JAK SPRÁVNĚ FOTIT. v jakékoliv situaci. Josef Cvrček. toto dílo je chráněno autorským zákonem

1

JAK SPRÁVNĚ FOTIT v jakékoliv situaci

Josef Cvrček

toto dílo je chráněno autorským zákonem ©2013

Pomáhám lidem, aby měli radost. Nejen z focení … www.blogfotografa.cz

2

OBSAH Nudné prohlášení .................................................................................................... 7 úvodem ................................................................................................................... 7 Koupě fotoaparátu .................................................................................................. 9 Jak se o fotoaparát starat ...................................................................................... 10 Mechanická ochrana .......................................................................................... 10 Čištění fotoaparátu............................................................................................. 11 Krizový stav ........................................................................................................ 11 Pomoc, je to rozbitý! ............................................................................................. 12 Co stačí umět k pěkným fotografiím? .................................................................... 12 Automatické režimy .............................................................................................. 13 Clona ..................................................................................................................... 15 Ohnisková vzdálenost............................................................................................ 16 Expoziční čas ......................................................................................................... 17 Expozice A PIVO .................................................................................................... 19 Expozice ................................................................................................................ 23 Režim P ................................................................................................................. 24 Korekce expozice................................................................................................... 25 Pokročilé expoziční režimy .................................................................................... 30 Maticové měření (také se nazývá celoplošné) .................................................... 31 Se zdůrazněným středem ................................................................................... 31 Bodové ............................................................................................................... 31 3

Hloubka ostrosti .................................................................................................... 31 Chci mít rozmazané popředí, pozadí, nebo oboje ............................................... 33 Chci mít vše ostré ............................................................................................... 34 Pár tipů, které Vám ušetří hodně času ................................................................ 34 Kompozice ve fotografii......................................................................................... 37 Fotografovat lze na výšku i na šířku  ................................................................ 37 Fotografujte v úrovni očí .................................................................................... 39 podhled a nadhled mají emotivní zabarvení ....................................................... 40 Hrajte si s hloubkou ostrosti ............................................................................... 41 Hledejte detaily a neobvyklé pohledy ................................................................. 42 Hledejte odrazy .................................................................................................. 43 Pohled mimo objektiv......................................................................................... 43 Nefoťte nohy ...................................................................................................... 44 Držte se maximální jednoduchosti...................................................................... 45 Pohled postavy ................................................................................................... 46 Nikdo to nedocení .............................................................................................. 47 Výběr prostředí .................................................................................................. 49 Středová kompozice, symetrie ........................................................................... 49 Diagonální kompozice ........................................................................................ 50 Rámování ........................................................................................................... 51 Pravidlo zlatého řezu .......................................................................................... 52 Pětinová kompozice ........................................................................................... 54 4

Linie .................................................................................................................... 55 Porušujte pravidla, když už je znáte.................................................................... 57 Psychologie barev............................................................................................... 58 Vyvažování bílé ..................................................................................................... 59 4 tipy pro ještě lepší barvy.................................................................................. 62 Vyvážení bílé pomocí kelvinů.............................................................................. 63 Vyvážení bílé pomocí manuálního vyvažování .................................................... 64 ISO......................................................................................................................... 66 Fotografický režim priorita clony ........................................................................... 67 Fotografický režim priorita času ............................................................................ 70 Ještě pár triků ..................................................................................................... 76 Bezpečný čas ......................................................................................................... 78 Jak poznám, zda mám na objektivu stabilizaci? .................................................. 80 Zcela manuální režim ............................................................................................ 80 Ještě jeden trik ................................................................................................... 82 Korekce expozice neexistuje ............................................................................... 82 Histogram.............................................................................................................. 83 DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTU .................................................................... 89 HDR .................................................................................................................... 90 Expoziční bracketing.............................................................................................. 92 Blokace expozice ................................................................................................... 92 Fotografické filtry .................................................................................................. 94 5

Destičkové vs. šroubovací filtry .......................................................................... 94 ND Filtr ............................................................................................................... 95 Přechodový ND Filtr............................................................................................ 97 Polarizační filtr.................................................................................................. 100 Ostření ................................................................................................................ 102 Ostřící body ...................................................................................................... 103 Ostření na objekt v klidu................................................................................... 106 Ostřený na objekt v pohybu ............................................................................. 107 Kombinace ostření v klidu a v pohybu .............................................................. 110 Pokročilé snímání pohybu ................................................................................ 110 Manuální ostření .............................................................................................. 111 Potíže s ostřením .............................................................................................. 112 Vestavěný blesk .................................................................................................. 113 Korekce expozice blesku ................................................................................... 114 RAW .................................................................................................................... 115 Závěrem .............................................................................................................. 116

6

NUDNÉ PROHLÁŠENÍ Tento e-book je souborem mých dlouholetých zkušeností, kdy jsem se živil jako profesionální fotograf i jako lektor profesionálních a amatérských fotografů. Děkuji Vám za jeho zakoupení. Jsem přesvědčený, že Vás posune zas o nějaký ten krok vpřed. Respektujte prosím moji několikaletou práci, mé úsilí i mé zkušenosti, které za tímto e-bookem stojí. Nesnižujte se na úroveň „kyberlotrů“ a nesdílejte ani nekopírujte tento e-book dále. Děkuji. Tímto textem (modře a kurzívou) jsou psány doporučené úkoly a cvičení. Vím, že se často nebude chtít. Ale pro pochopení všeho je nutné tato cvičení opravdu dělat. Vše zde psané lze ve Vaší mysli zcela zautomatizovat. Možná v počátcích budete muset při focení trochu přemýšlet, abyste na nic nezapomněli. Ale pokud budete fotit, brzy vše půjde samo. Je to stejné jako s řízením. Nejprve člověk hledá, kde má pedály a div nestrká hlavu pod volant, po nějaké praxi již zvládne u řízení i komunikovat, svačit, telefonovat, líčit se … Jde to tak nějak samo. Nutné ale je mít vždy dostatek praxe. Ani u tohoto e-booku nečekejte, že po jeho přečtení budete špičkoví fotografové. I zde je nutná praxe. Tu za Vás nikdo neodpracuje. Mým cílem ale je, aby s tímto e-bookem byla ta praxe co nejjednodušší a nejzábavnější. Pokud je autorem fotografií někdo jiný než já, uvádím to vždy přímo u fotografie.

ÚVODEM Během šesti let prošlo mými kurzy více než 1200 studentů. Všiml jsem si, že velká část z nich bere fotografování jako zbytečně složitou záležitost. Za tu dobu jsem vypracoval jednoduché návody a zjednodušující přirovnání, která přiblíží svět profesionální fotografie naprosto každému. 7

Většina fotografů hledá úspěch v odborných článcích, diskuzích a na kurzech fotografie. Cesta za kvalitními fotografiemi je ale zcela jinde. Ve Vašich hlavách. Každý se narodil jako fotografický génius. Jen musíme tohoto génia v sobě probudit. A s tím Vám pomůže tento e-book. Znám dva fotografy. Lojzu a Karla. Oba přišli ve stejnou chvíli na stejné místo. Konkrétně na vyhlídku se skvělým výhledem do kraje. Bylo těsně po svítání. Krajinou se válela mlha, obloha ještě byla oranžová a vše, co vystupovalo z mlhoviny, pokrývala jinovatka. V té se nádherně třpytilo slunko, které bylo již lehce nad obzorem a dodalo celé scenérii nádhernou pohádkovou atmosféru. Lojza svými znalostmi převyšoval Karla. Vlastně i kdejakého profesionála. Lidé byli přesvědčení, jak fotografii rozumí. Chodili za ním, aby jim pomohl vybrat fotoaparát. Také se ho ptali, co si myslí o jejich fotkách. Lojza měl totiž dokonalý technický přehled. Vyznal se do detailů v každém odvětví digitální fotografie. Přesto ten den Lojza nic nenafotil a všechny fotky hned odpoledne smazal. Karel pořídil na jedno cvaknutí fotku, kterou pak draze prodal a vydělal si na nový objektiv. Přitom měl na rozdíl od Lojzy jen obyčejný fotoaparát a fotil teprve rok. Vlastně to bylo jeho první focení svítání, doteď nikdy nevstával za účelem „ Šotolovu“. Jak je to možné? Co se odehrálo? Náhoda? Kdepak, tyto příběhy se kolem nás odehrávají příliš často na to, aby šlo o náhodu. Lojzovy znalosti pracovaly paradoxně proti němu. Zatímco Karel přišel uvolněný a užíval si skvělou atmosféru, Lojza po všech studiích a nesčetných pokusech dobře věděl, že má před sebou unikátní scénu. Takovou, která se hned tak často nenaskytne. Lojza měl také plnou hlavu starostí. Jaký režim? Jaké vyvážení bílé? Vypnout stabilizaci, nasadit jiný objektiv, dobře vyrovnat stativ a přidat filtry. Pro jistotu ještě zkontrolovat, zda není na objektivu nečistota. Lehce podexponovat a nastavit samospoušť. A kdo ví, co ještě se mu honilo hlavou. Možná nekonečné poučky o kompozici.

8

Skrz to všechno se dostavila i lehká nervozita. Místo, aby si fotografování užíval a kreativně tvořil, hlava mu jela na plné obrátky. Svou jedinečnou možnost propásl. Jsem přesvědčený, že fotografování není nic složitého. Je to složité jen pro ty, kteří v tom složitosti hledají. Přistupujte ke všemu s lehkostí, neřešte proč ale jak a uvidíte, že brzy budete špičkovými fotografy i Vy. Není třeba chápat, proč fotoaparát nefotí tak, jak chcete. Důležité je vědět, jak jej nastavit, aby dělal, co chcete. Mezi tím je velký rozdíl.

KOUPĚ FOTOAPARÁTU Tu již máte ve většině případů asi za sebou. Pokud přeci jen ne, napsal jsem několik typů v e-booku Jak vybrat fotoaparát a nenaletět. Ten je zdarma ke stažení na www.blogfotografa.cz, a proto se zde nebudu opakovat. Mám však jeden typ, který tam nezazněl. Jakékoliv fotografické vybavení kupujte bez zadání IČ a DIČ. Položku do 10 000 Kč si můžete dát do účetnictví i bez těchto informací. A u položky dražší lze prodejce kdykoliv poprosit o změnu údajů na faktuře a o opětovné zaslání opravené faktury. Důvod je jednoduchý. Jakmile uvedete IČ, koupě se řídí obchodním zákoníkem. Bez IČ občanským. Uvedení IČ tedy znamená, že nemůžete vrátit zboží bez udání důvodů v jinak zákonem dané lhůtě 14 dnů. Navíc záruka na výrobek je pouze 1 rok. A to je již citelná změna oproti 2 rokům.

9

JAK SE O FOTOAPARÁT STARAT MECHANICKÁ OCHRANA Ani zde nečekejte nějaké složitosti. Samozřejmostí je brašna. Doporučuji ze své zkušenosti spíše „fotobatoh“, než brašnu přes rameno. Brašna přes rameno je sice pohotovější (při focení reportáže máte objektivy více po ruce než v batohu), dokonce je k obleku elegantnější, ale neuvěřitelně ničí záda. Nejeden fotograf má problémy s koleny. Není to tím, že u focení neustále dělá dřepy. Je to tím, že nosí brašnu přes rameno. A určitě kupte asi tak dvakrát větší batoh, než nyní potřebujete. Výbava každého fotografa se neuvěřitelně rychle nabaluje a brzy jsou batohy malé. Navíc myslete i na svačinu a doklady. Když jsem si koupil svůj první batoh a zabalil se na výlet, s velkým překvapením jsem zjistil, že batoh mohu mít na zádech jen jeden. K mechanické ochraně ještě řadím krytky. Ty jsou důležité a při jejich ztrátě neváhejte investovat do koupě náhradní. Často v obchodech vnucují i UV filtry. Ty jsou ale z mého pohledu zcela zbytečné. Píšu o tom v článku na mém blogu: http://www.blogfotografa.cz/2013/06/jak-fotografove-fotografuji-a-prodavaciprodavaji/ Stejně tak považuji za zbytečné fólie chránící displej. Je přes ně přeci jen hůře vidět a poškrábaný displej jsem také nikdy neměl. A i kdyby, displejem nefotím. Přiznejme si jednu věc, fotoaparát nám nemá sloužit 20 let. Budeme rádi, když bude sloužit 5 let. Tak raději začněme šetřit na nový, než abychom utráceli stovky a tisíce za podobné příslušenství.

10

ČIŠTĚNÍ FOTOAPARÁTU Prodávají se různé štětečky, foukací balónky, vlhké ubrousky a spousta vynálezů, bez kterých fotoaparát rozhodně vyčistit nejde. Nic z toho nepotřebujete. Stačí Vám jen mikrovláknová utěrka, která se dá koupit v každé optice. S její pomocí vyčistíte objektiv i celý fotoaparát. Ofouknout objektiv lze i pusou. Tedy pokud moc neprskáte!  A pak opatrně setřít. Nebojte se poškrábání. Když nebudete tlačit, nic nehrozí. Každý objektiv má na sobě ochrannou vrstvu proti poškrábání. A pokud je hodně špinavý, „namlžte“ ho třeba párou od čaje a pak setřete. Všechny čistící vodičky a sady jsou zbytečné. Fotoaparát vydrží více, než si umíte představit. Čištění čipu je již trochu komplikovanější. Nemusíte se bát toho, že si jej poničíte a poškrábete. Tak straší jen ti, co tuto službu poskytují za velké peníze. Ale k čištění je třeba trochu grifu a i náčiní k tomu určené není zrovna laciné. Protože u běžného fotografování a výměny objektivů není čištění třeba častěji než za jeden rok, doporučuji toto přeci jen nechat odborníkům. Cena je kolem 500 Kč. Kupte tedy jen mikrovláknovou utěrku a více neřešte.

KRIZOVÝ STAV Často se mne na kurzech lidé ptají, co když fotoaparát zmokne nebo jej polijí. Zde je zásadní co nejdříve vyndat baterii a zamezit tak případným zkratům. Fotoaparát osušte, položte do tepla a nechte raději pár hodin pořádně vysychat. Pak už jen doufejte, že se podaří fotoaparát zapnout. Pokud fotíte za velkých mrazů, nemělo by se fotoaparátu nic stát. Potíž mívají spíš baterie, které se jakýmsi zázrakem vybíjí a nefungují. Je dobré nosit baterie v kapse a tím je alespoň trochu zahřívat. Pak vyndat na focení a pak honem zase strčit do kapsy. 11

Pozor na přechody ze zimy do tepla. Stejně jako brýle se zarosí i celý fotoaparát. A to i uvnitř. Je lepší jej vyvarovat podobným teplotním šokům a nechat jej třeba chvilku na chodbě se aklimatizovat. Tedy, pokud nebydlíte v paneláku. To tu chodbu moc nedoporučuji. Lepší vlhký než ukradený fotoaparát .

POMOC, JE TO ROZBITÝ! Často mi někdo volá, že mu nefunguje fotoaparát. Že prostě nefotí. V naprosté většině případů za to ale může jen drobnost. Fotoaparát nezaostřil. Všechny fotoaparáty využívají automatické zaostřování. Některé z nich umí i manuální, ale o tom až později. Když v tomto automatickém zaostření fotoaparát z nějakého důvodu nezaostří, fotka prostě nevznikne. Zmáčknete spoušť a nic. Důvodů, proč fotoaparát nezaostří, může být mnoho. Třeba je šero nebo tma, fotíte jednolitou plochu (třeba bílou zeď), fotíte v protisvětle nebo jste zkrátka a jednoduše příliš blízko k fotografovanému objektu. Důsledek je vždy stejný! Fotoaparát nezaostří, proto nefotí, ať mačkáte spoušť, jak chcete. Nebojte se, není rozbitý. Zkuste vyfotit něco jiného z větší dálky a ono to půjde .

