Jak psát o rozvojových tématech

Jak psát o rozvojových tématech

O projektu Rozvojovka Projekty zaměřené na informování o rozvojové spolupráci realizuje společnost Člověk v tísni od roku 2003. Jejich cílem je zvýšit zájem české společnosti - veřejnosti, studentů, státní správy i médií - o téma rozvojové spolupráce a o problémy dnešního stále více globalizovaného světa. V jejich rámci mimo jiné: à provozujeme web www.rozvojovka.cz, který je rozsáhlým zdrojem článků, analýz i odborných textů o rozvojové spolupráci a globálních problémech. Web dále přináší informace o aktuálních akcích s rozvojovou tematikou i další interaktivní prvky – online kurz, diskuzní fórum, kvízy, mapy, statistiky. à podílíme se na cestách novinářů do rozvojových zemí, připravujeme pro ně semináře a pravidelný informační přehled. à vydáváme čtyřstránkové tematické přílohy v českých celostátních i regionálních denících. à vydali jsme obsáhlý manuál Globální problémy a rozvojová spolupráce. Většina z jeho textů je k dispozici na našem webu. Objednat jej lze na CD, dotisk chystáme pro rok 2008. à připravujeme čtvrtletní zpravodaj o rozvojové spolupráci, v PDF verzi je ke stažení na našem webu. à pro zástupce státní správy a pro politiky pořádáme semináře, konference i studijní cesty. à zapojujeme studenty vysokých škol do rozvojové debaty, organizujeme semináře a tematické večery.

Obsah | Úvod | Než začnete Volba tématu Zpravodajské hodnoty Novinářské žánry Rešerše | Psaní článku Struktura textu Úvod a závěr Srozumitelnost a čtivost Rytmus a přímá řeč Další tipy | Po dopsání článku Kontrola Titulky Editace | Etické a právní otázky

2 3 3 4 5 6 8 8 11 13 13 15 16 16 16 17 19

| Úvod Důvodů, proč se „nenovinář“ rozhodne napsat článek pro noviny nebo časopis, může být celá řada. Někdo chce využít své odborné znalosti nebo cestovatelské zkušenosti, jiný třeba propagovat svůj rozvojový projekt. Naučit se novinářský jazyk a odhadnout, jaká témata česká média zajímají, však vyžaduje určitý cvik. I velmi atraktivní námět editoři a šéfredaktoři odmítnou, jestliže bude článek zpracován nevhodně z hlediska struktury či jazyka. A naopak sebelepší zpracování nepomůže, pokud je obsah pro českého čtenáře nezajímavý. U rozvojových témat, která jsou obtížně mediálně uchopitelná a k tomu české realitě značně vzdálená, to platí dvojnásob. Proto se projekt Rozvojovka společnosti Člověk v tísni snaží být prostředníkem mezi médii a přispěvateli. Každý, koho zajímají rozvojové země – ať už student, pracovník rozvojové či humanitární organizace, cestovatel nebo odborník – je vítaným spolupracovníkem. Na základě našich dlouholetých zkušeností s prací s médii pomáháme začínajícím autorům s publikací na webu Rozvojovka.cz i v tisku. Ti s námi mohou konzultovat volbu námětu a zároveň nás požádat o editaci jejich výsledného textu. Publikace Jak psát o rozvojových tématech je inspirována právě poznatky z této spolupráce. Vysvětluje základní specifika novinářských textů, nabízí tipy pro psaní a zároveň upozorňuje na typické chyby. To vše ilustruje na konkrétních příkladech. Při jejím zpracování jsme se vedle vlastních zkušeností nechali inspirovat také přednáškami některých novinářů - Michala Musila, Martina Ehla, Jana Rybáře, Tomáše Vlacha a Matyáše Zrna – a také knihou Žurnalistika od Stephana Russ-Mohla a Hany Bakičové (Grada Publishing 2005). Autorkou fotografie na titulní stránce je Iva Zímová.

2

| Než začnete Volba tématu Než začnete článek psát, musíte vědět, o čem a v jakém rozsahu bude a pro koho je určený. Proto je nejlepší se předem konkrétně domluvit s vybraným periodikem a přečíst si pár článků z jeho archivu. Pak se lépe trefíte do stylu magazínu nebo novin a šance na otištění vzrostou. Každopádně je potřeba volit námět tak, aby byl dobře zpracovatelný a zároveň zajímavý pro českého čtenáře. Vybírejte si tedy témata: à s ohledem na zadanou délku dostatečně úzká. Zapomeňte na kapitoly do učebnic zeměpisu. Na dvě stránky nemůžete postihnout všechny problémy Namibie, můžete však dobře vysvětlit, co dělá tamní vláda pro boj s pandemií HIV&AIDS. à která dobře znáte, k nimž máte kde čerpat informace a která můžete doplnit příběhy a citacemi. Investigativní reportáž o práci dětí v továrně světoznámé značky je jistě zajímavá, ale máte ji čím podložit? Můžete mluvit se zúčastněnými osobami? à podle toho, pro koho píšete. Analytický článek o oddlužení rozvojových zemí může být jen pro náročnější publikum, reportáž z nové porodnice v Keni téměř pro každého. I když jste se na publikaci textu předem nikde nedomluvili, rozmyslete si, kam by se článek hodil a podle toho s ním pracujte. à nová a neotřelá. Vždy se zeptejte sami sebe, čím váš text čtenáře obohatí.

