Jako protiváhu k mnoha životním obtížím dala nebesa lidem tøi vìci: nadìji, spánek a smích. Immanuel Kant

Roèník 19

Èíslo 7

1. 11. 2014

Jako protiváhu k mnoha životním obtížím dala nebesa lidem tøi vìci: nadìji, spánek a smích. Immanuel Kant DOMOV POZEMSKÝ, DOMOV VÌÈNÝ Slova jako domov, doma, domù a jim podobná urèitì známe všichni. Ale jak jim rozumíme? Možná pro každého z nás jejich porozumìní bude jiné. Dovolte mi, abych vám nabídl, jak jim rozumím já. Obvykle pøi vyslovení slova domov si asi pøedstavíme místo k bydlení, tj. dùm èi byt, prostì støechu nad hlavou, stìny a tøeba i pøíjemné teplo. Nic proti této pøedstavì, jistì k tomuto našemu tématu neodmyslitelnì patøí. Ale zùstat jen pøi této pøedstavì by bylo dost málo. Napadají mì pøedstavy rùzných zaøízení, napø. vìzení, nemocnice, léèebny, které také mají støechu nad hlavou, pevné stìny a tøeba i to teplo, ale urèitì je za domov ani v nejbujnìjších pøedstavách považovat nebudeme. Myslím si, že k domovu patøí pøedevším zázemí pøijetí, lásky, bezpeèí, a to vše je tvoøeno pøedevším vzájemnými mezilidskými vztahy. Domov je tedy pøedevším o vztazích porozumìní a laskavého pøijetí mezi tìmi, kteøí spolu pod jednou støechou bydlí. Kde toto chybí, zùstávají jen ty stìny a støecha. A jistì cítíte, že vytváøet domov skrze høejivé vztahy musí všichni zúèastnìní, je to totiž spoleèné dílo pro spoleèný domov. Øekl bych, že známkou domova je chvíle, kdy se tam každý a každá z nás rád vrací, protože se tam cítí pøijatý èi pøijatá a tudíž v bezpeèí, protože mùže být plnì sám èi sama sebou.

Na poèátku listopadu vzpomínáme na naše zemøelé. Zvl᚝ tam, kde je úmrtí nìkoho blízkého ještì èerstvé, asi silnì vnímáme prázdné místo v tom našem pozemském domovì. A možná v tìchto dnech se nám to ještì silnìji pøipomene. Zkusme ale, prosím, do této situace nechat vstoupit paprsek Božího slova. Víme, že dokud jsme doma v tomto tìle, jsme jako vyhnanci v cizinì, daleko od Pána. To proto, že v nynìjším stavu v Boha jen vìøíme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni dùvìry a chtìli bychom radìji opustit domov tìlesný a odebrat se do domova k Pánu. (2 Kor 5,6-8) Náš pozemský domov, o kterém jsme pøed chvilkou pøemýšleli, je jen matným odrazem domova vìèného, domova u Pána, a tedy to vše, co tvoøí domov pozemský, v nejplnìjší míøe bude jednou tvoøit onen domov vìèný. A budeme-li jednou, po našem pozemském odchodu, u Pána, budeme už v atmosféøe bezpodmíneèné Boží lásky, Božího pøijetí a doufáme, že i s tìmi, kteøí nás pøedešli na vìènost a zùstali otevøeni pro Pána. To je naše nadìje, plynoucí z Božího slova, nadìje pro nás samotné, ale i nadìje v pohledu na ty, které jsme už z tohoto našeho pozemského domova fyzicky ztratili, i když v modlitbì za nì jim zùstáváme duchovnì blízko. Pøeji a vyprošuji nám všem krásný domov pozemský a jednou ještì skvìlejší domov vìèný, a proto pojïme k tomuto cíli kráèet, i pøes všechny naše slabosti, s Ježíšem a za Ježíšem.

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

P. Miroslav Strnad

PASTÝØSKÝ LIST K ZÁVÌRU ROKU RODINY Drazí bratøi a sestry, v Roce rodiny jsme se nìkolikrát pokusili spoleènì se zamyslet nad dùležitými otázkami rodiny. Jsem rád, že jste živì reagovali na nìkteré podnìty, že jste se také pokusili o konkrétní kroky k pozvednutí Vaší køesanské rodiny. To je povzbuzením i pro mì. Když vidím, že se o pozvednutí rodiny snažíme spoleènì, vìøím, že se nám spoleènì podaøí pøispìt k ozdravení rodin, na nichž je závislá budoucnost církve i spoleènosti. Ukázali jsme si, že manželství není jen nìjaká obyèejná vìc, ale že je to spoleèná cesta ke svatosti, ke spoleènému štìstí bez konce v nebi. Modlitba nás otevírá pro Boha a Boží láska, kterou si navzájem darujeme, umožòuje zkušenost štìstí z Boží blízkosti. Naopak k nejvìtší katastrofì lidských dìjin došlo, když èlovìk neposlechl Boha, ba jednal, jako by Boha nebylo, jako by ho nepotøeboval. Sám si zaèal hrát na Boha, který rozhoduje o dobru a zlu. Život bez Boha se stal životem bez lásky a bez nadìje. Pøijaté Boží milosrdenství však pøináší odpuštìní a novou nadìji. Život se zmrtvýchvstalým Kristem dává úèast na vítìzství, jak jsme zakusili v dobì velikonoèní. Pak jsme poznali, že kdo má Ducha Svatého, miluje, tedy zachovává pøikázání lásky k Bohu a bližnímu. Svátost manželství je svátostí lásky. Jako manželé máte vlastní stavovské poslání: být zvláštními strážci lásky v církvi a ve spoleènosti. Život otevøený Boží lásce je nároèný, protože vyžaduje zapøení sebe, ale je nádherný a pøináší uzdravení svìta. Nìkdy se lidé ptají: nestaèí nám lidská láska ke spoleènému štìstí i bez svatby? Lidé, kteøí se nechtìjí zavázat manželským slibem, jako by øíkali: budu s tebou tak dlouho, dokud se mi budeš líbit a dokud mì budeš bavit, dìlat mì šastným. Pak tì jako nepotøebného opustím, protože mi nejde o tebe, ale o mne. O Boží požehnání k manželství nestojím, protože spoléhám jen na sebe. Dokud se takoví lidé neobrátí znovu k Bohu, nemají právo na odpuštìní ve zpovìdi a na svaté pøijímání. Vám, kteøí jste se kdysi vydali takovou cestou, nabízím Boží pomoc a požehnání Vašemu spoleènému životu skrze svátost manželství, kterou mùžete pøijmout i dodateènì. Vìtšina lidí ví, že úmyslný potrat je tìžkých høíchem vraždy nevinného èlovìka, který se ještì nenarodil. Je tøeba však pøipomenout, že nezáleží na zpùsobu potratu, že použití dnes státem schválené „potratové pilulky“ je stejnou vraždou jako chirurgický potrat. Každý lékaø, který pilulku pøedepíše, žena, která ji použije, ale i všichni, kteøí ji k tomu nutí, jsou stejnì jako pøi chirurgickém potratu vylouèeni z pøijímání svátostí, dokud nedosáhnou zrušení trestu. Tìm z vás, které stihl tento trest a chcete se smíøit s Bohem, mùže poradit každý zpovìdník. Nìkteøí si myslí, že se ubrání potratùm tak, že budou používat antikoncepci. Nechápou, že je to v podstatì útok na Boží dílo, proti Božímu plánu. Žena je stvoøená Bohem a v jejím tìle fungují Boží zákony. Sám Stvoøitel urèuje, že se žena v urèité chvíli mùže stát matkou… Jan Pavel II. øíká, že je to høích proti prvnímu pøikázání Božímu, to znamená pøímo proti Bohu. Antikoncepce je ještì tìžší høích než potrat.

„Vìøící to mají lepší“ Byl jsem nedávno na návštìvì u jedné paní, které už je pìtaosmdesát let. Vysoký vìk na ní není poznat. Je velmi energická a nedává bìžnì najevo, že trpí osamoceností. Ohlednì vyznání se prohlašuje za „nevìøící“. Když jsme si tak u kafe a štrúdlu povídali, najednou mi øíká: „Vy vìøící to máte lepší.“ Snažil jsem se jí pak vysvìtlit, že jako vìøící nemáme o nic ménì starostí a bolestí než lidé kolem, ani nám nelétají peèení holubi do úst, ani nás ménì nebolí vrtání zubù; nemáme to lehèí v partnerském životì, ani pøi výchovì dìtí atd. Ona svùj názor nakonec odùvodnila slovy: „Vy ale máte stále partnera pro komunikaci.“ Když jsem nad tím následnì pøemýšlel, uvìdomil jsem si, že trefnìji ani nemohla vyjádøit to, co je dùležitou skuteèností mé víry! Ano – mùj Partner je vždy a všude se mnou. Jsem rád, že s ním mohu mluvit o své radosti, když žasnu nad majestátem hor, nad krásou bublajícího potoka èi nad nìjakým technickým výtvorem nebo když žasnu nad krásou nìkterých lidských vztahù. Ale mohu s ním mluvit i o svých pochybnostech, o své bolesti, nemoci, o pocitech bezvýchodnosti, o trápení, o neshodách s lidmi, zkrátka o všem, co mì trápí. Je to vskutku Immanuel – „Bùh s námi“! Kéž bychom této možnosti víc využili, nebáli se s naším Partnerem

