Jako malou upoutávku a inspiraci přidáváme pár fotek z loňska. Přijďte se v hojném počtu pobavit, přijďte se smát, veselit a blbnout

Valtický zpravodaj 2. února 2010

Valtický vinařský fašank Je doba masopustu, doba plesů a bálů. Slavení fašanku je plném proudu. I nám ve Valticích se minulý rok podařil fašank uspořádat. Vše se zrodilo na zámečku La Veneria u manželů Tumlířových. Tam se také odehrála fašanková zábava a pochovávání base. I když to bylo vše až po termínu, překvapil nás zájem Valtičanů. A tak město ve spolupráci s Valtickou krojovanou společností připravuje už druhý ročník Vinařského fašanku. Letos je to sobota 13. února, kdy v 15 hodin bude slavnostně zahájen u radnice. Potom přejde fašankový průvod k Penzionu Pod zámkem, zastaví se v restauraci Amalia a v hostinci U Vlků. Potom průvod maškar zamíří do Valtické Rychty, odtud do Avalonu a krátká zastávka na boží milosti u paní Bartošové v penzionu Irena. To už bude čekat na průvod poslední zastávka a tou bude Valtická vinárna. Tady také začne v 18 hodin fašanková zábava s pochováváním base. Doprovázet budou Rakvická osma a cimbálová muzika Kapura. Pokud byste chtěli i vy okusit fašankového veselí, jste vítáni. Zvláště vítány budou masky a maškary. Jelikož je náš fašank vinařský, budeme rádi když i maškary budou v tomto duchu. Rádi uvidíme tetky a strýce vinaře s demižony, nebo s motykami či jiným vinařským náčiním. Mohli by to být i různí strašáci do vinohradu a tak zvaní slamáci. F. Schulz

Jako malou upoutávku a inspiraci přidáváme pár fotek z loňska.

Přijďte se v hojném počtu pobavit, přijďte se smát, veselit a blbnout...

K+M+B Potřetí, tedy už skoro tradičně, proběhla i v Úvalech Tříkrálová sbírka České katolické charity. V sobotu 9. ledna obešla trojice královských koledníků celé Úvaly a vybrala na charitní akce více jak 2.600 Kč. V každém domě, ve kterém jsme někoho zastihli, nás velmi radostně přijali a ochotně přispěli do sbírky. Někde zašustily papírovky, někde se hledaly drobné, někde nás zvali na čaj, někde koledníci dostali i něco na zub. Ale o množství darovaných peněz v tomto případě vůbec nešlo. Každý, kdo přispěl, totiž podpořil lidi v nouzi. Každý, kdo si odepřel z vlastního, pomohl druhým.

Úvalští znovu ukázali, jaké jsou přednosti života na vesnici – pospolitost obyvatel a laskavost srdce. Děkuji proto všem občanům Úval za jejich příspěvek a milé přijetí. A děkuji především třem králům, Františku Hromkovi a svým dětem, Adamovi a Marušce, že přes mrazivé počasí ve svém vlastním volnu ochotně koledovali a pomáhali tak druhým. Bůh žehnej všem, kteří nehledí na svůj vlastní prospěch. Mgr. Adam Jan Polášek

TAXI LEV +420 605 10 22 10 SEVA-FLO RA s.r.o.

Město VALTICE

Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615

VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311

 ZASTUPITELSTVO  RADA  KOMENTÁŘ 

Usnesení č. 36 ze zasedání zas tupitels tva měs ta konaného dne 25. ledna 2010 Tento výpis má pouze informativní charakter. Některé údaje jsou vypuštěny s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. I. 1. 2. 3. II. 1. 2. 3. 4.

5.

6.

Zastupitelstvo města bere na vědomí: Určení paní Jany Martincové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva. Zprávu o kontrole plnění usnesení ze zasedání ZMV č. 35 ze dne 22.12.2009. Zprávu o činnosti rady města včetně usnesení z jednání rady č. 43 ze dne 11.01.2010. Zastupitelstvo města schvaluje: Návrhovou komisi ve složení Mgr. Slávka Janků, Bohumil Filip a Ing. Petr Zelinka. Ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva paní Leonu Sobotkovou a pana Jiřího Špačka. Program jednání dnešního zasedání Zastupitelstva města Valtice. Zrušení usnesení č.30 ze dne 22.6.2009, odst. II. bod. 5 směnu pozemku par.č. 1669/3 ostatní plocha v k.ú. Valtice, ve vlastnictví pana Bednára za pozemek par.č. 1669/2 zahrada v k.ú. Valtice ve vlastnictví Města Valtice za administrativní cenu bez cenového dorovnání a pověření starostky podpisem smlouvy. Odkoupení pozemku par.č. 1669/3 ostatní plocha v k.ú. Valtice z vlastnictví pana Ľubomíra Bednára na Město Valtice za cenu 12 000,- Kč a pověření starostky podpisem smlouvy. Záměr rozšířit změnu číslo 7 územního plánu sídelního útvaru Valtice o lokalitu představující změnu stávající krajinné produkč-

ní zóny orné půdy označené „Po“ na zastavitelnou plochu zemědělské a průmyslové výroby označené „Vzp“, určené pro areály zemědělské výroby a služeb a pro výrobní areály průmyslové výroby, skladů a podnikatelských aktivit, na pozemku PKN č. 3012/8, o výměře 6 321 m2, v ulici Lipová za podmínky, že veškeré náklady spojené s pořízením změny územního plánu zaplatí žadatel. Uzavření kupní smlouvy na pozemek par.č. 3035/47 orná půda v k.ú. Valtice za cenu 186 480,- Kč na Město Valtice a pověření starostky podpisem smlouvy. Uzavření splátkového kalendáře ve výši 413 520,- Kč v 48 měsíčních splátkách a ztráty výhody splátek při prodlení, mezi Městem Valtice a společností DSI Dr. Stange International CZ s.r.o., Mikulov. Smlouvu o kontokorentním úvěru č. 1382007359 mezi Městem Valtice a Českou spořitelnou, a.s., a pověření starostky podpisem této smlouvy.

7.

8.

9.

III. Zastupitelstvo města Valtice ukládá: 1. Tajemníkovi města, vyřešit jednosměrný provoz na ulici Příční.

Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka

Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 22.2.2010 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice

Městská policie

Platba místních poplatků v roce 2010

informace o činnosti - leden 2010 •

•

•

•

•

• •

•

• • •

4.1. byla provedena kontrola v prostorách Belvedéru, kde byly nalezeny zbytky vyvržených domácích zvířat. Postoupeno kompetentním úřadům k dalšímu opatření. 7.1. rozvoz dokumentů pro Radu Města. Dále byla kontrolována čistota veřejného prostranství na ulicích Lipová, Dvorská, Sluneční a Josefská. 11.1. byl strážníkům nahlášen uvázaný pes u obchodu Jednoty. Toto zvíře tam bylo uvázáno dle tvrzení svědků minimálně čtyři hodiny. Zjištěný majitel byl vyzván k jeho odvedení. Dále byla uložena bloková pokuta řidiči, který si udělal parkoviště přímo uprostřed chodníku na ulici Mikulovská. 13.1 byly doručovány dopisy některým spoluobčanům, byla poskytnuta pomoc jednomu staršímu občanovi, který upadl na zledovatělém chodníku a byla provedena kontrola reklamních štítů. 15.1. byla poskytována součinnost PČR. Dále byli vyzváni někteří majitelé vozidel k jejich odstranění z ulic, kde tato vozidla bránila bezpečnému projetí. 18.1. poskytovali strážníci součinnost PČR u dopravních nehod a to v pěti případech. 20.1 řešili strážníci stížnosti na špatné parkování některých řidičů. Jednalo se o parkování na soukromém nebo vyhrazeném parkovišti. 22.1. byla provedena kontrola jednoho občana, který delší dobu nevycházel ze svého domu. Dále bylo provedeno doručení písemností pro Zastupitele Města. Téhož dne byla strážníkům odevzdána automobilová SPZ, která byla zjištěnému majiteli odevzdána. 26.1. provedli strážníci kontrolu na ulicích Vinohrady, Nová, Česká a Sadová. Zjištěné nedostatky byly řešeny ihned na místě. 27.1. zjišťovala MěP místa pobytu některých občanů na žádost vyššího orgánu. Dále bylo řešeno několik řidičů za špatné parkování. 28.1. byla provedena kontrola na ulicích P. Bezruče, Zahradní, Malá strana, Mikulovská a Střelecká. Zjištěné nedostatky byly vyřešeny na místě. Dále byla poskytována součinnost PČR. zapsal strážník M. Šesták

__________________________________________________________________________________

Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail: [email protected]

Ing. Terezie Lvová v.r. starostka

• za komunální odpad • ze psů Vážení občané, oznamujeme Vám, že v roce 2010 zůstává výše poplatku za komunální odpad stejná jako loni, a sice 500,- Kč. Stejně tak zůstává v platnosti jednotný termín pro úhradu poplatku do 30.04.2010 na pokladně Městského úřadu Valtice. Místní poplatek za komunální odpad platí : 1) každá fyzická osoba, která má na území města trvalý pobyt 2) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k inviduální rekreaci Poplatek je stanoven Obecně závaznou vyhláškou Města Valtice č.3/2007. Místní poplatek ze psů platí držitel psa a činí : a) za jednoho psa 500,- Kč b) za druhého a každého dalšího psa 1000,- Kč c) za psa, jehož držitelem je poživatel plně invalidního, starobního, vdovského a vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu anebo poživatel sirotčího důchodu 150,- Kč d) za druhého a každého dalšího psa, jehož držitelem je osoba uvedená v písm.c) 300,- Kč Poplatek je stanoven Obecně závaznou vyhláškou Města Valtice č. 3/2009 a splatný do 30.04.2010. Úlevy a osvobození od poplatkové povinnosti nejsou správcem poplatku poskytovány. Pokladna Městského úřadu Valtice

Obvodní oddělení P ČR Břeclav – Policejní stanice Lednice Valtice včetně místní části Úvaly spadají pod Policejní stanici Lednice a má je na starost: prap. Ivo Helešic a prap. Radim Budlanský Tel: 974 632 661; 974 632 662; 519 340 126; Fax: 519 340 121; e-mail: [email protected]

2

„Kam s ním“

A opět Nemám rád zimu, i když tak úplně to pravda není. Na horách za slunečného počasí, když se nabízí nekonečné pohledy do krajiny, stromy jsou zasněžené jako z pohádky o Mrazíkovi, a když běžecká stopa je dobře prošlápnutá až ke vzdálené chatě, kde podávají svařák všem, kteří se nezůstali u televize nebo ve svém sklípku, tehdy mě zima dojme svou chladivou krásou a dá zapomenout na toužebně očekávané jaro. A přiznám se vám, že tam po několika kilometrech na lyžích opravdu chutná svařák po zásluze nejlépe. Málokdy nám ve Valticích napadne tolik sněhu jako na horách, ale v těchto dnech jsem si při procházce po zasněžených Valticích a okolí uvědomil, že i tady má pravá zima své kouzlo. A víte proč? Všiml jsem si, že totiž ta bílá sněhová peřina dokázala přikrýt nebo zkrášlit většinu nepořádku na dvorcích a zahrádkách u rodinných domů a sklepů, zakryla část smetiště a nepořádku za garážemi, kolem polních a lesních cest a parcích. na místech, která podle územního plánu mají sloužit jako veřejná zeleň a místa pro odpočinek. Právě na takovém místě, které má podle územního plánu sloužit jako veřejná zeleň a místo pro odpočinek, jsem spatřil velkou bílou homoli. Není až tak velká, aby na ní mohli děti sáňkovat, za to až roztaje sníh, tak se promění v hromadu odpadků a haraburdí (nutno ironicky uznat, že aspoň z části přikrytých plachtou). Majitel nebo nájemce vedlejšího pole si asi tuto plochu zeleně dlouhodobě přivlastnil. Nevím, jestli si přivlastnil i asfaltovou silnici vedoucí za vinnými sklepy kolem garáží dál mezi poli, ale podle bláta po orbě to na mě tak každoročně působí. Nutno dodat, že není zdaleka jediný. Snad je to tím, že žiji v blahobytu a můžu si koupit brambory v supermarketu za pár korun, ale když přivřu před větrem oči, představím si místo bramborového pole hned za vinnými sklepy skutečně odpočinkovou plochu s čistým udržovaným parčíkem a lavičkami. U nich se zastavují cyklisté, maminky a rodiny s dětmi na vycházce a turisté - milovníci vína, kteří si u vedlejších sklepů koupí víno a koštují jej při hezkém počasí na lavičce nebo piknikové dece. Aby se přitom odpočinku v zeleni nemuseli dívat na oprýskané garáže a jejich okolí zavezené hromady odpadků, starých postelí, kanystrů, pneumatik, plechovek, plastů, stavební sutě, pořezaných větví a dalšího odpadu ze zahrádek a polí, musel by se osadit prostor kolem garáží, stěny garáží opravit nebo zarůst břečtanem či přísavníkem, odvézt hromady nepořádku na skutečnou skládku, postavit tabuli

Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966 [email protected]

se zákazem skládky, zajistit možnost ukládání odpadu pro vinaře, zahrádkáře, majitele garáží a všechny další, kdo tam vyváží odpad z celých Valtic a pak jen dbát na enviromentální výchovu našich spoluobčanů, kontrolovat a případně postihovat ty nepolepšitelné. Jenže vítr přestal foukat, otevřu oči a přestávám snít. Kolem vidím, jak prochází lidé venčící psy, tatínka s kočárkem a také strejc na kole, který má oči sněhem zaváté. Jemu jedinému se nelze divit, že nevidí kolem sebe ten nepořádek. Vlastně proč se vůbec divit? Chodíme kolem takových míst, kterých najdeme nejen ve Valticích a okolí tolik, že by na jejich spočítání prsty na rukou nestačily a za mnoho let je už ani nevnímáme. Jen nedávno jsem se naštval, když jsem v lese v jedné z alejí hledal místo, jak obejít hromadu odpadu z vylisovaných hroznů ležící přímo uprostřed cesty. Je to sice biologický odpad, ale dosud jsem si nezvykl, že lemuje polní a lesní cesty, „zkrášluje“ park a okolí staveb a garáží. Proč s ním tedy nepohnojí pole nebo vinohrad? Jednou v létě projíždělo naší ulicí auto. Paní zastavila a já jsem jako obvykle čekal, že se bude ptát na ubytování. Otázkou nás zaskočila víc než kdyby se zeptala na historii rodu Lichtenštejnů. O té jsem se alespoň mohl dočíst Valtickém zpravodaji. Paní totiž chtěla vyvézt odpad ze zahrádky, pořezané větve, posekanou trávu, listí, možná i kameny a suť, ale většinou jen biologický odpad. Prý už jezdí hodinu po Valticích a dosud nenašla žádný sběrný dvůr, v krajním případě kontejner na tento odpad, přesněji řečeno žádný kontejner. Ptala se i jiných obyvatel, ale každý jen pokrčil rameny a někdo jí dokonce poradil, ať to někam vyloží, třeba do pole. Jenže paní se nechtěla vzdát. Byla totiž z města, vedena odpovědným přístupem k životnímu prostředí a ačkoliv nebyla místní, neuměla si představit, že valtickým bude sypat smetí ze zahrádky domku, který zde má po babičce. Nebudu této dámě z města smekat poklonu, protože se jen chová tak, jak bychom se měli chovat po dvaceti letech od změn všichni. Tím více valtičtí, kteří když neví jak na to, stačí jim vyběhnout na Raisnu a podívat se dolů k rakouským sousedům. Musím však přiznat, že nechápu, proč dosud nefungují ve Valticích sběrné dvory a pokud snad ano, tak proč to občané nevědí. Je sice hezké, že mohu jednou za čas připravit pytle s odpadem pro svoz před dům, ale z hlediska praktičnosti to moc výhodné není, zejména u některých druhů odpadů. Navíc v naší oblasti je řada vinařů, zahrádkářů apod., kteří také produkují množství odpadu a pokud by čekali, že k jejich sklípku nebo k zahradě zavítá popelářské auto, čekali by marně. A to

Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161 [email protected] 3

je jen biologický odpad, co taková stavební suť, zemina s kamením a mnohé další, které snad ani napytlovat nelze a představa, že takový odpad čeká na hromadě několik týdnů před domem na silnici na příjezd technických služeb… Pokud bude několikrát v týdnu, včetně soboty otevřen ve Valticích jeden či dva sběrné dvory, například v prostorách technických služeb Valtice a lidé budou moci zdarma do určitého množství s výjimkou nebezpečného odpadu, odvážet zde odpad, je šance na zlepšení současného stavu. Samozřejmě s tím souvisí nezbytná opakovaná informovanost, kontrola a pokutování. Ačkoliv se mě nelíbí vyvážení odpadu nebo jeho pálení, nedokážu si představit, že by měli být lidé při současné situace pokutováni za vytváření černých skládek. Naučit lidi jinému zacházení s odpady, naučit je vztahu k přírodě a životnímu prostředí, naučit pořádku jaký mají už dnes nejen naši rakouští sousedé, je nelehký úkol, ale je to úkol nás všech, jak městského úřadu, tak všech obyvatel. Strkat hlavu do písku před nepopulárními kroky, je krátkozraké. Vzpomněl jsem si na svého známého, který v 90. letech seděl v poslanecké lavici a pak se ujal funkce starosty v malé obci. Lidé ho měli rádi, i chlapi v hospodě byli hrdi, že mají svého poslance a vykřikovali na celou hospodu, že on jediný v parlamentu nespí. Když pak začal jako starosta prosazovat nepopulární opatření, jeho obliba prudce klesla. Zvýšil poplatky za svoz odpadu, sadil stromy a trval na tom, aby obec i její okolí bylo čisté (překvapivě nebyl za stranu Zelených). Když jsem byl svědkem, jak mu přišel do kanceláře vynadat jeden z jeho bývalých příznivců, zeptal jsem se ho po té, co jej vyhodil s tím, že nechce mít „zasranou“ dědinu, jestli mu to za to stojí. Ten chlap, říká mi, denně vypije šest piv a zazdí to dvěma borovičkami. Kdyby vypil vždy o jedno pivo méně, měl by na zvýšené poplatky za odpad a ještě by mu zůstalo na kytku pro manželku, kterou jí od svatby nekoupil. Vzápětí se otevřely dveře a přišel další stěžovatel. Obézní mladá maminka s malým dítětem, které střídavě jedlo zmrzlinu, bonbony a sušenky a celé oblečené ve značkovém oblečku. I ona se cítila okradena svým starostou, ačkoliv víc přispívala výrobcům značkového oblečení, cukrovinek a v budoucnu nepochybně i dentistovi. Jak je vidět, sadit stromky, vyvážet odpad kam patří a udržovat pořádek není zrovna populární a vůbec se nedivím, že to v mnoha obcích nepatří mezi priority. A je tu ještě jeden problém. Starosta, zastupitelé, vedoucí odborů i sami zaměstnanci úřadů jsou většinou lidé, kteří jsou místní, často mezi lidmi známi ze společenského, kulturního či pod-

nikatelského života obce. Na jedné straně dobrá deviza pro získání volebních preferencí, na straně druhé mnohdy svázanost, provázanost a zavázanost. Jednoduše těžko se obhajuje například vedoucímu odboru nepopulární opatření, když pak je má prosazovat přes odpor svých sousedů, kamarádů, spolužáků ze základky. Těžko se pak měří všem stejně. Nejideálnější by bylo, kdyby i v oblasti municipalit byl stejný model správy jako u korporací. Strany mají snahu dávat na volitelná místa ty, kteří jsou veřejně známi. Jistě je mezi nimi řada dobrých a schopných lidí s odhodláním pracovat pro blaho obce, ale nevím jak vy, já osobně budu volit tak, aby se vedle osvědčených lidí dostali do příslušných orgánů i lidé noví, nezatížení osobními vazbami a prostředím, se schopností přinést jiný pohled na mnoho věcí, nejen na oblast životního prostředí. Žádná snaha úředníků v oblasti životního prostředí se neobejde bez soustavného vzdělávání občanů. Starého psa lze hůř naučit novým kouskům než mladé lidi. Snad proto by měla enviromentální výchova dětí přejít ze školních lavic ven, aby sadili stromky třeba podél cest nebo vyšli na procházku a vnímali okolí se vším, co je pěkné i co tam nepatří. A možná prostřednictvím těch mladších se zamyslí i ti starší nad svým přístupem. Až se bude vnučka ptát dědy, kam vozí odpad z vinohradu, proč uřezal ten smrček na vánoční stromek, který vysadilo před lety město na obecním pozemku a proč neuklidí ten dvorek se slepicemi a nepořádkem, který je ostudou celé ulice nových rodinných domů, proč kolem svého pole, sadu či vinohradu nevysadí alej, možná se zardí a přestane se vymlouvat na nedostatek peněz, času nebo na jiné důležitější starosti a udělá něco užitečného aspoň pro svá vnoučata. Možná že se zrodí i plán města, jak udržovat pozemky v jeho vlastnictví přiléhající k soukromým pozemkům majitelů rodinných domů, přes které vedou většinou sítě a město je nechce prodat, ale zároveň nemá dost prostředků na jejich údržbu. Břeclavsko je často nazýváno měsíční krajina. Není tu mnoho zeleně, často jen pole, kam oko dohlédne, navíc většinou rovina. Valticko má velký turistický potenciál. Ale bez péče o životní prostředí, intenzivní výsadbu alejí a zelených ploch bude dál jen zajímavé z hlediska lichtenštejnských staveb a míst, kterým tento rod stihl vtisknout svoji výjimečnou identitu. V této krajině lze máloco najít původního, vždyť jde o kulturní krajinu s lesy vysazenými, nikoliv původními. Kdyby neproběhla tak intenzivní výsadba lesů a parků, alejí za Lichtenštějnů, asi by Lednicko-valtický areál nebyl tím, čím je dnes, tedy tak přitažlivý nejen pro turisty. Zdatní cyklisté dokáží projet LVA za jediný den, proto bychom jim měli připravit víc možností na poznávání okolní krajiny i Valtické vrchoviny, která je dosud mimo zájem. Máme volbu. Můžeme udržovat jen dosud vybraná místa a cyklostezky a zbytek obrazně řečeno zavezme hnojem anebo nás bude zajímat prostředí jako

celek a budeme dotvářet postupně Valtice a celé jejich okolí jako fenomenální kulturní krajinu nikoliv výhradně podle původních dochovaných krajinných prvků, ale s druhovou různorodostí a jedinečností harmonie člověka a kulturní krajiny. Vytváření dalších cyklobarů nepřitáhne víc návštěvníků, přitahují je i jiné hodnoty. Tento kraj má velký potenciál a krajinná architektura a péče o životní prostředí je nepochybně jeho důležitou součástí. Je na nás občanech i na zástupcích města, spolcích a jiných občanských sdruženích, jestli budeme čekat jen na štědré dotace z evropské unie a dělat velkolepé projekty anebo vlastními silami a možnostmi k tomu přispějeme. Zatímco Lesy ČR a jiné podniky pochopitelně jednají především s cílem naplnění nikoliv jediného, avšak významného cíle podnikání - maximalizace zisku, nás občany, občanská sdružení a obec by k tomu měla vést snaha o vytváření pěkného životní prostředí pro nás obyvatele a také přitažlivého prostředí pro turisty, kteří přináší peníze podnikatelů, obci a potažmo nám všem. Je asi zbytečné rozvádět aktuální mediální kauzu vykácení valtické aleje. Stačí s pouhou znalostí kupeckých počtů vydělit počet zasazených stromů částkou dotace na tuto alej a vyjde nám přibližná částka přes 8000 Kč na jeden strom. Za vytěžení starých stromů jistě byly také slušné zisky z prodeje, byť jen na palivové dříví, takže těžba starých stromů byla dobře zaplacena z prodeje dřeva. Věřte nebo ne, já bych za 8000 Kč za strom sadil, až by se ze mě kouřilo! Závěrem trochu vody na mlýn těm, kteří si po celou dobu čtení nepřestali chybně myslet, že jsem zanícený zelený aktivista. Nové náměstí bude jistě vizitkou města. Je sice škoda, že majitelé zchátralých domů se jich nezbaví ve prospěch těch, kteří by měli zájem svými investicemi je přivést do utěšenějšího stavu a vnést jejich podnikatelským využitím na náměstí více života. Procestoval jsem snad celou republiku a tak zchátralé stavby na náměstích jsem snad nikde neviděl. Přesto se už těším, až uvidím náměstí krásně opravené. Každý rok se přiveze vánoční strom na náměstí. Proč si ale nevysadit vlastní jehličnatý strom, který za několik let budeme moci zdobit jako svůj vlastní vánoční strom a po zbytek roku bude zkrášlovat náměstí, zvlášť pak v zimě, kdy jsou jiné stromy bez listí. S přáním všeho dobrého v novém roce Ing. Březina A tak, jako již loňském v březnovém vydání jsme v článku „Třiďte odpad, vyplatí se to!“ a „Systém třídění odpadů v našem městě v roce 2009“ radili kam se kterým odpadem, činíme to i letos v článku následujícím. Rovněž jako loni uvádíme kontakty na vedoucího technických služeb Ing. Jaromíra Klímu, který Vám jistě rád poradí a pomůže. Se svými dotazy ohledně nakládání s odpady se můžete rovněž obracet autorku příspěvku, paní Vlastu Burskou z odboru výstavby a životního prostředí tel. 519 301 405. 4

