Jak máme žít v posledních dnech?

Časopis Apoštolské církve

Jak máme žít v posledních dnech?

Ročník 24

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 9 / 2012

Sloupek

Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami. Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky. Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (J 6,22–29)

M

2

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji vám jménem redakce za zaslané články, spolupráci, modlitební podporu. Jsme za ně vděčni. Stávající číslo časopisu opanovalo právem zpravodajství ze dvou významných akcí – československé pastorálky Apoštolských církví a Duchovního soustředění ve Zlatých Horách. Měli jsme spolu s manželkou výsadu se obou účastnit, a proto mohu z první ruky potvrdit kaskádu svědectví i hodnocení nabízejících se na následujících stránkách. Jsem opravdu vděčný bratrské církvi na Slovensku za skvělou organizaci pastorálky, která všem účastníkům umožnila soustředit se na její duchovní obsah. Volba hlavního řečníka – Cartera Conlona – pastora sboru Time Square Davida Wilkersona byla nejen dle mého názoru více než zdařilá. Bratr je na jedné straně velice obdarovaný světoznámý služebník, na straně druhé člověk milého, skromného vystupování. Určitě stojí za to shlédnout jeho službu i na záznamu, který získáte v našem nakladatelství. Akce druhá, duchovní soustředění církve, je již letitě nejen mojí srdeční záležitostí. Často spolu se staršími členy církve vzpomínáme na „zlaté časy“ prvních celocírkevních „dovolených“, které se konaly v době totality ještě v podzemí na Slovensku. Svého času jsem se domníval, že tato setkání se již nevrátí – většina sborů začala pořádat prázdninové akce ve vlastní režii. Jsem rád, že bratr emeritní biskup nedávno navázal na tuto starou, dobrou tradici a beznadějně přeplněné ubytovací kapacity letošního ročníku dokazují, že nejde toliko o nostalgické gesto. Byl jsem potěšený setkáním i s celou řadou bratří a sester ze Slovenska, kteří váží cestu, investují peníze a ještě jsou vděční za vzácný duchovní pokrm, kterého bývá pravidelně dostatek. – Vřele doporučuji všem, kteří ještě neokusili! Buďte požehnaní. Aleš Navrátil

Úvodník 3

Hora proměnění vs. život v údolí

Jak máme žít v posledních dnech? 4 6 8

Duchovní soustředění Zlaté Hory Střípky z kázání „Pane, hovor, tvoja služobnica počúva.“ Naše děti ve Zlatých Horách

Ohlédnutí za Československou pastorálkou 9 10 12

Rozhovor s Carterem Conlonem Poselství pro společnou pastorálku Rozhovor s Jánem Lachem

O B S A H

Studijní materiál 13

Co ve Studijní Bibli nenajdete (Ezdráš, Nehemjáš, Ester)

Ze života církve 18 18

Povstaň cirkev, nech sa zaskvie Kristus! Jdeme! 19

Desatero pro 21. století 19

Desatero v srdci >>>

Čtenáři píší 23

24

Pavlovo užití slova „tělo“ ve smyslu nejen znovuzrozeného člověka Hledání chvály od Boha

Dětem 25 26 27

„Chci, abys byla misionářkou...“ >>> Nejvzácnější perla Stránka pro děti a mládežníky

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

25

Hora proměnění vs. život v údolí

D

projevů. Bohoslužba je charakteristická razí čtenáři Života v Kristu, miluji Bibli – Boží slovo z něko- hlubokým uctíváním, lidem se nechce lika důvodů: Předně je pro nás ze shromáždění domů. Starosti všednízdrojem učení o Bohu. Obsahuje in- ho života ustupují do pozadí, zdá se, že formace o tom, jaký Bůh je a jaké má Boží přítomnost ve své přemáhající síle s námi úmysly, rozeseté mezi stovky je řešením každého problému. Někdy si příběhů, rozhovorů a různých epizod. takto představujeme probuzení – stav, Dále je zdrojem povzbuzení a potěše- kdy Bůh působí takovou mocí a silou, že ní v těžkých chvílích života. Je to právě jsme Duchem opilí. Není těžké evangeta vlastnost Bible, schopnost promluvit lizovat – lidé na kázané slovo pozitivně přímo do aktuální situace a přinést živé reagují, do Božího království se hrnou téBoží slovo jako odpověď na naše tápání. měř sami. Jako Letniční křesťané máme A za třetí, Bible dává porozumět tomu, k takovému pojetí víry blízko. Kdo jedco se kolem nás děje. Pomáhá pojmeno- nou zakusil Boží působení, nesmíří se již vat jevy všedního života na základě růz- nikdy s ničím menším. Naproti obrazu Hory proměnění zde ných předobrazů v biblických příbězích. Ilustruje naše zkušenosti a zasazuje je máme obraz života v údolí. Tento obraz není dějově tak ohraničen jako předchotak do kontextu Božího jednání s námi. Jedním z příkladů jsou dva pohledy zí, nicméně charakterizuje jej vše, co se na život církve: Křesťanství jako „Hora odehrává mimo Horu. V okamžiku, kdy proměnění“ a křesťanství jako „Život tři učedníci s Ježíšem sestoupí z Hory, v údolí“. Na život církve se totiž může- střetávají se s tvrdou realitou: Zbývame dívat z obou perspektiv. Jako letniční jící učedníci řeší problém s vymítáním ovšem preferujeme život podle modelu démona. Ano, to je život v údolí – usta„Hora proměnění“. Pokud se delší čas po- vičné řešení nějakých problémů! Pokud hybujeme v údolí, vidíme to jako naše se- poctivě analyzujeme text Nového zákolhání a hledáme cesty k nápravě. Nicmé- na, můžeme zjistit, že svým charakterem ně většina času života se odehrává právě odpovídá spíše životu v údolí, než Hoře v údolích. Musíme se proto učit žít a pra- proměnění: Pán Ježíš mnohokrát mluví covat v údolí, a přitom nepřestat toužit o protivenstvích a souženích pro Jeho a modlit se za zkušenost hory proměnění. jméno. Církev popisovaná v knize Skutků byla tvořena normálními lidmi z masa Pojďme se na to podívat podrobně. O Hoře proměnění (místě, kde se Pán a kostí, byli tam bohatí i zcela chudí, svaJežíš před zraky třech svých učedníků tí i pokrytci, horlivci i vlažní. Přestože proměnil a ukázali se Mojžíš s Eliášem) církev zažívala mocná Boží navštívení se v Novém zákoně píše ve třech evan- a vylití Ducha, charakter jejího života byl geliích, až na drobné detaily se jedná svou povahou bližší životu v údolí než o shodný popis. Pomiňme hlavní záměr na Hoře proměnění. I náš současný život se více podobá potéto události, jíž bylo připravit učedníky na blížící se kříž, a zaměřme se na zku- bytu v údolí než pobytu na Hoře. Zvykli šenost Hory proměnění jako na symbol. jsme si, že probuzení netrvá stále, mimořádné duchovní projevy nejsou běžnou O čem tedy tento symbol vypovídá? Hora proměnění je takovým místem charakteristikou našich bohoslužeb, společenství Ježíše a učedníků, kdy sta- praktická služba Pánu je víc dřina než rosti a problémy všedního života ustupu- spontánní setrvávání v přítomnosti oslají do pozadí a silně je zdůrazněna nad- veného Pána. O každou nově obrácenou přirozená stránka věci. Ježíš je viděn jako duši musíme tvrdě bojovat. Mnozí jsou oslavený, v nadpozemsky zářícím rouše. unaveni, na stole je otázka, „Co děláme Jsou zde svatí Starého zákona, jak s Je- špatně, že nejsme na Hoře proměnění?“ Odpovídám: Nic neděláme špatně. žíšem rozmlouvají. Nebe je otevřené a učedníci zřetelně slyší Boží hlas. Není Tedy v principu nic. Ne, že bychom byli divu, že tento zážitek je vede ke spontán- dokonalí a nebylo co napravovat. Jistě je nímu uctívání, nevědí, co mluví a chtějí nespočet věcí, které je třeba zlepšit. Téma pokání je aktuální stále a nebude tomu jediné – zůstat zde. Co symbolizuje Hora proměnění v ži- jinak. Chci jen říci, že Hora proměněvotě křesťanů? Pokud na křesťanský ži- ní není normativní zkušenost pro život vot nahlížíme z tohoto úhlu, pak nor- Kristovy církve na této zemi. Jen nesoumou života je Boží sláva, Ježíš je vnímán hlasím s tím, že bychom měli činit pokájako oslavený Pán, nebesa jsou otevřená ní z toho, že nežijeme jako na Hoře proa není nouze o různé formy duchovních měnění.

Navrhuji následující ilustraci křesťanského života: Být srdcem na Hoře proměnění a nohami chodit v údolí. Jinými slovy, srdcem v nebi, nohama na zemi. Že máme být nohama na zemi, je jasné z mnoha Ježíšových slov: Vzpomeňme jen na ta podobenství, v nichž je zmíněna tvrdá práce. Čtenář znalý Bible si jistě ihned dvě nebo tři taková vybaví. Připomeňme si charakteristiku rané církve jako hnutí, které čelilo útlaku z vnějšku od nepřátel, útlaku od Židů, problémům skrze falešné bratry, chudobě, věroučným nejasnostem, vztahovým problémům uvnitř církve – a to prosím popisuji církev, která rostla! A v tom všem máme i výzvy jako například Pavlova slova o tom, že jsme s Kristem na trůnu (Ef 2,6) nebo Petrova slova, že se radujeme nesmírnou, oslavenou radostí (1Pt 1,8), tedy jde o jasné symboly přebývání na Hoře proměnění. Mám za to, že se musíme naučit spojit obě zkušenosti – Horu proměnění i život v údolí. Práci a starosti spolu s prožitkem nebe. Pronásledování s jistotou Boží náruče. Materiální nedostatek s ideou milujícího Otce, který nás učil, abychom se nestarali, co budeme jíst. Fyzicky přebýváme (alespoň většinu času) v údolích, kde věci nejdou tak, jak by měly. Duchovně jsme ale zváni do nejvyšších míst, tam, kde je oslavený Pán. Ideálem je tedy rovnováha. Přiznám se ale, že osobně mírně preferuji život v údolí. Jak je to možné? Sám jsem se narodil na Hoře proměnění a miluji chvíle Božího navštívení. Nepřestávám po nich toužit a mám naději, že jako církev v České republice takové časy prožijeme. Nicméně realita je bližší životu v údolí. Učí nás být více zodpovědnými – učí nás vidět řešení problémů v práci a ne ve snění, ve vzájemném povzbuzování a ne v obviňování z hříchů, učí nás být spokojenými a současně nepřestat doufat v lepší věci. Pokud přijmeme fakt, že je nám dáno žít po většinu času v údolí, snáze budeme mobilizovat síly k práci pro Pána namísto výmluv „Až přijde probuzení“ anebo „Jo, to tenkrát ...“ Ježíšova slova „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ platí díky Bohu i pro život v údolí. Boží milost Vám přeje Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 24, září 2012

3

ŽIVOT V KRISTU

Duchovní soustředění Zlaté Hory Jak máme žít v posledních dnech?

14. – 21. 7. 2012

4

Střípky z kázání Zvukové záznamy všech kázání z letošního Duchovního soustředění najdete na webových stránkách sboru AC Brno http://www.ac-brno.org/ v sekci kázání.

Tři rady Pána Ježíše

P

án Ježíš dává církvi určité příkazy pro poslední dobu. Ve svých kázáních jsem se zaměřil na tři témata: Hovořil jsem o církvi, která bude čelit různým svodům. Pán Ježíš říkal: Nenechte se nikým svést. To byla první Ježíšova rada, první doporučení, aby církev byla opatrná. Věřím, že to je něco nesmírně

Modlit se můžeme kdykoli, ale bdít, to se týká noci. Četl jsem o jednom sboru v nějakém velkoměstě v zahraničí, a ten sbor uvažoval následovně: Lidé tohoto světa jsou připraveni z pátku na sobotu celou noc chodit na diskotéky, do kasin, do heren, do hospod a probdí celou noc, aby dělali nějaké ne zrovna nejlepší věci, a my, církev, z pátku na sobotu spíme? Tak si řekli: Ne, my budeme tu noc taky bdít. Rozhodli se, že budou do půlnoci nebo do jedné hodiny bdít na modlitbách a bojovat, a potom vyjdou právě před herny, kasina a hospody a budou lidem sloužit. Pán Bůh sboru požehnal. Mnoho lidí přišlo tenkrát do jejich sboru skrze tuto službu. Je dobré, když se církev rozhodne bdít, aby zápasila za druhé. M.M.

důležitého, a když říkám církev, tak tím myslím každého z nás. Víte, bratři a sestry, záleží na tom, co posloucháme, záleží na tom, jaké knihy bereme do ruky, záleží na tom, jakým lidem se otevíráme, protože svody byly a stále jsou a je jich spousta. Jestliže chceme obstát jako jedinci, jako sbory, jako církev, tak pamatujme na Ježíšovo slovo: „Dejte si pozor, abyste nebyli svedeni.“ Druhá rada spočívala v tom, abychom chránili své srdce. Pán Ježíš říkal, abychom dbali na to, aby naše srdce nebyla obtížena. Obtížena čím? Flámováním, opilstvím a staráním se o tento život. Obtížené srdce je velice vážná věc, protože člověk má spoustu starostí. Když se s takovým člověkem setkáte a ptáte se ho: „Proč nepřijdeš do sboru?“, „Proč se nemodlíš?“, nebo „Proč tvůj duchovní život je takový?“, tak vám vyjmenuje spoustu starostí. Věřím tomu, že starosti jsou a mají místo v životě, ale starosti představují past, a když se do té pasti necháme chytit, tak nás zcela ovládnou. Proto Pán Ježíš říká: „Dejte pozor, aby vaše srdce nebyla obtížena.“ Třetí rada Pána Ježíše nám říká, že máme bdít. Máme být bdící církví, církví, která bdí na modlitbách. Pán Ježíš říká: Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout tomu všemu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člo-

věka. (L 21,36) A jinde: Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. (Mt 24,42) To znamená bdění. Bdící církev je charakteristikou poslední doby. Církev v poslední době by měla být církví, která bdí. Bdí na modlitbách, to je její podoba. Chtěl bych nás všechny povzbudit k tomu, abychom si osvojili zvyk bdít na modlitbách. biskup Martin Moldan

Nepřipravuj chlapce o trest, nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš z podsvětí. To je nemoderní. To se teď neučí. A proto většina dětí půjde do pekla. Uvedu skutečný příběh. V Praze v metru seděla moderní maminka, měla malého chlapečka, který se bavil zejména tím, že starým ženám kopal do nohou. Spolucestující už to nevydrželi a začali matku upozorňovat, ať si to dítě umravní. A ona řekla: „Já vychovávám své dítě ke svobodě.“ Stál tam takový mladík, žvýkal, poslouchal a pozoroval. Když vystupoval z metra, šel kolem ní, rychle vytáhl z pusy žvýkačku a nalepil jí to mezi oči. Spustila jekot. On říká: „Co řvete? Já byl vychován ke svobodě!“ A vystoupil. Pozor! Ty děti ti to jednou vrátí. Proto i pro nás platí: Trestej svého syna, vychovávej ho a vytrhneš ho z pekla. To jsou Bohem dané principy pro rodinu. R.B.

Ročník 24, září 2012 I potká ho starší sboru: „Kampak, kamKdyž ženich nepřicházel, na všechny při- pak?“ „Do modlitebny.“ „A proč?“ „Babička si zlomila nohu.“ „To jdeš říct pastorošla ospalost a usnuly. (Mt 25,5) vi?“ „Ne. Jsou modlitby a on zůstane sám.“ ak poznáš spící církev? Jde to po- Kdyby z nebe padl blesk, tím starším by znat velmi lehce. Zeptej se ve sbo- to tak neotřáslo. Chlapec šel dále a starší ru, kdy mají modlitební shromáždě- loudavým krokem za ním. Vešel do modní, a zajdi tam. Když má sbor 150 členů litebny, pastor už tam seděl: „Kde je baa na modlitbách jich je pět, pak to je spí- bička?“ „Babička si zlomila nohu.“ „Tak cí církev. Všichni usnuli. I dnes, když je jsi mi to přišel říct?“ „Ne, já jsem se přišel tu Duch panovníka Hospodina, mám vel- s vámi modlit, abyste nebyl sám.“ Pastora kou touhu vás probudit. Bůh k probuze- to zasáhlo, klekl, chlapec vedle. Dítě se modlilo, jak umělo, ale za polootevřenýní používá různé způsoby. Slyšel jsem svědectví z jednoho spící- mi dveřmi stál starší sboru. Až se domodho sboru, jak chodil na modlitbu už je- lil pastor, hlučně tam vešel, padl na kolenom pastor a jedna stará sestra. Pastor na a křičel: „Bože, odpusť.“ Pak se zvedl, se vrátil koncem listopadu unaven z ces- obešel celý sbor a pořádně sbor rozhýty a manželka říká: „Nechoď tam, jsi tak bal. Další týden byli na modlitbách téměř unaven.“ „Já tam musím jít, sestra Anež- všichni. Když byla babička uzdravená, dika přijde. Nemůže tam být sama.“ Mezi- vila se, kde sbor už je. Nespí náhodou tím Anežku doma přesvědčovali: „Jsi sta- Apoštolská církev v Česku? emeritní biskup Rudolf Bubik rá, unavená, v takovém nečase.“ A ona: „Pastor přijde. Pán Ježíš řekl: Kde jsou dva. Aspoň dva.“ Sledoval to pětiletý vnouček. Dva týdny na to, v den modlitby, si babička zlomila nohu. Vnouček říká: „Babi, Pravá církev je církev vedená Dua kdo se půjde dnes modlit? Musí být aschem svatým. Pravá církev je církev, kde poň dva. Pastor bude sám?“ Babička v boDuch svatý má právo říct ne, kde Duch lesti pokrčila rameny: „Bůh to nějak uděsvatý má právo zjevovat Písmo, kde lá.“ Načež se vnouče obléklo, jak umělo Duch svatý církev skutečně vede. R.B. v pěti letech, a vydalo se k modlitebně.

J

V

Hovoříme o životě v poslední době. Když se podíváme do 24. kapitoly evangelia Matouše, všimněme si, že tam jsou tři úseky. V Matouši 24,6–14 je řeč o celé době od narození Ježíše Krista do ukončení doby pohanů a začátku sedmdesátého téhodne. Verše 15 až 31 popisují situaci za doby antikrista, a verše 32 až 43 nám popisují právě ten moment, kdy Pán Ježíš přijde, aby si vzal svou nevěstu. Od 24 verše dále nám Pán Ježíš ukazuje, jak má vypadat život křesťanů. R.B.

Poslední doba je charakteristická zápasem o duši jednotlivce. Tak jako pronásledování v minulých staletích bylo více zaměřeno na tělo, dnes ďábel mění strategii a zápasí o duši. A Pán Ježíš právě v souvislosti s tím říká: Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním, opilstvím a starostmi každodenního života… (L 21,34 ČSP) Můžeme si to přeložit: zábavou, závislostmi a přemírou starání se o tento život. M.M.


