Jak se lépe modlit. Pokud váš modlitební život není efektivní, přemýšlejte o změně směru. Napsal Andrew Wommack

Jak se lépe modlit

Pokud váš modlitební život není efektivní, přemýšlejte o změně směru.

Napsal Andrew Wommack

Jak se lépe modlit Pokud váš modlitební život není efektivní, přemýšlejte o změně směru. Andrew Wommack A better way to pray If your prayer life is not working, consider changing directions. Andrew Wommack ISBN 1-57794-834-6 Copyright © 2006 Andrew Wommack Ministries, Inc. P. O. Box 3333 Colorado Springs, CO 80934-3333 Published by Harrison House Publishers

První české vydání v roce 2007 © Vydalo nakladatelství Slovo pro každý den Formanka 34 760 01 Zlín Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny citace Písma podle překladu Nové Bible Kralické (NBK). Vytištěno v České republice. Všechna práva vyhrazena. Obsah nebo obal nesmí být rozmnožován jako celek nebo v částech v jakékoliv formě bez písemně vyjádřeného souhlasu vydavatele.

OBSAH Úvod …………………………………………………………………… 5 Kapitola 1 – Pokrytci se rádi modlí …………………………………… 7 Kapitola 2 – Jak dlouho se modlíte? ………………………………… 15 Kapitola 3 – Mylné představy ………………………………………… 23 Kapitola 4 – Otče náš… ……………………………………………… 29 Kapitola 5 – Sendvičová modlitba …………………………………… 35 Kapitola 6 – Žadonit u Boha ………………………………………… 41 Kapitola 7 – „Lituj Bože, lituj“! ……………………………………… 45 Kapitola 8 – Ježíš: jediný prostředník ………………………………… 49 Kapitola 9 – Ďáblova léčka …………………………………………… 53 Kapitola 10 – Pojďte ven z pokoje! …………………………………… 59 Kapitola 11 – Zátarasy na cestě do pekla

…………………………… 65

Kapitola 12 – Primární účel modlitby ………………………………… 69 Kapitola 13 – Intimita: srdce spasení ………………………………… 77

Kapitola 14 – Jsi dobrý táta!

………………………………………… 85

Kapitola 15 – Odpovězte tomu fíkovníku! …………………………… 91 Kapitola 16 – Mluvte ke své hoře! …………………………………… 99 Kapitola 17 – Znovu po něm vystřelte! Kapitola 18 – Požádejte a přijměte Kapitola 19 – Proměnná

…………………………… 105

………………………………… 113

…………………………………………… 117

Kapitola 20 – Překážky odstraněny ………………………………… 125 Kapitola 21 – Můžete to od Boha získat! …………………………… 131 Závěr ………………………………………………………………… 135

ÚVOD Jste připraveni na zlepšení svého modlitebního života? Chcete se naučit lépe se modlit a rychleji získat Boží odpovědi? Pokud ano, pak čtete tu správnou knihu! Když se učedníci ptali Ježíše jak se modlit, tehdy Pán napřed konfrontoval mýty a chybná pojetí modlitby, které se v Jeho době objevovaly. Než jim řekl jak se správně modlit, strávil celkem dost času vyvracením chybných názorů a mluvil o tom, co modlitba není. Náboženský systém byl tehdy už tak pokrytecký a vyumělkovaný, že Pán musel napřed anulovat to, co se obecně považovalo za modlitbu, než mohl vůbec smysluplně učit o tom, co modlitbou je. Název této knihy není Jediný způsob modlitby ani Nebudete mít lepší výsledky, pokud se nebudete modlit takhle, ale Jak se lépe modlit. Budu vám říkat věci, které vás možná urazí; ale zůstaňte v klidu, dokud vám napřed nešlápnu na palec, tak vám ho Pán nemůže uzdravit! Všechno, proti čemu učím, jsem dělával. A Bůh mě přesto miloval a já jsem miloval Jeho. Měli jsme dobrý vztah i přesto, že jsem dělal chyby. Teď mám ale zřetelnější odpovědi na modlitby, než jsem měl kdy dřív. Nemodlím se tak, jak jsem se modlíval před patnácti, dvaceti nebo třiceti lety. Od té doby jsem už hodně vyzrál! Pokud to, jak se modlíte, nenese dobré výsledky, proč byste se potom bránili změně? V celém Kristově těle mají v dnešní době lidé určité hypotézy a úplně špatné postoje vůči modlitbě. A pak se diví, že nemají výsledky, jaké by chtěli. Bůh chce, aby se to změnilo! Jsem si velmi dobře vědom toho, že budu muset konfrontovat mnoho obvyklých pojetí modlitby. Možná narazím i na některé tradice, které pro vás bývaly důležité. Ale dovolte mi se zeptat: Pokud to, jak se modlíte, nenese dobré výsledky, proč byste se potom bránili změně? Já sám nejsem dokonalý příklad. Ještě jsem nedorazil do cíle – ale už 5

jsem vyrazil na cestu. A dostávám na své modlitby nadpřirozené odpovědi. Viděl jsem svého vlastního syna vzkříšeného z mrtvých, i když už byl po smrti pět hodin. Pokud nemáte lepší výsledky než já, pak byste to, co říkám, měli přinejmenším vzít v úvahu. Už spoustu let rozjímám nad každým písmem v Bibli, kde je použita kterákoli forma slova modlit se. Věřím, že to, co mi Pán prostřednictvím svého Slova ukázal, vás opravdu požehná. I když se to může hodně lišit od toho, co vás kdy o modlitbě učil někdo jiný, jsem si jist, že zjistíte: Jak se lépe modlit!

6

KAPITOLA 1

POKRYTCI SE RÁDI MODLÍ Modlitba je ta nejzneužívanější část dnešního křesťanského života. Špatné pochopení modlitby duchovně ničí víc lidí, než cokoliv jiného! Ježíš učil, že je správný způsob jak se modlit a špatný způsob jak se modlit: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí.“ Matouš 6:5 Většina věřících, když se modlí, se za pokrytce nepovažuje. Myslí si: „Pokud se modlím, co může být špatně?“ Spousta věcí, protože pokrytci se rádi modlí! Jen proto, že začnete slovy „Otče náš…“ a skončíte „..ve jménu Ježíše, amen“, to ještě neznamená, že je to modlitba. Obrovské množství toho, čemu se dnes říká „modlitba“, Boha uráží a otevírá dveře ďáblu. Jsou správné a špatné způsoby jak se modlit! Boží poslíček? V roce 1969 jsem slyšel nezdravé vyučování o tom, že Satan je „Boží poslíček.“ Mluvilo se v něm o tom, že ďábel může dělat jen to, co Pán dovolí, a proto ho Bůh používá k našemu dobru. To je úplně špatně, ale tehdy jsem to nevěděl. Donesl jsem toto vyučování své kamarádce a ta se v něm úplně shlédla. Na jedné z kazet, které jsem jí dal, byl příklad chlapce, který se příliš styděl svědčit o Pánu svým spolužákům. Modlil se a poprosil Boha, aby mu dal nějakou nevyléčitelnou nemoc, aby svým spolužákům mohl svou víru v Krista ukázat na své reakci na blízkost smrti. Příštího dne se objevila leukémie. Na jeho pohřbu čtyři lidé prožili nové narození. Postoj srdce za vašimi modlitbami zajímá Boha mnohem víc, než slova, která říkáte. 7

A i když víra tohoto mladíka přinesla Bohu určitou slávu, tak nepoužil správný způsob, jak se modlit. Moje kamarádka se modlila stejnou modlitbu a druhého dne jí diagnostikovali leukémii. I na jejím pohřbu prožili čtyři lidé nové narození. Ale nebyl to Bůh, kdo by odpověděl na jejich modlitby tím, že jim „požehnal“ leukémií. Satan využil špatné modlitby a zabil dva mladé lidi předtím, než přišel jejich správný čas. Špatné modlitby přinesou špatné výsledky! Špatná modlitba Ježíš napřed ukazoval, co modlitba není, než začal vyučovat, co modlitbou je (Matouš 6:5–13). Sám Pán musel ve své době napřed potřít náboženská pojetí modlitby, jinak by lidé nebyli schopni pochopit, co jim vlastně chtěl říct. A dnes je to stejně tak špatné, pokud ne horší! Jako u farizeů, které Ježíš konfrontoval, tak se i dnes stala modlitba náboženským rituálem. Lidé ji používají k tomu, aby ukonejšili svá svědomí; pro pocit, že udělali něco proto, aby Boha motivovali a manipulovali Jím, aby jednal v jejich prospěch – to jsou špatné motivy! Postoj srdce skrývající se za vašimi modlitbami zajímá Boha mnohem víc, než slova, která říkáte. Jen proto, že strávíte hodinu nebo víc při takzvané „modlitbě“ neznamená, že to vůbec mělo nějaký smysl. Pokud byl váš postoj špatný, pak taková byla i vaše modlitba! „Také když se modlíš, nebuď jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali lidem. Amen, říkám vám, že už mají svou odplatu.“ (Matouš 6:5) „To je ale svatý člověk! Slyšeli jste, jak třese nebeskými branami?“ A to malé pochvalné poklepání na rameno jejich ega je také vším, co kdy dostanou, protože lidský obdiv je jedinou odměnou za takovou „modlitbu.“ Od Boha nedostanou nic! Jste si vědomi toho, že můžete mít velké duchovní dary a udělat obrovské osobní oběti, a přesto na Boha neudělat dojem? Je to tak! Pokud není správný váš motiv, pak nezáleží na tom, co děláte. Modlení se v jazycích, prorokování, všechna víra, odevzdání veškerého majetku chudým, nebo dokonce položení vlastního života vám nic neprospěje, pokud jste to udělali bez Boží lásky (1. Korintským 13:1–3.) Postoj srdce je vše, na čem v království záleží! 8

Pokud v modlitebním životě nevidíte vytoužené výsledky, prověřte své motivy. Opravdu jsou vaše modlitby motivovány láskou? Chápu, že je těžké si to přiznat, protože se snažíte být vždycky pozitivní a věřit tomu nejlepšímu. Nicméně pokud byste se odvážili se kriticky a objektivně podívat na svůj modlitební život, nezjistili byste čestně, že vám tyto modlitby nic neprospějí? Možná nemáte uzdravené tělo, nebo se nezlepšují vaše finance; ať tak či tak, prostě to nefunguje. Příteli, není to Bůh, kdo by neodpověděl; jsou to naše modlitby, kde je chyba! Bůh už udělal všechno, co kdy udělá! Už jednou provždy jednal skrze smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista. Bůh už jednal Většina křesťanů vidí modlitbu jako příležitost k tomu, jak „Boha k něčemu přimět.“ Věří, že On může udělat cokoliv, ale že to ještě neudělal. V tomto pojetí je modlitba tím, čím Boha můžete k něčemu přinutit. Pokud tomu věříte, pak váš modlitební život stojí na hodně vratkých základech. Bůh už udělal všechno, co kdy udělá! Už jednou a provždy jednal skrze smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista. Prostřednictvím oběti smíření už Bůh odpustil všem a uzdravil všechny, kterým kdy bude odpuštěno a kteří kdy budou uzdraveni. Nemusí ani pohnout prstem, aby došlo k uzdravení nebo spasení! Pokud jde o Boha, hříchy celého světa už jsou odpuštěny. Beránkova dokonalá oběť se definitivně vypořádala s minulými, současnými i budoucími hříchy všech věřících, ale i nevěřících. Přesto to neznamená, že všichni budou automaticky spaseni (nebo uzdraveni). Každý jednotlivec musí sám pro sebe vírou přijmout to, co pro něj Ježíš zajistil, aby z toho mohl mít užitek. Darovaný dar není úplně váš, dokud ho nepřijmete! Jako křesťané máme instruovat lidi, aby uvěřili a přijali, co už pro ně Bůh v usmíření udělal. Proto je populární evangelizační metoda „požádat Ježíše, aby přišel do vašeho srdce“ biblicky nepřesná. Technicky řečeno, nemusíte Boha „žádat“, aby vás „spasil“. Z toho by totiž vyplývalo, že Pán ještě nic neudělal a dokud vy nepodáte svou žádost, tak že také nic neudělá. Pak, v závislosti na tom jakou má na vás Pán zrovna náladu, vám odpoví buď kladně, nebo záporně. Ale tak to není, protože Ježíš už pro nás všechno udělal před dvěma tisíci lety! Filipský žalářník přišel k Pavlovi a Silasovi s prosbou: „Páni, co mám 9

dělat, abych byl spasen?“ Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen“ (Skutky 16:30,31). Věřit v co? Věřit v to, že On se už s hříchem vypořádal na Golagatě. Platba už proběhla. Teď už jde jen o to tomu věřit a přijmout to! „Já nevím“ Jednou po shromáždění mi jedna paní řekla, že už stokrát pozvala Pána do svého srdce, ale pořád si svým spasením není jistá. Řekl jsem jí: „Dnes večer se budeme modlit a budeš mít jistotu!“ A poté, co jsem se s ní modlil za přijetí spasení, jsem se jí zeptal: „Jsi spasená?“ A ona odpověděla: „No, já nevím“. „Co tím myslíš, že nevíš?“ Prstem jsem namířil do své otevřené Bible, a řekl jsem: „Slovo tady v Římanům 10:9 říká, že „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Vyznala jsi svými ústy?“ „Ano.“ „Věříš, že Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých?“ „Ano.“ „Jsi spasená?“ „Nevím.“ „Podívej se spolu se mnou na verš 13. „Kdokoli by vzýval jméno Hospodina, bude zachráněn.“ Jsi kdokoli?“ „No,.. myslím, že ano.“ „Vzývala jsi Hospodinovo jméno?“ „Ano.“ „Jsi spasená?“ „Nevím.“ Prostě nemohla uvěřit tomu, že je spasená! Kristus už ve svém vykoupení zajistil všechno potřebné pro hojný život. Teď už to není na Něm, ale na vás, abyste přijali to, co On už udělal! Přijměte to, co On už udělal Co byste si mysleli v situaci, kdy bych řekl: „Nevím, proč ji Bůh nespasil. Mohli byste se, prosím, se mnou v jednomyslnost modlit a postit za její spasení? Neměli bychom se vzdávat, dokud ji Bůh nezachrání!“ 10

Pravděpodobně byste se mnou nesouhlasili a odpověděli byste: „Ne, Andrew, takhle to nefunguje. Bůh už to udělal. Pokud to ona nepřijala, pak je problém v jejím přijímání, ne v Bohu jako dárci!“ A co kdyby si někdo na invalidním vozíku přijel během shromáždění pro uzdravení? Pokud bych se modlil, a neviděl ho okamžitě vstát z vozíku, mohl bych se zeptat publika: „Kolik z vás se mnou bude stát ve víře? Pojďme se postit a modlit v souhlasu a nepustíme se Boha, dokud toho člověka neuzdraví:“ Sázím, že bych mohl přesvědčit tak 90% lidí, aby do toho šli se mnou! A přece Boží Slovo jasně prohlašuje: „Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte“ (Koloským 2:6). Ve stejném smyslu se chápete odpuštění hříchů a žijete v odpuštění hříchů, přijímáte uzdravení, vysvobození, prosperitu a všechno ostatní! Pokud je žadonění u Boha o záchranu oné paní v prvním případě nepatřičné, pak je toto chování nepatřičné i v případě uzdravení nebo čehokoliv jiného v křesťanském životě! Kristus už ve svém vykoupení zajistil všechno potřebné pro hojný život. Teď už to není na Něm, ale na vás, abyste přijali to, co On už udělal! Uzdravujte nemocné! Někdy chodí křesťané k Bohu s modlitbou: „ Já vím, že mě můžeš uzdravit, ale ještě Jsi to neudělal. Proto chci zjistit, jak Tě k tomu uzdravení přimět.“ Tohle je cítit nevírou! Nevěří, že On už to udělal, a myslí si, že Ho mohou přinutit k tomu, aby to udělal. Špatně! Taková nevíra vysvětluje, proč víc lidí neprožívá uzdravení. V naší Biblické škole a na studijních seminářích vyučujeme lidi, aby se rozhodně „nemodlili“ za nemocné, ale aby je uzdravovali. Ježíš nám v Matouši 10:8 přikázal, abychom „uzdravovali nemocné, očišťovali malomocné, křísili mrtvé, [a] vymítali démony.“ Je obrovský rozdíl mezi uzdravováním nemocných a modlením se za ně! John G. Lake tento rozdíl chápal. Jako světově proslulý kazatel a misionář měl Lake mocnou službu uzdravení se základnou v Spokane, Washingtonu. Namísto toho, aby dělal všechnu práci sám, trénoval spolupracovníky, kterým říkal „praktikanti uzdravení.“ Kdykoliv chtěli lidé modlitbu, Lake poslal své praktikanty s malou lahvičkou oleje a slovy: „Nevracejte se, dokud nebudou zdraví!“ Tito věřící se za nemocné jenom nemodlili; oni je uzdravovali! 11

Nejdelší doba, jakou to „praktikantům“ trvalo, než se vrátili, bylo tři a půl týdne. Možná to chvíli trvalo, ale ti lidé byli uzdravení! Lake uváděl, že ani jeden z jeho spolupracovníků se nikdy nevrátil bez toho, aby se nemocný neuzdravil. Zůstávali tam a pilně s nemocnými pracovali, dokud se uzdravení neprojevilo. I když vám to může znít cize, toto jsou, pokud chápete a věříte tomu, že Bůh už svou práci odvedl, normální výsledky. Ježíš Kristus dokončil vše nezbytné k tomu, aby zachránil a uzdravil všechny lidi. Vy jste uvěřili, a dostali jste spasení. Uzdravení přichází úplně stejnou cestou! Přijmout uzdravení by nemělo být o nic těžší, protože On už ho zajistil stejně tak, jako zajistil odpuštění vašich hříchů. Ani k tomu, abyste někoho vzkřísili z mrtvých, není potřeba víc víry, než kolik jí potřebujete k novému narození! Modlitba neznamená snažit se zkroutit Bohu ruku za záda, abyste Ho přinutili něco udělat. Modlitba je, když přijímáte vírou to, co On už dávno udělal! Je čas na sbíječku! Ten největší projev Boží moci jste zažili ve chvíli nového narození! Podstatou jste byli dětmi ďábla a on na vás měl plné právo. Jako občany království temnoty mohl nepřítel legitimně ovládat vás a váš život. V okamžiku vašeho spasení jste se nepostili, nemodlili, nečetli Slovo, nechodili do církve, nedávali desátky, ani jste nežili svatě. A přesto jste bez jakékoliv snahy dostali ten největší zázrak ze všech! Stalo se to, protože jste uvěřili, že k tomu už došlo. A jak byste mohli pochybovat o tom, že by Bůh neudělal něco, co udělal už dávno? Evangelium je dobrá zpráva (o tom, co On udělal), ne „dobré proroctví“ (o tom, co udělá)! „Zpráva“ v novinách, se přihodila v minulosti. Dobrá „zpráva“ evangelia je, že Bůh už vám odpustil. Proč byste chtěli jít do pekla s odpuštěnými hříchy? Proč nevyužít Pánova štědrého zajištění? Jen prostě potřebujete pochopit, že On už svou práci odvedl! Otázka není: „Zachrání vás Bůh?“, ale: „Přijmete Jeho spasení?“ Dar už byl darován, ale… přijmete ho? A se vším ostatním v křesťanském životě je to stejné! Bůh už vás uzdravil, zaopatřil a vysvobodil. A přesto většina lidí žebrá, žadoní a snaží se prostřednictvím modlitby manipulovat a ovládat Boha. Jejich výchozí 12

postoj je: „Jak můžu Boha přimět k něčemu, co není ochoten udělat?“ To je úplně špatně! Modlitba neznamená snažit se zkroutit Bohu ruku za záda, abyste Ho přinutili něco udělat. Modlitba je, když přijímáte vírou to, co On už dávno udělal! Kdyby Pán otálel se svým příchodem a věřící za sto let by se podívali zpátky na většinu konceptů, které jsou dnes rozšířeny na téma „přímluva“, mysleli by si: Jak mohli být tehdy tak primitivní a barbarští? Nikdo se zdravým rozumem by nevěřil naprosté většině toho, co se dnes v těle Kristově učí jako „přímluva“. Je to jedna z oblastí, kde jsme v dnešní církvi nejvíce podvedeni a spoutáni! Předtím, než Ježíš vyučoval, co je modlitba, poukázal na to, co modlitba není. Tak se chopme sbíječky, porozbíjejme špatné základy, které nás tíží a zbavme se jich! Můj vlastní syn byl vzkříšen poté, co byl pět hodin mrtev.

13

KAPITOLA 2

JAK DLOUHO SE MODLÍTE? I když mnohé z takzvaných „modliteb“ Boha uráží, je sám dost velký na to, aby si s tím poradil! Náš nebeský Otec je dost skvělý na to, aby snesl nevyzrálosti svých milovaných dětí. Všechno, proti čemu učím, jsem sám dělával. Bůh to toleroval a dokonce mi žehnal, i když jsem se modlil hloupě. Nezlobil se na mě, ale hodně z mých „takzvaných“ modliteb zůstalo nezodpovězených. Prosím, nemyslete si, že chci říct, že se na vás Bůh zlobí, když se postavím proti tomu, jak se modlíte. Nezlobí! Bůh je dobrý Bůh; ale pokud jste takoví, jako jsem byl já, tak se necháte lapit slovy svých vlastních úst. Zjistil jsem, že jsou správné a špatné způsoby, jak se modlit. Pán prostřednictvím svého Slova v průběhu let radikálně změnil můj pohled na modlitbu a to, jak se modlit. A jsem moc rád, že to udělal, protože jsem opravdu potřeboval svůj přístup k věci změnit. Mějte srdce otevřené Během čtení této knihy mějte srdce otevřené a uši naladěné na Ducha Svatého. On je naším Učitelem a Průvodcem, který nás vede do vší Pravdy. Pokud se příležitostně nad tím, co říkám urazíte, přesto prosím nepřestávejte a dočtěte tuto knihu až do konce. Když se budete držet neplodných modlitebních modelů, můžete toho mnohem více ztratit, než získat! Vaše pokora před Pánem a ochota vzít v úvahu to, o co se tu s vámi dělím, by pro vás, nebo pro někoho milovaného, mohla znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Věřte mi a neriskujte! Snaha denně strávit určitou dobu v modlitbě mě velmi frustrovala. Vlastně se ani nezdálo, že by přinesla vůbec nějaké dobré výsledky. Neříkám, že ohledně modlitby už „všechno vím“, ale už jsem se začal učit! Pravidelně v životě a ve službě vídávám zázraky všeho druhu. Můj vlastní syn byl vzkříšen poté, co byl pět hodin mrtev. Viděl jsem spoustu 15

slepých očí a hluchých uší otevřených, a to bych nemusel ani mluvit o všech těch uzdravených z rakoviny, o lidech, co vstali z invalidních vozíků a o vyhnaných démonech. Naše služba také zažívá neustálý přísun hojného zajištění, aby mohla naplňovat Boží povolání. Tyto věci neříkám proto, abych vás odsoudil a sebe vyvýšil, protože všechna sláva patří našemu Pánu Ježíši Kristu! Ale chci vás vyzvat, abyste uvážili moje výsledky a porovnali je s těmi, které máte vy. Pokud se vám takové věci v životě pravidelně nestávají, proč byste se měli držet méně produktivního modlitebního modelu? Čestně zvažte svůj modlitební život, protože chci konfrontovat postoje a chápání věcí, ve kterých máme rozdíly. To je vaše šance, abyste poznali a vykořenili nechtěné překážky, které dusily efektivitu vašich modliteb. Veřejná náboženskost „Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.“ Matouš 6:6 Lidé už proti mně i protestovali, a přeli se: „Nikdy by ses neměl modlit na veřejnosti!“ Ježíš se modlil na veřejnosti. Paralela k této pasáži je v Lukáši 11:1, kdy Kristova veřejná modlitba přiměla jeho učedníky, aby se zeptali: „Naučíš náš se modlit?“ Pokud by Pán doslova mínil, že se máme vždycky modlit v skrytu, aby nás nikdy nikdo neslyšel, pak by porušil své vlastní učení. Tady v Matouši 6:5–6 Ježíš v podstatě říká: „Nebuďte jako pokrytci, kteří se modlí kvůli pozornosti a uznání lidí.“ Protože už jsem navštívil spoustu církví, slyšel jsem různé veřejné „modlitby.“ Lidé často mluví hlasitě a jazykem Bible Krále Jakuba (český ekvivalent – Bible Kralická, poznámka překladatele) a myslí si, že je to duchovnější. Nemám nic proti Bibli Krále Jakuba (je to ve skutečnosti moje oblíbená verze), ale necítím, že bych měl takhle mluvit k Bohu, pokud se opravdu chci modlit. Setkal jsem se s lidmi, kteří nikdy jazykem Krále Jakuba nemluví s jedinou výjimkou – když se „modlí“. Znějí „zbožně“ a mluví jiným tónem hlasu, „Toť musíte učiniti, pro mne, pravím!“ To je pokrytecké!

16

Opravdová brzda Možná budete v šoku, ale Bůh ze spousty našich modliteb nemá radost! Zjistil jsem to tou těžší cestou. V době, kdy jsem se nadchl pro Pána, mi lidé říkali, že se potřebuji modlit hodinu denně. A já jsem si říkal: „Pokud je jedna hodina denně dobrá, pak dvě nebo tři budou ještě lepší!“ Tak jsem se vybičoval k tomu, abych se denně modlil jednu až tři hodiny. A měsíce, snad i celá léta, jsem se začínal systematicky modlit v 7.00 přesně! Snaha každodenně strávit určitou dobu na modlitbě mě velmi frustrovala. Vlastně to ani nevypadalo, že by přinesla vůbec nějaké dobré výsledky. Spousta věřících s tím začínali (a končili) ne jen jednou, ale několikrát. Ani u mě to nikdy nevypadalo, že by všechno šlo jako po másle. Spousta lidí, kteří opravdu milují Boha celým svým srdcem, zjišťuje, že je obtížné se modlit tímto předepsaným stylem. Potlačí to, zmechanizuje a umrtví jejich dříve pulsující vztah s Pánem. Navzdory tomu, co je vyučováno, tento strnulý model modlitby na čas, neodpovídá Božímu Slovu jako celku. Pokud se pokoušíte takto modlit, možná že důvod, proč vaše modlitba „neplyne“, je ten, že se vám takové modlení snaží Duch Svatý vymluvit! Toto moje cvičení mi pomohlo podřídit se kázni. Netrávil jsem čas před televizí, nebo děláním věcí, které by mé víře ubližovaly, ale přes to všechno byly tyto modlitby opravdovou brzdou! Proč to dělám? Pamatuju si, jak jsem začínal. Zavřel jsem oči a modlil jsem se, takže se mi zdálo, že se už modlím hodnou chvilku. Po chvíli mě zajímalo: „Jak dlouho jsem se vůbec modlil?“ Podíval jsem se na hodinky a viděl, že uplynulo pět minut – pět minut! Myslel jsem si, že to bylo přinejmenším třicet minut, možná i hodina. Pokračoval jsem v modlitbě, ale usídlilo se ve mně zklamání. „Bože, tahle hodina snad nikdy neuteče!“ Pokaždé, když jsem studoval Slovo a také během chval a uctívání, jsem si užíval Pánovy přítomnosti a děly se skvělé věci. Ale pak přišel čas na „modlitbu“. Konečně jsem se jednoho dne kolem 6.45 ráno svěřil: „Bože, nemyslím to špatně. Opravdu, miluju Tě. Není to problém kvůli Tobě, ale ta modlitba prostě smrdí. Nesnáším ji! Ta hodina se zdá jako nejpomalejší hodina celého dne! Nechci být kritický, ale jen ti říkám, jak to je. V 6.30 se začínám děsit!“ 17

A Pán mi okamžitě do srdce odpověděl: „Já se začínám děsit už v 6.00! Pokud jde o mě, tuhle hodinu nemůžu vystát!“ Okamžitě se mi rychlostí blesku v mysli ozvalo: „Pokud z toho nemá radost Bůh, a ani já z toho nemám radost, tak proč to vlastně dělám?“ Přestal jsem se takto modlit a můj duchovní život se hodně zlepšil! Ježíš o tom stejném mluvil v Matouši 6:7: „Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ Z Boží perspektivy nemá modlení se hodinu denně samo o sobě žádnou hodnotu! Bez moci Většina lidí v podstatě věří: „Čím déle se modlím, tím lepší to je a tím spíš mi Bůh odpoví. Proto je delší modlitba řešením na všechno.“ Bratři a sestry, v dlouhých modlitbách není absolutně žádná moc! Ježíš se obvykle modlil krátce. Jen dvakrát v celém Novém Zákoně se modlil celou noc. A protože jsou obě události zaznamenány ve všech evangeliích, mohlo by se zdát, že se to stalo osmkrát. Ale bylo to jen dvakrát, skutečně. Pán se nemodlil neustále a dlouhou dobu. Modlitba se stává náboženskou, když ji chcete použít tak, jak Bůh nechce. Čím kratší modlitba, tím větší víra! „Zmlkni, utiš se“ zklidnilo zuřící bouři (Marek 4:39). To byla modlitba! „Lazare, pojď ven“ vzkřísilo mrtvého, jen pouhá tři slova (Jan 11:43). Když začnete modlitbu lépe chápat, tak se i vaše modlitby zkrátí. No, vlastně jeden z mých přátel učí, že: „POMÓC!!!“ je skvělá modlitba! Když se modlím delší dobu, obvykle podstatně větší část strávím v modlitbě v jazycích. Neprosím ani tak moc Boha, jako spíš podporuji svůj duchovní růst. Modlím se za přijetí moudrosti a zjevení od Pána. Sebevzdělávání je důležitý Novozákonní účel modlitby (1. Korintským 14:4; Juda 20,21.) A přesto se většina těla Kristova dívá na modlitbu primárně jako na příležitost o něco Boha prosit. Vidí ji ve velmi úzké perspektivě jako čas určený k tomu, aby Ho prosili o vyplnění svých potřeb. Samozřejmě jsou verše, které ukazují, že prošení a dostávání je platný účel modlitby, ale to by se v modlitebním životě mělo omezit tak na 5% nebo méně. Na základě svého vlastního vztahu s Pánem věřím, že takhle je to nejlepší. 18

Nelžete sami sobě Co by zbylo z modlitebního života většiny křesťanů, kdybychom odečetli všechno činění pokání z hříchů, prošení o věci a přimlouvání se. Stěží vůbec něco! Modlitby většiny lidí sestávají z: „Ach, Bože, je mi tak líto, že jsem znovu padl. Pomoz mi ten problém překonat. Bože, uzdrav tohle a zajisti tamto.“ A pokud by byli opravdu duchovní, pak: „Udělej tohle a tamto pro ostatní!“ To je obvykle všechno, o čem jejich modlitby jsou. Adam a Eva se nemodlili za žádnou z těchto věcí! Neměli se za koho přimlouvat, okolo nebyli démoni, které by mohli vymítat, a žádná špatná království, která by mohli chtít rozbít. Neměli oblečení, jídlo, domy, ani práci, kvůli kterým by museli stát ve víře – vůbec žádné prosby – ale přesto se každý večer setkávali s Bohem za večerního vánku a mluvili s Ním. Jejich konverzace s Bohem neměla nic co do činění s hříchem, nedostatkem, potřebami, problémy, činěním pokání, žadoněním ani prošením. A přesto se modlili – byli s Bohem – každý den! Modlitba se stává náboženskou, když ji chcete použít tak, jak Bůh nechce. Proto neplyne. Můžete Mu slíbit: „Budu se modlit hodinu denně, i kdyby mě to mělo zabít!“, a pak to také dělat celý týden, měsíc nebo dva. Ale nikdy to nevydrží, protože On vás k tomu nevedl. Nelžete sami sobě, neuslyší vás jen proto, že se budete modlit dlouhou dobu a budete při tom používat určitá slova a budete Ho prosit znovu a znovu. Pán nám dal jasně najevo, že tohle není modlitba (Matouš 6:7). Celý den! Jeden muž z církve přijel před mnoha lety do Colorada Springs, aby tam kázal. Celé jeho poselství a služba byla zaměřená na vybízení lidí k hodinové modlitbě denně podle vzoru Modlitby Páně. Byl jsem na jeho shromáždění a z jeho poselství jsem si i něco odnesl. Pak mě přišel navštívit do mé kanceláře a hned se zeptal: „Jak dlouho se denně modlíš?“ Jeho otázka mě zasáhla úplně nepřipraveného. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Jak jsem se tak nad tím zamyslel, zajímalo mě: Proč chce vědět, jak dlouho se denně modlím? Napadly mě jen dva možné důvody: 1) Chtěl se se mnou srovnávat a doufal, že na tom bude lépe než já (aby 19

podpořil svoje ego a cítil se dobře), nebo 2) Chtěl mě usvědčit a použít svou zjevnou „duchovní páku“, aby se mnou mohl manipulovat a abych mu šel na ruku. To byly jediné důvody, které jsem dokázal za jeho otázkou vidět. Během toho, co jsem hloubal nad tím, jak mu odpovědět, se mě Pán zeptal: „Kolik času jsi strávil včera se svou ženou?“ Řekl jsem Mu, že jsme spolu strávili celý den děláním různých věcí. „Pokud bys byl s Jamie celý den, jak bys mohl svůj vztah s ní zredukovat na hodinu denně a říkat tomu zlepšení?“ A pokračoval: „Já jsem ti k dispozici pořád. Nikdy tě neopustím, ani se tě nezřeknu. Pokud bys svůj vztah se mnou zredukoval na jedinou hodinu modlitby denně, nebyl by to ubohý vztah v porovnání s tím, jak dobrý je teď?“ V takovém duchu jsem odvážně tomuto bratrovi odpověděl: „Víš co? Trávím s Bohem v modlitbě celý den!“ Šok se mu v tváři objevil dost rychle, když zakoktal: „N-n-ne…ty nechápeš, co myslím…“ „Ne, ty nechápeš, co jsem myslel. Trávím komunikací s Bohem celý den. To je modlitba!“ Neustálá komunikace Modlitba je společenství s Bohem! Pokud je s vámi pořád, pak byste se měli pořád modlit. Vyjádření tohoto společenství není omezené na určitou sadu pozic těla. V Bibli lidé klekali, zvedali ruce a dokonce vzhlíželi k nebi, ale nedělali z toho náboženská pravidla a nevyžadovali jejich přesné dodržování, aby něčemu začali říkat „modlitba“. Můžete se modlit s očima otevřenýma nebo zavřenýma, s rukama nahoře nebo dole, ve stoje, v kleče, nebo položení na zemi. Protože rozjímání je modlitbou (Žalm 5:1), tak se nemusíte ani modlit hlasitě! Vaše komunikace s Bohem by měla být neustálá. Jsou „zvláštní chvíle“, kdy s někým prožíváte důvěrné okamžiky. Moje žena a já nemáme rozvrh, podle kterého můžeme mít „rande“ jednou v týdnu, ale chodíváme spolu ven a jsme spolu pravidelně. Čas, který strávíme spolu tváří v tvář o samotě, abychom se sdíleli, nám pomáhá vybudovat intimitu v našem manželském vztahu. Bez toho, abychom spolu trávili tyto pravidelné chvíle, by bylo snadné mít v životě tak moc naspěch, že bychom ani neměli čas jeden na druhého! 20

Stejně tak je vhodné se oddělit pro Boha a být s ním o samotě pro zvláštní čas intimity – ale ne pořád! Musíte se naučit k Němu přilnout i uprostřed vašich denních povinností a týdenních rutin, protože ty okupují většinu vašeho života. Je to úplně nerealistické, aby manželé omezili svůj vztah jen na „zvláštní chvíle“, kdy budou pohromadě. Ježíš, váš věčný Manžel, je stejný! Neomezujte svůj vztah s Ním na pouhé „schůzky“. Choďte s Ním a mluvte s Ním celý den a každý den! Někteří lidé se snaží ze svého vztahu s Bohem udělat neustálou velkolepou záležitost. Myslí si, že musí ječet z plných plic, klekat, držet ruce nad hlavou, slzy že se jim musí valit po tvářích, všude že musí lítat blesky a hřmět hromy, aby opravdu byli „ve společenství s Bohem“. Pokud toto považujete za „modlitbu“, pak se vám nikdy nepovede dobře! Jedna z věcí, která mě ujistila o tom, že Jamie je ta pravá, kterou si mám vzít, byl fakt, že jsme měli radost z toho, když jsme byli pohromadě. Ne jako u ostatních děvčat, která jsem musel bavit nebo na ně dělat dojem. Mohli jsme spolu strávit hodiny beze slova, a přesto nám bylo skvěle. V modlitbě je prostor i pro takovéto chvíle. Bůh chce, aby každý z nás dospěl až do bodu, kdy si budeme užívat i procházky s Ním. Touží po našem společenství, při kterém se nic neřekne a nic zvláštního se nestane mimo to, že budeme spolu a budeme se mít rádi. Osobně rád buduji svůj vztah s Bohem prostřednictvím studia Bible. Čtení Bible je pro mě modlitbou, protože ji čtu srdcem, nejen svou hlavou. Když mám s Bohem společenství, tak mě jedno písmo zaměstná i na celé hodiny! A jak nad ním přemýšlím, pokládám otázky a nechávám Pána mluvit – přichází zjevení. Toto je modlitba!