Nakládání s odpady Vážení občané, uvádíme zde přehled systému nakládání s odpady ve městě Valtice a Úvaly u Valtic v roce 2010: • Směsný komunální odpad – svoz popelnicových nádob firmou Hantály a.s., dle svozového kalendáře (Valtice – každé pondělí, úterý v lichý týden, Úvaly – pondělí v sudý týden) • vytříděné složky komunálního odpadu Papír - uložit do pytlů modré barvy nebo svázat Plasty - uložit do transparentních (průhledných) pytlů Nápojový karton - uložit do pytlů oranžové barvy Železo - volně před dům Tyto vytříděné složky komunálního odpadu budou sváženy každou první středu v měsíci, pracovníky Technických služeb města Valtice. Tyto vytříděné složky kom. odpadu odkládejte ve stanovený den vytříděné podle jednotlivých druhů před nemovitosti. Prosíme občany, aby plastové láhve a nápojové kartony byly stlačeny a to z důvodu lepší manipulace. Sklo bílé a barevné – do kontejnerů umístěných v ulicích U Rotundy, Lázeňská, Milosrdných bratří u nákupního střediska a v Úvalech u hospody Plasty – do kontejnerů umístěných v ulicích Milosrdných bratří u nákupního střediska a v Úvalech u hospody Objemný odpad (starý nábytek, matrace, koberce, ...) - nebude svážen ve svozový den. Je možno jej odvést individuálně vlastní dopravou na sběrné místo města Valtice nebo bude odvezen po telefonické domluvě s vedoucím technických služeb panem Ing. J. Klímou mob: 733 713 738. Odpady ze zahrad (tráva, větve) – vlastní dopravou na sběrné místo města Valtice Odpad ze hřbitova – do kontejneru umístěného v areálu hřbitova Suché baterie nebo akumulátory (knoflíkové články, tužkové baterie, malé i velké monočlánky, akumulátory do mobilních telefonů, notebooků, ručního nářadí) – je možné umístit do sběrného boxu umístěného v budově MěÚ Valtice v 1.patře. Zeminu, kamení, stavební suť – lze uložit do vytěženého dobývacího prostoru - pískovny pana Dvořák Františka, Josefská, Valtice nebo na skládku Hantály a.s. Doprava a uložení tohoto odpadu není součástí poplatku na provoz systému nakládání s odpady. Léky – do lékárny Zářivky a jiný odpad obsahující rtuť, zbytky barev, baterie a akumulátory, ledničky, televizory a PC (nefunkční, ale kompletní), pneumatiky a elektrozařízení (veškeré elektrické spotřebiče) - budou odvezeny ve stanovený sběrný den (každou první středu v měsíci) nebo je můžete sami dopravit na sběrné místo města Valtice v otevírací době (viz. níže) nebo v jinou dobu po telefonické dohodě s vedoucím technických služeb panem Ing. Jaromírem Klímou na mob: 733 71 37 38

Sběrné místo města je umístěno na ulici Polní ve Valticích. Provozní doba: od - do

od – do

Pondělí

7.00

14.30

Úterý

---

---

Středa

7.00

14.30

Čtvrtek

---

---

Pátek

7.00

14.30

Sobota

každou poslední sobotu v měsíci od 9.00 do 12.00

kontaktní osoba: Ing. Jaromír Klíma telefon: 733 713 738 e-mail: [email protected] Místní poplatek za provoz výše uvedeného systému je stanoven ve výši 500,- Kč na osobu za rok. Poplatek platí fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, cizinci. Vlasta Burská, OVaŽP MěÚ Valtice

SSO Valtice Sběrné středisko odpadů Celosvětový trend v nakládání s komunálním odpadem směřuje k omezení přímého ukládání komunálního odpadu na řízené skládky. Snaha maximálně snižovat množství ukládaných odpadů nás vede k tomu, abychom zajistili oddělený sběr a násled-

nou recyklaci. Také legislativa v této oblasti ukládá určité povinnosti obcím. Nový zákon o povinnosti obcí zajistit likvidaci biologicky rozpustného komunálního odpadu (BRKO) leží ve sněmovně, je pouze otázkou času, jak dlouho ještě bude trvat, než bude schválen. Že však tato povinnost na obce spadne, je téměř jisté. Sběrné středisko je navrženo v lokalitě Brody, v sousedství areálu ČOV. Umístění SSO zapadá do plánované koncepce dané územním plánem města. V SSO budou od občanů a podnikatelů vybírány a krátkodobě uloženy určité druhy odpadů kategorie O a N. Ty odpady, které budou schopny recyklace, budou předávány k druhotnému využití dále, ostatní odpady budou likvidovány způsobem odpovídajícím platné legislativě. Realizací záměru bude vytvořen moderní dvůr pro hospodaření s odpady. Bude to trvalé zařízení, což jednoznačně pozitivně přispěje pro celý systém nakládání s odpady ve městě. Očekáváme také, že občané již nebudou mít důvod zakládat černé skládky a tak to velmi pomůže ke zlepšení čistoty okolí města a vůbec životnímu prostředí. Město Valtice v rámci dobrovolného svazku obcí Čistý jihovýchod bylo mezi dvěma

desítkami obcí, které využily možnosti společnou žádostí čerpat dotace z operačního programu Životní prostředí. Přiznání dotace Rozhodnutím o přidělení dotace ze SFŽP již bylo schváleno na podzim 2009. Okamžitě jsme začali připravovat zadávací dokumentaci pro výběrové řízení na dodavatele stavby a na dodavatele technologie. Tato zadávací dokumentace je v současné době na schválení u řídícího orgánu, tj. na Státním fondu životního prostředí v Praze. Po zveřejnění výzvy k podání nabídek na realizaci, bude probíhat výběrové řízení. Tyto nezbytné kroky mají své lhůty. Přesto očekáváme, že se stavbou bude ještě letos započato. Celková výše investice pro Valtice je dle projektové dokumentace 13,5 mil. Kč, výše schválené dotace je 92 %. Z projektové dokumentace: stavba sestává ze 14 stavebních objektů – vrátnice, kanalizační jímka, zpevněné plochy a komunikace, přípojka NN, komplexní terénní úpravy, oplocení, sklad nebezpečných odpadů, shromažďovací a mechanizační prostředky, sklad TV, sklad chladniček, záchytná jímka, přípojka vody, ocelové přístřešky a technologická linka pro zpracování biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Ing. Terezie Lvová, starostka města

OPERAČNÍ PROGRAM

EVROPSKÁ UNIE

Pro vodu,

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Fond soudržnosti

vzduch a přírodu

5

INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI

Kulturní kalendář únor

4.3., 8.–9.3., 11.3., 15.–16.3., 18.3., 22.–23.3., 25.3. - kuželna TJ Lokomotiva Valtice Valtický košt - 6.3. od 10.00 do 22.00 hod. - víceúčelová hala SOŠV Kurz Sommelier - I. část: 9. – 12.3., II. část: 6. – 10.9. - učebna Vinařské akademie Valtice Vinařská akademie I – Kadet - 19. – 21.3. - učebna Vinařské akademie Valtice Významná výročí knížat z Liechtensteina - přednáška PhDr. Miroslava Geršice - 25.3. - hotel Apollon Velikonoční hudební podvečer - vernisáž výstavy žáků výtvarného oddělení ZUŠ Valtice - 25.3. od 17.00 hod. - Základní umělecká škola Utkání v kuželkách – mužstvo A-26.3.od 18.00 hod., B-27.3.od 9.00 hod., C-6.3.,27.3. od 14.00 hod., A,B-mužstvo dorostu 7.3.,28.3.od 9.00 hod. - kuželna TJ Lokomotiva Valtice

•

Kuželkářský turnaj „Memoriál Pavla Helešice“ Termín: 1.–2.2., 4.2., 8.–9.2., 11.2., 15.–16.2., 18.2., 22.–23.2., 25.2. Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267

• • • •

Recitační soutěž Termín: 10.2.2010 od 13.30 hod. Místo konání: kulturní místnost ZŠ Valtice Organizátor: ZŠ Valtice, 519 352 293, www.zs.valtice.indos.cz

•

Dětský karneval Termín: 12.2.2010 Místo konání: Kinopolis, ul. Mikulovská 1025, Valtice Organizátor: ZŠ Valtice a Kinopolis, 519 352 293, www.kinopolis.cz Utkání v kuželkách Termín: mužstvo: A 12.2., 26.2. – 18.00, B 13.2., 27.2. – 9.00, C 6.2., 20.2. – 14.00, A,B-mužstvo dorostu: 14.2., 21.2. – 9.00 Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267

Bližší informace v březnovém čísle VZ nebo TIC Valtice tel.: 519 352 978, www.valtice.eu

Výzva pro předplatitele Vyzýváme předplatitele Valtického zpravodaje, aby nejpozději do konce února zaplatili předplatné na rok 2010. Předplatné můžete zaplatit v hotovosti u pana Milana Lva nebo bankovním převodem na účet 154141092/0600 u GEMB.

Valtický vinařský fašank tradiční lidová slavnost, průvod maškar, večer taneční zábava Termín: 13.2.2010 Místo konání: Valtická vinárna, nám. Svobody – vedle MěÚ Organizátor: Valtická krojovaná společnost a Město Valtice Maškarní discoples Termín: 13.2.2010 Místo konání: Kinopolis, ul. Mikulovská 1025, Valtice Organizátor: Kinopolis, www.kinopolis.cz

Variabilní symbol platby vám sdělí také pan Milan Lev na tel. čísle 605102210. Stačí však do avisa k platbě udat Vaše příjmení, případně adresu bydliště a pak nemusíte variabilní symbol zjišťovat.

Valentýnský večer večeře při svíčkách, taneční večer s živou hudbou „Holubi“ Termín: 13.2.2010 Místo konání: Hotel Apollon, Valtice Organizátor: Hotel Apollon, 519 352 625

Dodáváme, že po výše uvedeném datu bude v případě nezaplacení předplatného donáška Zpravodaje až do zaplacení pozastavena. Redakce VZ

10. jubilejní školní ples Termín: 19.2.2010 od 19.00 hod. (přesunuto z 22.ledna) Místo konání: hotel Hubertus, Zámek 1, Valtice Organizátor: Klub rodičů a přátel školy (KRAP), 519 352 293

Půjčky 10 000,- až 200 000,- Kč

2. mažoretkový ples Termín: 20.2.2010 Místo konání: hotel Hubertus, Zámek 1, Valtice Organizátor: Klub mažoretek Valtice, 774 661 501

pro všechny zaměstnance, důchodce, podnikatele a ženy na MD bez ručitele, rychle, levně a hlavně BEZ POPLATKU

Výstava „Historie Rindlovy vily“ Termín: 26.2. – prosinec 2010 Místo konání: hotel Apollon, ul. P. Bezruče 720, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice a hotel Apollon, 519 352 625

Tel.: 775 699 334 www.prijemne-penize.cz

Otevření degustační expozice 10. ročníku Salonu vín ČR Termín: 27.2.2010 Místo konání: státní zámek Valtice – Salon vín ČR Organizátor: Národní vinařské centrum, o.p.s., 519 352 072

GGz›ˆŒ‰•óGGˆG–‰Š–‹•óG™”ˆG U Rotundy 971,

Čmeldové Termín: 27.2.2010 od 17.00 hod. a 28.2.2010 od 16.00 hod. (přesunuto z 30. a 31.ledna) Místo konání: stará tělocvična SOŠV „Novostavba“, Sobotní, Valtice Organizátor: OS Basta Fidli Valtice, www.bfv.xf.cz Co nového nás čeká v březnu 2010: • Výstava „Hudební osobnosti Valtic – G. Arnold, J.K. Horn, J.M. Sperger“ – březen - TIC • Výstava „Historie Rindlovy vily“ - březen – hotel Apollon • Kuželkářský turnaj „Memoriál Pavla Helešice“ - 1.–2.3., 6

69142 Valtice

Postavte, nebo opravte svĤj dĤm pomocí programu „ Zelená úsporám“ tel: 519 322 192, mob:736 625 315, www.uspornydum.cz, [email protected] G G

GGz›ˆŒ‰•óGGˆG–‰Š–‹•óG™”ˆG

ŠKOLNÍ KURÝR

Interiér nové sportovní haly

ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE

Zápis Pondělí 28.1.2010 bylo pro naše předškolské „rybičky, ježečky a žabičky“ velkým zážitkem. V odpoledních hodinách přišli do naší „veliké školy“ k zápisu do 1.třídy. U některých se projevila nervozita, ale ta brzy opadla díky našim starším žákům převlečeným za pohádkové postavičky, a také za přispění paní učitelek.

