Už to máte! Tak se to přestaňte snažit získat
Napsal Andrew Wommack
Už to máte! Tak se to přestaňte snažit získat Andrew Wommack You´ve Already Got It! So Quit Trying To Get It Andrew Wommack ISBN 1-57794-833-5 Copyright © 2006 Andrew Wommack Ministries, Inc. P. O. Box 3333 Colorado Springs, CO 80934-3333 Published by Harrison House Publishers
První české vydání v roce 2007 © Vydalo nakladatelství Slovo pro každý den Formanka 34 760 01 Zlín Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny citace Písma podle překladu Nové Bible Kralické (NBK). Vytištěno v České republice. Všechna práva vyhrazena. Obsah nebo obal nesmí být rozmnožován jako celek nebo v částech v jakékoliv formě bez písemně vyjádřeného souhlasu vydavatele.
Obsah Úvod …………………………………………………………………… 5 Kapitola 1 – Jak moc zoufalí jste? ……………………………………… 7 Kapitola 2 – Zkontrolujte svůj přijímač ……………………………… 13 Kapitola 3 – Přijetí a osvícení ………………………………………… 21 Kapitola 4 – Jeho moc ve vás ………………………………………… 27 Kapitola 5 – Milostí skrze víru
……………………………………… 35
Kapitola 6 – To co mám ……………………………………………… 43 Kapitola 7 – To nejlepší od Boha ……………………………………… 51 Kapitola 8 – Vidět duchem …………………………………………… 57 Kapitola 9 – Duchovní svět je skutečný ……………………………… 63 Kapitola 10 – Kde Bůh jedná ………………………………………… 67 Kapitola 11 – Odpověď je v Duchu …………………………………… 75 Kapitola 12 – Bůh už zaopatřil
……………………………………… 81
Kapitola 13 – Bitevní pole …………………………………………… 87 Kapitola 14 – Vysvobozeni …………………………………………… 95
Kapitola 15 – Triumfální průvod …………………………………… 101 Kapitola 16 – Prohlašujte Slovo! …………………………………… 109 Kapitola 17 – Ďáblova léčka ………………………………………… 115 Kapitola 18 – Nechte svou víru něco dělat
………………………… 119
Kapitola 19 – Nadpřirozená víra …………………………………… 125 Kapitola 20 – Zákon víry …………………………………………… 131 Kapitola 21 – Víra mluví …………………………………………… 135 Kapitola 22 – Agresivní přijímání …………………………………… 141 Kapitola 23 – Pochybnosti ruší víru ………………………………… 145 Kapitola 24 – Wigglesworth měl míň
……………………………… 153
Kapitola 25 – Vypořádejte se s pochybami ………………………… 161 Kapitola 26 – Vnímaví vůči Bohu …………………………………… 165 O autorovi …………………………………………………………… 172
ÚVOD Většina křesťanů tráví celý svůj život honbou za něčím, co už dávno mají – tak jako ten pes na přední straně knihy. Pořád prosí Pána, aby něco udělal – aby jim požehnal, uzdravil je, vysvobodil, nebo aby se jim finančně dařilo – a přitom se ve skutečnosti shánějí po něčem, co už dávno dostali. Věří, že Bůh může udělat cokoli, ale nevěří, že už toho hodně udělal (minulý čas). Ale kniha Efezským byla napsaná z úplně jiného úhlu pohledu: Všechno už bylo dosaženo v Kristu a bylo dáno znovu narozenému věřícímu. Je to zaprvé hotovo a za druhé už naše! Vítězný křesťan se nesnaží vítězství získat, ale spíše si vynucuje vítězství, které už bylo získáno skrze smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista. Nesnažíme se vyhrát bitvu. My vycházíme z bitvy, která už byla vyhrána! Ježíš dobyl vítězství a my prosazujeme Jeho vítězný nárok. (Římanům 8:37) Jako věřící se nesnažíme od Boha něco získat; bojujeme za to, abychom získali úplný projev toho, co už je v Kristu dávno naše. Nesnažíme se získat uzdravení; ale bojujeme, protože už jsme byli uzdraveni a ďábel se snaží nám zdraví ukrást. Neprosíme Boha o to, aby se nám finančně dařilo; ale bojujeme dobrý boj víry za to, abychom zažili prosperitu, která nám už byla dána. Neprosíme Boha, aby nám požehnal, protože on už svému požehnání přikázal, aby bylo s námi. Skrze víru v to, že už to máme, skrze mluvení, jako že už to máme, a skrze jednání, jako že už to máme – si přisvojujeme to, co Pán zajistil. Už je to hotovo! Když pochopíte, že Bůh vám už požehnal, uzdravil a požehnal vás i finančně, odstraníte tím mentalitu zákonictví. Už nebudete zápolit s pocity odsouzení a nehodnosti, protože poznáte, že všechno už vám bylo dáno. 5
Ve skutečnosti vám Bůh všechno zajistil dlouho předtím, než jste se tu vůbec objevili. A protože je to dar (není podmíněn vaším chováním), vaše zásluha – nebo její nedostatek – s tím nemá nic co do činění! Jak můžete pochybovat o tom, že by vám Bůh dal něco, o čem víte, že už to pro vás zajistil? Nemůžete! Vědomí toho, že už to zajistil, vyloučí všechny pochyby. Už se nebudete modlit: „Och, Bože, vím, že to můžeš udělat, ale uděláš to, prosím Tě pro mě?“ Budete vědět, že už je to hotovo. Otázka je: Přijmete to? Pokud tyto pravdy pochopíte a chytnete se jich, zruinuje to ve vás hodně z toho, čemu se dnes říká křesťanství. Prohlášení, že „Bůh vás může uzdravit, požehnat, vysvobodit a zajistit“ zní sice dobře, ale je to jen vyjádření toho, co se může stát. Slovo prohlašuje: „Bůh vás už uzdravil, požehnal vám, vysvobodil vás a zajistil.“ Vidíte ten rozdíl? Užijte si Boží zaopatření Tato kniha obsahuje pravdy, které potřebujete k tomu, abyste v životě začali zakoušet mnohem větší projev Boží moci. Vaše víra ožije, povzbudí srdce a vaše nohy budou stát pevně na Jeho cestě k vítězství. Přestaňte se tedy honit za svou oháňkou, a začněte si užívat hojné Boží zaopatření!
6
KAPITOLA 1
JAK MOC ZOUFALÍ JSTE? Když jsem jednou sloužil v církvi, všiml jsem si, jak pastor a jeho sbor celým srdcem zpívali písničky o tom, jak „zoufalí“ byli po Bohu. Nepochopte mě špatně. Mám rád nápěvy těch písniček a jejich celkový obsah. Přesto raději zpívám „jsem do Tebe zamilovaný“ namísto „jsem kvůli Tobě zoufalý.“ Slovo zoufalý pochází z latinského výrazu znamenajícího „zoufalství, beznaděj“. Přečtěte si slovníkové definice tohoto slova: 1. Bezohledný nebo násilný z příčiny zoufalství, hnán podstoupit jakékoli nebezpečí. 2. Podniknout poslední pokus 3. Téměř beznadějný, kritický, závažný, tj. beznadějně nemocný. 4. Ocejchovaný, vycházející z – nebo nesoucí známky zoufalství; beznadějný, tj. hrozný, zoufale hladový pohled. 5. V neúnosné situaci, kvůli nedostatku nebo úzkosti, tj. zoufalství z osamocenosti. 6. Extrém způsobený strachem, nebezpečím, nebo velkým utrpením, tj. v zoufalé nouzi. „Synonymy pro zoufalství jsou beznaděj, skleslost, deprese, zastrašení, melancholie a stísněnost. Všechna tato podstatná jména označují emocionální stavy poznamenané skleslostí na duchu nebo ztrátou naděje. Zoufalství a beznaděj předpokládají úplný nedostatek naděje a často indikují vědomí bezmoci a rezignace. Zoufalství zahrnuje absenci důvodů k naději, ale přidává se myšlenka na odplatu, často slepou nebo bezmyšlenkovitou“ (Nový Slovník Amerického Dědictví). Co tím myslíte, když zpíváte: „Pane, jsem kvůli Tobě zoufalý“? Říkáte tím: „Pane, jsem do Tebe zamilovaný a chci Tě víc, než cokoliv jiného?“ Pokud ano, pak je to v pořádku. Ale podle slovníku vlastně říkáte: „Jsem 7
plný zoufalství, z té extrémní, neúnosné situace. Neexistuje pro mě žádná naděje, ale i tak se úzkostně, bezmyšlenkovitě a násilně bráním.“ Pokud „zoufalstvím pro Pána“ myslíte toto, pak je to úplně špatně! Hladový? Jediný důvod zoufalství pro křesťana může být, pokud nechápe, co už Pán udělal. Pán nám už požehnal, uzdravil nás, vysvobodil nás a zaopatřil! Miluje nás a to nemůže nikdy a nic změnit. Jediný důvod k beznaději, bezmoci a zoufalství můžeme mít, jen pokud nevíme, kdo jsme,co v Kristu máme. Potřebujeme plné zjevení toho, co pro nás Ježíš udělal! To neznamená, že nebudeme mít nikdy problémy. Ale uprostřed problémů můžeme říct: „Otče, Ty ses o můj problém postaral dávno předtím, než jsem se do téhle situace dostal. Vím, že to u Tebe je, takže jdu k Tobě. Díky, že mi to ukazuješ!“ Křesťané by nikdy neměli být bez naděje nebo zoufalí. Co myslíte tím, když zpíváte: „Hladovím po Bohu“? Pokud vyjadřujete touhu, pak je to v pořádku: „Bože, miluju Tě a chci tě víc, než cokoliv jiného!“ Nicméně, bližší pohled do slovníku na definici slova hlad poukazuje na „zranění, bolest, agónii, zoufalství a beznaděj, která doprovází nenaplněné potřeby“ (Nový Slovník Amerického Dědictví). Spousta lidí zpívá: „Bože, jsem kvůli Tobě zoufalý a hladovím“ a myslí tím: „Je mi tak mizerně. Život je hrozný, ale já hledám Tebe. Ty jsi moje odpověď a já věřím, že tam někde – uděláš něco pro to, abys uspokojil mé potřeby.“ To je ale přesný opak zjevení z Božího Slova! „Co je na tom špatně?“ Ta církev prostě zpívala písničky o tom, jak „zoufalí“ a „hladoví“ jsou. „Ó Bože, potřebujeme, aby ses pohnul. Dotkni se nás. Prosím, Pane, udělej něco nového!“ Postavil jsem se a zeptal jsem se: „Kolik z vás je tu hladových po Pánu? Jak zoufalí kvůli Němu jste?“ A všichni tleskali a hlasitě pokřikovali. A já pokračoval, a řekl: „Jan 6:35 prohlašuje: „Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.“ Zeptal jsem se: „Co je na tom špatně? Všichni jste tu stáli a vyznávali, 8
že jste hladoví a žízniví. A tady se přece říká, že už nikdy nebudete hladovět nebo žíznit. Ježíš řekl to stejné ženě u studny: „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.‘“ (Jan 4:14). A oni všichni okamžitě zmlkli a byli najednou tak potichu, že byste slyšeli špendlík spadnout na zem! Teď prosím nepochopte špatně, co chci říct. Používám termín „hladovět po Bohu“ v tom smyslu, že po Něm hluboce toužíte. Můj přítel, Bob Nichols, říkává: ,,Pokud přežijete bez více Boha, pak bez Něj budete žít“ a „Pokud přežijete bez zázračnějšího uzdravení, pak bez něj budete žít.“ Do této věty můžete vložit spoustu dalších věcí, jako třeba pokoj, radost, prosperitu,atd. Ale jde o to, že musíte hladovět – zaměřovat se a silně toužit – po Božích věcech, abyste je mohli zažít. Pán nechodí k těm, kteří Ho hledají jen pasivně. Musíte ho „pronásledovat“ celým srdcem. „Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec nežádostivý… A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým.“ (Jeremiáš 29:11, 13 BK). Tento druh hladu je zbožný. Ale pokud „hladem“ říkáte: „Ó Pane, jsem tak prázdný. Nemám žádnou radost, žádný pokoj, žádnou naději. Bože, kde jsi? Jsem kvůli Tobě zoufalý.“ Tak to není správné a není to víra. A přesto je toto v dnešním Těle Kristově prohlašováno za model „normální“ zkušenosti. Je to jakoby člověk seděl u stolu a před sebou měl hostinu o dvanácti chodech. Všechno, co by si jen přál by měl na stole, ale přesto by naříkal „Já mám takový hlad!“ Chtěl by jen lítost ostatních, anebo aby mu někdo strčil jídlo přímo do pusy. Osobně nemám žádné sympatie pro ty, kdo sedí před takovými hody a přitom fňukají jak „zoufalí“ jsou. Pokud máte hlad, tak jezte! Čerpejte ze své studny Bůh už nám všechno dal. V nitru každého znovu narozeného věřícího je studna živé vody. Není to Pánova chyba, pokud jsme hladoví a žízniví. Teď nejde o to Pána prosit, aby přišel a dotkl se nás. Je čas abychom začali brát, jíst a pít to, co už nám dávno dal! Neříkám, že křesťan nikdy nemůže mít problémy nebo ztratit odvahu, 9
nebo že bychom měli být neustále dokonalí a realitu prostě popírat. Věřící zažívají hlad v tom smyslu, že se cítí jako by byli prázdní a že to vypadá, že Bůh je jim na milióny mil vzdálený. Ale pokud se vám tohle stane, je špatné k Němu přistupovat se slovy: „Ó Pane, já prostě Tvou lásku zrovna teď necítím. Prosím, miluj mě. Udělej něco, abys mi ukázal, že ti na mně záleží!“ Stejně tak byste mohli říct: „Bože, ty jsi nic neudělal,“ protože Ho obviňujete z vašich pocitů prázdnoty a hladu. Díky zjevení obsaženému v této knize jsem poznal, že Bůh mě miluje nekonečně víc, než kdy můžu pochopit nebo potřebovat. Nemůže mě milovat víc, nebo mi dát víc lásky, než už mám. Tohle poznání mě chrání před depresí a odrazením už přes třicet pět let! Byly doby, kdy mě tyto pocity pokoušely. Měl jsem problémy a staly se mi hrozné věci, tak jako se dějí komukoli jinému. Měl jsem dokonce myšlenky jako třeba, Člověče, prostě skoč do auta a odjeď. Nikdy se nevracej! Tohle už nevydržíš. Prostě odejdi! I když jsem v hlavě tyto myšlenky měl, nepoddal jsem se jim, protože jsem měl také zjevení o tom, že mě Bůh miluje a že už zajistil všechno, co je třeba. Takže, namísto podřízení se hladu, odrazení a zoufalství, jsem si připomněl Boží Slovo. Proto nikdy neříkám: „Pane, takhle to prostě je. Teď musíš něco udělat Ty, aby ses mě dotkl. Chci od Tebe něco nového.“ To by byla urážka toho, co už udělal. Namísto toho se modlím: „Otče, tohle je úplně špatně. Jan 6:35 říká, že bych už nikdy neměl hladovět ani žíznit. A já vím, že uvnitř ve mně je spousta lásky, radosti a pokoje – a všeho ovoce Ducha. (Galatským 5:22, 23) Všechno co potřebuju, už ve mně je. Takže, Otče, vím, že Ty jsi už svou práci udělal. Není to Tvoje chyba, že se o mě pokouší deprese, odrazení, porážka a kapitulace. Je to moje chyba. Nesoustředím se na Tebe. Přestal jsem se na Tebe dívat a začal jsem se dívat na problémy světa okolo.“ A pak si třeba nechám den pro půst, modlitbu a hledání Boha. Tím chci vydolovat ven to, co do mě Pán už vložil. Namísto abych Ho prosil o něco nového, čerpám ze života, který už mi dal dávno. Proto mohu po pravdě říct, že depresi jsem neměl přes třicet pět let. Přitom mě deprese ale pokoušela. Začaly na mě útočit pocity deprese. Ale asi během deseti nebo patnácti minut jsem se prostě rozhodl, že deprese rád nemám a odmítám je mít. A Bůh do mě vložil tolik radosti, že ji můžu mít vždycky. (Filipským 4:4)
10
Ne pasivně! Slovo říká: „Velebit budu Hospodina v každém čase, jeho chválu budu mít na rtech navěky!“ (Žalm 34:2). Tady se vám neříká, abyste prostě „předstírali pohodu, dokud vás něco nepoloží“. Spíš se tady mluví o čerpání z toho, co máte v sobě. Od té doby co čerpám z radosti, kterou mi Bůh dal do mého znovu narozeného ducha, žiju neustále život ve vítězství. I uprostřed velkých protivenství jsem prožíval neustálou radost a pokoj. A to ne proto, že by mě nepokoušely i jiné pocity, ale protože jsem v srdci věděl, že Bůh už svou práci udělal. Nebyl jsem pasivní a neříkal jsem: „Bože, čekám na Tebe.“ Spousta lidí to dělá a během čekání na to, až se jin Pán zjeví, ochabuje. Zpívají: „Jsem tak zoufalý a hladový! Ó Bože, kde jsi? Jsem jen ubohý poutník životem, a tady dole je to prostě mizerné.“ Namísto toho se modlím: „Otče, já vím, že tohle není v pořádku. Tohle není to, co jsi udělal Ty. Tvoje Slovo mi ukazuje, že Ty už jsi mne požehnal. Chválím Tě za to, co jsi udělal!“ Začnu se zaměřovat na Pána a Jeho Slovo a čerpat ze sebe Jeho hojný život. Proto mě nic neodradilo, ani jsem neměl depresi, která by trvala déle než jen velmi krátkou chvilku, za posledních více než třicet pět let. Jednoduše se jí odmítnu poddat a nenechám se jí ovlivňovat. Je to úžasné! Spousta lidí touží po stejných výsledcích, ale myslí si, že jich dosáhnou pasivním prošením Boha, aby něco udělal a pak že si sednout a budou čekat. A pokud se nic nezmění a vítězství – uzdravení, prosperita, požehnání, vysvobození – se okamžitě neobjeví, rozčílí se na Pána a budou se Ho ptát: „Bože, proč nic neděláš?“ Tak tohle opravdu není to pravé. Pán už všechno udělal. Nicméně pokud se nic nestane, není to Bůh, který vám něco nedal – ale vy, kteří jste nepřijali! Pojďte se mnou, protože vás vezmu na cestu, na které se naučíte jak přijmout věci, které pro Vás už Bůh udělal.
11
KAPITOLA 2
ZKONTROLUJTE SVŮJ PŘIJÍMAČ Efezským bylo napsáno z perspektivy toho, co se už stalo. Pavlův úvodní komentář v tomto dopise byl: Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista, svatým, kteří jsou v Efezu, věrným v Kristu Ježíši:Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! Efezským 1:1–3, důraz autorův Všimněte si té terminologie: „Požehnán buď Bůh, který nás – minulý čas, už se to stalo – požehnal vším duchovním požehnáním.“ Někteří lidé se začnou přít: „No dobrá, tohle znamená pouze v duchovních věcech, v oblasti duchovna, ne v praktických osobních záležitostech. Je to jen v nebeských věcech, tam jsme byli požehnáni.“ Opravdu, „všechna duchovní požehnání v nebeských věcech v Kristu“ je pouze způsob, jakým stará čeština vyjadřovala skutečnost, že Bůh nás už požehnal vším – a to všechno je v duchovní oblasti. Všechno co pro vás Bůh už udělal, už bylo vloženo do vašeho znovu narozeného ducha. I když už to tam je, musíte to dostat z ducha do fyzické oblasti. Pokud vám Bůh už požehnal, což Efezským 1:3 jasně ukazuje, pak proč byste měli dál prosit, aby vám požehnal? „Ale no tak, Andrew! To je jen slovíčkaření.“ Ne, to je problém. Důvod, proč se dál modlíte, prosíte a hledáte Boží požehnání, je protože doopravdy nevěříte, že už jste požehnaní! Ticho Když sloužím svým posluchačům, často jdu a někomu z první řady dám 13
svou Bibli. Pak se zeptám lidí: „Co myslíte, že udělám, pokud ten člověk s mou Bibli přijde a poprosí mě, ‚Mohl bys mi prosím dát svou Bibli?‘“ Jak byste reagovali, kdyby vás někdo požádal o něco, o čem víte, že už jste mu dávno dali? Já osobně bych nevěděl jak reagovat. Pravděpodobně bych se na něj podíval a myslel si, Už jsi to dostal – tak o co mě prosíš? Co ode mě ještě čekáš, že udělám? Pokud byste někoho požádali o něco, co už byste měli a oni to věděli, jak by reagovali? Pravděpodobně by byli až trapně zticha. To zní hodně podobně tomu, jak Bůh často reaguje na nás! Modlíte se: „Ó Bože, prosím, uzdrav moje tělo!“ ale nic neslyšíte, tak se divíte, Pane, co se děje? Proč jsi mi neodpověděl na mou modlitbu? Bůh se pravděpodobně v nebi škrábe ve vousech a myslí si, Tak počkat. Neříká se v 1 Petrově 2:24, že Mými ranami jste byli (minulý čas) uzdraveni? Už je to hotovo! Už jsem do vás vložil tu stejnou moc, která vzkřísila Krista z mrtvých. (Efezským 1:19–21) Pokud by bylo možné zmást Boha, tak si myslí, že by zmatený byl, a říkal by si: „Ale já vím, že už jsem jim to dal, ale oni mě o to pořád prosí.“ Tohle není ten správný způsob jak přistupovat k Bohu! Taky se modlíme další hloupé modlitby, jako třeba „Bože, prosíme Tě, abys přišel a byl s námi při našem dnešním církevním shromáždění. Ó Pane, setkej se s námi!“ Slovo přímo říká: „Nikdy tě neopustím ani nenechám“ (Židům 13:5) a „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18:20). Bůh je vždy s námi, ale my se přesto modlíme: „Ó Pane, přijď a buď s námi“ a „Pane, jdi s námi, když odtud odejdeme.“ Jak Bůh odpoví na takovou modlitbu? Víte, co děláme? Necháváme se ovládat našimi smysly. Dokud Ho necítíme nebo něco nevnímáme, a nikdo ještě nevyskočil nadšením ze židle, tak prosíme Boha, aby přišel. I když Slovo říká, že už tady je. Začněte přijímat Správný způsob jak se modlit je: „Otče, Tvoje Slovo slibuje, že nás nikdy neopustíš, ani se nás nezřekneš, a když jsou dva nebo tři shromážděni ve Tvém jménu, je tam zvláštní přítomnost Ducha Svatého. Otče, děkujeme Ti, že jsi tady. Věříme tomu a chceme, aby se to projevilo. Nechceme, abys tu byl jen v duchovní oblasti. Toužíme k Tobě přilnout tak moc, že se budeš moci projevit v uzdravení, vysvobození, radosti, pokoji, spasení 14
a ve křtu Ducha Svatého. Chceme, abys tu měl volnost se projevit a dělat to, co chceš ty.“ To je správný způsob jak se modlit, protože se modlíte v souladu s Božím Slovem. Říkáte: „Věříme Tvým příslibům, ale chceme vidět, jak se projevují. Toužíme, aby ses přišel fyzicky projevit!“ Modlitba: „Ó Bože, přijď a buď s námi“ je nesprávná. Znamená to, že nevěříte, že Bůh tam je, dokud Ho necítíte nebo nevidíte. Teprve potom, co někdo začne křičet: „Cítím Ducha Svatého,“ řeknete: „Bůh je tady!“ Ale On se nepřišel až v té chvíli. Byl tam celou dobu. Vy jste Ho teprve později začali vnímat. Kdekoli zrovna teď jste, jsou všude kolem vás televizní signály. Nezáleží na tom, jestli jste doma, v autě, v práci, v autobuse, někde pod stromem; televizní signály tam jsou. A jen protože je nevnímáte svými pěti přirozenými smysly, to neznamená, že tam nejsou. Dokonce i ve fyzické oblasti, nevěřící – někdo s nulovou vírou – vám může dokázat, že vás obklopují televizní signály. Všechno, co pro to musí udělat, je vzít televizi, zapojit ji, zapnout a vyladit! A chvíle, kdy uvidíte na obrazovce signál, není momentem, kdy stanice začala vysílat. Signály tam byly už předtím, než jste televizi zapnuli. Když jste ji ale zapnuli a vyladili stanici, to byla chvíle, kdy jste začali přijímat, ale ne kdy stanice začala vysílat. Co uděláte, když vaše televize najednou zčerná? Zavoláte operátorovi do televize a požádáte ho, aby začali znovu vysílat? Ne! Zkontrolujete svůj přijímač, třeba tím, že přepnete na jinou stanici. Pokud by jiné kanály vysílaly, ale ten jeden ne, pak byste si mohli myslet, že televizní stanice nevysílá. Možná mají problém s vysílačem. Ale pokud vaše televize zčernala totálně, a nefunguje žádný kanál, pak byste do televize nevolali. Věděli byste, že Problém je ve vašem přijímači! A protože z 99% bývá problém ve vašem přijímači – ne ve vysílači televize – ta první věc, kterou byste udělali, je kontrola vašeho přijímače. Modlete se ve víře Bůh je tím s vysílačem. On je tím Dárcem všech pozemských a duchovních požehnání (Efezským 1:3), a už vám je všechny „odeslal“. Všechno pochází od Boha a On už vše „vyslal“. Pokud je nevidíte v životě projevené, pak problém není v Božím vysílači. To vy si potřebujete spravit váš přijímač! 15
A přesto, když většina křesťanů necítí radost, jdou k Pánu a prosí: „Ó Bože, kde je moje radost? V čem je problém? Obnov mi radost spasení!“ Zpívali jste tu písničku? Má skvělý nápěv, ale ta slova jsou vzata z písma ze Starého Zákona. „Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí, v mém nitru obnov ducha stálosti. Nevyháněj mne ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi! Navrať mi radost ze své spásy, ušlechtilým duchem mě podepři..“ (Žalm 51:12–14). David se tuto modlitbu modlil, když činil pokání ze svého hříchu s Betšíbou. Nicméně aby novozákonní věřící říkal: „Ó Bože, neodvrhuj mě ze své přítomnosti. Prosím, neopouštěj mě!“ je urážka toho, co přišel udělat Ježíš. David neměl smlouvu, která by slibovala, že Bůh s ním zůstane za všech okolností. Stará Smlouva byla založena na kvalitě svatosti lidí, takže Bůh přicházel a odcházel. Lidé Starého Zákona nebyli znovu narození. Neměli věčné vykoupení, tak jak je popsáno v Nové Smlouvě. (Židům 9:12, 14) Ale Ježíš slíbil: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu“ (Židům 13:5, Eku.), a „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.“ (Matouš 28:20). Pokud jste znovu narození a necítíte Boží přítomnost a modlíte se tu modlitbu co David: „Nevyháněj mne ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi!“ pak to znamená, že nerozumíte tomu, jaké výhody ve své smlouvě máte. Nevěříte Nové Smlouvě! Namísto toho, abyste se modlili v nevíře a pak se divili, proč nevidíte lepší výsledky, se potřebujete modlit ve víře! Je to modlitba víry, která uzdraví nemocného. (Jakub 5:15) Je to modlitba víry, která vám přinese vysvobození a radost. Řekněte: „Otče, necítím, že bys tu byl. Jednoduše zrovna teď v mém životě není žádné hmatatelné znamení Tvé přítomnosti. Všechno zmizelo. Ale Otče, Tvoje Slovo říká, že mě nikdy neopustíš a nikdy se mě nezřekneš, takže vím, že tu jsi. Cokoli mi v životě tyto problémy způsobuje, Ty to nejsi. Vím, že ses mě nezřekl. Prosím Tě, aby si mi pomohl vidět, co jsem udělal, že jsem se od tebe obrátil. A když tě hledám, prosím pomoz mi „navázat spojení“ a uvolnit ten život, který jsi do mě vložil. Vím, že Tvůj Duch Svatý tady pořád je. Vím, že Tvá požehnání tady pořád jsou. Věřím, že se uvolní. Odmítám to ostatní.“ Tohle je modlení se ve víře!
16
Braňte svou pozici Je to neustálý boj. Ale ten boj je v tom, že máme ustát vítězství, které pro nás Bůh už vykoupil – ne v tom, že půjdeme a začneme dobývat vítězství. V tom je velký rozdíl! Když jsem byl v armádě, zjistil jsem, že bránit pozici, která vám patří, je mnohem snazší, než se pokoušet zabrat novou. Pokud byste byli na vršku kopce a měli výhodu obranné pozice, mohli byste ji ubránit s pěti muži. Ale asi tak stovku byste jich potřebovali na to, abyste tu stejnou pozici získali. Je potřeba mnohem více úsilí na dobytí toho, co ještě nemáte, než na obranu něčeho, co už je vaše. Potřebujete věřit, že už jste požehnaní. (Efezským 1:3) Bůh už vám dal uzdravení, moudrost, zjevení, prosperitu, radost, pokoj – všechno, co kdy budete potřebovat! Mé vyučování Duch, Duše & Tělo je, ohledně tohoto tématu mnohem detailnější. Z Božího Slova odhaluje, jak je váš znovu narozený duch už perfektní, dokonalý, plný Božího požehnání a moci. Takový, jaký bude po celou věčnost. Jedna třetina vašeho spasení už je dokončena. Váš duch je kompletně spasený. Je identický s Ježíšem. Má Jeho radost, Jeho pokoj, Jeho vědomosti, Jeho lásku a Jeho ovoce. Všechno ,co je pravda o Ježíši, je pravda také o vašem znovu narozeném duchu. Nic tam nechybí. Váš duch neroste. Není v procesu růstu v duchovních věcech. Není to ani tak, že by duchovní věci byly ve vašem duchu ve formě semínka, že potřebují vyrůst a vyzrát; ne, jsou už v duchu kompletní a plně vyzrálé. Vše co musíte udělat, je obnovit svou mysl a nechat je, aby se skrze vás projevily. Pokud toto zjevení nemáte, pak ho potřebujete, abyste mohli plně pochopit, o co se s vámi sdílím. Bůh už to udělal. Není to jen „v principu“. Není to jen někde napsáno na kusu papíru. Ve vašem duchu proběhla skutečná transformace v momentě, kdy jste se znovu narodili. Teď máte lásku, radost, pokoj, trpělivost, jemnost, dobrotu, víru, pokoru a zdrženlivost. (Galatským 5:22, 23) Jste – ve svém duchu a zrovna teď– identičtí s Ježíšem. (1 Jan 4:17; 1 Korintským 6:17) Stejná moc, která vzkřísila Krista z mrtvých, teď žije ve vašem nitru. (Efezským 1:19, 20) Je nekonečně snazší uvolnit něco o čem víte a věříte, že už máte, než se snažit získat něco, co nemáte. Pokud nejste absolutně přesvědčeni o tom, že už to máte, pak se tomu 17
buď podřídíte, nebo budete muset bojovat s myšlenkami na to, že nic nedostanete. Nicméně jakmile budete vědět, že je to vaše, jak byste mohli pochybovat o tom, že to dostanete? Je to tak prosté, ale přesto hluboké! Říct si „A dost!“ Když jsme já a moje žena začali se službou, byli jsme hodně chudí. Pán nás už požehnal finanční prosperitou, ale já jsem nespolupracoval s Jeho zákony, abych ji uvolnil. Vlastně jsem porušoval spoustu instrukcí z Božího Slova. Proto jsme s penězi opravdu zápasili, dokud jsem se některé věci nenaučil a nepřizpůsobil jsem se jim. Bůh nás miloval, neumřeli jsme hlady, ale finančně se nám nedařilo, dokud jsme nepochopili, jak Jeho království funguje a nezačali spolupracovat. V té době jsem dokonce neměl ani celou Bibli. Ta ,co jsem měl, se mnou prošla Vietnamem. Byla tak zubožená a popsaná, že většina pasáží se už jen stěží dala přečíst. A taky mi vypadávaly celé knihy a ztratily se mi. Tak takhle to bylo, pastoroval jsem malou církev v Segoville v Texasu, a neměl jsem ani kompletní Bibli! Ať už správně nebo špatně, rozhodl jsem se. „Otče, musím někde začít vidět tvou moc. Pokud nemůžu věřit, že mi opatříš dost peněz na to, abych si mohl koupit novou Bibli, jak budu moci věřit, že budu mít dost peněz na to, abych mohl vést lidi ke spasení, viděl je uzdravené, vysvobozené a pokřtěné v Duchu Svatém?“ Trošku jsem to zveličil, když jsem řekl: „Bože, moje víra buď bude fungovat, nebo u toho zemřu. Výsledek této bitvy rozhodne o tom, jestli budu nebo nebudu pokračovat.“ A věděl jsem, že teď už se mnou nic nepohne. Tak jsem začal věřit Bohu za novou Bibli. A věřte, trvalo to šest měsíců, než jsem měl dost peněz na to, abych si ji mohl koupit! Nebylo to tím, že by koupě Bible nebyla mou prioritou. Bylo to tím, že jsme měli velmi omezený rozpočet. Moje žena a já jsme kolikrát byli dva nebo tři týdny bez jídla – a to i v době, kdy byla moje žena v osmém měsíci těhotenství – protože jsme prostě neměli na jídlo. Proto nepřeháním, když říkám, že to trvalo šest měsíců víry, abych měl dvacet pět dolarů navíc, za které bych si mohl koupit Bibli. Pro některé lidi znamenají finanční „problémy“ mít 1.000 dolarů v bance a 1.100 dolarů v účtech na zaplacení. My jsme neměli dokonce ani bankovní účet – neměli jsme tam co vložit! Prožili jsme spoustu dní 18
bez haléře v kapse. Dokonce jsem sbírával zálohované láhve, abych měl peníze na benzín. Jak se vypořádat s pochybami Satan mě celou tu dobu trápil. Neustále jsem bojoval s pochybami. Pravděpodobně během těchto šesti měsíců nebylo ani deset minut, kdy bych v hlavě neměl myšlenku jako třeba, To nepůjde. Nikdy se to nenaučíš. Ani nemáš Bibli. No to jsi teda pěkný Boží muž! Musel jsem tyhle myšlenky odhodit a říct: „Ne! Ve jménu Ježíše, já mám svou Bibli!“ Bojoval jsem s těmito neustálými, neúprosnými myšlenkami celých šest měsíců. Nakonec jsem už měl dost peněz. Tak jsem šel do knihkupectví, koupil jsem Bibli a nechal jsem si na ni vyrýt svoje jméno. Byla moje! A potom co jsem vykráčel ze dveří knihkupectví se svou novou Biblí pod paží, už jsem nikdy nepochyboval, že ji získám. „No samo sebou! Proč bys pochyboval o tom, že získáš něco, co už jsi měl?“ A to je přesně ono! Víte, proč musíte bojovat s myšlenkou, Já určitě zemřu, hned po tom, co jste se pomodlili: „Ó Pane, prosím, uzdrav mě“? Je to protože nevěříte, že jste už byli uzdraveni. Věříte, že Bůh vás může uzdravit, ale čekáte na Něj, že to udělá. A to je špatně! Bůh už Svou uzdravující moc uvolnil. Vy nečekáte na Boha, aby vás uzdravil; Bůh čeká na vás, abyste si přivlastnili to, co On už udělal. Věřte a přijměte! Je to jako s tím televizním signálem. Signál se už vysílá. Pokud nechytáte obraz, není to Bohem, který by nevysílal; je to váš přijímač, který nefunguje správně. Potřebujete si přečíst návod k použití – Boží Slovo – a začít studovat. Zjistěte si, jak tu věc zapnout, jak ji vyladit, jak srovnat statiku – jak všechno zařídit tak, abyste měli ten nejlepší příjem. Neříkejte: „Čekám na Boha!“ Takhle to nefunguje. „Jeho ranami jsme byli uzdraveni“ (1. Petr 2:24, důraz autorův). Bůh čeká na vás, až budete věřit a přijímat! Od té doby co jsem tohle začal vyučovat, jsem viděl obrovský nárůst v počtu lidí, kteří své uzdravení získali. Už jednoduše neprosí a nečekají na Boha, aby to udělal. Místo toho věří v to, co Pán už udělal. Chápou se 19
své autority a přikazují, aby se projevilo to, co už je zajištěno. A výsledky jsou úžasné! Můj starší syn, Joshua, onemocněl a vypadalo to, že zemře. Jamie a já jsme s tím bojovali, stáli proti tomu a nakonec přišlo zlepšení. Toto se dělo několik let za sebou. No a jednou, když jsem viděl, že Joshua znovu začíná s nemocí zápasit, jsem kvůli tomu hledal Pána. Modlil jsem se: „Pane, v čem je chyba?“ A On odpověděl: „Problém je v tom, že bojuješ, abys získal uzdravení, namísto toho, abys bojoval, protože jste byli uzdraveni. Snažíš se získat uzdravení namísto bránění zdraví, které už máte.“ Jakmile jsem tohle pochopil, věci se obrátily. Nebojujte, abyste získali uzdravení; bojujte, protože jste byli uzdraveni! Nepokoušejte se bojem získat uzdravení; bojem braňte uzdravení, které vám v Kristu bylo zajištěno! Nechte toto zjevení zapustit kořeny a změnit váš postoj ke všemu, co od Pána máte!
20
KAPITOLA 3
PŘIJETÍ A OSVÍCENÍ „V něm nás vyvolil [minulý čas] ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce.“ (Efezským 1:4, závorky autora). Chvíle, kdy jste volali k Pánu při spasení, nebyla tou stejnou chvílí, kdy na vás Pán vložil svou touhu. Bůh vás nezaslechl a z ničeho nic si neřekl: „Dobrá! Myslím, že odpovím a pošlu Svého Syna.“ Ne, On už si vás vybral předtím. Všechno už nachystal. Usmíření už bylo dokončeno. Spasení už na vás čekalo, až se ve víře natáhnete a přisvojíte si ho. I když jste se museli rozhodnout věřit a přijmout, Bůh už zajistil všechno dávno před tím, než jste vůbec něco potřebovali, předtím, než jste se vůbec narodili a předtím, než jste vůbec zhřešili! Abychom před ním byli svatí a bez poskvrny v lásce: který nás předurčil k adopci za děti samotným Ježíšem Kristem, podle Své laskavé vůle, ke chvále slávy Jeho milosti, v níž nás přijal [minulý čas]ve svém milovaném. Efezským 1:3–5, důraz autorův, překlad z angličtiny Většina křesťanů se snaží změnit své chování (žít svatě, číst Slovo, dávat desátky, postit se, atd.), aby ze sebe udělali stvoření pro Boha přijatelná. Je to jakoby měli na zádech přivázanou hůl, na jejímž konci by byla mrkev a ta mrkev by se jim houpala před obličejem. Jsou na kolotoči, nikam nedojdou. Pokaždé, když se natáhnou ke svému cíli – tak se pohne i jejich cíl! Tohle z vás udělá náboženství – pořád se těšíte na chvíli, kdy vás Bůh přijme. Jsou slepí a nevidí, že už jsou „přijati“ v tom milovaném“ (Efezským 1:6). Řecké slovo zde přeložené jako „přijatí v tom milovaném“ je stejné slovo vyjadřující „milostí obdařená“ z Lukáše 1:28. „Když k ní [anděl] přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami!“(závorky autora). Toto jsou jediná dvě místa, kdy je toto slovo 21
použito v Novém Zákoně. Proto být „přijatý v tom milovaném“ znamená být Bohem „obdařen milostí“! Hotová věc Většina křesťanů nevěří tomu, že Pánovo přijetí, přízeň a láska k nim je už hotová věc. Je to něco, po čem touží a v co doufají, že dostanou, ale nerozumí tomu, že už to mají. Pravdou je, že Bůh vás miluje – a nemůže vás milovat víc, než jak vás už miluje! Není absolutně nic, co byste mohli udělat, aby vás miloval více – nebo méně. A to je v protikladu vůči většině dnešního náboženského učení. Náboženství říká: „Bůh vás miluje úměrně k vašim skutkům.“ To přitom není pravda. Vy jste přijati kvůli tomu, co dokázal Ježíš. Efezským 1:6 říká, že jste „přijati v tom milovaném“ (důraz autorův). Kdo je ten milovaný? Ježíš! „V něm jsme skrze jeho krev došli vykoupení, totiž odpuštění hříchů podle bohatství jeho milosti“ (Efezským 1:7). Už vám bylo odpuštěno – úplně! Ježíš se nevypořádal jenom s vašimi minulými hříchy, které jste už vyznali. Na kříži zaplatil za všechny vaše minulé, přítomné a dokonce i budoucí hříchy. To je „věčné vykoupení“, o kterém mluví Židům 9:12. (Mé poselství nazvané „Věčné vykoupení“ se zabývá kapitolou Židům 9 hlouběji. Je to druhá část vyučování Duch, Duše & Tělo). Kdyby vás někdo požádal, abyste napsali modlitbu, kterou by mohli věřící za dva tisíce let číst a mít z ní užitek, co byste se modlili? Podle mých zkušeností s tisíci lidí by dnešní průměrný křesťan řekl: „Ó Bože, prosím Tě vylij svého Ducha na tuto generaci. Pošli probuzení a mocně jednej! Ó Pane, udělej toho dne na zemi něco nového!“ V podstatě by celá jejich modlitba byla: „Bože, udělej něco!“ Pavel se modlil právě naopak! Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Efezským 1:17–19
22
Je obrovský rozdíl mezi tím jestli se modlíme: „Ó Bože, dotkni se tohoto člověka“ a tím, co se modlil Pavel: „Pane, prosím pomoz jim vidět a chápat, co už Jsi udělal.“ Když víte, co už Bůh všechno udělal, budete se modlit s důvěrou. Kdo odpovídá komu? Ježíš miluje lidi, za které se přimlouváte, mnohem více než vy. Není to vaše modlitba, která způsobí to, že by je miloval a jednal v jejich životech. On je miluje milionkrát víc, než vy byste kdy mohli! Vy se nemůžete ani přiblížit k tomu, jak moc Bůh miluje lidi, za které se přimlouváte. Ale kolikrát jste se za někoho modlili a cítili jste, Pane, pokud bys miloval toho člověka alespoň z poloviny tak moc jako já, dotkl by ses ho! Modlil jsem se takto před třiceti lety. Když jsem se přimlouval za naše město, doslova jsem plakal, kvílel, žadonil a prosila myslel jsem si, že Bůh už musí něco udělat, aby přišlo probuzení. Dostal jsem se až do takového šílenství, že jsem bušil do stěny a křičel jsem: „Bože, pokud miluješ lidi z Arlingtonu v Texasu alespoň z poloviny tak jako já, tak tu bude probuzení!“ No, a jakmile jsem tohle vypustil z pusy, věděl jsem, že na mé teologii je něco hrozně divného. Já jsem si myslel, že Bůh odpovídá na mé modlitby. Věřil jsem, že moje přímluvy Ho motivují a nutí Ho něco dělat. Představoval jsem si Pána v nebi se založenýma rukama, rozčileného kvůli tomu, jak bezbožní jsme. Připadalo mi, že si vzal Svého Ducha a požehnání zpátky a my že Ho teď musíme prosit, aby k nám zase Svoje srdce obrátil. Spousta lidí věří, že takto se máme modlit za probuzení, ale vůbec to tak není. Aby nedošlo k nedorozumění – já jsem pro probuzení a všechno dobré, co z něj plyne. Jen nesouhlasím se způsobem ,jak k němu dojít. Vhoďte džber, načerpejte vodu a vylijte ji! Probuzení nepřijde kvůli našemu žadonění u Pána, aby na nás vylil Svého Ducha. Ani se nestane díky našim prosbám, aby se Bůh pohnul a udělal něco nového. Probuzení přijde, když začneme věřit tomu, co Bůh už udělal a začneme žít Jeho dynamickým a nadpřirozeným životem. Někoho vzkřísíte z mrtvých. Otevřete něčí slepé oči. Začnete sloužit lidem, aby byli svobodní – a budete mít probuzení víc než dost! 23
Ježíš Boha neprosil, aby vylil Svého Ducha. Když byl naplněn Duchem Svatým, vhodil džber, vytáhl ho ven a dal z Ducha lidem. Všechno co bychom řekli, že je „probuzení“ se stalo v Kristově službě, ale ne díky žadonění a prošení Boha, aby něco udělal. Ježíš jednoduše dělal to, co mu Jeho Otec říkal! Ano, potřebujeme v naší zemi probuzení. Ale jak přijde? Tak, že naverbujeme ještě milión křesťanů, aby se modlili, souhlasili, postili jeden den v týdnu a prosili o něj Boha? Ne! Probuzení přichází, když hledáme Pána celým srdcem a začneme věřit, čerpat z Něj a plynout v tom, co On už udělal. Pokud začnete hořet pro Boha, lidé přijdou a budou se chtít dívat do vašich plamenů! Vidět a rozumět Pavel se nemodlil, aby Bůh udělal něco nového. Namísto toho řekl: „Proto také od chvíle, kdy jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a o vaší lásce ke všem svatým, nepřestávám za vás děkovat, kdykoli se o vás zmíním ve svých modlitbách. Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá…..“ (Efezským 1:15–17). Co? Něco nového? Další vylití? Úplně novou vlnu? Ne! „ducha moudrosti a zjevení, abyste Ho znali“ (v. 17). Pavel neprosil o něco nového, ale o zjevení toho, co Bůh už udělal. Aby začaly na povrch vycházet věci, které už v nitru máte! „Kterou nás [už] štědře zahrnul se vší moudrostí a prozíravostí. Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle, již si předsevzal: “ (Efezským 1:8, 9, závorky autora). Jinými slovy, tato moudrost a zjevení, za které se Pavel modlil, už byly dány každému věřícímu. Jde o to, že ne každý křesťan je přijímá – nemají svůj přístroj připojený, zapnutý a vyladěný. Modlil se, ať se „osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými“ (Efezským 1:18). Nepotřebujete, aby Bůh udělal něco nového. Potřebujete ale vidět a chápat to, co už udělal! Jako znovu narozený věřící jste více než vítězové skrze Krista. (Římanům 8:37) Už jste z hříšných, nespravedlivých a nesvatých přeměněni ve spravedlivé a svaté v Něm. (2 Korintským 5:17, 21; Efezským 4:24.) Z království temnoty jste byli přeneseni do království Božího drahého syna. (Koloským 1:13.) Ta stejná moc (Efezským 1:19, 20), život (Galatským 24
2:20), moudrost (1 Korintským 1:30), vítězství (1 Korintským 15:57), pomazání (1 Jan 2:20) a víra (Galatským 2:20), kterou měl Ježíš, teď sídlí ve vás. Nic víc nepotřebujete! Potřebujete jen zjevení toho, co vlastně máte! A to je to, co se Pavel modlil: Aby oči vašeho vnitřního chápání byly osvíceny; abyste věděli, k jaké naději vás povolal; abyste měli plné zjevení vašich možností v Kristu; abyste viděli jaké je bohatství slávy Jeho dědictví ve vás – ve svatých! Zaměřte svou pozornost Většina lidí si představuje Boží slávu jako cosi vzdáleného. V jejich očích je nádhera nebes hlavně v branách z perel, v ulicích ze zlata, v sídlech, atd. Ale Efezským 1:18 odhaluje, že bohatství slávy Božího dědictví je ve svatých. To, co je v nebi, bledne v porovnání s tím, co je ve vás! Pravděpodobně si myslíte, Tohle nemůže být pravda! Proč? Podíváte se do zrcadla a vidíte vřídky, šedivé vlasy, nedokonalé tělo atd. Prozkoumáte svou emocionální oblast a všimnete si, že necítíte pokoj ani radost. Takže věc uzavřete: „Tady ve mně Boží sláva být nemůže. Určitě tady není!“ Boží sláva je ve vašem znovu narozeném duchu, ne ve vašem těle nebo duši! Vašich pět přirozených smyslů nemůže vnímat vašeho ducha. Ani ho nemůžete „cítit“ vaší duší (vaší osobností – myslí, vůli, emocemi a vědomím). Vidět kdo jste a co máte v duchovní oblasti, můžete pouze prostřednictvím Božího Slova a pak tomu musíte věřit. Většina křesťanů to neví, ale Boží sláva už je uvnitř jejich ducha. Kdybyste měli toto zjevení, deprese by nad vámi neměla žádnou moc! Jak byste mohli zůstat utrápení, pokud byste opravdu znali naději svého povolání a věděli byste, jaká jsou bohatství slávy Jeho dědictví, která v sobě máte? Abyste mohli zůstat deprimovaní, museli byste tohle zjevení popřít a sledovat jen fyzickou oblast vašich okolností a ostatní negativní věci. Ale pokud svoji pozornost zaměříte na to, kdo jste a co máte v Kristu, s vědomím, že všechno už je „hotová věc“ a že sláva, kterou zakusíte na věčnosti, je už dávno ve vašem nitru, deprese by zmizela a vy byste si začali užívat vítězství. A vy budete moci radostí skákat až do stropu!
