Jak psát seminární práci 1 ZPRACOVÁNÍ SEMINÁRNÍ PRÁCE
Výběr tématu seminární práce Cílem seminární práce je prokázat schopnost hlubšího zpracování problematiky daného předmětu, a to v rozsahu, který přesahuje rámec obsahu látky a studijní literatury předmětu. Téma práce Téma seminární práce si volíte z nabídky vypsané vyučujícím příslušného předmětu. Můžete však vyučujícímu navrhnout i vlastní téma, a pokud Vám jej schválí, poté jej řešit. Někteří vyučující dokonce tuto variantu upřednostňují. Téma práce, resp. problém, který budete v práci řešit, je třeba zvolit odpovídajícím způsobem vzhledem k rozsahu práce. Téma by mělo být dostatečně úzké, abyste je na vymezeném prostoru dokázali zpracovat dostatečně do hloubky. Téma by současně mělo být problémově orientované, aby se práce neomezovala na pouhý popis, ale skutečně řešila nějaký konkrétní problém. Název práce V názvu práce konkretizujete zvolené téma podle vlastního obsahu práce. Název práce se tedy nemusí shodovat s vybraným tématem. Příklad: Téma práce – Využití statistiky v marketingovém výzkumu. Název práce – Marketingový průzkum preferencí nového výrobku ve firmě SVITANA.
Sběr informací (dat) V první analytické fázi práce budete shromažďovat informace o předmětu své práce. Zdrojem informací jsou pramenné a literární materiály. Použité prameny by měly zahrnovat co nejaktuálnější informace k dané problematice, včetně odborných článků a zdrojů aktuálních statistických dat (dostupných v písemné či on-line podobě). Bibliografie Přehled o potřebné literatuře, vztahující se k danému tématu, získáte obvykle prostřednictvím vyhledávacích služeb v knihovně nebo na internetu. Vyhledávat lze přitom podle jména autora, názvu publikace, klíčových slov. V první fázi je vhodné zvolit vyhledávání podle klíčových slov, která se vztahují ke zkoumanému tématu (a to česky i anglicky, chce-li student ). Vyhledávací služby na Internetu: český jazyk – vyhledávače: www.atlas.cz, www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.msn.cz multivyhledávače: www.globalsearch.cz, www.vyhledej.cz fulltextové vyhledávače: www.jyxo.cz, www.1.cz, morfeo.centrum.cz, www.zoohoo.cz
anglický jazyk – vyhledávače: www.altavista.com, www.google.com, www.yahoo.com multivyhledávače: www.altaseek.com, www.searchonline.com, www.metacrawler.com Obsáhlý seznam vyhledávačů najdete na adrese vyhledavace.wz.cz. Pramenné a literární materiály Pramenné materiály označují vše, z čeho můžete čerpat vědomosti o dané problematice. Literární materiály zahrnují knihy a časopisy, slovníky (encyklopedie), sborníky z konferencí a symposií, ročenky, statistiky, výzkumné zprávy, tabulky, normy a jiné právní předpisy, podnikové publikace a materiály, materiály národních institucí (ministerstev, statistických úřadů apod.) a nadnárodních institucí (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, OSN, Evropská unie, Světová banka apod.). Knihy a odborné časopisy Vedle odborných knih, které obsahují soubor trvalejších poznatků, byste měli věnovat pozornost i aktuálním poznatkům z odborných časopisů a dalších periodik (novin). Neomezujte se pouze na české zdroje, měli byste získat alespoň základní přehled také o zahraniční (zejména angloamerické) literatuře, týkající se daného tématu. Internetové zdroje Při zpracování seminární práce můžete s výhodou využít internetových zdrojů institucí zabývajících se související problematikou. Pro výchozí orientaci v ekonomických tématech může posloužit například: • • • •
Zdroje pro ekonomická studia (http://badame.vse.cz/odkazy/index.php) Resources for Economists (http://www.rfe.org) Social Science Information Gateway (www.sosig.ac.uk) Biz/ed (http://www.bized.ac.uk/listserv/listhome.htm)
Odkazy Nezapomeňte, že v textu seminární práce musíte uvést odkazy na prameny, z nichž jste při vypracování čerpali, a to nejen v případě doslovných citací, ale i volných interpretací. Nestačí tedy pouze seznam použitých pramenů uvedený na konci práce! V případě, že v práci uvedete převzaté pasáže, které nebudou citovány, může být Vaše jednání považováno za porušení akademické etiky a Vaše práce nebude přijata. O citacích bude pojednáno podrobněji dále.