Velkou bolestí je pro manžele situace, kdy nemohou mít dìti. Oplodnìní ve zkumavce však není správným øešením, protože tak se èlovìk pyšnì staví na místo Boha Stvoøitele a navíc nìkteré lidské plody nechá plánovanì uhynout. Dnes už existuje skuteèná léèba neplodnosti. V každém církevním centru pro rodinu dostanete kontakt na odborníky, kteøí léèí manželskou neplodnost, ale i na ty, kteøí uèí pøirozeným metodám regulace porodnosti. Nìkteøí prosazují manželství dvou mužù nebo dvou žen. Takové manželství není možné nikdy, protože nemùže být otevøeno pøirozenému plození dìtí. Nìkteøí se snaží zmìnit pohlaví. To ve skuteènosti nejde, protože pohlaví neurèují jen pohlavní orgány, ale mužskostí nebo ženskostí je poznamenána každá buòka v tìle. Kdybychom toto chtìli mìnit, museli bychom se podruhé narodit. Drazí bratøi a sestry, vím, že tato témata se nemusí každému líbit a každý se mnou nemusí souhlasit. Pøesto je mou povinností to všem jasnì øíct, jinak bych nesl vinu za neznalost nìkterých z vás já sám. Kdybych vám zamlèel tak dùležité pravdy, byl bych špatným biskupem. Pravdu musíme øíkat, i když není pøíjemná. Toužíme pøece po vìèné spáse. Manželství vidíme jako spoleènou cestu ke svatosti. Na cestì svatosti èeká každého boj s Božím nepøítelem i s vlastní slabostí. Jestli jsem v prvním listì k Roku rodiny vyzval, abychom se v každé rodinì pokusili udìlat aspoò malý krùèek na cestì ke spoleèné modlitbì, dnes vás prosím, abyste poctivì pøemýšleli pøed Boží tváøí o tìch zmínìných tématech, která se vás týkají. Zaènìte hledat cestu k pochopení a pøijetí Božího pozvání na cestu ke svatosti, která se týká celého èlovìka a celého života, nejen našich zbožných citù. Mìjte odvahu vyhledat dobrou duchovní radu a dìlat postupné krùèky k nalezení harmonie vlastního života s Božím plánem. Zmìna bude tím tìžší, èím víc nás ovlivòuje spoleènost, která se hrdì nazývá ateistickou, tedy odmítající Boha èi nepoèítající s Bohem. Do této spoleènosti nás Bùh poslal ne proto, abychom s ní splynuli, ale abychom v ní byli svìtlem a solí. Nejprve musíme dùvìøovat Bohu víc než vlastním názorùm pøejatým ze svìta. Pak mùžeme být nástrojem Božího pùsobení, praktickým pøíkladem èlovìka žijícího s Bohem v krásném a šastném pøátelství. Nic se nebojme. Muèedníci, kteøí vydávali svìdectví Kristu vlastní krví v dìjinách i v souèasnosti, to mìli tìžší. Modleme se za sebe navzájem, abychom umìli slyšet Boží volání a také se Bohem nechali vést. Modleme se zvláštì za ty, pro které je u poslechnutí Boha mimoøádnì tìžké. Modleme se za synodu biskupù o rodinì, kterou dnes zahajuje papež František. Já tam zastupuji èeské biskupy a dennì se za vás modlím. Èím více se Vás k modlitbì pøidá, tím více vyprosíme. Pán Ježíš pøece slíbil: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv vìci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Všem vyprošuje svìtlo a sílu Božího ducha a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan

komunikovat vždy, všude a o všem, co nám leží na srdci! Ignác Mucha Ve víru víry

Na høbitovì Milosrdný Bože, zde na tomto høbitovì odpoèívají mnozí zemøelí, které jsem znal, ale také bezpoèet tìch, o kterých jsem nikdy ani neslyšel. Tady odpoèívají jejich tìlesné ostatky, jež se už rozpadly na prach. A pøece je jejich jedineèná osobnost ve tvém pokoji, jak pevnì vìøím a doufám. Ve smrti byla promìnìna ve svou pùvodní a nezkalenou podobu, kterou sis udìlal o každém z nás. Dej, a je tento høbitov místem nadìje a útìchy pro všechny, kteøí sem chodí navštìvovat hroby svých blízkých zesnulých. Utìš ty, kteøí poøád ještì truchlí, protože je bolí louèení, a tìm, kteøí peèují o hroby svých dávno zemøelých pøíbuzných, pøipomeò všechno, co jim zanechali svým životem. A dokážou žít z koøenù, z nichž se jim dostalo života, a a dovedou pochopit poselství, kterým se na nì jejich zemøelí obracejí. A si lidé na tomto místì pøipomenou, že také jejich život jednou skonèí. Daruj jim svého Ducha tak, aby i oni se svým životem stávali požehnáním pro druhé. Anselm Grün Moje modlitební kniha

Odplata Bohatý m욝an pozval mistra na obìd. Když ten však v urèený èas dorazil, pán domu ho pøijal rozezlenì. Dùvod toho mistr nechápal a ještì ménì to, že mu hostitel se skøípìním zubù nadává. Mistr pøesto zdvoøile pozdravil a ptal se rozzlobeného muže: „Øekni mi, hostíš èasto nìkoho ve svém domì?“ „Ano, samozøejmì. Hosty vždy vítáme a jsme pohostinní.“ „A jak se na to obyèejnì pøipravujete?“ „No, pøichystáme chutné jídlo a ušlechtilé víno, vyšívané ubrusy a pøepychové nádobí a stoly nazdobíme kvìtinami.“ „A co udìláte, pokud jsou hosté na poslední chvíli nuceni pozvání odmítnout?“ „No, to se zaradujeme a všechno sníme sami.“ „Vidíš, ty jsi mì pozval na jídlo a pøijal jsi mì velmi nevlídnì. Nechci ti oplácet stejným, protože nevlídnost nelze pøekonat nevlídností ani nenávist nenávistí. Tady pomùže jen velkorysost, a tak ti udìlám radost: Protože už po tvém nevlídném pøivítání nemám chu tvé pozvání pøijmout, mùžete sníst všechno sami.“ - PASTÝØ strana 2 -

POU NAPØÍÈ ITÁLIÍ

(pokraèování z minulého èísla) V pátek jsme navštívili Castel Gandolfo – letní sídlo papežù, které bylo od loòského roku zpøístupnìno i poutníkùm, a které se nachází 10 minut vrtulníkem z Vatikánu. Sídlo má rozlohu 55 ha v pøíznivém klimatu 400 m nad moøem, na kopci, nad sopeèným kráterem, kde vzniklo jezero Lago Albano. Poprvé v tomto paláci žil Svatý otec v r. 1626, ale ze 30 papežù zde pobyla asi jen polovina, protože nìkteøí se považovali za vìznì. Zato Jan Pavel II. si toto místo velice oblíbil a celkem v nìm strávil 5 let a 16 dnù svého života. Od r.1936 zde funguje i observatoø. Odpoledne jsme krásnými serpentinami dojeli do zrekonstruovaného barokního benediktinského kláštera Montecassina, který leží na strategickém místì mezi Øímem a Neapolí. Dobyvatelé se mnohokrát pokoušeli o jeho znièení, za 2. svìtové války bylo obsazeno Nìmci a v kvìtnu r.1944 rozbombardováno spojenci. Klášter vznikl nad jeskyní, do které v r. 529 pøivedli Benedikta havrani z Lubjaka. Narodil se r. 480 jako dvojèe sestry Scholastiky a na její památku byl také postaven kostel. Benedikt studoval v Øímì, ale pro nemravnost spolužákù uprchl do této jeskynì, kde tøi roky žil a vzdìlával se jako poustevník. Zde napsal Reguli benediktinù, ale jelikož se ho snažili v Øímì otrávit, vrátil se zpìt do jeskynì, kde zemøel a je pochován vedle sestry Scholastiky. R. 589 byl v Øímì dostaven klášter na jeho poèest. Odtud jsme pøes nížinu Tablier, které se øíká obilnice Itálie, a podél Jadranu pøes Aporii docestovali do S.G. Rotunda a ubytovali se na dvì noci v novém pìkném hotelu. Celkovì na nás toto mìsto pùsobilo èinorodým stavebním ruchem, všude dokola rozestavìné budovy a byla zde cítit velmi silná pouová turistika, za kterou bychom mìli být v 21. století vdìèni. Tady, tenkrát na pustém místì, se 25.5.1887 narodil, 2.5.1999 byl blahoøeèen a 2006 prohlášen za svatého otec Pio. Už jako malý chlapec mìl sen, že bude bojovat se Satanem a pozdìji opravdu prožíval bolestné a velmi vyèerpávající noci, ale Bùh mu nakonec vždycky pomohl. A tady bychom chtìli ještì jednou podìkovat našim prùvodcùm za skvìlé naèasování filmu o otci Piovi, který na obrazovkách v autobuse konèil právì v okamžiku, kdy se pøed námi objevil bílý monumentální „Dùm pomoci v utrpení“, který v letech 1940 – 1956 otec postavil. Ráno jsme mìli mši ve staré kapli Panny Marie Milostné, kde je umístìn køíž, pod kterým o pùl tøetí v noci dostal otec Pio první stigmata, která krvácela 50 let, až do jeho smrti, kdy zmizela. Mìl také schopnost „bilokace“, která mu umožòovala být souèasnì na více místech; napø. v Lurdech pobýval velice èasto. Také si mohl povídat se svým andìlem strážným a øíkal, že Kristus nám káže bát se Satana více než smrti. Za zpìvu jsme prošli druhou, po Lurdech nejkrásnìjší, køížovou cestu na svìtì a navštívili jsme hned vedle stojící novou pøenádhernou baziliku, ve které jsou vystaveny jeho ostatky. Ty, když byly po 34 letech vyòaty z hrobu, dodnes vypadají, jakoby otec Pio právì usnul. Také jsme si prohlédli jeho skromnou celu, ve které prožil vìtšinu života, a když byl nemocný, namìøili mu 48° C horeèky. Je zde také uložena korespondence za poslední rok jeho života, která èiní 20 tisíc dopisù. Odpoledne jsme navštívili Monte St. Angelo, kde byl ve skalní jeskyni, 800 m nad moøem, vybudován kostel, ve kterém se 4x zjevil archandìl Michael, což znamená „podobný jako Bùh“. První zázrak se stal 6.9., kdy hrozily záplavy a roztrhla se skála podél øeky, druhý když 8.5. obèan hledal zatoulaného býka a andìl mu oznámil, že si vybral jeskyni za svatyni. Tøetí zázrak se stal, když seslal bouøi na germánské vojsko, pøi ètvrtém zázraku 29.9. se zjevil poutníkùm a oznámil jim, že si jeskyni vysvìtí za svatyni. Na tomto místì andìl zvítìzil nad ïáblem. V nedìli jsme pøes Apeniny (2900 m nad moøem) pøijeli do Florencie, jejímž patronem je sv. Jan Køtitel. R. 59 pøed n.l. ji založili Øímané