25
KAPITOLA 4
JEHO MOC VE VÁS Pavel se modlil, abyste pochopili: ….a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc i panství, i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku, nebo v budoucím. Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ a jako hlavu všeho jej dal církvi, která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech. Efezským 1:19–23 Bůh chce, abyste viděli tu nesmírnou velikost Jeho moci k nám, kteří věříme. Je to ta stejná moc, kterou použil, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých! Už jste se někdy modlili a prosili Pána o víc moci? Kde si myslíte, že by ji vzal? Efezským 1:19–20 deklaruje, že už v sobě máte tu stejnou moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. A to byl ten největší projev Boží moci vůbec! Vzkříšení Ježíše z mrtvých vyžadovalo víc moci než stvoření vesmíru, rozdělení Rudého moře nebo cokoli jiného, co kdy Bůh udělal. Pokud byste mohli Boží moc změřit nějakým přístrojem, které by ukazovalo, kolik moci se uvolnilo, zaručuji vám, že ručička by se zarazila na maximu při vzkříšení Krista z mrtvých. Proč? Satan a všichni jeho démoni dělali všechno možné, aby zabránili vzkříšení – ale nepovedlo se jim to! Zruinovaný! Jedna velká církev, kterou navštěvuji, připravila Velikonoční divadelní představení. V něm ďábel provokuje Ježíše na Hoře Pokušení. Také se 27
ukázal v zástupu, který pokřikoval „Ukřižujte Ho!“ a ještě několikrát. Pak, jakmile byl Ježíš mrtev a pohřben, Satan a všichni jeho démoni stáli u hrobu opření o kámen. I když se snažili ze vší své síly, aby zabránili vzkříšení, nemohlo se jim to podařit. Najednou přišla exploze. Vyvalil se kouř – to jak na ďábla ten kámen spadl. Ježíš triumfálně vyšel z hrobu a vítězně se na veliký kámen postavil. I když tato dramatizace nebyla doslova podle událostí ,jak se staly, přesně a symbolicky ilustruje duchovní pravdu. Satan dělal všechno, co se dalo, ale jeho moc byla ničím v porovnání s Boží mocí. Vzkříšení Ježíše Krista je ten největší důkaz Boží moci vůbec! A vy máte tu stejnou „z mrtvých křísící“ moc v sobě! Není tam někde v nebi. Je ve vás – ve vašem znovu narozeném duchu. Nepotřebujete víc moci. Potřebujete jen věřit, že už ji máte a začít se učit s ní zacházet. Zjistěte si, jaké zákony řídí fungování Boží moci a pak je uplatněte v praxi. Pokud toto zjevení přijmete, zničí to ve vás většinu z toho, co dnešní náboženské tradice nabízí a vydávají za křesťanství. Velitelé, ne žebráci Rozhodně to změní způsob, jakým se modlíte! Přestanete u Boha žebrat: „Ó Pane, já nic nejsem. Nic nemám, ale věřím, že Ty můžeš udělat cokoliv. Přijď a něco udělej!“ Namísto toho odvážný novozákonní postoj způsobí, že řeknete: „Sám o sobě nejsem nic. Nemám žádnou moc nebo hodnotu podle své vlastní lidské schopnosti. Ale jsem s tebou ve smluvním vztahu, Otče. Jsem zbrusu nové stvoření, a v mém znovu narozeném duchu mám tu stejnou moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých. Ty jsi ve Svém Slově řekl, že na kohokoli položím ruce, ten se uzdraví – a já tomu věřím!“ Pak vstanete, chopíte se své autority a začnete velet a uvolňovat Boží moc. Tohle udělal Petr, když se podíval na chromého muže u chrámové brány. Byl si vědom toho, že v sobě má Boží moc, proto prohlásil: „…co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3:6) Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. Vyskočil na nohy a začal chodit. … a chválil Boha. Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. (Skutky 3:7,8) Petr řekl: „Co mám.“ Nebyla to jeho lidská síla, o které mluvil, ale Boží „z mrtvých křísící“ moc jeho znovu narozeného ducha. Většina dnešních církví by vás za takové prohlášení vyhodila. Hádali by se s vámi: „Ty nic 28
udělat nemůžeš!“ Samozřejmě že ne – ve smyslu vašeho fyzického já. Ale ve vašem skutečném já – vašem znovu narozeném duchu – máte vzkříšený Boží život! Když tohle pochopíte, změníte se ve velitele. Už nebudete před Bohem naříkat: „Doktor mi řekl, že umřu a nic s tím nenadělám. Ó Bože, prosím, uzdrav mě!“ a pak si jen sednete jako bezmocné nic prosící Pána, aby něco udělal. Taková modlitba ukazuje, že ještě nemáte zjevení toho, že ta stejná moc, která vzkřísila Ježíše Krista, teď žije ve vašem nitru. Když tohle pochopíte, změníte se z reptače, ufňukánka, brblače a potížisty na věřícího, který chápe svou autoritu, stojí v ní a požaduje, aby Satan nekradl to, co bylo Bohem dáno. To je úplně jiný postoj! Namísto toho, abyste zkoprněli a schovali se do kouta s modlitbou: „Bože, prosím, sundej mi toho ďábla ze zad,“ se postavíte a řeknete: „Kde je? Chci, aby Satan ukázal svou šerednou tvář. Budu s ním bojovat, protože mám autoritu a moc!“ Rozdíl není jen emocionální, ale projeví se také na výsledcích! Převaha palebné síly Když jsem jako voják dorazil do Vietnamu, dostali jsme se hned pod těžký nepřátelský útok. Tohle nebyli partyzáni, ale dobře vyzbrojené, komunisty trénované národní jednotky. Pět tisíc jich obklíčilo vrcholek hory, kde jsme my, 120 U. S. vojáků, měli své stanoviště. Proto jsme měli „Pohotovost“. To znamenalo, že všechny jednotky měly zůstat vzhůru celou noc a držet hlídku v bunkru všichni najednou, namísto střídání služeb, jak bylo obyčejně zvykem. Tu první noc jsem držel celou hlídku jen já sám. Ostatní muži, přidělení k našemu bunkru, jednoduše usnuli. Zmínil jsem se o pohotovosti, to ale ignorovali. Tak jsem zůstal vzhůru celou noc sám. Další noc jsem byl příliš ospalý na to, abych byl znovu vzhůru, takže jsem víc trval na tom, aby zůstali vzhůru se mnou. Nakonec jeden z nich řekl: „Ty tu musíš bejt novej.“ Když jsem odpověděl, že jsem, začali se smát. Pak mi řekli, jakou převahu má naše palebná síla v porovnání se silou nepřítele. Pokud by vůbec vylezli ze svých děr, doslova bychom je smetli během několika minut. Popsali mi všechny naše zbraně a jejich sílu. V době této pohotovosti nám v noci kroužila nad hlavou bojová helikoptéra „Huey“. Jediná „mini-zbraň“ ráže 29
padesát z této helikoptéry by mohla „skropit“ oblast velikosti fotbalového hřiště v hustotě patnáct centimetrů – a rána projektilu ráže padesát mohla zabít člověka, pokud explodovala ve vzdálenosti do patnácti centimetrů od jeho hlavy! Ta ohromná převaha našich zbraní mě nadchla. A za chvíli jsem už spal s ostatními. To moje neznalost mi v této situaci způsobila úzkost. Jakmile jsem zjistil, co máme, strach zmizel a přišla důvěra. Samozřejmě, pořád jsem trénoval svou pohotovost, prozíravost a moudrost, ale už jsem si mohl i odpočinout. I když jsem z války nebyl „nadšením bez sebe“, říkal jsem si, Když už musíme bojovat, pak ať je to po našem. Troufám si na nepřítele, jen ať na nás zkusí zaútočit. Takže přestaňte fňukat, choulit se, stěžovat si a žebrat u Boha! Zjistěte si, co pro vás Ježíš udělal a naučte se to uvolňovat., Jakmile začnete jednat jako velitel (kterým jste se narodili), tak se váš strach obrátí v důvěru! Většina vládne Přisvojte si Pavlovu modlitbu a říkejte, Otče, tuším jen souvislosti, ale potřebuji zjevení! Otevři oči mého chápání a pomoz mi vidět naději mého povolání v Tobě. Osviť mě, abych rozuměl bohatství slávy a neobyčejné velikosti tvé „z mrtvých křísící“ moci, kterou jsi vložil do mého znovu narozeného ducha. Otče, prosím, zjev mi, co už mám!“ Neříkejte „Bože, přidej mi. Nemám dost. Vím, že Ty můžeš udělat všechno, ale já nemůžu udělat nic.“ Ve vašem tělesném já – bez znovu narozeného ducha – je to pravda. Ale vy nejste jen tělesné bytosti! Část z vás se znovu narodila a teď v sobě má všechen křesťanský život, vítězství i moc. Jste v duchu takoví, jako je Ježíš! V duchu jste – zrovna teď – stejní, jací budete celou věčnost. Nepotřebujete, aby Bůh udělal něco nového. Jen potřebujete zjevení toho, co On už udělal. Jste stvořeni ze tří oddělených částí – ducha, duše a těla. (1.Tesalonickým 5:23) Váš znovu narozený duch je přesně takový jako Bůh a je vždycky na Jeho straně. (Efezským 4:24; 1 Korintským 6:17; 1 Jan 4:17.) Pokud se vaše duše – vaše mentální, citová část – obnoví a začne věřit tomu, co Boží Slovo říká, že v duchu máte, zakusíte Boží život a moc, který je ve vás (duch + duše = 2 proti 1). Na druhé straně, pokud vaše duše souhlasí s fyzickým tělem, Boží život a moc ve vás se nebudou moci projevit v přirozené oblasti (duše + tělo = 2 proti 1). Většina prostě vždycky vládne! 30
Pokud se necháte ovládat smyslovým poznáním, vaše duše bude jednat v souladu s tělem a to zastaví proud Božího života a moci ve vás. Pokud necháte jenom to, co vidíte, slyšíte, cítíte, co můžete ochutnat a čeho se dotknout ovládat vaše myšlenky, pak řeknete: „Pokud bych opravdu v sobě měl Boží moc k vzkříšení, tak bych o tom věděl. Ale protože nic necítím, tak určitě nic nemám!“ A takhle zůstane nadpřirozená Boží moc ve vzkříšeném duchu bez možnosti se projevit. Utřít slzy „Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, jež v nás má být zjevena.“ (Římanům 8:18, důraz autorův, překlad z Angličtiny). Všimněte si, že sláva se neprojeví nám, ale spíše v nás. Není to tak, že jakmile dorazíme do nebe, Bůh nám zčistajasna nadělí svou Slávu. Ne, to co se stane, až dorazíme do nebe bude, že přestaneme myslet tělesně. A přesně uvidíme, co už v nás je! Proto bude Bůh muset utřít slzy z našich očí. Ne proto, že se spousta lidí do nebe dostane jen taktak. Ne! Bude to proto, že jakmile dorazíme a dostaneme plné zjevení toho, co jsme už dávno měli, budeme plakat, sténat a skřípat zuby nad tím, jak jsme se nechali od ďábla v životě okrádat. Zastrašeni jeho lhaním jsme skuhrali a žadonili, aby Bůh něco udělal. Něco, co už udělal dávno. A protože jsme nevěřili, že to už udělal, žili jsme hluboce pod úrovní našich privilegií v Kristu a ze špatných důvodů jsme nechali od ďábla porážet. Proto bude pláč a úpění v nebi hned ze začátku. Pán nás bude muset nadpřirozeně utěšit, abychom si nebe mohli vůbec užít! Tohle je docela jiný způsob myšlení. Neustále potkávám lidi v depresích, odrazené a poražené, kteří se uráží kvůli tomu, co říkám. Myslí si, že jsem necitlivý, nelítostný a že nevím, jaké to je být zraněn. Nebudu oslavovat ďábla tím, že bych teď vypočítával všechny své problémy, ale staly se mi věci, které mě zranily tak moc, že jsem si opravdu myslel, že nemůžu přežít do dalšího rána. Prožil jsem spoustu věcí, které přesahovaly mou schopnost se s nimi vyrovnat, ale tady jsem a i dnes jsem živ a zdráv! To, co mě mými úskalími provedlo, jsou pravdy, o které se s vámi teď dělím. Světová filozofie jemných dobrých pocitů a přecitlivělosti pronikla do dnešního „křesťanství“. Spousta lidí by se radši topila ve své bolesti, než se 31
jí zbavila. Dávají přednost tomu, že je někdo polituje, obejme je a poplácá po rameni s ujištěním: „Ach ano, je to opravdu těžké,“ namísto, toho aby se z problému dostali. Někteří lidé touží víc po takovém „uklidnění“ na chvilku než po řešení ,které by je osvobodilo na dlouho. Odpověď To, co vám říkám, není necitlivé; je to odpověď. Je to jedině pravda, kdo vás osvobodí (Jan 8:32). Neznalost Božího Slova je to, co Satan používá, aby vás udržel v zajetí. „Mí lidé jsou ničeni kvůli nedostatku poznání“ (Ozeáš 4:6). To co nevíte, vás zabíjí! Chápu, že lidé mají problémy. Ne všichni fungují vždy ve víře nebo věří perfektně. Umím mít slitování nad někým, kdo se dostal do problémů. Nicméně, správná reakce na to je: „Otče, to je pravda. Skrze smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jsi už zajistil všechno, co potřebuji. Už je to v mém znovu narozeném duchu. Proto teď vstanu a ve jménu Ježíše a budu ti věřit. Rozhoduji se v srdci, že si přivlastňuji, co je podle práva moje a že se z toho bahna dostanu!“ Tak to je správná reakce! Ale pokud chcete být dál se svým zraněním a užívat si lítosti ostatních lidí, pak si potřebujete vytáhnout palec z pusy a vyrůst! Prostě jen tak neseďte se smutným výrazem ve tváři. Začněte poznávat, co pro vás Ježíš udělal. Mým záměrem je pomoci, ne urazit. Ale naše dnešní pasivní „takzvané“ křesťanství míří přesně opačným směrem, takže se spousta lidí urazí, kvůli tomu ,co říkám. Přesto vás chci vyzvat, abyste pečlivě zvážili to, co vám říkám. Pochopení této pravdy mě osvobodilo a uschopnilo žít na vyšší úrovni vítězství, než jsem zažil kdy předtím. Už jsem udělal věci hodně přesahující mé bezvýznamné lidské schopnosti. Nebyl jsem odrazený, zdeprimovaný nebo poražený v posledních více než třiceti pěti letech. Viděl jsem lidi vzkříšené z mrtvých, otevřené slepé oči a beznadějné nemoci uzdravené. A všechno se to stalo díky spolupráci s Boží mocí v mém nitru. Přímo od Boha k vám! To co kážu, funguje! Díky tomuto jsem zůstal stát, i když všechno kolem mě vypadalo, jako že se rozpadá. Když získáte tohle zjevení, bude vám to fungovat taky! 32
Proto vás povzbuzuji, abyste si modlitbu v Efezským 1:17–23 a zkombinovali ji s modlitbou v Efezským 3:16–21 a přivlastněte si je. Modlete se je a modlete se je a modlete se je – ne abyste přiměli Boha něco udělat, ale aby se otevřely oči vašeho porozumění, tak abyste mohli vidět plnost toho, co On už udělal. Věřte mi, Bůh chce, abyste to zjevení měli víc, než to chcete vy. Jednoduše otevřete svá srdce, začněte hledat a v pozitivním smyslu buďte hladoví. „Bože, už nemůžu dál žít bez zjevení toho, co jsi už udělal. Odmítám pořád prosit, žebrat a zoufat si, abys udělal něco, co už jsi udělal dávno. Tohle zjevení musím mít!“ Když budete Pána hledat celým srdcem, pak tyto pravdy totálně změní váš život. Toto není zjevení, které dostanete jednou a pak už se k němu nikdy nemusíte vracet. Je to ten druh zjevení, které se musí stát součástí vašeho každodenního křesťanského života. Ve zbytku této knihy budu toto téma rozvádět a vysvětlovat ještě hlouběji. Věřím, že vám to opravdu pomůže. Ale bezpodmínečně potřebujete Ducha Svatého, aby vaše zjevení bylo osobní. Musí přesáhnout prosté intelektuální poznání a stát se vám zjeveným poznáním – přímo od Boha k vám! Souhlasím teď s vámi v modlitbě, že Pán použije to, co jsem s vámi sdílel, abyste dostali zjevení, že už to máte!
33
KAPITOLA 5
MILOSTÍ SKRZE VÍRU Kniha Efezským byla napsána, aby ukázala, co už Bůh udělal. Její modlitby nežádají Boha o něco nového, ale spíš o to, aby oči vašeho porozumění byly osvíceny, abyste viděli, co už máte. (Efezským 1:17, 18) Všimněte si, jak je všechno napsáno v minulém čase: „A byli jste oživeni, vy, kteří jste byli mrtvi ve vinách a hříších“ (Efezským 2:1, překlad z Angličtiny). Není tam: „Může vás to oživit, když budete věřit, když budete hledat, když budete prosit Boha.“ Ne! Je to všechno napsáno z této „hotovo“ perspektivy. Už to máte! Bůh už vás oživil. Živý! Pokud jste přijali Krista, už jste ožili. I když ta oživující Pánova moc je zajištěna pro každého – křesťany i nekřesťany – nekřesťan ji ještě neakceptoval a ještě „neožil“. Ale jako znovu narození věřící už jste oživeni. Možná se na vás ještě neprojevuje Boží život z vašeho nitra, ale váš duch už je tak živý jak jen kdy bude. I když tělo může bolet a duše zápasit s depresí, váš znovu narozený duch je živý, tak jako je živý Ježíš. Máte v sobě Boží vzkříšený život. Nemusíte se snažit být živí. V duchovní oblasti jste už dávno byli oživeni. A prostřednictvím víry můžete vytáhnout ten život z ducha do duše a těla. Modlete se podle Božího Slova, chápejte, kdo jste a co máte v Kristu. Nezačněte Ho prosit z pozice nevíry, v rozporu vůči Slovu, jako třeba „Pane, jsem mrtvý. V životě už nemám nic, co by stálo za to. Jsem totálně bez života.“ Místo toho řekněte: „Otče, děkuji ti, že v sobě mám vzkříšený život. Doktor říká, že umírám. V těle mi pracuje smrt, takže chci čerpat z Tvého života, který je ve mně. Děkuji ti, že je to hotovo. Teď se stavím do své autority a promlouvám. Přikazuji nemoci, aby odešla a uzdravení, 35
aby se projevilo, ve jménu Ježíše.“ To je správný postoj. Už jste byli oživeni! „Jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech.“ (Efezským 2:2) Všimněte si, jak následování a být v podřízenosti Satanu je něco v minulosti. Můžete si říkat, Jsem křesťan, ale ďábel mě pořád ovládá. Pokud to tak je, pak proto, že verš 1 pro vás není realitou. Nechápete, že jste už byli oživeni a vysvobozeni ze smrti (kvůli přestoupením a hříchům). Pokud opravdu pochopíte, že jste oživeni, zlomí to moc hříchu a budete žít ve vítězství. Váš život bude charakterizovat slovo „vítězství“ namísto „porážky“. Nebude to tím, že dosáhnete bezhříšné dokonalosti a nikdy neuděláte chybu. Ale tím, že když poznáte a pochopíte, že Kristus už vše udělal – že už máte vzkříšený život a že v duchu jste jako Ježíš – vítězství bude nevyhnutelným vedlejším produktem. „Kéž poznání všeho dobrého, co máte v Kristu Ježíši, vede k tomu [začne fungovat], aby se naplno projevila štědrost tvé víry.“ (Filemonovi 1:6, závorky autora). Vaše víra bude fungovat a vy uvidíte, jak se vítězství prosadí – fyzicky, finančně, citově, atd. – jakmile poznáte každou dobrou věc ve vás v Kristu! Nová podstata / nové postavení „My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.“ (Efezským 2:3). Znovu, všechno je v minulém čase. Někteří možná řeknou: „Ale ve mně to pořád ještě je!“ Pokud ano, pak je to proto, že jste nepochopili, že v duchu už máte všechno. Jste tak dokonalí, jak jen kdy budete. Jestli jste nepoznali a nepochopili ty dobré věci, které ve vás v Kristu jsou, pak jste pořád ovládáni tělem. Pravdou je, že vaše podstata byla změněna! Už nemáte starou podstatu, která vás nutí k tomu, abyste hřešili. Ta zemřela a byla pohřbena ve chvíli, kdy jste přijali Krista. Vaše nová podstata – váš znovu narozený duch – byl stvořen ve spravedlnosti a ve svatosti pravdy. (Efezským 4:24.) Jediný 36
důvod, proč neustále zápasíte se starými touhami po hříchu, je neobnovená mysl. Když Boží Slovo vaši mysl obnoví, zažijete méně těch starých tužeb a víc nové podstaty. (A opět, toto téma je mnohem hlouběji zpracováno v mém učení nazvaném Duch, Duše & Tělo.) „Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí!“ (Efezským 2:4,5). A znovu si všimněte, je to v minulém čase. Už jste byli oživeni. Bůh vás miloval. Už to zařídil. „Spolu s ním nás vzkřísil [minulý čas] a posadil na nebesích v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:6, závorka autora). Tohle nemusíte shánět; je to něco, co musíte přijmout jako dar. Už je to hotovo. Už máte vztah s Bohem. Už jste duchovně vzkříšeni z mrtvých a jste posazeni s Kristem na nebeských místech. Sodík & chlór „Aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti. Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efezským 2:7–9). To je silné poselství Písma. Je také velmi známé. Proto si spousta lidí myslí, že ví, o čem se tam mluví. Proto ho klidně přeskočí a nevěnují mu moc času a úsilí, a proto z něj také moc nezískají. Jste spaseni milostí skrze víru. Nejste spasení pouhou milostí. Ani nejste spasení pouhou vírou. Jste spaseni milostí skrze víru. Abych to někomu vysvětlil, často vehementně prosazuji jedno nad druhé. Například, pokud někdo říká: „Já věřím, že musíme být svatí, dávat desátky, být pokřtění, atd.,“ pak reaguji: „Ne, jste spaseni vírou. Je to vaše víra v to, co udělal Ježíš. To vás zachránilo, a ne to, co vy děláte pro Pána.“ Takže není úplně špatné zdůraznit, že „jste byli spaseni milostí“ nebo „byli jste spaseni vírou“, abyste uhodili hřebíček na hlavičku. Ale technicky vzato, nejste spaseni pouhou milostí, ani pouhou vírou. Je to kombinací těchto dvou. Jste spaseni milostí skrze víru! Milost a víra jsou jako sodík a chlór. Pokud zhodnotíte kterýkoli z nich samostatně, je jedovatý. Každý zvlášť vás zabije, pokud ho do sebe dostanete dostatečné množství. Ale pokud je smícháte dohromady, získáte 37
chlorid sodný (sůl kamenná). Když jsou dohromady, stanou se z nich něco, bez čeho se nedá žít – sůl. A takhle je to i s milostí a vírou! Milost sama o sobě (bez víry) vás nezachrání! Ve Své milosti už Bůh skrze smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista zajistil spasení pro každého. Boží milost je stejná pro všechny. Ale všichni nejsou spaseni. Proč? I když je spasení zajištěno pro každého (milostí), každý jednotlivec musí reagovat na Boží milost sám svou vírou! Víra sama o sobě (bez milosti) vás také nezachrání! Musíte svou víru vložit v Ježíše Krista a v to, čeho On dosáhl ve vykoupení (milost). Pokud je vaše víra založená na čemkoli jiném (svatém životě, dávání desátků, čtení Bible, chození do církve, atd.), pak nepřinese spasení. Vaše víra je buď v Ježíše a v to co udělal (milost) anebo ve vás samotných a v to, co děláte vy (skutky). Opravdu to zachází až tak daleko! Biblická víra vždycky věří v Ježíše a přijímá to, co zajistila Boží milost. Milost versus víra Jsem učitelem milosti. Zdůrazňuji to, co pro nás Bůh udělal. Kvůli tomu odmítá mé učení spousta lidí „víry“. Myslí si, že přeceňuji Boží milost a podceňuji to, co musíme pro Boha dělat. Jsem také učitelem víry. Zdůrazňuji naši odpovědnost reagovat pozitivně na to, co už Bůh udělal. Proto jsem odmítnut zastánci „milosti“. Ti si myslí, že kladu až moc velký důraz na to, co musíme dělat. Celkově je Tělo Kristovo rozděleno do dvou hlavních skupin: milosti a víry. Lidé milosti nechápou a kritizují zastánce víry a naopak. Obě skupiny mají tendenci hnát svůj názor do extrému. Lidé milosti nemají rádi kázání o víře. Proč? Protože se na víru dívají jako na něco, co musíme dělat. V jejich očích to kompromituje Boží milost. Učí, že křesťanský život je úplně založen na Boží milosti. Vaše víra – to, čemu věříte – s tím nemá nic společného. Proto vás milost, sama o sobě – zničí! Na druhé straně, lidé víry nemají rádi kázání o milosti. Proč? Protože jsou cele zaměření na to, že musí něco dělat. Diskutují o tom, jak se budovat ve víře, co víra dokáže, atd. Kazatelé víry neradi zmiňují Boží milost, protože mají za to, že milost oslabí motivaci lidí k agresivitě a usilování o změnu okolností. Nicméně, víra sama o sobě, vás také zničí! Všechny chyby pochází z toho, že se některá pravda Božího Slova 38
zdůrazní na úkor dalších pravd, které s nimi souvisí. Vzít jen jednu pravdu a vyvýšit ji až do míry vyloučení jiné nezbytné pravdy (ať už záměrně nebo zanedbáním), se stane chybou. Tady musí být rovnováha! Všechny pravdy z Božího Slova do sebe zapadají a jsou v harmonii. Když jim správně rozumíte, milost a víra se spolu doplňují. Jste spaseni milostí skrze víru. (Efezským 2:8.) Je třeba obojího, ne jen jednoho nebo druhého! Nevysloužená, nezasloužená Milost má spoustu tváří. První Petr 4:10 mluví o „rozličné milosti Boží“. Proto může být milost definována několika různými způsoby.Většina lidí definuje milost jako „nezaslouženou přízeň“. I když je tohle samozřejmě pravda, je nekompletní. Tato definice se zaměřuje na fakt, že milost je nezasloužená. Je to dar. Pokud byste na ni pracovali, dostali zaplaceno, nebo splnili nějaké minimální požadavky, abyste ji mohli dostat – pak by to nebyla milost. Milost je nezasloužená, nevysloužená přízeň. Další důležitá tvář milosti: je něčím, co Bůh udělal pro vás, nezávisle na vás. Milostí Ježíš zemřel za hříchy celého světa. Nečekal na to, až se narodíte, budete žít a zhřešíte, aby na to reagoval. Ne, Bůh dosáhl spasení ještě před tím, a nezávisle na vás. Předurčil, že pošle Svého Syna na kříž dokonce ještě předtím, než stvořil svět, předtím, než stvořil lidi a předtím než zhřešili. Vykoupení plálo v Božím srdci dlouho předtím, než jste se tu objevili vy! Boží milost zajistila spasení předtím, než jste ho vůbec začali potřebovat. Ježíš zemřel kvůli vašim hříchům před dvěma tisíci lety – předtím, než jste se narodili, předtím, než jste kdy zhřešili. Bůh pro vás zajistil spasení předtím, než jste se tu octli a nezávisle na vás nebo na čemkoli, čím byste si ho mohli vysloužit nebo zasloužit. To je nezasloužená přízeň! Do důsledku Milost je také důsledná. A protože není založená na našem chování a byla pro nás zajištěna nezávisle na jakékoli hodnotě, ceně nebo snaze z naší strany, Bůh se – skrze milost – chová stejně vůči všem. Křesťan a nekřesťan, ti, co Boha nenávidí, ti, co Ho milují, Jeho milost je pro ně úplně stejná. 39
„Boží zachraňující milost se totiž zjevila všem lidem.“ (Titovi 2:11). Milost zahrnuje všechno, co pro nás Ježíš ve vykoupení zajistil. Slovo říká, že Jeho milost je zjevená „všem lidem,“ ne jen těm, kdo ji přijali nebo přijmou. Proto je Boží milost do důsledku stejná vůči všem. Pokud by vás spasila samotná milost, pak by byli všichni spaseni. Boží milost je důsledně stejná pro všechny lidi a je zjevená všem lidem, ale ne všichni jsou spaseni. Ježíš velmi jasně poukázal na to, že bude více lidí, kteří se rozhodnou jít prostornou branou a širokou cestou vedoucí ke zkáze, než těch, kteří najdou tu úzkou bránu vedoucí k životu. (Matouš 7:13) Proč? Nejste spaseni jen milostí. Jste spasení milostí skrze víru. Musíte reagovat na Boží milost svou vírou, abyste spasení získali. Bůh připravil stejnou milost pro Adolfa Hitlera jako pro vás nebo mě. Ale pokud víme, Hitler Boží milost nepřijal. Pokud se srdce Adolfa Hitlera v poslední minutě neobrátilo, což ví jen Bůh, pak skončil svůj život v odporu vůči Pánu. I když zjevně Boha nenáviděl, Boží milost vůči němu zůstala stejná. Podle toho co víme, ji Hitler odmítl přijmout. Boží milost samotná vás nezachrání. Boží milost vás sama neuzdraví. Ani vás nepožehná. Boží milost pro vás sama o sobě nic neudělá. Nicméně když milost přijmete a smícháte ji s vírou, uvolní se Boží moc, aby se spasení stalo ve vašem životě skutečností. Vaše pozitivní reakce Víra není něco, čím přinutíte Boha k akci. Studium Bible, vyznávání Slova, jednání podle Slova, atd. jsou součástí procesu víry, ale sami v sobě nejsou „vírou.“ Víra Boha nepřinutí něco udělat. Jeden z hlavních důvodů, proč lidé nezískávají od Pána víc, je protože si myslí, že „víra“ je to, že Bůh bude reagovat na to, co dělají. Tohle na vás vkládá břemeno, abyste se činili a měli výsledky. To vás může sice na čas motivovat, pokud si řeknete, Ach, budu perfektní a tohle všechno budu dělat. Pak mě Bůh uzdraví. Nakonec to nikdo nezvládne. Nikdo není tak dobrý, aby pohnul s Bohem. Víra nehýbe Bohem; On se nezasekl. On není ten, který se potřebuje pohnout. Víra není tím, čím Boha přinutíte něco udělat. Bible tomuto druhu „víry“ říká zákonictví. Děláte něco, čímž chcete přinutit Boha, aby udělal něco pro vás. To je tělesné! Můžete vzít Slovo, vyznávat ho, modlit se, vstát, chovat se jako zdravý, zahodit léky, ale vaše 40
činy nikdy nepřimějí Boha, aby vás uzdravil. Činy a zákonictví vlastně zastavují ve fyzické oblasti projev toho, co Bůh už zajistil. Proč? Boha nikdo k ničemu nepřinutí. Všechno od Boha musí přijít milostí skrze víru! Víra je jednoduše vaše pozitivní reakce na to, co už Bůh zajistil milostí. Pokud to, čemu jste říkali „víra,“ nereaguje na naplněné Boží činy, pak to není pravá víra. Víra neusiluje o to, aby na vás Bůh pozitivně reagoval a odpověděl. Pravá víra je vaše pozitivní odpověď na to, co Bůh udělal skrze milost. Víra zajišťuje jen to, co už Bůh zajistil milostí. Pokud se snažíte přimět Boha udělat něco nového, pak to není víra. Pravá víra pouze přijímá – vztahuje se a bere – co už Bůh udělal.
41
KAPITOLA 6
TO CO MÁM Počátky charismatického hnutí byly divoké! Lidé se setkávali na biblických studiích, domácích skupinkách a modlitebních snídaních, protože ještě nebylo mnoho Duchem naplněných církví. Chyběl vyzrálý duchovní nadhled, protože většina lidí, kterých se hnutí týkalo, jím byli zasaženi v posledním roce nebo dvou a to včetně služebníků. Proto to tehdy nevyzrálostí jen přetékalo. V počátcích sedmdesátých let se stala spousta slavných věcí, ale také spousta divných věcí! V těch dne bylo velmi populárních několik vyjímečných písem: Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. Marek 11:22–24 A „všechno je možné tomu, kdo věří“ (Marek 9:23). Podle těchto veršů může kdokoliv požádat Boha o cokoliv po čem toužíte – a všechno je možné! Vidíte, jak snadné to bylo, dostat se do omylu, pokud jste nevěděli, že víra se vztahuje pouze na to, co Bůh už zajistil milostí? Cokoli, po čem toužíte? V mém rodném městě Arlingtonu v Texasu otevřela jedna žena Biblickou školou s asi dvaceti nebo třiceti studenty. Chopila se Marka 11:22–24 a použila to písmo na svou touhu – být ženou Kennetha Copelanda. Pak uvolnila svou víru a začala vyznávat: „Věřím, přijímám a budu to mít!“ Nicméně, Kenneth už byl ženatý s Glorií. Tak si tato žena představila Glorii jako svou „horu“ a začala se modlit, aby „byla odstraněna“ a „vržena 43
do moře“. Vlastně přikázala Glorii, aby zemřela a uvolnila cestu, aby si ona mohla Kennetha vzít. Jako skutek své víry uspořádala tato paní se svými studenty svatební obřad, kde si v „duchu“ vzala Kennetha Copelanda. A pak dál pokračovala v čekání na to, až Glorie zemře, aby Bůh mohl ji a Kennetha dát dohromady. Uplynulo třicet pět let a ještě se to nestalo – a ani se to nestane. A pročpak, když Boží Slovo jasně říká „po čemkoli toužíte“? Nemůžete někoho proklít, přikázat mu, aby zemřel, a pak si vzít jejich partnera? Nemůžete si naplánovat bankovní loupež, modlit se za peníze, a pak říct: „Věřím v srdci a vyznávám svými ústy, že ukradnu milión dolarů a nechytí mě při tom. Věřím a přijímám; je to moje!“ Proč tohle nejde? Jakmile to řeknu, uvidíte, že je to velice prosté. Bůh – milostí – v Kristově oběti nezajistil vraždu, cizoložství, ani zlodějství. A pokud Ježíš něco nezajistil, nemůžete to získat vaší „vírou“. Přijměte to, co vám už bylo dáno Víra Bohem nepohne. On nereaguje a nejedná podle toho, co děláme „ve víře“. Milostí už Bůh všechno zajistil. Pán se nedívá na vaše modlitby, vyznávání, žebronění, posty, souhlasy s ostatními a další věci, které vršíte na hromadu, abyste Ho přiměli k akci. To není jako sochor, na který když vyvinete dostatek tlaku – BUM – můžete přimět Boží moc fungovat. Pán nereaguje na vaši víru! Vaše víra, pokud je to skutečná víra, je jednoduše reakce na to, co On už udělal. Bůh – milostí – už všechny uzdravil. Vzal na Sebe na Kříži všechny hříchy a nemoci celého světa. Už se s tím vypořádal. Je to hotová věc. Je po všem. Proto 1. Petr 2:24 říká: „Jehož ranami jsme byli [minulý čas] uzdraveni” (důraz a závorky autora). Už je to hotovo. Pán už dnes lidi neuzdravuje. Uzdravení zajistil před dvěma tisíci let ve smrti, pohřbu a vzkříšení Krista. Lidé z toho uzdravení vírou čerpají, a proto se dějí uzdravení i dnes. Ale Bůh už tu nezbytou práci udělal a zajistil uzdravení před dlouhou dobou. Uzdravení bylo uvolněno, přeneseno a vysíláno před dvěma tisíci let v usmíření Pána Ježíše Krista. Jakmile jste se znovu narodili, umístil do vás tu stejnou moc vzkříšení, která vzkřísila Ježíše z mrtvých. Už nejde o to přimět Boha, aby vám dal uzdravení; On už to udělal. Teď jde o to, jestli se – vírou – vztáhnete a vezmete si to nebo ne! 44
Pokud potřebujete uzdravení, Bůh nemusí ani pohnout malíčkem. Lidé se modlí: „Ó Bože, vztáhni svou mocnou ruku.“ Špatně! Pán už uzdravení dokončil a umístil ho do vašeho znovu narozeného ducha. Aby se uzdravení mohlo projevit, musíte ho přijmout. Nemusíte Boha nutit, aby ho dal; to vy musíte přijmout ve fyzické oblasti to, co vám už dal v duchu. Přisvojit si – vírou – to, co už Bůh zajistil milostí. Aktivní čekání Pokud rozumíte tomu, o co se tu s vámi sdílím, tak to způsobí převrat ve vašem přijímání od Boha! Většina lidí, kterým sloužím, se snaží přimět Boha, aby je uzdravil. Tak se modlí, dělají všechny další věci a pak pasivně posedávají vzadu a čekají na to, až se On pohne. Aby své chování obhájili jako správné, citují písma jako je třeba Žalm 27:14: Očekávej na Hospodina, posilni se, a on posilní srdce tvého; proto očekávej na Hospodina. Jen založí ruce, melou svými palci mlýnek a vzdychají: „Tak, a teď je řada na Bohu!“ Tak takovéto „čekání“ není to, co by způsobilo efektivní přijetí Boží moci. „Čekat na Pána“ znamená být jako číšník nebo servírka v restauraci. Ti tam jen tak někde neposedávají, a nečekají, až vy něco uděláte. Ne! Ti čekají na vás, jsou pozorní. Dobrý číšník vidí, když vám ve sklenici dochází nápoj a hned přichází, aby ji doplnil. Jsou vnímaví a sladění s tím, na koho čekají, neustále se ptají: „Mohu pro vás udělat ještě něco?“ O takovémto druhu „čekání“ se mluví v Bibli. Boží Slovo nezastává takové čekání na Pána, jako kdybyste čekali na autobus. Není to biblické, abyste se modlili a pak řekli: „No, a teď je to už u Božího soudu. Que sera, sera – co se má stát, to se stane. Už je to na Něm. Bůh viděl co jsem udělal, a teď se uvidí, co udělá On.“ Ne, ne, na tohle Bůh neodpovídá! Když se vám v životě objeví problém, není to pro Pána žádná novinka. Věděl, jaké problémy budete mít už dlouho předtím, než se před vámi objevily. Milostí zajistil řešení už dopředu – předtím, než jste se vůbec narodili! Zajistil uzdravení předtím, než jste vůbec onemocněli. Zajistil radost ještě před tím, než se vám v životě objevili tragédie, smutek a žal. Bůh už přichystal únikovou cestu. Už je všechno připraveno. Milostí – je to hotová věc. Nečekáte na Boha, aby udělal něco nového. On čeká na vás, až budete pozitivně reagovat na to, co On už udělal! 45
Pokud jste věřili takto: „Bože, udělal jsem toto, dělám tamto, a vyznávám tyto věci a čekám, že mě uzdravíš,“ tak potom je to přesně ten důvod, kvůli kterému uzdravení nezažijete. Je to špatný postoj! Takže změňte vaše myšlení a začněte říkat: „Otče, děkuji ti, že jsi mě už uzdravil. Tvými ranami jsem byl uzdraven. Ta stejná moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých ,už je ve mně. Vírou přijímám to, co už jsi zajistil!“ „Přikaž mi!“ Petr se ani nemodlil a nežádal Boha, aby uzdravil toho muže u chrámové brány. Prostě řekl: „Co mám, to ti dám!“ Jak to mohl udělat? Petr věděl, že Bůh už to zařídil. Chápal, že Boží uzdravující moc už byla uvolněna. Beránek byl zabit a dokonalá oběť byla nabídnuta. Bůh – milostí – už předložil uzdravení. Petr nepochyboval, Uzdraví ho Pán? protože v srdci věděl, že to Bůh už udělal. Dnešní jediná otázka je: „Jste připraveni věřit a přijmout?“ Pokud se modlíte za někoho jiného, je třeba, aby byla i na jejich straně nějaká víra. Není to tak, že by musela být v poměru padesát na padesát. Pokud máte silnou víru, můžete někoho nést. Pokud mají zařazený neutrál, můžete je přinejmenším tlačit. Ale pokud jsou na parkovišti a mají zataženou ruční brzdu nebo proti vám bojují slovy: „Já prostě nevěřím, že to Bůh chce,“ pak nebudete moci způsobit, aby se to stalo. Když Petr tomu muži sloužil, upřel na něj napřed svoje oči. (Skutky 3:4) To znamená, že se na něj podíval pronikavým pohledem. Pavel udělal to stejné, když sloužil chromému muži ve Skutcích 14:8–10. A přitom poznal, že ten muž měl víru, aby byl uzdraven. (Skutky 14:9) To přesně udělal i Petr. Poznal, že tento člověk měl dost víry na to, aby byl uzdraven. Takže Petr řekl: „Co mám, to ti dám“ (Skutky 3:6). Když rozumíte milosti – že Bůh už všechno vlastně udělal – budete odvážní a autoritativní. Můžete doslova přikázat Boží moci se projevit, protože nepřikazujete Bohu Samotnému, aby šel a něco udělal. Namísto toho přikazujete, aby se to, co On už udělal, projevilo ve fyzické oblasti. Když pochopíte jak milost a víra fungují dohromady, bude z vás přikazovatel namísto žebráka. A ten rozdíl je obrovský! „To říká Hospodin, Svatý Izraelský, a jeho Stvořitel, Ptejte se mě na to, co se bude dít s mými syny a ohledně díla mých rukou mi přikažte“ (Izaiáš 45:11, důraz autorův) Ohledně díla svých rukou říká Bůh Svým dětem: „Přikažte mi!“ 46
Otočte vypínačem! Elektrárenská společnost vyrábí v elektrárně elektřinu. Pak vám ji dodají do domu. Ale přesto to, jestli ve vašem obýváku bude světlo, nemá nic do činění s elektrárenskou společností, která elektřinu produkuje. Energie tu je, ale je podřízena vašemu velení. To vy se musíte zvednout a otočit vypínačem na zdi. Když to děláte, přikazujete energii proudit. A protože jste to vy, kdo přikazuje energii plynout kam má, znamená to, že jste silnější, než elektrárna? Ne! Ta chce, abyste to udělali! Ona už svou část splnila tím, že elektřinu vyrobila, přivedla ji až k vašemu domu a podřídila ji vašemu velení. Otočení vypínačem neznamená, že je „nutíte“ něco udělat. Vše, co je můžete „přimět“ udělat, je jen to, s čím už dávno souhlasili. Nemůžete elektřinu přinutit dělat něco, k čemu není přizpůsobená. Nemůžete Boha přinutit dělat něco, co by už – milostí – nezařídil. Bůh (Otec & Syn Energetická Společnost) už Svou část udělal. Prostřednictvím Kristova vykoupení (elektrárny), už bylo vše, co kdy budete potřebovat, vyprodukováno. Ve skutečnosti už vám energii dodali přímo do domu (znovu narozeného ducha). Vše, co musíte udělat, je otočit vypínačem! „Ohledně díla mých rukou, přikažte mi.“ (Izaiáš 45:11). Když věříte tomu, co On už udělal, a vírou se vztáhnete a přisvojíte si to, přikazujete, aby se projevilo, co Bůh zajistil. Vy jste ti zodpovědní za otáčení vypínačem! Pokud chcete, aby váš lustr v obýváku svítil, nemůžete zavolat do elektrárny a říct: „Dnes večer ke mně přijdou na návštěvu mí přátelé. Mohli byste mi prosím rožnout světlo v obýváku?“ Odpověděli by vám: „Ne! Už jsme vám elektřinu vyrobili a dodali až do domu. Nebudeme nikoho posílat na to, aby vám v obýváku rožnul. To v naší smlouvě není. Máte elektřinu pod svým velením; prostě otočte vypínačem!“ Bůh je Zdrojem té moci, ne vy. Je to Jeho moc, ne vaše. Ale tuto moc On už vložil do vašeho znovu narozeného ducha. Vy jste tu moc nevyrobili, ale máte ji v sobě připravenou na váš pokyn. Bůh už milostí připravil všechno, co potřebujete. Víra pozitivně reaguje na to, co Bůh už udělal a přisvojuje si to. Víra se vztahuje do duchovní oblasti a vtahuje do fyzické oblasti to, co Bůh zajistil. Pokud toto pochopíte, pak to ve vašem životě způsobí převrat!