Struktura seminární práce Každá seminární práce se člení na čtyři základní části: 1) Úvod 2) Teoreticko-metodologická část práce 3) Analytická část práce 4) Závěr
Každá z těchto čtyř částí obvykle představuje samostatnou kapitolu. Části 2 a 3 jsou pak dále členěny do příslušných subkapitol. Názvy kapitol 2 a 3 a jednotlivých subkapitol můžete konkretizovat podle jejich obsahu. (Není vhodné ponechávat názvy kapitol jako "Teoreticko-metodologická část práce".) V názvech kapitol se nedoporučuje používat zkratky. Úvod a závěr práce se na subkapitoly nečlení. Pro tyto části se také nepoužívá samostatné pojmenování. Do této struktury se nezahrnuje úvodní stránka, obsah, seznam literatury a přílohy. Charakter seminární práce Obsah seminární práce by měl být vyvážen mezi částmi 2 a 3, větší váha však obvykle připadá na analytickou část, ve které prokazujete schopnost aplikace základních teoretických a metodologických poznatků na zkoumaný praktický problém, včetně využití souvisejících statistických údajů a jejich interpretace. V případě teoreticko-metodologicky zaměřené práce jsou vyšší nároky kladeny na šíři zpracování pramenů, srovnání získaných poznatků o alternativních přístupech a jejich vyhodnocení v literatuře i z hlediska samotného autora. Úvod (max. 2 strany) typicky obsahuje: • • •
zdůvodnění aktuálnosti tématu a formulaci problému, který v práci řešíte stanovení cíle práce a otázky, které si na počátku kladete a na něž budete ve své práci hledat odpověď představení struktury práce - rozdělení do základních kapitol a subkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu
Teoreticko-metodologická část práce (max. 5 stran) zahrnuje: • • • • •
charakteristiku zkoumaného problému - základní aspekty problému, kterým se v práci zabýváte definici základních pojmů - všeobecně známé pojmy však definovat nemusíte (v ekonomické práci je například zbytečné definovat, co je to cena nebo zisk) současný stav řešené problematiky - širší souvislosti zkoumaného problému s aktuálním vývojem sledovaných skutečností a stavem jejich poznání základní charakteristiku metod a postupů, které pro řešení problému používáte typy pramenů a zdrojů dat, se kterými pracujete, případně jaké instituce jste v souvislosti s řešením úkolu kontaktovali
Analytická část práce (max. 5 stran) zahrnuje: • • •
charakteristiku a prezentaci použitých údajů (poznatků) a jejich analýzu popis řešení problému – postup řešení, problémy, na které jste při řešení narazili vyhodnocení (interpretaci) a prezentaci výsledků řešení
K prezentaci údajů (vstupních i výsledků) s výhodou využívejte formálních nástrojů, jako jsou tabulky, grafy, schémata apod. Závěr (max. 2 strany) zahrnuje: • •
shrnutí práce, které prezentuje nejvýznamnější poznatky a odpovědi na otázky formulované v úvodu práce doporučení a návrhy pro řešení daného problému, vlastní stanoviska a jejich zdůvodnění
Nezapomeňte uvést i negativní výsledky – například pokud jste na některé z otázek nedostali odpověď. Ve výzkumné práci platí, že i negativní výsledek je výsledek.
