Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Tereza Veverková. Drogová závislost na pervitinu a její léčení

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Tereza Veverková Drogová závislost na pervitinu a její léčení

Vedoucí: Mgr. Martin Jelínek 2012

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Drogová závislost na pervitinu a její léčení zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

Tereza Veverková

26. 4. 2013

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora- Neužívejte dílo komerčně- Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

2

Anotace

Jak jiţ plyne z názvu, práce se zabývá závislostí na pervitinu a její léčbou. Hlavním cílem je zjistit, co vedlo mladé lidi ve věku od pětadvaceti do dvaatřiceti let k tomu, aby se své závislosti na pervitinu zbavili a jakým způsobem toho dosáhli. Práce je tedy rozvrţena systematicky od základních informací, které pojednávají obecně o drogách, o jejich dělení, dále hlouběji o pervitinu, o závislostech a specificích závislosti na pervitinu, aţ po důvody, které vedou k abstinenci a nejrůznější léčebné metody a techniky. Poté se čtenář dostává k druhé části práce a seznamuje se s informacemi, jeţ souvisí s vlastním výzkumem. Jedná se zejména o informace ohledně respondentů, obce, ve které byl výzkum prováděn a samozřejmě výsledky dotazníkového šetření. Nejčastějšími důvody, které vedly dotazované k abstinenci, byly následující: rodina, přátelé, partneři, jejich vlastní zdraví a peníze. Jistý význam měl také vliv ,,party“, coţ také potvrdil jeden z respondentů. Dalším výsledkem výzkumu byl fakt, ţe většina respondentů se závislosti na zmiňované droze zbavila vlastními silami. V závěru práce jsou pro zajímavost uvedeny statistiky týkající se léčby uţivatelů stimulancií v kraji Vysočina.

Klíčová slova:

Drogy Pervitin/metamfetamin Závislost Léčba Terapie

3

Annotation

The work deals with a methamphetamine addiction and its treatment as it name implies. The main goal is to find out what led young people between the ages of twenty-five to thirty-two years to get rid of their addiction to methamphetamine and how they achieved this. My work is divided systematically, from basic information; it generally deals with drugs, with their division, as well as with deeper information about meth, addiction in general and specifics of addiction to methamphetamine, to the reasons which lead to abstinence and the various treatment methods and techniques. The reader gets to the second part of graduate’s work now and he acquaints with information that is connected with my own research. It includes information of the respondents, the village in which the research was applied and the results of the questionnaire of course. The most common reasons for abstinence interviewed were as follows: family, friends, partners, their own health and money. One of the respondents confirmed that the “bunch“ had also some influence on abstinence. Another result of the research was the fact that the majority of respondents, who were addicted to methamphetamine, get rid of their addiction own. There are mentioned some statistics relating to the treatment of stimulant users in the region Highlands at the end of graduate’s work.

Index term: Drugs Methamphetamine Drug addiction Treatment Therapy

4

Poděkování

Děkuji vedoucímu mé absolventské práce za přínosné rady a připomínky. Děkuji všem respondentům za pomoc a ochotu s vyplňováním dotazníků. Děkuji také své rodině za pomoc a podporu.

