JAKUB ARBES: NEWTONÙV MOZEK

JAKUB ARBES:

NEWTONÙV MOZEK

Chci vypravovat nìco rozmarného a poèínám u hrobu... Je to cynismus; ale trvám, že po nìkolika vysvìtlujících slovích prominou mi i duše nejnìžnìjší... Pøísná, neúprosná vìda zbavila mnohého z nás nejsladšího snu života. Ukrutná ruka její roztrhla pro optimismus zdánlivé prùsvitnou, pro pesimismus pak vìènì neprùhlednou roušku, kterouž jest zahaleno záhrobí živých tvorù, a každému, kdo pøikládá více víry dùvodùm vìdy než tradicionelním, by sebe pøíjemnìjším pøedsudkùm, otvírá se perspektiva dìsná sice, ale více ménì jasná. Proè tedy truchlit nad hrobem èlovìka, jenž vìøil, ba více ještì – jenž byl pøesvìdèen, že vše, co nás blaží a rmoutí, konèí – smrtí. Proè hoøekovat nad smrtí èlovìka, jemuž býval druhdy zármutek protivnìjší nejjízlivìjšího úšklebku, jenž z hlubin duše žal a slze nenávidì neznal sladšího pocitu nad onen, jejž budí v èlovìku vìdomí, že veškerá snaha jeho èelila k zapuzení nejdìsnìjšího démona lidské duše zármutku? Možná, že miloval èlovìk ten život více, než toho lidský život vùbec zasluhuje, možná také, že si ho po zásluze nevážil, že nepojímaje ho dosti opravdovì ponìkud jej podceòoval; avšak kvíleti nad hrobem èlovìka, jenž by byl u vlastního našeho hrobu stál vzpøímen s klidným výrazem stoika-humoristy v tváøi a s duší nevzrušenou, bylo by zajisté nepromíjitelným znesvìcením památky jeho. Èlovìk, o nìmž mluvím, byl mým pøítelem od nejútlejšího mládí a zemøel – vlastnì správnìji øeèeno – padl v bitvì u Králové Hradce jako dùstojník pìšího pluku knížete Konstantina. Pruský palaš byl mu rozpoltil lebku...

Otec jeho byl øeditelem zahrady knížat Kinských, která se rozkládá na jihovýchodním úpatí Petøína za Oujezdskou branou. Byli jsme vzdálenì spøiznìni, a aèkoli pøítel pocházel z rodiny dosti zámožné a já z rodiny chudièké, žili jsme bezmála po dvacet rokù v nejdùvìrnìjšim pøátelství. Jako dìti skotaèívali jsme spoleènì v rozsáhlém parku, jako povyrostlí hoši pak jsme spoleènì studovali. pivot i studie naše byly rovnìž tak podivné, jako naše náklonnosti. Zabývali jsme se z poèátku vším, „co nám pøišlo poï ruku“, probírali, zkoumali a analysovali jsme všechno, co nám náhoda hodila na pospas. Debaty naše bývaly živé, ba prudké a náruživé. Výmìna podivných, èasto bizarních náhledù však nás lákávala, a nebylo takmìø dne, kdy bychom nebyli rozpøedli debatu o nìèem, co zdálo se nám býti naprosto nerozøešitelným. Úèelu praktického nezøízené, ba lehkomyslné toto tìkání s pøedmìtu na pøedmìt ovšem nemìlo; ale tøíbila se tím dialektika a rozplameòovala fantasie, která pak konávala mnohdy pravé divy v bizarnosti. V studiích školních k nemalé žalosti otcù svých neprospíval jsem valnì ani já, aniž pøítel. Zato jsme v „soukromém“ studiu, t. j. ve vìdách, jež jsme si byli pozdìji zamilovali, pøedèili každého z našich spolužákù. A právì tak, jak nás byla pøíroda obdaøila – mne ohyzdností a pøítele slièností – vnukla nám každému zvláštní náklonnosti: mnì k suchopárné, unavující a zøídka koho bavící matematice, pøíteli pak k svìžím a povznášejícím vìdám pøírodním. Avšak smìr pøísnì vìdecký byl nás obou tak dalek, že vskutku nevím, mám-li vše, co jsme tenkráte studovali, pokládati za zbyteèné nebo za pouhou høíèku.

Praktického, vlastnì jen hravì praktického úspìchu a úèelu mìla toliko studia pøítelova. Studovali hlavnì fysiku, luèbu, mechaniku a z ostatních nìkterých vìd jistá odvìtví k úèelu – eskamotáže. Bùh ví, kdy a pøi jaké pøíležitosti vznikla v nìm myšlenka, že má neobyèejné nadání k eskamotérstvi, a od té doby nezajímalo ho nic, co nebylo v jakéstakés souvislosti s touto libùstkou. Vše, co konal a podnikal, èelilo k nabytí vìdomostí a zruènosti v hravé této „pseudovìdì“, jak sám eskamotérství nazýval, a z vìd, kterýmiž se zabýval nejhorlivìji, nevybíral, než co se vztahovalo k zvláštní této jeho libùstce. Otec jeho arci o tom všem nemìl ani zdání, nebo pøítel konal vše tajnì. Jen já byl jeho dùvìrníkem, a v mé studentské mansardì konány nejrùznìjší experimenty. Každý krejcar, kteréhož se pøítel dopídil, vìnoval na zakoupení eskamotérských knih a nástrojù, jež všechny ukládal v mé mansardì. Prodlením nìkolika rokù nahromadilo se v malém mém pokojíèku takové množství podivných pøístrojù eskamotérských, že podobal se byt mùj bezmála pracovnì støedovìkého alchymisty. Musím vyznati, že pokroky pøítelovy v eskamotérství byly úžasnì rychlé a pøekvapující, dùkaz to, že mìl jednak skuteènì neobyèejné nadáni, jednak pak, že oddal se libùstce své vášnivé. Èím více ve své „pseudovìdì“ ‚ prospíval, tím vìtší byla jeho vášeò, a tak se èasto stalo, že mezi tím, co hmoždil jsem se já vypoètením, jak vysoko musí za tìch a onìch okolností dostoupiti balon té a té váhy, naplnìný tím neb oním plynem, opakoval pøítel mùj pod tímže stropem a pouze nìkolik krokù ode mne vzdálen tisíckráte po sobì pranepatrný experiment, jak

možno ze hry karet vyhoditi na stùl jednu, kterou byl kdokoli pøed okamžikem naznaèil. Èasto cvièíval se. pøítel mùj v bytu mém v mé nepøítomnosti a pozdìji pak mne mnohým kouskem pøekvapil. Nìkteré obzvláštì zajímavé experimenty tajil však i pøede mnou, Nìkdy sice o nich napovìdìl, že.k nim koná pøípravy, že pøekvapí každého, kdo seznal a dovede si vysvìtliti i nejobdivovanìjší experimenty nejslavnìjších eskamotérù; avšak pravou podstatu jejich nikdy neudal. Že mohla mu býti dána víra, dokázal èastokráte ve spoleènosti pøátel experimenty vskutku pøekvapujícími. Nepracoval nikdy povrchnì a eskamotáží obyèejnou povrhoval. Tato byla mu toliko nutnou prùpravou k nabytí potøebné zruènosti. Snaha jeho èelila k tomu, vykoøistiti vìdy ve svùj prospìch. Tajemství jeho spoèívalo ve vhodném sluèování a proplítání rùzných úèinkù mechanických, luèebních a fyzikálních; statika a dynamika, hydro- i aerostatika, hydro aerodynamika, optika se svými odrùdami dioptrikou a katoptrikou, akustika, magnetismus, elektrika, luèba synthetická i analytická, slovem všechny tyto a èásteènì i jiné vìdy, jako astronomie, anatomie, fysiologie atd. probrány byly pøítelem v prùbìhu sedmi neb osmi rokù s nevšední pílí a svìdomitostí; ale vesmìs jen se zøetelem k eskamotáži. Není také divu, že pøítel zakoupil každý, byt sebe bezcennìjší spis, jednající nejen o eskamotáži, nýbrž i o jiných pøedmìtech, jako o magii, alchymii, astrologii, magnetismu a somnambulismu, mystice, chiromantii, theosophice, geomantii, pragnostice, fysiognomice a tomu podobné.

Bibliotéka pøítelova, kterou rovnìž tak jako své rùzné nástroje pøechovával v mé mansardì, byla nejpodivnìjší smìsicí. Vedle knìh skuteèné ceny vìdecké od uznaných kapacit, jako Newton, Linné, Locke, Leibnitz, Bacon, Arago, Wolf, Lavoisier, Cartesius, Brown, Mohs, Cuvier, Humboldt atd., shledals knihy od neznámých nebo zapomenutých pseudovìdátorù i šarlatánù, jako na pø. „Desatero knìh o tajnostech pøírody“ od Paracelsa Bombasta, vydané v Štrasburku r. 1570, pak Mehnuovo „Zrcadlo alchymie“, Mayerovy „Listy pro vyšší pravdu z rukopisù s ohledem na magnetismus“, Böckmannem na sklonku minulého století vydávaný „Archiv pro magnetismus a somnambulismus“, Cagliostrova „Dobrodružství“, asi pøed sto lety vydané Commiersovy „Les oracles des sibylles“, Crusiusùv spis o Schroepferovì zpùsobu zaklínání duchù, Wincerovu „Demologií ‚, „Essaí sur la secte de llluminés“, spisy Gallovy o frenologii a Lavaterovy o fysiognomice, Megphilosovy „Zázraky a tajnosti ze svìta duchù“, Magikonùv „Archiv z oboru duchovìdy a života magnetického“, v Basileji r. 1613 Morgensternem vydané „Turba philosophorum“, t. j. „Knihu o zlatém umìní, jež pojednává o nejstarší filosofii, universálním léèení, kamenu mudrcù, alchimii atd.“, „Zprávy o starých i nových mysteriích“, v Norimberku r. 1614 vydaný spis „Onomastologia curiosa“ neboli „Lexikon o pøirozených kouzlech“ a tomu podobné, vìtšinou právì citovaných spisù nedal se pøítel nikterak másti. Jasný duch jeho vznášel se nad touto spoustou rùzného poblouzení duševního, a opíraje se o vymoženosti vìd, seznamoval se s veškerými tìmito prùpravnými studiemi spíše ze zvìdavosti než z potøeby, aèkoliv si netajil, že pøi praktic-

kém provádìní mùže mu znalost tìchto duševních poblouzení nemálo pøispìti k zvýšení pøirozeného klamu. Pøítel pracoval tudíž v oboru svém nejen pilnì a horlivì, nýbrž i samostatné. Z knìh eskamotérských se pøiuèoval nejen známým již experimentùm, nýbrž kombinoval a experimentoval na základì nabytých zkušeností samostatnì, slovem pracoval systematicky, snaže se svou „pseudovìdu“ založiti na základech pokud možná nejširších a nejpevnìjších. Ký div, že když pak se pozdìji prakticky produkoval, pøekonal mnohdy oèekávání všech, kdož byli produkci pøítomni. Pøíjemný zevnìjšek, uhlazená, ohebná dialektika, lehký i sarkastický vtip a dlouholetým cvikem nabytá zruènost technická napomáhaly mu pøi experimentech nejt잚ích. Na doklad, jaké zruènosti byl nabyl, uvedu z mnoha set více ménì známých i neznámých experimentù, jež jsem byl vidìl na vlastní oèi, pouze nìkolik. Polykání hoøící smùly a oblázkù, soukání tkanièek a pentlí z úst, vrážení si nože do prsou nebo polykání jehel, nožù a meèù náleží sice z vìtší èásti do oboru ošumìlého kejklíøství, ale pøítel vyznal se v tom a podobném jako kterýkoli po venkovì obdivovaný patron komediantù. Pìkný, pùvodní experiment provedl pøítel jednou o svatební hostinì jednoho z mých pøíbuzných. Sedìli jsme za dlouhým stolem uprostøed prostranného sálu. Bylo nás celkem asi dvanáct. V èele tabule sedìla nevìsta, podle ní ženich, pak družièka a mládenec. Já sedìl naproti družièce, pøítel na druhém konci stolu, asi pùl druhého sáhu od nevìsty.

Byli jsme veselé mysli. Jídla byla hojná i výborná, rozmar vždy rùžovìjší. Žert a šprým opanovaly zanedlouho pole hovoru úplnì. Když už byla hostina skoro u konce, pøinesena na stùl velká hluboká mísa vaøených rakù a postavena pøed nevìstu. Tato však, bud že nebyla krmi té pøílišná milovnice, nebo z galantnosti vybídla ženicha, aby’ podal mísu dále. Ženich uposlechl, a tak šla mísa z ruky do ruky, až octla se, ovšemže již skoro prázdná, zase pøed nevìstou. Rozumí se samo sebou, že zbyla v ní skoro samá raèátka, ponìvadž si byl každý vybral raky nejvìtší. Nevìstinka zpozorujíc, že ženich rakù posud nepožil, chtìla mu ochotnì vybrati ze zbylých ráèat aspoò jedno nebo dvì nejvìtší; i nahnula ponìkud svou hlavinku, upøela slídivì modrá oèka do mísy a úbìlovou ruèkou sáhla støelhbitì po nejvìtším ráèeti. Avšak sotvaže je položila ženichovi na talíø, škubla sebou a s lehynkým výkøikem zdìšení couvla od stolu z mísy upírala na nevìstu své jasné oèi hnusná – ropucha... „Co to?“ vzkøikl ženich, a popadnuv vidlièku, píchl do žáby. Tato vyskoèila z mísy na stùl zrovna pøed nevìstu. Všickni hosté jevili podivení; jenom pøítel mùj, sedì klidnì na druhém konci stolu, pøipomenul: „Proèpak ubožáèka bodáte“ Nato vstal a dotknul se žáby, která pøes hlavu nevìstinu skoèila ku dveøím. Ženich vyskoèiv šlápl jednou nohou na žábu, a k nemalému podivení všech žába lidským hlasem zaúpìla: „Bìda! už je po mnì veta!“ Ženich odskoèil, a pøítel, nahnuv se k zemi, zvedl místo žáby snìhobílou – dámskou rukavièku.

Vzav pak nevìstin kapesní šáteèek, zaobalil do nìho rukavièku, a položiv sbalený šáteèek pøed nevìstu, zamumlal, jako mumlával proslulý Bosco, zaklínací formulku italskou: „Spiriti miei ubbidite!“ A když pak šátek jedním z hostù rozbalen, nalezeny v nìm drahocenné zlaté náušnice, pøítelùv dárek nevìstince... Dát zjistiti smrt vrabce, holuba, zajíce, krtka nebo jiného menšího zvíøete, vyloupnout mu peroøízkem opatrnì mozek z lebky, nahradit mozek libì páchnoucí, patrnì nìjakou tinkturou napuštìnou bavlnkou, a poruèit pak zvíøeti, aby se znovu probouzelo znenáhla k životu, jako by se probíralo z mrákotné mdloby, a posléze aby vyskoèilo a ulítlo neb uteklo – jest sice eskamotហdosti známá, nicménì pøítel provádìl ji v tolikerých odstínech, že zajímala i diváky takové, kteøí byli podobné experimenty vidìli již nesèíslnìkráte. Kdysi provedl pøítel experiment opravdu originální, svìdèící hlavnì o intelektuelní zruènosti jeho. Sedìli jsme spolu v jednom z nejelegantnìjších hostincù pražských na jednom konci dlouhého, uprostøed místnosti se nalézajícího stolu. Stoly podle stìn byly vesmìs obsazeny. Byl pošmurný letní den; venku pršelo, a my oba byli mrzutí a nudili jsme se. Zanedlouho pøihrèel pøed hostinec koèár, a za nìkolik minut vstoupil do hostince mladý páreèek, patrnì novomanželé, kteøí trávili líbánky na cestách. Zasedli na druhém konci stolu, u nìhož jsme sedìli, a mladý manžel objednal pro svou žínku i pro sebe obìd. Pøítel mùj, jsa nevrlejší a mrzutìjší mne, takmìø si páreèku ani nevšímal, já však zcela dobøe pozoroval, že chovají se k sobì novomanželé velice nìžnì a pozornì, zøejmý to dùkaz, že mají

nanejvýš nìkolik dní po svatbì, že se milují opravdovì, vøele a upøímnì, a že jsou šastni. Mladý manžel každou chvíli se naklonil k slièné rùžolící ženušce, aby jí cosi pošeptal – arciže jen nìco milého a sladkého –, nebo ženuška vždy se libì pousmála. Pojedli polívky a jedli hovìzinu. Pøi jídle jevili vzájemnì neobyèejnou ochotu, starostlivost a peèlivost. Každou chvíli se jeden druhého ptal, jak mu chutná, zdali by snad nepojedl to neb ono. Z poèátku veden hovor šeptem a nesrozumitelnì; pozdìji, když byli spoleènosti, v kteréž se nalézali, ponìkud pøivykli, hlasitìji a obèas zcela srozumitelnì. Slyšel jsem slova jen nìžná, laskavá a milostná; hlas obou èasto se zachvíval vnitøním pohnutím, aèkoli konversace sama o sobì byla zcela všední. „Pozoruješ, jak cukrujou?“ zašeptal ke mnì pøítel. „Za pùl hodiny, ba døíve ještì, budou se chtít rvát.“ „To není možné,“ dím taktéž šeptem. „Uvidíš,“ odpovídá pøítel; „nevšímejme si jich, a pokraèujíce ve své vlastní rozmluvì, poslouchejme zároveò jejich dialog.“ Uposlechna slyšel jsem na vlastní uši následující rozmluvu: On: Tys pøece také ráda, zlatá má Vendulko, že jsme už v Praze, vidže? Ona: Ba arci! Ani bys neuvìøil, jak mi blaze, jak jsem šasina, že mohu nyní neustále dlít po tvém boku, že se ti mohu každou chvíli zadívat do oèí... (Pøitlumeným, ponìkud temným hlasem: Jen kdyby nebylo tvé nevìry. On: Mé nevìry? Co ti napadá, cukroušku?! Ona: Co mi napadá. Mnì pøec nic, pranic!... Ale tobì snad... Rci – jaké nevìry? Co tím míníš? On: Ján Vždy to pravíš ty!!

Ona: Já pøec ani slùvkem... On: Ale jdižiž, ètveraèko – – vždy jsem slyšel na vlastní uši: „Jen kdyby nebylo tvé nevìry?“ Ona: Tos pøec øekl ty a nikoli já... On: Co ti napadá – já ani nehlesnul..; Ona: Ó, ty mi nevymluvíš, co jsem sami slyšela (Plaètivì:) Já toho od tebe nezasloužila, abys mnì vytýkal nevìru. (Pøitlumeným, ponìkud temným hlasem: Je to skandál, vytýkat nevìru mnì, když mluví celý svìt o tvojí nevìøe.) On a ona (souèasnì): O mé nevìøe On: Kdo se opovážil Ona: To pomluva! On: A ty mi mùžeš nìco takového vytýkat zde – ve veøejné místnosti? Ona: Vždy já ani nemukám — to mi vytýkᚠty! —On: Ani mne nenapadlo! Ona (plaètivì): To pøespøíliš! (Pøitlumeným hlasem: Fuj, styï se!) On (vztyèiv se trochu a hnìvivì na ni pohlédnuv): Netrop pøec veøejný skandál – – vždy se celý hostinec po nás divá... Rozhlédl jsem se kolem. Mladý manžel mìl pravdu. Vìtší èást hostù skuteènì se dívala na novomanžele, kteøí si znenadání a zpùsobem tak podivným a ponìkud zmateným poèali vzájemnì vytýkat – nevìru. Bylo sice zcela zøejmo, že se oba stydí, že snaží se zakrýti svùj hnìv a pobouøení; ale nic naplat – hovor veden výše naznaèeným zpùsobem dále, vždy prudèeji a vášnivìji. Každou chvíli bylo slyšeti pøitlumeným hlasem pronesenou nìjakou sotisu z úst manželèiných – on pak ji káral, ona zapírala, že nìco podobného pronesla, tvrdíc, že urážlivá slova

pronesl on, kdežto on zase svatosvatì ujišoval, že o nièem neví. Zvláštní, podivný tento spor vždy více se rozèilujících a rozhoøèujicích mladých lidièek trval skoro pùl hodiny. Ženuška dorážela na chotì vždy prudèeji, on se kabonil, hnìval, káral ji – ale nic naplat! Jazýèek její byl vždy ostøejší a jízlivìjší, až posléze mladý manžel v nejvìtším rozhorlení vyskoèil a hrozivé vztáhnu! ruku svou proti ubohé žínce. V okamžiku tom vyskoèil však i mùj pøítel; a zadržev ruku manželovu, pravil: „Raète, ctìný pane, odpustit – vaše panièka jest úplnì nevinna – vše byl pouhý, aèkoliv negalantní žert – ona o nièem neví...“ „Jak to možná!“ tázal se udiven a posud hnìvivým hlasem manžel. „Vždy pak slyším na vlastní uši...“ „Pravda,“ dí mùj pøítel, „ale nikoli hlas drahé a milé své panièky, nýbrž – mùj... „Jak tok Co tím míníte“ „Jsem, pane, bøichomluvcem, a pøitlumeným hlasem pronesená slova o nevìøe, skandálu a vùbec všechny sotisy, které jste slyšel vy sám i vaše paní manželka, a o nichž vy jste se domníval, že je pronáší vaše paní, kdežto paní vaše byla toho mínìní, že je pronášíte vy – všechna tato slova, která zpùsobila zmatek, pronášel jsem já. Na mnì tedy jest, prositi za prominutí, a trvám, že nezvyklý, ale pøece nevinný žertík ten prominete.“ Mladý manžel i jeho cho byli z poèátku tak pomateni, že nevìdìli, mají-li slovùm tìm vìøiti; ale když pak pøítel pronesl ještì nìkolik chlácholících a omlouvajících slov, jednak hlasem manželovým, jako by mluvil ze sklepa, jednak hlasem manželèiným shùry od stropu, uvìøili oba, a tváøíce se usmíøenými, žertík prominuli...