Spící církev

Témata časopisu

ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce. sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]. nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma: vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Kristfest

Příležitost podílet se na přípravě témat: • Slavnosti AC • Chvály a uctívání • Priority ve službě Bohu Výhledově připravujeme tato témata: • Překlady Bible

5

ŽIVOT V KRISTU


„Pane, hovor, tvoja služobnica počúva.“

6

N

aša príprava na Duchovné sústredenie 2012 sa začala hneď po príchode z DS 2011. Ešte sme len prišli domov a deti sa na besiedke začali spontánne modliť za budúce „DSko“. Modlitby čo modlitby zaznievali nielen vďaky za to, čo Boh urobil, ale tiež prosby za budúce leto, aby všetci, ktorí chcú, mohli ísť, aby všetci služobníci a hlavne Rudek Bubik mal silu a zdravie tam slúžiť, atď.. Aj ja som sa modlila a tešila a mala veľké očakávania. Už som mala za sebou dva úžasné balíky skúseností toho, ako Boh koná nad naše očakávania. Stačí očakávať a byť otvorený na Pánovo pôsobenie. Vo svojom vnútri som však s blížiacim sa termínom DS 2012 začala vnímať, že toto sústredenie bude (aspoň pre mňa) „iné“ než tie predchádzajúce. Počula som volanie Ducha do niečoho nového, ale keďže som nevedela, čo to bude, modlila som sa: „Pane, hovor, tvoja služobnica počúva.“ Bez akéhokoľvek preháňania – čím viac sme sa autom blížili k Zlatým Horám, tým bol tento vnútorný pocit intenzívnejší. „Iné“ bolo naozaj všetko od úplného začiatku. (Teraz vôbec nenarážam na zmenu miesta, podmienky, areál, ubytovanie, či stravu.) Skôr, než som sa stihla zaregistrovať a ubytovať, bola som zavolaná slúžiť jednej sestre veľmi zvláštnym spôsobom. A tak v čase, keď som sa začala zaoberať tým, kde vlastne budem spať, (tá výzva bola väčšia, než sa na prvý pohľad môže zdať ), som už niesla bremeno za 4 ľudí, ktorí prišli na tábor z posledných síl a so zúfalou prosbou k Bohu o pomoc.

Nasledujúce ráno počas raňajok za mnou prišiel Jason M. s prosbou, či by som nebola ochotná a pripravená byť jednou z vedúcich mládeže a mať na starosti jednu skupinku dievčat. Pôvodne som bola pripravená na to, že moja služba na DSku bude spočívať vo vedení chvál počas niektorých večerov a jedenkrát denne počas modlitebných stráži. Po zvyšok času som chcela „naberať“. No po Jasonovej prosbe som vo svojom vnútri vnímala láskavé prikývnutie, že toto je to, na čo ma Pán počas predchádzajúceho času pripravoval. Súhlasila som. Vtedy som ešte netušila, čo som tým sľúbila... Z toho, čo som počula, bola moja predstava taká, že byť mládežníckou vedúcou, znamená byť vedúcou jednej z mládežníckych skupiniek, ktoré vlastne fungujú rovnako ako skupinky dospelých. Hneď v to ráno som sa však dozvedela, že koncepcia mládežníckych stretnutí je úplne iná. Išlo o plnohodnotné mládežnícke bohoslužby, kde sme si ako vedúci rozdeľovali jednotlivé zodpovednosti pozostávajúce z vedenia rôznych aktivít, chvál, kázania, aplikácií, modlitieb, výziev, apod.. Až nakoniec boli aj krátke skupinky. Bol to však úžasný, zjavne Pánom pripravený čas, za ktorý som Mu ešte stále vďačná. Mala som príležitosť byť súčasťou tímu, ktorého jednotlivci nesú bremeno za mladú generáciu, ale majú tiež predovšetkým otvorený duchovný zrak a sluch a pripravené srdce počuť Pánov hlas a nechať sa Ním používať. A Pán naozaj hovoril a konal. Ako týždeň bežal, rôznych zábavných mládežníckych aktivít ubúdalo, a pribúdalo

Je jedna specifická skupina křesťanů, která je povolána k tomu, aby bděla na modlitbách: osamělí lidé. Apoštol Pavel hovoří o vdovách, ale já věřím, že to nejsou jenom vdovy. Proč? Jednak osamělý člověk musí ve svém životě samotu nějak zvládat. Pravdou je, že máme přátele, máme sbor, křesťan by nikdy neměl být osamělý, ale přesto, přicházet do bytu, kde mě nikdo nečeká, to vyžaduje určitý styl života. Pavel říká: Bděte na modlitbách. A tak já věřím, že tento příkaz, doporučení, nebo povolání, platí nejenom pro vdovy, ale i vdovce a všechny, kteří jsou doma sami a mají víc času. Vzpomínám si na jednoho drahého bratra, který mi vyprávěl příběh o své babičce, která byla už sama a svůj čas trávila právě tím, že bděla na modlitbách. Bylo to krátce poté, co padl komunismus a kdy jsme se těšili prvním dnům svobody, a tento bratr často vycházel do ulic. Byl církví povolán jako evangelista, takže mnoho hodin trávil v ulicích. Vždycky šel kolem své babičky a ona mu požehnala a ujistila ho, jak se za něj modlí, on potom v ulicích kázal. Jednoho dne babička zemřela. Za nějaký čas potom šel zase do ulic a začal kázat a sloužit a najednou pocítil, že mu něco chybí. Najednou si uvědomil prázdnotu a říkal si: Co to je? A pak viděl, že jsou to chybějící modlitby babičky, která už se za něj nemodlí. Samozřejmě jeho služba tím neskončila, ale Pán Bůh mu v tu chvíli dal poznat, jak důležité její modlitby byly a jak nesly jeho službu. Pokud jsou mezi vámi lidé, kteří jsou osamělí, pokud jsou mezi vámi vdovy nebo vdovci, možná vás Bůh volá k tomu, abyste více času probděli na modlitbách. A vaše modlitby můžou nést mnohé, kteří stojí v ulicích, za kazatelnou, na misii nebo na jiných místech. M.M.

modlitieb a svedectiev, otázok a odpovedí, výziev a reakcií na ne, a hlavne znelo jasné a priame Božie slovo do životov. Verím tomu, že základ pre to vytvárali predovšetkým mládežnícke modlitby s Pavlom Bubikom poobede, ktorých sa väčšina mládežníkov pravidelne zúčastňovala a tí neustále povzbudzovali ďalších, aby prišli tiež, pretože Boh tam koná niečo úžasné. A naozaj konal. Celé modlitby boli pod zjavným vedením Ducha Svätého, ktorý vypôsoboval nadprirodzenú jednotu medzi nami, vedúcimi, a Pán sa priznával zjaveniami a prorockým slovom do životov ľudí. Mala som to privilégium byť svedkom mnohých rozhodnutí, úžasných zmien, odňatých bremien a bolestí, odpustenia sebe i druhým, vysporiadania sa s boľavou minulosťou, rozhodnutí nasledovať Pána Ježiša a slúžiť Mu bez ohľadu počúva.“ Túžim po tom, aby toto bol stá- aj v nás. Ak sme napojený na Neho, ani na vek, krstu Duchom Svätým (do- le môj postoj. Nerozumiem všetkému vo my sami nebudeme smädní a Jeho žikonca aj vodou), atď. Videla som, ako svojom živote, ale ako hovorí aj R. Bonn- vot bude z nás prúdiť aj ďalej. Týždeň sú dary Ducha Svätého nevyhnutné ke, musíme sa naučiť, že Bohu sa nekla- duchovného sústredenia bol toho pre pre Cirkev, koľko sa toho skrýva v ži- dú otázky, Bohu sa verí! Takýto stav viery mňa úžasným dôkazom. Pán pracoval aj votoch a srdciach ľudí a bez zjavenia je v konečnom dôsledku nádherne oslo- na mojom živote a v mojom srdci, vždy si ma našiel tam, kde som bola. Možno by sa mnohí nevedeli dlho pohnúť bodzujúci a napĺňajúci. Môj týždeň dovolenky sa nakoni- som si odniesla určitú fyzickú únavu, z miesta, a aké je to dobré a užitočné, keď sme poslušní a citliví na Jeho ec zmenil na týždeň intenzívnej služby ale určite nie smäd, skôr túžbu po tom, a nových bremien. Pán Ježiš však pove- aby som bola takto napojená na Pána hlas. V čase mojich osobných bojov a otá- dal: „Kto sa napije z vody, ktorú mu ja dám, stále. Viem, že je to aj Jeho túžba. A vezok ma Pán skrze svojho služobníka oslo- ten nebude žízniť na veky; ale voda, ktorú rím, že to je možné! Práve preto sa modvil práve slovom, ktoré som už určitý čas mu dám, obráti sa v ňom na prameň vody, lím ďalej: „Pane, hovor, tvoja služobnica nosila vo svojom srdci a neustále sa ho vyvierajúcej do večného života“ (Ján 4,14). počúva.“ Slávka Vimpelová modlila: „Pane, hovor, tvoja služobnica Jeho prameň živej vody prúdi z nás, ale



7

ŽIVOT V KRISTU


Naše děti ve Zlatých Horách

8

L

etos potřetí jsem měla tu možnost a výsadu, sloužit dětem na duchovním soustředění. Toto soustředění jsem osobně vnímala jako přelomové, a to je také důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento článek a povzbudit vás. Příprava na soustředění je pro mě vždy napínavá až do konce, protože nikdy nevím, kolik dětí přijede, jaká věková kategorie převládne a podobně. Vzhledem k tomu, že se duchovní soustředění konalo na novém místě, ve Zlatých Horách, bylo i uspořádání nového prostoru pro dětskou službu poměrně velkou výzvou. Odjížděla jsem unavená a tak trochu i s obavami, jak to všechno zvládneme. Poslední týden před soustředěním stále přibývalo přihlášených dětí. Nakonec jich bylo mírně přes 80, malinko se přemnožila i kategorie dětí pod pět let . Nebudu tady rozepisovat každý detail, ale byl to pro mě neuvěřitelný týden. Děti byly moc hodné, každý den jsem viděla, jak mě potěšují a dodávají mi radost do služby. Takovou tu radost, bez které to nejde. Jen na vysvětlenou, náš program se skládá ze dvou částí. V první polovině máme dětskou bohoslužbu, chvály již tradičně vede Maruška Tesárková (letos měla s sebou i chválící tým), nechybí ani kázané slovo a čas na osobní modlitby. Je opravdu úžasné vidět naše služebníky, jak mluví k dětem. Mezi naše vzácné hosty patřil biskup Martin Moldan, pastor Stanislav Bubik se svou ženou Evou, Lída Pohanková, Richard Lambor s manželkou Renatou… Přála bych vám zažít některé okamžiky. Po bohoslužbě máme malou svačinu a nakonec hrajeme hry nebo vyrábíme

vá, Damaris Rafajová, Miriam Cupalová, Vlaďka a Dušan Cupalovi, Ondřej a Eliška Moldanovi, Sára Smetanová, Adriana praktické věci s ohledem na věk jednot- Šimková. livých dětí. Sbírka naprosto pokryla naše náklady, Po jedné bohoslužbě mě děti tak do- a co víc, zbylo nám i na nějaké to překvajaly, že jsem ani nemohla mluvit, natož pení na příště. oznámit čas na svačinu. Ptáte se čím? JeJedním slovem díky Bohu a Vám všem, jich reakce na kázané Boží slovo, jejich kteří na tom máte podíl. Mozaika se pohlad po Bohu, úcta k Pánu a k ostatním skládala a obraz byl nádherný. Fotek bylo během modliteb mne přemohly. přes 2000 . Jednoduše řečeno, vrátila jsem se Miroslava Smetanová domů a zatím se nepřestala těšit na příště. Pán Bůh mi dal myšlenku, nebo vizi, jak chcete, na další rok. Těším se na děti, na své spolupracovníky, bez kterých by Jsem nadšená, kdykoliv se mi nato nešlo. Těším se na další příležitost skytne příležitost pracovat s dětmi. sloužit Bohu a církvi. Ať už to jsou nedělní besídky, pasTakže rekapitulace a poděkování na zátorálky nebo duchovní soustředěvěr: denně se na programu sešlo mezi 70 ní AC. Na tato soustředění se zvlášť – 80 dětmi ve věku 4 – 12let. O vaše děti těším, protože dětí se schází hodně se staralo 13 služebníků – Ráchel a Dan a vždycky to bývá rachot! Vést děti Bubikovi, Denisa Krátká, Marie Tesárkok Pánu je nejenom milost a výsada, ale také obrovská zodpovědnost. Musím si dávat pozor na to, jak mluvím, jak se chovám, když jde o děti. Na letošní DS jsem se moc těšila. Jsou velmi vnímavé a často kopíruObzvlášť, když jsem se dozvěděla, že jí nás dospělé; proto je dobré a důmůžu pomáhat v dopoledním prograležité si tuto skutečnost uvědomomu s dětmi. Tahle služba mě moc baví. vat. Moje srdce plesá, když můžu být Děti mám ráda a ráda s nimi vyrábím, svědkem toho, jak se děti modlí, jak hraju si atd. Všechny ty čtyři dny, co přichází na výzvy, jak mluví o Pánu jsem byla na duchovním soustředění, Ježíši… Pro mě osobně to bývají velbyly opravdu moc skvělé a požehnané. mi silné okamžiky! Věřím, že i pro Hrozně moc mě tahle služba povzbuděti jsou tato setkání něčím krásným dila a taky inspirovala. Po odjezdu ze a důležitým pro jejich vývoj jak v sosoustředění jsem měla dvojnásobné ciální, tak především v duchovní obpožehnání, protože jsem mohla sloulasti. Jsem Pánu vděčná za službu děžit našemu Pánu Ježíši. Byla jsem potem, za to, že můžu být její součástí vzbuzena, když jsem viděla malé děti, a samozřejmě za děti, které přivádí, jak horlivě chválily Pána a modlily se. abychom je i my mohli přivádět. Už se těším na příští službu! Denisa Krátká, AC Zábřeh Miriam Cupalová, AC Hodonín Na duchovním soustředění bylo asi 84 dětí. Rozdělili jsme si je do skupinek podle věku a pohlaví. Program byl většinu času společný, ale když nějaké dítě potřebovalo na záchod, nebo s něčím pomoct, tak šlo za svým „vedoucím“. Také každý „vedoucí“ rozdával svému týmu svačinku a pomáhal při vyrábění. Měla jsem z toho strach, protože jsem nikdy s dětmi nepomáhala. Myslela jsem si, že budou hodně zlobivé a neposlušné. Ale děti byly moc milé a hodné. Byla jsem velmi překvapená, kolik toho děti vědí o Bohu a kolik znají biblických příběhů. Na konci jsem dostala památník, abych něco nakreslila a jeden chlapeček mi dal omalovánky. Moc mě to potěšilo a těším se na příští rok. Eliška Moldanová, AC Kolín

Ohlédnutí za Československou pastorálkou Rozhovor s Carterem Conlonem,

P

hlavním řečníkem na pastorálce

porovnával ovce a kozy, kozy prostě neudržíš. Jsou pořád tam, kde nemají být, jsou hlučné, kdežto ovce tiché. Ježíš oddělí ovce a kozy, úplně tomu rozumím. Neměl jsem moc peněz, vše jsem dělal ručně, oplocení, 12 ha. Mnoho jsem se naučil.

ředem chceme poděkovat za vý- v něčem jiném, proto je Bůh rozdělil. Je bornou službu. Jak se ti bratře to snad obraz dnešních denominací. Něslouží na této konferenci a jak které se zaměřují na charitu, jiní na dary vnímáš trochu revoluční skutečnost, atd. A Bůh odpovídá na modlitby. Jak jsi to všechno zvládal? že jsou zde dvě církve, ze dvou národů, No, nejen policista, farmář, ale také Zmínil jsi, že jsi pásl ovečky... i když se stejnými kořeny? Když jsem byl ještě policejní důstojník, jsem zakládal sbor. Měl jsem tehdy mnoNevidím mezi vámi nijaký rozdíl, to ho energie, spal jsem tak pět, šest hodin. byste spíše měli vidět vy. Pro mě to nijak pronajal jsem si farmu u města. Boží milost. revoluční není, u nás pořádáme ve sboNapřed jsem v našem kraji rozjížděl ru modlitební, které jsou navštěvovány To bylo jako koníček? Ze začátku ano, až to přerostlo v po- biblické hodiny. V okruhu 60 km snad až dvaceti evangelikálními denominacemi – žádní adventisté, ani svědkové, ale řádnou práci. 68 ovcí, 3 koně, 2 krávy, 47 nebyl živý křesťan, francouzští katolíci metodisté, Armáda spásy, mesiánští židé, slepic, 5 koz, které mě málem připravi- byli velmi dominantní, měli větší slovo letniční apod. Na začátku to bylo trochu ly o rozum – 5 koz! Není divu, že Ježíš než starosta. Asi rok jsem vyučoval evantěžké se nesoustředit na různé způsoby uctívání, délky modliteb, postojů těla při modlitbě, ale nakonec se mezi námi vyvinulo zvláštní pouto – pravidelně chodí tak 70 pastorů. Napřed se hodinu modlíme, pak obědváme a máme spolu obecenství. Navíc je mezi námi spousta různých národností a kultur, to kdybys viděl například Asiaty, jak se tiše, ale vroucně modlí, černoši zase mávají rukama jako větrný mlýn. Máme jedinou podmínku: Ježíš je tvým spasitelem a přijímáš spasení vírou. Moje manželka použila takový obraz Božího lidu v zaslíbené zemi. Kolem nich byla jedna velká hranice, ale mezi sebou také měli hranice – každý kmen byl silný Pastor Carter Conlon (vlevo) a překladatel Pavol Zsolnai

Československá pastorálka


9


ŽIVOT V KRISTU

10

Poselství pro společnou pastorálku

J

ste moji synové a moji služebníci. Proto vás nenechávám v nevědomosti o tom, do čeho vcházíte. Nadešel čas, kdy se bude v mé církvi rozmáhat více než kdy jindy volání po právech člověka. Mnozí si budou zacpávat uši před slovem o potřebě pokory, poddanosti, o mé svrchované vládě a o principech mého království. Budou se rozhlížet po těch, kdo je budou potvrzovat v jejich nárocích a žádostech, které mají svůj původ v padlé přirozenosti. Budou si přát slyšet ohnivá kázání o Boží bezbřehé lásce, kde budou kříž a oběť mého Syna zamlženy a odsunuty do pozadí. Důraz budou přenášet z věčnosti v nebesích na současný stav věcí a na přítomné prožitky. A protože tomu podřídí své úsilí i ve shromážděních, dosáhnou svého, totiž aby se poradovali. Bude to

však vzdálené od svaté radosti ze mne, z mé milosti a z mého spasení. Neponesou proto ani ovoce Ducha a jejich charakter nebude proměňován do podoby mého Syna. Budou se stále více přizpůsobovat stylu, kterým žijí lidé ve světě a ti, kteří mě neznají. Jste moji. Já jsem vás povolal. Proto se posilněte a buďte zmužilí. Stůjte pevně v mém Slovu, neustupujte těmto tlakům a kažte celou radu Písma! Nepodléhejte strachu a nevyhýbejte se pravdám, které budou odhalovat humanismus, tlačící se do mé církve. Nežijte v obavách, že budete v nelibosti, ani že budou někteří odcházet jinam. Ti, kteří mě skutečně milují nade všechno a kteří mají poddajné a pokorné srdce učedníků, potřebují být povzbuzováni a ujištěni, že jdou v pravdě po úzké cestě následování svého Pána a Spasitele Ježíše. Takové v mé bázni vytrvale posilujte, aby se svobodně radovali v čisté radosti ze mě. Oni se kolem vás semknou a přidají se i další, kteří mě budou hledat celým srdcem. To jsou ti, ve kterých mám zalíbení a které chci mít ve své blízkosti na věky. Posilněte se ve mně a buďte jim příkladem v radostné vroucnosti, neboť jste moji milovaní synové. Být v tom příkladem je moje vůle pro vás. K tomu jsem vás povolal. Amen. František Apetauer

gelium Jana verš po verši. Shromáždil jsem asi 40 nově obrácených, byl jsem se vším spokojený, s prací, s farmou. Byli jsme součástí letniční denominace, tak jsem za nimi zašel, že už potřebujeme pastora. Že prý žádného teď nemají, ať vydržím ještě 6 měsíců. I když se mi moc nechtělo, svolil jsem, pak ještě na tři měsíce. A Bůh začal ke mně mluvit, že bych sboreček měl vést já. Když jsem to nakonec řekl tomu člověku, odpověděl, že to věděl od začátku a že žádného pastora vlastně ani nehledali. Teď si uvědomuji, že mě vlastně svatě podvedli (smích). Pro mě to však nebyl žádný med, finančně to bylo bláznovství, být pastorem mě ani moc nezajímalo ani netáhlo, ale podřídil jsem se Bohu. Co bylo dál? Je to opravdu dlouhý příběh. Naše zaměření se ihned obrátilo na chudé v oblasti. Začali jsme je krmit. Neměli jsme ani rozpočet, ani zkušenosti. Během sedmi let jsme měli majetek za 750 tisíc dolarů. Křesťanskou školu, dvě církevní budovy – jednu jsme koupili za dolar od města. Druhou budovu v hodnotě kolem 350 tisíc dolarů jsme koupili od deseti židovských právníků za hodnotu jedné zaplacené daně. A to věděli, že to chceme na křesťanskou školu – to byla Boží ruka. Obě budovy byly plné! Anglická i francouzská. Ta francouzská začala tak, že přicházeli lidé, kteří mluvili jen francouzsky, mě nikdo nepřekládal. Prostě byli přitahování Boží přítomností, i když nerozuměli, činili pokání a obraceli se. Nikdy jsme neměli žádné peníze, ale sloužili jsme chudým, kteří přicházeli ke Kristu. A Pán se staral. Jak říká Písmo, že kdo dává chudým, půjčuje Pánu. A Pán Bůh splácí opravdu dobře (dojatý smích). Jak vypadala vaše služba chudým? Modlili jsme se, jak máme zasáhnout ty, kteří jsou tak blízko, ale tak uzavření, jak jen francouzští katolíci umí být. Francouzský pastor Glen se jednoho dne vrátil s autobusem, kterým jsme vždy dováželi děti z okolí na naše akce, plným grapefruitů. Byl jsem šokován. Autobus byl úplně narvaný! „Hele, já jsem to dostal, chtěli to vyhodit, tak jsem to vzal.“ Znali jsme osobně jenom jednu chudou rodinu, tak jsem zaklepal na dveře: „Já jsem pastor tohoto sboru, máme spoustu grapefruitů, nechcete? A neznáte někoho, kdo by taky chtěl?“ „Jojo, tady o dva domy žijí další.“ Protože chudí znají další chudé. Takhle to začalo, ani jsme nevěděli to, co dnes, že Pán Bůh žehná těm, kdo se starají o chudé. Bůh opravdu


Jak vůbec David na tebe přišel? Tehdy jsem jezdil po Kanadě a kázal jsem na obnovujících shromážděních. Kdosi o mě slyšel a dal Davidovi do auta do přihrádky dvě kazety s mým kázáním. Tehdy Time Square zažíval ohromný růst, který potřeboval strukturu, jakou, jak on sám věděl, není schopen sám zorganizovat. Tak se modlil: „To je na mě příliš mnoho Pane, prosím, pošli mi pomoc.“ Jel zrovna autem a něco chtěl v přihrádce, když na něj vypadly dvě kazety se stejným jménem. To by mohlo být od Pána, řekl si, a pustil si je. Na cestě uviděl budku, tak zastavil, to byly zrovna jeho narozeniny, takže 19. května 1994 mi zavolal, zda bych následující úterý u něj ve sboru nemohl sloužit.