47
Výmluvy, výmluvy Většina lidí Boha prosí, aby jim dal něco, co jim dal už dávno. A pak, když se modlí takhle v nevíře, se diví, proč nevidí fyzické uzdravení. A protože si myslí, že Bůh může udělat všechno co chce, tak se potom diví, Proč mě neuzdravuje? Pokud by Bůh chtěl, abych byl zdráv, mohl by mě hned uzdravit! A tak přijdou s všemožnými výmluvami jako třeba: „Bůh mě tímto pokušením zdokonaluje.“ Špatně! K dalšímu osvětlení těchto důležitých fakt bych vám rád doporučil další vyučovací materiály. Pochopení učení nazvaného Duchovní Autorita vám opravdu pomůže si vše srovnat. Také má jednotlivá vyučování „Kniha Job“, „Bůh není vinen,“ a „Boží svrchovanost“ jasně odhalují nesmyslnost myšlenky, že by Pán na vaše životy vkládal utrpení, aby vás tak něčemu naučil. To jednoduše není pravda! Lidé přichází s takovými špatnými závěry, aby dali smysl svému zklamání. Modlí se za uzdravení a myslí si, že víra je něco, čím pohnou s Bohem. Věří, že ocení jejich „víru“ – a že pokud jsou dost upřímní a udělali dost – tak jim podle toho Pán odpoví. A pokud nezažijí dostatečnou odezvu, tak se diví, Proč mi Bůh na modlitbu neodpovídá? Pak přijdou s různými výmluvami jako třeba: „Možná se mě něco snaží naučit. Možná, že nejsem dost svatý. Možná jsem se dost nemodlil. Možná mám v životě hřích. Možná potřebuji udělat ještě tohle a tamto a ještě něco dalšího.“ Ne – Bůh už svou část udělal! Když pochopíte, že Bůh už to udělal, odsouzení bude „zneškodněno“. Jak byste si mohli myslet, že nejste dost svatí, když On už to zařídil? Bůh už předtím, než jste se znovu narodili, zajistil všechno, co kdy budete potřebovat, předtím, než jste udělali cokoli dobře nebo špatně, dokonce ještě předtím, než jste se vůbec narodili! Zajistil to nezávisle na vás – milostí. Vše co musíte udělat, je – vírou – se vztáhnout a vzít si to. Přijmete? Takhle jste byli spaseni! Co by se stalo, pokud by vám někdo řekl, že když byste se modlili a hledali Boha, žebrali a zoufali si po milosrdenství, postili se a žili svatě, dávali desátky a byli upřímní, mysleli to vážně a byli dost zoufalí, pak teprve že by Ježíš přišel a zemřel za vaše hříchy? Pokud by spasení bylo prezentováno jako něco, co by se mohlo stát, ale ještě se 48
nestalo, ďábel by vás mohl snadno přesvědčit, že „Možná to Bůh může udělat a možná, že to už pro ostatní udělal, ale nikdy to neudělá pro tebe, protože ty jsi prostě strašně _______________ (doplňte prázdné místo).“ Je šokující si i jen pomyslet, že Všemocný Bůh by se stal lidskou bytostí, vzal naše nemoci a hříchy, trpěl náš trest, šel do pekla a pak se vrátil a dal nám – zdarma, jako dar – spasení. To je prostě moc divoká myšlenka! Jediná možnost, jak by tomu někdo mohl věřit, je že by se to už stalo a Duch Svatý by jim to dosvědčil slovy: „Ano, udělal jsem to! Vy musíte už jen přijmout, co jsem pro vás už udělal.“ Pokud byste si mysleli, že vaše spasení ještě není zajištěno a že je podmíněno tím, jestli jste nebo nejste dost dobří, pak byste byli přesvědčeni: „To mi nevyjde.“ Ale pokud vám bylo odpuštění hříchů prezentováno jako už dávno hotová věc, byli jste schopni ho přijmout. Stejně tak je to pravda o všech dalších výhodách spasení, včetně uzdravení. Už je to zajištěno. Na kříži nesl Ježíš všechny vaše nemoci a vady zároveň s vašimi hříchy. Nemusíte se ptát, Uzdraví mě Bůh? Stejně jako odpuštění, je i uzdravení hotovou věcí! Je to jen otázka toho, jestli se můžete vírou vztáhnout a přijmout to. Pokud si přisvojíte postoj, že uzdravení je už hotovo, pak se projeví. Chvála Pánu!
49
KAPITOLA 7
TO NEJLEPŠÍ OD BOHA Na začátku roku 2000 jsem kázal o milosti a víře v církvi v Lewisville, Texasu. Je to ta stejná pravda, kterou jsem vyučoval už tisíckrát (v knižní podobě „Žít v rovnováze milosti a víry“). Zdůraznil jsem, jak víra funguje a konfrontoval jsem nejobvyklejší chybná pojetí této oblasti (např. „víra“ znamená věřit Bohu, že něco v budoucnu udělá). U sdílení se o tom, že biblická víra znamená věřit tomu, co Bůh už milostí zajistil, jsem používal uzdravení jako hlavní příklad. Na tomto shromáždění byla i Chris Ochenski a vzala kazetu s mým poselstvím domů své nemocné dceři. Niki Pána milovala a měla s Ním blízký vztah. Přesto v devatenácti letech už byla dlouhých pět let těžce nemocná. Špatně namířená víra Niki věřila, že ji Bůh uzdraví, ale její uzdravení se ještě neprojevilo. Ve vizi viděla Pána, který jí řekl, že se uzdraví. Díky tomu měla víru a byla šťastná. Niki chválila Boha, i když její doktor, který ji vídal týdně, už ani nečekal, že ji o týden později uvidí živou. Niky už téměř umírala! I když měla víru, byla špatně namířená. Niky věřila, že Bůh ji – v budoucím čase – uzdraví. Pasivně čekala na to, že Pán něco udělá. Pak slyšela mé poselství z kazety o tom, jak už Bůh vše udělal a víra, že se jen vztahuje k tomu, aby si přivlastnila to, co už je zajištěné. A mé prohlášení, že „Postupné uzdravení nejsou tím nejlepším, co pro nás Bůh má!“ Niky napřed opravdu rozčílilo. Nemám nic proti postupným zázrakům uzdravení, a on vlastně ani neexistuje „špatný“ způsob toho, jak být uzdraven. Nicméně některé způsoby jsou rozhodně lepší než jiné – a to nejlepší od Boha je vždy okamžitý zázrak! Jediný důvod pro postupné zázraky je to, jakým způsobem lidé věří. Jejich teologie – způsob, jak uvažují – jim dovoluje projev uzdravení jen po kouskách. 51
A protože jí Pán řekl, že dostane postupný zázrak, tak se Niky nad mou poznámkou urazila. Ale protože měla s Bohem tak dobrý vztah, zeptala se Ho na to. Během toho, co poslouchala kazetu, řekla si v srdci: „Tak Bože, a co tohle? Ty jsi mi řekl, že se uzdravím postupně!“ A On odpověděl slovy: „Niky, to je podle tvé víry. To je to, zač jsi schopná věřit. To bylo všechno, co jsi byla schopná přijmout, tak jsem podle toho jednal. Ale to nejlepší ode Mě je okamžité uzdravení!“ Jakmile to pochopila, tak Niky viděla, že se mohla uzdravit už před pěti lety. A zatím jen pasivně „čekala“ na Boha, její víra nečekala okamžité uzdravení. Nechápala jak dohromady fungují milost a víra, aby se uskutečnilo, co Bůh už zajistil. To se jí stalo zjevením, jakmile pochopila, že její uzdravení je už hotová věc. Přesměrovaná víra Příštího dne jsem šel k Ochenským domů. Modlil jsem se, aby se Niki tak rozzlobila, že se dostane k agresivní a násilné víře, aby si vzala své uzdravení. (Matouš 11:12) Do té doby nebyla schopná se sama najíst, jít na záchod, dokonce si ani učesat vlasy. Niki nebyla ochrnutá, ale byla tak slabá a křehká, že ani nemohla zvednout ruku – o to méně se pohybovat, chodit nebo cokoli udělat. Přesto potom, co jsem přijel, se tak rozčílila, že se mi rukou opřela o hrudník, odstrčila mě, postavila se a chodila! A vše co jsem udělal já, bylo, že jsem přesměroval její víru! Niky si myslela, že „víra“ byla něco, co „dělala“, a dřív nebo později by na ni Bůh zareagoval a dopřál jí uzdravení. Prostě jsem Niki řekl,“Ne, to není biblická víra. Musíš věřit, že Bůh už to udělal. Pak – vírou – dosáhneš do duchovní oblasti a vezmeš si ,co je po právu tvoje!“ Uzdravení se projevilo – BOOOM – hned jak Niki dostala tohle zjevení! A mně to taky sloužilo! Viděl jsem, jak porozumění mohlo efektivně přesměrovat víru člověka. Proto se snažím o tohle sdílet s co nejvíce lidmi. A protože Nikiino uzdravení bylo tak dramatické, co se týká vykreslení této pravdy, natočili jsme o něm video, které se jmenuje „Niki Ochenski: Příběh jednoho zázraku!“ Tenhle videozáznam plný moci už ovlivnil desetitisíce životů! Viděl jsem víc uzdravených lidí v posledních pěti letech než v dlouhém období předtím. Je to jednoduše protože lidé chápou a říkají: „Už neprosím Boha, aby mě uzdravil; beru si své uzdravení, které pro mě zajistil. Když 52
se modlím za lidi, už neprosím Boha, aby je uzdravil. Namísto toho jim sloužím uzdravením. Dávám jim uzdravení – tu stejnou uzdravující moc, kterou do mě Bůh vložil!“ I já i ostatní vidí nekonečně lepší výsledky – sláva Bohu! Vztáhněte se a přijměte! To všechno se vztahuje i na vaši finanční prosperitu! Bůh nad vámi už přikázal požehnání a moc k získávání bohatství. Vy se jen musíte naučit ,jak se ve víře vztáhnout a přijmout to! Bůh vám nedá bohatství přímo; namísto toho vám dává moc ho získat. „Ale pamatuj na Hospodina, svého Boha. Je to přece on, kdo ti dává schopnost vytvářet bohatství, aby potvrdil svou smlouvu“ (Deuteronomium 8:18). Jako znovu narození věřící už máte pomazání k Božímu bohatství a moc, aby se vám dařilo. Přesto musíte v srdci věřit, že už to máte a pak to nechat vírou pracovat. Do tohoto procesu je zapojena spousta věcí, aby to fungovalo a vy jste viděli své bohatství. Potřebujete na prvním místě celým srdcem hledat Boha a Jeho království. (Matouš 6:33) Musíte mu důvěřovat a začít dávat. Je důležité chápat, že je vždycky určité období mezi sázením a sklízením. Také musíte jít a pracovat. Je spousta, spousta praktických věcí, ve kterých můžete aktivně spolupracovat s Božími zákony víry ohledně prosperity. Pán tyto pravdy hluboce zapracoval do mého života. Moje žena a já jsme se jako chudí mladí služebníci dostali ze situací, kdy jsme téměř vyhladověli k smrti, až k tomu, že Bůh nám zajišťuje průměrně 1.200 USD každou hodinu každého dne celého roku na kázání evangelia. Mám několik vyučování, které vám pomohou lépe pochopit a přijmout projev finanční prosperity, jako: Milost a víra v dávání, Finanční správcovství, Požehnání a zázraky, a Moc partnerství. Prosperita znamená jednoduše mít dost Božího zaopatření, abyste mohli plně uskutečnit Jeho vůli pro váš život. Modlím se, abyste se tohoto zjevení chytili a naplnili svůj osud v Něm! Jakmile uvěříte, že Bůh – milostí – už zajistil prosperitu, začnete se k ní vztahovat a vírou si ji přisvojovat. Začnete spolupracovat s mocí a pomazáním k získání bohatství, které už je ve vašem znovu narozeném duchu. Namísto toho, abyste se modlili a prosili Boha, aby vám do klína vysypal hromadu peněz, zatímco vy budete sedět doma a sledovat v televizi 53
pořad „Jak se vám svíjí žaludek“, vstanete, půjdete ven a přiložíte někde ruku k dílu. Proč? Protože víte, že Bůh slíbil, že požehná práci vašich rukou! (Deuteronomium 28:8, 12) Když něco začnete dělat – a věřit, že se pomazání projeví a prosperita přijde – pak ji začnete vidět. Pokud budete jen sedět doma, modlit se a čekat na Boha, aby vám magicky strčil peníze do peněženky, pak je nikdy nedostanete. Bůh řekl, že požehná práci vašich rukou. Stokrát nula je nula (100 x 0 = 0). Potřebujete věřit, že Bůh už svou část splnil, a pak něco udělat. A ne: „Bože, viděl jsi, že jsem pracoval? Tak a teď uvolni Svou moc!“ Ne! Pracujete, protože věříte, že Bůh už vám dal pomazání k získávání bohatství, a protože jednáte ve víře, abyste uvolnili projev té moci prosperity, kterou vám Pán už zajistil. Vidíte ten rozdíl? Bůh už jednal Vyznání nezpůsobí, že by Bůh začal jednat. Nemáte pravdu, pokud si myslíte, že recitováním „Jeho ranami jsem byl uzdraven“ 599x donutíte Boha, aby vás uzdravil. Boha nemůžete přinutit k ničemu! Víra s Ním nepohne. Bůh – milostí – už jednal. Už vše zajistil. Vaše potřeby byly hojně uspokojeny ještě předtím, než jste je kdy měli. A protože to Pán už udělal, vy vyznáváte Boží Slovo, abyste povzbudili své srdce a abyste odehnali ďábla. Možná budete potřebovat těch 559 vyznání písma, než mu úplně uvěříte (Římanům 10:17), ale Bůh není ten, který se potřebuje pohnout; On už to udělal. Vyznání hýbe s vámi směrem k víře a s ďáblem hýbe také – pryč z cesty, aby mohlo přijít projevení Boží moci. (Zjevení 12:11) Nemusíte si číst Bibli proto, aby vás Bůh miloval! Nebude vás milovat o nic více, když Slovo budete číst, a ani vás nebude milovat méně, když nebudete. Ale vy budete Boha milovat víc, když budete Bibli číst, a budete Ho milovat méně, když nebudete. Jeho láska se nemění; ale vaše ano. Bůh už do svého Slova vložil věci, které tuto lásku a všechno ostatní, co už vám do života vložil, vykreslují. Váš svatý život nezpůsobí, že by vás Bůh miloval víc. A ani nedostatek svatosti nezpůsobí, že by vás miloval méně. Bůh – milostí – se chová stejně vůči všem. Nicméně pokud nežijete svatě, nebudete Boha milovat tak moc. Skrze hřích se srdce zatvrdí a vy se vůči Božím věcem otupíte. (Židům 3:13) Potřebujete studovat Slovo, mít společenství s věřícími a dělat dobré 54
věci, ale ne proto, abyste pohnuli s Bohem. On už jednal, a vy potřebujete pochopit, že vírou se musíte vztáhnout do duchovní oblasti a přijmout to. Navštěvování církve, čtení Slova a poslouchání dobrého biblického vyučování nezpůsobí, že Bůh ve vašem životě bude jednat; tyto věci pomáhají vaší víře! Dokonce ani čtení této knížky nezpůsobí, že by vás Bůh víc miloval. Nepodívá se na vás dolů a neřekne: „Ty čteš knížku, co napsal Andrew!? Dám ti tři hvězdičky. A až jich budeš mít šest, odpovím ti na jednu modlitbu!“ Ne, tak takhle to nefunguje! Pán vás miluje, Jeho milost je stejná, ať tuto knížku čtete nebo ne. Ale vy se k Němu a Jeho milosti nebudete chovat stejně, když to nepochopíte. Bez tohoto zjevení nebude ve vašem životě fungovat stejná úroveň víry. Toto učení pomáhá vaší víře – vaší pozitivní reakci na to, co Bůh už udělal. Čtení Bible a chození do církve vám pomůžou. Studium Slova a společenství s ostatními věřícími rozvíří vaši lásku k Bohu. (Židům 10:23–25.) Ale Bůh by vás miloval úplně stejně, i kdybyste už nikdy do církve nešli a Slovo nečetli. Ale to by bylo hloupé! Proč byste nedělali věci, které máte od Boha k tomu, aby vám pomáhali chodit ve víře? Víra reaguje na milost I když ty věci potřebujete dělat, nikdy si nemyslete, že vaše skutky přimějí Boha k akci. Nikdy nereaguje na nás. Bůh už všechno udělal milostí a naší reakcí na to je víra. Tělo, skutky a legalismus se všichni snaží něco udělat, aby si od Boha vyžádali pozitivní odpověď. Ale Pán řekl, že se o Svou slávu s nikým nebude dělit. Vy jste „nepřiměli“ Boha, aby vás zachránil, uzdravil nebo finančně zajistil. On už to udělal. Všechno, co jste museli udělat vy, bylo pozitivně vírou reagovat, vztáhnout se a přijmout to, co On už zaopatřil. Nepleťte se a nesnažte se svou vírou Boha „přimět“ něco udělat. Vaše vírou se projeví to, co On už udělal. Nemůžete Boha přimět udělat vůbec nic. Ale – vírou – můžete způsobit, že to, co už zajistil, se projeví. A to je velký rozdíl! Víra je jednoduše vaše pozitivní reakce na to, co Bůh už udělal. Vy na tom nebudete mít žádnou zásluhu. Nemůžete říct, že jste cokoli způsobili. Byla to Boží moc, ne vaše. On nereagoval na vás samotné nebo na cokoli, co jste udělali. Jednoduše jste reagovali na Jeho milost! 55
Víra nebo milost, každá sama o sobě vás zabije! Musí se dohromady navzájem doplňovat, abyste mohli zakusit hojný život, který pro vás Bůh zamýšlel. Učení víry, pokud je to jen „Udělejte něco, abyste pohnuli Bohem!“ vás zničí. Skončíte zaseklí v tělesné frustraci, legalismu, a v orientaci na své činy. Na druhé straně, extrémní milost vás zničí také. Pokud to je „Bůh dělá všechno a vy s tím nemáte nic co do činění,“ vaše následná pasivita zabrání projevu toho, Pán udělal. Pak si budete muset vymýšlet všemožné výmluvy pro to, proč nezakoušíte hojný život, který pro vás svou milostí Bůh zajistil a zjevně slíbil ve Svém Slově. Milost a víra musí pracovat dohromady! „Pracoval jsem víc“ Pavel této pravdě rozuměl a žil podle ní. „Boží milostí jsem ,ale tím čím jsem a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.“ (1 Korintským 15:10). Pavel s Boží milostí spolupracoval. Nepracoval proto, aby ji získal, ale když milost přišla, pracoval ve víře, aby se vztáhl a přijal to, co Bůh už udělal. To je mocné zjevení! Modlím se, aby vám Bůh dal zjevení a moudrost, abyste mohli vstřebávat toto zjevení o milosti a víře, a uplatňovat ho v každodenním životě. Zbytek této knihy se bude věnovat stavění na dosud položeném základě. Budu se s vámi dělit o některé věci, které vás opravdu povzbudí a pomohou vám jít úspěšně dál.
56
KAPITOLA 8
VIDĚT DUCHEM Jsme opravdu požehnaní. (Efezským 1) Bůh to zařídil. Už nás požehnal vším duchovním požehnáním v Kristu (Efezským 1:3) Máme v sobě tu stejnou moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. (Efezským 1:19, 20.) Všechno co kdy budeme potřebovat, už je zajištěno. Není to otázka prošení Boha o to, aby něco udělal, ale spíše důvěřování tomu, že už to udělal, aby se Jeho moc mohla projevit. Bůh – milosti – už zařídil všechno. Vírou nepřimějeme Boha jednat. Víra je spíš naše pozitivní reakce na to, co On už udělal. A protože to Bůh už udělal, je víra snadná; nemusíte o ni bojovat. Nemusíme se chovat, jako bychom chtěli Bohu zkroutit ruku za záda. Víra je prostě naše pozitivní reakce na to, co Bůh už udělal. „Jak to?“ Spousta lidí se diví, Jak to? Jako by se jim měl zavařit mozek. Říkají: „Jsem zoufalý a bojuji s depresí. Nechápu, jak můžeš říct, že Pán už udělal všechno, co kdy udělá, a že jsem už uzdravený. To prostě nemůže být pravda. Tady mám zprávu od doktora. Ta dokazuje, že to tak není!“ Nebo cítí bolest a jiné symptomy nemoci a udělají si závěr: „Ani nápad, nejsem uzdravený.“ Pro spoustu lidí, jsou tyto pravdy prostě přesahují jejich víru, protože jsou tak očividně protichůdné tomu, co zrovna zažívají ve fyzické oblasti. A přesto Bible jasně učí, že Bůh vás už požehnal. Máte tu stejnou moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. Všechno už je hotovo, a vy už vše máte. A tak byste chtěli vědět, Pokud je to všechno pravda, kde to teda je? V duchovní oblasti! Bůh už jednal a požehnal nás vším duchovním požehnáním. Všechno, co kdy budeme potřebovat – radost, pokoj, moudrost, zjevené poznání, atd. – už je zajištěno. Ale všechno je to v duchovní oblasti. 57
Pokud nechápete že všechno, co pro vás Bůh zajistil je v duchovní oblasti, pak přijdete i o tuto pravdu, kterou s vámi probírám. Proč? Protože fyzická oblast neodráží vždycky to, co je pravda v duchovní oblasti. Víra jedná jako most, aby přes něj přešlo to, co je pravda v oblasti duchovního světa do fyzického světa. Je pravdou, že jen velmi málo věřících dovolí své víře být tím mostem pro věci, které Bůh už udělal, aby se mohli dostat objevit v přirozené oblasti. Prostě těchto projevů mnoho nevidíme. Má nová identita Jedna z prvních věcí, o kterých mi Pán dal jasné zjevení, byl fakt, že jsem se stal spravedlivým. Nebyla to spravedlnost, kterou bych si musel vysloužit svými skutky, ale spíš dar, který mi dal na základě Jeho skutku. (2 Korintským 5:21) Nestalo se to tak, že bych žil svatě a dělal všechno správně. Když jsem se znovu narodil, Ježíš Kristus Sám se stal mou spravedlností. (1 Korintským 1:30) Můj znovu narozený duch „byl stvořen ve spravedlnosti a pravé svatosti“ (Efezským 4:24). Moje nová podstata byla stvořena spravedlivá. Není to něco, čím bych se stával postupně nebo se v to vyvíjel. V duchu jsem spravedlivý. A stejně tak i každý další znovu narozený věřící! Viděl jsem tuto pravdu ve Slově a v srdci, ale nemohl jsem ji pochopit v praxi. Podíval jsem se do zrcadla a viděl jsem vrásky, vřídky a další nedokonalosti. Mé pocity a myšlenky mnohokrát zahrnovaly hněv, hořkost, chtíč a spoustu ostatních špatných věcí. Když jsem to všechno uvážil, věděl jsem, že jsem nebyl jako Ježíš. A v té době jsem si myslel, že když Bible mluví o tom „být spravedlivý“ – ve správném postavení s Bohem – že to znamenalo bezhříšnou dokonalost v myšlenkách, pocitech a činech. Tak jsem pilně propátral své fyzické činy (tělo), a své myšlenky a pocity (mentální, emocionální oblast, duše), ale pořád jsem tuto spravedlnost nemohl pochopit. Opravdu jsem s tím dlouho zápasil. Pak mi Pán dal zjevení ohledně ducha, duše a těla. (pro další studium viz Duch, duše & tělo). Díky tomuto zjevení o duchu, duši a těle jsem si uvědomil, že když o mně Bible mluví jako o spravedlivém, mluví o mém znovu narozeném duchu – ne o mých myšlenkách, pocitech, činech a fyzickém těle. Začal jsem chápat, že v duchu jsem byl úplně změněn. Jsem nové stvoření. Je tu nové já! 58
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, vše je nové!“ (2 Korintským 5:17). Začal jsem poznávat, že v mém duchu jsem se stal úplně novou osobou! Když jsem se přestal chovat podle toho, co jsem viděl v zrcadle, myslel v mysli a sledoval ve svých činech, začal jsem ve svém křesťanském životě zažívat vítězství. Jakmile jsem začal měnit svou identitu podle toho, co Slovo říkalo, že jsem v duchu, začal jsem zažívat slíbený hojný život. (Jan 10:10) Jak se to stalo? Díky Božímu Slovu! „Takoví jsme i my na tomto světě“ Boží Slovo je tím jediným spolehlivým a přesným zástupcem duchovního světa. Ježíš prohlásil: „Duch je ten, kdo dává život; tělo na nic nestačí. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.“ (Jan 6:63). Boží Slovo je duchovní. Bible nám říká, co se opravdu děje v duchovní oblasti. Proto někteří lidé tolik zápolí s chápáním Božího Slova. Snaží se přijmout ve fyzické oblast to, o čem Bible říká, že je v jejich duchu! Vezměte si například verš z 1 Jana 4:17: „jsme na tomto světě takoví, jako je on [Ježíš Kristus]“ (závorka autora). Nemluví se tu o fyzickém jednání (tělo) nebo vašich myšlenkách a pocitech (duše), protože Boží Slovo jasně ukazuje, že jednoho dne (v budoucnosti – když dorazíte do nebe), vaše tělo a duše (porušitelné) projdou dokončením procesu proměny k dokonalosti (oblečou na sebe neporušitelné). (1 Korintským 13:9–12, 15:50–54). Ale Ježíš je přece dokonalý i teď. Takže potom, která vaše část už je dokonalá – jako je Ježíš? Váš znovu narozený duch! Jaký je Ježíš – právě teď – takový jste i vy na tomto světě. Nemluví se tu o tom, jací budete, až se dostanete do nebe. Znamená to právě teď, tady na zemi. Nemůžete říct, že se chováte stejně jako Ježíš. Možná se chováte lépe než já, možná lépe, než jste se chovali dřív, ale fyzicky, emocionálně a mentálně se nechováte stejně jako Ježíš. Jediný způsob jak chápat 1 Jana 4:17 je uvědomit si, že se tu mluví o vašem znovu narozeném duchu. V duchu jste zbrusu novým člověkem. To skutečné já – kterým budete celou věčnost – je to, kým jste v Kristu. Žít tím, kdo jste v Kristu, Bible nazývá „chozením v duchu“ (Galatským 5:16). Pokud to začnete dělat, pak zjistíte, že se ve vašem životě projevuje Boží moc. 59
Duchovní zrcadlo Boží Slovo je duchovní zrcadlo. Když se do něj podíváte, uvidíte, kdo jste v duchu. (2 Korintským 3:18) Vždycky odráží „Krista ve vás, naději slávy“ (Koloským 1:27). To nám dodatečně osvěcuje i Jakuba 1:22–25 (závorky autora): Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody [Slova, zvláště Nového Zákona] a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem. Když se díváte do zrcadla (Božího Slova), objevujete svou identitu v Kristu (to, kdo jste v duchu), a jednáte podle tohoto poznání ve víře, pak uvidíte, jak se Boží život ve vás projeví. Kdybych vám řekl, že máte rozcuchané vlasy, jak byste poznali, jestli je to pravda nebo ne? Nepoznáte to podle toho, jak se cítíte. Jediný způsob jak si být jist, je podívat se do zrcadla. Pak tomu prostě uvěříte a zachováte se podle toho. Pokud budete opravdu rozcuchaní, tak vezmete hřeben a učešete se. Věříte tomu, že vám zrcadlo říká pravdu. Víte, že to co vám zrcadlo ukazuje, je jen odraz; není to skutečné. Vlastně jste nikdy doopravdy neviděli svůj obličej. A to je pravda; zamyslete se nad tím! Možná jste sledovali svůj obraz v zrcadle, prohlédli si fotografii nebo viděli svůj portrét, ale nikdy jste se nemohli podívat sami sobě do obličeje. A jak víte, že to, co jste viděli (v zrcadle, na fotce nebo obraze), bylo přesné? Všichni víme, že obrázky lidí v časopisech jsou retušované a kreslení karikatur je dokonce považováno za druh umění. Proto musíte věřit tomu, že obraz, který vidíte v zrcadle, je přesný. Stejně tak to je, i když se podíváte do duchovního zrcadla Božího Slova. Slovo vám říká, kdo jste a co máte v Kristu. Odhaluje duchovní pravdy, které jsou platné v duchovním světě. Pokud chcete zažít život a pokoj, pak potřebujete přemýšlet duchovně. „Tělesné smýšlení [ne nezbytně hříšné, ale přirozené] vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.“ (Římanům 8:6, závorka autora) Nikdy se nedostanete k Božím duchovním věcem, pokud vás bude 60
ovládat přirozený svět – to co vidíte, slyšíte, cítíte, vnímáte a co můžete ochutnat. Pokud neuvěříte ničemu přesahujícímu to, co vám vaše smysly řeknou a potvrdí, pak přemýšlíte tělesně. Pokud se vám musí všechno dokazovat ve zkumavce, vědecky, předtím, než vůbec v existenci něčeho uvěříte, pak jste lapeni v přirozené oblasti. Bůh je Duch a jedná v duchovní oblasti. (Jan 4:24) Abychom mohli plynout s Bohem v nadpřirozeném a užívat si života a pokoje, pak potřebujeme přemýšlet duchovně.
61
KAPITOLA 9
DUCHOVNÍ SVĚT JE SKUTEČNÝ Někdo v Písmech vidí, co Bůh udělal, ale pak narazí na zeď. „Slovo říká, že už všechno mám, ale já si nepřipadám požehnaný, necítím se zdravý a rozhodně to nevypadá, jakože mám moc a Boží pomazání. Necítím v rukou brnění ani nic jiného! Jak můžete říct, že můžu uzdravovat nemocné, křísit mrtvé a tak?“ Je to v duchu, ne ve fyzické oblasti. To jsou dva rozdílné světy. Ve 2 Královské 6 vedl král Sýrie válku proti králi Izraele. Posílal jednotky do zálohy, aby zničili armádu izraelského krále. Ale pokaždé na ně Izraelité už čekali. Bylo to jako by izraelský král znal plány Syrského krále předem. Když se to stalo několikrát za sebou, byl z toho syrský král dost zmatený. „A tak zkormoutil se v srdci svém král syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi izraelskému donáší?“ (2 Královská 6:11, BK). V podstatě se zeptal: „Kdo je zrádce? Někdo tu musí být špión!“ „Jemuž řekl jeden z jeho služebníků: Nikoli, pane můj králi, ale Elíša prorok, který jest v Izraeli, oznamuje králi izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.“ (2 Královská 6:12). Elíša, který poslouchal Boha, říkal izraelskému králi, co se bude dít. A král důvěřoval tomu, co prorok viděl a slyšel v duchu a jednal podle jeho rady. Proto mohl syrskou armádu pořád porážet. Duchovní pravda versus fyzická pravda A tak se syrský král rozhodl Elíšu pronásledovat. Proto tam poslal koně a vozy a vojsko veliké. Když přitáhli v noci, oblehli město [kde byl Elíša]. Ráno vstal služebník muže Božího, vyšel a aj, 63
vojsko obklíčilo město, koně i vozy. I řekl služebník mu ten služebník: Ach, pane můj, co budeme dělat? 2 Královská 6:14–15, BK, závorka autora To je staročeský výraz pro to, že zpanikařil. Ten kluk viděl armády a věděl, proč tam jsou a tak zpanikařil! Věděl, že jeho pán, Elíša, dával izraelskému králi bitevní plány syrského krále. Ale všimněte si, jak zareagoval náš prorok: „Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.“ (2 Královská 6:16). Tak. Lidé, kteří nechápou, že je toho v životě mnohem víc než to, co vidí, cítí, slyší, čeho se mohou dotknout nebo to ochutnat, by se na Elíšu podívali a řekli: „Lhal!“ Pro ně by jednoduše neexistovala žádná realita mimo fyzické. Proto nechápou lidi, kteří jednají ve víře. Myslí si, že věřící jen říká, že byl uzdraven – i když ve skutečnosti nebyl – a doufá, že se to stane. Jednou jsem slyšel dokonce kázat: „Musíte říct, že to tak je, i když to tak ještě není, aby se to mohlo stát.“ To není pravda! To jsou jen lži, podvod a hry s myslí. Člověk víry jednoduše popisuje to, co je pravda v duchovním světě, ale ještě se to neprojevilo ve fyzické oblasti. Potřebujete si uvědomit, že duchovní pravda a fyzická pravda nejsou vždycky stejné. Ale když budete věřit, mluvit a jednat podle duchovní pravdy, přemůžete pravdu fyzickou. Vaše neochvějná víra v Boží věčné Slovo způsobí, že se dočasná protichůdná oblast promění. Tak se stane to, co je pravda v duchovním světě, pravdou i ve fyzickém. Člověk, který skutečně funguje ve víře, vyznává to, co Bůh už udělal v duchu. Proto takový člověk říká pravdu, když říká: „Jsem požehnaný! Mám všechno, co potřebuji. Daří se mi dobře,“ i když je jeho účet v červených číslech. Proto může prohlašovat: „Jeho ranami jsem byl uzdraven. Už jsem zdravý. Díky Ježíši!“ i když se jeho tělo trápí v bolestech a dalších příznacích nemoci. Nesnaží se to jen „napodobit“, „dokud se to nestane.“ Když pokračuje a věří tomu, pak to, co je pravda v duchu, se nakonec projeví i ve fyzické oblasti. A to přesně udělal Elíša! Prohlásil: „Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.“ (2 Královská 6:16). Náš prorok by lhal, pokud by realita znamenala jen tento fyzický svět – co vidíme, slyšíme, cítíme, čeho se můžeme dotknout a co ochutnat. Ale samozřejmě, že existuje i duchovní oblast. 64
„Pane, otevři jeho oči“ Ale Elíšův služebník nechodil ve víře, tak jako jeho mistr. A zjevně ho šokovala jistota prorokovy odpovědi. Elíša se modlil: „Ó Hospodine, otevři, prosím oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elíši“ (2 Královská 6:17, BK). Ten mladý služebník už měl oči dokořán otevřené. Vsadil bych se, že byly velké jako talíře, když viděl všechna ta syrská vojska, která je přišla zajmout! Ale Bůh otevřel oči jeho srdce, aby mohl vidět do ducha. A proto uviděl všechny ty koně a ohnivé vozy okolo nich! Máte schopnost vidět neviděné. Neomezujte se pouze na to, co vidíte svýma fyzickýma očima. Dívejte se skrze Boží Slovo až za tento obyčejný fyzický svět. Očima svého srdce můžete vidět věci v duchu! Ježíš použil stejnou dedukci, když řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš“ (Matouš 11:15). Všichni, kteří ho poslouchali, měli na hlavě fyzické uši a slyšeli, co říká. Ale Ježíš mluvil k těm, kteří Ho slyšeli srdcem a přijali Jeho slova do své vnitřní bytosti. Abyste mohli chodit s Bohem a měli z toho užitek, potřebujete být schopni přijmout do srdce věci, které svými pěti smysly přijmout nemůžete. To je to, co se Elíša modlil za svého služebníka. Bůh odpověděl a duchovní oči toho muže se otevřely, aby viděl, kolik andělů je obklopuje. Andělé nedorazili až ve chvíli, když je ten služebník uviděl. Už tam byli. On si toho jen nebyl vědom. Věřit, znamená vidět Slovo nám nenaznačuje, že by měl Elíša také „otevřené“ oči. On nic zvláštního neviděl, protože to nepotřeboval. Věřil všemu na základě Božích příslibů. Bůh už do té doby dal spoustu příslibů. David byl prorok ještě dříve a napsal spoustu věcí, včetně této: „Vždyť kvůli tobě pověřil anděly, na všech tvých cestách aby tě chránili, na rukou aby tě nosili, nohu o kámen aby sis nezranil“ (Žalm 91:11, 12). Také už byla spousta příslibů o andělech. A navíc Elíša už dříve viděl Boží koně a vozy. (2 Královská 2:11, 12.) Elíša zjevně prostě věřil. Nepotřeboval to vidět. 65
Jako věřící máme v sobě a okolo sebe spoustu duchovních pravd a skutečností, které si většina z nás nikdy neuvědomila. Ovládáni tělesným myšlením omezujeme to, čemu věříme vnímáním svých pěti přirozených smyslů. Musíme jít až za fyzickou oblast a začít poznávat, že existuje duchovní svět! V duchu vás Bůh už uzdravil. Už přikázal svému požehnání být s vámi. Všechna radost, pokoj a láska už vám byla dána. Všechny tyto věci, a ještě mnohem víc, jsou ve vás a je jich spousta – ve vašem znovu narozeném duchu. Ale než je uvidíte navenek (projevené fyzicky), musíte je vidět uvnitř (očima svého srdce). Duchovní svět není žádný padělek. Není to „země fantasie“. Je to skutečnost! A duchovní svět vlastně stvořil fyzický svět. Všechno co vidíme a čeho se dotýkáme – viditelného – bylo stvořeno neviditelným. „Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže věci, které vidíme, nevznikly z viditelných“ (Židům 11:3). Bůh vzal duchovní podstatu – věci, které byly v duchovním světě reálné – a vytvořil z nich všechno ve fyzické oblasti. Duchovní oblast je tou mateční silou a mateční sila je vždy větší. Stvořitel je vždycky větší než stvoření. Z Božího pohledu z věčnosti je duchovní oblast reálnější než ta přirozená. Elíša tomu rozuměl. A protože věřil, že ho obklopují andělé, kteří ho chrání, vykročil odvážně mezi nepřátele, zvedl ruku a ranil je slepotou. A oni se okamžitě začali topit v temnotě. Elíša jim přikázal vzít se za ruce a v řadě za sebou je dovedl přímo k izraelskému králi. Pak se modlil a oči vojáků se otevřely. (2 Královská 6:18–20) Elíša tak zajal celou syrskou armádu, protože věřil, že v duchovní oblasti měl k dispozici moc. Věděl, že tam je a vytáhl si ji. Elíša nepoužil obyčejnou přirozenou zbraň, aby toho dosáhl – jen duchovní. Duchovní oblast je skutečná!