jako svou kolonii a které se v 19. století zaèalo øíkat Perla Toskánska. Roènì ji navštíví 7 mil. turistù. My jsme navštívili hlavní námìstí Signoria, kde pøed radnicí stojí všem známá socha Davida, kostel S. Croce, most zlatníkù, katedrálu Santa Maria del Fjord, která se stavìla 100 let, vysvìcená byla r. 1436 a je zde sídlo biskupù. Baptisterium, což je køtitelnice dospìlých, a také námìstí Duomo, na kterém, když se v r. 1970 restaurovalo, se poztrácely dlažební kostky, naštìstí ostuda byla zažehnána, protože se nakonec všechny našly. Itálie se stávala velmi èastým cílem dobyvatelských útokù a ve Florencii se støídali v 6. století Byzantici, v 7. stol. Longobardi, v 9. stol. Frankové a nezùstal tak žádný prostor pro kulturu. Až v 11. stol. Karel Veliký poskytl zemi stabilitu a v r. 1115 získala status nezávislého mìsta. Ve 12. stol. zaèaly vznikat mìstské státy, které ale zaèaly ovládat bohaté rodiny. Ve 13. stol. Florencie prožívala nejšastnìjší období a mìla 100 tisíc obyvatel. Mìla vysoce rozvinutou kulturu a bankovnictví, ale ve 14. stol. udeøila morová rána a pøi ní zahynula polovina obyvatel. Došlo ke zhroucení bank a tehdy zaèal rod medicejských poskytovat pùjèky, zúroèil svùj majetek a financoval a podporoval Michelangela. Nìkterým rodùm a papežùm v tomto umìleckém státì však zaèala nezávislost medicejských vadit a v r. 1492 mnich Savonarola spálil všechny jejich umìlecké skvosty na „hranici marnosti“. Sám byl na stejném místì za rok upálen. V r. 1516 se stal papežem Lev X. Medicejští ale díky rozmaøilému zpùsobu života, který vedli, skonèili vládu v r. 1707. Døíve byla umìlecká díla ztváròována ve statické poloze, až výsledkem Michelangelova studia anatomie tìla a fantazie se podaøilo ztvárnit onu „vyšší“ krásu v podobì Davida. Biblický hrdina je zobrazen ve chvíli nejvyššího soustøedìní na boj s Goliášem. Ví, že musí zvítìzit a jeho morální síla mu dodává klidný výraz. V r. 1501 zaèal 26-ti letý Michelangelo tesat z úzkého kazového, 4 m dlouhého mramoru sochu, aby za tøi roky vzniklo dílo, které zná a obdivuje celý svìt. A tady mì napadá otázka, co bude s dnešním svìtem? Pro každou dobu je dùležité, aby v ní žili lidé, kteøí chtìjí pøijmout nabídku Božího království, aby Boží vláda pronikla do našich duší a do celého svìta. Kdo se modlí, jakoby vyjadøoval touhu po zmìnì, a to je krok k našemu obrácení. Èlovìk potøebuje mít jistotu a otevøenou budoucnost, a proto dìkujeme za to, že mùžeme žít v nadìji a právì v našem klidném mìsteèku. Zapsala Anna Luková

Pozitivní myšlení Po celodenní jízdì dorazil poutník do mìsta, které nikdy døív nenavštívil. Jeho obyvatelé nosili cizokrajné obleèení záøivých barev, jejich øeè byla prostoupena zvláštními zvuky. Domy mìly okrovì žlutou, modrou nebo èervenou omítku a na tržišti nabízeli plno zboží. Poutníkovi jen oèi pøecházely. Osvìžil se u prodavaèe vody a když procházel kolem stánku s pamlsky, zmocnila se ho nesmírná chu na nìco sladkého. Jeho oèi se nemohly nasytit, sbíhaly se mu sliny v ústech a jeho chu stále rostla. Prsty ho zasvrbìly a už mìl v puse medovou kulièku sypanou cukrem a kokosem. Následovala èokoláda a pražené mandle. I když už byl vlastnì sytý, labužnicky pomlaskával a ještì se natahoval po kandovaném ovoci. V tom ho prodavaè klepl pøes prsty bambusovou hùlkou. Když sahal po rozinkách, uhodil ho prodavaè už o poznání silnìji. „Tohle mìsto je skvìlé!“ zvolal poutník nadšenì. „Když èlovìk žádné sladkosti nechce, nutí ho k tomu holí!“

- PASTÝØ strana 3 -

VÌØÍM VE SPOLEÈENSTVÍ SVATÝCH, VZKØÍŠENÍ Z MRTVÝCH A ŽIVOT VÌÈNÝ.

Apoštol Jan v knize „Zjevení Janovo“ píše: Potom jsem vidìl, hle tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal seèíst, ze všech ras, kmenù, národù a jazykù, jak stojí pøed trùnem a pøed tváøí Beránkovou, obleèeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trùnu, a Beránkovi.“ Jeden z tìch starcù na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud pøišli ti v bílém rouchu?“ Øekl jsem: „Pane mùj, ty to víš!“ A on mi øekl: „To jsou ti, kteøí pøišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkovì. Proto jsou pøed trùnem Božím a slouží mu v jeho chrámì dnem i nocí; a ten, který sedí na trùnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovìt ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, nebo Beránek, který je pøed trùnem, je bude pást a povede je k pramenùm vod života. A Bùh jim setøe každou slzu s oèí.“ (Zj 7,9-10.13-17) Ve Vyznání víry vyznáváme, že „Vìøíme ve spoleèenství svatých, vzkøíšení z mrtvých a život vìèný.“ Vìøíme ve spoleèenství všech vìøících v Krista. Jsou to jednak ti, kteøí žijí na této zemi a putují k cíli. Dále ti, kteøí zemøeli a procházejí oèišováním. Pøedevším jsou to ale svatí v nebi, kteøí žijí v plném a dokonalém spojení s Bohem. Tato velká rodina pøesahující hranice prostoru, národù, kultur a vìkù, života i smrti tvoøí jediné tìlo, ve kterém koluje síla Božího života a všechny nás spojuje. Velkým darem pro nás je pøímluva svatých. Pokud zde na zemi poznáváme cenu dobrých lidských vztahù, oè silnìjší je toto pouto s tìmi, kdo žijí plnì s Bohem a bratrsky vidí naše boje, potøeby i slabosti z nadhledu vìènosti. Mezi svatými jedineèným zpùsobem vyniká Panna Maria, Matka Kristova. Spojení Matky se Synem mùžeme sledovat od poèetí až do smrti. Zvláštì pod køížem je vìdomá její úèast na našem vykoupení. I po nanebevstoupení Ježíše pomáhá uèedníkùm svými modlitbami a je pøítomná o letnicích mezi nimi pøi seslání Ducha Svatého. Proto ji církev miluje a vzývá jako Matku, jako sestru, pøímluvkyni, pomocnici, ochránkyni a prostøednici. Teï na zaèátku listopadu si pøipomínáme svátek „Všech svatých“ a druhý den vzpomínáme na naše zemøelé. Naše høbitovy jsou krásnì vyzdobené, rozsvìcujeme svíèky a vzpomínáme na naše drahé, kteøí nás už pøedešli na cestì do vìènosti. Tato vzpomínka nám pøipomíná, že i náš život døíve nebo pozdìji skonèí. Èasto si klademe otázku, co nás èeká za prahem smrti? Nestaèí jenom vzpomínat, zdobit hroby a rozsvìcovat svíèky. Mnohem dùležitìjší jsou naše modlitby. Modlitba za zemøelé patøí již k nejstarší tradici. Církev již od prvních dob uctívala památku zemøelých, pøimlouvala se za nì a pøinášela zvláštì eucharistickou obì, aby oèištìni mohli dosáhnout blaženého patøení na Boha. Neváhejme a pojïme na pomoc tìm, kteøí jsou mrtví, a obìtujme za nì své modlitby. Církev nás v tìchto dnech vybavila zvláštními prostøedky (odpustky), kterými mùžeme pomáhat tìm, kteøí ještì trpí pøi svém oèišování. Jak zpíváme i v té písni: „Na dušièky vzpomínejme, z oèistce jim pomáhejme, budou na nás vzpomínat, až budeme umírat.“ Smrt se týká nás všech, zvláštì když nás zasáhne zblízka. Je-li smrt považována za konec všeho, pak dìsí, straší a mìní se v hrozbu, která nièí každý sen, každou perspektivu, láme každý vztah a pøerušuje každou cestu. Toto pojetí smrti je typické pro ateistické smýšlení. Existuje však také praktický ateismus, život žitý pouze pro vlastní zájmy, život žitý pro pozemské vìci. Tomuto falešnému øešení se však vzpírá lidské srdce, touha po nekoneènu, stesk, který máme po vìènosti. Jaký je tedy køesanský smysl smrti? Hledíme-li na nejbolestnìjší momenty svého života, kdy jsme ztratili drahou osobu – rodièe, bratra, sestru, manžela, dítì, pøítele – zùstává v srdci pøesvìdèení, že nemùže být všemu konec, že prokázané a obdržené dobro nebylo marné, že náš život smrtí nekonèí. Tato životní žízeò nalezla svoji spolehlivou odpovìï ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíšovo vzkøíšení nedává pouze jistotu života po smrti, ale osvìtluje také tajemství smrti každého z nás. Žijeme-li sjednoceni s Ježíšem, jsme-li mu vìrni, budeme schopni s nadìjí a pokojem èelit také smrti. Èlovìk pøistupuje k umírání tak, jak žil. Je-li mùj život cestou spolu s Pánem, cestou dùvìry v jeho nezmìrné milosrdenství, budu pøipraven

pøijmout poslední okamžik svého života jako koneèné dùvìøující vydání se do jeho vlídných rukou v oèekávání, že jej uzøím tváøí v tváø. To je to nejkrásnìjší, co nás mùže potkat. Jak je možné být nablízku Ježíši? Modlitbou, svátostmi a praktikováním lásky. Kdo praktikuje milosrdenství, nebojí se smrti. Je velmi dùležité si neustále uvìdomovat, proè pøišel Ježíš Kristus – vtìlené Boží slovo na svìt. Hlavním dùvodem byla spása všech lidí a síla, která k tomu vedla, byla veliká Boží láska k nám. Je to výzva pro nás všechny, i my máme být darem pro druhé. Snažme se, abychom byli nositeli Boží lásky, povzbuzením v tìžkostech, podporou v utrpení a nemoci tìm, kteøí to potøebují. Vyprošujme si k tomu Boží posilu. Ježíš neslibuje tìm, kteøí ho následují, lehký a pohodlný život, ale slíbil nám, že ve všem bude s námi. Dal nám prostøedky k zachovávání vìrnosti jeho slovu. Jsou to modlitba a svátosti. V nich se dùvìrnì setkáváme a dùvìrnì s ním žijeme. On nám pomáhá svými milostmi, radí, vede nás, abychom nesešli z jeho cesty a dosáhli spásy. Využijme tyto úèinné prostøedky. Ježíš øíká: „Já jsem vzkøíšení a život. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít. A každý, kdo žije a vìøí ve mne, neumøe navìky.“ (J11,25-26) Ježíš pøišel mezi nás, stal se èlovìkem ve všem, kromì høíchu. Zemøel za nás, a to potupnou smrtí na køíži, ale vstal z mrtvých, abychom mìli nový život a mìli ho v hojnosti. Apoštol Pavel ve svých listech píše: „Vìøíme-li, že Ježíš zemøel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bùh ty, kdo zemøeli ve víøe v Ježíše, pøivede spolu s ním k životu.“ (1Tes 4,14) Toto oèekávání je zdrojem a dùvodem naší nadìje. „A nadìje neklame, nebo Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Ø5,5) „Bùh prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemøel, když jsme byli ještì høíšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlnìni prolitím jeho krve, budeme skrze nìho zachránìni od Božího hnìvu. Jestliže jsme my, Boží nepøátelé, byli s Bohem smíøeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smíøené zachrání jeho život.“ (Ø 5,8-10) „Jestliže ve vás pøebývá Duch toho, který Ježíše vzkøísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkøísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná tìla Duchem, který ve vás pøebývá. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepøijali jste Ducha otroctví, abyste propadli strachu, nýbrž pøijali jste Ducha synovství, v nìmž voláme: Abba, Otèe! Tak Boží Duch dosvìdèuje našemu duchu, že jsme Boží dìti. A jsme-li dìti, tedy dìdicové – dìdicové Boží, spoludìdicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním úèastni Boží slávy.“ (Ø 8,11.15-17) Dulíková L.