Jaké to bylo rozhodnutí, když tě tak známý člověk osloví s nabídkou, abys mu pomáhal s velikým sborem? Oba jsme se za to mnoho modlili. Já jsem New York neznal, akorát tak z filmu Dýka a kříž, což není zrovna turistický průvodce (smích). Moc se mi tam nechtělo, nemám rád města, mě se líbí taková příroda, kterou tady máte kolem (ukazuje na scenérii Nízkých Tater v okolí hotelu, kde se rozhovor natáčel), tady bych strávil klidně zbytek života.

zase mohu přijet. On věděl, že to bylo z Ducha. To vám mohu říct, on znal Ducha svatého a měl s ním úzké obecenství. Není zvláštní, jak tento Boží muž zemřel? Pro nás pro všechny to byla velice smutná událost, když David Wilkerson zemřel. Lidé měli jinou představu, jak by měl Boží služebník odejít domů – jako Eliáš být vzat v ohnivém voze do nebe. Nakonec je to však v Božích rukách, nikdo si nemůžeme diktovat, jak a kdy máme zemřít. I jiní Boží mužové a ženy zemřeli různě. Není to tak důležité jako to, že jdeme domů!

Jaké byly tvoje první okamžiky v Time Square? Jako bych přistál na Měsíci. Byl jsem na podiu (sbor se schází v divadle na Brodwayi), mířily na mě obrovské re- Co jeho manželka? Ta je už v pořádku a zdravá. flektory, takže jsem lidi vlastně neviděl, jen siluety. Později jsem je nechal odstranit. Všechno bylo tak rozdílné, u nás si Mluvil jsi o bolesti ze zrady, kterou jsi zavidíte se sousedem do talíře, venkovská žil. David také zakusil ve sboru něco poidylka – jedna velká rodina. A tady to bylo dobného. Asi by si to člověk o takovém neosobní, všechno velké. O Davidovi sboru, jako je Times Square, nepomyslel. Je to součástí našeho boje. Podívej jsem jen slyšel, pár jeho kázání, nevěděl jsem, co můžu od něj čekat. Název své- na Mojžíše, kdy se postavila proti němu ho kázání si pamatuji dodnes: S holí pro- jeho sestra a bratr, když s ním nesouhlati temnotě. O Božím plánu spásy Izrae- sili. Mezi řádky můžeš číst, jak by rádi le. Asi v půli kázání na mě padla radost vedli lid stejně, jako Mojžíš. Pýcha. To naz Hospodina. Tak mocně, že jsem na po- jdeš v církvi. To byl jeden z důvodů, proč diu začal tancovat. To jsem nikdy neudě- mě asi Pán Bůh poslal Davidovi na polal ani ve svém domovském sboru v Ka- moc. Stalo se to nedlouho poté, co jsem nadě! Jsem spíše konzervativní, to musel přišel do Time Square. Bylo to pro Dabýt Duch. Tak jsem tak skákal a křičel vida velice bolestné. Oba jsme při tom a celá církev se po chvíli přidala ke mně! zestárli, jako když ti zemře někdo blízVe své mysli mi jenom běžela myšlen- ký v rodině. Někdo se postaví proti tobě, ka: Tak sem mě už nepozvou. Jenomže Bohu, má mylnou představu. Ale Bůh dá ihned po kázání se mě David zeptal, kdy milost tím projít.


vyslyšel modlitby a v době, kdy jsem odcházel do New Yorku, naplno jsme živili 237 chudých rodin. Mnoho z nich přišlo ke Kristu. Navíc bylo zlomeno pouto katolických kněží, kteří oblast kontrolovali. Sice se nás veřejně zřekli s tím, že jsme sekta, která lidi láká na čokoládu. Jeden kněz shromáždil své ovečky po ranních bohoslužbách v autech kolem naší budovy a rušili naše bohoslužby neustálým troubením. Nakonec se proti tomu lidé postavili: „Vy jste mi nikdy nic nedonesli, oni nás krmí.“ Když jsem přišel do New Yorku s touto vizí, jen to zapadlo do toho, co už David Wilkerson dělal, a rozšířili jsme to. Dnes uvolňujeme ročně 1,5 milionu dolarů pro dalších 100 sborů v centru New Yorku na jídlo pro chudé.

11


ŽIVOT V KRISTU ovce až do cíle. (smích) Někteří lidé jsou fima zanechal nemocného. Jak to vše Jak tím vším může člověk projít? To jsou okamžiky, kdy jako Ježíš, bereš vždy kilometr před tebou, jiné tam mu- popsat vyváženě? Prostě Bůh je Bohem. na sebe svůj kříž, i když nemáš ani chuť síš dovléct – jsou slabí a zápasí. Není pro Viděl jsem jedny zázračně uzdravené, zapokračovat. Ježíš sám byl zesměšňován, tebe důležité nějaké nové zjevení, ale to, tímco jiní zemřeli. Ptám se stejně, ale odzrazen, nadávali mu, přisuzovali špatné aby došli. A při tom zápasí s depresí, al- povědi neznám, vím, že Bohu je třeba motivy. A my nejsme nad svého mistra... koholem apod. Avšak kážu jim plné evan- důvěřovat. Snad by bylo dobře každého, kdo vstupu- gelium, že Ježíš je může osvobodit, když je do služby, upozornit, že to nebude vždy mu i v tomto uvěří. Máme třeba ve sbo- Když jsme byli u vás, dostali jsme jednoduché. Přijdou chvíle, kdy ti lidé ru ženu trpící depresí, která chodí na vý- od tebe CD s tebou nazpívanými chválaspontánně tleskají, a jindy jsi na kolenou zvu každou neděli, celý ten čas, co jsem mi. Pokračoval jsi v nahrávání? No, už ne, už jsem starý a zpívám jako a modlíš se, abys vůbec vstal a pokračoval. v New Yorku. Pořád se však drží Pána. Požába. (smích) Bůh mi dává srdce pro péči Nedávno jsem kázal o Pavlovi, který třebuje zázrak. o ostatní pastory, rozjel jsem web: http:// byl vlastně od začátku Pánem ustanoven, Když však máte ve sboru Boží přítom- www.tscnyc.org/forpastorsonly, kde je aby trpěl, ne že mu to bylo umožněno. nost, očekával bych, že se budou dít zá- zaregistrováno už přes tři tisíce pastorů, které chci povzbuzovat. zraky. No to není moc moderní kázání... Ale ony se dějí, a obrovské! Ve SkutNe, moderní kazatelé moc Bibli nepoužívají. Jejich kázání je plné motivačních cích máš přece napsáno, jak támhle Pa- Díky za rozhovor Ptal se Jirka Bartík výzev a krásných myšlenek, není to vyvá- vel vzkřísí z mrtvých a jinde píše, že Trožené, takže když někomu třeba umře dítě, cítí se zrazen od Boha. Nebo když ztratí práci, trpí depresí... Boží zaslíbení není, Rozhovor s že tě oheň obejde. Ale že Bůh tě i tím ohněm provede. Musíme vyučovat celé biskupem slovenské Apoštolské církve Boží slovo. Víš, ty dny, kdy jsem se třepal na to, až budu zase kázat, ty jsou už ěkujeme mockrát, že jste nás pro nás má připraveno víc a víc. Za to pryč. Zítra bych mohl začít rybařit a byl sem pozvali a že tady můžeme jsme Bohu vděční. bych šťastný, jestli mi rozumíš. Nejde ale být společně s vámi. Jak ty sám o mě. Více než když jindy jdu na kolena prožíváš tuto pastorálku? Zmínil jsi, že se tě ptali i z jiných národů, a modlím se: Pane dej mi slovo konkrétJsem velmi rád, že jsme se mohli že by se zorganizovalo něco podobného? ně pro tento lid. Když ti jde o lidi, které po dvou letech společně znovu setkat Mluvil jsem s bratry Poláky, a když máš nakrmit, změní se ti styl kázání. Už a že můžeme v tomto nádherném pro- jsem jim říkal, že už se asi čtyři roky senezáleží na tom, zda jsi šťastný, smutný středí Tater prožívat nejen vzájemné tkáváme jako Rady církví a toto je praknebo unavený. Záleží ti na lidech, zda pů- obecenství, ale opravdu vzácnou Boží ticky druhé setkání všech pastorů s manjdou za Ježíšem. přítomnost za účasti bratra Cartera Con- želkami, byli velmi překvapení a říkali mi: lona a jeho kolegů. Těšíme se, že slyší- „Mohli bychom se setkat i my.“ Byl jsem Jako pastor vidíš, co lidi, kteří se právě me poselství, které nejde jen po povrchu, trošku zaskočený, ale pak jsem si říkal: rozhodli jít za Ježíšem, mají před sebou. ale jde hluboko a přeorává naše myšlen- „No a co, když Pán Bůh dělá něco nové To může trochu radost tlumit. ky, naše postoje, a vede nás k tomu, aby- a něco raší, možná, že to bude příležiMám pár spolupracovníků, kteří říka- chom znovu a znovu stáli na Písmu, aby- tost k tomu, abychom se do budoucnosjí, že jejich posláním je dovléci některé chom hledali Boží tvář a viděli, že Bůh ti mohli setkat, možná, že zatím vedení církví, a potom uvidíme, jestli uděláme nějakou středoevropskou konferenci nebo něco podobné.“

Jánem Lachem,

D

Dokonce jsi říkal, že u vás na Slovensku máte i nějaké setkání různých denominací? Scházíme se jako představitelé evangelikálních církví pravidelně. Teď 10. června budeme mít prakticky poprvé setkání vedení církví, Rady církví naší Apoštolské církve, Bratrské jednoty Baptistů, církve Bratrské a Metodistů. Bude to jednodenní setkání, kde se budeme zamýšlet nad Slovenskem, modlit se, vzájemně si žehnat a dívat se, kde jsme před Pánem a jak zasáhnout Slovensko.

12

biskup Ján Lacho (první zleva)

Dozvěděli jsme se, že při posledním sčítání lidu se ukázalo, že za posledních deset let jste prakticky dvojnásobně narostli? Dvojnásobně ne, v roce 1991 jsme měli 1160 lidí, v roce 2001 jsme měli 3905 lidí, kteří se přihlásili k apoštolské církvi, Pokračování na str. 17


Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. KNIHA EZDRÁŠ Ale zato Bůh řekl: „Co Manases udělal, už Kněz Ezdráš po příchodu z babylon- odpustit nemohu.“ Tito lidé ještě mnozí ského zajetí organizoval náboženské, pamatovali dřívější chrám, a najednou společenské, sociální a občanské reformy. si uvědomili: „Ano, Bůh nám dal milost, S jeho přispěním bylo v Božím lidu od- ale už to není to, co bývalo.“ Protože oni straněno mnoho neřádů. Pod jeho vede- už nebyli svobodným státem. Chrám jim ním došlo k obrodě bohoslužebné praxe. panovník postavil, ale ne izraelský. R.B. Poselství knihy je dvojí: 1. Hospodin vzbuzuje pohanské národy k uskutečněEzd 4,1–3 KDYŽ JUDOVI A BENJAMÍní svých svrchovaných záměrů. 2. Boží NOVI PROTIVNÍCI USLYŠELI, ŽE SYplány jsou naplňovány prostřednictvím NOVÉ PŘESÍDLENCŮ BUDUJÍ CHRÁM člověka. V.R. HOSPODINU, BOHU IZRAELE, DOSTAVILI SE K ZERUBÁBELOVI A K PŘEDEzd 3,10–11 KDYŽ STAVITELÉ HOS- STAVITELŮM RODŮ S NÁVRHEM: PODINOVA CHRÁMU KLADLI ZÁKLA- „BUDEME STAVĚT S VÁMI, NEBOŤ SE DY, USTANOVILI KNĚZE S POZOUNY, DOTAZUJEME VAŠEHO BOHA STEJNĚ OBLEČENÉ DO SVÁTEČNÍCH ROUCH, JAKO VY. …“ ALE ZERUBÁBEL A JÉŠUA A LEVITY, SYNY ASAFOVY, S CYM- I OSTATNÍ PŘEDSTAVITELÉ IZRAELBÁLY, ABY CHVÁLILI HOSPODINA SKÝCH RODŮ JIM ODPOVĚDĚLI: „VY PODLE ŘÁDU IZRAELSKÉHO KRÁLE S NÁMI NEMŮŽETE STAVĚT DŮM DAVIDA. OPĚVOVALI HOSPODINA NAŠEHO BOHA. HOSPODINU, BOHU A VZDÁVALI MU CHVÁLU A ČEST, ŽE IZRAELE, BUDEME STAVĚT MY SAMI, JE DOBRÝ, ŽE JEHO MILOSRDENSTVÍ JAK NÁM PŘIKÁZAL KRÁL KÝROS, NAD IZRAELEM JE VĚČNÉ. KRÁL PERSKÝ!“ Jaké má místo a smysl chvála v církvi? Proč? Přece „každá ruka dobrá“… Především víme z praxe, že existuje Uvědomme si jednu „maličkost“. Když upřímné poděkování, kdy mi někdo ze jsme minule probírali týrského krále, visrdce upřímně poděkuje za to nebo ono, děli jsme, že týrský král přiložil ruku ale je taky pokrytecké poděkování. Bůh k dílu, a chrám byl zničen. Když se povidí až do srdce. Jednou jsem s ním měl díváme na první Mojžíšův svatostánek, na téma chval rozhovor a On mně řekl: stavěli ho jen Izraelité, Bohem určení „Podívej se, uvědom si, že já tady mám ko- architekti, a ten nebyl zničen nikdy. Rolem sebe chvály daleko lepší, než ty nej- zebrali ho teprve na králův příkaz sami lepší chválící skupiny na zemi. A ještě Izraelité, když Šalomoun postavil chrám. bych si mohl stvořit.“ On to nepotřebu- Šalomounův chrám byl zničen, ale Neje. Ale pokud hledá, tak hledá upřímné hemjášův nikdy zničen nebyl. Židé díky srdce a upřímný vděk. Chválím skutečně Herodovi za doby Pána Ježíše si ho rozeproto, že vím, za co mu děkuji? Anebo brali sami. A postavili skvost, který funplatí to, co říkají proroci: „Ó kéž byste už goval dva roky. Stavěli ho téměř 70 let, zavřeli ty dveře.“ R.B. byl dokončen, dva roky funkční a zničen. Bůh je na něco choulostivý. Proto to není Ezd 3,12–13 MNOZÍ Z KNĚŽÍ A LEVI- možné. I my bychom si měli uvědomit, že TŮ I PŘEDSTAVITELŮ RODU, STARCI, pokud je mé srdce chrámem Ducha svaKTEŘÍ VIDĚLI DŘÍVĚJŠÍ DŮM, DALI SE tého, pak platí to, co píše apoštol Pavel: DO HLASITÉHO PLÁČE, KDYŽ BYLY Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl KLADENY ZÁKLADY TOHOTO DOMU věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu PŘED JEJICH OČIMA. MNOZÍ VŠAK RA- Božího s modlami? My jsme přece chrám DOSTNĚ HLAHOLILI, AŽ SE TO ROZLÉ- Boha živého. (2K 6,15–16) Takže tito chtěli HALO. RADOSTNÝ HLAHOL NEBYLO pomoct, ale Zerubábel velmi dobře věděl, MOŽNO ROZEZNAT OD PLÁČE LIDU. že jim to nesmí dovolit. R.B. Jak to vidíš? Měli plakat nebo se radovat? I dnes při různých situacích můžeme Ezd 4,4–7 LID ZEMĚ BRAL ODVAHU vidět lidi, kteří se radují, a jiné, kteří plá- JUDSKÉMU LIDU A POHRŮŽKAMI JEJ čou. Protože se vrátili do své země, ale ODRAZOVAL OD STAVBY. PODPLÁteprve teď si mnozí staří uvědomili: „Ano, CELI PROTI NIM RÁDCE, ABY RUŠIkdyby tenkrát naši otcové poslechli, ne- LI JEJICH PLÁNY … I ZA KRALOVÁNÍ muselo se to stát.“ Dnes jsme v podobné XERXOVA, NA ZAČÁTKU JEHO KRAsituaci. Jenom připomeňme, když vezmu LOVÁNÍ, SEPSALI NA OBYVATELE krále Manasese. Kraloval 52 let. Připo- JUDSKA A JERUZALÉMA ŽALOBU. meňme si: Bůh si chtěl Chizkijáše povoJe to ojedinělý případ nebo princip? lat k sobě, prorok mu řekl: Zemřeš. On Jaké poučení si z příběhu můžeme vzít plakal, on naříkal, on remcal, až Bůh řekl: dnes ve sborech? „Dobře.“ Přidal mu 15 let a Chizkijáš zploJe to víc než princip. Vždy, když chcedil Manasese. Manases po otcově smrti me konat Boží dílo, počítejme s tím, že začal kralovat, a dle jednoho izraelského půjdeme proti proudu. Neboť to, co je historika byl Manases vysoce pokrokový živé, jde proti proudu. To, co se nechá král narozdíl od svého otce Chizkijáše, nést proudem, to je mrtvé. Když jsme neboť dostal Izrael z izolace díky tomu, že na Boží pokyn začali bojovat o registrase spojil s týrským králem a dalšími sou- ci církve, bratři z jiných denominací mě sedy. Izrael najednou už nebyl v izolaci. „povzbuzovali“: „Jestli vás někdy povolí,