66
KAPITOLA 10
KDE BŮH JEDNÁ Daniel také jasně dokazuje realitu duchovní oblasti. Modlil se, aby dostal zjevené poznání ohledně Jeremiášova proroctví, které, jak se tehdy zdálo, se nenaplňovalo. (Daniel 9:2) „I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let“ (Jeremiáš 25:11). Už uplynulo víc, než sedmdesát let. Nicméně Pán Danielovi později v této kapitole ukázal, že šlo ve skutečnosti o sedmdesát „týdnů“ let (490 roků), ne jen sedmdesát let. (Daniel 9:24) Takže Daniel poprosil o zjevení a začal se modlit. „A obrátil jsem tvář svou k Pánu Bohu a hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popeli. I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem…“ (Daniel 9:3,4, BK). Jeho modlitba pokračuje až do verše 19: „Vyslyš, ó Pane, Pane, odpusť, Pane, pozoruj a učiň; neprodlévej pro sebe samého, můj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj.“ Tři minuty Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého, Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel [ten stejný anděl, který se objevil Zachariášovi a Marii v Lukáši 1:19, 26–28], kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. Daniel 9:20–22, BK, závorky autora
67
Mohlo to trvat tak tři minuty, než se Daniel tuto modlitbu pomodlil. (Daniel 9:4–19.) Ještě když se modlil, se objevil anděl Gabriel a oznámil mu: „Nesu ti odpověď!“ Nebylo by to skvělé, pokud by se všechno, za co se modlíte, projevilo za tři minuty? A všimněte si, kdy Bůh odpověděl: „Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, abych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu“ (Daniel 9:23, BK, důraz autorův). Bůh jednal v duchovním světě a vydal rozkaz už na začátku Danielovy modlitby, a přesto to trvalo přibližně tři minuty, než se Gabriel ukázal! Proč to nebylo okamžitě? Většina lidí si myslí, že pro Boha není čas, prostor ani vzdálenost žádný problém. Ale tohle je jasný biblický příklad toho, kdy Bůh vydal jednomu ze svých andělů příkaz, a přesto to trvalo tři minuty, než se objevil. To sice není dlouhá doba, ale jasně to ukazuje, že Bůh jednal v duchovní oblasti dřív, než se o tom objevil fyzický doklad. Většina lidí také věří, že když Bůh chce, aby se něco stalo, tak v té stejné chvíli kdy na to pomyslí – BUCH – hned se to projeví ve fyzické oblasti. Nemyslí si, že by Pána omezovaly jakékoli hranice. Ale tento příklad ukazuje, že Bůh dal příkaz, který se vyplnil přibližně za tři minuty. Bible nevysvětluje,co se během té doby dělo. Možná si Gabriel potřeboval sbalit. Možná byl na druhé straně vesmíru a trvalo mu to asi tři minuty, aby urazil sto milionů světelných let. Kdo ví, co se dělo. Ale ukázalo to zákonitost, že Bůh něco přikázal v duchovní oblasti dřív, než se to objevilo v té fyzické. Daniel se modlil znovu v desáté kapitole. I kdyby nic jiného, měl by mít povzbuzené srdce a posilněnou víru poté, co dostal významnou a relativně rychlou odpověď v deváté kapitole. A i když se modlil stejný muž, výsledek byl úplně jiný! Démonická opozice Rád používám Daniele jako příklad toho, jak Bůh odpovídá na modlitby. Kdybych měl na toto téma použít příklad ze svého života, měli byste chuť ho odmítnout slovy: „No, víš, Andrew, ty jsi jiný než já. Ty jsi 68
jeden z Božích oblíbenců. A On prostě některým lidem odpovídá lépe než jiným.“ Tohle o Danielovi nemůžete říct! Modlil se stejný muž a měl dva různé výsledky. Tentokrát to trvalo tři týdny – ne tři minuty, než dostal Daniel odpověď na to, za co se modlil. „V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny. Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů“ (Daniel 10:2.3, BK). Daniel se znovu postil a modlil, ale výsledky byly horší, ne lepší. A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. Daniel 10:10,11, BK Proč Bůh odpověděl na jednu modlitbu za tři minuty a jinou za tři týdny? Zajímalo vás to někdy? Viděli jste někdy Boha udělat něco rychle a v jiném případě to trvalo týdny, měsíce nebo dokonce roky? Celou tu dobu jste stáli, věřili a divili se, Bože, proč to děláš? Proč ti to trvá tak dlouho, než mi odpovíš? To je špatná otázka. Následující verš vám ukáže proč. „Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel“ (Daniel 10:12, BK, důraz autorův). Bůh dal příkaz a odpověděl hned první den, ale projevilo se to až za tři týdny. Proč? Byla tam démonická opozice! „Avšak ochránce perského království [démonická síla] stál proti mně po jedenadvacet dní[tři týdny]. Dokud mi nepřišel na pomoc Michael, jeden z předních ochránců [další anděl; viz Juda 9 a Zjevení 12:7], zůstal jsem tam u perských králů“ (Daniel 10:13, BK, závorky autora). Tři týdny a ještě dodatečná pomoc byly potřeba k tomu, aby andělský posel mohl prolomit démonickou opozici a přinést Danielovi odpověď! Věci, které brání Bůh jednal okamžitě v obou případech. Nebylo to tak, že by jednou odpověděl během tří minut a podruhé během tří týdnů. Bůh na Danielovy 69
modlitby odpověděl okamžitě v obou případech. Bůh nebyl tou variabilní proměnou. On se neměnil. Bůh byl stejný. Ve Staré smlouvě vzhlížel Daniel vírou k tomu, co Ježíš udělá. Dnes jako Novozákonní věřící se díváme zpět na to, co Bůh už udělal skrze Krista. Je to hotová věc! Bůh neodpovídá na některé modlitby za tři minuty a jiné za tři týdny. Bůh odpovídá na všechno okamžitě! Zásilka už tam je. Už je to dokončeno. Ještě než jste co potřebovali, Pán už zajistil řešení. Není to Bůh, kdo by jednal různě s různými lidmi. Spíš je to v lidech, kteří různě přijímají. Bůh už svou část práce udělal, ale existují věci, které brání tomu, aby se to, co On udělal v duchovní oblasti, projevilo ve fyzickém světě. Spousta lidí se chybně domnívá, že ďábel je všemocný a vševědoucí. V závislosti na tom věří, že Satan je věrnější než Bůh! Nejsou si jisti, jestli jim Bůh odpoví na modlitbu, i když dělají všechno správně. Ale jsou absolutně přesvědčeni o tom, že ďábel je zničí, pokud udělají jen jednu malou věc špatně. Myslí si, že ďábel je vždy a všude a že nikdy nepromarní příležitost. „Nepřítel dělá tohle a Satan dělá tamto. Říká to a říká ono. Bla, bla, bla!“ Potřebujete pochopit, že je jen jeden ďábel a že není všudypřítomný. Může být jen v jedné chvíli na jednom místě. Takže říkat, že Satan mluví osobně ke každému věřícímu a pokouší nás každý den je absolutně nesprávné. Jistě, království temnoty je proti nám, ale máme tendenci dávat ďáblovi až moc zásluh. Není všemocný. A nedělá vždycky všechno správně. Je velmi možné, že ďábel to prostě v Danielově deváté kapitole prošvihl. Snad si lízal rány, zlobil se a trucoval a podcenil to, jak nebezpečný Daniel byl. Možná měl Satan zrovna dovolenou. Možná že byl unavený a spal. Věnujeme ďáblu až moc pozornosti. Všichni, kteří bojují s Bohem, určitě nejsou moc chytří. Neříkám, že je ďábel hloupý, ale jen, že taky něco zpacká. Proměna Takže, v kapitole devět se Danielova modlitba dostala až k Bohu a Gabriel se s odpovědí ukázal za tři minuty. Satan tam nehrál žádnou roli! Ale poté, co Daniel dostal tak mocné zjevení a prorokoval několik důležitých údajů ohledně Mesiáše, ďábel seřadil své jednotky, aby se ujistil o tom, že Daniel se už nikdy nebude modlit bez toho, aby zažil opozici. 70
Satan – ne Bůh nebo Daniel – byl tou proměnou. Někdy s námi bojuje, někdy ne. Neznám všechny důvody, proč to tak je, ale opravdu připisujeme ďáblovi až moc velké zásluhy, pokud si myslíme, že je vytrvalý a vždycky udělá tu správnou věc. Satan to zpackává často! Písmo nám nenaznačuje, že by se démoni rozmnožovali a měli potomky. Proto můžeme klidně říct, že počet zlých duchů působících na zemi se během staletí a tisíciletí nezvýšil. Buď bylo za časů Adama a Evy obrovské množství démonů na osobu, nebo je dnes démonů nedostatek. Dnes je na naší planetě přinejmenším šest miliard lidí. Pokud by každý měl osobního démona, pak by těch šest miliard muselo prvních dnech útočit na Adama, Evu a jejich děti. Ale pokud jich tehdy tolik nebylo, pak jich dnes musí být nedostatek, takže všechno nestíhají. Osobně nevěřím tomu, že by ďábel mohl udělat všechno, o co se snaží. Ve svém boji proti nám není neomezený. Myslím si, že Satan prostě některé lidi musí nechat být, protože to prostě všechno nezvládá. Tak Daniel ať už z jakéhokoli důvodu protlačil svou modlitbu k Bohu bez odporu v kapitole devět, ale Satan jeho modlitbě bránil v kapitole deset. Když se většina věřících modlí a hned nevidí odpověď, rozzlobí se na Boha a diví se co se děje. Namísto toho, abyste říkali: „O Bože, modlil jsem se a nic se nestalo. Kde je tvoje odpověď?“ se modlete: „Otče, vím, že jsi věrný. Díky, že mi odpovídáš. Vím, že už je to skoro tady!“ Neztrácejte víru jen proto, že čekáte už tři týdny na to, aby se něco stalo! Most Co by se stalo, kdyby Daniel vzdal svou víru a přestal se v kapitole deset modlit dvacátého dne? Mohl by si najít jednoduché zdůvodnění, No teda, Bůh mi minule odpověděl do tří minut. Zítra touhle dobou už to budou celé tři týdny. Končím! Pokud by tohle Daniel udělal, jeho odpověď by nepřišla. I když už Bůh dal příkazy a posel byl na cestě, démonická opozice by získala převahu, kdyby Daniel svou víru stáhl. Bůh jedná podle moci, která v nás pracuje. (Efezským 3:20) Proto musíme věřit! Víra je tím mostem, přes který se k nám dostává Boží zaopatření z duchovní oblasti do fyzické. A my musíme zajistit ten most. Bůh je Duch a jedná v duchovním světě. (Jan 4:24) Ať už se to, co je duchovně pravda kdy projeví v přirozené oblasti nebo ne, nezávisí na tom, jestli Bůh na modlitbu odpověděl, ale jestli se umíme – vírou – vztáhnout do 71
duchovní oblasti a přinést si to, co už je dokončeno, k fyzickému naplnění. Naše víra zajišťuje most, aby po něm Bůh mohl přejít do fyzického světa. Bůh nic nedělá bez nás a my jistojistě nemůžeme nic udělat bez Něj. Bůh je ten, který musí v první řadě zajistit něco v duchu. Ale pak plyne skrze nás, aby to mohl dostat do přirozené oblasti. To je prostě úžasné zjevení! Autorita + moc = odpovědnost Daniel v modlitbě vytrval. Možná chápal, možná že ne, všechny tyto věci, ale věděl, že Bůh má odpověď a prostě odmítl přestat, dokud se neprojeví. Slovo nám neindikuje, jestli Daniel před návštěvou anděla a jeho vysvětlením chápal, co se dělo v duchovní oblasti, když se modlil. Z jeho pohledu to možná vypadalo, jako by byl Bůh úplně zticha a Daniela ignoroval. Ale on přesto vytrval a pokračoval s vírou v modlitbě. Nicméně i kdyby mu Bůh ukázal, že to byla démonická síla, kdo poslu bránila, aby se k němu dostal s odpovědí, Daniel by s tím nemohl nic dělat. Proč? Starozákonní svatí neměli nad ďáblem moc ani autoritu. Jako věřícím Nového Zákona vám Bůh dal autoritu a moc. A s nimi přichází i odpovědnost. „Poddejte se tedy Bohu. Postavte se ďáblu a uteče od vás“ (Jakub 4:7). Pokud se ďáblu nevzepřete, tak neuteče. To že to funguje, způsobuje Boží moc, která za vámi stojí, nicméně, ďábel uteče od – vás. Nemůžete Boha požádat, aby ďábla napomenul za vás. On tu autoritu dal vám! Spousta křesťanů se dnes modlí a pak jen pasivně stojí a stojí a stojí ve „víře“ trpělivě čekají, dokud – možná – nedostanou svou odpověď. Pokud ji dostanou, tak je to proto, že jsou jako pes s kostí. Odmítají se jí pustit a stojí ve vší bolesti, okolnostech a pronásledování, které na ně ďábel háže. Svou odpověď dostanou víceméně náhodou, protože vydrží i po tom, co na ně Satan vyzkoušel to nejhorší, co uměl. Někteří věřící jednoduše nepochopili, (1) že ďábel brání tomu, aby se jejich odpověď projevila a (2) potřebují praktikovat autoritu, která jim byla dána k tomu, aby s ní něco dělali. Jako znovu narozený věřící se nepotřebujete modlit stejně jako lidé Starého Zákona. Pro ilustraci řekněme, že Daniel by se narodil znovu a měl privilegia novozákonního věřícího v kapitole 10. Po tom, co by se modlil a neviděl svou odpověď během tří minut, by mohl říct: „Bože, ty 72
jsi stejný včera, dnes a navěky. (Židům 13:8) Pokud jsi minule vydal svůj rozkaz na počátku mé modlitby, vím, že jsi to udělal stejně i tentokrát. Už jsi odpověděl. Otče, děkuji ti, že už je to na cestě. A protože jsi už vydal rozkaz, mohli by jsi mi prosím říct, v čem to vázne?“ A Bůh by Danielovi ukázal: „Proti tvé modlitbě stojí démonická opozice.“ Pak by se postavil a tu démonickou moc napomenul. Jako znovu narozený věřící, by Daniel mohl převzít autoritu nad ďáblem a přikázat mu jít z cesty. To by dramaticky zkrátilo dobu mezi „amen“ a „tady to je“ (projevem). Daniel by to mohl udělat, kdyby byl věřícím v Novém Zákoně. Jako Starozákonní svatý nemohl. Vše co mohl dělat, bylo – stát. Ale pokud tyto principy chápete, pak budete úplně spokojeni, protože budete vědět, že Bůh už to udělal. Už přikázal odpověď, ale musí se dostat z duchovního světa do toho fyzického. A je spousta věcí, které se mohou stát a situaci ztížit. V této knížce není dost místa na to, abych vypočítal všechno, co mi Pán ukázal, ale několik příkladů vám pro ilustraci dám.
73
KAPITOLA 11
ODPOVĚĎ JE V DUCHU Spousta lidí se modlí za finanční zajištění a pak čekají, že se od Boha okamžitě objeví odpověď. Pokud se to nestane, začnou pochybovat a říkat: „Bože, proč jsi nic neudělal?“ Ne, Pán už svou část udělal. Už svému finančnímu požehnání přikázal, aby bylo na všech věřících. (Deuteronomium 8:18) Bůh už dal každému křesťanovi moc, pomazání a schopnosti, aby se jim finančně vedlo dobře. Žalm 35:27 ukazuje, že Pán má potěšení „z prosperity svého služebníka.“ V duchu existuje hojnost pro každého znovu narozeného věřícího. (2 Korintským 8:9) Bůh Sám vám ale žádné peníze nedá. Dává vám moc získávat bohatství, ale nenasype vám hotovost rovnou do peněženky. Pán vám dává pomazání – schopnost – a vy pak musíte jít a přiložit ruce k dílu. Jeden z důvodů, proč spousta křesťanů, kteří se modlí za finanční požehnání, ho ještě nemají je, protože si myslí, že Bůh jim to dá přímo. Bůh požehná práci vašich rukou, proto musíte napřed něco dělat! Zajišťuje nás prostřednictvím lidí Vy sami můžete zabránit tomu, aby se ve fyzické oblasti projevilo to, co Bůh už přikázal a co už v duchu udělal. Spousta lidí žije ze sociálních dávek, protože u McDonalda si moc peněz nevydělají. Tak raději nedělají nic a pokračují v modlení se k Bohu, aby jim penízky nasypal do klína. Bůh nemůže požehnat a rozmnožit sociální podporu, protože abyste ji získali, nemusíte odvést žádnou práci. Ale kdybyste šli a pracovali u McDonalda, i kdybyste měli méně peněz než z podpory, Bůh by to mohl rozmnožit. A když budete pracovat, tak k vám Pán může začít finance přivádět. K tomu, aby vás Bůh požehnal, používá lidi. „Dávejte a bude vám dáno. Dobrou míru, natlačenou, natřesenou a vrchovatou dají lidé do vaší náruči. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“ (Lukáš 6:38, důraz autorův) 75
Posílá vám své finanční zajištění prostřednictvím lidí. Peníze jsou ryze pozemská záležitost. Bůh sám je nepoužívá. A ani v nebi nebudou. Jistě, v nebi bude zlato, stříbro a drahé kamení, ale nebudou se používat na směnu. Peníze jsou lidský vynález používaný tady na zemi. Bůh nevyrobí padělky vaší měny, aby vám zajistil peníze. Peníze vám jen tak nenaprší z nebe. Slyšel jsem jednoho člověka, který říkal, že když mu pošlete deset dolarů, tak vám pošle zelený provázek. Ten, když si prý dáte do peněženky, tak Bůh vám tam stvoří peníze, aby už vám nikdy peníze nechyběly. To je podvod! To se nemůže stát. Bůh takové věci nedělá; On používá lidi. Takže když se modlíte kvůli finančnímu nedostatku, Bůh použije lidi, aby vám pomohli tu potřebu uspokojit. Nespadne to jen tak z nebe. Pokud vyhlížíte, kdy se vrátí loď s bohatou kořistí, ale přitom jste nikdy žádnou na moře neposlali, pak budete zklamaní. Budete si myslet, Bože, proč jsi mi na mou modlitbu neodpověděl? Ale On to udělal! Požehnal vám vším duchovním požehnáním. Přikázal Své přízni být s vámi. Dal vám moc zbohatnout. Všechny tyto věci jsou skutečnosti v duchovní oblasti. Ale potřebujete spolupracovat ve víře! Prodáno! Můj přítel prodával dům. Na pozemek před domem postavil ceduli s nápisem „Na prodej“, ale celé dva roky se mu nedařilo dům zpeněžit. Jen pár lidí se vůbec obtěžovalo se na něj přijít podívat. A jako vrchol všeho trhu s nemovitostmi se tehdy moc nevedlo. A protože se domy moc neprodávaly, tak si opravdu začínal dělat starosti. A jednoho dne mě slyšel učit toto poselství a Pán k němu promluvil slovy: „Jednal jsem s jedním člověkem, aby koupil tvůj dům hned v ten den, kdy jsi ho dal do prodeje, ale Satan mu brání.“ Nebyla to chyba toho muže, démonická opozice bránila projevení jeho odpovědi. A protože můj přítel nevěděl, jaká byla přesně situace, modlil se za svou situaci v jazycích a věřil, že Bůh se bude přimlouvat skrze něj. O dva dny později byl jeho dům prodán. Když procházel s kupujícím formality, muž, který dům kupoval, mému příteli řekl: „Prvního dne, co jsi postavil před dům ceduli o prodeji, jsem řekl své ženě: „To je náš dům!“ Snažil jsem se celé dva roky dát peníze dohromady, ale pořád to nějak nešlo. A pak se 76
stala divná věc. Před dvěma dny přišel muž, který ode mě chtěl koupit můj dům s hotovostí, a tak jsme si plácli. Den mi to trvalo, abych si dal věci do pořádku, abych mohl přijít a tvůj dům koupit. Tak tady jsem“! Bůh odpověděl na modlitbu mého přítele dva roky předtím, než cokoli bylo vidět. To pozdržení nezpůsobil Pán, který by nejednal, ale Satan, který bránil prostřednictvím ostatních lidí. Pokud tomu nebudete rozumět, tak se budete modlit a žádat Boha, aby prodal váš dům. A pak, když ho neprodáte, si řeknete: „Pane, proč jsi mi neodpověděl na mou modlitbu?“ Ale On odpověděl. Odpovídá na každou modlitbu. Už je to hotovo. Bůh už o tom s nějakým člověkem mluvil. Přikazuje na vás požehnání, ale ono je v duchovní oblasti. Vírou ho musíte přinést z ducha do fyzické oblasti. Věřte, že je to hotovo Pokud tohle pochopíte, budete od Boha přijímat jinak než dřív. Když se teď modlím za nemocné a nevidím, že by se hned něco stalo, neříkám: „Bože, nevím, proč jsi mě, nebo toho člověka ještě neuzdravil. Ale prosíme tě, abys jednal!“ Nezačnu se postit a verbovat lidi, aby se mnou bombardovali nebe prosbami k Bohu , abychom tak přiměli Boha něco udělat. Celý tenhle systém je nevíra. Nevěřili jste, proto jste to nepřijali, když jste se modlili. „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít“ (Marek 11:24) Musíte věřit, že jste odpověď dostali v té chvíli, kdy jste se modlili, ne až když to uvidíte. Jak můžete věřit, že Bůh vám na modlitbu odpověděl, pokud se hned necítíte uzdraveni? Ve chvíli, kdy jste se modlili – BUM – v duchu už je to hotovo. Vaše odpověď je v duchovním světě realitou. Pokud se hned neprojeví, nepochybujte o tom, že Bůh udělal, co Jeho Slovo říká, že udělal! Věřte, že jste odpověď dostali, když jste se modlili. Pak pokračujte v modlitbě, neproste o to znovu, ale postavte se do své autority a použijte ji proti jakékoli démonické moci, která by bránila tomu, aby odpověď přišla. Požádejte Boha o zjevení, jestli není ještě něco, co byste měli udělat. Pokud se modlíte za finance, budete možná muset vzít práci nebo zasít nějaké peníze. Ale nepochybujte o tom, že Bůh jednal a už vše zařídil! Bůh už zajistil všechno, co potřebujete. Už to je v duchovním světě. Vy potřebujete jen věřit, že je to hotovo. 77
Na jedno oko slepý Pochopení tohoto principu způsobilo převrat v tom, jak jsem se modlil! (Pro více informací o tom, jak uplatnit tento princip specificky v modlitbě doporučuji své učení nazvané Jak se lépe modlit.) Ne dlouho potom, co mi Pán ukázal tyto pravdy z Daniele deváté a desáté kapitoly, jsem měl shromáždění v Childress, Texasu. Bylo to v roce 1977 a kázal jsem poselství nazvané „Co dělat, když to vypadá, že máte nezodpovězenou modlitbu.“ Mluvil jsem o tom, jak Bůh už vše udělal, a že to není otázka našeho čekání na Něj, abychom si „vyrobili“ uzdravení, ale že už je hotové v duchovním světě. Diskutoval jsem o tom, jak se víra vztahuje do duchovní oblasti a přináší tyto věci do fyzického projevu. Proto záleží na nás, jak rychle se uzdravení projeví. Potom co jsem toto poselství kázal asi stovce lidí, jsem prohlásil: „Teď si to předvedeme! Je tu někdo, kdo je nemocný?“ Dopředu přišel sedmnáctiletý hoch, slepý na jedno oko. Položil jsem na něj ruce a modlil se, napomenul jsem všechno, co jsem uměl, a přikázal jsem mu vidět. Pak jsem řekl: „Zakryj si to zdravé oko a podívej se tím druhým. Kolik prstů vidíš?“ Držel jsem svou ruku proti jeho obličeji, ale on nic neviděl – ani mou ruku, ani světlo, nic! Nulová reakce. Dokonce jsem mu tvář musel otočit ke své ruce, protože se díval úplně jiným směrem. Spousta lidí, sotva to viděla, si hned pomyslela, Hm, tak tohle nefunguje. Úplně jsem cítil a slyšel to naříkání a vzdychání nevíry. Tak jsem se otočil a řekl jsem k davu: „Podívejte se, já jsem přesvědčen o tom, že co jsem učil, je pravda. Neviděli jsme žádný projev, ale to není proto, že by ho Bůh neuzdravil. Není to proto, že čekáme na Boha, až něco udělá. Je to proto, že máme potíže s přechodem z duchovní oblasti do fyzické. Je to naše chyba, ne Boží! Klidně můžete odejít, pokud chcete. Ale pokud věříte tomu, co jsem učil, a chtěli byste zůstat a modlit se se mnou, budu rád.“ Asi dvacet pět jich zůstalo. Tak jsme obstoupili našeho chlapce a začali se za něj modlit. Neprosili jsme: „O Bože, napoprvé jsi ho neuzdravil. Prosíme tě, uzdrav ho teď!“ Místo toho jsme říkali: „Otče, věříme, že je to pravda. Už jsi ho uzdravil. Tvoje moc už byla uvolněna. Svazujeme cokoli, co brání tomu, aby se uzdravení projevilo fyzicky. Dej nám moudrost a ukaž nám co se děje.“ Také jsme se modlili v jazycích, abychom se zbudovali ve víře, podle Judova listu 20. 78
Tak to pokračovalo asi půl hodiny. Každých pět minut nebo tak, jsem přestal, nechal jsem našeho chlapce si zakrýt to zdravé oko a podívat se tím druhým. Ale on mou ruku neviděl. A to už jsem se opravdu sháněl po Boží moudrosti! Uzdravení nebo zázrak? A z ničeho nic Pán řekl: „On nepotřebuje uzdravení; potřebuje zázrak!“ Hned druhá myšlenka po ní byla, A jaký je v tom rozdíl? Nikdy předtím jsem neuvažoval o rozdílu mezi těmito dvěma. Od té doby jsem už něco pochopil, ale jsem stále v oblasti učení se. Nicméně, tehdy to bylo poprvé, kdy mě to vůbec napadlo. Navenek jsem se modlil v jazycích. Uvnitř mě zajímalo: Je to opravdu Bůh? Jaký je rozdíl mezi uzdravením a zázrakem? Ovlivnilo by to nějak to, jak se modlíme? Potom mi Don Krow – můj přítel, pastor, který se mnou dodnes pracuje – řekl: „Andrew, Bůh mi řekl, že nepotřebuje uzdravení; potřebuje zázrak!“ Bylo to slovo od slova to stejné, co Bůh promluvil do mého srdce. Tak jsme přestali s modlitbou a zeptali se chlapce: „Co vlastně máš s tím okem?“ „Měl jsem v oku infekci, když jsem byl mimino. Operovali mě a chirurgicky mi odstranili čočku a sítnici. Vlastně ani nemám části oka, nezbytné k tomu, abych viděl!“ Jakmile tohle řekl, odpověděl jsem: „Ty nepotřebuješ uzdravení; ty potřebuješ zázrak! Potřebuješ, aby ti Bůh dal tvořivý zázrak a dal ti do oka ty části, které ti chybí.“ Tak jsem mu zakryl tvář svými dlaněmi a prohlásil jsem: „Čočko a sítnice, přikazuji vám, abyste se objevily v tomto oku ve jménu Ježíše!“ Pak jsem ho nechal si zakrýt zdravé oko a podívat se tím druhým. Zeptal jsem se: „Kolik prstů vidíš?“ A on odpověděl: „1, 2…“ a viděl! Pán jeho oko otevřel! Bůh uvolnil svou moc ještě předtím, než se ten kluk vůbec narodil. Skrze Ježíše už to bylo zajištěno a bylo to v duchovní oblasti k dispozici. A ve chvíli, kdy jsme se modlili, se Boží moc začala přesouvat, aby se ten zázrak mohl projevit ve fyzické oblasti. Ale byly tu překážky.
79
Tohoto se držte! Pořád ještě všemu nerozumím. Nejsem si jist, proč jsem potřeboval zjevení o tom, že nešlo o uzdravení, ale o zázrak. Věřím, že to bylo kvůli mně. Když to slovo Don potvrdil, tak moje víra zesílila a doslova se nafoukla. To když jsem převzal autoritu a promluvil k hoře. (Marek 11:23) Většina lidí nemluví přímo ke svému problému. Namísto toho o něm říkají Bohu. Ale Slovo říká, abychom mluvili k hoře! Problém byl v tom, že ten hoch neměl čočku a sítnici, aby mohl vidět. Tak jsem k nim musel promluvit. „V moci jazyka je smrt i život, kdo rádi mluví, jí jeho ovoce“ (Přísloví 18:21). Když se to všechno stalo, moje víra byla silnější a já přikázal čočce a sítnici, aby se v jeho oku objevily. Pak už viděl! Kdybychom v modlitbě nevydrželi, tak by tenhle kluk možná nikdy neviděl. Nebylo by to proto, že by ho Bůh neuzdravil. On už vše potřebné zajistil, a v duchu to bylo k dispozici. Ale většina lidí, když nevidí, že by se v určité době něco stalo, se vzdá odrazení, pochybám a nevíře. Děláme lidem špatnou službu, když se modlíme za jejich uzdravení a pak je necháme odejít, ještě než se jejich uzdravení projeví. Mám dobré přátele se službou uzdravení, kteří se modlí za dlouhé řady lidí a nikdy se neohlíží. Odmítají na to i jen pomyslet, protože nechtějí sklouznout k nevíře. Do určité míry to funguje. Pár dobrých věcí se stane, ale tahle metoda je plná všemožných problémů, protože víra většiny lidí – bez projevu změny – časem nesílí, ale slábne.
80
KAPITOLA 12
BŮH UŽ ZAOPATŘIL Bůh už to zařídil. Už to udělal. Všechno co kdy budeme potřebovat, je hotová věc. Jakmile jednou věříme a začneme se učit jak Jeho moc funguje, mohou se věci projevit! Spousta těch největších evangelistů tento koncept chápala. Možná že to neučili podle stejných písem nebo to nevyjadřovali stejnou terminologií, ale věřili tomu. John G. Lake měl přes 100 000 potvrzených, zdokumentovaných případů uzdravení. Dokonce v Spokane, Washingtonu zavřeli na nějakou dobu nemocnici, protože lidé ji nepotřebovali. Johnovi „pomocníci uzdravení“ byli tak efektivní! A protože Lake měl tak úspěšnou a plodnou službu, měli bychom jeho názor vzít v potaz. Vnímal, že hlavní důvod toho, proč lidé v životě nezažili svá uzdravení, byla pasivita v přijímání. Oni se modlili, požádali a pak už jen pasivně čekali, že je Bůh uzdraví a nechápali, že už to udělal. Namísto toho, aby se chopili své autority a přikázali uzdravení se projevit, zbytečně to protahovali na dny, týdny, měsíce a roky. Nechápali, jak věřit Bohu a jak způsobit, aby se to,co bylo v duchu hotové, projevilo ve fyzickém světě podle úsudku Johna G. Lakea, byl toto problém číslo jedna. Bůh už to udělal. Věřte, že už je to zajištěné, a pak to vírou přijměte. A pokud hned neuvidíte fyzický projev toho, zač jste se modlili, pak potřebujete bojovat napřed se svou vlastní nevírou. A pokud potřebujete vy sami něco udělat, pak proste o slovo moudrosti. Pokud je ve věci zapletená démonická moc, pak ji zlomte. Ale Písmo jasně stanoví princip, že Bůh už to udělal. Atmosféra nevíry Ježíš pracoval se stejnou zkušeností. Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu [Ježíši] slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. Vzal slepce za ruku 81
a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“ Vložil mu znovu ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven a viděl všechno jasně i na dálku. Ježíš ho poslal domů se slovy: „Nechoď do té vesnice ani to nikomu z té vesnice neříkej.“ Marek 8:22–26, závorky autora Toto je neobvyklý příklad uzdravení. Je to jediný případ v Písmu, kde se Ježíš poté, co se za někoho modlil, zeptal na něco jako „Tak jak to vypadá?“ Je to také jediný příklad v písmu, kdy se modlil za fyzickou potřebu podruhé. Takže to byla velmi unikátní situace. Všimněte si, za prvé, že Ježíš byl v Betsaidě. Vzal slepého za ruku a vedl ho z města ven. Někdo si myslí, že Ježíš prostě dělal věci divně, aby nás neustále překvapoval. Říkají: „Nikdy nemůžeme Boha pochopit. Nepotřebuje rytmus ani důvodu. Prostě dělá rád věci neobvyklým způsobem!“ To není pravda! Tohle byl Stvořitel vesmíru, který je až puntičkářsky detailní. Všechno je dokonalé a funguje ve skvělé harmonii. Dá se určit, kde budou jednotlivé hvězdy za milion let – kdyby se Pán zdržel – nebo kde byly před deseti tisíci lety, protože vesmír je v takovém řádu. Je absurdní si myslet, že Bůh takového pořádku, by dělal věci úplně nahodile. To prostě není pravda! Ježíš toho muže odvedl z města, protože Betsaida bylo jedno z těch nejhorších míst, kde kdy byl! „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu“ (Lukáš 10:13). Ježíš vynesl nad Betsaidou soud, kvůli jejich nevíře. Pán se s tím setkal také ve Svém rodném městě. „A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. Překvapen jejich nevírou…“ (Marek 6:5–6). Ježíš chtěl v těch městech udělat víc, ale nemohl. Tito lidé nevěřili, takže se za ně nemohl modlit víc než jen za pár menších věcí. Ježíš pracoval ve víře na 100%. Takže víme, že u Něj chyba nebyla. Ale musíme mít také určitou úroveň víry u těch, za které se modlíme. Ale myslím si, že tento důvod zase míváme tendenci zveličovat. Někdy ho používáme jako výmluvu, abychom shodili všechnu vinu na člověka, u kterého se uzdravení neprojevilo. To by bylo příliš zjednodušené! Ve většině případů je to chyba toho, kdo se modlí stejně tak jako toho, kdo 82
přijímá modlitbu. Nicméně ve světle řečeného je stále pravda, že na straně toho, kdo přijímá uzdravení, musí být určitá úroveň víry. „Jak to vypadá?“ Víme, že Ježíš vzal toho slepce za ruku a vedl ho ven z města. Pán měl pořád hodně práce – mnohem víc než já. Ale kdybyste dnes potřebovali uzdravení, tak za vámi nemůžu jen tak přijít a modlit se za vás. Nemám čas na to, abych vás vzal za ruku a vedl vás hodinu z města do přírody, abych se tam modlil. Ježíš si nevyšel jen tak na procházku. Jeho záměrem bylo dostat toho muže dál od nevíry z Betsaidy, protože věděl, že ta by mohla zabránit Boží moci v projevu uzdravení. Nicméně, i když dostal Ježíš toho muže z města, tak viděl, že nedostal všechno město z toho muže. Poznal, že byl stále ovlivněný atmosférou nevíry. Proto se potom ,co se za něj modlil, zeptal: „Co vidíš?“ Ježíš se přitom neptal: „Odpověděl Bůh na mou modlitbu? Stalo se vůbec něco?“ Ne, to by byla nevíra. Slovo říká, že musíte věřit, že přijímáte, když se modlíte. Kdyby se Ježíš zeptal: „Funguje to?“ musel by tím popřít Své vlastní vyučování. Pán věděl, že Bůh jednal. Věděl, že Boží moc je tam s ním, ale byla v duchovní oblasti a potřebovala se dostat do fyzické. A Ježíš si byl vědom toho, že nevíra města a její vliv na slepce bránila okamžitému, plnému projevu toho, co Bůh už udělal. Proto se Ježíš zeptal: „Jaké to je?“ A muž odpověděl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“ (Marek 8:24). Jinými slovy, Boží moc se projevila do určité úrovně. Muž byl předtím úplně slepý, ale teď už trochu viděl. Proto udělal Ježíš zase něco neobvyklého. Položil na něj ruce a modlil se podruhé. „Ale to je nevíra, modlit se za někoho dvakrát!“ To je, pokud žádáte dvakrát. Pak jste se alespoň v jednom z těch případů modlili v nevíře. Musíte věřit, že přijímáte ve chvíli, kdy se modlíte. Ale není nevíra pokračovat v modlitbě, stát ve své autoritě a přimět k projevu to, co Bůh už zajistil. Čelte překážkám! Není nic špatného na tom pokračovat v modlitbě, pokud chápete, že Bůh už Svou moc uvolnil. V duchovní oblasti je to hotové. Ale vy nechcete, 83
aby zůstala jen v duchu. Chcete, aby se projevila ve fyzické oblasti. Tak se modlíte znovu, nepochybujíce, že Bůh už to dal napomínajíce ďábla. Modlíte se za moudrost a zjevení v případě, že je ještě něco, co musíte udělat. Modlíte se, abyste se povzbudili a zbudovali svou víru. Namísto toho se pomodlit jednou, a pak se na to snažit zapomenout, uvolňujete svou víru agresivně, aby se vypořádala se všemi překážkami a přitáhla odpověď do fyzické oblasti. Ježíš konfrontoval překážky vždy tváří v tvář. Nepochyboval o věrnosti Svého Otce, ale pochyboval o lidské věrnosti – to je ta nevíra města, která pořád bránila v přijetí uzdravení. Proto položil tu otázku a viděl, že projev uzdravení je ještě trochu pozadu. Ježíš namísto toho, aby ho nechal odejít, mu nepřestával sloužit, dokud nedostal plné uzdravení. Je mnohem snazší si udržet něco, co už je vaše, než získávat něco, co nemáte. Proto se Ježíš modlil za toho muže podruhé. Pokud by Satan, nevíra nebo cokoli jiného co brání, sneslo jednu dávku Ducha Svatého, pak na ně „namiřte znovu“! A pěkně je zasáhněte stejnou mocí. Tentokrát se oči změnily úplně a náš muž viděl jasně. Pak mu Ježíš řekl, aby nechodil zpátky do města a aby to ani nikomu v něm neříkal. Řekl mu, aby šel domů, ale kde si myslíte, že ten muž bydlel? Ten člověk měl možná práci, rodinu a přátele. A přesto mu Ježíš přikázal nikomu nic neříkat a nechodit zpátky do Betsaidy. Tak to je tedy pěkně přísný požadavek! Proč? Ježíš věděl, že i když ten muž své uzdravení dostal, přesto by o něj mohl přijít, pokud by se hned vrátil na místo vší té nevíry. Nikdy nemáte automatickou záruku, že vaše uzdravení vydrží. Ježíš varoval muže, kterého uzdravil u rybníku Bethesda: „Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ (Jan 5:14). Ďábel přichází, „aby kradl, zabíjel a ničil“ (Jan 10:10). Není nic, z čeho by měl větší radost, než vám ukrást uskutečněné uzdravení, zabít vaši víru a zničit vaše svědectví. Musíte si své uzdravení udržet vírou. Proto Ježíš tomu muži řekl, aby se nevracel do pozice nevíry. Ježíš věděl, že Bůh toho muže úplně uzdravil. Bylo to už dokončeno. Ale poznal, že je tu překážka, která brání, aby se uzdravení dostalo z duchovního do fyzického světa. Proto se za něj Pán modlil podruhé, aby mu přes tu překážku pomohl. A pak mu řekl, jak si získané uzdravení udržet. Často lidi povzbuzuji stejně. Lidé přicházejí na shromáždění a my jim 84
pomáháme k uzdravení. Pak se vrátí do církví, kde nevěří a podřídí se učení, které je úplně protichůdné tomu, co dostali ode mě. Jejich nemoc se zase vrátí a tak, když se znovu objevím v jejich městě, přijdou znovu a ptají se: „Co se stalo?“ Není to Bůh, kdo by jim uzdravení vzal a dal jim zpátky nemoc. To oni tomu uzdravení přestávají věřit. Neměli v sobě kořen, proto vydrželi jen krátce. (Marek 4:17) Spolupracujte & přikazujte Bůh už všechno udělal. Už jste požehnaní, uzdravení a daří se vám. Už máte radost, pokoj a moudrost. Všechno, co byste kdy mohli potřebovat, už tam je – v duchu. Všechno, co potřebujete udělat, je tomu věřit a přijmout to! Pokud hned nevidíte projev toho, co chcete, nepochybujte o tom, že Bůh už to udělal. Uvědomte si, že On je Duch a že se pohybuje v oblasti ducha (Jan 4:24). Aby se to, co On už udělal – to, co je pravda v duchu – projevilo ve fyzické oblasti, potřebuje Pán spolupráci nějakého lidské fyzické bytosti. Víra je tím mostem, kterým přechází to, co Bůh zaopatřil, z ducha do fyzického. Někdy to trvá nějaký čas, než se zbudujeme ve víře až do bodu, kdy přijímáme, ale Bůh nepotřebuje ani minutu, aby se připravil nám něco dát, protože už nám všechno dal. Někdy je to démonická opozice, která brání, aby se to, co Bůh udělal, projevilo. Někdy mají na našich odpovědích na modlitby podíl další lidé. Proto se musíme shánět po poznání, jakým způsobem Satan brání našim modlitbám, abychom mohli mluvit k hoře a přikázat jí, aby zmizela. Potřebujeme se učit a spolupracovat s Božími zákony. Vy se vzepřete ďáblu. Vy promluvíte přímo k problému. Vy uplatníte autoritu a moc, kterou vám Bůh dal. Je důležité své modlitby správně nasměrovat, abychom dostali očekávané výsledky. Bůh už to udělal, ale je na vaší odpovědnosti, abyste tomu věřili a vytáhli si Jeho zaopatření do přirozené oblasti. Jakmile se dostanete do víry a naučíte se, jak to udělat, můžete projevit to, co Bůh už udělal. Namísto žebráka, zoufalce, lítostína a škemrače se stanete tím, který rozkazuje. Budete věřit tomu, co Bůh udělal, postavíte se do své autority a začnete přikazovat situaci, aby se změnila. Namísto modlení se za uzdravení, budete uzdravení přikazovat. Namísto modlení se za požehnání budete požehnání přikazovat. To je obrovský rozdíl! 85
Buďte mostem! Potřebujete chápat, že duchovní svět existuje. Skrze okno Božího Slova se dá vidět a přesně rozumět duchovní oblasti. Když si zjistíte a budete meditovat nad tím, co jiní lidé udělali a co se dělo za scénou, můžete si být jisti, že to stejné se dnes bude dít i kolem vás. I když to nevidíte nebo necítíte svými fyzickými smysly, můžete to vidět očima svého srdce. Obnovte svou mysl Božím Slovem a staňte se mostem, kterým On může projít z duchovní oblasti do fyzického světa!