3

Zpravodajské hodnoty Problémy rozvojových zemí jsou českému čtenáři velmi vzdálené. Je proto potřeba najít způsob, jak je našemu prostředí přiblížit. Můžeme se inspirovat u mediálních teoretiků, kteří zkoumali, podle čeho si média vybírají, o čem budou informovat. K nejdůležitějším faktorům patří: à à à à à à à à à

aktuálnost a intenzita (v čem je událost výjimečná) kontinuita neboli návaznost na témata, která jsou „v kurzu” geografická, politická a kulturní blízkost status a vliv států, institucí a lidí, o kterých píšeme dynamika – překvapení, senzace a kuriozity přitahují srozumitelnost (příliš odborná témata nepochopíme) negativita nebo naopak velký úspěch, zlomový objev personalizace, emoce možnost obrazového zpracování

Jak tedy využít tato kritéria a přiblížit vzdálené země českému čtenáři? à Nechte se inspirovat aktuálními událostmi. Znáte nové souvislosti k právě řešené kauze? Byli jste v zemi, o které se nyní hodně píše? Využijte toho! à Ve vzdálených zemích hledejte české stopy. à Celebrity a mocní lidé táhnou. Může nás to rozčilovat, ale můžeme to chytře využít. Třeba tím, že je budeme citovat. à Kuriozity a zajímavosti mohou sloužit pro upoutání pozornosti. à Volte srozumitelná témata – raději než ekonomickou analýzu o mikrofinancování v Bangladéši napište příběh jedné ze živnostnic. à Hledejte příběhy a emoce, zaměřte se na konkrétní osudy. à Foťte. Pokud budete mít fotky lidí a míst, kterých se článek týká, šance na otištění několikanásobně vzroste. Musí však být technicky i obrazově kvalitní.

4

Novinářské žánry Výběr žánru se řídí zvoleným tématem článku a tím, pro jaké médium či do jaké rubriky ho zpracováváme. Pro rozvojová témata lze nejčastěji využít: Reportáž je ideální pro psaní článků z míst, která autor navštívil. Musí být „živá“, představit atmosféru, obsahovat konkrétní příběhy a přímou řeč. Po uvedení do děje a představení postav je možné začít zobecňovat a dostávat se k obecnějším otázkám. Ty je potřeba opřít o konkrétní údaje. Analytický článek vzniká většinou „od stolu“ na základě autorových znalostí. Na začátku je důležité pojmenovat problém, tedy říci: kdo, co, kdy, kde a jak a postupně vysvětlit příčiny a důsledky, tedy proč. I zde musí být pevná struktura, nelze pouze navršit fakta. Feature kombinuje reportáž a analytický článek. Příběh může být ilustrací problému nebo základní linkou článku, ale fakta, statistiky a citace expertů jsou hlavní. Proto je feature vhodná pro náročná témata. Komentář vyjadřuje názor. Musí ho psát člověk, který tématu rozumí a přinese tak nový pohled. Měl by se přitom vyhnout klišé. Argumenty musí být logicky a přitom čtivě vystavěné, názor autora jednoznačně zřetelný. Dobrý komentář by měl vyvolat diskuzi. Rozhovor patří k nejnáročnějším novinářským žánrům. Je třeba velmi důkladná příprava a také momentální pohotovost. Jak udělat dobrý rozhovor se nejlépe naučíte pozornou četbou rozhovorů známých novinářů, což ostatně platí i pro všechny ostatní žánry.