Z toho, co jsem byl právì o pøítelovì zruènosti a obratnosti v jeho „pseudovìdì“ napovìdìl – k vyèerpání celého repertoiru nestaèila by ani tlustá kniha – vysvítá, že mohl smìle závoditi i s nejzruènìjšími eskamotéry, veøejnì se produkujícími. Avšak hlavní zøetel jeho obrácen byl od prvopoèátku k „citování duchù“. Aparáty a prostøedky, kterýchž pøi tom používal, tajil i pøede mnou. Kdysi se mne otázal, pøeju-li si vidìt nìkterou historickou osobnost, že mi ji bude citovat. Jmenoval jsem Napoleona I. Minulo nìkolik nocí, aniž by se mi byl Napoleon zjevil; ale kdysi, když už jsem byl na pøítelùv slib zapomnìl, probudilo mne v noci lehké zaklepání na dvéøe ze sna. Vztyèiv se na loži, mnu si oèi. Jelikož však se klepání opakovalo, otázal jsem se: „Kdo to?“ Místo odpovìdi otevøely se zlehka dvéøe a vážným krokem vešel Napoleon I, jak jsem jej byl nesèíslnìkráte vídal vyobrazeného – v šedém kabátì, bílých spodkách, s vysokými jízdeckými botami a historickým tøírohým kloboukem. Mlèky ubíral se pomalu k oknu a odtud opìt ku dveøím. Chtìl jsem vidìní osloviti; ale neuèinil jsem tak – a pøipomínám jako zvláštnost, že po dnešní den nevím, proè jsem tak neuèinil. Více experimentù tohoto druhu jsem nevidìl. Pøítel vždy, kdykoli jsem si podobného nìco pøál, odkazoval na pozdìji, až bude míti všechny potøebné aparáty a až nabude ještì vìtší zruènosti. Èasto mi též vypravoval, že zabývá se sestrojením zvláštních automatù, kterýmiž chce provádìti pravé „zázraky“ a klamati celé velké spoleènosti vzdìlancù i vìdátorù.

Chtìl pozdìji sezvati znaèný poèet pøátel a pøíznivcù tohoto druhu zábavy a provésti nìkolik druhù experimentù nejkombinovanìjších a tudíž nejzáhadnìjších. Ubezpeèoval mne, že budu opravdu pøekvapen, a podle všeho, co jsem byl již vidìl, mohl jsem vším právem souditi, že pøítel slovu svému dostojí. Tak žili a studovali jsme po nìkolik rokù. Z poèátku mnohostranné, pozdìji pak jednostranné naše studium nezùstalo bez následkù. Krátce pøed r. 1860 propadli jsme ve škole tak eklatantnì, že na tak zvanou „opravu“ ‚ po prázdninách nebylo možno ani pomysliti. Opakovali jsme tedy a propadli následujícího roku po druhé a po roce – po tøetí. Pøítelovu otci, kterýž byl svému synkovi èastokráte žertem vyhrožoval, že jej dá na ševcovinu, nebude-li ve škole prospívat, koneènì došla trpìlivost, a po dlouhé, dùkladné rodinné poradì usneseno, že bude nejlíp, když se pøítel stane – vojákem. Pøítel nièeho nenamítal a za krátký èas navštivil mne v munduru kadeta c. k. pìšího pluku knížete Konstantina ruského. „Nu – což ty“ oslovil mne, podávaje mi ruku. „Chopil jsem se tesaøství.“ „Navždy.“ „Nevím; praktikuje teï, neboli jinými slovy, jsem zapsán jako praktikant, ale široèinu jsem posud nemìl v ruce.“ „A možná, že snad jaktìživ míti nebudeš,“ rozesmál se mladý kandidát krvavého øemesla. „Možná,“ odpovídám; „ale nemáme si co vyèítat možná, že ty zas jaktìživ již nebudeš mít v rukou nìkterý svùj kouzelný aparát.“ „I to, to! Právì proto pøicházím. Rád bych tì haraburdí toho zbavil; vždy pak se tu v tom pokojíèku nemùžeš ani hnouti.“ „Dobøe. Ale kam to dáme?“

„Dám sem zejtra nebo pozejtøí dopravit nìkolik beden — ty mi pomùžeš, a tak. vše uložíme. Bedny dám donést, aby nikdo nevìdìl, do sklepù knížecího zámku, a kdybych si nìkdy snad pøece... víš, až budu míti bud v Terstu, v Pešti nebo v nìkteré katolické vsi tyrolské notnì dlouhou chvíli... nu, pak ti budu psát, a ty mi potøebné aparáty vyhledᚠa zašleš.“ Slíbil jsem. A druhého dne naplnili jsme s pøítelem neménì nežli pìt velkých beden knihami, aparáty i preparáty, slovem vším možným kouzelnickým haraburdim. Následujícího dne dal pøítel bedny odvézti. Vidìli jsme se sice ještì nìkolikráte; ale asi za dva nebo tøi týdny obdržel pøítel rozkaz, aby se odebral do Králové Hradce k depotu svého pluku. Od té doby jsem osiøel. Pøítel mi nepsal, já jemu také ne, a tak skonèilo druhdy nerozluèné pøátelství naše obapolnou, ovšemže jen zdánlivou lhostejností. Teprve po dvou letech – tuším, že to bylo v lednu nebo v únoru roku 1866 – dal o sobì pøítel vìdìti, zaslav mi delší list. Vypravoval v nìm rozmanité veselé anekdoty ze svého života, pøipomínal si své eskamotérské „bláznovství“, a vyzvav mne, bych mu brzo odepsal a vìdìti dal, jak se po tu dobu vedlo mnì, konèil list svùj takto: „Znᚠfrázi:,A žije rozkoš’? Neznáš-li ji, poznal bys ji v celém jejím dosahu, kdybys byl dùstojníkem téhož pluku jako já. Veselejších, bodøejších soudruhù, veselejšího, bezstarostnìjšího života vùbec ani si nepøeju... Jen nìkdy – ale jen nìkdy, rozumíš? – když se blíží poslední dny mìsíce a gáže už je dávno u všech všudy... bývá mi po èertech mrzuto...

Nìkolikráte jsem si už vzpomnìl na odpomoc, ale neprovedl jsem to... A proto tì nyní prosím, kdybys tak náhodou o nìkom vìdìl, kdo by byl teï takovým bláznem, jako já býval pøed lety, piš mi – možná, že by odkoupil buï všechno, nebo aspoò èást eskamotérského haraburdí, jež mám ve sklepích smíchovské vily knížat Kinských uloženo.“ Takového zakonèení listu jsem se nenadál. Znaje pøítelovu vášeò k zamilovanì jeho „pseudovìdì“, nemohl jsem uvìøiti, že by se z ní byl vymanil úplnì, a domnívaje se, že právì citovaná slova pøítelova listu jsou buï okamžitým nápadem nebo spíše ještì jakousi ryze eskamotérskou léèkou – bych mìl za to, že pøítel ve své „pseudovìdì“ vùbec ani se necvièí – odepsal jsem mu na to prostì, že neznám nikoho, kdo by koupil, co on ke koupi nabízí. Že jsem se nemýlil, toho dùkazem aspoò èásteèným byl druhý pøítelùv list, kterýmž mi odepsal na moji odpovìï. Vykládal mi široce, že pøes všechno své namáhání, by na eskamotìrské bláznovství zapomnìl, nemohl jinak, než koneènì zkusiti, zdali by se vášnì té zbavil, kdyby své aparáty prodal; ale hned po odeslání listu prý toho trpce želel, že mi tak psal, a dodal, že v pøípadu, kdyby se byl i kupec nahodil, aparátù svých by byl pøece neprodal. Ke konci listu pravil, že v prázdných chvílích pøemýšlí neustále o sestrojení svých automatùv, a ujišoval, že produkce, dojde-li k ní nìkdy, bude velkolepá... Krátce pøed vypovìzením války rakousko-pruské obdržel jsem od pøítele ještì jeden – poslední list. Byl psán opìt svìže, skoro rozpustile; vyjímám z nìho následující místo: „Za nìkolik dní snad dojde rozkaz, abychom se vypravili do pole. Polituj svého ubohého pøítele...

Bez aparátù a bez preparátù, bez karet a bez zrcadel, bez tinktur a bez všech možných nezbytných pøíprav bude musit mumlati: „Spiriti miei ubbidite“, a druhdy vždy poslušní a ku všemu ochotní „duchové“ snad po prvé mu vypoví – poslušnost... Uprostøed deštì kulí jest prostý kousek olova mocnìjší zaklínajících formulek, a šavle má a revolvér mùj snad mnohému dopomohou, by se co možná rychlé spøátelil s tajemnou myšlenkou, že žádná moc lidská... Eh! k èemu zabøídat v sentimentálnost?!... Døív nebo pozdìji každý z nás se pøesvìdèí – jako se pøesvìdèily ty nesèíslné miliardy tvorù, kteøí nás už byli pøedešli zda život konèí smrtí... K èemu zbyteènì mudrovat?... A až nadejde poslední krutý zápas – možná, že budu úpìnlivì prosit: „Spiriti miei ubbidité ‚, možná též, že budu úplnì tich a že na své „spiriti“ vùbec ani nevzpomenu... Ale za jedno pøec tì prosím: Kdybych padl – netruchli! Sezvi staré naše pøátele a pøipomeòte si mne pøi plných pohárech!... Vyplníš-li toto mé poslední pøání, mùžeš býti jist, že tì i potom ještì aspoò jednou – navštívím...“ Pøeèta poslední øádky, pousmál jsem se, jako se usmíváme paradoxonu... Od té doby jsem o pøíteli nic již nezvìdìl, až po bitvì u Králové Hradce. Obdržel jsem totiž poštou, dle všeho poslední pøed úplným pøerušením spojení poštovního, lístek následujícího znìní: „Vážený pane!

Právì byl do našeho mìsta dopraven mladý dùstojník, nadporuèík pluku Královéhradeckého. Je ranìn tìžce; má rozatou lebku a jest úplnì bez sebe. Byl nalezen teprve dnes asi hodinu cesty odtud na pokraji malého lesíka v roklinì, do které se byl, jak se zdá, po svém poranìní dovlekl. V okamžiku, kdy Vám píši, není osobnost jeho ještì zjištìna; ale doufám, že se to stane ještì dnes nebo zejtra. Z listu u nìho nalezeného dovìdìl jsem se Vaši adresu, a zasílám Vám truchlivou tuto zprávu, abyste mohl pøíbuzné a pøátele ranìného uvìdomit, kde se nalézá. S úctou P. Vojtìch Nosal, faráø v Nechanicích.“ V tu dobu nebylo sice cestování do krajin pruským vojskem obsazených obzvláštì snadné a pøíjemné; ale pøes to vše bez odkladu jsem se rozhodl, že odjedu do Nechanic. Napsav malý lístek pøítelovu otci a pøiloživ k nìmu dopis mechanického faráøe, odejel jsem, neèekaje ani na odpovìï, zdali byl mùj lístek poslem doruèen, po dráze do Kolína, kam se ještì dojíždìlo, a odtud povozem do Nechanic. Pøibyl jsem do Nechanic po druhé hodinì s pùlnoci. Pøed mìstem zastavila povoz vojenská hlídka pruská. Povìdìl jsem, kam a z jaké pøíèiny jedu, a poddùstojník hlídky dal jednomu muži rozkaz, aby povoz doprovodil k farnímu domu a vyèkal tam, až budu vpuštìn. Za nìkolik minut octnul se povoz na námìstí pøed farou. Seskoèiv s vozu zazvonil jsem, a za nìkolik okamžikù byla otevøena malá vrátka. Povìdìl jsem i zde, proè pøijíždím, a byl jsem vpuštìn do dvora, kdežto koèímu s povozem rozkázáno, aby vjel do dvora zadními vraty.

Muž, jenž byl vrátka otevøel, uvedl mne do domu, a pøipomenuv, že uvìdomí pana faráøe, kterýž se byl právì vrátil od umírajícího dùstojníka saského, jenž ležel s mnohými ranìnými v chrámì, odešel. Zùstal jsem v malé pøedsíòce sám jen nìkolik okamžikù; postranní dvéøe vrzly a se svìtlem v ruce vstoupil pan faráø. Uvítal mne vlídnì, a odmítnuv rovnìž tak pøívìtivì omluvu moji, že vyrušuju pozdì v noci, uvedl mne do prvního patra, kde byl dal svùj salon a nìkolik pokojù pro ranìné upraviti. „Osobnost jeho posud není zjištìna,“ pravil pan faráø, otvíraje dvéøe do salonu, „ale doufám, že jej poznáte.“ Vstoupili jsme do salonu, v nìmž panovalo pološero. Podle stìn leželo asi dvacet vojínù na improvisovaných lùžkách po zemi; nìkolik postelí s tìžce ranìnými rozestaveno bylo poblíž oken. K jedné z nich mne pan faráø uvedl a mlèky nadzvedl svìtlo do výše. Pohlédl jsem ranìnému, jehož hlava byla obložena ledem, v bledou, zsinalou tváø, a na první pohled poznal jsem pøítele. Byl stále ještì bez sebe; ležel s oèima zamhouøenýma, a toliko namáhavé dýchání bylo ještì známkou života. „Již·tomu tøetí den,“ zašeptal ke mnì pan faráø, „co byl dopraven sem, a lékaøi vzdávají se nadìje úplnì. Doporuèují led na hlavu a k užívání chinin, jinak jen klid...“ Chtìl jsem pøítele osloviti; ale pozoruje tìžký jeho zápas, obrátil jsem se k odchodu. Vyšli jsme ze salonu. Podìkovav na chodbì panu faráøi za jeho laskavost, chtìl jsem odejíti; ale pan faráø pøívìtivì mne vyzval, bych zùstal aspoò až do rána jeho hostem. Jsa k smrti zemdlen, pøijal

jsem pozvání to s radostí a vešel pak s hostitelem svým do pøízemí. „Neráèíte vìdìt, velebný pane, o pøítelovì poranìní nic bližšího?“ otázal jsem se, když jsme byli v prostranném pokoji zasedli za velký stùl. „V strašném zmatku, jenž zde od nìkolika dní panuje,“ poèal pan faráø, „nebylo možno dovìdìt se takmìø pranic podstatného. Nevíme posud o strašné bitvì dne 3. èervence nièeho více, než nìkteré podrobnosti z úst nìkolika lehce ranìných. Pluk vašeho pøítele zúèastnil se bitvy u Jièína, kde však byl rozražen. Jedno oddìlení dalo se na zpáteèním pochodu smìrem k Smiøicùm, druhé silnìjší oddìlení smìrem jižním, a bylo pak pøidìleno k prvnímu armádnímu sboru. Dne 3. èervence bylo oddìlení to mezi zálohami prvního armádního sboru, a zdá se, že odpoledne asi ku ètvrté hodinì vysláno bylo ku podpoøe bojujících v okolí Probluze. A v tomto boji byl pøítel vᚠranìn. Pokud možno z poranìní samého souditi, byl ranìn palašem právì v okamžiku, když se byl po nìèem k zemi shýbnul; nebo hoøení èást lebky jest skoro úplnì odštípnuta. Poranìni jeho jest smrtelné, a všickni lékaøi, kteøí byli ránu ohledali, nemálo se diví, že pøítel vᚠposud jest na živu.“ Sotvaže byl pan faráø domluvil, otevøely se dvéøe. Vstoupil jeden z mužù, kteøí ranìné obsluhovali, a pošeptal nìco panu faráøi. Smutný pohled duchovního vnukl mi mimovolnou otázku: „Snad mrtev?“ „Mrtev,“ opakoval pan faráø temnì.

Vyšli jsme ještì jednou nahoru do salonu. Pøítel ležel bez pøikryvky natažen na loži. Druhdy slièná, mladistvá tváø jeho mìla výraz nevýslovnì bolestný. „Pohøben musí býti ještì dnes ráno,“ podotknul pan faráø. Pøistoupil jsem tìsnì k loži a dotkl se pøítelovy ruky. Byla již studená jako led... Oèi se mi zalily slzami... Odvrátil jsem se, a nemoha promluviti, sešel jsem s panem faráøem zase dolù... Okny vnikal již první zásvit ranní. Pan faráø, zùstaviv mne v prvním pokoji, odebral se do své ložnice... Ulehl jsem obleèen na pohovku; ale na usnutí nebylo možno ani pomysliti... Asi za dvì hodiny nastal na dvoøe èilý ruch. Vstal jsem, a pøecházeje po pokoji, èekal jsem takmìø v horeèném rozèilení... Doèkal jsem se. Po deváté hodinì konán spoleèný pohøeb všech vojínù, kteøí byli právì minulé noci svým ranám podlehli. Doprovodil jsem pøítele na poslední cestì; vidìl jsem, jak byl spuštìn do hrobu... a se srdcem zdrceným vrátil jsem se bez odkladu nazpìt do Prahy. Nyní po letech, když už jsem byl tak èastokráte svìdkem, jak krutì, neúprosnì øádívá smrt v øadách žijících, jak náhle a bezohlednì schvacuje ledový její dech mnohdy i bytosti životní silou pøekypující – nyní bych zajisté i smrt pøítelovu snáze pojal po jeho pøání a pøesvìdèení jako vítanou osvoboditelku z útrap a bolestí, jakýmiž byla tak zvaná prozøetelnost smrtelníky v tak hojné míøe obmyslila. Avšak tenkráte byl jsem ještì mlád, tudíž v stáøí, kdy èinívá úmrti milé bytosti hluboký dojem i na èlovìka ménì sensitivního, nežli jakým jsem býval já, a proto není divu, že uèinila na mne smrt pøítelova dojem pøímo zdrcující.

Z poèátku se mi zdálo, že není ani možno, aby byl pøijel opravdu mrtev, ale když jsem si v osamìlých chvílích uvedl na pamì všechny podrobnosti, když jsem si živì pøipomenul, že hrob nikdy nevydává; co byl v lùno své pøijal, když jsem se zahloubal v myšlenku, že pøítele nikdy – nikdy již nespatøím, že jest pro mne i pro každého jiného navždy ztracen... zmocnil se mne po každé pocit nevýslovné trpkosti. A pøece vždy, kdykoli jsem si pøítele pøipomenul, tanula mi na mysli slova z posledního jeho dopisu: „Kdybych padl – netruchli! Sezvi, staré naše pøátele a pøipomeòte si mne pøi plných pohárech...“ Pokládal jsem za svou povinnost, vyplniti i toto poslední pøání pøítelovo; avšak v první dobì bránily mi v tom bolest a zármutek. Vzdav se krátce po pøítelovì odjezdu do Králové Hradce dráhy praktické, poèal jsem opìt horlivì studovati, bych dvojnásobnou pílí nahradil, co jsem byl pøed lety jednostrannou studií zanedbal. Po smrti pøítelovì pak dostoupila horlivost má v studiích dle všeho vrcholu nejvyššího. Studovával jsem takøka v zimnièném rozechvìní; ale pøes to vše nemohlo ani nejusilovnìjší duševní namáhání zaplašiti vzpomínky na pøítele a zejména myšlenku, že prohøešuju se na pøátelství, když poslední pøání pøítelovo neplním. Od smrti pøítelovy uplynuly již skoro ètyry mìsíce; nadešel podzim, a teprve nyní jsem se odhodlal k vyplnìní posledního pøání pøítelova. Sezval jsem na veèer k poslednímu dni mìsíce øíjna všechny naše staré pøátele a nìkteré známé do malé, ale dobrým vínem slynoucí hospùdky malostranské, v kteréž jsme byli pøed lety èasto strávili mnohou veselou chvíli.

Avšak když jsem se v pozdní hodinu veèerní do hospùdky dostavil, shledal jsem, že z dvanácti pozvaných nedostavil se mimó mne – ani jediný. Smutnì zasedl jsem za stùl, za nímž jsme pøed lety sedávali, a poruèiv si dáti láhev žernoseckého, zadumal jsem se. Hospùdka byla úplnì prázdná. Mohl jsem tudíž nevyrušován pøemýšleti, a pøemýšlel jsem o pøátelství a vìrnosti, o životì a smrti, a bùh ví o èem ještì... Myšlenky a vzpomínky moje byly chmurné, trpké, ba bolestné. Ký div, že jednou z nejživìjších byla vzpomínka na mrtvého pøítele. Obraz jeho tanul mi na mysli dosti živì sice, ale pøece ne již tak, jako pøed ètyømi mìsíci, když jsem odjíždìl z Nechanic... Blednul již... a myšlenka, že èasem svým vybledne úplnì, že po letech nebudu si snad moci pøipamatovati ani jediný rys jeho tváøe, budila v mé duši trpkost nevýslovnou.... Nikdy!... Po prvé v životì svém pochopil jsem hluboký a zároveò dìsný význam prostièkého, nesèíslnìkráte dennì pronášeného slùvka toho... Nikdy více nespatøit milou tváø, nikdy více nestisknout drahou ruku – nikdy – nikdy!... Èím déle jsem o významu osudného slùvka toho pøemýšlel, tím smutnìjší, tím beznadìjnìjší myšlenky rojily se v mé hlavì. Avšak pøíèinou chmurných mých myšlenek nebyly tak okolnosti, za kterýchž vznikaly, nýbrž v první øadì zajisté má duševní ochablost. Byltì jsem v poslední dobì tak usilovnì studoval, že jsem po ètrnácte dnù ze své mansardy takmìø ani nevyšel.