bude to znamenat, že Bůh Slezsku odňal milost.“ Jiný mi řekl: „Pokud vás povolí, tak mi na dlani chlupy porostou.“ S tím jsem se setkával celý život, že kdykoli chci naplňovat Boží vůli, ďábel si vždy najde holomky, kteří se budou snažit jít proti tomu. R.B. Ezd 6,8–10 VYDAL JSEM ROZKAZ, CO MÁTE UDĚLAT PRO ŽIDOVSKÉ STARŠÍ, POKUD JDE O STAVBU BOŽÍHO DOMU. Z KRÁLOVSKÝCH PROSTŘEDKŮ, Z DANÍ ZE ZAEUFRATÍ, BUĎ SVĚDOMITĚ A BEZ PRŮTAHU PROPLÁCEN TĚM MUŽŮM POTŘEBNÝ OBNOS. VŠE NEZBYTNÉ, BÝCI, BERANI A BERÁNCI K ZÁPALNÝM OBĚTEM PRO BOHA NEBES, PŠENICE, SŮL, VÍNO A OLEJ, AŤ JSOU VYDÁVÁNY JERUZALÉMSKÝM KNĚŽÍM PODLE JEJICH POŽADAVKŮ NA KAŽDÝ DEN BEZ NEDBALOSTI, ABY MOHLI PŘINÁŠET VONNÉ DARY, LIBÉ BOHU NEBES, A MODLIT SE ZA ŽIVOT KRÁLE A JEHO SYNŮ. V minulosti jsi toto místo uváděl jako paralelu dnešní státní podpory církví. Vidíš to tak stále? Ano. Proč? Než jsem šel do boje o to, aby zákon o státní podpoře církví byl rozšířen, protože on byl postaven tak, že nás z podpory vypouštěl, tak jsem se nejdřív modlil, jestli ano. Bůh mi řekl: „Ano.“ Následovala další modlitba: „Podlož mi to Písmem.“ Protože jsem věděl, že to budu potřebovat. Načež mi Bůh dal právě tato místa z Nehejmáše a Ezdráše a ukázal mi paralelu, které by bylo dobré, aby si lidé všimli. Takže z tohoto důvodu zůstanu u toho, co mi řekl On. Řekl mi: Pokud Izrael žil na této zemi a potřeboval chrám, tak svatostánek na poušti byl stavěn ze sbírky, oni se na něj složili. Později, když už byl Izrael státem a platil králi daně, král postavil chrám. Ano, oni se taky složili, ale to základní dal král. Jakmile byl Izrael vyhnán, Babyloňané zničili chrám. Ale v momentě, kdy Peršané Izrael vrátili do jeho země, bylo třeba obnovit chrám. A chrám byl obnoven z peněz panovníka. Proč? Protože Izrael mu dával daně. Čili řeči kolem toho „Ale přece daně platí nevěřící lidé, a proč z těch daní má být podporovaná církev?“ – přečtěte si to laskavě dobře. To bylo postaveno z daní ze Zaeufratí. A bylo by vhodné, aby si lidé prostudovali, kdo všechno žil za Eufratem. Přitom lidé ze Zaeufratí do chrámu nesměli. Ale i z jejich daní byl chrám vystaven a podporován. Takže tolik vysvětlení k tomuto bodu. R.B.

Studijní materiál

Co ve Studijní bibli nenajdete

Vítáme vaše komentáře, pro listopadové číslo zpracováváme první část Žalmů (Žalm 1-.20). Na adresu [email protected] nám můžete do 10. října posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

14

Ezd 7,10 EZDRÁŠ BÁDAL S UPŘÍMNÝM SRDCEM V HOSPODINOVĚ ZÁKONĚ, JEDNAL PODLE NĚHO A VYUČOVAL V IZRAELI NAŘÍZENÍM A PRÁVŮM. Kdo a jak naplňuje tuto úlohu dnes v církvi, kam se obrátit? Je studium a následné vyučování nařízením a právům vzorem jen pro církev jako celek, nebo i pro jednotlivé sbory? Bible hovoří, že Bůh dal církvi apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele. On to dal, aby nalezla naše církev milost, aby služebníci k tomu povolaní dělali to, k čemu mají pomazání, a nefušovali do toho, k čemu pomazání nemají. Vidím to za věc velmi důležitou, vždy to bylo, je a bude: Bůh si povolává. Ale už od dob Mojžíšových přes Izrael i církev vždy tu taky bylo: „Jak by Bůh si mohl dovolit povolat někoho jiného než mě?!“ R.B. Ezd 7,24 BUĎ VÁM TAKÉ ZNÁMO, ŽE ŽÁDNÉMU KNĚZI ANI LEVITOVI, ZPĚVÁKOVI, VRÁTNÉMU, CHRÁMOVÉMU NEVOLNÍKOVI A SLUŽEBNÍKU BOŽÍHO DOMU SE NESMĚJÍ VYMĚŘIT DANĚ, DÁVKY Z ÚROD A JINÉ POPLATKY. Dobová kuriozita nebo poučení pro dnešek? To znamená, že služebníci neplatili ani desátky? To tu není napsáno. Oni neplatili králi, ale platili chrámu. Ale tady král hovoří o sobě. Tyto daně a poplatky, to byl plat státního aparátu. Izrael je odváděl králi, místodržícím a dalším. Ale nikdo z nich nesměl nic chtít od levitů. Levité žili z příjmů, které měli, když jim je Izrael přinášel, plus ze svých pozemků. Proto i v Novém zákoně apoštol Pavel velmi jasně hovoří, naneštěstí mnozí to nečtou, že ti, kteří pracují na Božím díle, mají z Božího díla mít i obživu. R.B. Ezd 7,25–26 „…TY, EZDRÁŠI, PODLE MOUDROSTI SVÉHO BOHA, KTERÁ JE TI SVĚŘENA, USTANOVÍŠ SOUDCE A ROZHODČÍ, KTEŘÍ BUDOU ROZHODOVAT PŘE VŠEHO LIDU V ZAEUFRATÍ, TOTIŽ VŠECH, KTEŘÍ SE ZNAJÍ K ZÁKONŮM TVÉHO BOHA. A KDO JE NEZNAJÍ, TY BUDETE VYUČOVAT. NAD KAŽDÝM, KDO NEBUDE SVĚDOMITĚ ZACHOVÁVAT ZÁKON TVÉHO BOHA A ZÁKON KRÁLOVSTVÍ, BUDE VYNESEN ROZSUDEK SMRTI NEBO VYHNANSTVÍ, PENĚŽITÉ POKUTY NEBO VĚZENÍ.“ A co „náboženská svoboda“? Všimněte si, že tady je řeč o Izraeli, ne o Amónovcích a jiných. A Izraelité, pokud se hlásili k Izraeli, tak už od Mojžíše měli určité příkazy. Takže král neudělal nic jiného, než že naplnil Boží příkaz daný Mojžíšem. Kdo má dnes v církvi pravomoc soudit, rozhodovat a trestat – dnes kromě vyloučení ze sboru vlastně ani nic tvrdšího nehrozí… Pokud se jedná o toto, Bible o tom v Novém zákoně jasně hovoří. Především by to měli být bratři ve vedení sboru. V dnešní době můžeme dát člověka do kázně, anebo ho můžeme vyloučit, to je dnes nejpřísnější možný trest. Ale

způsoby, které prováděla v době temna neradi slyší. Zde na Ezdráši a Danielovi a později i dříve katolická církev i jiné de- nám Duch svatý ukázal, že jsou někdy nominace, jsou absolutně nepřípustné. situace, kdy je nutné se ztotožnit s hříPro nás musí být poučením, co říká Pís- chem svých otců. Protože kdybych to bral mo. Ale z druhé strany taktéž bychom si z této strany, pak by se měli omlouvat měli velmi jasně vytyčit: Ano, já zodpoví- Sudeťáci nám, ne my jim. R.B. dám za ten sbor, a proto musím lidi káznit, ať to je ten nebo onen. R.B. 10. KAPITOLA. Snad si Bůh nepřeje rozbíjení rodin? Ezd 8,21–23 TAM U ŘEKY AHAVY Uvědomme si, že Bůh se nemění. On JSEM VYHLÁSIL PŮST, BYCHOM SE jednou něco řekl, a měl-li být Izrael náPŘED SVÝM BOHEM POKOŘILI A VY- rodem, toto se nesmělo stát. Protože běPROSILI SI U NĚHO PRO SEBE, PRO hem čtyř generací by Izrael nebyl. To je SVÉ DÍTKY A I PRO VŠECHEN SVŮJ nenormální věc. R.B. MAJETEK PŘÍMOU CESTU. OSTÝCHAL JSEM SE TOTIŽ ŽÁDAT OD KRÁKNIHA NEHEMJÁŠ LE OZBROJENÝ DOPROVOD A JÍZNehemjáš byl mužem víry, moudrosti, DU, ABY NÁM NA CESTĚ POMÁHALI odvahy, rozhodnosti a vytrvalosti. Rovněž PROTI NEPŘÍTELI; ŘEKLI JSME KRÁLI: byl mužem modlitby a odhodlání, schop„DOBROTIVÁ RUKA NAŠEHO BOHA JE ný motivovat pro práci jiné. Je příklaNADE VŠEMI, KDO HO HLEDAJÍ, ALE dem zbožného charakteru a vůdcovství. JEHO MOC A HNĚV JE PROTI VŠEM, Poselství knihy lze stručně shrnout KDO HO OPOUŠTĚJÍ.“ do dvou hlavních myšlenek. V první myšJe půst užitečný i dnes? Proč nevyužít krá- lence je vyjádřen způsob, jakým vystavil lovu přízeň? a opravil rozbořené zdi a brány JeruzaléOno totiž Ezdráš řekl králi: „Bůh se ma. V druhé myšlence je popsán postup o nás postará.“ Využívaná přízeň, to by vedoucí k obnově Božího lidu. V.R. pak král anebo vojáci taky mohli něco chtít. Ezdráš věděl, co dělá. Jeho vyslal Neh 2,11–13 …PO TŘECH DNECH Bůh, a proto nepotřeboval, aby se o jeho TAMNÍHO POBYTU JSEM VSTAL bezpečí starali pohané. V NOCI SPOLU S NĚKOLIKA MUŽI, Jak s půstem? Má být na Boží výzvu, nebo ALE NEOZNÁMIL JSEM NIKOMU, jak člověk potřebuje? CO MI MŮJ BŮH VLOŽIL DO SRDPředevším půst není hladovka. Půst ne- CE, ABYCH UDĚLAL PRO JERUZAznamená, že budu Boha vydírat. Ale vždy, LÉM. … VYJEL JSEM V NOCI ÚDOLNÍ i u postu, bych měl k němu přistupovat BRANOU SMĚREM K DRAČÍ STUDNI v souladu s Boží vůlí. Vždy, když mi k tomu A K HNOJNÉ BRÁNĚ. PŘITOM JSEM dá pokyn, ať dělám to nebo ono. R.B. SI POZORNĚ VŠÍMAL POBOŘENÝCH JERUZALÉMSKÝCH HRADEB A BRAN 9. KAPITOLA. ZNIČENÝCH OHNĚM. Proč spravedlivý Ezdráš činí pokání za náProč v noci? rod? Vždyť on v tom „nejel“? Dnes se taky Protože Nehemjáš přijel a od začátku veřejně vyzývá k pokání za koncentráky… měl hodně nepřátel. Byl hodně sledován, Znovu a znovu poukazuji na to, co takže nejdřív si potřeboval zjistit, jak vyudělal Ezdráš, co udělal i Daniel: Zhře- padá situace. Aniž by někoho upozornil, šil jsem já i otcové moji. Ovšem to, co protože narozdíl od Ezdráše, Nehemjáš se dnes děje, kdy se kdekdo omlouvá vy- přijel a nikdo nevěděl, čím ho král pověsídlencům a kdesi cosi, to všechno jsou řil. To byl soukromý rozhovor mezi Nelidské výmysly. Já sám svým způsobem hemjášem a králem. R.B. mám zvláštní minulost. Prarodiče byli Rakušáci, žili v Rakousko-Uhersku. Táta Neh 3,28 OD KOŇSKÉ BRÁNY DÁL se narodil jako Rakušák, a najednou OPRAVOVALI KNĚŽÍ, KAŽDÝ NAPROz něho chtěli udělat Čecha. Pak v roce TI SVÉMU DOMU. 1938 z něj udělali Poláka, o rok pozděMůžeme se z toho i my něco naučit? ji z něho udělali Němce, a já jsem se No jasně. Zeď vždy znamená omezejako Němec narodil, měl jsem německé ní. Když neměli zeď, tak Izraelita vyšel občanství, ve skutečnosti my jsme tady ze svého domu a mohl jít dál bez omena Těšínsku byli téměř všichni Sudeťáci, zení. Ano, ale současně z opačné strany ale Beneš dobře věděl, že když ty horní- nepřítel mohl taky přijít až k jeho domu. ky a hutníky vysídlí, že mu to tu krach- Ale jakmile jednou je zeď, tak se musím ne. Proto se Ostravsko a Hlučínsko ne- dívat, kde je brána. A ta je sem tam zavysídlovalo. Protože průmysl musel jet. vřená. Ale taky nepřítel k nám pak nemá A jinak, proč se nebudu omlouvat: Když přístup. Musíme si uvědomit, že pokud dělal Hitler propagandu, lidé něco křiče- jednou vstoupím do církve, tak přijímám li: „My chceme do Říše.“ Uvědomme si, že i zeď. Že ne, co chci, ne, kde chci, ale takBůh něco dá, ale i s úroky. A tak jsem byl též to znamená, že i nepřítel má omezesvědkem toho, jak v dílně někteří rem- né možnosti vůči mně. Proto tam čteme, cali, když jeden chlap chodil po výplatě že každý stavěl proti svému domu. Ano, od jednoho k druhému a vybíral popla- oprav si svou zeď, aby nepřítel na tebe tek do strany. A když remcal, říká mu: nemohl. Takže i pro služebníky Boží pla„Podívej se, v osmačtyřicátém jsi volil ko- tí omezení zdí a i oni si ji musí sami pomunisty, tak dnes plať. Já je nevolil.“ My stavit. Nový zákon toho je plný: Vezmi si musíme uvědomit, že někdy v těchto svůj kříž, kdo neopustí otce, matku a věci věcech neseme důsledky, proto i mnoho- podobné. To je zeď. Ale ona mě i chrání. krát mluvím o rodovém prokletí, lidé to R.B.

Neh 3,33–38 JAKMILE USLYŠEL SANBALAT, ŽE STAVÍME HRADBY, VZPLANUL A VELICE SE ROZZLOBIL. VYSMÍVAL SE JUDEJCŮM A MLUVIL PŘED SVÝMI BRATRY A PŘED VOJSKEM SAMAŘSKÝM TAKTO: „DO ČEHO SE TO POUŠTĚJÍ TI ŽIDOVŠTÍ UBOŽÁCI? TO JE MÁME NECHAT? BUDOU SNAD OBĚTOVAT A DOKONČÍ TO JEŠTĚ DNES? OŽIVÍ SNAD Z HROMAD PRACHU KAMENY PŘEPÁLENÉ OHNĚM?“ ALE TÓBIJÁŠ AMÓNSKÝ STÁL VEDLE NĚHO A ŘEKL: „JEN AŤ SI STAVĚJÍ! AŽ PŘIBĚHNE LIŠKA, PROTRHNE JEJICH KAMENNOU HRADBU.“ „SLYŠ, BOŽE NÁŠ, ŽE JSME V OPOVRŽENÍ. …“ Dějí se tyto věci i dnes? No to je jasné, že dějí. Už jsem je vzpomínal. Vězte, že kdykoli budete chtít začít pracovat na Božím díle, a hlavně stavět zdi, tak v ten moment se pekelný Sanbalat ozývá. Přitom to je ten, který původně chtěl pomáhat. O Tóbijášovi následně čteme, za chvíli se k tomu dostaneme, že mu pak dokonce umožnili, aby měl v chrámu soukromé apartmá. Čili pozor. Není míru mezi horou Sión a mezi Bét-elem. Neexistuje mírová smlouva. R.B.

nebo lopatu. Ano, já ti pomohu, ale ty si na to nejdřív vyděláš. R.B. 6. KAPITOLA. Zažil jsi něco podobného? Nesčetněkrát. Dokonce byli i lidé, kteří přišli za mnou, a to pro mě bylo takové rozpoznávací znamení: Zaprvé, když přijel a pořádně mě sjel, tak jsem mu řekl: „Děkuji ti za tu jistotu, kterou mi dáváš, protože kdybys mluvil z Ducha svatého, on ti nedovolí takto se mnou jednat.“ Zadruhé, kolikrát bylo: „Rudku, tak hovoří Pán.“ A já jsem řekl: „Můžeš mi říct, jak se jmenuje ten Pán?“ Musíme se naučit v bdělosti chodit s Bohem. R.B.

Neh 8,17 CELÉ SHROMÁŽDĚNÍ TĚCH, KDO SE VRÁTILI ZE ZAJETÍ, SI UDĚLALO STÁNKY A SÍDLILI V NICH, COŽ IZRAELCI NEDĚLALI OD DOB JOZUA, SYNA NÚNOVA, AŽ DO ONOHO DNE. BYLA Z TOHO PŘEVELIKÁ RADOST. Jak je možné, že tak dlouho byl zanedbáván Boží příkaz? Neumím na to odpovědět, ale kdyby nebyl zanedbávaný, tak by neskončili v Babylónii a nemusí stavět nový chrám a nové město. Ale pamatujme, že vždy to Neh 4,9–17 JAKMILE NAŠI NEPŘÁ- je stejné. Vždy mi ďábel pošle někoho, TELÉ USLYŠELI, ŽE JE NÁM VŠE ZNÁ- kdo mi vysvětlí, proč to nedělat. Že třeMO, POCHOPILI, ŽE BŮH PŘEKAZIL ba nějací ekologové jim vysvětlili, proč JEJICH ZÁMĚR. MY VŠICHNI JSME SE ty větve nebrat a nestavět si stánky. Ono VRÁTILI NA HRADBY, KAŽDÝ KE SVÉ- přece jenom to byla práce to přinést, poMU DÍLU. AVŠAK OD ONOHO DNE stavit, a pak to zase uklidit. R.B. PRACOVALA NA DÍLE JEN POLOVINA MÝCH LIDÍ, ZATÍMCO DRUHÁ POLONeh 12,27 K POSVĚCENÍ JERUZAVINA BYLA OZBROJENA KOPÍMI, ŠTÍ- LÉMSKÝCH HRADEB VYHLEDALI TY, LUKY A PANCÍŘI. VELMOŽOVÉ A PŘIVEDLI DO JERUZALÉMA LEVITY STÁLI PŘI CELÉM DOMĚ JUDSKÉM. TI, ZE VŠECH JEJICH MÍST, ABY USPOŘÁKDO STAVĚLI HRADBY, NOSIČI BŘE- DALI RADOSTNOU SLAVNOST POSVĚMEN I NAKLADAČI, PRACOVALI JED- CENÍ SPOJENOU S DÍKŮVZDÁNÍM NOU RUKOU NA DÍLE A V DRUHÉ A ZPĚVEM ZA DOPROVODU CYMBÁDRŽELI ZBRAŇ. VŠICHNI, KDO STA- LŮ, HARF A CITAR. VĚLI, MĚLI MEČ PŘIPÁSANÝ NA BEDProč „posvěcení hradeb“? Není to divné? RECH A TAK STAVĚLI. Není. I my bychom měli umět děkovat Můžeme se nechat inspirovat pro dnešní Bohu za to, že nám dává určité věci, které práci v církvi? nás například omezují. Skutečně posvěAmen. Vždy buď bdělý. Oni přijali to, cení bylo jenom v tom, že děkovali Bohu že nepřítel je chce zničit. I já potřebuji a udělali shromáždění. Tím jakoby přijali přijmout, že ďábel využije každou příle- tyto zdi z Boží ruky, že jsou závazné pro žitost mě zničit, a vždy na první místě všechny a že nikdo si tam nemůže dynami nabízí pomoc. Vždy na prvním mís- mitem dělat svá soukromá vrátka. R.B. tě řekne: „Děláš moc dobře, já ti pomohu.“ Když se mu to nepodaří, pak jde Neh 13,1–3 V ONEN DEN BYLO LIDU z jiné strany: Zastrašuje a všechno mož- PŘEDČÍTÁNO Z KNIHY MOJŽÍŠOné. Ve verši 12 čteme, že všichni měli VY A NAŠLO SE V NÍ NAPSÁNO, ŽE meč. Ano, my potřebujeme stále znovu AMÓNEC ANI MOÁBEC NESMÍ NIKDY mít meč Ducha, jímž je Boží slovo. Já se VSTOUPIT DO BOŽÍHO SHROMÁŽDĚu každé situace potřebuji ptát: A co na to NÍ. NEVYŠLI TOTIŽ SYNŮM IZRAELE říká Písmo? Ať to je věc v rodině, ať to je VSTŘÍC S CHLEBEM A VODOU, ALE kdekoli. R.B. NAJALI PROTI NIM BILEÁMA, ABY JIM ZLOŘEČIL; … KDYŽ USLYŠELI TEN ZÁ5. KAPITOLA. KON, ROZHODLI SE VYLOUČIT Z IZMůžeme se poučit? RAELE VŠECHNY PŘIMÍŠENCE. Můžeme. Například Pán Ježíš řekl: Vždyť se má přece odpouštět! Chudé máte vždy mezi sebou. Vždy buJe tu ve Starém zákoně jedna velmi zádou lidé, kterým bude třeba pomoct. važná záležitost. Léta jsem hledal v Bibli, Ale z druhé strany budou vždy vykuko- než mi Duch svatý ukázal, proč je Starý vé, kteří to budou chtít zneužít. A proto zákon jiný od Nového. Pán Ježíš to vypráse z toho musím umět poučit a být citli- ví v příběhu o silákovi. Když silný střevý k tomu, když je někdo v potřebě, ale ží svůj majetek, tak je nedotknutelný. Až taky se nebát někomu, který by mě chtěl přijde silnější, přemůže ho. To znamená: jenom využít, třeba dát do ruky sekeru ďábel se chválil před Pánem Ježíšem: „To