Dvì závìti

Stalo se to pøed nìkolika lety ve Frankfurtu. Zemøel jeden velmi bohatý muž. Nemìl žádné blízké pøíbuzné. Každý byl zvìdavý, kdo teï zdìdí jeho miliony. Muž zanechal dvì závìti. Jedna mìla být otevøena hned po jeho smrti, druhá teprve po pohøbu. V první závìti stálo: „Chci být pohøben ve ètyøi hodiny ráno.“ Toto zvláštní pøání bylo splnìno. Za rakví bylo jen pìt truchlících. Pak byla otevøena druhá závì, ve které bylo napsáno: „Chci, aby veškeré moje jmìní bylo rovným dílem rozdìleno mezi ty, kdo se zúèastnili mého pohøbu.“ Tìch pìt pøátel dostalo zaslouženou odmìnu. Byli to opravdoví pøátelé. Èlovìk by byl skoro v pokušení jim závidìt. Ale celkem vzato k tomu nemáme žádný dùvod. Protože my dostáváme ještì vìtší odmìnu. Jak to? V nedìli se scházíme kvùli jedné závìti. A sice kvùli Ježíšovì závìti, která nám øíká: „To konejte na mou památku.“ Mnoho lidí považuje tuto závì za divnou a zùstává v nedìli doma. My ale víme, že pøi památce na Ježíšùv èin lásky dostáváme mnohem víc než zmínìní pozùstalí. Pøi bohoslužbì získáváme totiž svìtlo a sílu, které nás vedou k vìèné radosti. Pierre Lefévre Pøíbìhy psané životem

Schopnosti Mistr jednou pøednášel pøed mnoha lidmi, když tu ho uprostøed øeèi rozezlenì pøerušil posluchaè, který ho oèividnì chtìl zahanbit. „Mùj mistr má mnohem vìtší schopnosti než ty!“ køièel. „Mùj mistr umí èíst z køišálové koule, léèit dotekem ruky, a když se mu zachce, vyhodí lano do vzduchu a šplhá po nìm až do nebe, aby se poradil s vyššími silami. A jaké zázraky dokážeš ty, když tu vedeš uèené øeèi?“ „Když mám hlad, tak se najím, když jsem unavený, tak si jdu lehnout,“ odpovìdìl mistr. - PASTÝØ strana 4 -

Vìøím v život vìèný…..(Credo) O fatimském zjevení Panny Marie bylo vydáno více knih. V knize „Zùstaò matkou“ je uvedena sbírka dopisù sestry Lucie, kde uvádí nìkteré bližší podrobnosti a zároveò popisuje život svùj a život svých pøátel Hyacinty a Františka. V této knize uvádí, že jim Panna Maria na malou chvíli dala nahlédnout do pekla na pekelná muka. Co tam dìti uvidìly? Sestra Lucie se to snaží popsat. Vidìly velké ohnivé moøe, dle zdání v hlubinách zemì. V tom ohni vidìly dìvèátka duše jako prùhledné èerné nebo hnìdé rozžhavené uhlíky, v lidské podobì se pohybovaly v ohni, hnané plameny, které šlehaly a vytváøely oblaka dýmu. Padaly na všechny strany jako jiskry pøi obrovském požáru, bez tíže a rovnováhy, s bolestným sténáním a se zoufalými výkøiky, které vzbuzovaly hrùzu a nahánìly strach. Ïáblové mìli pøíšernou a odpornou podobu, byli jako ohavná neznámá zvíøata, ale prùhledná a èerná. Podobnì v rùzných knihách a „vidìních“ je psáno o duších v oèistci. Malíøi je znázoròují jako ubohé a zbìdované lidské postavy uprostøed velkých ohnivých plamenù. Než zaujmeme stanovisko k tìmto vidìním, musíme si objasnit nìkteré vìci o èlovìku a vìènosti. Èlovìk není jen to, co vidíme. Èlovìk je jednota tìla (viditelného) a neviditelné duše. Vlastní identita èlovìka nespoèívá v tom, co vidíme, v tìle. Spoèívá v jeho nesmrtelné duši. Zemøe-li èlovìk, øeknìme napø. Franta umøel. Nebyl ale pochován Franta, nýbrž jen jeho mrtvola. Franta ve své identitì, tedy v duchovní èásti, nezemøel. Ten žije vìènì. Svìdèí nám o tom sám Bùh. Když se zjevil Mojžíšovi v hoøícím keøi, pøedstavil se mu: „Já jsem Bùh Abrahámùv, Izákùv, Jákobùv.“ A evangelista Matouš k tomu dodává: „Bùh není Bohem mrtvých, ale živých“ (Mt 22,32). A my to, snad nevìdomky, sami uznáváme. Když se modlíme a prosíme o pøímluvu napø. sv. Tadeáše, sv. Josefa apod., jsme pøesvìdèeni, že prosíme živého sv. Tadeáše, sv. Josefa apod., nikoliv jejich mrtvá tìla. (Jinak je tomu u Panny Marie, kde jsme pøesvìdèeni, že byla s tìlem i duší vzata do nebe). Pojem „duše“ je jistì správný. Duše dává život. O všem, co vede k životu, øíkáme: „má duši“. Jenže tento výraz vede k nesprávnému pohledu, že duše je nìco, co naplòuje bytost, co pak prostì bytost opustí, jakoby se duše vyfoukla. Øíkáme, že „vypustil duši“. Právì opak je však pravda: vlastní èlovìk, jeho identita, je právì v té duchovní èásti. Ta pouze podle pøírodních zákonù, za urèitý èas, opustí tuto tìlesnou skoøápku a žije dále ve svém duchovním prostøedí. Takové pøibližné pøirovnání si mùžeme udìlat napø. u fazole. Když roste a zraje, tvoøí lusk a bobule nedílnou jednotu (jak u èlovìka tvoøí nedílnou jednotu tìlo i duše). Celá se jmenuje „fazole“, aèkoliv to jméno nesou její plody (jako jméno èlovìka nese jeho duše). Když se naplní èas a fazole dozraje, lusk se otevøe, uschne a spálí se, ale vyjde z nìj semeno, bobulky, které žijí dále. Tak u èlovìka, když dojde jeho vìk, „odloupne se“ jako lusk – tìlesná schránka, která pùjde do hrobu, ale duše – tedy napø. Franta – oproštìna od tìlesné skoøápky, žije jako Franta dále, vìènì. Proto já radìji používám výraz „duchovní èlovìk“ – zùstává stále èlovìkem i se svou identitou. Dále však budeme používat navyklé slovo „duše“. Dále si uvìdomme: Èlovìk je schopen vnímat, poznat, popsat atd. jen to, co je v rámci pøírodních zákonù – zákonù hmoty v prostoru a èase. Co je nad to, nemùžeme pochopit, tedy ani popsat. A právì ona duchovní èást èlovìka, jeho duše, opouští toto území pøírodních zákonù. Jde do prostøedí, kde sídlí Bùh, kde neexistuje èas, ani prostor a hmota. To pochopitelnì pøesahuje lidskou pøedstavivost i lidské vnímání. Vrame se teï k onomu zjevení pekla a oèistce fatimským dìtem, ale i jiným svìtcùm. Skuteèný stav ukázat lidem nelze – to pøesahuje lidské vnímání. Proto, když jim Panna Maria chtìla dát poznat hrùzy pekla, musela to udìlat takovým zpùsobem, který jsou schopny pochopit. Musela použít alespoò pøibližné porovnání s vìcmi lidem známými. Všechna tato zjevení jsou tedy pouze symbolická, vybraná tak, aby dala alespoò pøibližnou pøedstavu o skuteènosti. Lidské oko není schopno vidìt duši a žádný oheò jako hmotná látka nemùže duchovní bytosti ublížit. Lidská duše, která je mimo prostor a èas, nemá žádný tvar, tedy ani lidskou postavu. (Ve skuteèných zjeveních, napø. Panny Marie, dá Bùh možnost ukázat se v lidské podobì). Bùh na mne vložil tìžkou nemoc. V té nemoci mnì dal možnost poznat urputný boj ïábla alespoò v poslední chvíli získat duši. Ale dal mnì také poznat velkou pomoc andìla strážného, pøímluvu svatých, velkou sílu modlitby a svátostí. Bùh mnì dal také možnost „jedním okem“ krátce nahlédnout do toho skuteèného - duchovního pekla. Žádný oheò, žádné plameny a v nìm postavy, ale hrozný žár duševního utrpení, a to utrpení je tím horší, že tato duše si je vìdoma beznadìje, ví, že toto utrpení nikdy neskonèí – nelze jej ukonèit tøeba smrtí – ta pøece na vìènosti neexistuje. A tato beznadìj dìlá peklo peklem.