Všichni předškoláci zvládli zadané úkoly na výbornou, tudíž se mohou těšit na 1.září, kdy poprvé zasednou do školních lavic.





lyžaĜský oddíl zve srdeþnČ na:



/<Ž$ 6.e=È92' '< /< $ě6.e=È92' '<

2NUHVQtSĜHE ERUžDFWYDY 2NUHVQtS HE DFWYDYREĜtPV RE tPVVODORPX ERU DFWYDY .G\ .G\ 

YVRERWX VRERWX  

3UH]HQWDFHDSĜLKOiâN\ \

RG

3URKOtGNDWUDWL RG  6WDUW]iYRGX



=iYRGMHXUĀHQSURO\ç çXMtFtGďWVNRXYHĢHMQRVWURĀQtN\DPODGåt  9tWď]RYpMHGQRWOLYìFKNDWHJRULtREGUçtGLSORP\DYďFQpFHQ\DSRVWRXStGRN NUDMVNpKR]iYRGX NRQDQpKRYQHGďOLY1ďP PĀLĀNiFK

 WƌŽƉŽnjŝĐĞŬnjĄǀŽĚ ĚƵƐĚĂůƓşŵŝƷĚĂũŝŶĂůĞnjŶĞƚĞŶĂǁǁǁ͘ƐƉŽƌƚŶĞŵĐŝĐĐŬLJ͘Đnj

Proto jim přejeme, ať se jim ve škole líbí a daří. za metodické sdružení 1.stupně, Mgr. Jarmila Mauksová

Aktualitky ze základní školy: • •

•

•

Od 1.2. naše škola začíná využívat prostory nové městské haly na Mikulovské ulici. Dne 10.2. proběhne školní kolo recitační soutěže 1.a 2.stupně. Vítězové budou naši školu reprezentovat v okresním kole v Břeclavi. Dne 12.2. odjíždí žáci našich 4. a 7. tříd na historicky první společný lyžařský výcvikový kurz na Nekoř. To, co se letošní čtvrťáci naučí, budou moci za tři roky ještě zdokonalit. Dne 19.2. se v hotelu Hubertus uskuteční další školní ples. Renata Kopřivová 7

Sdružení VinaĜi Valtice 2000 pod záštitou starostky Valtic, hlavního mČsta vína, zvou na

11. roþník Valtického koštu kdy: kde:

sobota 6. bĜezna 2010 od 1000 hod Víceúþelová hala SViŠ na StĜelecké ulici

Vážení pĜátelé, pĜijmČte pozvání k úþasti na 11. roþníku výstavy vína „Valtický košt“. Na Valtickém koštu se setkávají vína z okolí Valtic, a to jak vína malovýrobcĤ, tak vína profesionálních výrobcĤ s víny ze sousedního Rakouska. Hodnocení vín bude 100 bodovou stupnicí OIV v odborných komisích. VítČzové jednotlivých kategorií obdrží zlatou, stĜíbrnou a bronzovou medaili, bez ohledu na bodové ohodnocení. Celkem bude ohodnocena medailí nebo diplomem 1/3 vystavených vín. VítČzové hlavních kategorií získávají putovní a malý pohár: x champion, celkový vítČz koštu, vybraný v subkomisi, cena je otevĜená pro malovinaĜe i profesionální výrobce x kníže vín bílých, nejvýše hodnocené bílé víno valtického malovinaĜe x kníže vín þervených, nejvýše hodnocené þervené víno valtického malovinaĜe x pohár jakostních vín, nejvýše hodnocené víno v jakostní tĜídČ, cena je otevĜená x pohár za nejvíce bodované víno, cena je otevĜená x pohár rĤžových vín, nejvýše bodované rĤžové víno, cena je otevĜená x pohár www.znalecvin.cz, za nejlépe bodovanou kolekci 3 vín, cena je urþena pro malovinaĜe VČĜíme, že využijete možnosti úþasti na této výstavČ, která je jednou z prvních v nastávající sezónČ. TČšíme se na shledanou. __________________________________________________________________________________ Informace pro vystavovatele vína : 1 vzorek = 3 láhve o objemu 0,75 L, nebo 0,7 L Každá láhev bude oznaþena tČmito údaji: odrĤda, roþník, jakostní tĜída, výrobce a obec vystavovatele. Láhve, štítky, bedny, stejnČ jako sbČrná místa vzorkĤ budou k dispozici: x od 13. a 14. února v dobČ od 1400 hod - 1600 hod vždy v jednom ze sklepĤ na ulici Josefská x od15. února do 18. února v dobČ od 1600 hod - 1800 hod rovnČž na ulici Josefská Sklepy budou oznaþeny viditelným nápisem – SBċR VZORKģ. PĜíjem vzorkĤ lze uskuteþnit i mimo shora uvedené hodiny a to po telefonické domluvČ: Martin ŠtČpánek 607 618 783 nebo Josef Suchomel 721 417 784. Vystavovatelé, kteĜí poskytnou 4 a více vzorkĤ vín do soutČže obdrží od poĜadatelĤ volnou vstupenku na košt vþetnČ katalogu a degustaþní skleniþky s potiskem. Hodnotící degustace se uskuteþní v sobotu 20. února 2010 od 900 hod. v jídelnČ základní školy Valtice na NámČstí Svobody. Prezence degustátorĤ od 830 hod. Hodnocení 100 bodovou stupnicí. Garantem hodnocení vín pro Valtický košt v letošním roce bude známý sommeliér a propagátor vína pan Ivo DvoĜák. Zváni jsou všichni vystavovatelé a znalí milovníci vína. Statut výstavy a ostatní informace, stejnČ jako výsledky z minulých koštĤ jsou na webové stránce vinaĜĤ www.vinarivaltice.cz.

Antika

STAVEBNINY VALTICE

restaurování a konzervování starožitností

608 782 777

Počítače, internet 724 950 605

přestěhovány ze Sobotní 1067 - Pod Raisnou do haly firmy Molčík na Mikulovské

TEL: 774 49 49 10 www.lesenipronajem.cz

8

VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století Kornhäusel se dostává do stejné situace jako Hardmuth, kdy začíná dvě stavby součastně: Hraniční zámeček v roce 1816 a v témže roce i Rybniční zámeček. Kornhäusel měl snad oproti Hardmuthovi o něco ulehčenou práci v tom, že má k dispozici stavebního ředitele zámku Poppelaka. Kníže jako kdyby měl obavu, že do konce svého života nezvládne to, co si stanovil. Proto ve všechen ten spěch. Všeobecně se všude uvádí název Hraniční zámeček, protože stál na zemské hranici mezi Rakouskem a Moravou. Rybniční zámeček byl dokončen podle plánu. Složitost stavby Hraničního zámečku nepředpokládali ani jeho projektanti Kornhäusel a Poppelak, protože byla tato stavba dokončena pomoci pilotáže až v roce 1827. V úvodní části jsem napsal, že se budu muset často vracet do dávné minulosti nebo zase o několik desítek let do budoucnosti. Hraniční zámeček je právě tou stavbou, o kterou usilovaly budoucí generace. Takže k věci. V roce 1970 měl o Hraniční zámeček mimořádný zájem Státní statek Valtice. Byl jsem v té době pracovníkem na ředitelství statku a jako jediný, dá se říci, domorodec, tak jsem se díval na některé věci z pohledu rodáka. Navrhoval jsem řediteli statku Janu Pánovcovi velmi jednoduchý plán, který by oživil, dnes tomu říkáme Lednicko-valtický areál, tenkráte jsme tomu říkali jednoduše Lednické rybníky. Nastala doba normalizace, takže mi ředitel otevřeně řekl, že z této funkce odchází do JZD Charvatská Nová Ves. 15. prosince 1970 nastoupil nový ředitel Ing Bedřich Buchta. Nový ředitel tak určitě bude chtít ukázat, že je lepší než ten předchozí. Seznámil jsem ho s mou myšlenkou. Zpočátku váhal, ale pak se začal angažovat. A o co vlastně šlo? Co ten jednoduchý plán měl představovat? Z Hraničního zámečku vytvořit to, co tam je dnes – možná ne tak exkluzivní. Z Nového Dvora vytvořit zemědělské muzeum, soustředit tam všechno (jistě ne najednou), co souviselo s dřívější zemědělskou výrobou (malo i velkovýrobou). To je staré stroje a nářadí (první traktory v zemědělství, parní oračky, lokomobily používané při mlácení obilí, samovazy atd.). Do velké stodoly umístit exponáty, které musí být pod střechou (věci z mlékařství, vinařství, sedlářství, kovářství a jiné). Do kruhové stáje vrátit koně (kočárové) a využít salonku k tomu účelu, pro který byl postaven. Dokonce v předstihu naše statková stolárna (Martykán, Šenk, Novák) vyrobila pro salonek stůl ve tvaru podkovy a asi 25 židlí. Doufám, že nový majitel Nového Dvora tento salonek využívá. Dále zakoupit asi 4 kočáry a vozit turisty s patřičným výkladem kolem rybníků a voluptuarních staveb (Hubertus, Apollo, Rybniční zámeček, Tři Grácie, Rendez-vous) a kolem rybníků až k Hraničnímu zámečku. V Hraničním zámečku podávat pak občerstvení a k tomu výhradně jen statková vína. V souvislosti se statkovými víny se musím zmínit, především pro mladší a budoucí generaci o této skutečnosti. V šedesátých letech minulého století (pan Ing. Antonín Šťastný mi to může jistě potvrdit) nastal problém s prodejem tzv. áčkových vín (Ryzlink rýnský, Burgundy, Tramín a Saugvinon). A tak na viničním a sklepním hospodářství statku Valtice (dnešní Křížový sklep) pod vedením tehdejšího vedoucího tohoto hospodářství, pana Jaromíra Kříže, vymysleli značková vína (směsky) s názvy Grácie – nejdříve bílá, pak červená a růžová, Rendesvous, Apollon, Valtické stolní a jiné