21

KAPITOLA 3

MYLNÉ PŘEDSTAVY Nenechte Satana, aby vás tloukl za to, že jste nestrávili třicet až šedesát minut denně zamčení v pokojíku strháváním pevností, napomínáním démonů, řvaním a hulákáním! Kvůli tomu se nemusíte cítit špatně. Bůh už z vás má takovou radost, jakou jen může mít! Mnoho z tradičního vyučování o modlitbě se v běžném životě nedá uplatnit. Jste matkou malého dítěte? Tak to byste minula Boží vůli, kdybyste se zamkla v pokoji na hodinu nebo dvě denně! Jeho vůle není, abyste se na dlouho oddělovala, zatímco by vaše děti byli bez dozoru. To, že byste nechala děti, aby vám zničily domácnost a pozabíjeli se navzájem, zatímco vy byste „mluvila s Bohem“, by nebylo moc duchovní. V době, když s Ním nemůžete být o samotě, se můžete modlit bez přestání celý den a každý den při jakékoli činnosti. Můžete být v neustálém kontaktu s Bohem a On z toho bude mít radost! Modlitba by měla být něčím, co se dá zařadit do vašeho běžného dne. Pokud můžete mít ve dne zvláštní chvíli o samotě, na kolenou, se zavřenýma očima a nic vás při tom nebude vyrušovat, tak toho využijte. Pamatujte si, že modlitba nemusí být takováto, abyste se jí Bohu zalíbili. Měli byste se umět modlit, i když jedete autem (s očima otevřenýma, samozřejmě!), při práci, při péči o domácnost, když perete, atd. Buďte kreativní a najděte si způsoby, jak s Ním komunikovat celý den! Modlitba není na to, abyste Boha informovali o své špatné situaci. On už ví, co potřebujete – ještě dřív, než Ho o to žádáte! Jdi spát! Nemůžete žít v normálním světě a přitom se modlit tak, jak spousta lidí vyučuje! Mluví o tom, jak se vzbudit dvě nebo tři hodiny před tím, než zazvoní budík, abyste se mohli modlit. Pak vás napumpují a poví vám pár inspirujících příběhů na cestu. Pokud to tak zvládnete – pak je to skvělé! 23

Ale pokud máte děti, které vás nenechají jít spát až do desíti, dvakrát nebo třikrát za noc vás probudí, a pak musíte v pět hodin ráno běžet do práce, tak nebudete moci vstát brzo a modlit se; a Bůh taky nechce, abyste to tak dělali! „Marné je, abyste časně vstávali a zůstávali vzhůru do noci… Bůh svoje milé spánkem obdařil!“ (Žalm 127:2). Když jsem začal hledat Boha, měl jsem silnou touhu Mu sloužit. Říkali mi, že musím buď zůstat vzhůru v noci anebo vstát brzy ráno, abych se modlil. Pamatuju si, jak jsem jednou zůstal vzhůru a snažil jsem se modlit. Usnul jsem, a pak jsem se za to cítil zavrženíhodně! Jednou, potom co jsem takto v noci na kolenou usnul a zase se probudil, cítil jsem se kvůli tomu hrozně a modlil jsem se: „Bože, je mi to tak líto! Co se dá udělat proto, abych neusnul, když se modlím?“ A On odpověděl: „Jdi spát a dobře si odpočiň. Pak se můžeš modlit a neusneš při tom!“ Dnes, když usnu při čtení Slova nebo při modlení, tak si prostě dám šlofíka! Pak, když si odpočinu, se vrátím k tomu, co jsem předtím dělal, a všechno je v pořádku. To, co vám říkám, ničí některé oblíbené modely a postoje k modlitbě. Taky bychom se k tomu mohli postavit takto: Bůh nemá radost ze všech našich náboženských praktik! Skutečně, tím vlastně jsou. Spousta křesťanů jsou jako ti pokrytci, o kterých mluvil Ježíš. Modlí se proto, aby získali uznání od lidí. Modlí se, aby utišili své svědomí, a myslí si, že jejich náboženská povinnost přinutí Boha, aby „něco udělal“ a dal jim, co chtějí. Tohle ale nejsou Boží cesty, a to, kolik času trávíte v modlitbě, na Něj dojem nedělá! Bůh už to ví „Nebuďte jako oni [pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov; verš 7]. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte“ (Matouš 6:8; závorky autorovy). Modlitba není k tomu, abyste Boha informovali o své špatné situaci. On už ví, co potřebujete – ještě dřív, než Ho o to požádáte! Už jste se někdy modlili: „Bože, doktor říkal…“, a pak jste pokračovali detailním výčtem negativní lékařské zprávy? Bůh chápe situaci lépe než vy! Nepotřebuje vědět, co o tom říkal váš šéf, partner, bankéř nebo kdokoli jiný. Bohu jednoduše nepotřebujete sdělovat detailní popisy vašich problémů! 24

Modlení se Božího řešení uvolňuje život, ale negativní modlitba a zaměření se na problém, ho jen posiluje. Spousta křesťanů si představuje, že v nebi je stůl plný stohů papíru s miliony modliteb, které má Bůh vyřídit. Soudí, že Bůh je zavalený prací a že by to mohlo trvat i celé měsíce, než se dostane k jejich žádosti. Proto to chtějí vzít na sebe, aby Boha informovali o urgentnosti své situace a modlí se: „Tohle musíš vyřídit rychle!“ Doufají, že Pán přesune jejich žádost nahoru na vršek hromady a orazítkuje ji jako „vyřízenou“. Tento obraz v duši a s ním spojené postoje jsou úplně špatné. Bůh se netopí v práci s měsíčním zpožděním, ani není neinformován o naléhavosti vaší situace. Modlitba není na to, abyste informovali „ubohého, desinformovaného Boha“ o své špatné situaci! Protože většina lidí tohle neví, problémy, potřeby a naléhavé situace zabírají velkou část jejich modliteb! Pokud bychom mluvení o problémech a tom, jak je jejich situace těžká, odstranili z modliteb lidí, už by toho moc nezbylo. Proto většině žen radím, aby se přestaly modlit za své manžely. „Ach, Bože, můj muž mě bije, uráží děti a dokonce kope do našeho psa. Utrácí peníze za pití, hazard a kupuje sprosté časopisy. Je to úplný bezbožník!“ Říkají Bohu, jak je hrozný – celých čtyřicet pět minut, než modlitbu uzavřou slovy „…ale já věřím, že ho zachráníš, ve jménu Ježíše, amen.“ Pět sekund víry a čtyřicet pět minut nevíry, ve kterých opakují svůj problém. A pak se mě ptají: „Proč mě to nepovzbudilo?“ Protože to nebyla povzbuzující modlitba! Smrt a život „V moci jazyka je smrt i život.“

Přísloví 18:21

Dokonce i v „modlitbě“ produkují vaše slova buď život, nebo smrt. Modlením se Božího řešení ze Slova uvolňujete život, ale modlení se negativně a zaměřování se na váš problém ho jen posiluje a dává mu sílu – ať už si to uvědomujete nebo ne! Pán jednou vyrušil Charlese Cappse při modlitbě: „Charlesi, co děláš?“ „Modlím se!“ „Ne, nemodlíš se. Stěžuješ si!“ Spousta lidí, kteří si myslí, že se modlí, ve skutečnosti jen bručí a stěžují 25

si. Posílají si prostřednictvím negativních modliteb do života moc smrti. Z toho Bůh radost nemá! Modlitba se stala náboženskou záležitostí! Potřebujeme rozeznat, co jsou ty pokrytecké způsoby a postoje zač. Až si vyjasníme, co všechno modlitba není, budeme schopni položit správný základ toho, co modlitba je. A znovu, mluvím napřed a především o svém vlastním životě. Nebudu kritizovat nic, co bych sám už někdy neudělal. Moody Kdysi jsem organizovával celonoční modlitební shromáždění. Potom, co jsem obešel lidi, jsme se při západu slunce začali přimlouvat. Nicméně to skončilo tím, že jsem zůstal vzhůru na celonoční modlitbě sám, protože všichni ostatní vždycky kolem 10–11 hodiny večerní odešli. A já jsem se častokrát modlíval celou noc! Jako voják na službě v bunkru ve Vietnamu jsem se modlíval čtyři hodiny každou noc, třináct měsíců. Čtyři hodiny! To bylo ještě předtím, než jsem začal mluvit v jazycích. Za třicet minut se stihnete pomodlit za celý svět, pokud se nemodlíte v jazycích! Modlit se čtyři hodiny nebylo snadné, ale já jsem se k tomu přinutil. Udělal jsem v životě všechny ty věci, proti kterým teď učím. Teď už nic z toho nedělám a mám mnohem lepší odpovědi na modlitby, než jsem měl kdy dřív. Miluju Boha víc a On miluje mě; máme skvělý vztah! Vůbec se na mě nezlobí, že už nic z toho nedělám. Možná vás to v srdci svádí k tomu, abyste mě odsoudili, ale pokud nebudete mít lepší výsledky než já, tak byste možná měli uvážit některé změny. Dwight L. Moody začal jako chudý prodejce obuvi, který v nedělní škole učil dorostence. A sám neměl dokončenou ani třetí třídu školní docházky! Za čas Moodymu jeho legendární horlivost a úspěch ve vedení ostatních k Pánu otevřely dveře ke kázání na všech kontinentech světa a před takovými celebritami, jako byla anglická královna. Při jeho službě se znovu narodili stovky tisíců lidí. Tento muž byl mocný v Bohu! Moody vedl ukázněný život, který mu umožnil dělat spoustu z toho, co dělal. Každý den zasvěcoval čtyřicet pět minut modlitbě a studiu Bible od poledne do 12.45. A to bylo všechno, protože zbytek svého času sloužil a cestoval. Podle současných modelů modlitby, tak jak se v těle Kristově učí, by bylo považováno za nemožné, aby byl Moody tak efektivní. A přesto byl. O jedno sto let později ještě pořád ovlivňuje svět díky Moodyho 26

Biblickému institutu v Chicagu a dalším školám ve Skotsku. Ten muž udělal víc, než o čem většina z nás vůbec kdy snila! Máme opravdu některé závažně mylné představy o tom, co je vlastně modlitba! Novozákonní modlitba se musí modlit ve jménu Ježíše.

27

KAPITOLA 4

OTČE NÁŠ … „Proto se takto modlete.“

Matouš 6:9

Ježíš nechtěl, aby se to, čemu tradičně říkáme „Modlitba Páně“, recitovalo slovo od slova tak, jak se to děje v církvi (Matouš 6:9–13). Technicky vzato, ani to vlastně není novozákonní modlitba. To vás možná překvapuje, ale všimněte si, že se nemodlí ve jménu Ježíše. Těsně před tím, než zemřel, Pán řekl: „Až do teď jste o nic nežádali v Mém jménu. Teď proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. O cokoli požádáte Otce v Mém jménu, to vám dá“ (Jan 16:23,24, překlad z angličtiny). Modlitba Nové Smlouvy se musí modlit ve jménu Ježíše. Pán nám dal model modlitby, ne něco, co máme opakovat! Pokud recitujete slova „Otče náš, který jsi na nebesích…“ a říkáte „Modlitbu Páně,“ pak jen konejšíte své svědomí (Matouš 6:9). Váš pocit „Člověče, já si plním svoje náboženské povinnosti!“ je také vším, co z této modlitby získáte, protože pouhé mluvení těchto slov vám od Boha nic nezíská. Není to o nic víc, než ona prázdná slova, proti kterým Ježíš učil v Matouši 6:7. Vstupte s chválou Ježíš prostřednictvím tohoto modelu modlitby předával principy z písem. „Do jeho bran vejděte s děkováním, do jeho nádvoří s chválami; dobrořečte jeho jménu s vděčností!“ Žalm 100:4 To je to, jak byste se měli začít modlit. Vejít do Jeho přítomnosti s děkováním, chválením a dobrořečením. To je přesně to, co nám v Ma29

touši 6:9 říkal Ježíš: „Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.“ Začnete modlitbu s tím, že uznáte svůj osobní vztah k Bohu Otci. Nepřistupujte k Němu jako k „Bohu“, „Soudci,“ nebo „Stvořiteli“; to je neosobní a odměřené. Každý novozákonní věřící má blízký, osobní vztah s Bohem, který převyšuje i to nejlepší z toho, co měli starozákonní svatí. No není to úžasné? Přijďte do Jeho přítomnosti, chvalte Ho a uctívejte. Uznejte slávu, která patří Jeho jménu: On je náš milující nebeský Otec! Díky Mu za ten neobyčejný vztah. Připomínejte si Jeho dobrotu a milost a to, že se na vás nezlobí. Dokonce, i když něco znovu zpackáte, On vás neodsuzuje. Bůh z vás má radost a moc vás miluje. Když se dostanete do Jeho přítomnosti, pamatujte: On je váš Otec! Namísto zaměření se na vaši bezcennost Mu děkujte za Jeho dobrotu. Co byste si mysleli, kdybyste viděli dítě, jak přichází ke svému otci a žadoní: „Já vím, že jsem s tebou nemluvil celý den. Samozřejmě, že se mnou musíš být velmi nespokojený. Znovu mi prosím odpusť…“ A pak by pokračoval v žadonění a škemrání o milost a očištění? To byste si mysleli: To asi není moc dobrý otec! Jeho dítě se k němu bojí přijít, když se mu něco nepovedlo. Myslí si, že když s ním nemluvil celý den, že se na něj bude zlobit. Ale no tak! Každý z nás se už provinil tím, že přicházel do přítomnosti našeho Otce s pocitem ubohosti a se slovy: „Bože, já jsem se nemodlil. Nemiluju tě tak, jak bych měl. Neudělal jsem to, ani tamto.“ Přicházíváme ustaraní a zaměření na naše pády, namísto zaměření se na Jeho dobrotu. Náš Otec nemá rád, když k němu Jeho děti takto přicházejí. Pokud se cítíte, jako že se chcete omluvit, pak Ho chvalte za skutečnost, že miluje takovou ubohou bytost, jako jste vy! Namísto zaměření se na vaši bezcennost, děkujte Jemu za Jeho dobrotu. „Prostě se chovej podle toho, že tě miluju!“ „Zlatíčko“ byl velký hlídací pes, kterého jsem nechal u své matky, když jsem jel do Vietnamu. Byla to fenka, ze tří čtvrtin německý ovčák a z jedné čtvrtiny číňan. Svoje jméno dostala podle svého krásného medově zbarveného kožichu. Zlatíčko štěkala, běhala a skákala na mříže (které 30

se v jednom místě kvůli tomu úplně ohnuly), kdykoliv šel někdo kolem. Vypadala jako zlý pes, proto spoustě lidí naháněla strach! Teď k Němu můžete díky tomu, co udělal Kristus, přijít beze strachu. Bůh vás jednoduše rád slyší. Nicméně, její tvrdost se rozpustila v okamžiku, kdy jste otevřeli zadní branku. Okamžitě se snažila dostat se vám z cesty. Víte, její původní pán ji bil řetězem. A i když vypadala jako zlý pes, ve skutečnosti byla dosti bojácná. Pokaždé, když za mnou tahle fenka přišla, doběhla ke mně asi na tři metry. Pak se zastavila, svalila se, začala žalostně kňučet a dál se ke mně plazila po břiše. Zlatíčko chtěla, abych se s ní pomazlil, ale pořád se bála, že místo toho dostane ránu. Jednoho dne jsem přemýšlel zrovna nad těmito verši z Matouše 6 a ze Žalmu 100. Pamatuju si, že jsem šel ven a sedl si na zadní verandu. A hned ke mně přiběhla Zlatíčko. Když se dostala na pár metrů od místa, kde jsem seděl, převalila se na bok a začala kňučet. V té chvíli jsem už měl dost jejich šaškovin, tak jsem se postavil a vynadal jsem jí! „Zlatíčko, přál bych si, abys ke mně aspoň jednou normálně přiběhla a skočila na mě a chovala se jako normální pes. Všichni, kdo tě vidí, si myslí, že tě biju! Myslí si, že jsem špatný pán. Je mi vždycky tak trapně, když se lidi dívají, jak se ke mně chováš!“ Pak Pán promluvil do mého srdce: „Synu, tak přesně takhle to cítím i já vůči tobě. Aspoň jednou bys ke mně mohl přijít a říct mi „Tatínku! Otče!“ a nemluvit o tom, jak všeho lituješ, nebo o tom, jak víš, že si nezasloužíš mou dobrotu a milost. Aspoň jednou bych chtěl, abys přišel do Mé přítomnosti a choval se podle toho, že tě miluju!“ Bez strachu z Otce O tomto mluvil Ježíš v Matouši 6:9. Vstupte do Jeho bran s díkůčiněním. Chvalte Ho a modlete se: „Otče! Díky za to, že jsi můj Otec!“ Nečekali byste, že by váš pozemský otec zacházel se svým dítětem tak špatně, jak čekáme, že bude náš nebeský Otec zacházet s námi. Pokud by se nějaké dítě chovalo ke svým rodičům podle náboženských podmínek, které jsou nám předkládány pro přístup k Bohu, pak by tito rodiče byli obviněni z týrání dětí! Lidé mimo církev slyší, jak mluvíme o Pánu: „Bůh poslal ty útoky z 11. září. Soudí Ameriku. Potřebujeme se modlit za Jeho shovívavost. Pán 31

úplně zničí náš bezbožný národ, pokud nepadneme na kolena a nebudeme prosit o odpuštění.“ Není divu, že se lidé k Bohu neobrací. To není správný obraz toho, kým On je! Bůh se na vás nezlobí! Nezáleží na tom, jak ubozí jste. On už svůj hněv vylil na svého Syna před dvěma tisíci lety na kříži. Ježíš prohlásil: „Je dokonáno!“ (Jan 19:30). Teď k Němu můžete díky tomu, co udělal Kristus, přijít beze strachu. Bůh vás rád slyší. Nebude vám nic vyčítat. Takový Bůh není! Jděte na to a vstupte do Jeho bran s díků činěním a chvalte Ho. Děkujte mu za fakt, že je svatý a milý, čistý a dobrý. Chvalte Ho za to, že je vaším Otcem a ne vaším soudcem! Pro nevěřící bude Soudcem, ale vás soudit nebude. Váš soud už nesl Ježíš. Když před Ním budete toho dne stát jako věřící v Krista, bude to pro, abyste obdrželi svou věčnou odměnu, ne kvůli odsouzení. Našeho milujícího nebeského Otce se jednoduše nemusíme obávat! Prohlášení Nebe na Zemi „Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ Matouš 6:10 Ježíš neustále chválil Boha a prohlašoval: „Otče, vím, že je to Tvoje vůle, aby se na zemi děly věci, které jsou v nebi.“ V nebi nejsou nemoci. Proto to není Boží vůle, abyste byli nemocní! V nebi není chudoba. Takže to není Boží vůle, abyste byli chudí tady na zemi! V přítomnosti Pána je hojnost radosti, zpěvu, jásání, chválení a uctívání. Takové je nebe, a tak Bůh čeká, že se budeme mít tady na zemi! Chce, aby všichni věřící znali Jeho lásku tak dobře, aby k Němu přistupovali s odvahou. Náboženství nám vystavilo účet a nedalo nám zboží! Učilo nás, abychom očekávali, že Bůh bude pořád rozzlobený. Přesvědčilo nás, že musíme neustále usmiřovat rozhněvaného Boha. Špatně, špatně, špatně! Otec nechce, aby to bylo takhle. Pokud by křesťané opravdu chápali tuto část naší vzorové modlitby, pak by přestali věřit tomu, že jim Bůh naděluje problémy, aby je tím něco naučil. Bůh lidem nedal nemoci. Nepřinesl vám chudobu. Nezavinil rozpad vašeho manželství za to, že jste mu v té době zrovna nesloužili. Bůh 32

nezabil vaše dítě za to, že jste nečetli Bibli. To náboženství vyučuje tyhle nesmysly. Není divu, že naše modlitby nenesou lepší výsledky! Bůh chce, aby se stala Jeho vůle na zemi, tak jako je v nebi! To by nám mělo sloužit jako ukazatel směru toho, co od Něho očekáváme. Měli bychom se modlit za to, aby se věci, které na nás čekají v nebi, mohly projevit už v životě tady na zemi. Věčný život už začal! Vemte si to! „Dej nám dnes náš každodenní chléb.“

Matouš 6:11

Všimněte si, že verš 11 není otázka, protože na konci není otazník. Nepíše se tu: „Bože, já vím, že si to nezasloužím, ale dal bys mi, prosím, trošku chleba, abych neumřel hlady?“ Ne! Tohle je požadavek: „Dej nám dnes náš každodenní chleba!“ Není to arogantní požadavek typu: „Bože, já tě přinutím!“, ale spíš je to jako když přijde malé dítě v poledne do kuchyně a řekne: „Mami, dal bych si něco k jídlu!“ Praštíte ho v takové chvíli a přikážete mu: „Pořádně popros!“ Ne! Dáte mu jídlo, protože je to součást vztahů v rodině. Děti čekají, že se o ně mamka s taťkou postarají. Jejich přístup je plný odvahy, protože znají rodičovskou lásku. Bůh chce, abychom se k Němu takto chovali. Chce, aby všichni věřící znali Jeho lásku tak dobře, aby k Němu přistupovali s odvahou (Židům 4:16). Prahne po tom, aby Jeho děti věřili, že jim už zajistil všechno, co potřebují. Jen se musí vztáhnout svou vírou a vzít si to. „Otče, děkuju Ti! Beru si své uzdravení. Beru si svou prosperitu. Miluju tě, Otče!“ Nenutíte tím Boha, aby něco udělal. Jen v srdci víte, že už to zajistil, proto se natahujete a berete si to. Ježíš nás už z království temnoty vysvobodil a postavil nás do království světla. Ne mnoho křesťanů takto k Bohu přistupuje. Přicházíváme k Němu spíš jako žebráci než jako děti. Měli bychom se modlit: „Otče, děkuji ti, že už jsi zajistil všechno, co potřebuju. Ty mi nikdy neodpíráš nic dobrého!“ Namísto toho chodíme do Jeho přítomnosti s pocitem, jakoby Bůh vlastně pro nás nic udělat nechtěl. Proto žadoníme a prosíme, abychom Ho k něčemu přiměli. Tenhle postoj „smrdí“! Je to náboženská svázanost, a ne opravdová modlitba. Boha uráží, a to vás nepožehná. Roztrhejte tenhle přístup na kousky a začněte znovu! 33

„Dej nám dnes náš každodenní chléb!“ Využijte to, co On už udělal. Přivlastněte si to! Je odpuštěno a my jsme vysvobozeni „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení.“ Matouš 6:12,13 Je zřejmé, že tohle není novozákonní modlitba. Vaše hříchy byly odpuštěny. Nepotřebujete je pořád vyznávat a modlit se: „Odpusť nám naše hříchy, odpusť nám naše hříchy.“ Jakmile jste jednou uvěřili a přijali Pána, vaše hříchy jsou odpuštěny: minulé, přítomné a budoucí. Nemusíte se modlit: „Bože, neuveď nás do pokušení.“ Samozřejmě, že nepovede! Copak to by udělal milující Otec? Ježíš o těchto věcech mluvil v Matouši 6 před tím, než byl ukřižován a vzkříšen. Byl veden do pokušení v náš prospěch a tím přemohl ďábla (Matouš 4:1–11). Pokud vás něco vede k pokušení, můžete si být jisti tím, že to nedělá Bůh (Jakub 1:13,14). Ve světle této skutečnosti se můžete modlit: „Otče, vím, že to není tvoje vůle, abych mě něco pokoušelo.“ Takhle je to v pořádku. „...ale vysvoboď nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky! Amen.“ Matouš 6:13 Skrze víru v Krista jsme se přemístili z království do království. Ježíš už nás vysvobodil z království temnoty a postavil nás do království světla. Ten zlý úplně přišel o legální právo nás vlastnit a teď už patříme našemu milujícímu nebeskému Otci. Za tohle Ho chválíme. Haleluja! Ve světle toho, kdo je Bůh, není nic opravdu velký problém.

34

KAPITOLA 5

„SENDVIČOVÁ“ MODLITBA! Kristův model modlitby začíná chválou: „Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno…“ a končí chválou: „…Neboť tvé je království i moc i sláva navěky! Amen“ (Matouš 6:9, 13). Tomuhle rád říkám: „sendvičová technika.“ Začněte modlitbu děkováním, chvalte Ho a prohlašujte, jak velký je. Pak vložte plátek své prosby a zakončete další chválou. Když budete k Bohu přistupovat s vaším požadavkem vloženým mezi dva poctivé plátky chvály a díkůvzdání, tak zjistíte, že už Ho ani tak moc nepotřebujete prosit. „Och Bože, doktor mi řekl, že umřu! A ta stejná nemoc už zabila mou tetičku Zuzanu. To je špatné!“ Tento druh „modlitby“ vás jen odradí. Vytváří strach a depresi. A co když jste se takto modlili častokrát? „Otče, děkuji Ti, že Tvoje jméno je nad každé jméno. Rakovina má jméno. Aids má jméno. To, co doktor říkal, že mám v těle, má jméno. A ty jsi vyšší nad všechna ta jména! Díky za to, že jsi větší, silnější a mocnější, než tohle všechno!“ Stravte dalších pět nebo deset minut chválením Boha za Jeho velikost, a pak, když budete připraveni předložit svou žádost, bude znít spíš takto: „Otče, tenhle problém je tak malý v porovnání s tím, co jsi schopen udělat Ty. Nemusel bych tě ani prosit, ale doktor říkal, že umřu. No, a tak, protože Ježíš už mi zajistil uzdravení, ho prostě přijímám!“ Pak Ho zase budete chválit a uctívat. Ve světle toho, kdo je Bůh, není nic opravdu velký problém. Modlitba je uctívání a uctívání je modlitba. „Modlitba“ znamená políbit Otcovu tvář. Modlitba znamená Boha milovat a důvěrně s ním rozmlouvat. Spousta lidí se modlí: „Náš Soudce, který jsi na nebesích. Jsi tak strašně daleko. Och Bože, já umřu….“ a pak stráví čtyřicet minut mluvením o to, co jim řekl doktor, než modlitbu zakončí slovy: „…uzdrav mě ve jménu Ježíše, jestli je to Tvoje vůle“ a pak se diví, proč jsou zdeprimovaní. Protože se právě pomodlili deprimující a neefektivní modlitbu! Jediný, kdo na modlitbu tohoto typu odpoví, je ďábel. 35

Chvála Na cokoliv se zaměříte, to se ve vašich očích zvětší. Zaměřte se na problém, a on poroste. Zaměřte se na Boha (který je řešením) a vaše vidění toho, kdo Bůh je, se zvětší. To je důvod, proč je zaměření vaší modlitby tak důležité. Rozhodnete se zveličit Boha nebo váš problém? Koho se rozhodnete zvětšit, ten bude silnější a ten druhý bude slabší. Obrovská část modliteb by měla být chvála! Chvála je důležitá, protože žehná Bohu a nás posiluje. Pán přebývá ve chválách svého lidu (Žalm 22:3). To je ten hlavní důvod, proč církevní shromáždění zpravidla začínají chválou a uctíváním! Jedno ze slov v původním jazyce používaných pro modlitbu doslova znamená „uctívání“. Další znamená „políbit tvář.“ Modlitba je uctívání a uctívání je modlitba. Modlitba znamená políbit Otcovu tvář. Modlitba znamená Boha milovat a důvěrně s ním rozmlouvat. Bratři a sestry, většina z toho, co děláme, není modlitba. Je to stěžování si. Je to snaha dělat něco, po čem byste se měli cítit lépe – jako že jste si něco od Boha zasloužili. „Bůh mě teď vyslyší, protože jsem se hodinu modlil!“ Špatně! To, že svou modlitbu protáhnete, vám žádný výsledek nezajistí. Je to pouhá náboženskost. Pokud začnete k Bohu přistupovat s novým postojem, změní to váš život. Bůh vás chce osvobozené od náboženských pout, které na vás někdo vložil. Nebyl to On, kdo vás jimi zatížil, ale lidé. Nebo, možná, jste se jimi zavázali sami. Ať už tak nebo tak, Bůh vás chce svobodné, protože On vás nespoutal! Bůh je osoba Důvěrný vztah potřebuje čas na to, aby se rozvinul, ať už je to vztah s Bohem nebo s kýmkoliv jiným. Chcete zničit svoji rodinu? Ukážu vám efektivní způsob, jak to udělat. Určete dobu mezi 7 a 8 každý večer za povinnou pro společenství. Udělejte z toho zákon, který nic nepřevýší. Prostě v tu hodinu večer budete mít „společenství“. Děti budou možná telefonovat, nebo si budou hrát na zahradě. Máma možná bude ještě umývat nádobí. Táta si možná bude zrovna vyřizovat e-mailovou poštu. Ale ve chvíli, kdy hodiny po dědečkovi začnou odbíjet sedmou hodinu večerní, se musí všichni členové rodiny 36

zodpovědně shromáždit v obýváku! A pak, 1, 2, 3, BAVTE SE!!! Když tohle uděláte, tak zaručeně svou rodinu zničíte! Je to dobrý nápad, vyčlenit si čas na společné rodinné zájmy, ale pokud jste potom ve vašem denním rozvrhu zkostnatělí a zákoničtí, tak to prostě za chvíli zabije všechnu radost, která v tom dřív byla. Lidé mají rádi variabilitu a spontánnost. Samozřejmě, musíte trávit čas s tím, s kým chcete mít zdravý vztah, ale potřebujete jít ještě dál. Musíte spolu dělat různé věci, protože chcete, ne protože musíte. Ve chvíli, kdy začnete diktovat: „Musíš udělat tohle!“ se v ostatních něco zvedne a odpoví: „Ale já nechci!“ Bůh je Osoba. A nemá radost z toho, když k Němu přijdete, protože musíte. Pán řekne: „Jdi se radši zase dívat na televizi. Budu radši, když se budeš dívat, než abys mi tady hodinu naříkal a stěžoval si na Mě!“ Stejně jako kdokoliv jiný, Bůh chce, abyste s Ním trávili čas, protože budete chtít! Na to, abyste si vybudovali silný vztah s Bohem, potřebujete čas. Kamkoli jsem jel, setkal jsem se s lidmi, kteří v nějakém smyslu byli mou službou v nějakém smyslu požehnaní. Oceňují, co skrze mě Pán udělal, a tak se během deseti minut chtějí stát mými nejlepšími přáteli. Chtěli, abych jim vylil své srdce a řekl jim všechno, co „potřebuju“, aby se za mě mohli „modlit“. Vypadá to duchovně, ale obyčejně jen chtěli strkat svůj nos do mých věcí. Za deset minut se z nikoho nemůže stát váš důvěrný přítel! Opravdové přátelství takhle nefunguje! Nedá se nadiktovat ani vyžadovat. Důvěrný vztah potřebuje čas k tomu, aby se vyvinul, ať už je to vztah s Bohem, nebo s kýmkoliv jiným. Bůh miluje víru! Chce, abyste na Něj reagovali vírou. Bůh je jemný Ani se nesnažte si budovat svůj vztah s Bohem příliš násilně. Někteří lidé si myslí, že potřebují každé ráno blesk z nebe, který jim zkroutí vlasy! Pokud o tohle prosíte Boha dnes, co budete potřebovat zítra, abyste „cítili“ Jeho lásku? Pokud by Bůh nepředvedl něco většího a lepšího, tak byste se divili: „Co se stalo, Pane? Včera jsi mě nabil energií, ale dnes nic necítím! Proč už mě nemiluješ?“ Musel by kvůli vám skákat pokaždé „novou obručí“ jako v cirkuse, jen abyste vy byli spokojeni. To je to nejhorší, co by se vám kdy mohlo stát. Namísto vyzrávání v důvěrném vztahu s Bohem, byste se stali závislými na zkušenostech pouhé atrakce. To Bůh neudělá! 37