5

Obsah Obsah ........................................................................................................................... 6 Úvod ............................................................................................................................. 8 1 Drogy a jejich dělení ................................................................................................. 9 1.1 Drogy a drogová terminologie ........................................................................... 9 1.2 Dělení drog ....................................................................................................... 10 2 Pervitin a projevy závislosti na něm ....................................................................... 13 2.1 Pervitin ............................................................................................................. 13 2.2 Projevy a stadia závislosti na metamfetaminu ................................................. 15 2.2.1 Drogová závislost ...................................................................................... 15 2.2.2 Projevy závislosti na pervitinu .................................................................. 16 2.2.3 Stadia závislosti......................................................................................... 17 2.2.4 Modely závislosti ...................................................................................... 19 2.2.5 Základní směry pohledu na závislost ........................................................ 20 3 Boj se závislostí ...................................................................................................... 21 3.1 Důvody proč přestat brát drogy, proč abstinovat ............................................. 21 3.2 Jakými způsoby se lze závislosti zbavit ........................................................... 22 3.2.1 Protidrogová léčba .................................................................................... 22 3.2.1.1 Definice a cíle protidrogové léčby ......................................................... 23 3.2.1.2 Výběr vhodné léčby ............................................................................... 24 3.2.1.3 Vícenásobná a kombinovaná léčba ........................................................ 24 3.2.1.4 Pomoc drogově závislým ....................................................................... 25 3.2.2 Psychologická léčba .................................................................................. 27 3.2.2.1 Kognitivně-behaviorální terapie............................................................. 28 3.2.2.2 Posilování komunitních vazeb ............................................................... 28 3.2.2.3 Motivační rozhovory .............................................................................. 28 3.2.2.4 Incentivní terapie (contingency management) ....................................... 29 3.2.2.5 Technika vyhasínání (vystavování spouštěčům/cue exposure therapy). 29 3.2.2.6 Psychodynamické a interpersonální terapie ........................................... 30 3.2.2.7 Poradenství ............................................................................................. 30 3.2.2.8 Skupinové poradenství ........................................................................... 30 3.2.2.9 Prevence relapsu..................................................................................... 31 3.2.3 Farmakoterapie .......................................................................................... 31 3.2.3.1 Substituční léčba .................................................................................... 31 3.2.3.2 Detoxifikace ........................................................................................... 32 3.2.4 Program dvanácti kroků, rezidenční léčba a terapeutické komunity ........ 33 3.2.4.1 Anonymní narkomani ............................................................................ 34 3.2.4.1.1 Programy podpory pomocí Dvanácti kroků ........................................ 34 3.2.4.1.1 Následná péče...................................................................................... 35 3.2.4.2 Programy rezidenční léčby a terapeutické komunity ............................. 35 3.2.5 Rodinná terapie ......................................................................................... 36 3.2.6 Socioterapeutické kluby ............................................................................ 37 3.2.7 Další intervence ......................................................................................... 37 3.2.7.1 Krátké intervence ................................................................................... 37

6

3.2.7.2 Programy výměny jehel a injekčních stříkaček ..................................... 38 3.2.7.3 Prevence a léčba hepatitidy .................................................................... 39 3.2.8 Léčba pomocí víry..................................................................................... 39 3.2.9 Svépomocné příručky................................................................................ 40 3.2.10 Techniky pouţívané při léčbě závislostí ................................................. 40 3.2.11 Zbavení se závislosti vlastními silami..................................................... 42 4 Charakteristika obce zvolené k výzkumu ............................................................... 43 5 Charakteristika respondentů .................................................................................... 44 6 Zvolený výzkum...................................................................................................... 44 7 Vyhodnocení dotazníků .......................................................................................... 46 8 Statistiky.................................................................................................................. 48 Závěr .......................................................................................................................... 49 Seznam pouţité literatury ........................................................................................... 52 Přílohy ........................................................................................................................ 56 Příloha č. 1 ............................................................................................................. 56 Příloha č. 2 ............................................................................................................. 60

7

Úvod

Má absolventská práce se zabývá závislostí na pervitinu a jejím léčením. Toto téma jsem zvolila z osobních důvodů – mnoho mých přátel bylo na pervitinu závislých řadu let a pak „jako mávnutím kouzelného proutku“ se z této závislosti všichni téměř ve stejnou dobu vymanili. Tato záhada nebo moţná i tak trochu „zázrak“ mi dali impuls, potaţmo cíl mé práce, ke zkoumání toho, co vedlo tyto mladé lidi ve věku od pětadvaceti do dvaatřiceti let k tomu, aby přestali pervitin uţívat a jakým způsobem se své závislosti zbavili. Lidé, kteří jsou závislí na drogách, je často přestávají brát kvůli svým blízkým, kvůli sobě, svému zdraví a z ekonomických důvodů. Má domněnka je však zde i taková, vzhledem k tomu, ţe tito lidé přestali uţívat pervitin téměř najednou, ţe se v tomto ohledu ovlivnili i vzájemně. Všichni bydleli v obci Dobronín na Vysočině, nyní se mnoho z nich odstěhovalo do Jihlavy nebo do jiných větších měst. Proto nebylo snadné se všemi se spojit a získat tak vyplněné dotazníky v plném počtu. Obdrţela jsem tudíţ deset vyplněných dotazníků, které jsem následně vyhodnocovala. I toto číslo mi však přijde na jednu malou obec velmi vysoké. Práci rozdělím na osm hlavních kapitol. První tři kapitoly se zakládají na odborné literatuře a zabývají se drogami obecně a jejich dělením. Rovněţ také pervitinem neboli metamfetaminem, projevům závislosti na něm a bojem se závislostí, tedy různými způsoby léčby a moţnostmi, jak se závislosti zbavit. Další kapitoly směřují k samotnému výzkumu, tudíţ v nich představuji obec, ve které je výzkum prováděn a ze které pochází i samotní respondenti. Dále přibliţuji čtenářům respondenty, vysvětluji, proč jsem zvolila právě dotazníkové šetření, vyhodnocuji výsledky výzkumu a na závěr také pro zajímavost uvádím různé statistiky týkající se léčby uţivatelů stimulancií v kraji Vysočina.