Kdo z vlastní zkušenosti ví, jak dusná nevolnost sklièuje ducha lidského po dlouhém duševním napìtí, pochopí tehdejší duševní mùj stav úplnì. Zabývali jsem se již po nìkolik mìsícù hlavnì optikou a upotøebenou matematikou vzhledem k astronomii; ale studia má nedaøila se mi po mém pøání, a v duši mé panovalo doposud ono chaos, jež nutnì vždycky pøedcházívá pozdìjší vykrystalisování dùležitìjších zásad nìjaké vìdy. Ký div, že ve zvláštním tomto duševním rozpoložení sáhl jsem èastìji po sklence než obyèejnì, ký div, že opustil jsem hospùdku døíve, než jsem mìl pùvodnì v úmyslu, a že jsem se octnul ve své osamìlé mansardì v mnohem nevrlejším rozpoložení mysli, než jsem ji byl opustil. Unaven sklesl jsem na židli u psacího svého stolku. Mimodìk sáhl jsem do skøínì po knize, a rozevøev ji, chtìl jsem èísti. Ale sotva jsem pøeèetl asi pùl stránky, odstrèil jsem knihu, a podepøev si obìma rukama hlavu, poèal jsem pøemýšleti. Vbrzku zmìnilo se pøemýšlení v dumání a toto zanedlouho v polovièní døímotu... Znenadání se mi zdálo, že slyším z daleka hrèení koèáru. Zvedl jsem hlavu a naslouchal. Vùkol mne panuje hrobové ticho a venku jen obèas zakvílí podzimní vítr bolestnì a úpìnlivì. Hrèení vždy více se blíží, až octnul se koèár, jak se zdálo, pøed domem, v nìmž jsem bydlel. Zde se zastavil. Chtìl jsem vstáti a vyhlédnouti oknem; ale následkem unavenosti pøemohl jsem svou zvìdavost a zùstal sedìti. Zaslechl jsem ještì, jak nìkdo zazvonil na domovníka, jak se pozdìji dvéøe domu otevøely a zavøely. V domì sice nikdo nebydlel, kdo by mohl pøijíždìti domù v koèáøe; ale lidské hlasy a jmenovitì hlas domovníkùv, jež

jsem byl zaslechl, byly dùkazem, že pøibyl nìkdo, kdo má právo do domu vejíti. V nìkolika okamžicích pøemohla mne však døímota poznovu. Jak dlouho trvala, nemohu udati; ale byl jsem z ní vyrušen slabým zaklepáním na dvéøe. Poznovu zvedl jsem hlavu a naslouchal. Pøede mnou na stole hoøela lampa, osvìtlujíc žlutavým svìtlem svým jen mdle mou mansardu; kolem panovalo opìt hrobové ticho. Však co to? Klepání na dvéøe slyším poznovu a zcela zøetelnì. „Vejdìte!“ pravím mdlým hlasem. Klika klapla a dvéøe se zlehka pootevøely. Mezi dveømi spatøil jsem v pološeru štíhlou mužskou postavu. Byl jsem od ní deset krokù vzdálen a nemohl jsem rysy oblièeje ani šat její rozeznati. „Kdo to? A èeho si pøejete v tak pozdní dobì?“ oslovil jsem postavu stojící nepohnutì mezi dveømi. Místo odpovìdi otevøely se dvéøe dokoøán, a žlutavý pablesk lampy osvítil postavu... Vzkøikl jsem zdìšenì; chtìl jsem vyskoèiti, ale nohy mi vypovìdìly službu... Mezi dveømi stál – pøítel... Nìkolik okamžikù panovalo mrtvé ticho. Pøítel, nepromluvì ani slova, stál nepohnutì, já pak nemohl s nìho oka spustiti. Tváø jeho byla sice na smrt bledá; ale jasné modré oèi sálaly životem a kolem rtù pohrával lehynký, pøívìtivý úsmìv. „Dobrý veèer,“ pravil po chvíli a uèinil nìkolik krokù kupøedu.

Zaslechnuv zaøinèení šavle, všimnut jsem si, že je obleèen v šat dùstojnický. „Což nejsi mrtev?“ vyrazil jsem ze sebe, když se byl pøítel asi na tøi kroky ke mnì pøiblížil. „Jakž bych mohl býti mrtev, když stojím pøed tebou?“ opáèil pøítel jasným, pøíjemným svým hlasem. .,Sním nebo bdím?“ vypravil jsem namáhavì ze sebe. „Což jsem tì nevidìl v Nechanicích s rozpo1tìnou lebkou umírajícího a pozdìji i – mrtvého?“ „Možná, žes vidìl mne, a možná také, žes vidìl nìkoho jiného,“ odpovídá neoèekávaný mùj host; „ale teï stojím pøed tebou, jak vidíš, živ a zdráv – nemùže tudíž býti žádné pochybnosti. Zde má pravice!“... Poté mi podával ruku. Okamžik jsem váhal, ale podal jsem mu ruku svou pøece a cítil, že ruka pøítelova není studená, nýbrž teplá jako druhdy bývala. Udivení mé rostlo; ale pøes to vše nemohl jsem pøece ještì jaksi uvìøiti, že bych se byl pøed nìkolika mìsíci v Nechanicích v osobì pøítelovì zmýlil. „Tys vyplnil mé poslední pøání,“ pokraèoval pøítel, když jsem byl ruku jeho stiskl a zase pustil, „a já zas dostál svému slovu... navštìvuju tì...“ „Ale jak to vše možné?“ otázal jsem se nedùvìøivì. „Zcela jednoduše,“ odpovìdìl; „pøedevším však dovol, abych si usedl, a pak ti vše povím struènì, ponìvadž nemám èasu nazbyt.“ Mlèky pøitáhl jsem opodál stojící židli a pøítel usedl podle mne. „Nuže?“ otázal jsem se.

„Tys vidìl patrnì v Nechanicích dùstojníka mnì podobného. Byl to nadporuèík Jiruš, jenž byl v bitvì u Probluze tìžce ranìn a zemøel, jak jsem se pozdìji dovìdìl, v Nechanicích. Mýlka mohla se státi jen tím, že mi byl podoben. To celý zázrak.“ „Ale jakž bylo možno u nìho najíti list, jejž jsem byl tobì zaslal a v nìmž faráø nechanický nalezl moji adresu?“ „I to je zcela jednoduché. Nìkolik hodin pøed bitvou ležela vìtší èást pluku našeho v malém lesíku v záloze. Mužstvo bylo pøipraveno k bojí; jen dùstojníci pøecházeli od setniny k setninì nebo stáli rozmlouvajíce. Nesmíš se domnívati, že lehká mysl vojenská bývá pøed bitvou obzvláštì vážnou; žertuje se mnohdy i v nejkrutìjší seèi, neøku-li, když èeká se netrpìlivì na znamení k pochodu a k palbì. Pamatuju se zcela dobøe, že mi tenkráte nebylo právì do smíchu; ale mìl jsem dlouhou chvíli a vytáhl tvùj dopis, abych si jej ještì jednou pøeèetl. Náhodou pøiblížil se ke mnì nepozorovanì nadporuèík Jiruš, a domnívaje se, že ètu nìjaký milostný lístek, vytrhl mi jej žertem z ruky, aby jej mým soudruhùm nahlas pøeèetl; ale v témže okamžiku zaznìl rozkaz k pochodu. Nadporuèík Jiruš, strèiv dopis do kapsy, spìchal ku své setninì, kdežto já, vytasiv šavli, postavil jsem se v šik, a za nìkolik okamžikù poèala již palba tak prudká, že jsme na nic jiného nemyslili než na nepøítele. Výsledek boje znáš; já byl zajat, a právì jsem se vrátil z Královce, kde jsem se, jak se samo sebou rozumí, náležitì nudil.“ „Proè jsi mi aspoò nenapsal lístek?“ otázal jsem se, když byl pøítel dokonèil.

„Z pouhého vrtochu,“ znìla klidnì odpovìï. „Kromì toho muèil a trápil jsem se tam až do omrzení po tvém pøíkladu studiemi matematickými a astronomickými.“ „Ale co tì pøivádí v tak pozdní hodinu ke mnì? – Kdy jsi pøijel?“ naléhal jsem na pøítele, jsa již takmìø úplnì pøesvìdèen, že je živ a zdráv jako jindy. „Pøijel jsem dnes veèer; ale již vèera vìdìli všickni tvoji i moji pøátelé, že pøijedu, a proto se nedostavili dnes do hospùdky, kam jsi je byl pozval. Toliko tebe jsem døíve o svém pøíchodu neuvìdomil, a to proto, abych tì mohl tím více pøekvapiti. A nyní tì pøicházím pozvat k hostinì, kterou poøádá otec mùj v zámku knížat Kinských z té pøíèiny, že vrátil jsem se živ a zdráv. Pøátelé naši a ostatní hosté jsou už v zámku nejspíše všickni – a toliko já si vyjel, abych tì pøivedl. Zároveò však ti také zvìstuju, že uspoøádám nejskvìlejší eskamotérské pøedstavení, k nìmuž jsem byl, jak víš, po nìkolik rokù konal pilné pøípravy. Automaty a všechny aparáty mé jsou v nejlepším poøádku, a trvám, že se pobavíte všickni, kdož budete pøítomni.“ Ze všeho, co jsem byl právì slyšel a vidìl, bylo zcela zøejmo, že navštívil mne domnìle mrtvý pøítel skuteènì a že v bizarní své náklonnosti nikterak se nezmìnil. „Ale co vám napadlo, poøádat hostinu právì dnes; což není ji možno odroèit?“ ptám se po chvíli. „Co ti napadá?“ vece pøítel. „Poøádᝠzábavu otec mùj s vìdomím knížat Kinských, kteøí byli se své strany sezvali èetné hosty. Viz jen, že je zámek slavnostnì osvìt- len!“

Poté pøistoupil k oknu, z nìhož bylo vidìt èást vily knížat Kinských, a odhrnul záclonu. Všechna okna zámku byla skuteènì osvìtlena... „Hostina už poèala asi pøed hodinou,“ pokraèoval pøítel; „moje produkce pak zaène pozdìji, a proto jsem si vyjel, bych tì uvìdomil. Chceš-li, pøijel! Ale odpus, že musíš jíti pìšky sám. Musím nakvap jeti nazpìt a bez tebe – ovšemže jen z dùvodù ryze eskamotérských. Pøijdeš tedy?“ „Pøijdu,“ pravil jsem vstávaje. Poté pøítel rychle vstal, podal mi ruku a odešel. Slyšel jsem vzdalující se jeho krok, slyšel otvírat a zavírat dvéøe domu, pak jsem zaslechl zvuk, jako by nìkdo dvíøka koèáru pøirazil, a hned nato zahrèel odjíždìjící koèár. Naslouchal jsem hrèení, jak v dáli vždy více umlkalo, až umlklo úplnì. Vše, èeho jsem byl právì svìdkem, bylo pøes všechnu pravdìpodobnost a vìrohodnost tak podivné, že zùstal jsem po delší èas sedìti nepohnutì, nemoha se vzpamatovati. Po chvíli vzmáhala se ve mnì opìt nedùvìra. Jsa o samotì a nevida, že by se bylo kolem mne nìco zmìnilo, byl jsem skoro toho mínìní, že vše bylo pouhý sen; ale osvìtlený zámek knížat Kinských, jejž jsem vidìl z okna, utvrdil mne v domnìnce, že jsem pøece jen bdìt a že mohu, ba že musím pøání pøítelovu vyhovìti. Na pocit, kterýž se mne byl zmocnil, když pøítel odešel, nikdy nezapomenu. Bylo mi tak nevýslovnì pøíjemno, jako èlovìku, jenž byl mimo nadání zbaven dìsivého nìjakého pøízraku, kterýž jej byl po dlouhý èas pronásledoval. Cítil jsem neobyèejnou svìžest a sílu.

Nerozmýšleje se dlouho, pøehodil jsem pøes sebe svrchní kabát, a vzav klobouk, vyšel jsem z komnatky své. Pomalu ubíral jsem se po schodech, zaklepal dole na dvoøe na okno domovníkovo, a dav si otevøíti dvéøe, vyšel jsem na ulici. Byla lunojasná podzimní noc. Lehynkou mlhou zastøený mìsíc stál zádumèivì nad Petøínem a ve støíbrné, ponìkud matné jeho záøi lesklo se zvlhlé dláždìní jako mírným vìtøíkem zèeøená hladina jezera. Obèas zavál takmìø již mrazivý vítr severní. Jelikož vál pøímo proti mnì, zrychlil jsem krok, a asi za ètvrt hodiny octnut jsem se pøed møížovým vjezdem do Kinskì zahrady. Hlavní vrata i vrátka poboèní otevøena byla dokoøán, a obstarožný portýr, starý mùj známý, jsa obleèen v kožich, jako za nejvìtší zimy, pøecházel netrpìlivì s místa na místo. „Sjelo se mnoho hostù?“ oslovil jsem portýra. „Mnoho,“ znìla pøitlumená, ponìkud nevrlá odpovìï. „A slavnost už dávno zahájena?“ „Možná; ale nemohu øíci zcela jistì. Mladý pan Bedøich asi pøed pùl hodinou vyjel, a teprve pøed chvílí zas pøijel.“ „Jaká to vlastnì slavnost?“ vyzvídám. „Nemohu povìdít; ale mladý pán, o nìmž jsme soudili, že je mrtev, vrátil se, a nejspíše jemu na poèest...“ „Tedy pøece!“ zamumlal jsem mimovolnì, a teprve teï jsem byl úplnì pøesvìdèen, že vše, èeho jsem byl pøed chvílí ve své mansardì svìdkem, nebyl pøelud, nýbrž skuteènost. „Já pøec také mohu nahoru?“ tážu se jen tak mimodìk, vìda napøed, že by mne starý portýr vpustil, i kdyby mìl pøímo rozkaz, aby žádného nezvaného hosta nevpouštìl. „Vždy pak vás mám v seznamu hostù na prvním místì,“ zni odpovìï.

„Sbohem tedy!“ pravím, a ubírám se po široké písèité vozové cestì dále do mírného vršku. Chlad podzimních nocí byl již v krásném parku zùstavil zøejmé stopy své neúprosné nièící síly. Listí stromù a keøù bylo již úplnì žluté a z vìtší èásti opadalé; tu a tam trèely už zcela holé, tmavé vìtve stromù do výše a v bledém pøísvitu mìsíce leskly se zvlhlé kmeny, vìtve i žluté listy v rùzných, mnohdy divu- plných odstínech svìtelných. Noèní ticho rušeno jen obèas zavanutím chladného severního vìtru, jenž úpìnlivì ve vìtvích zakvíle, odvanul jen tu a tam po zemi ležící zvlhlé listí o nìkolik krokù dále, a jako by nemìl dosti síly, ihned zase jen slabì svištì a šelestì v dáli znenáhla zanikal. Zanedlouho octnut jsem se na místì, odkud byl ještì roku 1866 volný pohled na jižní èást Prahy. Nad mìstem vznášela se lehká mlha a rozkládal se tajemný poklid podzimní noci. Obloha byla šerá a lehynké šedavé mráèky hnaly se prudce k jihu, dùkaz to, že bylo ve výši stále vìtrno. èasem zahalil nìkterý mráèek i mìsíc a lehký stín pøelétl pak kvapnì Prahu, jako by pospíchal do tajemné øíše vìèného zapomenutí. Zastaviv se, zahledìl jsem se na chvíli na pøekrásný obraz, jenž se pøede mnou rozprostíral. Možná, že bych byl postál déle; ale znenadání ozvalo se s výšin stránì temné houkání sovy, a jediný tento zvuk bdícího živého tvora pøipomenul mi, že nejsem ještì u cíle své noèní cesty. Obrátiv se, zrychlil jsem krok, a v nìkolika okamžicích vyhoupnuty se asi pìt set krokù pøede mnou bìlavé obrysy knížecího letohrádku.

Všechna okna byla osvìtlena; pøed vilou míhaly se temné postavy lidské; opodál pak jsem spatøil celou øadu èekajících povozù, jako jsem je byl druhdy o rùzných slavnostech èastokráte vídal... Po chvílí jsem zaslechl z dáli pøitlumené zvuky hudby, vycházející patrnì z letohrádku. Jaká to hudba, nemohl jsem urèitì rozeznati; zdálo se mi, že není bujnì veselá, jakou slýcháváme o slavnostech radostných, nýbrž zádumèivá, smutná jako pochod pohøební... Za nìkolik okamžikù však hudba umlkla, neslyšel jsem než rupání písku pod svýma nohama. Zrychlil jsem krok ještì více. èím více jsem se blížil k letohrádku, tím více ubývalo temných lidských postav, jež se byly pøed ním míhaly, a když jsem se posléze octnul pøímo pøed budovou, bylo kolkolem úplnì pusto a mrtvo, jako když býval zámek neobydlen. Jindy bych byl nìco podobného shledal aspoò nápadným; ale pøipomenuv si nyní, že pøicházím k zvláštní slavnosti, kterou poøádají na poèest eskamotéra, jenž po mnoholetých studiích chce hosty pøekvapiti produkcí neobyèejnou, nepodivil jsem se ani tomu, že vešed po nìkolika schùdkách do foyeru, octnul jsem se v èiré tmì. Ohlédl jsem se jen, a zaslechnuv za sebou vrznutí a hømotné bouchnutí velkých dveøí, soudil jsem, že vše to dìje se jaksi k zvýšení dojmu. Zùstav státi, èekal jsem chvíli, co se bude dále díti. Avšak kolem panovalo hluboké ticho a z poèátku i èirá tma. Po nìjakém èase, když oko mé, octnuvši se náhle z šera lunojasné noci v temnu, bylo tmì ponìkud uvyklo, zpozoroval jsem nìkolik krokù pøed sebou svìtlejší prouhu. Pøiblíživ se k ní, shledal jsem, že prouhu tu tvoøí šerý odlesk mìsíce, vnikající pøivøenými jen dveømi z vedlejší komnaty.