5

Rešerše Ještě než začnete psát, je třeba shromáždit fakta a informace. U většiny žánrů byste měli čerpat z psaných zdrojů i z rozhovorů s aktéry událostí nebo odborníky. Určitou výjimkou je komentář, který vyjadřuje váš názor, a proto není třeba doplňovat o pohled dalších expertů. Naopak u analýzy by vedle poznatků získaných četbou a studiem textů měly zaznít i hlasy odborníků. A v reportáži je zase třeba příběhy lidí doplnit na základě psaných pramenů o určité zevšeobecnění. Při rešerších mějte na paměti několik následujících bodů: à články z internetu a tisku mohou být zajímavou inspirací a odrazovým můstkem, nelze však na nich celý text vystavět. Co „vygooglujete“ vy, najde si čtenář při troše úsilí sám. à faktické údaje je třeba ověřovat. Obzvlášť to platí u internetu, kde se jedna chyba v důsledku přebírání informací rychle rozšíří. Informace z Wikipedie a podobných zdrojů proto ověřujte v literatuře nebo u odborníků. à dobrým zdrojem jsou mezinárodní i státní instituce a nevládní organizace. Na jejich webových stránkách najdete ke stažení řadu zpráv a statistik nebo můžete mluvit s jejich zástupci. Uvědomte si však, že každá podobná instituce má jiný zájem a fakta nemusí být vždy objektivně zpracovaná. Proto se například oficiální data vlád rozvojových zemí mnohdy značně liší od odhadů nevládních organizací. à když pracujete s výzkumy veřejného mínění, daty a statistikami, zjistěte si, jaká metodologie byla užita k jejich vypracování. Používejte je pouze v kontextu, ve kterém vznikly. Na základě dalších znalostí problému zvažte, zda údaje skutečně odrážejí realitu. à pokud je téma kontroverzní, zajímejte se vždy o pohled obou stran. à rozhovory si nahrávejte nebo zapisujte a vždy si zaznamenejte jméno a funkci dané osoby a případně kontakt. Vhodné je také si poznamenat podrobnosti o jejím vzhledu, okolnostech, za kterých rozhovor probíhal a podobně. Obzvlášť v reportáži by takovéto detaily neměly chybět. Lidi, 6

à

à

à à

s nimiž hovoříte, vyfoťte - samozřejmě pokud s tím souhlasí. Citujte co nejpřesněji a pokud si nejste jistí, zda nedošlo ke zkreslení, zašlete dotazovanému ke kontrole. To je třeba též učinit, pokud si to dotyčný vyžádá. žádné ze zdrojů nezatajujte. Nejen, že je to neetické a můžete tím porušit autorská práva, ale také se tím kryjete pro případ chyb a nepřesností. neomezujte se na zdroje v češtině a angličtině, využívejte svých jazykových znalostí. Nebojte se netradičních zdrojů, jako jsou blogy a diskuzní fóra nebo beletrie, mohou být dobrým oživením textu. Nespoléhejte však na pravdivost zde uvedených informací. a ještě jednou – buďte nedůvěřiví a ověřujte z více zdrojů. když fotíte lidi pro ilustrační záběry k článku, zjistěte si o nich základní údaje.

7

| Psaní článku Struktura textu Před tím, než začneme psát, je třeba si položit otázku, co chceme textem říct. Každý článek by měl obsahovat odpovědi na základní otázky: KDO udělal CO, KDY, KDE a PROČ. Rozmyslete si, co se vám do textu vejde vzhledem k zadané délce. Z nasbíraných informací vyberte pouze ty relevantní, časté odbočky od tématu čtenáře rozptýlí a matou. Proto si stanovte jasnou linku, které se bude článek držet. Je dobré si napsat osnovu. Struktura článku závisí na zvoleném žánru i přístupu autora - neexistuje žádný univerzální návod. Možný postup si ukážeme na příkladu krátké reportáže o nevládní organizaci Letectví bez hranic.

Piloti na dovolené v Africe Na vojenském letišti v Kisangani na východě Konga právě přistává malé dopravní letadlo Cesna 206. Vystupují z něj dva Konžané a jeden Francouz a z letadla vykládají různé detektory a sondy. „V nemocnici asi dvě stě kilometrů odtud měli podezření, že okolí může být zaminované, proto jsme tam letěli na průzkum. Naštěstí tam miny nejsou, takže lékaři mohou pokračovat v práci,“ vysvětluje Marceau Gilbau, jehož profesí je už patnáct let odstraňování min.

Autorka začíná konkrétní událostí, představuje konkrétní lidi a jejich práci. Hned zde zaznívá první citace, která dodá na autenticitě. Tím vším se snaží vtáhnout diváka do děje a vzbudit v něm zvědavost. Až poté se dostane ke stručnému představení vlastního tématu článku: Přes celou cesnu se táhne modrý nápis „NGO Aviation sans frontiéres“, tedy Letectví bez hranic (ASF). Právě této humanitární organizaci malé

8

letadlo patří. Spolu s ještě jednou cesnou, která je ve městě Buňa, poskytuje servis ostatním humanitárním organizacím v Kongu. „Našimi partnery jsou organizace jako Charita, Action contra la faim, Lékaři bez hranic a agentury OSN, třeba UNICEF. Nejčastěji dopravujeme pasažéry, vakcíny, léky nebo třeba semena různých plodin,“ vysvětluje šéfka mise Anna Sofie Le Mouelová.