CO STAČÍ UMĚT K PĚKNÝM FOTOGRAFIÍM? Stačí ovládat 4 věci. Musíte najít něco pěkného, co budete fotit. Rozhodnout se odkud a kdy to budete fotit. Hovořím o kompozici. Pak je třeba mít pěkné barvy a mít fotografii tak akorát tmavou resp. světlou. Nakonec je třeba mít fotografii správně zaostřenou. Stačí tedy ovládat 4 věci a máte vyhráno. Těmto věcem tedy budu věnovat i trochu delší kapitoly. Ostatní kapitoly jsou co nejkratší, jen kvůli ujasnění ne vždy jasných pojmů a výrazů. 12

1) 2) 3) 4)

Kompozice Barvy – vyvažování bílé Světlost a tmavost – korekce expozice Ostření

AUTOMATICKÉ REŽIMY Bez ohledu na typ fotoaparátu je vždy k dispozici několik automatických režimů. Jeden je pro naprosté začátečníky. Nelze v něm nastavit vůbec nic. Jednoduše se jen staráte o kompozici, tedy o to, co fotíte. Často je označován zelenou barvou či nápisem auto. Podívejte se na obrázky.

U některých přístrojů je to zelený obdélníček. K tomuto režimu lze snad jen říci: „Nastavte a zmáčkněte spoušť.“

13

Další automatické režimy jsou již určeny pro konkrétní scény. Zejména kompakty se předhání v jejich počtu. Jak ale píšu v již zmiňovaném e-booku jak vybrat fotoaparát, stačí Vám jich jen pět. Vše ostatní jsou jen kopie těchto pěti režimů. V těchto scénických režimech většinou opět nelze nic nastavit. Je to z důvodu, aby si neznalý fotograf něco „nerozhodil“, a pak kvůli své neznalosti neobvinil výrobce z toho, že vyrobil nekvalitní fotoaparát. Ke štěstí Vám stačí scénický režim: Portrét – tím lze vyfotit portrét, kytičky, zvířátka – vše co je v klidu, nehýbe se a za čím chceme mít rozmazané pozadí Krajina – tím se fotí krajiny, města, interiér – vše co je v klidu, nehýbe se a za čím chceme mít ostré pozadí Sport – tím se fotí vše, co se hýbe případně Noční portrét – tím se fotí noční města a scény za šera až tmy, ideální v kombinaci se stativem

Pokud má fotoaparát scénický režim dítě, pak jde o režim sport s jiným názvem. Zkuste si sami vyfotit scénu s režimem dítě a tu samou s režimem sport. Uvidíte v popisu fotografie, že přístroj volil stejné clonové číslo a stejný expoziční čas. Ve své podstatě jediné, co se změnilo, byl Váš pocit, že jste vybrali vhodnou scénu. Důkazem toho je to, že zrcadlovky mají na svém voliči jen 4 až 5 automatických režimů. Věřím, že díky tomuto e-booku pochopíte, jak fungují pokročilé režimy, a automatické režimy přestanete úplně používat. Než se ale pustíte do pokročilého nastavování režimů, určitě mohu jen doporučit používat alespoň tyto scénické režimy. Je to přeci jen o krok více, než když se používá zelená úplná automatika.

14

Tím, že fotoaparát již ví, jakou scénu fotíte, může lépe vybrat hodnoty, které vedou k pěkné fotce. Některé hodnoty jsou lepší pro statickou scénu, jiné pro dynamickou. Nyní už fotoaparát ví, co fotíte a tak lépe rozhodne. V zelené automatice neví vůbec nic. Nepozná, zda fotíte hrocha nebo geparda, dítě nebo modelku, auto nebo dům.

CLONA To je součástka uprostřed objektivu, která na Vás mrkne ve chvíli, kdy fotograf stiskne spoušť. Zkuste to. Podívejte se na svou clonu!.  To, jak moc se tahle součástka při vzniku fotky zavírá, určuje tzv. clonové číslo. Často se značí písmenem „F“. Když je toto číslo velké, součástka se zavírá hodně. Když je naopak malé, zavírá se málo nebo vůbec. Pokud je clona hodně zavřená, logicky hodně „zaclání“ a do fotoaparátu se dostává méně světla. Pokud je otevřená, projde dovnitř fotoaparátu světla hodně. F = 32 tedy znamená, že je hodně zavřená a světla projde méně F = 2,8 naopak znamená, že je hodně otevřená a světla projde více Z logiky věci tedy vyplývá, že pokud máme všude hodně světla, třeba v létě na pláži v pravé poledne, je třeba clonu hodně zavírat, aby fotka nebyla přesvícená. Stejně tak mhouříte oči, když venku svítí ostré slunce. Když je ale světla málo, je třeba mít clonu otevřenou, aby se ho stihlo do fotoaparátu dostat tak akorát. Stejně tak má kočka v noci hodně otevřené zorničky, aby dobře viděla. Ano, clona a zornička fungují zcela identicky. Představte si umyvadlo. Pustíte vodu nějakým proudem. To je naše zavřená clona. Kohoutek je skoro zavřený, voda teče pomalu. Podobně když je clona zavřená, světlo proudí pomalu. A pokud pustíte kohoutek naplno, voda bude tryskat. Ano, i když clonu necháme otevřenou, světlo půjde do fotoaparátu obrovským proudem. 15

V automatických režimech není třeba nic řešit. Fotoaparát se sám rozhodne, jak moc clonu nechá otevřenou nebo zavřenou.

OHNISKOVÁ VZDÁLENOST Pod tímto složitým termínem si jen představte, jak moc máte přiblíženou scénu. Udává se v milimetrech. Čím větší číslo, tím více přibližujete. Je to vzdálenost clony (oné součástky) od čipu Vašeho fotoaparátu. Značí se písmenkem „f“. Podívejte se, jak to funguje.

V prvním případě je ohnisková vzdálenost menší a fotoaparát zabírá scénu více ze široka. Třeba několik kopců z hřebene. V druhém případě při větší ohniskové 16

vzdálenosti zabírá fotoaparát užší scénu, tedy třeba jen malý výřez z krajiny. Jen jeden kopeček. To vlastně i vysvětluje, proč jsou teleobjektivy (objektivy, které hodně přibližují) tak dlouhé.

Nebojte, na téhle fotce už je trochu extrém.  Zde je ohnisková vzdálenost f=1000mm. Běžně se využívá max. 300mm. Ohniskovou vzdálenost můžete krásně odečítat přímo na objektivu. Zkuste si přibližovat a oddalovat a koukejte na objektiv. Uvidíte tam číselnou stupnici, která se spolu s přibližováním mění. No a ta Vám právě říká, jakou máte nastavenou ohniskovou vzdálenost.

EXPOZIČNÍ ČAS Jednoduše řečeno doba, během které vzniká fotografie. Po zmačknutí spouště Vašeho fotoaparátu se po nějakou dobu pouští na čip světlo, aby vznikla fotka. Běžně jde o velmi krátké časy, jako třeba 1/200 vteřiny. Jindy jde o časy delší jako třeba 1/2 vteřiny. No a v určitých extrémech může jít i o časy třeba 30 vteřin nebo 2 hodiny.

17

Před čipem jsou jakási vrata (závěrka). Po zmáčknutí spouště se otevřou, světlo začne proudit na čip a po přesně daném expozičním čase se zase zavřou. Je to celkem snadno představitelné. Když jsou ta vrata otevřená 2 vteřiny, doputuje na čip 2x více světla, než když jsou otevřená jen 1 vteřinu. Představte si kýbl s vodou. Když do něj budete pouštět vodu 2 minuty, také ji tam nateče dvakrát více, než když budete napouštět jen jednu minutu. No, a když se na čip dostane dvakrát více světla, bude fotka logicky dvakrát světlejší. Z toho plyne, že když je hodně světla, třeba na té pláži, fotí se spíše kratšími časy, aby se do fotoaparátu nedostalo světla moc. V noci je třeba naopak časů delších. Protože je světla v okolí málo, musí se delší dobu sbírat. Jinak by fotka byla tmavá. V již zmíněných automatických režimech se nemusíte starat. Zde si fotoaparát rozhodne sám, jaký expoziční čas bude použit. Pokud máte digitální zrcadlovku, můžete zkusit malý experiment. Na voliči režimů najděte režim priorita času. Najdete ho pod písmenkem Tv nebo S. Pomocí kolečka nastavte čas třeba 10 vteřin. Musíte najít symbol 10“ - ty dvě čárky nahoře představují vteřiny. Pokud byste nastavili jen 10 bez čárek nahoře, bude to jen 1/10 vteřiny. Nyní zmáčkněte spoušť a něco vyfoťte. Fotoaparát udělá cvak, to jak se zvedne zrcátko a otevře závěrka. Deset vteřin vzniká fotografie a pak uslyšíte ještě jedno cvaknutí. To se vrátí zrcátko zpět a závěrka se zavře. No a nyní již víte, co je to expoziční čas. Že vznikla totálně přesvícená fotka? A že je to ještě k tomu rozmazaný? To je v pořádku . Jen jsme si ukazovali, že fotka může vznikat i dlouhým expozičním časem.

18

EXPOZICE A PIVO Pojďme se na chvilku přenést do pěkné útulné hospůdky. Objednáváte si pivko. Je nezbytně nutné, aby Vám hospodský donesl přesně dané množství piva. Přesně po rysku. Pokud donese méně, budete zuřit. Pokud donese více, bude zuřit majitel restaurace (a navíc mu to přeteče). A je jedno, v které jste hospůdce. Je jedno, zda sedíte venku nebo vevnitř. Vždy chcete nebo potřebujete mít přesně dané množství piva. A s fotografií to je stejné. Proč? Aby vznikla správně tmavá respektive světlá fotka, musí na Váš snímač dopadnout přesně dané množství světla. Je jedno, jestli fotíte ve dne nebo v noci, venku nebo vevnitř. Vždy musíte nasbírat správné a přesně dané (pokaždé stejné) množství světla. Ale zpět do hospůdky. Jak to může hospodský zařídit, aby bylo piva přesně po rysku? Musí ho načepovat. A je na něm, jakou strategii zvolí. Když páku na pípě vychýlí jen trochu, poteče pivo „čůrkem“. Když jí vychýlí hodně, poteče pivo proudem.

19

To máte jako se clonou u fotoaparátu. Clona je součástka, která se nachází přesně uprostřed Vašeho objektivu. Vyfoťte sami sebe a podívejte se, jak tam na Vás mrká. A tahle součástka se může zavírat buď hodně, nebo málo. Když se zavře hodně, tak je asi jasné, že skrz objektiv poteče málo světla. Poteče „čůrkem“. Stejně jako pivo. Když se nechá tahle součástka otevřená, tak skrz objektiv proteče světla hodně. Stejně jako když hospodský čepuje pivo plným proudem. Pokud bude hospodský čepovat do prvního půllitru pět vteřin „čůrkem“ a do druhého půllitru pět vteřin plným proudem, pak v tom prvním bude piva jen na dně a ten druhý bude skoro plný. Clonou tedy regulujete, jak moc jde světlo dovnitř Vašeho fotoaparátu. Ale to není vše. To je teprve začátek! Čtěte dál! No a u toho čepování piva záleží nejen na proudu, kterým pivo z pípy teče, ale i na tom, jak dlouho teče. I když teče „čůrkem“, není důvod k panice. Pořád můžete mít půllitr plný po rysku. Jen to bude hospodskému trvat mnohem déle, než když by teklo proudem. To, zda bude pivo jen do půlky půllitru, zda bude akorát po rysku, nebo zda přeteče, tedy závisí nejen na tom, jakým proudem teče, ale i na tom, jak dlouho teče. Je to možná triviální vysvětlování, ale myslím, že už chápete pojem clona a expoziční čas. Je to jednoduché, že? 20

Když hodně zacloníte, aby šlo do fotoaparátu méně světla, budete jej muset sbírat delší čas. To proto, abyste nasbírali přesně dané množství světla a fotka byla pěkná. Pokud byste byli netrpěliví a nesbírali dost dlouho, fotka by byla tmavá, tedy podexponovaná. Naopak, když necháte téct světlo plným proudem, musíte ho sbírat jen chvilku, aby ho na čip nedopadlo příliš mnoho. To by byla fotka totiž přesvícená. Expoziční čas je tedy doba, po kterou vzniká Vaše fotografie. Doba, po kterou svítí světlo na Váš čip. Doba, po kterou teče pivo z pípy. Dává to smysl? Fajn. Už známe pojmy clona, expoziční čas a zbývá ISO. Co je to tedy to ISO? Pojďme zpět do hospůdky … Někdy se stane, že je málo piva. Prostě nezavezli nové sudy. Jak to může hostinský řešit, když chcete mít přesně po rysku a on ho má málo? No co myslíte? Naředí Vám pivo vodou. Čím více ředí, tím to pivo je horší. Uf. To je hrozná představa. Brrr. Ale co se dá dělat, když je piva málo. A přesně tak funguje ISO. Když je málo světla, tak se vyfotí fotka podexponovaná. Ale dá se dodatečně zesvětlit. Nastaví se vyšší ISO. Čím

21

větší ISO, tím více se zesvětluje a tím je taky horší. Najednou v ní je totiž hodně šumu. Možná se teď smějete, ale pivo a focení mají opravdu hodně společného. Přejdeme do praktických příkladů :) -------------------------------Hospodský by řekl: "Chcete být namazaný? Tak pustím pivo proudem!" Fotograf by řekl: "Chcete mít rozmazaný pozadí? Tak pusťte světlo proudem a otevřete clonu!" -------------------------------Hospodský by řekl: "Chcete natočit rychle půllitr? A pivo teče jen „čůrkem“? Tak natočte jen půlku a dolijte ho vodou. Fotograf by řekl: "Chcete fotit na krátké časy, abyste měli ostrý pohyb? A je málo světla? Tak dejte vysoké ISO!" -------------------------------Hospodský by řekl: "Pivo teče jen „čůrkem“. Není tlak v trubce. Opřete se a čekejte. Za chvíli to bude." Fotograf by řekl: "Je málo světla. Fotím v noci. Opřu fotoaparát o stativ a budu čekat. Chvilku to potrvá. Za chvíli to bude." -------------------------------Chápete, jak moc Vám může pomoci pivo s fotografováním? :) 22

EXPOZICE Expozicí rozumějme světlost a tmavost. Pokud je fotka příliš tmavá, nazýváme ji podexponovanou. Pokud je naopak příliš světlá, říkáme o ní, že je přeexponovaná. A když je tak akorát, tak je správně exponovaná . V řadě případů to může ovšem být hodně subjektivní pojem. To co někomu přijde již přesvícené, jinému nemusí. Světlost a tmavost fotografie určují hned 3 faktory. 1) Clona 2) Expoziční čas 3) ISO Čím více je otevřená clona, tím světlejší fotka bude. Čím delší dobu fotografie vzniká, tím bude světlejší. Čím vyšší ISO bude, tím bude fotka také světlejší. A samozřejmě obráceně. Velké clonové číslo (tedy zavřená clona), krátký expoziční čas a nízké ISO vedou k fotografiím tmavším. Ve své podstatě je tedy třeba za každé situace najít tu správnou trojici, která vede k tomu, že se na čip dostane přesně to správné množství světla. To množství je pokaždé stejné. Je jedno, zda fotíte ve dne nebo v noci. Aby byla fotka pěkná, vyžaduje vždy stejné množství světla. Když je ho tedy kolem málo, musí se sbírat déle (dlouhý expoziční čas). Když je ho naopak nadbytek, musí se sbírat jen chvilku a ještě hodně zavřít clona. Jinak by i během té chvilky došlo k přesvícení fotky. No a ISO? Tomu budu věnovat samostatnou kapitolku. V automatických režimech se nemusíte starat o nic. Všechny tři hodnoty nastaví fotoaparát sám. U starších přístrojů je možné, že musíte sami nastavit ISO. Ale to už by byly kousky vhodnější spíše do muzea, než na focení . 23

Zajímavé je, že různé trojice mohou vést ke stejnému výsledku. Literatura tento princip nazývá principem reciprocity. Je to celkem logické. Pokud budu nabírat vodu dvakrát kratší dobu (u fotografie dvakrát kratší expoziční čas), ale pustím ji dvakrát větším proudem (u fotografie otevřu clonu tak, aby do fotoaparátu proudilo dvakrát více světla), nateče jí do kýblu stejně. Je tomu rozumět? Pro správnou expozici lze v každé situaci najít hned několik trojic Clona, Čas a ISO. A to je dobrá zpráva, protože existuje pokaždé hned několik řešení .