86
KAPITOLA 13
BITEVNÍ POLE Bůh je Duch a pohybuje se v duchovním světě. (Jan 4:24) Všechno co Bůh zajistil – milostí – už je v duchovní oblasti realitou. Ale jestli se kdy projeví ve fyzické oblasti nebo ne, závisí na naší schopnosti přijmout – ne na Božím dávání. Jsou věci, které můžeme udělat, abychom zkrátili dobu před tím, než se věc projeví. A také jsou věci, které můžeme pokazit a všechno tak oddálit. Vypořádávání se s ďáblem a přemáhání jeho překážek, aby se projevilo, co Bůh už zajistil, se obvykle říká „duchovní boj.“ A protože v posledních dobách se na toto téma kladl tak velký důraz, dalších pár kapitol bude možná těmi nejkontroverznějšími v celé knize. Duchovní boj Satan existuje. V tomto světě je zlo. Démonické síly bojují proti Bohu a Jeho království. Před několika desetiletími toho většina Těla Kristova moc o Satanových léčkách netušila. Většina z nich věřila, že všichni ďáblové byli někde v Africe nebo v nějaké zaostalé části světa. Ale nevěřili, že by některá z vyspělých „civilizovaných“ zemí měla takové problémy, jako jsou démonické aktivity. V posledních dvaceti letech se tato představa úplně zhroutila zvlášť mezi charismatickými křesťany. Ještě pořád jsou možná nějací lidé z evangelikálních a jiných denominací, kteří si tento problém neuvědomují, ale není jich moc. Kdokoli, kdo opravdu věří Božímu Slovu, musí uznat, že Satan je skutečný nepřítel. Ďábel Ježíše pokoušel a stavěl se Mu na odpor během celé Jeho služby. Bible nám popisuje spoustu případů, kdy Pán uzdravil lidi tím, že z nich vyhnal démony. „Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním“ (Skutky 10:38). 87
Boží Slovo velmi jasně ukazuje, že nemoci jsou útlakem od ďábla. A nad to všechno je pro křesťany dobré, když chápou, že Satan existuje a jeho démonické síly jsou i dnes aktivní. Nicméně postupem času většina Těla Kristova sklouzla od nevědomosti k velmi divokému extrému. Proto dnes spousta učení a praktik o „duchovním boji“ připisují ďáblu zásluhy, schopnosti a moc, kterou doopravdy nemá. Satan má vliv. Zabraňuje tomu, aby se ve fyzické oblasti projevilo to, co Bůh už udělal v duchovní oblasti. Je důležité se naučit jak se ďáblu vzpírat a převzít nad ním autoritu. Chci, aby bylo nad slunce jasné, že Satan jako náš nepřítel už je důvod, proč může vůbec něco dělat, je naše nevědomost, nevíra a strach. I když Tělo Kristovo si je už dnes vědomo ďáblovy existence, zůstalo většinou ve stavu, kdy si není vědomo funkce Satanových podvodů (2 Korintským 2:11). Mezi vašima ušima Znovu, kniha Efezským byla napsána z pohledu, že všechno už je hotovo. Že je to jen otázka přijetí toho, co Bůh už zaopatřil. A ne že se máme usilovat o to, aby nám dal něco nového. S tímto vědomím se podívejme na to, jak Pavel končí poslední kapitolu tohoto dopisu. Závěrem, bratři moji, posilněte se v Pánu a v jeho mohutné moci. Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům tohoto temného věku, proti duchovním silám zla v nebesích. Efezským 6:10–12 Tyto verše velmi jasně ukazují, že jsme v boji – a ti, kdo tomu nevěří, jsou předurčeni k porážce! Nicméně, ten boj probíhá mezi vašima ušima! Není to někde daleko, na „nebeských místech.“ Je to ve vaší mysli. Tak, a teď, předtím než se urazíte, vám radím, abyste si pořádně přečetli, co vlastně říkám. Sami se podívejte do Písem, a pak si z nich sami udělejte závěr, ne z obvyklého učení a populárních příkladů, které se v Těle Kristově dnes propagují. Jsme v boji, který ale neprobíhá tam někde na nebeských místech. Bojujeme s démonickými silami – a ony existují v nebeských místech – ale bitevní pole (místo střetu), je vaše mysl. 88
Podvody a lži Všimněte si verše 11: „Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům.“ Úklady jsou lži, lsti a prohnanost. Všechna tato slova vedou nutně k závěru, že Satanova jediná moc je podvod. Doopravdy nemá žádnou moc sám o sobě někoho přinutit něco udělat. To my se mu musíme napřed odevzdat. Proto pro ty, kteří znají a chápou pravdu, není ďábel žádným faktorem. Tohle tvrzení utvrdím spoustou dalších písem, ale dovolte mi napřed ještě dodatečné prohlášení. Znovu vás vybízím, abyste pokračovali, dokud se nedostaneme k veršům, které tyto věci potvrzují. Neodkládejte tuto knihu jen proto, že protiřečí dnešní „oblíbené teologii“. Jako věřící v Krista tuto pravdu potřebujete chápat! Satan je absolutně poražený nepřítel! Nemá žádnou moc. Vše, co může dělat, je lstí vás podvádět, chystat úklady, prohnaně vám lhát a pak proti vám použít moc, kterou jste mu sami dali. Proto za neznalost tolik zaplatíte! Ďáblův cíl je nechat vás neznalé pravdy a věřící jeho lžím. Potom, co silně napomenul Korintské za to, že jednali podivně, Pavel směle prohlásil: „Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.“ (2 Korintským 11:3, důraz autorův) Všimněte si všech slov popisujících podvodné praktiky: „oklamat“, „vychytralost“ a „svést“. Satan proti nám přichází s tím, že svádí naše mysli od upřímné oddanosti Kristu. Jinými slovy, snaží se nás přimět si myslet, že evangelium je složitější, než doopravdy je. Pokoušeni Proč si ďábel v Genesis nevybral třeba tygra? Mohl by Evu zastrašit svým řevem. Proč si nevybral huňatého mamuta, který by jí svou tlapu položil na hlavu a mohl by chtít: „Sněz to ovoce, nebo ti ji rozmáčknu“? Proč si Satan proti Evě vybral hada – nejlstivější zvíře na tváři země? Protože ďábel věděl, že nemá absolutně žádnou moc, aby Adama nebo Evu mohl zastrašit nebo k něčemu přinutit. Mohl je jen podvést! (Genesis 3:1). 89
Satan začal svůj podvod otázkou: „Opravdu Bůh řekl…?“ Chtěl zpochybnit Boží Slovo. Je to totiž pravda Božího Slova, která nám umožňuje hledat Boha, přilnout k Němu a vzepřít se ďáblu. Pokud by Satan nezpochybnil Slovo a nepřiměl ty dva lidi ke kladní si otázek a hádání na podruhé, jeho pokušení by nemělo žádný účinek. Had je nepřišel zastrašit nebo nutit, ale podvést. (Mé vyučování nazvané Křesťanská filozofie jde na toto téma do mnohem větších detailů. Je to v podstatě hloubková studie Genesis 3) Satan Adama a Evu pokoušel něčím, co už měli. Zeptal se: „Nechcete být jako Bůh?“ Pravdou bylo, že už byli jako On. Ve skutečnosti byli mnohem podobnější Bohu předtím, než pojedli ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, než potom. Ďábel říká: „Oh jistě, Bůh svět miluje. Ale proč si myslíš, že miluje tebe?“ Pak vám naočkuje pocity a zkoušky ve fyzické přirozené oblasti, abyste se snažili rozeznat, jestli vás Bůh miluje nebo ne. A tak se octnete na ďáblově hřišti, ve fyzické oblasti, a nechápete, že podle Božího Slova je všechno jinak. Protože se necítíte milováni a nemáte zrovna husí kůži z Boží přítomnosti, modlíte se: „O Bože, prosím vylij na mě Svou lásku,“ což je přímo modlitba nevíry! Satan miluje, když může lidem zabránit přijít k Pánu, ale jeho jediná „moc“ jsou podvody a lži. Ďábel vám nemůže zabránit v ničem. Pokud by mohl, pak by vám zabránil se znovu narodit. To jste na tom byli nejhůř a byli jste nejslabší. Nechodívali jste do církve, nepostili jste se, nemodlili, nestudovali Slovo, nedávali desátky, ani jste nežili správně. Možná jste byli cizoložníci, drogově závislí, zlí, sobečtí, atd. A přesto v tomto bezútěšném stavu jste mohli volat k Bohu a dostali jste ten největší zázrak ze všech – nové narození. Pokud by Satan byl opravdu tak mocný, jak tvrdí, že je, pak by vám znemožnil přijmout spasení. Namísto toho, vše co mohl dělat bylo, začít vás popichovat hned potom slovy: „Nemáš to, nemáš to!“ Nemůže vám zabránit v ničem! Satan vám nemůže udělat nic bez vašeho souhlasu a spolupráce. Ďábel by byl raději, kdybyste se znovu nenarodili, ale teď, když jste spaseni, tak ta druhá nejlepší věc co může udělat je vás přesvědčit , abyste řekli: „Oh, jistě, Bůh tohle může udělat, ale pro mě to ještě neudělal.“ Satan tohle miluje!
90
Nepadněte na zadek! Pamatuji si, jak jsme se jako děti přetahovali na laně. Dvě družstva tahala na opačných koncích dlouhého provazu a uprostřed měla velkou blátivou louži. Jako kluk jsem se vždycky se svým týmem ze všech sil snažil, abychom ten druhý tým do bláta přetáhli. No, a když jsme viděli, že vyhrává soupeř – a blátíčko se k nám blížilo – tak jsme prostě alespoň pustili náš konec provazu. Možná jsme nevyhráli, ale alespoň to druhé družstvo spadlo na zadnici! Dnes Satan dělá to stejné nám. Pokud vám nemůže zabránit ve výhře, pak zařadí rychlost, aby vás přistihl nepřipravené, a nechá vás spadnout na zadek! V zásadě přichází k věřícímu a říká: „Pokud jsi opravdu tak skvělý křesťan, proč nemáš támhleto a proč neděláš tohle?“ Ďábel vás obviní z toho, co nemáte, a pokusí se soustředit vaši pozornost na fyzickou oblast. Ale pravdou je, že v duchu už máte všechno. Klíčem k tomu, abyste zažili v životě to, co máte v duchu, je tomu věřit a reagovat na to. „Kéž poznání všeho dobrého, co máte v Kristu Ježíši, vede k tomu, aby se naplno projevila štědrost tvé víry.“ (Filemonovi 1:6) Svou víru přimějete pracovat tak, že si začnete uvědomovat ty dobré věci, které jsou ve vás v Kristu! Přesto většina křesťanů říká: „Ve mně není nic dobrého!“ a poukážou na Římanům 7. „Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti), není nic dobrého.“ (Římanům 7:18, důraz autorův) Potřebujete pochopit obsah závorky, abyste mohli tento verš správně vyložit. Nebyl by to pravdivý výrok, kdyby Pavel tu závorku „to je v mé tělesnosti“ vynechal, nebyl by to pravdivý výrok, protože v něm přebýval Bůh sám – a všechno, co Bůh je a co mu dal – je to dobré. Ale Pavel své tělo specifikoval – jeho fyzické, tělesné, přirozené, ne znovu narozené já. Je to v pořádku, když křesťan chápe, že ve svém těle – bez Krista – není ničím. Ale v Kristu, mohou dělat cokoli a přebývá v něm spousta dobrého. K vítěznému životu potřebujete být zaměření na to, kdo jste v Kristu! Sem Satan zaměřuje svůj boj. Speciálně se zaměřuje na vaše chápání a poznání toho, kdo jste a co máte v Kristu. Všechno co proti vám má, jsou lži a podvody. Ďábel nemá o nic víc moci na to, aby vás přiměl zklamat v jakékoli životní oblasti, než měl u Adama a Evy. Musí vás podvést. 91
Kompletní v Kristu Kdybyste byli ďáblem, který se snaží podvést Adama a Evu, jak byste to udělali? Oni nikdy nezhřešili, nikdy neměli žádný problém a žili v ráji se spoustou jídla. V podstatě to byli dokonalí lidé žijící dokonalé životy na dokonalém místě. Jak byste někoho takového pokoušeli? Satan je nemohl pokoušet penězi – nic takového tam nebylo. Zásobování bylo každodenně dokonalé. Nemohl je pokoušet cizoložstvím; nebyl tu nikdo, s kým by ho mohli spáchat. Nemohl je pokoušet zraněním, bolestí a hořkostí z minulých zkušeností; nebylo v nich nic, na co by se mohla přilepit deprese nebo odrazení. Dokonalí lidé žijící na dokonalém místě, které nešlo pokoušet penězi, sexem, mocí, slávou atd. Tak čím je teda pokoušet? Satan jim lhal: „Nemáte všechno. I když je to všechno dobré, existuje toho ještě víc!“ Pravdou je, že už měli všechno. Ale ďábel je vábil myšlenkou, co by mohlo být, co by mělo být. Díky tomuto způsobil, že perfektní lidé žijící perfektní životy na perfektním místě – padli. Adam a Eva to všechno zahodili, kvůli mluvícímu hadovi, který je přesvědčil, že neměli dost. Většina lidí by dnes dala cokoliv za to, aby mohli žít v tak dokonalé situaci. Pokud jste ale mohli přesvědčit dokonalé lidi žijící v ráji, absolutně bez problémů si myslet, že nemají všechno a pochybovat o Božím Slově, zpochybňovat Jeho dobrotu, pak vám garantuji, že můžete přesvědčit lidi žijící v padlém světě, kteří kamkoli se podívají, vidí bolest, tragédii a nedostatek, že nemají všechno, co by mohli mít. Ale pravdou je, že pokud jste znovu narození, tak máte všechno. V Kristu jste dokonalí. (Koloským 2:10) Všechno, co kdy budete potřebovat, už vám bylo dáno. Nebojujete proti nějaké démonické entitě s vyšší mocí a autoritou. Namísto toho všechno, co děláte je, že bojujete s jeho lží a podvodem – stejným, který použil na Adama a Evu. (Mé vyučování Autorita věřícího je v tomto ohledu mnohem detailnější.) Metody vaší mysli Bitva proti ďáblovi probíhá ve vašich myšlenkách. Proto je Boží Slovo tak důležité! Satanova jediná moc je podvod. Lže a snaží se ukázat jako mocnější než je. Ale protilátkou podvodu je pravda. 92
„Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:32). Pokud znáte pravdu, pak vás pravda osvobodí. Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu. 2 Korintským 10:3–5, důraz autorův Všimněte si, že náš boj je proti myšlenkám, výmyslům, hradbám a poznání, které jde proti Slovu Božímu. Toto jsou metody vaší mysli. Satan je bezmocný, pokud neuvěříte jeho lžím a neupadnete do klamu. Většina křesťanů věří, že ďábel má obrovskou moc a autoritu, mnohem větší, než máme my, coby fyzické lidské bytosti. To jednoduše není pravda. Satan je poražený nepřítel. I když byl poražen, chodí okolo jako „řvoucí lev…. a hledá, koho by pohltil“ (1 Petr 5:8). Ďábel není opravdový lev; jen se potlouká okolo, řve jako lev a snaží se zastrašit Tělo Kristovo. Ale pravdou je, že má vyražené zuby a vše, co vám teď může udělat je, že vás poslintá. Mimo moci, kterou mu můžete dát, když uvěříte jeho lžím, vám Satan nemůže ukrást nic. Používá neznalost, strach a nevíru, aby vás vyčerpal a zničil.
93
KAPITOLA 14
VYSVOBOZENI! Ďábel je faktorem, ale ne protože by měl vyšší moc nebo autoritu. Podvádí lidi a ti se mu ze strachu vzdávají. A to mu v podstatě dává sílu. Satan bere lidský strach a používá ho proti nim, aby jim „snědl polívčičku a vytřepal tašku“! Mé povědomí o duchovní oblasti se dramaticky zvýšilo v roce 1968, když jsem se opravdu obrátil k Pánu. Nejen , že jsem si uvědomil, že Bůh je živý a v pohodě, ale také to, že spousta věcí, které se ve světě dějí, je způsobená démony. Denominace, ve které jsem byl vychován ve víře, že všichni ďáblové byli někde v Africe, si opravdu nemyslela, že by takové věci jako „démoni“ byli i tady v Americe. O tom nebylo pochyb. A nemělo ani smysl o tom mluvit! Ale když jsem začal číst Slovo, tak to na mě doslova vyskočilo. Duch Svatý mi ukázal, že spousta problémů – zvláště nemoci a emocionální problémy – byly démonického původu. Tak jsem se začal za lidi modlit a osvobozovat je! Moc jsme toho neuměli, ale Bůh udělal pár úžasných věcí. Viděli jsme lidi závislé na drogách osvobozené v mžiku oka, bez odvykání. Také jsme viděli úplně osvobozené homosexuály. Ale i když jsme zažili skvělé úspěchy, pořád jsme nevěděli dost o Satanových léčkách. Věděli jsme, že jsme v boji, ale nevěděli jsme, jak to přesně funguje. Bylo to jako bychom bojovali s ďáblem se zavřenýma očima, prostě jsme kolem sebe mlátili rukama. A čas od času jsme ho i zasáhli a viděli skvělá vítězství. Chyby Ale z tohoto období se vzešly i nějaké špatné věci. Četl jsem knihu o vysvobození od člověka, který se soustředil téměř výhradně na tento aspekt služby. Zmínil jsem jeho jméno na jednom shromáždění a potom za mnou přišla paní, která byla několik let členkou jeho církve. Řekla mi, že v době, kdy do této církve chodila, tak ďábel zničil ji i její rodinu. Na 95
základě svého osobního poznání jak tento muž a jeho služba byli zamořeni démonickou mocí, mě povzbuzovala, že to o co jsem se z Písma sdílel o Satanovi, je pravda. Knihu toho muže jsme četli z čirého zoufalství a snažili jsme se pochopit, jak vysvobození funguje. Učil, že je nezbytné, abyste viděli nějaké fyzické projevy – jako třeba zvracení – kdykoli měl být někdo osvobozen. Museli jste také s démony mluvit a zeptat se jich na jméno. Pak, pokud jste narazili na „siláka“, museli jste ho vyhnat na určité místo. Nemohli jste je jen tak vyhnat; museli jste jim říct, kam mají jít! Také učil, že jste nemohli vyhánět démony sami; museli tam být vždy alespoň dva lidé, protože jednoho by démoni mohli přemoci a zmiňoval spoustu dalších věcí, která neměla základ v Písmu. Byli to jen osobní příklady toho muže. Neříkám, že byl od ďábla, jen udělal některé chyby. Také jsem udělal nějaké chyby při službě vysvobození! Spousta z nich byla založena na informacích získaných z té knihy. Mívali jsme s lidmi poradenství tři týdny předem, abychom je připravili na vysvobození. Někteří lidé to ještě dnes požadují! Znám jednoho člověka tady v Colorado Springs, který chtěl vysvobození a musel kvůli tomu vyplnit pětistránkový formulář. Musel si sjednat schůzku a čekat čtyřicet pět dní, aby se mohl nechat osvobodit od démonů. To je absolutní hloupost! Ježíš nikdy po lidech nechtěl, aby mu vyplňovali nějaké formuláře. Ani nepožadoval, aby čekali na službu měsíc a půl. Nikoho nechci odsuzovat, protože jsem to také tak dělával. Ale přesto, od té doby jsem našel lepší způsoby, jak vymítat démony. Vytěsněný! Mí přátelé a já jsme byli baptisté z okraje církve v době, kdy jsem viděl první démonický projev a věděl jsem jistě, že to bylo ono. Jako baptisté jsme byli pěkně radikální, díky naší víře v nadpřirozené věci, jako démonizace a mluvení v jazycích. Jedna žena přišla do naší malé baptistické církve a přijala Pána. I když byla zjevně obrácena, pořád měla problémy, se kterými jako bývalá lesba musela jednat. Jednoho dne v práci prostě úplně zkolabovala. Nevěděla jak se jmenuje, odkud je, ani co vlastně v té budově dělá. Doslova přišla o rozum, nevěděla nic. Někdo k ní přišel, oslovil ji jménem a řekl: „Po práci přijď a můžeme jet spolu domů.“ Od toho člověka zjistila, jak se jmenuje. Potom co šla se 96
svou kolegyní domů, podívala se do kabelky, našla klíče a jeden z nich pasoval do dveří. A tak jsme ji našli – doma a úplně mimo! Byli jsme přesvědčeni, že šlo o démonickou moc. Kdybychom ji vzali do nějaké státní instituce, poslali by ji někam do psychiatrické léčebny, nadopovali léky a už by se pravděpodobně nevrátila. Byli jsme si jisti, že problém není fyzický, ale duchovní. Vzali jsme ji a zavřeli do pokoje. Nevěděli jsme nic víc, než že je to zjevně ďáblova práce. Tak jsme se prostě začali modlit a zpívat písničky. A tehdy začala ta žena divočet. V jednu chvíli, když jsme se ji snažili držet, tak – jednou rukou – dva z nás přehodila přes hlavu až ke zdi. Tak to byla nadpřirozená moc, přesně jako Legie v Bibli! (Lukáš 8:29–30) Tak jsme se stali svědky démonického projevu. Zamkli jsme ji v pokoji a hlídali ji na směny, odmítli jsme se vzdát. I když jsme přesně nevěděli, jak jí sloužit vysvobozením, za sedm dní jsme viděli, jak z ní vycházejí všemožné druhy démonů, díky naší vytrvalosti a víře. Zpráva o tom se roznesla a přišli další lidé. Viděli jsme spoustu osvobození, ale také jsme se dostali k nějakým těm výstřednostem (tj. posilování ďábla a dávání mu víc zásluh, než kolik mu patří). „Dnes večer ne!“ Jednoho středečního večera jeden homosexuál, kterého jsme už nějakou dobu připravovali na vysvobození, přišel na službu. Přivedl sebou dalšího homosexuála, který taky potřeboval vysvobození. Řekl mi: „Jsem připravený na osvobození. Dnes večer!“ A já mu řekl: „Dnes večer ne.“ „Proč ne?“ „Protože jsem tu sám. Druhý pastor je pryč na konferenci.“ My dva jsme byli těmi, kdo z lidí vyháněli démony. On odpověděl: „Já s těmi démony odtud neodejdu!“ „A já je nevyženu!“ Podíval se na mě přímo a prohlásil: „Raději by si měl něco udělat, protože já s nimi už nikam nejdu.“ Neměl jsem potuchy co si počít, tak jsem zavolal Jamie. V té době ještě nebyla mou ženou, ale byli jsme modlitební partneři. Ona ještě nikdy vyhánění démonů neviděla. V té době dokonce ani nebyla pokřtěna v Duchu Svatém. Ale přesto se mnou Jamie šla do temné místnosti té církve. 97
Místnost měla okna na dvou stranách a židle poskládané do sebe po celé šířce další zdi. Začal jsem s tím klukem mluvit a řekl jsem: „Já to neudělám.“ A on odpověděl: „Raději bys měl začít vyznávat krev!“ To byla další výstřednost, kterou jsme se naučili. Museli jsme „vyznávat krev“, abychom zabránili démonům do nás vstoupit. Což je úplně nesmyslné! Začal jsem se modlit: „Otče, nevím, co dělat!“ Ten kluk okamžitě spadl na zem a začal štěkat jako pes, svíjet se jako had a házet židle do oken. Ten druhý démonizovaný chlapík se vyšplhal na hraničku asi deseti židlí. Jamie tam stála a modlila se jak nejrychleji a nejodvážněji uměla! Super jednoduché Nevěděl jsem co dělat, tak jsem se začal démonů ptát na jejich jména. „Jak se jmenuješ? Ve jménu Ježíše, řekni mi své jméno!“ Nebudu zabíhat do všech detailů, měli jsme vypracovaný systém rozhovoru s démony. A zažili jsme všemožné démonické projevy. Ti démoni si ze mě dělali blázna. Ukazovali se, řekli svoje jméno a odešli předtím, než se začal projevovat další. V zoufalství jsem se modlil: „O Bože, pomoz mi!“ A Pán mi jednoduše připomenul, jak On přikazoval zlým duchům zmlknout a vyjít. (Marek 1:25) Pomyslel jsem si, Hm, tak to by bylo dobré. Tak jsem prohlásil „Ve jménu Ježíše, přikazuji vám všem zmlknout a vyjít z tohoto muže!“ a – BUM – on okamžitě přestal. Ten chlapík padl na podlahu a vypadal jako mrtvý. Ale když jsem ho na zemi otočil, chválil Boha a říkal: „Díky, Ježíši! Jsem volný! Jsou pryč. Díky!“ Byl úplně osvobozen. Tušíme, že z něj vyšlo přinejmenším deset démonů. Říkal jsem si, Tak tohle bylo super jednoduché v porovnání s tím, co jsme dělali obvykle! Hodně jsme si zvykli na mluvení s démony, zjišťování jejich jmen a dělání všech těch dalších věcí. Rozřešil jsem to hned na místě: „Dávali jsme ďáblu až moc prostoru.“ Myslíval jsem si, že musím vyznávat krev, že musím mít přinejmenším s sebou dalšího člověka, atd., atd., atd. Ale nebylo to v žádné z těch věcí! Jen jsem promluvil ve víře a – BUM – byli pryč. A jak jsem studoval Slovo, moje odvaha rostla v závislosti na zjištění, že takhle to dělal i Ježíš.
98
Fyzické napadení Během toho období jsem bezděky dával až moc své pozornosti ďáblovi. Protože k nám chodilo tolik lidí pro vysvobození a protože se dělo mnoho démonických věcí, mluvili jsme pořád o Satanu. Všiml jsem si, že trávím víc času mluvením k ďáblovi v „modlitbě“, než k Bohu (tehdy jsem se modlíval dvě až čtyři hodiny denně). Věděl jsem, že něco dělám špatně. Spousta lidí se dnes účastní takovéhoto divného typu „duchovního boje.“ Jejich celý „modlitební život“ je zamotaný do svazování a napomínání ďábla. Během modlitby neustále směřují svou řeč k Satanovi, takže s ním mluví víc než s Bohem. Na tom je něco v nepořádku! V tom stejném období jsem se snažil otevřít Arlingtonské křesťanské centrum v Arlingtonu, Texasu. Pronajali jsme si budovu, která dřív bývala spolkovým domem. Chtěli jsme z něj udělat místo, kde bychom mohli ubytovat lidi s démonickými problémy a sloužit jim. Vymalovali jsme ji a postupně ji vyklízeli. Jednoho večera jsem tam vedl noční modlitební shromáždění své církve. Lidé přišli, modlili se a odešli, takže jsem nakonec zůstal v budově sám. A jak jsem pokračoval v modlitbě, něco v té místnosti mě začalo dusit. Nic jsem neviděl, ale fyzicky mě něco rdousilo a bilo. Démoni mě fyzicky napadli! „Co tím myslíš?“ Vyběhl jsem z toho domu, zamkl za sebou dveře a skočil do auta. Když jsem vycouvával na silnici, myslel jsem jen na to, že zavařím pneumatiky a vezmu rychle nohy na ramena, když v tom ke mně Pán promluvil. Zeptal se mě: „Kam jedeš?“ Zareagoval jsem: „Bože, jedu odtud pryč. V tom domě jsou démoni!“ A on klidně pokračoval: „V Efezským 6 je celá zbroj používaná proti ďáblovi čelní. Není tam žádná zbroj na záda.“ I když jsem se Ho zeptal: „Co tím myslíš?“ tak jsem to v srdci přesně věděl. Myslel tím, že jsem se k ďáblovi nemohl otočit zády. Musel jsem mu čelit. Ale přesto jsem se Ho zeptal ještě jednou, pro všechny případy: „Pane, co tím myslíš? Přece nečekáš, že půjdu zpátky do toho domu, že ne?“ Ticho. Pán se s vámi nebude hádat. Prostě vám něco řekne a nechá vás, abyste se rozhodli, co s tím uděláte. Tohle se dělo asi ve dvě nebo tři hodiny 99
ráno. Tak jsem chvilku seděl v autě. Nakonec jsem znovu zaparkoval, vypnul motor a šel dovnitř. Zamkl jsem se v tom domě a bojoval s těmi démonickými silami až do šesti do rána. Potom už byl dům čistý a démoni byli pryč! V té době jsem měl také spoustu snů, kde mě Satan fyzicky napadal. Když jsem se probudil a myslel si, To byl jen sen, šel jsem do koupelny a zjistil jsem, že krvácím. Rozhodně jsem zakusil i démonické projevy! Až moc zásluh! Někdo by řekl: „To je proto, že je ďábel mocný a ty se potloukáš na jeho území.“ Ne, to já jsem dával Satanovi ve svém životě až moc důležitosti vším tím časem, co jsem trávil svazováním a napomínáním, učením se o něm a zaměřováním se na něj. Pán mi ukázal, že jsem oslavoval ďábla a dával jsem mu víc moci, než kolik jí doopravdy měl. Okamžitě jsem toho litoval a rozhodl se, že nejlepší obranou je dobrý útok. Tak jsem začal neustále a odvážně chválit a uctívat Boha. Věřil jsem, že když se zaměřím na Pána, tak to úplně zničí Satanův přístup do mého života. Už je to přes třicet let a za tu dobu jsem už nikdy nezažil žádný takový démonický projev. Ďáblové se projevovali v lidech okolo mě, když je třeba z lidí vymítám. (Dokonce mám některé z nich nahrané. Z lidí vychází nelidské zvuky a skřeky.) Ale nikdy jsem už od té doby nemusel fyzicky s démonem bojovat. Jediný důvod, proč se to tehdy dělo bylo, že jsem dal ďáblovi moc svého vlastního strachu a nepatřičnou důležitost, kterou jsem mu nad svým životem popřával. To se v Těle Kristově dnes děje znovu a znovu. Dáváme Satanovi až moc zásluh. On je sice určitým faktorem, který chodí okolo a hledá, koho by pohltil, ale ten jediný důvod, proč ďábel může vůbec něco někomu udělat je, protože mu svým strachem dáváme moc. Spousta z toho, co se dnes vyučuje jako „duchovní boj“, je připisování ďáblovi větší moci a autority, než kolik skutečně má. Konference o „Duchovním boji“ připisuje ďáblovi velkou moc a mluví o tom, že musíme svazovat vládnoucí mocnosti nad různými místy, než se tam může vůbec stát něco pozitivního, prezentují myšlenky, které protiřečí Božímu Slovu. Satan nemá žádnou moc a žádnou autoritu. Vše co má, je podvod. Ale tyto falešné koncepty jsou v podstatě způsobeny spoustou křesťanů, kteří se ďáblovi poddávají a dávají mu tím moc! 100
KAPITOLA 15
TRIUMFÁLNÍ PRŮVOD! Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil vám všechny viny a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! Tak odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je zahanbil, triumfoval nad nimi! Koloským 2:13–15, důraz autora Odzbrojit, znamená „vzít poraženému nepříteli vše, co má nějakou cenu.“ Tento druh „odzbrojení“ je termín z bitevního pole. Znamená to porazit nepřítele a o všechno ho obrat. Satan, mocnosti a všechny ostatní démonické moci už jsou odzbrojeni. Prostřednictvím Kříže a Vzkříšení už Ježíš Kristus z ďábla sňal všechnu moc a autoritu. První Adam mu ji možná všechnu odevzdal při Pádu, ale ten poslední Adam ji vzal zpět při Vzkříšení. Teď už Satan nemá žádnou moc ani autoritu. Jeho jedinou zbraní je podvod. Pokud se odevzdáte ďáblovým lžím, pak použije vaši moc a autoritu zpátky proti vám! Show je to stejné řecké slovo, ze kterého máme dnešní výrazy „exhibice“, „exponát“ a „vystavovat“. Jinými slovy, Bůh představil exponát – vystavil – Satana. Při biologii na střední škole jste pravděpodobně taky museli chytat hmyz a další havěť. Zabili jste je, přišpendlili a připsali k nim jejich přesné jméno. Takhle skončili, provrtaní špendlíkem, který je držel uprostřed sbírky dalšího hmyzu. A vy jste tomu říkali „exponát“. A takhle vidím i ďábla: je připíchnutý ke kříži těmi stejnými hřeby, které jednou držely Ježíše! Je z něj exponát – všechny hodnoty jsou z něj strhané. Ježíš Kristus udělal přehlídku – vystavil – Satana! Vítězná přehlídka Fráze, která je přeložená jako „triumfoval nad nimi“ má doslovný vztah k triumfálnímu průvodu (Koloským 2:15). Římané mívali zvyk, že 101
poté co se vrátili z dobyvatelského tažení, vedli průvodem své přemožené a odzbrojené válečné nepřátele lidem na odiv. Odcházeli bojovat s nepřítelem a pokud ho porazili, tak se vrátili a předvedli tuto slavnou vítěznou přehlídku. Pokud nezvítězili, tak se tato přehlídka samozřejmě konat nemohla. Římští občané věděli, že pokud se nekonala přehlídka, tak ani jejich terorizující nepřátelé ještě nebyli poraženi. Pořád je strašila úzkost a mohli se obávat jeho návratu. Jejich strana mohla sice vyhrát velkou bitvu, ale pokud svého protivníka úplně neporazili a nekonala se přehlídka, pak římské obyvatelstvo žilo s neustálým strachem, že by se nepřítel mohl jednoho dne i se svými jednotkami vrátit. Ale když Římané nepřítele porazili, pak z protivníkova generála nebo krále – živého nebo mrtvého – udělali pro lidi velkou show. Pokud byl mrtev, pak předváděli jeho useknutou hlavu a mrtvé tělo. Ale raději ho předváděli živého. Svlékli ho ze vší zbroje, královského odění a šperků, které z něj dělali někoho silného a důležitého. Úplně nahého a poníženého ho přivázali ke koni nebo k vozu. Buď musel jít, nebo ho ulicemi vláčeli. Také mu obvykle usekli oba palce na rukou i na nohou, aby už nikdy nemohl držet meč nebo se postavit do bitvy. Takovým způsobem Římané předváděli své poražené nepřátele. Tento triumfální průvod všem římským občanům ukazoval, že jejich nepřítel byl zdolán. A to totálně rozpustilo všechen strach, že by se tento chlápek vůbec kdy proti nim znovu mohl pozvednout v dalším tažení. V tomto průvodu ho ukazovali v takovém stavu, že i obyčejní lidé se mu smáli, bili ho a plivali na něj. Účelem přehlídky bylo úplně zničit strach lidí. Písmo jasně prohlašuje, že tohle stejné udělal Ježíš ďáblovi. Absolutně ho v každém ohledu porazil. Kristus zničil „moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla),“ a „osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.“ (Židům 2:14–15). Všimněte si, že je to strach ze smrti, který otevírá dveře otroctví. Satan už žádnou moc nemá. Může se vás jen snažit podvést. Ale Ježíš nás vysvobodil. Vy jste to zmeškali? I pro nás se už konala vítězná přehlídka – triumfální průvod! Ďábel už byl veden Písmy amy jsme mohli sledovat, že je z něj absolutní nula s vytrhanými drápy. Je z něj nikdo! 102
Problémem je, že většina Těla Kristova tuto přehlídku zmeškala – zvláště ti z „duchovních bojovníků“. Satan je naživu a je tu bitva, kterou máme bojovat, ale ta se neodehrává v nebeských místech s démonickými silami, které by měly obrovskou moc a velkou autoritu. Vše co ďábel má, je úžasná schopnost lhát a podvádět. Neoslavujte Satana! Nepřipisujte mu moc, kterou doopravdy nemá! Stůjte proti jeho lžím a věřte pravdě. Svou pozornost zaměřte na Boha, ne na démony. Opravdová bitva je ve vaší hlavě. Proto myslete na tu přehlídku! Spousta lidí „duchovního boje“ si myslí, že všechny ty jejich ceremonie musíte dělat předtím, než můžete efektivně kázat evangelium. Že musíte dělat „duchovní mapování“ a objevit všechny ty bezbožné věci, které se staly v minulosti, abyste vytvořili „duchovní hradby“. Pak že musíte vyslat „přímluvce“, kteří tráví měsíce, roky a dekády modlením se, napomínáním a svazováním démonických mocí, aby vůbec mohlo mít Boží Slovo nějaký vliv. Špatně, špatně, špatně! K tomuto nemáme v Božím Slově vůbec žádný precedent! Nikde v Novém Zákoně to nenajdete. Je to úplně špatně! Ano, jsou démonické moci. Ano, existuje hierarchie démonů. Ano, jsou určeni pro konkrétní místa. Ale, NE, takhle se s nimi nevypořádáte! Kázat, že důvod proč nevidíme více nových narození a osvobození je, protože jsme se nemodlili a nedělali dost „duchovního boje“, je špatně uplatněná informace. Ježíš nikdy nikoho neposílal, aby se modlil dopředu, svazoval ďábla a připravoval místo, aby pak mohlo přijít Boží Slovo. Posílal své učedníky dopředu, aby dali lidem vědět, že přijde. A oni také dělali zázraky a přitahovali k Němu lidi. Ale ani Ježíš, Petr ani Pavel před sebou nikdy neposílali věřící jenom proto, aby se modlili a dělali ty další věci. Je to absolutně špatně. (Komplexněji se tímto tématem zabývám ve svém učení nazvaném Jak se lépe modlit.) Starý Zákon versus Nový Ve Starém Zákoně najdete různé příklady toho, jak se jednotlivci modlili za specifická města a konkrétní lidi. Abraham se přimlouval za města Sodomu a Gomoru. (Genesis 18) Mojžíš se přimlouval za své sourozence a děti Izraele. (Numeri 12, 14) Prosili o milost u rozhněvaného Boha, který chtěl kvůli hříchu přivést soud. Ale, dnes je to úplně jiné. (Tato témata jsou 103
také probírány v učeních Duchovní autorita a Autorita věřícího.) Je obrovský rozdíl mezi tím, co se dělo ve Starém Zákoně a tím, co se děje teď v Novém. Ve Staré Smlouvě ještě Ježíš neměl oběť za hříchy za sebou. Ještě kvůli nám nebyl v pekle a nestal se naším Věčným Přímluvcem. (Židům 7:25) Proto bylo přiměřené situaci, aby Starozákonní svatí prosili o milost, protože milost ještě nebyla dána úplně automaticky. Projevovala se z části, ale byla jakoby na dluh a ne jako aktuální splátka. Usmíření ještě nebylo vykonáno. Ale na této straně Kříže je obrovský rozdíl v tom, jak přistupujeme k Bohu. Bůh na nás dnes vylévá milost a milosrdenství, ne hněv. (2 Korintským 5:19) Už lidem nepřičítá hřích. A je absolutně špatné si myslet, že Bůh se na nás zlobí kvůli hříchu a že je připraven soudit náš národ. Je nesprávné věřit, že se Bůh chystá spustit soud, pokud nebudeme činit pokání a četa přímluvců nebude žadonit o to, aby Bůh svůj hněv zkrotil. Ježíš Kristus už za všechny hříchy pykal. On je tím Přímluvcem, který ukončil všechny podobné přímluvy! Ale také dnes existuje zbožný druh přímluvy. Je to prosté: „Otče, vím, že jsi dobrý Bůh. Miluješ nás. Sodomu bys ušetřil, kdyby tam bylo alespoň deset spravedlivých lidí. A v naší zemi je víc než deset spravedlivých lidí. Vím, že všechna takzvaná „proroctví“, která říkají, že pokud nebudeme litovat, tak že pošleš zkázu, beznaděj a zničení, nejsou od Tebe. Děkuji ti Otče, že nás nechceš soudit.“ Nepochopte mě špatně – za hříchem přichází následky. Když lidé Boha nenávidí a přestávají Ho hledat, změní se ve zlé a sobecké bytosti. Kriminalita a problémy se stupňují. Dějí se tragédie a teroristické útoky, ale to je prostě setí a sklízení. Setí špatných semínek a sklízení negativní sklizně je ale něco jiného, než Bůh posílající Svůj hněv. Bůh v dnešní době na lidi nepřivádí soud. Přichází doba, kdy zemi soudit bude, a bude to spravedlivé. Ale během Období Církve uvolňuje milost a milosrdenství. Novozákonní přímluva Novozákonní přímluvce ví, že se Bůh odvrátil od Svého hněvu kvůli vykupitelskému dílu Ježíše Krista. Teď už není potřeba u Něj žebrat o milost, jako to dělal Mojžíš. (Exodus 32:12) Ježíš nezaplatil jenom za naše hříchy, ale za hříchy celého světa. Bůh se odvrátil od Svého hněvu a teď se jeho milost a milosrdenství vztahuje na všechny lidi po celé zemi. 104
Pro znovu narozeného věřícího je špatné stát před Bohem a litovat tak, jako to dělal Mojžíš. Mojžíš to dělal správně, protože v té době Bůh vyléval Svůj hněv. Ale dnes žijeme pod Novou Smlouvou. „Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny“ (2 Korintským 5:19). Modlit se: „Ó Bože, odvrať se od Svého nelítostného hněvu. Ó Bože, vylej svou moc. Prosím, jednej,“ znamená zapřít usmíření a přímluvu Ježíše Krista. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak se přimlouvalo ve Starém Zákoně a tím, jak se přimlouvá v Novém. Spousta z toho, co se dnes učí jako „přímluva“ a „duchovní boj“ je absolutně podle mentality Starého Zákona. To je anti-Kristovské. Popírá skutečnost, že Ježíš ďábla odzbrojil ode vší moci a autority. Je to oslavování Satana. V podstatě je to jen problém toho, že lidé zmeškali triumfální průvod! Protilátka na podvod Opravdový duchovní boj se bojuje na osobní úrovni. Vzepřete se ďáblovým lžím a podvodům. To se primárně děje poznáváním pravdy. „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:32). Pochopení pravdy je protilátkou proti podvodu. Moc a síla podvodu pochází ze skutečnosti, že nevíte, že jste podváděni. Ale jakmile si uvědomíte, jaký je správný standard – pravda – podvod okamžitě ztrácí svou moc. Kdyby vás někdo terorizoval a vyhrožoval vám smrtí, tak byste se báli. Ale pokud by vám někdo ukázal mrtvé tělo vašeho nepřítele, váš strach by okamžitě zmizel. Jakmile poznáte pravdu „o jejich porážce“, tak vám jejich výhružky přestanou nahánět strach. Boží Slovo je pravda. (Jan 17:17) Beru si Boží Slovo a medituju nad ním. Prostřednictvím slova miluju Boha a mluvím s Ním. A také se přátelím s Pánovými lidmi a zůstávám pozitivní díky tomu, že Ho neustále hledám. To je jen pár praktických způsobů, jakými osobně vedu duchovní boj. Nejlepší obrana je dobrý útok! Chvála je proti ďáblovi velmi mocnou zbraní! Doslova ho „vytáčí“. Nemůže vystát chvály a ty, kteří Boha chválí a uctívají. Jednou za pár měsíců ďábla v nějaké oblasti napomenu a svážu, ale nedělám to proto, že by se proti mně vydal s velkou mocí. Týká se to té bitvy v mé mysli – mých 105
myšlenek, které se tak zintenzivnily, že svůj odpor proti nim vložím do slov a řeknu,“Napomínám tyto myšlenky ve jménu Ježíše. Satane, nemáš na mě žádné právo a nade mnou žádnou moc!“ Ale většinou nemusím nahlas říkat nic. Prostě se v mysli vzepřu těm lžím pravdou a pokračuji v neustálé chvále. Tohle možná u vás nebude napoprvé dosti agresivní, zvlášť pokud jste byli ďáblem ovládáni už dlouho. Pokud jste démonizováni a smažíte se z toho dostat, pak možná budete muset víc zdůrazňovat, napomínat a mluvit nahlas. Nicméně, jakmile budete svobodní, je to mnohem snazší si tu svobodu udržet tím, že prostě budete věřit pravdě. Pošlete pravdu! Dřív jsem napomínával démony v jiných lidech, kdykoli ke mně přišli. Ale pak jsem si začal uvědomovat, že pokud vyženu démona z někoho na základě pouze mé vlastní víry, tak jim vlastně dělám medvědí službu. (Matouš 12:43–45) Ti ďáblové se k nim prostě zase vrátí, pokud ti lidé nebudou znát, chápat a uplatňovat pravdu proti lžím, kterým kdysi věřili. Nejlepší způsob jak někoho osvobodit, je říci mu pravdu. Dát jim instrukce z Božího Slova. Učit je o triumfálním průvodu a jejich vítězství v Ježíši. Pomoci jim pochopit Boží přísliby týkající se jejich problému a povzbuzovat je, aby tyto pravdy poctivě uplatňovali ve svých myšlenkách. Mohl bych vám dát stovky svědectví lidí, kteří mě slyšeli kázat pravdu z Božího Slova a byli osvobozeni od démonů bez toho, abych vůbec musel ďábla v nich napomínat. Teď mluvím o vážných démonizacích – kdy byli lidé opravdu nefunkční nebo dokonce nadopovaní a v léčebně pro mentální choroby – a byli úplně osvobozeni, protože jednoduše poslouchali pravdu a přijali ji do srdce. Byli osvobozeni, aniž bych se kdy za ně modlil! Jsou ale i jiné případy, kdy démony z lidí vyháním. Někdy Satan zasel své lži tak hluboko do myšlení některých lidí, že prostě potřebují někoho, aby se za ně modlil a ten problém napomenul, i když to vypadá, že pravdu už přijali. Proto často vyháním démony z lidí, když se modlím za nemoci, deprese a takové věci. Démoni odchází a lidé jsou osvobozeni. Ale vždycky jim na jejich vlastní obranu dávám nějaké slovo pravdy, aby mohli zabránit návratu ďábla. Bojuji duchovní boje za města nebo země tím, že k nim posílám pravdu! To dělám tak, že se sdílím o Boží Slovo přes televizi, rádio, kazety, CD, 106
knihy, videa a internet. A když lidé slyší pravdu, jejich srdce se otevírají a jsou otevřenější evangeliu. A pak tam také jdu – nebo posílám další, kteří jsou připravení – kázat a učit Slovo osobně. Opravdový duchovní boj znamená přinášet lidem pravdu Božího Slova!