Naznačit téma článku je třeba brzy, aby čtenář věděl, o čem si vlastně čte. Stačí to však v několika větách, jinak může text ztratit spád. Poté je dobré se vrátit k situaci načaté v úvodu. Jen co pasažéři vystoupí, dostává pilot Joan Amin naléhavé hlášení o vážně nemocné lékařce, kterou musí okamžitě přepravit do Kisangani. Joan ihned vyndá z letadla sedačky, aby tam mohlo lůžko s pacientkou a vydává se na hodinový let. „Musím se stihnout vrátit do tmy. Zdejší ranveje nemají osvětlení, takže přistát po setmění prostě nejde,“ vysvětluje pilot.

Autorka se zaměřuje na pilota a na jeho příkladu ukazuje nejen jak vypadá jeho práce, ale zároveň dále rozvádí, v čem je organizace přínosná. Právě příběh je v reportáži důležitý, pomáhá lidem se s tématem identifikovat, lépe si situaci představit. Všimněte si užití přítomného času a častých citací – to dále vtahuje čtenáře do děje. Stejně jako všichni piloti, kteří pro ASF pracují, je i on dobrovolníkem. Do Konga přijel na svou pětitýdenní dovolenou. Normálně pilotuje dopravní letadla pro portugalské aerolinky TAP. „Je to poprvé, co dělám takovou dobrovolnickou práci. Místo abych někde odpočíval, dělám něco užitečného. Je hezké nějak využít moje profesionální zkušenosti a někomu pomoci. Třeba lidem v Kongu,“ říká Joan. Až odjede, vystřídá ho další pilot-dobrovolník. „Jsou to většinou lidé mladší, tak kolem třiceti až čtyřiceti let. Dáváme inzeráty do různých

9

specializovaných časopisů. Většina pilotů je z Belgie, Francie, Španělska. Někteří se neustále vrací. Většina jezdí na měsíc, ale někteří zůstanou i na tři měsíce,“ vysvětluje Anna Sofie Le Mouleová. Díky tomu, že piloti pracují jako dobrovolníci, platí ostatní humanitární organizace jen náklady na palivo. Například za 400 kilometrů zaplatí 600 dolarů, tedy 12 000 korun.

Zde autorka na chvíli příběh opouští a dostává se k obecnějším informacím. Ty nesmí v reportáži chybět – samotný příběh bez kontextu nestačí. Jinak řečeno – dosud bylo odpovězeno na otázky kdo, co, kdy a kde, nyní se dostáváme k vysvětlení proč. Zde už je třeba osobní dojmy a poznatky podložit. Autorka k tomu využívá jak citace ředitelky organizace, tak konkrétní údaje. Místo těžko představitelných statistik však volí vhodný příměr s Evropou. ASF provozuje svá letadla v zemích, kde je nějaká naléhavá situace nebo tam, kde je špatná pozemní infrastruktura a po cestách se tedy na odlehlá místa vůbec nedá dostat. „V Kongu jsme proto, že pozemní cesty jsou tak špatné, že na mnoho míst se dá dopravit jen letadlem. Dalším důvodem je i bezpečnostní situace. V některých oblastech operují různé ozbrojené skupiny, bandité a armáda a pro humanitární pracovníky by jinak tyto oblasti byly nedostupné. Po našich letadlech je mezi organizacemi velká poptávka, takže dokud budou v Kongu cesty tak mizerné, tak zde zůstaneme,“ vysvětluje princip fungování organizace Anna Sofie. Kongo má rozlohu jako celá západní Evropa, ale jen pár stovek kilometrů silnic z udusané hlíny. Ty jsou v období dešťů většinou zcela neprůjezdné. Ani pro piloty ale není práce snadná. Mají totiž odpovědnost za vše spojené s letem. „Normálně dělají všechnu práci specializované týmy lidí a vy jen pilotujete. Tady musím dělat všechno sám - připravit letadlo, naložit ho a zkontrolovat hmotnost, ověřit jména pasažérů, zvážit je, vše zapsat,“ vypočítává Joan Amil, do jehož výbavy tak patří vedle bílé uniformy s modrými nárameníky i osobní váha. Cesna má totiž maximální nosnost 400 kilogramů a ta se nesmí překročit.

10

V závěru se autorka plynule vrací k příběhu. To je jeden z vhodných způsobů ukončení článku, je však třeba si dát pozor, aby to neznělo šroubovaně, nuceně. Práci pilotům v Kongu stěžuje i všudypřítomná korupce. „Úředníci chtějí za všechno peníze. Poplatek za navigaci, použití dráhy, za přistání, parkovné letadla a za každého pasažéra a další nesmyslné věci, které z jiných zemí vůbec neznám. Člověk se musí vyzbrojit dávkou trpělivosti a citlivosti,“ dodává Joan Amil. Přesto by však na podobnou pracovní dovolenou jel znova. „Pokud budu moci, pojedu. Určitě. Myslím, že naše práce pomáhá potřebným. Hlavně těm, kteří žijí daleko od měst, nemají elektřinu ani zásobování,“ říká Joan a dodává, že nikdo z jeho přátel zatím na podobnou dobrovolnickou dovolenou nevyrazil. Markéta Kutilová (novinářská agentura Pozitivum), Rozvojovka.cz, 29. října 2007