směsky (všechny etikety bývalých vín statku Valtice mám ve své sbírce). Co jiného jsme si mohli přát pro naplnění našeho záměru. Značková vína Tři Grácie, Rendesvous a Apollon měla na tu dobu poměrně pěknou ambaláž s etiketami zobrazující uvedené stavby. Dnes již jen pan Ing. Antonín Šťastný si možná může pamatovat, kolik bylo připraveno vzorků, než komise schválila ten nejlepší a ministerstvo vnitřního obchodu a nejvyšší cenový úřad daly souhlas k prodeji do obchodní sítě (jen pro informaci – Grácie bílá 0,7 l stála tehdy 11 Kčs.). Uvedená značková vína byla velmi dobrým předpokladem k uskutečnění našeho záměru. Bylo však potřeba ještě mnohé vykonat. Tak bylo nutno na Novém Dvoře zrušit plánovanou zemědělskou výrobu a tuto úměrně přesunout na jiné provozy statku. Na tuto skutečnost si určitě ještě bude pamatovat pan Ing. Josef Šrámek, který byl vedoucím valtického provozu a Nový Dvůr byl jeho součástí. Ředitel Statku získal k této činnosti i souhlas okresních orgánů (vedoucí taj. OVKSČ byl tehdy Ing. Karel Hurbiš). Souhlas byl bohužel pouze ústní, protože tyto orgány se písemně nikdy k ničemu nezavazovaly. Takže podle našeho mínění již nic nestálo v cestě k naplnění našeho záměru, jen souhlas Krajské památkové péče v Brně k převodu Hraničního zámečku do správy Státního statku Valtice. Z toho jsem měl největší obavy, protože jsem předpokládal, že Krajská památková péče (tak se ten orgán tehdy jmenoval) přijde s tím, že naše činnost bude ohrožovat hnízdění ptactva a život jiných živočichů. Jednání se uskutečnilo přímo na Hraničním zámečku a netrvalo snad ani 20 minut. Krajská památková péče (nějaký druhořadý referent) jednoznačně náš požadavek zamítl s tím, že se Zámečkem mají svoje plány, neřekl však jaké. Takže to nebyla obava o ptactvo, či že kočárem můžeme přejet nějakého vzácného brouka, ale o „svoje plány“. Za téměř 20 let (do sametové revoluce) památková péče nevložila do zámečku ani korunu, zatímco Statek dal do renovace Nového Dvora každý rok téměř milion Kčs. Tak tedy neslavně skončily naše snahy. Ing. Šrámek jako torzo všeho nechal na valtické farmě (směrem na Boří Dvůr) na kamenný podstavec umístit traktor ZETOR 25 – první poválečný traktor, který vyráběla Zbrojovka Brno pro zemědělství a stojí tam dodnes. Když si po 40 letech na popsanou skutečnost vzpomenu, tak si myslím, že jsme byli hodně naivní a náš ředitel zpočátku politicky velmi nezkušený. V souvislosti s Novým Dvorem si nemohu však odpustit ještě jednu poznámku a možná pro čtenáře i zajímavou. Koně se na Nový Dvůr přece jenom dostaly. K 1. lednu 1975 dochází ke sloučení státních statků v okrese Břeclav (Drnholec, Dolní Dunajovice, Pohořelice a Valtice) a vzniká Stání statek Mikulov. Já tomu říkám období velkománie. Z původních statků vznikají závody v čele s ředitelem s původní agendou a úředníky. Dokonce z některých provozů bývalých statků vznikají rovněž závody a v Mikulově vzniká Podnikové ředitelství asi se 100 úředníky. Ředitelem podniku se stal Ing. Buchta (bývalý ředitel statku Valtice), takže dobře věděl, jaké jsou podmínky pro chov koní na Novém Dvoře, zejména pro koně dostihové. Zřejmě si mysleli, že velký podnik může mít i velkou dostihovou stáj a tím budou vítězství na velkých dostizích zaručeně dosažena. Bohužel opak byl pravdou. Tato dostihová stáj nevyhrála ani jeden závod v té nejnižší kategorii a stala se pořádnou ostudou v dosti9

hovém sportu v celé ČSSR. O této stáji by se dalo ještě mnohé napsat, ale byly by to nepříjemné vzpomínky pro zasvěcené. Čtenářům se omlouvám za tak dlouhý odskok do budoucnosti. Ovšem nebýt zmínky o Hraničním zámečku, tak tato popsaná skoro legenda by se ztratila v zapomenutí. Vraťme se opět do doby Jana I. Josepha. Do celkového výčtu romantických staveb chybí Apollon postavený v letech 1817-1819. Bezesporu, že po Kolonádě na Reistně, či Rendez-vous patří Tři Grácie mezi nejpozoruhodnější stavby zvané Prunkbouten, tedy nádherné, či okázalé stavby, které měly charakterizovat především velikost a moc jejich majitelů. Je postavená podle plánu architekta Engela v letech 1824-1828 jako polokruhová stavba, jejíž hala je vyzdobena alegorickými sochami představující umění hudební, básnické, Boha světla a další. Sochy se vší důkladností postavil Josef Klieber. Před touto kruhovou stavbou stojí sochy Tři Grácie, které vytvořil Martin Fischer z jednoho bloku kamene. Tyto sochy pochází ze zrušeného svatostánku V Lednici. Jedna ze tří soch drží v ruce helmu Minervy (římská myt. bohyně moudrosti, řecky Pallas Athéne), druhá nese křídlo Merkura (římského myt. Boha pastýřů, obchodníků a posla Bohů, řecky pak Hérmes), třetí drží v ruce myrtu se snahou Perseovi přinést oběť – řecky myt. syn Dia a Danal, zabil Medusu a tak zachránil Andromedu, svou budoucí manželku. Tři Grácie jsou poslední stavbou v tomto prostoru knížete Jana I. Josepha. V souvislosti s nádhernou stavbou Tři Grácie bych si dovolil čtenáře seznámit s mým vztahem či příběhem s touto stavbou, postavenou nedaleko Nového Dvora. Tento dvůr byl jedním z deseti provozů našeho statku, čili dvůr jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že se nacházel v krásném prostředí, obklopený nádhernými stavbami. Jestliže z titulu své funkce léta projíždíte kolem této nádhery, časem zjistíte, že tu nádheru již nevnímáte, všechno to nádherné se stává samozřejmé a ani nevnímáte, že míjíte Tři Grácie, které navštěvují lidé z daleka. Já jsem objevil Tři Grácie teprve v Paříži. Nevěříte tomu? Myslím, že to bylo v roce 1983, kdy jsem měl to štěstí být členem delegace ČSVTS (Československá vědeckotechnická společnost), která navštívila Agro Salon Paříž (Zemědělský veletrh) na celý týden. Měl jsem možnost navštívit Versaills, bývalé sídlo francouzských králů, Eiffelovu věž (vysoká 300 m, stojí na Martově poli, postavená pro světovou výstavu 1889) a Louvre, kde snad na čestném místě stojí Tři Grácie. Určité znáte nádherný hřejivý pocit, kdy krásy domova (které jsou doma již tak běžné, že si je již ani nevnímáte), objevíte až v cizině. Louvre je muzeum v bývalém královském paláci v Paříži a patří mezi největší muzea světa. Až neobvykle dlouho jsem si sochy prohlížel, jako kdybych je viděl poprvé v životě. Dal jsem si slib, že při nejbližší příležitosti si konečně udělám čas, abych si je doma skutečně a důkladně prohlédl. Kníže Jan I. Joseph. nebyl jen vášnivým stavitelem, ale i vynikajícím hospodářem. Napoleonské války přinesly sebou bídu a drahotu. Při státním bankrotu v roce 1811 klesla hodnota papírových peněz z 500 na 100 a v roce 1820 z 250 na 100 korun. Tak například 1 měřice pšenice (vídeňská 61,5 l) po bankrotu stála 50 zlatých, máz sádla (1,4 l) 14 zlatých, bečka vína (bečka = 1 vědro 56 l) 700 zlatých a kůň stál 1 400 zlatých. Stavbou romantických staveb pomohl kníže městu nepřímo tím, že do města přicházeli noví řemeslníci a v roce 1820 se jich napočítalo již 47. Tento příchod nových řeme-

sel umožnil na náměstí znova otevřít masné krámy a další. Hospodářský rozmach města brzdily dosud existující městské brány a hradby. Kníže doporučuje magistrátu jejich odstranění. Tím by nastal nový rozmach města, nebyl by již rozdíl mezi vnitřním městem a předměstími. K tomu však došlo až v letech 1850-1852 za vlády jeho syna Aloise II. K těmto bránám se později ještě vrátím. Kníže Jan I. Joseph žil v době, kdy první polovina 19. století nebyla revoluční jen v nových myšlenkách, ale revoluční i po stránce zemědělského rozvoje. O vzorku Símenských dojnic přivezených ze Švýcarska s vysokou mléčnou užitkovostí jsem hovořil již na počátku jeho vlády. Obhospodařil veškerou půdu, která zůstala ladem po napoleonských válkách. Dováží z ciziny nové výkonné odrůdy obilovin. V zemi se začíná rozvíjet textilní průmysl, takže začíná s pěstováním lnu a na svých statcích rozšiřuje chov ovcí (Valtice, Nový Dvůr, Genža, Reinthal). V literatuře je téměř detektivním způsobem popsáno jak bylo stádo ovcí 398 ks plemene Merino ze Španělska hnáno přes Francii na území Rakouska, včetně 7 andaluzských koz, které mají zdravé mléko. Vývoz tohoto plemene ovcí ze Španělska byl v té době přísně zakázaný. Pokud bychom měli snahu dosud vládnoucí rod Liechtensteinů nějakým způsobem vyzvednout, či vzájemně přirovnat, pak by to bylo velmi obtížné, složité a nepřesné. Každý žil v jiné době a měl před sebou jiné zájmy a povinnost. Když však bereme do úvahy především hospodárnost a přínos rodu době, či městu, tak se aspoň trochu shodují Jan Adam Ondřej (Karlova větev) a Jan I. Joseph. Kdyby se mu podařilo ještě postavit kapli sv. Huberta (tu postavil jeho syn Alois II. v roce 1855), pak by bylo na místě mu postavit v tomto areálu sochu v životní velikosti, protože nebýt Jana I. Josepha, tak bychom pojem Lednicko-valtický areál neznali. Těmito čarokrásnými zámečky kolem rybníků a lužních lesů dostalo okolí Valtic vskutku čarokrásný, téměř pohádkový pohled. Kníže zemřel v roce 1836. Společnosti trvalo celých 160 let než ocenilo tuto nesmírnou krásu, citlivě vsazenou do přírodní scenérie, aby jako areál nazvaný Lednicko-valtický byl dne 7.12.1996 zapsán do Seznamu přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Alois II. přebírá vládu rodu Liechtensteinů po svém otci (1796-1858) již jako zkušený hospodář a politik. Jako všichni vládnoucí rodu, i Alois II. již dříve odjíždí na zkušenou do různých evropských států. Všeobecně se tomu říkalo studijní cesta za účelem získání co nejvíce hospodářských, ale i politických zkušeností. Tak Alois II. pobývá v Itálii, ve Švýcarsku a Anglii. Narodil se do doby, kdy jeho předchůdci v podstatě ukončili rozsáhlé stavební činnosti, čili lidově řečeno, přišel do „hotového“. Nechal postavit jen kapli sv. Huberta na počest patrona myslivců, která byla vzpomenuta již u Jana II. Josepha jen proto, aby soubor romantických staveb kolem rybníků byl uzavřen. V době jeho vlády již definitivně zakořenil nový společenský řád – kapitalismus. Z toho vyplývá, že mu-

Mikulovská 151 691 42 Valtice  519 352 365

Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00

sel své statky řídit v tomto novém duchu a k tomu se pomalu, ale jistě přibližoval revoluční rok 1848. Byl prvním knížetem, který v roce 1842 osobně navštívil Liechtensteinsko, které se čím dál víc stávalo fundamentem jejich rodu. Zdá se, že velmi pokrokově navrhoval řešit systém nástupnictví v čele rodu v případě, že není mužský nástupce. Jistě si ještě vzpomínáte na knížete Jana Adama Ondřeje (Karlova větev), kdy mu v dospělosti zemřeli oba jeho synové (jeden z nich měl být nástupcem otce), takže novým nástupcem se musel stát Antonín Florian (větev Gungackartova) z jiné Liechtensteinské větve. Chtěl tedy, aby v případě, že nebude mužský následník, mohla následníkem být i žena, v podstatě tak, jak to udělali Hasburkové, že na trůn nastoupila Marie Terezie. Nikdy k tomu však nedošlo. Alois II. sám o sobě prohlašoval, že je představitelem Lichtensteinského samostatného státu, ale zároveň se cítil být i rakouským aristokratem. Jeho slova revoluční rok 1848 jen potvrdil. Pod vlivem revolučních událostí musel v roce 1848 doslova utéci kancléř Metternich (Metternich Klemens Lothar 1773-1859), rakouský ministr zahraničních věcí od roku 1809 a kancléř (1821-1848) a byl to právě Alois I., který mu na valtickém zámku poskytl několika denní úkryt před dalším útěkem do Londýna. Proti tomu protestovala městská rada i obyvatelstvo města – bez účinku. V literatuře jsem našel krátkou zmínku, že ve Valticích našel úkryt u knížecího sklepmistra i bývalý starosta Vídně Ignaz Czapka – jméno sklepmistra není známo (Erich Kippes, str. 33). Ing. Vilém Komoň Pokračování příště: IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování

Kdo to byl MUDr. Josef Rindl? Josef Rindl se narodil 12.5.1898 v Hranicích na Moravě, kde absolvoval základní školu a gymnázium. Svá medicínská studia dokončil na Karlově univerzitě v Praze v roce 1922. Lékařskou dráhu započal působením v Zemské nemocnici v Uherském Hradišti. S pomocí rodinných známostí se správcem liechtensteinských panství panem Fiedlerem z Valtic, mu byla doporučena lékařská praxe ve Valticích, v nemocnici Milosrdných bratří. Nejprve přijížděl do Valtic a působil zde jako řadový lékař. Bylo mu nabídnuto, aby si ve Valticích postavil dům, pokud by zde chtěl v budoucnosti trvale pracovat. Pozemek na stavbu domu mu byl pronajat na bývalé Lednické ulici z majetku polností Milosrdných bratří. Svůj dům začal stavět v roce 1925 nejen jako bydlení pro rodinu, ale také s tím, že na vile bude mít soukromou ordinaci s malým penzionem. Milosrdní bratři s podporou knížete Johanna II. z Liechtensteinu započali s přístavbou nemocnice. Ke slavnostnímu otevření a posvěcení nové části nemocnice došlo 22.11.1931. Protože MUDr. Rindl byl velmi schopným lékařem (tehdy působil jako první asistent v Zemské nemocnic v Uherském HradišRelaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku. 10

ti), byl požádán o trvalé působení ve Valticích a byl mu zaslán jmenovací dekret primáře pro nové chirurgické oddělení s nástupem od 1. ledna 1932. Již v roce 1931 se oženil s dcerou ředitele pivovaru v Uherském Hradišti slečnou Zedníčkovou, velmi vzdělanou ženou a milovnicí umění. Ve Valticích se stal nejen primářem, ale i přednostou chirurgického, gynekologického a porodnického oddělení „Všeobecné veřejné nemocnice Milosrdných bratří ve Valticích“. 6. března 1932 se manželům Rindlovým narodila v Brně dcera Věra a 25. dubna 1936 ve Valticích druhá dcera Eva. Rodina bydlela ve Valticích a výchova dcer byla svěřena slečně Kropáčkové, absolventce obchodní akademie. Její otec, pan Kropáček z Brna, byl osobním šoférem MUDr. Rindla. Doktor Rindl se aktivně zapojoval do valtického dění, a tak když ředitel školy Václav Grunt založil ve Valticích 25. února 1938 Čsl. Červený kříž, stal se místopředsedou tohoto spolku. Šlo o velký spolek čítající 150 členů. Politická situace se stále zhoršovala. V roce 1938 si MUDr. Rindl požádal o rozšíření vzdělání a o povolení soukromé praxe. Vše mu bylo zakázáno. Po obsazení Rakouska se situace dále zhoršila. Nastupující fašizmus se stal nejen hrozbou pro vynikajícího lékaře židovského původu, ale také pro veškeré české obyvatelstvo a tedy i celý řád Milosrdných bratří. Když bylo oznámeno, že Valtice budou 8.října 1938 v 11.30 hod. obsazeny německým vojskem, nastal přesun českého obyvatelstva do vnitrozemí. Nemocnici opouštěli i Milosrdní bratři. Už 3.října byly přiděleny konventu dva vagóny na místní nádraží k odvozu věcí Milosrdných bratrů a sester Sv. kříže. 6.října byli rozvezeni nemocní bratři do konventů v Prostějově, Brně a Vizovic. Poslední zpráva o MUDr. Rindlovi je právě z Vizovic, kam svým autem přivezl provisora valtické lékárny bratra R.J.Čuloga. MUDr. Rindl chtěl ochránit v této pohnuté době nejen sebe, ale i svoji rodinu a proto uvažoval o odchodu z republiky. V celé věci mu byli nápomocni právě Milosrdní bratři, kteří mu díky svým zahraničním provinciím umožnili emigrovat do Jižní Ameriky, do Bolívie. Protože jeho mladší dcera Eva měla zdravotní potíže, bál se zhoršení jejího stavu během cesty a proto ji přenechal v péči vychovatelky slečny Kropáčkové později provdané Lapešové. Obě je převezl do vnitrozemí a svěřil do ochrany babičky v Uherském Hradišti. V Bolívii vstoupil do bolivijské armády a stal se osobním lékařem tehdejšího presidenta. Později se stal lékařem i politika a pozdějšího presidenta Argentiny Juana Dominga Peróna (1895 – 1974)

a jeho ženy Evity, kteří se uchylovali do bolivijského exilu. Vstup do bolivijské armády zabezpečil MUDr. Rindlovi dostatek financí pro rodinu, ale také určitou osobní ochranu v této nejisté době. Po roce 1948 byl MUDr. Rindl vyzván tehdejším československým ministrem zdravotnictví Josefem Plojharem (1902-1981) k návratu do vlasti. Bylo mu zdůrazňováno, že je třeba v poválečné republice lékaře jeho kvalit. Uvádím malou ukázku ze zápisu programu plenární schůze místního akčního výboru ze dne 4.3.1948 ve Valticích: „Vzhledem k tomu, že to byl právě MUDr. Josef Rindl, který místní nemocnici proslavil za minulé republiky, je žádoucí, aby se opět na toto místo vrátil. Tím bude obnovena dobrá pověst místní nemocnice, což bude ku prospěchu celému městu. MUDr. Králík byl na toto místo jmenován neoprávněně v době, kdy se MUDr. Josef Rindl nevrátil ještě z ciziny po II. světové válce do ČSR, a ačkoliv podle příslušných nařízení mu mělo býti toto místo přiděleno bez jakýchkoliv průtahů, byl na toto místo definitivně neoprávněně dosazen MUDr. Králík.“ V roce 1949 se rozhodl MUDr. Rindl k návratu. Čekalo ho však velké rozčarování z přístupu tehdejších mocipánů, kteří jej nechali zavřít a zakázali mu výkon lékařského povolání. Stal se tenkrát pomocným dělníkem u Pozemních staveb Brno. V Československu měl mnoho přátel nejen v okruhu lékařském, ale i uměleckém. Ti mu pomohli k částečné rehabilitaci a návratu k lékařské praxi. Ke své chirurgické specializaci se však vrátit nesměl, mohl pouze působit jako závodní lékař v železniční ambulanci v Brně Králově Poli. Po krátkém působení v Brně byl odsunut do Mariánských lázní jako řadový lékař na lázeňském domě „Vltava“. Jeho manželka, znalá několika jazyků, pracovala jako tlumočnice na Brněnských veletrzích a z tohoto důvodu se nikdy za manželem do Mariánských lázní nenastěhovala. Dcery navštěvovaly otce v lázních v době prázdnin a manželka většinou přijížděla za ním na víkendy, stejně jako on jezdil do Brna za rodinou. Při jedné z návštěv v Mariánských lázních paní Rindlová onemocněla a v kritickém stavu byla převezena do plzeňské nemocnice, kde zemřela. Starší dcera Věra Rindlová v roce 1968 emigrovala do Kanady, kde se provdala. V roce 1980 zemřela. S touto skutečností se MUDr. Rindl velmi těžce vyrovnával, stejně jako s předčasnou smrtí své manželky. Po skončení lékařské činnosti v Mariánských lázních se MUDr. Rindl vrátil do svého trvalého bydliště v Brně, kde však setrval jen krátce. Odstěhoval se do Bratislavy, kde dodnes bydlí jeho mladší dcera Eva provdaná Holendová. V Bratislavě měl vlastní byt a udržoval kontakty s místními lékaři až do své smrti. Je pohřben na Bratislavském hřbitově, kam byly převezeny i ostatky jeho ženy z Plzně. Je škoda, že jen tak málo informací se nám podařilo získat z bohatého života MUDr. Rindla, našeho bývalého spoluobčana. Tento nadaný chirurg byl díky druhé světové válce a poválečné politice zbaven možnosti vykonávat svoji chirurgickou praxi.

Více ze života MUDr. Rindla a o osudu jeho valtické vily se můžete dozvědět na výstavě probíhající v prostorách Hote-

lu Apollon, která bude zahájena vernisáží 26.února 2010. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Vzpomínky pamětníků Pane Poláku, říká vám něco jméno MUDr. Rindl? „To víte že ano. Já jsem byl ještě děcko, když jsem doma toto jméno slýchával. Maminka nemohla porodit a tak byla v nemocnici u MUDr. Rindla na císařkém řezu. Tehdy se narodil můj bratr Franta. Já jsem o doktoru Rindlovi slyšel spoustu věcí od dospělých. Vím, že to byl Žid, a že chtěl ve Valticích zůstat za každou cenu. Udělal pro to co mohl. Nechal se prý i v Lednici pokřtít. Před hitlerovci by to však neobstálo a tak raději emigroval. Tenkrát valtická nemocnice měla velmi dobré jméno a byla vyhlášená svojí chirurgickou odborností právě díky MUDr. Rindlovi. V roce 1945 jsem dělal na statku v dílnách a tam jsem se setkal s bývalým valtickým taxikářem Antonínem Lapešem. Byl takový celý zatrpklý z toho co se dělo. V době protektorátu byl totálně nasazený někde u Berlína. V roce 1948 přišel díky vítěznému únoru o taxikářskou licenci. Jezdíval dříve s Pragovkou Pikolou, Alfou a pak měl i šestisedadlovou Tatrovku. Tu mi chtě dokonce prodat. Dělal ve statku soustružníka. Vyprávěl mi, jak jeho žena vychovávala Rindlovu dceru Evu, kterou Rindlovi nemohli vzít sebou při emigraci do Ameriky. No a to by jste se divila, jak valtičtí Němci během války tesknili po doktoru Rindlovi. Říkali: „Kdyby tu byl doktor Rindl, ten by to vyléčil, ten by si věděl rady!“ Jen zarytí Němci nebyli pro Rindla, protože byl po matce Čech a po otci Žid. Ale to se opakovalo i po válce. Lidé chtěli, aby se doktor Rindl do Valtic na chirurgii vrátil. Dokonce si to tehdejší komunisti dali do volebního programu. Ale padesátá léta byla moc zlá. Doktor Rindl znal spoustu lidí, kteří byli nežádoucí. Znal se ze svých studií s Rašínem, ministrem financí a dalšími. Tenkrát se děly věci, raději ani nevzpomínat. Například v té době zavřeli pana Pánovce jen proto, že se znal se Smrkovským, který byl také nežádoucí uvězněný“. „No ale přece jen u toho vzpomínání pane Poláku zůstaňme. Co se stalo s Ridlovou vilou po roce 1938?“ „Určitě nebyla prázdná, ale já si vzpomínám až na to, když spojenci začali v letech 1942 – 43 dělat nálety na Podhůří a Hamburg, tak na Rindlovku byla přivezena německá děvčata, tzv. sirotci z vybombardovaných oblastí. Některé z těchto dívek tu zůstaly i po válce. Vzpomínám si na Rézku tedy Terezku, která bydlela u paní Bořutové a pracovala jako uklizečka na nemocnici. Naučila se docela dobře česky. Pak si někoho našla, provdala se a odstěhovala z Valtic. Po děvčatech pak přišli na vilu vojáci, mladí rekruti, aby pomohli střežit hranici, než se utvoří PS útvary. Z Valtic tam sloužil například Špičák, Sasín, Hycl, Smoček a další. Tenkrát na kruhové věži nebyla střecha, bylo to otevřené a byla tam stálá služba - pozorovatelna. Když služba na Reistně vystřelila světlici, byl vyhlášen poplach a všichni se z vily přesouvali na hranici k zásahu. Nejprve neměli ani auta. Měli na zámku umístěné koně a ty používali při službě. Myslím, že v roce 1952 – 54 se dělaly v lese průseky na ochranná hraniční 11