8

1 Drogy a jejich dělení

První kapitolu bych pro lepší orientaci v této problematice ráda věnovala definici drog, s nimi souvisejícím termínům (mám na mysli například vymezení pojmů toxikomanie, narkomanie a podobně) a dělením drog.

1.1 Drogy a drogová terminologie V odborné terminologii jsou drogy označovány zkratkou OPL neboli omamné a psychotropní látky. Miroslav Noţina ve své knize Svět drog v Čechách uvádí, ţe pojmem „droga“ se rozumí látky a léky, obzvláště jsou-li zneuţívány či uţívány za účelem změny nálady, vědomí, tlumení nebo povzbuzení psychických a fyzických funkcí, případně za účelem navození mimořádných záţitků, jako jsou například halucinace. Světová zdravotnická organizace (WHO) povaţuje za drogu jakoukoli látku, která můţe pozměnit jednu nebo více funkcí organismu, pokud je do těla vpravena. V minulosti byla ovšem slovem „droga“ myšlena léčebná substance rostlinného či ţivočišného původu.1 S drogovou problematikou souvisí také určité odborné výrazy, které zde představím především kvůli hlubšímu porozumění danému tématu. Jedná se zejména o následující pojmy: Narkotika – uklidňující, uspávající látky nebo také látky slouţící k utlumení bolesti či aplikaci narkózy (například morfin) Narkomanie – chorobná závislost na narkotikách Toxikomanie – psychická i fyzická (somatická) závislost na psychotropních látkách; dále se dělí na monotoxikomanii, tedy závislost na jednu psychoaktivní látku a polytoxikomanii čili závislost na několik drog najednou Tolerance – postupné zvyšování dávek drogy za účelem dosaţení stejného účinku získaného v minulosti aplikací niţší dávky psychoaktivní látky 1

Viz Noţina 9, 10

9

Craving – baţení po psychoaktivní látce „Flashback“ – náhlý projev psychotického účinku drogy bez jejího bezprostředního uţití (můţe nastat po několika dnech aţ letech) Abstinenční příznaky- odvykací příznaky se objevují u všech drog, tedy u legálních i nelegálních, avšak s rozdílnými příznaky i rozdílnou intenzitou; mezi abstinenční příznaky patří například: rozšířené zornice, slzení, zívání, zvýšená teplota, pocení, zimnice, třes, úzkost, nechutenství atd. Abstinenční syndrom – nebo téţ odvykací syndrom je soubor abstinenčních příznaků vyskytujících se pohromadě, který nastává po absenci dlouhodobě či opakovaně uţívané drogy2 Relaps/recidiva – „návrat k nemoci, která jiţ byla vyléčena nebo u ní vymizely příznaky“3

1.2 Dělení drog Omamné a psychotropní látky lze rozdělit dle dvou různých kritérií, jimiţ jsou: postoje společnosti k droze a působení drog na psychiku člověka. Dle postoje společnosti se drogy dělí na: Legální drogy – jsou drogy, které jsou v naší společnosti tolerovány – jedná se o alkohol, nikotin, kofein, léky (například hypnotika či benzodiazepiny)

Nelegální drogy – jsou drogy, jejichţ výroba a distribuce je v naší společnosti zákonem zakázána a povaţována za trestnou činnost

2

Viz Kalina a kol. Cit. podle Magdalény Fišerové. Drogy a drogové závislosti 1, 114, 115; Viz Noţina 12, 13 3 Obecně o závislostech: Relaps, recidiva. Pomoc v závislosti...: ...pomůžeme, poradíme [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/akt/relaps--recidiva

10

– mezi tyto drogy patří například marihuana, hašiš, extáze, LSD, kokain, pervitin, heroin atd.