Úvod a závěr Protože první věty rozhodují o tom, zda si čtenář článek přečte nebo přelistuje dál, je třeba ho hned v úvodu zaujmout. Proto začínáme konkrétní a zajímavou informací, k jádru článku se dostaneme až poté. I tady se můžeme inspirovat zpravodajskými hodnotami – pokud nemáme emotivní příběh, který funguje na začátek nejlépe, můžeme zmínit souvislosti s aktuálním děním nebo třeba českým prostředím. V reportáži vždy začínáme uvedením do děje, představením aktérů a atmosféry. Už v prvním odstavci musí být zřetelné, kde se děj odehrává. U článků „od stolu“ dobře funguje například citace známé osobnosti nebo uvedení nějakého překvapivého, šokujícího faktu. TAKTO ANO: TAMIN ANSAR - Před novotou zářící budovou v zapadlé vesnici Tamin Ansar se tlačí houfy dětí a místní stařešinové si oblékli sváteční šaty. Je sobota 30. září a pro celý okres Dawlatabad v severním Afghánistánu, zhruba třicet kilometrů od uzbecké hranice, je dnešní den výjimečný. Otevírá se 11

zde totiž nová základní škola, která vyrostla na místě té původní, vypálené počátkem devadesátých let během občanské války. Jan Pavelka: Sváteční den v afghánské poušti, Lidové noviny, 7. října 2006

KONGO - Africké parlamenty zejí prázdnotou, protože poslanci zemřeli, počet politických stran se zmenšil o tři čtvrtiny, na uspořádání voleb nejsou peníze, a i kdyby byly, stejně chybějí voliči. To není science fiction. Takto by to vypadalo, kdyby se naplnily nejhorší scénáře o dopadech AIDS na demokracie v Africe. Markéta Kutilová: 102 voleb a polomrtvý parlament, Lidové noviny, 1. prosince 2007

TAKTO NE: Namibie je země s dvěma miliony obyvatel, která se rozkládá na jihu Afriky na 824 tisících metrech čtverečních. Je to jeden ze států s nejmenší hustotou obyvatel na světě. Namibie, která získala nezávislost už před více než deseti lety, čelí vážnému problému - pandemii HIV&AIDS.

Stejně jako je náročné najít vhodný úvod, problémový bývá také závěr. Ten do značné míry závisí na celkovém obsahu i pojetí textu. Zde tedy jen několik tipů, jak lze článek ukončit. à návrat k příběhu. To jde však jen v případě, kdy se táhl celým článkem. Nelze ho jen naznačit v úvodu a pak s ním najednou text ukončit. Zní to nuceně a navíc už čtenář na naši postavu z prvního odstavce nejspíš zapomněl. à zajímavost (jako například v uvedené reportáží zmínka, že Joan nemá přátele dobrovolníky). à citace, ať už některé z postav článku nebo významné osobnosti. à výhled do budoucna, zde je ale třeba vyhnout se moralizování a patetismu, což se ne vždy daří.

12

Srozumitelnost a čtivost Vždy je nutné předpokládat, že čtenář o problému ví naprosté minimum informací a naše téma ho příliš nezajímá. Proto je třeba udělat vše, aby byl text srozumitelný a čtivý. Pokud má dobře vystavěnou strukturu, jsme na dobré cestě. Vedle toho je ale třeba dbát i dalších faktorů: à vždy se ptejte: jakou má toto slovo či věta funkci. Nenudím tím někoho? Má tam opravdu být? à složité věci se dají vyjádřit jednoduše, čtenář nepotřebuje znát každý detail. Na druhou stranu je třeba uvádět konkrétní údaje – místo „hodně dětí tu nezíská vzdělání“ napsat „každé třetí dítě nechodí do školy“ à pozor na dlouhá souvětí, vědecké termíny, cizí slova a úřednické konstrukce. Vše jde většinou napsat i laickým jazykem. à zkratky je při jejich prvním použití nutné rozepsat, pokud se nejedná o naprosto známé příklady (EU, NATO). Při dalším použití v textu je možné používat zkratku místo opisu, ale pozor na nadužívání. Příliš zkratek ruší tok textu a znepříjemňuje čtenáři čtení. à vyhýbejte se dlouhým výčtům. Raději méně příkladů, ale smysluplných. à nepřeceňujte čtenářovy geografické znalosti – i u hlavních měst doplňte, o jakou zemi se jedná. Všechny relevantní informace musí být obsaženy v textu. à číselné údaje přibližte pomocí vhodného příměru, údaje v miliardách si jen těžko představíme.