všechno je moje.“ Kdo mu to kdy dal? On si to přivlastnil. Měl vládu i nad pohanskými národy. Jeho démoni, prostudujme si Daniele, měli vládu nad krajinami. Pokud chtěl Bůh něco dělat, musel zničit i jeho majetek. To znamená: Národy musely být zničeny, aby byl zničen ten silák. Teprve v Ježíši Kristu přišla změna, protože On zničil siláka. A teď každý národ a každý člověk má možnost svobodně se rozhodnout: „Budu Bohu sloužit, nebo ne.“ Tuto skutečnost si musíme uvědomit. Tam není nic řečeno o odpuštění, protože tam se jednalo o to, že tyto národy byly plně ovládány svým bohem. A aby Izrael mohl sloužit Hospodinu, muselo to být všechno zcela vyčištěno. My zrovna tak, když bychom se měli ubytovat někde, kde původně přebývaly krávy a jim podobná zvířata, tak to nejdřív pořádně vyčistíme. Takže oni to vyčistili. Ale teprve v Kristu Ježíši přišel nový chrám, a proto už teď jsou i jiné možnosti, jak vyčistit – skrze pokání. R.B. Neh 13,4–10 NĚKDY PŘEDTÍM KNĚZ ELJAŠÍB, URČENÝ ZA SPRÁVCE KOMOR DOMU NAŠEHO BOHA, SPŘÍZNĚNÝ S TÓBIJÁŠEM, UVOLNIL PRO NĚHO VELKOU KOMORU, KAM BYLY DŘÍVE DÁVÁNY OBĚTNÍ DARY, KADIDLO, NÁDOBÍ A DESÁTKY Z OBILÍ, MOŠTU A ČERSTVÉHO OLEJE, URČENÉ LEVITŮM, ZPĚVÁKŮM A VRÁTNÝM, A OBĚTNÍ DÁVKY PRO KNĚZE. … DAL JSEM VŠECHNY VĚCI TÓBIJÁŠOVA DOMU VYHÁZET Z KOMORY VEN. ROZKÁZAL JSEM, ABY KOMORY VYČISTILI, A ZNOVU JSEM DO NICH DAL VĚCI BOŽÍHO DOMU, OBĚTNÍ DARY A KADIDLO. DOZVĚDĚL JSEM SE TAKÉ, ŽE LEVITŮM NEBYLY DÁVÁNY ČÁSTKY, TAKŽE SE VŠICHNI ROZPRCHLI KE SVÝM POLÍM, LEVITÉ I ZPĚVÁCI KONAJÍCÍ SLUŽBU. Jak se máme poučit? Tóbijáš má najednou apartmá v samotném chrámě. Přičemž Bible jasně hovoří, že pohan tam nesmí vejít. Ale: „Víš, bratře, jak on má pro nás otevřené srdce?! Přece vždyť i on chce Hospodina chválit. A podívej se, vidíš ten váček peněz? On to posílá na chrám.“ To jde zdůvodnit vždy. Setkal jsem se mnohokrát s tím, kdy se různí Tóbijášové chtějí usadit v našich chrámech. Ať je to chrám srdce nebo sboru. A proto Nehemjáš jednal velmi rázně. Souvisí to nějak s obživou Božích služebníků dnes? Všimněme si: Jakmile se Tóbijáš usadil v chrámě, levité odešli, protože neměli z čeho žít. To je vždy důsledek toho, když si vpouštíme světské Tóbijáše dovnitř. Mě na to upozornil otec a celý život po dnešní den jsem s dáváním desátků nikdy neměl problémy. Proč? No protože desátek není součástí mé mzdy. Ten dávám hned stranou, protože ten mi nepatří. A jakmile mi začne patřit, tak začnu mít problémy. A Bible jde tak daleko, že Bůh říká: „Kdo nedává desátek, ten mě okrádá.“ A znovu: Zdůvodnit a obkecat jde všechno. Ale já už víc než 50 let desátek dávám a mohu jen každému říct: „Stojí to za to.“ R.B.

Studijní materiál


15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

16

KNIHA ESTER Est 3,2 VŠICHNI KRÁLOVI SLUŽEBEster se stala královnou v Persii a skr- NÍCI, KTEŘÍ ZASEDALI V KRÁLOVSKÉ ze Boží prozřetelnost pomohla zachránit BRÁNĚ, KLEKALI A KLANĚLI SE PŘED Židy od jisté záhuby. Spis je záznamem HAMANEM, NEBOŤ TAK PŘIKÁZAL života v perském zajetí sloužící navrátil- KRÁL. ALE MORDOKAJ NEKLEKAL cům v Jeruzalémě. A NEKLANĚL SE. Kniha obsahuje následující poselství: Proč se Mordokaj neklaněl Hamanovi? 1. I když neviditelná, ale přesto účinná Vždyť jsa v exilu, musel se jistě klanět celé ruka Boží vládne, chrání, vede a pečuje řadě perských potentátů… (4,14; 10,1–3). 2. Síly, které se snaží zniKrál vydal takové nařízení. Vždycky čit Boží lid, budou jistě zničeny (7,7–10; vycházím z toho, že je-li něco zdůrazně9,1–19). V.R. no, tak je to proto, že to není normou, že asi ne všem se museli klanět. Ale Ha1. KAPITOLA. man byl už takový, že si to na králi svým Máme to brát jako inspiraci pro naše jed- způsobem vymohl. A král, jak ho slenání nebo varování před mužskou namyšle- duji dále, visel jak ryba na háčku. Haností? man s ním manipuloval podle svých Tady se nejedná o namyšlenost. Když potřeb až do momentu, než zakročil se na to dobře podíváte, tak rádco- Bůh. vé, co mu tam radí, jako kdyby už proMáme my dnes přijímat a uznávat všelistudovali Nový zákon. Říkají mu, že jaké vymyšlenosti od státu, EU a nebo vůbec z toho, co udělala jeho manželka, že si neriskovat kompromisy a raději trpět? kněžny z toho vezmou vzor. A pro nás Přijímat do momentu, než EU vydá je tu jedno poučení: Bible nás nabádá, něco, co bude v rozporu s Božím slože máme žít tak, aby si svět z nás mohl vem. Proto jsem za komunismu nevolal vzít vzor. I v oblasti manželského života. „Ať žije první máj!“ a nevolaly to ani moje R.B. děti. Vyšší princip je, že uznávám krále do momentu, než král vydá příkaz v rozEst 2,10 ESTER NEOZNÁMILA NIC poru s Písmem. A tady byl vydán. „NebuO SVÉM LIDU A O SVÉM PŮVODU, deš se klanět“, a proto se Mordokaj nepoPROTOŽE JÍ MORDOKAJ PŘIKÁZAL, klonil. R.B. ABY TO NEOZNAMOVALA. Proč skrývat původ, na který mohla být Est 3,9 UZNÁ-LI KRÁL ZA VHODNÉ, Ester právem hrdá? NECHŤ DÁ PÍSEMNÝ PŘÍKAZ, ABY Knihu Ester nejdřív vysvětlím jako ce- BYLI ZAHUBENI. ODVÁŽÍM DO RUlek. Tady se jedná o věc, ze které bychom KOU ÚŘEDNÍKŮ DESET TISÍC TALENse měli poučit. Bůh v Bileámově proroc- TŮ STŘÍBRA, ABY JE ULOŽILI DO KRÁtví říká, že izraelský král bude vyvýšen LOVSKÝCH POKLADŮ. nad Agaga (Nu 24,7). Když přišel první Měl Haman na mysli darování svého stříkrál v Izraeli, Saul, tak ho Samuel vyzval, bra králi nebo lupu, který získá na Židech? že má jít zničit Amáleka. Víme dobře, jak Haman byl dost mazaný, takže měl nejto Saul udělal, když ušetřil amáleckého spíš dobře vypočteno, kolik při zabíjení krále Agaga. To byla tehdy zvyklost, mít Židů získá. A proto hned předem nabídl mezi svými služebníky poražené krále. králi velké množství peněz, a král, nejspíš Tam čteme o jednom králi, jak se chlu- ho Haman nejdřív dobře opil, v opilosbil: „Pod mým stolem sbíralo 70 králů ti mávl rukou, aniž si uvědomil, co dělá. s uťatými prsty drobty.“ To bylo dobové. R.B. Ale Bůh řekl Saulovi: „Zabiješ.“ Saul nejen nechal Agaga a jeho rodinu žít, ale Est 4,13–14 MORDOKAJ VŠAK VZKÁneposlechl i v dalších věcech. A když se ZAL ESTEŘE: „NEDOMNÍVEJ SE, ŽE podíváme do knihy Ester, najednou zjis- V DOMĚ KRÁLOVĚ VYVÁZNEŠ ŽIVOtíme, že Mordokaj byl potomek ne Da- TEM, JEDINÁ ZE VŠECH ŽIDŮ. BUDEŠvidův, ale Kíšův. Kíšův potomek musel LI V TUTO CHVÍLI SKUTEČNĚ MLČET, splnit to, co jeho praprapředek neudělal. ÚLEVA A OSVOBOZENÍ PŘIJDE ŽIProtože Bůh jednou něco řekl. Ale draze DŮM ODJINUD, ALE TY A DŮM TVÉza to zaplatili. Čili Ester jako celek, to byl HO OTCE ZAHYNETE. KDO VÍ, ZDA Boží záměr. Proto se Mordokaj modlil, JSI NEDOSÁHLA KRÁLOVSKÉ HODa možná ani nevěděl, proč Esteře zakázal NOSTI PRÁVĚ PRO CHVÍLI, JAKO JE říkat, že je Židovka. Tím pak Haman vlétl TATO.“ do nastražené pasti, protože jinak by si Šlo o proroctví nebo jen povzbuzení k činu? dával víc pozor. R.B. Uvědomme si, že Mordokaj šel do tvrdého boje. Mnozí Židé mu to vytýka2. KAPITOLA. li: „Kvůli tobě! Tam ses mu měl naoJe možné považovat ustanovení Ester ko poklonit.“ Ale Mordokaj neustoupil. za požehnání nebo spíše za tragickou udá- Protože Agag musel být zabit. Amálost, kdy „dcera Abrahamova“ připadla Per- lek musel být vybit. Protože to řekl šanovi? Bůh. Především si uvědomme, že Ester si Dává i dnes Bůh svým služebníkům účekrále nebrala. Ona byla vybrána jako lově „speciální pozice“, právě aby mohli včas otrokyně. Zkrátka byli otroci. Musíme zasáhnout? si uvědomit, že jsou určité věci, kteI takové věci bývaly, že Bůh si v praré v národě, ve kterém žiji a v zemi, vý čas postaví pravého člověka na pravé ve které žiji, nejsou jinak možné. místo. I já jsem jich měl několik. Člověk R.B. to pak v úžasu vidí. R.B.

Est 4,15–17 ESTER DALA ODPOVĚDĚT MORDOKAJOVI: „JDI, SHROMAŽĎ VŠECHNY ŽIDY, KTEŘÍ JSOU V ŠÚŠANU, A POSTĚTE SE ZA MNE. NEJEZTE A NEPIJTE PO TŘI DNY, V NOCI ANI VE DNE. TAKÉ JÁ A MÉ DÍVKY SE BUDEME TAKTO POSTIT. POTOM PŮJDU KE KRÁLI, TŘEBAŽE TO NENÍ PODLE ZÁKONA. MÁM-LI ZAHYNOUT, ZAHYNU.“ Není to přehnané? Jak se díváš na „Esteřin půst“? Uvědomme si, že Ester šlo o život. Král měl plné harémy dívek. Takže jedna sem, jedna tam… Ona nevěděla, nakolik Haman krále „zpracuje“. Tam už jakoby kraloval Haman. Ale Bůh to měl všechno připravené. R.B. Est 5,3–4 TU JÍ KRÁL ŘEKL: „CO TI JE, KRÁLOVNO ESTER? JAKÁ JE TVÁ ŽÁDOST? AŽ DO POLOVINY KRÁLOVSTVÍ TI BUDE DÁNO.“ ESTER ODPOVĚDĚLA: „UZNÁ-LI KRÁL ZA VHODNÉ, NECHŤ KRÁL S HAMANEM PŘIJDE DNES NA HOSTINU, KTEROU JSEM PRO NĚHO PŘIPRAVILA.“ Proč to Ester na krále rovnou „nevybalila“, když měla zaslíbenou až polovinu království? Proč ty odklady? Protože čekala na Boží pokyn. Věděla: „Teď ještě ne.“ Proč? To se dozvídáme dál. Ona jakoby tím postem a tím krokem uvolnila ponebeské oblasti, a něco se rozjelo. A co čteme? Král nemůže spát. I čtou před ním o Mordokajovi. Král ho nechá vyvýšit. A Haman je v pasti. Všimněte si, co mu řekli čarodějové a jeho manželka, když se vrátil. Oni už věděli, co ještě Haman nevěděl: „Prohrál jsi. Je po tobě.“ Všimněme si, jak první den se Haman vychloubá: „Ester pozvala jenom mě.“ Co je napsáno na druhý den? „I přišli služebníci a spěšně Hamana odvedli.“ On už tam nechtěl jít. On už tušil, že je zle. A přišel úder. Co neudělal Saul, udělal Mordokaj, a Haman i jeho synové byli vybiti. Teprve tady se naplnilo toto proroctví. I my bychom se měli naučit jedné věci, že vedeme duchovní boj. Skutečnost je, že ne všemu rozumím. Ale jedno vím, že Bůh vždy měl určité věci předem připravené a měl náhradní řešení, ale to je vždy drahé. Kvůli tomu, že Saul nezabil Agaga, Haman dal příkaz vybít celý Izrael. Ten démon to dobře věděl: „Buď budu žít já, nebo Izrael.“ Izrael vyhuben být nesměl. A my můžeme vidět z posledních dnů podobný příklad, kdy novodobí Hamanové, taky na „H“, Hitler, Himmler a spol., se taky rozhodli. Údajně, když Hitler předtím, protože byl okultista, byl ve spojení s východními věštci, tak mu řekli: „Pokud bude žít jediný Žid, neovládneš svět.“ Poučme se. Ano, Bůh si nás povolal v našich slabostech, nemocech, v tom všem, co nezvládáme, aby skrze naše slabosti zjevil svou moc. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Vlado Rafaj – V.R.

Pokračování ze str. 12 a teď minulý rok jsme měli 5831. Takže chvála Bohu, nemáme velké probuzení, ale jsme velmi vděční za to, že skutečně Pán Bůh začal dělat nové věci. Byl jeden takový útlum, v letech 1998 až 2003, 2004, kdy lidé byli vyčerpaní. Protože se po revoluci otevřely dveře, šli jsme do všech otevřených dveří, ať to byly stanové evangelizace, sportovní haly, nemocnice, věznice, školy a různé další věci, ale potom byli lidé unavení a vyčerpali se. Cítili jsme, že potřebují stabilizovat sbory, to bylo to první, a teď vnímáme, jako kdyby nabírali druhý dech. To je jedna věc a jsem vděčný Bohu za vás, že to proběhlo taza to Bohu vděčný, a druhá, úplně feno- kovým způsobem. Věřím, že Pán Bůh má menální věc, co tu nikdy nebylo: Pán Bůh pro vás připravené věci a že v pravý čas začal probouzet Rómy. Dneska máme budete moci vstoupit do práce, kterou už pět rómských sborů. Teď jsem mluvil jsme dělali, a potáhnout ji o mnoho dále.“ s bratrem ze Sabinova, který je pastorem tamního sboru, a včera mi říkal: „Už čty- Včera jsme slyšeli slovo, které k tobě zaři roky chodíme do Kendic a už nemáme znělo, vypadá to, že bylo do situace, posil, něco s tím musíme dělat.“ Ptám se ho: vzbuzení, abys ještě tak rychle zbraně „Kolik je tam lidí?“ „84 znovuzrozených neskládal. Mnohokrát, když člověk prochází přes lidí.“ Čili už prakticky nový sbor. Tak jsem je povzbudil, aby ti stabilní bratří, různé zápasy a těžkosti, tak se ptám: kteří tam jsou, aby šli do naší regionální „Pane, do kdy ještě mám nést břemeno?“ biblické školy v Košicích, aby se ukotvi- Ale bylo to opravdu slovo do situace li v Písmu a aby to předložili před Radu a myslím, že bylo dobré, že to bylo slyšet církve, aby o tom Rada mohla mluvit. To i ven. To bylo zajímavé pro mě, protože já jsem si myslel, že by bylo rozumnější, už by byl šestý sbor. kdyby to řekl jen mně. Ale byl to Boží záměr. Vnímám, že to byl Boží záměr, aby Takže vidím, že máte příjemné starosti. to bylo slyšet. Myslím, že to dá větší poAno. koj i mně, i jiným bratrům. A věřím tomu, Jak se ti daří mít po svém boku dosta- že pokud bych měl ještě to jedno tříleté tek spolupracovníků, o které se můžeš období, které máme před sebou, protože letos v listopadu budeme mít opět celoopřít? Jak je rodíš, jak je pěstuješ? Přibrali jsme do Rady církve tři mlad- církevní konferenci, po tom dalším obší bratry už dříve. Jsou součástí naší prá- dobí už skutečně uvažuji, že bych služce a pomaličku vidím, že už přichází čas, bu odevzdal, aby potom už byla vedená kdy budu muset odevzdat svoji službu někým jiným. dalším. Modlím se za to a prosím Pána, aby mi dal moudrost, kdo by to měl být. Poslední otázka: Jaké je tvé největší přáNemám v tom ještě celkem jasno, ale vě- ní, něco, co ti hodně leží na srdci. Abych ještě viděl naši vizi naplněnou. řím, že Pán Bůh skutečně buduje generaci, která to může potáhnout ještě dál než Naše vize, kterou deklarujeme už asi jsem to dokázal já. Když jsem vstupoval do služby, říkal jsem: „Já nejsem silný vůdce.“ Já jsem byl vždycky dobrý druhý, ale když jsme prožili určité trauma v minulosti, řekl jsem bratrům: „Bratři, poe dnech 27.–30. září nás čeká Cekud mám vzít zodpovědnost, tak jen tehlocírkevní konference Čas pro dy, když mi budete podpírat ruce. Já jsem změnu, slavnosti Apoštolské církve. schopen vzít zodpovědnost, ale potřebu- Přihlášky i další informace najdete na jeme společně vytvářet naši vizi před Pá- www.apostolskacirkev.cz. nem, modlit se, mluvit o ní, komunikovat, a potom i určovat směr.“ Jsem Bohu Mezi cíle konference patří následující: vděčný za to, že naše mladá generace, Povzbuzení – skrze domácí i zahraniční která vyrostla v minulých deseti, patnác- řečníky. Hlavním hostem bude Michael Liti letech, neudělala v církvi revoluci, ale vengood z USA. že to byl vzájemný respekt, otvírání dveSjednocení – jednota je velice důležitou ří, a viděl jsem, že nás to velmi požehna- hodnotou pro život církve. Budou zde zastoulo a požehnává. A já jsem to zdůrazňoval peny všechny věkové kategorie, všechny sbory i těmto našim mladým vůdcům: „Jsem a všechny služby naší církve.