Rozsah práce Seminární práce je omezena počtem stran, typicky 10-12 stran v bakalářském studijním programu, 1520 stran v navazujícím magisterském programu (včetně úvodu a závěru). Zjistěte si u svého pedagoga, zda považuje dolní a horní hranice rozsahu za závazné, případně jakou odchylku od normy je ochoten tolerovat. Do uvedeného rozsahu práce se nezapočítává úvodní strana, obsah, seznam literatury a případné přílohy. Někteří vyučující vymezují rozsah práce počtem slov nebo dokonce počtem znaků. Tyto údaje obvykle získáte v textovém editoru, který používáte. Pamatujte:
1 normalizovaná strana (normostrana) = 1 800 znaků (včetně mezer) 1 autorský arch (AA) = 20 normostran = 36 000 znaků (včetně mezer)
Jazyková forma Jazyková forma zahrnuje odborný jazykový styl, přesnost a správnost pravopisnou a slohovou i logiku vyjadřování. Při psaní práce byste měli jazykové formě věnovat odpovídající pozornost, protože její kvalita ovlivňuje celkovou úroveň práce a odráží se na jejím hodnocení. Nepoužívejte velmi rozsáhlá souvětí (pokud je nepřečtete plynule na jedno nadechnutí, tak je raději rozdělte). Je nezbytné vyvarovat se hrubých pravopisných chyb, které mohou snížit hodnocení práce nebo způsobit její nepřijetí. Větší výskyt překlepů může mít stejné důsledky. Není dobrou vizitkou práce vysokoškoláka, pokud obsahově kvalitní seminární práce je plná gramatických a stylistických chyb nebo obsahuje nepřesné, případně nesrozumitelné formulace myšlenek. Argumentace typu "jsem ekonom, ne češtinář" by z Vašich úst neměla nikdy zaznít. Pokud si nejste jisti, používejte Pravidla českého pravopisu. Na internetu najdete elektronickou podobu pravidel na adrese www.pravidla.cz. Časté chyby v seminárních pracích • • • • • • • •
Pokud je na konci věty zkratka s tečkou, jako např. "atd." další tečka se již nepíše. Mezi slovem před závorkou a začátkem závorky je mezera (asi takhle), zatímco mezi závorkou a slovem uvnitř závorky mezera není. Mezi koncem závorky a následující čárkou, středníkem či tečkou se mezera nedělá. Nadpis kapitoly nebo podkapitoly se uvádí bez tečky. Sedm procent se píše 7 % a sedmiprocentní 7% (v prvním případě s mezerou a v druhém bez mezery). Viz se píše bez tečky (není to zkratka). Standardní se píše s "d" a nikoliv s "t". Pozor na rozdíl mezi slovy status (stav poměrů) a statut (organizační předpis, stanovy).
2 ÚPRAVA SEMINÁRNÍCH PRACÍ
Formální úprava seminární práce Seminární práce je vizitkou každého studenta, proto musí mít kromě odpovídající obsahové a jazykové úrovně i dobrou formální úpravu. Práce se obvykle odevzdává ve dvou exemplářích svázaných kroužkovou vazbou (konkrétní propozice Vám sdělí vyučující). Každá seminární práce by měla začínat předepsanou titulní stranou, za níž následuje obsah. Titulní strana Titulní strana obsahuje tyto údaje: • • • • • • • •
číslo a název předmětu akademický rok (formát: rrrr/rr, např. 2003/04) označení práce (Seminární práce) název seminární práce jméno a příjmení zpracovatele jméno a příjmení zadavatele (vyučujícího, včetně titulů) ročník a studijní skupina (je možné použít zkratky) místo a datum odevzdání (formát: dd. měsíc rrrr, např. 12. června 2004)
Tyto údaje rozmístěte na úvodní stránku vhodným způsobem. Někteří vyučující vyžadují závaznou úpravu úvodní stránky. V případě, že práci odevzdává více autorů, uvádí se jejich jména v abecedním pořadí. Pokud má pracovní skupina svého vedoucího, může být jeho jméno uvedeno jako první.
Ostatní náležitosti práce Formát stránky Seminární práci pište v v textovém editoru (typu MS Word nebo podobný). Poté ji vytiskněte na papír normalizovaného formátu A4. Tiskne se pouze po jedné straně papíru. Úprava stránky Úprava stránky je standardní, tj. levý okraj 3 cm, pravý okraj 2 cm, ostatní okraje 2,5 cm. Při psaní práce používejte řádkování 1,5. v jednom dokumentu nepoužívejte více než tři až čtyři druhy písma. Při správném použití různých verzí písma (změna velikosti, tučně, kurzíva, tučná kurzíva) lze dokonce vystačit s písmem jednoho typu. Doporučeným typem základního písma je patkové písmo typu Times New Roman nebo Palatino Linotype ve velikosti 12. Nadpisy se obvykle píšou stejným typem písma jako základní text, ke zvýraznění nadpisů se používá změna velikosti nebo tučné písmo (nikdy ne podtržení). Pro nadpisy nejvyšší úrovně (kapitol a subkapitol) lze použít vhodné bezpatkové písmo, např. Arial nebo Verdana (velikost písma max. 16). Úprava a umístění nadpisů musí být v celém textu jednotné. Jednotlivé stránky práce číslujte. Číslování stránek se umisťuje do zápatí uprostřed, ve formě arabských číslic. Na titulní stranu se číslo stránky nepíše.