Rytmus a přímá řeč Pro čtivost je velmi důležité, aby měl text spád. Pekelná rychlost i mdlá pomalost článek zahubí. Proto: à střídejte jednoduché věty a souvětí. à krátké věty působí dramaticky, někdy ale také poněkud pateticky. 13

à přímá řeč neslouží jen k uvedení něčího názoru, ale také oživuje text. Proto citujte nejen lidi, ale třeba i úryvky zpráv atd. Zároveň to ale také s přímou řečí nepřehánějte. Střídejte ji s parafrázováním. I u přímé řeči platí, že všeho moc škodí. à citací však nesmí být v textu příliš, neměly by tvořit více než jeho pětinu à citace nesmí být dlouhé – maximálně 2-3 věty, poté proložte konkrétními údaji nebo popisem a později se k citaci vraťte TAKTO ANO: Podle testů bylo loni v Namibii nakaženo virem HIV 19,7 procenta těhotných žen. Ve městě Katina Mulilo na severovýchodě země dokonce téměř polovina. Ženy se virem HIV nakazí snadněji než muži. Tím, že mohou být testovány v průběhu těhotenství, se také většinou o nákaze dozví dříve. AIDS znamená stigma pro obě pohlaví, na ženy ale dopadá zřejmě tíživěji. Jak upozorňuje namibijská sociální vědkyně Johanna Nashandiová, která prováděla výzkumy v regionu Khomas, nakažené ženy, zvláště vdané, čelí hned několika tlakům. „Musí se starat o manžely, kteří je nakazili a kteří onemocní jako první,“ sdělila Nashandiové jedna informantka. Když pak muži, tradiční živitelé rodiny, zemřou, zůstanou ženy často bez podpory. Musí se postarat o děti, ale nikdo se nepostará o ně. „Když jste vdaná, očekává se, že budete mít děti,“ říkaly Nashandiové nakažené Namibijky. Nemít děti znamená horší společenský status. Mít děti zase hrozbu, že se na ně přenese virus. Radek Nedvěd: Ženy s HIV, vězeňkyně svého strachu, Lidové noviny, 1. prosince 2007

TAKTO NE: V roce 2007 bylo v Namibii s 2 miliony obyvatel 19,7 procent těhotných žen HIV pozitivních, ve městě Katina Mulilo to bylo téměř 50 procent. Ženy se virem HIV nakazí snadněji než muži, o svém statutu HIV pozitivních se dozvědí často dříve než muži. Pandemie AIDS stigmatizuje obě pohlaví, horší stigmatizace probíhá u žen. Několika tlakům podle studií namibijské sociální vědkyně čelí vdané ženy, jež se podle informantky vědkyně musejí starat o své manžele, kteří byli původci nákazy virem HIV a u kterých se dříve ob14

jeví první symptomy nemoci AIDS i oportunní infekce, které později vedou k úmrtí pacienta. Po smrti manželů, kteří mají sociální postavení živitelů rodin, zůstávají ženy bezprizorní. U vdaných žen se navíc očekává, že budou mít děti, jak ukazuje studie vědkyně Nashandiové, přičemž bezdětnost zhoršuje status žen a mít děti znamená, že by se na ně mohl přenést smrtonosný virus.

Další tipy à v reportážích používejte přítomný čas. Zrychluje text a snadněji se v něm píše. Jakmile se pro nějaký čas rozhodnete, je třeba se ho držet. à pozor na ich formu – reportáž sice působí autenticky, ale hrozí, že text sklouzne k mudrování. à vyhněte se osobním detailům typu „pak jsme nasedli do taxíku a vybalili svačinu“. Ty lze užít nanejvýš při reportáži z horské expedice v extrémních podmínkách apod. à snažte se polapit atmosféru místa, věty jako „byla to krásná zátoka“ nefungují, lepší je zaměřit se na detail „na hladině se odrážely paprsky slunce a nad našimi hlavami poletovali rackové“. à nebojte se obraznosti, metafor a slohově zajímavých vyjádření. Vyvarujte se však klišé a nic neříkajících frází. à neopakujte stereotypy. Pokud jste v místě, o kterém je řeč, sami nebyli, nenechte se strhnout zaběhnutými představami. à používáte-li zdroje v angličtině, dejte si pozor na anglicismy. à v reportáží je možná určitá míra subjektivity, nelze však přímo hodnotit. Nelze říct „tento projekt je skvělý/špatný“ – musíte vysvětlit v čem jeho význam spočívá a úsudek nechat na čtenáři. à číslovky a značky rozepisujte (ne 5%, ale „pět procent“). Číslovky se rozepisují do dvaceti, slovem se píší také celé desítky, stovky, tisíce a další. Ostatní čísla (263) pište číslovkou. à vždy pište křestní jméno i příjmení, akademické tituly se neužívají. Pro obměnu můžete používat jen příjmení, nedávejte však před něj oslovení pan nebo paní. 15