V

možná dvacet let, je to, abychom v každém našem městě nad deset tisíc obyvatel mohli mít sbor, aby tam bylo místo, kam lidé přijdou, kde mohou být uzdraveni, zachráněni, spaseni, vysvobozeni, aby lidé mohli vědět, že toto je místo, kde je Boží přítomnost a kde lidé mohou načerpat nové síly do budoucích dní. To je něco, co je v mém srdci, za toto se modlíme, o tom mluvíme a toto se snažíme říkat i druhým lidem, když máme pastorálky nebo konference, aby se lidé modlili za města nad deset tisíc v jejich regionu, aby opravdu Pán Bůh vzbudil lidi, kteří by byli ochotni jít a sloužit tam. Ale Pán Bůh dělá mnohdy i takové zvláštní věci, že najednou ani nevíme a povstává tam skupina, která řekne: „Starejte se o nás.“ A je to vzácné, když můžeme vidět svrchovanou práci Boží.



Přejeme vám, nechť to Pán Bůh naplní co nejdříve. Děkujeme velmi pěkně. Těšíme se a přejeme Boží požehnání i všem bratrům v Čechách a taktéž sborům, a nechť Pán Bůh dá milost i Českému národu, aby se Boží oheň mohl roznítit ještě ve mnohých městech. Amen. Děkuji za rozhovor. Ptal se Jirka Bartík

Čas pro změnu Inspirace – skrze kázání, semináře, prezentaci služeb mohou nalézt účastníci inspiraci pro svou službu Pánu. Propojení – potřebujeme se navzájem. Jsme zapojeni v různých službách a mnohdy o sobě ani nevíme. Konference bude místem k navázání nových vztahů a spolupráce. Prezentace – jednotlivým službám bude dán prostor k prezentaci své činnosti. Tento týden jste obdrželi informační dopis ohledně prezentace, včas na něj reagujte neboť možnosti prezentace jsou z kapacitních důvodů omezeny. Těším se na setkání v září. V Kristu Martin Moldan, biskup

17

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve

Povstaň cirkev, nech sa zaskvie Kristus!

P

okoj Boží a milosť bratia a sestry! Chcela by som sa s vami podeliť, čo Boh pre nás a naše mesto Most robí. Asi tak pred rokom mi Boh ukázal, že potrebujeme ako cirkev povstať a prebudiť sa. Ísť do Pochodu pre Ježiša. Pripravovali sme sa na ten deň, keď budeme môcť vyjsť do ulíc. Neskôr som si označila dátum 2.6.2012 a na jar tohto roku sme dostali leták – Svetový deň evanjelizácie. Zaujalo ma to i kvôli tomuto dátumu. Myslím, že je čas! Prešlo mi hlavou, a tak sme to prijali a šli do toho. Celý pochod bola výzva pre nás, ako pre kresťanov, ktorým záleží na našom meste. Výzvou bolo, aby sa cirkev posvätila a povstala. Celý týždeň sme sa pred akciou postili a modlili. Potrebujeme bojovať za naše mestá, postaviť sa proti diablovi, ktorý ničí ľudí. Mnohých z nás to povzbudilo ísť vpred. I keď nás bola len hŕstka, veríme, že Boh stál pri nás. Nezáleží na tom koľko nás je, ale kým sme. Sme Boží národ, Božie vojsko. Poď-

P

na drogy, alkohol, automaty, ľudia majú psychické problémy, ktoré často končia samovraždami… Ale dívajme sa na to Božími očami, plnými milosti a lásky pre týchto ľudí. On me vierou, tak ako Dávid proti Goliášovi. je tá nádej. Šiel s vierou, že Boh bude s ním. Zvíťazil. Mojím prianím je, aby sme bojova(1. Samuelova 17) li a nebolo nám ľahostajné, kde žijeme. Buďme udatný a verný ako Jozua, kto- Majme srdce plné milosti a lásky. Mirý sa s Kálefom dívali na zasľúbenú zem lujme svoje mestá a ľudí v ňom a uvidíBožími očami. Verili Božím zasľúbeniam. me ešte veľké divy a zázraky v ľudských (4. Mojžišova 14) životoch. V našom meste to nevyzerá veľmi dobPán s vami. Lyli Libová re. Je tu veľká nezamestnanosť, závislosti Apoštolská cirkev, CBH Most

Jdeme!

o dvou úžasných seminářích v Olomouci a v Praze v únoru a březnu, které navštívilo téměř 200 lidí, je naší radostí pozvat Vás na podzimní semináře do Ústí nad Labem a Ostravy.

Cena semináře: Registrovaní předem: 450,- Kč Platba na místě: 550,- Kč

(cena zahrnuje učebnici Školy ohně s CD a sylabus.) Cena pro ty, kdo již učebnici mají: 100,- Kč Kontakt: [email protected]

Během jednodenního intenzivního semináře Tréninkového institutu Reinharda Bonnkeho budete moci přijmout inspiraci k evangelizaci a nalézt novou radost ze získávání ztracených. Seminář obsahuje mimo jiné tato vyučování: • Pád člověka a Boží plán spasení, • biblické principy a druhy evangelizace, • Duch Svatý a kázání evangelia, • svědectví, výzva a následná péče. Termíny: Ústí nad Labem 15. 9. 2012, čas: 9:00–17:00 Místo: Velká Hradební 52 Ostrava 27. 10. 2012, Čas: 9:00–17:00 Místo: Kravařská 8 Vyučují: • Břetislav Šípek • Stanislav Hart

18

POZVÁNKA Milí tlumočníci a tlumočnice, dne 22. září 2012 se uskuteční seminář o teorii a praxi konsekutivního tlumočení se zaměřením na praxi v církevním prostředí. Seminář je určen jak těm, kdo mají s tlumočením zkušenost, tak těm, kdo by se s tímto řemeslem rádi seznámili a vyzkoušeli si ho. Není stanovena žádná věková hranice. Seminář bude probíhat v českém jazyce, a je proto vhodný pro tlumočníky z jakéhokoliv jazyka. Jedinou podmínkou účasti je chuť dozvědět se něco nového a vyzkoušet si, co obnáší příprava na tlumočení a podělit se o zkušenosti. Pokud vás pozvání zaujalo, více informací najdete na: http://act.apostolskacirkev.cz/ Těšíme se na Vaši účast, za pořadatelský tým vás srdečně zve, Vladěn Lasotová


„Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země – smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok, ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Nebudou již učit jeden druhého ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od nejmenšího do největšího, je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu.“ (Jeremjáš 31,31–34)

S

rdce je živý orgán našeho těla, nelze ho jen tak ukázat a pak ho zase schovat. Je součástí našeho organismu. Co máme ve svém srdci? Máme tam Boží zákon, jak jsme četli? Někteří z nás, včetně dětí z nedělní besídky, řeknou, že mají v srdci Pána Ježíše. Tak co tedy máme v srdci?

Zákon psaný na kamenných deskách nestačí Jak již jistě víme, desatero (dekalog – deset slov) dostal Mojžíš od Boha na hoře na kamenných deskách. Ovšem jakmile sestupoval s těmito deskami s hory a viděl tu hrůzu a hřích lidu, který začal mezitím uctívat vlastnoručně vyrobené zlaté tele, mrštil jimi o zem a rozbil je. Bůh ovšem umožnil Mojžíšovi si znovu vyrobit desky s desaterem, jak píše Bible: „Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, Deset slov, a napsal je na dvě kamenné desky.“ (Dt 4,13) Není to tedy desatero, deset přikázání, jak my jsme si to nazvali, ale správně je na těch deskách „deset slov“, která Bůh vyslovil. Pak je nám ukázáno, že druhý způsob, jakým bylo desatero dáno, již není na kamenných deskách, nýbrž je, jako součást Nové smlouvy, po tom, co se člověk narodí z Ducha, vepsáno do jeho srdce. Často si myslíme, že jsme jediní, kteří se k tomuto prorockému slovu hlásíme.

Když Ježíš rozmlouval s Nikodémem a říká: „Ty jsi učitel Izraele a tyhle věci nevíš?“ Kdyby to bylo něco nového, co by Nikodém nemohl vědět, tak by ho Ježíš nemohl takto napomenout.

by proroci nemluvili a nic, co by lidé jako Abraham nebo David, kteří nám jsou příkladem živého vztahu s živým Bohem skrze moc Ducha svatého a obřízku srdce, neprožívali. V novozákonní době byly v prvním století dvě skupiny lidí, kteří se k tomuto prorockému slovu hlásili. První skupinou byli lidé v Kumránu, skupina esejců, kteří se už nemohli dívat na to, jak saduceové uvedli život kolem chrámu v Jeruzalémě do velmi žalostného stavu (doupě lupičů a ne dům modliteb pro všechny národy, jak to Ježíš potom nazval). To, že Bůh vloží zákony do jejich srdcí, pro ně ovšem znamenalo, že vytvořili ještě více legalistický (zákonický) způsob života, než o kterém mluvili farizeové. Své Že zákon mají židé na kamenných des- životy ještě více svázali různými pravidly kách a my jej máme v srdci. Někteří to a neprožívali svobodu, kterou dává Duch vykládají dokonce tak, že Nová smlouva svatý a Boží slovo. Druhou skupinou byli je úplně jiný zákon, a zákony ze Sinaje věřící v Mesiáše, v Pána Ježíše. Věřili, že již neplatí. Nedávno jsem četl poznám- On je tím věčným Božím Slovem, Božím ku jednoho pastora na toto téma a za- zákonem, Boží Tórou a Boží moudrostí. Jak v Písmu, tak i ve spisech z doby ujalo mě, jak ukazuje paralelu Božího jednání ve Starém i Novém zákoně. Bůh mezi Makabejským povstáním a příchonení ve svých názorech nestálý, a když dem Pána Ježíše (apokryfní knihy), je něco řekl na Sinaji, nemusí to opravovat mnoho důkazů a zmínek o tom, jak tehpro Novou smlouvu. Pastor říká: „Nová dejší židé viděli Boží slovo a Boží moud-

smlouva v Jeremjáši je tak stará, jak starý je Bůh a stává se novou, když Duch svatý aplikuje zákon do našeho srdce a z milosti Boží nás, mrtvé hříšníky, obrozuje k životu.“ Bůh se nemění. On nedělá nějaké přemety, to jenom my lidé takto jednáme. Znovuzrození z Ducha, neboli oživující působení Ducha Božího v srdci, obřízka srdce, jak to nazývá Bible, není novozákonní fenomén. Už v Deuteronomiu, tedy v Tóře, je uvedeno, že bude jejich srdce obřezáno. Znovuzrození skrze obřízku srdce je stejné ve Starém i Novém zákoně a je vždy dílem Ducha svatého. Nikdy se nad tím nepozastavujeme, ale pak by vyzněla podivně slova Pána Ježíše, který rozmlouval s Nikodémem a řekl mu: „Ty jsi učitel Izraele a tyhle věci nevíš?“ Kdyby to bylo něco nového, co by Nikodém nemohl vědět, tak by ho Ježíš nemohl takto napomenout. Není to nic, o čem

rost – jako fyzické vyjádření Boha u stvoření. „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ (Mt 11,28–30) Ježíš zde velice jednoznačně ukázal, že farizeové vůbec nerozuměli tomu, co Bůh zákonem zamýšlel. Že je to vyjádření jeho vztahu s člověkem. V Moudrosti Sírachově v 51. kapitole je napsáno: „Přistupte ke mně, nevědomí, pojďte do školy. Proč trvat na tom, že jste jí zbaveni, když vaše hrdlo po ní tolik žízní? Otevřel jsem ústa a promluvil jsem: bez peněz si ji kupte, položte si šíji pod jho, ať vaše duše přijmou poučení, ona je zcela blízko, máte ji nadosah. Vizte na vlastní oči: jak málo mě to stálo, že jsem si opatřil hojnost odpočinku.“ Jsou to úplně stejné dů-

Desatero pro 21. století

Desatero v srdci

19


ŽIVOT V KRISTU

20

Carson mu odpověděl: „Když dáš jedno nekonečno plus druhé nekonečno plus třetí nekonečno, kolik to je? Přece nekonečno...“

razy. Moudrost zde byla osobou, která je vyjádřením Boží bytosti. Pro nás je těžké toto přijmout, protože moudrost vnímáme spíše jako vlastnost člověka. Těžko si představíme, že moudrost je osobou, ale přesně tak je to ukázáno ve Starém zákoně i v těchto spisech, které byly čteny obzvlášť na počátku novozákonní doby. Moudrost Šalomounova 7. kapitola: „neboť je (moudrost) odleskem věčného světla, neposkvrněným zrcadlem Boží činnosti, je obrazem jeho dobroty.“ Když se mluví o obraze, tak se mluví o fyzickém vyjádření Boha. Boha nikdy nikdo neviděl, ale On je Bůh, který posílá a je také Jahve poslaný. „Ona je opravdu zasvěcena do Božího vědění a ona vybírá jeho díla.“ (Moudrost 8. kap.) Doslova tam je napsáno: „Ona asistuje při jeho díle“. „Jenž jsi svou moudrostí utvořil člověka, aby vládl nad tvory, které jsi udělal.“ (Moudrost 9. kap.) „Moudrostí Hospodin položil základy země, rozumností upevnil nebesa.“ (Přísloví 3,19) Moudrost zde zase vystupuje jako bytost, která asistovala fyzicky při vzniku celého veškerenstva. „Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát. Odvěků jsem byla utvořena, od počátku, od dávnověku země. Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou. Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila.“ (Přísloví 8,22–25) Je tu sice jednou použito slovo utvořena, ale hned dvakrát je zde použito slovo zrodila. Zrodit, to je přesně to, co je napsáno o Synu. On není stvořením, ale je zrozen, to znamená, že vychází z Otce, je stejného druhu jako Otec. „… když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země, byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu.“ (Přísloví 8,29–30) Tady je to řečeno velmi jednoznačně: bytost, která asistovala při stvoření Božím. To je přesně důkaz toho, že když Bůh je sám („Slyš Izraeli, Hospodin, tvůj Bůh jest jeden.“), tak nikdy není sám. On nemá ani jedinou negativní věc. Samotu, negativní záležitost, On nezná. On nás nestvořil jen proto, že je sám, že se nudil a že potřeboval někoho, kdo by mu zkomplikoval život . Je dost komplikované chápat Boha v jeho trojjedinosti. To je jedna z prvních

otázek, kterou dostanete, když se setkáte s lidmi z jiných náboženství. Vzpomněl jsem si na příběh D. A. Carsona, kdy u nich v domě jednou přes Vánoce přebýval pákistánský muslim, který pracoval v Anglii a rodinu měl v té době ještě v Pákistánu. D. A. Carson tehdy ještě studoval matematiku (dříve než vystudoval teologii a stal se známým teologem). Carson měl pocit, že musí toho muslima „evangelizovat“ a muslim zase chtěl „evangelizovat“ jeho. Muslim se ptá D. A. Carsona u snídaně, kde měli vajíčka: „Kolik to je vajíček, když máme jedno?“ „No, jedno...“ „A když jedno přidáme?“ „No, tak máme dvě vajíčka...“ „A když přidáme třetí?...“ Carson už věděl, kam směřuje. „Když je Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý, tak přece máš tři Bohy...“ Carson mu odpověděl: „Když dáš jedno nekonečno plus druhé nekonečno plus třetí nekonečno, kolik to je? Přece nekonečno...“ To je dobré přirovnání. „Nyní mě, synové, slyšte: Blahoslavení jsou ti, kdo dbají na mé cesty. (Na jaké cesty? Cesty Moudrosti.) Poslechněte naučení, abyste zmoudřeli, nebuďte nevšímaví! Blahoslavený je člověk, který mě poslouchá, (Koho poslouchá? Poslouchá Moudrost.) den za dnem bdí u mých dveří, (Jakých dveří? Moudrosti.) střeží veřeje mých bran. Vždyť kdo mě nachází, nachází život, dosáhne zalíbení u Hospodina. Ale kdo proti mně hřeší, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“ (Přísloví 8,32–36) Já jsem si vždycky myslel, že kdo má Syna, má život... Já věřím v Boží slovo od „Na počátku...“ v Genesis až po poslední stránku. Vím, že si uvědomujete, že existuje jedno náboženství (islám), které říká: „Židé i křesťané milují život, ale my milujeme smrt...“ O tom ale nechci dnes mluvit.

Jediná správná perspektiva přístupu k Božímu zákonu je skrze Pána Ježíše, který je Božím slovem.

Nový zákon mluví o Pánu Ježíši věci velice podobné, které bychom nacházeli v Božím Slovu Starého zákona i v apokryfních knihách, které hovoří o moudrosti Boží, o Tóře, o Božím zákonu a Slovu. „... my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.“ (1K 8,6) Kdo byl asistentem Božího tvoření? Moudrost Boží... „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá.“ (Ko 1,15–17) Vidíme, kým byl Ježíš, než se narodil jako Mesiáš, jako člověk v Betlému. Byl Božím Slovem, Boží moudrostí, která přebývala navěky u Boha. „... na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. (Žd 1,2–3) „Andělu sboru v Laodiceji napiš: ‚Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření...“ (Zj 3,14) U Síracha 24. kapitola je řečeno: „Tehdy mi dal Stvořitel světa příkaz, ten jenž mne stvořil mi poručil postavit si stan. Řekl mi: Usaď se v Jákobovi. Vejdi v Izraelovo dědictví. Před věky, na počátku mne stvořil, potrvám věčně. Ve svém stanu jsem před ním konala službu, tak jsem se usadila na Sionu.“ A pak přichází Pán Ježíš k Janu Křtiteli k Jordánu a Jan vydává svědectví: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1,14) „Přebývalo mezi námi“, doslova bychom řekli: „stanovalo mezi námi”… „rozbít si stan“. Vidíte tu paralelu? Rabíni měli rčení, které je zapsáno v talmudu, že když jsou dva nebo tři muži společně a mají slovo Tóry mezi sebou, tak šekina Boží přítomnosti (oblak Boží přítomnosti) přebývá mezi nimi. Co vám to připomíná? „Kde jsou dva neb tři

Křesťanství není náboženstvím teologie. Je pevně zakotveno ve skutečnostech, které se staly.

shromáždění v mém jménu, já jsem uprostřed nich…“ Pán Ježíš se svou přítomností. On je tou šekinou Boží přítomnosti, On je vším tím, co se Boha týče, s čím můžeš přijít do kontaktu.