Pán má potěšení v chození po jemných cestách, a tak se vám také ukázat. Ježíš se mohl projevit mnohem „slavnějším“ způsobem, když přišel sem na zemi. Mohl přiletět na kometě a přistát o půlnoci na střeše Chrámu. Nebo mohl vytřást z postele všechny v Jeruzalémě zemětřesením, aby viděli úžasný příchod Světla Světa! Namísto toho dorazil Král králů do skromné stáje. Žlab domácích zvířat mu posloužil jako první postel. Andělé nezpívali oznámení o nebeském narození královské rodině v paláci. Serenády pěli několika pokorným pastýřům kdesi v poli za městem. Ježíš sám se popsal jako „mírný a pokorný v srdci“ (Matouš 11:29). Pán není nápadný. Kdybych byl já tím, kdo byl vzkříšen, tak bych se napřed neukázal Marii Magdaleně a jakési tlupě učedníků. V žádném případě! Šel bych rovnou do Pilátova domu a dostal bych ho z postele otázkou: „Tak už máš ruce čisté?“ Navštívil bych ty vojáky, kteří mi zavázali oči, plivali na mě, bili mě, posmívali se mi a říkali: „Prorokuj, jestli jsi Kristus!“ Prošel bych zdmi jejich kasáren a řekl bych: „Hej, hoši, chcete, abych vám něco řekl teď?“ A na vrch toho všeho bych se vznášel nad Jeruzalémem, aby všichni, kteří mě viděli ukřižovaného, mě viděli také vzkříšeného z mrtvých. V době Velikonoc tehdy byly ve městě stovky tisíc lidí. Všichni by padli a uctívali Ho – ale Ježíš to neudělal. Ve skutečnosti nám Písmo jasně zaznamenalo, že se po vzkříšení nezjevil v těle nikomu, kdo by v Něj už předtím nevěřil. Takový je prostě Bůh! Bůh miluje víru! A chce, abyste na Něj reagovali vírou. Samozřejmě, Bůh s vámi může mluvit slyšitelným hlasem. Ale rozhodl se, že to nebude dělat často, protože je pro Něj větším potěšením, když nasloucháte Jeho tichému, mírnému hlasu. Bůh by mohl zařídit, aby si vám na rameno sedl ptáček a řekl vám vždycky všechno, co potřebujete vědět. Každému psovi, co jde kolem, by jednoduše mohl nařídit, aby štěkal: „Bůh tě miluje!“ Mohl by dokonce do mraků vypsat rady na každý den, ale to není Jeho styl! Vztah je víc než ložnice Nemusíte se nacházet v intenzivním emotivním stavu, abyste se mohli „modlit.“ Pokud cítíte, že musíte brečet a lkát, naříkat a trpět pokaždé, když chcete mluvit s Bohem, tak jste jako partner, který chce se svým protějškem žít život na úrovni neustálé intimity každou chvíli každého dne. To je nerealistické! Život se takhle nežije. Takhle vztahy nefungují. Je to důležitá část vztahu, ale je to jen malá část celku. 38

Jednou jsem slyšel jednu psycholožku mluvit na téma zdravých vztahů. A to o čem mluvila, mě požehnalo. V té době jsem byl pozván jako jeden z řečníků na celostátní konference pro těhotenské krizové centrum. I když už u tohoto výboru nepracuju, v určitém období jsem pomáhal s organizací, se založením a zahájením Těhotenského centra v Coloradu Springs. Teď už je rozsáhlejší a má dobrý vliv na naši společnost! Potřebujete se naučit, jak mít s Bohem společenství i uprostřed všedního života. Tato psycholožka mluvila o tom, proč mají dnes lidé takové problémy s udržením manželského vztahu. Popsala deset různých stádií stmelování se mezi mužem a ženou. Každé z nich slouží určitému účelu a zahrnuje učení vzájemné komunikaci na různých úrovních, držení se za ruce, poslouchání, objímání se, atd. Každé ze stadií posouvalo vztah k hlubší intimitě až k „vrcholu“: kulminaci manželského fyzického vztahu. Protože je v dnešní společnosti sex tak silně propagován, lidé mají tendenci přeskočit tahle další důležitá stádia, protože si myslí, že „intimita“ se týká jen pohlavního styku. Neuvědomují si, že sex prostě nemůžete provozovat celý den a každý den! Takhle se manželství za čas hroutí, protože páry si nevybudovaly další úrovně, které je v jejich vztahu intimně stmelují. Manželství nevydrží, pokud je sex ta jediná věc, která ho drží pohromadě! A stejné je to i v našem vztahu s Bohem. Jako nevěsta Kristova prožíváme chvíle zvláštní intimity (a chvála Bohu za ně), ale nemůžete omezit celý svůj vztah na „královské lože“! Zažil jsem s Bohem nadpřirozené zkušenosti, ale na veřejnosti o nich moc nemluvím. Byl jsem vytržen v duchu a byl jsem pryč na dlouhá období. Bůh v mém životě udělal některé opravdu úžasné věci. Ale kdybych o nich víc mluvil, lidé by se z nich snažili udělat doktríny. Tyto události se přitom staly s několikaletými odstupy. Už je to vlastně víc než deset let, co jsem měl jednu z těch ohromujících nadpřirozených zkušeností. „No, teda, Andrew, je to škoda, že tvůj vztah s Bohem tam moc ochladl!“ Ochladl? Ne, můj ne! Můj vztah s Bohem je hlubší a důvěrnější, než byl kdy dřív. Pořád se zelenám a rostu! Musíte se prostě jen naučit, jak si Boha užít! Ať nepřijdete zkrátka! Nedávno jsem strávil celý víkend doma, což je pro mě vzácný zážitek. Celou dobu jsem se potloukal okolo našeho pozemku a chválil jsem Boha 39

za každou kytičku, kterou nás požehnal. Jsou krásné a já Mu to řekl! Bůh z toho má radost. Taky jsem Mu děkoval za dobré počasí, které jsme měli. Je to u nás zelenější, než to bylo kdy dřív! Důvod, proč je to pro mě takovým požehnáním, je, že nás z našeho horského domova minulé léto vyhnali lesní požáry. I když jsme strávili dva a půl týdne evakuovaní z domova, Pán oheň odřízl, takže se zastavil jednu míli od nás. A protože ta jedna míle byla až za hřebenem, tak oheň nepoznamenal ani můj výhled. Chvála Pánu! Potřebujete se naučit, jak mít s Bohem společenství i uprostřed všedního života. Víte, jak si Ho vážit i za malé věci? Snažíte se vždycky udělat něco, co otřese zemí nebo něco kolosálního, čím chcete posilnit svůj důvěrný vztah? Takhle vztah neudržíte! Adam a Eva se s Bohem procházeli Zahradou za večerního vánku. Jsem si jist tím, že jejich konverzace sestávala z vět jako: „Otče, dnes jsem viděl květinu, které jsem si ještě nikdy nevšiml. Úžasně se Ti povedla!“ To je modlitba. Je to důvěrné rozmlouvání s Bohem. Nechcete přece přijít zkrátka a budovat svůj vztah s Ním pouze do extrémů a přijít tím o to, kým Pán vlastně je!

40

KAPITOLA 6

ŽADONIT U BOHA „Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ Lukáš 11:1 Zatímco Matouš 6:9–13 je obecně nazýván „Modlitba Páně,“ Lukáš 11:2–4 tuto modlitbu nabízí znovu, ve zkrácené podobě: „Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každý den a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“ Pak, ve verších 5–8 Ježíš vyprávěl podobenství, které je obecně používáno k vyučování o tom, jak se modlit. Ale přesto, to jak se vyučuje nejčastěji, je přesný opak toho, co tím Pán myslel! „Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.“ Podle této pasáže se obvykle učí, že Bůh je jako ten „přítel.“ Musíte k Němu jít, když něco potřebujete, ale napřed, když Ho požádáte, tak může odpovědět „Ne!“ nebo „Nejsem na to připravený.“ Proto musíte u Boha zůstat, otravovat Ho a neustále se modlit za váš požadavek dokola a dokola, dokud Ho nepřinutíte, aby vám dal, co potřebujete. Někdy se tomu říká „neodbytnost v modlitbě.“ V podstatě jde o to, že musíte bombardovat nebeské brány, dokud se „neotevřou.“ Další klička na nitce té stejné myšlenky učí: „Bůh sám od sebe na vaše modlitby neodpoví. Potřebujete zapojit další lidi. Když budeme 41

bombardovat nebe kvůli probuzení ve spojené modlitbě stamilionů dalších lidí, Bůh bude muset probuzení uvolnit a odpovědět nám!“ Tohle nás to podobenství neučí, ale přesto tomu spousta křesťanů věří. Pokud by Pán nezajistil vaši potřebu svou milostí, pak Ho vaše víra nemůže k ničemu přinutit. Kontrast, ne podoba Ježíš ukazoval protiklad, ne podobnost. Máte takové „přátele“? Kdybyste šli do jejich domu o půlnoci a chtěli pomoc, kvůli něčemu neodkladnému, odmítli by vás, protože se jim to nehodilo? Odpověděli by vám z okna: „Jsem v posteli. Moje polovička a moje děti už spí. Jdi si po svých a nech mě být!“ Tohle není přítel! Přátelé se k sobě nechovají tak otrle. Známý by mohl, ale přítel ne. Pán použil tento příklad, aby nám ukázal, že pokud by se k vám přítel choval lépe než takto, proč byste si mysleli, že Boha musíte otravovat, žadonit u Něj a domáhat se, aby vyplnil vaše potřeby? Proč by s vámi váš nebeský Otec, který poslal svého Syna, aby nesl vaše hříchy, a který vás miluje nekonečně víc, než by vůbec kdo jiný mohl, jednal hůř než sobecká lidská bytost? Nečekali byste, že by s vámi člověk zacházel takto špatně! I kdyby vám nevyhověl kvůli vašemu přátelství, tak by to udělal aspoň proto, aby se vás v noci zbavil. Máte víc víry v to, že s vámi budou jednat dobře lidé, než že takový bude i Pán. Celá pointa tohoto podobenství je v tom, že Bůh se k vám takto špatně chovat nebude (Lukáš 11:9–13). Je to kontrast! Tenhle logický úsudek používám neustále. Don Krow a já jsme sloužili téměř každý den po dobu několika měsíců jednou muži, který byl na smrtelné posteli. Ten člověk měl problémy s tím, aby věřil, že by ho Bůh uzdravil. Jeho soucitná žena se za něj pořád modlila a plakala nad ním. Nakonec jsem se jednoho dne zeptal: „Myslíš si, že kdyby tvoje žena měla schopnost tě uzdravit, že by to neudělala jen proto, že jsi nečetl Bibli nebo že jsi nebyl mužem, jakým jsi měl být? Myslíš si, že jsi v životě něco udělal tak špatně, že by tě kvůli tomu teď nechala zemřít?“ Uraženě odpověděl: „V žádném případě! Udělala by cokoliv, dokonce by za mě i zemřela, kdyby mohla!“ „A ty si myslíš, že Bůh Všemohoucí tě miluje míň než tvoje žena?“ Tento muž měl víc víry v lásku své ženy než v lásku Boží. To je stejný postoj, který se snažil Ježíš ukázat tímto podobenstvím. 42

Urážení Boha Bůh není jako „přítel“, kterého musíte otravovat. „Potřebujete se Boha chytit a nepustit se, dokud vám nedá to, o co prosíte!“ Ne! To je proti Božímu charakteru. Je to pro Něj urážka! A přitom ten stejný postoj se obecně učí a praktikuje jako „modlitba.“ Musíte se prostě Boha držet a přinutit Ho, aby něco udělal.“ Vy Boha nepřinutíte k ničemu! Pokud by Pán už vaše potřeby nezajistil milostí, vaše víra ho k tomu přinutit nemůže. Navzdory oblíbenému přesvědčení víra Bohem nepohne. On se totiž nikde nezasekl! Ani se nepotřebuje „pohnout“. Bůh už všechno udělal! Nikdy Ho nic nepřekvapí, protože řešení zařídil dlouho předtím, než jste kdy vůbec něco potřebovali. Není to tak, že by musel jít a něco zařídit, aby vám mohl odpovědět. Protože On už svůj díl práce udělal, nemusíte u Něj žadonit a žebrat. Musíme litovat a odvrátit se od našich zlých cest, ale nepotřebujeme žadonit, aby Bůh znovu vylil svého Ducha. Bůh už to udělal! Není nahoře v nebi se založenýma rukama a nevyžaduje: „Ještě trochu víc pros; ještě to nemyslíš vážně. Jakmile si dost protrpíš, pak ti odpovím…. Možná!“ To je možná pojetí, které máte, ale Bůh takový není. On se k vám své požehnání snaží dostat! Pokud by Pán nepotřeboval naši spolupráci k tomu, aby se Jeho moc mohla projevit, pak by dnes na zemi nebyly žádné nemoci. Nikdo by nenosil brýle, nikdo by netrpěl alergiemi, a dokonce by ani nikdo neměl rýmu. Bůh je ochoten vyplnit všechny naše potřeby do té míry, že už to dokonce udělal. Snaží se k vám dostat své uzdravení. Snaží se požehnat i toho nejmenšího z nás! Bůh chce probuzení víc, než ho chcete vy! Nemusíte žadonit, aby vylil svou moc. To, jak jsme byli učeni v „modlitbě“ žadonit, je absolutně špatně. „Modleme se za probuzení. Potřebujeme Boha prosit, aby vylil svého Ducha!“ Uvědomujete si, co tím vlastně říkáte? Naznačuje se tím, že Bůh nese odpovědnost za ubohý stav církve. Pokud by chtěl, mohl by prostě vylít svého Ducha a děly by se zázraky, lidé by se obraceli, církve by se naplnily, vláda by se zlepšila a koloběh ničení by se zastavil. „Všechno, co musí Bůh udělat, je pohnout prstem!“ Špatně!

43

Není naštvaný! Bůh vám nic nezadržuje! Neříká: „Nepožehnám Ameriku, protože jste neudělali, co jsem chtěl. Ze škol jste vyřadili modlitbu a z veřejných budov Desatero – tak schválně! Jestli něco udělám!“ Takový Bůh není. Dělá všechno, co může, aby mohl naši zemi požehnat. Nejde o to žadonit, aby získal motivaci; On už ji má. „Ale my se musíme modlit a doprošovat se u Boha, aby svého Ducha vylil!“ To je urážka na cti; On už to udělal (Skutky 2:1–4). „Bůh nejedná, protože je naštvaný kvůli našemu hříchu. Potřebujeme prosit o milost!“ Špatně! Ježíš nás miluje a není na nás naštvaný! Dřív jsem kázal: „Pokud Bůh nebude soudit Ameriku, tak se bude muset omluvit Sodomě a Gomoře!“ A teď odvážně prohlašuju: „Pokud Bůh bude soudit Ameriku, tak se bude muset omluvit Ježíši!“ Zničení Sodomy a Gomory se stalo před křížem, ale od té doby už Kristus všechny hříchy usmířil. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak to bylo předtím, a jak je to teď. Bůh nebude tento národ soudit. „A protože Bůh náš národ soudit nebude, znamená to, že jsme v bezpečí a nic nás netrápí?“ Ne, ničíme sami sebe tím, že dáváme prostor ďáblu! Pokud se Amerika neobrátí a nepůjde jiným směrem, tak nás čekají ještě horší věci. Ale není to Bůh, kdo by způsoboval tragédie tím, že by nás opustil a odepřel nám svého Ducha. To my jsme se k Němu otočili zády. Ano, musíme litovat a odvrátit se od sebezničujících cest, ale nepotřebujeme žadonit Boha o to, aby svého Ducha znovu vylil. Vidíte ten rozdíl?

44

KAPITOLA 7

„LITUJ BOŽE, LITUJ!“ Většina křesťanů věří, že ten jediný rozdíl mezi Starým a Novým zákonem je jedna prázdná stránka v Bibli. Nechápou, že ustanovení Nové Smlouvy způsobilo obrovský rozdíl v tom, jak všechno funguje, včetně modlitby! V Genesis 18 navštívil Bůh Abrahama a slíbil mu úžasné požehnání. Pak mu řekl, že chce zničit Sodomu a Gomoru. Bůh poslal dva anděly, kteří ho doprovázeli, aby prověřili situaci. Sodoma a Gomora byly na pokraji soudu. Abraham stál před Pánem, „přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“ (Genesis 18:23– 25). Abraham byl dosti odvážný na to, aby takhle mluvil s Bohem! „Nejsi lepší? Nemáš víc bezúhonnosti? Opravdu bys něco takového udělal? To by prostě nebylo správné!“ Tak tohle pro nás rozhodně není dobrý způsob jak se modlit. I když Abraham udělal vážné chyby, Bůh mu přesto dal své slovo a dodržel ho! Jiná Smlouva Abrahamovi to prošlo, protože měl s Bohem jinou smlouvu a Ježíš ještě lidstvo nevykoupil. Nicméně je špatné, aby novozákonní věřící takhle Boha prosili. Pod Starou Smlouvou byl odplatou za hřích Boží hněv, takže pro Abrahama to bylo správné chování. Ale uplatňovat tento starozákonní příklad v dnešní době, s prohlášením, že „Bůh zuří! Pokud náš národ 45

nebude litovat, tak nás bude soudit!“, jednoduše není správné. Ano, soudil Sodomu a Gomoru, ale dnes už to Bůh neudělá. Spousta hlasů označila teroristické útoky z 11. září 2001 kvůli mnohým hříchům našeho národa za „Boží soud nad Amerikou“. „Bůh nám dal varování. Pokud nebudeme litovat, pak pošle víc takových událostí!“ Ne, nepošle. V době Sodomy a Gomory nebyl ještě Pánův hněv nad hříchem usmířen. Proto tato města soudil a ve Starém Zákoně dělal další podobné věci. Ale Ježíš Kristus způsobil obrovský rozdíl! Teď máme Novou Smlouvu, skrze kterou se Boží hněv vůči hříchu utišil. „Odvrať se od svého nelítostného hněvu, Pane!“ Abraham jednal jako prostředník. Prostředník stojí mezi dvěma opačnými stranami, které jsou rozzlobené, mají mezi sebou svár a snaží se usmířit. Bůh byl svatý, ale lidé nesvatí. Kvůli tomu musela být uspokojena Boží spravedlnost. Pod Starou Smlouvou Bůh musel svůj hněv projevit. Aby mohl ukázat milost, musel mít Bůh „přímluvce“, jako byl Abraham, který se modlil: „Odvrať se od svého nelítostného hněvu, Pane!“ Modlitba k Pánu s nepřátelským, požadujícím a samospravedlivým postojem, je Mu odporná. Je úžasné, že se Všemocný Bůh vůbec takovým požadavkem zabýval, ale Pán Abrahama miloval a měl s ním uzavřenou smlouvou. Bůh Abrahama nectil a nežehnal mu, protože by si to zasloužil. Abraham dvakrát ochotně dovolil, aby si jeho ženu vzal jiný muž a téměř s ní spáchal cizoložství jen proto, aby zachránil svou vlastní kůži. Pokud by něco takového udělal dnes, byl by považován za darebáka. I když udělal Abraham vážné chyby, Bůh mu dal své slovo a dodržel ho! Abraham se zeptal: „Pane, pokud bys v Sodomě a Gomoře našel padesát spravedlivých, tak přesto celé to město zničíš?“ Bůh odpověděl: „Ani nápad! Pokud tam bude padesát spravedlivých, tak to neudělám.“ „A co čtyřicet? …třicet? …dvacet?“ „…pokud tam bude dvacet spravedlivých, tak to neudělám.“ „A co deset?“ Abraham nakonec s Bohem vysmlouval deset spravedlivých a tam přestal. Nicméně se ukázalo, že Lot byl tím jediným spravedlivým žijícím v Sodomě a Gomoře. A tak se do toho Bůh vložil 46

a zničil je všechny, kromě Lotovy nejbližší rodiny; přitom ale nadpřirozeně odpověděl na Abrahamovu přímluvu! „Jdi mi z cesty“ Mojžíš udělal to samé (Exodus 32:9–14). Bůh rozzuřeně prohlásil: „Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“ (verš 10). V podstatě Pán řekl: „Mojžíši, jdi mi z cesty! Nech Mě o samotě, abych je mohl zničit. Začnu znovu a z tebe vyvedu úplně nový národ!“ Tady jsou některé důležité věci! Bůh řekl Mojžíšovi: „Nech mě o samotě, abych mohl udělat, co chci.“ Nenápadně Pán Mojžíšovi naznačoval: „Máš na Mě vliv. Pokud budeš prosit o milost, tak svůj hněv nevyliji!“ „Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od zla, jež proti svému lidu zamýšlíš!“ Exodus 32:11,12 A Pán litoval! Mojžíš Bohu řekl: „Lituj!“ To měl ale nervy! A víte co je ještě úžasnější? „A Hospodin upustil od zla, jež proti svému lidu zamýšlel“ (Exodus 32:14). Bezvýznamný člověk řekl: „Bože, lituj! Neuvědomuješ si, že Egypťané se o tom dozvědí a řeknou si: „Bůh je sice vysvobodil z Egypta, ale neuměl je přivést do Zaslíbené země. Je prostě moc slabý!“ To při rekapitulaci nebude vypadat dobře. Bože, lituj!“ A On litoval! Dnešní „přímluvci“ tvrdí: „To je přesně to, co děláme. Modlíme se: „Ach, Bože, lituj svého hrozného hněvu. Nevylévej svůj soud na naši zemi!“ Učí, že Bůh je kvůli hříchu rozzlobený a je připravený nás soudit. Věří tomu, že Pán nikoho neuzdraví, dokud se nebudou plazit v prachu nebo litovat, nebo dokud „přímluvce“ nebude prosit o milost. V podstatě řeknou, že k Bohu musíte přistupovat jako by byl nabručený, nepříjemný, ospalý „přítel“ z Lukáše 11:5–8, který se zdráhá vám o půlnoci půjčit tři 47

bochníky chleba pro vašeho hosta. „Neotravuj mě. Jsem na tebe naštvaný. Nehledal jsi Mě, takže máš, co sis zasloužil!“ Proto Bůh není nakloněn tomu vám odpovídat, musíte Ho prosit, žadonit a otravovat, dokud na vás svého Ducha nevylije… To je absolutně špatný postoj k modlitbě! Odsouzení vzpoury Chóre, Dátan a Abiron otevřeně zpochybnili Mojžíšovu autoritu. Ten nakonec v hněvu vykřikl: „Takto poznáte, že mne Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli: Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mne neposlal Hospodin. Učiní-li však Hospodin něco nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do hrobu, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“ (Numeri 16:28–30). To je opravdová zkouška! Země se okamžitě otevřela a Chóreho, Dátana, Abirama a všechny, kteří je následovali, jejich rodiny i jejich majetek pohltila země a zavřela se nad nimi. Ostatní lidé, kteří u toho byli, utíkali v naprosté hrůze pryč! A přesto se hned další den všichni Izraelité shromáždili znovu. Byli na Mojžíše rozzlobení a obvinili ho slovy: „Zabil jsi Boží lidi!“ A během toho, co Mojžíše kritizovali, objevila se v oblaku nad stánkem Boží sláva. Mojžíš ji uviděl a řekl Aaronovi: „Bůh je rozzlobený!“ A Pán znovu Mojžíšovi nařídil: „Jdi mi z cesty, ať ty lidi můžu zničit“ (Numeri 17:6–10). Mojžíš řekl Aaronovi, aby vzal kadidelnici a dal do ní uhlíky z ohně (kadidlo představuje sladce vonící aroma modlitby vznášející se k Pánu). „Běž mezi lidi a stůj mezi mrtvými a živými. Pak se mor zastaví!“ Aaron vběhl doprostřed shromáždění Izraelitů, (mezi lidem už vypukla morová rána). Až došel ke kadidelnici, kterou Aaron držel, mor se zastavil, Boží hněv byl utišen a zbylí Izraelité byli ušetřeni (Numeri 17:11–15). Už jsem slyšel, jak lidé používají tato písma ke kázání: „Boží hněv je vylit a zkáza už začala. Ale pokud se my, přímluvci jako byl Abraham a Mojžíš, postavíme a budeme se modlit: „Odvrať se od svého hněvu,“ můžeme zastavit Boha, aby svůj soud nevylil a aby náš národ zachoval!“ V podstatě se tohle vyučuje, a říká se tomu „modlitba.“ To je absolutně špatně!

48

KAPITOLA 8

JEŽÍŠ: JEDINÝ PROSTŘEDNÍK Pokud pochopíte 1.Timoteovu 2:1–5, vaše modlitby se změní. Všimněte si začátku; zjevně se tu mluví o modlitbě: „Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ (důraz autorův). V Nové Smlouvě je Ježíš tím jediným prostředníkem, který stojí mezi Bohem Otcem a lidstvem. Hřích už pro Boha není problém, protože hřích už byl usmířen. Bůh se nezlobí. Nechystá se zničit naši zemi, jako to udělal se Sodomou a Gomorou. Abraham se u Boha přimlouval, aby tato města ušetřil a vyjednával s Ním až na deset spravedlivých lidí. Nemyslíte si, Ježíš to zvládl přinejmenším tak dobře? Nemyslíte si, že Ježíš by se mohl přimlouvat a vyjednávat s Bohem alespoň tak dobře jako Abraham? Pokud mohl Abraham Boha přimět k tomu, aby byl ochoten ušetřit Sodomu a Gomoru jen kvůli deseti spravedlivým lidem, pak byl Bůh skrze Svého Syna usmířen úplně. Ježíš Kristus je teď tím jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem! Bůh už se na lidi nezlobí, protože Jeho spravedlnost byla uspokojena skrze dokonalou Beránkovu oběť. Mojžíš se modlil správně. Protože Ježíš ještě nebyl na zemi, Boží hněv ještě nebyl usmířen a hřích musel být souzen. Nicméně, Kristus už nesl soud za všechny hříchy. Ne jen za hříchy minulosti, z Jeho doby a z doby předchozí, ale také za dnešní. Nejen že na sebe vzal soud za naše minulé a současné hříchy, ale také za ty budoucí!! Ježíš trpěl Boží hněv za všechny hříchy a byl od Boha odloučen, abychom z toho my mohli mít užitek. Teď je On tím jediným prostředníkem mezi Bohem a námi. Pokud se v dnešní době snažíte být prostředníkem, jako byl Mojžíš nebo Abraham, jste 49

antikrist: proti Kristu, proti Jeho dokončenému dílu a pokoušíte se dostat na Jeho místo! Pokud se modlíte: „Ach Bože, prosím, smiluj se. Nevylévej na mě svůj hněv!“, tak jste právě odsunuli Pána stranou a prohlásili jste: „Ježíši, já vím, že jsi za nás pykal a že ses už s hříchem vypořádal. Slovo říká, že jsi tím jediným prostředníkem, ale já si myslím, že ti můžu pomoct. Mých přímluv a proseb bude zapotřebí, aby se věci hnuly kupředu!“ Snažíte se pomoci tomu, co Ježíš už udělal! Ježíš + cokoli = nic. Ježíš + nic = všechno. Snahou přimlouvat se jako Abraham a Mojžíš a jako ostatní ve Starém Zákoně nedoceňujete Kristovo dílo a snažíte se stát prostředníkem. „Co jste udělali s Ježíšem?“ Naprostá většina příkladů a modelů modliteb, které jsem vám dal, zvláště o „přímluvě a duchovním boji,“ jsou ze starého Zákona. Jsou to úžasné příklady, ale ne pro nás a dnes! Bůh není rozzlobený, ani nemá špatnou náladu. Je šťastný a požehnaný. Jeho rodina roste a Jeho království se denně rozrůstá. Boží hněv vůči hříchu byl vylit na Jeho Syna. Už se na lidi nezlobí, protože Jeho spravedlnost se uspokojila skrze dokonalou Beránkovu oběť. A přestože se Bůh nezlobí, máme pořád kázat? Samozřejmě! To, co Bůh zajistil, je dostupné, ale každý jednotlivec tomu musí věřit a přijmout to sám pro sebe. Pokud ne, pak na nich hněv a soud zůstává, protože ti, kteří nepřijmou Ježíše jako svého Spasitele, půjdou do pekla. Boží Slovo v Novém Zákoně ukazuje hloubku Jeho lásky a odpuštění skrze Krista. Bůh připravil peklo pro ďábla a jeho anděly, ne pro lidi. Přesto ti, kteří se rozhodnou ztotožnit se s ďáblem a odmítnou přijmout spasení milostí skrze víru (a zkusí si ho sami zajistit), se stanou účastníky Satanova soudu. Bůh to tak nikdy neplánoval. Nechce, aby lidi šli do pekla, ale je spravedlivý. Pokud někdo Boží platbu učiněnou v Kristu nepřijme, tak tam půjde. Jednotlivé hříchy (spáchání homosexuálního aktu, drogování, opíjení se, atd.) nejsou tím, co by vás poslalo do pekla. Vaše hříchy byly odpuštěny, ale hřích, který vás do pekla pošle, je nepřijetí Kristovy platby za tyto hříchy. Všechno se točí kolem toho, jak odpovíte Ježíši. Když dorazíte do nebe, Bůh se vás nezeptá: „A co ten hřích a tamten hřích?“ Ne, bude jen chtít vědět: „Co jste udělali s Ježíšem?“ Váš vztah k Ježíši Kristu, jestli jste poklekli a udělali z něj svého Pána, nebo ne, 50

rozhodne o tom, jestli budete přijati nebo odmítnuti. V té chvíli budou ti, kteří Ježíše odmítli, odpovědni za své hříchy, protože nepřijali Boží úhradu. Budou souzeni a budou se muset zodpovídat za všechny jednotlivé hříchy, ale ta jediná otázka skutečně stojí: Co jste udělali s Ježíšem? Proste, hledejte, tlučte Ježíš zaplatil za naše hříchy a uspokojil Boží hněv, ale církev jako celek to ještě nechápe. Pořád vidíme Boha, jako byl ve Starém Zákoně: rozzlobeného. Myslíme si, že se musíme přimlouvat, abychom Boha zastavili v tom, co chce doopravdy dělat, což je soudit lidi za jejich hříchy. Věříme, že pořád potřebujeme žadonit a prosit Jej o Jeho milosrdenství. To je ale úplně špatně! Boží Slovo v Novém Zákoně ukazuje hloubku Jeho lásky a odpuštění skrze Krista. Modlitba není k tomu, abyste odvraceli Boha od Jeho hněvu. Není ani na to, abyste byli tím vytrvalým člověkem v půlnoci na ulici, který říká: „Vím, že mi to nemusíš dát, ale já ti nedám pokoj, dokud mi nepožehnáš! Já se odtud nehnu, dokud mi nedáš, co chci! Řekl jsi, že Tvými ranami jsem uzdraven, takže nepřestanu, dokud mě neuzdravíš!“ To jednoduše nectí Krista. Nemáte ani ponětí o tom, že Bůh už zajistil všechno, co potřebujete – včetně uzdravení. Miluje vás a chce, abyste byli zdraví! Bůh není jako ten takzvaný „přítel“ v Lukáši 11:5–8. Ježíš zdůrazňoval rozdíl mezi oním „přítelem“ a Bohem! Potom, co vyprávěl toto podobenství, hned zdůraznil pointu. „A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“ Lukáš 11:9–10 O co víc! Potom Ježíš popsal tuto pravdu ještě detailněji tím, že vysvětluje stejnou zákonitost na jiném lidském vztahu. „Který z vás otců podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? Anebo o rybu – podáš mu snad místo ryby hada? Když poprosí o vejce, podáš mu 51

snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kteří ho prosí?“ Lukáš 11:11–13 Vidíte, co říká? „Pokud by váš syn chtěl kousek chleba, copak byste mu dali kámen? Kousl by do něj a zničil by si zuby! Pokud by vaše dcera poprosila o vejce, podali byste jí štíra? Pokud by chtěli rybu, odpověděli byste jim podáním jedovatého hada?“ Samozřejmě že ne! Pokud jste vy nikdy ani neuvažovali o tom, se takhle špatně a krutě chovat vůči svým dětem, proč si myslíte, že by Bůh odmítl nebo se zdráhal vyplnit vaše potřeby? Právě naopak! „Pokud vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá váš nebeský Otec Ducha Svatého těm, kteří Ho prosí?“ Většina lidí si myslí, že Bůh jim jejich potřeby vyplnit nechce. Proto prosí a žadoní v „modlitbě,“ protože věří, že Bůh se zlobí kvůli jejich bezbožnosti. Přestavují si Boha se založenýma rukama, jak je odrazuje slovy: „Já ti nic nedám!“ Tak se „modlí“ a tlačí na Něj, dokud se Bůh nakonec „neunaví“ a neodpoví jim. „Nepřestávejte, dokud vám nedá to, co chcete!“ Ne, Ježíš učil přesný opak! To lidé tyto verše pokroutili a nazvali je „neodbytností v modlitbě.“ Je to ale pěkně zkažený postoj!

52

KAPITOLA 9

ĎÁBLOVA LÉČKA Lukáš 18:1–8 je další pasáží, která je často používaná při vyučování „neodbytnosti v modlitbě“. „Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“ Lukáš 18:1–5 Učí se: „Bůh je jako tento nespravedlivý soudce, který napřed nebyl příliš nakloněn tomu jí odpovědět. Ale ta žena o to neustále usilovala, až ochabl a řekl: „Musím jí dát, co chce, nebo mi nedá pokoj.““ A někteří to pak vykládají takto: „Takový je Pán. Musíte za ním jít, chytit se za rohy oltáře a zatřást jimi, dokud se neobjeví. Musíte prostě přinutit Boží moc pracovat!“ Tohle nám tato pasáž neříká. Bůh není jako ten nespravedlivý soudce. Je to další protiklad! Problém není v Jeho ochotě nebo schopnosti dát, ale spíš v naší schopnosti věřit a přijmout. Osobně nechovám moc úcty k soudnímu systému tady ve Spojených Státech. V posledních letech byly provedeny některé reinterpretace Ústavy. A přesto by i tito liberálové s lidmi zacházeli lépe. Prostě si nedokážu představit, že by se něco tak špatného, přesahujícího zdravý rozum, dnes dělo v naší společnost! Ježíš použil absurdní příklad, aby vykreslil pointu. I když byste si mohli přestavit, že se děje taková nespravedlnost, žena soudce už tak unavovala, že jí nakonec vyhověl. Jinými slovy, očekáváte, že dostanete lepší službu od nedokonalého soudního systému, než většina lidí věří, že dostanou od 53

Pána. Většina lidí vkládá víc víry v dobré jednání pozemského soudce než v Boha. Toto podobenství má zdůraznit absurditu takového myšlení. Obhájce nebo odpůrce? „Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?“ Lukáš 18:6–7 Někteří lidé tyto verše vykládají, jako by znamenaly, že Bůh vás pomstí, ale že bude napřed „otálet“. Říkají: „Někdy Mu to chvíli trvá. Musíte prostě prosit a prosit, ale nakonec odpověď dostanete.“ Pokud je tohle ten správný výklad, pak verš 8 znamená, že celá pasáž vůbec nedává smysl! „Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“ Bůh není jako ten nespravedlivý soudce, který vás na svou odpověď nechá dlouho čekat. On vám zjedná právo rychle! Nemusíte žadonit a prosit Boha znovu a znovu. Problém není v Jeho ochotě nebo schopnosti dát, ale spíš v naší schopnosti věřit a přijmout: „Najde na zemi víru?“ Pokud přistupujete k Bohu, jako by byl váš protivník, který vám na modlitbu nechce odpovědět, pak k němu logicky přistupujete s menším respektem, než jaký máte vůči své matce nebo otci! Od vašich rodičů, přátel a soudců očekáváte, že s vámi budou zacházet lépe než Bůh! Tento špatný obrázek Pána byl už tak široce presentován, že máme dojem, že Bůh je spokojený s tím, když se rodí děti s vrozenými defekty. „Bůh na vás vložil rakovinu, aby vás tím něco naučil. Byl to Pán, kdo spálil ten dům na prach i se všemi lidmi uvnitř, protože vlastnili pornografický obchod a On je za to soudil!“ S tímto pokřiveným pohledem na věc v mysli věří spousta křesťanů tomu, že musí stát mezi Bohem a svou zemí, aby ji nesoudil, a musí žadonit o Boží milosrdenství. Miliony lidí se připsali na seznam „modlitebního řetězce“, aby prosili Boha a aby zaujali místo, které patří Kristovi. To jednoduše není od Boha!