REŽIM P Tento režim mají všechny digitální zrcadlovky i většina pokročilých kompaktů. Na první pohled se jedná o zcela automatický režim. Fotoaparát si sám nastaví clonu, čas i ISO (u některých modelů zrcadlovek se ISO musí zadat manuálně). Na rozdíl od zcela automatického režimu a scénických režimů (krajina, portrét, sport atd.) si zde můžete nastavit vyvážení bíle a korigovat expozici. O tom ale v dalších kapitolách. Také se můžete sami rozhodnout, zda budete používat blesk či nikoliv. Režim P nám tedy dává větší svobodu. Přitom se ale nemusíte starat o tolik věcí, jako při focení v režimu priorita času nebo clony. Z tohoto důvodu režim P považuji jako dobrý mezistupeň. Jakmile se ale jednou naučíte používat režimy priorita času a clony (případně režim M), pak automatika P pro Vás ztratí smysl a na Vašem fotoaparátu tento režim již nikdy nenastavíte. Ještě mám pro Vás jeden tip, o kterém se moc neví. Pokud si z nějakého důvodu přejete změnit kombinaci clony, času a ISO, můžete v režimu P pomocí kolečka na fotoaparátu vybírat mezi dalšími trojicemi, které povedou ke správné expozici (světlosti a tmavosti).

24

Využívá se tzv. princip reciprocity (viz minulá kapitola), kdy různé trojice vedou ke stejnému expozičnímu výsledku. Stejně tak i na Vašem kole je možné, že některé různé kombinace předních a zadních táců převodovky vedou ke stejnému záběru. Nejlepší bude, když si to hned vyzkoušíte a případně mi napíšete, pokud by to nefungovalo. Vyfoťte si několikrát za sebou to samé. Je ale opravdu nutné fotit pořád stejnou scénu! Pokud jednou vyfotíte detail vázy a podruhé celou vázu i s kytkou, nebude to fungovat. Stejně tak pokud tu vázu vyfotíte jednou z jedné a podruhé z druhé strany. Udělejte si tedy několik identických fotografií v režimu P. Jediné, co na fotoaparátu měníte, je trojice ISO, čas a clona tím, že mezi jednotlivými fotkami vždy pootočíte kolečkem. Dostali jste po stránce světlosti identické fotografie? Nekoukejte na ostrost ani na barvy, ale jen na světlost a tmavost. Jsou stejné? Ano? Pak jste objevili princip reciprocity. Zatím netušíte, proč lze nastavovat různé trojice. Ale i to se brzy dozvíte.

KOREKCE EXPOZICE Toto je jedna ze 4 nejdůležitějších věcí pro pěknou fotografii. Proto Vás čeká trochu delší kapitola . Ale věřím, že i tak ji zvládnete během několika minut. Jsou chvíle, kdy se jednoduše stává, že fotoaparát vyfotí něco světleji nebo tmavěji, než jak byste si sami přáli. Ve všech režimech vyjma režimu M (zcela manuálního) fotoaparát něco nastavuje sám. A občas u toho udělá chybu! Ve zcela automatickém režimu a ve scénických režimech nastavuje vše sám. V režimu P také, ale už mu do toho můžete trochu povídat. V režimech priorita času a clony sice sami nastavíte buď expoziční čas, nebo clonu, ale to druhé opět dopočítává fotoaparát. 25

Nastavíte třeba clonové číslo, ale ISO a čas dopočítá fotoaparát. No a někdy se mu to nepovede. Proč? To není důležité. O tom píšou poučné knihy i články na internetu. Důležité je vědět kdy a jak se s tím poprat. Tento jev nastává ve chvíli kdy: 1) Scéna je hodně světlá. Viz foto vpravo. 2) Scéna je příliš tmavá. Viz foto níže. 3) Fotíte v protisvětle. Viz foto níže.

Vyfoťte si nyní něco hodně světlého. Třeba bílý hrneček na bílém papíru. Nebo klidně jen bílý papír. Je jedno v jakém režimu. Vyplňte jím celý obraz, aby bílá plocha zabrala opravdu co nejvíce plochy fotografie. Velmi pravděpodobně bude mít fotoaparát problém na takovou bílou hladkou plochu zaostřit. Bude nutné si na papír třeba položit propisku. To náš experiment neovlivní. Jakmile dáte na papír propisku, fotoaparát by měl již zaostřit a vznikne fotka. Hravě poznáte, že papír není bílý, ale šedý. 26

Fotoaparát tedy nyní fotí tmavěji, než byste si přáli.

To samé zopakujte na tmavé věci. Zkuste třeba vyfotit černou krytku od fotoaparátu na černé mikině. Nebo černou klávesnici. Opět tak aby tmavá plocha vyplňovala celý snímek. Nyní, místo toho aby byla fotografie dle očekávání tmavá, bude opět šedivá.

Fotoaparát tedy fotí světleji, než byste si přáli. Co s tím? Pokud jste v automatickém režimu, máte smůlu. Prostě to lépe nevyfotíte. Pokud jste ale v režimu P nebo priorita času či clony, řešení je jednoduché. Použijte korekci expozice. Tu mají snad všechny fotoaparáty a dnes už i mobily . Pokud jste v manuálním režimu, něco jste si sami nastavili špatně. Zde fotoaparát nic nepočítal, a tedy nemohl udělat chybu. Zde korekci nehledejte. Pro korekci expozice je ve většině případů přímo na fotoaparátu tlačítko +/-. Pokud jste toto tlačítko nenalezli, podívejte se do menu. 27

Ukázka tlačítka, které máte hledat:

U kompaktů stačí stisknout a hned můžete pomocí šipek nebo joysticku nastavit nějakou číselnou hodnotu (viz dále). Pak opětovným stisknutím potvrdit Vaší volbu. U zrcadlovek je většinou třeba toto tlačítko stisknout, a zatímco jej držíte zmáčknuté, rolovat kolečkem. Pokud si přejete fotografii zesvětlat, nastavte kladné číslo (čím větší, tím světlejší). Pokud ji chcete ztmavit, nastavte záporné číslo (čím větší, tím tmavší). Pokud fotografujete přes živý náhled, vidíte ihned, jaký bude výsledek. Což je skvělé. Pokud fotíte přes hledáček, musíte nejprve fotku vyfotit, a až pak se podívat na výsledek.

28

A když světlost nebo tmavost stále neodpovídá Vaší představě, pak znovu nastavte jiné číslo a znovu foťte. Ukázky stupnic, na kterých se nastavují kladné nebo záporné korekce expozice:

Váš fotoaparát si zaručeně bude pamatovat poslední nastavení korekce expozice. Je tedy dobrým zvykem před ukončením fotografování korekci vrátit zpět na nulu. Aby fotoaparát, až jej příště zapnete, opět fotil tak, jak jste zvyklí! Zkuste si nyní zopakovat předchozí cvičení, ale zapojte korekci expozice tak, aby papír byl už opravdu bílý a klávesnice opravdu černá. Mělo by Vám vyjít něco podobného. Tedy opravdu světlá a opravdu tmavá fotka. Jen je třeba již být v režimu P nebo priorita clony či času. Jinak nepůjde korekce expozice aktivovat.

29

A pokud se Vám občas stává, že neumíte posoudit, zda je fotka již správně světlá nebo správně tmavá, můžete využít histogram. O něm ale další kapitola. Asi to bude v začátcích vyžadovat vždy pár pokusů, než dojdete ke kýžené fotografii. Ale velmi rychle pochopíte, jak vše funguje. Pak už před prvním stisknutím spouště dokážete odhadnout, zda a jaká bude třeba korekce.

POKROČILÉ EXPOZIČNÍ REŽIMY Vezmu je jen zkrátka. Dle mne nemají smysl. Je to jen další věc zatěžující fotografy. Fotoaparát, jak jsme si již řekli, v režimech P, priorita času a clony dopočítává buď čas, clonu, nebo obojí.

V závislosti na tom, jaká je nastavená metoda výpočtu, tento výpočet ovlivňují jen určité části fotografie. Budeme pracovat s následující „cvičnou fotografií“.

30

MATICOVÉ MĚŘENÍ (TAKÉ SE NAZÝVÁ CELOPLOŠNÉ) O výpočtu rozhoduje celá plocha. Pro fotoaparát je stejně důležitý roh fotografie jako střed. Na „ukázkové fotce“ by vše vyfotil skvěle, protože je částečně bílá a částečně černá a to se zprůměruje.

SE ZDŮRAZNĚNÝM STŘEDEM Pro výpočet je nejvíce rozhodující prostředek fotografie. Rohy ji ovlivňují jen minimálně. „Ukázkovou fotografii“ vyfotí příliš světle. Rozhoduje jen střed a ten je tmavý. Fotoaparát si myslí, že je fotka podexponovaná a proto dopočítá takový čas nebo clonu, aby ji zesvětlal a vyšla neutrálně šedá.

BODOVÉ Výpočet ovlivňuje jen středový nebo aktuálně vybraný ostřící bod (v závislosti na typu fotoaparátu). Pokud bude mířit bod do černé plochy, fotka bude přesvícená (bude chtít černou zesvětlat na šedou). Pokud bude mířit bod na bílou plochu, fotoaparát naopak bude chtít fotku ztmavit (aby vyšla opět šedá)

HLOUBKA OSTROSTI V této krátké kapitole se dozvíte, jak rozmazat popředí či pozadí, případně jak mít toho na fotografii co nejvíce ostrého. Nebudeme detailně řešit proč to tak je, jen si jednoduše řekneme, jak na to . Zbytečné vědomosti by Vás jen rozptylovaly a odváděly by Vaší pozornost od podstaty věci. Vzpomeňte na Lojzu ze začátku knihy. Na schématu vidíte, co je hloubka ostrosti.

31

Když fotíte, tak je určitý prostor, ve kterém jsou věci ostré. Všechny věci, které jsou k Vám blíže, nebo naopak od tohoto prostoru dále, jsou rozmazané. Často je tento prostor tak velký, že je vše ostré. Pak jde o velkou hloubku ostrosti. Když fotíte s mobilem nebo kompaktem, je hloubka opravdu většinou tak velká, že je vše ostré. S oběma přístroji se pozadí téměř nedá rozostřit. Se zrcadlovkou ale budete moci čarovat. Uvidíte.

32

CHCI MÍT ROZMAZANÉ POPŘEDÍ, POZADÍ, NEBO OBOJE Hloubku ostrosti ovlivňují především 2 věci. Jak moc je otevřená resp. zavřená clona a jak moc máte velkou nebo malou ohniskovou vzdálenost (přiblíženo nebo oddáleno). Největšího rozmazání pozadí nebo popředí dosáhnete tehdy, když nastavíte v režimu priorita clony co nejmenší clonové číslo (to otevře clonu). Zároveň s tím co nejvíce nazoomujete (přiblížíte). Pokud se Vám nevejde do scény to, co tam chcete mít, couvnete. Z výše uvedeného vyplývá hned několik důležitých závěrů. Lépe půjde rozmazat pozadí popř. popředí objektivem s větší ohniskovou vzdáleností (teleobjektivy, vzpomeňte na kapitolu o ohniskové vzdálenosti – ideální je 70 – 200 mm). A lépe jde rozmazat pozadí s objektivy, na kterých lze nastavit co nejnižší clonové číslo. Ideálně 2,8 nebo ještě menší. Hovoříme o světelných objektivech. To, jaké lze nastavit nejmenší a největší clonové číslo závisí na objektivu, nikoliv na fotoaparátu. Ideální by tedy byl světelný teleobjektiv. Jenže na ten si je třeba našetřit alespoň 30 000 Kč. I se základním objektivem (17-55mm) lze ale pozadí rozostřit. Vyzkoušejte. Jděte ven a vyfoťte kamaráda, kamarádku. Co nejvíce přibližte, nastavte co nejmenší clonové číslo (někdy to může být třeba i 5,6 nebo vyšší, stačí v režimu P točit kolečkem a najít trojici s nejmenším clonovým číslem) a vyfoťte jen hlavu. Pozadí by mělo být rozmazané. To konec konců vidíte i v hledáčku ještě před stisknutím spouště. Se základním objektivem se však pozadí rozostří špatně a někdy to nejde vůbec! S teleobjektivem naopak bude pozadí rozostřené skoro pokaždé.

33

CHCI MÍT VŠE OSTRÉ Pak nastavte větší clonové číslo. Něco mezi 7 – 15. Pokud máte pokročilý kompakt, pravděpodobně nebude umět tak velká clonová čísla. Zvolte tedy největší, které umí. Fotografujte více zeširoka, zbytečně nepřibližujte. No a uvidíte, jak je scéna najednou ostrá. Vyzkoušejte venku jako v předchozím případě. Vyfoťte si to samé s tímto nastavením a obě fotky mi pošlete emailem. Rád se podívám, jak se Vám to podařilo .

PÁR TIPŮ, KTERÉ VÁM UŠETŘÍ HODNĚ ČASU Přišel jsem na zjednodušená schémata, která by Vám mohla při hrátkách s ostrým a rozostřeným pozadím pomoci. Vždy pracujete s nějakou hloubkou ostrosti. Pokud chcete mít pozadí rozmazané, je určitě dobré jej mít co nejdále. Podívejte se na další obrázek.

34

Proto si k focení kytiček vždy lehněte. Když budete fotit ze stoje nebo ze dřepu, pozadí bude tvořit tráva, a ta je moc blízko. Proto bude také ostrá a bude odvádět pozornost od kytky. Když si ale lehnete, pozadím budou třeba stromy 100m daleko a ty už hravě rozmažete. Viz další obrázek.

35

Někdy si ale nemůžete vybírat, jak je pozadí daleko. Zeď prostě nezboříte, stromy kvůli fotce také nebudete kácet. Pokud fotíte člověka, může si stoupnout jinam on, ale pokud fotíte kytku, asi by nebylo dobré ji kvůli fotce přesazovat . Nemůžeme tedy pohnout ani s kytkou ani se stromem. Co s tím? Buď najděte jinou stejnou kytku umístěnou dále od pozadí, nebo zkuste tento fígl.

Jak zaostřit na konkrétní místo se dozvíte v kapitole o ostření.

36

KOMPOZICE VE FOTOGRAFII Kompozice je jednoduchá.  Někdo má cit pro kompozici přímo vrozený, jiný se k němu musí propracovat. Ale jde to. Pomůže Vám s tím několik následujících pravidel a tipů. Ta ale berte jen jako nějaká doporučení, nikoliv dogmata. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Nejprve je ale musíme znát a umět využívat, a až pak je můžeme záměrně porušovat. Některá pravidla dokonce půjdou proti sobě. To nevadí, vyberte si buď jedno, nebo druhé a neřešte to. Kompozice je tedy jinými slovy uspořádání všech prvků fotografie (tedy objektů, světla a barev) do výsledné scény tak, aby vše bylo v harmonii a oslovilo diváka.

FOTOGRAFOVAT LZE NA VÝŠKU I NA ŠÍŘKU  Teď si asi hodně z Vás ťuká na čelo. Opravdu ale hodně fotografů neví, že může fotoaparát i otočit. Na šířku se fotí krajiny a na výšku portréty a výškové stavby.

Zdroj fotografie krajiny výše: http://thenaturehd.com

37

Ale lze samozřejmě toto pravidlo s úspěchem porušovat.

Tyto dvě fotografie výše jsou z knihy Guy Edwardese – Naučte se fotografovat krajiny. V knize rozhodně najdete spoustu inspirativních snímků. Stejně tak i portréty můžete fotit na šířku. 38

FOTOGRAFUJTE V ÚROVNI OČÍ Pokud fotíte cokoliv, co má oči (dítě, zvíře, hmyz), foťte to v úrovni očí. Do fotky tak mimo jiné vnesete i pohled na svět tak, jak jej asi vnímá ona portrétovaná osoba či zvíře.