šli dál až po Mojžíše. Snažili se věrně muslimů i nacistů v židovských synagototo interpretovat. Nicméně víte, jak je gách. Naživu zůstala ještě jedna (nám dobře to s ústní tradicí... Je to jak s tou dětskou hrou. Na začátku bývá vždy něco jiného známá) skupina, která unikla z Jeruzaléma, ne v rakvích, ale v čase, o kterém Pán než na konci. Po pádu Jeruzaléma a zničení chrámu Ježíš prorokoval, že bude možné odejít. Pán Ježíš je Božím slovem a pouze v jeho se stala jedna významná věc. Z různých Uposlechli tohoto proroctví a utekli z Jepřítomnosti vidíme Boží zákon ve správ- proudů židovských skupin zůstaly pou- ruzaléma do Zajordání, do města Pely ze dvě skupiny, které přežily toto strašné a tam přežili to strašné řádění. To byli né perspektivě Proto je tolik znetvoření a falešné- období. Jedna skupina byli následovníci naši bratři a sestry, židé věřící v Mesiáho přístupu k Božímu zákonu u farizeů Jochanana Ben Zakaje, který se nechal še. Jejich víra byla víc starobylá, než ten nový výtvor rabínů, který říkal, že a saduceů a je to i dnes jak mezi skutky milosrdenství nahrazují křesťany, tak mezi židy, mezi kažoběti v chrámu. Pro tyto lidi nedým, kdo experimentuje s Božím bylo zničení chrámu tragédií. Poslovem. Protože jediná správná kud chrám existoval, tak se koperspektiva přístupu k Božímu zálem něho točil jejich život. Kázali konu je skrze Pána Ježíše, který je tam evangelium a chodili na praBožím slovem. Četli jsme: „Nebuvidelné modlitby. Věděli však, že dou již učit jeden druhého ani každý přichází den, kdy tento fyzický svého bratra slovy: Poznejte Hospodichrám padne a bude nový chrám, na! Protože mě budou znát všichni...“ kterým je Tělo Mesiáše. Věděli, že Tady se mluví o osobní zkušenosti. když už Jeruzalémský chrám není, V té době, když byli učitelé zákona, mají se sami stát tímto chrámem. rabíni a kněží, měl každý izraelita V den Letnic se celá církev stala své poznání Boha a svou zkušetímto chrámem. Věděli, že mají nost s Bohem zprostředkovanou Velekněze a proto už není potřeskrze jiné lidi. A tady se mluví ba obětí v chrámu. Pokud chrám o osobní zkušenosti. Ten důvod je: ještě existoval, věděli, že oběti „protože odpustím jejich vinu a na jejsou pouze stínem skutečnosti. jich hřích již nevzpomenu.“ A tou skutečností, jak říká apošProč to Bůh neudělal už před tol Pavel ke Koloským, je Kristus. tím? Protože se muselo něco stát na kříži. Pán Ježíš musel být přibit ke kří- vynést v rakvi z Jeruzaléma (protože se Jako rabíni měli svitek Tóry ve schránži jako oběť za tebe a za mne. Aby Bůh tehdy desetitisíce rakví vynášelo z měs- ce, tak měli tito židé Slovo Boží, Ježímohl odpustit vinu, On nemohl jen tak ta) a nechal se zanést přímo k římskému še, ve svém srdci, tak jak to Bůh zaslíbil. říct: „Už o tom nemluvme.“ Ovšem to, vojevůdci Vespasiánovi (pozdějšímu cí- Toho Ježíše, který byl tak jiný než rabíni. že Bůh nám již nepřipomíná naše viny, saři). Požádal ho, jestli by mu dovolil vy- Neříkal totiž: „A takto hovoří Hospodin“, neznamená, že si můžeme žít, jak chce- budovat nové centrum judaismu, poté co nebo „Slovo Hospodinovo se stalo v Ješme. To, co bylo hříchem, co se hnusilo bude chrám a Jeruzalém zničen, v Jabne uovi“, ale „Já vám říkám“. Protože On je Bohu ve Starém zákoně, je stejným hří- v Galileji. Jochanan Ben Zakaj byl učed- to veliké Boží: „Já jsem“. Víte, když mluvil chem i v Novém zákoně. Bůh není vrtka- níkem velkého rabína Hillela a tím pá- Ježíš s farizeji, nevadil jim jeho odlišný vý. Na těchto základech stojí celý vesmír. dem judaismus, který dodnes existuje, názor na výklad „Halachy“, ústní tradice. V hebrejštině je slovo „já“ používá- je vlastně pokračováním této větve fari- Oni byli zvyklí polemizovat a vést dlouno velmi málo. Mluví spíše o „něm“. Je zeismu. Saduceové tehdy přestali existo- hé debaty. Jim vadilo, že mluvil: „Já vám v tom určitá moudrost. Jediný kdo mohl vat, protože byli vázáni na chrám, který říkám.“ Když je řečeno, že Ježíš učil jinak, říct: „Já jsem, který jsem“ byl Jahve, který dával smysl jejich existenci. Zélóté byli ne jako učení v Písmu, ale jako ten, který má se takto zjevil Mojžíšovi a celému izrael- pobiti. Kumránští radikálové a Šamajo- autoritu, není tím řečeno, že byl lepší řečskému lidu. Boží moudrost používá prv- vi farizeové rovněž nepřežili to strašné ník. (Jak to pochopili někteří kazatelé, že ní osobu „já“. Pak je posel Jahve, anděl řádění desáté římské legie. Skupina Jo- když budou více křičet, tak se musí něco poslaný, který mluvil s Abrahamem nebo chanana, která přežila, se musela vypořá- stát .) To, že Ježíš učil jinak, bylo právě Hagar, který se zjevoval ve Starém záko- dat s faktem, že chrám už neexistuje. Zá- v tom, že mluvil: „Já vám říkám“. Rabíni ně, mluví také „já“. „Já jsem, který tě vykon však přikazuje obětovat každý den. mluvili: „Já jsem slyšel toto od tohoto ravedl...“, „já tě posílám...“ Nebyl to nikdo Hledali tedy v Písmu a četli o milosrden- bína a teď vám to předávám...“ Ježíš mlujiný než náš Pán Ježíš, Boží Slovo, Moud- ství, modlitbách, postech a vykonávání vil jinak než všichni lidé. On si to mohl rost Boží. Proroci mluvili jménem Božím: dobrých skutků, které nahrazují oběť. dovolit. Proč? „Takto mluví Hospodin...“ Nikdy nemluvi- Byla to velice radikální změna pro život židů, kteří museli uvěřit, že už není třeli „já“, „já to tak vnímám...“ Rabíni byli mistři v předávání psané ba, aby byli obětováni berani, anebo jiné Tóry. Dokonce se snažili předat dál i „úst- oběti a že tento způsob je pravým pokraZkuste pohnout s Ježíšem Kristem ní Tóru“, to co Mojžíš nenapsal, ale co čováním života věrnosti Bohu. Upnuli se v křesťanství, s jakýmkoli detailem věřili, že ústy vyslovil, tzv. Halachu, těch k Tóře, která jim zůstala a k ústní tradici. a celé křesťanství se vám sesype. Ono 613 přikázání a pouček. Předávali si to Centrálním místem synagogy je dnes svistojí na historickém faktu, že se Ježíš stylem: „Rabí ten a ten přijal od rabího tek Tóry, který zůstal tím nejcennějším. narodil, žil a byl ukřižován. Křesťantoho a toho tyto věci“, až se dostali k nej- Svitky Tóry chránili židé více než svůj ství musí stát na pravdě. vyššímu rabímu, což byl Ezdráš a někdy život. Svitky tak přežily řádění křižáků,



21


ŽIVOT V KRISTU

22

Janovo evangelium začíná slovy: „Na počátku...“ Když to četli židé, pojilo se jim to se začátkem stvoření, se slovy v Genesis. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (J 1,1–5) Na začátku Genesis se mluví podobné věci, podobným jazykem, o tmě... „Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan. Ten přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví, aby skrze něho všichni uvěřili.“ (J 1,6–7) Křesťanství není náboženstvím teologie. Je pevně zakotveno ve skutečnostech, které se staly. Když u jiných náboženství zrušíte život jejich zakladatele, třeba když dokážete, že Krišna neexistoval, hinduismus bude existovat vesele dál, protože tím se nic podstatného nezmění. Dokonce, když byste muslimovi položili otázku, jestli by bylo možné, aby Alláh zjevil Korán někomu jinému než Mohamedovi, bude muset uznat (po prvotním naštvání se ), že ano. Na islámu by se tím nic nezměnilo, protože Mohamed byl jen posel, nezáleží na tom, jaké věci dnes vylézají na povrch o životě Mohameda... Ale zkuste pohnout s Ježíšem Kristem v křesťanství, s jakýmkoli detailem, a celé křesťanství se vám sesype. Ono stojí na historickém faktu, že se Ježíš narodil, žil a byl ukřižován. Křesťanství musí stát na pravdě. My, kteří mluvíme o křesťanství, jsme, stejně jako Jan, pouze svědky toho, co se stalo. Křesťanství se neobejde bez historického faktu, že se to stalo a bez svědků, kteří o tom vydávají svědectví. „On sám nebyl to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.“ (J 1,8–13) To je řeč o znovuzrození skrze Ducha svatého. „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví. Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,14–17) Nemůžeme říkat, že Stará smlouva je smlouva zákona a Nová smlouva je smlouva milosti. My jsme přijali milost, která nahradila milost. To, co Bůh učinil s lidem Izraelským, je milost.

Vše, co činí Bůh, je milost. „Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.“ (J 1,18) „I řekl mu: Jestliže tvá přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj nás odsud. Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půjdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj lid, od všech národů, které jsou na povrchu země? Hospodin řekl Mojžíšovi: I to, o čem jsi promluvil, učiním, neboť jsi nalezl milost v mých očích a znám tě jménem.“ (Ex 33,15–17) Je třeba, abys osobně přišel k Bohu a prosil Ho, aby vstoupil do tvého života. „On řekl: Ukaž mi svou slávu!“ (Ex 33,18) Mojžíš přesně věděl, v čem je to tajemství. On věděl, že to není o snaze plnit příkazy na kamenných deskách. On viděl, jak lid znesvětil Zákon ještě dřív, než ho měl na kamenných deskách. A nebyla to nějaká nová přikázání, podle nich byl souzen Kain i Sodoma. Mojžíš ví, že

to lze jen skrze Boží přítomnost. „Odpověděl: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ (Ex 33,19) Co bylo tou dobrotou, ne-li ten stejný, o němž stále mluvíme? „Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti...“ (Ex 34,5–6) Dá se to také přeložit „plný milosti a pravdy“, to už jsme četli dříve na jiném místě – v evangeliu Jana. To je to, jak se Bůh zjevoval ve Starém zákoně a to je to, jak se Bůh zjevuje i nám. Nějaké naše přemýšlení nad přikázáními nemá smysl, pokud nejsme v Jeho přítomnosti. Nelze říci, že máme Ježíše v srdci bez toho, aniž bychom měli v srdci Jeho zákon. Bohuslav Wojnar, AC Křesťanské centrum, Český Těšín

Křesťanské společenství Ostrava www.kaesostrava.cz

Pavlovo užití slova „tělo“ ve smyslu nejen znovuzrozeného člověka

N

I přesto, že jak lidé, tak i zvířata mají tělo, Pavel činí mezi nimi rozdíl (viz 1K 15,39). V tomto případě je tělo (sarx) viděno jako fyzická podstata, ze které jsou lidé utvořeni. Tudíž sarx může znamenat přirozeného člověka v jeho pozemském původu (Ř 1,3; Ga 1,16). Tělo je v tomto ohledu kontakt člověka s vnějším světem, což je chápáno jednak jako prostředek k udržování vztahů, jednak jako prostředek k zachování spojení s realitou. Elwell poukazuje na to, že slovo sarx může být taktéž použito, aby tlumočilo myšlenku fyzické substance, kterou člověk zdědí geneticky od svých rodičů a která ho sjednocuje s jedinci stejného druhu (Ř 4,1; 9,3).2 Výraz sarx je taktéž použit k definování lidstva jako takového. Tato myšlenka se příliš neliší od těch výše uvedených, ale dívá se na tělo, jak Elwell pozoruje, z pohledu lidstva raději než na prostředek, ve kterém člověk přebývá.3 V epištole Koloským 2,23 Pavel vede jasnou dělicí čáru mezi slovy sarx a sóma.4 Apoštol používá slovo sóma, když říká, že mnoho koloských věřících různými způsoby trýznili a tvrdě káznili svá těla (neboli sóma). Pak ale dále v tomtéž verši píše, že takové úmyslné utrpení nemá žádný vliv na kontrolu hříšné přirozenosti těla (neboli sarx). Pavel říká, že „sebeponižování nebo tělesné umrtvování nic neznamenají pro ovládání vášní“. V Bibli je člověk popsán jako živá bytost ve fyzickém těle, když ale tělo opustí přirozenou, tj. tělesnou formu existence, nabývá pouze duchovní (Fp 1,24). Když Pavel přirovnává naše tělo ke stanu, říká, že „bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama“ (2K 5,1). Podstata stvoření nebude zničena, jelikož to, co pomíjí, je jeho „časná forma“, upřesňuje Ireneus.5 Když se tedy někdo stal křesťanem, je „v Kristu nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové“ (2K 5,17; Zj 21,5; 2Pt 3,13; srov. Iz 66,22). Všimně-

me si, že v těchto textech není použito řecké slovo neos (to, co je nové v čase), ale kainos (to, co je nové způsobem bytí). Neříká snad Pavel, když přirovnává naše tělo ke stanu, že až se náš pozemský dům rozpadne, dostaneme od Boha nový v nebesích? Sarx obecně stojí v protikladu vůči Bohu. V Pavlově teologii je tělo často opakem ducha (řec. pneuma), což platí pouze v souvislosti s křesťanskou myšlenkou o člověku (Ga 5,17). Guthrie píše: „Ve vztahu k přirozenému člověku sarx neoznačuje pouze tělesnost na rozdíl od holistického pojetí osobnosti člověka v jeho odcizeném stavu od Boha.“6 Užití slova sarx v Pavlových epištolách má dvojí aspekt ve vztahu k hříchu. Ve svém druhém dopisu Korintským 10,3 Pavel analogicky odvozuje zřetelný rozdíl mezi výrazy „chodit v těle“ a „bojovat podle těla“. Tělo je vždy sférou křesťanské aktivity, ale není už dominantní předlohou pro jeho skutky. Podobné užití těla nacházíme v epištole Římanům 8. Opět zde tělo není použito ve fyzické čili biologické formě. Spíše Brauch hovoří, že duchovní užití slova tělo umožňuje Pavlovi říct, že někdy v minulosti byl čas, kdy „jsme žili v těle“, s plným vědomím, že křesťané pokračují být fyzickými bytostmi.7 Nejdůležitějším rysem ohledně užití tohoto slova je skutečnost, že tělesnost je dávána do kontrastu s duchem. Tělesná přirozenost je hříšná a bez pomoci Ducha svatého nemůže uspokojit Boha. Pavel je opatrný říct, že křesťan není ovládán tělem. Nicméně věřící není v těle (tj. nežije ze své síly), ale v Duchu (tj. žije z moci Ducha), pokud v něm přebývá Duch Boží (Ř 8,9), protože on ukřižoval tělo s jeho vášněmi a sklony (Ga 5,24). V epištole Římanům 7,5–25 je slovo tělo užito několikrát v souvislosti s vládou či nadvládou hříchu a smrti. Když Pavel v několika svých dopisech hovoří „o bytí v těle“, nemá na mysli naši tělesnou přirozenost jako takovou (tělesné vášně a touhy), ale způsob života, který člověk žije bez Boha a bez jeho autority. Věřícím do Efezu Pavel píše o vzkříšení z mrtvých ze žádostí a sklonů těla. Tato stať pak pokračuje v definování žádostí jako „žádostí těla a mysli“ (Ef 2,1–3). Na rozdíl od sarx je sóma (jak jsem uvedl, oba výrazy překládáme slovem tělo) schopno proměny. Tělo (neboli sóma) je totiž popsáno jako smrtelné – Bůh mu ale dává život skrze Ducha. Božím zámě-

Čtenáři píší


ásledující pojednání, jak již z názvu vyplývá, navazuje na článek s názvem Skutky těla a ovoce Ducha aneb vítězství na dosah (ŽvK 10/2011). Záměrem tohoto článku je detailněji představit několik základních způsobů použití výrazu tělo v Pavlově teologii. Když Pavel, respektive Nový zákon hovoří o těle, užívá především řecké slovo sarx. V této souvislosti však nemluví o mase, svalech a kostech na fyzickém těle. Slovo sarx se vztahuje na hříšnou přirozenost, která člověka odvádí od Boha. Patří sem veškeré skutky, aktivity, postoje, motivace či pocity. Je to souhrn všeho, co charakterizuje naši starou a hříšnou přirozenost. Jsou to různé tendence a snahy, které odvádějí a vzdalují od Boha. Chceme-li vyjádřit novozákonní představu těla, musím předeslat, že Pavel a další autoři Nového zákona vidí tělo vždy v jeho stavu před Bohem. Obtížnost výkladu je dána jednak komplexností Pavlova užití slova, jednak etickým či morálním užitím slova. Ryrie vysvětluje tento fakt tímto způsobem: „Ačkoli tělo někdy označuje tkáň těla (L 24,39) nebo celou materiální stránku člověka (1K 15,39; Žd 5,7), používá-li se ho v souvislosti s imateriální stránkou člověka, označuje jeho náchylnost 2 Elwell, W. A. The Zondervan Pictorial Enke hříchu a k protivení se Bohu (Ř 7,18; cyclopedia of the Bible. Vol. 2. Grand Rapids: 1K 3,3; 2K 1,12; Ga 5,17; Ko 2,18; 2Pt 2,10; Zondervan Publishing House, 1975, s. 548. 1J 2,16). Tato náchylnost je společná věří- 3 Tamtéž, s. 549. 4 Slovo sarx je v Novém zákoně použito 6 cím i nevěřícím.“1 1 Ryrie, Charles. C. Základy teologie. Třinec: Biblos, 1994, s. 227.

víc než 100krát. Podobně je to i se slovem sóma. 5 Ireneus z Lyonu. Adversus haereses. [Proti bludným naukám] V, 36, 1 (PG 7, 1221 B-C).

Guthrie, Donald. New Testament Theology. Leicester: Inter-Varsity Press, 1981, s. 172. 7 Brauch, Manfred T. Hard sayings of Paul. Illinois: Inter-Varsity Press, 1989, s. 45.

23

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU

24

rem pro tělo (sóma) je být chrámem Ducha svatého (viz 1K 6,19). Mezi tělem a Duchem probíhá neustálý boj. Základním dilematem je vztah mezi naším novým životem v Kristu – životem osvobozeným od hříchu – a naším aktuálním každodenním žitím, kde je ve skutečnosti hřích vždycky přítomný. Zatímco u křesťana trvá zápas mezi Duchem a tělem, Pavel zná cestu, která vede k vítězství. Pavel učí, že Boží dílo je dokončeno v Kristu a je-li přijímáno vírou, vede nás k obnovenému stavu nebo vztahu s Bohem. Ježíš se nejen narodil z Ducha, ale i žil v moci Ducha (viz Mt 1,18; 4,1–11; L 1,26–31; 4,1–14). Nikdy se nedopustil hříchu. Měl skutečné lidské tělo a pokušení vnímal podobně jako my, ale lišil se tím, že nikdy nezhřešil. Znovuzrozený člověk si může být naprosto jist vedením Duchem svatým. Apoštol Pavel mluví o tom, že „ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží“ (Ř 8,14). Vést zde znamená „vést a řídit“, ale toto vedení neznamená, že nám budou zjevovány dosud neznámé Boží pokyny, ale spíše že naše vůle bude podřízena vůli Boží. Jelikož znakem této obnovy je křest, je proto možné vnímat křest ve vztahových pojmech (Ř 6). Křesťan je skrze křest ztotožněn se smrtí Krista v jeho vítězství nad trestem a mocí hříchu. Nový život, jak připomíná Pavel, se stává realitou a stejně tak i možností. Bonar v této souvislosti hovoří, že Bůh vnímá vnitřní konflikt věřícího člověka jako nevyhnutelný proces kázně, jako vývoj kontrastu mezi světlem a temnotou, jako ukázku způsobu, kterým je Bůh oslaven skrze slabosti svatých a skrze jejich zápas s mocí zla.8 Křesťan je osvobozen z pout těla („lidská přirozenost“ – ČEP), ačkoli tělo je proti Duchu, pokoušejíc se věřícímu zabránit ve svobodném jednání. „Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli“ (Ga 5,17 ČSP). „Jde tu o naprostý protiklad, jelikož touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim“ (Ga 5,17 ČEP). Chodit Duchem není touha těla (sarx), protože křesťané již „… nejsou dlužníky tělu, aby museli žít podle těla“ (Ř 8,12); jsou ale oživeni skrze Ducha jako dědicové Boží, aby byli oslaveni spolu s Kristem. To je ten pravý důvod pro to, abychom sloužili Pánu v novotě Ducha a s radostí. S Božím požehnáním Vladimír Rafaj, pastor a učitel 8 Bonar, Horatius. God‘s Way of Holiness. Chicago: Moody Press, 1970, s. 93.