Popisy tabulek, obrázků, legendy k obrázkům a záhlaví se píší stejným písmem jako základní text, velikosti 10 nebo 11. Pro poznámky pod čarou se používá písmo velikosti 8. Mezi textem předcházející části a názvem kapitoly by měl být jeden nebo dva volné řádky; vhodné je rovněž nechat volný řádek pod názvem kapitoly. (Ve Wordu lze například k tomuto odsazení využít přímo definici formátu příslušného nadpisu.) Zvýraznění textu K zvýraznění jednotlivých slov nebo skupin slov v textu nepoužívejte odlišný typ písma (font). Text zvýrazňujte kurzívou, tučným písmem nebo jejich kombinací. Ke zvýrazňování textu se nepoužívá podtržení. V některých případech (například pro uvedení jména autora, názvu programu apod.) můžete ke zvýraznění použít tzv. kapitálky. Příklad: „Hmota je forma existence energie.“ (ALBERT EINSTEIN) Poznámky pod čarou Poznámky pod čarou používejte pro vysvětlivky, které nechcete uvádět přímo za text do závorek. Poznámky pod čarou se uvádí na konci stránky a od předchozího textu se oddělí vodorovnou čarou v délce cca jedné třetiny řádku (v případě použití editoru MS Word se tato úprava provádí automaticky). Poznámky pod čarou se číslují arabskými čísly průběžně od začátku do konce práce. Poznámky pod čarou se někdy používají i k citacím použitého pramene. Zkratky Při použití zkratek je nezbytné nejdříve uvést plné znění a za ně teprve do závorky zkratku - např. občané bez domova (OBD) - a v následném textu je již možné využívat pouze zkratky. V případě využití většího množství zkratek v textu práce je vhodné sestavit jejich seznam a umístit ho jako samostatnou přílohu na konec práce. Používejte pokud možno standardní zkratky a nesnažte se vymýšlet si vlastní. Matematické vzorce Matematické vzorce pište výhradně pomocí speciálního editoru vzorců, kterým bývá vybavena většina textových editorů. Správné je tedy:
X=
c a+b
nesprávné je: X = c / (a+b)
stejně jako: c X = ------a+b Tyto varianty v žádném případě nepoužívejte! Matematické vzorce můžete psát do textu i na samostatné řádky, podle potřeby. Není třeba matematické vzorce průběžně číslovat. Pouze v případě, kdy budete na některý vzorec odkazovat dále v textu, použijte číslování arabskými číslicemi, průběžně v celé práci. Číslované vzorce uvádějte na samostatném řádku, číslo vzorce do kulatých závorek v pravém konci řádku. Příklad:
X=
c a+b
(1)
Číslování kapitol a subkapitol Jednotlivé části práce se označují arabskými číslicemi, začíná se od jedničky (1 Úvod). Subkapitoly jsou číslovány v desetinném třídění. Na konci číselného označení se nedělá tečka, a to ani v čísle kapitoly (tj. na nejvyšší úrovni číslování). V práci byste si měli vystačit s číslováním maximálně 2. úrovně (1.1), výjimečně třetí úrovně (1.1.1). Vyšší úrovně číslování – a dělení práce – nepoužívejte. Pamatujte si, že úvod a závěr práce se většinou již dále na subkapitoly nedělí. Příklad: 2 Fiskální politika 2.1 Daňová politika 2.1.1 Přímé daně … Obsah Obsah je zařazen na začátku práce, ihned za titulní stránku. Každá položka obsahu by se měla vejít na jeden řádek. Čísla stránek v obsahu zarovnávejte k pravému okraji stránky, můžete přitom používat oddělovač typu řada teček (ale nemusíte). Čísla stránek v obsahu udávají umístění první stránky, na níž začíná příslušná kapitola nebo subkapitola. Na stránku s obsahem neumisťujte žádný jiný text, a to ani v případě, že obsah končí uprostřed stránky. Kapitolou následující za obsahem (na následující stránce) je úvod.