39

PODHLED A NADHLED MAJÍ EMOTIVNÍ ZABARVENÍ Pokud někoho vyfotíte z podhledu, vzbudíte tyto pocity: strach, autorita, moc, respekt. Podívejte se, toto pravidlo již znali i malíři před stovkami let.

I toto pravidlo lze ale s úspěchem porušit . Portrétovaná osoba však nesmí shlížet dolů k objektivu.

40

Naproti tomu nadhled působí romanticky, uvolněně a pohodově, jak je vidět na následujících fotkách.

HRAJTE SI S HLOUBKOU OSTROSTI Díky menší hloubce ostrosti můžete zvýšit dominanci objektu, který jste chtěli vyfotit. Oči přirozeně zaujme to, co je ostré. To, co je rozmazané, je naopak neruší. Zajímavé je rozmazané popředí.

41

HLEDEJTE DETAILY A NEOBVYKLÉ POHLEDY Málokterý fotograf myslí na detaily a hledá neobvyklé pohledy. Přitom je to pro diváky velmi efektní. Nabízíme jim pohled na známou věc zcela neznámým způsobem.

42

HLEDEJTE ODRAZY Ve výloze, v zrcadlech, v kalužích… Prostě všude .

POHLED MIMO OBJEKTIV Jen málokdo se umí koukat do objektivu a působit přitom přirozeně. Nechte tedy lidi koukat jinam. Vše je pak mnohem přirozenější. Jakoby tam fotograf ani nebyl.

43

NEFOŤTE NOHY Stejně jako s pohledem mívají lidé problém s postojem. Fotografie tedy vypadají často lépe bez nohou. Navíc nohy nejsou tak moc důležité, a když je vynecháme, máme na fotce větší obličej. Ten považuji za trochu důležitější .

44

DRŽTE SE MAXIMÁLNÍ JEDNODUCHOSTI Čím více prvků chcete do fotografie vtěsnat, tím bude složitější vše uspořádat tak, aby to bylo v harmonii. Ty nejlepší fotky jsou až neuvěřitelně jednoduché. Jen pár čar! Podívejte se!

Zdroj foto kamenů a moře: http://wonderland999.blogspot.cz 45

Zdroj hory,pes, vlna: http://thenaturehd.com Zdroj motýl: http://wonderland999.blogspot.cz Vtip je v tom, že každému je hned jasné, co jste fotili. Na fotce není vůbec nic, co by mohlo rušit pozornost diváka. Ten se soustředí jen a pouze na hlavní motiv a může si jej naplno vychutnat.

POHLED POSTAVY Je velká chyba, když Vám postava kouká nebo jde ven z fotografie. Divák pak přemýšlí nad tím, kam asi kouká či kam jde. Jenže tím už je myšlenkami mimo fotku. Právě jste přišli o diváka.

46

Mnohem lépe vypadá, když ve směru pohledu nebo chůze je více místa.

NIKDO TO NEDOCENÍ K některým fotografiím mají jejich autoři citové pouto. Jsou to často snímky jejich dětí, nebo snímky, které bylo mimořádně těžké pořídit. Představte si, že za velmi špatného studeného počasí fotíte labutě. Tři hodiny a stále nic. Jste zmrzlí na kost. Najednou se to povede. Labuť zamává křídly a kouká přímo na Vás. Uděláte fotku a ona vyjde. 47

K takové fotce máte velký emotivní vztah. Znamenala pro Vás tři hodiny zimy a utrpení. Znamenala pro Vás zkoušku trpělivosti, kterou jste úspěšně složili. Na takovou fotku jste náležitě hrdí. O to je ale větší zklamání, když jí okolí nepřijme. Že není dokonale ostrá. Taky světlo nic moc. A v pozadí překáží jiná labuť. Jak je to možné? Copak oni nechápou, jak těžké bylo tu fotku pořídit? Ne, oni to opravdu nechápou. Oni tam nestáli a nemrzli. Oni ani neví, že fotograf položil takovou oběť. A i kdyby věděli, stejně by se na tu fotku koukali v teple svého obýváku. Tak tedy pozor na osobní city a vztahy k fotografiím. Je třeba se při jejich hodnocení a kritice umět od těchto citů oprostit a koukat okem nezasvěceného diváka. Tyto fotky níže pochopí jen pokročilí fotografové, nikoliv veřejnost.

48

VÝBĚR PROSTŘEDÍ Najít správné prostředí je absolutní základ. Tedy pokud nefotíte dokument či reportáž, tam si prostředí nevybíráte. Pokud ale fotíte portréty, je to jen na Vás. Pokud fotíte krajiny, také můžete jít jinam, když se Vám dané místo nezdá dost dobré. Fotit se dá všude. Čím méně obvyklé místo, tím lépe.

STŘEDOVÁ KOMPOZICE, SYMETRIE Pokud je něco symetrického, foťte to symetricky! Symetrie se zkrátka a jednoduše líbí. Je mnohem silnější a účinnější, než pravidlo zlatého řezu. Proto nikdy neváhám, a když vidím symetrii, mačkám spoušť. 49

DIAGONÁLNÍ KOMPOZICE Diagonála znamená akci, pohyb, dynamiku. Je skvělé ji využívat pro zpestření fotoalba. Ale pozor na to, aby všechny fotky nebyly diagonální. To je pak nuda a je to pro diváka až nepříjemné. 50

RÁMOVÁNÍ Nemyslím teď rámování fotek ve photoshopu nebo v rámařství . Myslím nalezení přirozeného rámečku ve scéně. Je to trik, jak udržet pozornost diváka. Kvůli rámečku se mu totiž nechce fotografii svým zrakem opustit.

51

PRAVIDLO ZLATÉHO ŘEZU Říká, že fotografie se bude líbit, pokud si ji rozdělíte na pomyslné třetiny a využijete jak ony třetinové linie, tak jejich průsečíky. Průsečíky jsou rovněž nazývány zlatými body a jsou to nejsilnější místa na fotografii. Tohoto pravidla se hojně využívá i v grafice. Na billboardech také naleznete ty nejdůležitější prvky právě ve zlatých bodech.

Všimněte si jak čtyř zlatých bodů, tak třetinových linií. Přechod mezi vodou a horami je přibližně v třetinové linii, nikoliv uprostřed. Stejně tak výrazná modrá loď vyplňuje spodní třetinu fotografie.

52

Zde to nejdůležitější, hlavu maminky a dítěte, jsem umístil do zlatých bodů. Najdete zlaté body a třetinové linie i na dalších fotkách?

Levý vrchní a pravý spodní zlatý bod vyzařují klid, pohodu, romantiku. Pravý vrchní a levý spodní naopak dynamiku a akci. Jak je to možné? Proč to tak je? Nevím. Ale 53

funguje to. Vraťte se k fotce maminky s dítětem na krku. K té, jak jsou na ní vyznačené červeně třetinové linie. Vidíte? Byly využity dynamické zlaté body. Podvědomě nad tím u focení rozhodně nepřemýšlím. Není tolik času přemýšlet . Vím jen jedno. Kdyby ta fotka byla zrcadlově, neměla by to kouzlo.

PĚTINOVÁ KOMPOZICE Stejně jako třetinová. Jen si nyní rozdělím fotografii na pětiny. A využijeme pouze vrchní nebo spodní pětinovou linii. Pokud není obloha zajímavá (nudná plechově modrá nebo naopak šedivá či přepálená obloha), nechte ji jen 1/5 fotografie a zbytek věnujte krajině.

A naopak, pokud je obloha naprosto fantastická, pak ji věnujte 4/5 z fotky a jen 1/5 nechte pro krajinu.

54

LINIE Jsou mocné a silné. Vedou oko diváka. Díky nim víte, kde začne a skončí jeho prohlížení fotky! A to je silný kafe. Linie jsou ale tak mocné, že většinou fotku kazí, než že by jí pomohly. Lampy z hlavy, stromy v pozadí, to vše neuvěřitelně odvádí pozornost diváka a totálně ničí fotku.

Zdroj: http://www.digital-photography-advisor.com/ Naopak zde je smysluplné využití linek.

55

zdroj: www.fotografovani.cz, Roman Pihan U této fotky začnete s prohlížením vpravo dole, projedete celou řeku a skončíte v dálce na horizontu.

zdroj: www.fotografovani.cz, Roman Pihan 56

Zde jste si zaručeně prohlédli celé zábradlí a také jste začali vpravo dole. Vidíte, co dokážou s psychikou diváka linie? Pokud je linie zatočená, trvá trochu déle, než si ji divák prohlédne. Oblíbené jsou tedy cesty ve tvaru písmene S. Je nutné, aby linie ve fotografii končila. Kdyby tomu tak nebylo, divák by spolu s linií fotku opustil. A tím byste přišli o diváka.

PORUŠUJTE PRAVIDLA, KDYŽ UŽ JE ZNÁTE Jde to i bez pravidel 

57

PSYCHOLOGIE BAREV Každá barva má své charakteristické vlastnosti. Na většinu diváků působí nějakými emocemi. Při fotografování byste měli myslet na to, aby tyto emoce nebyly v rozporu s tím, co fotíte. Např. černá je barva smutku, strachu, smrti. Fotit nevinné a něžné miminko na černém pozadí v černém oblečku jde tedy proti logice věci a tato fotografie nebude působit zcela harmonicky. Můžete ale porušit i toto pravidlo, je ale dobré vědět proč je porušujete. Pojďme se spolu nyní podívat na to, jaké emoce jaká barva vzbuzuje. ČERNÁ autorita, síla, elegance, formálnost, smrt, strach, tajemství BÍLÁ laskavost, nevinnost, sterilita, čistota, chlad ZELENÁ harmonie, bezpečí, má uklidňující a stabilizující účinek – lidské oko je na ní nejvíce citlivé MODRÁ hloubka, stabilita, důvěra, diskrétnost, inteligence působí uklidňujícím dojmem a studeně, nepoutá moc pozornosti ČERVENÁ emotivnost, agresivnost, energie, válka, nebezpečí síla, touha a láska FIALOVÁ melancholičnost, znepokojení, tajemnost, barva magie, pochopení ORANŽOVÁ

58

radost, vzrušené očekávání, slavnost, sebevědomí, dynamičnost, extrovertní barva, barva podporující chuť k jídlu ŽLUTÁ naděje, veselost a otevření, srdečnost, uvolnění

VYVAŽOVÁNÍ BÍLÉ Tak zde mám naprosto jednoduchý postup, který mohu všem doporučit. Asi jej nedokážete aplikovat hned zítra, ale kdo to myslíte s fotografií vážně, stejně k tomuto postupu dojdete. Kvůli jeho jednoduchosti a spolehlivosti. Neexistuje totiž preciznější řešení, než fotit do RAW. Dalo by se zdlouhavě psát, proč je třeba vyvažovat bílou. Ale opět to nemá smysl. Důležitý je fakt, že někdy jsou fotografie jinak barevné, než bychom si přáli. Prostě vyfotíte scénu a na displeji fotoaparátu vidíte, že ty barvy nejsou správně. Koukněte na fotku níže. Sníh má být přeci bílý, ne modrý.

Co s tím? Pokud fotíte do Raw, tak nic. Není třeba si toho všímat. Jakmile stáhnete Raw soubory do PC, srovnáte barvy jedním kliknutím. Celý tento proces je bezztrátový. Jeho jediná nevýhoda je ta, že jej prostě musíte udělat. Dokud jej neuděláte, nebudou fotografie existovat. O tom ale v kapitolce o RAW.

59

Pokud fotíte do JPG, již musíte vyvážení bílé řešit. Budeme muset prozradit fotoaparátu, co na danou scénu svítí. Pokud fotoaparátu řekneme, že na scénu svítí žárovka nebo sluníčko, dokáže již barvy srovnat sám. Implicitně je na fotoaparátu z „fabriky“ vždy nastaveno automatické vyvážení bílé AWB. Ve většině případů bude fungovat skvěle. Zejména při focení venku se nebudete muset moc starat. Problémy ale přichází často v místnostech, nebo když fotíte venku a slunko je nízko nad obzorem (ráno a večer). To pak barvy na fotce neodpovídají realitě. Jak tedy řeknete fotoaparátu, čím je scéna nasvícená? Aktivujte funkci vyvážení bílé (pozor, nemusí být přístupná ve všech režimech – třeba u zrcadlovek bude třeba přejít do automatického režimu P) a vyberte ikonku, která představuje zdroj světla nebo místo, na kterém se nacházíte. Zrcadlovky na to opět mají tlačítko s nápisem WB. Po jeho stisku točíte kolečkem, případně se posouváte šipkami a vše můžete rychle nastavit. U kompaktů je někdy třeba lézt do menu a hledat funkci Vyvážení bílé nebo anglický název White Balance. Pokud tedy na fotografovanou scénu svítí žárovky, vyberte ikonu žárovky a barvy se srovnají. Pokud budete fotit za sluníčka, vyberte ikonu slunce a pokud budete fotit ve stínu, pak ikonu stínu (zpravidla obrázek domečku, který vrhá stín). Pokud máte aktivovaný živý náhled na scénu, je vidět vliv nastavení vyvážené bílé již v tomto náhledu. Vyzkoušejte sami a uvidíte.

60

Podívejte se, jak to fotografiím pomohlo:

vyvážení na automat (AWB)

vyvážení nastaveno na ikonu stín

vyvážení na automat (AWB)

vyvážení na ikonu slunce

vyvážení na automat

vyvážení na ikonu žárovky

61

vyvážení na AWB

vyvážení na ikonu stínu

No a nyní je to na Vás. Experimentujte a zkoušejte různé nastavení bílé. Otestujte další tipy, které jsou v následující kapitole. Co dnes nevyzkoušíte, nebudete za týden již vědět.

4 TIPY PRO JEŠTĚ LEPŠÍ BARVY 1) U fotografování portrétů zkuste dát ikonu mraku, když je fotíte na sluníčku, nebo ikonu stínu, pokud je fotíte při zatažené obloze. Možná si říkáte, že to jde proti tomu, co jsem psal výše. Ano, jde. Barvy na fotografii pak budou teplejší a fotka bude ještě o něco hezčí. Teplé barvy totiž naší pleti sluší, vypadáme pak opáleně. Podívejte se:

vyvážení na slunce

vyvážení na stín

62

2) U fotografování podzimní krajiny nebo západu slunce dejte vždy ikonu stínu. Fotografie bude opět teplejší a to podzimnímu listí a krásnému západu slunce opravdu sluší. Podívejte se:

vyvážení na zataženo

vyvážení na stín

3) Pokud máte zrcadlovku Nikon, můžete si vybrat hned z několika zářivek. Běžně se totiž používají různé tipy zářivek, kdy každá svítí trochu jinou barvou. Musíte jít do velkého menu (většinou tlačítkem „menu“) a zde najít funkci vyvážení bílé (white balance). Jakmile ji najdete, vyberte ikonu zářivky a stiskněte šipku doprava. Budete si moci vybrat ze sedmi, u některých modelů dokonce z devíti možností zářivek. Pak už metodou pokus omyl můžete zkoušet, pro kterou z nich jsou barvy nejhezčí. Máteli Canon nebo jiné fotoaparáty, pak máte většinou jen jednu možnost. 4) Po ukončení fotografování raději vždy nastavte vyvážení bílé zpět na AWB. Fotoaparát si totiž pamatuje poslední nastavení. Pokud zapomenete nastavenou žárovku, protože jste fotili večer doma, a druhý den budete fotit venku, aniž byste si vzpomněli, že máte nastavit slunce nebo mrak, budou fotografie modré, tedy nepoužitelné. Na fotoaparátu totiž bude ze včerejška nastavená žárovka.

VYVÁŽENÍ BÍLÉ POMOCÍ KELVINŮ Je tu jen pro úplnost, ale není třeba se jím zabývat. Navíc jej podporují střední a vyšší digitální zrcadlovky. Jde jen o jiné řešení toho samého problémů. Místo zadání zdroje světla (tedy slunko, žárovka atd.) zadáte teplotu světla v kelvinech.

