Jako by nûkomu páchlo z úst. Tak to pozdûji líãila: jako by nûkomu páchlo z úst, tûsnû pfied ní rozevfielo nûjaké velké zvífie chfitán. TûÏko si lze pfiedstavit nûco hrÛznûj‰ího. Roztfiesen˘, blanit˘ vjem. Váhavû se zastavila ve dvefiích, stála celá zpocená v ostrém svûtle na zápraÏí a v ruce drÏela jako zavírací nÛÏ klíã. Pfiedtím nûkolikrát zvonila. Pak klepala. Potom na sluÏebním mobilu vyÈukala jeho ãíslo, ale nikdo se neozval. Pfies zavfiené dvefie sly‰ela drnãivé zvonûní, znovu a znovu, kovov˘ vyzvánûcí tón starého telefonu s ãíselníkem ze sedmdesát˘ch let. Tfieba ‰el ven? Vytáhla klíã oznaãen˘ stafiíkov˘m kódem. Pozdûji se Rauha Jauhojärviová znovu a znovu k tomuhle okamÏiku vracela, k tomu, jak tam stála a váhala. Kfieãovitû drÏela kliku a zírala do temnoty. UÏuÏ se málem obrátila a pokraãovala k dal‰ímu dûdovi. Nohy se jí lepily k dfievákÛm. Kolem krku jí bzuãela moucha, kterou pfiilákal její vlhk˘ lidsk˘ pach. V takov˘hle letní den by se ãlovûk mûl koupat v fiece, pomyslela si Rauha. LeÏet na trávû a opalovat se. Váhala s klíãem v ruce. Pofiád je‰tû mÛÏe jet dál a nahlásit to v kanceláfii. Slunce, svûtlo. Moucha, oteklé nohy. âmelák, kter˘ ‰ustivû kliãkoval v listí zachyceném v okapu. Taková to byla chvíle. Zcela beztíÏná. Ale pominula, jakmile Rauha stoupla nohou na práh. Nechala dvefie otevfiené dokofián, aby uvnitfi vyvûtrala. Moucha nabrala rychlost a ihned vystfielila dovnitfi. Rauha ‰la dál do pfiedsínû a zavolala na starce jménem. Nikdo jí neodpovûdûl. 7
Cítila, Ïe ‰elmí pach sílí, a potlaãila v sobû nutkání odplivnout si. Losí svíãková, napadlo ji. Star˘ peãe losí svíãkovou. Ve vzduchu se vzná‰el puch spáleniny, jako z grilu na uhlí. Pak objevila skvrny. Na dubové parkety nakapalo cosi dehtovitého. Zahnula doleva a vstoupila do kuchynû. Sporák byl zapnut˘ – prudce ucouvla. Pfiímo na plot˘nce leÏelo nûco spáleného a zuhelnatûlého. Îe by nûjak˘ sval? Ryba? Îár tu hroudu spálil a roztavil tak, Ïe z ní zbyl jenom zkroucen˘ sazovit˘ speãenec. UÏ dávno se z nûj pfiestalo koufiit, ale do stûn se zaÏral mastn˘ pach pfiiboudliny. Se znechucen˘m v˘razem ve tváfii plot˘nku vypnula. To bude Alzheimer, fiekla si. Stafiík dostal hlad a chtûl si nûco usmaÏit. Bez pánve. V Ïivotû uÏ vidûla hor‰í vûci. ·tûstí Ïe neshofiel barák. „Haló!“ zavolala znovu. Ty skvrny na podlaze. Vedly z druhé strany. Domem procházela úzká chodbiãka do loÏnice. Rauha stála bez hnutí, ãekala a naslouchala. Îádná odpovûì, naprosté ticho. Jenom klapání jejích dfievákÛ, které se ozvalo, kdyÏ se pfiiblíÏila ke dvefiím, naklonila se a nakoukla dovnitfi. LeÏel zpola na boku. Ústa dokofián, oãi pootevfiené, povleãení celé zamotané, jako kdyby se byl v‰elijak svíjel. Postel byla prosáklá jakousi zãernalou sraÏeninou. Ruce mûl na bfii‰e, rozbodaná bfii‰ní dutina se mu rozchlípila a její vyhfiezl˘ obsah leÏel zkroucen˘ na matraci. Trvalo jí dvû vtefiiny, neÏ pochopila, co se stalo. Dvû vtefiiny, které pak navÏdy nosila v sobû. Pozdûji si uÏ nepamatovala, jak se dostala ven a jak ztratila dfieváky. Utíkala jenom v ponoÏkách, utíkala po ulici pryã a klíã a mobilní telefon jí vypadly z ruky. Teprve pak se dala do kfiiku.
