo 20. Barbora Erhartová 21. Terezie 22. Josef

23. Jan Nep. oo 24. Terezie Kropáčková

25. Vojtěch oo 26. Theresia Geith ovdovělá Krieger

27. Florian Elhenický oo 28. Františka Erhartová 29. Anna 30. Marie 31. Vincenc

Dále viz legendu k tabulce. ~ křest * narození † úmrtí

IV.

V.

32. Jan Trnka I. oo 33. Marie Elhenická 34 II. oo Jakub Janouch 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.

VI.

77. Marie 78. Karel

Jan Alois Aloisia Ida Josefa Emilie Lidm. Anastasie Vácslav Stanislav Josef Marie František Magdalena Jan Evangelista. Rudolf Josefa Kateřina Josef Čeněk

79. Vojtěch oo 80. Marie Goniec

99. Ladislava oo 100. Arnošt Moebes 81. Emil Josef 81a. Berta

51. Leopoldina 52. Alois, Ing. oo 53. Marie Podlejší

82. Antonie 83. Karel Elhenický oo 84. Anežka Kostincová

54. Vojtěch oo 55. Františka Vydrová 56. Anastasie 57. Františka 58. Václav Ignác 59. Josef oo 60. Hedvika Doležalová 61. František 62. Frant. Blažej 63. Marie 64. Dominik 65. Josefa 66. Josefa 67. Hynek 68. Valburga 69. Josef

85. NN 86. Františka oo 87. Josef Ziltmand 88. Antonín 89. František 90. František 91. Alois 92. Josef

70. Aloisie 71. Johanna 72. Terezie

93. mrtvě narozená 94. Marie

73. Marie 74. Heřman Elhenický oo 75. Johanna Erhartová 76. Matylda

101. Františka Anna oo 102. František Nečas 103. Karel Elhenický

104. mrtvě narozený

95. Ludvík Elhenický oo 96. Marie Kahovcová

97. Marie oo 98. František Honsa

© MUDr. Jan Antonín Mager Grafická úprava Bohumila Trnková

9


Legenda k tabulce Platnost uvedených domovních čísel se vztahuje k době zápisu

1. Václav Elhenický, obchodník se železem, Lhenice. *cca 1760, oo 22.1.1787 Lhenice, †28.12.1824 Lh. 103. 2. Marie Küglerová, *18.1.1759 Lh., †20.3.1818 Lh. 103. 3. Josef, ševc. mistr a hostinský ve Lh., ~9.3.1789, *Lh. 98, oo 27.10.1812 Lh,, † 28.2.1854 Lh. 79. 4. Josefa Osnerová, ~27.8.1792, *Lh. 104, †28.9.1853 Lh.74. 5. Václav, ševc. mistr, obch. se železem a početvedoucí ve Lh. ~21.8.1791, *Lh. 99, oo 27.10.1812 Lh., †10.3.1857 Lh. 123.