pásma a to už byl vytvořený PS útvar. Tehdy se vojáci z vily odstěhovali a z Brna přišel doktor Medek a na Rindlovce vzniklo oddělení dětské nemocnice. Paní Medková pracovala na Městském úřadě a bydleli ve Vilové čtvrti. Na dětském oddělení pracovala spousta lidí, taky moje žena.“ Paní V. Krauzová „Co se týká vzpomínek na MUDr. Rindla, tak to nemohu moc posloužit. Pamatuji si jen, že jako děcko jsem chodila k MUDr. Hýskovi, který měl soukromou ordinaci v nemocnici u Milosrdných bratří a byl to Čech, který měl za ženu Němku. Vím, že MUDr. Rindl pracoval v nemocnici jako chirurg, ale já jsem u něho nikdy nebyla. S dětmi jsem pak samozřejmě chodila k lékaři na Rindlovku. Vzpomínám si na MUDr. Medka a MUDr. Kameníkovou.“ Paní A. Gofrojová „Na doktora Rindla si pamatuji moc dobře, protože mi operoval mandle. Pracoval na nemocnici a patřil mezi lékaře, kteří mluvily česky a nebyl ani trošku namyšlený, jako jiní. Vím, že když MUDr. Rindl odešel z Valtic a z republiky, tak tu nechali svoji mladší dcerku Evu. Prý byla moc malá a báli se, že by cestu do Ameriky nezvládla. Na jeho vilu se pak hned v roce 1938 nastěhoval nějaký německý lékař, ale jméno si již nepamatuji. Nevím ani, co se pak na Rindlově vile dělo během války a těsně po ní. Bydlela jsem na Břeclavské ulici a na Lednickou, kde bydleli hlavně Němci, jsme moc nechodili. Na nemocnici bylo před válkou hodně českých lékařů, ale já si pamatuji jen doktora Rindla a doktora Hýska. To byly lékařské kapacity, které vedly odborně vlastně celý chod tehdejší nemocnice.“ Pan Bělín „Já jsem přišel do Valtic v roce 1951 z Biskupic na Hané. Zamiloval jsem se do dcery pana Garčice, Věry. Jezdil jsem tenkrát po montážích a nebyl jsem věčně doma. Můj tchán mi řekl, že mi najde práci ve Valticích a své slovo dodržel. V roce 1963 jsem nastoupil právě na dětskou nemocnici na Rindlovce. Byl jsem tam jakýmsi správcem, no taky by se dalo říct, že „holkou pro všechno“. Měl jsem na starosti dovoz jídla z nemocnice. K tomu jsem měl „rykšu“. Když jsem pak později dostal multikáru, tak jsem se učil na ní jezdit na fotbalovém hřišti. Vozil jsem taky prádlo z nemocnice a dělal jsem topiče. To si dnes málo kdo dovede představit. Topilo se koksem a já jsem se nadřel jak otrok. V topné sezóně jsem chodil do práce ve čtyři ráno a vracel jsem se v deset hodin večer. Dělal jsem soboty i neděle.Dovolenou jsem měl pouze tehdy, když mne byl ochotný zastoupit pan Hůjka. Manželka se mi smála a v legraci říkala: „Vždyť jsi tam pořád, tak tam můžeš i spávat“. Pak jsem měl na starosti ještě zahradu. Tam jsem tenkrát zasadil ořech, kterému je dnes skoro padesát let a sahá až nad střechu. Kromě trávy a stromů jsem měl na starosti i skalku a kolo růží u vchodu. Co se týče předválečných událostí, MUDr. Rindla, Rindlovky a nemocnice Milosrdných bratří, to by vám všechno nej-

lépe řekl můj tchán. Byl zaměstnán u Milosrdných jako správce nemocnice. Taky moje žena o tom mnohé věděla z povídání svého otce, ale to už se také nedozvíme.“ Pan Bělín mi moc pomohl, nejen svým vyprávěním, ale i tím, že si dal práci prohlédnout staré fotografie a našel tam úplné poklady pro historii Valtic. Moc mu děkuji a přeji mu hodně zdraví, životní svěžesti a radosti z kytiček, které s láskou ve svém bytě pěstuje. Pan Laďa Kouba

dětské oddělení opravdu odborně rozrůstalo. V nemocnici byla zřízena služba konsiliární, ortopedická, chirurgická a později byla založena přímo na oddělení kardiologická poradna a praktikována spolupráce s oddělením ušním, nosním a krčním. V roce 1974 se oslavovalo 20 let od otevření. Oslavovalo se opravami. 1.ledna 1974 bylo po 20 letech provozu oddělení uzavřeno a byla provedena generální oprava. Vybudovaná byla nová infekční ordinace s čekárnou a provoz obnoven 5.června 1974.

„Já si zcela dobře pamatuji na vojáky, kteří sloužili na Rindlovce. Jako kluk jsem je rád pozoroval. Měli uvázané koně ve dvoře Rindlovky a když měl přijet vlak, tak vojáci na koních jeli k vlaku. Koně uvázali u kovového zábradlí před nádražím a pozorovali, kdo do Valtic přijel. Koho neznali, tak musel ukázat doklady a asi musel říct i kam jde. To nevím, co po těch lidech přesně chtěli. Vzpomínám si ještě na jeden velký zážitek s nimi. Byli to záklaďáci z celé republiky. Na někoho místního si nevzpomínám, ale vím, že jeden z nich vedl skupinu pionýrů. Když pak byl v červnu Den dětí, tak nás tito vojáci vyvezli na fotbalové hřiště a tam nás povozili na koni. Později jako kluk jsem samozřejmě chodil na Rindlovku k lékaři a taky tam chodili i naši kluci.“ Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

Historie dětského oddělení

Dětské oddělení bylo založeno v roce 1954 a stalo se jedním z nejmladších oddělení nejstarší nemocnice ve střední Evropě. Nejprve bylo otevřeno v pavilonu nemocnice Milosrdných bratří a později přemístěno na tzv. Rindlovku, kterou opustili vojáci Pohraniční stráže. Tento objekt byl označován za přepychovou vilou zámožného soukromníka. Vile se také říkalo dům pod kaštany. U zrodu tohoto nového oddělení valtické nemocnice stál MUDr. Miloš Medek (nar.1925 – 1982), který se přistěhoval do Valtic z Brna a bydlel na ulici Gottwaldové, dnes Vilové. Dětské oddělení tenkrát mělo 42 lůžek a 4 lékaře. Z toho 24 lůžek pro kojence a 18 lůžek pro starší děti. V roce 1962 v novinách „Rovnost“ z 25.listopadu jste se mohli dočíst o vzniku dětské nemocnice: „…přesně devět let od chvíle, kdy dozněly poslední vítězné výstřely, které byly znamením svobody a které byly také signálem k nástupu nového, socialistického zdravotnictví.“ Dále se v článku píše, že zřízení dětského oddělení bylo přínosem pro celé Břeclavsko. Poradenská péče a školní lékařská služba vedla ke snížení nemocnosti dětí. V dalších letech se

Oddělení žilo nejen každodenní prací, ale i společensky. Nemocnici navštívila skupina sovětských zdravotníků u příležitosti 57. výročí VŘSR. V roce 1974 se konal celookresní seminář dětského úseku OÚNZ a nemocnici navštívili pracovníci dětské léčebny „Radum“ v Luhačovicích. Nemocnice měla v roce 1978 nové zážitky z natáčení filmu „Indiáni z Větrova“, které proběhlo v jejich prostorách. A tak v kronice BSP můžete najít zápisy od herců Josefa Somra, Ivana Misrtríka a dalších. V roce 1981 zde požádal o ošetření herec Juraj Kukura. Změny ve vedení oddělení nastaly v roce 1982, kdy nečekaně umírá primař MUDr. Medek a jeho nástupkyní se stává MUDr. Jiřina Kameníková. Pod jejím vedení oddělení fungovalo až do roku 1984, kdy paní primářka odchází do důchodu. V roce 1985 přichází MUDr. Vajčner, který je primářem až do zrušení nemocnice v roce 1992, kdy byl objekt vrácen v restituci dceři MUDr. Rindla, paní Evě Holendové.

Co říct závěrem po 38 letech existence dětského oddělení? Přestože kroniky BSP, z kterých jsem čerpala informace nebyly kompletní, dopočítala jsem se, že dětským oddělením prošlo nejméně 30 lékařů, skoro stovka sester a desítka pomocnic. Bylo by jistě zajímavé vědět také, kolik dětí prošlo tímto dětským oddělením. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice

12

Perly kniha na pokračování...

Utrpení

Verona otevřela obálku. Přeběhla očima tradiční úvod …lásko…miluji Tě….Tady! Tady je konečně něco konkrétního. ….Mám moc velkou radost. Konečně mi nabídli byt. To víš, jsem tu už skoro tři měsíce. Takže splnili slib. Na rozvodně jsem se zaučil a časem by mi měli přidat na platě. Přijeď se podívat. Rozhodneš Ty sama. Kdyby se Ti byt nelíbil, počkáme na jiný. Už to mám promyšlené. Byl jsem se zeptat na půjčku. Tu už by mi také dali. Víš, na nábytek a potřebné věci. Jsem tak šťastný, Veronko… Oddechla si. Konečně se začíná všechno ubírat vysněnou cestou. Okamžitě odepsala. ….a tak přijedu rychlíkem ve čtvrtek kolem osmé. Čekej na nádraží… Šťastně si oddechla. Ivetku jí pohlídá matka. Bála se moc radovat, aby nebyla zase zklamaná. Ale stejně na to nepřestávala myslet. Její cesta míří do stanice Naděje. Vždyť je to naděje na byt, na lepší budoucnost… Pavel ji ale na káňovském nádraží nečekal. Třeba nemohl kvůli práci… Raději na něj počká, aby se neminuli. Avšak po hodině čekání začala ztrácet trpělivost a narůstaly pochyby… To je nějaké divné. Co když se mu něco stalo? Rozhodla se jít na rozvodnu. Možná je ještě v práci. Psal jí přece, že je to za městem. Poptávala se lidí. Nakonec se tam přece jen dostala. „Ne, Pavel tu není. Měl noční a odešel v šest ráno. Střídal jsem ho,“ informoval ji starší muž, zřejmě elektrikář spolupracovník. „Kdo jste a proč ho hledáte?“ „Jsem jeho žena. Jsem Verona Harčárová. Napsala jsem mu, že přijedu. Měl mě čekat na nádraží. Nechápu proč nepřišel. Jela jsem celý den a celou noc. Vůbec se tu nevyznám. Teď už ale vím, kde je nádraží a rozvodna“ „Pavel určitě spí. Jak jinak po noční? Potřebuje si odpočinout.“ „Můžete mi říct, kde bych ho našla?“ „To, paninko, vůbec nevím. To víte, střídáme se. Je to vždy jen krátká chvilka, co se vidíme. Na nějaké dlouhé řeči není čas.“ „Vůbec nevím, kde ho mám hledat. Kdyby se tu náhodou objevil, řekněte mu, že jsem šla zpátky na nádraží. A vám moc děkuji. Mějte se dobře.“ Pěší túra z rozvodny na nádraží v zamyšlení jakoby se zkrátila. Veronu zatím nenapadalo, co dál podnikne. Ne, zpátky nepojede. Musí Pavla najít, ať je kdekoli. Kdyby měla celé město obrátit naruby. Ten nový byt rozhodně musí vidět. „Na třetí kolej přijíždí vlak z Karlovic, který pokračuje do Milenic…,“ nádražní rozhlas ji vytrhl z myšlenek. Milenice! Tam bydlí Pavlův kamarád Joža. Ten ho přece lákal sem do Káňova. Joža Krupa. Jeho adresu sice nemá, ale prý bydlí u nádraží. Tam ho určitě najde. Tam jí určitě pomohou. Koupila si jízdenku, nastoupila do vlaku a za deset minut byla na místě. Po hodině hledání zazvonila u dveří s vizitkou manželů Krupových. Nic. Žádná reakce. Přitiskla ucho na dveře. Žádný šramot, žádný hluk. Bylo tam naprosté ticho. Ještě jednou zazvonila a prudce zaklepala. Nic. Ještě jednou zvonek a klepání. Nic. Co teď? Má tu počkat až někdo přijde? Nebo půjde raději ven? Zkusila to ještě jednou. Zazvonila a zaklepala. Když se ani po chvíli nic neozvalo, smutně zamířila ke schodům. Půjde si koupit na nádraží něco k jídlu. A pak to zkusí znovu. Vtom zaracho-