8
(I)
1
KdyÏ se ranní letadlo ze Stockholmu dotklo povrchu gigantic° bylo ké pfiistávací dráhy leti‰tû Kallax v tûsné blízkosti Lulea, témûfi plnû obsazené. Mezi hemÏícími se cestujícími byli tfii lidé, ktefií nezamífiili k parkovi‰ti aut ani k leti‰tnímu autobusu a místo toho se budovou terminálu vydali aÏ na sam˘ její konec, k v˘chodu ãíslo 5. Na rozdíl od prvních ãtyfi se tento v˘chod nacházel na úrovni okolního terénu a cestující, místo aby nastoupili obrovsk˘m tunelem, si museli udûlat procházku k malému devítimístnému turbovrtulovému letad˘lku, stojícímu na ãervencovû prohfiátém asfaltu. Let ãíslo 8N402 do Pajaly spoleãnosti Nordkalottflyg se uskuteãnil podle letového fiádu tûsnû po desáté hodinû ráno. Oba piloti a tfii cestující cítili, jak se stroj s houpav˘m trháním probojovává ranní termikou. Pod ° které nimi se napravo rychle vzdalovalo centrum mûsta Lulea, tvofiil hustû obydlen˘ poloostrov, obklopen˘ mofiem a bly‰tivou sluneãní záfií. Dál od pevniny bylo vidût zmûÈ lesnat˘ch ostrovÛ a malé bílé trojúhelníky plachetnic plujících do norrbottensk˘ch ‰ér. Pouze nûco pfies sto kilometrÛ odsud, právû teì v oparu neviditelné, leÏelo Finsko. Pilot zatoãil do správného kurzu a dál ‰plhal do v˘‰e osmnácti tisíc stop, dobr˘ch pûti tisíc metrÛ. Za ok˘nky defilovala kupovitá mraãna a stroj zapoãal pouÈ pfies to, ãemu se v pfiedpovûdích poãasí obvykle fiíká severonorrlandské vnitrozemí. Tereza Fossnesová cítila, jak jí z ok˘nka na tváfi d˘chá chlad, a pfiitom nemohla odtrhnout pohled od ‰íravy pod sebou. Lesy. 11
To byl její první, v‰e zastiÀující dojem. Takové stra‰livé spousty lesÛ... UÏ pfiedtím se pokou‰ela pfiedstavit si norrlandskou tajgu, snila o ní, ale teì ji poprvé vidûla na vlastní oãi. V‰ude, kam se podívala. Temnû zelen˘ koberec, obrovská koÏe‰ina. Mechovû zelená. Jehliãnatû zelená. Smûrem k obzoru se ãím dál víc modrala a tu a tam se tfipytila jezera a lesní tÛnû. Dálavami si razily cestu dlouhé klikaté fieky. A jen obãas, jako by se stydûly, probleskovaly fiídké shluky domÛ. Skromné norrbottenské vesnice. Pro tuhle nesmírnou krajinu pfiíli‰ malé. Tereza se snaÏila pfiedstavit si, Ïe by tam dole bydlela. VyvrÏená do téhle pustiny. Osamûlé volající dûvãe. Které se toulá po baÏinách a doufá, Ïe se nûco stane. Kdepak. Je mûstsk˘ tvor. Má svÛj svût, kromû lesÛ existuje tolik jin˘ch vûcí. Rozepnula pomeranãovû zbarvenou plastovou aktovku se znakem kriminální policie a je‰tû jednou si pfieãetla fax se jmény policistÛ, se kter˘mi má spolupracovat. Po stranû si napsala nûkolik poznámek. Musí se hned na zaãátku ujmout velení. Projevit kompetentnost. Je pro nû jenom nûjaká