Samozøejmì že Bùh v poznání pekelného utrpení, které jsem prožíval krátkou dobu, mnì ještì neukázal plnou hrùzu pekla – to bych asi nepøežil. Dostaèující je už to, co jsem prožil. Duše v oèistci prožívají pravdìpodobnì podobná muka – ale nemají beznadìj. Ví, že po jejich ukonèení dojdou spásy. Když si uvìdomíme ty hrùzy, vùbec se nedivme, jak dùraznì prosila Panna Maria dìti o stálou modlitbu a dobré skutky za høíšníky, aby nemuseli tyto hrùzy podstoupit. A ve všech zjeveních vybízí a prosí také nás, abychom se stále a usilovnì modlili za høíšníky, za spásu jejich duší. Duším, kterým se dostalo zavržení, tedy odsouzení do pekla, tìm už pomoci nemùžeme. Mùžeme jen prosit, dokud jsou živí, aby napravili svùj život. Duším v oèistci však pomoci mùžeme. Každý èlovìk, i ten, kterému se dostalo odpuštìní, když svých høíchù litoval, musí ještì odèinit, co svým høíchem zpùsobil. Pokud to nestaèil splnit zde na zemi, musí to doplnit na vìènosti – v oèistci. A jak my mùžeme pomoct? Tím, že se za nì snažíme doplnit to, co nestaèili na zemi. Jak to mùžeme udìlat? Pøedevším, když za nì obìtujeme modlitbu, obìti mše svaté a dobré skutky. Bùh jim to „pøipíše“ k dobru. Kdo tedy mùže být spasen? Každý ten, kdo není zavržen (i duše v oèistci budou spaseny – nejsou zavrženy). A kdo tedy je zavržen? Takovým zásadním sloupem mùže být vìdomí: Bùh miluje každého èlovìka – i toho zavrženého. Bùh nikoho netrestá za jeho høíchy. Aè èlovìk sám svým jednáním, svými høíchy se vzdaluje od Boha – sám si vytváøí svùj osud. Ježíš øíká: „Každý høích a každé rouhání mùže být lidem odpuštìno, ale rouhání proti Duchu Svatému …nebude odpuštìno ani v tomto vìku, ani v budoucím“ (Mt 12, 31 -32, Lk 12, 10). Tím nám naznaèuje, že ještì i ve chvíli smrti mùže být odpuštìno tomu, kdo svých høíchù lituje. (I v Norimberském procesu se øada odsouzencù pøed smrtí obrátila k Bohu). Co je to tedy høích proti Duchu Svatému, který nemùže být odpuštìn? Je to høích èlovìka, který má Boha za úkladného nepøítele, není schopen ani ochoten lítosti, jeho pøání je pryè od Boha. Tomu pochopitelnì není co odpouštìt. A Bùh pouze vyhoví jeho pøání a zavrhne jej od sebe. Snad jsem ten pøíbìh již jednou psal, ale zopakuju jej. Rozhovor dvou knìží: Ó ta láska. „Kdyby se u pekelné brány posadil knìz a kdyby odsouzeným byla dána možnost, že když se vyzpovídají a projeví lítost, nebudou muset do pekla, kolik z nich pøistoupí ke zpovìdi?“ Jeden knìz øíká: „ No pøece všichni. Kdo by chtìl do pekla?“ A druhý ho opravuje: „Omyl. Ani jeden. Ani jeden není ochoten litovat svých høíchù (kdyby to dovedli, nebyli by pøece zavrženi) a ani jeden ve své nenávisti k Bohu si nepøeje být v jeho pøítomnosti“. Teï k vám nemluvím o vìcech, co jsem nìkde vyèetl nebo slyšel. Teï k vám mluvím o tom, co jsem sám skuteènì prožil a poznal. Ne nadarmo vypráví Ježíš ve svých kázáních: „obrate se a zmìòte svùj život“ a ne nadarmo nás Panna Maria velmi dùraznì vyzývá: „Zmìòte svùj život, modlete se a modlete se za høíšníky, aby nemuseli dojít do vìèného utrpení. A modlete se za duše v oèistci.“ V tìchto dnech a zejména 2. listopadu, si zvláštì pøipomínáme, jak duše v oèistci touží po naší pomoci a jak jsou nám za ni vdìèné. Teï máme na nì zvláštì vzpomínat a obìtovat za nì naše modlitby, obìti mše svaté a dobré skutky. V jedné písni zpíváme: „Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat.“ U Boha neexistuje èas. U nìj není „vèera“ nebo „zítra“. U nìho je všechno stále „teï“. Proto po naší tìlesné smrti je o našem životì na vìènosti ihned rozhodnuto – vlastnì toto rozhodnutí jsme si udìlali sami tím, jak jsme se v našem životì vzdálili od Boha. Boží soud je jen potvrzením toho, co jsme si sami pøipravili. A že to tak je, že ke spáse nebo zavržení pøichází už teï, to potvrzujeme tím, že ve svých modlitbách se obracíme o prosbu k rùzným svìtcùm. Nemodlíme se k mrtvým, ale k živým. Jak to bude s naším vzkøíšením na konci svìta, to je Boží tajemství. Nevíme a vìdìt nemùžeme, jak Bùh tyto dvì události slouèí. Na vìènosti není èas. Tam nemùžeme nikdy øíkat, jak dlouho co bude trvat. Tak také nemùžeme øíci, že duše v oèistci budou den, mìsíc, rok, tisíc let apod. To vše, pokud to i Panna Maria sdìlila v èasové délce, je pouze symbolické, aby to byla schopna vnímat naše pøedstava. Bezèasovost pøesahuje naše vnímání a pøedstavu. I Kristus, když chtìl nìco sdìlit o království nebeském, øíkal to v podobenstvích. Milí pøátelé, není to marné, že Ježíš Kristus i Panna Maria nás tak dùraznì vyzývají k pokání a zmìnì života a k modlitbì, zejména pak k modlitbì za høíšníky. Když si pøedstavíme to utrpení, které na høíšníky èeká, nemùže nám být lhostejným neposlechnout výzvy Ježíše Krista i Panny Marie. Nezapomeòme se modlit za høíšníky a za duše v oèistci. Nevíme – možná nás èeká spravedlivý soud a pak budeme rádi, když si na nás také nìkdo vzpomene. Proto využijme pøedevším této doby, kdy nás k tomu církev zvláštì vybízí. Ing. Antonín Novák

Podezíravost Meyer byl šastný. Nejradìji by objal celý svìt. Své sekretáøce pøinesl kvìtiny. Na ulici se usmíval na lidi, v restauraci na èíšníka. Meyer se cítil naprosto skvìle, protože se mu pøed dvìma dny narodil vytoužený pokraèovatel rodu, jeho ženì i synovi se daøilo bájeènì a jemu taky. Na tom nemohlo nic zmìnit ani setkání se Schulzem, aèkoli byl se svým nejvìtším konkurentem ve mìstì v neustálém rozporu. A v nejlepší restauraci, kde teï veèeøel, zatímco jeho žena byla v nemocnici, se mu stejnì nemohl vyhnout, i kdyby chtìl. Pøistoupil místo toho k nìmu a s pøátelským úsmìvem na tváøi mu podal ruku a øekl: „Pøeji ti to samé, co pøeješ ty mnì!“ „Už zase zaèínáš?“ zavrèel Schulze. - PASTÝØ strana 5 -

Všech svatých V prvním ètení slavnosti Všech svatých slyšíme úryvek z knihy Zjevení sv. Jana, kde apoštol líèí, jak vidìl všechny Boží služebníky: „Potom jsem vidìl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal seèíst, ze všech ras, kmenù, národù a jazykù, jak stojí pøed trùnem a pøed tváøí Beránkovou, obleèeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trùnu a Beránkovi.“ Beránkem, jak je všeobecnì známo, je Kristus, který ve svém Horském kázání slíbil všem tzv. blahoslavenství, o kterých se ète v evangeliu: Blahoslavení chudí v duchu, nebo jejich je nebeské království. Blahoslavení plaèící, nebo oni budou potìšeni. Blahoslavení tiší, nebo oni dostanou zemi za dìdictví. Blahoslavení, kdo laèní a žízní po spravedlnosti, nebo oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, nebo oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení èistého srdce, nebo oni uvidí Boha. Blahoslavení, kdo šíøí pokoj, nebo oni budou nazváni syny Božími. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, nebo jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou tupit a pronásledovat a lživì mluvit proti vám všecko zlé kvùli mnì. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odmìnu v nebesích.“ Svatí jsou ti, kdo si takovou „odmìnu v nebesích“ zasloužili. Buï byli chudí v duchu, tiší, plaèící, spravedliví, nebo milosrdní, èistého srdce, šíøili pokoj, nebo byli pronásledování kvùli Kristu. Všichni jsou svatí a je jich nesèetnì mnoho, jak to stojí jasnì psáno ve Zjevení sv. Jana. Je-li tedy celé nebe plné svìtcù, nemùže být ani svatost nìèím vzácným. Svatí nejsou jenom ti, jejichž jména èteme v kalendáøi – i tam jich je mnoho. Tito „kalendáøní“ svìtci pøedstavují jen nepatrnou èást všech svatých, které, jak upozoròuje sv. Jan, „by nikdo nespoèítal“, jedinì Bùh. Do kalendáøe církev zaznamenala pouze jména tìch svìtcù, jejichž život byl uznán za vzorný a jako pøíklad pro ostatní. Ve skuteènosti jsou svatými všichni, kdo se spasí a doufají, že budou spaseni pro Ježíšovy zásluhy. Zaèátkem listopadu tedy slavíme velký svátek vítìzné církve, která jásá kolem Božího trùnu v nekoneèném zástupu spasených, zatímco, jak øíká dále sv. Jan: „Všichni andìlé okolo trùnu… volají: Chvála, sláva, moudrost, dìkování, èest, moc a síla pøísluší našemu Bohu na vìèné vìky!“ Zbývá nám ještì se struènì zmínit o tom, kdy a jak byla zavedena slavnost Všech svatých. I ona, jako mnoho jiných, má svùj pùvod ve východní církvi. V Øímì byla ustanovena, když papež Bonifác IV. pøemìnil starobylý Pantheon, vìnovaný všem starovìkým bohùm sídlícím na Olympu, v chrám zasvìcený Pannì Marii a všem svatým. Stalo se tak 13. kvìtna 609. Jedním z hlavních šiøitelù této slavnosti byl uèitel Karla Velikého, Alcuin, který pocházel z anglického Yorku. Keltové považovali 1. listopad za slavný den, protože byl znamením zaèátku zimního období. Proto se také všeobecnì vìøí, že k pøeložení slavnosti z 13. kvìtna na 1. listopadu došlo pod anglosaským a francouzským vlivem. Oficiálnì byla slavnost pøeložena v roce 1475 za pontifikátu Sixta IV. V jednom spoleèenství (životní pøíbìhy svìtcù)

DUŠIÈKOVÉ ODPUSTKY Co mùžeme udìlat pro naše zemøelé aneb Odpustky pro duše v oèistci (tj. odpuštìní trestù za høíchy): 1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv. zpovìï - tj. být v milosti posvìcující neboli v pøátelství s Bohem, sv. pøijímání, modlitba na úmysl papeže) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela modlitbu Pánì a vyznání víry. Od 25. øíjna do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí obvyklých podmínek (viz výše) dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné.