107
KAPITOLA 16
PROHLAŠUJTE SLOVO! Pavel je skvělý příklad pravého duchovního boje. Ve Skutcích 19 sloužil v městě Efezu. A tam také zakusil spoustu opozice. Ve skutečnosti Pavel zvažoval, že město opustí, ale Pán mu řekl, aby zůstal a budoval tam věřící. Později v církevní historii se Efez stal jedním z nejaktivnějších a nejdůležitějších center křesťanství. A i přes nelítostné pronásledování Písmo nám nikde nezaznamenalo, že by Pavel kdy vedl věřící k tomu, aby se shromažďovali a přimlouvali, vedli duchovní boj a napomínali démonické mocnosti nad městem. V té době byl Efez znám díky pohanské bohyni „Dianě Efezské“. Její majestátní a vyšňořený chrám byl považován za jeden z divů světa. Legenda říká, že její obraz spadl přímo z nebe do tohoto chrámu. Proto ji její oddaní věřící přicházeli uctívat z celé Asie. A přesto Pavel nikdy neorganizoval věřící k napomínání Diany Efezské. Nikdy je nevybízel k tomu, aby proti ní vedli „duchovní boj“. Co místo toho dělal? Pavel kázal pravdu. Postavil se proti jejich chybné koncepci a učil lidi Božímu Slovu. Skrze zbožné kázání evangelia Pavel zlomil moc Diany a viděl celé zástupy lidí, kteří přijali Pána Ježíše Krista. To je metoda podle písma: kázat Boží Slovo! To je přesně to, co Pavel radil Timoteovi, aby dělal. Timotej byl mladý pastor rostoucího Efezského sboru, který jeho milovaný mentor založil. „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. Zapřísahám tě před Bohem a před Pánem Ježíšem Kristem, který bude soudit živé i mrtvé, až přijde nastolit své království: Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí.“ 2. Timoteova 3:16–4:2, důraz autorův
109
Musíme se dnes zabývat Dianou? V Efezu vládla démonická moc, ale Pavel nesvolával „přímluvce“ a „modlitební válečníky“, aby šli do bitvy. Říkal lidem pravdu, viděl je znovu narozené a osvobozené a dělal z nich učeníky, aby mohli jít a dělat to stejné. Boží Slovo je to, co lidi osvobozuje. Pravda byla tím, co zlomilo moc Diany Efezské! Před několika lety jeli vedoucí hnutí přímluvců a duchovního boje do Efezu (v dnešních dnech – do Turecka). Věřili, že jim Bůh řekl, že ta největší démonická moc v dnešních dnech je Diana Efezská. Mysleli si, že je tou mocí ovládající spoustu muslimů žijících v těch neméně dosažitelných částech země zvaných „Okno 10/40“. V Efezském amfiteátru (v ruinách z Pavlových časů) shromáždili okolo dvaceti tisíc „přímluvců“ a „modlitebních válečníků“ z celého světa. A ti se jen modlili a vedli „duchovní boj“ aby „zničili“ Dianu Efezskou. Nekázali evangelium. Nepřijeli tam, aby se podělili o pravdu z Božího Slova a získávali lidi pro Pána. Namísto toho se jen sešli a měli službu modlitby a chvály, při které jak si mysleli, si to „vyřídili“ s Dianou Efezskou. To byl přesný opak toho, co dělal Pavel! Osobně nevěřím tomu, že „Diana Efezská“ má dnes ještě vůbec nějaký vliv. Byla poražena už před dvěma tisíci lety Pavlem a rychle se šířící pravdou evangelia. Dnes už nikdo Dianu neuctívá! Samozřejmě, že lidé od „duchovní boje“ by řekli, že je pořád tou stejnou démonickou entitou v pozadí islámské víry. Přesto je to absolutně subjektivní argument. Oni ten dojem mají, ale biblickým způsobem ho nemohou ani objasnit, ani potvrdit. Proto nevěřím tomu, že je to pravda. Ale ano, jsou démonické bytosti, které v dnešním světě působí. Jsou, protože jim lidé dávají moc tím, že se podřizují jejich lžím. Situace se ale nedá změnit přímým utkáním s démony v modlitbě. Jejich moc mohou utnout jen lidé, když začnou věřit pravdě. Jakmile jednotlivci, rodiny a komunity opustí podvod, démonická moc ztratí moc a padne. Kdo přišel první? Spousta křesťanů si myslí, že nad San Franciskem vznáší démonické moci homosexuality a lesbicismu, které drží lidi v zajetí. Pravděpodobně tam je veliká koncentrace těchto jednotlivých duchů, větší než jinde, ale jak se s nimi vypořádáte? 110
Lidé duchovního boje se s nimi snaží vypořádat přes přímluvnou modlitbu, duchovní mapování, modlitební pochody, svazování ďábla, a další podobné aktivity. Ale to není Písmy podložený model Nového Zákona. Tyto démonické moci opravdu nejsou činné jinak, než že lidé se jim poddali a dali jim svou moc. Nemůžete prostě jen tak tyhle mocnosti svázat a přikázat jim odejít! Někteří křesťané si myslí, že pokud se zbaví démonických mocí, pak by lidé byli svobodní a mohli by reagovat na evangelium. Ale je to přesně naopak! Když lidé zareagují na pravdu, pak démoni ztratí svou moc a odejdou. Kdo přišel do San Franciska první – démoni nebo homosexuálové? Lidé, kteří byli homosexuálové nebo jim fandili, byli zvoleni do vlády. Schválili zákony, které je speciálně podporovaly, což ze San Franciska udělalo místo pro homosexuály velmi atraktivní. Démonické moci tam ještě nebyly, aby mohly tyto lidi přitáhnout. Homosexuálové přišli a přinesli s sebou své démony. Démonické homosexuální moci se nezbavíte tím, že půjdete na nebeská místa a budete s nimi bojovat přímo. Ale když tihle lidé začnou chápat a věřit, že je Bůh miluje a že je stvořil jako Adama a Evu, a ne jako Adama a Pepu, tak budou svobodní. Pak se oni sami těm ďáblům vzepřou a celé klima nad San Franciskem se změní. „Duše, která hřeší, zemře“ Mám přátele, kteří věří, že Spojené Státy nezažijí probuzení, dokud se nebude litovat krutostí v minulosti spáchaných na domorodém Americkém obyvatelstvu a dokud nebudou odpuštěny. Myslí si, že musíme bojovat „duchovní boj“, abychom se zbavili démonů vládnoucích nad naší zemí díky porušeným smlouvám a prolévání nevinné krve v předchozích staletích. A znovu, toto protiřečí písmům Nového Zákona. Možná můžete citovat pár Starozákonních veršů, ale tato pojetí nezapadají do Božího Slova z té druhé strany Kříže. Ezechiel prorokoval, že se každý jednotlivec bude pod Novou Smlouvou zodpovídat za své vlastní hříchy – a ne za hříchy těch druhých. Což jest vám, že užíváte přísloví tohoto o zemi Izraelské, říkajíce: Otcové jedli hrozen trpký a zubové synů laskominy mají? [tj. „generační 111
prokletí“] Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že nebudete moci více užívati přísloví tohoto v Izraeli. Aj, všechny duše mé jsou, jakož duše otcova, tak i duše synova mé jsou. Duše, kteráž hřeší, ta umře. Ezechiel 18:2–4, závorky autora Bůh dnes nesoudí děti za hříchy jejich otců. (Ezechiel 18:20) Na domorodých Američanech bylo napácháno nesmírné množství hrozných zvěrstev. Moje žena je původní Američanka, ale nenese v sobě hořkost a nehýčká si zranění za to, co se stalo před staletími. Ale kdybych se setkal s domorodým Američanem, který by na mě byl rozzlobený kvůli tomu, co můj pra, pra, pra, praděda udělal jeho lidem, tak bych se omluvil. Bylo to špatné a nemělo se to stát, ale to samotné není to, co toho člověka dnes drží v zajetí. Ten muž by stál před Bohem sám o sobě. Nebyl by produktem událostí starých tři sta let. Tyto události ho mohly ovlivnit, ale je to úplně na něm, jestli si vybere život nebo smrt. Pokud dokáže pochopit a věřit skutečnosti, že Ježíš Kristus se už se všemi hříchy vypořádal jednou a navždy na Kříži, pak ho odpuštění osvobodí. Podvod je tím, co nás držívá v zajetí a pravda je tím, co nás osvobozuje. Prostě odmítám dávat ďáblovi moc! Tím, že bych řekl, že probuzení se nemůže uskutečnit, dokud neuděláme všechny zmiňované věci, pak bych tím dal Satanu moc, kterou doopravdy nemá. Evropa Křesťané v Evropě vysledovali cestu Křížových výprav (uskutečněných v jedenáctém, dvanáctém a třináctém století). Činili pokání a omlouvali se potomkům lidí, o kterých byli přesvědčeni, že jim jejich předchůdci před staletími ublížili. Tohle všechno udělali, protože byli přesvědčeni, že Evropa zůstane v duchovní temnotě, dokud se neuskuteční toto „usmíření“. Špatně! Co drží Evropu v duchovní temnotě? Neslyšeli a neuvěřili Božímu Slovu! Evropské televizní kanály striktně cenzurují moje programy. Sestřihují moje učení tak moc, že to z něho odebírá hodně moci. Jednou „vypípli“ něco, co jsem řekl o trestání našich dětí, jako by to bylo rouhání! Nemůžu říct: „Ježíš je ta cesta, pravda a život.“ Namísto toho musím 112
prohlásit: „Bible říká, že Ježíš je ta cesta, pravda a život.“ Musím to deklarovat jako názor, ne jako fakt. Božímu Slovu se také hodně brání na evropských rádiových vlnách. Je to nedostatek pravdy Božího Slova, který drží Evropu v Satanově sevření. Po celé Evropě vydali zákony proti kázání evangelia. Ve Francii je dokonce nelegální evangelizovat. Pokud na někoho položíte ruce a budete se modlit za jeho uzdravení, můžou vás vsadit do vězení za provozování lékařství bez licence. Všechno tohle je proti evangeliu. Důvod proč je Evropa ve stavu v jakém je, je protože není otevřená Boží Zprávě, ne kvůli démonickým mocnostem. Démonické moci jsou její součástí. To ony inspirují lidi, aby tohle dělali. Ale tenhle problém nemůžete vyřešit tím, že zahájíte „duchovní boj“ a začnete svazovat démony; musíte do lidí dostat Boží Slovo! Učit & kázat Křesťané už utratili miliony dolarů cestováním do těch nejméně evangelizovaných národů. Jezdí tam a dělají „modlitební pochody“; což znamená, že chodí kolem a „svazují“ duchovní moci. Je jim nakázáno, aby nikomu nesvědčili – aby se jen modlili. Pokud by se ta stejná částka peněz věnovala na kázání evangelia nedosaženým lidem, tak bychom viděli probuzení! Jde o špatný a nefunkční přístup! Toto efezské shromáždění s dvaceti tisíci lidmi, kteří se prostě jen modlili a prováděli „duchovní boj“ proběhlo před teroristickými útoky 11. září 2001. Nezlomilo to démonické moci aktivní v muslimských extrémistech. A nikdy nezlomí. Tohle nebyla metoda k přemožení démonického vlivu v lidských životech, která by byla podložená písmy. Já dělám všechno co zvládám, abych šířil Slovo! V Americe, Evropě a po celém světě se v televizi a rádiu káže Boží Slovo. Každoročně šíříme tisíce kazet a CD nosičů. Spousta z našich materiálů (tj. zvukové záznamy, články a Biblické komentáře) jsou zdarma k dispozici na internetu. Podporujeme spoustu mezinárodních křesťanských pracovníků, kteří odvážně kážou evangelium. Tohle by měl být přístup celé Církve!
113
KAPITOLA 17
ĎÁBLOVA LÉČKA „Duchovní boj“ tak jak je dnes presentován, je ve skutečnosti ďáblovou léčkou. Podívejte se na to ovoce: křesťané se utvrzují v tom, že nebudou kázat evangelium, ale že se budou jen „modlit“. Možná se divíte, Proč by Satan chtěl, aby se věřící víc modlili? To je prosté! Ďábel má potěšení z toho, když se vydáváme náboženskému modlení se neplodných modliteb. Kdo si myslíte, že „inspiroval“ takzvané „modlitby“ zákoníků a farizeů a pokrytců, které Ježíš tak důrazně odsoudil? Troubili na trubky, stáli na nárožích, a když se „modlili“, prováděli všemožné náboženské ceremonie. Pokud si myslíte, že ďábel nikdy nebude radit lidem, aby se prostě „modlili“, tak jste opravdu na omylu. Církevní historie překypuje příklady, kdy nepřítel okouzlil křesťany různými druhy dojemně vyhlížející – ale prázdné – duchovní gymnastiky. Náš cíl jako věřících by měl být v kázání evangelia a prohlašování pravdy Božího Slova všude a všem lidem. Ale dnes existují skupiny, které utrácí velké částky k tomu, aby posílali stovky, snad i tisíce křesťanů po celém světě na takzvané „misijní cesty“, při kterých rozhodně nemají kázat evangelium. „Nikomu neříkejte své svědectví! Vaše práce je jen chodit, modlit se a bojovat duchovní boj.“ A i když jsou jejich srdce snad na správném místě a životy některých jsou rozhodně předurčené k misii, přes to všechno – je to špatně, špatně, špatně! Kdyby v těch národech investovali stejnou částku peněz a úsilí do kázání evangelia, rozdávání letáčků a sdílení se o pravdu, tak by rozhodně viděli lepší výsledky. Kázat & modlit se Otázka není, jestli raději kázat, nebo se modlit, měli by to dělal oboje. Modlitba je jako voda pro semínko. Pokud jsou semínka zasetá, pak potřebují, aby je někdo zalil. Ale třeba prázdnou půdu můžete zalévat, zalévat a zalévat, a přesto z ní nic nevzejde. Lidé se mohou znovu narodit 115
jen z neporušitelného semínka Božího Slova. (1 Petr 1:23) Předtím než začnete zalévat, musíte zasít semínko! Když šel Pavel kázat, požádal své přátele, aby se za něj modlili: „Modlete se i za mne, aby mi bylo dáno slovo, abych mohl otevřít ústa a směle oznamovat tajemství evangelia“ (Efezským 6:19). Neřekl jim: „Modlete se, aby se otevřely uši lidí ke slyšení. Modlete se, aby démonické moci (jako Diana Efezská) zmizely.“ Ne! Pavel po lidech chtěl modlitbu za to, aby mohl mluvit se zjevením, autoritou a mocí, aby se děly zázraky v mocném jménu Ježíše. Modlitba je důležitou součástí evangelia, ale nikdy nemůže nahradit kázání Božího Slova. Moc Diany Efezské doslova zničila Pavlova odvaha se sdílet o pravdu. Nakonec se Demetrius a ostatní řemeslníci shromáždili, protože přišli o práci. Lidé přestali nakupovat jejich pohanské modly. Řekli si: „Nejenže je tím ohrožena pověst našeho řemesla; hrozí také, že chrám veliké bohyně Artemis už nebude nic znamenat a tak se sníží věhlas té, kterou ctí celá Asie a celý svět!“ (Skutky 19:27) Dokud ji přímluvci duchovního boje nevyhrabali a nedali jí autoritu, kterou předtím neměla, Diana Efezská neměla žádný vliv už téměř dva tisíce let. Taková je moc Božího Slova! Bůh už všechno dokončil. Už nám to v duchovní oblasti dal. Jediná válka, kterou bojujeme, je fyzické přijetí všeho, co On už zajistil. Pravda lidi osvobozuje Jak se v té bitvě bojuje? Odehrává se na nebi? Musíme se šplhat na vysoké budovy a pronajímat si letadla, abychom mohli bojovat s duchovní špatností na vysokých místech? Musíme posílat lidi do cizích zemí celého světa, aby tam ďábla napomínali? I kdyby démonické moci byli opravdu takovou silou jak lidé tvrdí, ani pak byste nemuseli šplhat na budovy nebo pronajímat letadla, abyste se k nim přiblížili. Ani byste nemuseli posílat lidi do cizích zemí, aby se tam modlili. Není to tak, že by naše modlitby fungovaly jen v okruhu jednoho kilometru. A i kdyby to tak bylo, mohli byste svázat démony odkudkoli. Modlitba je tak mocná! Ale vy tohle dělat nemusíte. Místo toho kažte evangelium! Řekněte lidem pravdu. Vysílejte Jeho Slovo v rádiu, v televizi a na internetu. 116
Rozdávejte letáčky, knihy, a další kvalitní literaturu. Trénujte učedníky a posílejte je dál. Založte Biblickou školu a církev. A v neposlední řadě se staňte partnerem služby a podporujte práci někoho, kdo tyhle aktivity dělá. Nový Zákon zdůrazňuje kázání Božího Slova! Nicméně důraz se obvykle neklade na kázání Slova. Namísto toho se většina lidí modlitebního boje věnuje všelijakým výstředním aktivitám. Slyšel jsem dokonce o veřejném shromáždění, kde žena ležela na muži a emotivně prožívala představu porodu. A tomu říkali „těžká práce“ a vedení „duchovního boje“. To je opravdu obscénní a úplně bezbožné. Pán nikdy nikoho nic z toho neučil! Jsem tedy proti duchovnímu boji? Ne! Jsem proti opravdové přímluvě? Ne! Jsem jen proti výstřednostem, kterým se dnes rádo říká „duchovní boj“ a „přímluva“. Tělo Kristovo potřebuje tato učení osvítit světlem Božího Slova a Nové Smlouvy. Jediný důvod proč má dnes Satan vliv, je protože existuje spousta podvedených lidí, kteří mu dávají moc a propagují jeho doktríny. Pokud bychom kázali jen pravdu, ďábla by to zredukovalo až na nulu. Ale protože existuje tolik chyb – ne jen ve světě, ale také v Těle Kristově – budeme neustále muset bojovat pravdou proti lži, dokud se Ježíš nevrátí. Nikdo neví všechno, takže své mysli musíme neustále obnovovat pravdou. Jsou věci, se kterými bojujeme, a duchovní boj je skutečný, ale ne proto, že by Satan měl všechnu moc; je to proto, že podvedl tolik lidí. Protilátkou není přímluva – svazování démonických mocí a získávání milionů křesťanů k „modlení“; ale prohlašování pravdy, která lidi osvobodí. Probuzení To stejné platí pro probuzení. Já jsem pro probuzení. Chci vidět dobré výsledky probuzení, jak vane Amerikou a celým světem. Potřebujeme probuzení, ale jak ho získáme? „Přímluvci“ říkají, že se musíme modlit více, déle a získat víc a víc lidí – stovky, tisíce, miliony, deseti miliony – aby se s námi modlili a postili. Vidí Boha jako toho, kdo je odpovědný za uvolnění probuzení, a kdo ho od nás z neznámého důvodu zadržuje. A protože podle nich Bůh „není potěšen“, tak činí pokání, snaží se napravit staré věci a tak dále, aby Ho upokojili a On aby poslal probuzení. Bůh už je usmířený! Ježíš Kristus zajistil usmíření za všechny hříchy 117
před dvěma tisíci let. Bůh už se nezlobí. Skrze Svou smrt, pohřeb a vzkříšení už před dlouhou dobou uvolnil Ježíš všechnu moc, která je potřeba k masivnímu světovému probuzení. To my ho jen nepřijímáme. Potřebujeme věřit tomu, co už Bůh udělal, nežebrat a nežadonit o probuzení. Staňte se pro ostatní nádobou Božích zázraků. Začněte uzdravovat nemocné a křísit lidi z mrtvých! Zaručuji vám, že uvidíte, co probuzení obnáší. Vlastně budete mít tolik probuzení, kolik zvládnete! Jsem v každém případě pro probuzení. Ale to se objeví, až když lidé přijdou a odevzdají se Bohu, ne když mu budou kroutit ruku za zády prostřednictvím „přímluv“ a „duchovního boje“. Vím, že spousta lidí to, co vám říkám odmítne, protože je to tak jiné, než to, co je v Těle Kristově obecným teologickým proudem. A i když je nás jen pár, kteří toto dnes kážou, vyzývám vás, abyste se sami podívali do Božího Slova. Prostudujte si Ježíšovu oběť. Jděte v příkladech z knihy Skutků. Nenajdete žádného „přímluvce“ nebo „duchovní boj“ tak, jak se dnes učí. Satan má vliv, ale není tou mocnou hrozbou, kterou z něj dělají lidé, kteří zmeškali triumfální průvod. Ježíš: Náš mocný vysvoboditel! Vizualizujte si triumfální průvod. Dívejte se na poraženého Satana, svlečeného ze vší moci a autority a přibitého ke kříži. Dovolte té vizi ďábla – přišpendleného ve vitríně – aby se ponořila hluboko do vašeho srdce. Jakmile jste jednou viděli tuhle slavnou přehlídku, už se ho nebudete bát. Satan už vás nebude moci zastrašit tak jako dřív. Budete svobodí a budete moci odvážně sloužit Boží svobodou ostatním!
118
KAPITOLA 18
NECHTE SVOU VÍRU NĚCO DĚLAT Nepotřebujete víc víry – tak se přestaňte snažit ji získat! Pokud jste znovu narození, pak už máte všechnu víru, kterou kdy budete potřebovat. Máte víry víc než dost. Jen o tom nevíte a nevíte, jak ji použít! Učedníci měli ten stejný problém. Všimněte si jejich reakce na Ježíšovo učení: Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“ Nato apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“ Lukáš 17:3–5 Ježíš vzkřísil lidi z mrtvých, otevřel slepé oči a hluché uši, uzdravoval malomocné, vymítal démony a dělal spoustu zázračných věcí, které nikdy nikdo předtím neudělal. Ale bylo to kvůli Jeho příkazu neustále odpouštět – ne ty ostatní položky – co učeníky přimělo říct: „Pane, dej nám víc víry! Víra je pro každodenní život! Nemáme ji jen pro zázračná uzdravení a finanční záchrany. I když tyto věci jsou důležité, jsou to vaše každodenní mezilidské vztahy, kde se klade největší požadavek na vaši víru. Jste vedle, pokud si myslíte, že víra je primárně určená pro těžké situace, jako třeba když vám doktor řekne, že zemřete nebo čelíte bankrotu. Víru rozhodně v těchto krizích uplatníte, ale potřebujete ji hlavně pro lidi, se kterými žijete a pracujete v každodenním životě. Jak jinak můžete nastavit druhou tvář, když vás někdo zraní? Potřebujete víru, abyste mohli vždy a bezpodmínečně milovat, odpouštět svým spolupracovníkům, partnerovi, dětem, rodičům a sousedům. Učedníci byli tak udiveni Ježíšovým příkazem odpouštět – a to až sedmkrát za den – že prohlásili: „Pane, dej nám víc víry!“
119
Víc než dost víry Ježíš odpověděl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.“ (Lukáš 17:6). Jako by se zdálo, že Ježíš ani neodpovídá na jejich požadavek. Oni přece chtěli: „Dej nám víc víry,“ a On odpověděl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrno, mohli byste udělat tohle.“ Co jim tím Pán vlastně říkal, bylo: „Hoši, nepotřebujete víc víry. Nemáte problém s vírou. Jen tu víru, kterou máte, nepoužíváte!“ Hořčičné zrnko je jedno z těch nejmenších, které vůbec je. Je tak maličké, že když ho držíte mezi palcem a ukazováčkem, je těžké vůbec říct, jestli něco máte. Ježíš řekl: „Pokud byste měli víry jen takhle maličko – velikosti hořčičného zrnka – mohli byste říct tomuto stromu, aby se vykořenil a vrhl se do moře a on by vás poslechl.“ Potřebujete se jen naučit, jak používat víru, kterou už máte. Většina křesťanů dnes tento koncept nemá. Věří, že víra funguje, ale oni že jí mají málo. To je podvod od ďábla! Satan nás oslepil, abychom neviděli, co máme. Už máte to stejné množství a kvalitu víry, jako měl Ježíš, když fyzicky chodil po této zemi. Je v nitru každého znovu narozeného věřícího. Satan křesťanům lže, aby jim zabránil tohle pochopit. A oni věří, že víra funguje, ale ne, že jí mají dost. Myslí si, že víra přichází a odchází – někdy je silná, někdy slabá. Je to jako by nemohli najít kliku, nemohli ji chytit, a nemohli ji ovládat, protože je tak nepostižitelná. A to je vůči víře totálně špatný postoj. Máte – zrovna teď – víc než dost víry. Jen ji potřebujete používat! Služebník jménem „Víra“ Pak ve verši 7–10 se Ježíš okamžitě pouští do podobenství, aby svůj názor ilustroval. Pokud pochopíte, že už máte víru a že ji potřebujete používat, pak tohle podobenství dává smysl. Pokud se je budete snažit uplatnit nějak jinak, tak vám smysl nedá. Kontext diktuje význam. Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi. Tak 120
i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“ Lukáš 17:7–10 Ježíš říkal: „Potřebujete použít víru, kterou máte! I když by byla veliká jenom jako hořčičné zrnko, je to dost na to, abyste přesadili strom do moře. Svého služebníka byste chtěli nechat pracovat, kdybyste nějakého měli, že ano? Už máte víru. Tak ji nechte pracovat!“ Služebnictví a otroctví bylo v Ježíšových dobách součástí každodenního života. Pokud jste nějakého otroka nebo služebníka měli, pak jste chtěli, aby vám sloužil. Nezáleželo na tom, jestli byl unavený a zrovna se vrátil z celodenní práce na poli. Když byl čas večeře, tak jste prostě očekávali, že vám nachystá jídlo. Služebníci jedli, až když se páni najedli a měli dost. Nejedli zároveň s vámi, a rozhodně nejedli dříve než vy. Vy jste byli jejich pánem! V dnešní přecitlivělém, lítostivém a politicky správném pojetí by většina lidí řekla: „No teda, se svým služebníkem bys takhle zacházet neměl!“ Ale v dobách, kdy Ježíš vyprávěl toto podobenství, nebyli služebníci a otroci rozmazlení; ale byli používaní. Nenechávali jste je jen tak polehávat celý den a nic nedělat, protože byste je nechtěli využít. Ani jste na ně nebyli milí a laskaví. Přikázali jste jim se postarat o vaše potřeby před jejich potřebami. Nemuseli jste na ně být zlí a nepříjemní, ale jako jejich pán jste jim rozhodně dával rozkazy. Pokud jste měli sluhu, pak jste ho nechali pracovat! Víra by se měla nechat pracovat, ne rozmazlovat. Nepoužívat svou víru, je jako dovolit svým otrokům, aby seděli na gauči a nedělali nic jiného, než celý den sledovali televizi. Namísto toho, aby sílili a byli díky práci pořád šikovnější, by jejich svaly atrofovaly a jejich schopnosti by se otupily. A pak byste se divili, proč vaše víra nepřináší žádné výsledky. Protože jste ji nenechali pracovat! Nepoužíváte ji! Nechte svou víru pracovat jako pán nechává pracovat otroka. Otázka není, jestli máte sluhu, ale jestli umíte používat to, co máte! Boží dar Většina věřících neví o víře, kterou mají. Pokud bych vám začal vyprávět svědectví o tom, co víra dokázala – vzkříšené mrtvé, otevřené slepé oči 121
a otevřené hluché uši, zázračná finanční zajištění – tak byste řekli: „Chvála Bohu! Věřím, že se tyhle věci dějí.“ Pokud bychom byli na shromáždění, kde někdo zemřel, a já se vás zeptal: „Kolik z vás věříte, že Pán ho může vzkřísit z mrtvých?“ tak byste se mnou souhlasili, že se to může stát. Pokud bych se zeptal: „Kolik z vás věří, že když se budu modlit, tak ten člověk vstane z mrtvých,“ tak byste se mnou zase úplně souhlasili. Vlastně byste se asi protlačili dopředu, abyste ten zázrak lépe viděli. Ale většinu lidí bych ztratil, kdybych řekl: „Dobrá, pokud tomu věříte, tak se za něj pojďte modlit.“ Najednou by se vaše očekávání proměnilo v obavy. Proč? Protože pokud jste jako většina lidí, tak nevěříte, že vaše víra je dostatečná. Nepochybujete o tom, že víra funguje; jen nevěříte, že jí máte dost a v dostatečné kvalitě. Většině křesťanů můžete namluvit: „Já prostě potřebuji víc víry,“ a modlit se s nimi: „Ó Bože, prosím, dej mi víc víry!“ Ale tím byste popřeli všechno, co jsme až dosud ve Slově viděli. Už máte víru. Už ve vás žije ta stejná moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. Nemáte problémy s vírou; máte problém s vědomostmi. Nevíte, co máte. A neznáte zákony, které určují to, jak funguje! „Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efezským 2:8–9, důraz autorův). Tento verš se dá vyložit přinejmenším dvěma způsoby. „To“ mluví o spasení, které je Božím darem a není z nás (z našich skutků). Nicméně „to“ může také znamenat víru, kterou jste použili při přijetí spasení. Ta víra také není z vás, ale „Boží dar“. Vidíte? Boží Slovo nese víru Víra, kterou potřebujete k přijetí spasení, pochází ze slyšení Božího Slova. Jak ale budou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? A jak budou kázat, když nebyli posláni? Jak je psáno: „Jak vítaný je příchod poslů pokoje, poslů dobrých zpráv!“ Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Boží. Římanům 10:14–17 122
Jednoduše nemůžete uvěřit, dokud neuslyšíte Boží Slovo. Boží Slovo nese víru! Každé slovo, které vychází z vašich úst je nádobou. Můžu říct věci, které vás vybudují a povzbudí vás. Mohl bych vám dokonce vehnat do očí slzy radosti tím, že vám složím kompliment a budu vás chválit. Anebo také můžu říct věci, kterými vás srazím a vezmu vám všechnu odvahu. Můžu vám zajistit slzy lítosti, zranění, smutku, bolesti a hněvu. Slova jsou mocná! Slova obsahují buď víru, nebo nevíru. Boží slova jsou plná víry. Bůh Sám je plný víry a slova, která promluvil, jsou plná víry. Jsou to malé nádoby plné Boží víry. Nemůžete věřit Bohu za spasení bez toho, aby vám napřed nepřinesl Svou víru. Je opravdu potřebná nadpřirozená víra, abyste se mohli znovu narodit! Proto v sobě máte nadpřirozenou Boží viru a ta se nemění. Boží dary a povolání jsou neodvolatelná. (Římanům 11:29) To my jen nepoužíváme, co máme, a to v zásadě proto, že nevíme, že to máme.
123
KAPITOLA 19
NADPŘIROZENÁ VÍRA Církev, ve které jsem vyrostl, používala několik příkladů na ilustraci toho, že všichni mají víru. Postavili před nás židli a řekli: „Abyste si na tu židli sedli, potřebujete víru. Protože, jak víte, že vás udrží?“ A řekli: „Děláte to vírou, když projíždíte křižovatkou na zelenou. Používáte víru v to, že ti na druhé straně křižovatky na červenou zastaví.“ Pak by také řekli: „Je v tom víra, když letíte letadlem. Nevíte přece, jak to celé funguje. Neznáte se s pilotem. To jsou události, při kterých pravidelně používáte svou víru.“ Všechno toto je do určité míry víra – ale tady jde o lidskou víru. Bůh je Bytostí víry a lidská bytost byla stvořena k Jeho obrazu. Proto musí každý člověk – spasený nebo nespasený – mít víru v sebe, protože to bylo částí Boha a teď je to vaší částí. Nicméně je tento druh víry – sezení na židli, projíždění křižovatkou a létání letadlem – lidskou vírou. Je založená kompletně na tom, co vidíte, slyšíte, cítíte, co můžete ochutnat a čeho se dotknout. Pokud byste si všimli, že té židli chybí noha nebo dvě a že se viklá, tak byste si na ni nesedli. Pokud byste slyšeli hlasité kovové skřípání a cítili byste kouř vycházející od křídla, tak byste tím letadlem určitě neletěli. Ani byste neprojeli křižovatkou, pokud byste zaregistrovali, jak se někdo rychle řítí ke křižovatce z opačného směru. Smyslové poznání – to co vidíte, slyšíte, cítíte, čeho se můžete dotknout a co ochutnat – ovlivňují lidskou víru. A přesto, abyste mohli přijmout spasení, museli jste věřit věcem, které vaše přirozené smysly nevnímají. Nikdy jste přece Boha ani ďábla neviděli. Nikdy jste neviděli ani nebe ani peklo a nikdy jste neviděli hřích. Viděli jste, jak lidé páchali hříchy, ale jak vlastně „hřích“ vypadá? Hřích není vidět a ani není vidět to, jestli je odpuštěný. A přece jste museli uvěřit ve všechno tohle neviditelné, v nehmatatelné věci. Jediný způsob, jak jste tohle mohli udělat, je za účasti nadpřirozené Boží víry.
125
Boží víra Boží víra není omezená nějakými fyzickými důkazy. On věci promlouvá a potvrzuje je ještě před tím, než se fyzicky projeví. Je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“ před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly (Římanům 4:17). Bůh oživuje mrtvé a povolává ty věci, které nejsou (fyzicky projevené), jako kdyby už byly. V tomto případě Bůh nazval Arama (prince) „Abrahamem“ (otec mnohých národů) ještě předtím, než měl své první dítě. Taková je Boží víra! Bůh stvořil nebe a zemi. Řekl: „Budiž světlo,“ a bylo světlo (Genesis 1:3). Pak po pár dnech stvořil slunce, měsíc a hvězdy. A já nevím přesně, jak to všechno bylo možné, ale Slovo jasně říká, že Bůh stvořil světlo předtím, než vůbec existoval zdroj, ze kterého by mohlo světlo vycházet. Boží víra není omezená tak jako lidská! Přijmout spasení je jako sedět na židli, kterou nevidíte. Lidská víra to nezvládne. Nezačali byste si sedat, pokud byste něco neviděli nebo necítili. A přesto jste uvěřili Bohu – kterého fyzicky nemůžete vidět ani cítit, že vám odpouští hříchy – což fyzicky také nemůžete ani vidět ani cítit. Jak jste to teda udělali? Použili jste Boží nadpřirozenou víru! Obojí, spasení i víra na přijetí spasení jsou Boží dary. (Efezským 2:8–9) Boží Slovo obsahuje Jeho víru. Proto ho musíte slyšet, abyste se mohli znovu narodit. „Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a věčné Boží slovo.“ (1 Petr 1:23). Boží Slovo obsahuje víru, kterou potřebujete k tomu, abyste věřili, že se Bůh stal tělem, žil dokonalým životem a trpěl Svou smrtí za náš trest. Je k tomu potřeba Boží nadpřirozená víra, abychom věřili, že byl Ježíš vzkříšen a vaše hříchy že jsou odpuštěny. Těmto věcem nemůžete věřit prostou lidskou vírou. Je to Boží Slovo, které vám tuto víru dalo. K tomu, abyste přijali spasení, jste použili Boží nadpřirozenou víru. Ne obyčejnou lidskou víru. Byl to dar, který jste dostali, když jste přijali Jeho Slovo. Nebylo to tak, že jste vy vložili svou víru v Boha – narodili jste se znovu Boží vírou! Jako hříšníci jsme na tom byli tak mizerně, že jsme se sami nemohli zachránit, dokonce ani sami věřit, že by nám byly odpuštěny hříchy. Boží dobrá zpráva (evangelium) k nám přišla, abychom 126
v něm mohli přijmout Jeho nadpřirozenou víru, kterou jsme potřebovali ke spasení. Kristova víra Abyste jste mohli být ospravedlněni, museli jste použít víru Ježíše Krista. Víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní! Galatským 2:16, důraz autorův Vložili jste svou víru v to, co Ježíš udělal, ale k tomu jste použili Kristovu víru, abyste byli ospravedlněni. Jakmile jste se jednou znovu narodili, tak také žijete vírou Syna Božího. „Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.“ (Galatským 2:20, důraz autorův, překlad z angličtiny) Jsem si vědom toho, že jiné překlady říkají: „žiji ve víře v Božího Syna“, ale můj závěr po spoustě studia je, že opravdu správné vyjádření je: „žiji ve víře Syna Božího“. Takže jste byli „ospravedlnění [učiněni spravedlivými, znovu narozeni] vírou Kristovou“ a teď „žijete vírou Syna Božího“ (Galatským 2:16, 20; závorky autora). To je velmi důležité! Vaše nové narození i současný život je oboje skrze nadpřirozenou víru Boha Samotného. Proto Ježíš říkal: „Nepotřebujete víc víry. Jen se potřebujete naučit, jak nechat pracovat to, co už máte! Víra, kterou máte, stačí na to, aby se morušovník vykořenil a přesadil se do moře. Použijte to, co máte!“ (Lukáš 17:6–10, parafrázováno). Co dělal Ježíš A protože víra, kterou jsme se znovu narodili a teď v ní žijeme, je nadpřirozená víra Božího vlastního Syna, tak má potenciál dělat všechno, co dělal Ježíš. 127
„Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky“ (Jan 14:12). Jak můžeme dělat ještě větší skuty, než dělal Ježíš? Ale ani zatím nemluvme o dělání větších skutků. Jak můžeme dělat zázraky, mít slova moudrosti a poznání, nastavovat druhou tvář, jít extra míli, vyhánět démony a žít v bezpodmínečné lásce? Je to protože vy a já máme tu stejnou víru, kterou měl Ježíš, aby tyto věci zvládl. A protože je to Jeho nadpřirozená víra – ne naše lidská víra – je schopná dělat cokoli, co dělal On! A přesto většina křesťanů říká: „No, ale já jsem jen lidská bytost, víš? Jsem jen člověk.“ Tohle myšlení pěkně zapáchá! Byl jsem jen člověk, ale pak jsem se znovu narodil. A jedna moje část teď má víru Syna Božího. Ano, tělesná část pořád může dělat chyby a všechno ostatní. Ale moje znovu narozená část má moc! Pokud máte pořád na mysli fakt, že máte víru Syna Božího, pak vidíte rozdíly v tom, v co doufáte, co očekáváte a v co věříte. Pokud opravdu věříte, že v sobě máte potenciál, pak se nespokojíte s porážkou, odrazením a s obyčejným pozemským životem. Teď máte víru Ježíše Krista Samotného a žijete jí! Míra víry Bůh dal každému znovu narozenému věřícímu jednu míru víry. „Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil“ (Římanům 12:3, důraz autorův). Není to nějaká míra, ale ta míra víry! Většina křesťanů si myslí, že Bůh rozdává různé porce víry. Věří, že tamtomu člověku dá plnou sběračku a tomu dalšímu zase jen polévkovou lžíci. Tenhle dostane čajovou lžičku a támhleten jen trošku z očního kapátka. Takhle to ale není! Bůh dává každému věřícímu stejnou míru víry – plnou sběračku – protože to je ta určitá míra víry. Reinhard Bonke – významný německý evangelista, který kázal shromáždění čítajícímu i hodně přes milion lidí najednou v Africe – měl jednou interview v televizi. Někdo v publiku se ho zeptal: „Proč se děje o tolik více zázraků za oceánem, než tady ve Spojených Státech? Je to protože tam lidé mají víc víry?“ Okamžitě jsem nastražil uši, abych slyšel jeho odpověď. 128
„Vy Američané jste jediní, které jsem kdy potkal, kteří mají tento koncept „více víry“. Buď člověk věří nebo ne. Nemusíte mít „velkou víru.“ Pak dal pár příkladů lidí, kteří prostě slyšeli Boží Slovo poprvé v životě a přijali Boží věci. „Celý tento koncept „velké víry“ a „malé víry“ je chybný. Je to špatně!“ Víra je ovoce Možná se divíte, ale co ten setník v Matouši 8? Když Pán slyšel, co říkal, byl „překvapen tím, co uslyšel a řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel!“ (Matouš 8:10) Dá se na tuto událost poukázat a říci: „Hned tu máme biblický precedent. Ježíš řekl „takovou velkou víru“.“ Tady hraje roli víc věcí. Tohle se stalo před Novou Smlouvou a před novým narozením (Nová Smlouva technicky nezačala platit, dokud nebyl dokončen Kristův úkol usmíření). Pod Starou Smlouvou (před Křížem), vkládali lidé svou lidskou víru do Božích příslibů. Neříkám tím, že neměli víru, ale byla jiná, než jaká je víra novozákonních věřících (po Vzkříšení). Prostřednictvím nového narození můžete přijmout znovu narozeného ducha. Tam sídlí vaše nová podstata a Kristova víra. Lidé Starého Zákona k tomuto neměli přístup. A také víra je ovocem Ducha. „Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost“ (Galatským 5:22). Ve starozákonních svatých nepřebývala přítomnost Ducha Svatého. Přicházíval na ně občas, ale nežil v nich tak jako v novozákonních věřících. Takže oni (setník a ti další) museli Bohu věřit jinak, dokud Ježíš nezemřel za naše hříchy, nevstal z mrtvých a lidé se znovu nenarodili. A dokonce i po novém narození ukázali někteří věřící velkou víru a někteří velmi malou, pokud vůbec nějakou. Ale bylo by nepřesné říct, že někteří křesťané mají „velkou“ víru, zatímco jiní mají „malou“ víru. Spousta lidí používá pouze malou část víry, kterou jim Bůh dal. Ale je pravdou, že každý znovu narozený věřící má míru víry – víry Syna Božího! (Římanům 12:3; Galatským 2:20.)