blonìatá Stockholmaãka. KdyÏ jí budou dûlat tûÏkosti, musí kousat. Bylo jí tfiiatfiicet let, ale vypadala mlad‰í. Nûktefií chlapi si mysleli, Ïe toho mÛÏou vyuÏívat. I policisti. Víc machismu se ·védsku vyskytovalo jen v málokteré jiné profesi, je‰tû snad tak mezi státními zástupci. Ale ãlovûk se s lety uãí. Má pofiád nabrou‰ené drápy. Po pÛlhodinovém dunivém letu letadlo sklonilo nos a pfiiblíÏilo se k vrcholkÛm stromÛ. Tereza nikde nevidûla Ïádnou pfiistávací dráhu, jenom silnice v lese. V ústech jí vyschlo, obrann˘ reflex. Adrenalin. Druzí dva cestující se naklánûli dopfiedu a kamsi ukazovali, byla to dvojice pfiíjemn˘ch dÛchodcÛ, kter˘ch si v‰imla uÏ v letadle ze Stockholmu. Îena pronesla cosi nesrozumitelného. Slova pfiehlu‰ovala fiev motoru, ale rozumût jim nebylo. MuÏ zakfiiãel v odpovûì nûco stejnû podivného, podle intonace se zdálo, Ïe souhlasí. 12
Teprve pak na to Tereza pfii‰la. Byla to fin‰tina. Ti dva spolu mluvili finsky. Gumy krátce zaskfiípaly, letadlo se dotklo zemû a klesající rychlostí svi‰tûlo houpavû vpfied. Rolovali k nevelké budovû terminálu, obklopené vysok˘mi borovicemi. Na fasádû byl lakonick˘ nápis: Pajala. Dva chlapící v Ïlut˘ch odrazov˘ch vestách pfiistrkali vozík na zavazadla a pak odemkli dvefie kabiny na konci stroje a spustili zabudované schÛdky. Tereza slezla dolÛ a ucítila na sobû jejich pohledy. Tichou zvûdavost, ponûkud dotûrnou. KdyÏ pfiecházela asfalt, zachytila pach vfiesovi‰tû, suché a páfiící pustiny. Otevfiely se dvefie budovy, vy‰el z nich vysok˘ ‰edovlas˘ policista v uniformû a napfiáhl k ní ruku. Obliãej se mu zformoval do vrásãitého a trochu plachého úsmûvu. „Vítejte,“ pozdravil ji, „v Tornedalenu.“ Znûlo to koÏenû a nacviãenû. Urãitû si to opakoval celé ráno. Tereza si vyzvedla odbaven˘ kufr a pak nastoupili do policistova sluncem rozpáleného sluÏebního vozu a na pln˘ plyn vyrazili pfies lesní dálavy k mûsteãku. Eino – tak se ten policista jmenoval – vût‰inou mlãel a zaujímal nápadnû uvolnûnou fiidiãskou polohu. Je zvykl˘ fiídit, pomyslela si. Dlouhé v˘jezdy, bûhem kter˘ch má ãas na pfiem˘‰lení. Náhle v‰ak prudce zabrzdil. „Piru…“ Pí.. rú…, opakovala si to slovo sama pro sebe. Pfies vozovku pfiitom beze spûchu pfiecházela zvífiata, ‰edá jako kameny. Zaãala se pást na trsech trávy v pfiíkopu, na hlavû se jim pohupovaly parohy. „Sobi?“ zeptala se. „Tornedalen,“ potvrdil. Uvûdomila si, Ïe mluvil finsky, a snaÏila se zapamatovat si to. Sobi se fieknou piru. V kufru v zavazadlovém prostoru mûla fotoaparát, ale nechtûla Einovi fiíkat, aby zastavil. Bylo by to trapné. Pak si sem zajede a vyfotí si je. Po‰le to e-mailem Doris, ta bude koukat.