| Po dopsání článku Kontrola Závěrečná kontrola slouží k pročištění textu a opravě věcných i pravopisných chyb. Dobré je přečíst si po sobě text nahlas. Před odesláním do redakce se sami sebe zeptejte, zda: à text odpovídá zadané délce. Tu byste neměli překročit o více než deset procent. à je vše srozumitelné. Pokud si nejste jisti, raději zjednodušte. à někde neodbíháte od tématu. Právě takovéto odbočky jsou ideální pro krácení, pokud jste přetáhli délku. à máte vše ozdrojované. à při práci se statistikami, výzkumy apod. nedošlo ke zkreslení nebo posunutí smyslu. à jsou správně všechna jména a názvy. à máte rozepsané všechny zkratky, čísla a umístěné geografické názvy. à je vše v pořádku stylisticky a pravopisně.

Titulky Titulky i perex obvykle vymýšlí editor. Vlastním návrhem však nic nezkazíte, naopak můžete i editora přilákat ke čtení. Několik formálních zásad: à à à à

16

titulek do deníku by měl obsahovat sloveso. u reportáže lze do titulku použít část citace, stejně jako u rozhovoru. titulek s podtitulkem by měly dohromady vyjádřit, o čem článek je. mezititulky nám umožňují vrátit se k hlavní linii článku, pokud jsme se od ní odchýlili, a zároveň graficky i textově od sebe oddělit delší úryvky.

à perex je několik vět mezi titulkem a vlastním článkem. Mělo by v něm být nastíněno, co je v textu hlavní, co tím chci říct. Není jej však nutné používat. Záleží většinou na zaběhnuté tradici média či rubriky.

Editace Je jen málo pravděpodobné, že váš článek vyjde v takové podobě, v jaké jste ho zaslali do redakce. Nyní přichází na řadu editor, jehož úkolem je: à à à à

článek zkrátit, pokud je delší než bylo zadáno. zkontrolovat z hlediska věcné správnosti, logiky. upravit pasáže, které odbočují od tématu nebo jsou nesrozumitelné. odstranit stylistické nedostatky, přizpůsobit text charakteru daného média. à vymyslet titulky, mezititulky, perex. à doplnit fotografie. Mnohé autory, zejména ty s menší novinářskou zkušeností, jakékoliv zásahy editora rozčilují. Leckdy je nespokojenost na místě, zpravidla jde však spíš o nepochopení úlohy editora. Jeho snahou je upravit váš text tak, aby byl pro čtenáře daného média co nejpřitažlivější. Protože má od tématu větší odstup než vy, dokáže lépe rozpoznat „plevel“ a nesrozumitelné pasáže, zajímavým titulkem upoutá pozornost. Někteří editoři mají tendenci text změnit výrazně, jindy jsou zásahy naprosto minimální. Spolupráci autoreditor by mělo usnadnit několik následujících rad: à dodržujte zadané téma, žánr a délku. Jakékoliv změny v tomto ohledu s editorem včas konzultujte. Pokud má editor váš článek zkrátit na polovinu, musí ho nejen od základů změnit, ale také mu to zabere spoustu času. To ho rozhodně nebude motivovat k další spolupráci s vámi. Totéž se nejspíš stane, pokud místo domluvené reportáže z keňského slumu pošlete analýzu na téma problémy urbanizace. 17

à dodržujte domluvenou uzávěrku. Pokud odevzdáte článek včas, bude mít editor čas s vámi větší změny konzultovat a článek vám ještě poslat ke kontrole. Při té se zaměřte především na to, zda krácením nedošlo k posunutí významu, nezmizela nějaká zásadní informace. Naopak když odevzdáte text den před tiskem, nebudete mít žádnou možnost již s textem pracovat. Kromě toho je editace ve stresu a časové tísni samozřejmě méně kvalitní. à snažte se trefit do stylu zvoleného média. à mějte na paměti rady uvedené v této brožuře. Pokud bude váš text věcně správný, ozdrojovaný, srozumitelný a čtivý, není důvod, proč by ho měl editor nějak zásadně měnit. à pokud chcete, aby editor vzal některé úpravy zpět, vysvětlete mu proč (vznikla chyba, nepřesnost, zkreslení citace apod.).