V úterý 21. øíjna 2014 si Pán povolal k sobì na vìènost našeho dlouholetého vynikajícího dopisovatele, skvìlého a pøíkladného èlovìka

pana ing. Antonína Nováka. Zemøel po dlouhé a tìžké nemoci. To, jakými zkouškami a pokušeními v nemoci prošel, nám napsal v minulém èísle Pastýøe. Ani ve snu by mì nenapadlo, když jsem upravovala jeho „dušièkový“ èlánek, že to bude jeho poslední dokonèené dílo. Adventním èíslem Pastýøe zaèneme dvacátý roèník vydávání tohoto našeho farního periodika. A pan Novák se stal pøed tìmi dvaceti lety pravidelným pøispìvatelem. Za tìch dvacet let nevynechal ani jedinou možnost sdìlit nám svoje zkušenosti, vìdomosti a zážitky s životem s vírou. A že to byly èlánky plné pochopení, laskavosti, víry v Boží milosrdenství a lásku, to jistì uznáme všichni, kdo jsme jeho psaní èetli. Rádi bychom touto cestou panu Antonínu Novákovi co nejsrdeènìji podìkovali za jeho nádherné dílo, kterým nám rozdával radost a moudrost. S úctou a vdìèností v modlitbì vyprošujeme, aby ho Pán na vìènosti odmìnil za vše dobré, co pro své blízké a pro všechny potøebné v životì uèinil. Pane, odpoèinutí vìèné dej svému služebníku Antonínovi, a svìtlo vìèné a mu svítí a a spoèine v pokojné náruèi Boží!!!

SVÌTEC MÌSÍCE LISTOPADU SVATÁ CECÍLIE – panna a muèednice (památka 22. listopadu) Svatá Cecílie požívá v katolické církvi zvláštní úcty již od nejstarších èasù. Legenda klade muèednictví sv. Cecílie kolem roku 230. Vypravuje se, že v té dobì byli køesané tvrdì pronásledováni a za svou víru vraždìni. Papež Urban se musel pøed svými pronásledovateli skrývat v podzemních katakombách a bylo velmi nebezpeèné se s ním stýkat. Legenda dále uvádí: Cecílie pocházela z bohaté øímské rodiny a byla od útlého mládí vychovávána v køesanské víøe. Lnula k tichému životu v domácnosti a vyhýbala se hluèným oslavám. Ráda hrála na hudební nástroje a bavila se zpìvem. Aby byla ve své víøe co nejvíce spojena s Ježíšem Kristem, zavázala se mu slibem ustavièného panenství. Rodièe nevìdìli o jejím slibu a zasnoubili ji pohanskému mládenci Valeriánovi. Cecílie stála pøed rozhodnutím, zda má svùj slib splnit nebo vyhovìt rodièùm. V noci mìla zjevení, v nìmž jí bylo sdìleno, aby uposlechla rodièe. Po svatbì svìøila tajemství svého slibu manželovi. Valerián byl upøímným køesanským duchem Cecílie natolik nadchnut, že i on se dal papežem pokøtít a pøijal tak køesanskou víru. Po pøíkladu Valeriána se nechal pokøtít i jeho bratr Tiburcius. Oba bratøi v dobách nelítostného pronásledování køesanù v Øímì poskytovali stíhaným vìøícím úkryt a všemožnì pomáhali jejich pøíbuzným. To nezùstalo bez povšimnutí øímského prefekta, který nechal bratry uvrhnout do žaláøe. Valerián i Tiburcius radìji pøijali smrt, než by zradili své vyznání. Aby mohli dokonat obrácení svého pøítele Maxima na køesanskou víru, vyžádali si od prefekta den odkladu pro svou popravu. I Maxim za køesanskou víru zaplatil nejvyšší daò – byl ubit k smrti holí. Když vidìla Cecílie muèednickou smrt svých nejbližších, rozdala všechen svùj majetek chudým, aby se nestal koøistí hrabivého prefekta. Ten ve své zuøivosti nad ztrátou zisku i Cecíliiným veøejným pøiznáním ke køesanské víøe k Bohu ji dal zavøít do pøetopené láznì, aby se udusila vedrem a horkou parou. Cecílie tyto útrapy vydržela den a noc. Prefekt proto pøikázal popravit ji stìtím. I když kat své obìti zasadil tøi rány do šíje, tìžce zranìná ještì tøi dny žila. Podle povìsti zemøela 22. listopadu – což je až do dnešní doby den, kdy se slaví její památka. Umuèená tìla sv. Cecílie, Valeriána i Tiburcia byla køesansky pochována na pohøebišti u Øíma za branou Appiovou. Papež Paschal I. nechal pøenést roku 822 ostatky sv. Cecílie do chrámu sv. Cecílie v Øímì. Odtud získal císaø Karel IV. èást této relikvie a umístil ji ve Svatovítském chrámu v Praze. Sv. Cecílie se pokládá od pradávna za patronku chrámové hudby a hudebníkù. Podnìt k tomu patrnì dala legenda o její svatbì: Když za svatebního veselí hrála veselá hudba, ozývala se v srdci nevìsty hudba jiná, svatìjší, která ji povznášela do nebe k Ježíši Kristu. Z legendy je také patrné, že byla hudebnì vzdìlaná. Sv. Cecílie bývá obvykle zobrazována jako spanilá panna hrající na varhany, nebo jak s modelem varhan vzhlíží k nebesùm (viz nástropní malba v našem kostele sv. Vojtìcha). Znakem jejího panenství a muèednictví bývají na obrazech vìnec lilií a palma. Svatá Cecílie je spolupatronkou našeho kostela. (viz Rok se svatými, legendy svatých)

Dorozumìní Mistr zaslechl, jak jeden muž hlasitì nadává svému oslu. Zahrnoval ho nadávkami a výèitkami, ale zdálo se, že osla to vùbec nezajímá. „Vìtší blázen jsi ty,“ øekl mistr majiteli osla. „Osel se tvé øeèi zcela jistì nenauèí. Proto bude lepší, když budeš šetøit dech a místo toho se nauèíš øeèi osla.“ - PASTÝØ strana 6 -

Kamenné chleby Byla jednou jedna velmi chudá žena se tøemi dìtmi, a velmi bohatá žena, která mìla také tøi dìti. Když jednou nemìla chudá žena ani kousek chleba pro svoje dìti, šla za tou bohatou a øekla: „Prosím, dej mi kus chleba pro moje ubohé dìti! Mají velký hlad!“ „Sama nemám chléb,“ pravila bohatá žena, „jakpak ti mám nìco dát?“ „Ach,“ øekla chudá, „jsi tak bohatá. Jistì máš kousek chleba ve skøíni.“ „Ne,“ øekla bohatá, „jestli mám jen sebemenší kousek, a mnì jej Bùh v kámen promìní!“ Tu chudá žena odešla a plakala. A bohatá žena øekla svým dìtem: „ Tak, teï vám pøipravím chléb s máslem.“ A šla do skøínì, aby vyndala chléb, ale ze všech chlebù ve skøíni byly kameny. „To nevadí,“ øekla bohatá žena. Dala dìtem peníze a koš a øekla: „Jdìte k pekaøi a pøineste tøi èerstvé chleby!“ Dìti šly, ale velice dlouho trvalo, než se vrátily. „Kde jste zùstaly tak dlouho?“ ptala se bohatá žena. „Mami,“ øekly dìti, „koš s chleby byl tak ohromnì tìžký.“ Tu bohatá žena koš otevøela a i tyto chleby byly promìnìny v kámen. Žena se zhrozila. Ihned bìžela k pekaøi a nakoupila koláèe a chléb pro chudou ženu. A mouku a maso a máslo jí také pøinesla. „Paní,“ øekla jí, „teï už nechci být nikdy lakomá! Všechen chléb mi Bùh promìnil v kámen. Kéž by jen z nìho byl zase chléb, který by mohly moje dìti jíst!“ A potom šla bohatá žena domù. A vidìla, že ze všech kamenù byly zase chleby. Od té doby byla tato žena k chudým lidem dobrotivá. Filli Hoffsümmer Krátké pøíbìhy Krejèíkùv knoflíèek Kdysi žil jeden krejèík, který šil šaty pro všechny ve mìstì, ale nikdy pro sebe. Místo toho si pøešíval starší obleèení a všechny peníze, které vydìlal, dával chudým. Jednoho dne si všiml, že jeho pl᚝ se už u okrajù tøepí, a tak ho ustøihl a ušil si z nìj vestu. Pak jednoho dne objevil, že má v kapse vesty díru, a tak ji rozstøíhal u udìlal z ní šálu. Dalšího dne zjistil, že šála je už øídká a má v sobì hodnì dìr, a tak ji nastøíhal na kravatu. A kravata po èase už byla tak flekatá, že si z ní udìlal kapesník. Když kapesník byl po nìjaké dobì tak vetchý, že se nedal používat, vypral ho, nastøíhal a ušil z nìj látkový knoflíèek. A potom… jednoho dne ten knoflíèek ztratil! Náhodou se stalo, že krátce poté andìlé v nebi zametali podlahy a krejèíkùv knoflíèek našli. Pøinesli ho k Pánu Bohu, protože byl doopravdy velice pìkný. Pán Bùh si jej nechal na místì blízkém jeho srdci, protože miloval krejèíka za jeho šetrnost a soucit. Nakonec ten dobrý krejèík zemøel a zjistil, že stojí u nebeské brány. Cítil se osamìlý a trochu vydìšený – navíc obleèený v úplných hadrech. Najednou vyšel sám Pán Bùh, aby ho pozdravil a pøivítal. V ruce pøitom držel onen ztracený knoflíèek. „Vítej ve svém vìèném pøíbytku,“ øekl mu Pán Bùh. „Moc jsme se tady na tebe tìšili. A máme nìco, co ti patøí. Tento knoflíèek má cenu své váhy ve zlatì, protože byl vyroben èlovìkem, který má zlaté srdce.“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Bobby jde po ulici, na vodítku si vede tchoøe. Potká ho Rudi a ptá se ho, kde toho tchoøe pøechovává. „No, doma, u mì v bytì, kde bych ho choval? Tchoø žije se mnou jako pejsek.“ „Ale kde spí ten tchoø?“ ptá se Rudi. „Kde by spal? Spí se mnou v posteli, v mých nohách,“ opáèí druhý. „Ale, Bobby, co ten pøíšerný zápach?“ „No, to máš tak, ten tchoø si už zvykl.“ Vyprávìní farnice: Spolu s nìkolika dalšími ženami jsme pøišly do kostela pøipravit vánoèní výzdobu. Pan faráø nám dal materiál a øekl, jak to máme naaranžovat. Daly jsme se do práce. Po chvilce pøišel kostelník a zaèal nám dávat pokyny on. Upozornily jsme ho, že pan faráø øíkal nìco jiného. Na to pronesl: „Faráø je od slova fara, tak ten porouèí na faøe, kostelník je od slova kostel, tak já porouèím v kostele!“ Zvenku se ozvalo výstražné houkání. „Co to je?“ zeptala se babièka. „To jede sanitka k havárce nebo k infarktu. Houkání je znamením pro øidièe, aby uhnuli z cesty, vás se to netýká.“ „I týká se mne to, hochu, týká,“ odpovìdìla babièka. „Je to znamení pro mne, že se mám za toho nebohého pomodlit alespoò Otèe náš.“ „Víš, že v sousední vesnici hrobník pochoval živé dítì?“ „Ale to pøece není možné!“ „Fakt, pochoval živé dítì!“ „A jak k tomu došlo?“ „Normálnì, dìcko breèelo, tak ho vzal do náruèe, pochoval ho a dìcko pøestalo.“ Na faru pøijde muž, na obou rukávech má èernou pásku. Øíká knìzi: „Zemøel mi táta, jdu zaøizovat pohøeb.“ „To jste ho mìl asi hodnì rád, že máte na každé ruce smuteèní pásku,“ øíká mu knìz. „Ale tu druhou pásku mám proto, že mi volal brácha, že jemu taky zemøel otec.“ Na pohøeb jednoho boháèe se dostavil úplnì cizí èlovìk a plakal stejnì hlasitì jako pøíbuzní. Knìz, který vedl obøady se na nìho obrátil: „Jste snad pøíbuzný zesnulého?“ „Nejsem,“ odpovìdìl po pravdì. „Tak proè pláèete?“ „Právì proto!“ Za Lojzou pøijde kamarád: „Prosím tì, nemohl bys mnì pomoct? Zemøel mi táta a potøeboval bych pùjèit èerné šaty.“ „Ale to víš, že ti pomohu, doufám, že budou dobré.“ Po èase se opìt setkají a Lojza se ptá: „Tak co šaty, byly dobré?“ „Ale to víš, že byly! Tátovi sedly jako ulité!“ K nebeské bránì pøiputuje dvacetikoruna a prosí o vpuštìní. Svatý Petr otevøe bránu a pokyne jí, aby vstoupila. Po chvilce pøijde padesátikoruna. I tu nebeský klíèník pustí dál. Za další chvíli si to vykraèuje tisícikoruna. Zaklepe a když se objeví nebeský klíèník, žádá o vpuštìní. „Ne, ne, tebe nepustím!“ „A proè?“ ptá se tisícikoruna, „dvacetikorunu a padesátikorunu jsi pøeci vpustil?!“ „Tebe jsem však v kostele nikdy nevidìl!“ Ladislav Jílek Humor za kostelem IV.