Dále se omamné a psychotropní látky podle hlediska postoje společnosti a podle intenzity účinku a míry rizika vzniku závislosti dělí na: Měkké neboli lehké drogy – do této skupiny patří drogy, které je moţno uţívat v přijatelné míře a není zde velké riziko vzniku závislosti či negativního dopadu na lidský

organismus,

jsou

tedy

obecně

povaţovány za „bezpečnější" – mezi měkké drogy je zahrnována například káva, tabákové výrobky, alkohol, konopné drogy, lysohlávky či extáze Tvrdé neboli těţké drogy – u těchto drog je výrazně vyšší riziko vzniku závislosti a s ním spojené zdravotní problémy a další obtíţe – k těţkým drogám je řazen zejména kokain, pervitin či heroin

Drogy se také dělí dle jejich působení na psychiku zdravého člověka na: Tlumivé látky – mají zklidňující, uvolňující účinky, které způsobují ospalost, pasivitu a zpomalení reakcí, na některých tlumivých látkách (například na heroinu) vzniká těţká fyzická závislost –

tlumivé

látky

zahrnují

alkohol,

léky

(anxiolytika,

hypnotika), heroin, morfin Povzbuzující látky – jejich účinky se projevují zvýšenou aktivitou a výkonem organismu, euforií a absencí potřeby jídla a spánku, u

11

stimulačních drog dochází také často k hluboké psychické závislosti – jedná se například o nikotin, kofein, kokain a pervitin Halucinogenní látky – působí hlavně v oblasti lidské psychiky, ovlivňují vědomí a proţívání, způsobují zrakové a sluchové halucinace, ovlivňují vnímání barev a prostoru, jejich

nebezpečí

spočívá

především

v nepředvídatelnosti účinků na lidskou psychiku – mezi nejčastější halucinogenní drogy patří LSD a lysohlávky4

Důleţité rozdělení návykových látek uvádí ve své knize také Kamil Kalina a kolektiv. Rozdělují je na alkohol; tabák; konopné drogy (marihuana, hašiš); MDMA (extáze, jeţ je umístěna na rozhraní stimulancií a halucinogenů); halucinogenní drogy neboli psychedelika se dělí na přírodní rostlinné (lysohlávky, durman) a ţivočišné drogy (ropuší jed – bufotenin) a na syntetické drogy (LSD); stimulancia, téţ psychostimulancia (kokain, amfetamin, pervitin čili metamfetamin); těkavé látky, jinými slovy prchavé látky či inhalační drogy (toluen, aceton, éter, rajský plyn); léky vyvolávající závislost (analgetika - opioidní a neopioidní uţívané k utlumení bolesti, hypnotika a sedativa - léčící závaţné poruchy spánku a anxiolytika – určeny ke zmírnění patologické úzkosti a strachu) a nakonec opioidy a opiáty (heroin, morfin, metadon, „braun“).5

4

Viz Noţina 9, 10; Viz Rozdělení drog. Substituční-léčba.cz: Stránky o závislosti [online]. 2012, 4.10.2012 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/rozdeleni-drog 5 Viz Kalina a kol. Cit podle Jakuba Minaříka. Drogy a drogové závislosti 1, 159, 162, 164; Cit. podle Michala Miovského 169, 170, 175; Cit. podle Karla Hampla 187, 189, 193; Cit. podle Jakuba Minaříka, Tomáše Páleníčka 200

12

2 Pervitin a projevy závislosti na něm

V této kapitole se zaměřím na stručný popis pervitinu, jenţ je pro mou práci stěţejní drogou. Ráda bych zmínila, o jakou látku se jedná, jakými způsoby se aplikuje a jaké jsou projevy a důsledky jejího uţívání. Druhou podkapitolu věnuji projevům, stádiím a důsledkům závislosti na pervitinu.