54

„To není v pořádku!“ Máte při modlitbě tento postoj? Pokud ano, pak si při předstoupení před Boha nevážíte Krista, špiníte Jeho charakter, máte nepřátelský vztah, jste v nevíře a myslíte si, že to, co Ježíš udělal, nestačilo. „Ježíši, já vím, že jsi přímluvce, ale teď jdi stranou – já se o to teď postarám!“ Pak se ptáte sami sebe: „Proč moje modlitby nefungují?“ Je to div, že z vás ještě není hromádka prachu! Jediný důvod, proč se Bůh nerozzlobí, je, že Ježíš odvedl tak skvělou práci při usmíření. Věříme ďáblovým lžím a bezelstně vítáme nábožensky zdeformované pohledy na věc. Boha považujeme za protivníka, proto se snažíme ho přinutit, aby nám na modlitby odpověděl. Snažíme se zkroutit Bohu ruku za záda a přinutit Ho uzdravit lidi, zatímco si nesmyslně představujeme, že jsme soucitnější, než Uzdravovatel Sám! Během jednoho z těch celonočních modlitebních shromáždění, když jsme bombardovali nebeské brány, si pamatuju, že jsem křičel a bil jsem hlavou do zdi (v té době jsem si myslel, že Bůh je hluchý, takže čím hlasitější řev, tím líp). Doslova jsem ječel: „Bože, pokud miluješ lidi z Arlingtonu v Texasu alespoň zpola jako já, tak budeme mít probuzení!“ V tom okamžiku si moje mysl uvědomila, že na mé teologii je něco opravdu špatného. Okamžitě jsem se zastavil uprostřed věty a řekl jsem: „To není v pořádku!“ Ale takhle se přitom chová většina dnešních „přímluvců“. Bůh už svou moc uvolnil. Je v nás. My teď musíme Jeho moc ukázat ostatním. Přímluvci prosí Pána: „Ach Bože, prosím miluj tyto lidi alespoň tak jako já.“ Neřekli byste to těmito slovy, ale tohle děláte. Věříte, že se Bůh zlobí a že by nechal lidi zemřít a jít do pekla, kdyby nebylo vašich skvělých modliteb. Nebýt vás, Bůh by nikoho neuzdravil. Myslíte si, že vaše skuhrání Ho přiměje, aby se obrátil a prokázal milosrdenství. Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Bůh miluje lidi mnohem víc než vy. Pokud chcete vidět vaši zemi, jak se obrací nebo někoho spaseného, uzdraveného, a vysvobozeného, je to proto, že Bůh sám se dotkl vašeho srdce, abyste tuto touhu měli. Rozhodně nepramení z lidské podstaty! Člověčí podstata je být sobecký a nestarat se o nikoho jiného, než o sebe samého. Pokud cítíte slitování a chcete vidět, jak se Bůh dotýká lidí, pak je to proto, že Bůh na vás pracuje. On je tím, kdo vám toto slitování dal. On vás roznítil, ne abyste Ho mohli prosit, 55

aby byl tak milosrdný, jako jste vy, ale abyste motivovaní láskou začali uvolňovat Boží moc tím, že půjdete a něco uděláte. Jednejte podle pravdy Moc rád bych viděl ten stejný hlad, touhu a vášeň pro Pána tady v Americe, jaké jsem viděl v jiných zemích. Není to tak proto, že by Bůh svého Ducha na Ameriku nevylil. Je to proto, že Amerika je ponořená do všech svých DVD, televizí, video her, obchodních center a pláží. Náš národ utrácí za svou zábavu, sportovní vybavení a s tím související položky za volný čas víc, než je hrubý domácí produkt mnohých jiných zemí. V rámci chtivosti po všech materiálních věcech prostě nemáme na Boha čas! Bůh Ducha Svatého nebrzdí. Snaží se v USA pracovat. Problém je v tom, že Duch Svatý nepůsobí nezávisle na lidech. On řekl věřícím, aby šli a uzdravovali nemocné, očišťovali malomocné, křísili mrtvé a vyháněli démony. Namísto toho, aby dělali, co jim Bůh přikázal, prosí, aby On udělal to, o čem říkal, že máme dělat my. Bůh už svou moc uvolnil. Je v nás. Teď my musíme jeho moc použít pro ostatní. Bůh do nás tu stejnou moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých, už vložil! Už není na Něm, aby vylil svého Ducha. Pán už to udělal a přebývá v každém znovu narozeném věřícím. My potřebujeme začít promlouvat pravdu a povzbuzovat se navzájem, abychom podle ní jednali! Vzkřiste zítra někoho z mrtvých! Pak se zeptejte všech lidí, kteří náhodou stáli okolo, když se to stalo: „Chtěli byste jít na shromáždění a zjistit, jak to můžete dělat taky?“ Naplníme církve k prasknutí! Nepotřebujete se modlit, aby byla vylita Boží moc. On ji chce ukázat, ale vy musíte napřed začít věřit, jít a dělat. A když to uděláte, začnou se dít zázraky! Uvažte ovoce Satan stojí za spoustou učení o „modlitbě“, které je dnes v oběhu po těle Kristově. Uvažte, jaké ovoce přináší! Žene vás do pokojíku, kde nectíte, co Pán udělal, snažíte se převzít Jeho pozici, říkáte mu, aby litoval svého hněvu, který už necítí, žadoníte o Ducha Svatého, který na vás už byl vylit, a prosíte Ho, aby byl milosrdný, jako jste vy. Toto všechno velmi ničí vaše chápání Boha a váš dojem z Něj. 56

Mezitím jde vaše rodina, kolegové a sousedé do pekla. Měli byste být venku a říkat jim Boží Slovo a dokazovat ho přikazováním uzdravení pro jejich ztrápená těla. Namísto toho nemáte dost času na to si s nimi promluvit, protože máte moc práce s „přímluvou“ ve vašem pokoji hodinu nebo víc denně. To je ďáblova léčka! Každý jednotlivec musí sám za sebe osobně věřit v Krista!

57

KAPITOLA 10

POJĎTE VEN Z POKOJE! Doslova tisíce lidí ke mně přišly a zeptaly se mě: „Jak to, že ten a ten nejsou spasení? Modlím se za ně už přes dvacet let a Bůh mi ještě neodpověděl na modlitbu!“ To je ale ubohý postoj! Kdybych byl Bohem, tak by na mě přišel duch pohlavkování! Svou vírou nemůžete spasit nikoho. „Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům!“ Skutky 16:31 Toto písmo z oddílu pojednávajícím o žaláři ve Filipách se obvykle vyučuje takto: „Prohlaš spasení všech svých příbuzných – celého svého domu.“ Nemůžete „prohlásit“ spasení někoho jiného. Tohle ten verš neznamená. Říká se tu: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen. Tvůj dům taky bude, když budou věřit. Platí to pro kohokoliv!“ Pokud by „prohlašování“ spasení ostatních opravdu fungovalo, pak bychom měli přestat učit všechno ostatní a měli bychom se zaměřit na tuto jedinou věc. Organizovat církve k „prohlašování“ spasení všech jejich příbuzných. Pak, až by byli spaseni, je okamžitě vést k „prohlašování“ spasení také všech jejich příbuzných. Pokud by to byla pravda, mohli bychom za chvilku „prohlásit“ a získat celý svět! To se prostě nestane, protože každý jednotlivec musí věřit v Krista osobně sám za sebe! „Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a věčné Boží slovo.“ 1 Petr 1:23 Semeno Božího Slova se musí zasít do srdce člověka, aby se mohl znovu narodit. Spasení nejde jednoduše počít bez toho, aby napřed přišlo Slovo. 59

V současnosti je víc věřících připoutaných ke svému pokoji, kde se přimlouvají a „prohlašují“ spasení ostatních, než kolik jich je venku a zasévá semínka Božího Slova do srdcí lidí. Bratři a sestry, tak by to nemělo být! Ne novozákonní model Ježíš nikdy neorganizoval „modlitební válečníky“ a „přímluvce“ tak, jak je tomu dnes. Nikdy své učedníky neposílal, aby se „přimlouvali a bojovali duchovní boj“ nad městy a aby „připravovali půdu.“ Posílal je dopředu, aby dělali reklamu Jeho příchodu, protože tehdy neměli rádio, televizi, Internet, billboardy, a tak. Učedníci šířili zprávy o Jeho zázracích, ale Ježíš nikdy neurčil žádné „modlitební válečníky“ nebo „přímluvce“. Pro takové praktiky jednoduše neexistuje žádný novozákonní model. Pavel taky nikdy neměl žádné „přímluvce“! Požádal své přátele, aby se za něj modlili, ale nikdy neorganizoval „modlitební válečníky“, aby mu „zvedali ruce.“ Lidé po mně vždycky chtějí vědět: „Kdo jsou tví přímluvci?“ Upřímně, já nevím! Jsem si jist, že spousta mých partnerů ve službě a přátel se za mě modlí (a já si toho moc vážím), ale nemám žádné „přímluvce“, tak jak se to dnes obvykle chápe. Nikdo v Písmech, kdo změnil svět, si nikdy neplatil „modlitební válečníky.“ Je to vynález dnešních dní – a je to hloupé! Říkání pravdy Božího Slova lidem není správně zdůrazňováno. Logika za tím vším uvádí, že existují démonické moci, které drží určité oblasti v zajetí. Před tím, než na takové místo můžete jít a kázat evangelium, musí být „silný muž“ spoután a jeho moc zlomena. I když to zní „duchovně“, nedělal to tak Ježíš a ani Pavel. Zpochybňuji fakt, že existují démonické moci a ovlivňují dnešní svět? Ne! Viděl jsem démony vycházet z lidí. A jsem si také plně vědom toho, že nad městy jsou démonické moci. Démoni se účastní také církevních bohoslužeb! Někdo může říct: „No teda, tam by neměli být. Vyznávejte krev a nedovolte jim se tam dostat!“ To prostě nejde zařídit! Satan se účastnil i Poslední večeře s Ježíšem. Po tom, co Pán omočil skývu chleba v omáčce a podal ji Jidášovi – vstoupil do něj ďábel. Pokud nemohl zabránit Satanově účasti při stolu Páně Kristus, proč si myslíte, že vy můžete?

60

Zpola pověrčiví Navštívil jsem jednou církev, která agresivně „vyznávala krev“ nad jejich prahy, dveřmi a okny. Kazatel prohlašoval: „Pokud se ďábel dostane na toto shromáždění, bude to muset být „spasený“ ďábel.“ Proč? „Protože by musel projít krví!“ To je ale hrozná náboženská bláznivina! Jen křesťané můžou zabloudit až sem; nevěřící by tomu určitě nevěřili. Musíte být zpola pověrčiví, abyste věřili těm divným věcem, které se dnes v církvi dějí! Pokud by „prohlašování krve“ mohlo udržet démony mimo církevní shromáždění, pak by byly bez účasti lidí! Boží Slovo nerozlišuje mezi „utlačeným“ a „posedlým“. To řecké slovo jednoduše znamená „démonizovaný“. Pokud jste zdeprimovaní, pak jste démonizovaní. Satan si s vámi zahrává. Spousta nemocí je také démonických. Nad většinou věřících se vznáší zlí duchové, kteří je neustále obtěžují a trápí. Pokud by opravdu všichni démoni byli spoutáni a mimo církevní budovy, pak by tam nikdo nezůstal. To prostě nedokážete zařídit! Pokud by opravdu bylo možné udržet zlé duchy mimo církevní službu, pak bychom mohli shromáždit všechny věřící do jednoho velkého shromáždění. Pokud bychom mohli použít naši sjednocenou víru, abychom zvětšili okruh dosahu, spoutali bychom všechny démony v okruhu pěti mil. Pak bychom tu oblast mohli bombardovat evangeliem, aby se všichni lidé znovu narodili a byli naplněni Duchem. Pak by mohli souhlasit s námi a svázat všechny démony i ve zbytku města. Jakmile by bylo celé město spasené, mohli bychom svázat démony nad celým státem a pak nad celým národem! Ale takhle to prostě nefunguje! Nemůžete někoho „prohlásit“ a přinutit je svou modlitbou, aby se znovu narodili proti své vůli. Nicméně, to se dnes obecně učí jako „modlitba“. Prohlaste spasení toho a toho a svažte démony nad tím a tím.“ Touhle metodou vůbec nekážeme Slovo! Zabývat se Dianou Nechápeme, že Boží Slovo se musí dostat k lidem, a pak do jejich nitra, aby mohlo jejich život změnit. Myslíme si, že naše modlitby způsobují to, že lidé přijímají spasení. Když nereagují, tak se divíme: „Proč je Bůh nezachránil? Já jsem se modlil!“ Skutečně! A vzali jste v úvahu skutečnost, že ten člověk možná nechce být zachráněn? Možná si opravdu v hříchu 61

lebedí. Možná jej klame nějaký démon a on věří, že být křesťanem je špatné. Už jste jim řekli pravdu a konfrontovali jejich nevíru? Říkání pravdy Božího Slova lidem není správně zdůrazňováno. Namísto toho je to spíš jako: „Pojďte se všichni modlit za vylití Božího Ducha, abychom nemuseli svědčit. Pak nebudeme muset jít a trpět možností, že nás lidé odmítnou. Pojďme požádat Pána, aby udělal to, co říkal, že máme udělat my!“ Bůh není tím, kdo by vedl tělo Kristovo do stomilionových „přímluv“ žadonících o vylití Jeho Ducha. Deset věřících, kteří tam venku slouží – kříšením mrtvých, uzdravováním nemocných a promlouváním pravdy – by dosáhlo víc dobrého, než všichni ti lidé prosící Boha o to, co už dávno udělal! Colorado Springs, kde máme své sídlo, je výrazné centrum této „přímluvy a duchovního boje“. Pamatuju si, jak jsem slyšel o mezinárodní skupině lidí, čítající asi dvacet tisíc přímluvců, kteří se sešli v efezském amfiteátru, aby „svázali“ démonickou entitu zvanou „Diana.“ Věřili, že je to duch, který drží muslimy ve svázanosti, proto utratili balík peněz za cestu do Turecka. Svůj cíl pro svůj pobyt definovali tak, že musí „strhnou“ Dianu Efezskou, aby ukončili její „vládu“ a aby spoustě muslimů vydláždili cestu k Ježíši. Když Pavel s touto „Dianou“ jednal, davy lidí chodili uctívat její sochu (o které se vyprávělo, že spadla z Jupitera) do efezského chrámu. Pavel svým učedníkům nikdy neříkal, aby se proti ní modlili, nikdy nevedl shromáždění chval, aby ji spoutali, a nikdy nebojoval „duchovní bitvy“ nebo neprováděl „duchovní mapování.“ Nevraceli se do efezské historie činit pokání ani se omlouvat za různé hříchy, aby Bůh mohl konečně jednat. Tak co dělal Pavel a jeho spolupracovníci? Kázali pravdu, že není žádný jiný Bůh, než Bůh Otec a Jeho Syn – Pán Ježíš Kristus! V relativně krátké době bylo celé uctívání „Diany Efezské“ na hranici úplného zapomnění, protože se někdo odvážil říct lidem pravdu. Následné náboženské, politické a primárně ekonomické otřesy zapříčinily, že Pavla téměř ukamenovali k smrti (Skutky 19:23–41). Hádám se o to, že by tam nebyla démonická moc působící prostřednictvím uctívání Diany Efezské? Ne, věřím, že existovala. Nicméně, Pavel a jeho společníci se s ní nevypořádávali na modlitbách. Odvážně říkali pravdu Božího Slova s mocí Ducha Svatého, která se před lidmi projevovala! 62

Povzbuzuji vás, abyste poznali a vytrhali kořeny těchto špatných postojů a přístupů k modlitbě. Pavel zničil Dianu Efezskou prostřednictvím moci pravdy. Téměř dva tisíce let neměla žádný vliv, dokud ji „přímluvci“ nevzkřísili. Kdo přivedl koho? Z čeho čerpají svou sílu démonické entity nad městy? Mají ji od lidí, kteří jednají podle jejich lží! Zlí duchové nejsou schopni nikoho ovládat ani se ho proti jeho vůli zmocnit. Lidské bytosti jsou těmi, kdo dávají démonům sílu, když věří jejich lžím a spolupracují s jejich bezbožnými touhami. Často se říkalo: „Duchové homosexuality ovládají oblast San Francisca. Potřebujeme přímluvce, aby přišli a tyto démonické moci svázali, abychom mohli lidi osvobodit!“ Kdo přišel do San Francisca první: démoni nebo homosexuálové? Když byli lidé, kteří fandili homosexuálům, zvoleni do vládních pozic, začali schvalovat zákony, které pro ně byly výhodné (přístup ke zvláštním daňovým výhodám, sociální péče, manželské výhody, a sociální status). Kvůli tomu se homosexuálové začali stahovat do San Francisca a přinesli s sebou špatné duchy. Nebyli to démoni, kteří přivedli homosexuály; byli to homosexuálové, kteří přivedli démony! Nepochybuju o realitě démonických mocí homosexuality nad San Franciscem, ale napomínat je v modlitbě a přimlouvat se není způsob, jak s nimi jednat! S láskou řekněte homosexuálům pravdu a veďte je ke spasení. Povězte jim, že Bůh stvořil Adama a Evu, ne Adama a Pepu. Jakmile budou svobodní, démoni homosexuality budou muset jít někam jinam. Duch Svatý vede, ale je na vás, abyste věřili, šli a pracovali! Vím, že jsem vám právě šlápl na kuří oko! Milujete Boha a jste upřímní, jak jen můžete být. Ale přesto jste se některým z těch věcí zaprodali. Pravděpodobně se cítíte uraženi, když vám říkám, že jste na omylu. Ale ve skutečnosti vás povzbuzuji, abyste poznali a vytrhali kořeny těchto špatných postojů a přístupů k modlitbě. Můžete být upřímní, ale přesto můžete být upřímně na omylu! Člověk, za kterého se modlíte, má víc kontroly nad svým životem, než vy. 63

Věřte, jděte a pracujte! Bůh vás miluje! Vidí vaše srdce. Bere, co může, a používá to, ale modlit se můžete ještě lépe! Namísto všeho toho dalšího braku, uctěte Boha modlitbou: „Otče, děkuji Ti, že miluješ mou zemi mnohem víc, ne bych ji já mohl kdy milovat. Promiň mi, že se cítím, jako bych Tě musel nutit lidi milovat, jako je miluju já. Promiň mi, prosím, mou aroganci a samospravedlivý postoj. Promiň mi, že jsem se stavěl na Kristovo místo a snažil jsem se stát prostředníkem mezi Tebou a ostatními. Teď vidím, jak to doopravdy je a lituju toho! Vím, že vášnivě miluješ mou rodinu, přátele, spolupracovníky a sousedy, proto se ti nabízím jako ochotná nádoba, skrze kterou se můžeš projevit. Ukaž mi, s kým chceš, abych mluvil a dnes mu řekl Tvé Slovo. Dej mi moudrost a budu odvážně prohlašovat Tvou pravdu a lásku! Děkuji Ti, Otče. Jsi tak dobrý! Amen.“ Tak a teď udělejte krok víry a pojďte ven ze svého pokoje. Duch Svatý vede, ale je na vás, abyste věřili, šli a pracovali!

64

KAPITOLA 11

ZÁTARASY NA CESTĚ DO PEKLA Rád bych vám nabídl některé verše, abyste se za někoho ztraceného mohli modlit efektivně. Boží Slovo ukazuje přítomnost démonického podvodu v životě nevěřícího: „Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím.“ 2. Korintským 4:4 Ve světle této pravdy začněte chválit Boha, a pak svažte jejich slepotu modlitbou: „Otče, Ty nechceš, aby kdokoli zahynul, ale chceš, aby litovali a aby Tě poznali (2. Petr 3:9). Miluješ tohoto člověka víc než já, takže nemusím žadonit. Děkuji Ti za to, že jej miluješ. A protože vím, že se na tom podílí démonický klam, svazuji tuto slepotu ve jménu Ježíše!“ Tohle neodstraní slepotu, ale zajistí dočasnou úlevu. Člověk, za kterého se modlíte, má víc kontroly nad svým životem, než vy; ale pokud žije v klamu, tak ho zlomte! Nevyužitá modlitba A protože ztracený člověk má právo modlitbu nevyužít, tak se možná budete muset modlit několikrát. Je to jiná modlitba, než když prosíte o něco pro sebe, třeba o uzdravení. Když se modlíte za sebe, tak prosíte jen jednou. Pokud prosíte dvakrát, pak jste se alespoň jednou z těch dvou případů modlili v nevíře. Nicméně, při modlení se za něčí spasení víte, že tu je i ďáblův podvod. Vy ho napomenete, ale člověk může vaši modlitbu nechat vyznít naprázdno. Když je Pán začne usvědčovat, tak si můžou myslet: „Člověče, co to je? Cítím se jako bych měl jít do církve, začít číst Bibli a povídat si s Bohem. To musí být ďábel.“ „Nalijte mi dalšího 65

panáka!“ Tím, že se k výzvě Ducha Svatého obrátili zády, zrušili vaši modlitbu. Neznamená to, že Bůh neodpověděl. Odpověděl, ale oni toho nevyužili. Tak se musíte modlit tuto modlitbu znovu a vydržet v modlitbě dokud neuvidíte výsledky. Nepochybujte o tom, že Bůh odpověděl, ale uvědomte si, že to jen ten člověk neguje vaši modlitbu. Po té, co nad nimi svážete slepotu a klam, si pamatujte, že se musí znovu narodit z neporušitelného semene Božího Slova (1. Petr 1:23). Modlete se Matouše 9:38: „Otče, prosím tě, abys mu do cesty poslal dělníky. Potřebuje slyšet tvoje Slovo, proto promlouvám svou víru a uvolňuji tvou moc, abys je naladil na sebe prostřednictvím televize, rádia, internetu, audio kazet, knih, plakátů a lidí. Ať do jejich baru zrovna teď přijde nějaký Duchem naplněný věřící a začne jim tam sloužit. Ať je na jejich oddělení v práci zapálený křesťan, který jim řekne Slovo.“ Bůh chce tohle všechno udělat, ale může to udělat jen prostřednictvím lidí. Potřebuje tady na zemi někoho s fyzickým lidským tělem, aby to udělal. Pokud nespasený člověk nepozve Boha do svého života, potřebuje někoho ochotného, aby se za ně modlil. Nepotřebuje někoho, kdo za něj bude prosit Boha, jako by ho Bůh nemiloval. Potřebuje někoho, kdo bude mluvit a uvolní tyhle věci vírou! Nemůžete zastavit hřích nebo se modlit za odpuštění místo někoho jiného, můžete ale jednat s negativními následky hříchu. Jakmile jste to udělali, nabídněte se jako dělník! Ani se za někoho nemodlete, pokud nebudete chtít udělat to, co byste mohli udělat. Pokud můžete mluvit s nevěřícím, tak to udělejte! Promluvte pravdu v lásce. Musí slyšet Boží Slovo, protože to je to, co je osvobodí. Modlete se, aby se jim dostala do cesty pravda. „Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ Jan 14:26 Bůh jedná s každým ztraceným člověkem během celého jeho života. Pokládá jim na cestu do pekla zátarasy tím, že k nim mluví, jak jen může. Modlete se, aby jim znovu připomněl věci, které už zažili. Možná je to písmo, které se naučili jako dítě. Možná je to Jan 3:16 z poutače na konci areálu jejich oblíbeného fotbalového stadionu. Když Duch Svatý tyto verše oživí („dělníky“, kteří jim zkříží cestu), přijde usvědčení. 66

Prominutí Nemůžete přijmout odpuštění za cizí hříchy, ale můžete je prominout. „Komu prominete hříchy, tomu jsou prominuty; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ Jan 20:23 (překlad z angličtiny) Prominutí se týká následků hříchu. Nemůžete zastavit hřích nebo se modlit za odpuštění místo někoho jiného, ale můžete se vypořádat s negativními efekty hříchu. Pokud někdo žije sexuálně nemorálním životem, může být vystaven různým druhům sexuálně přenosných nemocí. Mohli byste se modlit: „Otče, vím, že každý musí sám za sebe přijmout odpuštění za svoje hříchy, ale já se stavím proti negativním následkům těch hříchů podle Jana 20:23. Satane, i když ti otevřeli dveře, ty jim nedáš žádnou sexuálně přenosnou nemoc. Napomínám AIDS. Tu nemoc nedostanou, ve jménu Ježíše!“ Vaše modlitba jim zajistí určitou míru ochrany, ale mohou ji také nevyužít. Pokud to udělají, budete se muset modlit znovu. Prostě na tom trvejte a uvolňujte Boží moc a ochranu do jejich života, dokud nezareagují kladně. Ve skutečnosti je nemůžete přinutit přijmout Pána, ale můžete na ně pozitivně duchovně tlačit tím, že uvolníte Boží moc nad jejich životem. I Ježíš, dokonalý přímluvce, nemohl přesvědčit lidi nebo je osvobodit jen svou vlastní vírou: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.“ Matouš 23:37 „Častokrát jsem vás chtěl požehnat a sloužit vám, ale vy jste mi to nedovolili!“ Vše co můžete dělat, je být kanálem Boží moci, aby mohla plynout a dotknout se lidí, protože nakonec se musí pro Pána rozhodnout sami. Pavel opakoval tento fakt v 1. Korintským 7:16: „Copak víš, ženo, zda zachráníš manžela? Copak víš, muži, zda zachráníš manželku?“ 67

Neopouštějte svého nevěřícího partnera! Jak víte, jestli je váš vliv přesvědčí ke spasení nebo ne? Pokud zůstanete a budete je milovat a modlit se za ně, tak možná Pána přijmou. Nemůžete svého partnera „prohlásit“ spaseným nebo je do spasení nutit, ale Bůh vás použije, aby je přesvědčil. A oni pravdu uvidí a uslyší skrze vás, rozhodnout se ale musí oni sami, jestli chtějí jít do pekla nebo ne, protože Bůh nebude nikoho nutit, aby přijal Jeho Syna. „Grilování!“ Před tím, než začal učit o tom, co je to modlitba, náš Pán Ježíš Kristus strávil dost času tím, že vysvětloval, co modlitba není. Přesně tomu jsem se v této knize až dosud věnoval! Chtěl jsem být zdvořilejší, jemnější, ale ohledně všech těch výstředností a zvráceností v dnešním těle Kristově ohledně modlitby Pán řekl: „To prostě nejde zabít bez bolesti – tak to zabij rychle!“ Při službě v zahraničí jsem zjistil, že je důležité se oddělit od náboženské kultury. V severní Indii, kde ještě naše víra není moc silná, jsou mnohá náboženská vyjádření křesťanství stejně tak pohanská a bezbožná jako převládající hinduismus. Během návštěvy jsem viděl, jak lidé uctívali u svatyní, kde byli malé figurky Krišny, Budhy a Ježíše, všechny dohromady. A protože se v Indii uctívají miliony bohů, spousta lidí ochotně „přijímá“ Ježíše jednoduše proto, že nechtějí, aby jim někdo z božstva chyběl. V pohanských kulturách jako je tato, se od toho, co není pravé křesťanství, distancuji, než se o něj začnu sdílet. Tady na západě máme také spoustu náboženských vyjádření křesťanství. Možná to u nás není tak očividné, protože jsme v tomto prostředí vyrostli, ale stejně je to špatné. Některé z těchto postojů a špatných pojetí se dokonce vloudily i do charismatických kruhů. Vyvíjíte spoustu úsilí, přičemž zakusíte jen velmi málo – pokud vůbec – skutečného užitku. Ve světle této skutečnosti víme, že něco musí být špatně! Až posud jsem v podstatě potíral špatné názory. Teď, když jsem se distancoval od převládající náboženské kultury povšechným „ugrilováním“ všech těch posvátných krav, bych rád zařadil rychlost a začal vám ukazovat, co modlitba doopravdy je! Modlitba je společenství s Bohem. To znamená přátelství, důvěrnost a vztah. 68

KAPITOLA 12

PRIMÁRNÍ ÚČEL MODLITBY Modlitba je společenství s Bohem. To znamená přátelství, důvěrnosti a vztah. Modlitba je konverzace. Je to dialog (dvoustranný), ne monolog (jednostranný). Modlitba je obojí: mluvení a naslouchání. Devadesát pět procent času, který trávím na modlitbě já, jen děkuju, miluju, chválím, oceňuju a chodím s Pánem – nic zvláštního nebo dramatického. Naprostá většina modliteb je jednoduše navštěvování se s Bohem! Bývaly doby, kdy jsem stál a přebíral autoritu nad ďáblem, bojoval jsem duchovní boje, svazoval a rozvazoval a viděl jsem díky tomu zázraky; ale všechno toto je teď jen maličká část mého modlitebního života jako celku. Ano, tyto věci se normálně učí, jako by byly tak moc důležité! Lidé mě slyší vyučovat o modlitbě v první řadě jako o milování Boha a okamžitě reagují: „Ale ne, to je moc prosté. Potřebujeme být silní na „modlitbách“ a pravidelně se věnovat i těm ostatním věcem!“ Rozhodně nesouhlasím. Žádání a přijímání je jedním z účelů modlitby, ale rozhodně to není hlavní účel modlitby. Většina učení o modlitbě se dnes soustředí na to, jak Boha o něco požádat a dostat to od Něho. Je to všechno o tom, že chcete mít zodpovězené modlitby, a pokud jste opravdu duchovní, pak chcete mít zodpovězené modlitby za ostatní (přímluvy). I když to k tomu patří, prosit o uspokojení vašich potřeb (Jan 16:24) by měla být jen malá část vašeho modlitebního života. Pokud jste primárně zaměření na své potřeby, pak je to také jedním z hlavních důvodů, proč vaše modlitby nejsou efektivní. Žádání a přijímání je jedním z účelů modlitby, ale rozhodně to není účel hlavní. Bůh chce vaše potřeby naplnit, ale hledání Boží tváře jen proto, abyste od Něj něco dostali, by nemělo ve vašem modlitebním životě převládat! Nadpřirozeně přidáno! Pokud jste to hlavní dali na první místo – milování, uctívání a přátelení 69

se s Bohem jako váš primární účel modlitby – brzy zjistíte, že ani moc potřeb vlastně nemáte! Když hledáte napřed Boží království, věci dostáváte prostě nadpřirozeně. „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? Matouš 6:25 Váš úhel pohledu se změní ve chvíli, kdy dáte Boha na první místo, když Ho budete chválit! Ztracení lidé jsou úplně zaměstnaní sháněním se po tom, co budou jíst, co si budou oblékat, kde žít, atd., ale věřící by takoví být neměli. Bůh si je plně vědom toho, že fyzické věci potřebujete, ale přikázal vám, abyste „hledali napřed Boží království a jeho spravedlnost.“ A když to uděláte, „všechny ostatní věci, vám budou přidány“ (Matouš 6:33). Když budete do Boha vášnivě zamilovaní, tak se o vás postará – nadpřirozeně – lépe, než byste se o sebe kdy postarali sami! Ale žít jen proto, abyste Ho milovali, uvolní silnou duchovní moc, která v životě pozitivně ovlivní tok zaopatření. Většina lidí tohle prostě nedokáže pochopit, protože to jednoduše dalece přesahuje jejich zkušenosti. Prostě jim to jen proletí nad hlavou! Nemluvím o situaci, když pečujete o svou rodinu nebo kariéru jako o to hlavní a milování Boha je stranou, nebo Ho máte jako „bonus navíc“ vašeho životního stylu. Myslím tím, když jste úplně zaměřeni na Boha, když je On středem vašeho života! Pro průměrného křesťana je Pán jen dalším přídavkem do jejich rušného života. Jsou zaměření na vydělávání peněz, výchovu dětí, udržování svého obydlí, zajišťování většího pohodlí a dělání spousty dalších pomíjivých a nepodstatných věcí. A na okraj té směsice se snaží přiřadit Boha, ale Pán rozhodně není ve středu všeho dění. Dřou se do úmoru, protože na jejich ramenou leží břemeno vydělávání peněz. Neustále jsou vystresovaní a zápolí se starostmi, protože se snaží uspokojit všechny své potřeby sami ze sebe! Když je Bůh opravdovým středem vašeho života, všechno ostatní se daří. Pán způsobuje, že to funguje nadpřirozeně. Nedokážu vysvětlit jak, ale je to zákon království. Když vás zajišťuje Bůh, je to bez dřiny. Ano, setkal jsem se s několika málo křesťany, kteří žijí v tomto nadpřirozeném 70

proudu. Když je jednoduše v celém vašem srdci jen: „Bože, já tě miluju!“, tak zjistíte, že on má spoustu způsobů, jak s věcmi pohnout. Chvála mění perspektivu Lidé mi říkají: „Andrew, vypadá to, že nemáš na hlavě zkřivený ani vlas, ať se děje cokoliv. Věci se nedaří, ale tebe to netrápí!“ To je pravda! Zrovna včera to vypadalo, že kontrakt na naši novou budovu znovu skončí fiaskem. Ale já jsem se tím netrápil, protože miluju Boha a vím, že to nějak zařídí. Byla to jen drobná nepříjemnost, překážka a bolest. A jediné, co ďábel může udělat, je, že vás naštve; nic nemůže zastavit. Kdybych zůstal vzhůru půlku noci a bombardoval nebe, tak by mi to nepomohlo, proto jsem šel rovnou do postele. Nenechal jsem tento problém, aby mi změnil život! A dnes jsem dostal informaci, že se věci vyjasnily a že je všechno zase v pořádku. Haleluja! Váš pohled na věc se změní ve chvíli, kdy dáte Boha na první místo tím, že Ho budete chválit! Spousta vašich starostí přestane být starostmi. Když strávíte čas s Králem králů a Pánem Pánů, Jeho postoje se stanou vašimi postoji. Celý způsob vašeho myšlení se změní díky Jeho vlivu. Nebudou vás trápit věci, které rozčilují ostatní a kvůli kterým tráví dny, týdny, měsíce a dokonce i roky na modlitbách! Když se objeví problém, spousta lidí má pocit, že ho musí vyřešit. Osobně se necítím na to, abych něco řešil. Bůh je můj Zdroj, a proto jsem zaměřený na Něj. Ve chvílích protivenství říkám svým zaměstnancům: „Vy se schovejte a sledujte. Já budu napřed hledat Jeho království a všechno se spraví. Když se prach usadí, ohlédneme se zpátky a řekneme: „Bůh nás požehnal – a způsob, jakým to udělal, byl úžasný!“ „Nikdy neprosím Boha o peníze!“ Pokud dáte Bohu první místo a prostě Ho budete milovat, nebudete muset trávit tolik času prosbami o peníze. Existuje nadpřirozený zdroj! Andrew Wommack Ministries v této době (léto 2005) měsíčně potřebuje 720.000,- amerických dolarů, aby vůbec vyšla. To je 24.000,- dolarů denně! Jen abychom mohli dělat to, co děláme, stojí nás jedna hodina tisíc dolarů, každou hodinu dne každého týdne – a to už to tak dlouho nebude! Pán mi ukázal, že brzo budu měsíčně potřebovat milion. To je téměř 1.400,71

dolarů za hodinu každého dne! A o peníze jsem Pána nepožádal už celá desetiletí. Nikdy Boha o peníze neprosím. Nemodlím se k Němu, abych zvýšil náš příjem. Jen prostě řeknu: „Bože, protože potřebujeme peníze, musí to znamenat, že přemýšlím v moc malém měřítku. Potřebuji začít rozšiřovat svou vizi!“ Pak přemýšlím nad verši o tom, že Bůh vyplňuje mé potřeby, ale nemodlím se, ani na Boha netlačím, netáhnu, nežebrám ani nežadoním. Pokud máme omezené finanční prostředky, chci si být jist, že nedělám něco z těla. Jakmile jsem přesvědčen, že dělám to, co mi On řekl, že mám dělat, začnu se povzbuzovat v tom smyslu, že Bůh je mým zdrojem. Řeknu si: „Bůh je věrný“! Taky třeba použiju Písmo a kážu sám sobě, ale nikdy Ho nežádám o peníze. Nic jiného vás neoslepí tak, jako pohled do Boží slávy. To pro někoho může být divné, ale Slovo říká: „Hledejte napřed království Boží, a všechny tyto věci vám budou přidány!“ Už celá desetiletí jsem Pána nepožádal ani o cent, a přesto naší službě žehná víc než kdykoli dřív. Celé to funguje mnohem lépe, než nějaké mé prošení a žadonění. V modlitbě prostě řeknu: „Otče, miluju tě! Jsi středem mého života.“ Pokud Ho budete uctívat a budete s Ním trávit čas, tak vám nadpřirozeně přidá všechno, co potřebujete. Nebudete potřebovat vědět, jak „svázat chudobu“ a všechno ostatní, protože se vám bude dařit lépe náhodou, než se vám kdy dařilo, když jste se o to snažili! Požehnaný nebo stresovaný? Nezažili byste stres, kdybyste bez ustání milovali a uctívali Boha v Jeho přítomnosti. Já ve stresu nežiju; jsem příliš požehnaný na to, abych se stresoval! Netrápím se věcmi, protože to prostě za to nestojí. Lidé mě kritizují a špatně o mně mluví, ale mně nikdo myšlenky okupovat nebude! Jsou důležitější věci, nad kterými chci přemýšlet, než o jejich kritice. V porovnání s plněním vize, kterou mi dal Bůh na srdce, pro mě prostě kritici nejsou důležití. Miluju je a nesnažím se být zlý, ale mám na práci něco většího, než jsou oni nebo já a to, co říkají o mě a mých myšlenkách. Když mě lidé kritizují, tak se jednoduše soustředím na milujícího Boha. Nemusím se modlit: „Otče, slyšel jsi, co o mně řekli?“ Na tom jednoduše nezáleží, protože hledám napřed Jeho království a spravedlnost. Nejsem přetížený, zdeprimovaný nebo poražený. Hledám Boha a jsem šťastný člověk. Skutečně jsem! 72