18

| Etické a právní otázky Reportáž z afrického venkova s citacemi vesničanů s sebou obvykle nenese tolik etických otázek jako zpravodajství z místa trestného činu, kde mluvíte s postiženými osobami. Stejně tak analýzu o gramotnosti ve světě není třeba konzultovat s právníky, zatímco u rozboru korupce v české politice musíte být značně obezřetní. Přesto je nezbytné mít na paměti etické zásady a příslušné právní normy i při psaní zdánlivě nekonfliktního textu. O to více to pak platí v případě humanitárních katastrof a jiných lidských tragédií nebo u investigativní žurnalistiky. Pokud jsou informace v článku pravdivé a poctivě ozdrojované, tak u rozvojových témat střet se zákonem příliš nehrozí. Je však třeba dát pozor na možné zkreslení faktů a citací, aby nedošlo ke lži nebo pomluvě. Mnohem složitější jsou otázky etické. Tady nejsou jasně stanovená pravidla a tak je rozhodnutí často na vás. Vodítkem pro vás mohou být etické kodexy již zaběhlých organizací. U nás je to například Kodex ČT (www.ceskatelevize.cz/ ct/kodex), v zahraničí patří k uznávaným Redakční směrnice BBC (http://www.bbc.co.uk/guidelines/). Několik zásad by měl mít nicméně na paměti každý novinář: à základem je nezaujatost a nestrannost a poctivé ověřování informací à veškeré převzaté informace musí být ozdrojovány, cizí sdělení citována a označena à nepotvrzené domněnky by neměly být zveřejněny à informace nesmí být získány nekalým či dokonce nelegálním způsobem (např. úplatky) à lidi, se kterými mluvíte nebo je fotíte, musí vědět, že jste novinář a souhlasit s uveřejněním. Jedinou výjimkou mohou být investigativní reportáže se závažným společenským dopadem. à fotografie by měly zobrazovat osobu nebo situaci v reálném kontextu. Vyhněte se stereotypům, diskriminaci a snaze o senzaci. à musí být zachována ochrana soukromí, zvláštní pozornosti je třeba 19

u vážně nemocných a obětí trestných činů a katastrof. Zejména to pak platí u dětí a mladistvých. à novinář by se měl zamyslet, jaké může mít jeho článek dopady. A to jak na publikum (šíření paniky, zavádějící informace, prohlubování stereotypů), tak na aktéry jeho článku (porušení soukromí může vést k vážným potížím jednotlivce). à neetické je nejen uvedení nepravdivých informací, ale také zamlčení důležitých faktů

20

Základní informační zdroje k rozvojové spolupráci a globálním problémům V češtině: Rozvojovka, www.rozvojovka.cz - články i odborné texty, odkazy na další zajímavé stránky Ministerstvo zahraničních věcí ČR, www.mzv.cz/rozvoj - dokumenty a informace k oficiální rozvojové spolupráci ČR Rozvojové středisko, www.rozvojovestredisko.cz – podobné jako MZV ČR, aktuality Informační centrum OSN v Praze, www.osn.cz – aktuality, základní dokumenty OSN v češtině České fórum pro rozvojovou spolupráci FoRS, www.fors.cz – aktuality z neziskového sektoru, odkazy na stránky členských organizací Data a statistiky: Human Development Report, hdr.undp.org – každoroční zpráva OSN o lidském rozvoji, základní data k jednotlivým státům i celkově World Development Indicators, www.worldbank.org/data - obdobná data Světové banky Rozvojové cíle tisíciletí, www.un.org/millenniumgoals a www.mdgmonitor.org – monitorují plnění jednotlivých rozvojových cílů Rozvojová spolupráce ve světě: Výbor pro rozvojovou pomoc OECD, www.oecd.org/dac Rozvojová politika Evropské komise, ec.europa.eu/development Organizace spojených národů, www.un.org/esa – jednotlivé útvary vydávají pravidelné zprávy týkající se např. zdraví (WHO), vzdělání (UNESCO), pracovních podmínek (ILO) apod. www.un.org/esa vede přímo k tomu nejdůležitějšímu o ekonomickém a sociálním rozvoji Aktuality, zajímavé články: www.alertnet.org – zpravodajství Reuters z krizových oblastí www.allafrica.com – aktuální články z afrického tisku www.irinnews.org – zpravodajství OSN z krizových oblastí www.oneworld.net – aktuality i širší analýzy o dění ve světě z pohledu lidskoprávních a rozvojových neziskových organizací Další odkazy na informační portály o rozvojové spolupráci a souvisejících tématech či na stránky českých a světových organizací najdete na www.rozvojovka.cz/odkazy.php

„ Jak psát? Stručně, aby si to lidé přečetli. Zřetelně, aby to pochopili. Obrazně, aby si vše zapamatovali. A především jasně, aby článek zářil lidem na cestu.

„

„

Joseph Pulitzer

Každý spisovatel v historii potřeboval editora, jedinou možnou výjimkou byl Bůh, když sepisoval bibli.

„

„ „

Donald Davis, ředitel kanceláře UPI, Boston

Moucha ve vlastním oku je horší než zemětřesení v Číně. přísloví

Vznik brožury byl finančně podpořen Ministerstvem zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce. [email protected]