2.1 Pervitin Metamfetamin neboli pervitin (hovorově téţ „piko“, „péčko“, „perník“, „peří“, „čeko“, „meth“) je syntetická stimulační nelegální droga, která patří mezi budivé aminy, stejně jako například amfetamin nebo methylendioxyamfetamin MDMA, jinými slovy extáze. Dříve byly pouţívány jako léky proti narkolepsii čili chorobné spavosti, únavě nebo jako látky zneuţívané bojovými jednotkami za účelem dosaţení vyššího výkonu. Čistý metamfetamin je syntetizován ve formě hořkého bílého mikrokrystalického prášku bez zápachu. Zabarvení do ţluta či do fialova způsobují přidané příměsi. Pervitin je řazen mezi nejnebezpečnější drogy vůbec, je vysoce návykový a můţe vést k tělesnému chátrání. Často je nezákonně vyráběn z efedrinu. Václav Senft ve svém článku uvádí, ţe aminy jsou po marihuaně celosvětově nejuţívanější nelegální drogou. Poprvé byl pervitin syntetizován v Japonsku roku 1888, kde ji také za druhé světové války pouţívali japonští sebevraţední piloti kamikadze. V České republice byla droga zneuţívána a vyráběna jiţ před rokem 1989, avšak v menším rozsahu neţ je syntetizována a zneuţívána nyní.6 Způsoby aplikace této drogy mohou být různé. Nejčastějším způsobem uţívání je sniffing neboli šňupání, po kterém se účinek drogy dostaví během pěti aţ deseti minut, dále pak intravenózní čili nitroţilní aplikace, kdy účinek drogy působí zcela bezprostředně po uţití. Méně častými způsoby aplikace pervitinu je také 6

Viz Nešpor, Müllerová 99; Viz Kalina a kol. Cit. podle Jakuba Minaříka. Drogy a drogové závislosti 1, 166; Viz SENFT, Václav. Metamfetamin [online]. 2009 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://ciselniky.dasta.stapro.cz/hypertext/201030/hypertext/SFADL.htm

13

kouření nebo inhalování, jeţ nastupuje zhruba hodinu po uţití drogy a posledním způsobem je orální aplikace, jejíţ účinek se projeví také zpravidla hodinu po poţití. Různé způsoby aplikací metamfetaminu způsobují také různé zdravotní obtíţe a problémy. Nejrizikovějším způsobem uţívání je aplikace intravenózní, protoţe vede k nákaze přenosných infekčních onemocnění, jako je virus HIV či virové ţloutenky i k lokálnímu poškození, mezi něţ patří například záněty ţil, hnisavé procesy v místě aplikace nebo dokonce zasaţení tepny. Při šňupání hrozí nebezpečí úplného rozleptání nosní přepáţky, a to díky leptavému účinku, jenţ působí na nosní sliznici.7 Aplikace metamfetaminu zpočátku zvyšuje fyzickou i psychickou výkonnost organismu – dochází tedy ke stimulaci jak psychické, tak ke stimulaci fyzické. Projevuje se zvýšenou hovorností, koncentrací na nějakou (mnohdy nesmyslnou) činnost, rozšířenými zornicemi, navozuje pocity euforie, sebejistoty a zvyšuje pozornost a soustředěnost. Při dlouhotrvajícím chronickém uţívání (období abstinence střídající se s obdobím uţívání) však dochází velmi rychle ke vzniku psychické závislosti (fyzická závislost na této droze nevzniká, fyzické obtíţe spojené s abstinencí jsou důsledkem vystupňované únavy) a rychle také stoupá tolerance spojená s aplikací stále vyšších dávek. Mezi neţádoucí účinky však patří i ztráta hladu či nechuť k jídlu a ztráta pocitu ţízně, coţ můţe vést aţ k dehydrataci organismu a výraznému hubnutí. To vede k fyzickým problémům jako je hubnutí, zhoršení imunitního systému, poškození zubní skloviny aţ rozpad zubů, porucha spánku a močení, porucha štítné ţlázy, poškození jater, smrtelný infarkt myokardu, mozkové krvácení nebo trvalé poškození mozku, které můţe vést například k demenci. Metamfetamin rovněţ působí na psychiku člověka. Velmi častý je paranoidní či paranoidně-halucinatorní syndrom, který se rozvíjí v rámci vznikající toxické psychózy a bývá spojen s neklidem, vztahovačností, strachem, depresemi, sebevraţednými tendencemi či chorobnou ţárlivostí. Toto onemocnění je svými příznaky srovnatelné se schizofrenií, jeţ můţe braní pervitinu rovněţ vyvolat. Akutní intoxikace (předávkování) je doprovázena neklidem, hyperaktivitou, bolestí hlavy, tachykardií, tedy zvýšenou tepovou frekvencí a srdeční arytmií (poruchou srdečního rytmu). Tělesná teplota se zvýší, intoxikace někdy vyvolává křeče a delirium,

7

Viz SENFT, Václav. Metamfetamin [online]. 2009 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://ciselniky.dasta.stapro.cz/hypertext/201030/hypertext/SFADL.htm; Viz Kubánek, Polívka 78