„Dobrá, Andrew, to protože nemáš žádné problémy!“ Mám problémy jako kdokoliv jiný! Ve skutečnosti mívají lidé ve službě obvykle víc problémů než ostatní, protože v duchu na sobě mají nakreslený terč. Ďábel zasazuje kazatelům rány různého druhu. Kdybych chtěl, mohl bych být zoufalý jako kdokoli jiný, protože se mi staly některé dosti špatné věci. Ale slova jedné písničky to říkají správně: „Obrať své oči na Ježíše, podívej se do Jeho nádherné tváře a pozemské věci ztratí význam, ve světle Jeho slávy a milosti.“ Nic jiného vás neoslepí tak, jako pohled do Boží slávy. Já nemám starosti a trápení jako mají ostatní, protože se nedívám na to, na co se dívají oni. Jeden z důvodů proč, je ten, že můj modlitební život z 99 procent sestává z: „Otče, miluju Tě. Jsi úžasný!“ – trávení času s Bohem. A o tom modlitba vlastně je. Opravdu Ho o moc věcí neprosím. Když vyvýšíte Boha, zjistíte, jak nepatrné jsou vaše problémy. Pomazaný! Nikdy se nemodlím za shromáždění. Mnoho kazatelů má přímluvce, kteří se dřou a bolestivě se modlí, aby „vyčistili vzduch.“ Prosí Boha, aby přivedl lidi, a žadoní: „Ach prosíme, ať je tam Tvoje pomazání!“ To je pro Boha urážka! Pokud mě Pán povolal, abych sloužil jeho Slovem, tak by byl nespravedlivý, kdyby mi k tomu nedal vybavení, které potřebuju, abych mohl dělat svou práci. Ježíš prohlásil: „Hospodinův Duch je nade mnou, neboť mne pomazal [minulý čas – už to udělal].“ Lukáš 4:18, závorky autora Nikdy Boha neprosím, aby mě pomazal, protože Jeho Slovo říká, že už to udělal (1.Jan 2:20). Modlím se: „Otče, díky za to, že budeme mít dobré shromáždění, protože budu mluvit pravdu, kterou jsi mi Ty řekl do srdce.“ Boží Slovo už je požehnané! Pán chce změnit lidské životy ještě víc, než to chci já. Nemusím Ho prosit, aby měl o ta shromáždění zájem; už ho má. To já se snažím mít o shromáždění zájem, jako má On. V modlitbě si připomínám: „Bože, miluješ ty lidi a chceš je vidět svobodné!“ Takovým způsobem se povzbuzuju a mluvím sám se sebou. 73

Malé nebo velké, množství posluchačů mě netrápí. První dva roky kdy jsem kázal, bylo největší shromáždění, jaké jsem měl, patnáct lidí! Tři z pěti večerů v týdnu jsem sloužil Jamie, Josuovi (našemu nejstarším synovi) a jednomu dalšímu páru, který byl s námi neustále. Čas od času přišel i někdo jiný, ale mně na tom nezáleželo. Já jsem kázal ze srdce! Dnes se na to dívám zpátky jako na dobrý trénink. Doopravdy mi nezáleží na velkosti shromáždění. Jestli je to přes deset nebo patnáct lidí, tak to povazuji za „spoustu lidí“! Nedůležitá posedlost Marta byla posedlá službou, ale Marie seděla u Pánových nohou, trávila s Ním čas a poslouchala. Marta si dělala starosti kvůli jídlu a chtěla, aby Ježíš její sestru přiměl, aby jí pomohla, ale On jí namísto toho řekl, že Marie si vybrala moudře to, co jí nikdo nevezme (Lukáš 10:38–42). Jste pořád posedlí službou, nebo jste si vybrali moudře? Modlitba je v první řadě k tomu, aby vyjadřovala lásku Bohu, ne na to, abyste si jí vyplňovali své potřeby. Nežeňte se do Jeho přítomnosti s nákupním lístkem, nepobíhejte všemi nebeskými uličkami s popěvkem: „Dej mi, dej mi, dej mi. Jmenuju se Víc Berousek. Dej mi víc, dej mi víc!“ Namísto tohoto stravte deset minut vyjadřováním své lásky k Bohu, a pak se budete divit: „Co jsem to měl vlastně za problém?“, protože problém se úplně vypaří. Pokud milování Boha a rozmlouvání s Ním není vaším prvořadým účelem modlitby, pak přicházíte o to, o čem je celé křesťanství! Když vyvýšíte Boha, zjistíte, jak jsou vaše problémy ve skutečnosti nepatrné. „Otče, měl jsem něco, o co jsem tě chtěl požádat, ale zapomněl jsem, co to bylo. Vlastně to ani nesálo za řeč, protože se to spraví samo. O nic nejde!“ Zjistíte, že 90% toho, s čím jste si dělali starosti, nebylo důležité! Lidé se modlívají, protože chtějí získat Boží pozornost a zkroutit Mu ruku za záda, aby Ho mohli žádat o bezcenné věci. Tak například, když navštívíte biblickou konferenci, Satan něco podnikne, aby vám ukradl Slovo. Něco se stane doma, s autem nebo hotelovým pokojem, ventilací, záchodem, atd. Můžete se na to vrhnout a začít agresivně používat sovu víru, abyste věci spravili. Nicméně si už za týden ani nevzpomenete, že vás to kdy trápilo! Kdybyste si psali poznámky, a pak se s ročním odstupem 74

podívali zpátky, tak byste si řekli: „Vždyť to nebylo nic důležitého, a přesto jsem strávil hodinu modlením se, aby mi Bůh pomohl a provedl mě tím!“ Často se chováme jako nerozumní, zkažení haranti, kteří hledají Boží pomoc! „Otče, tenhle ten řekl něco o mém oblečení. Nelíbilo se mu, jak vypadám!“ A koho to zajímá! „Mám už pod očima vrásky. Dokud mě neuzdravíš, Bože, tak nemůžu jít dál!“ To je jen vaše pozemský oblek. Smiřte se s tím! Nepečuje o tyto věci Bůh? Jistě že ano; ale pokud svou pozornost zaměříte na to, jak Ho milovat, pak zjistíte, že všechny ty věci opravdu nejsou až tak důležité. Kdybyste své myšlenky a cit zaměřili na Pána, tak by se vám vedlo lépe náhodou, než se vám vede teď, když se o to snažíte! Už jsem zažil, že si na shromážděních dopředu pro modlitbu přicházeli lidé, kteří křičeli a naříkali. Potom, co ze sebe vyplakali odpověď na mou otázku: „O co jde?“, jsem se musel doslova kousat do jazyka, abych nevybuchl smíchy. Uvnitř jsem si říkal: „Tohle je to, kvůli čemu brečíš? I v mých nejlepších dnech se mi stávají horší věci!“ Milující Bůh Když vstoupíte do Boží přítomnosti a modlitby využijete primárně k milování a uctívání Boha, váš život bude stabilnější. Získáte úplně nový pohled na věc. Budete přemýšlet jinak než ti, kteří Boha nemilují a neuctívají. Kdybyste přestali prosit o věci a jen Ho začali milovat, všimli byste si, že se všechno ve vašem životě mění k dobrému. Pán řekl: „Proste a dostanete,“ ale to není to, co je na modlitbě to podstatné! Modlitba je jednoduše milování Boha! Znamená: „Otče, Ty jsi dobrý Bůh! Zbožňuju Tě! Jsi prostě úžasný!“ Vstupte do Jeho přítomnosti s hojnou porcí radosti a díkůvzdání. Zpívání a uctívání by mělo být také podstatnou součástí modlitby, ale většina lidí ho dává Bohu jen velmi málo. Místo toho se jejich modlitby soustředí na braní: „Bože, nemám nic, co bych Ti dal, ale potřebuju tohle a tady to a tamto. Prosím, pošli to rychle!“ Pokud milování Boha a rozmlouvání s ním není vaším prvořadým účelem modlitby, pak přicházíte o to, o čem je celé křesťanství!

75

KAPITOLA 13

INTIMITA: SRDCE SPASENÍ „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ Jan 3:16 Většina křesťanů zná Jana 3:16 tak dobře, že už vlastně ani neví, co se v něm píše! Často se prohlašuje: „Bůh přišel a odpustil vaše hříchy, abyste se mohli znovu narodit a uniknout peklu!“ Nicméně bližší pohled ukáže, že „nezahynout“ není pravým cílem spasení – ale věčný život je! Naneštěstí, věčný život je pro většinu lidí jen náboženským klišé, které pro ně znamená „žít navěky v nebi.“ Ale věčný život opravdu začíná ve chvíli nového narození (Jan 3:36). Je to skutečnost v přítomném čase – ne v budoucím. Pokud jste věřící, pak vám věčný život patří nyní! Osobní intimní zkušenost Co je věčný život? Ježíš, jeho autor, ho definuje takto: „A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.“ Jan 17:3 Věčný život znamená znát Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista! Ježíš dal Svůj život, abyste ho vy i já mohli osobně a důvěrně znát. Výraz znát znamená v originále osobní, důvěrné poznání založené na zkušenosti. Neznamená to jednoduše „vědět o něčem“. Takhle byste mohli popsat určitá fakta o něčem nebo někom, jako třeba znát jméno nějaké slavné osobnosti, odkud jsou, vědět jakou mají barvu vlasů, aniž byste se s nimi kdy viděli tváří v tvář. Znát v Janovi 17:3 znamená poznání v biblickém smyslu (v Genesis 4:1 Adam poznal svou ženu Evu, a ta počala a porodila 77

dítě). Je to ten nejintimnější ze všech vztahů! Ježíš Kristus zemřel, aby nám předložil možnost poznání Jeho i Otce teď v tomto životě, ne jen v budoucím čase v nebi. To je cílem spasení! Církev zlevnila, oslabila a osekala srdce evangelia tím, že káže: „Litujte hříchů nebo vás pohltí peklo!“ a „Unikněte peklu – potřebujete se znovu narodit!“ To je přitom pravda, že ti, kdo Krista nepřijmou, půjdou do pekla. To samo o sobě je dobrým důvodem pro investování svého života do odhodlaného evangelizování. Nicméně to není pravým cílem evangelia, jak ho odhaluje Písmo. Ježíš dal Svůj život, abychom Ho vy i já mohli osobně a důvěrně znát. Pokud je odpuštění hříchu, abyste se vyhnuli peklu, vším, co jste dostali, pak byste nezažili to, co je opravdovým cílem spasení. Uniknout peklu je jistě úžasná výhoda, není to těžištěm evangelia! Kdybyste získali jen odpuštění hříchů, přišli byste o hlavní cíl spasení. Úplné spasení znamená být si s Bohem tak blízko, že se z Něj stane váš nejlepší přítel. Je pro vás tou nejbližší osobou – skutečnější, než je váš partner nebo děti. Pokud ještě neprožíváte tento druh vztahu s Bohem, pak přicházíte o vlastní smysl věčného života. Hřích nebyl předmětem Kristova příchodu; hřích byl pouhou překážkou, která stála mezi lidstvem a Bohem. Ježíš vzal hříchy na kříž a tím navždy tuto překážku odstranil. Jeho hlavním záměrem nebylo přemoct hřích, ale obnovit náš blízký, osobní a intimní vztah s Bohem. To je věčný život, který nám přišel Ježíš zaopatřit. Hladoví lvi a hořící hranice Důvod, proč církev v prvním století měla mnohem lepší výsledky, než má v tomto století, je, že zakusili věčný život! Bez asistence moderních médií tihle většinou nevzdělaní a otrhaní služebníci změnili svět. Evangelium se během prvních třiceti let šířilo jako požár celým tehdy známým světem díky jejich rozhodnému svědectví. V čem byl jejich velký vliv? V nakažlivé kvalitě jejich intimního vztahu s Bohem! Když mi bylo osmnáct let, vzala mě moje máma do Říma. Viděl jsem katakomby, Koloseum a Cirkus Maximus (dějiště Ben Hurova závodu vozů). V Cirku Maximu Římané zabíjeli lidi tak, že je, mimo jiné, upalovali za živa nebo je házeli lvům. A protože křesťany tak moc nenáviděli, tak dokonce znesvěcovali i jejich hroby. Proto spousta věřících brala své mrtvé a pohřbívala je do podzemních chodbiček zvaných „katakomby.“ 78

Jeden z nápisů, který jsem v katakombách četl, mě jako mladého věřícího hluboce zasáhl. Stálo na něm: „Tady leží moje žena a šestiměsíční dcera, které dnes položily své životy v Cirku Maximu pro Boží slávu.“ Pýcha a radost tohoto muže mě hluboce a jasně oslovily. Jeho žena a dcera zemřely pro Boží slávu! Před tím, než je upálili zaživa, napichovali těla věřících na ostré kůly. Naražení na kůl a v bolestech zpívali tihle křesťané radostné písně, které způsobovaly, že krutý císař Nero si strkal prsty do uší a křičel: „Můj Bože, proč ti křesťané zpívají?“ Věřící mezi sebou dokonce bojovali, protože chtěli mít tu milost a zemřít pro Boží slávu jako první. Většina dnešního západního křesťanství by byla tak plná sebelásky a strachu, že by mysleli jen na svůj život! Je historickou skutečností, že za každého zabitého křesťana vyskočilo sedm Římanů a postavilo se na jejich místo. A byli také okamžitě usmrceni lvy nebo upáleni. Byla to radost, pokoj a láska vycházející z tváří těchto věřících, když s radostí umírali pro svého Milovaného, co Římany vyprovokovalo, aby svůj život položili za vztah s Někým takovým. To bylo také jedním z hlavních důvodů, proč s těmito věcmi v Cirku Maximu přestali. „Bože, naplň mé potřeby!“ Dnes by měl takový postoj stěží jeden z tisíce křesťanů! Vztah většiny věřících s Bohem je velmi povrchní a zaměřený na sebe. Neustále pláčou: „Bože, naplň mé potřeby!“ Nechci tím říct, že Bůh chce, aby z nás všech byli mučedníci, ale naše zaměření rozhodně potřebuje přeladit. Když na prvním místě se srdcem plným lásky, uctívání a vděčnosti hledáte Jeho, pak zažijete radost a Boží pokoj v takové míře, že by vám nevadilo, ani kdybyste přišli o dům nebo auto. Řekli byste si: „Komu na tom záleží? Bůh se o mě postará. Kromě toho, mám příbytek tam nahoře, kde jsou cesty dlážděny zlatem!“ Pokud budete mít tento postoj, pak nebudete mít žádný problém s prosperitou. Nemuseli byste trávit žádný čas modlením se za vaše potřeby! Spasení se zredukovalo do té míry, kdy je jen příležitostí hledat našeho velkého Otce v nebi, aby vyplnil všechny naše potřeby. Když většina lidí přichází k Pánu, přicházejí ze sobeckých důvodů – zvláště ti, kteří hlavně chtějí uniknout soudu. 79

Dlužíme lidem slova o Boží velikosti, dobrotě a milosti. Už se na nás nezlobí. Vždyť abychom s Ním mohli mít důvěrný vztah, Jeho vlastní Syn na sobě nesl hřích, soud a trest, který jsme si zasloužili my. Tak moc nás Bůh miluje! Pokud budeme kázat tohle, budou se k nám lidé houfně přidávat! Namísto toho se káže: „Obraťte se, nebo vás peklo spálí“ a lidé se na Boha dívají jako na „pojistku proti požáru“. Jakmile si je nově obrácený dostatečně jist tím, že peklu unikl, nevěnuje Bohu příliš času ani úsilí. Říká se jim, aby „se drželi“, a sloužili Pánu jen tak akorát na to, aby se dostali do nebe. Víra pochází ze slyšení a to slyšení Božího Slova. Když jsou lidé učeni, že důvod, proč by měli být spaseni je, aby unikli peklu, pak využívají Boha jen k vyplnění všech svých potřeb, a to je tím jediným, na co budou mít víru. Pokud tohle bude jejich cílem, pak Mu budou sloužit jen tak akorát na to, aby získali, co potřebují. Pak, když se jim začne dařit, na Boha zapomenou. Zní vám to povědomě? A takto se káže evangelium! Pronásledováni nebo pronásledující? Bůh vás miluje tak moc, že za vás dal Svého vlastního Syna! Nezlobí se na vás a touží po důvěrném vztahu s vámi mnohem víc, než si dokážete vůbec představit. Nedrží proti vám vaše hříchy, ale vidí vás skrze vašeho spravedlivého, znovu narozeného ducha. Všemocný Bůh se s vámi chce scházet, protože vás miluje! Boha ani tak nezajímá to, co děláte, jako to, kdo jste. Protože tohle ale většina křesťanů neví, neužívají si intimního vztahu s Bohem. Celý křesťanský život – zvláště modlitbu – si zredukovali na: „Jak můžu Boha přimět k tomu, aby pro mě tohle udělal? Jak to můžu od Boha získat? Jak Ho můžu přimět k tomu, aby to udělal pro někoho jiného?“ Nepoužíváme modlitbu k tomu, k čemu má doopravdy sloužit! Modlitba je společenství a přátelství s Bohem. Znamená říct: „Otče, miluju tě“ a slyšet odpověď: „Já tě taky miluju!“ Znamená naslouchat v srdci Mu a cítit Jeho radost z toho, že s Ním trávíte čas. Pokud byste jednali takto, nemuseli byste věnovat tolik času prošení o věci, protože by se k vám dostávali nadpřirozeně. Slovo ukazuje, že máme mít všechna Boží požehnání a že Bůh nás jimi chce zahrnout (Deuteronomium 28:2). Neznám mnoho křesťanů, které by jejich požehnání pronásledovalo, ale určitě je spousta věřících, kteří 80

pronásledují své požehnání! Lidé, co za mnou chodívají na shromáždění s jazykem na vestě, říkávají: „Tak jsem přišel na další shromáždění, protože se snažím přimět Boha, aby něco udělal.“ Zastavte se a začněte Boha milovat se slovy: „Je mi to tak líto, Otče. Ano, je spousta věcí, které v životě potřebuju, ale není to nic podstatného. To hlavní, co potřebuju, je Tě prostě milovat, být s Tebou a vědět, že mě miluješ. Uctívám Tě!“ A váš život by se ohromně změnil! Na druhé straně, pokud 95% vašeho modlitebního života trávíte prošením o věci, litováním, křikem a pláčem, plazením se před Bohem a stěžováním si, tlumočením Bohu toho, co říkal doktor, informováním o vašich účtech a tak, křesťanský život se stává bolestivým a obtížným zápasem. Přicházíte o to, o čem křesťanství vůbec je: znát Boha a milovat ho! Bůh vás chce! Vás chce mnohem víc než vaši službu! Boha ani tak nezajímá to, co děláte, jako to, kdo jste. Vás chce mnohem víc, než vaši službu. Církev ale zdůrazňuje „Sloužit Bohu!“ Poměřujeme Jeho lásku a přijetí tím, jak dobře si myslíme, že se před Ním předvádíme. Stali jsme se „lidskými pracovitostmi“ namísto „lidskými bytostmi.“ Cítíme se zavázáni k tomu, abychom Mu sloužili, protože máme pocit, že to Bohu dlužíme. Tato mentalita dlužníka nás vede ke konceptu: „Musím pro Boha něco udělat!“ Pokud jste Bohu dali své srdce, pak nebudete mít problém s tím, abyste Mu sloužili. Vaše služba ale nikdy nemůže nahradit důvěrný vztah! Pokud má Pán vaše srdce, tak bude mít i vaši peněženku. Ale samotné vaše dávání nemůže nikdy nahradit vaše uctívání. To, co Bůh chce, jste vy! Jednou jsem slyšel vášnivě kázat jednoho služebníka o tom, že „Jediný smysl vaší existence je vést další lidi k Pánu!“ Pokud by toto byla pravda, pak jaký by byl smysl existence Adama a Evy? Neměli nikoho, koho by k Pánu vedli! Vlastně tam nebyli ani démoni, které by vymítali, oblečení, v jehož opatření by věřili, nebo jídlo, které by potřebovali. „Dej nám dnes náš chléb“ nešlo uplatnit, protože klima bylo v zahradě dokonalé a všeho byla hojnost (Matouš 6:11). Ani se nemodlili za přijetí uzdravení pro svá zlomená srdce, bolestivé vzpomínky nebo nefunkční rodiny. Adam a Eva neznali nic z toho, co zaměstnává většinu křesťanů, a přesto se každý den za večerního vánku setkávali s Bohem, aby s ním trávili čas! 81

„Hoden jsi, Pane, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“ Zjevení 4:11 Byli jste stvořeni pro Boží potěšení! Miluje vás a chce vám ukázat, jak moc vás miluje, abyste pak mohli říct: „Taky Tě miluji!“ Proto vás Bůh stvořil, nejen proto, abyste něco dělali. Je pravda, že chce, aby se něco dělo, ale vaše služba má být jen vedlejším produktem vašeho důvěrného vztahu s Ním. Spousta veršů ukazuje Boží pohoršení nad tím, když mu dáváte svou službu, ale ne svoje srdce. „Vaše oběti mi v chřípí zapáchají. Nemohu je vystát; pryč s nimi!“ Tady se mluví o věcech, které Bůh přikázal, aby se dělaly, ale „zapáchaly“, protože Jeho lidé byli pokoušeni dát oběť místo svého srdce. „Nic vám neprospěje“, kdybyste dali všechno své jmění na nasycení chudých – nebo tělo ke spálení – pokud za tím vším není srdce plné lásky (1.Korintským 13). Mohli byste mluvit jazyky lidskými i andělskými, nebo mít víru, která pohne horou, ale pokud vaše srdce nežije ve spojení s Bohem, tak vám to nic neprospěje. Nepochopili jsme, jak moc nás Bůh chce. Po vás touží mnohem víc než po vaší službě! Smysl života Před dvaceti pěti lety, poté, co mě slyšela v rádiu na toto téma sloužit, mi poslala jedna žena z vězení tento dojemný dopis: Drahý Andrew, jsem v cele smrti za vraždu. Od doby, kdy jsem tento čin spáchala, jsem se znovu narodila a byla naplněna Duchem Svatým. Žiju v samovazbě a nemám s kým mluvit. Jídlo mi podstrkují pode dveřmi a z cely nikdy neodcházím. Strávila jsem léta tím, že jsem prosila Boha, aby mě zabil, abych mohla zemřít a jít domů! Celý svůj život jsem byla jeden velký problém! Své rodině jsem přinesla hanbu a zničila své manželství. Mé vlastní děti se za mě stydí a odmítají mě navštívit. A nejen to, někoho jsem zabila a zranila jeho rodinu. A i když jsem teď znovu narozená a miluju Boha, pořád jsem jen přítěží pro daňové poplatníky. Moc dlouho mi připadalo, že by pro tuhle pijavici bylo lepší, 82

kdyby zemřela. Komu můžu svědčit? Není tu ani dozorce ani jiný vězeň. Jednoduše jsem neměla žádný smysl života! Pak jsem tě slyšela v rádiu. Poprvé v životě jsem začala chápat, že jsem se znovu narodila, protože mě Bůh miluje. Můžu Mu žehnat a sloužit tím, že řeknu: „Otče, miluji Tě!“ Teď má můj život smysl! Poprvé v životě jsem svobodná. Jsem svobodnější v téhle vězeňské cele, než jsem si myslela, že kdy můžu vůbec být! Když máte s Bohem důvěrný vztah, žehnáte Mu tím a vás to mění! Tato sestra zažívala v samovazbě víc svobody než většina lidí, kteří nejsou ve vězení, protože zjistila, že věčný život znamená důvěrně znát Boha! Když máte s Bohem důvěrný vztah, žehnáte Mu tím a vás to mění! Získáváte stabilitu a sílu. Namísto, abyste se zhroutili při sebemenším problému, můžete odvážně a čestně prohlásit: „Ať se děje, co chce, já to zvládnu, protože Bůh mě miluje!“ Pokud tohle nevystihuje váš křesťanský život, pak je čas změnit vaše primární zaměření v modlitbě od vyplňování vašich potřeb na milování a uctívání Boha!

83

KAPITOLA 14

JSI DOBRÝ TÁTA! „Dobrořeč, duše má, Hospodinu a celé nitro mé jeho svatému jménu! Žalm 103:1 Pouhé vyslovení věty: „Dobrořečím Hospodinu,“ automaticky neznamená, že tím Hospodinu „dobrořečíte“. Jedna nevěřící servírka z baru v Las Vegas se znovuzrodila a slyšela lidi mluvit o křtu v Duchu Svatém. Zeptala se: „Co to je?“ Oni jí popsali, že to znamená být naplněný Boží mocí a mluvení v jazycích. „To zní dobře. Jak to získám?“ A oni jí řekli: „Jen o to popros a pak začni žehnat Pánu.“ Tak šla domů. O křtu v Duchu Svatém věděla jen těchto několik málo informací. Protože šlo o „křest“, naplnila vanu vodou a všude kolem ní nastavěla svíčky. Ve vaně požádala o tento „křest v Duchu Svatém“ a začala říkat: „Žehnám Pánu! Žehnám Pánu“ Takhle chápala to, co jí řekli. Myslela si, že opakování určitých slov znamenalo „žehnat“ Pánu! Bůh její dětskou víru přijal tím, že ji pokřtil Duchem Svatým a hned v koupelně jí dal modlitbu v nových jazycích. Ale „žehnání Pánu“ znamená mnohem víc, než jen pouhé omílání slov. Chce, abyste Mu žehnali, protože kvůli tomu vás původně stvořil. Sloužit Bohu Pánu sloužíte tím, že Mu „žehnáte“. Když ze srdce řeknete: „Otče, miluju Tě. Jsi dobrý Bůh!“, tím Mu žehnáte. Proroci a učitelé v Antiochii „sloužili Pánu“ ve Skutcích 13:2. Nekázali Mu ani Ho nevybízeli k pokání! Chválili Ho, uctívali a milovali. Každý, kdo miluje, sám potřebuje být milován. Pokud vás objekt vaší lásky nemiluje, je to k zoufání. Bůh je láska a miluje vás (1. Jan 4:8). Když Ho milujete vy, tak Mu tím sloužíte a žehnáte Mu! 85

Jednou v sobotu, když jim bylo asi kolem pěti a sedmi roků, jsem vzal svoje kluky a pár jejich přátel ven. Strávili jsme celý den ježděním na koních, hraním si v zátoce a pojídáním nezdravého jídla (speciální požitek pro chvíle, kdy mamka nebyla nablízku). Na konci dne jsem je umyl a po společné modlitbě jsem je uložil do postele. Když jsem otáčel vypínačem a chtěl jsem odejít z místnosti, můj nejmladší syn řekl: „Tati, jsi dobrý táta!“ To mě požehnalo! Neřekl: „Žehnám ti, tati!“, ale svým vlastním způsobem mi tím řekl: „Díky!“ a „Miluju tě!“ Hned potom jsem měl chuť je vytáhnout z postele, jít znovu jezdit na koních a všechno ostatní znovu dokola! Takhle to je s vaším nebeským Otcem. Možná si to neuvědomujete, ale Bůh potřebuje, abyste Mu sloužili. Chce, abyste Mu žehnali, protože kvůli tomu vás původně stvořil. Modlete se: „Otče, Ty jsi dobrý táta a úžasný Bůh! Děkuji ti za moje zdraví, za to, že můžu žít v této zemi, za mé příležitosti a za mou práci.“ Namísto proklínání svého života a zhoršování celé situace, Mu děkujte za to, že je to tak dobré, jak to je! Bůh bude tak požehnaný vaší láskou a uctíváním, že vás bude chtít vytáhnout z postele a dát vám všechno, co si bude myslet, že vás může požehnat! Úplně vás tím vším zahrne. A ostatní budou pořád naříkat a prosit Boha o věci, které ve vašem životě prostě poplynou, protože vy budete Boha milovat. Stravte 95% vašich modliteb zpíváním, chválením a uctíváním. „Otče, miluju Tě!“ A každou chvíli řekněte: „No ano, doktor si myslí, že zemřu, ale to není vlastně tak špatné. Bylo by to skvělé, být s Tebou. Vlastně je těžké se rozhodnout, jestli bych měl zůstat nebo ne, protože Ty jsi tak nádherný!“ Namísto trávení času napomínáním strachu a s otlačenými koleny a slovy: „Ach Bože, pomoz mi věřit!“ řeknete: „Ať už tak nebo tak, Otče. Pokud umřu, pak jsem vyhrál. Pokud se uzdravím, taky vyhraju. Nemůžu prohrát!“ To je postoj, který máte mít. Na ničem jiném nezáleží! Tohle není jen pro „super svaté,“ tohle je základní úroveň i pro křesťanská „mimina“! Jakmile se někdo znovu narodí, mělo by se jim říct: „Byli jste stvořeni pro důvěrný vztah s Bohem. Teď, když jste spasení, můžete naplnit své povolání tím, že Mu vrátíte tu úžasnou lásku, kterou vám ukázal. Když budete Jeho lásku dál přijímat a dávat Mu svou, vzkřísíte někoho z mrtvých, vyženete démony, uzdravíte nemocné a vaše potřeby budou naplněny!“ Skutečně, tohle s tím souvisí. Pokud si vybudujete tento druh postoje, budete k nezastavení! 86