Otevøel jsem dvéøe dokoøán a vešel do komnaty. Byla prázdna a bez nábytku, a aèkoliv jsem už po mnoho let v zámku nebyl, pøipomenul jsem si pøece, že komnata ta sloužívala druhdy za pøedsíò, kterouž se chodívalo na chodbu, vedoucí k hlavnímu prostrannému sálu, v nìmž obyèejnì vìtší slavnosti konány. Pamatoval jsem se též, že chodívalo se tudy do sálu vždy, kdykoli tam nìkdo nechtìl vejíti vchodem hlavním, nýbrž nepozorovanì jedním z vchodù vedlejších. Vìda, kudy se jde, popošel jsem o nìkolik krokù k oknu, kterýmž vnikal šerý odlesk mìsíèní záøe do komnaty a u nìhož nalézaly se tajné tapetové dvéøe, vedoucí do chodby. Bez obtíže nahmatal jsem na stìnì nepatrnou vyvýšeninu v podobì ploché.hlavièky malého cvoèku – tajné péro – a stisknuv je otevøel jsem si dvéøe, jako jsem byl pøed lety nesèíslnìkráte uèinil. Spatøil jsem pøed sebou dlouhou klenutou chodbu beze všech okras. Pološerý svit lunojasné noci vnikal dovnitø jen nìkolika okny, ale dostaèil k osvìtlení aspoò potud, že bylo lze zcela zøetelnì rozeznati, že jest chodba úplnì prázdna. V místech, kde vnikal svit mìsíèní okny dovnitø, odrážel se od snìhobílých stìn a zèásti i od hladkých, ètverhranných, støídavì bílých a èerných dlaždic podlahy zpùsobem tak zvláštním, že na pouhém reflexu bylo lze rozeznati, kdykoli vysoko nad zámkem nìjaký mráèek mìsíc pøelétl. Vešel jsem do chodby. Ale k nemalému podivení mému ovanul mne podivný chlad, jako by byla chodba na druhém konci otevøena. Nerozmýšleje se dlouho, ubíral jsem se chodbou dále, až jsem se octnul na místì, kde tvoøí pravý úhel s chodbou jinou. I tato druhá

chodba byla úplnì prázdna. Prošel jsem ji, a octnuv se v chodbì tøetí, myslil jsem, že nalézám se u vchodu do sálu. Ale místo dveøí, kterýmiž jsem byl pøed lety èastokráte nepozorovanì do sálu vešel, nalezl jsem holou stìnu. Popošel jsem tudíž dále k rohu; ale zde jsem zpozoroval, že s chodbou tøetí hranièí chodba ètvrtá, tvoøící s pøedcházející taktéž pravý úhel. Nebylo pochybností, že v dobì nìkolika rokù, co jsem byl zámek nenavštívil, staly se zde zmìny, o nichž jsem nemìl ani tušení. Chodby aspoò byly pøestavìny a vchod do sálu z chodeb buï zazdìn nebo na jiném místì. Prošel jsem tedy i chodbu ètvrtou; ale ani zde nenalezl jsem žádných dveøí, aniž nìjakého východu. Zároveò se mi zdálo, že chodby, kterýmiž jsem byl již prošel, tvoøí pravidelný rovnobìžník. Popošel jsem tudíž z ètvrté chodby zase do první. Dle reflexu na stìnách a na podlaze domníval jsem se, že nalézám se v chodbì, do kteréž jsem byl vešel z pøedsínì; ale dveøí, kterýmiž jsem byl vešel a jež se byly za mnou nepochopitelným zpùsobem zavøely, nemohl jsem již najíti. Hledal a pátral jsem po stìnách nìkolik minut, ale úsilí mé bylo marné. Chvíli jsem pøemítal, jak to možné, a posléze vzniklo ve mnì domnìní, že octnut jsem se podle všeho v chodbách, z nichž nebylo vyváznutí, pokud pøítel eskamotér neuznal za dobré pronésti své kouzelné „Efetta!“ Musím se pøiznati, že mne tato introdukce pøítelova umìní pøekvapila. Vylákati èlovìka v noci z domova pod záminkou, že jde k hostinì, až k zámku, v nìmž zcela zøejmì rozeznává slav-

nostní ruch, nechati jej vejíti otevøeným vchodem do zámku a vlákati jej do chodeb, z nichž nelze najíti východu – zdál se mi býti eskamotérský experiment rovnìž tak nesnadný jako originelní. „Vyèkejme tedy, až se zruènému kouzelníku zlíbí propustiti nás z vìzení,“ pomyslil jsem si, a klidnì šel jsem první chodbou dále k druhé a touto k tøetí a tak dále, až jsem se octnut zase na témže místì, odkud jsem byl vyšel. Chvílemi jsem se zastavil a naslouchal; ale neslyšel jsem nic, než obèas zašelestìní vìtru, když zasvištìl nad zámkem a opøel se o okenice, jež mnohdy zaøinèely. Pozdìji však i tyto zvuky umlkly úplnì a v chodbách rozhostilo se tajemné hrobové ticho, rušené jen dutým, skoro pøíšerným ohlasem mých krokù. Z poèátku jsem byl zcela klidný; když však minulo asi pùl hodiny, poèal jsem býti ponìkud netrpìliv. Minula však skoro hodina, a já neustále bloudì z chodby do chodby, cítil jsem zcela zøejmì, že stávám se vždy netrpìlivìjším. Poèal jsem choditi chodbami rychleji, a když pak jsem pocítil i jakousi unavenost, poèal jsem býti již mrzut. Nìkolikráte pronesl jsem hlasitì jméno pøítelovo, ale hlas mùj odrazil se dutì od klenby sousední chodby, jako by se byl v dáli nìkdo škodolibì zachechtal. Procházeje chodbami krokem vždy rychlejším, zahøál jsem se ponìkud; tím více cítil jsem pak chlad, když jsem se zastavil nebo krok svùj zmírnil. Nezbylo mi než procházeti chodbami neustále rychleji... Cítil jsem vždy vìtší unavenost, ale chlad hnal mne vždy dále...

Nevrlosti a mrzutosti mé pøibývalo v téže míøe, v jaké se prodlužovalo mé „uvìznìní“. Náhle však vznikla v mé duši myšlenka, že stal jsem se snad pøece jen obìtí klamu, že vše jest fantasmagorií horeènì rozpáleného mozku. Zrychlil jsem krok ještì více. V pravém slova smyslu probìhl jsem všecky ètyry chodby a zastavil se zase u místa, kde – jak jsem se domníval – byly dvéøe, kterýmiž jsem byl vešel. Tentokráte mne ovanul vítr takmìø mrazivý. Chvíli jsem pátral po dveøích, ale jen chvíli – mrazivost, která již prochvívala všechny mé údy, hnala mne chodbami dále... Vím zcela dobøe, jak vznikala v duši mé i úzkost. Z poèátku jen temný, neurèitý jakýs pocit tísnì, která se vždy více vzmáhala, až pøešla v úzkost opravdovou. I zdálo se mi, jako by se chodba pøede mnou úžila spìchám dále... však bez pøekážky, a jakmile se octnu v chodbì vedlejší, zase se mi zdá, že vidím, kterak se klenuti v dáli níží a celá chodba úží... V tu dobu, když jsem zvláštní tyto optické klamy zcela urèitì pozoroval, zdálo se mi, že musím už neménì než tøi hodiny blouditi chodbami... Každá minutka byla mi skoro ètvrthodinou. Dupám, tleskám rukama, volám, seè hrdlo staèí ale kolem mne panuje tajemné ticho, rušené jen zvuky, které vyluzuju sám. A kdykoli se zastavím, žene mne tajemný mrazivý dech, jenž mne ovane, zas dále... Bìžím zase... Cítím, že krev v mých žilách vøe, že øine se mi pot s èela a s tváøe — ale tajemná moc žene mne dál...

Nevidím pøed sebou než šerou, zdánlivì se úžící chodbu a z dáli zívá na mne pusté prázdno, budící v duši mé pocit skoro pøíšerný... Již nejsem sobì skoro ani vìdom, že mùže to býti skuteènost – pochybuju – ale hned nato vtírají se mi zase myšlenky, že vidìl jsem na vlastní oèi zámek ozáøený, že nemohl to býti ani reflex, ponìvadž mìsíc chýlil se již k západu a já vidìl ozáøenou východní a severní èást zámku; pøipomínám si, že mluvil jsem s portýrem, že vidìl jsem temné postavy lidské míhající se pøed zámkem, a slyšel hudbu, než jsem vešel, slovem, že vše musí býti skuteènost... a pøece zas nemohu pochopiti, kterak to možné, že slyším jen dutý ohlas vlastního kroku a hlasu, že zdá se mi, jako bych meškal v chodbách zámku neobydleného... A ze smìsice podivných myšlenek, podmínìných situací, v kteréž jsem se nalézal, vynoøila se náhle myšlenka povšechná... Tak a nejinak musí býti èlovìku, jenž potáceje se v životì z klamu do klamu, z bludu do bludu, marnì se namáhá, aby nalezl opory, by sebe nepatrnìjší – tak a nejinak musí vznikati v mozku lidském tajuplné ono chaos køižujících se a vzájemnì si odporujících pøedstav a myšlenek, kteréž pøedcházívá osudný, dìsný stav duševní, jejž zoveme – šíleností... Myšlenka ta vznikla v mé duši náhle a v mžiknutí oka vehnala mi krev k hlavì. Z prsou vydral se mi mimovolný výkøik. Zavrávoral jsem, tìžké nohy ustaly v bìhu – sklesl jsem na zem... Mrákota zastøela mou duši... Však co to?...

Nezdá se mi, jako bych slyšel jemné zvuky hudby a  jako by se byl pøede mnou mihl jasný pruh svìtla?… Mnu si oèi, snažím se povstati. V nìkolika okamžicích se mi to podaøilo... Pozoruju, že stojím v klenuté chodbì – pøede mnou jsou dvéøe jen pøivøeny a dveømi tìmi vniká pruh svìtla a zaznívají zvuky hudby... Potácím se ku dveøím. Prostorou mezi dveømi a veøejemi vidím do jasnì osvìtleného sálu... Zrak mùj však je posud tak zakalen, že nemohu v sále skoro nic rozeznati; ale vìdomí mé poèíná se patrnì vraceti. Chci uèiniti aspoò ještì nìkolik krokù kupøedu, ale zavrávorám poznovu a musím se na chvíli opøíti o stìnu chodby. V postavení tom prodlel jsem asi pìt minut, pak pomalu a opatrnì ku dveøím se pøiblíživ, pootevøel jsem je jen o nìco málo, bych mohl pohodlnìji do sálu nahlédnouti. Teprv nyní jsem nabyl úplné jistoty, že stojím u známých mi dveøí, kterýmiž se nepozorovanì mohlo vcházeti do sálu, že hudba zaznívá z jasnì osvìtleného sálu, v nìmž se nalézá znaèný poèet hostù. Nestál jsem tudíž v chodbì neobydleného pustého zámku, nestál jsem v jedné z chodeb, z nichž nebylo zdánlivì žádného východu, nýbrž v chodbì a pøed polootevøenými dveømi, kterýmiž jsem byl pøed lety mnohokráte zcela bez pøekážky do sálu vešel a ze sálu zase vyšel. Avšak jak se mohlo státi, že bloudil jsem – jak se mi zdálo – asi po tøi hodiny nejjednodušším labyrintem ètyø chodeb, tvoøících zcela pravidelný rovnobìžník, jak se mohlo státi, že nemohl jsem po tak dlouho najíti z labyrintu toho východu, kterýž pøece byl tak nasnadì nemohl jsem si nijak vysvìtliti.

V tu chvíli však jsem se rozøešením záhady té pøíliš nemuèil; neobyèejné rozèilení mé posud trvalo a kromì toho dráždila mne i zvìdavost, kdo v sále mešká a co se bude dále díti. Svléknuv svrchní kabát a odhodiv klobouk, proklouznul jsem nepozorovanì pootevøenými dveømi a zùstal, opøev se o veøeje, na prahu státi. Velký, vysoký a nádhernì vyšperkovaný sál osvìtlen byl nesèíslnými svìtly, takže bys byl na zemi zcela pohodlnì každý máèek nalezl. První rozhlédnutí se po sále mne pouèilo, že je zde skuteènì shromáždìna èetná a vzácná spoleènost, ale vesmìs mužská. Celkem mohlo býti v sále asi dvì stì osob. Sedìly za stoly, jež byly v pùlkole rozestaveny takovým zpùsobem, žes mohl každý stùl zcela pohodlnì obejíti a od každého stolu rovnìž tak pohodlnì vidìti na èernou, od stropu až k podlaze splývající roušku, kterouž byla èást sálu pøepažena. Množství lokajù hemžilo se mezi stoly, obsluhujíce hosty; jiní lítali ze sálu a zase pøicházeli, pøinášejíce na støíbrných tácích nejrozmanitìjší pokrmy a nápoje. Kde byl umístìn hudební sbor, nemohl jsem vypátrati, ale slyšel jsem jemné zvuky zádumèivé písnì jakés zcela zøetelnì. Nebylo tudíž pochybnosti, že nalézá se sbor buï v sále v úkrytu, nebo v nìkteré vedlejší místnosti. V sále panoval mírný ruch a šum; slyšel jsem šepot a rozmluvy hostù i pøitlumené volání posluhujících lokajù, ale vše splývalo v nesrozumitelný pro mne hukot, jako když vzdálený vodopád ruší temným šumem svým lesní ticho. Z poèátku si mne, jak jsem pøedvídal, nikdo nepovšimnul; mohl jsem tudíž nìjaký èas celou spoleènost zcela pohodlnì a bedlivì pozorovati.

V tu dobu neznal jsem sice ještì mnoho postavením, rodem anebo jiným zpùsobem pozornost nejširších kruhù budících osobností pražských – leda jen dle jména, ale pøece jsem aspoò podle nìkterých, jež jsem znal a i nyní poznal, mohl souditi, že sešla se tu spoleènost velmi øídká. Pøipomenuv si, že slavnost poøádá pøítelùv otec k vyzvání knížat Kinských a že i knížata sama vìtší èást hostù pozvala, nedivil jsem se, že vidím u jednoho nebo dvou stolù nìkolik šlechticù. Poznal jsem jednoho z knížat Lobkovicù, dva Valdštýny, syna Windischgrìtzova, jednoho z hrabat z Thurn a Taxisù, dva Kaunice, staøièkého hrabìte Hanuše z Kolovrat, nejmladšího Lichtenštejna a dva Rohany – skoro vesmìs šlechtice, kteøí bývali pøed lety dosti èasto hosty knížat Kinských. Všickni tito i oni, jichž jsem neznal, sedìli na jednom konci polokruhu, jejž tvoøily stoly. Rovnìž tak jsem se nedivil, že poznal jsem na protìjším konci polokruhu za dvìma stoly arcibiskupa pražského, knížete Schwarzenberga, pak dva kanovníky, opata kláštera strahovského, generály øádù køižovnického a maltézského, probošta vyšehradského a jiné hodnostáøe církevní, a u vedlejšího stolu faráøe svatomikulášského a smíchovského a nìkolik jiných duchovních, jež jsem neznal. Vedle stolù, za nimiž sedìli šlechtici, spatøil jsem za dvìma nebo tøemi stoly místodržitele, vrchního vojenského velitele zemského, nìkolik generálù a vyšších i nižších dùstojníkù, pak purkmistra pražského, policejního øeditele, nìkolik poslancù èeských i nìmeckých, nìkolik místodržitelských i mìstských radù a úøadníkù, jak jsem se domníval, nejrùznìjších kategorií.

K tìmto družili se pak hosté jiní, o nichž jsem nevìdìl, kdo jsou. Byly to z vìtší èásti postavy zajímavé a charakteristické, a zdálo se mi, že nepochybím, když je vøadím mezi uèence a profesory universitní a jiné. Byltì jsem mezi nimi poznal i nìkteré ze svých døívìjších uèitelù na polytechnice pražské. Z èeského svìta literárního znal jsem v tu dobu jen nìkolik osobností, a mezi hostmi poznal jsem jen Pflegra, jenž byl s pøítelem mým spøíznìn, a Nerudu, jenž býval druhdy mým i pøítelovým uèitelem èeštiny. Oba sedìli za stolem skoro uprostøed polokruhu stolù a bavili se, jak se zdálo, velmi živì. Moji a pøítelovi pøátelé, kteøí se nebyli dostavili do hospùdky, do kteréž jsem je byl pozval, byli také pøítomni a sedìli za stolem vedle stolu literátù. Možná, že bych byl mezi shromáždìnými poznal ještì mnohou jinou vynikající osobnost; ale byl jsem ze svého pozorování vyrušen. Jeden z lokajùv, kmitnuv se pøede mnou, zvednu! oèi ke mnì a zastavil se. Poznal jsem starého svého známého z let, kdy jsem býval v parku a zámku hostem takmìø každodenním. „Aj, koneènì pøece!“ pravil lokaj pøitlumeným hlasem, a. šedá, hluboko zapadlá oèka jeho zaplála zvláštním leskem. „Musím bez odkladu oznámit, že jste se dostavil... Prosím, raète jen sejít dolù do sálu a zasednouti tamhle za stùl prostøední.“ Pøitom ukázal prstem ku stolu, za nímž sedìli moji i pøítelovi pøátelé. „Proè právì tam?“ tážu se. „Protože je tak rozkázáno,“ vece ubožák, jenž byl po celý svùj život jen rozkazy plnil. ;,Ale proè?...“

„Nevím a také vìdìti nemusím... Ale jinak býti nemùže... Pohlédnìte jen, jak se byli hosté rozsedli! Tamo sedí pohromadì urozené panstvo, naproti velebné duchovenstvo, vedle šlechty úøadnictvo a tak dále. „Svùj k svému“ musilo býti naším heslem... A tak sedí teï ve zvláštních skupinách lékaøi, právníci, filosofové, architekti, inženýøi, sochaøi, herci, operní zpìváci, malíøi, hudebníci, literáti a tak dále, ba i lidé bez firmy jsou pohromadì.“ „Ale proè? Vždy zde taková ceremonie nikdy nebyla zvykem!“ podotknu! jsem. „Nebyla – pravda, ale dnes je pøísný rozkaz,“ opáèil lokaj; „prosím tedy -’ dodal elegickým tonem, jakým dovede jen panský sluha poprosit, aniž by musil prosbu svou vyjadøovat slovy. Pøitom ukázal poznovu ku stolu, za nímž sedìli moji pøátelé. „Dobøe – zasednu podle rozkazu, bych vám nezpùsobil žádných nepøíjemností,“ pravil jsem obmìkèen, a uèiniv nìkolik krokù kupøedu, octnu! jsem se u stolu svých pøátel, kdežto lokaj v pravém slova smyslu prolítl sálem a zmizel v hlavním vchodu... Z hostù takmìø nikdo si mne nepovšimnu!. Nìkteøí obrátili sice hlavy, jiní upøeli na mne zrak, ale nevidìvše mne vejíti hlavním vchodem, nejspíše se domnívali, že jsem od stolu jen poodešel a zase se vracím. Nìkteøí z pøátel mých podávali mi ruku, jiní pozdravili pøívìtivým úsmìvem nebo pokynutím hlavy. Avšak nežli jsem zasedl nebo nìkterého ze svých pøátel oslovil, pøešla posud jemná elegická hudba náhle v ohlušující fanfáru.

Po nìkolika okamžicích hudba umlkla, vìtší èást svìtel v sále náhle zhasla, a mezi tím, co èerná rouška, splývající nìkolik krokù pøed námi od stropu až na zem, pomalu se rozhrnovala, zaznìl nastalým tichem zvuèný hlas: „Produkce poèíná!“ Zraky všech pøítomných upøely se na rozhrnující se oponu. Když se rouška rozhrnula úplnì, spatøil jsem èerným suknem pokryté vyvýšené místo, na nìm nizouèký, jen asi dvì stopy od podlahy vyvýšený katafalk a na katafalku víkem pøikrytou kovovou rakev. V pozadí a po stranách rakve bylo množství pøekrásných, vzácných exotických kvìtin. Po obou stranách rakve hoøely na štíhlých jehlancích velké voskovice. Na rakvi v hlavì byl velký vavøínový vìnec, doleji dùstojnické èáko a šavle, v nohou pak pøed rakví bylo vidìti jednoduchý epitaf: Bedøich Winscher, c. k. nadporuèík. Narozen 1. èervence 1841, zemøel 3. èervence 1866. Pøekvapení bylo všeobecné. V sále panovalo takové ticho, že bys byl zaslechl i nejjemnìjší šelest. A tichem tím zaznìly po chvílí z dáli, jako by vycházely z nìkteré z poboèních komnat, tklivé, truchlivé hlasy, pìjící známou píseò: „Salve regina.“ Po celou dobu, co zpìv trval, nikdo ani nepromluvil; avšak i pozdìji, když zpìv umlkl a v sále nastalo opìt hrobové ticho, nikdo sebou ani nepohnul. Patrnì nebylo v sále kromì mne nikoho, jenž by si byl v tu chvíli úplnì vìdom, že vše to není než originelní zahájení eskamotérské produkce. Teprv po delší chvíli povstal arcibiskup – patrnì byl nejnetrpìlivìjší...

Avšak v témže okamžiku vylítlo s rachotem víko rakve do výše a zùstalo mezi stropem a podlahou ve vzduchu, jako prý se vznáší víko nad rakví Mohamedovou. V otevøené rakvi spatøil jsem mrtvolu v dùstojnickém šatu. Jsa však pøíliš vzdálen, nemohl jsem tahy oblièeje zcela zøetelnì rozeznati. V sále panovalo stále ticho. Teprve po nìkolika minutách povstal jeden z hostù, kteøí sedìli za stolem, za nímž byli lékaøi a profesoøi fakulty lékaøské. Poznal jsem originelní hlavu smíchovského lékaøe, doktora Sperlicha. „Ohledejme mrtvolu!“ pravil a rychlým krokem ubíral se ku katafalku. Kolegové jeho jej následovali. Po tìchto vstali hosté od stolu inženýrùv a architektùv, pak i jiní – filosofové a duchovní byli nejposlednìjší. Za nìkolik okamžikù byl katafalk takmìø všemi hostmi obklopen. Tìsnì u rakve stálo jen nìkolik lékaøù; ostatní byli ve slušné vzdálenosti, takže nebylo nesnadno prodrati se až k rakvi. Uèinil jsem tak, a stoje u hlavy mrtvoly, zadíval jsem se v ztuhlou, zsinalou tváø... Byla to tatហtváø, kterou jsem byl vidìl v Nechanicích po bitvì u Králové Hradce... Podobnost s tváøí pøítelovou byla tak neobyèejná, že dívaje se po delší chvíli v ztuhlé ty tahy, nemohl jsem takmìø ani uvìøiti, že neleží tu pøede mnou mrtvola pøítelova. Doktor Sperlich pøejel rukou èelo mrtvoly, sáhl na tepnu, rozepnul bílý kabátec, a rozhrnuv na prsou košili, konstatoval, že leží v rakvi skuteèná mrtvola – balsamovaná.