Hledání chvály od Boha Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha nehledáte. (J 5,43–44)

V

roce 1953 vydal Jean Giono novelu Muž, který sázel stromy. Myslím, že ji mnozí známe díky kanadskému animovanému filmu, jehož režie se ujal Fréderick Back. Vypravěč popisuje období asi 40-ti let svého života na základě setkání s mužem jménem Elzéard Buffier. Poprvé se s ním setkává na své pouti alpskou vyprahlou krajinou. Nemajíce již několik dní co pít setkává se s pastýřem, který veškerý volný čas věnuje sázení dubů. V té době již vypravěč prošel pustou opuštěnou vesnicí a má povědomí, že v tom kraji se žije velice těžce. Mezi lidmi, kteří onen kraj obývají, je soupeření, konkurence, nenávist a beznaděj, která vede k vraždám i sebevraždám. Elzeard Buffier, onen pastýř, žije sám, je vyrovnaný a dozvídáme se o něm, že překonal osobní tragédii. Podle názoru pastýře je atmosféra v tom kraji taková, protože jí chybí stromy. Vypravěč prožívá první i druhou světovou válku. Mezi tím pravidelně navštěvuje toho muže a sleduje, jak vyrůstá nový les, ten pokrývá postupně obrovské území. Les zadržuje vodu a kraj ožívá. Lidé se sem postupně vrací a kraj je proměněn v místo hojnosti a štěstí. Tato novela byla napsána pár let po skončení druhé světové války. Je novelou motivační, novelou, která dává naději. Jeden člověk, který volí vytrvalou štědrost, bez sebemenší touhy po potlesku, přináší nevídanou pozitivní proměnu na konkrétním území.

Drahý čtenáři, pán Ježíš nám každému dal nějakou tu hřivnu. Každý též ve svém okolí máme oblasti připomínající vyprahlou alpskou pustinu. Mnohdy nepotřebujeme nikterak zvláštní obdarování. Literárnímu hrdinovi Elzéaru Buffiérovi stačilo umět pečlivě vybírat sadbu, hloubit kovovou tyčí důlek a sadbu sázet. Stačila mu celoživotní vytrvalost, trpělivost a záměr přinést požehnání bez touhy po potlesku. Ježíš přišel ve jménu svého Otce. Ježíš nám tím říká: „zapomeňte i vy na svá jména“. Žijme pro našeho drahého Otce, všímejme si touhy jeho srdce. On je Bůh štědrý, dává nám dech života, všechno. Jeho štědrost touží naplnit nebe, touží, aby všichni lidé dospěli k pokání. Ježíš se ztotožnil s Otcem a rozmanitě vyhlašuje: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království.“ Milost a pravda přišla skrze Ježíše. Dveře jsou dokořán. Dveře vedoucí z pouště do kraje hojnosti. Rozhlédněme se a uvidíme pustinu, modleme se a Bůh nám dá, jak začít pustinu v našem okolí proměňovat. Jedno je jisté, Bohem zvolený způsob ti bude přinášet chválu od Boha, a ne od lidí. Bude zapotřebí vytrvalosti a trpělivosti. Kéž nám dá Bůh milost, abychom byli věrní v tom, co od nás chce On. A pozor na otázky: „Kde chci být já, kde mne chce mít společnost?“ Kéž nám dá Bůh milost, aby o nás neplatilo, že jsme vidět všude jinde, jen ne tam, kde nás chce mít Otec. Začněme svěřenou oblastí. Jsi dítě? – poslouchej své rodiče v Pánu. Jsi maminka, otec, zaměstnanec, máš službu? Tak kde tě chce mít Bůh s tvou vytrvalostí a trpělivostí právě teď? Žijme nadějí, věrnost jednoho člověka v malém zalesnila postupně obrovské území. Mgr. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem

„Chci, abys byla misionářkou…“ V současné době se k vám dostává nový materiál pro získávání dětí pro misii. Jeho název je BGMC (Boys and Girls Missionary Challenge). Je to úžasný projekt, díky kterému se dokonce i malé děti mohou stát součástí Božího díla po celém světě. Většina z vás zná jméno misionářky Andrey Morrisonové, která slouží v ČR už 15 let. Ptáte se, jak spolu BGMC a služba Andrey souvisí? Přečtěte si její příběh.

B

ůh mi dal úžasný dar, že jsem se narodila v křesťanské rodině. Od dětství mám vzpomínky, jak jsme byli pravidelně ve sboru na shromáždění a jak byl Bůh přítomný v našem domě. Třikrát týdně jsme jezdili do sboru, který byl od nás 40 minut autem. Rodiče dobře rozuměli, jak důležité je to být součástí těla Kristova, být mezi Božím lidem, abychom všichni včetně nás dětí rostli ve víře. Jako sbor Assemblies of God jsme podporovali misionáře po celém světě. Pravidelně nás navštěvovali misionáři, aby mluvili o své službě a o tom, co Bůh dělá tam, kde slouží. Vždy jsem ráda poslouchala příběhy od misionářů a sbírala jsem jejich vizitky (modlitební kartičky – prayer cards), abych na ně vzpomínala a modlila se za ně. Bylo mi asi kolem 8–9 let, když jsem začala a pokračovala jsem s tím i v době, kdy jsem byla na mládeži. Na besídce jsme jako děti měly také příležitost podpořit misii díky misijnímu programu BGMC. Každé dítě dostalo malou žlutou pokladničku – Buddy Barrel – aby mohlo sbírat mince pro misii. První neděli každého měsíce byla sbírka věnovaná BGMC. To znamená, že děti přinesly do besídky své pokladničky, aby mince daly do sbírky. Ano, sbírky probíhaly pravidelně i mezi dětmi! Dávání nebylo tak cizí a mluvit o dávání nebylo tabu. Obvykle každý rok měla besídka nějaký cíl. Věděli jsme, kolik jsme chtěli pro BGMC nasbírat, a každý měsíc jsme mohli sledovat, kolik peněz jsme už nasbírali a kolik ještě musíme nasbírat. Taková výzva byla také motivací – ano, my dokážeme tohoto cíle dosáhnout! V neděli, která byla věnovaná BGMC, vedoucí mluvili o nějaké cizí zemi a o misionářích, kteří tam sloužili. Také jsme se za misionáře společně modlili. Misie byla pořád a pravidelně kolem mě a měla jsem ji ráda už jako malá. I doma jsme čas od času pozvali cizince, kteří studovali na universitě ve městě, kde byl sbor. Pozvali jsme je na oběd, ve-

čeři nebo na nějaký výlet. Vzpomínám si na Vánoce, kdy jsme pozvali tři cizince na vánoční oběd. Místo toho, abychom měli tradiční americké vánoční jídlo, každý host přinesl nějaké tradiční vánoční jídlo ze své země. Byly to mezinárodní Vánoce a moc se nám to všem líbilo! Bylo to netradiční, ale zároveň moc hezké. Jednou jsem zaslechla rozhovor mezi rodiči a jejich přáteli, když byli přátelé u nás na návštěvě. Ten muž řekl, že byl rád, že Bůh ho nepovolá do misie. Nevěděl, jestli by to zvládl – být misionářem. Když jsem to slyšela, přišla mi opač-

ná myšlenka – nemám ten stejný pocit. Jsem ochotná být misionářkou, když by to Bůh chtěl. O několik let později jsem se začala modlit, jaké má pro mě Bůh životní povolání. Měla jsem několik nápadů, co bych ráda dělala a snad mohla dělat, ale chtěla jsem vědět, co po mě chtěl BŮH. Když jsem se za to modlila, řekla jsem Bohu, že jsem ochotná být misionářkou, pokud to chce. Chystala jsem se jet na letní křesťanský tábor, když mi bylo kolem 14 roků. Každý rok jsem jezdila na takový tábor a těšila jsem se na to. Ale tehdy jsem měla na srdci jednu věc – letos chci slyšet Boží hlas během tábora ohledně mého budoucího povolání, které mám jednou začít dělat. Chtěla jsem vědět, jaká je Boží vůle pro můj život. Tak jsem se za to vážně modlila a prostě jsem věřila, že Bůh moji modlitbu vyslyší. A vyslyšel! Druhý večer ke mně Bůh během bohoslužby promluvil. Kazatel najednou přestal kázat a řekl: „Právě teď Bůh několik z vás povolává do služby – být pastorem, evangelistou a misionářem.“ Když řekl to slovo „misionářem“ slyšela jsem v srdci Boží hlas – to je pro Tebe, Andreo. Toto je moje odpověď na tvoji modlitbu. Chci, abys byla misionářkou. Hned přišly i obavy, protože jsem se znala a věděla jsem, že jsem jenom oby-

čejná a nejsem moc nadaná. Myslela jsem, že misionáři musí být superhrdinové – hodně chytří a nadaní. Já jsem byla jenom obyčejná. Také jsem měla pochybnosti, že to byl opravdu Boží hlas. Možná nebylo toto slovo pro mě, ale pro jiné mládežníky. Jenže pokaždé, když jsem následující dny otevřela Bibli, Bůh ke mně zase mluvil. Nehledala jsem místa, kde mám najít potvrzení Boží vůle. Prostě když jsem začala číst nějakou kapitolu, Bůh tam ke mně promlouval. Ujistil mě ve svém Slově, že se nemám bát, že povolá přímo MĚ, abych byla jeho služebnicí, že bude se mnou. Znovu a znovu jsem slyšela Boží hlas a jeho potvrzení skrze jeho Slovo. Na konci tábora jsem dostala od své vedoucí verš z Bible, nevěděla, co jsem tam prožila. Každá holka v její skupince od ní dostala verš a můj byl Izajáš 30,21: „a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ Pro mě to bylo poslední potvrzení, že jsem správně slyšela Boží hlas a že opravdu chce, abych byla misionářkou. Tak skrze Božího služebníka, Boží Slovo a Ducha svatého ke mně Bůh mluvil a dal mi potvrzení. Přijala jsem to a hned jsem Boha prosila, aby mi pomohl s přípravou pro takovou službu a práci. Obavy a strach jsem ještě měla, ale také v srdci jistotu, že to je pro mě Boží cesta. Jela jsem domů a řekla rodičům, co jsem prožila, a čekala na jejich reakci. Můj tatínek mě objímal a řekl: „Ano, myslím si, že jsi správně slyšela Boží hlas. Jdi za Bohem a povede tě dál.“ Moje mamka mě také podpořila a řekla, ať se dál modlím za pokračování jeho vedení. Jsem tak vděčná za jejich podporu, která trvá dodnes. I když můj tatínek je už 8 let u Pána v nebi, byl před smrtí tady v ČR u nás čtyřikrát na návštěvě a také měl ČR moc rád. Byla jsem nadšená, že Bůh vyslyšel moji modlitbu a ukázal mi, co mám dělat se svým životem, ale zároveň jsem nevěděla detaily – KAM mám jít, CO přesně tam mám dělat. Modlila jsem se dál za Boží vedení a za to, aby mi Bůh dal větší lásku k lidem, hlavně k těm lidem, kteří ještě Ježíše neznají. Věděla jsem, že pokud jim mám sloužit, musím k nim mít lásku – Boží lásku – a věděla jsem, že jsem potřebovala této lásky víc. Modlila jsem se také, abych viděla lidi, jako je vidí Bůh. Toto byl první krok přípravy. Když jsem chtěla víc vědět od Boha, třeba KAM mám jít, Bůh mi řekl jenom, že mám dělat to, co už mi ukázal, a být v tom věrná. Víc informací přijde ve správný čas.  Další krok přípravy byl ve vzdělání, tak jsem po skončení gymnázia šla na biblickou školu. Tehdy jsem ještě nevěděla, kam mě Bůh pošle a co tam přes-

Dětem


25

Dětem

ŽIVOT V KRISTU ně budu dělat, ale věřila jsem Bohu, že mi to ukáže ve správný čas. Brali jsme se s Jasonem v roce 1997 po mém druhém roce na biblické škole a dále jsme se modlili za Boží vedení. Po škole jsme oba měli pocit, že máme jet na krátkodobý misijní pobyt – 1–2 roky. Misijní organizace Assemblies of God (Assemblies of God World Missions – AGWM) umožňuje takové pobyty, tak jsme si u nich podali žádost. Naši vedoucí řekli, že proces bude trvat asi rok, tak jsme očekávali, že budeme mít alespoň rok s rodinou v Indianě a rok na modlitby za Boží vedení. Podali jsme si žádost v listopadu 1999 a v únoru 2000 nám AGWM zavolali a řekli, že jsme byli schválení rychleji, než je obvyklé, takže můžeme začít sbírat podporu, ALE potřebují jenom vědět, KAM chceme jet! Nevěděli jsme kam! Bůh nám jenom řekl, ať sloužíme tam, kde jsou potřeby, ale potřeby jsou všude po světě. Tak jsme jim řekli, třeba v Africe, protože známe pár misionářů, kteří tam slouží (a museli jsme pod nějakým misionářem být), nebo třeba v Ru-

A

26

munsku, protože jsme slyšeli misionářku, která tam slouží a její služba byla dobrá a zajímavá. AGWM řekli, že nám za 1–2 týdny zavolají zpátky, a pak uvidíme, kam bychom mohli jet. Mysleli jsme, že věnujeme ten 1–2 týdny modlitbám a půstu... ale za 15 minut telefon znovu zazvonil a tam byli AGWM. Řekli, že pro nás našli místo, jestli chceme jet, ale není to v Africe ani v Rumunsku – je to v České republice. Biblická škola tam potřebuje učitele anglického jazyka a protože Jason má bakaláře v angličtině, mysleli, že to bude pro nás dobré místo. Neměli jsme důvod odmítnout, tak jsme řekli, dobře do ČR pojedeme! To bylo TAK rychle, že jsme měli otázku, jestli to opravdu bylo podle Boží vůle. Ale zase Bůh svým Slovem potvrdil, že jet do ČR JE právě JEHO vedení a vůle. Zrovna jsme ten večer spolu četli Bibli a přečetli jsme 9. kapitolu v Janově evangeliu. Čtvrtý verš té kapitoly nám z Bible přímo vyskočil: „Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.“ Skrze toto slovo jsme slyšeli Boží

Nejvzácnější perla

hoj děti, konec prázdnin je tady a hlavou každého správného kluka a holky se honí spousta vzpomínek na báječná dobrodružství a na nové zážitky z letních výprav. Ani Jirka s Danem nezůstali pozadu. Na táboře si užili napínavý hon za pokladem – truhlou plnou perel. Jenže jak už to bývá, najít pravou perlu, která má pořádnou hodnotu, to byl a je sen spousty dobrodruhů. A tak celý tábor končil promítáním historie jedné vzácné perly, která putovala hem cennější, než jsou všechny ty perz rukou králů do rukou lupičů a pirátů ly a drahokamy, za kterými se tolik lidí a zas k bohatým šlechticům, od kterých marně pachtilo a které zmařily tolik lidse dostala na druhý konec světa a tam ských životů. Mám ji zde, je vám na dopadla do rukou dokonce vrahů. Ano – sah. Niky nikdo nevyčíslí její hodnotu, kvůli té jediné perle zemřelo dokonce protože cennější poklad nikdy na světě hned několik lidí a mnoha lidem přinesla nebyl.“ V očích všech dětí se zračil úžas veliké trápení a smůlu, až nakonec skon- a pochybnosti zároveň. Je to vůbec možčila celá truhla plná perel, zlata a draho- né? Kde by Martin vzal takové bohatství? kamů na dně moře. Jenže byly nalezeny A přece. tajné mapy, a tak honba za získáním celého pokladu mohla pokračovat, navzdory tomu, že s sebou opět nesla riziko, že poklad bude placen krví ziskuchtivých loupežníků. Martin, vedoucí tábora dokončil své vyprávění, nikdo ani nedutal a do vzniklého ticha se ozval znovu jeho pevný hlas: „To nejdůležitější jsem vám ale ještě neřekl. Já sám totiž vlastním perlu mno-

hlas: „Ano, všechno je rychlejší, než jste očekávali, ale máte TEĎ jet do České republiky. Je to správný čas.“ Tak jsme se připravovali na cestu do ČR a začali jsme sbírat podporu. V srpnu toho roku – jenom o šest měsíců později – jsme dorazili do Kolína na biblickou školu. První čtyři roky jsme tu působili jako asistenti Jima Sabelly, ale pak jsme věděli, že Bůh chce, abychom tady zůstali delší dobu, aby ČR byla naším domovem. Tak jsme se vrátili zpátky do Ameriky a žádali jsme o dlouhodobou misijní službu v ČR. Stali jsme se v roce 2005 CAREER MISSIONARIES (misionáři na plný úvazek) Assemblies of God. Jsme rádi, že tady v ČR můžeme být a sloužit. Ano, někdy je služba těžká (pro kohokoliv), ale máme jistotu v srdci, že tady máme být. Tak se snažíme být věrní ve službě a dělat to, co Bůh po nás chce. Známe svého Boha a víme, že je věrný a dobrý. Udělá to, co slíbil, a má velká zaslíbení pro tento národ. Víme, že to nejlepší je ještě před námi! Andrea Morrison

Martin se usmál a pokračoval dál: „Víte, ti všichni blázniví lovci pokladů často při své honbě za ziskem ztratili úplně všechno, někteří i život. Já jsem našel poklad, který mi nikdo nevezme a navíc skrze něj získám život věčný. Můj poklad je Bible a tou perlou je Ježíš, který za mě zemřel, abych já mohl žít v tom nejlepším království! Můj poklad se od těch pozemských liší také tím, že může patřit každému, kdo po něm zatouží. Jenže takový poklad je potřeba dobře prozkoumat a ne ho nechat ležet na dně oceánu. Také je potřeba jej dobře střežit, aby do něj někdo nepodstrčil něco, co tam nepatří. Tak třeba tento náhrdelník se přetrhl a někdo tam podstrčil falešné perly. Kdo mi pomůže a odhalí falešné perly? Ty pravé perly pak denně ukrývejte ve svém srdci a čeká vás odměna z rukou Krále králů. Tak neváhejte a pojďte se přidat. teta Dana

STRÁNKA PRO DĚTI A MLÁDEŽNÍKY Vítězný obrázek pro příběh z NZ: Pavel a Silas zpívají ve vězení

Paťko Socháň, 7 let

Vojta Lakomý, 11 let

Honzík Kafka, 5 let

Tonda Lakomý, 8 let

Milé děti, děkuji Vám za krásné obrázky, které jste mi poslali. Rovněž jsem dostal svědectví: „Jmenuji se Libor Přidal. Chodím do ZŠ Komenium v Olomouci. Je mi dvanáct let a nebojím se chodit do házené s tričkem Bůh tě vidí, Bůh tě miluje. Může to být povzbuzení pro mnohé z nás.“ Mě osobně to velice povzbudilo. Přeji Vám mnoho Božího požehnání do nového školního roku. Váš Bohouš.

David Prokop, 6 let

Vítězný obrázek pro příběh ze SZ: Šalomoun a královna ze Sáby Lucie Dušková, 10 let

Míša Hartová, 10 let

Martínek Hart, 6 let

Barbarka Socháňová, 9 let

Nelinka Václavská, 6 let

Honzík Kafka, 5 let

Péťa Sedláčková, 6 let

Vít Vrchovský, 11 let

Duchovní soustředění Zlaté Hory, 14. - 21. 7. 2012

Společná pastorálka ACČR a ACS Jasná, Tatry, Slovensko, 16. - 19. 5. 2012

Jak máme žít v posledních dnech?

Recommend Documents