Bůh si „podupával“! „Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“ Skutky 16:9 Bůh nadpřirozeně směroval Pavla a Silase do Filip (v Makedonské provincii) vizí zaznamenanou ve Skutcích 16:9. Během čtyřiceti osmi hodin po příjezdu je zbili až téměř k smrti a hodili je do nejhlubší části vězení. V tomto úplně temném, infekcemi a krysami zamořeném místě začali zpívat. I když jim klády na rukou a nohou bránili v ošetření jejich ran, tito muž chválili Boha! Někteří křesťané se učí v obtížných situacích Boha „chválit“ i přes zaťaté zuby. Vědí, že chválení Pána je síla, která „krotí nepřátele a protivníky“ (Žalm 8:2). A i když to tak možná v srdci ani nemyslí, bojují tím „duchovní boj“. A protože chvála odhání démony, tak svou chválou zahání ze života problémy. Hej, pokud je tohle ten nejlepší důvod, jaký máte ke chválení Boha, pak je pořád lepší Ho chválit takto, než brblat a stěžovat si! „Tati, je mi líto, že ti to musím říct, ale Petr je mrtvý.“ Když Pavel a Silas Pána chválili, začal si podupávat. Výsledkem bylo zemětřesení, které zlámalo jejich klády a otevřelo dveře všech cel. Ale namísto toho, aby utekli, Pavel a Silas zůstali, kde byli. Jak to? A tady je ta zásadní věc: Oni nechválili Boha proto, aby se dostali z problémů; oni Ho opravdu milovali! Se zády rozsekanými na cucky a po kotníky ve špíně prostě pokračovali v uctívání a radování si z Pánovy slavné přítomnosti. Většina dnešních křesťanů by z toho vězení utekla, jak nejrychleji by mohla. Boha zkrátka tak moc nemilujeme! V jiném případě, když učedníci po bičování odešli z židovské rady, děkovali Pánu a chválili Ho za to, že byli vůbec hodni, aby trpěli pro Jeho jméno (Skutky 5:41). Petr byl kvůli své víře ukřižován hlavou dolů. Myslel si, že nebyl hoden toho, aby zemřel ve stejné pozici jako Ježíš. My milujeme sami sebe a mysleli bychom na vlastní újmy do té míry, že by nám nešlo o nikoho jiného. Potřebujeme překonat tento postoj a poznat, že křesťanství je celé o milování Boha. Vzkříšený z mrtvých! Modlitba je v první řadě milování a uctívání Boha. Pokud budete napřed 87

hledat Jeho království a budete s Ním prostě trávit čas, zjistíte, že už vaše potřeby vyplnil. Neměli byste žádné „problémy“, protože by vás nic netrápilo. Namísto toho, abyste byli v depresích, radost Pánova by byla vaší silou! Tento přístup k modlitbě mění „problémy“ na „maličkosti“, které ani nestojí za řeč. „Stezku života jsi mi ukázal, ve tvé přítomnosti je plnost radosti, nekonečné blaho je po tvé pravici!“ Žalm 16:11 Pokud jste deprimovaní, pak nejste v Boží přítomnosti. On je s vámi, ale vy nejste s Ním, protože vás zaměstnává něco jiného. Jděte zpátky do Boží přítomnosti a najdete plnost radosti! Po jedné dlouhé cestě jsme, Jamie a já, konečně dorazili domů a okolo půlnoci se dostali do postele. O čtyři hodiny později zvonil telefon. Byl to náš starší syn, Joshua. Řekl „Tati, je mi líto, že ti to musím říct, ale Petr je mrtvý.“ „Mrtvý? Co se stalo?“ Řekl mi to a já jsem řekl: „První zpráva není poslední zpráva!“ Když jsem položil telefon, strávili jsme, Jamie a já, asi třicet sekund přebíráním autority a přikazováním životu, aby se vrátil zpátky do našeho syna. Pak jsme prostě chválili, uctívali a milovali Boha celou cestu do Colorado Springs. Měl jsem stejné myšlenky a pocity, jako by měl kdokoli jiný. Ale protože bylo moje srdce tak upřené na Pána, nemohl jsem si pomoct a musel jsem se modlit: „Otče, já vím, že ty jsi mého syna nezabil, protože ty jsi dobrý Bůh! Tohle není tvoje vůle. Tak moc Tě miluji! Děkuju Ti za to, že jsi tak dobrý Bůh!“ A pokračoval jsem ve chválení, uctívání a děkování Mu celou cestu do Springs. Petrova pleť už zčernala. Byl pět hodin po smrti, ale pět minut po tom, co jsme se začali modlit, se posadil. Bůh vzkřísil našeho syna z mrtvých! Haleluja! Díky, Ježíši! Můj modlitební život je celý o milování Boha. Neprosím o moc věcí, ani toho moc nedělám, a přesto se dějí úžasné věci. Můj křesťanský život je radost, a kvůli ničemu si nedělám starosti. Starosti jsou stejně jen rouháním se proti Božím slibům. Rostou z nedostatku důvěrností s Ním. Uvědomuju si, že tento způsob modlitby se možná nehodí do vaší současné teologie, ale dokud nebudete mít lepší výsledky než já, tak byste můj způsob měli určitě zkusit! 88

„Díky, Andrew!“ To, co vám říkám, je prosté, ale velmi hluboké. Samozřejmě, že je k tomu potřeba vyvinout úsilí, udělat si čas a zaměřit se na lásku k Bohu. Nicméně jsem zjistil, že když Mu sloužím, tak jsem požehnanější, než je On. Nevím přesně, jak to funguje, ale nikdy se nestane, že bych Boha „překonal“! Když žehnám Pánu, prožívám všechny emoce, které jen můžu unést. Dobře se o mě stará a pečuje o mě – mnohem lépe, než si zasloužím. A já svůj čas trávím tím, že Ho miluju! Někdy se jen hodinu nebo dvě modlím v jazycích. Obvykle proto, že v nějaké věci potřebuji moudrost a modlím se v Duchu, abych se z mého ducha dostala na povrch. A chválím Boha, protože vím, že odpověď už je na cestě! Pokud Pána vždycky chválíte a děkujete Mu, tak byste ani neměli potřebovat brečet a ječet. „O své potřeby proste s vděčností Boha“ (Filipským 4:6). Tento přístup k modlitbě mění „problémy“ na „maličkosti“, které ani nestojí za řeč. Normálně toto téma vyučování moc knížek neprodá. Pokud bych ale knížku pojmenoval Sedm kroků k tomu, jak přimět Boha, aby něco udělal, všichni by si ji koupili, protože to je to, co chtějí umět. Nicméně, ty nejlepší výsledky přichází milováním, děkováním, chválením, žehnáním a uctíváním Boha jako nejvyšší priority v životě. Znamená to v podstatě zůstat s Ním v kontaktu celý den! Nic z toho, co tento svět nabízí, se nemůže srovnávat s potěšením, které pro nás má Bůh. Pamatuju si, jak jsem jednou po shromáždění Kahryn Kuhlmanové zůstal s Jamie sedět ve vyprázdněném sále. Byli jsme ti poslední dva, kteří tam zůstali, ale prostě jsme se kvůli Jeho přítomnosti nemohli zvednout a jít. Během shromáždění se přímo před našima očima zázračně měnily životy lidí, fyzicky i emocionálně. Zranění lidé byli dotčeni živým, milujícím a uzdravujícím Bohem. Byl jsem úplně ohromen! Od té doby jsem byl takto ohromen už mockrát. Když jsem jel zpátky do motelu po jednom z mých shromáždění, pamatuju si, že jsem Bohu děkoval za to, jak úžasný byl, a za to, co skrze mě dělal a jak se dotýkal životů lidí. Pak jsem Ho slyšel odpovědět: „Díky, Andrew! Cením si, že jsem tě mohl použít.“ To mě požehnalo! Možná si myslíte: Bůh by nikdy nic takového neřekl! Ale jistěže ano! Moc dobře Ho neznáte. Bůh je dobrý, miluje nás a cení si nás. 89

Připraveni na změnu? Nejenom že vás Bůh miluje; taky se Mu líbíte! Možná jste to od Něj ještě neslyšeli, ale je to pravda. Není jen vaším velkým Stvořitelem, který se cítil zavázán vám zajistit spasení. Bůh si vás cení. Je radost zažít, jaké to je – říkat Mu jak moc Ho milujete, a pak Ho nechat, aby vám říkal to stejné! Celý váš modlitební život se změní, když se chopíte toho, o čem s vámi mluvím. Všechno se vám v životě změní a vy budete úplně jiní. Milovat Boha – na tom jediném záleží. Všechno ostatní je vedlejší! Přicházíte o pravý účel spasení? Narodili jste se znovu jen proto, abyste unikli peklu? Opravdu jste pochopili Boží lásku a toužíte po důvěrnostech? Jistě, „Děkuji Ti“, říkáte každou chvíli, ale chvály a uctívání Boha jako prvořadou modlitbu nepoužíváte. Váš cíl je někde jinde. Příteli, pokud se v tomhle poznáváš, pak potřebuješ litovat a přijmout pravý cíl spasení. Potřebuješ začít Boha milovat a uctívat! Každý může Boha milovat víc, ale už jste po tom takto někdy v srdci toužili? Anebo se v první řadě věnujete sami sobě a modlení se za vaše vlastní potřeby? Možná se někdy modlíte i za někoho jiného, ale ve skutečnosti Boha tak moc nemilujete. Jste to vy? Jste připraveni se změnit? „Neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne. 2. Timoteovi 1:12 Bůh slíbil, že se postará o to, co mu svěříte. Když Mu nic nesvěříte, tak se o nic nepostará. „Ale Andrew, já si nejsem jistý, jestli to zvládnu!“ Nebojte se, nezvládnete! Často zklamete, ale pokud si uchováte své odevzdání, pak se vám Bůh věrně připomene. Je důležité, abyste se pokořili a reagovali. Povzbuzuju vás, abyste to udělali hned teď, než se pustíte do další kapitoly, nebo než budete dělat něco jiného. Duch Svatý s vámi jedná. Teď je čas k Němu přilnout a říct: „Ano, Pane!“ Věřte mi, budete moc rádi, že jste to udělali! Často to nějakou dobu trvá, než se to, co Bůh udělal v duchovním světě, projeví v tom fyzickém.

90

KAPITOLA 15

ODPOVĚZTE FÍKOVNÍKU! V Marku 11. kapitole jsou obsaženy některé úžasné lekce o tom, jak od Boha v modlitbě něco přijmout. „Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. Ježíš mu řekl: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.“ Marek 11:12–14 Když má fíkovník listy, měl by mít i plody! Fíkovníky nesou fíky ještě před tím, než mají listy a také během toho, co listy nasazují. Ježíš, když viděl na fíkovníku listy a měl hlad, šel k němu, protože čekal, že si pár fíků utrhne. A když žádné nenašel, proklel strom a přikázal mu zemřít. Spousta lidí se diví, proč se Pán na ten fíkovník rozzlobil, když nebyl čas fíků. To proto, že Ježíš byl Stvořitelem fíkovníků. A On byl tím, kdo je stvořil, aby nesly fíky ještě předtím, než jim vypučí listy. Tento fíkovník porušil Jeho příkaz. Byl to zvrhlík. Byl pokrytecký. Hlásil se k něčemu, co nikdy neměl. Proto se Ježíš rozzlobil a proklel ho. Všimněte si, že Pán fíkovníku „odpověděl“. Mluvil na něj! Nemůžete „odpovědět“, pokud s vámi napřed někdo nekomunikoval. Tenhle strom říkal Ježíši, že má fíky, i když je ve skutečnosti neměl. Byl to lhář. Proto Ježíš promluvil přímo k němu: „Ježíš mu řekl: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli“ (Marek 11:14). „Když potom šli za svítání znovu kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl.“ Marek 11:20 V Matouši 21:19 Bible zaznamenává, že fíkovník zemřel okamžitě, 91

když k němu Ježíš promluvil, i když učedníci žádnou změnu až do druhého dne nepostřehli. V tu samou chvíli, kdy Kristus promluvil, se stal zázrak a fíkovník zemřel. Ale protože strom uschl v kořenech, trvalo to přibližně dvanáct hodin, než se to, co se stalo pod zemí, projevilo i nad zemí. To je krásný obrázek toho, co se děje v modlitbě! Víc než oči vidí Pod povrchem se toho děje hodně, co nevidíte. Bůh je Duch a jedná v duchovní oblasti. Často to nějakou dobu trvá, než se to, co Bůh udělal v duchovním světě, projeví v tom fyzickém. Žasnu nad tím, kolik lidí tohle neví. Většina křesťanů si myslí, že pokud chce Bůh něco udělat, pak – BUCH – a je to hotovo. Nechápou omezení a restrikce, ve kterých Bůh musí jednat, aby mohl odpovědět na modlitbu. Když Pán stvořil nebe a zemi, stanovil určité zákony. On sám tyto zákony dodržuje. Proto to někdy chvíli trvá, než se to, co je v duchu, projeví ve fyzickém světě. Například, Bůh přikázal jednomu ze svých nejvyšších andělů, Gabrielovi, aby v Danielovi 9 odpověděl na Danielovu modlitbu. Trvalo to ale asi tak tři minuty, než se Gabriel objevil a vyřídil, co mu Bůh přikázal. V Danielovi 10 to trvalo dvacet jedna dní, než se Boží posel ukázal s odpovědí. Proč Bůh odpověděl na jednu modlitbu za tři minuty a na další až za tři týdny? Tak to nebylo! Bůh na obě modlitby odpověděl okamžitě, ale v prvním případě to poslu trvalo tři minuty, než se ukázal, a ve druhém případě tři týdny. Bůh se nezměnil. On byl stejný. V obou případech šlo nařízení od Jeho trůnu hned, když byl v modlitbě vznesen požadavek. Děje se toho mnohem víc, než vůbec chápeme. (Mám skvělé vyučování na toto téma, nazvané Co dělat, když se zdá, že máte nezodpovězenou modlitbu.) Boží Slovo vám slibuje uzdravení, ale neslibuje, že se projeví okamžitě. Marek 16:18 prohlašuje: „Budou brát do ruky hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“ Nicméně, myšlenku, že „Pokud by Bůh chtěl, tak bych se mohl uzdravit a tyhle symptomy by hned zmizely!“, nemůžeme Písmem potvrdit. Na to, jak rychle zakusíte své uzdravení, má vliv spousta věcí. Jednou, když jsem se modlil se ženou, která měla AIDS, jsem mohl říct, že z jejího těla zmizelo. Pak jsem uvolnil Boží pomazání, aby obnovilo její tělo, poškozené nemocí. Řekl jsem jí: „Věřím, že jsi byla z AIDS úplně 92

uzdravená. Ale i když už po něm v tobě není ani památky, tvoje tělo se bude muset z toho oslabení zotavit. Nevím, čeho všeho se to bude týkat, ale měla bys svému tělu dopřát čas dát se znovu dohromady. Může to pár dní trvat, než se úplně spravíš.“ Pokud jste přijali modlitbu a neviděli jste okamžité výsledky, vzepřete se pokušení si myslet: No, a nic se nestalo! I když se ještě pořád cítíte slabí, přesto už to špatné mohlo být úplně odstraněno! Pod povrchem se toho děje hodně, co nevidíte. Pokud se ale budete snažit poznat, jestli Bůh jednal nebo ne, jen podle vašich pět smyslů, pak Boží věci ztratíte! Víra v Boha I když Ježíš promluvil k tomu fíkovníku a on okamžitě zašel, nebylo to až do druhého dne vidět. Někdy to chvíli trvá, než se to, co Bůh udělal, projeví ve fyzické oblasti. „Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“ Marek 11:21 Petr byl druhého dne ráno ohromen, když fíkovník uviděl! Při čtení Písem máme často tendenci přehlížet, jak se asi museli cítit ti, kteří tyto příběhy prožívali. Udělalo by to na vás dojem, kdybychom se někde procházeli a já bych přikázal stromu: „Zemři ve jménu Ježíše!“ a příštího rána byste ho našli seschlý a mrtvý. Něco byste řekli, ne? Petr se o tom nezmínil jen tak mimochodem; ono to na něj udělalo dojem! „Ježíši, podívej na ten fíkovník!“ A Pán tuto poučnou chvíli využil k ilustraci toho, jak modlitba funguje: „Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru.“

Marek 11:22

Toto se stalo skrze víru v Boha. Víra je velká moc, ale musíte věřit, abyste mohli sklízet její plody. Víra je podřízena zákonům (Římanům 3:27). Stejně jako přirozená oblast, i duchovní oblast funguje podle Božího nadpřirozeného řádu. 93

Z neznalosti se ptáte: „Proč Bůh tomu člověku nepomohl? Proč ho nechal zemřít?“ Uzdravení, vysvobození, prosperita a spasení se prostě „nestanou náhodou.“ Musíte se podřídit duchovním zákonům, abyste získali vytoužené výsledky. Dobrovolně přijatá omezení Elektřina je podřízena přirozeným zákonům. Například, elektřina proudí lépe mědí, než gumou. Tak to prostě Bůh stvořil, aby to tak bylo. Používáním zákonů o elektřině můžeme zkrotit a využít její moc v náš prospěch. Nicméně, předtím, než jsme její zákony pochopili a uplatnili, jsme se bez ní museli obejít. Když Bůh dá své Slovo, tak ho nikdy neporuší. Lidé žili tisíce let bez výhod, které elektřina poskytuje. Bylo to z neznalosti, ne z hlouposti. V průběhu staletí žila spousta výjimečných lidí, ale o elektřině ani o tom, jak funguje, nic nevěděli. A i když byla elektřina na zemi už od stvoření, lidé museli napřed objevit její zákony, než ji mohli začít využívat. Představte si, že by se elektřina používala už ve dnech rozkvětu Egypta, v době Šalamouna, nebo když po zemi chodil Ježíš. Už tu byla, ale naše nevědomost nám bránila ji používat. Například komponenty, bez kterých nefungují mobilní telefony, tu byly vždycky, ale teprve v posledních desetiletích jsme byli schopni vyvinout technologie na jejich využití. Spousta věcí, které dnes máme, jsme mohli mít před dlouhou dobou, nebýt naší neznalosti! Technologický pokrok byl možný, když jsme objevili zákony, které ho řídí. Jednoho dne budou třeba auta jezdit na vodu. A tehdy se podíváme zpátky a pomyslíme si, že jezdit na benzín bylo primitivní. Jediný důvod, proč tyto věci teď nevyužíváme, je, že jsme ještě neobjevili potřebné zákonitosti. Bůh podřizuje sám sebe i vesmír, který stvořil, zákonům, které promluvil, a staly se. Tyto zákony určují způsob Jeho práce. Jednoduše by to nedávalo smysl, aby ten, kdo stvořil tento fyzický svět s takovým řádem (tj. zákony elektřiny, gravitace, atd.), byl sám rozháraný. Křesťané mi často říkají: „No, já se modlil!“ Ale modlil ses správně? „Já nevím, jestli jsem udělal všechno správně, ale pokud by Bůh chtěl, tak by mě prostě uzdravil!“ Myslí si, že pro Boha neexistují žádná omezení. I když 94

jsou dobrovolně přijatá, jsou to nicméně stále omezení. Bůh se řídí svými vlastními zákony! Poslouchejte Jeho pokyny „Svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním!“ Žalm 89:34 Když vám Bůh dá své Slovo, tak ho nikdy neporuší. Nikdy neřekne nic, co by nemyslel vážně. Vždycky myslí všechno vážně. Například vám Pán dal úžasné privilegium tím, že řekl: „Postavte se ďáblu a uteče od vás“ (Jakub 4:7). Nicméně tím také omezil sám sebe, protože teď je to na vás, abyste se vzepřeli ďáblu, a ne na Něm. A protože byla autorita dána vám, Bůh nebude nepřítele napomínat za vás. Modlitba: „Ach, Bože, prosím sundej mi toho ďábla ze zad!“ nebude fungovat. Pán stanovil zákony tím, že promluvil své Slovo. Musíte se vzepřít ďáblu a on od vás uteče. Můžete být upřímní, jak chcete, ale svoboda od démonického útlaku nepřijde, pokud nebudete poslouchat Boží pokyny. Musíte uplatnit autoritu, kterou vám Bůh dal, nebo to nebude fungovat! Další zákon je tento: Budete mít to, co říkáte. Bůh neporuší svoje zákony – přirozené nebo duchovní – jenom proto, že vy jste něco mysleli dobře! „Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí. V moci jazyka je smrt i život, kdo rádi mluví, jí jeho ovoce.“ Přísloví 18:20,21 Život a smrt jsou v moci jazyka. Budete mít to, co říkáte! (Matouš 12:34; Marek 11:23; Jakub 3:2–12). Spousta lidí touží být uzdravena, ale z pusy vypouští všemožné negativní věci. Říkají, co jim říkal doktor, jak se cítí jejich tělo, jaký je názor dalších lidí, a pak se diví, proč na sobě nevidí Boží uzdravující moc. Duchovní zákony jsou na svém místě a fungují! Nezabíjejte se! Ty stejné zákony, které mohou přinášet užitek, mohou také zabíjet! Kdybyste se dotkli nezaizolovaného drátu, ve kterém je napětí, pak 95

dostanete elektrický šok. V závislosti na tom, jak moc vysoké napětí v tom drátu je, vás může i zabít. A nebylo by to tím, že elektrárna by vás neměla ráda a řekla si: „No teda, toho potrestáme za to, že se toho drátu dotkl!“ Ne! Není v tom nic osobního; je to jen zákon. Elektrárna vyrábí energii, aby vám prospívala, ne aby vás zabila! Bůh stvořil gravitaci pro náš prospěch. Díky ní můžete sedět v křesle a nemusíte ho mít přišroubované k podlaze, ani se k němu nemusíte připoutávat. Nemusíte se pořád usilovně snažit, abyste neuletěli, pokud chcete, můžete snadno v křesle usnout. Nicméně pokud porušíte zákon gravitace tím, že vyskočíte z vrcholu Empire State Building a budete se snažit rukama chabě mávat, abyste letěli, tak ten stejný zákon (který vám měl být k užitku), vás zabije. A nebylo v tom nic osobního. Ať už jste tomu řádně nerozuměli nebo jste se svévolně rozhodli s přírodními zákony nespolupracovat, na tom opravdu nezáleží. Výsledky jsou stejné, protože jste porušili zákon. Bůh to neudělal; to vy byste se zabili! Pán vám řekl, abyste vy promluvili k tomu, ne k Němu. Cokoli ono „to“ je – mluvte k tomu! Je nemoudré říct: „Ach, člověče, já se cítím hůř. Doktor říká, že do dvou týdnů bude po mně. Umírám!“ A pak se otočit a modlit se: „Bože, prosím, uzdrav mě, jestli je to Tvoje vůle, kvůli Ježíši, amen.“ Pak se lidé často zlobí na Boha a diví se, proč nejsou uzdravení. Porušují zákony víry a zabíjí se tím, že mluví slova plná nevíry! Bůh svoje Slovo nikdy neporuší! Nezruší gravitaci kvůli jednomu člověku, který se pokouší slétnout z Empire State Building. Nezáleží na tom, jak upřímný nebo dobrý ten člověk je; gravitace je přirozený zákon. Pokud by Pán kvůli jednomu skokanovi zrušil gravitaci, pak by miliony dalších lidí zemřely, protože na ní životně závisely. Bůh neporuší svoje zákony – přirozené nebo duchovní – jenom proto, že vy jste něco mysleli dobře! Mluvte k ní! „Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.“ Marek 11:22,23

96

Pán nám přikázal, abychom mluvili ke svému problému. To je fakt o modlitbě, který většině lidí unikl. Mluvte k hoře! Většina křesťanů říká Bohu o své hoře namísto toho, aby řekli hoře o svém Bohu! „Hora“ představuje jakýkoliv problém. Ježíš prohlásil: „Mluvte ke své hoře a přikažte jí, aby se vrhla do moře!“ Průměrný křesťan se modlí: „Bože, mám tuhle horu. Prosím, odstraníš ji kvůli mně?“ Pán vám řekl, abyste mluvili k ní, ne k Němu. Cokoliv to je – mluvte s tím! Celá ta věc, která tohle všechno zapříčinila, byl mrtvý, uschlý fíkovník. Den předtím mluvil s Ježíšem. A on mu odpověděl a fíkovník už nepromluvil. Mějte víru v Boha!

97

KAPITOLA 16

MLUVTE KE SVÉ HOŘE! „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.“ Marek 11:24 Když se Ježíš modlil nad fíkovníkem, nebyl v tom ani náznak jakékoliv prosby nebo požadavku vůči Bohu (Marek 11:14). Namísto toho se postavil ve své autoritě, věřil a k problému promluvil „modlitbu.“ Účel modlitby není informovat „nebohého dezinformovaného“ Boha! Váš nebeský Otec už dávno ví, co potřebujete (Matouš 6:8). Říkat mu, co říkal doktor, jak špatně se cítíte a že drahá tetička Suzie umřela na tu stejnou nemoc, je kontraproduktivní. Neseďte, nefňukejte a nestěžujte si; Pán už to zařídil! Jeho ranami jste byli uzdraveni (1.Petr 2:24)! Pravděpodobně jste se divili: „Pokud mě už Bůh v duchovní oblasti uzdravil, jak se teda mám modlit, aby se uzdravení projevilo ve fyzické oblasti, kde ho potřebuji?“ Napřed vstupte do jeho bran s díkůvzdáním (Žalm 100:4). Začněte Ho chválit a vyvyšovat za fakt, že už všechno zařídil. To vybuduje vaši víru a vás to povzbudí. Řekněte: „Otče, děkuju ti, že jsem byl Ježíšovými ranami uzdraven. Vírou to přijímám!“ Pak se obraťte k tomu, co je s vaším tělem v nepořádku, a mluvte s tím. Nepovídejte o tom Bohu. Chvalte Pána za to, co Jeho Slovo říká, že už udělal, a pak mluvte přímo s vaším problémem. „Proč to nezmizelo?“ Mary Hillová je klasickým příkladem tohoto pravidla v akci. V září 2001 jsem sloužil v Charlotte, v Severní Karolíně. Rodině, ve které jsem byl hostem, jsem dal kopii videa „Niki Ochenski: Příběh jednoho zázraku“. Povzbudil jsem je, aby se na tento inspirující příběh uzdravení mladé slečny podívali. Když jsem se toho dne vrátil, paní domu seděla 99

na gauči a plakala, protože se dívala na mé video. Zeptala se: „Modlil by ses za mou přítelkyni, která má stejný problém jako Niki?“ Když jsem odpověděl: „Jistě,“ informovala mě, že její přítelkyně je už na cestě! O deset minut později přijela Mary Hillová zabalená do pokrývky s všitými magnety. Další magnety měla přivázané na celém těle. Lékaři, kteří v roce 1994 stanovili její diagnózu, uvedli, že na stupnici od 1 do 10, měla Mary bolesti neustále na hodnotě 11. A s těmito bolestmi nemohla nic dělat! Jak jsme si začali povídat, Mary mi řekla, že ví, že Bůh má s její nemocí nějaký záměr a že je to pro Jeho slávu. Strávil jsem asi třicet minut vyvracením jejích náboženských doktrín Božím Slovem. Nakonec byla připravená, abych se za ni modlil. Chytil jsem Mary za ruce a přikázal jsem vší bolesti, aby ve jménu Ježíše z jejího těla odešla. Boom! Okamžitě byla poprvé po sedmi letech bez bolestí! Užaslá začala chválit Boha. Pak se zarazila a poznamenala: „Pořád ještě mám pálení tady v kříži. Proč to nezmizelo? „Protože jsem nemluvil k „pálení“. Řekla jsi mi, že máš „bolesti“. Teď sleduj!“ Chytil jsem ji znovu za ruce a promluvil jsem k pálení a přikázal mu odejít. A ona vykřikla: „Je to pryč!“, a začala znovu chválit Boha! Ty se modli! Pak jsem Mary vysvětlil, jak má sama sobě sloužit použitím verše z Marka 11:23. Řekl jsem jí: „Pokud se bolest ještě vrátí, neznamená to, že tě Bůh neuzdravil. Je to ďábel, který ti ťuká na dveře, aby zjistil, jestli mu znovu otevřeš. Pokud řekneš: „Ach ne, tak já nejsem uzdravená“, nebo: „Přišla jsem o své uzdravení“, pak mu otevíráš dveře a Satan přijde zpátky. Ale pokud řekneš: „Ne! Jeho ranami jsem byla uzdravena. Boží dary a povolání jsou neodvolatelné. Přikazuji této bolesti, aby odešla!“, udržíš si své uzdravení a všechno bude v pořádku.“ Promluvte k vašemu problému a přikažte mu změnit se. Svou víru směrujte svými slovy. Když se Mary chystala k odchodu, řekla: „To pálení je zpátky.“ „No, já už jsem tě naučil, co máš dělat. Já tě vezmu za ruce a budu s tebou souhlasit, ale modli se ty.“ 100

„Otče, děkuju Ti, že je to Tvoje vůle, abych byla uzdravená. Ranami Ježíše jsem byla uzdravená, děkuju Ti za to. Prohlašuju svoje uzdravení ve jménu Ježíše.“ Ještě před čtyřiceti minutami byla tato paní presbyteriánskou, která věřila tomu, že její nemoc byla poslaná Bohem, aby se mohl oslavit. Urazila dlouhou cestu! Nicméně, i když jsem si myslel, že je to dost dobrá modlitba, takovýmto modlením nemůžete přijmout uzdravení. Jednoduše to takto nefunguje. Takže po tom, co skončila, jsem se jí zeptal: „Ještě to pálí?“ „Ano, ještě to tam pořád je.“ „A víš proč?“ „Ne.“ „Neudělala jsi, co jsem ti řekl.“ „A co je to?“ „Nemluvila jsi k hoře. Mluvila jsi k Bohu a chválila jsi Ho. To, co jsi říkala, bylo dobré, ale neudělala jsi, co jsem ti řekl, abys udělala.“ „Myslíš, že bych měla říct: „Pálení, ve jménu Ježíše…““ „Ano!“ „Ok.“ Chytili jsme se za ruce a Mary prohlásila: „Pálení! Ve jménu Ježíše…“ a pak se zarazila a vykřikla: „Je to pryč! Zmizelo! Jsem uzdravená!“ O dva roky později jsem o ní slyšel, že se má dobře. A v presbyteriánské církvi způsobila „nemalé pozdvižení“. Je to úžasný příklad! Nasměrujte svou víru Bible říká: „Mluvte k problémům!“ „Dobrá, Andrew, já nevěřím, že musíš být tak technicky přesný. Bůh ví, co myslím.“ To je přesně jako ten, kdo chytí neodizolovaný drát a řekne: „Jak se odvažuješ mě chtít zabít! Já to myslel dobře, ale nevěděl jsem, že je pod proudem!“ Na tom nezáleží, jaké máte záměry. Na to, jak to funguje, jsou zákony. Bůh řekl: „Mluvte k věcem!“, a my to neděláme. Pak se divíme, proč nejsme uzdraveni. Máte víru, ale potřebujete ji nasměrovat. Použijte ji na spolupráci se zákony, které ji řídí. Vzepřete se ďáblu. Mluvte přímo k němu. Mluvte k vašemu problému a přikažte mu, aby zmizel. Svou víru nasměrujte svými slovy. 101

I když jsou vaše slova velmi důležitá, vaše činy musí být také v souhlasu s vaší vírou. Pokud „věříte“ jedním způsobem a jednáte jiným, pak rušíte svou vlastní víru! Zjistěte si, co Boží Slovo říká o tom, jak Jeho moc funguje, a pak podle toho jednejte! Pokud vás bolí hlava, neříkejte: „Ach, Bože, bolí mě hlava. Prosím zbav mě toho. Věřím, že Tvými ranami jsem ve jménu Ježíše uzdraven.“ To nestačí! Tohle vám Pán neřekl, že máte dělat. Pokud máte problém s bolestí, tak k ní promluvte: „Bolesti, ve jménu Ježíše ti přikazuju, abys z mého těla zmizela. Cokoliv tuto bolest způsobuje, mluvím k té části těla a přikazuji jí, aby se přizpůsobila, aby bolest ve jménu Ježíše přestala.“ Mluvte s tím! Jamiino chodidlo Pamatuju si, když si Jamie poranila nohu o těžkou kovovou židli v naší pracovně. Byla bosá, když jí židle přistála na klenbě chodidla. Noha okamžitě zmodrala, zčernala a začala otékat. Pět minut se za ni modlila, pak se odkulhala za mnou a požádala mě: „Budeš se mnou souhlasit v modlitbě?“ Modlili jsme se a já jsem s jejím zraněním mluvil se slovy: „Chodidlo, ve jménu Ježíše ti přikazujeme, abys reagovalo. Kosti, pokud je některá z vás zlomená, přikazuji vám se uzdravit.“ Během minuty otok zmizel a barva se vrátila k normálu. Takhle se mluví s problémem! I když jsem tohle věděl už dlouho, z nějakého důvodu jsem to prostě neregistroval. Ale když jsem tento princip začal v posledních pěti letech vědomě uplatňovat, viděl jsem pravděpodobně čtyřikrát víc okamžitých projevů uzdravení, než předtím. Je to opravdu jednoduchý princip! V té chvíli, kdy se modlíte a věříte, Bůh jedná a uvolňuje svou moc. Musíte spolupracovat Spousta lidí nerozumí tomu, že Ježíš položil duchovní zákony. Říkají: „Pokud by mě Bůh miloval, tak by mě prostě uzdravil.“ Ne, takhle to nefunguje. Věci dostáváte podle své víry! „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří 102

jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.“ Lukáš 13:34 (důraz autorův) Sám Pán plakal nad svým milovaným lidem. Chtěl je požehnat, sloužit jim a utěšit je, ale oni to nechtěli přijmout. V Jeho vlastním městě Nazaretu nemohl udělat víc kvůli nevíře (Marek 6:5,6). Abyste mohli přijmout, musíte spolupracovat s Božími duchovními zákony, které platí pro víru. Co říká Slovo?! Když se modlíte, chvalte Boha za to, že je už o váš problém postaráno. Pak se v autoritě postavte a promluvte přímo k problému. Pokud to neuděláte, nebudete mít vytoužené výsledky. Ať se vám to líbí nebo ne, takhle to prostě je! Vaše práce je tyto zákony objevit a spolupracovat s nimi, a ne si vybrat ty, které poslechnete nebo které si sami vymyslíte! Můžete si myslet, že je levnější a snazší vést elektřinu v domě dřevem, ale zaručuji vám, že dřevo nepovede elektřinu tak, jako měď. Nezáleží na tom, že máte radši dřevo. Potřebujete si zjistit, co jsou vodiče, a pak podle toho jednat. Zjistěte, co Boží Slovo říká o tom, jak Jeho moc funguje, a pak podle toho jednejte! Bůh odpovídá okamžitě „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.“ Marek 11:24 Věřte, že přijímáte, když se modlíte a budete (budoucí čas) mít to, zač jste se modlili. Věřte, že jste přijali Boží odpověď hned, když jste se modlili, a uvidíte (budoucí čas) viditelný projev. Většina lidí nemá ani pojem o tom, co se při modlitbě děje! Modlí se, prosí a pak pasivně čekají. Když se něco – cokoliv – podaří, tak si myslí: Bůh mi odpověděl na modlitbu. Pokud se to, o co prosili, nestane, pak si říkají: „Určitě řekl „Ne.““ Ale to jednoduše není pravda! Na to, jak dlouho to potrvá mezi „amen“ a „tady to je“, máte větší vliv, než si myslíte. Než se vaše modlitba projeví, může to trvat jednu vteřinu, jednu hodinu, jeden den, jeden týden nebo i déle. A přesto, ve chvíli, kdy jste se modlili, Bůh už jednal a svou moc uvolnil. Okamžitě, jako u toho fíkovníku, je to hotovo! Pokud necháme stranou překážky, které můžete 103

mít v sobě nebo zvenčí, měli byste vidět okamžitý projev, pokud používáte Boží moc správně. Mluvte přímo k problému. Bůh už udělal pro naše uzdravení všechno, co kdy udělá. Nemodlete se za nemocného jen tak, a pak pasivně nečekejte, až se něco stane. Převezměte velení a přimějte uzdravení projevit se! Možná řeknete: „To nemůžu udělat!“ Ale ano, můžeš! Takhle se modlíme a dějí se přitom dobré věci. Je to na vás, kdy se uzdravení projeví! Základní pravidlo je, že Bůh odpovídá na modlitbu okamžitě. Bez ohledu na to, co se okamžitě projeví nebo neprojeví, věřte, že jste přijali, když jste se modlili. A jak budete mluvit ke své hoře, spolupracujete tímto s důležitým duchovním zákonem a urychlujete projevení vaší odpovědi.