6. Terezie Osnerová, ~26.9.1794, *Lh.104, †22.4.1861 Lh. 123. 7. Eva ~20.12.1793, *Lh. 99, †23.12.1793 Lh. 99. 8. Josef, kněz, kaplan pak farář v Plánici, *25.8.1813 Lh. 137, †5.1.1881 Plánice 109. 9. Dominik, *10.7.1816 Lh. 137. 10. Barbora, *11.2.1818 Lh. 137. 11. Jan Nep. *19.4.1822 Lh.137, †19.4.1822 Lh. 137. 12. Alois, koželuh, hostinský ve Lh., později listonoš, *21.2.1824 Lh. 137, oo 25.7.1854 Lh., †5.4.1903 Lh. 156. 13. Veronika Mayerová, †19.7.1874 Lh. 74. 14. Jan, kožešník ve Lh., *6.4.1827 Lh. 137, oo 11.9.1856 Lh. 15. Marie Kleinová, *6.12.1830 Vodice 29. 16. Marie, *23.10.1828 Lh. 137. 17. Florian, *30.4.1831 Lh. 137. 18. Adam, *22.12.1835 Lh. 137, †26.12.1835 Lh. 137. 19. Kašpar, mistr truhlář ve Lh., později v Písku. *6.1.1816 Lh. 103, oo 22.11.1841 Lh., †23.1.1890 Písek předm. 142 20. Barbora Erhartová *19.12.1816 Lh.57, †20.3.1899 Pís. m. 34 21. Terezie *1.4.1819 Lh. 103, †22.6.1853. 22. Josef *8.4.1821 Lh. 103. 23. Jan Nepomuk, zámečnický mistr v Římově, *7.5.1823 Lh. 103, oo 6.11.1849 Kájov. 24. Terezie Kropáčková 25. Vojtěch, koželuh v Prachaticích, *21.11.1825 Lh. 103, oo 27.11.1855 Prachatice, †27.6.1900 Prachatice př. 50. 26. Theresia Geith, ovd. Krieger, ~11.10.1816, *Prachatice předm. 21, †24.10.1894 Prachatice předm. 50 27. Florian, mistr truhlářský ve Lhenicích, *24.4.1828 Lh. 103, oo 21.5.1860 Lhenice, †25.12.1894 Lh. 123. 28. Františka Erhartová, *13.4.1826 Lh. 148. 29. Anna, *12.7.1830 Lh. 103, †7.8.1852 Lh. 103. 30. Marie, *8.5.1833 Lh. 103. 31. Vincenc, *2.4.1836 Lh. 103, †29.6.1861 Lh. 37. 32. Jan Trnka, *18.1.1858 Lh.71, oo 4.10.1881 Lh. 33. Marie, *1.4.1857 Lh. 74, dále druhý manžel: 34. Jakub Janouch, oo 25.11.1912 Čes. Krumlov. 35. Jan Alois, řídící učitel škol v Plzni, *31.12.1858 Lh. 74, †7.8.1926 Plzeň. 36. Aloisia Ida, *14.5.1861 Lh. 74, †26.8.1927 Č. Krumlov, provdaná v Č. Krumlově za truhláře Vojtěcha Kohouta. 37. Josefa, *2.9.1863 Lh. 74. 38. Emilie Lidmila, *28.8.1865 Lh. 74. 39. Anastasie, *27.4.1869 Lh. 74. 40. Vácslav Stanislav, *7.5.1871 Lh. 74. 41. Josef, *23.9.1872 Lh. 74, †6.1.1873 Lh. 74. 42. Marie, *30.8.1856 Lh. 60. 43. František, *4.10.1857 Lh. 60. 44. Magdalena, *16.7.1859 Lh. 60. 45. Jan Evang. *13.12.1860 Lh. 60. 46. Rudolf, *1.4.1863 Lh. 60. 47. Josefa, *28.2.1865 Lh. 60. 48. Kateřina, *12.6.1867 Lh. 60. 49. Josef, *25.3.1869 Lh. 60, †25.3.1869 Lh. 60. 50. Čeněk, *30.3.1870 Lh. 60. 51. Leopoldina, *14.11.1842 Lh. 155, †19.11.1842 Lh. 155. 52. Alois, Ing., stavitel, starosta Smíchova, *7.6.1844 Lh. 155, oo 20.1.1874 Písek, †23.10.1915 Smíchov. 53. Marie Bohumila Podlejší, *5.6.1848, †16.3.1925 Praha. 54. Vojtěch, řezník a hostinský v Písku, *18.4.1846 Lh.155, oo 8.1.1876 Písek.