13
Okresní soud byla nápadná ãervená cihlová budova na malém kopeãku uprostfied Pajaly, obklopená trávníky s bfiízami a jefiáby. Pondûlí–pátek 9–15, polední pfiestávka 12–13, stálo na ‰títku na venkovních dvefiích z tmavého dfieva. Eino Terezu uvedl do kanceláfie, kde byl narychlo pfiipraven psací stÛl, telefon a elektrick˘ psací stroj z osmdesát˘ch let. „Va‰e sluÏební auto,“ pronesl jak˘si hlas. Na desce stolu s Ïuchnutím pfiistál svazek klíãÛ. Tereza se obrátila a spatfiila letm˘ úsmûv, blond vlasy ostfiíhané na jeÏka, krátk˘ knírek a silné ãelistní svaly. Dotyãn˘ jí pfiíli‰ silnû stiskl ruku, jako by chtûl zakr˘t nejistotu. „Sonny Rantatalo,“ pfiedstavil se, „policejní asistent. A se Svedbergem jste se uÏ seznámila.“ Eino Svedberg byl ‰edovlas˘ muÏ, kter˘ pro ni pfiijel. V‰ichni tfii se posadili do zasedaãky, která páchla jako stará tfiída. Jedno okno bylo pootevfiené, ale pfiesto tam bylo horko a vlhko. „Já jsem Tereza Fosnessová z kriminálky.“ Eino se mlãky díval na stÛl. Sonny se setkal s jejím pohledem a snaÏil se tváfiit neteãnû. Ale tik v lícním svalu prozrazoval nervozitu. „Nejdfiív chci vidût místo ãinu,“ prohlásila. „Technici se uÏ pustili do práce?“ ° „Jo, pfiijeli vãera z Lulea.“ „Stihli jste uÏ vyslechnout sousedy?“ „Jo, pár. Vût‰ina je jich pryã, asi na chatách.“ „A co ta Ïena, která na‰la tûlo?“ „Rauha Jauhojärviová, dûlá v peãovatelské sluÏbû. Dneska je doma, na neschopence. Vyslechli jsme ji, ale moc jsme toho z ní nedostali.“ Na její otázky odpovídal Sonny. Posouval pfiitom psací podloÏku, dokud pfiesnû nezafiezávala s jednou spárou stolu. Tereza se obrátila k Einovi, chtûla, aby se taky zapojil do rozhovoru. „Na‰li jste nûjaké svûdky?“ „No, pfiijde na to…“ 14
„Co tím myslíte?“ „Zfiejmû se to celé stalo o víkendu. A tohle byl zvlá‰tní víkend. Abych tak fiekl.“ Mluvil pomalu, témûfi s pfiehnanou peãlivostí. Jako by hledal slova, kaÏdé dÛkladnû obracel a teprve pak se ho odváÏil pouÏít. V jeho hlase byl znát zjevn˘ pfiízvuk, houpavá finská intonace. „Abyste tak fiekl co?“ „Pajalsk˘ trh. O víkendu se konal pajalsk˘ trh.“ „No a?“ Vtom se do toho vloÏil Sonny. „Vy nejste odsud. To je nejvût‰í letní trh v Norrbottenu, pfies tfiicet tisíc náv‰tûvníkÛ. PfiijíÏdûjí sem lidi z celého kraje, i z jiÏního ·védska.“ „V‰ichni, co se odsud vystûhovali,“ doplnil Eino. „Na pajalském trhu b˘vá ‰ílen˘ zmatek,“ pokraãoval Sonny, „v‰ude jsou lidi a stánky. HemÏí se to tady v‰ím moÏn˘m. Najít ‰pendlík v takové kupce sena není Ïádná legrace.