129
Uvědomte si, co máte! Nemáte problémy s vírou; máte problémy se znalostmi! Abyste viděli, že vaše víra funguje, potřebujete si uvědomit a chápat, co vlastně máte. Pavel se modlil: „Kéž poznání všeho dobrého, co máte v Kristu Ježíši, vede k tomu, aby se naplno projevila štědrost tvé víry“ (Filemonovi 1:6). Neproste Boha: „Pane, přidej mi víru!“ Namísto toho věřte Božímu Slovu a začněte si uvědomovat, že nadpřirozenou Boží víru jste dostali ve chvíli vašeho nového narození.
130
KAPITOLA 20
ZÁKONY VÍRY Pavel měl míru Boží nadpřirozené víry. Uzdravil toho chromého muže u chrámové brány. (Skutky 3:6–8) Lidé se uzdravovali, když se jich dotkl i pouhý Petrův stín. (Skutky 5:15) A dokonce vzkřísil Dorkas z mrtvých. (Skutky 9:39, 40) Takové věci vyprodukovala Petrova víra. Všimněte si, komu Petr adresoval svůj druhý dopis: „Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteří dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista“ (2 Petr 1:1, důraz autorův). Petr svou víru nezískal svými dobrými skutky, ale dostal ji, když se znovu narodil „skrze spravedlnost Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ Spolu s Petrem jste dostali tuto „stejně vzácnou víru“, když jste se znovu narodili. Je to ta určitá míra víry. (Římanům 12:3) Pokud tomu nevěříte, tak to si můžete rovnou vytrhnout Druhou Petrovu epištolu z Bible a zahodit ji! Proč? Protože tuto epištolu napsal těm, kteří mají stejně vzácnou víru! Nemáte problémy s vírou; už máte víru Syna Božího. Ale abyste v životě viděli takové nadpřirozené výsledky, jako měl Petr, musíte se naučit ji používat! Zjistěte si, jak víru použít V Duchu Svatém jsem byl pokřtěn během svého nadpřirozeného setkání s Pánem 23. března 1968. Okamžitě jsem uvnitř pocítil sílu a začal jsem najednou věci chápat. Zvedla se ve mně vášeň a nová motivace a já začal vidět lidi uzdravené (rakovina, bolesti, hluchota). I když jsem z těch lidí, za které jsem se modlil, viděl jen malé procento uzdravených, bylo to o hodně lepší než předtím! Moje víra začala fungovat a já si začal uvědomovat, že je to veliká síla. Ale ještě jsem nevěděl, že jsem měl míru víry – víry Syna Božího. Tak jsem Pána hledal a žádal Ho o víc víry a o víc víry a o víc víry. 131
A postupně jsem z toho začal být pěkně frustrovaný. Tehdy mi Pán ukázal to, co jsem vás teď učil. A to můj život úplně změnilo! Namísto žadonění u Pána, aby mi dal víc víry, jsem Ho začal chválit a děkovat Mu za to, co mi dal. A začal jsem se víc nořit do Božího Slova – ne abych získal víru – ale abych lépe chápal, co mám a jak to funguje. Tím, že jsem studoval „víru“ ve Slově, jsem začal chápat zákony, které víru řídily a začínal jsem podle nich jednat. Víra ke spasení přichází slyšením Božího Slova. (Římanům 10:17) Pak když se znovu narodíte, máte Boží nadpřirozenou víru. (Římanům 12:3; Galatským 2:16, 20). Proto tam víra vždycky je, když jako křesťan studujete Bibli a slyšíte kázat Boží Slovo. Tím objevujete to, co v sobě máte a jak to použít! Proto vás povzbuzuje, když čtete 2 Petra 1:1. Můžete čestně říct: „Mám stejně vzácnou víru, jako měl Petr. On měl míru víry; i já mám míru víry. Pavel měl víru Syna Božího a já ji mám taky. Cokoli co dělal Petr, můžu dělat i já. Cokoli co dělal Pavel, můžu dělat i já. Cokoli co dělal Ježíš, můžu dělat i já. Sláva Bohu!“ Víra funguje podle Božích pravidel Milost vám a hojný pokoj skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána. Vše [a víra je rozhodně jednou z těch věcí], co potřebujeme k životu a zbožnosti, je nám darováno jeho božskou mocí skrze poznání Toho, který nás ve své slávě a ušlechtilosti povolal k sobě. Takto nám byla darována úžasná a vzácná zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí. 2 Petr 1:2–4, závorky autora Před spasením vám slyšení Božího Slova přineslo víru. Pokud jste ji přijali, mohli jste se znovu narodit, k čemuž jste použili víru ze Slova. A jakmile jste byli znovu narození, tak už jste v sobě měli víru. Je to ovoce Ducha. Ale čtení a chápání Slova vám dává poznat to, co vlastně máte. Slovo vás učí, jak víra funguje, abyste podle toho mohli jednat a mít v životě kompletní projevy vašeho spasení. Máte nadpřirozenou víru Syna Božího, protože je to Jeho víra, funguje podle Jeho pravidel. Nemůžete použít Boží víru na to, abyste si dělali, co se vám zachce. Není vaše; je Jeho! V tomto smyslu ji máte vypůjčenou. 132
A jediný způsob jak tato nadpřirozená víra přinese nějaké výsledky, je pokud ji budete používat tak, jak chce Bůh. Technicky řečeno, není to vaše víra. Někdo možná řekne: „Já jsem z Baptistické víry,“ a další zareaguje: „Já jsem Episkopální… Metodistické,“ nebo „Presbyteriánské víry“, jako kdyby existovaly různé křesťanské „víry“. Protože Efezským 4:5 ukazuje, že je jen „jeden Pán“ a „jedna víra“ – Boží víra. Nemůžete se rozhodnout, že budete věřit postaru, protože pokud budete věřit špatně, tak to nebude fungovat. Musíte svou víru použít tak, jak Bůh chce, protože je to Jeho nadpřirozená víra ne vaše lidská víra. Boží Slovo mluví o „zákonu víry.“ „Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry“ (Římanům 3:27). I když to není hlavním cílem Římanů 3, je to přesto pravdivý výrok. Boží víra ve vás funguje podle „zákona víry.“ Univerzální a neměnná Víra pracuje podle zákonů, které pro ni Bůh stanovil. Slovo zákon v tomto kontextu znamená „konstanta, bez kolísání nebo odchylek“ a „univerzální.“ To znamená, že víra funguje pro všechny, všude, stejným způsobem, podobně jako zákon gravitace. Gravitace je konstantní – nekolísá ani se nemění – a je univerzální (funguje všude na zemi). Proto jí říkáme „zákon“. Například jsem teď v Coloradu a využívám zákona gravitace k tomu, abych mohl sedět na židli. Kdybyste z jakéhokoliv důvodu to stejné nemohli udělat v Číně, pak by gravitace byla „fenoménem“ a ne zákonem. Aby něco mohlo být klasifikováno jako „zákon“, pak to musí být uplatnitelné pro všechny a všude. Většina lidí se na víru nedívá jako na něco, co je zastřešeno zákonem. Myslí si, že Bůh by mohl udělat cokoli, co by chtěl, pokud by Ho prostě požádali a „věřili“. Nechápou, že jsou určité hranice, kterými se Pán omezil. Proto se Boží víra vždycky drží těchto zákonů. A opět, tato pravda je evidentní v přirozené oblasti třeba na zákonu gravitace. Co se stane, když člověk vyskočí z Empire State Building? Chce Bůh, aby ten člověk zemřel? Je to Pán, kdo ho trestá? Ne. Ale také neporuší zákon gravitace, aby ho zachránil. Bůh nechce, aby se lidé zraňovali 133
a umírali kvůli gravitaci, ale přesně to se stane, pokud se proti tomuto zákonu prohřeší. Takhle to prostě je! Víra je podřízena zákonům. Bůh to tak zařídil ve váš prospěch. Nechce, abyste umírali na nemoci, byli finančně na dně nebo trpěli mentálními a emocionálními problémy. A přesto, pokud se nenaučíte, jak víra funguje a nezačnete podle toho jednat, tak ty stejné zákony (které vás měly požehnat) vás zabijí – pokud se proti nim budete prohřešovat. To je prostě úžasná pravda! Bůh nemůže – protože nechce – porušovat Své vlastní zákony. Je to proti Jeho spravedlivé a svaté povaze. Když Bůh něco řekne, tak to tak prostě je. Nemění jednou ustanovené věci jen kvůli našim rozmarům, potřebám nebo nevědomosti. Lidé – které Bůh miluje celým Svým srdcem – umírají, ne protože by to byla Jeho vůle, ale protože porušují zákony Jeho víry.
134
KAPITOLA 21
VÍRA MLUVÍ Jedním ze zákonů víry je: Budete mít to, co říkáte. „Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí. V moci jazyka je smrt i život, kdo rádi mluví, jí jeho ovoce“ (Přísloví 18:20, 21). Smrt a život jsou v moci vašeho jazyka! To je zákon víry. Bůh stvořil světy vírou tak, že je promluvil do existence. (Genesis 1) Všechno přirozené – fyzické, to co vidíme, slyšíme, cítíme, čeho se můžeme dotknout a co ochutnat – bylo stvořeno slovy. Boží vírou naplněná slova byla tím, co zformovalo tento vesmír a co ho drží pohromadě. (Židům 1:3; 11:3) Pokud by Pán porušoval Svá vlastní slova – zákony, které stvořil – celý vesmír by se zhroutil. Proč? Protože stvoření drží pohromadě mocí Božího živého Slova! Boží stvoření se řídí zákony. Jeden z Božích zákonů je, že máme to, co říkáme. Ve slovech je moc. Mluvíme slova. Schopnost mluvit odráží Boží podobu v nás. To je jedna z velmi důležitých charakteristik, které člověka odlišují od rostlin a živočichů – mluvíme slova. V tomto smyslu, je to tím Božským v nás, protože slova mají schopnost tvořit. Naučte se promlouvat život Ježíš tento zákon potvrdil. (Matouš 21:18–22; Marek 11:12–14, 20–24) Promluvil k fíkovníku a přikázal mu zemřít. Příštího rána Jeho učedníci zjistili, že přes noc se to přesně splnilo. Na jejich údiv Ježíš reagoval takto: Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. Marek 11:22, 23, důraz autorův 135
Víra se uvolňuje slovy. Je to jeden ze zákonů, který řídí víru. Smrt a život – ne jen život – jsou v moci vašeho jazyka. Pokud jste se znovu narodili, pak máte víru Syna Božího. A protože to většina lidí neví, tak ji ani nepoužívá. A těch pár, kteří tomu věří, ji ještě stejně nepoužívají většinou správně, protože nechápou zákony, které víru řídí a nejednají podle nich. Pokud by vám váš doktor řekl, že brzy zemřete, pak vaše slova ovlivní to, co přijmete. Pokud byste věděli, že vás Bůh už uzdravil a snažili byste se tomu věřit, pak vaše slova rozhodnou o tom, co zažijete. Budete mít buď život nebo smrt, to podle toho, co budete říkat. Pokud se vás někdo zeptá, jak se máte, tak tím že byste odpověděli,. „Umřu. Doktor říkal, že mi zbývá už jen týden,.“ uvolňujete smrt. Pokud začnete plánovat svůj pohřeb a poddávat se smutku, tak posilníte smrt. I když v sobě budete mít víru Syna Božího, tak se neuvolní. Namísto toho se uvolní to, co chce Satan prostřednictvím slov o smrti. Vaše slova mají takovou moc! Srdce a ústa dohromady Možná jste už slyšeli tu extrémní verzi této pravdy od hnutí „víry“ nebo „vyznání“. Tato pravda – že budete mít to, co říkáte – byla v mnoha směrech zneužita. Pokud někdo řekl „Ulechtá mě to k smrti!“ tak samozvaná „policie vyznání“ okamžitě vyskočila a odsoudila je. Ale Římanům 10:10 tento bod objasňuje. „Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.“ Vyznání se naplňuje pouze, když srdce a ústa pracují ve víře dohromady. Důvod proč lidé nepadnou k zemi mrtví, když použijí slangový výraz jako „Ulechtá mě to k smrti!“ je, protože to tak v srdci nemysleli. Neříkám, že je to dobré používat takové výrazy, ale nenaplní se to, protože ta slova nebyla tím, čemu srdce opravdu věřilo. Bez ohledu na to, jak byla tato pravda zkreslována a zneužívána, je to pořád pravda. Spousta křesťanů přichází o to, co pro ně Bůh zajistí v duchu, protože nepoužívají správně svá slova. Musíte se naučit jak mluvit život namísto smrti! Mluvte k hoře Ale jen promlouvání víry nestačí; musíte také mluvit přímo ke své hoře. 136
„Kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře….“ (Marek 11:23). Většina křesťanů je příliš zaneprázdněná tím, že říkají Bohu o své hoře, namísto toho, aby řekli své hoře o Bohu. Hora je jejich problém nebo cokoli, co chtějí změnit. Mluvte k ní! Neříkejte: „Ó Bože, jsem nemocný. Prosím, odejmi ode mě tu nemoc!“ nebo „Otče, prosím odejmi tento dluh.“ To je porušování toho, co vám naše písmo říká. Říkáte Bohu o své hoře. Mluvte k nemoci. Mluvte k vašim účtům. Zaměřte se na depresi nebo cokoli jiného, v čem je váš problém. Řekněte tomu, že Bůh už vás osvobodil. Pak tomu přikažte, aby vás to nechalo na pokoji. Proto musíte chápat autoritu, kterou vám Bůh dal a to, jak funguje. (Mé vyučování „Zákony víry“ a Autorita věřícího se tímto tématem zabývají důkladněji.) Když jsem sloužil v Charlotte, Severní Karolině, tak jsem bydlel u jednoho manželského páru. Dívali se na video „Niki Ochenski: Příběh jednoho zázraku.“ Svědectví toho, jak zjevení milosti a víry pomohlo dospívající dívce na pokraji smrti přijmout uzdravení, hluboce zasáhlo srdce paní domu. Měla přítelkyni, která trpěla stejnou nemocí (fybromyalgie a přecitlivělost na chemikálie). Tak ji okamžitě pozvala, abych se za ni mohl modlit. Když dorazila, pověděl jsem jí Boží Slovo a konfrontoval jsem její špatný pohled na věc asi tak půl hodiny. Když byla připravená se modlit, přikázal jsem bolesti, aby její tělo opustila a – BUCH – bolest byla okamžitě pryč. Začala chválit Boha, ale o pár minut později poznamenala: „Pořád ještě cítím pálení v kříži. Proč to nezmizelo spolu s bolestí?“ Řekl jsem jí tedy písmo z Marka (11:23) a odpověděl jí: „Bible říká, že musíš mluvit k hoře. Řekla jsi, že máš v celém těle bolesti, tak jsem mluvil k bolesti. Tak a teď se dívej. Promluvím k pálení.“ Pak jsem přikázal i pálení, aby odešlo ve jménu Ježíše. Okamžitě bylo pryč a naše paní začala chválit Boha! „Pálení, ve jménu Ježíše…“ Učil jsem ji, jak stát na Slově a co má dělat, kdyby se symptomy vrátily. Pak o dvacet minut později, když se chystala odejít, řekla: „To pálení je zpátky.“ Řekl jsem jí: „Dobrá, už jsem ti řekl, co máš dělat. Teď chci, aby ses modlila a to pálení napomenula.“ 137
Tak se modlila: „Otče, děkuji Ti, že je to Tvoje vůle mě uzdravit a že jsi mě už uzdravil. Tvými ranami jsem byla uzdravená. Teď své uzdravení prohlašuji, trvám na něm a děkuji ti za ně ve jménu Ježíše.“ To je dost dobrá modlitba od ženy, která si ještě před hodinou myslela, že ji Bůh tuto nemoc poslal, aby se oslavil. Ale i tak jsem věděl, že pálení nezmizelo. Zeptal jsem se: „Jak se cítíš?“ „To pálení pořád cítím“ odpověděla. „A víš proč?“ „Ne.“ „Protože jsi říkala Bohu o své hoře namísto toho, abys řekla hoře o svém Bohu. Nemluvila jsi k hoře! „Co tím myslíš?“ zeptala se. „Nemluvila jsi k pálení.“ „Myslíš tím, abych ho nazvala jménem a mluvila k němu?“ „Ano, to přesně jsi měla udělat! Mluvit k pálení.“ Spousta lidí si myslí, že je to divné, ale i Ježíš mluvil k fíkovníku. Ve skutečnosti se v Písmu říká, že „odpověděl“ fíkovníku. (Marek 11:14) Nemůžete něčemu odpovědět, pokud to napřed na vás nemluvilo. Proto když s vámi mluví výpis z vašeho účtu a říká: „Boží Slovo nefunguje. Tohle tě položí. Už mám zase červená čísla!“ potřebujete mu odpovědět: „Boží Slovo funguje. On je El Shaddai – Víc Než Dost! Přikazuji ti, bankovní účte, ve jménu Ježíše zčernej a už tak zůstaň!“ Musíte mluvit přímo ke své hoře. Tentokrát už řekla: „Pálení, ve jménu Ježíše…“ Přestala a zavolala: „Je to pryč!“ Ani se moc daleko nedostala, aby pálení napomenula. Už jen tím, že ho pojmenovala přímo a použila svou víru v Ježíše –BUM – odešlo to. Skvělý příklad tohoto principu v akci! Elektřina Slova jsou důležitá! Nemůžete promlouvat smrt, odrazení, porážku a depresi a pak čekat, že dostanete požehnání. To nebude fungovat! Proč? Jeden ze zákonů, které víru řídí, nás učí, že budete mít to, co říkáte. Ne jen že musíte věřit Božímu Slovu v srdci a mluvit v souladu s ním svými slovy, musíte také mluvit přímo ke svému problému a přikázat mu, aby se dal do pořádku. Děkujte Bohu za všechno, co udělal, a pak přikažte svému tělu, aby přestalo bolet, penězům, aby se jim dařilo, ďáblu, aby se tu přestal 138
motat atd. Vzít svou autoritu a použít ji. Toto jsou některé zákony, které řídí víru. Už máte víru Syna Božího. Jen se potřebujete naučit, jak ji používat. Jakmile pochopíte, jak funguje a začnete se podle toho chovat, uvidíte výsledky. Bůh stvořil přírodní zákony, které stanoví chování elektřiny. I když je lidé objevili a zjistili, jak fungují teprve relativně nedávno, byli tady na zemi od úplného počátku. Lidé před čtyřmi tisíci lety mohli používat elektřinu, ale neznali její zákony. Teď, když jsme zákony elektřiny poznali, tak ji můžeme používat. Ve skutečnosti ji používáme takřka pořád a je spolehlivá. Bůh lidem nezatajil elektřinu, protože by byli špatní. David byl velmi zbožný muž, ale o elektřině nevěděl. Stejně tak Mojžíš, Gedeon nebo Šalamoun. Bylo to jednoduše kvůli jejich nevědomosti, neznali elektřinu ani zákony, které ji řídí, proto z ní nemohli mít žádný užitek. Kdyby je znali, mohli by elektřinu používat. Lidé se dnes zraňují a umírají, ne protože by to byli špatní lidé, ale protože porušují zákonitosti víry. Bůh proti nim nic nemá. Je to jen tím, že On stanovil zákony ohledně uvolnění Své moci – a oni podle těch zákonů nejednají. Naučte se tyto zákony a začněte je využívat ve svůj prospěch. Pokud to neuděláte, Bůh kvůli vám nezmění celé stvoření. Nezruší zákon gravitace, aby zachránil váš život a zahubil miliony jiných jenom proto, že vy jste zrovna vyskočili z Empire State Building. Takhle to prostě nefunguje. Objevte zákony, které víru řídí, a jednejte podle nich! Uvolněte svou víru Diskutovali jsme zatím jen o několika písmech (vztahujících se většinou k mluvení), ale je jich mnohem, mnohem víc. Když budete studovat Boží Slovo, tak je uvidíte. Zjistíte, že Ježíš povzbuzoval lidi k tomu, aby jednali podle své víry. A protože „víra bez skutků je mrtvá,“ pak jsou činy jedním z dalších velmi důležitých způsobů, jak uvolnit svou víru (Jakub 2:26). Je tu také odpouštění ostatním (Marek 11:25, 26) a tak dále. Když se znovu narodíte, Boží Slovo vám dává originální víru. Pak poté, co jste spaseni, vás učí, jak vlastně víra funguje. Pokud můžete věřit tomu, že uvnitř v sobě máte stejnou vzácnou víru, která vzkřísila Ježíše Krista 139
z mrtvých, pak už vám zbývá se jen naučit, jak jednat podle zákonů, které víru řídí.
140
KAPITOLA 22
AGRESIVNÍ PŘIJÍMÁNÍ Markovo evangelium zachycuje úžasný příklad zákona víry v akci. Žena s krvotokem přišla za Ježíšem kvůli uzdravení. Jednoduše se dotkla lemu Jeho šatů a byla okamžitě zdravá. Pán cítil, že z něj vyšla moc, otočil se a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“ (Marek 5:30). A jeho učedníci se pěkně divili. Ježíše obklopovaly davy lidí, všichni se k Němu tlačili. Ale na dotyku té ženy bylo něco zvláštního. Ona se Ho dotkla ve víře – a Boží moc okamžitě proudila! Většina lidí věří tomu, že jakožto Bůh věděl Ježíš všechno. Proto když se zeptal: „Kdo se dotkl mého roucha?“ tak kladl otázku čistě rétoricky. A i když byl Ježíš stoprocentně Bohem v duchu, přesto žil ve fyzickém těle. A i když to bylo bezhříšné fyzické tělo, Lukáš 2:52 nám prozrazuje, že „Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl příjemný Bohu i lidem.“ Řekla si… Ježíš Svou lidskou myslí prostě všechno nevěděl. Věřím, že to myslel vážně, když se zeptal: „Kdo se mě dotkl?“ Tohle je významné místo. Pokud Ježíš nevěděl, kdo se Ho dotkl, tak jak se potom mohla Jeho uzdravující moc uvolnit a uzdravit tu ženu? Přemýšlejte o tom! Většina lidí si myslí, že Bůh nás hodnotí, když k němu přicházíme s prosbou. V závislosti na tom, jak moc jsme se modlili, studovali Slovo, postili se, žili svatě nebo dělali spoustu dalších věcí, tak nám naši žádost buď schválí, nebo zamítne. Ale takhle to tady nebylo. Jak ta žena získala své uzdravení? Uvedla do činnosti zákony víry a Boží moc automaticky proudila. „Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena“ (Marek 5:28, důraz autorův). Je to Boží zákon, že máme to, co říkáme. (Marek 11:23) A ona řekla a přijala. 141
Naléhavé jednání Božím zákonem je také to, že „víra bez skutků je mrtvá“ (Jakub 2:20). Tato žena jednala podle své víry. Nemluvila jen o tom, že se chce uzdravit. Jednala podle té víry i za cenu velkého osobního nebezpečí. Tehdy byl každý, kdo měl krvotok nečistý a každý, kdo se ho dotkl, se stal také nečistým. Proto se lidé s touto „nečistotou“ museli vyhýbat davům lidí, protože by „znečistili“ každého, koho by se dotkli. Kdyby ten dav znal tajemství té ženy, mohl ji ukamenovat k smrti. Kvůli tomu se pravděpodobně zdráhala přijít dopředu s tím, co udělala. Všimněte si, že se dotkla lemu Ježíšova roucha. Jak se dotknete lemu roucha, když se celé davy lidí tlačí na toho, kdo ho má na sobě? Jediné logické vysvětlení je, že tato žena byla pravděpodobně na kolenou a po rukou a po kolenech se protlačovala touto masou lidí. Proč je to tak důležité? Ilustruje to také další zákon víry – naléhavost. Věci od Boha nemůžete získat pouhým pasivním hledáním. „A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým“ (Jeremiáš 29:13, BK). Dokud můžete žít bez vašeho uzdravení, pak bez něj budete žít. Ale když budete agresivní jako tato žena, když budete ochotni riskovat dokonce i svůj život kvůli tomu, abyste něco získali, pak to získáte. Kdo je blázen? Tato žena v tomto stavu trpěla dvanáct dlouhých let. (Marek 5:25) Utratila všechny svoje peníze tím, že zkoušela různé léky, které byly tehdy k mání, ale nemoc se jen zhoršovala. (Marek 5:26) Nikdo ji nekritizoval za to, že to zkoušela přirozenou cestou. Jsem si jistý, že lidé s ní sympatizovali a litovali ji. Ale pokud by její přátelé věděli, co zamýšlí – přijít k Ježíši a protlačit se k Němu davem lidé – jsem si celkem jist, že by jí někdo řekl, že je blázen. Když na nás doktoři experimentují, tak nejsme blázni. Necháváme je, aby s námi zacházeli tak, že by to zabilo i zdravého a stojí nás to všechno, co máme. Ale když začneme otevřeně důvěřovat Bohu kvůli uzdravení, pak jsme „fanatici.“ Nicméně tento typ agresivního postoje je nezbytný k tomu, abychom efektivně od Boha přijímali. 142
Tato žena uvedla do chodu několik zákonů víry, a proto k ní automaticky plynula Boží uzdravující moc. Není v tom nic osobního! Pamatujete na zákony elektřiny? Když kdokoli otočí vypínačem na zdi, tak elektrická energie prostě proudí. Nemusí volat do elektrárny a prosit je, aby poslali trošku šťávy; ta už je k dispozici. My se jen musíme postavit do své autority, která nám byla udělena, a přikázat energii plynout. Stejně tak i když se dotknete živého elektrického drátu, pokud jste uzemněni, tak elektrický proud prostě plyne… Elektrárna si vás nevybrala se slovy: „Já jim dám lekci. Dám jim doživotní šok!“ Ne. Jsou prostě zákony, podle kterých elektřina proudí. Není v tom nic osobního. A tak je to i s Bohem. Pán neuzdravuje jednoho a neodmítá druhého. Existují zákony, které určují, jak Jeho moc funguje. Tyto zákony můžeme buď porušovat a přijít tak o požehnání, která nám Pán zajistil, nebo se je můžeme naučit, jednat podle nich a zakusit hojný život, který pro nás Pán má. Je to na nás. Neznalost Božích zákonů Lidé mohli elektřinu používat už před tisíci lety. Nebyl to Pán, kdo by nám dal teprve nedávno elektřinu k dispozici. Byla to lidská nevědomost, nedostatek specifických znalostí, které nás držely v temnotě. Použití slova neznalost není míněno pohrdavě. Leonardo da Vinci byl velmi talentovaný muž. Vynalezl helikoptéru a spoustu dalších věcí, které byly o celá staletí napřed před jeho dobou. Ale neznal elektřinu. Ve stejném smyslu jsou mnozí nádherní křesťané, kteří jsou upřímní a velmi zbožní ve spoustě ohledů. Ale neznají Boží zákony víry. Proto nemají výsledky, po kterých touží. Nejsou to zlí lidé; jen prostě neznají zákony, které řídí fungování Božího království. Přijímání od Boha není o tom, co k vám Bůh cítí. Pokud by to byla jediná podmínka, pak bychom všichni byli v každém ohledu dokonalí. To je to, co chce pro každého z nás! Ale existují zákony, podle kterých je třeba začít jednat, abychom mohli přijmout věci, které pro nás má. Je to naše špatné používání těchto zákonů, co nás doslova zabíjí.
143
KAPITOLA 23
POCHYBNOSTI RUŠÍ VÍRU Jen protože už chápete, že máte Boží víru neznamená, že v životě budete mít automaticky vítězství. Vaše pochybnosti působí jako protiváha a způsobují zkrat víry, pokud se jich nezbavíte. Váš problém není v nedostatku víry, ale spíš ve spoustě pochybností (nevíry)! Ježíš a tři z Jeho učedníků šli na Horu Proměnění. Ježíš byl oslaven a oni viděli Mojžíše a Eliáše, jak s Ním mluví. A hned potom sešli z hory dolů zpátky k davům lidí. Jeden muž přišel k Ježíši: „padl před ním na kolena a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Je to náměsíčník a těžce tím trpí. Často padá do ohně a častokrát do vody. Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ Ježíš odpověděl: „Jak dlouho ještě budu s vámi, vy nevěřící a zvrácené pokolení? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ (Matouš 17:14–17). Tento muž přivedl svého „náměsíčného“ syna k Ježíši. Marek 9:17– 22 říká, že tenhle „němý duch“ se projevoval zuřivými záchvaty hodně podobnými tomu, co bychom dnes nazvali „epilepsií“. Otec svého syna přivedl napřed k učedníkům, ale ti neuměli démona vyhnat. A Ježíš z toho neměl radost! Všimněte si Jeho reakce: „Jak dlouho ještě budu s vámi, vy nevěřící a zvrácené pokolení? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ (Matouš 17:17). Tohle je důležité, protože dnes v Těle Kristově není moc lidí, kteří by jednali s nadpřirozenou mocí. Nevidíme moc vyhnaných démonů ani uzdravených lidí. Jako celek vypadá vůči vyhánění ďáblů a uzdravování nemocí církev spíš bezmocně. Výmluvy, výmluvy V podstatě se z toho většina Kristova Těla vymlouvá slovy: „No, prostě jsme jen lidé. Modlíme se a prosíme Boha, aby to udělal, ale pokud se nic neděje, tak to musí být prostě proto, že Bůh je svrchovaný a není to 145
v té chvíli Jeho vůle,“ nebo „Tyhle věci už skončily spolu s apoštoly.“ Vymysleli jsme tolik různých doktrín, jen abychom obhájili svou bezmoc a neschopnost. Ježíš tak nereagoval. Kdyby byl jako jeden z těch moderních, choulostivých, citlivých služebníků s dobrou náladou, tak by řekl: „Hoši, omlouvám se vám! Neměl jsem si jen tak odejít na horu, abych byl proměněn a mluvil se Svým Otcem tak dlouho. Nechal jsem vás tu samotné a vy jste museli řešit problémy, které jsou nad vaše schopnosti. A koneckonců, jste jenom lidé. Promiňte mi to. Je mi to líto. Teď už jsem tu. Přiveďte mi toho chlapce.“ Ježíš to takhle neudělal. Namísto toho se rozčílil a zahřímal: „Vy nevěřící a zvrácené pokolení! Takhle to být nemělo. Jak dlouho s vámi ještě musím být? Jak dlouho to budu ještě muset snášet?“ Ježíš své učedníky školil. Už jim dal autoritu, aby vymítali démony a uzdravovali nemocné. Už si s tím měli vědět rady. A tak Ježíš vlastně říkal: „Chlapi, tohle je nepřijatelné. Jste bez víry a zvrácení. Takhle to nemá být!“ A i když to říkám v lásce, modlím se, aby to přineslo užitek, který má: Naše křesťanství je dnes bez víry a zvrácené! Od Církve se čeká, že bude mít odpovědi pro svět, ale my to, co máme, nepoužíváme. Bůh už nám všechno dal, ale my to neuvolňujeme dál. Jsme bezmocní a neefektivní. Většina věřících prostě snížila standard tím, že řekla: „Zázraky a nadpřirozená moc už skončily s církví prvního století,“ a ti, kteří zázraky chtějí, k nim přistupují takto: „Ó Bože, prosíme Tě, abys to udělal,“ namísto toho, aby přijali, co On už udělal, povstali v autoritě, přikazovali a způsobovali, aby se věci děly. Je to dost pokřivené proti tomu, jaký byl Pánův původní plán! Ježíšova odpověď učedníkům je stejná i pro nás: „Tohle je špatně! Takhle jsem to neplánoval.“ Lidé by měli pro uzdravení, vysvobození a požehnání (emocionální a finanční) chodit k nám. Ale když se dnes objeví u dnešního typického služebníka nemocný, tak ho pošle k doktorovi. Chudé posílají k vládním nebo sociálním institucím. Když mentálně postižený nebo emocionálně zničený člověk poprosí o pomoc, tak ho pošlou k psychiatrovi. Takhle by to nemělo být! Boží odpovědi jsou ve Slově a v Církvi. Neměli bychom lidi nikam posílat! Tělo Kristovo v této oblasti už dávno zklamalo. To je velký důvod, proč ke Kristu nepřichází víc lidí. Církev zklamala a Pána nevykreslila jako Toho, kdo má odpovědi na všechny problémy v životě. Typická církev jedná jen s tématy věčnosti a všechny přítomné 146
problémy nechává na lidských schopnostech. Lidé prostě nevidí vztah církve ke každodennímu životu. Tak by to nemělo být! A Ježíš touto situací není potěšen o nic víc, než byl tehdy kvůli tomu chlapci trpícímu záchvaty. Navzdory předchozím úspěchům „Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven. Učedníci později přišli za Ježíšem a v soukromí se ho zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ (Matouš 17:18–19). To je dobrá otázka, protože Ježíš jim moc nad ďáblem svěřil už dříve. „Potom [Ježíš] svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh.“ (Matouš 10:1, závorka a důraz autorův). Nejenže již neměli moc, kterou potřebovali, aby mohli toho démonizovaného chlapce osvobodit, ale už ji předtím i úspěšně používali! „[A učedníci už dříve] vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.“ (Marek 6:13, závorky autora). Nebyli to lidé, kteří by nikdy nepůsobili v Boží moci a zázracích. Tohle byli Ježíšovi stoupenci, kteří před touto událostí měli očividně 100% úspěch, čímž jejich otázka ještě nabývá na významu. Tohle byli věřící, kteří už zažili, jak jimi proudí Boží moc, aby uzdravovala nemocné a vymítala démony. Věděli, že je to Boží vůle a že On už jim moc dal. A přestože svou víru uplatnili, jednali podle ní a promluvili k hoře, tak neviděli vytoužený výsledek. Zní vám to povědomě? Pravděpodobně jste už byli v životě v situaci, kdy jste svou víru uvolnili, jednali podle ní, promluvili k hoře, ale přesto se to, co jste čekali, nestalo. Věřili jste Bohu za uzdravení, prosperitu, vysvobození nebo něco jiného, ale ono se to nestalo. A to teď nemluvím o těch, kteří se modlí: „Bože, jestli je to Tvoje vůle,“ a pak taky nejsou ani překvapeni, když se nic nestane. Učedníci se zeptali, protože měli víru a v minulosti už zažili, že funguje. Jen tentokrát to nevyšlo. Proč si myslíte, že někteří démoni neodejdou? Proč nejsou někteří lidé uzdraveni? Proč se prostě někdy nepodaří finanční průlom? Proč si myslíte, že se lidé modlí, skutečně věří, ale to, v co věří, se nestane? I když pro to existuje spousta důvodů, ta nejčastější odpověď na tuto otázku je: „Tak to asi nebyla Boží vůle.“ Žvásty! 147
„Boží vůle?“ Bůh chce, aby se vám vedlo dobře ve všech oblastech života! Není to Boží vůle, abyste byli nemocní, abyste trpěli nedostatkem nebo abyste byli utlačováni. Není to Boží vůle, abyste byli odrazení a poražení. On vás netrestá, ani se vás nesnaží něco naučit. To prostě není pravda! Velká část Těla Kristova strčí každou „nezodpovězenou“ modlitbu do „Ano, Bůh je svrchovaný.“ Bůh je Všemocný a může dělat všechno, co chce, ale On už i udělal, co chtěl a dal nám autoritu a moc, aby se Jeho vůle mohla uskutečnit. Spousta věcí se dnes děje, ne protože to Bůh chce, ale protože sklízíme to, co jsme zaseli. Vezměte si například teroristické útoky, které se staly 11. září 2001. Spousta lidí je chápala jako „Boží soud nad Amerikou.“ No dobrá, Amerika by si zasloužila být souzena, ale Pán svůj hněv nevylévá. A ani ho „svrchovaně“ nedopouští. Bůh vydal zákon, podle kterého sklízíme to, co jsme zaseli. (Mé poselství „Boží svrchovanost“ se tímto tématem zabývá.) Amerika systematicky usiluje o to, stát se světským národem. Vyhodili jsme Boha ze škol a veřejného života. Máme moc práce s našimi vlastními starostmi a Jeho ignorujeme. Tím, že Bohu odpíráme právo se v naší společnosti pohybovat, jsme zničili naši ochranu. A Satan útočí, ať už jste zbožní nebo ne. Nemusíte dělat něco extra špatně, abyste k sobě přitáhli jeho útok. Můžete vlastně dělat zrovna něco dobře, a přesto na vás zaútočí. Davida lidé napadali, i když Boha hledal a sloužil Mu. A i když vyhrál, tak byl přesto napadán a musel bojovat. Jen se prostě napáchá mnohem víc škody, když je obrana pryč. „Kvůli vaší nevíře“ Když si položíme otázku: „Proč to nefunguje?“ tak se nám vybaví dvě možnosti – obě špatně. První je, že si spousta lidí mysli, Que sera, sera. Co se má stát, to se stane. Bůh je svrchovaný a On všechno řídí. Druhá, oblíbená odpověď charismatické „víry“ by byla: „Neměli dost víry.“ To je předkládáno jako jediný důvod, proč lidé nedostali odpověď na své modlitby. Je to příliš zjednodušené a odsuzuje to spoustu lidí, protože to na ně klade všechnu zodpovědnost bez jakékoli milosti. A to je odvádí od učení orientovaného na víru. Je to jeden z důvodů, ale ne všezahrnující důvod! 148
Když sloužíte nějakému člověku, pak jeho víra ovlivňuje to, co se děje. Nemůžete horu přinutit, aby se něco stalo jen na základě vaší vlastní víry. Ježíš rozdmýchával víru lidí, když jim sloužil. Řekl jim „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ (Jan 5:14), čímž chtěl říct, že na svém uzdravení mají svůj podíl. Víme, že Ježíš byl ve víře dokonalý. A přesto nemohl udělat moc zázraků ve svém rodném městě. A to nebylo proto, že by měl problém se Svou vírou, ale lidé byli plní pochyb (nevíry). Musí tu být určitá úroveň víry i na straně osoby, která uzdravení přijímá. Pokud se uzdravení neprojeví, může být také problém ve víře služebníka a jeho schopností přijímat od Boha. Není to vždycky tak jednoduché jako: „Věř a máš, pochybuj a ostrouháš.“ Někdy můžete věřit a nic se nestane. To se přesně přihodilo i učedníkům. (Matouš 17.) Zeptali se: „Ježíši, proč jsme toho démona nemohli vyhnat? Věřili jsme, že se to stane, ale přesto se nestalo, co jsme čekali.“ „Kvůli své nevíře,“ odpověděl jim Ježíš. (Matouš 17:20). Spousta lidí se mylně domnívá, že nejde mít zároveň víru a zároveň pochybovat. Věří, že víra a pochyby se navzájem vylučují. Ale to není pravda. Ježíš jim řekl: „Je to kvůli vaší nevíře (pochybám),“ Neříkal tím: „Neměli jste víru.“ O tom se nezmínil. Ve skutečnosti byl Jeho další výrok takovýto: „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic vám nebude nemožné.“ (Marek 17:20). Není potřeba mít „velkou“ nebo „obrovskou“ víru, abyste mohli dělat velké věci. Jen potřebujete minimalizovat pochyby, které vaši víru negují. „Jen věř!“ Proto Ježíš na otázku učedníků odpověděl: „Pane, dej nám víc víry,“ tím, že řekl: „Hoši, nepotřebujete víc víry. Použijte to, co už máte. Pokud by vaše víra byla jako hořčičné zrnko, je to dost na to, aby vykořenila strom a vrhla ho do moře. Nic pro vás není nemožné“ (Lukáš 17:5–6, parafrázováno). Všimněte si stejné terminologie v Markovi 11:23: „Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl.“ (důraz autorův). 149
Je možné mít v srdci zároveň víru a pochyby! Když byl Ježíš na cestě, aby sloužil Jairově dceři, dotkla se žena s krvotokem Ježíšova roucha a byla uzdravena. Během tohoto zdržení přišla zpráva z Jairova domu: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“ „Jakmile Ježíš uslyšel jejich slova, řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř.“ (Marek 5:36). Jen věř! Proč by mu Ježíš říkal, aby jenom věřil? Protože se dá věřit a pochybovat zároveň! Ježíš řekl otci náměsíčného chlapce, který potřeboval vysvobodit: „Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího je možné všechno.“ (Marek 9:23). „Chlapcův otec hned v slzách vykřikl: „Pane, já věřím! Pomoz mé nevíře!“ (Marek 9:24). Ježíš toho muže nenapomenul za to, že řekl, že má víru i pochyby. Jen posloužil jeho synu a ten byl osvobozen. A to, že ho nenapomenul, říká hodně! Podle Božího Slova můžete mít opravdovou víru – která by vám za normálních okolností přinesla vysvobození – ale přesto vám nezajistí ty správné výsledky. Problém není v absenci víry, ale v přítomnosti pochyb (nevíry). Celkový efekt Víra a pochyby jsou protichůdné síly. Pochyby působí proti víře. Namísto toho, abyste se snažili získat víc a víc víry, se potřebujete vypořádat s nevírou, která působí jako protiváha. Takhle spustíte vaši víru! Pokud zapřáhnete koně k půltunovému vozu a necháte ho táhnout, pak se vůz pohne. Ale pokud byste zapřáhli dalšího koně na druhou stranu vozu a nechali ho táhnout stejnou silou v opačném směru, tak se váš vůz nepohne. I když by bylo uvolněno obrovské množství energie, celkový efekt na vůz by se rovnal nule. Takhle to je i s vírou a pochybami. Vaše víra stačí. Ježíš Sám řekl, že i víra o velikosti hořčičného zrnka může vykořenit strom nebo pohnout velkou horou. Proto víme, že máte dost víry na to, abyste zažili uzdravení, vyhnané démony nebo cokoli jiného. Problémem jsou pochyby, které působí jako protiváha vaší víry a způsobují nulový výsledný efekt. Spoustu lidí zajímá, proč se neuzdravili? Vím, že měli víru! Já jsem 150
také viděl lidi, kteří milovali Boha celým srdcem a díky tomu čelili smrti s radostí, ale přesto měli naději a očekávání, že se uzdraví. Ale přesto zemřeli. I když je víra nehmotná, tak pokud hledáte Boha, pak poznáte, jestli tam víra je nebo ne. Když poznáte, že tam víra je a přesto vidíte jiný výsledek, než co Boží Slovo slibuje, tak vás to může opravdu zmást. Proto byli zmateni i učeníci, když nemohli vyhnat toho démona z náměsíčného chlapce. (Matouš 17:19.) Měli víru, moc a autoritu a už ji i úspěšně používali – až dosud. Promluvili k hoře a přikázali démonu, aby odešel. Jednali v souladu se svou vírou, ale výsledky byly přesto opačné, než čekali. Proč? „Kvůli vaší nevíře“ (Matouš 17:20). Nevíra je lstivá. Spousta lidí ji neprokoukne. Podívají se na člověka a pokud vnímají víru, tak si myslí, že bude fungovat automaticky. Ne nezbytně! Ježíš Svým učedníkům řekl. „To se nestalo ne proto, že byste neměli víru. Stalo se to proto, že jste měli nevíru (pochyby).“ Pak aby své prohlášení zdůraznil, Ježíš ještě dodal: „Pokud by vaše víra byla veliká jenom jako hořčičné zrno, je to dost na to, aby vrhla horu do moře“ (Matouš 17:20, parafrázováno). Bohem daná nadpřirozená víra, kterou má každý znovu narozený křesťan, je víc než dostatečná na dosažení čehokoli, co potřebujete – pokud její účinek nemaří pochyby!