Vakanti a sirotci Vakanti jsou prázdné nevyužité řádky na konci stránky. Vznikají obvykle tehdy, pokud za textem následuje obrázek nebo tabulka, které by se nevešly na zbytek stránky. V případě, že je vakant větší než cca 5 řádků v řádkování 1 (3 řádky v řádkování 1½), pokuste se přeorganizovat umístění tabulky nebo obrázku v textu tak, aby vakant nevznikl a přitom se tabulka nebo obrázek příliš nevzdálily od místa, kde byly původně umístěny a kde na ně odkazujete. Sirotci jsou osamělé řádky na konci nebo na začátku stránky. Textové editory jako Word se snaží rozdělit odstavce mezi stránkami tak, aby místo sirotků raději vznikli přijatelní vakanti. Toto se však nemusí podařit v případě, že sirotkem je nadpis nebo popisek tabulky, resp. obrázku. Platí zásada, že nadpis musí být na stejné stránce jako následující text (ve Wordu lze nadpis s dalším textem provázat, ale často se to nedělá), stejně tak popisek obrázku nebo tabulky (resp. odkaz na zdroj) musí být na stejné stránce jako obrázek nebo tabulka. Při psaní práce dbejte, aby neobsahovala žádné sirotky a aby vakantů bylo co nejméně a nepůsobili rušivě. (Všimněte si, že přijatelný vakant je i na konci předchozí stránky. Proč vznikl?)
3. TABULKY A GRAFY Tabulky a grafy poskytují rychlý a názorný přehled o různých údajích, souvislostech, zvláštnostech a tendencích jevů. Tabulky a grafy jsou významným prostředkem k poznávání ekonomických souvislostí. Tabulky vyjadřují všechny skutečnosti přesněji, grafy v určitém zjednodušení, ale vysoce názorně. Proto byste měli tyto formální prostředky zobrazení údajů ve svých pracích používat.
Tabulky Tabulka je přehledné uspořádání číselných dat a různých slovních údajů. V odborných pracích jsou nejběžnější statistické tabulky. Tabulku tvoří název, číslo tabulky, hlavička, legenda, sloupce a řádky. Název tabulky Název tabulky je stručné a výstižné označení obsahu tabulky. Každá tabulka musí být vybavena popiskem, který obsahuje slovo Tabulka, číslo tabulky a její název. Tabulky číslujte průběžně v celé práci. Název začíná velkým písmenem a nepíše se za ním tečka. Slovo tabulka můžete zkracovat jako Tab. (s tečkou na konci), ale jednotně v celé práci. Číslo tabulky od názvu oddělujte dvěma mezerami, dvojtečkou nebo rozdělovníkem (pomlčkou). Příklad: Tabulka 8 Vývoj hrubého domácího produktu ČR v letech 1989-2000 (roční tempa růstu) Tab. 8 – Vývoj hrubého domácího produktu ČR v letech 1989-2000 (roční tempa růstu) Úprava tabulky Pro písmo v tabulce používejte stejný typ, jako je základní text, pouze ho zmenšete o jeden bod (tedy typicky 11). Texty v levém sloupci (legenda) se zarovnávají vlevo, v ostatních sloupcích obvykle doprostřed. Pokud jsou ve sloupcích čísla, zarovnávají se stejnými desetinnými řády pod sebe.
Pokud je tabulka širší než stránka, můžete ji umístit na samostatnou stránku naležato s hlavičkou doleva, popisek se pak umísťuje na pravém okraji.
Obrázky Pod pojem "obrázek" zahrnujeme všechny druhy grafů, schémat apod. Obrázky číslujte a označujte názvem obdobně jako tabulky. Také obrázky číslujte průběžně v textu. Popisek obrázku však uvádějte pod obrázkem. Slovo Obrázek můžete zkracovat jako Obr. (s tečkou), opět jednotně v celé práci. Příklad: Obr. 7 Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR v letech 1995-2000 Prameny tabulek, grafů a obrázků Pod každou tabulkou a obrázkem je nutno uvádět zdroj informací, na jejichž základě byly vytvořeny. Pramen se uvádí v plném znění dle pravidel pro citace, včetně stránek, na nichž se nachází přejatá tabulka (obrázek) či údaje, z nichž jste při sestavení tabulky (grafu) vycházeli.