14

předávkovaný cítí těţkou bolest na hrudi a můţe upadnout aţ do kómatu.8 Se závislostí na pervitinu se také vyskytuje abstinenční syndrom, a to ve třech fázích. První fáze nastává okamţitě po vysazení drogy a projevuje se únavou, několikadenním přerušovaným spánkem, silnými pocity hladu, úzkosti, depresemi, někdy dokonce sebevraţednými myšlenkami. Druhá fáze trvající dny aţ týdny je typická cravingem, tedy silnou touhou po droze. Proto pak velmi často dochází k relapsům. Deprese a podráţděnost v této fázi přetrvává, někdy je doplněna poruchami spánku. V poslední fázi jsou obtíţe méně intenzivního rázu, kdy depresivní proţívání i baţení obyčejně slábnou. Doba trvání je většinou několik týdnů aţ měsíců.9

2.2 Projevy a stadia závislosti na metamfetaminu V této podkapitole bych ráda zmínila, co to vůbec závislost je, jak se projevuje a jak ji poznáme. Nejprve ji popíši obecně a poté konkrétně ve vztahu k pervitinu. Dále se zaměřím na stadia závislosti.

2.2.1 Drogová závislost Dle pana doktora Riesela se mnozí odborníci shodují na faktu, ţe závislost je chorobnou a vystupňovanou formou návyku. Martin Hajný ve své knize popisuje závislost jako onemocnění, které je charakteristické cravingem neboli baţením po droze (případně po jiných objektech závislosti). Baţení (craving) je velmi silná touha po psychoaktivní látce. Dalším projevem závislosti je pokračování v uţívání i přes vědomí, ţe si tím nemocný způsobuje mnoho nepříjemných problémů, a to jak zdravotních, tak sociálních nebo ekonomických. Jak píší v knize Léčba a prevence závislostí Karel Nešpor a Ladislav Csémy, syndrom závislosti se dále projevuje 8

Viz Prev-Centrum: Pervitin. O.s. Prev-Centrum [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.prevcentrum.cz/Pervitin; Viz SENFT, Václav. Metamfetamin [online]. 2009 [cit. 2012-0416]. Dostupné z: http://ciselniky.dasta.stapro.cz/hypertext/201030/hypertext/SFADL.htm; Viz Presl 16, 17; Viz Riesel 34; Viz Kubánek, Polívka 79 9 Viz Kalina a kol. Cit. podle Jakuba Minaříka. Drogy a drogové závislosti 1, 166

15

somatickým odvykacím stavem (kdy je psychoaktivní látka uţívána z důvodu zmírnění abstinenčních příznaků), zvyšováním tolerance (viz předchozí kapitola), obtíţemi v kontrole uţívání drogy (například s mnoţstvím látky) nebo zanedbáváním svých zálib a blízkých osob. Diagnostikovat syndrom závislosti však lze většinou v tom případě, ţe během posledního uplynulého roku došlo k minimálně třem výše zmíněným jevům. Také doktor Jiří Presl ve své knize nazvané Drogová závislost definuje závislost na drogách jako onemocnění. Na druhou stranu připouští, ţe jde také o určitý společenský fenomén, vzhledem k tomu, ţe se s důsledky tohoto onemocnění potýká (kromě postiţených jedinců) i okolní společnost.10 Závislost se rozděluje na psychickou a fyzickou. Psychická závislost bývá často podceňována, coţ je základní chyba, neboť právě psychická závislost je velmi těţce ovlivnitelná. K jejímu zvládnutí je zapotřebí nejen pevná vůle, ale i delší časové období (měsíce aţ roky) a mnohdy i odbornou péči. Fyzická závislost způsobuje abstinenční syndrom v době vysazení drogy, ale fyzickou závislost lze překonat během několika dní.11 Doktor Petr Riesel zmiňuje i závislost primární, jeţ vzniká u lidí, kteří od počátku drogu aplikovali z toxikomanických důvodů, a závislost sekundární, která se vyvinula z neadekvátního (častého či nadměrného) uţívání léků. Tato závislost tedy vznikla jako „nehoda“.12