Nìkteøí z nejblíže stojících uèinili po jeho pøíkladu, aby se pøesvìdèili o pravdivosti lékaøových slov, a ani jediný nepochyboval. I já položil ruku na èelo – bylo studené jako led... Nahnuv se níže k oblièeji, nezpozoroval jsem ani nejnepatrnìjšího dechu. Také ruka byla ledová a polorozhalená prsa jevila neklamné známky smrti... Doktor Sperlich, chtìje pøítomným nezvratným zpùsobem dokázati, že nalézají se pøed tìlem bez citu, vyòal z kapsy peroøízek, a otevøev jej, vtiskl jej mrtvole do prsou... Mrtvola se pohnula jen otøesením; jinak zùstala beze zmìny... Z hostù, kteøí si vše to nemohli nikterak vyložiti, vymìòovali si nìkteøí své náhledy; jiní vraceli se na svá místa... Po pìti nebo šesti minutách nezbylo u rakve než asi dvacet hostù. Chtìje se taktéž odebrati na své místo, zadíval jsem se ještì jednou pozornì ve tváø mrtvoly... Na ztuhlých rtech ležel rùžový lístek nìjaké exotické kvìtiny, a právì v okamžiku, když jsem upøel zrak svùj na tváø, zachvìl se, jako by jej byl slabý dech odvanul... Zadíval jsem se ve tváø pozornìji a zpozoroval, jako by se brvy oèí zachvívaly a po malé chvíli jako by se byla i prsa ponìkud vzdmula... Rychle sáhl jsem po ruce mrtvoly, bych se pøesvìdèil, neklame-li mne zrak... Ruka však nebyla již studená jako led, nýbrž teplá, a zdálo se mi, že zcela zøejmì pozoruju, jak teploty rychle pøibývá: Chtìl jsem na neobyèejnou zmìnu tu upozornit doktora Sperlicha, jenž posud stál nedaleko rakve; ale nežli jsem

se rozhodl, spatøil jsem, že mrtvola víèka oèí pomalu otevøela a zase zavøela... Mimovolnì vydral se mi z prsou lehký výkøik. Z nejblíže stojících pøistoupilo nìkolik ještì blíže; ale hned nato zase skoro všickni rychle a v nejvìtším pøekvapení.od rakve odstoupili... Mrtvola byla sebou pohnula, vlastnì zachvìla se, jako by ji byl náhle projel elektrický proud... A zcela zøetelnì pozoroval jsem symptomy vracejícího se života animálního. Asi po tøech minutách pohnula mrtvola hlavou, pak obìma rukama a za nìkolik okamžikù pohnulo se tìlo. Mrtvola, namáhavì se vztyèivši, setrvala nìkolik okamžikù v tomto postavení – pak sklesla zase nazpìt do rakve – ale hned nato poznovu se vztyèila a usedla... Podivení pøítomných zmìnilo se v pravý úžas. Nech pùsobil neoèekávaný výjev na toho neb onoho z hostù jakkoliv, tolik zdálo se mi býti jisto, že není v sále nikoho, jenž by nebyl pøekvapen v míøe nejvyšší. Jak se zdálo, oèekával každý eskamotérskou produkci rázu obyèejného, a nenadál se, že zahájena bude zpùsobem tak výstøednì originelním. Zruènost pøítelova slavila pouhým zahájením skvìlý triumf – tim vìtší bylo tudíž napìtí, co bude následovati. Po vztyèení se mrtvoly v rakvi nastalo na nìkolik okamžikù v sále opìt ticho. Nikdo sebou takmìø ani nepohnul; zraky všech byly upøeny na podivuhodného automata, o nìmž se byli nìkteøí znalci pøed chvíli nezvratnì pøesvìdèili, že jest to balsamovaná mrtvola. A nyní jevila mrtvola život! Sedìla sice nìjaký èas bez pohnutí, ale oèi její se leskly...

Po chvíli pohnula hlavou, jako by rozhlížejíc se po pøítomných po nìkom pátrala, pak hlavou zakývla, jako by byla uspokojena – tváø její pøelétl lehynký úsmìv, ústa se pootevøela a mrtvola promluvila: „De mortuis nil nisi bene!“ A podivno! Vše, co se bylo až dosud pøed oèima hostù dìlo, nevyloudilo ani jedinému z nich nìjakého slùvka obdivu nebo pøekvapení – teprve zvuk hlasu lidského vzbudil ozvìnu a sálem rozlehl se bouølivý potlesk, provázený voláním: „Bravo! Výbornì!“ Souèasnì s ruchem tím zhasla náhle všechna svìtla; v sále nastala èirá tma. Ale po nìkolika okamžicích svìtla opìt vzplanula jako døíve, a pøed našima zrakoma objevil se místo katafalku, rakve a oživené mrtvoly prostý stolek, vedle nìho židle a za stolkem pøítel mùj v elegantním èerném šatì salonním. Poznovu zadunìl sálem bouølivý, dlouho trvající potlesk pochvaly a se všech stran voláno: „Výbornì!“ a „Bravo!“ Po chvíli, když se bylo bouølivé projevování pochvaly utišilo, oslovil pøítel pøítomné takto: „Promiòte, pánové, že zahájil jsem produkci svou zpùsobem tak neobyèejným; ale jak jsem byl zaèal, tak chci také skonèiti – a meziaktí dovolte mi vyplniti nìkolika slovy, jež mohou mnohého z vás zajímati. Nevidíte pøed sebou èlovìka s mozkem vlastním, nýbrž – cizím...“ Poté sáhl pøítel pravou rukou po své hlavì a zcela pohodlnì, jako nìjakou èapku, sejmul svrchní èást lebky, a drže ji chvíli v ruce, postoupil nìkolik krokù dopøedu. „Skoro vše, co chci nyní vypravovat, bude se zdáti pravdì nepodobno,“ poèal pøítel po chvíli; „ale z pøítomných pánù uèencù mùže se každý, komu libo, pøesvìdèiti – Prosím tedy!“

Pøítel sestoupil poté až v polokruh hostù, a usednuv tu na jednu z prázdných stolic, podotknut: „Kdo vyzná se v anatomii a fysiologii, nech mozek mùj prozkoumá!“ Na ta slova povstalo nìkolik hostù od stolù profesorù, a obklopivše pøítele, poèali zkoumati. Jeden z nich pak zahájil výklad: „Pravda! Vidíme tu skuteènou lebku odloupnutou a povrch mozku. Povrch ten jeví zcela normální malé závitky. Možná, že pod drobnohledem jevily by nìkteré z nich co do útvaru a velikosti odchylky; ale takto nelze pozorovati než povrch zcela obyèejný. Také známou, z bunìk nervových složenou šedou látku, rozloženou v závitkách po celém povrchu mozku, jest zcela zøejmì vidìti – a k orientování se laikùv dodávám, že látku tu naznaèují moderní fysiologové jako sídlo vìdomí, myšlenek, schopností a vzpomínek. Více povìdìti nemohu.“ „Povím tedy já,“ podotknut pøítel, a povstav, položil lebku zase na hlavu a volným krokem odebral. se ku svému stolku. „Mozek, který byl právì jeden z ctìných pánù znalcù ohledal,“ zahájil pøítel pøedbìžný svùj výklad, „není, jak už jsem podotknut, mým vlastním, nýbrž cizím Vydlužil jsem si jej k témuž úèelu, k jakémuž od pravìku dlužívají si miliardy jiných lidí nejvzácnìjších výsledkù èinnosti cizích mozkù – myšlenek... Je snadnìji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykøesati... Dlouho pøemýšlel jsem o mozku, jejž bych uznal za nejvhodnìjší, a rozhodl se posléze pro mozek muže, jejž celý vzdìlaný svìt poèítá mezi nejbystøejší myslitele.

Vìdìl jsem, že mozek muže toho chová se v jednom museu anglickém; úskokem a lstí podaøilo se mi zmocniti se pøevzácného pokladu toho, a když pak se mi po bitvì u Králové Hradce naskytla vhodná pøíležitost, že mi byla lebka palašem odata, nahradil jsem vlastní svùj mozek mozkem Newtonovým.“ „To nemožnost!“ zaznìlo od stolu lékaøù, anatomù a fysiologù. „Frivolnost!“ od stolu právníkù. „Nesmysl!“ od stolu filosofù. „Bohopusté rouhání!“ od stolu theologù. Mnohostranné toto projevení nelibosti pøítele však nezmátlo. Byltì je patrnì oèekával, a proto s nezmìnìným klidem pokraèoval: „Raèiž, vážená spoleènosti, prominouti. Každý soudí po svém zpùsobì, každý pojímá, kvalifikuje a nazývá rùzné pojmy a pøedmìty po zpùsobu, jakému se byl pøiuèil, jakému byl uvykl, jaký si byl oblíbil. Rùzným úsudkem a takovým též pojmenováním na vìcech nièeho se nemìní – zùstávají, jakými vpravdì jsou...“ Sofistickým tímto obratem pøítel patrnì rozhoøèenost vìtší èásti hostù ponìkud utišil; ale nikoho nepøesvìdèil. Nebylo tudíž divu, že ze støedu shromáždìní zaznìlo volání: „Dùkaz – nezvratný dùkaz chceme!“ „Dùkazu nezvratného,“ poèal opìt pøítel, „pro okamžik podati nemohu, právì tak jako nemùže nikdo z nás podati nezvratných dùkazù o nejduchaplnìjší hypothese všech vìkù, o Newtonovì všeobecné gravitaci... Vmysliž se tudíž, ctìná spoleènosti, prozatím v pronesený mùj náhled zpùsobem, jenž jest oblíben u všech, kdož nedbajíce dùkazù, opírají se vždy jen o tak zvané vlastní pøesvìdèení...

Raètež býti o pravdivosti mých slov aspoò tak pøesvìdèeni, jako byli staøí Øekové pøesvìdèeni o božství svého Zevse a staøí Øímané svého Jupitera... jako staøí Židé o božství svého mraèného Jehovy a jako jsou orthodoxní vyznavaèi víry té posud pøesvìdèeni o pøíchodu Mesiáše...“ „Výbornì!“ zaznìlo od stolu theologù. Ale pøítel, nedbaje pøerušení toho, mluvil dále: „... jako byli staøí Indové pøesvìdèeni o všemohoucnosti svého pùvodce svìta – Brahmy... jako byli pøesvìdèeni o nesmrtelnosti duše, kterហputuje z tìla do tìla a takto oèištìna vrací se pak nazpìt k vìèné prabytosti, z níž byla vznikla... jako byli pozdìjší Indové pøesvìdèeni, že kromì Brahmy i Živa a Višòu jsou bohy vìènými, vševìdoucími, všemohoucími... jako byli pøesvìdèeni o pravdivosti dùmyslné, povznášející a poetické základní myšlenky svého náboženství, že v tomto svìtì bojovati bude dobro se zlem tak dlouho, až bude zlo pokoøeno a na vìky vyhlazeno...“ „Výbornì! Výbornì!“ zaznìlo opìt od stolu theologù... a jako jsme pøesvìdèeni všickni – kdož jsme byli jako nemluvòata bez vlastní vùle vstoupili v svazek køesanstva – že bez vùle všemohoucího, vševìdoucího, nejvýš moudrého, dobrotivého, spravedlivého, shovívavého a milosrdného boha našeho sice ani vlásek s hlavy nesejde, ale že pøece každého z nás, kdož dopustí se høíchu smrtelného, oèekává vìèné zatracení...“ Po tìchto slovech u stolu theologù nikdo ani nehlesnul, kdežto od stolu filosofù zaznìlo pøitlumené projevení pochvaly. „Prozatím tedy dejme tomu, ctìná spoleènosti,“ pokraèoval pøítel, „že mozek mùj nahrazen jest skuteènì mozkem Newtonovým...

Jak podivným, jak titìrným musí se mi jeviti tak zvaný osvícený nᚠvìk! Zkoumáme minulé vìky a útrpnì usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotcù, aniž by nám napadlo, že vìkové pozdìjší budou se rovnìž tak posmívati nám... Chlubnì bijeme se v prsa že vìk nᚠjest vìkem osvìty a pokroku – a miliony blížních žijí v tuposti zvíøecké... Jásáme, že pøed vìky úplnì neznámá zásada lidskosti došla koneènì aspoò uznání, a v nejsobeètìjší lhostejnosti díváme se na bídu a utrpení tisícùv, kteøí zrodivše se živoøí a hynou beze všeho úèelu... Kdeže by nás shledal na sklonku devatenáctého vìku, kdyby snahy a cíle naše analysoval – bystrý, neúprosný rozum? V stadiu formulek, ve vìku definicí – v století frází... Vymoženosti ducha lidského bývají mnohému z nás sice dosti bìžny, ale z tisícerých pøíèin hnusného egoismu vyhýbáme se jim, abychom nezavadili o pøedsudky... èi možno nazvati pokrokem, když vždy ještì jest tøeba nejrùznìjších bludù, nikoli snad ku spáse = nebo blud nikdy nemùže spasiti – nýbrž k zotroèování lidstva?...“ „Ustaòte pøec s mravokárným výkladem!“ zaznìlo náhle od stolù theologù, filosofù a úøadníkù souèasnì. „Ne, ne! Pokraèujte, pokraèujte!“ voláno od stolù umìlcù, literátù, právníkù a lékaøù. „Tolik, trvám, pøipustí každý z nás,“ pokraèoval pøítel ve své causerii, „že mozek lidský býval vždy z téže látky, že i pøed vìky skládal se z tìchže èástí, že výkony jeho øídily se tìmiže zákony, že povrch jeho složen byl z tìchže závitkù a že v závitkách tìch po celém povrchu rozložena a uvnitø mozku

ve dvou velkých gangliích uložena byla i pøed vìky tatហdivuplná – bílou látkou obklopená a z bunìk nervových se skládající – šedá látka, v kterouž moderní fysiologové kladou sídlo myšlenek, rozumu, soudnosti a schopností... Nejhlavnìjší orgán myšlení a schopností je tudíž tentýž – ale jakými jsou jeho výkony? Proè medle rùzní se tak podstatnì od výkonù téhož orgánu z dob již minulých? Jaká toho pøíèina, že nevznikají v mozcích našeho vìku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Kdeže jsou nyní mozky, v nichž vznikly divuplné práce, jež zùstavili Michael Angelo, Rafael Sanzio, Rubens, Tician, Murillo, Van Dyk, Rembrandt, Quido Reni, Leonardo da Vinci, Hogarth, Salvator Rosa, Correggio, Anibale Carraccio, Ostade, Ruysdael, ba i nᚠŠkreta a Brandl? Kdeže možno nalézti za našich dob mozky, jakými se vyznaèovala dlouhá øada geniálních sochaøù, od Phidiase, Skopase a Praxitela poèínaje? Kde mozky, v nichž vznikly plány k velkolepým domùm, palácùm, pantheonùm a jiným stavbám? Kde mozky Mozarta, Beethovena, Haydena? Kde mozky Garrikùv, Keanùv, Talmùv, Rachelek atd... A pøece žijeme ve vìku – pokroku! V èemž jeví se tento pokrok?“ „V moderní pedagogii,“ ozval se náhle ironický hlas od stolù právníkù. „Pravda,“ dodal pøítel; „moderní pedagogie mùže se skuteènì vykázati úspìchy neobyèejnými. Studie jsou naším heslem a nahromadìní vìdomostí cílem jejich. A od nej-

útlejšího mládí býváme s bezpøíkladnou horlivostí mravními i skuteènými metlami mrskáni, abychom mozky své donutili k èinnosti zvýšené, mimoøádné, neobyèejné... A pøece ta divuplná šedá látka našeho mozku, která prý jest zøídlem našich schopností, nemùže býti v podstatì nikdy jinou, než jakou právì jest, a výsledek tajemného procesu jejího nikdy jiným, než jak jest podmínìn domnìlým tímto orgánem myšlení, cítìní a vzpomínání...“ „Zato právnictví...“ zaznìlo posmìšnì od stolu pedagogù. „ ...mùže se opravdu pochlubiti úspìchem nejskvìlejším,“ vpadl pøítel. „Nebo pøes všechno úsilí nedovedlo ještì stanoviti ani – pojem práva... Zato oblažilo lidstvo miliardami zákonù a zákoneèkù – temných i jasných, ale vždy elastických... A každý ze zákonù tìch možno tisícerým zpùsobem vykládat. každý možno obcházet a každému možno se vzpírat... A podivno! Bodáky a dìla støeží i spravedlnost moderní... a v pozadí zívá doposud vìzení a hrozí trest... A kdož medle mùže se pochlubiti, že zná všechny ty nesèíslné zákony?... Miliardy ubožákù bloudí a apají v temnu... Víme všichni, že mùžeme po každém kroku klopýtnout a octnout se v léèce neznámého nám zákona... A nebýt pouhého instinktu...“ „Výbornì!“ zaznìlo škodolibì od stolu lékaøù. „Konstatuju,“ pokraèoval pøítel, „že páni lékaøi, jež pøece vším právem možno pokládati za nejvìtší dobrodince lidstva, uznávají zásluhy svých kolegù právníkù. Ale kdož medle mùže z nich vystoupiti a øíci: Já nejednám jako onen moudrý Erasistratus, o nìmž jest kdesi doslova psáno, že vysokým pánùm sice hovìl a sám sobì naléval pro ulehèení lahodné malinové šávy, ale obyèejným sprosákùm, když trochu žlutavìli, rozpáral bøicho bez dlouhých okolkù –

podíval se na játra, podíval na slezinu, nasypal hojivého prachu, ránu zavøel a odevzdal svìøence – do vùle boží?“ Bouølivý potlesk pochvaly byl odmìnou za tento citát a se všech stran voláno: „Výbornì!“ Po chvíli pøítel pokraèoval: „A pøece nutno uznati, že právì lékaøi pøièinili se ze všech sil, aby vìdou svou pøispìli k úlevì utrpení lidského. Chirurgie vykazuje pokrok neobyèejný... Ale koneèný výsledek? Dejme tomu, že vìdy lékaøské skuteènì dospìjou k dokonalosti, že bude možno zhojiti každý úraz, každou chorobu vùbec. Jaký bude toho následek? Prostièký – prajednoduchý... Lidé nebudou pak umírati rùznými zavinìnými i nezavinìnými chorobami pøedèasnì jako posud, nýbrž po padesáti, sedmdesáti, ba snad i po stu letech – marasmem; ale umírati budou pøece... Veškeré, na nejvyšším stupni dokonalosti se nalézající umìní lékaøské nesvedlo by tudíž více, než že by úmrtnost o dvì nebo tøi generace posunulo... To vše! To výsledek obrovského namáhání duševního)... Ale což na tom, vracíme-li se o dvacet, tøicet nebo padesáte rokù døíve nebo pozdìji tam, odkud jsme byli pøišli? Dokud jest tajuplná ona šedá látka našeho mozku v stavu normálním – arci se toho mnohý z nás leká, ba dìsí... Ale miliardy tvorù, kteøí nás byli už pøedešli, jsou zárukou, že zaniknem jako oni, že žádná lidská moc neodvrátí koneèný nᚠosud...“ „Ale jak mnohé umìlecké a vìdecké dílo bylo by dokonáno, kdyby nebyl pùvodce zemøel pøedèasnì!“ zvolal kdosi od stolu literátù.

„Pravda,“ pokraèoval pøítel; „ale jen proto, aby vzniklo, bylo dokonáno a šlo, cestou všeho pozemského – rozpadlo se posléze v nivec... Nejúchvatnìjší výkon herecký a øeènický zaniká v nejbl힚ím okamžiku a prodlením jedné nebo dvou generací bývá zapomenut; nejpevnìjší, nejvelkolepìjší budovy a pomníky rozpadnou se po tisíciletích v prach... nejkrasší malby a sochy stihne osud ten mnohdy již po staletích... Nech podnikáme cokoli, vše stihne neodvratný osud úplného znièení...“ Po tìchto slovech povstal arcibiskup, a obrátiv se zpola k pøíteli, zpola k shromáždìným, pravil pøívìtivým, zvuèným hlasem: „Prosím za prominutí, že vyrušuji. Nevím, kam slova pánì umìlcova èelí, a nechci mu proto èiniti výtky; ale my duchovní musili jsme zde vyslechnouti slova, nejmírnìji øeèeno, nesnášelivá. Byla sice pronesena v rouše sarkasmu nebo humoru, a podklad jejich jest, jak se zdá, vìdecký; ale jádro nesrovnává se s našimi názory. Uznává-li tudíž ctìný pan umìlec za dobré, pokraèovati ve svém výkladu, jehož k pozdìjším svým experimentùm patrnì nevyhnutelnì potøebuje, prosím, aby se vyhnul otázkám, jichž rozøešení není v moci lidské.“ Arcibiskup usedl; ale slova jeho, jak se zdálo, nemìla na shromáždìní onoho úèinku, jakého chtìl øeèník dosíci. Zraky všech pøítomných upøeny byly na pøítele, jenž klidnì stoje za svým stolkem vyslechl slova arcibiskupova se stoickou resignací a odpovìdìl pak rovnìž tak pøívìtivì a zdvoøile, jako byl osloven. „I já prosím za prominutí, že odpovídaje odboèuji od svého výkladu. Dovoluji si Jeho Eminencí ujistiti, že nemìl jsem a nemám v úmyslu dotýkati

se nebo se pokoušeti o rozøešení záhad náboženských, a nestalo se zajisté bez úmyslu, že nedotknut jsem se posud filosofie vìdecké antagonistiky náboženství. Úèel výkladu mého bude zcela zøejmým teprve po provedení závìreèného experimentu. Z té pøíèiny prosím tedy za shovìní...“ „Výbornì!“ zaznìlo s nìkolika stran. „Pokraèujte!“ voláno od stolù umìlcù i uèencù souèasnì, a pøítel jal se mluviti dále: „Chlubíme se pokroky vìdeckými a zapomínáme, že všechny vymoženosti vìd slouží rovnìž tak k úèelùm dobrým jako zlým. Tisku – nejvìtšího prý dobrodiní lidstva – používá rovnìž tak tyran jako lidumil, chytrák i hlupák, náboženský fanatik jako nejstøízlivìjší myslitel, poctivý, svìdomitý uèenec jako nestoudný dryáèník – tisk sloužil a sloužiti bude rovnìž úèelùm nejvznešenìjším jako nejhanebnìjším... V èem jeví se tedy vyhlašované dobrodiní lidstva? Kdeže jest záruka, že podivuhodný tento vynález k rozšiøování myšlenek octne se posléze výhradnì v rukou poctivých a sloužiti bude dobru?“ „K tak planému výroku zajisté není tøeba mozku Newtonova!“ dodal kdosi zvuèným hlasem od stolu literátù. „Výbornì!“ zaznìlo souèasnì od stolu dùstojníkù. „Pero jezdci byli od pravìku nejzbyteènìjšími kreaturami na svìtì!“ „Pravda,“ pokraèoval pøítel po malé pøestávce, „mozek Newtonùw existoval jen jednou, a vykonav svùj úkol, nikdy více se v tomže zpùsobì neobjeví. Ale tajuplná šedá látka mozku lidského, kterouž naši fysiologové pokládají za zøídlo myšlenek a za sídlo schopností duševních, zùstává pøec v podstatì tatáž...