“ „Právû proto jsem tady,“ fiekla rychle Tereza a vstala. „V ‰estnáct nula nula se tu chci sejít se v‰emi, kdo jsou ve sluÏbû. Je‰tû pfiedtím chci seznam v‰eho, co vidûli svûdci. Rozumíte: auta, lidi, ktefií se pohybovali v blízkosti, prostû v‰echno. Mimochodem, vy jste obûÈ znali? Tohle je pfiece malé mûsteãko.“ „Jo,“ pronesl Eino. „Martin Udde,“ fiekl Sonny. „Star˘ celník.“ „Ve sluÏbû jsem se s ním dost st˘kal,“ potvrdil Eino. „Ale uÏ dávno ode‰el do penze.“ „To je fantastické, Eino. Napi‰te v‰echno, co víte. O rodinû, pfiíbuzn˘ch, o síti jeho kontaktÛ a tak dále. Sonny mÛÏe dál obcházet domácnosti. Dál hledejte ty, co jsou pryã. Ale nejdfiív mi ukaÏte místo ãinu.“ „Je to v Texasu.“ „V Texasu?“ „Tak se fiíká té ãtvrti. Texas nebo Divok˘ západ.“
15
Jak se ukázalo, její sluÏební vÛz bylo civilní auto z pÛjãovny, zaparkované na asfaltovém dvofie soudu, kde do nûj pralo slunce. Bylo rozpálené jako trouba a páchlo po zahfiátém plastu. Jakmile nastartovala, usly‰ela huãení klimatizace. Sonny jel v modrobílém hlídkovém voze pfied ní – projel nevelké centrum, minul benzinovou pumpu a pokraãoval do Texasu, z kterého se vyklubalo idylické sídli‰tû, postavené nûkdy v ‰edesát˘ch letech. Dfievûné domy s velk˘mi zahradami, vzrostlé stfiemchy a jefiáby, dvory s opálen˘mi dûtmi, umûlohmotn˘mi traktory a nafoukl˘mi bazény. Tereza si na ceduli pfieãetla, Ïe ulice, do které zahnuli, se jmenuje ¤emeslnická. Vzápûtí zastavili pfied pfiízemním Ïlut˘m domem z cihel. Celou pfiilehlou parcelu uzavírala modrobílá policejní plastová páska. Pfied domem stála skupinka zvûdavcÛ – kdyÏ Tereza vystoupila z auta, zmlkli. Pfielezla pásku – jeden fotograf pfiitom pofiídil sérii snímkÛ – a Sonny se vrátil na stanici. U zápraÏí stál policista s ãern˘m plnovousem. Ukázala mu svÛj prÛkaz. „Lundin,“ zamumlal, nedbale jí zasalutoval a pokynul jí, aby ‰la dál. „Îe se nûco takov˘ho musí kurva stát zrovna v dobû dovolen˘ch.“ „Já vím,“ fiekla. „Vlastnû jsme mûli v‰ichni mít volno,“ pokraãoval. „Kromû Eina. V‰ichni ostatní mûli b˘t na chatách.“ „Já v Barcelonû,“ kontrovala. „V hotelu Grand Marina, v pokoji s vífiivou vanou a balkonem, odkud je v˘hled na Stfiedozemní mofie.“ „Hm,“ pronesl zamy‰lenû. Pfietáhla si pfies boty neonovû fialové plastové návleky, vzala si síÈku na vlasy stejnû kfiiklavého odstínu a tenké chirurgické rukavice. Potom vstoupila.
16