OKØÍDLENÁ BIBLICKÁ RÈENÍ DÌLAT ZE SEBE SVATÉHO Slovo svatý, svaté patøí k výrazùm, které oznaèují nejvyšší hodnoty života víry. Za svatého je oznaèován èlovìk mravnì bezúhonný. Co je svaté, je vážené a drahé. Komu pak nic není svaté, ten všechno znevažuje a odmítá. Je to velmi vysoká laka a málokdo na ni dosáhne. Není proto divu, že leckdo navenek ze sebe dìlá svatého, bezúhonného, tváøí se jako svatý, i když je uvnitø jiný. Tento jev zøejmì není ojedinìlý a èeština pro nìj razila pojem „svatoušek“. To je èlovìk, který svatost pøedstírá, který se tváøí jako svatý, aè jím ve skuteènosti není. V Bibli je svaté to, co patøí Bohu. Protože Izrael je Božím lidem, je také lidem svatým. „Já jsem Hospodin, váš Bùh. Posvìte se a buïte svatí, nebo já jsem svatý,“ øíká Bùh (3 Mojž 11, 44). To je pøipomenuto na øadì dalších míst. Rozkazovací zpùsob zde souvisí s tím, že tato svatost má závazné dùsledky pro život: „Buïte svatí v celém zpùsobu života“ (1 Petr 1, 15). To nás nakonec smìøuje k bezúhonnosti a dokonalosti. Ale ani køesané tuto normu nesplòují. Každopádnì však ze sebe nemají dìlat nìco, co nejsou. Mají vyznávat svá pochybení a pøijímat odpuštìní. Taková je cesta ke skuteèné svatosti. STARÝ JAKO METUZALÉM Podle Bible se Adam dožil úctyhodného vìku 930 let. Adamùv syn Šét žil 912 let, Šétùv syn Enóš 905 let, Enóšùv syn Kénan 910 let atd. Všechny však pøekonal Metuzalém (podle nového Ekumenického pøekladu Metúšalech), který zemøel v 969 letech (1 Mojž 5, 27). „Starý jako Metuzalém“ je pak každý, kdo dosáhl neobvykle vysokého vìku, i když se svým poètem let naprosto nemùže mìøit s biblickým Metuzalémem. Tyto èíslice zarazí každého, kdo vezme Bibli do ruky. Je možné se dožít vìku témìø jednoho tisíciletí (kdyby Metuzalém zemøel nyní, byl by se narodil v 11. století!), když napøíklad maïarský gerontolog A. Balász oznaèil mez lidského života vìkem 109 až 113 rokù? Tato vìková hranice života je dána genetickými pøedpoklady. Anebo snad poèítali v Bibli mìsíce jako roky? Ve srovnání s listinou babylonských prakrálù, která se nám dochovala, jsou bibliètí praotcové pouzí junáci. Tìchto deset prakrálù (v Bibli je mimochodem deset praotcù!) se dožilo desetitisícù let. Jejich vysoký vìk má naznaèit jejich nadlidský, polobožský a božský charakter a pùvod. Bible nechce z postav praotcù dìlat bohy, ale mluví o nich jako o svìdcích. Nabízí se ještì jiné vysvìtlení. Bible líèí údobí pøed potopou jako éry poznamenané jednotlivými postavami. „V jejich dlouhém životì je zahrnut život celých skupin a vìkù vyznaèených jménem a postavou urèitého patriarchy. Obdobou mùže být postava Mistra Jana Husa. Nežil ani pùl století, a pøece se jeho jméno stalo typem urèité zbožnosti celých staletí. Podobné éry a vìky vyznaèují jména a èísla v seznamu praotcù; žel, že jim už nerozumíme.“ Tolik komentáø ke Starému zákonu (1968). Tento názor podpírá také ta skuteènost, že u každého z kamnovcù není uveden vìk. Víme-li, že Bible není uèebnicí dìjepisu, ale svìdectvím o Božím jednání s èlovìkem, pak se i v Metuzalémovu vìku budeme ptát po zvìstném obsahu tohoto údaje: Dlouhý vìk je znamením Božího požehnání. Øíkáme-li tedy „starý jako Metuzalém“, myslíme tím èlovìka mimoøádnì dlouhého vìku. Bible však myslí na svìdka, který prožil mimoøádnou Boží milost a svou svìdeckou vírou poznamenal dlouhé údobí. Vilém Schneeberger, Zaènìme u Adama aneb okøídlená biblická rèení

Pøesto… (Matka Tereza) Do života, který je takový, jaký je, zní slova nadìje. Do života, kde se setkáváme s tím, že nás lidé pomlouvají, že využívají, ba zneužívají naší dobré vùle, že se nás snaží podvádìt, obelhat, ošidit a „obalamutit“, køivì naøknout, okrást a vykrást, ba dokonce i zranit, zneuctít a znièit, není marné si pøipomenout slova nadìje tìch, kteøí jejich platnost provìøovali celým svým životem. Lidé jsou nerozumní, nelogiètí a sebestøední. Pøesto je miluj. Jestliže dìláš nìco dobrého, lidé tì budou obviòovat, že máš sobecké a postranní motivy. Pøesto èiò dobro. Když máš úspìch, získáš falešné pøátele a opravdové nepøátele. Pøesto se snaž uspìt. To dobré, co konáš, bude už zítra zapomenuto. Pøesto konej dobro. Poctivost a upøímnost tì èiní zranitelným. Vystavuješ se tak riziku využití a zneužití své dobré vùle. Pøesto usiluj o poctivost a upøímnost. Co tì stálo léta práce, mùže být pøes noc znièeno. Pøesto pokraèuj v usilovné práci. Lidé èasto potøebují pomoc, ale když jim pomùžeš, neodvdìèí se ti stejným zpùsobem, ale dokonce se obrátí i proti tobì. Pøesto lidem pomáhej. Lidé tì budou rùzným zpùsobem zraòovat, ty jim budeš odpouštìt a budeš jim tím tøeba i za blázna. Pøesto jim odpouštìj. Budeš nabízet lidem ruku ke smíru, a oni si jí ani nevšimnou nebo tì pøes ni uhodí. Pøesto nabízej ruku ke smíru. Dávej svìtu to nejlepší, co máš, i když za to dostaneš ránu do zubù. Pøesto dávej svìtu to nejlepší, co máš. O odpouštìní s Jaro Køivohlavým

Dùkaz Zoolog zkoumal blechu. Posadil ji na misku a zavelel: „Skoè!“ Blecha vyskoèila. Vìdec si poznamenal: Poruèíme-li bleše nahlas a zøetelnì, aby vyskoèila, skoèí. Pak vzal pinzetu a utrhl bleše nohy. A znovu poruèil: „Skoè!“ Blecha se ani nepohnula. Vìdec si poznamenal: Utrhneme-li bleše nohy, ohluchne. - PASTÝØ strana 8 -