63

To už si ale musíte pamatovat, že žárovka má cca 3000 K. Pak při focení v místnosti nasvícené žárovkami fotoaparátu zadáte 3000 K a barvy jsou skvělé. Já osobně využíval kelviny z jiného důvodu. Někdy je scéna složitá. Částečně na ní svítí žárovky a částečně denní světlo z oken. Když dáte žárovku, není to ono. Když sluníčko, také to není ono. A jste v koncích. Ani automatika a ani žádný z přednastavených režimů nevede k ideálnímu výsledku. U kelvinů si řeknete. Žárovka je 3000 K, denní světlo 5200 K. Tak dám něco mezi, třeba 4100 K. A hurá, barvy jsou skvělé. Stejný problém lze ale řešit manuálním vyvažováním, viz další kapitolka. V obrázku je hezky vidět, jaké kelviny představují jaké zdroje světla. Nebudu překládat, protože z ikonek a čísel vše pochopíte sami

.

VYVÁŽENÍ BÍLÉ POMOCÍ MANUÁLNÍHO VYVAŽOVÁNÍ Někdy je scéna celkem komplikovaná. To platí především pro interiéry. Částečně je nasvícena zářivkami, žárovkami a třeba i denním světlem přicházejícím okny. Pak je tu možnost tzv. manuálního vyvážení bílé. Často se značí písmeny PRE, nebo touto ikonou. 64

Jednoduše ukážete fotoaparátu nějaký bílý předmět a on si barvy srovná sám. Nejlepší bílý předmět je kancelářský papír. Realizace tohoto vyvažování se ale hodně liší v závislosti na různých typech fotoaparátu. Pokusím se v rychlosti sepsat základní postupy, snad to pomůže. Většina kompaktů a zrcadlovek Olympus postupují následovně. Vyberete, že chcete vyvažovat bílou. Fotoaparát Vám napíše, abyste vyplnili obrazovku bílým předmětem a stiskli buď spoušť, nebo nějaké jiné tlačítko. Po stisknutí požadovaného tlačítka sami na displeji uvidíte, jak se barvy srovnají. A je hotovo. U Canonu je to nejtěžší. Postup se skládá ze tří kroků, které lze udělat v libovolném pořadí. 1) Vyfoťte bílý předmět. Při focení papíru můžete mít problém se zaostřením, jak jsem zmiňoval v kapitole korekce expozice. Tam je i popsáno, jak to vyřešit. Vůbec se nyní nestarejte, na co je nastaveno vyvážení bílé. Není to nutné. 2) Vyberte ikonu, která je znázorněná na předchozí straně. 3) Ve velkém menu najděte Uživatelské vyvážení bíle nebo Custom WB dle jazyka. Po výběru této položky se objeví naposledy nafocená fotografie (tedy Váš bílý předmět). Tlačítkem ok potvrďte, že právě tato fotka představuje bílou. Pak ještě potvrďte, že se může smazat předchozí měření. A je hotovo, můžete fotit a barvy budou ok. U Nikonu záleží na typu modelu. U levnějších fotoaparátů je nejrychlejší najít ve velkém menu možnost vyvážení bílé. Vyberte položku PRE a stiskněte šipku doprava. Potvrďte fotoaparátu, že chcete vyvažovat pomocí měření. A pak už je postup stejný jako u kompaktů. Nikon Vás vyzve, abyste našli bílou plochu a stiskli spoušť. Pokud po té napíše Good nebo Data Aquired, je vše v pořádku a můžete fotit. Jinak byste museli měření opakovat.

65

U pokročilých Nikonů je lepší použít klávesovou zkratku. Stiskněte tlačítko WB a držte jej tak dlouho, až se na displeji rozbliká nápis PRE. Pak rychle vyfoťte něco bílého, a pokud Vám Nikon napíše Good, vyhráli jste a můžete fotit  Ještě je třeba podotknout, že bílý předmět musí být nasvícen stejným světlem, jako scéna, kterou chcete fotit. Pokud tedy vyjdete z místnosti ven, musíte měření opakovat. Nebo vybrat některý z přednastavených režimů. Fotoaparát si vždy pamatuje poslední měření. I po vypnutí přístroje. V praxi budete tento postup využívat minimálně. V naprosté většině případů si vystačíte s přednastavenými režimy a později stejně přejdete na RAW.

ISO Představte si gramofon. Když jste si pouštěli desku, mohli jste zesílit zvuk. Pokud jste otočili knoflíkem, zesílil se nejen zvuk, ale i šum a praskání. Stejné to je s fotografií. Místo zesilování zvuku však dochází k zesvětlení obrazu. Stejně jako u hudby se i zde tímto procesem zesílí šum. ISO tedy není žádná součástka, ale jde o dodatečné „zesílení“ (zesvětlání) fotografie. Protože jde o cosi abstraktního, mívá s tím hodně fotografů problém. Nicméně si stačí představit, že jste nastavili clonu a čas a vznikla fotka. Pak ji ještě fotoaparát zesvětlí podle toho, jaké je ISO. Při ISO 100 vůbec, při ISO 1600 hodně. Rozhodně je lepší řešení zesvětlit fotku takto pomocí ISO než dodatečně v PC. Z důvodů, které nemá smysl rozebírat, to vede k mnohem lepší fotografii. Ti z Vás, co fotili na film, znají citlivost filmu. No a ISO je to samé. Prostě si je třeba jen zapamatovat, že venku, když svítí slunko, se fotí s ISO 100 nebo 200. Když je zataženo, tak ISO 400. Pokud fotíte v dobře nasvícené místnosti, pak ISO 400. Pokud je hůře nasvícená, pak ISO 800 až 1600. Vyšší ISO než 1600 už zpravidla vede k příliš velkému šumu ve fotografii. Ta už pak v důsledku toho není pěkná. Podívejte se: 66

Zdroj: www.exposurguide.com Dnešní fotoaparáty už umí ISO nastavovat automaticky. Je to jediná automatika, kterou bych se fotoaparátu nebál svěřit. Sám ale používám manuální nastavování, protože chci mít fotografii kompletně pod kontrolou. Jediná chvíle, kdy je třeba automatické určování ISO určitě vypnout, je při fotografování ze stativu. Fotoaparát nepozná, že je na stativu a má strach, abyste se nedostali do nebezpečných časů (viz režim priorita času). Proto může dávat vysoké ISO. Jenže pokud jste na stativu, tak nemusíte mít strach z nebezpečných dlouhých časů. Klidně tedy nastavte manuálně ISO na hodnotu 100, i když je šero.

FOTOGRAFICKÝ REŽIM PRIORITA CLONY Již máme za sebou režim P. Režim priorita clony je stejně tak jednoduchý. Značí se písmeny AV nebo A v závislosti na fotoaparátu.

67

Nastavíte clonové číslo a tím rozhodnete, jak velká bude hloubka ostrosti. Čas dopočítá fotoaparát sám. ISO lze u některých Nikonů nastavit ručně (dle doporučení v předchozí kapitole), u Canonu a jiných fotoaparátu lze i v tomto režimu nechat automatické, tedy na fotoaparátu. Malé clonové číslo znamená otevřená clona (málo cloní) a tedy malá hloubka ostrosti. Velké clonové číslo znamená zavřená clona (hodně cloní) a tedy velká hloubka ostrosti. Tento režim je naprosto pohodový. Určitě jej hned vyzkoušejte. Uvidíte, jak rychle se s ním skamarádíte. Udělejte v něm nyní první pokus. Stejně jako v režimu P, vyfoťte i nyní nějakou scénu na různá clonová čísla. Je nutné fotit naprosto totožnou scénu. Co se děje? Máte pravdu, téměř nic. Minimálně po světlostní stránce věci. Změnou clonového čísla fotku neztmavíte ani nezesvětlíte! Měníte pouze hloubku ostrosti. Když dáte clonu třeba 5,6, fotoaparát dopočítá čas třeba 1/100 vteřiny. Pokud pak změníte clonu na 7 (tedy ji zavřete a do fotoaparátu proudí méně světla), fotoaparát dopočítá čas 1/50 (světlo tedy proudí déle, aby se ho nasbíralo tak akorát – pozor, jsou to zlomky, 1/50 je opravdu větší než 1/100). Princip reciprocity, vzpomínáte? Ke změně světlosti či tmavosti v tomto režimu použijte opět funkci korekce expozice. Stejně tak k nastavení barev případně použijte vyvážení bílé. Nic víc, nic míň. Už víte, že malé clonové číslo je malá hloubka ostrosti. Pokud tedy fotíte statickou scénu a chcete rozmazat pozadí, použijte právě tento režim a dejte malé clonové číslo. Ideální pro focení portrétů a kytiček. Často se teoretizuje, že na nejmenší clonové číslo nefotit. Kašlete na teorii. Foťte .

68

Fotografie výše vznikly na clonové číslo 2,8. Také jsem ale měl teleobjektiv a ohniskovou vzdálenost nastavenou na 150 mm, tedy hodně přiblíženo. Díky tomu je pozadí dokonale rozmazané. Jen malé clonové číslo nemusí být pro rozmazání fotky vždy postačující. Je ale celkem nutné. Velké clonové číslo vede k větší hloubce ostrosti. Vyvarujte se pokud možno clonovým číslům větším, než 20. Neřešte proč, berte to jako dobrý tip. Fotka už nebývá ostřejší, jak byste očekávali. Pokud tedy fotíte něco statického, kde chcete mít vše ostré, třeba krajinu nebo město, volte režim priorita clony a větší clonové číslo. Pokud pracujete s velkými clonovými čísly a je již málo světla, zkontrolujte raději, jaký čas Vám fotoaparát dopočítal. Je to vidět v hledáčku nebo na displeji ještě před zmáčknutím spouště. Namiřte fotoaparát na scénu a hned uvidíte. Pokud ne, zkuste namáčknout spoušť do první fáze a pustit. A pokud ani toto nepomůže, vyfoťte fotku a koukněte pak na informace, jak byla vyfocena. Je nutné zůstat v tzv. bezpečných časech, pokud nefotíte ze stativu (pokud jo, zapomeňte na celý odstavec). O tom ale v další kapitole.

69

FOTOGRAFICKÝ REŽIM PRIORITA ČASU Na rozdíl od režimu priorita clony je tento režim výrazně složitější. Je také ale mnohem kreativnější. Zatímco režim priorita clony se používá na statické scény a rozhodujete v něm, jaká bude hloubka ostrosti, v tomto režimu se fotí scény v pohybu. Značí se písmeny TV nebo S. Vašim úkolem nyní bude rozhodnout, zda má být pohyb ostrý, nebo rozmazaný. Ostrý pohyb zajistí krátké časy, rozmazaný dlouhé. Když se totiž pohybující se objekt během vzniku fotografie stihne přemístit z místa na místo, bude rozmazaný. Představte si onu desetivteřinovou expozici, kterou jste zkoušeli na začátku. Když by před fotoaparátem procházel člověk, byl by chvilku na jednom místě, chvilku na jiném a pak zas na jiném. Kam ho má fotoaparát do scény zakreslit? Na to první, druhé nebo třetí místo? Bude všude trochu. Podle toho, jak dlouho na kterém místě stál. Pokud byl na prvním dlouho, bude tam jen lehce průsvitný. Pokud byl na druhém krátce, bude tam jen nepatrně vidět jeho duch. A pokud na třetím místě byl jen zlomek vteřiny, možná tam nebude vidět vůbec, protože ho fotoaparát nestihl do scény „vkreslit“. Zkuste si to. Když večer (ve dne to nepůjde, později zjistíte proč) nastavíte delší čas, položíte fotoaparát na stůl, stisknete spoušť a před fotoaparátem projdete, budete na fotce jak duch. Nebo tam nebudete vůbec. Je to docela legrace. Vyjde Vám něco podobného:

70

Zdroj: www.flicker.com Co jsou to tedy krátké časy? Bude záviset na rychlosti pohybu, který fotíte. Zatímco chůzi vyfotíte ostře časem 1/150 vteřiny, při fotografování formule by tento čas byl již dlouhý a ona formule by byla rozmazaná. Je to tedy tak trochu o zkušenosti. Na chůzi stačí cca 1/100, na běh cca 1/200, na formuli cca 1/1000 (podle toho jak se vůči Vám rychle pohybuje). Krátké časy mají fantastickou vlastnost. Vykreslí ostře pohyb a tím jej doslova zmrazíte. Je to jakoby se najednou zastavil čas. Koukněte!

71

Zdroj: odt.co.nz

Zdroj: www.pieway.com Naopak dlouhými časy lze rozmazat vše, co je v pohybu. Toho se hojně užívá při fotografování vody a nočního města, kdy vznikají světelné čáry od jezdících aut. 72

Zdroj: kurtbudliger.photoshelter.com

Zdroj: ray-wise.blogspot.com

73

Rozmazat lze ale i jiné věci, co se pohybují. Třeba listy stromů nebo klasy obilí, když fouká vítr. Stejně tak mraky na obloze, vlny na hladině moře. Vypadá to fantasticky!

Zdroj: kniha Guy Edwardes – Naučte se fotografovat krajiny. Že se Vám tento režim líbí? Mně taky! Jen pozor na jeho velké úskalí! Pokud jste již zkoušeli v tomto režimu fotografovat, možná jste si všimli velkého množství časů. Od 30 vteřin na straně jedné po 1/4000 vteřiny na straně druhé. Nemůžete si dát kdykoliv jakýkoliv čas chcete. Tedy dát jej tam můžete, ale nevznikne pěkná fotka. Proč? Je to celkem jednoduché. Když za poledního slunka dáte čas 30 vteřin, tak bude fotka přesvícená. Fotoaparát udělá, co bude moci. Dá tedy nízké ISO=100. Zavře součástku clona na maximum (třeba F=32). Ale i tak skrz tu miniaturní dírku, která v cloně zůstane, proteče za 30 vteřin do fotoaparátu příliš mnoho světla.

74

Více ale už clona zavřít nejde. Smůla. Z této lapálie Vám může pomoci šedý ND filtr (viz kapitola o filtrech). Je to jako sluneční brýle. Když je hodně světla, dáte před fotoaparát tmavé sklo. Hodně světla se od něj odrazí pryč a do fotoaparátu ho projde jen troška. Díky tomu můžete i v poledne fotit na dlouhé časy, aniž by došlo k přesvícení. Obráceně, když se v noci rozhodnete vyfotit formuli. Nastavíte čas 1/1000 vteřiny. Jenže, i když fotoaparát dá nejvyšší ISO, které umí ISO = 3200, a otevře clonu nejvíc, jak jen to jde např. F=2,8, bude fotka tmavá. Za tak krátkou dobu prostě nemůže na čip doletět dostatek světla, když v okolí fotografa prostě a jednoduše to světlo není. Už to začíná být docela složité, že? Jaký čas si tedy mohu kdy dovolit? Jak to poznám? Jednoduše, nebojte se. Fotoaparát Vás vždy nějak upozorní. Když dáte čas na který s největší pravděpodobností již nebude fotka dobrá, přístroj Vás upozorní buď blikáním clonového čísla (to je případ Canonu, kdy se najednou na fotoaparátu něco rozbliká) nebo nápisem Lo či Hi (v případě Nikonu, Hi jako hodně světla a Lo jako málo světla). Fotku sice vyfotit můžete, ale s největší pravděpodobností to nevyjde. Musíte se tedy držet jen v hodnotách, kdy nic nebliká nebo nesvítí ony Hi či Lo. V prvním případě dlouhých časů v poledne nám pomohl ND filtr. Krátké časy ve tmě ale nic nevyřeší. Neexistuje pomůcka, která by Vám pomohla. Pouze světelné objektivy mohou trochu pomoci. Ale jen za šera, ne za tmy. Pokud ale fotíte pohyb v hůře osvětlených prostorách, třeba aerobic v hale, bude světelný objektiv postačující a jediné možné řešení. Bohužel ale dost drahé. Viz kapitola světelnost. Zkuste nafotit pár snímků na krátké i dlouhé časy a pošlete mi je emailem. Rád se podívám.

75

JEŠTĚ PÁR TRIKŮ Chystáte se fotit ohňostroj? Dejte fotoaparát na stativ a nastavte co nejdelší čas. Během něj bouchne určitě hned několik „rachejtlí“ a na fotce budete mít všechny.

Zdroj: digital-photography-school.com Stejně tak, pokud chcete vyfotit blesk. Když čekáte na blesk a zmačknete spoušť ve chvíli, kdy jej vidíte, zaručeně již na fotce nebude. Naše reakce jsou příliš pomalé. Je opět třeba nastavit dlouhý čas, zmáčknout spoušť a doufat, že během té expozice párkrát uhodí. A ne zrovna do nás . Bezpečnější je fotografovat z auta, které slouží jako dokonalá ochrana před bleskem. V nejhorším to odskáče jen to auto. Pak je třeba fotku dobře prodat .

76

Zdroj: www.flickr.com A na zachycení pohybu hvězd budete potřebovat čas dlouhý několik minut nebo hodin. To už opět nepůjde bez ND filtru. Navíc bude třeba hodně kvalitní stativ a dálková spoušť. V režimu M, kterému věnuji další kapitolu, najdete při nastavování času za 30 vteřinami ještě funkci Bulb. To znamená, že fotoaparát fotí tak dlouho, jak dlouho je zmáčknutá spoušť. Nemůžete ale držet ruku několik minut na spoušti a čekat, že s fotoaparátem ani trochu nehnete. Proto je nutná kabelová spoušť, kde lze spoušť aretovat a celý proces je bezdotykový. Po několika minutách aretaci uvolníte a fotka je na světě.

77

Při fotografování na delší časy je určitě dobré používat samospoušť. Když mačkáte spoušť na fotoaparátu a pak ji pouštíte, může dojít k lehkému rozpohybování přístroje a tedy i k lehké neostrosti. Pokud spustíte focení přes samospoušť, je focení již bezdotykové. Při fotografování na stativu vypínejte stabilizaci. Může způsobit rozmazání fotky. Nemá smysl rozebírat, proč. Je to přepínač na objektivu. U kompaktů a případně zrcadlovek Sony je třeba stabilizaci vypnout v menu přístroje.

BEZPEČNÝ ČAS Několikrát jsem použil pojem bezpečný čas. Pokud fotíte na delší časy, již je třeba použít stativ. Pět vteřin fotoaparát tzv. „neudržíte“. Znamená to, že se Vám chvějí ruce i celé tělo a v důsledku toho bude fotografie rozmazaná. 78

Jaký čas si ještě tedy můžeme dovolit bez stativu? Je to hodně individuální. A záleží na ohniskové vzdálenosti. Drželi jste někdy v ruce kameru? Pak jste si asi všimli, že když je hodně přiblíženo, obraz se chvěje daleko více, než když je oddáleno. Bezpečný čas získáte jako převrácený poměr ohniskové vzdálenosti. t = 1/(f*a) Písmenko a znamená pro většinu fotoaparátů (pro fotoaparáty s APS-C čipem) hodnotu 1,5 a pro fotoaparáty s full frame čipem hodnotu 1. Kompaktní fotoaparáty mají vynikající funkci. Pokud se dostanete do nebezpečného času, samy Vás upozorní. Většinou ikonou červené ruky, ale mohou i jiným způsobem (třeba rozblikáním hodnoty času). U zrcadlovek nezbývá, než počítat. Pokud máte ohniskovou vzdálenost 100mm, bezpečný čas bude u fotoaparátu s APS-C čipem t = 1/(100*1,5) = 1/150 vteřiny U full frame zrcadlovek. t = 1/(100*1) = 1/100 vteřiny Toto platí, pokud máte objektiv bez stabilizace. Pokud je Váš objektiv se stabilizací, platí pro fotoaparáty APS-C přibližně následující vtah: t = 2/f a pro full frame zrcadlovky t = 3/f Pro našich 100 mm tedy t = 2/100, a to je přibližně 1/50 vteřiny pro fotoaparáty APS-C. A pro full frame t = 3/100, a to je přibližně 1/30. Všechny delší, než uvedené časy by s velkou pravděpodobností vedly k rozmazané fotografii. Můžete se zkusit opřít o zeď a zábradlí, a pak si můžete dovolit ještě trochu delší časy. 79

Vypadá to celkem složitě, ale i na toto se dá myslet podvědomě a zvyknete si. Výhoda digitální fotografie je v tom, že se všechny informace do ní zapisují (tzv. exif). Když si pak fotografii prohlížíte v počítači nebo na PC, můžete si tento exif zobrazit. Pokud je tedy fotka celá rozmazaná, koukněte do exifu, zda jste dodrželi pravidlo bezpečného času. Najdete v něm jak ohniskovou vzdálenost, tak čas, kterým byla fotografie focena.

JAK POZNÁM, ZDA MÁM NA OBJEKTIVU STABILIZACI? Podle přepínače. Pokud je na něm přepínač na zapnutí či vypnutí s nápisem IS u Canonu nebo VR u Nikonu, pak máte stabilizaci. U zrcadlovek Sony bývá stabilizovaný čip, nikoliv objektivy. No a u kompaktu to není třeba řešit. Ty Vás upozorní samy.

ZCELA MANUÁLNÍ REŽIM Někteří z něj mají strach, jiní o něm říkají, že bez něj fotit nelze. Kde je pravda? Každý má svou pravdu. Je ale zbytečné se ho bát. Zcela manuální režim je označen písmenem M. Je nutné jej používat v několika málo případech. Když fotíte v ateliéru, když fotíte s na dálku rádiově odpalovaným bleskem bez uchování protokolu ETTL a když fotíte panorama. V manuálním režimu nastavíte sami clonu, čas i ISO. Výhoda je taková, že dokud tyto 3 hodnoty sami nezměníte, zůstávají pořád stejné. Jakou to má výhodu? Následující  Představte si, že fotíte v režimu priorita clony. Fotíte krásnou nevěstu v bílých šatech. Většinu fotky vyplňují krásné krajkované šaty. Co musíte udělat?

80

Správně, posunout korekci expozice trochu do plusu. Jinak by šaty nebyly bílé, ale šedé (viz kapitola o korekci expozice). Víte ale, o kolik musíte korekci expozice posunout? Asi ne. Jen tušíte na základě předchozích zkušeností. Hned pak přichází ženich. Tmavovlasý v černém obleku. Dobře opálený svalnatý chlap. Chcete jej vyfotit. A co je nyní třeba? Kam musíte posunout jezdec korekce expozice? Do záporu. Jinak by byl zcela přesvícený. V kapitole o korekci expozice jsme si říkali, že tmavé scény je třeba ztmavit pomocí korekce do záporu. Jinak by byly opět šedivé. A o kolik? Víte to přesně? Nevíte. Už asi chápete, že podobné neustálé přesouvání korekce expozice fotografa zdržuje. Ne že by to nešlo, ale je to nepohodlné. Pokud by fotograf v tomto případě používal manuální režim, byl by bez starostí. Nastavil by jednou trojici ISO, čas a clona, a pokud by se neměnily světelné podmínky, už by se nemusel starat a jen by fotil. Žádné korekce, žádné zdržování. Nestojí to za zamyšlení? A jak tedy najít správnou trojici? Pokud fotíte přes živý náhled (u většiny kompaktů to ani moc dobře jinak nelze), vidíte simulaci expozice přímo na displeji svého fotoaparátu. Tak tedy neustále upravujete buď jedno, nebo druhé, nebo třetí, dokud nejste spokojeni. Zrcadlovky mají vždy k dispozici zabudovaný expozimetr. Je to již známá stupnice z korekce expozice. Ta Vám nyní ukazuje, co si o Vašich hodnotách myslí fotoaparát. Pokud ukazuje hodně do záporu, pak bude fotka asi příliš tmavá. Musíte zvýšit ISO, snížit clonové číslo nebo prodloužit expoziční čas. Pokud ukazuje hodně do plusu, pak naopak snižujte ISO, zvyšujte clonové číslo, nebo zkracujte expoziční čas. Je celkem jedno, zda změníte ISO, clonu nebo čas. Lze to i kombinovat. Záleží na Vašem kreativním záměru (viz režimy priorita clony a času). Tak dlouho si hrajete, až najednou jezdec na stupnici ukazuje doprostřed. To bude ta správná výchozí trojice. Zkuste vyfotit. Pokud bude fotka světlejší nebo tmavší 81

než si přejete, upravte některou z hodnot a nepřemýšlejte proč. Prostě to udělejte. U Nikonu je často ona stupnice vidět jen v hledáčku a je tam celkem nenápadná. Nenechte se odradit a hledejte 

Zdroj obrázku www.archimediastudios.com Uvidíte, že to nebude tak složité.

JEŠTĚ JEDEN TRIK Pokud se Vám nebude dařit najít vytouženou trojici, přepněte na režim priorita času nebo clony, podle toho, co fotíte. Nastavte clonové číslo nebo čas a vyfoťte fotku. Podívejte se do informací vyfocené fotografie, jaký čas nebo clonu fotoaparát dopočítal a jaké nastavil ISO. A hned máte výchozí trojici. Vraťte se do manuálního režimu a zde tuto trojici nastavte.

KOREKCE EXPOZICE NEEXISTUJE V manuálním režimu neexistuje korekce expozice. Fotoaparát nic nepočítá, a tedy není co opravovat. Vše jste si nastavili sami. Tlačítko korekce expozice v kombinaci s kolečkem zpravidla v tomto režimu u zrcadlovek slouží k nastavení clonového čísla nebo času. Nikoliv ke korekci expozice. 82

HISTOGRAM Vypadá složitě, ale je naprosto jednoduchý. Histogram je skvělý pomocník, který Vám prozradí, jak moc je fotografie světlá nebo tmavá. Že to vidíte na displeji? Pokud nejste na sluníčku, ano. Náhled na displeji je pak postačující. Na ostrém slunku ale i s nejlepšími displeji nevidíte téměř nic. Možná jste se již sami setkali s tím, že zatímco na jednom monitoru je fotografie tak akorát, na jiném je přesvícená. A když ji vytisknete, je tmavá.  Kde je pravda? Každé zobrazovací zařízení si tak trochu dělá, co chce, a jejich sjednocení je téměř nemožné. Histogram bude ale vždy stejný. Proč? Protože je to matematika. Sloupcový graf. Nelekejte se, hned vše vysvětlím. Vaše fotografie se může skládat z ohromného množství barev. Pokud je uložena do JPG, tak ze zhruba 16,7 miliónu (z toho 256 odstínů šedé). Jen pro zajímavost, lidské oko jich vidí cca 10 miliónu. Je to ale hodně individuální. Chlapi jich prý umí rozlišit a pojmenovat jen osm. Navíc se skládá z ohromného množství čtverečků, které nazýváme pixely. Pokud má Váš fotoaparát na sobě nápis 12 MPx, pak se Vaše fotografie mohou skládat až z 12 miliónů takových čtverečků. Podívejte se na to. Fotografii budu postupně přibližovat:

83

Nyní bych měl upřesnit, že existují dva typy histogramu. Jasový, který informuje o světlosti a tmavosti fotky. To je ten, který nás zajímá. Pak ještě barevný, který informuje o tom, jak jsou ve fotografii zastoupeny jednotlivé RGB (red, green, blue) kanály. To je ale jen pro puntičkáře a my se tím nebudeme zdržovat. Našim cílem je mít krásné fotky a ne se do hloubky zabývat hloupostmi, které jsou k ničemu. To necháme fotografům akademikům . Při rozhodování o tom, jak je fotografie tmavá nebo světlá nás nezajímá, zda jde o zelenou, červenou nebo fialovou barvu. Zajímá nás jen to, zda jde o světlou nebo tmavou barvu. Proto si převeďme fotografii do černobíla, ať nás barvy nerozptylují.

Protože se ale naše fotka skládá z ohromného množství pixelů a 256 odstínů šedé, situaci si trochu zjednodušíme.

84

Toto sice není fotka, ale na chvíli si představte, že je . Skládá se jen z 24 pixelů a 4 odstínů šedé. Uděláme zde sloupcový graf.

No, a když uděláme sloupcový graf ne pro 4, ale pro 256 odstínů šedé a ne pro 24 ale pro 12 milionů pixelů, získáme histogram.

85

Všimněte si, že v levé části histogramu se nanáší sloupce pro černé a tmavě šedé pixely. V pravé části pak pro bílé a světle šedé. To platí vždy a za všech okolností. Je to myslím jediná věc, na které se výrobci Canon a Nikon shodli. Na tomto konkrétním histogramu je vidět, že na fotce není žádný nebo jen minimální počet černých pixelů. Jinými slovy na fotce nejsou podpaly. Také je vidět, že na ní nejsou žádné bílé pixely. Tedy na fotce nejsou přepaly. Pojďte si ukázat pár histogramů a hned pochopíte, jak fungují a co nám říkají. Začneme ukázkou na papíře z kapitoly korekce expozice. Nejprve první případ, kdy jsme fotili papír bez korekce expozice.

Histogram nám jasně říká, že je na fotce hodně šedých pixelů, ale žádný bílý. Jak vypadá histogram po té, co jsme vyfotili papíry s korekcí expozice? 86

Vidíte, že se posunul hodně doprava a fotografie je i podle histogramu světlejší. Přitom tam nejsou žádné přepaly.

Zdroj: www.cleanimages.com Podívejte se na histogram první fotky fotoaparátu. Říká Vám, že je hodně tmavá. Je tam hodně černých pixelů. Někdo by mohl zmatkovat a říkat, že jsou na fotce podpaly. Pomocí korekce expozice by fotku zesvětlal. To by ale byla velká chyba. Tady jsou podpaly v pořádku. Fotili jsme přeci černou věc! Prostřední histogram ukazuje ideální případ, ale ten nastane jen málokdy.

87

Fotografie vpravo je pak jasnou ukázkou přeexponované fotky plné přepalů. Histogram to ukazuje. Velký sloupec Vás varuje, že je na fotce hodně bílých bodů.

Zdroj: www.wildshots.cz Na fotografii výše je zasněžená krajina. Histogram ukazuje, že sníh na ní není bílý. Protože u bílé a světlých barev nejsou žádné sloupce. Takový histogram Vám říká: „Použijte korekci expozice do plusových hodnot, aby byl sníh opravdu bílý.“

88

Histogram na předchozí stránce Vám ukazuje, že jsou na fotce přepaly i podpaly. Scéna je jednoduše příliš kontrastní na to, aby šla zachytit klasickým způsobem. Je třeba použít buď přechodový filtr nebo techniku HDR. Je tomu rozumět? Každopádně histogram používám spíš jen jako orientační bod, když nevidím kvůli slunku dobře na displej. Rozhodně nekontroluju a neřeším histogram u každé fotografie a neběhá mi mráz po zádech, když je na fotce sem tam nějaký přepal.

DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTU Dynamický rozsah fotoaparátu je mnohem menší, než kolik bychom jako fotografové potřebovali. Pokud svítí sluníčko, není možné na fotoaparát zachytit celý rozsah jasů a stínů. Jinými slovy budete mít na fotografii buď přepaly, nebo podpaly, nebo obé. Nelze nastavit fotoaparát tak, aby tam přepaly nebo podpaly nebyly. Podívejte se na obrázek:

Z něj je patrné, že se vyplatí fotografovat do formátu RAW. Pokud bychom nechtěli mít na fotografii přepaly (bílé fleky bez kresby) nebo podpaly (černé fleky 89

bez kresby), museli bychom buď použít fotografické filtry (viz kapitola fotografické filtry) nebo techniku HDR.

HDR HDR je zkratka z angličtiny: High Dynamic Range. Vysoký dynamický rozsah. Jde o celkem jednoduchý trik. Ten se však hodí jen na statické scény. Scéna se vyfotografuje třikrát. Jednou tmavěji (na této tmavé fotce budou krásně prokreslená světlá místa). Jednou světleji (zde bude naopak uchována kresba na nejtmavších částech fotky). A jednou normálně. Tyto 3 dílčí snímky jsou vidět na fotce níže v její spodní části. (tmavý, normální a světlý).

90

Zdroj: http://en.wikipedia.org/ Tyto 3 fotografie se musí dokonale překrývat a lze tedy maximálně doporučit využití stativu. Některý software si již poradí i s ne zcela zarovnanými snímky, většinou ale na úkor ostrosti. Pomocí několika kliknutí složíte v počítači výslednou HDR fotku. Mohu na to doporučit třeba program Zoner, který sám používám. Výsledné HDR jste si již prohlédli výše. No není to nádhera? Pozor, snadno se to s touto technikou přežene. Fotografie by měla stále vypadat přirozeně. 91

Nedoporučuji tímto způsobem fotit portréty. Výsledné HDR není moc pěkné, i když se portrétovaný vůbec nehýbe.

EXPOZIČNÍ BRACKETING Je to docela vychytaná funkce, kterou má většina zrcadlovek. Hodně Vám pomůže při fotografování HDR. Potíž je v tom, že v každém fotoaparátu se to nastavuje jinak a není v mých silách zde popsat, kde to v menu konkrétně najdete. Odkážu Vás na manuály, kde to určitě naleznete pod stejným názvem. Nastavíte tzv. expoziční krok. Fotoaparát udělá tři fotky. Jednu tmavší (právě o onen expoziční krok), jednu normální a jednu světlejší (opět o onen nastavený expoziční krok). Zpravidla je ale nutné třikrát stisknout spoušť. Jen nemusíte používat mezi jednotlivými kroky korekci expozice. To už udělá fotoaparát za Vás. Pro majitele Canonu mám ještě jeden tip. Pokud v kombinaci s expozičním bracketingem použijete i samospoušť, fotoaparát udělá 3 fotografie hned za sebou. Stisknete spoušť, on si odpočítá svých 10 vteřin a udělá 3 fotky za sebou. To je super, že?

BLOKACE EXPOZICE Jde o alternativu ke korekci expozice. Já osobně ji vůbec nepoužívám. Funguje v režimech P, priorita času a clony. Pokud se jednou naučíte pracovat v režimu M, nebudete korekci ani blokaci expozice již nikdy potřebovat. Pokud namíříte fotoaparát na něco neutrálně šedého, což je přibližně tento odstín:

92

a stisknete tlačítko blokace expozice, fotka bude po expoziční stránce naprosto dokonalá. Je však třeba, pokud máte poměrové měření (viz pokročilé měření expozice), aby neutrálně šedá plocha vyplňovala celou plochu hledáčku. Tlačítko expozice je u Nikonu, Olympusu a Sony značeno AEL. U Nikonu bývá ještě třeba v menu fotoaparátu tomuto tlačítku přiřadit funkci, aby blokovalo expozici, ostření, nebo oboje zároveň. Je třeba namířit na neutrální šedou, stisknout ono tlačítko, držet jej, otočit se na scénu kterou chcete fotit, zmáčknout spoušť, a až pak pustit tlačítko blokace expozice. U fotoaparátu Canon je to tlačítko *. Stačí na něj kliknout. Můžete jej tedy pustit. Namíříte na šedou plochu, ťuknete do *, otočíte se na scénu, co chcete fotit a fotíte. Po ťuknutí do * si fotoaparát asi 10 vteřin pamatuje Vámi naměřenou expozici. A kde vezmete neutrálně šedou? Buď si koupíte neutrálně šedou destičku, nebo budete hledat věci, které tomu odpovídají. Pleťová barva má stejný odstín. Také tráva a někdy i parkety. Nicméně je nutné, aby načítaný vzorek dat (destička, pleť, tráva … ) byl nasvícen zcela stejně jako scéna, kterou chcete fotit. Že je to docela složité a není tomu rozumět? Je. A netrapte se tím. Stejného výsledku dosáhnete pomocí korekce expozice. Toto je jen jiná možnost, jak se řeší

93

ten samý problém. Já jej nikdy nepoužil. A stejně, zvykněte si na režim M a máte po starostech. Nebudete potřebovat ani blokaci ani korekci.

FOTOGRAFICKÉ FILTRY I zde Vám přemýšlení hodně usnadním. Existují jen 3 typy filtrů, které stojí za zmínku. Všechny ostatní jsou zbytečné. Filtry jsou vhodné pro krajinářské fotografy. Pro ně jsou vlastně tak trochu nezbytné .

DESTIČKOVÉ VS. ŠROUBOVACÍ FILTRY Často na kurzech řešíme otázku, který systém je lepší. Nenašli jsme uspokojivou odpověď. Destičkové systémy mají výhodu, že máte jeden držák a jedny filtry na různé průměry závitů objektivů. Pokud tedy máte dva objektivy a každý má jiný průměr závitu, máte jen jedny filtry. Jediné, co se mění, je základní kovové kolečko.

94

Nevýhoda tohoto systému je neobratnost. Vyndáte fotoaparát, sundáte krytku, musíte našroubovat základní kolečko, nandat plastový držák, zasunout destičku a fotit. Pak sundat destičku, dát ji do krabičky, sundat plastový držák, odšroubovat základní kolečko, nasadit krytku, vše dát do pouzdra. To opravdu hodně zdržuje. Destičky jsou navíc hodně náchylné na poškrábání a rozhodně nevydrží tolik, jako šroubovací filtry. Na druhou stranu, destičkové filtry jsou skvělé v případě ND přechodových filtrů. Za chvíli se dozvíte proč. Pokud máte 2 objektivy a přejete si filtr používat na obou, můžete koupit šroubovací filtr na objektiv s větším průměrem závitu. Na menší pak lze dokoupit redukce. Takže si také vystačíte s jedním filtrem. Nevěnuji samostatnou kapitolu UV filtru, protože jej nepotřebujete. Prodejci jen straší před poškrábáním. UV záření je filtrováno samotným fotoaparátem a mechanická ochrana v podobě filtru je blbost. Tedy pokud nefotíte rallye. Tam bych jej přeci jen použil. Pokud se tedy chováte k fotoaparátu rozumně, nepokládáte jej na písek či do brašny spolu s klíči a ještě bez krytky, nepoškrábete si přední čočku. Výrobci objektivu na ně nanáší speciální vrstvy proti poškrábání. Stejně jako na displeje mobilů.

ND FILTR Jedná se o šedivý tmavý filtr. Funguje jako sluneční brýle. Když je hodně světla, nasadíme si je na oči. Hodně světla se od tmavých skel odráží zpět a skrz projde mnohem méně, než když bychom tyto brýle neměli. Proto se nám skrz ně lépe kouká. Když je hodně světla a vy potřebujete z nějakého důvodu dlouhé expoziční časy, budete potřebovat právě tento ND filtr. Vzpomeňte si na kapitolu priorita clony. Třeba se rozhodnete rozmazat v poledne na výletě krásný potok, aby fotka měla

95

šmrnc. Bez ND filtru by došlo k přesvícení, protože fotoaparát by již nemohl zvolit větší clonové číslo nebo nižší ISO. Když ale použijete ND filtr, fotka bude dobrá. Filtr je naschvál šedivý, aby neměnil barvu fotografie.

Zdroj www.photographyblogger.net

96

Dělají se různé typy ND filtrů a značí se: 2x, 4x 8x atd. Znamená to, kolikrát prodlouží expoziční čas. Místo 1 vteřiny budete s filtrem 8x muset fotit 8 vteřin. Filtr 2x je velmi slabý. Raději kupte 8x, tedy pokud chcete rozmazávat i pomalejší potoky nebo řeky. Pokud byste použili dva 4x filtry, bylo by to stejné, jako byste měli jeden filtr 16x. ND filtr doporučuji spíše koupit šroubovací, než destičkový.

PŘECHODOVÝ ND FILTR Přechodové filtry se používají ve chvíli, kdy si přejete ztmavit jen část fotografie. Třeba přesvícenou oblohu.

Zdroj: www.linhofstudio.com Na obrázku je hezky vidět, že i přechodové filtry se dělají různé intenzity. Značí se stejně jako ND filtry 2x, 4x, 8x. 2x je příliš slabá, pro běžné využití doporučuji 4x a pro fotografování západů slunce se sluníčkem v záběru doporučuji 8x. Krom různé tmavosti se ještě přechodové filtry dělí na dva typy - s tvrdým a měkkým přechodem. Koukněte na další obrázek.

97

Zdroj: mikkar.hubpages.com Jemný přechod se používá pro členitý horizont.

Zdroj: www.monkmanphoto.com Tvrdý přechod naopak využijete pro rovný horizont, jako jsou západy slunce nad mořem.

98

Zdroj: www.benjacobsenphoto.com Budete-li chtít pro začátek koupit jen jeden filtr, doporučuji spíš s pozvolným přechodem. Ten lze využít vždy. Filtr s tvrdým přechodem nelze využít na členitý horizont, protože by byl filtr na fotografii vidět. Dělají se i barevné verze přechodových filtrů. Nekupujte je. Velmi brzy je odložíte do skříně a přestanete používat. Stejně jako tisíce fotografů před Vámi.

Výhoda destiček oproti šroubovacím filtrům je zde zřejmá. Podle toho, jak destičku zasunete, můžete mít přechod do tmavé části buď ve vrchní třetině (pokud si přejete mít oblohu jen na 1/3 plochy), nebo v polovině či spodní třetině (stačí filtr více zatlačit do držáku a můžete mít na fotce klidně 2/3 oblohy. Pokud koupíte šroubovací ND filtr, přechod je pevně daný a kompozici musíte přizpůsobit. 99

POLARIZAČNÍ FILTR Nejdražší ze všech zmíněných filtrů. Pokud jsou ale správné podmínky, dokáže doslova kouzlit. Polarizační filtry jsou lineární a cirkulární. Doporučuji zakoupit cirkulární - fotoaparáty přes něj lépe ostří. Nejprve se podívejte na to, co filtr umí, a pak si prozradíme, o jaké podmínky jde. Tento filtr krásně ztmaví oblohu a prokreslí mraky.

Zdroj: www.pxleyes.com

Zdroj: www.youtube.com Vlevo bez filtru a vpravo ta samá scéna s filtrem. 100

Také odstraní odlesky. Ve skle i ve vodě.

Zdroj: www.zizka.ca

Zdroj: thaninnz.blogspot.com Vlevo dole bez filtru. To je důvod, proč rybáři používají polarizované brýle. Aby polarizační filtr kouzlil, musí být splněny dvě podmínky. Musí být modrá obloha (je přípustná i polojasná s bílými obláčky, ale když je zataženo filtr téměř nefunguje). A slunko musí svítit z boku. Když je před nebo za Vámi, filtr opět nefunguje. Na to, kolik stojí, jsou to velká omezení, ale když to vyjde, je to pecka. Vyvarujte se koupi levných polarizačních filtrů z Číny za 300 Kč. Určitě bych nekupoval nic pod 1000 Kč. Podobné filtry jsme měli několikrát na kurzech a jsou naprosto k ničemu.

101

Doporučil bych spíše filtr šroubovací. S polarizačním filtrem do destičkového systému se špatně zachází. Krom nasazení na objektiv je třeba jej vždy ještě správně natočit. A to natočení je pokaždé jiné. Koukáte do hledáčku a točíte, až Vám ztmavne obloha. No a to se právě v destičkovém systému dělá dost špatně.

OSTŘENÍ Ostření je tak trochu alchymie. Jsou rozličné přístupy a možnosti. Jiné používám při ostření na statickou a jiné při ostření na dynamickou scénu. V této kapitole nebudeme řešit pohybové rozostření (viz kapitola o prioritě času) ani rozostření vlivem dlouhého expozičního času (viz kapitola bezpečný čas). Budeme řešit to, jak zaostřit přesně na oko nebo na pestík, prostě a jednoduše jak mít zaostřeno na to, na co chceme my a ne na co chce fotoaparát. Dvoufázová spoušť Nejspíš jste si již všimli, že každý fotoaparát má dvoufázovou spoušť. Při lehkém namáčknutí do první fáze zaostří a čeká. Fotka vznikne až při domáčknutí spouště na druhou fázi. Vyzkoušejte. Pokud nebudete mačkat lehce do první fáze a hned stisknete do fáze druhé, stejně musí fotoaparát zaostřit a doba mezi domáčknutím spouště a vznikem fotky může být poměrně dlouhá. Často se fotografové rozčilují, jak pomalu fotí jejich fotoaparáty. Chtějí zachytit úsměv na tváři dítěte. Když se na ně konečně usměje, stisknou spoušť co nejrychleji a nejsilněji, jak umí. Jenže i když ji zmáčknou do druhé fáze, musí fotoaparát zaostřit. A to je právě to, co na vzniku fotky tak dlouho trvá. Zkuste následující postup. Během toho, co si dítě hraje, namáčkněte spoušť do první fáze. Fotoaparát zaostří. Často to potvrdí nějakým pípnutím nebo bliknutím ikonky. Držte spoušť stisknutou stále v první fázi. Chce to trochu grif.

102

Zavolejte na dítě, a jakmile se na Vás podívá, spoušť domáčkněte do fáze druhé. Protože je fotoaparát z předchozího kroku již zaostřený, vzniká fotka téměř ihned bez prodlevy. A to je vše  Tomuto režimu fungování spouště se také někdy říká One Shot (pokud máte Canon) nebo AF-S (auto focus static – pokud máte Nikon). O tom ale později.

OSTŘÍCÍ BODY Všechny digitální zrcadlovky mají několik ostřících bodů. Některé jen 3, jiné třeba 50. Práce s nimi je ale ve všech případech totožná. Najdete je v hledáčku.

Zdroj: www.blacks.ca Kompakty se chovají trochu specificky, ale čtěte dál. I u nich lze jasně určit, na co mají ostřit. Z fabriky jsou všechny zrcadlovky nastaveny na tzv. „automatický výběr ostřících bodů“. Fotoaparát se tedy sám rozhoduje, na co ve scéně zaostří. Zpravidla to bývá nejbližší objekt. Jenže, co když nechci zaostřit na vázu v popředí, ale na člověka za stolem, který je od fotoaparátu dále?

103

Stačí vybrat vhodný ostřící bod. Jakmile stisknete spoušť do první fáze, fotoaparát zaostří právě na to, co se nachází pod tímto vybraným ostřícím bodem. Vyberte tedy bod mířící ideálně na obličej onoho člověka za stolem a uvidíte, že najednou fotoaparát po namáčknutí spouště zaostří přímo na něj.

Zdroj: www.learn.usa.canon.com A váza s květinou (v závislosti na hloubce ostrosti – viz kapitola o hloubce ostrosti) může být v popředí i rozmazaná. Jak vybrat ostřící body? To bude hodně záležet na Vašem typu fotoaparátu. Pojďme nejprve na zrcadlovky. U značek Canon hledejte následující ikonku:

Zdroj: www.cnet.com.au 104

Zdroj: learningdslr.com Stiskněte tuto ikonu a točte kolečkem. Uvidíte, jak se vybírají ostřící body jeden po druhém. Pokud máte chuť se vrátit zpět na automatickou volbu ostřících bodů, stačí točit tak dlouho, až se rozsvítí všechny ostřící body. To je právě ona automatická volba. U Nikonu je nejprve ve velkém menu nutné nastavit tzv. AF Area Mode na Singlepoint AF. Implicitně je tam nastaveno Auto-area AF.

U pokročilých modelů Nikon k tomu slouží samostatný přepínač (viz následující obrázek).

105

Zdroj: kenrockwell.com Pak můžete pomocí šipek vybrat kterýkoliv ostřící bod. Máte-li chuť se vrátit opět do automatické volby ostřících bodů, musíte opět v menu nastavit Auto-area AF nebo přepnout přepínač zpět na příslušnou ikonu. No a jak jsou na tom kompakty? Některé z nich také mají ostřící body, které lze vybrat. Jiné mají jen jediný ostřící bod, který lze ale na displeji šipkami posouvat na místo, které má být ostré. Každopádně podobné „vychytávky“ hledejte vždy v menu a v pokročilých režimech focení. V automatických pravděpodobně nebudou povoleny.

OSTŘENÍ NA OBJEKT V KLIDU S tím, co bylo napsáno výše, vlastně už víte, jak ostřit na objekt, který je v klidu. Přesto mám ale pár dalších tipů. Používejte jen prostřední ostřící bod. Proč? Protože ostří zdaleka nejrychleji. A jak zajistím, že budu mít na scéně ostré, co chci? Vždyť přeci nechci mít vždy ostrý právě prostředek fotografie? Namiřte prostřední ostřící bod na to, co má být ostré. Třeba na oko. Namáčkněte spoušť do první poloviny. Jakmile fotoaparát zaostří, překomponujte. Jinými slovy 106

mějte spoušť neustále stisknutou v první fázi a pohněte s fotoaparátem libovolně tak, aby kompozice odpovídala Vašemu záměru. I když nyní prostřední ostřící bod již nemíří na oko ale někam zcela jinam, nic se neděje. Stisknutím spouště do první fáze jsme ostření tzv. zaaretovali a nyní už fotoaparát neostří. Leda bychom spoušť pustili a znovu zmáčkli. Když ji ale nepustíme a jen domáčkneme do druhé fáze, bude ostré právě ono oko, na které jsme si „předostřili“. Toto určitě vyzkoušejte. Je to dobrý trik a mnohem rychlejší, než je neustálé měnění ostřících bodů. Proč tedy tolik ostřících bodů? To je jednoduché. Někomu více vyhovuje vybírat ostřící body, jinému využívat jen prostřední a překomponovávat. Ostřící body ale určitě využijete při fotografování ze stativu. Představte si, že Vám prostřední bod nemíří na to, co má být ostré. Je nelogické natáčet celý fotoaparát i se stativem, abyste dosáhli toho, že prostřední bod míří na to, co má být ostré, namačkávat spoušť a pak vracet stativ do původního stavu a spoušť domačkávat. V tuto chvíli bude určitě snazší i rychlejší vybrat jiný ostřící bod, který míří právě na to, co má být ostré. Na objekt v klidu lze pochopitelně ostřit i manuálně. Ale o tom je samostatná kapitola.

OSTŘENÝ NA OBJEKT V POHYBU Zatímco pro ostření v klidu používáme fotoaparát v módu One Shot nebo-li AF-S, pro ostření v pohybu používáme fotoaparát v módu AI Servo nebo AF-C (auto focus continuos). To první platí pro Canon, to druhé pro Nikon. Tuto funkci mají i některé kompakty, ale nebývá to pravidlem a často nefunguje tak, jak byste potřebovali. A kde najdete tento mód na Vašem fotoaparátu? U Canonu stikněte tlačítko AF a vyberte AI servo. 107

Zdroj: www.digitalcameraworld.com U Nikonu najděte v rychlém menu AF-C a zvolte jej.

Zdroj: www.cameratips.com

108

Co se děje v tomto režimu? V čem je odlišný od toho pro fotografování statické scény? V jedné nenápadné drobnosti. Pokud stisknete spoušť do první fáze, fotoaparát ostří neustále. V případě AF-S zaostří jednou, zaaretuje a končí. V tomto módu ostří neustále. Vyzkoušejte to. Vyberte režim AI servo případně AF-C, nastavte prostřední ostřící bod a na něco namiřte. Stiskněte spoušť do první fáze a fotoaparát zaostří. Mějte stále stisknutou spoušť a namiřte na něco jiného. Uvidíte, jak fotoaparát sám od sebe přeostří. Neustále drží ostré to, co je pod prostředním ostřícím bodem. V tomto módu tedy nelze ostření aretovat (tedy lze, ale je k tomu třeba použít jiné tlačítko – AE/AF lock). Proč je to dobré? Představte si, že běží Vaše dítě směrem k Vám. Máte nyní režim One Shot nebo AF-S. Namíříte na něj prostřední ostřící bod. Namáčknete spoušť. Fotoaparát zaostří. Domačkáváte spoušť, jenže během toho Vaše dítě udělal dva další kroky a je k Vám blíže, než je místo, na které jste před chvíli ostřili. Vzniká fotka. Dítě je rozmazané, protože stihlo vyběhnout z hloubky ostrosti. Ta samá situace, ale nyní máte režim AI servo nebo AF-C. Dítě běží směrem k Vám. Namíříte na něj prostřední ostřící bod. Fotoaparát začne ostřit. Než spoušť domáčknete do druhé fáze, fotoaparát neustále ostří. Pokud se během té chvíle dítě stihne přiblížit o dva kroky k vám, fotoaparát reaguje a sám přeostřuje. Drží neustále dítě ostré. Je tedy jedno, jak dlouho máte stisknutou spoušť v první fázi. Jakmile ji domáčknete do druhé fáze, dítě bude ostré. Protože fotoaparát neustále přeostřoval. Je tomu rozumět? Fotoaparát si hlídá, aby bylo neustále ostré to, co je pod aktuálně vybraným ostřícím bodem (rozhodně doporučuji kvůli rychlosti ostření právě prostřední ostřící bod). Na Vás už je, aby tento vybraný ostřící bod mířil neustále na pohybující se objekt, který chcete mít ostrý. To ale může být někdy velmi složité 

109

A k tomu všemu, aby tato funkce neustálého přeostřování opravdu dobře fungovala, je třeba hodně světla. Tento režim je kvůli neustálému přeostřování také náročný na spotřebu elektrické energie. Baterie se Vám v něm tedy bude mnohem rychleji vybíjet. Pohyb lze ale fotit i prvním režimem pro statické scény. Tedy režimem One Shot nebo AF-S. Jak? Musíte odhadnout, kudy dítě poběží. Namiřte na to místo, zaostřete stisknutím spouště do první fáze. A čekejte. Fotoaparát je už zaostřený. Stačí tedy jen domáčknout spoušť přesně v tu chvíli, kdy dítě probíhá právě tím místem, na které máte zaostřeno. No, a když neodhadnete, kudy poběží, musíte zkoušet štěstí znovu. Je naprosto normální, že při fotografování pohybu budete mít 9 z 10 fotek naprosto neostrých. Nejste špatní. Ti dobří to mají stejné, jen ukazují pouze ty ostré fotky . Takže se tím netrapte a foťte. Chce to i trochu štěstíčka.

KOMBINACE OSTŘENÍ V KLIDU A V POHYBU Už jste si asi v předchozí kapitole všimli, že v menu máte ještě třetí volbu. Canon AI Focus a Nikon AF-A. Na tyto volby rovnou zapomeňte. Výrobce tvrdí, že fotoaparát sám rozpozná, zda se objekt pohybuje či nikoliv a podle toho zvolí buď statický, nebo dynamický režim. V praxi to však nefunguje a nelze se na to spolehnout.

POKROČILÉ SNÍMÁNÍ POHYBU Moderní zrcadlovky však mají ještě jednu „vychytávku“. Ta ale funguje jen za opravdu velkého množství světla a ještě musí být scéna hodně kontrastní.

110

U fotoaparátu Canon je to kombinace režimu AI Servo a výběru všech ostřících bodů. U Nikonu je to volba 3D tracking.

Pokud takto nastavíte fotoaparát, stačí namířit prostřední ostřící bod na objekt, který se pohybuje nebo bude pohybovat. Namáčkněte spoušť. Fotoaparát zaostří a zároveň si objekt zapamatuje. Když se pak objekt začne pohybovat a mění svou polohu, fotoaparát si sám přehazuje ostřící body tak, aby onen objekt držel neustále ostrý. Proto je ale nutná kontrastní scéna. Dítě v červeném triku na zelené trávě fotoaparát celkem snadno pozná a udrží jej ostré. Dítě v zeleném triku na zelené trávě se mu ale rychle ztratí a algoritmus selže. Není nic snazšího, než si to jít někam ven vyzkoušet. Sami si vypěstujete cit. Kdy má smysl tuto funkci využívat a kdy nikoliv. Tady se podívejte, jak to funguje: http://www.youtube.com/watch?v=RdqsrFdxafI

MANUÁLNÍ OSTŘENÍ

111

Ve své podstatě je nejrychlejší a nejspolehlivější. Jen je třeba trocha cviku. Vědět, zda otočit prstencem doleva nebo doprava. Nejvíce jsem se naučil při natáčení videa. Má zrcadlovka nemá automatické ostření při natáčení videa. Proto jsem musel neustále točit prstencem. Když šel někdo ke mně, musel jsem točit prstencem, aby byl neustále ostrý. Když jsem přeostřoval z věci na věc, opět jsem musel točit prstencem. Chvíli to trvalo, ale zkušenosti získané natáčením se mi pak hodili i při fotografování. Nyní dokážu rychle zaostřit i v manuálním režimu. Je jen na Vás, jakou cestu si oblíbíte a zvolíte. Cesta ostření přes manuální režim je více trnitá, ale na konci Vás čeká lepší ovoce  Při práci s kompakty je manuální ostření spíš jen reklamní trik, než smysluplná a použitelná funkce. Jakmile nemá fotoaparát ostřící prstenec přímo na objektivu, je manuální ostření k ničemu.

POTÍŽE S OSTŘENÍM Mohou nastat v následujících situacích:      

Nedostatek světla Hladká plocha Focení lesklých předmětů Focení v protisvětle Focení skrz okno Fotografování ve velké blízkosti objektu

Až na poslední případ lze vše řešit manuálním ostřením, nebo zaostřením na jiný objekt ve stejné vzdálenosti v režimu one shot či AF-S a překomponováním. Poslední potíž vyřešíte jen koupí makro objektivu, abyste mohli fotit ve větší blízkosti. Nebo fotit z větší dálky a udělat výřez v PC. Tím však degradujete rozlišení fotografie.

112

Důležité je si pamatovat, že když fotoaparát nezaostří (ať už je k tomu důvod jakýkoliv ), nevznikne po domáčknutí spouště do druhé fáze fotka. Hlavně žádnou paniku. Fotoaparát není rozbitý, pouze nezaostřil.

VESTAVĚNÝ BLESK Jde jen o nouzové řešení. Pokud máte zájem fotit opravdu profesionální portréty nebo reportáže, budete muset investovat do externích blesků. Ale i tento malý vestavěný blesk může někdy fotografii slušně pomoci. Většina fotografů jej využívá jen při nedostatku světla. To je celkem logické . Blesk se dá ale využít téměř vždy. Nejlépe tak, aby nebylo z fotky patrné, že jsme jej použili. Co myslíte, kdy bude vliv blesku na fotografii větší? Ve tmě nebo ve světle? Ve tmě. Aby na scénu nasvícenou sluncem měl blesk vůbec vliv, musí nejprve přebít světlo sluneční. A to není jednoduché. Nicméně používat blesk na přímém slunci je dokonalá technika. Vyzkoušejte. Proč? Světla je sice dost, ale na portrétu jsou tvrdé stíny způsobené slunkem. Polovina obličeje je tmavá, polovina přesvícená. Když si stoupnete tak, aby blesk prosvítil tu tmavou část obličeje, kontrast na obličeji se zmenší a fotografie bude hezčí. Navíc blesk nechává v očích zajímavé odlesky. Oboje je třeba vyzkoušet a hned poznáte, o čem mluvím. Jen nezapomeňte, že vestavěný blesk bude mít na ostrém slunku dosah tak maximálně 1,5 metru. Také použijte blesk vždy v protisvětle. Blesk nepoužívejte naopak ve chvíli, kdy nasvítí něco jiného, než si přejete nebo ve chvíli, kdy na scénu nemůže dosvítit. Tak například na koncertě blesk nasvítí hlavy fanoušků před Vámi, nikoliv pódium. Zde blesk vypínejte. 113

Nebo na fotbalovém stadionu, kde je hřiště vzdálené 50 metrů. Blesk dosvítí tak 2 metry před Vás, dále ne. Je to zbytečné. Vypněte ho. Pozor na dopravní značky a SPZ. Jakmile fotíte s bleskem a ve scéně je dopravní značka nebo reflexní vesta, fotku budete moci vyhodit. Nejlepší je vyzkoušet a uvidíte sami, proč . Budu rád, když mi své pokusy zašlete. Naschvál v této kapitole neuvádím příklady. S bleskem se dá totiž naučit jen jediným způsobem. To tak, že jej budete zkoušet. Od teď zkuste vše fotit dvakrát. Jednou s ním a jednou bez něj. To neplatí pro snímky krajin a architektury. Pro vše ostatní to ale platí. Sami uvidíte, co blesk dělá, kdy má smysl a kdy nikoliv. Použijte ho i tehdy, když se standardně nepoužívá. Třeba zrovna při fotografování na přímém slunku.

KOREKCE EXPOZICE BLESKU Již jsem zmiňoval, že cílem je, aby blesk nebyl na scéně poznat. Někdy si bude blikat více, než byste si přáli. Jindy naopak méně. Existuje funkce s názvem korekce expozice blesku. U Nikonu a některých modelů Canon hledejte tuto ikonu:

U zbývajících modelů Canon hledejte v menu Nastavení blesku, Funkce vestavěného blesku. Pokud je tedy fotka přesvícená, uberte na výkonu blesku. Pokud byste si přáli scénu přisvítit, tak naopak přidejte. Pokud přidáte a neuvidíte žádný efekt, pak je již objekt mimo dosah blesku. Opět doporučuji na konci focení vrátit korekci do původního stavu.

114

RAW Stále v dnešní době potkávám fotografy, kteří tvrdí, že Raw nemá smysl. Nepotkal jsem ale žádného, který by půl roku fotil do RAW, a pak prohlásil, že je k ničemu. Neznám ani jednoho fotografa, který by přešel z RAW zpět na JPG. Za to jich znám hodně, kteří přešli z JPG na RAW a už se nikdy nevrátili. Tak jak se k tomu postavíte Vy? Myslíte si, že je rozumné zůstat u JPG, když všichni profesionálové jsou v RAW? Už jsem v tomto e-booku zmiňoval ohromné výhody RAW.  Vyvažujete bílou v PC a to bezztrátově.  Mnohem větší dynamický rozsah, můžete tedy zachránit to, co by bylo na JPG fotografii již přepálené.  Mnohem hezčí fotografie při kontrastní scéně.  Mnohem lepší kresba a barevné přechody.  Nezpochybnitelnost autorství fotografie Jsou tu ale drobné nevýhody.  Nutnost zpracovávat fotografii v PC (úpravy však jdou mnohem rychleji než když upravujete jpg).  Nárok na hardware. Je třeba mít trochu novější PC. Ale nemusí to být kdo ví jaké dělo. I PC za 10 000 Kč si s RAW již bez problému poradí.  Zabere více místa. Což v dnešní ceně harddisků a karet mi přijde jako bezvýznamná nevýhoda.  Menší počet snímků v sérii (to jediné může být limitující, ale i tak je v sérii pro naprostou většinu fotografických žánrů dostatek „výstřelů“) Naučil jsem se v životě dvě zásadní věci. Dělejte vše maximálně jednoduše. A učte se od profesionálů. A když všichni profesionálové používají RAW a upravují fotografie v PC, tak to budu dělat taky. Protože jinak nikdy nebudu profesionál. Dává to smysl?

115

ZÁVĚREM Nyní už máte vše pod kontrolou a je to zcela na Vás. Viděli jste, že dosáhnout stejného výsledku lze různými cestami. Pokud bych měl práci s fotoaparátem shrnout, udělal bych to asi takto. Důležité je co nejvíce fotografovat. Nemá smysl číst další články a moudra, vše potřebné zaznělo v tomto e-booku. Krásu a finální podobu fotografii vložíte Vy. Ne Vaše technika. Fotografujte do Raw. Má větší dynamickou hloubku a nemusíte řešit vyvažování bílé. Naučte se pracovat s manuálním režimem. Ostřete v režimu one shot na prostřední bod nebo manuálně. Za dobrých světelných podmínek lze experimentovat s kontinuálním ostřením. A kompozice? Sledujte nejlepší fotografy. Podvědomě se Vám do hlavy dostane, co je správné a co ne. Vypadá to docela jednoduše, že? Ale ono to jednoduché opravdu je! Stačí jít fotit. Tak hurá na to a uvidíte, jak se za několik týdnů posunete neuvěřitelně vpřed. Mějte se prima. Pepa Cvrček

116