Jaderné elektrárny Obrovské množství energie lidé objevili v atomu – a naučili se tuto energii využívat k výrobě elektrické energie. Místo fosilních paliv se v atomových elektrárnách k ohřívání vody využívá štěpení uranu (dosud izotopu 235), při kterém se uvolňuje velké množství energie. Místo 1 tuny uhlí se spotřebuje jen přibližně 10g gramů jaderného paliva. Zdálo by se tedy, že je vše vyřešeno – vždyť z atomových elektráren žádný oxid uhličitý, ani jiné plyny neunikají. Bylo by to výborné, kdyby však s těmito elektrárnami nebyly spojeny obrovské obavy z jejich havárií a nejistota, že by při jejich rozsáhlém využívání mohlo docházet i k celkovému zvyšování radioaktivity v prostředí vzhledem k dosud nevyřešenému způsobu nakládání s vyhořelým jaderným odpadem.
Těžba uranu v České republice Uranové hornictví patřilo od roku 1945 až do poloviny 90. let minulého století k významným průmyslovým odvětvím v České republice a v produkci uranového koncentrátu zaujímala Česká republika přední místo ve světě. Od konce 80. let minulého století však docházelo postupně ke snižování těžby uranové rudy a to jednak z důvodu vytěžení některých ložisek a zejména z důvodu výrazného snížení možnosti odbytu v důsledku politicko-ekonomických změn, které se udály na přelomu 80. a 90. let minulého století. Stále však představuje uranové
hornictví významný domácí zdroj suroviny pro českou energetiku.V současné době probíhá těžba již pouze v jednom hlubinném dole na ložisku Rožná s pravděpodobným ukončením těžby kolem roku 2012.
Výsledkem úpravy je tzv. žlutý koláč
Zde se rozhodne, zda ruda půjde na skládku nebo k chemickému zpracování.
Zde se ruda drtí.
Zde se ruda louhuje.
Na konci procesu je moderní čistička
Nakládání s radioaktivními odpady Odpovědnost za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů v ČR převzal na základě tzv. atomového zákona stát. Pro související činnosti založil organizační složku Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Posláním SÚRAO je zajišťovat na území České republiky bezpečné ukládání radioaktivních odpadů v souladu s požadavky na ochranu člověka i životního prostředí před nežádoucími vlivy těchto odpadů. Odpady ze zdravotnictví, průmyslu, z výzkumu používajícího radioaktivní materiály a z provozu českých jaderných elektráren jsou odpady nízkoaktivní a středněaktivní. Svou radioaktivitu ztratí za několik set let. Ukládají se v někdejším dole Richard u Litoměřic, ve starém dole Bratrství u Jáchymova. Použité jaderné palivo je nyní skladováno v JE Dukovany a provoz zahájil sklad v Temelíně. Tam může být použité palivo uloženo až 60 let. Počítá se ale, že po přepracování může být opět sloužit k další výrobě, protože zatím bylo energeticky využito jen ze 4%.
Likvidace dolů a odstraňování následků těžby a úpravy uranové rudy Likvidace hlubinných uranových dolů a odstraňování následků těžby a úpravy spočívá v likvidaci a zabezpečení důlních děl, případně volných prostor po dobývání v podzemí, ve vytvoření nového vodního režimu důlních vod, odstranění nebo nalezení nového využití povrchových objektů, rekultivaci odvalů, poklesových kotlin a propadů, a zejména sanaci a rekultivaci odkališť chemických úpraven. Zcela specifickým problémem je sanace chemické těžby na ložisku Stráž pod Ralskem, kde chemická těžba byla ukončena v roce 1996. Odstraňování kyselých roztoků z podzemních kolektorů a sanace horninového prostředí bude trvat ještě desítky let.
Havárie jaderných elektráren Havárie jaderné elektrárny Černobyl 26. dubna 1986 K události došlo ve 4. bloku jaderné elektrárny v Černobylu, která leží na území dnešní Ukrajiny. Černobylská jaderná elektrárna, kterou tato jaderná nehoda postihla, se nachází zhruba 130 kilometrů severně od hlavního města Ukrajiny, Kyjeva – blízko hranice s Běloruskem. Nehodu způsobil experiment, který měl v reaktoru jaderné elektrárny ověřit setrvačný doběh turbogenerátoru. Test měl být proveden těsně před odstavením reaktoru z provozu. Experimentem se mělo zjistit, zda bude generátor jaderného reaktoru po rychlém uzavření páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 sekund napájet
proudem čerpadla havarijního chlazení. Před zahájením testu a v jeho průběhu došlo k několika vážným lidským chybám a nedodržení bezpečnostních předpisů. Následkem toho v průběhu experimentu nekontrolovatelně vzrostl výkon reaktoru, došlo k přehřátí paliva a destrukci jeho pokrytí. Následovala jaderná havárie - dva výbuchy (zhruba 40 – 60 sekund po zahájení experimentu). Jaderný reaktor byl přetlakován tak, že pára při první explozi odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Druhá exploze následovala v rozmezí dvou až pěti sekund po první a došlo k ní (podle jedné z verzí) vniknutím vzduchu do reaktoru a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem.
Zemětřesení, cunami a Fukušima Do dvou minut po výjimečném zemětřesení 11. 3. 2011 se ve 14.48 h japonského času všechny jaderné reaktory (které byly v provozu) bezpečně odstavily. Krátce po zemětřesení však přišla horší pohroma: desetimetrová vlna cunami. Hráze jaderné elektrárny Fukušima počítaly se šestimetrovou. Vlna zničila pomocná zařízení areálu, ale co bylo nejhorší, i nádrže s palivem pro dieselgenerátory, které mají zásobovat areál proudem při výpadku hlavního napájení. Záložní napájení čerpadel chladicí vody tedy fungovalo jen hodinu. Pak přišly na řadu baterie. Ty vydržely osm hodin. Pak se nedostatečně ochlazovaný reaktor začal přehřívat. Přehřívání generovalo vodní páru, která na styku s kovy dá vzniknout třaskavému vodíku. Ventilace ani rekombinátory vodíku, které jsou pro takový případ v elektrárnách instalované, nestačily (nebo po zásahu cunami nefungovaly) a výbuchy vodíku postupně odpálily střechy všech tří reaktorových bloků. Jaderné palivo se při nedostatku vody v aktivní zóně začalo tavit. Personál elektrárny zvolil jedinou možnost, která zbývala – začalo zalévání reaktorů mořskou vodou.
Budoucnost rozvoje energetiky Pro budoucnost (pro udržitelný rozvoj) jsou nezbytné dvě cesty, které musí splynout v jeden proud: - První z nich je šetření energií, její lepší hospodárnější využívání. - Druhou cestou je využívání obnovitelných energetických zdrojů (OZE), které neohrožují, nebo méně ohrožují prostředí. Takovými zdroji energie je i v dávných dobách využívaná sluneční energie, energie větru, energie vody i energie získávaná z biomasy. Jejich současné využívání je ovšem na daleko vyšší technické úrovni - a stále se zdokonaluje.