104

KAPITOLA 17

ZNOVU PO NĚM VYSTŘELTE! Spousta lidí má s mým vyučováním problémy. Zajímá je: „Jak můžu věřit? Zrovna teď mě tělo bolí a ty mi říkáš, abych věřil tomu, že jsem byl uzdraven a přitom o tom nemám žádný fyzický důkaz.“ Jiní odpoví: „Aha, už to chápu! Říkáš, abych se choval, jakoby to tak bylo, i když to tak není, a pak se to stane!“ Ne, to není to, co vyučuji. Já po vás nechci nějakou „hru s myslí“, abyste se snažili věřit, že je něco skutečné, když to tak není, aby se to mohlo uskutečnit. Já po vás chci, abyste se prostě podívali za přirozenou oblast. Bůh je Duch (Jan 4:24). Když jedná, tak se to děje v duchovní oblasti. Když prosíte o uzdravení, Bůh vám ho dá v duchovní formě do nitra vašeho ducha v tu stejnou chvíli, kdy Mu v otázce svého uzdravení uvěříte. Jako novozákonní věřící už v sobě máte stejné pomazání a moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. Ve chvíli, kdy uvěříte, Bůh uvolňuje moc ve vašem duchu. Proto jste to už přijali. Bůh už udělal všechno, co ohledně vašeho zázraku kdy udělá, ve chvíli, kdy jste se modlili. Už dal příkaz a uvolnil svou moc, a to je hotová věc! Svá slova používejte k promlouvání života namísto smrti. „Ale já to potřebuju tady ve svém těle!“ Víra je mostem z duchovní oblasti do fyzické. Tak se to, co se už stalo v duchu, přenese do přirozené oblasti. Víra dává podstatu věcem, ve které doufáme, a je důkazem – hmatatelným, fyzickým dokladem – o tom, co nevidíme (Židům 11:1). Jen proto, že je něco v oblasti, kterou očima nevidíme, to neznamená, že to neexistuje! Pokud fyzický svět – to, co vidíte, slyšíte, cítíte, čeho se můžete dotknout a co ochutnat – je jedinou realitou, která pro vás existuje, budete se hádat: „Mě to bolí, takže mě nezajímá, co říkáš! Byl bych lhář, kdybych řekl, že Bůh mě uzdravil, když mám bolesti a mám tuhle vyrážku, nádor, nebo něco jiného. Jsi jedním z těch lidí, kteří se snaží něco si vynutit.“ Pravda ale je, že opravdu existuje duchovní oblast; a také existuje vaše duchovní já! 105

Čerpejte! Duchovní svět je mateční síla (Koloským 1:16; Židům 11:3). Stvořila všechno, co vidíte, a pořád bude existovat i dlouho potom, co tento fyzický svět zmizí (2 Korintským 4:18). Není špatné vědět, že jsou věci přesahující to, co může vnímat vašich pět přirozených smyslů. Rádiové a televizní signály jsou i tam, kde jste zrovna teď vy. Nevidíte je, ale jsou tam. Pomocí přijímače je můžete dokázat. Říct: „Nejsou tu, protože je nevidím ani necítím!“ znamená, že nejste moc moudří. Jsou kolem vás, ale vy si jich nejste vědomi. Duchovní bytosti – andělé, démoni a Duch Svatý – jsou zrovna tam, kde jste teď i vy! Existuje ve vás realita – ve vašem duchu – se kterou nemůžete přijít do styku prostřednictvím vašich pěti smyslů. Musíte prostě věřit Božímu Slovu, které říká: „Když se modlíte, přijímáte.“ Pokud začnete kontrolovat tělo nebo se dívat do zrcadla, abyste zjistili, jestli „… se to stalo?“, tak jste vedle. Vaše uzdravení přichází do duchovního světa. A jak se dostane z nadpřirozeného do přirozeného? Tím, že někdo bude věřit! Vírou prohlaste: „I když ji nevidím, vím, že Boží Slovo říká, abych věřil, že když se modlím, odpověď přijímám v té stejné chvíli, a ona se pak projeví (v budoucím čase) (Marek 11:24). Proto věřím, že to Bůh udělal. V duchovní oblasti se uvolňuje obrovská aktivita a moc. Moc Boží mnou právě teď proudí. Ještě ji nevidím, ale vím, že tam je.“ Pak přimějete svou odpověď, aby se projevila, tím, že uvedete do chodu tyto zákony. Začnete k věcem mluvit a přikažte jim, aby fungovaly. Když si Jamie zranila chodidlo, věřil jsem, že Bůh už její uzdravení zajistil dlouho před tím, než se vůbec o tu židli zranila. Chválili jsme Boha, že už je to hotovo tím, že jsme řekli: „Děkujeme Ti, Otče, že jsi to udělal. Právě teď je to naše!“ Její noha pořád ještě vypadala špatně, tak jsem se na ni obrátil a přikázal jsem jí: „Noho, mluvím k tobě ve jménu Ježíše.“ Čerpal jsem z uzdravení, které Jamie už ve svém duchu přijala. Je to jako mít žízeň a stát u studny. Voda, kterou potřebujete, je tam dole, ale pokud nebudete vědět, jak vhodit kyblík a vytáhnout vodu nahoru, mohli byste zemřít žízní. Jsou věci, které můžete udělat, které čerpají nadpřirozenou Boží moc už přítomnou ve vaší duchovní studni ve vás! Pomazání uzdravovat nemocné, očišťovat malomocné a křísit mrtvé je pořád ve vás. 106

Mluvit se stromy Použijte svá slova k tomu, abyste namísto smrti mluvili život (Přísloví 18:21). Směřujte je přímo k vašemu problému (Marek 11:23). Ježíš sám odpověděl fíkovníku (Marek 11:14). Pokud výpis z vašeho neustále skládá ze záporných položek, tak na něj mluvte! Pokud vždycky, když se do něj podíváte, slyšíte: „Boží Slovo nefunguje! Nikdy nebudeš mít dost!“, pak se na něj zpříma podívejte a řekněte: „Přikazuju mínusu, aby zmizel a aby místo něj přišel plus, ve jménu Ježíše!“ Potřebujete mluvit se svou peněženkou, investicemi, atd. Já mluvím se svými stromy. Žijeme v poloaridním klimatu a náš pozemek je něco jako les. Cituji mu písma ohledně toho, jak Bůh nechává vodu plynout v horách. Pokaždé když zahlédnu nějakého brouka – cizopasníka, prokleju ho a stromu požehnám. Za hranicí našeho pozemku je celá řada uschlých stromů, ale všechny moje vypadají dobře. Lidé si myslí, že je to divné, ale funguje to! Bůh mě učil mluvit ke stromům už v době, kdy jsme byli ještě chudí. Když jsme s ní, Jamie a já, bojovali o samotě, častokrát nás držela při životě moje matka. Nejsem si jistý, jestli to věděla nebo ne, ale někdy jídlo, co nám dala, bylo to jediné, co jsme v tom týdnu nebo dvou jedli. Nikdy jsme jí neřekli, že něco potřebujeme, ale ona nám dávala najíst vždycky, když jsme přišli. Já jsem jí za to alespoň sekal trávník. Naše rodina měla dvacet tři pekanových stromů. Když můj otec ještě žil, dobře se o ně staral, hnojil je a stříkal. Každoročně nesly kolem 150 až 200 kilogramů ořechů. Potom co zemřel, jsme je nechali být. Nakonec už to jednoho roku bylo se škůdci na stromech tak špatné, že celá úroda byla jen asi 25 kilo pekanových ořechů! V příštím roce jsem těm stromům žehnal pokaždé, když jsem sekal trávu. Když jsem šel kolem nich se sekačkou, opřel jsem se o strom jednou rukou a řekl jsem: „Škůdci, proklínám vás ve jménu Ježíše a přikazuju vám zemřít. Stromy, jste požehnané. Přikazuji vám plodnost! Ponesete úrodu!“ Toho roku jsme sklidili přes 250 kilo pekanových ořechů! Jak funguje království Mluvte se svým tělem; dokud nezačne reagovat! Vědci zjistili, že část vašeho mozku se aktivuje hlasem. Pokud řeknete: „Jsem unavený,“ tak 107

podle toho, co zjistili, to váš mozek uslyší a řekne vašemu tělu, aby se připravilo na odpočinek. Budete víc unavení, když budete mluvit „unaveně“. Pokud řeknete: „Člověče, cítím se skvěle!“, tak ta stejná část mozku vám začne do těla posílat endorfiny, aby vám dodaly energii. Vědecká obec právě objevuje to, co Bůh říká celou dobu! Vaše tělo má schopnost ničit bolest. Medicína vás jí doopravdy nezbaví; jen stimuluje tělo, aby produkovalo endorfiny. Jsou to endorfiny, které zmírňují bolest. Existuje dokonce technologie pro lidi s chronickými bolestmi, která elektrickými šoky směřovanými do patřičné části jejich mozku podporuje produkci endorfinů. Ty zbavují bolestí desetkrát účinněji než morfin! „Druhý dech“ chytají atleti ve chvíli, kdy endorfiny potlačují bolest a odnášejí únavu. Využijte svá slova k tomu, abyste bolesti přikázali odejít! Můžete mluvit se svým tělem a přimět ho se uzdravit. Už jsem přikazoval bolesti zubů, aby zmizela, a očím, aby fungovaly. Když jsem s ní promluvil, vyrážka z ruky mého přítele zmizela. Neberte si automaticky prášek; promluvte se svým tělem! Takhle království funguje! My jsme to udělali moc složitým, když jsme se modlili: „Bože, tady je to, co potřebuju. Pokud mě miluješ, tak s tím něco udělej!“ Když se nic neděje, vůči Bohu zahořkneme a divíme se: „Proč jsi nic neudělal?“ Bůh vám dal moc, ale vy nevíte, jak ji použít. Pomazání už ve vás je, aby uzdravovalo nemocné, očišťovalo malomocné a křísilo mrtvé. Pokud se vám nic z toho nestalo, pak to není kvůli porouchanému Božímu vysílači. Váš přijímač ale potřebuje zapnout a vyladit. Studujte Boží Slovo a naučte se mluvit ke své hoře! Víra se dá poznat Když se na toto všechno podívám z širší perspektivy, pak netrávím moc času prošením o věci. Devadesát procent mých modliteb trávívám milováním Boha. On chová v dokonalém pokoji ty, jejichž mysl doufá v něj (Izaiáš 26:3). Když jsem slyšel špatnou novinu o tom, že smlouva na naši budovu propadá, tak to pro mě moc neznamenalo. Strávil jsem čas s Všemocným Bohem! A jakkoli byla ona budova důležitá, věděl jsem, že není na věky. Kromě toho jsem měl tu noc něco lepšího na práci, než si dělat starosti. Šel jsem do postele a usnul. Ani jsem se za to nemodlil, a přesto se celá situace postarala sama o sebe, a všechno šlo dobře. 108

Když je milování a uctívání Boha vaší hlavní prioritou, tak zjistíte, že nemusíte strávit spoustu času modlením se za „věci“. Když se ale potřebujete modlit za něco důležitého, začněte chválením, vyvyšováním a vzdáváním díků Pánu. Řeknete: „Otče, děkuju Ti, že ses o všechno postaral ještě před tím, než tato situace vůbec vznikla. Děkuji Ti, že Tvými ranami jsem byl uzdraven.“ Koloským 2:7 ukazuje, že se máte utvrzovat ve víře s díkůvzdáním. Prostě Boha neustále chvalte a děkujte Mu za to, co Slovo říká, že už se stalo v duchu, dokud se nezbavíte strachu nebo starostí a ve vašem nitru neožije víra. Víra se dá poznat. Vím to, když mám víru. Poprvé, kdy jsem řekl: „Vím, že jednám ve víře a že můžu křísit mrtvé!“, bylo v 1976. V srdci jsem to věděl. I když v této sféře nejsem vždycky, vím, jak se do ní dostat. Začnu chválit Boha a uctívat Ho, dokud se moje víra neoživí. Pokud máte pořád strach, tak se ještě za nic nemodlete. Stejně tak jako nemíříte na tygra, dokud nemáte nabito a namířeno, neměli byste vyslovit svou modlit, dokud nevíte, že jednáte ve víře! Přibližte se k Bohu a vyřešte svůj strach. Chvalte Ho za Jeho úžasnou lásku, dokud nezažene všechen strach (1. Jan 4:18). Jakmile se ho zbavíte a víte, že máte víru, pak se vraťte k tomu, za co se potřebujete modlit – ale neříkejte nic se strachem! Bůh je věrný a už naplnil všechny vaše potřeby ještě předtím, než se objevily. Nemluvte ani s pouhou nadějí. Něco si přát a zkoušet není víra. Musí tu být pravá víra, aby mohla dát podstatu vaší naději. Jakmile vím, že mám živou víru, a opravdu věřím, že se už stalo, pak se své víry chopím a promluvím, k čemukoliv zrovna potřebuji: k mému tělu, k financím, démonům, atd. Pak použiji chválu k tomu, abych zklidnil nepřítele. Čerpám všechno, co mi Bůh ukázal, a ostřeluji ďábla a svou situaci, dokud nevidím výsledky. Není to pro mě nevíra, když tato modlitba tvá déle. Věřil jsem, že Bůh hned udělal to, o co jsem prosil. Když jsem se modlil, dostal jsem Jeho odpověď, ale nejsem ochoten ji nechat v duchovní oblasti. Přiměju ji se projevit ve fyzickém světě, kde ji potřebuju! Modlete se do té doby, než uvidíte výsledky! Když někomu sloužím uzdravením, modlím se za něj dvakrát, třikrát, čtyřikrát, je mi to jedno, jsem ochoten se za ně modlit, dokud jim neošoupu všechny vlasy na hlavě! Ale přesto se nevracím k Bohu a neříkám: „Otče, 109

napoprvé se to nepovedlo. Tak ať to teď vyjde, prosím!“ Ne! Věřím, že se to stalo, protože Bůh je věrný. On dává, ale s naším přijímačem je něco v nepořádku. Tak na něm pracuji. Pokud ďábel přestál jednu dávku Ducha Svatého, tak po něm střelím znovu! Přesně jako to Ježíš udělal se slepým mužem z Betsaidy (Marek 2:22–26). Modlím se, dokud nevidím výsledky! Vaše schopnost být nositelem Boží moci se často zvyšuje používáním. Potřebujete získat postoj, že Bůh je věrný a že splnil vaše potřeby, ještě než vznikly. V srdci vám povstanou odvaha, důvěra a víra, když si uvědomíte, že Boží nabídka je vždycky větší, než vaše potřeba! Někdy se modlím za jiné lidi stejně tak, jako se modlím za sebe. Obvykle jsem připraven, ale oni nejsou v tu stejnou chvíli vždycky připraveni. Když jsem nedávno sloužil jedné paní s AIDS, během našeho rozhovoru jsem si uvědomil, že se pořád ještě bojí. Tak jsem se začal modlit: „Otče, děkujeme Ti, že jsi vyvýšen nad každé jméno. AIDS má jméno. AIDS, poklekni před jménem Ježíš!“ A právě tam jsem cítil, že její víra ožila. Proto jsem pokračoval: „AIDS, nejsi nic jiného, než ztroskotanec, který prohrál! Nemáš žádnou moc, žádnou sílu ani nadvládu! Tímto způsobem se moje víra a víra toho, za koho se modlím, posilňuje. A pak, když promluvím k situaci a uvolním Boží moc, vidím tisíce okamžitých výsledků! Jiná paní přijala modlitbu za své dvě opuchlé nohy. Jedna se vrátila k normálu, a ta druhá zůstala napuchlá. Někteří se divili: „Proč jí Bůh neuzdravil obě?“ Ale uzdravil! Ale ta paní přijala uzdravení jen té jedné nohy. Co tedy uděláte? Pokračujete v modlitbě, dokud se neprojeví i to další uzdravení. Pokud můžete ďáblem hnout o píď, můžete s ním hnout i o míli – třeba po pídích, když to jinak nejde! Vaše výsledky se budou zlepšovat Lidé si myslí, že Bůh uzdravuje tajuplně. Pokud by chtěl někoho uzdravit – BOOM – a tady to je! Pokud dojde ke zpoždění nebo problém, nebo pokud musí stát ve víře a mluvit k tomu a napomínat něco, pak se diví: „Proč to nefungovalo?“ Bůh používá nedokonalé lidi. Všichni bychom zažili, jak se věci dějí rychleji a lépe, kdybychom nebyli tak plní nevíry! Je to zázrak, že se vůbec něco děje, když jen tak pro „zábavu“ koupeme své mysli ve vraždách, 110

cizoložství a homosexualitě a každý den posloucháme (špatné) „zprávy“. Jsme křtěni v nevíře! A protože Ježíš musí používat nedokonalé nádoby, jako jste vy a já, někdy se Jeho moc neprojeví tak rychle. Každý z nás má nějakou nevíru a další haraburdí, které ještě neuklidil, ale to vás nesmí nezastavit! Vaše schopnost nechat vámi proudit Boží moc se často zvyšuje používáním. Nevzdávejte se, pokud jste to párkrát zkoušeli a neměli jste výsledky, které jste chtěli. Dokonce i Ježíš byl lidskou nevírou omezený v tom, co mohl udělat ve svém rodném městě (Matouš 13:58). Vydržte! Když začnete něco z toho chápat, věřit a zkoušet to, vaše výsledky se hodně zlepší!

111

KAPITOLA 18

POŽÁDEJTE A PŘIJMĚTE „A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ Lukáš 11:9 Pokud bychom jednoduše věřili Lukáši 11:9, pak by všechno bylo v pořádku! Nicméně, spousta lidí nemůže, protože zažili situaci, kdy požádali Boha, aby něco udělal, a ono se to nestalo. Kvůli této negativní zkušenosti si myslí: To prostě nemůže být tak jednoduché! Obrovské množství dnešního „církevnictví“ sestává z výmluv, proč Boží přísliby nefungují. To je náboženské! Je to obhajoba toho, proč se vám nedaří, proč jste deprimovaní, nemocní, chudí, a jak to takhle z nějakých „spásných důvodů“ ve vašem životě Bůh chce. To je ale úplně špatně! Přicházíme s výmluvami, proč Boží Slovo nefunguje pro všechny lidi a vždycky, když říkáme: „Jistě, pokud prosíš, tak přijmeš. Ale někdy Bůh odpoví: „Ne.“ Není to pro každého!“ Vezměte si například křest v Duchu Svatém. Spousta lidí, kteří si uvědomují jeho existenci, se také často otočí zády a vzdají se ho s tím, že „není pro každého.“ Zneužijí 1. Korintským 12:30 („mluví všichni v jazycích?“) bez toho, aby uvážili, že tento verš mluví o veřejném daru mluvení v jazycích při bohoslužbě. Ne všichni mají tento určitý dar, ale všichni znovu narození věřící pokřtění v Duchu Svatém mohou a měli by mluvit v jazycích! (Další informace na toto téma najdete v mém vyučování nazvaném Duch Svatý.) Když jsem se obrátil k Ježíši a začínal jsem ve službě, existovaly celé denominace, které věřili, že zázraky skončily spolu s prvotní církví. Kdokoliv, kdo učil cokoliv o jakýchkoliv nadpřirozených projevech, dějících se dnes, byl „od ďábla.“ Charismatické hnutí nicméně tuhle falešnou hypotézu vyvrátilo, takže všechno, co z něj zbylo, jsou malé okrajové skupinky skalních příznivců, kteří trvají na své nevíře. Převládající myšlení v dnešním těle Kristově je: „Ano, zázraky se mohou dít, ale nejsou pro každého!“ 113

Bůh vždycky odpovídá Boží Slovo prohlašuje pravý opak! „Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Lukáš 11:10, (důraz autorův) Pokud pochopíte, že Lukáše 11:9 znamená přesně to, co se v něm říká, pak když prosíte, tak dostanete. Bůh neříká ne. Tohle není něco, co by už dávno neplatilo. Není to jen pro ty „super svaté.“ Každý, kdo prosí, dostává! Bůh odpovídá na každou modlitbu, která je podle jeho Slova. Všichni jsme zažili situaci, kdy jsme se modlili, poprosili o něco a ono se to nestalo. V první části mého života se to často týkalo smrti. V podstatě mě vychovala moje babička, protože oba moji rodiče pracovali. Modlil jsem se za ni, ale zemřela, když mi bylo osm. Když mi bylo dvanáct, modlil jsem se šest měsíců každý den za to, aby se můj táta uzdravil. A i když byl těžce nemocný a v nemocnici, s jistotou jsem čekal, že se uzdraví; ale on zemřel. Když mi bylo osmnáct, zemřela dívka, ke které jsme měli s Jamie velmi blízko. Stávali jsme ve víře a s lidmi jsme se dvě hodiny modlili nad jejich zemřelými, protože jsme věřili, že je Bůh může vzkřísit z mrtvých. Ale nestalo se to. Modlil jsem se za čtyři mrtvé lidi, než jsem viděl prvního člověka, který vstal z mrtvých! Vy také máte své zkušenosti. Kvůli svým zkušenostem většina křesťanů nevěří, že Lukáš 11:9–10 je opravdu tak prostý. Jiný způsob jak to říct je, že zkušenost je pro většinu lidí podstatnější než Boží Slovo. Pokud pochytíte to, o co jsem se tu s vámi podělil, pak to úplně změní vztah, jaký máte k Bohu! „Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.“ Jakub 4:3 Samozřejmě, že musíte prosit podle Božího Slova. Pokud něco není součástí Kristova vykoupení, pak to pro vás Bůh nezajistil. Proto, pokud poprosíte o něčí manželku/manžela, Bůh vám je nedá. Ani smilstvo, ani cizoložství, ani polygamie nejsou v Ježíšově smrti, pohřbu a vzkříšení 114

zahrnuty. Bůh je život! Nezabije někoho, protože jste se modlili a požádali Ho o to. Ve svém vykoupení Pán zajistil všechny možné dobré věci: radost, pokoj, obnovení vztahů, uzdravení, prosperitu, a mnohem, mnohem více. Tohle jsou věci, o které máte prosit! „Ale to jsem udělal, a nestalo se to!“ Pokud jste prosili o něco, co Boží Slovo slibuje, pak vám to dal. „Ne, nedal!“ Jak to víte? „Protože jsem neviděl, že by se to stalo!“ Skutečně!? Přijali jste? Problém je v tom, že si myslíte, že svými pěti smysly můžete vnímat to, co Bůh dělá nebo nedělá. Pokud něco nevidíte, neslyšíte, necítíte, nemůžete to ochutnat nebo se toho dotknout, pak je to pro vás „důkaz“ o tom, že Bůh i Bůh nic neudělal. Odpověď na toto dilema leží v pochopení existence duchovního světa. Bůh je Duch (Jan 4:24). Když jedná, pak jedná v duchovním světě. V tu chvíli, kdy jste o něco poprosili, Bůh přikázal a bylo to dáno. A i když je to v duchovním světě už hotová věc, jestli to uvidíte nebo neuvidíte ve fyzickém světě, záleží mnohem víc na tom, zda víte, jak přijmout, než na tom, jestli Bůh odpověděl. Je to sice zjednodušené prohlášení, protože někdy mají na přijetí podíl i další lidé, ale především jde opravdu o naši schopnost přijmout v tělesné oblasti to, co vám Bůh dal v duchu. Bůh odpovídá na každou modlitbu, která je podle Jeho Slova. Ale my tuto odpověď v reálu pokaždé nezažijeme, protože nevíme, jak ji dostat z duchovního světa do fyzického. Není to tím, že by Bůh neodpověděl! „Chceš mi tím říct, že je to moje chyba?“ Ano, to říkám. Někteří lidé se na mě hodně zlobí a myslí si: „Ty mě odsuzuješ!“ Ne, neodsuzuju! Jen říkám, že pokud jste o něco přišli, nebylo to kvůli Bohu! Vědomí, že Bůh je vždycky věrný, mi žehná! On si nevybírá, koho uzdraví a koho nechá nemocného, nedopřeje prosperitu jednomu a někoho jiného bude ignorovat, nebo jednomu radostí požehná a druhému ne. Myšlenka, že „Bůh prostě chtěl požehnat tohohle, zatímco u toho druhého chce, aby se cítil hrozně“, není správná. Bůh takový není! V rámci své věrnosti má Pán perfektní plán pro každého jedince, což zahrnuje zdraví, prosperitu, radost, požehnání, pokoj a štěstí. Je to jen tím, že ne všichni to od Něj přijímají. A ne proto, že by Bůh nebyl věrný v dávání, ale spíš proto, že ne každý ví, jak přijmout. Je to opravdu tak jednoduché! 115

KAPITOLA 19

PROMĚNNÁ Danielův příklad jasně ilustruje Boží věrnost v odpovídání na modlitby. Daniel se v deváté kapitole modlil a ptal se Pána na Jeremiášovo proroctví ohledně zajetí dětí Izraele, které mělo trvat sedmdesát let (Daniel 9:1–3; Jeremiáš 25:11–12). Uplynulo už ale víc než sedmdesát let, takže to vypadalo, jako by se Boží příslib nenaplnil. Stejně tak jako v našich dnech se možná i tehdy snažili jejich teologové „neúspěch“ vysvětlit a říkali: „No, možná tohle, možná tamto, a taky všechno ostatní!“ Ale Daniel se modlil a ptal se: „Pane, co tohle proroctví znamená? Už je to víc, než sedmdesát let, co jsme v zajetí.“ Bůh na tuto modlitbu odpověděl a ukázal mu, že to má být sedmdesát týdnů roků, což je vlastně 490 let zajetí (Daniel 9:24). Také dal Danielovi důležité proroctví ohledně přicházejícího Mesiáše (Daniel 9:25–27). To je jedno ze stěžejních zjevení v Božím Slově! „Obrátil jsem se [Daniel] k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach Panovníku, Bože veliký a hrozný … Panovníku, slyš! Panovníku, odpusť! Panovníku, pozoruj a jednej! Neprodlévej! Kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé město i tvůj lid se nazývá tvým jménem.“ Daniel 9:3,4,19 (závorky autora, Ekum. překlad) Boha nemůže nic zastavit nebo zdržet od toho, co chce udělat! „Ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu, své prosby o smilování za svatou horu Boží, tedy ještě jsem rozmlouval v modlitbě, když Gabriel, [To byl ten stejný anděl, který později mluvil se Zachariášem a Marií (Lukáš 1:19, 26–27).] ten muž, kterého jsem prve viděl ve vidění, spěšně přilétl 117

a dotkl se mě v době večerního obětního daru. Poučil mě, když se mnou mluvil. Řekl: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti posloužil k poučení.“ Daniel 9:20–22 (závorky autora, Ekum. překlad) Tři minuty Během toho, co se Daniel ještě modlil, ukázal se mu anděl Gabriel a předal mu od Boha odpověď. Danielova celá modlitba nemohla trvat déle než tři minuty. A přesto mu Pán odpověděl, ještě když byl uprostřed modlitby. To je dobré! „Na začátku tvých proseb o smilování vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti je oznámil, neboť jsi vzácný Bohu. Pochop to slovo a rozuměj vidění.“ Daniel 9:23 (důraz autorův, překlad z angličtiny) Všimněte si, co anděl řekl ohledně toho, kdy Bůh odpověděl. „Na úplném začátku tvých proseb mi Bůh dal příkaz, a tak jsem tady s odpovědí.“ Spousta lidí proti tomu bojuje: „U Boha neexistuje něco takového jako je čas, prostor nebo vzdálenost,“ ale tato úvaha se nedá Písmem dokázat. Myslí si, že pokud Bůh chce uzdravit, zajistit peníze, vysvobození, dát radost nebo cokoliv komukoliv, že všechno, co musí udělat, je to jednoduše chtít a – BOOM – už to je. Věří: „Když Bůh něco chce, pak – BANG – a je to. Boha nemůže nic zastavit nebo zdržet od toho, co chce udělat!“ To vede k mylnému předpokladu, že když se nic nestane, znamená to, že Bůh nic neudělal. Nicméně Daniel 9 je příkladem, kde Bůh promluvil a trvalo to přibližně tři minuty, než se odpověď projevila. Nejsem si jistý proč, ale chvíli to trvalo od okamžiku, kdy Bůh jednal, než se ukázala odpověď. Možná byl Daniel sto milionů světelných let daleko a andělovi trvalo tři minuty, než tu vzdálenost překonal. Možná si musel sbalit kufry nebo si vyčistit zuby. Kdo ví, co dělal. Ale trvalo to tři minuty, než se to, co Bůh přikázal, projevilo. Berte v úvahu duchovní oblast Tři minuty, to není moc! To byste zvládli, kdybyste si šli na shromáždění pro modlitbu, a všechno by bylo v pořádku ve chvíli, kdy dorazíte před oltář. Ale co když to bude trvat tři týdny namísto tří minut? Tehdy většina 118

lidí ztrácí svou víru. Pokud něco neuvidí nebo svou odpověď neucítí hodně brzy, pak vše uzavřou slovy: „Požádal jsem Ho, ale Bůh neodpověděl!“ Jak to víte? Jak si můžete být jisti tím, že Bůh už nepřikázal odpovědi a že není zrovna na cestě z duchovní oblasti do fyzické? Copak se dá vidět všechno, co se kvůli vám děje v duchovní oblasti? Většinou si to lidé neuvědomují. Prostě věří tomu, že kdyby Bůh chtěl, mohl by okamžitě udělat cokoliv. Potom, když se něco neprojeví okamžitě, si myslí, že Bůh prostě neodpověděl. To není nic jiného, než vynášení vašich vlastních schopností. Pokud si myslíte, že můžete pochopit všechno, co se kolem vás děje v duchovní oblasti, pak si o sobě myslíte moc! V přirozené oblasti existují mikroskopické organismy a drobečky prachu, které létají vzduchem. Přestože je svými fyzickými smysly nevnímáte, víte, že existují. V duchovním světě se dějí všemožné věci, které si neuvědomujete. A je to vrchol arogance se modlit a myslet si, že se absolutně nic nestalo, pokud jste okamžitě neviděli, neslyšeli, necítili, nemohli se dotknout nebo okusit odpověď. Je v tom prostě víc, než co můžete svou hlavou pochopit! Proč Bůh odpověděl jednu modlitbu během tří minut a druhou až za tři týdny? Bylo by pro vás snadné říct, že já jsem prostě jiný, kdybych vám chtěl tuto situaci přiblížit na příkladu z mého života. Řekli byste si: „No dobrá, takhle se to děje tobě, Andrew. Ať už tak nebo tak, tobě to funguje líp než mně. Kromě toho, ty nemáš problémy, které mám v životě já!“ Pokud bych vám dal příklad z Ježíšova života, mohli byste ho přejít slovy: „Ale to byl Ježíš! On to tehdy mohl udělat, ale teď jde o mě a o dnešek“ Ježíš byl Bůh, ale nejednal ve svém božství. Jednal vírou stejně jako lidé pod smlouvou. A stejné to bylo i s učedníky. Opravdu není rozdíl mezi nimi a vámi, jako znovu narozenými věřícími – kromě vaší mysli! Tři týdny Daniel nám dal skvělý příklad! Stejný muž se modlil ve dvou různých případech a dostal dva různé výsledky. Pokud nic jiného, měl by mít víc víry po svém zázračném setkání v deváté kapitole. Měl by být tak nabuzený, že výsledky jeho modlitebního života by se měly jen zlepšovat. Namísto toho se zhoršily! Tentokrát to trvalo celé tři týdny, než dostal svou odpověď. 119

„V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny. Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů.“ Daniel 10:2,3, Ekum. překlad Daniel se zarmoutil a zaměřil se úplně na Boha, ale přesto to trvalo celé tři týdny, než dostal svou odpověď namísto tří minut, jako tomu bylo poprvé. Už se vám to někdy stalo? Něco, za co jste se modlili, se stalo okamžitě, ale něco jiného trvalo dlouhou dobu? Proč Bůh odpověděl jednu modlitbu za tři minuty a jinou za tři týdny? To je špatná otázka. Bůh neodpověděl jednu za tři minuty a druhou za tři týdny. Odpověděl na obě dvě okamžitě! „Na počátku tvé prosby vyšel rozkaz“ (Daniel 9:23) a „od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena“ (Daniel 10:12). Bůh odpověděl na obě modlitby okamžitě, ale jednou to trvalo tři minuty a podruhé to trvalo tři týdny, než se odpověď projevila. Lukáš 11:9–10 říká: „Když požádáte, dostanete.“ Bůh okamžitě odpovídá na každou modlitbu, která je podložená zaslíbením Jeho Slova. Odpověděl na každou modlitbu, kterou se takhle modlil jakýkoliv věřící. Bůh nikdy neselhal, vždycky na takovou modlitbu odpověděl! Nicméně, jsou věci, které se dějí v duchovním světě, které určují, jak rychle odpověď do fyzické oblasti přichází, nebo nepřichází. Zda se odpověď objeví, je ovlivněno tím, jestli ztrácíte odvahu, jste zdeprimovaní, nebo se vzdáváte. V duchovním světě se mohlo dít něco velikého. Mohli jste být velmi blízko tomu vidět fyzický projev, ale vy jste to vzdali a ukončili! Co kdyby to Daniel v kapitole 10 vzdal dvacátého dne? Písmo ukazuje, že Bůh už promluvil a odpověď byla na cestě. Pokud by Daniel řekl: „Naposled to trvalo jen tři minuty. Zítra touhle dobou už to budou tři týdny. Končím!“ I když by v duchovní oblasti všechno spělo ke zdárnému konci, jeho odpověď by se neprojevila. Boží Slovo nás učí, že je to podle moci, která působí v nás (Efezským 3:20). Z lidského pohledu by se zdálo, jako kdyby Bůh Danielovu druhou modlitbu neodpověděl. Démonické zábrany „Avšak ochránce Perského království [andělský posel] stál proti mně po 120

jedenadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Michael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů.“ Daniel 10:13 (závorky autora, Ekum. Překlad) Andělský posel řekl Danielovi, co bylo příčinou zpoždění: démonická opozice. Juda 9 a Zjevení 12:7 ukazují, že „Michael“ je archanděl. Všimněte si, jak byl tento posel zadržován od prvního dne, kdy se Daniel modlil. Bůh reagoval okamžitě, ale posel potřeboval Michaelovu pomoc, aby se s odpovědí pro Daniela dostal přes démonickou opozici. Spousta lidí nechápe, že žijeme ve světě, kde existuje démonická opozice. Myslí si, že pokud Bůh něco udělat chce, tak to prostě udělá. Bůh je větší než ďábel, ale Satan Ho může brzdit, pokud s ním fyzická osoba spolupracuje a postupuje nepříteli svou autoritu. Věci se nedějí automaticky jen proto, že je to Boží vůle a vy jste se za to modlili! Proto, když jsem šel „vyprázdnit nemocnici“, setkával jsem se s různými druhy opozice. Byl jsem prostě celý pryč z uzdravování a říkal jsem si: To je skvělé! Boží vůle je, aby byli všichni uzdravení! A i když je to pravda a já jsem měl víru, nemocní lidé to ne vždy přijímali moc dobře. Jeden muž upoutaný na invalidním vozíku dokonce chytil svou berlu, vyjel za mnou až do haly a honil mě. Rozzlobeně s ní na mě mával a nepřestával křičet: „Bůh mě takhle chce. Je to Jeho vůle, abych byl nemocný. Ty se rouháš Bohu!“ Jindy přede mnou ležel umírající Afričan. Zavolali příbuzné a doktoři se snažili o jeho záchranu. Jeden z členů rodiny mě pozval, abych se za něj modlil. Zatímco jsem tam stál, lékaři ho v jednu chvíli museli oživovat elektrickými šoky. Jemně jsem mu řekl: „Budu se za vás modlit. Boží vůle je, abyste se hned uzdravil.“ A on odpověděl: „No, když je to Boží vůle.“ „Je to Boží vůle! Budete v pořádku.“ Pak se ten člověk, kterého museli tam na smrtelné posteli už jednou oživovat, rozzlobil a zaječel na mě: „Ne! Nemůžeš říct, že je Boží vůlí mě uzdravit!“ Zvedal se na posteli a z plných plic křičel: „Bůh mě zabije!“ Lékaři mě chytili a vynesli mě na chodník před nemocnicí, kam mě vyhodili, jenom proto, že jsem mu řekl: „Je to Boží vůle, abys byl zdravý.“ A on zemřel. Byla to Boží vůle, aby se uzdravil, ale jeho nevíra zabránila tomu, aby se to stalo. 121