Podìkování

INFORMACE Seznamovací kafe pro nezadané. Jsi katolík, katolièka a rád bys poznal(a) další svobodné, pøípadnì ovdovìlé lidi? Tak pøijï! Zveme všechny svobodné a ovdovìlé katolíky a katolièky na seznamovací akci, urèenou pro vìkovou skupinu 33 - 45 let. Bude to rychlé nìkolikanásobné rande, kde potkáte zhruba 5 - 10 potenciálních partnerù a s každým z nich si asi 10 min. budete povídat o sobì navzájem. Bude zaruèena èásteèná anonymita (ostatní úèastníci budou znát pouze vaše køestní jméno) a pøesto se budete moci dobøe bavit a cítit se pøíjemnì. Na akci je tøeba se pøedem pøihlásit (plánujeme ji pro stejný poèet mužù a žen). Setkání se bude konat 15. listopadu 2014 v Olomouci. Zaèneme v 9.30 hod. spoleènou modlitbou v místní kapli, následuje pokraèování u stoleèkù s kávou, èi jinou dobrotou, dle vlastního výbìru v kavárnièce. Pøedpokládaný konec bude ve 12.00 hod. Informace a pøihlášky: [email protected], tel. 587 405 250 (zašlete: køestní jméno, pøíjmení, vìk, obec a kontakt /telefon a e-mail/). Akce není urèena pro rozvedené. Víkend s duchovním programem pro osamìlé matky. Ve dnech 21.-23. listopadu poøádáme v exercièním domì v Èeském Tìšínì víkend pro maminky, které z nejrùznìjších dùvodù vychovávají své dìti samy. Cena víkendu je 650,- Kè. Program je urèen pouze pro maminky (dìti je tøeba nechat doma). Víkend povede MUDr. J. Krausová. Èas bude rozdìlen mezi pøednášky, možnost soukromého rozhovoru s pøednášející, spoleèné modlitby, setkání se s ostatními osamìlými matkami a pøíležitost ke svátosti smíøení. Bližší informace a pøihlášky najdete na www.rodinnyzivot.cz. Kontaktní osoba: Marcela Øezníèková, tel.: 587 405 251, e-mail: [email protected]. Pro dìti, které odešly pøíliš brzy. Zveme rodièe, kterým zemøelo dítì, 2. adventní nedìli 14. prosince 2014 na mši svatou v bazilice na Svatém Kopeèku u Olomouce. Zváni jsou i pøíbuzní a pøátelé tìchto rodin. Zaèátek je v 15 hodin, setkání zahrnuje kromì mše svaté za tyto dìti a jejich rodiny také jednoduchý doprovodný program. Prosíme úèastníky, aby si s sebou pøinesli svíèku (pøípadnì lucernièku) a pokud chtìjí, i fotografii dítìte. Zájemci mohou spojit svou úèast na setkání i s „Malou poutí za velké vìci“ (více informací v tìchto pozvánkách). Bližší informace www.rodinnyzivot.cz nebo na tel 587 405 250-3 èi mailu: [email protected]. Skripta pro spoleèenství seniorù Nabízíme podklady pro setkání seniorù v rámci školního roku 2014–2015. Nová skripta mají téma: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“ Materiály obsahují rozjímání nad vybranými eucharistickými písnìmi z Kancionálu. Skripta jsou pøipravena do konce roku 2014 (záøí – prosinec), texty vèetnì pøíloh najdete ke stažení na www.rodinnyzivot.cz. Na leden až èerven roku 2015 budou skripta k dispozici v prosinci roku 2014. Skripta si mùžete objednat v našem Centru u Lucie Cmarové; tel.:733 755 955; e-mail:[email protected]. Cena tištìných skript je 100,- Kè (elektronická verze je zdarma). Podrobnìjší informace, pøehled plánovaných akcí Centra pro rok 2014, pøípadnìpøihlášky nebo plakátky akcí, setkání a aktivit, které pøipravujeme najdete na našich webových stránkách: www.rodinnyzivot.cz. Taktéž jsou vám na našem webu k dispozici rùzné materiály a inspirace, které mùžou posloužit vám, vaší rodinì, farnosti, nebo rùzným spoleèenstvím. NABÍZÍME PORADENSTVÍ Poradenství pro rodièe – Bc. Marcela Koøenková. Manželské a rodinné poradenství – Mgr. Vít Hušek, Th.D. Poradenství v obtížných životních situacích – Bc. Marcela Øezníèková Pastorálnì terapeutické poradenství – MUDr. Jitka Krausová (aktuálnì pro delší nemoc pozastaveno) Bližší informace o poradenství a termínech získáte na tel.: 587 405 2503, [email protected]

Dne 27. 9. 2014 probìhla v prostorách Charity sv. Vojtìcha Slavièín akce s názvem Zahradní slavnost, kterou byl završen celý týden vìnovaný prezentaci charitních služeb. I pøes poèáteèní nepøízeò poèasí se na charitì sešlo nìkolik desítek návštìvníkù. Pro dìti byl pøipraven bohatý program v podobì soutìžních her, mìly možnost si zadovádìt na skákacím hradu a skluzavce, vyzkoušet si malování na oblièej. Den byl zpøíjemnìn také krásným vystoupením sólistù dìtského sboru Slavièánek, šermíøù z Laènova, country tancù DDM Brumov - Bylnice. S velkým zájmem jsme mohli také sledovat ukázky agility pejskù. Rádi bychom touto cestou podìkovali p. Radomíru Svobodovi za sponzorský dar v podobì nápojù, paní Vaclové za dárky pro dìtské soutìže. Další podìkování pak patøí vedoucím všech vystupujících souborù, sleènì Veronice Ševèíkové za ukázku agility, p. Šebákovi za ozvuèení celé akce, pí Studeníkové z Mìstského infocentra Slavièín za poskytnutí posezení a všem, kteøí se na pøípravì akce podíleli. Za Charitu sv. Vojìcha Slavièín - Magda Zùbková

ADVENTNÍ REKOLEKCE Dne 30.11.2014 si vás farnost Slavièín ve spolupráci s Charitou sv. Vojtìcha Slavièín dovoluje pozvat na „Adventní rekolekci“, na kterou byl pozván P. Bohumír Vitásek - prezident Arcidiecézní Charity Olomouc - téma: „Rozhovor s Bohem” Rekolekce bude zaèínat mší svatou v kostele sv.Vojtìcha a odpoledne bude pokraèovat promluvou a adorací. Více informací mùžete získat na letáècích, které budou vyvìšeny ve vitrínkách u kostela a u Sokolovny, dále pak na www.slavicin.charita.cz

Máte strach ze smrti? „Máte strach ze smrti?“ zeptal jsem se. Má otázka Matku Terezu pøekvapila. Na okamžik se mi zadívala do oèí, a pak se rozesmála. „Ne, vùbec,“ prohlásila. „Umøít znamená vrátit se domù. Copak máte strach vrátit se domù ke svým drahým? Okamžik smrti nedoèkavì oèekávám. Tam nahoøe najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životì snažila dát lásku. Sejdu se tam s dìtmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umøely v náruèí a považovaly mì pøitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, všechny umírající, kteøí vydechli naposledy v domì, který jsem pro nì v Kalkatì postavila. Budou tam prostì všichni lidé, kteøí mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?“ Oèi se jí pøi tìch slovech tøpytily pøekvapivým klidem a štìstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který pøedtím rozprostøela. Ve dveøích se objevila mladá sestra a Matka jí podala tác. „Tak a teï se mùžeme vrátit k rozhovoru, který jsme poslednì pøerušili,“ øekla. Já jsem vzkøíšení a život. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít, praví Ježíš. (Jan 11, 25) Renzo Allegri Matka chudých

Beze slov Každé slovo toho druhého bylo chápáno jako obvinìní, každá omluva jako výèitka. Zdálo se, že manželé si nikdy nedokážou porozumìt. Už spolu proto ani nemluvili, omezili se pouze na písemnou komunikaci. „Vzbuï mì zítra v sedm!“ napsal manžel na lístek a podal ho manželce. Když se probudil, bylo už pùl deváté. Vydìšenì vyskoèil z postele a závan vzduchu k nìmu z noèního stolku zvedl lístek, na kterém stálo: „Sedm hodin. Vstávej, už je èas.“ Teï se pokoušejí spolu zase mluvit. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 5.10. Lukáš Salvét SVATBY 27.9. Tomáš Pešek, Rokytnice + Martina Petrášová, Vrbìrice 27.9. Patrik Vašièka, Študlov + Zuzana Janoušková, Slavièín 4.10. Martin Schmiedl, Slavièín + Lenka Peléšková, Slavièín 18.10. Martin Procházka, Slavièín + Nadìžda Strnková, Slavièín POHØBY 22.9. Bohumil Žák, 1928, Nevšová 30.9. Anna Raková, 1939, Divnice 30.9. Jan Zouhar, 1934, Slavièín 14.10. Marie Smolíková, 1935, Bohuslavice n.Vl. 18.10. Anežka Málková, 1919, DD Nezdenice 21.10. Marie Døímalová,1929, Bohuslavice n.Vl. 25.10. Rudolf Vágner, 1929, Rudimov 25.10. Antonín Novák, 1925, Nevšová

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 1.11. - 7.11. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 8.11. - 14.11. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková 15.11. - 21.11. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 22.11. - 28.11. Zlámalová J., Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, 29.11. - 5.12. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. 6.12. - 12.12. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová Krátké pøíbìhy v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou pøevzaty z knihy Vitamíny pro duši Norberta Lechleitnera. Øešení ze strany 7: … CELÝ NÁŠ NÁROD A NAŠI ZEM.

Žijte tak, abyste mohli umøít šastní Vìtšina lidí zjistí, co je vlastnì v životì dùležité, až teprve tìsnì pøed smrtí. V mládí trávíme své dny úsilím naplnit své vyhlídky a udržet krok se spoleèenským dìním. Honbou za tìmi velkými životními radostmi jsme tak vytížení, že zcela pomíjíme ty malé, a už je to tøeba tanec s dìtmi v parku naboso za letního deštivého dne nebo vysázení zahrady plné rùží nebo pozorování východu slunce. Žijeme v dobì, kdy sice zdoláváme ty nejvyšší vrcholy, ještì jsme však nedokázali ovládnout sami sebe. Stavíme budovy do èím dál vìtší výšky, ale èasto se cítíme pod psa, máme více majetku, ale ménì štìstí, máme pøesycenou mysl, ale o to prázdnìjší život. Neotálejte. Je pozdì pochopit smysl života a vzácnou úlohu, jakou v nìm máte sehrát, až na smrtelné posteli. Lidé až pøíliš èasto prožívají svùj život v obráceném sledu: tráví své dny usilováním o to, aby získali vìci, které by je udìlaly šastnými, místo toho, aby intuitivnì chápali, že štìstí není vìc, ale stav,

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

SO NE ÚT ST NE ÚT ÆT NE SO

1.11. 2.11. 4.11. 5.11. 9.11. 11.11. 13.11. 16.11. 22.11.

NE ÚT NE

23.11. 25.11. 30.11.

Slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé sv. Karel Boromejský sv. Zachariáš a Alžbìta Svátek Posvìcení Lateránské baziliky sv. Martin sv. Anežka Èeská 33. nedìle v mezidobí sv. Cecílie – spolupatronka našeho kostela Slavnost Ježíše Krista Krále sv. Kateøina Alexandrijská 1. nedìle adventní sv. Ondøej, apoštol

který vytváøíte. Štìstí a hluboké životní naplnìní se dostavují tehdy, když se z hloubi své duše zavážete, že své nejlepší vlohy dáte do služeb takového zámìru, který významnou mìrou pozitivnì ovlivní životy ostatních. Jakmile odstraníte ze svého života všechno to zbyteèné haraburdí, vaše skuteèné poslání se stane zøejmým: žít pro nìco, co vás pøesahuje. Prostì a jednoduše: smyslem života je smysluplný život. „Až budu umírat, chci být zcela opotøebovaný. Nebo, èím tvrdìji pracuji, tím více žiji. Život mì tìší ze samotné své podstaty. Život pro mne není svící, která zakrátko dohoøí. Je pro mì nádhernou pochodní, kterou mohu na okamžik nést. Chci, aby zaplála tím nejjasnìjším plamenem, než ji pøedám budoucím generacím.“ Robin S. Sharma Kdo bude plakat, až tady nebudeš?

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v 30.11.na 1.nedìli adventní. Uzávìrka bude v nedìli 16.11.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -