ještě těžší popírat. Její zahořklost, úzkostlivost a popudlivost jakoby přes noc zmizely a byl tu jen pokoj a jistota – jako u mých přátel. Tři týdny nato Marcie sebrala odvahu a řekla mi, že svůj život oddala Ježíši Kristu. Už jsem proti němu nemohl dále bojovat. Také jsem svůj život oddal tomuto živému Bohu, který se mi celou tu dobu dával poznat skrze mou změněnou manželku a skrze mé přátele. Nyní vím, že Bůh existuje. Zjevil se v Bibli, které jsem ale předtím nevěřil. Zjevil se ve světě přírody, který nyní vidím z úplně jiné perspektivy. A zjevil se v životě lidí, což bylo klíčem k mému srdci. Je vždy zde a je ochoten se zjevit i tobě, pokud jej požádáš, aby se ti dal poznat.
Jak mohu Boha poznat? Otázka ohledně existence Boha je jistě důležitá. Ale ještě důležitější je Boha znát. J. I. Packer napsal: „K čemu jsme byli stvořeni? K tomu, abychom znali Boha. Jaký cíl bychom měli mít v životě? Znát Boha. V čem spočívá věčný život, který nám dává Ježíš? V poznání Boha. Co je tím nejlepším v životě? Poznávat Boha. A co působí Bohu v případě člověka největší potěšení? Když lidé poznávají Boha.“ Ale kdo nás může s Bohem obeznámit? Podívejme se, co řekl Ježíš svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ (Jan 14,1–7)
Jak poznat, že existuje Bůh?
Povzbuzujeme tě – vyznej svůj hřích a to, jak potřebuješ Spasitele. Uvědom si, že Kristus zemřel i za tebe. A věř tomu, co napsal apoštol Jan: „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno“ (Jan 1,12).
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah Příliš dobré, než aby to byla pravda?
.......................
1
Biblický přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Čtvero zjevení o Bohu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Bůh se zjevuje skrze stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Bůh se zjevuje skrze svědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Bůh se zjevuje skrze své sdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Bůh se zjevuje skrze svého Syna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Dva mosty víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12
Proč někteří nevěří
13
....................................
Čtyři obvyklé argumenty
...............................
Věřit či nevěřit – šest pohledů
14
...........................
16
„Teď už v Boha věřím“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
Jak mohu Boha poznat?
18
................................
Název: Jak poznat, že existuje Bůh? Původně: How Can I Know There Is A God?. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
6) Theismus Podstata: Existuje jeden Bůh. Stvořil vesmír; Boha můžeme poznat. Zastánci: Křesťané a Židé. Co říkají: „Bůh existuje a nemlčí“ (Francis Scheaffer).
„Teď už v Boha věřím“ Craig James Woods je uznávaným televizním meteorologem, který si získal úctu veřejnosti svým profesionálním přístupem a přesnými předpověďmi počasí. Níže se s námi krátce podělí o svou cestu od ateismu k víře. Býval jsem ateista, protože jsem se kdysi rozhodl, že Bůh není. Připadalo mi, že „Veškeré to utrpení – jediná vesmírná moc, která ve světě nězáplavy, zemětřesení, jak působí, je gravitace – tedy rozhodně nemoci, požáry a další nic osobního. Pořád jsem slyšel, že lidkatastrofy – mě vedlo stvo bylo stvořeno podle Božího obrazu. k závěru, že pokud Ale nebyl to obraz, který by se mi líbil, vůbec nějaký Bůh alespoň ne z toho, co jsem na lidech viexistuje, určitě se o lidi nijak zvlášť nezajímá.“ děl a jak spolu navzájem zacházeli. A dále veškeré to utrpení – záplavy, zemětřesení, nemoci, požáry a další katastrofy – mě vedlo k závěru, že pokud vůbec nějaký Bůh existuje, určitě se o lidi nijak zvlášť nezajímá. Připadalo mi mnohem rozumnější nevěřit v žádného Boha než v Boha, který je krutý a nevypočitatelný. S těmito názory a argumenty jsem v roce 1972 přijel do Grand Rapids. Byl jsem připraven tvrdě pracovat pro veškeré cíle, které jsem si stanovil. Chtěl jsem mít pěknou rodinu, hezký dům, dobrou práci a slušný příjem. Ve svých pětadvaceti letech jsem pak už tyto cíle měl prakticky splněny. Ale ke svému překvapení jsem nepociťoval uspokojení. Vlastně jsem začal pociťovat silnou nespokojenost a jakýsi neklid. Život mě začal nudit. A v té době jsem se začal setkávat s lidmi (anebo jsem si jich spíše poprvé vůbec všiml), kteří byli nějak jiní. Měli v sobě jakýsi vnitřní pokoj, který jsem sám neměl, ale toužil jsem po něm. Hodně mě to rozčilovalo. A ještě víc mě rozčílilo, když mi řekli, že tento pokoj mají od Boha. Předtím se mi vždy dařilo nějak se rozhovoru o Bohu vyhnout. Ale skutečnost, kterou jsem viděl v životě těchto lidí, byla tak odlišná, že nebylo možné ji popřít. A pak jsem viděl změnu v životě Marcie, mé manželky, což bylo 17
k heroickým sebeobětavým skutkům, jež nemohou být pudové. Obdivujeme umění, hudbu, architekturu. Tyto neobvyklé lidské vlastnosti musí pocházet od inteligentního, mravního, osobního Stvořitele.
Věřit či nevěřit – šest pohledů Lidstvo se celou dobu snaží nějak definovat svou víru v Boha. Existuje šest základních pohledů.
1) Agnosticismus Podstata: Není možné poznat, zda Bůh existuje. Nemůžeme poznat, jak svět začal. Zastánci: Thomas Huxley a William Spencer. Co říkají: „Nevím, zda Bůh je, či není.“ 2) Ateismus Podstata: Bůh není třeba. Není rozdíl mezi řeckými bohy a Bohem Bible. Zastánci: Madalyn Murray O'Hair a Bertrand Russell. Co říkají: „Vím, že Bůh není.“ 3) Deismus Podstata: Bůh uvedl vesmír do pohybu a pak již jej ponechal svému osudu. Bůh nijak s člověkem nekomunikuje. Zastánci: Benjamin Franklin a Thomas Jefferson. Co říkají: „Svět je jako hodiny, které Bůh kdysi natáhl a jejichž chod se postupně blíží ke konci.“ 4) Panteismus Podstata: Všichni jsme součástí Boha. Vše, co existuje, je božské povahy a má v sobě Boha. Zastánci: Spinoza a Goethe. Co říkají: Panteista při pohledu na strom řekne: „Strom je Bůh.“ 5) Panenteismus Podstata: Bůh proniká všemi částmi světa (přírody, vesmíru), a svět tak existuje v Bohu. Zastánci: Paul Tillich a zastánci hnutí New Age. Co říkají: Panenteista při pohledu na strom řekne: „V tom stromě je Bůh.“ 16
Jak poznat, že existuje Bůh? Je možné prokázat existenci Boha? Anebo je to pouze věcí osobní víry? A pokud v Boha věřím, co mám říci k zamyšlení někomu, kdo nevěří? V této publikaci se zaměříme na to, co o existenci Boha říká Bible. Naším přáním je, aby vám byla pomocí při tom, když budete uvažovat o této základní a velmi důležité otázce. Martin R. De Haan II.
Příliš dobré, než aby to byla pravda? Jak k vám promlouvá noční obloha? Jak promlouvá k talentovanému devatenáctiletému atletovi, který právě leží v tratolišti krve – pobodán jen proto, že byl na špatném místě ve špatnou chvíli? Jak promlouvá k silně rozrušené manželce, která si za ranních červánků snaží uklidnit svou hlavu od hněvu? A jak promlouvá k pětačtyřicetiletému továrnímu dělníkovi, který byl právě propuštěn, a to za tři roky již potřetí? A jak promlouvá k astronomovi, rozdělenému mezi rigidním empiricismem a tím, že ho srdce pudí k víře v něco, co ale nemůže vidět? Nekonečný vesmírný prostor, atom, okvětní plátek, vůně tropické květiny – je někde za tím vším Bůh? Existuje Bůh, i přes úžasné pokroky moderní vědy a selhání politiků? Je tam někde? A je možné jej nějak spatřit skrze slzy těch, kdo jsou zneužíváni, využíváni, nemilováni a kdo pociťují hrozivou prázdnotu? Tyto základní lidské otázky mohou mít tolik podob, kolik je lidí zde na Zemi. Lidé si například kladou otázky:
• Pokud Bůh skutečně existuje, proč nám svou existenci neukáže nějak hmatatelně? • Jak můžeme ve věku vědeckého pokroku věřit v něco, co nevidíme? • Když se podívám na veškeré to utrpení lidí po celém světě, jak mám pak věřit, že by Bůh jen stál stranou, zatímco lidé trpí v podmínkách, které nejsou vhodné ani pro psa? • Proč by dobrý Bůh nechal mého přítele – který miloval lidi a život – zemřít v tak mladém věku? • Jestliže Bůh vše řídí, proč je tedy tolik přírodních katastrof, jako zemětřesení, záplav, tornád a hurikánů? • Nikdy jsem nepocítil Boží přítomnost. Všechno jsem si musel udělat sám. Nepotřebuji berličku v podobě Boha. 1
V těchto výrocích a otázkách se odráží určité napětí, jež existuje mezi krásou hvězdného nebe a mezi životem na Zemi, který až příliš často připomíná hrůzné vězení. Je pochopitelné, že vznikají pochybnosti, co se týče neviditelného Boha, který se „Lidé, kteří mají nikdy nedostaví do debaty ve večerním zprapochybnosti, potřebují vodajství, kde by mohl svým kritikům odsolidní, důvěryhodné povídat na otázky ohledně své existence. doklady, aby mohli Z těchto i dalších důvodů lidé, kteří mavážně uvažovat jí pochybnosti, potřebují solidní, důvěryo pravděpodobnosti hodné doklady, aby mohli vážně uvažovat toho, že Bůh existuje.“ o pravděpodobnosti toho, že Bůh existuje. Potřebují vidět, že ti, kdo věří v Boha, mají svou víru rozumně odůvodněnou. Také potřebují jasně vidět, co o Bohu říká Bible. Potřebují vidět, že existence Boha není příliš dobrá, aby to byla pravda.
Biblický přístup Když pisatel první knihy Bible zaznamenal slova, „Na počátku Bůh. . .,“ nežádal tím své čtenáře, aby začali předpokládat existenci Boha. Ze své vlastní zkušenosti již totiž věděli, o kom mluví. Stejně jako tento autor i další lidé z izraelského národa předtím viděli zázraky, „Věřím v Boha, stejně které pro ně Bůh vykonal. Mojžíšova slojako věřím v existenci va o Bohu patrně tomuto lidu připomněla slunce, a nikoli proto, že toho, kdo jim během jejich pobytu v pustiho vidím, ale proto, že díky ně každodenně poskytoval manu. Pomysněmu vidím vše ostatní.“ leli na vodu, kterou jim Bůh vyvedl ze skáC. S. Lewis ly, když umdlévali žízní, vzpomněli si na ohnivý sloup, který je vedl správnou cestou, vybavili si průchod Rudým mořem, kam je Egypťané zahnali jako do pasti. Ano, Mojžíš napsal své pojednání o stvoření pro čtenáře, kteří již činnost Stvořitele viděli ve svém životě. Ale co ti z nás, kteří nic podobného nezažili? Bůh nám podle Bible zanechal obrovské množství dokladů o své existenci. Starý i Nový zákon uvádějí celé linie dokladů, které jasně poukazují na existenci neviditelného Boha, který má věčnou podstatu a který je dosud s námi. 2
Během staletí byly však snahy inteligentně zformulovat argumenty, jimiž by bylo možné prokázat, že svět stvořil a udržuje v chodu Bůh.
Argument bytí Tradiční název: Ontologický argument. Původci: Anselm a Descartes. Podstata: Kdokoli by i jen zvažoval existenci Boha, již v určitém slova smyslu připouští jeho existenci. Logika je následující: Bůh je ze samotné podstaty nejvyšší bytostí, jakou si lze představit. Pokud by neexistoval, nemohl by ani být nejvyšší bytostí, jakou si lze představit. A proto taková bytost musí existovat. Jinými slovy, skutečnost, že v sobě nosíme nějaký pojem Boha, musí mít příčinu, kterou nemůže být nikdo jiný než Bůh. Argument příčiny Tradiční název: Kosmologický argument. Původci: Platón a Aristoteles. Podstata: Náš svět – který je velice komplexní, konečný, inteligentní a který se mění – musel mít nějakou přiměřenou první příčinu. Vědci se všeobecně shodnou, že svět měl určitý počátek. A tento počátek musel být závislý na čemsi, co nebylo pro svou existenci už závislé na ničem jiném. A proto taková na ničem nezávislá entita musela být nekonečná, věčná, bezmezná a nezávislá na jiné příčině. Musel to být Bůh. Argument designu Tradiční název: Teologický argument. Původci: Tomáš Akvinský a Paley. Podstata: Účel a design poukazují na existenci Boha. Fyzikové žasnou nad neuvěřitelnou složitostí všeho, co studují. Přesto vše do sebe zapadá tak, že je zde nesmírně spletitý a přitom funkční systém. Stačí uvažovat o jemné rovnováze mezi teplem a chladem, o vyvážené směsi kyslíku s dalšími plyny, o jemné atmosférické zástěně, která nás chrání před ultrafialovými paprsky, o složitých vztazích mezi jednotlivými částmi ekologického systému. To vše poukazuje na inteligentní návrh, design. Argument člověka Tradiční název: Antropologický argument. Původci: Různí myslitelé. Podstata: Tato argumentace vychází z podstaty lidské osobnosti. Když uctíváme, jsme schopni myslet abstraktně a jsme schopni se myšlenkově přenést do jiného světa. Dokážeme činit náročná mravní rozhodnutí, která vedou 15
nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny (Jan 3,19–20). Kdo chce žít bezbožně, má pak sklon vidět i vesmír bez Boha. Klíčovým problém je tedy popření. Vidíme to doloženo u Jana 5, kde Ježíš uzdravil nemocného v sobotu. Když se to doslechli farizeové „usilovali ho zabít“ (v. 16). Ježíš pak o Bohu mluví jako o svém Otci, čímž se vše ještě vyostří, protože farizeové dobře vědí, že se tím Ježíš staví na roveň Bohu. Ježíš jim předkládá několik důvodů, proč by měli věřit, že je Bůh. Ale oni tomu věřit nechtějí. Odmítají věřit. Vidíme zde určitý vzor myšlení, který je podobný i u těch, kdo odmítají věřit v existenci Boha. Ježíš o jejich neochotě věřit, navzdory jasným dokladům, řekl:
• „Nechcete přijít ke mně“ (Jan 5,40). • „Nepřijímáte mě“ (v. 43). • „Nevěříte“ (v. 47). Ježíš říká, že podstatou nevíry je popírání a odmítání. Nejde o poznatky či fakta – toho všeho měli farizeové víc než dost. Jde o to, co člověk chce. Farizeové slyšeli o úžasných Ježíšových činech a také je viděli. Znali starozákonní proroctví o Mesiášovi. Ale byli rozhodnuti Ježíšovo Božství odmítnout a popřít. Stejné je to v případě řady těch, kdo odmítají věřit v Boha. Vědomě a záměrně popírají, že jsou zde přesvědčivé doklady. Staví se a bouří proti tomu, co znají a čeho jsou svědky. Povšimněme si, co zapsal apoštol Jan ohledně těch, kdo se rozhodnou nevěřit: Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna (1. Jana 2,22). Je to silné vyjádření, ale jasnými slovy je zde popsán problém těch, kdo se vědomě a svéhlavě rozhodnou, že způsob, jakým se Bůh lidem zjevuje, není dostatečný na to, aby je to přesvědčilo.
Čtyři obvyklé argumenty Vědci dlouho pátrají po nezpochybnitelných argumentech ohledně Boží existence. Ale samotné argumenty nemohou nikoho přesvědčit, protože zde budou vždy skeptikové, kteří budou požadovat empirické doklady – které ale prostě nejsou k dispozici. 14
Teologové tyto linie dokladů označují jako všeobecné zjevení a zvláštní zjevení. Definujme si nejprve tyto pojmy. Pokud jde o zjevení, mluvíme o Bohu, který se nám zjevuje či dává najevo svým Duchem. Podle Bible se Bůh chopil iniciativy, aby se nám zjevil – aby nám dal najevo svou existenci. Všeobecné zjevení znamená všeobecné či obecně platné doklady o existenci Boha, které jsou k dispozici prostřednictvím 1) stvoření a 2) lidského svědomí. Zvláštní zjevení znamená speciální či nadpřirozené doklady o existenci Boha prostřednictvím 3) speciálního sdělení – speciální komunikace a 4) prostřednictvím osoby, Bohočlověka, Ježíše Krista. Jak uvidíme v další části, s biblickým přístupem všeobecného a zvláštního zjevení dostáváme dostatek průkazných dokladů o Boží existenci, což nám umožňuje vidět jejich platnost a získat víru. Začneme si uvědomovat, že bez existence Boha bychom neměli rozumné vysvětlení pro život, jak jej známe. Skutečnost, že se nám Bůh zjevil skrze svého Ducha, nám dává vysvětlení pro mnoho životních záhad. Řeší se tím otázka existence hmoty ve vesmíru, přítomnost života na této planetě, odlišnost člověka od zvířat i radost, kterou pociťujeme z uvědomění sebe sama. Podívejme se tedy nyní, jak nám Bible ve čtyřech ohledech ukazuje, že Bůh jistě existuje.
Čtvero zjevení o Bohu Bible po nás nechce, abychom přijímali existenci Boha slepě. Ukazuje nám totiž, jak se nám Bůh, skrze svého Ducha, zjevoval a zjevuje – a to v minulosti i přítomnosti. Budeme nyní postupně zkoumat čtyři biblické linie dokladů. Zkoumejte je na základě svého poznání ohledně přírody, lidského srdce, Bible a Ježíše Krista. Podívejte se sami, zda můžete souhlasit s tím, že biblický záznam je kompletní v tom, jak vám zjevuje Boha.
Bůh se zjevuje skrze stvoření Nikdo nemůže popřít, že náš nesmírně složitý vesmír je něco úžasného, úchvatného, podivuhodného. Když máme uvažovat nad jeho rozlehlostí a majestátností, zatočí se nám z toho hlava. Ale kde se vesmír vzal? Může to vše být díky jedné obří explozi, jak tvrdí řada vědců? Anebo vše vzniklo jako výsledek pečlivého plánu a návrhu Boha, který nemá žádná omezení? Podívejme se stručně na dvě biblické pasáže, které mluví o tom, jak se nám Bůh zjevuje skrze přírodu. Začneme ve starozákonní biblické knize Jób. 3
Možná si vybavíte, že Jób byl tvrdě zkoušen od Satana. Podobně jako lidé dnes i pro něj bylo těžké najít nějakou přijatelnou odpověď na otázku: Jak by dobrý Bůh mohl připustit nespravedlnost, bolest a utrpení? Vždyť o tomto muži všichni říkali, jak opravdově miluje Boha, a přesto přišel o své bohatství i děti a celé tělo měl poseto bolavými vředy. Jób dlouho hledal odpovědi na své otázky, ale nakonec se mu ozval přímo Bůh, který k němu promluvil ve vichru. Řekl Jóbovi, že se nemá zaměřovat jen na své obtíže, ale že se má zamyslet nad přírodou a světem kolem sebe (Jób 38). Podívejme se tedy, jak tato pasáž vypovídá o přírodě a k jakému závěru můžeme dospět. Jsou zde popisovány následující skutečnosti:
• Podivuhodná podstata Země (v. 4–6). • Divy nebes (v. 7). • Divy pohybu moře (v. 8). • Divy východu slunce (v. 12). • Divy hlubin oceánů (v. 16). • Divy koloběhu života a smrti (v. 17). • Divy původu světla (v. 19). • Divy bouře (v. 24). • Divy větru (v. 24). • Divy rovnováhy vodního cyklu (v. 25–30). • Divy zvířat a jejich mláďat (v. 39–41). Bůh zde v podstatě říká: „Ve svém utrpení se ptáš, kde jsem, zatímco prožíváš bolest. Podívej se znovu do světa kolem sebe a spatříš mě tam, uvidíš tam mou moudrost a moc.“ Bruce Demarest, autor publikace General Revelation (Všeobecné zjevení), napsal: „Jób si uvědomil, jak je Bůh skutečný, skrze velkolepost stvoření. Zůstal ohromen, pokořen a plný zbožné úcty při úvaze o Bohu a o jeho díle řekl: ‚Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu‘ “ (Jób 42,5–6). Mnohé žalmy také dosvědčují, jaké doklady o existenci Boha vidíme v přírodě. Například Žalm 19,2–5 uvádí, že hlas Boží je slyšitelný po celém stvoření. Žalmista napsal: Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet. Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan. Podle žalmisty o Boží slávě den za dnem vypovídají „nebesa“ a „obloha“. 4
• Díky nahodilosti je zde nyní tato jedinečná planeta, která nám umožňuje existovat v hotové oáze života, zatímco všude kolem je pustina. • Člověk nemá ducha. Smrtí jeho existence končí stejně jako u zvířat. • Člověk má mravní cítění díky společnosti kolem sebe. Proto nikdo nemůže dělat soudy za druhé. • Bible vznikla neuvěřitelnou náhodou – přestože vznikala přes 1600 let, psalo ji 40 různých pisatelů, kteří se navzájem neznali a přestože přináší pozoruhodně jednolitý příběh. • Neexistuje žádný plán pro lidstvo. Naše existence je náhoda, naše dílo na Zemi je marnost, naše vzájemné vztahy vlastně postrádají smysl. Jsme jako smečka divokých zvířat a jediným smyslem naší existence je nějak přežít. • Kristus nemluvil pravdu, když řekl, že přišel z nebe, aby nás vysvobodil od věčné smrti a aby nás přivedl k Bohu. Na kterou z těchto možností vsadíte svou věčnou budoucnost? Který z těchto dvou mostů se rozhodnete přejít?
Proč někteří nevěří K otázce, proč někteří nevěří v existenci Boha, se Bible nevyjadřuje vůbec nijak diplomaticky. Žalm 14,1 nic nerozmělňuje, když uvádí: „Blázen si v srdci říká: Bůh není.“ Není to ale až tak urážlivé, jak to vypadá na první pohled. Uvedený verš totiž nemluví o tom, že nevěřící lidé by měli mít nějaký nedostatek v intelektuálním ohledu. Původní hebrejský výraz, zde přeložený jako „blázen“, označuje někoho, kdo je zlý, ničemný, mravně nedostatečný. Tuto definici potvrzuje i přímo kontext, protože 1. verš v popisu blázna pokračuje následovně: „Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.“ Jinými slovy, někteří popírají existenci Boha kvůli svému ničemnému způsobu života. Žalm 10,13 nadnáší otázku: „Jak to, že ničema pohrdá Bohem?“ A jaká je odpověď? „Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože!“ Nechce čelit soudu za svůj hřích, a proto popírá Boha. Apoštol Jan o tom psal následovně: Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zle, 13
Bůh dělá pro ty, kdo mají tělesné potřeby, podívejte se na to, co Ježíš dělal pro zástupy. Pokud chcete vědět, jaký postoj Bůh zaujímá vůči sebespravedlnosti a formalismu, podívejte se, jak Ježíš jednal s farizey. Pokud chcete vědět, jak Bůh soucítí s těmi, kdo činí pokání, podívejte se, jak Boží Syn odpouští těm, kdo se mění v srdci. Pokud chcete vědět, jaký vztah má Bůh k těm, kdo v něj věří, podívejte se, jak něžně Ježíš vedl své učedníky. Chcete-li znát Boha, dívejte se na Ježíše Krista. Díky tomu, že Ježíš přišel v těle, nám byla otevřena cesta k jedinečnému vztahu s Bohem.
Dva mosty víry Každý máme na vybranou. Můžeme se podívat na doklady o Boží existenci a v Boha věřit, anebo můžeme odsunout všechny doklady stranou a zastávat názor, že Bůh není. V každém případě ale musíme přejít most víry, protože v žádném z těchto případů si to nemůžeme nějak laboratorně ověřit. Je zde tedy klíčová otázka: Je zde záležitost, která je naprosto zásadní pro naše trvalé dobro. Budeme-li upřímní, pro co se nakonec rozhodneme? Most víry budeme muset přejít v každém případě. Podívejme se, jaké možnosti se nám nabízejí.
Možnost č. 1: Bůh existuje • Hodinky svědčí o svém tvůrci a stejně i svět přírody svědčí o Konstruktérovi. • Lidské svědomí je vnitřním hlasem, který věřícímu člověku umožňuje řídit se dobrými závěry. • Starý a Nový zákon přináší Boží Slovo způsobem, který odpovídá tomu, co o Bohu vidíme ve stvoření a co nám napovídá naše svědomí. • Kristus je nejvyšším dokladem o Bohu. Je popisován jako Stvořitel (Jan 1,3), zdroj svědomí (v. 9) a středobod Písma (5,39).
Možnost č. 2: Bůh neexistuje • Náš komplexní a uspořádaný svět vznikl bez jakéhokoli osobního podnětu, bez osobní příčiny či zdroje. Vše je výsledkem náhody. • Zákony, které řídí vesmír, se vyvinuly bez jakéhokoli vedení či nasměrování. • Díky evoluci docházelo k obřím a téměř magickým skokům: neživé objekty se změnily na rostliny, pak vznikla zvířata. U těchto tvorů se z ničeho nic vyvinul mozek a smyslové orgány. 12
A jejich poselství je k dispozici všem, kdo chtějí naslouchat, protože jejich zvuk proniká „do končin světa“. Žalmistův závěr bychom mohli podpořit mnoha různými způsoby. Bylo by mož„Jestliže hodinky prokazují né zabývat se tím, jak je logicky nepravexistenci hodináře, ale děpodobné, aby život začal bez nějakého vesmír neprokazuje podnětu z vnějšku, bez ohledu na to, jak existenci velkého dlouhou dobu vzniku (vývoje) života buArchitekta, nazývejte mě dou vědci uvádět. Mohli bychom mluvit s mým souhlasem bláznem.“ o nesmírně komplexním pohybu vesmírVoltaire ných těles – včetně jejich přesného vzájemného načasování. Mohli bychom rozebírat přesný náklon zemské osy, vzdálenost Země od Slunce, a přesný pohyb v rámci sluneční soustavy – což jsou vše zásadní podmínky pro mírné podnebí, jemuž se těšíme. Podívejme se ale s ohledem na stručnost pouze na jednu drobnou část naší existence – na oko. Uvažujme společně, jak složitost oka poukazuje na inteligentního tvůrce a jak se vymyká možnosti, že by oko vzniklo nějakým nahodilým způsobem. Podle většiny lidí, kteří v Boha nevěří, jsme k našemu současnému stavu do„Výroky lidí, kteří nevěří, spěli na základě evoluce. Uvádějí, že na nemohou převážit nepřímé počátku, před stamiliony let, zde měla být doklady, z nichž je patrné, že pouze jedna buňka, která se postupně vyvesmír byl inteligentním vinula až v člověka. Podívejme se tedy na záměrem Stvořitele.“ tento malý tělesný orgán a uvažujme, zda Russell DeLong mohl projít evolučním procesem. Není-li tomu tak, mohli bychom dojít k rozumnému závěru, že oko pochází z rukou majestátního Tvůrce? Pusťme se do toho. Pokud bychom odebrali jakoukoli část oka – například sítnici – oko nebude fungovat. Nebo odeberme čočku. Oko opět nebude fungovat. Nebo rohovku. Výsledkem je slepota. Má-li oko fungovat, musí mít všechny části, které musí být funkční. To je samo o sobě silným argumentem ve prospěch záměru, plánu. Zkusme na to tedy jít jinak. Zasaďme vše do evolučního řetězce. Někde na časové ose se nachází jakýsi tvor, z něhož má později vzniknout člověk. V určité chvíli tedy musí začít mít oči. Ale kde začít? Oko se nemohlo vyvinout, protože nic nemohlo onoho tvora přimět k tomu, aby se mu začínalo vyví5
jet oko, které ale ještě nebylo schopné nic vidět. Evoluční teorie tvrdí, že ke změnám mělo docházet kvůli potřebě přizpůsobit se. Proč by tedy tvor, který neměl oko, měl mít potřebu, aby se mu začínalo vyvíjet oko, které ale nebylo schopné nic vidět? Jak by takový tvor věděl, že jednou bude potřebovat oko, které vidět bude? Oko vidí, nebo nevidí. A není důvod, proč by se u nějakého tvora mělo začít vy„Vesmír je zdrojem víjet nějaké částečné oko, které by bylo teologie. Písmo uvádí, že schopné vidět až někdy později. Kde má Bůh se zjevil v přírodě.“ tedy oko počátek? V náhodě, nebo záměA. H. Strong ru? Oko je nesmírně složitý orgán s částmi, které jsou na sobě navzájem velice závislé, což poukazuje na Konstruktéra a Tvůrce, který přesně věděl, co činí. (Tento příklad je převzat z knihy Pravda: Bůh, nebo evoluce?, Marshall a Sandra Hall, Baker Book House, angl.) Bible uvádí, že zdrojem toho všeho je Bůh. Pisatel listu Židům měl na mysli právě to: Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného. (Židům 11,3 B21) To je úžasné vyjádření; vysvětluje, že Bůh stvořil svět svým slovem, ale nepoužil k tomu nic viditelného. Může být těžké tomu věřit, ale ve srovnání s dalšími možnostmi to dává opravdu smysl. Jestliže tedy svět nebyl stvořen Bohem z ničeho, dalším řešením je, že svět byl vytvořen nikým a z ničeho. Porovnejte si rozumnost těchto dvou řešení a udělejte si určitý závěr.
Bůh se zjevuje skrze svědomí Proč jsou pro lidi na celém světě tak důležitá lidská práva? Jak může například skupina Amnesty International rozhodnout, jaké je správné zacházení s lidmi, bez ohledu na to, o koho se jedná a kde žijí? Proč mají lidé na celém světě určitý standardní mravní kodex, který je překvapivě podobný? Mohlo by toto vnitřní povědomí o tom, co je správné a nesprávné, být jakýmsi vrozeným svědkem o existenci Boha? Je-li to tak, měli bychom být schopni vidět určitý všeo6
Bůh se zjevuje skrze svého Syna O Bohu se tedy můžeme dozvědět z přírody, uvědomovat si jeho existenci díky svému vnitřnímu hlasu a můžeme o něm číst v Bibli. Ale to bychom pořád ještě neměli úplné zjevení o Bohu. Máme-li Boha znát co nejúplněji, musíme vidět, jak přímo jedná s lidstvem. Potřebujeme vidět, že dokáže vyplnit předpovědi starozákonních proroků. A to je možné teprve tehdy, když vidíme Boha, jak se nám zjevil v Ježíši Kristu. Zjevení Boha v Kristu nemá svůj počátek v betlémských jesličkách, i když si to možná často takto myslíme. Ježíš je v Bibli označen jako Stvořitel všech věcí (Jan 1,1–3), proto je mnohem více než židovské nemluvňátko narozené ve chlévě. Ježíš je původce všeho, co můžeme o Bohu pozorovat ve stvoření, svědomí i komunikaci. Ježíš také během 33 let svého pozemského života zjevil lidem osobnost a povahu Boha. Ježíš řekl, že kdo viděl jeho, viděl Otce (Jan 14,9). Apoštol Jan kromě toho prohlásil: „Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl“ (Jan 1,18). Pasáž na začátku listu Židům ukazuje, že Bůh se lidstvu zjevil právě skrze Krista: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu (Židům 1,1–2). Bůh se tedy zjevil lidstvu ještě čtvrtým způsobem – skrze Ježíše Krista, který přišel na zem. Ježíš je důkaz z masa a krve, že Bůh existuje. Skutečnost, že Ježíš přišel do světa jako člověk, je nejvyšším Božím zjevením, protože Ježíš Kristus je Bůh. Pavel v Římanům 9,5 píše: „Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky“ (KB). Jan ve svém prvním dopise píše: „Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život“ (1. Jana 5,20). A v Židům 1,8 Otec říká Synovi: „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků.“ Ano, ten, kdo kráčel po prašných galilejských cestách, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a vyučoval pravdu o království, je vtělený Bůh. Když mluvil, promlouval Bůh. Když jednal, jednal Bůh. Bible o sobě mluví jako o psaném Slově, a Kristus je nazýván živé Slovo Boží (Jan 1,1–14). Uvažujte, co to znamená, že Kristus je nejvyšším Božím zjevením. Pokud chcete vědět, co 11
vání, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. Opět je zde uvedeno, že Bůh se konkrétně zjevil skrze slova Písma. Právě citovaný verš ukazuje, že když člověk čte a poslouchá Boží slovo, může poznat Boží mysl. Díky tomu se pak může stát člověkem podle Boží vůle. Pomineme-li, co o sobě říká sama Bible, jsou k dispozici nějaké doklady, že ta„O Bohu bychom neměli to kniha se opravdu nějak zásadně liší ode žádné znalosti, pokud by se všech dalších náboženských knih? Lze jí nerozhodl nám o sobě sdělit důvěřovat jakožto speciálnímu sdělení od více konkrétně, určitými Boha? Bible je unikátní, protože se nejedzvláštními prostředky.“ ná o nahodile sebrané spisy. Je to pečlivě uspořádaná knihovna dokumentů, jejichž text byl spolehlivě a přesně zachován, a to po tisíce let. Nese známky díla, které bylo zázračně započato i chráněno. Bible je v oblasti literatury zcela jedinečná, a to z mnoha důvodů:
• V jednotlivých knihách se odvíjí jednolitý příběh, ačkoli pisatelé spolu nemohli nijak spolupracovat. • Starozákonní knihy předpovídají příchod Mesiáše a Krále a novozákonní knihy to oznamují jako skutečnost. • Bible je přesná, i když mluví o vědeckých záležitostech, i takových, u nichž autoři nemohli mít k dispozici žádné empirické doklady (Jób 26,7–12; Izajáš 20,22; 1. Korintským 15,39). • Historická fakta a jména v Bibli jsou neustále potvrzována historickými studiemi a archeologickými nálezy. • Dokumenty, z nichž byla Bible překládána, byly zázračně zachovány, takže máme k dispozici přesný záznam toho, co tito pisatelé původně zapsali. • Tyto spisy o sobě tvrdí, že pocházejí od Boha (Jeremjáš 1,2; Ezechiel 1,1–3; Sofonjáš 1,1). Není tedy opovážlivé dojít k závěru, že Bůh nám skrze zvláštní komunikační prostředek zjevil více, než že existuje. Dává nám vědět o své podstatě, sděluje nám svou vůli a ukazuje nám svou lásku k lidstvu. Proto je Bible tak důležitá. Říká nám, jak můžeme najít pokoj se svým Stvořitelem a žít způsobem, který mu bude přinášet potěšení.
10
becný výsledek takového povědomí o Bohu. Všeobecné povědomí o Bohu je vidět z toho, že lidé prostě nějak přirozeně tíhnou k náboženství. Často sice nevědí, co uctívají, ale prostě se o to nějak pokoušejí. Ve svém nitru máme pocit, že je nad námi cosi mnohem většího. Dr. Robert Ratray, odborník na tradiční africká náboženství, si všímá, jak vysoce speciální povahu má povědomí o Bohu ve vnitřním zjevení, tedy zjevení bez Písma. Níže se vyjadřuje o lidech z kmene Ašantů, kteří nyní žijí v Ghaně: Jsem přesvědčen, že v mysli lidí z kmene Ašantů nemá koncepce ohledně Svrchované Bytosti nic co do činění s vlivy misionářů, kontakty s křesťany ani s muslimy. . . V určitém slova smyslu je tedy pravda, že tato Svrchovaná Bytost, jejíž koncepce je prostě součástí mysli Ašantů, je Jahve Izraelitů. Vidíme, že lidstvo má v sobě určité vnitřní svědectví o Boží existenci a jeho mravní podstatě. V 17. kapitole Skutků vidíme biblický příklad toho, že člověk tíhne k uctívání – což určitým způsobem dosvědčuje existenci Boha, i když je zde zároveň sklon nesprávně si toto povědomí vykládat. Když apoštol Pavel přišel do Athén, všiml si, že město bylo plné různých model. Podívejme se, co se podle tohoto vyprávění dělo: Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev. Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: ‚Neznámému bohu.‘ Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji“ (Skutky 17,22–23). Pavel pak tuto příležitost využil, aby těmto lidem představil jediného pravého Boha. Je zajímavé si zde povšimnout, že Athéňané měli takové vnitřní povědomí o Bohu, že společně se svými pohanskými modlami uctívali i určitého ‚neznámého boha‘, aby měli jistotu, že žádného boha neopomněli. Nebylo třeba je přesvědčovat o existenci Boha; bylo třeba je pouze nasměrovat k pravému Bohu. Pavel se ve svém dopise Římanům zabývá otázkou tohoto základní vrozeného povědomí. Píše, že pohané „nemají sice Zákon, ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují“ (Skutky 17,14–15). Pavel tedy uvádí, že všichni do určité míry chápou, co je správné a nesprávné, protože Bůh jim o tom dal povědomí. Toto vnitřní povědomí o naprostých základech mají i lidé, kteří neznají ustanovení Starého zákona ani Desatero. 7
Podle Pavla se jedná o povědomí dané Bohem. Toto všeobecné povědomí o správném chování je tedy určitým dokladem o Boží existenci. V Římanům 1,18–32 je silné svědectví o tom, že každý člověk má vnitřní povědomí o Bohu. Uvažujme například o těchto verších:
• „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu“ (v. 18). • „Co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil“ (v. 19). • „Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha“ (v. 21). • „Vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli“ (v. 25). • „Neuznali za dobré poznávat Boha“ (v. 28). • „Ačkoliv poznali Boží ustanovení,“ nadále konali zlo (v. 32). Každý tedy má určité vnitřní povědomí o Bohu. Pavel napsal, že „co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé“. Přestože ale všichni lidé mají takové vnitřní povědomí o existenci Boha, někteří si tuto skutečnost nechtějí přiznat – „potlačují pravdu“. Zkuste se na konci této části na chvíli zamyslet, jak lidé po celém světě reagují, když se dozvídají o hrůzných činech teroristů a o porušování lidských práv. Vnímají to jako cosi odporného, bez ohledu na své vyznání či prostředí, kde žijí. Ale proč? Jedná se o výsledek naučeného sociálního chování, které se postupně vyvinulo při evoluci? Pak je naše morálka pouze určitým vyspělejším charakteristickým rysem zvířete. A podobně to musí být i s našimi dalšími charakteristickými rysy, jako je intelekt, soucit či potřeba věci vědecky odůvodňovat. Kde ale vidíme počátky těchto rysů u primátů? Proč má tyto rysy pouze člověk, přestože podle evoluční teorie jsou zde určitá zvířata mnohem déle? A proč by se měla u nějakého prvního primáta začít vyvíjet morálka, soucit a další typicky lidské rysy? Není mnohem rozumnější zastávat názor, že člověk se svým mravním cítěním je zde proto, že má Stvořitele s mravním cítěním – Stvořitele, který tuto svou základní vlastnost vložil i do člověka?
Bůh se zjevuje skrze své sdělení Bůh zjevuje svou existenci skrze stvořený svět přírody a skrze to, že nám o něm dosvědčuje naše povědomí. Ale to není vše. O Bohu bychom neměli žádné znalosti, pokud by se nerozhodl nám o sobě sdělit více konkrétně, určitými zvláštními prostředky. Výsledek částečného zjevení vidíme, když pozorujeme rituály a modlářství primitivních kmenů. Tito lidé vypozorovali 8
z přírody a na základě svých smyslů, že existuje nějaká vyšší bytost, ale nijak blíže ji neznají. Snaží se tedy Boha nějak uctívat, aniž by jej znali. Z jejich obětních rituálů je patrné, jak jsou si vědomi, že si tuto bytost musí nějak usmířit. Z jejich zájmu o ničemné duchy je patrné jejich vrozené povědomí o dobru a zlu. Tito lidé si potřebují uvědomit, že pouhé povědomí o Bohu nemůže lidské srdce uspokojit. Člověk potřebuje znát Boha osobně. Proto je zásadní podívat se, jakým třetím způsobem nám Bůh dává znát, že existuje. Události popisované ve Starém a Novém zákoně probíhaly po dobu několika tisíc let. Z tohoto záznamu je také patrné, že Bůh s lidstvem komunikuje určitým zvláštním způsobem. Právě díky tomuto zvláštnímu zjevení poznáváme, kdo je Bůh a co od nás očekává. Bible ukazuje, že toto zvláštní zjevení začíná s počátkem života na Zemi. Bůh například v zahradě Eden mluvil přímo s Adamem; promlouval s ním každý večer. Řekl Adamovi o jistém stromu, z něhož neměl pojíst. Když Adam s Evou tento příkaz porušili, slyšitelně nad nimi vyslovil svůj soud. Když byli Adam s Evou vyhnáni z této zahrady, Bůh nadále komunikoval s různými lidmi. Boží hlas slyšel Kain, Enoch, Noe, Abraham, Izák i Jákob. Těmto mužům ve starověku bylo jasné, že Bůh existuje. Slyšeli jej takovým způsobem, že jeho existenci nebylo možné popřít. Boží zvláštní zjevení lidstvu má ještě další podobu. Bůh sice k některým lidem promlouval přímo a osobně, ale také používal i nepřímý způsob komunikace. Svým Duchem inspiroval či podnítil určité muže, aby sepsali řadu dokumentů, které nyní známe pod názvem Bible. Bible tedy uvádí, že Bůh mluvil přímo skrze určité lidské pisatele. V Novém zákoně je uvedeno: Proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha (2. Petra 1,21). Uvádí se zde, že starozákonní pisatelé, kteří mluvili o Božím soudu, budoucích událostech, příchodu Mesiáše a Božím jednání s Izraelem, nemluvili ze své vůli, sami od sebe. Byli mluvčími Boha, Stvořitele. O zvláštním zjevení se mluví i ve 2. Timoteovi 3,16–17. Pavel zde píše: Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčo9