55. Františka Vydrová, *10.10.1856 Paseky, †10.7.1911 Pís. př. 192 56. Anastasie, *27.4.1850 Lh. 155. 57. Františka,*28.12.1853 Lh. 128. 58. Václav Ignác, *30.7.1856 Lh.128. 59. Josef, *12.10.1858 Lh.128, oo 14.7.1915 Praha III, Sv. Tomáš, †21.5.1926. 60. Hedvika Doležalová, *8.2.1879, †2.3.1958. 61. František, *29.3.1861 Lh. 128, †1.12.1863 Lh. 128. 62. František Blažej Elhenický, *1.2.1851 Lh. 159. 63. Marie, *2.5.1853 Horní Římov 24, †17.3.1900 Lh. 123 64. Dominik, *3.8.1856, †19.8.1856 D. Římov 49. 65. Josefa, *23.8.1858 Dolní Římov 49, †19.3.1859 Dolní Římov 49. 66. Josefa, *7.3.1860 Dolní Římov 49, †7.3.1860 Dolní Římov 49. 67. Hynek, *25.10.1861 Dolní Římov 49, †13.2.1862 Dolní Římov 49. 68. Valburga, *26.2.1864 Dolní Římov 49, †3.3.1865 Dolní Římov 49. 69. Josef, *3.3.1866 Dolní Římov 49. 70. Aloisie, *5.5.1856 Prachatice předm. 50, †9.5.1856 Prachatice předm. 50. 71. Johanna, *5.5.1856 Prachatice předm. 50, †9.5.1856 Prachatice předm. 50. 72. Terezie, *20.9.1861 Prachatice předm. 50, †23.2.1902 Prachatice předm. 50 73. Marie, *2.9.1862 Lhenice 123. 74. Heřman, mistr truhlářský ve Lhenicích *24.3.1864 Lh. 123, oo 27.1.1897 Lhenice. 75. Johanna Erhartová,*20.5.1875 Lh. 81, †17.7.1905 Lhenice 123. 76. Matylda, *12.11.1867 Lh. 123, †12.6.1875 Lh. 123. 77. Marie Trnková, dále bratři: 78. Karel Trnka, *16.1.1880 Lh. 74, †26.4.1954 Mor. Ostrava. 79. Vojtěch Trnka, *20.4.1887 Lh.156, oo 3.9.1910 Polská Ostrava 80. Marie Goniec 81. Emil Josef Elhenický, *15.3.1875 Písek pražs. předm. 173,

†6.8.1917, pohřben Praha - Olšany. 81a. Berta, *1887 Smíchov. 82. Antonie, *13.6.1879 Písek buděj. předm. 103, †18.6.1884 Písek město 72. 83. Karel, řezník v Písku, *19.11.1880 Písek buděj. předm. 92, oo 7.8.1905 Písek, †22.8.1953 Písek. 84. Anežka Kostincová, *11.1.1877 Písek. 85. NN 86. Františka, *20.12.1883 Písek město 72, oo 17.9.1914 Karlín. 87. Josef Ziltmand 88. Antonín, *4.7.1886 Písek město 72. 89. František, *18.2.1888 Písek město 72, †18.2.1888 tamtéž. 90. František, učitel a malíř, *3.11.1890 Písek město 72, †19.11.1965 Praha. 91. Alois, *19.5.1893 Písek město 34. 92. Josef, *7.2.1895 Písek město 34, †19.3.1895 tamtéž. 93. mrtvě narozená 3.9.1897 Lh.123. 94. Marie, *9.2.1899 Lh. 123, †12.9.1899 Lh. 123. 95. Ludvík,*12.8.1900 Lh. 123, oo 1.2.1930 Pratchatice. 96. Marie Kahovcová 97. Marie, *17.11.1903 Lh.123, oo 18.7.1925 Lhenice, †6.5.1928 Petrův Dvůr. 98. František Honsa 99. Ladislava, *11.6.1905 Písek budějovické předm. 436, oo 6.7.1929 Písek. 100. Arnošt Moebes 101. Františka Anna, *27.8.1906 Písek město 33, oo 16.4.1928 Písek. 102. František Nečas 103. Karel, *11.2.1908 Písek m. 34, †28.1.1909 tamtéž. 104. mrtvě narozený 14.4.1901 Písek město 34.

Jan Antonín Mager - Miloslav Trnka Z osudů rodu Elhenických

Recommend Documents