Myšlenky v ní vznikají a schopnosti lidské jsou v ní skryty... A proto pøes všechnu rùznost myšlenek a schopností zùstávají neznámé zákony, kterýmiž se tajuplný tento proces øídí, vìènì tytéž, slovem, logika jest jen jediná a vìèná... Kdož ví, zdali by mozek nìkterého rolníka, øemeslníka, sluhy nebo otroka – kteøí jsou už dávno zapomenuti kdyby byl vznikl za tìchže okolností a pracoval v témže smìru a za tìchže nebo tøeba jen podobných pomìrù jako mozek Newtonùv, kdož ví, zdali by nebyl mozek ten dospìl daleko døíve než mozek Newtonùv k tìmže vìdeckým resultátùm; kdož ví, zda by nebyl dospìl k resultátùm dùmyslnìjším?“ „Proti vìtì takto podmínìné nelze nièeho namítati,“ ozval se opìt neznámý hlas od stolu literátù. „K èemu tedy nesmyslný kult tak zvaných vynikajících duchù,“ mluvil pøítel dále, „když víme, že tytéž podmínky, za kterých ten neb onen oslavovaný skutek nebo výkon vznikl, existovaly nebo existujou u tisícù jiných, kteøí se o provedení ani nepokusili...“ „Bravo! bravo!“ zaznìlo od stolu šlechticù. „Ale k èemu také ještì nesmyslnìjší kult duchù abych tak øekl bezduchých, kteøí vynikli jen duchem cizím, najatým a placeným...“ Od stolù šlechticù a úøadníkù bylo slyšet pøitlumené zamumlání nevrlosti; ale pøítel pokraèoval: „K èemu modloslužba vlastního ducha, vlastních skutkù, vlastního vìku? K èemu ty vìèné chvalozpìvy o vìku osvìty a pokroku, když máme ku pravé všeobecné osvìtì ještì tak daleko?... když víme, že takmìø všech vymožeností ducha lidského všech vìkù možno doposud zneužívat...

Èi není moderní dìlník, obsluhující nìjaký stroj, doposud tímže otrokem, jako býval døíve? Je život jeho pøíjemnìjší, bezpeènìjší, radostnìjší než býval? Což neví každý z nás, že všechny vìdy od královny vìd mathematiky až po nejposlednìjší, mnohdy i šarlatánskou pseudovìdu, slouží staršími i nejnovìjšími vymoženosti svými také ku vzájemnému hubení lidstva? Pokrok v moderní strategii a taktice jest dùkazem, že všech nových komunikaèních prostøedkù používá se: k tomu, aby co možná nejrychleji dostavily se ohromné armády na místo, kde by se mohly nejsnáze vzájemnì potírati. Mathematika, luèba, optika, mechanika a celá ta øada ostatních vìd poskytuje k úèelu tomu nejnovìjších a nejlepších svých vymožeností, Ba i ctihodná historie, líèící jen fakta, a osvìdèená pedagogie, poukazující ke vzorùm, mívají zaèasté jenom týž úèel. Èímž medle jsou vzorní hrdinové a rekové, o nichž nám zachovali dìjepisci zprávy, èímž koneènì ty moderní manifesty, armádní rozkazy a všechny ty hlavní i vedlejší, mnohdy s nejvìtší rafinovaností ducha stylisované prostøedeèky, kterýmiž se duše lidská rozplameòuje k vášnivému, zuøivému a mnohdy bezúèelnému boji?“ „Neurážejte vlastního svého stavu!“ zaznìlo od stolu dùstojníkùv, a odkudsi z pozadí ozval se temný, ale zvuèný hlas: „Jak vše to souvisí s experimentem eskamotérským?“ „Zcela prostì,“ znìla pøítelova odpovìï. „Experiment mùj zakládá se na vìdecké hypothese...“ „Pøikroète tedy k provedení experimentu!“ zvolal týž neznámý hlas. „Pokraèujte ve výkladu!“ zaznìlo od stolù po pravici. „Ne, ne! Experiment! Experiment!“ køièeno na levici.

„Mluvte! mluvte!“ voláno ze støedu. V sále nastal hluk a lomoz, a po chvíli nebylo slyšeti srozumitelného sleva. Hluk a lomoz trval nìkolik minut, a co zvláštnost uvádím, že právì u stolù, za nimiž sedìli hosté, kteøí z povolání èasto veøejnì mluvívají, jako duchovní, poslanci, profesoøi, jevila se nejvìtší netrpìlivost a voláno po provedení experimentu, kdežto u stolù, za nimiž sedìli hosté, kteøí v životì zøídka se odvažujou k nìjakému výkladu, jako umìlci, inženýøi, architekti, vojáci atd., jevila se neobyèejná náklonnost k naslouchání pøítelova rhapsodického výkladu. Nezbylo mu tedy, než vyhovìti zatím obìma stranám. „Ctìné shromáždìní rozdìlilo se ve dva hlavní tábory,“ poèal, když byl hluk ponìkud utichl. „Jakožto ubohý umìlec, bažící po uznání všech, kdož mají smysl pro moje umìní, nemohu prozatím vyhovìti ani té ani oné stranì, ponìvadž nevím, na které jest více vnímavosti pro mùj výkon. Nezbývá mi tudíž, než vyhovìti obìma stranám – prosím tedy za svolení, bych mohl výklad svùj dokonèit, naèež pak bude experiment bez odkladu následovati.“ „Souhlasíme!“ voláno z pravice, levice i ze støedu souèasnì, naèež pøítel pokraèoval: „Pyšná vychloubavost moderního èlovìka pokrokem nynìjší doby jest vskutku politování hodna. Zdᝠse, že okamžitý, mnohdy problematický úspìch bystré nìkteré hlavy zaslepuje zároveò tisíce jiných lichou domnìnkou – bùhvíjak úžasného pokroku... A pøece jeví se malomocnost lidská ve svìtle vždy intensivnìjším.. „Pán a král pøírody“, jehož duch prý donutí i pøírodu, aby pøed ním sklánìla svou šíji... hrdý, pyšný, nadutý tento

velikán tvorstva jeví se býti ve svìtle pøísné vìdy a logiky trpaslíèkem opravdu politování hodným... Již za nejútlejšího mládí našeho dokazovali nám uèitelové naši, že zrak lidský jest slabší zraku orlího neb sokolího; sluch, èich a ostatní smyslové tupìjší smyslù mnohých jiných tvorù... èlovìk to ví už od pradávna, a proto ta dìsná honba po prostøedcích ke zbystøení smyslù... Zbystøil tedy smysly své umìle; ale právì tím nabývá vždy vìtšího pøesvìdèení, jak malomocným, bídným, ubohým stvoøeníèkem jest... Vzal nožík pitevní a pitval své tìlo... Nalezl a roztøídil orgány, snažil se vypátrat jejich úèinky a úkoly, stanovil jejich dùležitost a nutnost, a nabyl pøesvìdèení, že život „podle obrazu božího stvoøeného pána tvorstva v podstatì nièím se neliší od života tvorù sebe podøízenìjších... Stopoval èinnost duševní... Dospìl daleko; ale hranici dobra a zla doposud pøesnì nestanovil... Vnikl hluboko v nitro zemì a ještì hloubìji do všehomíra zrakem fysickým i duševním... Snažil se stanoviti zákony všehomíra, ale vším tím nedovedl zažehnati dìsnou myšlenku, že jej oèekává neúprosná smrt a zapomenutí... Vzniknout, žít, trpìt – pak zahynout, rozpadnout se v prvky a zmizet na vìky... To dìsná perspektiva, kterouž otvírá pøed èlovìkem pokrok vìdy... Tváøit se nevìdomým, konejšit se ilusemi a utopiemi, pranic nepomáhá a bylo by zbabìlostí... Buïmež si vìdomi, jak daleko jsme dospìli... Avšak jak soudíme o životì lidském vzhledem k této nejhlavnìjší vymoženosti ducha? Ceníme si života lidského po jeho zásluze?... Kdož z nás mùže vystoupiti a dokázati, že

znièil jen jediný život a že život ten pozdìji vznikl poznovu?... A pøece doposud to dìsné vzájemné vraždìní – a rychlé násilím nebo povlovné úmorným namáháním a utrpeními...“ Pøítel umlkl, jako by si chtìl oddechnouti. V sále panující hrobové ticho nepøerušeno ani nejnepatrnìjším šelestem. Bylo zøejmo, že mluvící myšlenky své spíše dusil, než by jim popouštìl uzdu úplnì, a právì proto uèinila rhapsodická tato causerie na shromáždìné dojem pøíznivý. Po malé chvíli pøítel pokraèoval: „A právì tak nemohl jsem ani já, aniž kdokoli jiný vrátiti život tìlu mrtvému... Veškeré umìní mé zakládá se na rychlosti a ve všem spoléhám na pomìrnou lenivost myšlenek. Všeobecnì má se za to, že není nad rychlost myšlenek. Náhled ten jest mylný. Chladné, neúprosné, ale zároveò nejupøímnìjší pøítelky soudnosti – èíslice – dokázaly v novìjší dobì opak toho. Bylo zjištìno a vypoèteno, že u porovnáni s rychlostí svìtla a elektøiny jest rychlost myšlenek úžasnì nepatrná... Dotknu-li se kùže nohy dorostlého èlovìka, uplyne – –, než dojem ten projde míchou k mozku jakožto ústøednímu orgánu vìdomí – neménì než asi tøetina vteøiny, kdežto svìtlo za tutéž dobu urazí pøes ètrnáct tisíc mil, elektøina, vedená mìdìným drátem, skoro jedenatøicet tisíc mil... Rovnìž takovou váhavostí – jako míchou dojem do tknutí – probíhá patrnì i mozkem každý dojem vùbec...“ Pøítel opìt na chvíli umlkl. Musím se pøiznati, že jsem po tu chvíli nemìl ani tušení, jaký experiment zamýšlí provésti. Úryvkovitý výklad jeho dráždil mou zvìdavost a v duchu pøidal jsem se již k onìm, kdož byli žádali za bezodkladné pro-

vedení experimentu; ale navzdor tomu, nechtì býti pøíteli ani v nejnepatrnìjším na pøekážku, setrval jsem jako až posud v mlèení, i když pøítel ujal se slova poznovu. „Jako o rychlosti myšlenek, o pokroku a podobném umí moderní èlovìk pøekrásnì deklamovati i o nesmrtelnosti, aèkoli pøedobøe ví, že koneèný, neodvratný cíl jest – zapomenutí... Namáhal se a namáhá se sice ze všech sil, aby zachoval obraz èlovìka nebo nìjakého výjevu i potomstvu; ale veškeré umìní, a druhu jakéhokoli, nedovedlo více než zachovati pouhý stín obrazu toho -stín to, jenž prodlením èasu bledne a mizí a rozpadá se v prvky, až posléze vymizí úplnì a navždy jako originál. Pøemýšlel jsem o tom po nìkolik rokù, a umìní mé, opírajíc se o všechny vymoženosti vìd, jež mi byly pøístupny, dovede nyní jakýkoliv již dávno zaniklý obraz nebo výjev i po stu, ba po tisíciletích pøikouzlit pøed zrak lidský... „Jak to? Jak to?“ pøerušilo pøítele náhle volání s nìkolika stran. Zvìdavost, kterou chtìl pøítel øeèí svou patrnì vzbuditi, byla všeobecná. On však, jako by byl neslyšel, pokraèoval: „Kdyby byl nìkdo pøed vynalezením skla, dalekohledù a teleskopù pøed tak vybranou spoleèností svých souèasníkù, jako jest spoleènost, pøed kterouž se nyní nalézám já, tvrdil, že bude nìkdy možno vidìti pomocí jistých nástrojù na mnoho mil, ba že bude možno zkoumati i tì- lesa nebeská, byl by zajisté i nejbystøejší myslitel tehdejší doby tvrzení to vyslechl nedùvìøivì. Rovnìž tak by se bylo stalo, kdyby byl nìkdo pøed vynalezením parostrojù, telegrafù a podobných tvrdil, že jest možno v nìkolika hodinách vykonati cestu, ku kteréž bylo tehda po-

tøebí nìkolik mìsícù, že jest možno dohodnouti se s èlovìkem na sta mil vzdáleným takmìø v mžiknutí oka. Nyní bychom se ovšem nedùvìøe v takovéto možné nemožnosti útrpnì pousmáli; ale navzdor tomu jsem jist, že pøed provedením mého experimentu nebude dána víra ani mnì, když odvážím se k tvrzení analogickému. Podaøilo se mi totiž vynalézti látku, z kteréž jest možno sestrojiti pøístroj v podobì zdánlivì zcela obyèejných brejlí, pøed kterýmiž i nejdokonalejší dosavadní mikro a teleskopy musí ustoupiti do pozadí. Možno brejlemi tìmi zcela jasnì a urèitì rozeznati obraz ze vzdálenosti nejvìtší, na pøíklad ze vzdálenosti miliardy mil...“ „To nemožné! – Báchorka!“ zaznìlo s rùzných stran. „Vzhledem k tomu, co jsem byl pøedeslal,“ pokraèoval pøítel, musil jsem se také nadíti, že nebude mi dána víra, jako by se mi nebylo pøed pùltisíciletím vìøilo, kdybych byl tvrdil, co jest nyní nezvratnì dokázáno, že se totiž zemì toèí kolem slunce a nikoli naopak. Z té pøíèiny mne také nikterak nepøekvapuje, že ráèí ctìná spoleènost pokládati za nemožné a báchorku, co jsem byl pøipomenul o vynalezení látky a pøístroje nad všechny dosavadní teleskopy dokonalejšího a k tomu nad pomyšlení lidské jednoduchého. Avšak na tom není dosti. Podaøil se mi vynález zdánlivì pravdì nepodobnìjší vynálezu právì uvedeného. Není to vlastnì vynález v pravém slova smyslu, ponìvadž jest znám už od pravìku; ale upotøebení jeho jest zcela moderní... Pøekvapí každého svou jednoduchostí; ale kdo uváží, že výsledky veškerého lidského myšlení možno vyznaèiti nìkolika slovy, kdo ví, že zdánlivé chaos všehomíra, všechny ty miliar-

dy nejrùznìjších sil pøírodních øídí se zákonem jediným – aspoò pøipustí, že možno k jistému úèelu použiti výslednice sil pouze nìkolika... Podaøilo se mi vynalézti, vlastnì použiti od pravìku známého motoru pøevzácného druhu, motoru, jenž pøedèí rychlost svìtla, ba i rychlost posud za nejrychlejší pokládané síly pøírodní – elektøiny... „To utopie!“ zaznìlo opìtnì s rùzných stran. „A pøece pozdìji dokážu opak toho,“ pokraèoval pøítel; „nebo nejen sílu samu, i pøístroj, kterýmž možno úèinek podivuhodné síly té zkoumati ‚a jehož možno k nejsmìlejším experimentùm a dùkazùm použiti, byl mnou sestrojen a nalézá se zde k volnému použití každému, komu bude libo pøesvìdèiti se o pravdivosti mých slov.“ Poté pøítel zvedl hlavu a pohlédl do výše. Teprve nyní jsem zpozoroval, že na místì, kde se døíve mezi podlahou a stropem vznášelo kovové víko rakve, visí nepohnutì velký pravidelný trojúhelník. Jedna špièka obrácena byla pøímo ke stropu, protìjší strana pak mìla smìr vodorovný. Triangl ten byl celkem tak velký, že mohly v nìm dvì osoby pohodlnì státi. Z jaké látky byl, nemohl jsem rozeznati. Zdálo se mi, že jest z lesklého, silného drátu; všechny tøi strany aspoò záøily, jako by se paprsky svìtel odrážely od hladkého drátu. Døíve však, nežli mi zbylo èasu zvláštní pøístroj ten z dálky prohlédnouti, pokynul pøítel prostì rukou, a v mžiknutí oka sletìl triangl s výše a zùstal pøed pøítelem na stole státi. A podivno! Teprve nyní jsem zpozoroval, že na obou dolejších špièkách visí nìjaké dva lesklé pøedmìty, jichž jsem byl pøed chvílí, když se triangl v povìtøí vznášel, vùbec ani nevidìl.

Pøítel, sáhnuv souèasnì obìma rukama po tìchto pøedmìtech, položil je na stùl a dìl: „Kdožkoli si pøeje pøesvìdèiti se, nech pøistoupí blíže a pøístroje mé prozkoumá.“ Se všech stran hrnuli se hosté k pøítelovu stolku. I já, tentokráte neobyèejnì zvìdav, pospíšil jsem k pøíteli a s velkým namáháním prodral jsem se tak tìsnì ke stolku pøítelovu, že mohl jsem pøístroje jeho zcela pohodlnì prozkoumati. Spatøil jsem na stole dvoje zdánlivì zcela obyèejné brejle. Vzal jsem jedny z nich do ruky, abych se podíval skrze skla, zdali a pokud se liší od skel obyèejných; ale musím se pøiznati, že nepozoroval jsem nižádné odchylky nebo zvláštnosti. Zdálo se mi, že jest to sklo zcela obyèejné, nebroušené. Podivnìjší byl pøístroj druhý. Co se mi zdálo býti zdaleka silným, lesklým drátem, byla tenouèká, pavuèinì podobná, ale jako drát tuhá a pevná, neznámá lesknoucí se látka. Podobnost její s drátem silným, když jsem se díval z dálky, byla tudíž jen optickým klamem. Pøesvìdèili jsme se o tom vlastním zrakem a vlastním hmatem nejen já, nýbrž i jiní z hostù. Po nìkolika minutách vyzval pøítel zpùsobem co možná nejzdvoøilejším zvìdavé hosty, aby zaujali opìt svá místa, a když se tak stalo, ujal se poznovu slova. „Pøedevším“, pravil, „musím pøedeslati nìkterá známá data o rychlosti svìtla, èehož jest k snadnìjšímu porovnání rychlosti mého pøístroje nevyhnutelnì tøeba. Známo, že páèí se rychlost svìtla na více než dvaaètyøicet tisíc mil za jedinou vteøinu.