Je to jejich rozhodnutí Žena, která se modlila za uzdravení jednoho člena rodiny, bojovala a byla rozčarovaná, protože se toho fyzicky moc nezměnilo. Když se zeptala, co dělá špatně, řekl jsem jí, že možná nic. Mohlo to být prostě tím, čemu člen její rodiny v srdci věřil. Jen to, že někdo mluví a vypadá, jakože má víru přijmout uzdravení, ještě neznamená, že tomu tak opravdu je. Bůh je pořád stejný! Don Krow (můj kolega ve službě) a já jsme celé měsíce téměř denně chodili k jednomu muži. Neustále jsme mu sloužili. Jednoho dne už byl tak slabý, že jen tak, tak dokázal zvednout telefon. Jeho žena musela držet sluchátko u ucha, když jsem mu říkal: „Neopovažuj se umírat, dokud se k tobě nedostanu!“ Don a já jsme přišli a sloužili mu. Jeho stav se zlepšil do té míry, že mohl chodit, jíst, řídit auto a nějakou dobu se mu dařilo dost dobře. Pak ale začal ztrácet odvahu. I když to ostatním nedal znát, Pán mi jednoho dne, když jsem byl s ním, řekl: „On to vzdal. Rozhodl se, že chce jít domů a být se mnou.“ Tento pán byl už starší a bojoval. I když to pro něj nebylo to nejlepší, aby prostě odešel, tak hřích to taky nebyl. Jeho ženě jsem řekl: „Pán se mnou mluvil a řekl mi, že tvůj muž to vzdal a rozhodl se jít domů. Věřím, že je to Boží vůle, aby se uzdravil, ale víš co? Pokud chce jít domů, tak na tom taky nic špatného není.“ Pokračoval jsem: „Můžeš si vybrat. Buď můžeš dál věřit proti jeho vůli, aby se uzdravil, což nebude fungovat, anebo si můžeš užít vaše poslední dny, co budete spolu. Můžeš z těch dní udělat noční můru, nebo můžeš chválit Boha za to, že víš, kam jde, a milovat ho, když po té cestě půjde.“ Rozzlobeně mě napomenula s obviněním: „Ty nemáš víru!“ Tak jsem pokračoval a dál jsem je navštěvoval, modlil se za jeho uzdravení, pokračoval jsem ve stejném chování, ale v srdci jsem věděl, co mi Bůh řekl. Ten muž zemřel. Na jeho pohřbu se lidé ptali: „Proč to nevyšlo? Tomu prostě nerozumím!“ Po jeho smrti našla jeho žena zápisník. V ten samý den, kdy jsem s ní mluvil, si její muž napsal: „Rozhodl jsem se jít domů, ale budu se chovat dál, jako bych věřil v uzdravení, aby lidé kolem mě nebyli zklamaní.“ Choval se stejně a my jsme se divili: „Proč?“

122

Bůh je pořád stejný! Pokaždé nevíte, co se děje uvnitř něčího srdce. Vzít na sebe odpovědnost a říct: „Modlil jsem se a věřil jsem, ale Bůh neodpověděl. Pokud to opravdu byla jeho vůle uzdravit, pak by se opravdu uzdravil!“, znamená dělat si nárok na poznání a schopnosti, které nemáte. Pokaždé přesně nevíte, co se opravdu děje. Je veliký rozdíl mezi tím, jak se modlili pod Starou smlouvou a tím, jak se modlíme pod Novou. Ale Bůh je vždycky stejný. Ve svém Slově – což je vše, co potřebujeme jako základ našeho života – Bůh prohlašuje: „Jeho ranami jsme byli uzdraveni“ (1. Petr 2:24). Chce, aby všichni byli uzdraveni ze všech chorob a nemocí. To učí Bible. Musíte se řídit tím, co říká Slovo! Proměnná není Bůh; tou je ďábel! Bůh odpověděl na obě z Danielových modliteb okamžitě, ale Satan stál v opozici a ve druhém případě oddálil příchod odpovědi. Spousta lidí chybně věří, že ďábel je neomylný a že je na něj vždycky spoleh. Myslí si, že nikdy nic neprošvihne! A i když by si to nepřiznali, tak tomu doopravdy věří. Lidé mi často říkají, jak už udělali všechno, co uměli, ale pořád si nejsou jistí, jestli se k nim Bůh dostane. Nicméně, když udělají i tu sebemenší chybičku, tak vůbec nepochybují o tom, že Satan je za to vždycky dostane. Tito křesťané mají víc víry v ďábla než v Boha! Potřebujete vědět, že Satan často věci zpacká. Proč nebojoval proti modlitbě v Danielovi 9? Pravděpodobně to prošvihl! Ďábel je tou proměnnou! Démoni se nerozmnožují a nemají „děti“ démony. Na svět nepřicházejí noví. Možná bylo v době Adama a Evy mnoho zlých duchů v přepočtu na jednoho člověka, ale od té doby se pravděpodobně hodně rozptýlili. Proto každý nemá svého osobního ďábla! Tolik lidí věří, že ho má, ale on nemůže mluvit s každým a každý den. Nemá na to dost pracovních sil! Satan si musí pečlivě vybírat, koho osobně bude trápit. Tak jako si predátor vybírá oběť ve stádu zvířat, tak si i on vybírá ty nejslabší a ty, kteří se oddělí od stáda. Jsou věci, které k nám zlé duchy přitahují, ale pravdou je, že ne každý má démona, který by na něj denně útočil! Projev Boží moci může zpomalit nebo zhatit spousta faktorů, které mohou situaci ovlivnit. 123

Když se Daniel modlil, snažil se ďábel udělat proti Božímu království všechno, co uměl. Pravděpodobně si myslel, že Danielova modlitba nebude mít šanci projít, tak ji v kapitole 9 nechal kolem sebe „prosvištět“ bez povšimnutí. Nicméně po té úžasné odpovědi a zjevení, přidělil Satan hlavní démonickou sílu na to, aby si byl jist, že Daniel na své modlitby už nedostane žádnou další odpověď. Je veliký rozdíl mezi tím, jak se modlili ve Staré smlouvě, a tím, jak se modlíme v Nové. Tehdy museli modlitbu doslova protlačit, ale v nás, ve věřících v Krista žije Bůh. Nicméně, princip, který potřebujete vidět, je, že ďábel určil démona k tomu, aby bránil Danielovým modlitbám. To způsobilo onen rozdíl mezi třemi minutami a třemi týdny. Bůh není tou proměnnou; Satan ano!

124

KAPITOLA 20

PŘEKÁŽKY ODSTRANĚNY Většina křesťanů o Bohu pochybuje, když se modlí a okamžitě nevidí odpověď. Fňukají: „Pane, co to děláš? Proč jsi mi neodpověděl?“ Tihle věřící zapomínají uvážit, že možná ďábel brzdí jejich odpověď, nebo je jednoduše potřeba nějaký čas na to, aby se mohla projevit! Tento chybný předpoklad, že „Bůh může okamžitě udělat cokoliv“, slouží jako široká cesta pro všemožné pochyby. Pán založil svět s takovými veličinami, jako je čas a prostor. Pokud si pamatujete, že to může nějakou chvíli trvat, než se věci stanou a že démoni mohou brzdit vaši odpověď, pak vám to pomůže ve chvíli, když se modlíte a výsledek se hned nedostaví. Namísto okamžitého pochybování o Bohu budete pochybovat o sobě nebo o ďáblu. Projev Boží moci může zpomalit nebo zhatit spousta faktorů, které situaci ovlivňují. Jeden můj přítel mě před patnácti lety slyšel na toto téma učit. V té době se snažil už dva roky prodat svůj dům. A protože nechtěl platit provizi realitní kanceláři, vystavil před svůj pozemek ceduli: Na prodej od vlastníka. Téměř každý den se celé ty dva roky věrně modlil: „Bože, prosím tě, abys prodal můj dům.“ Ale přišlo se na něj podívat jen pár lidí a nic víc se nedělo. Pak mě slyšel na toto téma kázat a, co slyšel, uplatnil na svou situaci. Pán mu řekl: „Bobe, hned ten první den, kdy jsi dal na zahradu ceduli o prodeji, jsem mluvil k jednomu člověku, aby tvůj dům koupil. Jednal jsem ve věci prodeje, ale proti je tu démonická opozice.“ Většina lidí se modlí: „Bože, prosím, prodej můj dům.“ Pak, když se neprodá, se diví: „Pane, proč jsi to neudělal?“ Bůh osobně si váš dům nekoupí. On pošle nějakého člověka, aby ho koupil. Vy si potřebujete uvědomit, že na odpovědi na vaši modlitbu se podílí i další lidé. Bůh posílá zaopatření prostřednictvím lidí Když Boha požádáte o peníze, tak vám je pošle prostřednictvím lidí! 125

„Dávejte a bude vám dáno. Dobrou míru, natlačenou, natřesenou a přetékající dají lidé do vašeho lůna.“ Lukáš 6:38 (důraz autorův, překlad z angličtiny) Bůh vám vše potřebné zajišťuje prostřednictvím lidí. On nemá měnu vaší země a rozhodně pro vás nebude peníze krást, ani je nebude padělat. Bůh ani peníze nestvoří a nestrčí vám je do peněženky. Mluví ale k jednotlivcům a vyplňuje vaše potřeby jejich prostřednictvím. Proto to jediné, co musí Satan udělat, aby zabrzdil vaše peníze, je zabrzdit lidi. Pán nedávno vedl naši službu k rozvoji televizního vysílání a ke koupi nové budovy. A protože chápu, že nám Pán své zajištění dává prostřednictvím lidí, byl jsem v oblasti nárůstu našich finančních potřeb velmi otevřený. Díky tomu jsem dostal několik výtek od jedinců, kteří říkali: „Kdybys byl mužem víry, tak bys nikdy nemusel lidi o nic prosit. Bůh by se o tebe postaral!“ Tihle lidé žijí v představách, že pokud máte nějakou potřebu, tak ji Bůh prostě nadpřirozeně naplní. Jeden kolega uvedl jako příklad George Muellera. George vedl v Anglii velký sirotčinec a podporoval spoustu misionářů po celém světě. Byl známý svou vírou v Boží zajištění. Mueller si spolu se stovkami dětí v sirotčinci sedl ke stolu a začali se modlit za jídlo, a přitom všichni věděli, že ještě žádné nemají! A přesně v té chvíli přijela třeba dodávka a začala vykládat jídlo. Můj kolega napsal: „George Mueller nikdy nikomu neříkal o svých potřebách, jen Bohu. Nejsi muž víry, pokud musíš říkat lidem, co potřebuješ!“ I když je pravda, že se tyto věci takto děly, můj přítel si neuvědomil skutečnost, že George Mueller také vydával měsíční informační leták, který obsahoval detailní seznam všech jejich momentálních potřeb. Tak se prostě stalo, že když se ve víře modlili za jídlo, někdo, kdo četl jejich leták, přijel se svým příspěvkem. Samozřejmě, že i toto je nadpřirozené, ale Bůh k tomu používá lidi! Prolomte opozici Finance naší služby byly blokované na konci osmdesátých let, kdy se dva slavní evangelisté dostali do potíží. Tehdy jsem ještě neměl televizní vysílání, ale kázal jsem Boží Slovo po celé zemi v rádiu. Proč se náš příjem 126

snížil o desítky tisíc dolarů měsíčně? Bůh používá lidi, aby naplnil naše potřeby! I když jsme neměli nic co do činění ani s jedním z těch mužů, lidé ztratili víru v služebníky z médií. Přišel strach, pochyby a kritika a lidé přestali kazatelům sloužícím v médiích přispívat. Nějakou dobu jsem tím trpěl, ale ne kvůli tomu, že bych nevěřil. Satan brzdil naše finance skrze strach a nedůvěru, kterou tito lidé cítili. Nerozzlobil jsem se na Boha a neptal jsem se: „Proč jsi snížil moje finanční dary?“ Nebyl to Pán; to ďábel brzdil lidi! Když v létě lidé jedou na prázdniny, spousta z nich nebere svůj závazek podporovat naši službu vážně. Namísto toho použijí peníze, které by normálně dali Bohu, na svou dovolenou. Naše služba kvůli tomu trpí, ale já se nezlobím na Boha. On používá lidi! Můj přítel, který prosil Boha, aby prodal jeho dům, litoval a modlil se: „Otče, děkuju Ti, že jsi hned ten první den, kdy jsem vyvěsil ceduli o prodeji, s někým mluvil, aby můj dům koupil. Chyba není v Tobě, že bys neodpověděl, ale v Satanovi, který tomu brání.“ Pak svázal ďábla. A protože můj přítel nevěděl, jakým způsobem nepřítel situaci brzdil, modlil se v jazycích a věřil, že Bůh se o to postará. Některé věci musí růst a rozvíjet se, než se naplní. O dva dny později za ním přišel muž s hotovostí v ruce, aby koupil jeho dům. A když podepisovali smlouvu, kupec mému příteli řekl: „Hned ten první den, kdy jste před dvěma lety vyvěsil na svém pozemku ceduli o prodeji, jsem své ženě řekl: „To je náš dům!“ Od té doby jsem se snažil dát dohromady peníze.“ I když to nebyl křesťan, tak poznamenal: „Je to nadpřirozené, co se stalo! Člověk, který chtěl koupit můj dům, musel napřed prodat svůj. Dva roky se mu to nedařilo, ale pak se stalo něco hodně zvláštního. Přede dvěma dny ke mně přišel, měl peníze, uzavřeli jsme obchod, a tak jsem přišel konečně koupit váš dům!“ Satan brzdil odpověď mého přítele prostřednictvím dalších lidí. Bůh zlámal ďáblovu opozici a odpověď se projevila ve chvíli, kdy můj přítel změnil svou modlitbu. Namísto neustálého každodenního prošení Pána, aby jeho dům prodal, a namísto divení se, proč to Pán ještě neudělal, se můj přítel začal modlit: „Otče, věřím, že jsi mi na mou modlitbu odpověděl. Už jsi promluvil, ale musí tu být něco, čím nepřítel situaci brzdí. Prosím, dej mi svou moudrost, abych věděl jak se modlit!“ To je ale rozdíl! 127

Zkraťte dobu čekání Jako starozákonní věřící neměl Daniel nad ďáblem autoritu. Proto nemohl napomenout démonickou entitu nazvanou „princ Persie“ (Daniel 10:13)! I kdyby Daniel věděl, že problémy mezi kapitolou 9 a 10 byli démonického původu, nemohl by s tím nic udělat. Nicméně, jako novozákonní věřící nad ďáblem moc máme (Lukáš 9:1). Bůh vždycky odpovídá na modlitby okamžitě. Pokud tento princip chápete, pak budete vědět, že když se zpozdí odpověď na vaši modlitbu, pak je to buď vaší nestálou vírou, nebo ďáblovými překážkami – nebo obojím. „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete [budoucí čas] to mít.“ Marek 11:24 (závorky autora) Je také třeba, abyste pochopili, že některé věci vyžadují čas, aby se mohly projevit. Uzdravení by mělo být okamžité, ale „služba“ není jako instantní polévka do hrníčku! Závisí na vaší vyspělosti a na charakteru. Některé věci potřebují vyrůst a rozvinout se, než je uvidíte se naplnit. Bůh je ale v odpovídání na všechny modlitby vždycky věrný. V roce 1976 jsem měl na paži cystu. Nebolela, ale vystupovala tak vysoko, že jsem ji brzy začal schovávat pod pásek hodinek, aby ji lidé neviděli. A i když jsem měl na hodinkách jeden z těch elastických pásků, cysta nakonec vyrostla tak, že se zpod hodinek vyboulila. Když jsem se za ni každý den modlil a říkal jsem: „Otče, přijímám své uzdravení,“ strčil jsem si vždycky ruku za záda, abych se na ni nemusel dívat. Ignoroval jsem tu cystu a myslel jsem si, že to byla víra. Nechtěl jsem se dívat na nic, co by mé víře protiřečilo. Pořád je to lepší než se modlit, podívat se na ni, a pak říct: „Nefunguje to!“ Ale existuje lepší způsob, jak se modlit. Je to v podstatě na vás, jak rychle se odpověď na modlitbu projeví. Od té doby jsem zjistil, že je lepší se podívat přímo na problém a prohlásit: „Já vím, že Bůh už na mou modlitbu odpověděl, protože to říká Jeho Slovo!“ Pokud se odpověď neprojeví, vím, že to není Pán, kdo by odpověď nedal, ale jsem to já nebo ďábel nebo něco jiného, co stojí v cestě. Beru své duchovní zbraně a používám je k tomu, abych zkrátil dobu mezi „amen“ a „tady to je“ (projevením odpovědi). 128

Když v srdci víte, že Bůh už vám ji v duchovním světě dal, nemusíte čekat na odpověď tři týdny, tak jako to trvalo, než se odpověď ve fyzické oblasti projevila Danielovi. Jako věřící v Ježíše Krista se postavte do své autority a přikažte zlému, aby odešel. Namísto toho, abyste o něm říkali Bohu, mluvte přímo k problému. Pak jednejte podle Božího slova. Neseďte tu naprázdno a nečekejte; udělejte něco! Je to na vás! Jedna žena podávala svědectví o své bolesti zubu. Modlila se a dělala všechno, co mohla. Potom, co mluvila k zubu, začala chválit Boha a děkovat Mu za to, že její uzdravení už je hotové. Když poprosila Pána o moudrost, vedl ji k tomu, aby uplatnila svou autoritu a řekla: „Satane, ve jménu Ježíše, přikazuju ti, nech mě být!“ Jakmile to řekla, bolest okamžitě a úplně zmizela. Zjevně nebyla bolest jejího zubu čistě fyzická. Byla to démonická duchovní záležitost. Bůh vždycky odpovídá na modlitby okamžitě, vy ale pokaždé nevíte, kde je překážka. Někdy to může nějakou dobu trvat, než zjistíte, jak ji vyřešit a dostat se dál. Použijte moudrost a modlete se v Duchu, dokud vás Bůh nepovede určitým směrem. Pak se postavte do své autority a jednejte v ní. Tohle zkrátí dobu mezi „amen“ a „tady to je. Je to v podstatě na vás, jak rychle se odpověď na modlitbu projeví. Jakmile víte, že jste (v duchovní oblasti) už dostali, projev (ve fyzické oblasti) přichází rychle. Ježíš použil stejnou strategii, když se modlil za slepého muže (Marek 8:22–26). Vzal jej za město, modlil se za něj, a pak se ho zeptal, co vidí. Někdo by řekl: „No teda, to je nevíra!“ Ne, Ježíš se neptal: „Povedlo se to?“ Věděl, že Bůh už to dal. Důvod, proč toho muže vzal ven z města, je hlavně kvůli tomu, že Betsaida byla tak plná nevíry. Ježíš řekl: „Běda tobě … Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.“ (Lukáš 10:13) Ježíš věděl, že tento muž z města sice vyšel, ale město ještě nevyšlo z něj! Pán si všiml, že v něm ještě pořád přetrvávali překážky působené nevírou. Ježíš se modlil a věděl, že Jeho Otec moc uvolnil. Proto se neptal: 129

„Povedlo se to?“, ale spíš: „Přijal jsi to? Máš ještě problémy?“ Pán zpříma konfrontoval fyzický problém. Když se uzdravení projevilo jen částečně, Ježíš se za něj modlil znovu. Za to by Ho vyhodili z většiny dnešních Biblických škol, protože: „To není víra, prosit o něco dvakrát!“ Pán o nic dvakrát neprosil. Věřil a dostal hned napoprvé. Podruhé uplatnil svou duchovní moc a autoritu. Pokud ďábel ustál jednu dávku, druhou určitě neustojí! Proto se Ježíš modlil znovu a muž viděl jasně. Takhle slouží naši modlitební služebníci na našich shromážděních. Neprosíme Boha o uzdravení, a pak se na vás neusmějeme a neřekneme: „Jděte v pokoji. Ať se vám daří!“ Ne, ptáme se, jestli jste dostali plné uzdravení. „Je bolest pryč? Můžete s tím hýbat?“ Pokud nemáte plný projev uzdravení, tak začneme uplatňovat autoritu, mluvíme k postiženým částem těla a přikazujeme jim fungovat. A i když nevidíme úplně všechny lidi uzdravené, většina lidí dostává plný projev uzdravení. Sláva Bohu! Pokud by nebyla Boží věrnost jistá, pak máme všichni velký problém!

130

KAPITOLA 21

MŮŽETE TO OD BOHA ZÍSKAT! „Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Boží.“ Římanům 10:17 Když z Božího Slova slyšíte vyučování o uzdravení, vysvobození, prosperitě nebo čemkoliv jiném, co Ježíš svou obětí usmíření zajistil, posilní to vaši víru. Jakmile víte, že jste to (v duchovní oblasti) už dostali, projev (ve fyzické oblasti) přichází rychle. Když se vaše poznání a pochopení Slova zvětšuje, můžete uvolnit svou víru a vidět ji se projevit rychleji. Když sloužíte uzdravením, potřebujete si uvědomit, že člověk, za kterého se modlíte, hraje velkou roli v tom, jestli uzdravení přijme nebo ne. Nemůžete vzít všechnu odpovědnost za ně na sebe, ale můžete být pozitivní součástí procesu. Ani Ježíš nemohl potlačit nevíru jiných lidí (Marek 6:5,6). Bůh je věrný! Častokrát se na shromážděních modlím za lidi. Modlil jsem se třeba za někoho, kdo uzdravení nezískal, ale hned člověk vedle byl uzdraven okamžitě. Jdu k dalšímu člověku, ten nic nedostane, ale hned ten vedle něj ano. Není možné, aby má víra v průběhu jednoho shromáždění takovým způsobem kolísala! Už jsem se modlíval třeba za řadu lidí, kdy jich devět uzdravení přijalo a jeden ne. To neznamená, že tento jeden člověk je zlý nebo Boha nemiluje. Můžete Boha milovat celým srdcem a přesto nechápat, jak víra funguje. Leonardo da Vinci byl génius! Už před několika sty lety navrhl helikoptéru, kterou v dnešních dnech sestrojili – a ona letěla. Ve své době byl brilantní, ale neznal elektřinu. Jen to, že Leonardo něco neznal, z něj nedělá hlupáka. Znamená to jen, že o této určité pravdě nevěděl. 131

Víra funguje podle znalosti Slova. Bůh už všechny lidi uzdravil. Když požádáte a věříte, moc působí okamžitě. Pokud ji nevidíte projevit se, není to Bohem, který by vám něco odepřel. Buď jste to ještě nepřijali, nebo existuje nějaká démonická překážka, která odpovědi brání projevit se. Bůh je věrný! Věřte tomu a nikdy svou víru neměňte! Nikdy nezažijete stálou Boží zázračnou moc, pokud se vzdáte a začnete říkat: „No, možná že existují výjimky. Možná že Bůh některé lidi chce nemocné, aby je něco naučil. Snad chce, aby někteří lidé trpěli. Pravděpodobně nebyli moc hodní, dost se nepostili, a tak dále.“ Boží Slovo je absolutní pravda, nikdy se nemění ani nekolísá. Nikdy neslevujte z pravdy o Boží neměnné věrnosti! Pokud se něco nestalo, tak chyba není v Bohu. Je u nás! Nesnažím se vás odsoudit, ale požehnat, informovat a instruovat. Pokud by nebyla Boží věrnost jistá, pak máme všichni velký problém! „Vidíš můj prst?“ Totéž jsem vyučoval v roce 1976 v Childress, Texasu. Na pozvánkách jsme shromáždění uváděli jako uzdravovací shromáždění: „Přiveďte slepé, hluché a chromé!“ Poté, co jsem sloužil Slovem, jsem pozval lidi, aby přišli dopředu, abych jim mohl sloužit. Zareagoval jeden sedmnáctiletý hoch, který byl slepý na jedno oko. Modlil jsem se za něj a přikázal jsem jeho oku, aby vidělo. Pak jsem ho nechal si zakrýt své zdravé oko a podívat se tím špatným. Zeptal jsem se: „Vidíš můj prst?“ Neviděl, i když vnímal světlo! Musel jsem mu otočit hlavu, a říct mu, „Ne, je to tady.“ Okamžitě jsem cítil nevíru ostatních lidí. Pro ně to znamenalo, že pokud se něco nestalo, tak to Bůh neudělal. Tak jsem shromáždění rozpustil se slovy: „Ti, kteří tomu nerozumí a nesouhlasí, mohou jít. Ale ti, kteří věří, že to Bůh už udělal, ať už je to vidět nebo ne, a že to záleží na nás, aby se uzdravení projevilo, zůstaňte.“ Asi dvacet z nich odešlo. Pokračovali jsme v modlitbě za hocha se slepým okem. Každých pět minut nebo tak, jsem přestal a zeptal jsem se: „Vidíš moji ruku?“ Ale on neviděl vůbec nic! V srdci jsem si řekl: „Bože, já vím, že tohle je pravda. Dej mi slovo poznání, abychom to mohli překonat a ukázat lidem pravdu tvého Slova!“ A jak jsem se dál modlil, zeptal jsem se: „Bože, v čem je problém?“ A tahle 132

myšlenka mi přišla na srdce: On ale nepotřebuje uzdravení; on potřebuje zázrak! Do chvíle, kdy mi tohle Pán řekl, jsem nikdy nepřemýšlel o rozdílu mezi uzdravením a zázrakem. Tak jsem nad tím dál přemýšlel, modlil jsem se v jazycích a přitom mě zajímalo: Bože, co to znamená; nepotřebuje uzdravení, ale potřebuje zázrak? Přijetí zázraku a jeho projevení se Když jsem nad tím přemýšlel, Don Krow mi řekl: „Bůh ke mně promluvil a řekl, že ten hoch nepotřebuje uzdravení. On potřebuje zázrak!“ Hned jsem si pomyslel: Tohle musí být Bůh! Přestali jsme se modlit a já jsem se toho mladého muže zeptal: „Co ti vlastně je?“ A on odpověděl: „Když jsem byl malý, měl jsem v oku infekci, kvůli které mi nakonec museli chirurgicky odstranit čočku a sítnici. Já ani vlastně nemám všechny části oka, které potřebuju, abych mohl vidět!“ Na to jsem mu odpověděl: „Ty nepotřebuješ uzdravení, ty potřebuješ zázrak!“ Pak jsem mu oko přikryl rukama a řekl jsem: „Čočko a sítnice, přikazuju vám, abyste se objevili v tomhle oku, ve jménu Ježíše.“ Pak jsem ho nechal si zakrýt zdravé oko a zeptal jsem se: „Kolik prstů vidíš?“ A on odpověděl: „Jeden!“ a viděl! Někteří lidé si myslí: No dobrá, když jsi tohle udělal, tak Bůh jednal. Ne! Bůh jednal před dvěma tisíci lety při smrti, pohřbu a vzkříšení svého Syna. Už před těmi třiceti minutami odpověděl na mou modlitbu a Jeho moc už pracovala. To my jsme ji jen správně nenasměrovali. Ještě jsme nemluvili k hoře! Kdybych ve své modlitbě nepokračoval, tak by ten hoch asi ještě pořád byl na jedno oko slepý a divil by se: „Bože, co se stalo?“ Byl to naše nevíra stejně jako jeho, ale my jsme se rozhodli nevzdat se a modlit se dál. I když to trvalo třicet minut, než jsme dostali od Boha slovo, které jsme potřebovali, zázrak se stal! A pro nás to mělo velkou cenu. Přisvojte si tento postoj Necháváte doktory, aby na vás dělali procedury, ošetření a operace, které trvají hodiny, dny a týdny a stojí stovky i tisíce korun, ale pokud poprosíte Boha o uzdravení a ono se nestane hned ve chvíli, kdy dorazíte před oltář, pak si myslíte, že Bůh zklamal? Ale jděte! 133

Možná nejste jako Ježíš, ale jste to nejlepší, s čím tady může pracovat! Vaše vytrvalost v modlitbě může znamenat rozdíl mezi tím, jestli se někomu stane zázrak, nebo ne. Možná vám to chvíli bude trvat, ale povzbuzuji vás, abyste si přisvojili tento postoj: „Pokud s ďáblem pohnu o píď, tak s ním pohnu i o míli – třeba jen po kousíčkách, když to jinak nepůjde!“ Od Boha můžete dostat všechno, co potřebujete! Zažijete svobodu a radost, kterou s sebou nese poznání Boha v duchu a v pravdě.

134

ZÁVĚR Jak jsem řekl na začátku této knihy, toto není ani Jediný způsob jak se modlit, ani Děláte špatně, pokud se takhle nemodlíte. Tato kniha byla o tom, Jak se lépe modlit. Dělával jsem všechny ty věci, o kterých jsem řekl, že jsou špatně, a přesto jsem miloval Boha a Bůh miloval mě. Ale od té doby, co se modlím tak, jak učím v této knize, jsem zažil veliké zlepšení ve výsledcích svých modliteb. Modlím se za vás, aby Pán to, co jsem vás učil, použil a dal vám skrze to nově pochopit, co je modlitba a jak mohou být vaše modlitby efektivnější. Věřím, že Pán tyto pravdy použije k tomu, aby vás vyvedl z náboženských tradic, které způsobují, že Boží Slovo je ve vašich životech bez účinku. Zažijete svobodu a radost, kterou s sebou nese poznání Boha v duchu a v pravdě. Modlím se, když tyto pravdy přijmete a ony vás osvobodí, aby vám Pán dal příležitosti se o ně sdílet také s ostatními, aby i oni mohli zjistit Jak se lépe modlit! V Kristu (a z Něj se nehnu) Andrew Wommack

135

PŘIJETÍ JEŽÍŠE JAKO VAŠEHO SPASITELE Rozhodnutí přijmout Ježíše Krista jako Pána a Spasitele je to nejdůležitější rozhodnutí, jaké kdy uděláte! Boží Slovo slibuje: „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříšli v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse“ (Římanům 10:9,10)! „Vždyť kdokoli by vzýval jméno Hospodina, bude zachráněn“ (Římanům 10:13). Svou milostí už Bůh udělal všechno, aby vám spasení zajistil. Váš podíl na něm je jednoduše tomu věřit a přijmout to. Modlete se nahlas: „Ježíši, vyznávám, že jsi můj Pán a Spasitel. Věřím v srdci, že Tě Bůh vzkřísil z mrtvých. Vírou ve Tvé Slovo teď přijímám spasení. Děkuji Ti, že jsi mě zachránil!“ V tu chvíli, kdy jste svůj život odevzdali Ježíši Kristu, okamžitě přišla pravda Jeho Slova do vašeho ducha. Teď, když jste znovu narození, máte zbrusu nové já!

PŘIJETÍ DUCHA SVATÉHO Jako svému dítěti vám chce váš milující nebeský Otec dát nadpřirozenou moc, kterou potřebujete k tomuto novému životu. „Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno... čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kteří ho prosí? Lukáš 11:10–13 Vše, co musíte udělat, je požádat, věřit a přijmout! Modlete se: „Otče, chápu, že potřebuji Tvou moc, abych mohl žít tento nový život. Prosím naplň mě svým Svatým Duchem. Vírou to teď přijímám! Děkuji Ti za to, že mě křtíš! Duchu Svatý, vítám Tě ve svém životě!“ Gratulujeme! Teď jste naplněni Boží nadpřirozenou mocí! Slabiky neznámého jazyka se vám objeví v srdci a budou stoupat až do úst (1. Korintským 14:14.) A když je vírou necháte nahlas vyplynout, uvolníte tím Boží moc z vašeho nitra, aby vás budovala v duchu (1. Korintským 14:4). Tohle můžete dělat kdykoliv a kdekoliv budete chtít! Nezáleží na tom, jestli jste něco cítili, když jste se modlili a přijali Pána a Jeho Ducha. Pokud jste v srdci věřili, pak Boží Slovo slibuje, že se to stalo: „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít (Marek 11:24). Bůh své Slovo vždy dodrží; tomu věřte! Prosím, kontaktujte mě a dejte mi vědět, že jste se modlili a přijali Ježíše jako svého Spasitele, nebo že jste přijali naplnění Duchem Svatým. Rád bych se radoval s vámi a pomohl vám lépe pochopit, co se s vámi stalo. Pošlu vám zdarma dárek, který vám pomůže růst ve vašem novém vztahu s Pánem. Vítejte do nového života!

O AUTOROVI Už přes tři desetiletí cestuje Andrew Wommack Amerikou a celým světem a učí pravdu evangelia. Své hluboké zjevení Božího Slova učí jasně a prostě, s důrazem na Boží bezpodmínečnou lásku a rovnováhu mezi milostí a vírou. Prostřednictvím domácího i mezinárodního denního televizního a rádiového vysílání Pravda evangelia dosahuje k milionům lidí. V roce 1994 založil Charis Bible College a od té doby založil i CBC pobočky v dalších hlavních městech Ameriky a po celém světě. Andrew už vyprodukoval celou knihovnu vyučovacích materiálů, dostupných v tištěné podobě, audio i video formátech. A jak už to bylo od začátku, jeho služba pokračuje v distribuci audio kazet a CD zdarma pro ty, kdo si je nemohou dovolit. Andrew Wommacka prosím kontaktujte písemně, emailem nebo telefonicky: Andrew Wommack Ministries, Inc. P. O. Box 3333, Colorado Springs, CO 80934-3333 E-mail: [email protected] Helpline Phone (orders and prayer): (719) 635-1111 Hours: 4:00 AM to 4:30 PM MST Andrew Wommack Ministries of Europe P.O. Box 4392, WS1 9AR Walsall, ENGLAND UK Helpline Phone (orders and prayer): 01922 473300 Hours: 5:30 AM to 4:00 PM GMT Nebo ho navštivte na webové stránce: www.awmi.net

CHARIS BIBLE COLLEGE Colorado Springs campus Vybavuje svaté pro práci ve službě Kombinuje bohaté učení Božího Slova s praktickými zkušenostmi ze služby ve dvouletém vyučovacím programu. K dispozici je také večerní studium a dálkové nebo korespondenční studium Pro další informace volejte Charis Bible College (001) 719-635-6029 nebo navštivte naši webovou stránku: www.charisbiblecollege.org zeptejte se na místa poboček naší školy