4. BIBLIOGRAFICKÁ CITACE, ODKAZ NA CITACI A SEZNAM LITERATURY Při využívání odborné literatury nesmíte zapomínat, že existují autorská práva a že tudíž jste povinni citovat!
Bibliografické citace Bibliografická citace je souhrn údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci. Odkazem na citaci se rozumí odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury na konci knihy apod.) V odborných pracích se nejčastěji citují jednosvazková díla (učebnice, monografie), články v časopisech, stati ve sborníku, výzkumné zprávy, disertační a diplomové práce, ostatní druhy dokumentů (podnikové písemnosti), rostoucí měrou rovněž internetové odkazy. Umístění citace může být: • • • •
na konci textu práce, v poznámce pod čarou, přímo v textu, částečně v textu a částečně pod čarou.
Zvolený způsob umístění citací musí být v celé práci jednotný. Bibliografické citace se uvádějí v souladu s normou ČSN ISO 690 a ISO 690-2 Bibliografické citace. Při tvorbě správných citací lze s výhodou použít projekt Bibliografické citace na internetových stránkách www.citace.com.
Příklad: VONÁSEK, Martin. Manažerské rozhodování : Příručka moderního manažera. 1. vyd. Praha : VOXPLEX, 2003. 225 s. ISBN 80567864234. Odkaz na citaci Jestliže citace neuvádíte přímo, použijte odkazu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury). Odkaz na citaci může mít dvojí základní formu: • •
pořadové číslo psané v hranatých závorkách, pod níž je uvedena citace pod čarou nebo v seznamu literatury na konci textu. V tomto případě jsou citace zařazeny a průběžně číslovány obvykle v takovém pořadí, v jakém na ně odkazujete, např. [3], příjmení autora (autorů) a rok vydání, přičemž podle kontextu je rok vydání, popř. jméno autora (autorů) odděleno od ostatního textu závorkou. V tomto případě jsou citace obvykle seřazeny abecedně podle jmen autorů, např. [Hoffmann 1982].
Seznam použité literatury Seznam použité literatury se uvádí na konci textu práce před případnými přílohami. Jednotlivé publikace se uvádějí podle pořadového čísla nebo v abecedním pořádku (podle jmen autorů) – záleží na typu citace, který používáte (viz výše). Seznam literatury zahrnuje všechny prameny, statě, knihy a jiné podklady, z nichž autor čerpal potřebné poznatky (do seznamu zařazujeme i použité odkazy na internetu). Seznam obsahuje výhradně skutečně použitou literaturu, nikoliv tedy zdroje, které se dané problematiky týkají, ale se kterou jste vůbec nepracovali. Seznam použité literatury nese nadpis Literatura. Tento název odpovídá stylu nadpisu kapitoly, vlastní seznam literatury bývá psán písmem o jeden bod menším, než je základní text. (tj. obvykle 11).
Přílohy Pokud chcete svou práci dokumentovat určitými materiály, které by při zařazení do textu práce mohli narušit její obsahovou souvislost, můžete tyto materiály umístit na konec práce jako samostatné přílohy. Přílohy číslujte od 1 arabskými číslicemi. Obvykle se uvádí každá příloha na samostatné stránce. Přílohy uvozujte samostatnou stránkou s nadpisem Přílohy (styl stejný jako nadpis kapitoly), za nímž následuje číslovaný seznam všech příloh. Vlastní přílohy pak budou následovt až na další stránce. Do příloh neumísťujte obrázky a tabulky, které lze bez problémů vložit do textu. Tato praxe se používala v době, kdy se práce psaly na psacích strojích, takže vložení grafických prvků do textu bylo nemožné. Dnes dáváme přednost kontinuitě obsahu a tudíž umístění těchto prvků přímo do textu práce v místech, kam patří.
Podle materiálů Ústřední knihovny PřF MU v Brně, FEK ZČU v Plzni a FPH VŠE v Praze připravil Václav Friedrich.