S mìsíce dolétne k nám tedy paprsek svìtla asi za pùl druhé vteøiny, se slunce pak asi za osm minut. Svìtlo Kralomoce potøebuje k cestì k zemìkouli asi pùl hodiny, svìtlo Hladoletu asi hodinu, svìtlo Nebešanky dvì a svìtlo Vodana, nejvzdálenìjší známé obìžnice, asi tøi hodiny... Zemìkouli naší nejbližší stálice, tudíž ze stálic první jasnosti stálice nejjasnìjší, jest však od nás asi ètyøi biliony zemìpisných mil vzdálena; svìtlo její potøebuje tudíž neménì než asi tøi tisíce a dvì stì let, než k nám doletí. Stálice jasnosti dvanácté jsou pak od nás, jak Struve vypoèítal, vzdáleny asi pìt bilionù mil a svìtlo jejich potøebuje asi ètyøi tisíce let, než k nám doletí. Vzdálenost mlžin od naší zemìkoule páèí Herschel na dvaatøicet tisíc bilionù mil; svìtlo potøebuje tudíž, než k nám doletí, asi ètyøiadvacet tisíc let. Avšak Herschel a Maedler soudí z mnohých mdlých mlh svìtelných, že hvìzdy, jež je tvoøí, jsou od nás tøistatisíckráte vzdálenìjší stálic první jasnosti; ba Rosseùv obrovský teleskop odhalil hvìzdy tak vzdálené, že svìtlo jejich.potøebuje asi tøicet milionù let, než k nám doletí... Dle toho musí býti tak zvaný vesmír nejménì tøicet milionù rokù stár, to jest nejménì tak stár, než k nám svìtlo z tìchto hvìzd doletìlo... Avšak vše to jsou vìci každému vzdìlanci známé, a  uvádím je jen proto, bych provedl dùkaz svého tvrzení. Možno-li do tak ohromných dálek dohlédnouti pomocí broušených skel, proè medle nebylo by možno vidìti pomocí prostøedku nepomìrnì dokonalejšího – jakým jest mùj vynález – na pøíklad se stálice dvanácté velikosti na naši zemìkouli rovnìž tak

zøetelnì a jasnì, jako vidí neozbrojené zdravé oko lidské i drobné pøedmìty ze vzdálenosti desíti, dvanácti palcù?“ „To humbug!“ ozval se nevrlý hlas z pozadí spoleènosti. Tváø pøitelovu pøelétl lehynký úsmìv, jako se usmívá èlovìk, jenž je jist svým vítìzstvím. „Dokavad nepodám dùkazu o pravdivosti svých slov,“ pokraèoval, „možno o všem, co jsem byl uvedl, pochybovati. Tolik však pøipustí zatím zajisté každý, že v pøípadu, kdyby mohl nìkdo z nás vykonati cestu asi pìti bilionù mil s nìkteré stálice dvanácté jasnosti až k naší zemi v jediné hodinì a mìl oèi své umìle tak zbystøeny, jak jsem byl podotknul, mohl by v krátké dobì té zhlédnouti výjevy z celé známé historie lidstva, prvním èlovìkem poèínaje až po tento okamžik... Ba i tolik každý pøipustí, že kdyby chtìl cestovatel ten nìkterý z výjevù tìch delší èas pozorovati, musil by s touže rychlostí a tímže smìrem letìt jako svìtlo... Kdybychom tudíž z tohoto sálu vylétli a rychlostí svìtla dále letìli, musili bychom vidìt neustále týž obraz, jenž se nám jeví pøed oèima. Kdybychom však se náhle octli nìco pøes tøi tisíce dvì stì dvacet pìt milionù mil od zemì a letìli pak dále rychlostí svìtla, jevila by se nám zemì tak, jakou byla pøed ètyøiadvaceti hodinami... Kdybychom se náhle octli tøistapìtašedesátkrát tak daleko, než jak jsem byl právì uvedl, a letìli s touže rychlostí dále, spátøili bychom výjevy, jež se udály na naší zemìkouli pøed rokem... Kdybychom pak se octli ještì pìtkrát, desetkrát, sto nebo tisíckráte tak daleko, než jsem byl poslednì udal, a letìli dále rychlostí svìtla, musili bychom vidìti, co se na naší zemìkouli událo pøed pìti, desíti, stu nebo tisícem rokù... Let nᚠovšem

by nesmìl býti kolmý nebo libovolný, nýbrž v podobì ohromné cykloidy, tak abychom v letu do výše sledovali zároveò také nejen rotaci zemìkoule kolem její osy, nýbrž i dráhu její, kterouž každoroènì opisuje kolem slunce. Z výjevù, jež se udály na naší zemìkouli, tedy ani jediný nezanikl a každý zrcadlí se v nekoneèném vesmíru. Neobyèejnou rychlostí tudíž možno každý z obrazù tìch dostihnouti a pozorovati a zkoumati dle libosti. Prostøedky k dobrodružné této cestì jsem vynalezl, a aèkoli každého pøekvapují svou bezpøíkladnou jednoduchostí, osvìdèily se již èastokráte v takové míøe, že mohu dnes kohokoliv z ctìné spoleènosti vyzvati, aby podnikl se mnou dobrodružnou exkursi do universa...“ Prostranným sálem rozlehl se hlasitý, zèásti nedùvìøivý, zèásti posmìšný smích. „Utopie! Hypothesa! Nesmysl!“ voláno s rùzných stran. Když pak byl smích ponìkud utichl, zaznìl z pozadí opìtnì nevrlý hlas, jenž byl pøítele pøed chvílí vyrušil: „Jules Verne vás pøedešel, podnikl podobnou cestu do mìsíce!“ Pøítelovu tváø pøelétl opìt lehynký úsmìv. „Èásteènì ráèíte mít pravdu,“ podotknu!, „ale jen èásteènì; nebo ani Jules Verne nebyl prvním, jenž se byl vydal na cestu tak dobrodružnou. Asi pøed ètvrtstoletím pøed ním podnikl podobným zpùsobem cestu tu Edgar Allan Poe a v sedmnáctém vìku jakýsi Cyrano de Bergerac. Smìr cesty jest sice tentýž, ale prostøedky a úèel cesty se rùzní... Všichni, kdož byli cestu tu podnikli døíve, použili prostøedkù složitých a úèel cesty byl pouènì zábavný – já však používám prostøedku nejjednoduššího a úèel mé cesty jest...“ „Co nám po úèelu!“ ozval se po tøetí nevrlý hlas ze støedu. „Chceme dùkaz, že možno exkursi skuteènì podniknouti!“

„Dùkaz ten podám bez odkladu,“ odpovìdìl pøítel. „Nech každý, komu libo, napíše na malý lístek výjev, o nìmž si pøeje, aby byl znovu vidìn... pak raètež ze svého støedu zvoliti delegáta, jenž by se mnou jako øidièem pøístroje cestu podnikl.“ Po tìchto slovech pøítel pokynul nìkolikráte rukou, a pøístroj jeho vyletìl nìkolikráte po sobì do výše a zase sletìl beze všeho hluku na stùl. Pohyby ty staly se tak rychle, že nebylo možno ani spoèítati, kolikráte se to stalo. Byltì to dùkaz, že pøístroj pøítelùv jest skuteènì nìèím neobyèejným. Po pøedbìžném tomto experimentu nastal v sále mírný ruch. Nìkteøí hosté psali na papírky, jež sloužící rozdávali, výjevy, jež mìly býti znovu vidìny; jiní utvoøili rùzná skupení a rozmlouvali, kdežto pøítel zcela klidnì stál za svým stolkem, èekaje, až bude vše pøipraveno. Byltì jsem sice jako každý z pøítomných úplnì pøesvìdèen, že na skuteèné provedení fantastického výletu do všehomíra nelze ani pomysliti; ale pøesto byl jsem dychtiv, jakým zpùsobem asi pøítel experiment svùj provede. Tušil jsem, ba byl jsem jist, že nelze experiment ten provésti než na základì optického nìjakého klamu, a proto jsem byl neobyèejnì zvìdav, jakým zpùsobem pokusí se pøítel o oklamání smyslù tak èetné a vybrané spoleènosti. Zruènost jeho eskamotérská byla dle dosavadních experimentù vskutku pøekvapující; z té pøíèiny byl jsem tím více dychtiv, jak provede experiment závìreèný a zdali se mu podaøí oklamati i mne. Po nìkolika minutách, když byly lístky napsány a pøíteli na stùl položeny, ujal se pøítel opìt slova.

„Raètež nyní zvoliti svého delegáta,“ pravil. „Cesta jest odvážná – delegát vᚠpostaví se se mnou do trianglu a takto vzletíme...“ „K èemu volby? Dejme pøednost dobrovolníkùm!“ pøipomenul arcibiskup. „Kdo se tedy pøihlašuje dobrovolnì?“ optal se pøítel. V sále nastalo hrobové ticho – nepøihlásil se nikdo... „Tím naskytuje se ti nejvhodnìjší pøíležitost, pøesvìdèiti se vlastními zdravými smysly o všem, co se bude díti,“ pomyslil jsem si, a když pak pøítel otázku svou opakoval, povstal jsem a volným krokem ubíral jsem se ku stolu pøítelovu. Musím se pøiznati, že mi nebylo právì volno. Èetná spoleènost, pøed kterouž jsem chtìl spoleènì s pøítelem provésti eskamotérský experiment, o nìmž jsem nemìl posud ani tušení, budila v mé duši ono tajuplné, bázlivì nadìjné rozechvìní, jež pociují obyèejnì takmìø všickni, kdož po prvé vystupují u veøejnost. Pøítel spatøiv, že pøihlašuju se k dobrodružné exkursi já, s uspokojením se pousmál, a když jsem se u jeho stolku zastavil, pravil: „Ctìná spoleènosti! K podniknutí výletu se pøihlásivší jest mým pøítelem. Nechci-li býti pokládán za dryáèníka, jenž provádí experimenty své za spolupùsobení svých dùvìrníkù, nemohu nabídnutí jeho pøijmouti døíve, dokud výslovnì a zøejmì se neprohlásíte, že jej pøijímáte za svého delegáta.“ Zraky všech pøítomných byly na mne zkoumavì upøeny. Zdálo se mi, že každý z hostù snaží se z mé tváøe vyèísti, zasluhuju-li dùvìry. Po chvíli ozval se hlas ze støedu spoleènosti: „Vždy pak nám, když se nikdo jiný nepøihlásil, jiného nezbývá. Ostatnì

jde tu o dùkaz, a delegát nᚠmusí hodnovìrnost svého raportu dokázat...“ „Pravda! Pravda!“ zaznìlo od nìkolika stolù po pravici. „Souhlasíme!“ ozvali se nìkteøí po levici. „Jsem ochoten,“ pravil jsem ponìkud nesmìlým hlasem, „o všem, co spatøím, podati nejen vìrnou zprávu, nýbrž – budeli možno – i dùkaz pravdivosti.“ „Pøedevším budiž mi tedy dovoleno,“ ujal se opìt slova pøítel, „bych odevzdané mi lístky uspoøádal chronologicky.“ Poté poèal lístky s neobyèejnou rychlostí poøádati. Stoje tìsnì u pøítelova stolku, mohl jsem mnohdy zcela dobøe èísti, co bylo na tom neb onom lístku napsáno. Celkem bylo lístkù tìch pøes ètyøi sta; bylo tudíž zøejmo, že byl mnohý z hostù napsal lístkù nìkolik. Pøítel poèínal si pøi poøádání lístkù tak zruènì, že byl asi v pìti minutách úplnì hotov. „První výjev,“ promluvil pak k hostùm, „jenž má býti dle napsaných lístkù znovu vidìn, udál se pøed sto devatenácti dny. Chceme-li tudíž obraz ten ještì jednou spatøiti, jak se obráží v nekoneènu universa, musíme pøedevším vykonati cestu, kterouž bylo svìtlo ve sto devatenácti dnech urazilo, a teprve poté budeme se nalézati na stanovisku, s kteréhož možno obraz ten zahlédnouti – na okamžik... Chceme-li výjev pozorovati déle, musíme rychlostí svìtla letìt dá1e. V tomto pøípadu tedy jest pøedevším tøeba, abychom svìtlo pøedstihli..Jelikož svìtlo, jak známo, za jedinou vteøinu urazí pøes 42 tisíc mil, urazí za minutu 2520 tisíc mil, za hodinu 151.200 tisíc mil, za jediný den asi 3629 milionù mil a za 119 dní více než 431.851 milionù mil.

Pomocí pøístroje mého octneme se skuteènì v ohromné té vzdálenosti od zemìkoule v mžiknutí oka a poletíme pak bud.’ rychlostí svìtla nebo i o nìco rychleji dále v ohromné spirálce, odpovídající nejen rotaci zemìkoule kolem osy, nýbrž i kolem slunce.“ Po tomto posledním výkladu odšoupnut pøítel stolek trochu kupøedu a triangl jeho sklesl beze hluku na zem. Nato si nasadil jedny z podivuhodných brejlí a vstoupil do tøíhranu. Uèinil jsem po jeho pøíkladu. Nasadiv si druhé brejle, vstoupil jsem do tøíhranu tìsnì podle pøítele. V sále panovalo ticho. Nikdo sebou ani nepohnul; byltì patrnì každý dychtiv, co se bude dále díti. Mimodìk mi napadlo, že není pøec možno proraziti pøístrojem strop sálu. Pohlédl jsem vzhùru ku stropu a spatøil velký okrouhlý otvor, kterýmž bylo vidìti oblohu a nìkterá skupení hvìzd. Nežli však jsem se pøítele otázal na podivnou tuto zmìnu, kterou jsem byl døíve nepozoroval, zaslechl jsem jasné zacinknutí, jako by nìkdo klepnut kamínkem do støíbrného zvonku, a hned nato se mi zdálo, že letíme vzhùru... Pravím výslovnì, že se mi tak zdálo; nebo obraz, jejž jsem byl pøed chvílí vidìl v sále, stál ustaviènì a nepohnutì pøed mým zrakem... „Letíme nebo neletíme?“ otázal jsem se po chvíli pøí- tele, jenž drže v jedné ruce lístky, jež mu byli hosté napsali, øídil, jak se zdálo, druhou rukou pøístroj. „Letíme,“ znìla pøítelova odpovìï. „Prozatím však pouze rychlostí svìtla, a následkem toho vidíš neustále obraz, jejž jsi vidìl, než jsme vylétli. Za nìkolik vteøin zøídím stroj tak, abychom se octli náhle 431.851 milionù mil od zemìkoule, naèež poletíme nìjaký èas dále pouze rychlostí svìtla. „Dobøe,“ pravil jsem.

Po chvíli se mi zdálo, jako by obraz, pøede mnou se vznášející, halil se v mlhu. Zanedlouho nevidìl jsem než šero, pøecházející víc a více v temno, až se mi zdálo, že jest pøede mnou tma takmìø neproniknutelná. „Èím to, že nic více nevidím?“ tážu se pøítele. „Octli jsme se od zemìkoule tak daleko,“ dí pøítel, „kam dolétlo svìtlo v 119 dnech. Ze vzdálenosti více než 431.851 milionù mil vidíš nyní krajinu, v kteréž se byl výjev pøed 119 dny udál za doby noèní. Letíme dále rychlostí svìtla. Nepatrné stisknutí hlavního péra mého pøístroje však staèí, abychom letìli trochu rychleji, a tak rozvine se pøed tebou postupnì obraz celý.“ Neodpovìdìl jsem; nebo v tu chvíli se mi zdálo, že temno mìní se v šero, ale tentokráte ponìkud zarudlé, jako by šerem na rùzných místech prorážely plameny. Znenáhla stává se šero vždy jasnìjším, a jako z mlhy vystupuje pøede mnou obraz krajiny. Nevidím z poèátku než neurèité obrysy hor, lesù, øek, mìst a vísek. Místy šlehají rudé plameny... Však zanedlouho jeví se vše ve svìtle jasnìjším. Již rozeznávám i jednotlivá pole, silnice, dvorce a domky; vidím též, že tu a tam jsou celé osady v plamenu, a že po celé krajinì planou nesèíslné menší ohnì jako svìtlušky... Obraz pomalu se jasní. Pozoruju, kterak nejen po silnicích, nýbrž i po polích a lukách valí se v divokém nepoøádku temné jakés stíny... Zanedlouho rozeznávám, že jsou stíny ty živy a že se skládají z bezpoèetných atomù... rozeznávám koòstvo a vozy i pìší lid...

Vidím, kterak na nìkterých místech vìtší menší tyto hlouèky nebo proudy v zmatku prchají, na jiných místech zas, jak jsou sraženy v davy zdánlivì nehybné... Vše to vidím doposud v šeru letní noci... Obraz povlovnì vždy více se jasní... Pozoruju nablízku osad, jež jsou v plamenech, divoké hemžení... Tu a tam jako by buï davy lidu postupovaly a jiné zas couvaly... Zanedlouho rozeznávám i rùzná skupení... Vidím v záøi menších ohòù hlouèky lidu v chvatné jakés práci. Se všech stran hrnou se k rùzným a èetným tìmto støediskùm vozy a lidé... Podivný obraz nabývá plastiènosti... Rozeznávám le- žení vìtších a menších oddìlení vojska... rùzné proudy prchajících i jich pronásledovníkù... rùzná skupení, kde poskytují, jak se zdá, úlevy ranìným... Zanedlouho rozeznávám místa, padlými koni, zpøevrhanými vozy a dìly a lidmi v pravém slova smyslu posetá. V místech tìch panuje zvláštní hemženi... Rozeznávám již i jednotlivé lidi a vidím, kterak jedni kopají jámy, jiní slídivì sem a tam pøecházejí, a ještì jiní padlé sbírají a odnášejí buï k ohòùm nebo k jamám... Za nìkolik vteøin rozeznávám obraz, jako bych se s ptaèí perspektivy díval na veèerní krajinu – vidím bojištì po bitvì... Pøede mnou rozkládá se obraz zdéli a zšíøi nìkolika míl. Vidím takmìø sto osad a mìst a mnohé z mìst domnívám se poznávati... Podivný obraz ten však nezùstává beze zmìny. Èím déle se naò dívám, tím jasnìjším se stává, ale zároveò se mìní... Vidím zcela jasnì, jako bych se díval na bojištì za dne s vysoké nìjaké vìže... Vše má živost, plastiènost a barvitost,

takže bych každou podrobnost rozeznal, kdybych jí mohl vìnovati pozornosti... Obraz však se mìní – poutá mne celek a nezbývá mi èasu k pozorování a zkoumání podrobností... Z téže pøíèiny nemožno také mìnící se obraz popisovati... Táhl pøed zrakem mým, jako bych se byl díval na panorama bitevní; ale nikoli od poèátku, kdy bitva zaèíná, nýbrž naopak od ukonèení boje postupnì až po jeho zahájení... Tak spatøil jsem, kterak obraz prchajících a pronásledujících mìní se v obraz bojujících, pozdìji v obraz k boji pøipravených a ještì pozdìji v obraz k bitvì se pøipravujících ohromných dvou armád... Vidìl jsem obraz zoufalého posledního boje, kterýmž vítìzství rozhodnuto, vidìl jsem obraz boje, kdy vítìzství klonilo se brzy na tu, brzy na onu stranu... Každou podrobnost bylo lze pozorovati: tu strašný, krvavý útok bodákem nìkolika plukù proti pevnému postavení nepøítelovu; tu divokou seè jednotlivých plukù jízdy, tu boj dìlostøelecký, podporovaný palbou pìchoty a manévry jízdy... Mnohdy zmìnila se podstatnì celá fysiognomie obrazu; nevidìli jsem místy než husté kotouèe bílého kouøe a tu a tam šlehající blesky, dùkaz prudké palby baterií... Hned nato zas jsem spatøil v bitevním šiku celé pluky pìchoty a jízdy v nejzoufalejší práci krvavé... Tak vlnil se dìsný obraz ten pøed mým zrakem rychle sice, ale zøetelnì... A nade vším rozloženo bylo hrobové ticho. Neslyšel jsem hømìní dìl, dunìní pùdy, rachocení bubnù a vøeštìní trub, neslyšel jsem tøesku a lomozu zbraní, ni velení, køiku a volání, ni náøku a stenání ranìných... Vidìl jsem jen živý, dìsný, neustále se mìnící obraz;

ale bez vøavy a bez hluku a lomozu jako hroznou pantomimu rozvzteklených, vzájemnì se potírajících ohromných dvou zástupù, jak zrcadlí se nevyhladitelnì a vìènì v nekoneènu všehomíra... A povlovnì mìní se obraz hrozného, divokého zápasu v obraz vždy klidnìjší, až vidím v klidu a míru utìšenou krajinu, lesknoucí se v zlatém jasu letního slunce... A podivno! K pøehlédnutí celého obrazu staèilo tak málo èasu, že pøehlédl jsem jej døíve, než by èlovìk pøeèetl popis, jejž jsem byl právì podal. Optický klam, jejž mi byl pøítel prvním tímto výjevem pøipravil, byl opravdu pøekvapující a velice zajímavý; vìøil jsem nyní úplnì, že i další experimenty podaøí se rovnìž tak jako tento první. „Trvám, že jsem vidìl právì obraz bitvy u Králové Hradce;“ podotkl jsem k pøíteli, jenž stoje mlèky podle mne v trianglu, klidnì podivný pøístroj øídil. „Uhodl jsi“, zní odpovìï; „nyní uzøíš rychle za sebou, ovšemže v opaèném chronologickém poøádku všechny bitvy sedmidenní války v Èechách. K usnadnìni pøehledu budu ti pøi všech následujících výjevech buï struèným výkladem nebo tøeba jen pouhým slovem nápomocen, abys mohl výjev pohodlnì pozorovati a nemusil se døíve tázati.“ „Jsem spokojen,“ pravím, a mlèky èekám, co se bude dále díti. Neèekal jsem však dlouho. Obraz klidné krajiny poèal se temniti, jako by se rychle halíl v hustou mlhu, a za nìkolik vteøin spatøil jsem pøed sebou opìt èirou tmu.

Ale sotva jsem zmìnu tu pozoroval, již ustupovala tma mlze, mlha jasnému pøísvitu, až zaleskla se krajina opìt v jasném denním svìtle a já spatøil poznovu bitvu... Zmìna, kterou jsem byl právì popsal, byla rovnìž taková, jakou pozorujeme pøi experimentech s tak zvanými mlhovými obrazy, když se používá dvou pøístrojù. Obraz bitvy u Králové Hradce byl se zmìnil v obraz klidné krajiny, tento pak v obraz bitvy u Králové Dvora. Rychle za sebou následovaly pak bitvy u Trutnova, Skalice, Náchoda, Jièína, Mnichova Hradištì a Podola, a mezi tím èetné menší bitky a šrùtky války rakouskopruské. „V sedmi dnech,“ pøipomenul pøítel, „zahynulo neménì než 45 tisíc lidí...“ „Dále!“ zvolal jsem, a v mžiknutí oka zmìnila se situace. Spatøil jsem opìt obrazy váleèné z revoluce polské a z války šlesvickoholštýnské. Nato následovala strašná bitva u Puebly a výjevy z francouzské invase v Mexiku, pak vražedná bitva u Frederiksburku v Americe a celá øada bitev a bitek z obèanské války severoamerické. „Války v jižní Americe,“ pravil pøítel, „vyžadovaly 519 tisíc, válka severoamerická 381 tisíc obìtí.“ „Dále!“ zvolal jsem, a v mžiknutí oka spatøil jsem bitku u Aspremonte, dobytí a výjevy z revoluce palermské, vražedné bitvy u Solferina, Magenty a celou øadu bitek a bitev menších, pak dìsné a hrùzné výjevy z revoluce indické a poté rovnìž tak krvavé obrazy z války krymské od strašného posledního útoku na Sevastopol až po vražedné bitvy u Balaklavy a Inkermanu. „Neménì než 385 tisíc lidí stála krymská válka,“ podotknul chladnì pøítel.