151
KAPITOLA 24
WIGGLESWORTH MĚL MÍŇ Jel jsem jednou sloužit do Omany Nebrasky nedlouho potom, co jsem ve své službě viděl poprvé někoho vzkříšeného z mrtvých. Věděl jsem, že moje víra funguje a všechno se dařilo. Na službu přijel také jeden ochrnutý muž na vozíčku. Ve svém nadšení jsem si řekl, Pokud je má víra natolik rozvinutá, že mohla někoho vzkřísit z mrtvých, tak určitě zvládne i muže na invalidním vozíku! Tak jsem k němu přišel, chytil toho chlapíka za ruku a zvedl ho z vozíku. A on spadl! Když se to stalo, moje víra se vypařila. Všichni v sále si šeptali a reptali. Pak jsem tomu muži pomohl zpátky do vozíku a řekl mu něco jako: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte“ (Jakub 2:16). I když jsem se snažil tohoto muže povzbudit, aby dál věřil Bohu, nemohl jsem mu pomoci. Vrátil jsem se toho večera do svého hotelového pokoje totálně rozčarovaný. „Pane, co se stalo? Já přece vím, že jsem měl víru!“ Na něco takového potřebujete víru! Nebo už jste někdy vytrhli někoho z vozíku a hned pak jste ho viděli letět rovnou nosem na koberec? Většina lidí ne! Proč? Protože nevěří, že by se něco stalo. Toproč jsem toho muže z vozíku vytáhl, bylo protože jsem opravdu věřil, že bude chodit. I když tam byla víra, tak jsem neviděl výsledky, po kterých jsem toužil. A kvůli tomu jsem byl hodně zmatený. Hledal jsem od Pána odpověď na toto dilema asi dva nebo tři roky. A pak, když jsem četl knihu o Smithovi Wigglesworthovi, jsem konečně poznal, v čem byl můj problém. Seznamte se se Smithem Wigglesworthem Wigglesworth žil v Anglii na počátku dvacátého století a měl velmi mocnou službu plnou zázraků. Cestovával do několika zemí a zažil spoustu skvělých věcí. V té knize, popisoval Wigglesworthův zeť mnoho svědectví. 153
Na začátku shromáždění, Wigglesworth obvykle odvážně oznámil: „První, kdo sem přijde, bude uzdraven!“ Někdo přišel dopředu, on se za něj modlil a ten člověk byl uzdraven. Wigglesworth tohle dělal, aby zaujal pozornost lidí, ještě než začal kázat. Pak po Slovu se modlil i za zbytek nemocných. Jednoho dne přišla na shromáždění i starší paní s rakovinou žaludku. Její nádor už byl tak veliký, že to vypadalo, že je v devátém měsíci těhotenství. Byla už tak slabá a křehká, že ji musely dvě další ženy vzít pod paži, držet ji na sedadle zpříma. Věděli, co chce Wigglesworth udělat, proto když své obvyklé prohlášení pronesl, byly už připraveny a přivedly svou přítelkyni na podium. Wigglesworth se na ni podíval, uviděl její obrovský nádor na břiše a řekl těm dvou ženám, které ji vedly: „Pusťte ji!“ Ony odpověděly: „Nemůžeme ji pustit! Nemá už žádnou sílu!“ Smith zvedl hlas a řekl znovu: „Pusťte ji!“ A tak ji pustily. „Pusťte ji!“ Žena spadla na svůj nádor a zkroutila se bolestí. Lidé v sále okamžitě začali šumět v pochybách. Byla to přesně ta stejná odezva, jakou jsem zažil já tehdy s tím mužem na vozíčku, když spad na zem. Začal jsem cítit lítost, sympatii a stud za sebe i toho člověka. V té situaci jsem jednal podle svých pochyb. Ale Wigglesworth stál nepohnutě a prostě řekl: „Zvedněte ji.“ Ty dvě ženy svou přítelkyni zvedly. Pak Smith řekl: „Pusťte ji!“ Ale ony naléhaly: „Nemůžeme ji pustit!“ Wigglesworth zahřímal: „Pusťte ji!“ Když ho nakonec poslechly, tak jejich přítelkyně znovu spadla na nádor. Lidé bědovali a reptali. Wigglesworth řekl: „Zvedněte ji.“ Tak ji zvedly ještě jednou. Pak řekl potřetí: „Pusťte ji!“ Ty dvě ženy už se začaly hádat: „My ji prostě nepustíme!“ Wigglesworth jim přikázal: „Vy ji pustíte!“ Pak se zvedl v publiku jeden muž a zařval: „Ty bestie! Nech tu ubohou ženu na pokoji!“ A Wigglesworth zakřičel zpátky: „Vy si hleďte svého; já vím, co dělám.“ Otočil se na ty dvě ženy a obořil se znovu na ty dvě ženy: „PUSŤTE JI!!!“ Když to udělaly, nádor vypadl z ženiných šatů na podium a ona odešla úplně zdravá.
154
Rozdíl Tak v čem byl ten rozdíl? Wigglesworth a já jsme oba měli „míru víry“ (Římanům 12:3). Měl jsem dost víry na to, abych chytil muže na vozíčku za ruku a zvedl ho s plným očekáváním, že bude chodit. Nicméně jsem měl i pochyby. Moc snadno jsem se nechat ovlivnit tím, co si mysleli ostatní lidé, a také strachem, zahanbením a lítostí nad tím mužem. „Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.“ (Jan 5:44). Když hledíte na to, abyste vypadali dobře v očích lidí, pak to může vaši víru brzdit. Wigglesworth neměl víc, než jsem měl já; on měl něčeho míň – míň pochyb. Wigglesworth byl část kritizován za to, že je „moc tvrdý:“ Lidi někdy dokonce fackoval, bil a dokonce i kopal. Když se ho ptali proč, říkával: „Mně jde jen o to, dostat ďábla ven. Nemůžu to udělat jinak, když mi těla lidí stojí v cestě!“ Jednou dokonce nakopl dítě se zraněním hlavy z podia do první řady. Ale to dítě bylo hned uzdravené! Wigglesworth chápal rozdíl mezi zbožným slitováním a lidskou lítostí. Poznal, že lítost zastavuje Boží moc. Proto byl tvrdý, intenzivní a necitlivý vůči nevíře. Zredukujte je až na nulu! Tak jako Ježíšovi učedníci v Matouši 17, jsem měl v Omaze i já oboje, víru i pochyby zároveň. Nebylo to tím, že by moje nebo jejich víra nebyla dost silná. Jen ji neutralizovalo až moc pochyb. Představte si dva teploměry: jeden měří víru a ten druhý nevíru. Většina lidí ignoruje nevíru a soustředí se na víru. Pokud ukazatel jejich víry stoupne o pár stupínků ale to, za co se modlili, se ještě nestalo, pak si myslí, že svou víru musí ještě trošku zvětšit. Tak se do toho radikálně pustí, aby svou víru zvýšili a prosí: „Ó Bože, dej mi víc víry. Potřebuju víc víry!“ Pán řekl: „Váš problém je v .nevíře. Kdyby pochyby vaši víru nebrzdily, tak byste věděli, že nepotřebujete víru větší než je hořčičné zrnko, aby se stalo to, za co modlíte“ (Matouš 17:20, parafrázováno). Namísto snahy proletět s vírou stropem se raději soustřeďte na pochyby. Zredukujte je až na nulu a pak zjistíte, že máte víru dost silnou na to, abyste dosáhli čehokoli, co potřebujete. 155
Většina křesťanů nedostává to, co jim Bůh zajistil kvůli pochybám ne kvůli nedostatku víry. To jsou dvě protichůdné situace. Pokud někdo nevěří, pak samozřejmě nic nedostane. Víra je tím mostem, přes který přichází Boží zaopatření z duchovního světa do fyzického. Víra tam musí být, ale na ní to nevázne. Ta není tak těžká. Jako křesťané máme nadpřirozenou Boží víru. To co si většina věřících neuvědomila anebo s tím nejednala, je jejich nevíra. Co je nevíra? Může to být strach, starosti nebo trápení. Pokud vám doktor řekne, že umíráte a vy se honem začnete snažit věřit Bohu tím, že začnete vyznávat: „Ježíši, věřím, že tvými ranami jsem byl uzdraven,“ ale v mysli si pořád budete dělat starosti, pak máte dvojí mysl. A lidé dvojí mysli od Pána nic nepřijmou. (Jakub 1:7–8). „V Markovi 11:23 se říká: „Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci“ (důraz autorův). Nemůžete věřit, říkat a dělat ty správné věci, a zároveň mít rozdělené srdce. Abyste měli očekávané výsledky, musíte mít jednotnou mysl a být soustředění! (Mé vyučování Tvrdost srdce odpoví na spoustu vašich otázek na toto téma. Je to jedna z těch nejlepších věcí, které mi kdy Pán ukázal.) „Nehleděl na to“ Abraham si nedovolil myslet na cokoli, co by protiřečilo tomu, co mu řekl Bůh. Byl silný ve víře, protože Boží příslib bylo to jediné, na co myslel. V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře: nehleděl na své už nemohoucí tělo ani na neplodnost Sářina lůna. Římanům 4:18, 19 Nemůže vás pokoušet nic, na co nemyslíte. Proto vítězství nad pokušením, nevírou a porážkou začíná ve vašich myšlenkách. Pokud jsou vaše myšlenky jen o Bohu, pak budete „pokoušeni“ věřit jen vírou a důvěrou v Něho. Ale pokud přemýšlíte i nad jinými věcmi než nad Bohem, pak vás to také může pokoušet. 156
Abraham nepovažoval – nestudoval, nepřemýšlel o něm a ani ho nezkoumal – své vlastní tělo, které už nemělo sílu ani na neplodnost Sářina lůna. Když mu Bůh řekl, že Sára počne a za rok porodí dítě, Abraham nemyslel na svůj věk nebo na skutečnosti, že Sáře už dávno skončilo období, kdy mohla mít děti. Ta myšlenka mu sice možná prolétla hlavou, ale on na ni nehleděl. Jen protože vám občas nějaká protichůdná myšlenka proletí hlavou, to neznamená, že jste v nevíře. Ďáblovi nezabráníte, aby vám podsouval určité myšlenky, ale vy si je nemusíte nechat. Jak říkával často Kenneth E. Hagin: „Ptákům nezabráníte, aby vám létali nad hlavou, ale můžete jim znemožnit, aby si na vaší hlavě postavili hnízdo.“ Letmá myšlenka neznamená, že máte pochybnosti. Ale pokud nad ní budete přemýšlet, uvažovat o ní, studovat ji, prozkoumávat a přemítat nad ní, pak vás bude pokoušet. Křest v pochybách Většina lidí by to v Abrahamově situaci projela. Pokud by k nim Pán přišel, když by jim bylo devadesát devět a řekl jim: „Tvoje žena bude mít příští rok dítě,“ tak by považovali za nutné navštívit doktora, který by jim to potvrdil. „Je to vůbec možné? Slyšel jste už o někom, kdo by měl ve stu letech dítě? Prosím, vyšetřete mou ženu. Jí už menstruační cyklus dávno skončil. Jak by teď asi mohla mít dítě?“ Doktoři by s nimi souhlasili a promluvili by svou nevíru takto: „Ne, to se ještě nikdy nestalo. A ani se to stát nemůže!“ A oni by šli zpátky za Bohem a v modlitbě Ho požádali: „Pane, opravdu jsi to řekl?“ A On by řekl: „Ano, řekl jsem to!“ Pak by se Mu teprve snažili věřit, až poté, co by nasáli a přemýšleli o všech těch protiřečících myšlenkách. A potom by se divili, Proč je to tak složité něco od Pána dostat? Důvod proč byl Abraham tak silný muž víry, nebyl, protože by měl víc, než máme my. Naopak měl méně – méně pochyb! Tenhle muž byl ve svém věku devadesáti devíti let mentálně tak disciplinovaný, že když mu Bůh řekl, že bude mít dítě, tak ani nepřemýšlel, nedumal nebo nezkoumal své tělo ani neplodnost lůna své ženy. Abraham se zaměřil jen na Boží příslib! Pochyby přichází prostřednictvím vašich myšlenek. Není potřeba hora víry na to, abyste od Boha něco přijali, ale jen čistá, 157
prostá, dětská víra. Nicméně je většina křesťanů křtěná v nevíře. Pořád jsme tak zapojeni do negativity světa, že je to vůbec zázrak, že naše víra dosáhne vůbec něčeho. Nasáváme do sebe všechen ten odpad z televize, rádia a filmů. A když se takhle necháme ovlivňovat všemi těmi špatnými zprávami a Bůh nám řekne, že udělá něco úplně jiného, než co celý svět čeká, tak se nám tomu špatně věří. Víme, že nás Bůh chce požehnat. Prosíme Ho o to a jdeme tím směrem, ale jsme zatíženi také vší tou nevírou. Oddělený život Jako mladý muž byl Lester Sumrall jednou navštívit Smitha Wiggleswortha. S novinami srolovanými pod paží zaklepal na jeho dveře. Poté co se představil, se zeptal. „Můžu jít dovnitř vás navštívit?“ Wigglesworth odpověděl: „Ty dovnitř jít můžeš, ale ty noviny musí zůstat venku.“ Čtení novin není hřích. Já si je čtu příležitostně – tak jednou za měsíc nebo dva. Stejně tak často se dívám na televizní noviny. V autě poslouchávám dvouminutové sumáře zpráv z rádia. A to jsou v podstatě všechny zprávy, které se ke mně dostávají. Víc nechci, protože je v nich velká spousta negativity a nevíry. Wigglesworth přišel pravděpodobně o tucet nebo dva dobrých věcí z novin za těch přibližně třicet pět let. Mohl je použít při kázání, aby zdůraznil své poselství (jako to někdy dělám já). Ale on radši přišel o stovky a tisíce negativních myšlenek a prohlášení, která by v něm posilovala nevíru. Wigglesworthovi to prostě nestálo za to! A protože Wigglesworth žil takovým odděleným životem, tak prostě nebyl tak přístupný nevíře jako jsem byl já, když jsem se snažil vytáhnout toho muže z invalidního vozíku. Teď když mi to Pán ukázal, jsem také začal žít oddělenějším životem. Neposlouchám a nedívám se na stejné věci jako dřív. Díky tomu někteří lidé říkají, že je moje víra silnější. Vlastně je čistější. Není tak naředěná. Nemám tolik pochybovačných myšlenek jako dřív, protože jsem se přestal vystavovat věcem, které mi k nim dávaly příležitost. Problém Ježíš řekl svým učedníkům: „Pochyby jsou váš problém. Pokud byste měli víru jen tak malou jako je zrnko hořčice, tak by to stačilo. Mohli jste toho 158
kluka osvobodit, kdybyste jen věřili“ (Matouš 17:20, parafrázováno). Když vezmeme v úvahu paralelní pasáž (Marek 9:14–29), tak vidíme důvody, proč měli učedníci v tomto případě pochyby. Ten chlapec měl záchvat, spadl na zem a měl pěnu u úst. Nevím, jestli jste někdy zažili někoho při epileptickém záchvatu, ale já ano. A to vám postaví i chlupy na zádech! Když se to stane, je to živná půda pro nevíru, starosti a strach. Vypadá to, že se děje pravý opak toho, za co jste se modlili. A pokud jste nestrávili čas speciálně bojem proti takovému typu pochyb, tak jim podlehnete. To se stalo i mně, když jsem toho muže vytáhl z vozíku a nestalo se to, co jsem čekal. Měl jsem obavy, co si řeknou lidé v hledišti. Nechal jsem se ovlivnit nevírou lidí a strachem z odmítnutí. Zhatilo to mou víru. Víra tam byla, ale také nevíra. Kdybych stál jistě, stejně jako Smith Wigglesworth, pak by moje víra fungovala stejně jako jeho. Rozdíl nebyl v naší víře, ale v nevíře. Já jsem měl víc než Wigglesworth – víc nevíry!
159
KAPITOLA 25
VYPOŘÁDEJTE SE S POCHYBAMI Pochyby přichází třemi různými způsoby: neznalostí, nedůvěrou a přirozeným způsobem. Neznalost znamená, že někdo prostě nezná pravdu. Možná nevyrůstali v církvi nebo byli vychováni v tradiční denominaci. Proto je jejich pohled na křesťanství zkreslený. Myslí si, že křesťané prostě jen čekají na nebe a že v tomhle životě žádné vítězství nezažijeme. Kvůli nedostatku poznání mají pochyby. S tímto typem pochyb se jedná relativně snadno. Jen jim řekněte pravdu! Pokud mají srdce otevřené k Pánu, tak to přijmou. Pak pochyby zmizí a oni můžou Bohu věřit. Nedůvěra pochází ze špatného vyučování. Někdo jim řekl: „Bůh už dnes neuzdravuje ani nedělá zázraky. Všechny ty nadpřirozené věci skončily s apoštoly.“ To je víc než: „No, já jsem nikdy neslyšel o tom, že by dnes Bůh někoho uzdravil“ (neznalost). Je to: „Jazyky, uzdravení ani zázraky se už dnes nedějí, to je od ďábla.“ Tak to je špatné učení! Překonat nedůvěru je složitější než překonat neznalost. Člověk, kterého špatně učili, už má proti pravdě předsudky. Je to pro něj o hodně složitější obnovit svou mysl a přijmout. I já jsem musel zápasit s obnovováním své mysli podle pravdy. Mě naučili spoustu výmluv pro to, proč Bůh už dnes zázraky nedělá, jak jazyky byly od ďábla a proč se nadpřirozené věci z knihy Skutků už dnes nedějí. Ale i když je to o něco těžší nedůvěru přemoci, protilátka na tento druhý typ pochyb je stejná jako na ten první. Musel jsem pravdu Božího Slova ocenit víc než lidskou tradici, abych mohl překonat pochyby, které jsem měl kvůli špatnému vyučování. Přirozené pochyby Třetím druhem pochyb je to, co jsem nazval „přirozené“ pochyby. Není to neznalost nebo špatné učení, ale prostě přirozené informace, které 161
pravdě protiřečí. Ten démonizovaný kluk měl při záchvatu pěnu u úst. (Marek 9:14–29, paralelně s Matoušem 17:14–21.) Když se něco takového stane, pak vaše mysl, emoce, oči a uši vám všichni řeknou: „Ten démon neodešel. Podívej se, nefunguje to!“ To nemusí být nezbytně špatné jen prostě přirozené. Jak si tak jdete životem, dostáváte informace od vašich očí, uší, pocitů a na jejich základě děláte rozhodnutí. To není špatné nebo vyloženě zlé; je to prostě přirozené. Pokud byste mě někam vezli svým autem, tak bych opravdu chtěl, abyste měli tyto „přirozené“ informace. Určitě bych nechtěl, abyste řídili „vírou“ se zavřenýma očima! Přesto jsou věci, které jednoduše svými fyzickými smysly vnímat nemůžete, a jsou chvíle, kdy vás Pán požádá o krok víry. A tehdy musíte být schopni jít za tento druh pochyb, který pochází z přirozených věcí. Pokud se modlíte za něčí uzdravení a oni se skácí k zemi mrtví, tak se k vám dostanou i ty přirozené pochyby. Modlili jste se za ně, aby se uzdravili, a ejhle, teď jsou mrtví. Co se stane? Pokud nejste opravdu silní, pak budete mít přirozený strach a pochyby, které se ukážou a řeknou: „Tak vidíš, nefunguje to. Proč? Protože to nevidíš!“ Většina lidí se nechá ovládat svými fyzickými smysly. To byl ten druh nevíry – přirozené nevíry, která blokovala učedníky v Matouši 17. Věřili, že toho ďábla mohli vyhnat. Už to předtím dělali. A to na co se ptali, bylo: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“ (Matouš 17:19). Podle toho se dá poznat, že víru měli. Museli tomu chlapci sloužit ve víře, ale když se začal svíjet v křečích, tak věnovali víc pozornosti tomu, co viděli, než tomu čemu věřili. „Tento druh“ Jak přemůžete tento druh pochyb? Tím, že poznáte pravdu a obnovíte podle ní svou mysl. Tím můžete porazit neznalost a nedůvěru. Ale jak přemůžete to, co vidíte a cítíte? Jak se dostanete do pozice, kdy budete pouze věřit a nenecháte ani bolest, kterou zrovna cítíte, aby vás přesvědčila, že „Ne, nefunguje to.“? Ježíš nám dal v Matouši 17:21 odpověď: „Tento druh [pochyb] vychází jen skrze modlitbu a půst.“ (překlad z angličtiny, závorka autora). Spousta lidí si tento verš špatně vysvětluje. Myslí si, že Ježíš, mluvil o „tomto druhu démonů.“ Tak si vynalezli různé doktríny o tom, jak jsou 162
někteří démoni silnější než jiní a že se dají vyhnat jen půstem a modlitbou. A o tom Ježíš nemluví. Nikdy se nesetkáte s démonem –dokonce ani s ďáblem samotným, který by se před jménem Ježíš a vírou v Jeho jméno neskrčil a neutekl. Vaše půsty modlitba k tomu nic nepřidají. Pokud jméno Ježíš a víra v Jeho jméno ďábla neporazí, pak ani vaše modlitby a půst! Nevíra je obsahem obou veršů. (Matouš 17:20, 21) „Tento druh“ ve verši 21 nás odkazuje zpátky k „nevíře“ ve verši 20, ne k démonovi ve verši 19. Proto tu Ježíš říká, že tento druh pochyb (nevíry) – přirozených pochyb – může odejít jen půstem a spoustou modliteb. „Pojď zpátky do toho těla“ Vaše víra stačí. Vím to. Viděl jsem už tři lidi vstát z mrtvých – včetně svého vlastního syna. A neměl jsem „velkou“ víru. Měl jsem jen jednoduchou víru. Poprvé to zařídil Bůh. Už měsíce jsem se modlil za jednoho, od pasu dolů ochrnutého člověka. Nemohl se hýbat, ale pomohl jsem mu až do bodu, kde mohl nohama hýbat, zvednout se a dělat různé věci. Každý den jsem chodil do jeho domu a modlil sem se za něj a sloužil mu. A jednoho večera, zrovna když jsem se připravoval zahájit shromáždění, přišel syn tohoto muže a mávl na mě, abych sešel dolů. Když jsem k němu přišel, tak mě strčil – a mou kytaru – do auta a vezl mě přímo k nim domů. Netrvalo to víc než pár vteřin. (Pritchett v Coloradu mělo v té době jen 144 obyvatel.) Myslel jsem si, že se jedeme za jeho otce modlit, že možná měl srdeční infarkt anebo nějaké bolesti. Když jsem vstoupil dovnitř do domu, šerif se zrovna snažil tomu muži sundat kyslíkovou masku. Jeho manželka plakala a modlila se: „Ó Bože, prosím, vrať Everetta zpátky z mrtvých!“ A teprve tehdy jsem si uvědomil, že byl mrtvý. A protože už jsem do uzdravení toho muže investoval tolik času a úsilí, tak první myšlenka co mě napadla, byla „V žádném případě!“ Tak jsem k němu přišel a řekl: „Evereste, ve jménu Ježíše, vrať se zpátky do toho těla.“ BUM! – a on se prostě posadil a byl zdravý! (Později toho dne ho doktor vyšetřil a uzdravení potvrdil.) Jen maličká špetka víry stačí, pokud ji nic neruší. Kdybyste mi dva dny předtím řekli, že někdo zemře a že já bych ho měl jít vzkřísit z mrtvých, tak by moje milá mysl měla dost času na to, aby začala přemýšlet. Začaly 163
by se objevovat myšlenky přirozené nevíry a je velmi dobře možné, že bych Everetta vzkříšeného z mrtvých neviděl. Ale tak jak se to přihodilo, bylo naplánováno shůry. Bůh mě tam přivedl a já ještě nic netušil. Modlil jsem se a neměl jsem čas Bohu nedůvěřovat. Proto se to povedlo! Modlitba & půst Přirozená nevíra se k vám normálně dostane prostřednictvím vašich smyslů, kdykoli se za něco modlíte a vidíte, že se stane něco jiného. To je proto, že jste naučení žít podle vašich pěti smyslů – podle toho, co vidíte, cítíte, slyšíte, čeho se můžete dotknout a co ochutnat. Ježíš řekl, že jediný způsob jak tento druh nevíry přemoct, je skrze modlitbu a půst. (Matouš 17:21.) Nevíra, která má původ ve fyzických smyslech, není nezbytně špatná; je jen přirozená. Protože žijete v tomto fyzickém světě, musíte brát také v úvahu to, co vám říkají vaše smysly. Jeden muž se jednou dokonce snažil letět letadlem „vírou“, a já jsem byl dost hloupý na to, abych letěl s ním. Netrvalo to dlouho, než si uvědomil, že nemá schopnosti na to, aby letadlo uřídil. Tak se svalil na podlahu, schoulil se a brečel: „Můj Bože, my tu umřeme – my tu umřeme!“ Když takhle panikařil, musel jsem to malé letadýlko řídit já. A já jsem nikdy předtím letadlo neřídil. Nevěděl jsem, co se děje. A kromě toho všeho, byla zrovna hrozná bouřka. Tak jsem musel to letadlo řídit asi hodinu, než se ten chlapík konečně dal dohromady a přistál! Nedoporučuji vám zkoušet řídit letadlo vírou. Měli byste vědět něco o navigaci a umět používat řízení. Potřebujete umět reagovat na to, co vidíte a slyšíte. Na tom není nic špatného. Ale i tak budou v životě chvíle, kdy reagovat na to co vidíte, cítíte, slyšíte, jíte a čeho se dotýkáte, nepomůže splnit váš úkol. Musíte být schopni se dostat až za vaše přirozené smysly do duchovní oblasti. Jak se to dá udělat? Modlitbou a půstem!
164
KAPITOLA 26
VNÍMAVÍ VŮČI BOHU Co děláte, když vás bolí tělo, a přitom už jste se modlili, věřili, přijali a jednali podle vaší víry k uzdravení – ale pořád máte bolesti? Za normálních okolností jste zvyklí na svoje tělo reagovat. Pokud to bolí, což je v protikladu k tomu, za co jste se modlili, pak vaše přirozené smysly podmíní váš závěr: „Nefunguje to.“ Jak tohle přemůžete a jak přijmete projev Božího zajištění? Půstem! Půst vám trénuje tělo, aby reagovalo na Boží Slovo a na vašeho znovu narozeného ducha. Když se postíte, říkáte svému tělu, co má dělat. Lámete přirozenou nadvládu, kterou nad vámi vaše tělo uplatňuje. Vaše tělo není zlé. Jen je špatně trénované. Primárně reagujete vždy na to, co vidíte, cítíte, slyšíte, co můžete ochutnat a čeho se dotknout. To je ve většině případů v pořádku, ale vy se potřebujete naučit – zkušeností – že člověk nežije samým chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Matouš 4:4) Půstem svému tělu říkáte: „Tělo, potřebuješ pochopit, že duch je důležitější než to fyzické. Jsou skutečnosti, které nevnímáš svým maličkým mozečkem. Abych ti pomohl tohle pochopit, budeme se postit. Tím, že nebudeme jíst a pít jako normálně, poznáš, že Bůh je náš Zdroj. Namísto toho, abychom jednali podle našeho apetitu a uspokojovali své potřeby jídlem, nám bude sílu dávat Pán a Jeho Slovo!“ Pokud jste tohle ještě netrénovali, tak bude vaše tělo napřed rebelovat a vaše chuť k jídlu bude k zešílení. Spousta lidí mi říkala, že se cítili, jako by měli zemřít už v poledne v první den jejich půstu. Cítili se celí slabí, bolela je hlava a tak dále. Věděli jste, že je dokonce lékařsky potvrzeno, že jeden den půstu týdně je vlastně prospěšný? Neublíží vám to, ale očistí vaše tělo od toxinů. Vlastně nezačnete umírat dřív než po čtyřiceti dnech půstu. Do té doby se ozývá jen vaše chuť k jídlu a ne fyzická potřeba jídla. A někteří z nás by ze svého tuku mohli žít pěkně dlouho! 165
Kdo komu vládne? Když se postíte, bude si vaše tělo chtít udržet svou nadvládu. Proto se budete cítit jako „Já to celý den nezvládnu“ a bude vás to pokoušet proti tomu, co vám Bůh řekl, že máte udělat. Vaše tělo se bude projevovat a vaše smyslové vnímání – co vidíte, slyšíte, cítíte, co můžete ochutnat a čeho se dotknout, se vás bude snažit ovládnout. V té chvíli budete mít na výběr: Buď svou fyzickou sféru necháte vládnout, nebo jí budete vládnou. Tím, že se rozhodnete pokračovat v půstu, říkáte svému tělu: „Srovnej se! Potřebuješ pochopit, že nevyhladovíš hned první den v poledne. Trénuji tě tak proto, abys mohlo dělat to, co ti říká Bůh a abys své potřeby mělo naplněné skrze Jeho Slovo.“ A vaše tělo se bude vzpírat a odpoví: „Ne, já umřu!“ A v té chvíli řekněte: „Dobrá, budeme se postit dva dny.“ A vaše tělo zase odpoví: „Dva dny!? Tak to umřu určitě!“ A vy zareagujete: „Tak teda tři dny!“ Brzy si vaše tělo vyvodí, že „Pokud tohle přežiju, bude lepší, když už budu zticha. Pokaždé když si stěžuju, tak přidá další den půstu!“ A za čas se vaše tělo podřídí. Potom co se dostanete přes počáteční bolest z hladu ,budete v bodě, když nebudete mít vůbec hlad. Prostě vás hlad vůbec nebude trápit. Pokud svůj půst prodloužíte (nejdelší půst, který jsem držel já, bylo deset nebo jedenáct dní) bez jídla a pití – jiného než vody – tak se budete cítit, jako byste už nikdy nepotřebovali jíst. Můžete si své tělo tak podřídit, že vám Bůh bude sloužit doslova nadpřirozeným způsobem. Jakmile se to stane a svůj půst skončíte, vaše tělo se něco naučilo. Vaše tělo teď už bude vědět, že když řeknete: „Jeho ranami jsem byl uzdraven,“ a tělo přesto cítí bolest, že existují skutečnosti přesahující jeho vlastní schopnosti poznání. Prohlásíte: „Jsem uzdravený, ať už to vidím, cítím, slyším, hmatám nebo chutnám nebo ne!“ Vaše tělo odpoví: „Oukej,“ a podřídí se. Ale pokud jste se ještě nikdy nepostili a svoje tělo necvičili, pak se budete modlit: „Jeho ranami jsem byl uzdraven,“ a vaše tělo řekne: „Ale já pořád bolím. Nejsem uzdravené.“ A vy namítnete: „Ne tělo, já jsem uzdraven,“ a ono odpoví: „Tak počkat! Kdo vůbec jsi, aby jsi mi něco říkal? To já ti říkám kdy jíst, co jíst, kolik jíst. Ty už jsi mi žádné rozkazy celá léta nedal. Tebe ovládají moje smysly. Tak mi neříkej, co mám dělat!“ Vaše tělo se bude bouřit a vy se poddáte přirozeným pochybám, které mají původ ve vašich smyslech. 166
Půst láme nadvládu vaší přirozené sféry nad vaším duchem. A modlitba také! Trénujte své tělo Když se modlíte, mluvíte k Někomu a posloucháte Někoho, koho fyzicky nevidíte ani necítíte. Vaše přirozená mysl a smyslové poznání z toho budou zmatení a ozvou se: „To je ale blbost! Co to dělám?“ Ale pokud budete v modlitbě pokračovat a uděláte si z ní zvyk, pak uvidíte, jak se dějí zázraky. Bude tolik dokladů toho, že vaše modlitby mají smysl a Bůh, kterého nevidíte je skutečný, že pomůže vytrénovat i vaše fyzické smysly. Vaše tělo začne poznávat, že toho existuje víc, než co vidí, slyší, cítí, ochutná a čeho se dotýká. A pak, když budete chtít, aby se vaše tělo chovalo, jakože je mu dobře, i když se necítí dobře, tak do toho tělo půjde a zareaguje, protože už bude vědět, že je toho víc, než co jeho přirozené smysly dokážou vnímat. Ale nebude to fungovat pro toho, kdo netráví čas v modlitbě a půstu. Když se pak snaží svému tělu přikázat, aby šlo proti tomu, co vnímá přirozenými smysly, tak se tělíčko bude chtít vzbouřit, protože není trénované. Vaše tělo není zlé; je jen přirozené a musí se proto trénovat. Nicméně to za vás nikdo jiný neudělá. Musíte trénovat sami sebe a procvičovat své smysly. (Židům 5:14.) Možná si to neuvědomujete, ale abyste se mohli svým smyslům podřizovat, museli jste je trénovat. Jako voják ve Vietnamu jsem měl v noci často hlídku. Můj sluch i čich se v té době hodně vyostřili, byl jsem totiž v situaci, kdy šlo o život a smrt. Obvykle jsme nepřítele cítili dlouho předtím, než jsme ho viděli. Opravdu se v těchto věcech můžete vytrénovat! Šestý smysl Stejně jako můžete trénovat své přirozené smysly ve fyzické oblasti, tak je také můžete vzdělávat v duchovních věcech. Nemusí zůstat jen na tělesné úrovni. Můžete je vytrénovat tak, že budou schopny rozlišovat i duchovní pravdy. A toho dosáhnete půstem a modlitbou! Věřím tomu, že Bůh původně stvořil lidstvo se šesti smysly. Ten šestý 167
smysl byla víra. Adam a Eva víru používali stejně jako ostatních pět smyslů. Když lidstvo padlo, náš smysl pro víru začal atrofovat, ochabnul až do bodu, kdy je pro spoustu lidí úplně cizí. Ale tato schopnost žít vírou existuje v nás všech. Jen ji musíte živit a cvičit. „Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.“ (Židům 5:14). Musíme své smysly procvičovat, aby mohli vůbec ve víře fungovat. A k tomu potřebujeme půst a modlitbu. Nezpůsobí sice, že by na vás Bůh lépe reagoval, ale půst a modlitba způsobí, že vy budete lépe reagovat na Něj. Toho se držte! Když strávíte tolik času v Jeho přítomnosti, pak se vám Jeho Slovo stane jakoby šestým smyslem. Možná nevidíte, neslyšíte a necítíte, co Bůh řekl, ale máte víru založenou na Jeho Slově. Vaše přirozená mysl to prostě přijme a řekne: „Nemůžu si to ověřit svými dalšími smysly kromě víry. Ale chápu to, a proto to tak prostě je.“ Takhle se můžete vytrénovat! Tak to dělal i Smith Wigglesworth. Trávil tolik času v modlitbě, půstu a ve Slově, že se zatvrdil vůči nevíře a tomu, co si mysleli ostatní lidé. Byl vnímavý vůči Bohu a necitlivý vůči ostatním věcem. Když se za někoho modlil a neviděl hned ten správný výsledek, prostě pokračoval, dokud se výsledek nedostavil. Od té doby, co mi Pán tyhle věci ukázal, tak se jich držím, dokud nevidím výsledky. Pokud se modlím a nevidím hned fyzický výsledek, tak ho prostě přinutím, aby se ukázal. V srdci vím, že Bůh už Svou práci udělal. Jsem si vědom toho, že On už svou moc uvolnil. Proto Ho neprosím a nežadoním, aby něco udělal; ale agresivně přijímám to, co už se stalo v duchu a stojím proti Satanu, který se snaží zabránit tomu, abychom měli výsledky. Stavím se do své autority, mluvím k horám a přikazuji věcem, aby se staly! Když sloužím lidem, jsou věci, které dělám, abych jejich víře pomohl. Někdy poznám pochyby, když se za někoho modlím. Nemusí to být nutně zlo nebo nedůvěra, ale možná je ten člověk prostě moc pod vlivem přirozených věcí. Pokud je to pro ně těžké přijmout od Boha uzdravení, tak se protlačím k darům ducha. Pak použiji slovo poznání, řeknu jim něco o jejich emocích – třeba to, jak byli zraněni. Možná je to deprese, smutek nebo je postihla tragédie. Takže dary Ducha použiji k tomu, abych 168
s nimi mluvil o něčem, co vůbec nesouvisí s jejich fyzickým uzdravením. Pak začnou přijímat, protože si v srdci řeknou – Není možné, aby tohle mohl vědět. Bůh ke mně mluví prostřednictvím tohoto muže. A najednou se otevřou a víra začne proudit. Jakmile se jejich víra uvolní, jejich srdce si řekne – Ano, tohle je Bůh. Otče, přijímám. Pak se vrátím k původnímu tématu a začnu mluvit k fyzickému uzdravení, které se předtím neprojevilo. A najedou jsou uzdraveni. Tím, že toto dělám, se počet lidí, kteří byli uzdraveni přinejmenším zdvojnásobil nebo ztrojnásobil. Tomuhle říkám „přimět“ uzdravení, aby se projevilo. Na místě, kde přijmeme Bůh už udělal všechno proto, aby uzdravil všechny lidi. Nejde o to prosit Pána, aby uzdravil, ale spíš abychom byli schopni přijmout uzdravení, které nám už dal. To je jednoduchý princip, ale existují také zákonitosti, které ho řídí. Musíte mluvit. Tak mluvím k různým částem lidského těla a přikazuji jim reagovat. Uplatňuji svou autoritu nad ďáblem. Někdy dělám různé věci, abych posilnil víru lidí. Nedělám to proto, abych manipuloval Bohem, ale abych lidem pomohl na místo, kde budou moci přijmout. Od té doby, co jsem tyto významné pravdy pochopil, jsem viděl mnohem lepší výsledky než kdy předtím – a vy je taky uvidíte. Závěrem Bůh už Svou část práce udělal. Jeho vysílač moci funguje bezvadně dvacet čtyři hodin denně. Pořád nám dává všechno, co potřebujeme. Problém je v našem přijímači – ne v Božím vysílači. Musíme se naučit chápat duchovní oblast a spolupracovat ve víře, aby se Jeho zajištění projevilo fyzicky. Musíme přestat dávat ďáblovi extra moc a slávu. Už je odzbrojen a poražen. Pamatujte na tu přehlídku! Už máme Boží nadpřirozenou víru. Proto náš problém není nedostatek víry, ale pochyby. Naše prosté, dětsky prosté hořčičné semínko víry je víc než dost na to, aby se stalo cokoliv, pokud ho neruší nevíra. Pokud opravdu věříme Božímu Slovu a jednáme podle víry v něj, ale přesto nevidíme ty správné výsledky – pak v devíti případech z desíti jde o přirozené pochybnosti. Modlitbou a půstem můžeme zlomit nadvládu 169
našich fyzických smyslů a začít procvičovat naše přirozené vnímání k tomu, aby reagovalo na Pána a Jeho Slovo. Toto základní zjevení úplně změnilo můj život! Věřím tomu, že to stejné zjevení už začalo pracovat i ve vás. Proto se modlím „ať vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím.“ (Efezským 1:17–19). Amen. Přijetí Ježíše jako svého Spasitele Rozhodnutí přijmout Ježíše Krista jako vašeho Pána a Spasitele je to nejdůležitější rozhodnutí, které kdy uděláte! Boží Slovo slibuje: „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříšli v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse“ (Římanům 10:9, 10). Vždyť „Kdokoli by vzýval jméno Hospodina, bude zachráněn.“ (Římanům 10:13). Jeho milostí už Bůh udělal všechno, co bylo třeba, aby zajistil spasení. Váš úkol je jednoduše tomu věřit a přijmout to. Modlete se nahlas: „Ježíši, vyznávám, že jsi můj Pán a Spasitel. Srdcem věřím, že Tě Bůh vzkřísil z mrtvých. Vírou ve Tvé Slovo teď přijímám spasení. Děkuji Ti, že jsi mě zachránil!“ V té samé chvíli, kdy jste svůj život vydali Ježíši Kristu, se pravda Jeho Slova okamžitě stala pravdou ve vašem srdci. Teď, když jste znovu narození, jste úplně noví! Přijetí Ducha Svatého Jako Svému dítěti vám chce váš milující nebeský Otec dát nadpřirozenou moc, kterou potřebujete, abyste mohli žít v tomto novém životě. „Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Který z vás otců, podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? Anebo o rybu – podáš mu snad místo ryby hada? Když poprosí o vejce, 170
podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kteří ho prosí?“ (Lukáš 11:10–13). Vše co musíte udělat, je požádat, věřit a přijmout! Modlete se: „Otče, je mi jasné, že potřebuji Tvou moc, abych mohl žít svůj nový život. Prosím, naplň mě Svým Svatým Duchem. Vírou Ho přijímám právě teď! Děkuji Ti, že jsi mě pokřtil! Duchu Svatý, vítám Tě v mém životě!“ Blahopřejeme – teď jste naplnění Boží nadpřirozenou mocí! Slabiky jazyka, který neznáte, se vám začnou ozývat v srdci a budou stoupat až do vašich úst. (1 Korintským 14:14.) Když je ve víře nahlas promluvíte, uvolníte tak Boží moc z vašeho nitra a vybudujete se v duchu. (1 Korintským 14:4) A to můžete dělat kdykoli a kdekoli budete chtít! Nezáleží na tom, jestli jste něco cítili, když jste se modlili za přijetí Pána a Jeho Ducha. Pokud jste v srdci věřili, že se to stalo, pak Boží Slovo slibuje, že se to opravdu stalo. „Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít“ (Marek 11:24). Bůh Své Slovo vždycky poctí – věřte tomu! Prosím, kontaktujte mě a dejte mi vědět, že jste se modlili modlitbu přijetí Ježíše jako vašeho Spasitele nebo modlitbu za přijetí Ducha Svatého. Rád bych z toho měl radost s vámi a pomohl vám pochopit ještě lépe, co se ve vašem životě stalo. Pošlu vám dárek, který vám pomůže pochopit a růst ve vašem novém vztahu s Pánem. „Vítejte do nového života!“
171
O AUTOROVI Už přes tři desetiletí cestuje Andrew Wommack Amerikou a světem a vyučuje pravdu evangelia. Své hluboké zjevení Božího Slova učí srozumitelně a prostě, s důrazem na Boží bezpodmínečnou lásku a rovnováhu mezi milostí a vírou. Dosahuje miliony lidí svým radiovým vysíláním Pravda Evangelia, televizními programy, vysílanými na domácí půdě i mezinárodně. V roce 1994 založil Charis Bible Colledge a od té doby založil CBC pobočky i v dalších velkých amerických městech a po celém světě. Andrew publikoval i řadu vyučovacích materiálů dostupných v tištěné podobě jako audio nahrávky a také video formáty. A jak to bylo od počátku, jeho služba pokračuje v distribuci audio kazet a CD nahrávek těm, kteří se je nemohou dovolit.
Andrew Wommacka prosím kontaktujte písemně, e-mailem nebo telefonicky: Andrew Wommack Ministries, Inc. P.O. Box 3333 • Colorado Springs, CO 80934-3333 E-mail:
[email protected] Helpline Phone (orders and pratet): 719-635-1111 Hours: 4:00A.M. to 4:30 P.M. MST Andrew Wommack Ministries of Europe P.O. Box 4392 • WS1 9AR Walsall • ENGLAND UK Helpline Phone (orders and pratet): 01922 473300 Hours: 5:30 A.M. to 4:00 P.M. GMT Nebo ho navštivte na webové adrese www.awmi.net