til klíč. Otočila se a udělala krok zpět. Dveře se otevřely. Stál v nich rozcuchaný a nahý Pavel s ručníkem kolem boků. Vykulil oči a zapomněl zavřít ústa původně připravená k projevu. Verona hrdě vztyčila hlavu. „Ztratil jsi řeč, Pavle? Můžu jít dál?“ odstrčila ho a vznešeně vešla do bytu. Obraz, který se jí naskytl, byl jako vystřižený ze špatného filmu. V ušmudlané posteli ležela nahá žena. Něco málo přes dvacet. Vlastní reakce samotnou Veronu překvapila. Pustila na zem tašku a rozesmála se. A smála se a smála. Nebyla k zastavení, zatímco její manžílek a jeho milenka se dosud neprobrali z šoku. Nakonec se Verona přece jen uklidnila. „Pavle, můžeš mi udělat kávu? Jsem velmi unavená. Jela jsem vlakem celý den a celou noc,“ požádala stále ještě s nadhledem. A pak to do ní vjelo. Rozběhla se k posteli a štítivě vytáhla zpod peřiny vyžle jménem Lída. Plesk. „To je za mého muže!“ Plesk. „To je za mou dcerušku!“ Plesk. „A to je tady za to dítě, které tu leží ve špíně a smradu. To si říkáš matka? Že ti není hanba!“ „Tady máš to kafe,“ Pavel postavil hrnek na stůl a odtáhl židli, aby si Verona mohla sednout. „Jak jsi mě tu našla? Proč jsi mi nenapsala?“ „Napsala jsem, ale teď jsem ráda, že ti nic nepřišlo. To kafe už nechci. Třeba přijde k chuti tady té tvé špindíře. Já odcházím. Ubytuji se v káňovském hotelu. Až se dáš do pořádku, přijď za mnou. Musíme vyřídit ten byt. A ať ti to příliš dlouho netrvá. Chci co nejrychleji odjet.“ Byt se jí líbil. Asi by byla spokojená s čímkoli, jen když by měla naději být konečně ve svém. V Káňově pobyla tři dny a odjela pro dcerušku. Jen co odeslala všechny osobní věci, vypravila se s Ivetkou do nového domova. Zpočátku spali všichni tři na kovové posteli, ale jakmile Pavel vyřídil půjčku, nakoupili nábytek a potřebné věci do domácnosti. Veronika se nemohla přinutit k důvěrnému vztahu. Tak moc si manžela po onom přistižení při nevěře zošklivila. Uvědomoval si tu narůstající propast a utápěl své trápení v alkoholu. To je rozdělovalo ještě víc. Nakonec dospěla situace tak daleko, že Verona požádala o rozvod. Jakmile se to Pavel dověděl, napsal rodičům Daňovým a požádal je, aby přijeli a Veroně domluvili. „Tak co na to říkáš, matko?“ „On se asi zbláznil. Kam ty můžeš jet? Je ti stále hůř.“ „No, já bych se tam moc rád podíval. Vždyť ani nevíme, kde ta naše holka žije. A už vůbec nevíme jak. Ona si umí poradit, to ano, ale sama víš, že ho nikdy moc nechtěla. Je to proti ní ještě nerozumný kluk.“ „Ale má ji rád. Víš, že dělal všechno pro to, aby si ji vzal. Nakonec ho doma zmrzačili, ale on ji pořád chtěl. Máš pravdu. Měli bychom se tam jet podívat. Nakonec, když budu s tebou, tak to cestování snad zvládneš.“ „Jenom nevím, jak si Pavel představuje tu pomoc. Vždyť já sám jsem přece chtěl, aby se po svatbě rozvedli. To není muž pro naši Veronku, stejně jako ona není žena pro něho. Potřebovala by někoho zodpovědného, vyzrálého.“ „To možná ano, ale jednou se vzali, jednou jsou manželé a manželství je svátost. To jsem jí už říkala. To se musí snášet v dobrém i ve zlém. Pokud tam chceš jet, tak rozhodně musíme pomoct to manželství zachránit.“ Poslední matčina slova rozhodla. A tak, když spolu Verona s rodiči a Pavel seděli a rozebírali zanikající vztah, byla mla-

dá žena se svým návrhem na rozvod sama. „Veronko, princezničko, snaž se konečně normálně žít. Dítě roste a potřebuje vás oba. Pavel se rozvádět nechce. Já i matka tě prosíme, stáhni tu žádost,“ vypětím se otec rozkašlal. Začal se dávit a bodavá bolest na prsou se vystupňovala. Veronika nedokázala odporovat. Hlavně tatínkovi splnila jeho přání. Nechtěla si vyčítat, že nese vinu na rychlém zhoršování jeho nemoci. Pozorovala, jak mu ubývají síly, jak chřadne. Bůh jí byl svědkem, že se snažila. I když rodiče odjeli. Slovo, které jim dala, chtěla dodržet. Žádost o rozvod stáhla. Plnila manželské povinnosti, i když s obrovským sebezapřením. Vždycky se jí vybavil pohled na umolousanou postel s nahou a vychrtlou Lídou. Pomalu si však zvykala. Čas hojil její zraněné srdce a ona opět začala věřit v možnost hlubšího vztahu. Snad i Pavel časem pochopí, co od něj požaduje. Snad i on bude jednou stejně skvělý manžel a otec jako Imrich Daňo. *** Měsíc po druhých Ivetčiných narozeninách přišel na svět v káňovské porodnici syn Luboš. Drobný, snědý, černovlasý s velmi jemným obličejem. Krásné dítě. Stejně jako Ivetka byl i on dítě ze smíšeného manželství. I on byl nádherný. Verona se opájela štěstím a radostí ze svých dětiček. Po třech měsících ztratila víru v pracně vybudovaný obnovený vztah. Způsobila to zvěst, kterou přinesl Pavlův kamarád Jožo Krupa. „Budu se rozvádět.“ „To myslíš vážně?“ „Ano. Chci se rozvést. Lída mi ale dělá problémy. Prý podepíše rozvod jedině tehdy, když ty, Pavle, uznáš otcovství.“ „Cože? Jaké otcovství? Co to říkáte?“ zpozorněla Verona. „No, Pavel má s Lídou dvouletou dcerku Eriku. Tedy, ještě jí nejsou dva, ale je jeho. On vám to neřekl?“ „Ne! Slyším to poprvé. Jdeme za Lídou!“ rozhodla zraněná žena. Jednání bylo napínavé. Bylo to trochu jinak, než se snažil tvrdit Jožo ještě u Harčárových. Nakonec dospěli ke kompromisu. Lída podepíše rozvod a Jožo nebude trvat na Pavlově otcovství. Veronice se tento husarský kousek podařil hlavně proto, že bojovala za své děti. Už tak těch peněz moc neměli. Ještě by jich ubylo, kdyby museli platit malé Erice alimenty. S řešením byla spokojena, ne tak se samotným problémem. Opět se v ní ozvalo staré nepřátelství. Vlastní temperament jí nedovolil ho potlačovat. *** Do budoucna to nevypadalo růžově. Pavel ji dával stále méně peněz. Opět začal chodit pozdě domů. Opět z něj táhlo, když se vrátil pozdě v noci. Někdy se nevrátil vůbec. Rozhodla se pojistit do budoucna a zašla na odbor školství. „Přišla jsem se zeptat, zda bych mohla na některé káňovské škole dostat místo učitelky. Tady jsou mé doklady. Maturovala jsem na střední pedagogické škole v Plešovicích,“ s velkými otazníky ve svých temnohnědých očích pohlédla Verona na inspektora. „Vy jste vdaná a máte dvě děti, že? Máte to tu v dokladech.“ „Ano. Jsem vdaná a mám dvě děti. Budu potřebovat školku a jesle.“ „Což o to. S umístěním dětí nebude problém. Ale!“ zvedl ukazováček. „Ale vy určitě nemáte zkoušku z českého jazyka, když tu tak se mnou mluvíte slovensky.“ „To nemám. A je to nutné?“ „Jestli je to nutné? To je víc než nutné, má 13

milá. To je potřebné.“ „Je mi jasné, že se musím naučit česky. Jak mám postupovat?“ „Kantorů máme velký nedostatek. Do budoucna počítáme s otevřením kurzu pro cizojazyčně mluvící učitele.“ „A zatím?“ „Zatím mi dejte adresu. Pokud by se objevilo něco pro vás, dáme vám vědět. Ale dokud nebudete mít zkoušku z češtiny, s kantořinou nepočítejte. To by se muselo uvolnit místo v družině.“ „Děkuji. I to je naděje. Mám velkou radost! Ještě jednou děkuji.“ Pocítila obrovské štěstí. Zase je o krok blíž svému snu. Táňa Tichá příště: Vykoupení

Pamatujete ještě Erbenovu Polednici? Tak to se vám možná také bude líbit současná Finančnice… současnost, zachovaný rytmus, slovosled, význam, klasika…

Finančnice U záložny lidé stáli, z plna hrdla křičeli. Kde jsou naše prachy, králi, kam úspory zmizely? Královy jim ruce kynou mlčte, dám vám svobodu! Lid však kleje: piješ víno, nás posíláš pro vodu! Tady každá rada těžká ve čtvrtek i v pondělí. Zeptejte se Klause, Ježka, kam se prachy poděly. Král jim hází hračky z věže Klause, Ježka, Kohouta. Všechno marno, Klaus i Ježek bum bác letí do kouta. Bude-li vám, lidi, zima, bude-li se krátit dech, chcete-li se míti prima, čtěte si v mých dramatech. Zase křičí, rudnou v líci čti si svoje kydy sám! Že na vás, vy nezbedníci, Koženého zavolám? Pojď si pro ně, zbohatlíku, pojď, vem si ty zlostníky! A hle, kdosi bere kliku, lodě, banky, podniky. Jako stín se ruka plíží, na co sáhne - otočí. Z obýváků, ložnic, spíží vybírá si obročí. Již vztahuje černé ruce po chlebě i po soli. Sametová revoluce dneska právě vrcholí. Slyšte, první, druhá, třetí, v poledne zvon udeří klika cvakla, dveře letí EU vchází do dveří. Ve mdlobách tu národ leží, na čele se perlí pot. Pokladna je prázdná, temná zbudou prachy na důchod?

Pekelná revoluce

Přelom hospodářské krize? Řekla bych, že stále platné, v dnešní době jako v roce 1932

Po smrti přijde inženýr, který žil celý život v míru a pokoji u rýsovacího prkna, k nebeské bráně. Svatý Petr jej nepustí dovnitř, protože mají plno a poradí mu, aby to zkusil v pekle. Ďábel ho přijme, ale povídá: „No, jisté jsou dvě věci. Za prvé, nemáš tu co dělat a za druhé, když už tu jsi, můžeš pro nás udělat pár vylepšení a budeš se tu mít lépe než v nebi.“ Inženýr se dal do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, výtahy, jezdící schody a podobně. I ke Svatému Petrovi se doneslo o průmyslové pekelné revoluci, šel se tam tedy podívat a říká ďáblovi: „Cože? Inženýr v pekle? Musíte nám ho vrátit!“ Ale ďábel ne a nechce. „Dobře, budeme se soudit!“ rozzlobí se Svatý Petr. Ďábel se rozchechtá: „Tak to jsem teda móc zvědavej, kde vy vezmete právníky.“ Řekla bych, že stále platné, v dnešní době jako v roce 1932

Blbá blondýna... Minulý rok jsem vyměnila všechna okna ve svém domě za ta drahá, plastová, tří-komorová a vakuovaná, která šetří energii. Dnes mi volal jejich dealer a stěžoval si, že už je to rok, co mi je vestavěli a že ještě stále jsem za ně nezaplatila. No jo teda, to, že jsem blond, ještě neznamená, že jsem automaticky blbá, ne? Tak jsem mu řekla to, co mi pořád opakoval ten kecací chlápek, co mi je prodal, že: "do jednoho roku se ta okna zaplatí sama". Haló? Už to jeden rok byl! Řekla jsem mu. Na druhém konci bylo jen ticho, tak jsem nakonec zavěsila a oni už nikdy nezavolali. Vsadím se, že se chudáci cítili jako idioti. ... Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující. Tomáš Baťa, 1932 Přeji Vám veselý únor zpestřený nějakým tím plesem či jinou veselicí. Pavlína Vlková, šéfredaktorka

"DOMÁCÍ TAXI"

Vítězslav Krčka

602 722 322 E-mail:[email protected]

KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka [email protected]

Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba

Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043

Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 300,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu | [email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXXI. prodejné, cena 5.- Kč

vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail [email protected], [email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. únorové číslo, vyšlo 2.2.2010

14