„Dále!“ zvolal jsem, a ihned rozvinuly se pøed mým zrakem rychle za sebou scény z poulièního boje o státním pøevratu Napoleonovì a následovaly dìsné a ukrutné výjevy z bouølivých let 1849 a 1848 v divuplné smìsici, ale vždy v opaèném poøádku chronologickém. Bojištì rozprostírala se takmìø po celé Evropì. Spatøil jsem tábor u Vilagose, porážky Maïarù u Malého Becskereku, Szórögu a Debreèína, bitvu u Custozzy, pak u Schatzburku mezi Maïary a Rusy, porážku Görgeye u Komárna a Seredu, bombardování Pešti, výjevy z èervnové revoluce v Paøíži, dobytí Budína Maïary, barikádní boj v Lipsku, bitvy u Vácova, Nagy-Sarlo, Gódállö, Hatvanu a Czegledu, dobytí Brescie Haynauem, bitvy u Novary a Mortaru, výjevy z revoluce milánské, dvoudenní bitvu u Kapolny a bitvu u Szóriku, kde Maïaøi Knièaninem poraženi. Chtìl jsem nìco podotknouti, ale pøítel pokynul rukou, bych mlèel. Následovaly porážky Maïarù u Královského Bìlehradu, Trnavy, a dobytí Rabu Windischgratzem, pak výjevy z povstání lvovského, porážka Maïarù u Švechatu, dobytí a bombardování Vídnì, scény z øíjnové revoluce vídeòské, z bouøí ve Frankfurtu a jinde, výjevy z èervnové revoluce pražské a bombardování Prahy Windischgrátzem, bitvy u Vicenze, Curtatone a Santa Lucie, bouøe v Drážïanech, Badensku, Prusku a jinde, výjevy z únorové revoluce paøížské a první bouølivé scény z revoluèního hnutí v Italii. „A možno spoèítat obìti všech tìchto bojù?“ otázal se pøítel, když byly obrazy ty zmizely a krátký èas pøede mnou rozprostíraly se jen tiché utìšené krajiny.

„Jen dále!“ vyzývám pøítele, a hned nato vidím výjevy z revoluce polské roku 1846 a po delší pause rùzné obrazy ze vzbouøení republikánù v Paøíži, Toulonu, Grenoblu roku 1834, dobytí Varšavy vojskem ruským roku 1831, nepokoje v Drážïanech a bitvu u Ostrolenky. Chvílí díval jsem se na dìsný bratrovražedný tento boj, naèež jsem se optal:, „Jak daleko nalézáme se od zemìkoule?“ „Asi 46 bilionù mil,“ odpovìdìl pøítel. Hned nato vidìl jsem obrazy z èervencové revoluce paøížské, dobytí Erivanu Paskìvièem a krvavou bitvu u Missolunghi, naèež následovaly rùzné výjevy z bojù za neodvislost na pyrenejském poloostrovì a v Øecku. Po delší pøestávce spatøil jsem opìt dìsnou velkou bitvu. „Jak daleko jsme od zemì nyní?“ tážu se. „Asi 68 bilionù mil,“ odpovídá pøítel; „vidíš právì bitvu u Waterloo.“ Mezitím, co pøítel v struènosti dále vykládal, spatøil jsem rychle za sebou vražednou bitvu u Lipska, která trvala po tøi dny, bitvy u Montmartru pøed Paøíží, u Kulmu v Èechách a u Budyšína, pak pøechod zbytku armády francouzské pøes Berezinu, bitvu u Jaroslavce, požár Moskvy a bitvu u Borodina; dále vražednou bitvu u Ogrunì (Wagramu) a nerozhodnou bitvu u Asperù; øadu obrazù z revoluce v Peru a Mexiku a z bojù španìlských, pak zase bitvy z válek napoleonských: u Eylau, Jeny a Auerstädtu, vražednou bitvu u Slavkova a hrùznì krásnou námoøní bitvu u Trafalgaru. Zadíval jsem se pøíteli do tváøe, ale hned nato jsem upøel zrak svùj zase v místo, kde jsem vidìl obrazy bitev. Následovaly výjevy ze vzbouøení Srbù pod Èerným Jiøím, dìsné obrazy nepokojù na St. Domingu a ve Švýcaøích, naèež jsem zase vidìl boje napoleonské: bitvy u Hohenlinden a Marenga, bi-

tvu u Abukiru na pevninì, kde Napoleon nad Turky zvítìzil, a bitvu námoøní u téhož mìsta, kde loïstvo francouzské Nelsonem znièeno; pak rùzné bitky a bitvy v Egyptì až po bitvu u pyramid. Mezitím boje v Holandsku a Švýcarsku, pak pokoøení Benátek a bitvy u La Favorita, Rivoli, Arcole a Lodi... „Možno spoèítat všechny obìti lidských životù, jichž vyžadovala ctižádostivost jediného despoty – Napoleona?“ podotknut pøítel. Neodpovìdìl jsem. Popolétli jsme o nìco dále. Spatøil jsem dìsný boj a dobytí Pragy Suvorovem, bratrovražednou bitvu u Maciejovic, kde Kosciuszko, byv Suvorovem poražen, ranìn klesl s výkøikem „Finis Poloniae“, a dobytí Vilna vojskem ruským. Následovaly dìsné obrazy z velké revoluce francouzské, ze vzbouøení varšavského a povstání v Krakovì, pak øada krvavých válek s Turky, boje za neodvislost severní Ameriky, v nichž Washington a Franklin hráli úlohy nejdùležitìjší; dále výjevy z války sedmileté, zejména bitvy u Kolína a Prahy, pak dobytí Prahy spojeným vojskem bavorským, saským a francouzským, výjevy z rakouské války o posloupnost; bitva u Poltavy a øada obrazù z kruté války nordické mezi Rusy a Švédy, bitva u Narvy, pak výjevy ze španìlské války o posloupnost; dále porážka Turkù u Vídnì Sobieským a války Francouzù se Španìly a Holanïany. Nato spatøil jsem krutou bitvu u Polanky, kde Rusové Sapiehou a Czarnieckým poraženi, tøídenní bitvu u Pragy a dobytí Varšavy Karlem Gustavem, porážku Polákù pod Batovem vojskem Bohdana Chmìlnického. Chtìl jsem se optati, jak daleko nalézáme se od zemìkoule nyní, ale obrazy následovaly tak rychle za sebou, že poutaly veškerou moji pozornost.

Spatøil jsem bitvu u Dumbaru v Anglii, kde Cromwell zvítìzil, a celou øadu bojù až po bitvu u Marstenmooru, kde padlo deset tisíc royalistù. A støídavì mezi boji tìmi vidìl jsem výjevy z polního tažení Švédù v Èechách: hájení staromìstské mostní vìže, dobytí Malé Strany a Hradèan. Následovaly brutální výjevy z války tøicetileté: Spatøil jsem mimo jiné bitvu u Lützenu, kde Gustav Adolf padl, bitvu u Lipska, znièení Magdeburku, polní tažení a boje, v nichž Valdštýn a Tilly hráli úlohy nejhlavnìjší; pak stínání patriotù èeských na Staromìstském námìstí a koneènì bitvu na Bílé hoøe. Dlouho jsem se díval na smutný tento obraz porážky èeské... „Jak daleko se nalézáme nyní od zemìkoule?“ optal jsem se pøítele. „Asi 325 bilionù mil,“ odpovìdìl a dodal: „Však dále! Èas kvapí...“ A mžikem popolétli jsme dále. Spatøil jsem opìt jen øadu dìsných, krvavých výjevù: hrozné ubíjení Hugenotù, výjevy z náboženských válek ve Francii, z válek, v nichž vévoda Alba hrál úlohu hlavní, z válek selských atd. Pak následovaly výjevy z vraždìní v Peru, Mexiku a jiných krajinách Ameriky, kam byla lakota Evropanù záhubu zanesla. „Dále! dále!“ zvolal jsem netrpìlivì. Po krátké pøestávce spatøil jsem porážky Matyáše Korvina, Novgorodských, Tatarù u Moskvy a fanatických køižákù nìmeckých u Nýrska. Následovalo dobytí Sionu a bratrovražedná bitva u Lipan, pak strašná porážka Nìmcù u Domažlic a mezi tím rùzné výjevy z bojù Panny, Orleánské proti Anglièanùm, pak dobytí Lubna v Horní Lužici od Èechù; krvavá bitva u Svìtlé, kde

vojsko Albrechtovo Tábory a Sirotky poraženo; bitva u Oustí, kde Prokop Holi s dvaceti tisíci porazil sedmdesát tisíc Nìmcù; tábor Žižkùv a umírajícího Žižku u Pøibyslavi. Na okamžik zmocnila se duše mé lítost; leè hned nato upoutala pozornost moji celá øada krvavých bojù husitských pod vùdcovstvím Žižkovým, jmenovitì u Skalice a u Jaromìøe, porážka Pražanù u Strachova, bitva u Hoøic, porážka Zikmundových vojù u Nìmeckého Brodu, vraždìní adamitù na ostrùvku Nežárky, porážka køižákù u Žatce, porážka aristokratù u Malešova, dobytí hradu pražského, Jaromìøe, Litomyšle a Berouna; pak porážka Zikmundova vojska pod Vyšehradem, katolických pánù u Boru blíž Horažïovic, Zikmundových køižákù mezi Žižkovem a Hradèany a bitka u Sudomìøe. A po malé pøestávce spatøil jsem ještì dìsný výjev upálení Husa u Kostnice. Všechny tyto obrazy v pravém slova smyslu pøed mým zrakem letìly – sotvaže jsem je mohl postihnouti, sotvaže jsem mohl vyslechnouti pouèné poznámky pøítelovy. Krev poèínala mi stoupati ku hlavì; cítil jsem, že zmocòuje se mne nevolnost. „Jak daleko jsme nyní?“ optal jsem se. „Asi 598 bilionù mil,“ odvìtil klidnì pøítel. „Prolétli jsme dobu pouze asi 451 rokù; zbývá nám tudíž cesta skoro desetkrát tak dlouhá, než dorazíme na místo, odkud možno pozorovati výjevy z dob prvních lidí... Musíme proletìt ještì nepatrnost – asi šesti tisíc bilionù mil, t. j. doletìt až v sféry hvìzd dvanácté jasnosti, jejichž svìtlo potøebuje více než 4000 let, než doletí k zemìkouli naší... Hleï! Jak prostièce se to vysloví! A pøece

v každé vteøinì urazíme více než 42 tisíc mil, i když svìtlo nepøedstihujeme...“ „A možno urazit cestu tu v libovolnì krátkém èase?“ optal jsem se, aniž mi napadlo, že ohromnou vzdálenost tu nemohu si ani pøedstaviti. „Ovšemže,“ odvìtil pøítel. „Ale rci pøec, jaký to vlastnì podivuhodný motor, jenž žene pøístroj nᚠs tak úžasnou rychlosti všehomírem?“ „Pozdìji – pozdìji!“ zní odpovìï. „Musím øíditi pøístroj... Pøi jediném nedopatøení pozbyli bychom rovnováhy a sletìli...“ „Kam?“ tážu se. „Což já vím?“ odpovídá pøítel. „Dále tedy! Ale rychle!“ vyzývám. „Chceme-li exkursi odbýti v hodinì, musíme se nyní obmezit již jen na nìkteré nejdùležitìjší výjevy.“ „Jen rychle, rychle!“ naléhám. A po chvíli vidím poznovu divuplné, dìsné panorama bojù... Obrazy støídají se s úžasnou rychlostí; každý však možno rozeznat zcela zøetelnì. A podivno! Tentokráte jsou obrazy bitev a šrùtek promíchány také výjevy jiného druhu; ale ve všech jeví se boj... Takto pøelétlo pøed mým zrakem ještì asi sto obrazù bojù a rùzných výjevù, v nichž zvíøeckost povahy lidské slavila triumfy, v nichž hrubá síla nebo lest a úskok vítìzily nad pøirozenou slabostí nebo bezelstností... Znenadání pozoruju, že pøi jedné promìnì obrazù vidím pøed sebou temno pøíliš dlouho. „Co to?“ tážu se netrpìlivì. „Øídím pøistroj, abys mohl shlédnouti výjev poslední... Nalezáme se daleko výše hvìzd dvanácté jasnosti; octli jsme

se v sférách, z nichž zalétá svìtlo k naší zemìkouli v dobì asi šesti tisíc let... Tentokráte však zmìníme ponìkud zpùsob dívání se. Až dospìjeme k bodu, s nìhož možno výjev pozorovati, zastavím pøístroj a ponechám mu pouze pøimìøenou rotaci, odpovídající rotaci zemìkoule kolem osy a zároveò též kolem slunce, takže pøed zrakem tvým rozvine se obraz v chronologickém postupu pøirozeném a nikoli jako až posud v postupu chronologicky opaèném.“ Po chvíli pozoroval jsem, kterak z èirého temna, do  nìhož jsem se díval, šlehlo nìkolik jasnìjších paprskù. Temno poèalo se mìniti v šerou mlhu a tato znenáhla se rozptylovala. I vidìl jsem, kterak z mlhy vystupují vždy urèitìji temné obrysy pusté divoké krajiny. Zanedlouho rozeznal jsem obraz zcela jasnì. Spatøil jsem holou, kamenitou pláò, konèící hustým jedlovým lesem, nad nímž v dáli vystupovaly k mraèné obloze temné obrysy vysokého pohoøí. Nad krajinou rozloženo bylo nevlídné dusné šero jako pøed bouøí, a jenom èasem kmitnu! zásvit slunce hustými mraky a krajina zaleskla se na okamžik v zlatém jasu... Po chvíli rozeznal jsem i pøedmìty menší. Tìsnì u lesa u jakéhos doupìte spatøil jsem skupení osob: mladièkou ženu s tøemi dìtmi... Dvé z dítek tìch tulí se bázlivì k matce; tøetí, nemluvnì, jež matka drží v náruèí, dívá se s blahým úsmìvem v nevinné tváøince matce do oèí... Bledá tváø matèina však jeví postrach a zdìšení nevýslovné. Zrak její jest upøen v temné houští lesa, nahé tìlo kyprých forem chvìje se, a mezi tím, co levou rukou tiskne nahé nemluvnì k prsùm, sahá pravou rukou po druhých dvou nahých dítkách, jež se k ní bázlivì tulí, jako by je chtìla chrániti...

Vtom vyrazil opodál z lesa mladý štíhlý muž, nesoucí na plecích ulovenou laòku. Tváø jeho nejeví bázeò, ale nepokoj... Za ním vyøítil se muž druhý, postavy atletické. Z pøiblblé tváøe jeho sálá zvíøecká vzteklost... Oba jsou nazí... První, odhodiv laòku, staví se druhému, jenž s kyjem ve svalovité pravici žene se za prchajícím, odhodlanì na odpor... Nastává zápas... Žena dívá se v smrtelné úzkosti z dáli na bojující... Je to krutý, zuøivý boj na život a na smrt... Trvá však jen nìkolik okamžikù... První muž klesá k zemi – atlet mu byl rozrazil lebku... V tváøi ženy, kterហse byla na dìsný zápas s úzkostí dívala, jeví se zoufalost... Tulíc nemluvnì pevnìji k òadrùm, bouølivì se vlnícím, prchá... obì dítky jí následují... až zmizí v temnu lesa... Beze slova dívám se na obraz, jak se poèiná haliti v mlhu. Vidím ještì, kterak atlet ukoøistìnou a smrtí èlovìka zakoupenou laòku vleèe do lesa... Po chvíli hustá a èirá tma zahalila dìsný výjev úplnì... Zmocnila se mne úzkost. Cítil jsem, že krev prudce proudí žilami, že žene se mi k mozku a že pojímá mne závra. Chtìl jsem pøítele osloviti, ale slovo mi uvázlo v hrdle. Pøítel mne pøedešel. „Spatøil jsi právì první zápas prvních lidí... Jsme u cíle exkurse... A od poèátku až po konec nevidìls než neustálý boj, vzájemné potírání a hubení tvorù nejdokonalejších... Boj ten trvá od poèátku svìta... A v prùbìhu nìkolika tisícù let snažilo se lidstvo stanoviti hlavní zásadu života, namlouvalo si, že øídí se svìt zásadou

lásky a lidskosti... A po tisíciletích koneènì poznává, že se mýlilo, že se klamalo... Po tisíciletích poznává nemilosrdného dìsného toho boha, jenž zasvìtil záhubì vše, co byl stvoøil slabším, malomocnìjším; po tisíciletích poznává, že život není než vìèný boj o pouhou existenci... A jak se zachovalo lidstvo k strašnému bohu tomu?... Jedni se pachtili po moci a slávì, jiní prahli lakotnì po bohatství a opìt jiní hýèkali své psychicky v sladkých loktech sentimentálnosti – kdežto chladný rozum newtonský, jenž by prohlédl nicotu a zvrácenost lidského snažení, budil ve všech hrùzu a zdìšení... Dìsili se chladných a pøece tak upøímných èísel, kterýmiž mìøil vesmír, hrozili se neúprosných dùsledností ledového a pøece nezvratného rozpoètu jeho – a hle! nyní stojí lidstvo pøed trùnem boha darwinovského hrozného nemilosrdného boha síly a moci... Od let bojují proti bohu tomu jistí živlové, ale úèelem malomocného boje toho jest, aby na trùn boha síly a moci mohl poznovu zasednouti svržený mraèný bùh náboženského fanatismu... Avšak boj proti bohu darwinovskému jest nerovný. S trùnu ho nesrazíte, i kdyby celý svìt obrovský boj ten podnikl... Trùn boha toho možno jen podrýti – zásadami humanity... Pøítel umlkl. Slova jeho znìla høímavì, jako když pøísný, spravedlivý soudce hnìvivì kárá... Tváø jeho však jsem nemohl rozeznati; nalézali jsme se v èiré, neproniknutelné tmì. Mlèel jsem... Však náhle pøítel poznovu se ozval.

„Co to? Pøístroj nᚠse kolísá... Pozbyli jsme patrnì rovnováhy... Klesáme!...“ Hlas pøítelùv znìl úzkostlivì, až mi srdce ledovatìlo. Nepokoj mùj mžikem zmìnil se v úzkost nevýslovnou... „Pus se pøístroje!“ vzkøikl pøítel. „Jeden z nás musí se obìtovat!... Jinak zahyneme oba!...“ Neodpovìdìl jsem; nemohl jsem odpovìdít. Cítil jsem jen, že mne smyslové opouštìjí. „Pus se! Jinak tì srazím!“ zaznìlo poznovu z úst pøítelových. „Jmenuj mi aspoò svùj motor!“ vyrazil jsem ze sebe. Vtom jsem cítil, jak se pøístroj pøekotil... Letìli jsme støemhlav dolù... Pustil jsem se... Zdálo se mi, že slyším divoký smích pøítelùv a slova: „Sbohem na vìky!... Motor mùj jest všemu svìtu znám... Je to vìènì oživující, vìènì tvoøící – obraznost...“ Hlas pøítelùv znìl temnì; poslední slova sotva jsem doslechl... Pozbyl jsem smyslù úplnì. Kdo usnul nìkdy na podzim pøi otevøeném oknì a náhle procitnu!, ví, jak zvláštní mrazivý pocit procitnutí takové provází... Podobný mráz projel mi tìlem, když probíraje se z mrákotného sna zpozoroval jsem, že žlutavý pøísvit ranní vniká polootevøeným oknem do mé osamìlé mansardy... Udivenì rozhlédl jsem se kolem a první má myšlenka pøiostøila se mimovolnì v otázku: „Byla to skuteènost, pøelud nebo sen?“ Smyslové moji však byli tak otupìlí, že jsem si nemohl otázku zodpovìdít. Pamatuju se jen, že mi ihned napadlo, že doktor Sperlich, jenž byl v sále letohrádku knížat Kinských pøítelovu smrt konstatoval, jest už od nìkolika rokù mrtev a že v zámku samém

nikdy nebylo a není žádných takových chodeb, jakýmiž jsem právì byl bloudil... Pamatuju se též, že sedìl jsem právì u svého stolku, na nìmž ležela otevøená astronomická kniha, v kteréž jsem byl patrnì pøed usnutím èetl... Na více se nepamatuju. Mrákoty obestøely duši mou poznovu... Procitl jsem teprve po nìjakém èase... Ležel jsem na loži a vedle lože kleèela staøièká má matièka... Otevøev oèi, zahledìl jsem se v upøímnou, vráskovitou její tváø a pocit nevýslovného blaha rozechvìl mou duši... „Ach dítì, drahé dítì, co se to s tebou dìlo?“ zaslechl jsem matèin hlas. „Pøibìhli pro mne, žes bez sebe – a tøetí den už...“ „Tøetí den?“ byla první moje otázka. „Tøetí ––?“ opakovala matièka. „Lékaø tu byl každý den nìkolikráte a radil jen ticho a poklid... Mluvil cosi o známkách – šílenosti...“ Chmurnou duší mou šlehnul zásvit jasné myšlenky. Zachvìl jsem se... „A musíš prý na èas zanechati studií...“ Matièka povstala, a nahnuvši se ke mnì, políbila mne lehce na èelo – – – Stalo se po radì lékaøovì... Zanechal jsem na èas studií; ale myšlenky, jež mne byly v oné dobì pronásledovaly, vracejí se i po letech...