2.2.2 Projevy závislosti na pervitinu Časté, pravidelné uţívání metamfetaminu vede k návyku a poté k samotné závislosti. Pro vytvoření závislosti je třeba zpravidla dlouhodobého uţívání s aplikací obyčejně několikrát týdně, avšak to, jakým způsobem drogu uţivatel aplikuje nemá při vzniku závislosti ţádnou váhu. Závislost většinou nevznikne po jednorázovém uţití, ani po dlouhodobějším uţívání, které můţe trvat například měsíc. Závislost na pervitinu se ve většině případů rozvíjí několik měsíců, typicky tři čtvrtě roku aţ rok a půl. Tento proces vzniká celkem pomalu, coţ je velmi zrádné. Další záludností je fakt, ţe uţivatelé získají mylný dojem a myslí si, ţe nemohou být závislí, vzhledem 10

Viz Riesel 18; Viz Hajný 14; Viz Presl 46; Viz Nešpor, Csémy 32, 33 Viz kol. autorů SANANIM 20 12 Viz Riesel 10 11

16

k tomu, ţe jsou schopní několik dní abstinovat, a to bez jakýchkoli obtíţí. Jak jsem uvedla jiţ výše, vzniká pouze psychická závislost na této droze. Ta je však tou závaţnější formou z hlediska léčby. Kromě psychické závislosti se zde však objevuje ještě sociální „závislost“ na skupině lidí, ve které se droga uţívá, distribuuje či syntetizuje.13

2.2.3 Stadia závislosti Tuto kapitolu věnuji stadiím vzniku a rozvoje závislosti. Pro srovnání zde uvedu tyto fáze dle několika autorů, jimiţ jsou: Petr Riesel, Fr.-Christoph Göhlert a Frank Kühn a nakonec Miroslav Noţina. Podle prvního výše zmíněného autora, tedy Petra Riesela, existují čtyři stadia rozvoje závislosti: Stadium experimentální – občasné uţití drogy bez neţádoucích účinků Stadium příleţitostného uţívání – rekreační, většinou víkendové uţívání Stadium pravidelného uţívání – častější uţívání drogy, ztráta zájmu o své blízké, koníčky, školu či zaměstnání, zvýšení tolerance, uţívání drogy i přes vědomí o škodlivosti látky na zdraví Stadium návyk a závislost – droga je ve středu zájmu a poškozuje veškeré oblasti ţivota včetně zdraví14 Stadia závislosti neboli fáze vývoje návyku dle Fr.-Christopha Göhlerta a Franka Kühna: Euforické počáteční stadium – uţívání drogy za účelem uvolnění, zbavení se úzkosti a nárůstu sebevědomí 13

Viz Prev-Centrum: Pervitin. O.s. Prev-Centrum [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.prevcentrum.cz/Pervitin; Viz Hajný 14 14 Viz Betel Česka republika. O drogách a závislosti: Závislost. [online]. [cit. 2012-08-06]. Dostupné z: http://www.komunitabetel.cz/cs/o-drogach/

17

Kritické stadium navykání – nárůst tolerance a s tím spojené zvyšování dávek drogy, vznik problémů například v zaměstnání, škole či finančních problémů, zanedbávání zálib a poruchy sebehodnocení Stadium návyku, respektive závislosti – ztráta kontroly nad mírou uţívání drogy, kriminalita, sociální exkluze, změna osobnosti, abstinenční syndrom a fyzické poškození Chronické stadium rozkladu – úbytek snášenlivosti návykové látky, zchudnutí, často vedoucí aţ k bezdomovectví, zanedbanost, separace, těţká fyzická i psychická onemocnění Miroslav Noţina ve své knize Svět drog v Čechách představuje druhy zneuţívání (neboli abúzu, coţ je nadměrné – velmi časté nebo vysoce dávkované uţívání) drog: Příleţitostně-experimentální zneuţívání – výjimečné (maximálně pětkrát za ţivot) experimentální uţití drog Rekreační zneuţívání – mírně časté uţívání, většinou na zábavě či společenské akci obzvláště, jsou-li drogy nabídnuty – dotyčný drogy nekupuje Příleţitostné zneuţívání – častější uţívání spojené s určitými situacemi a důvody (například kvůli povzbuzení, dodání si odvahy či překonání obtíţí), kdy si jiţ jedinec psychoaktivní látky kupuje Intenzivní zneuţívání – velmi časté aţ denní, méně kontrolovatelné uţívání při obvyklých situacích, kdy je jedinec přesvědčen, ţe má své jednání pod kontrolou Nuceně-závislé zneuţívání – denní nebo několikadenní, nezbytné uţívání, kvůli kterému jedinec riskuje, můţe se dostat do problémů a potřebuje intenzivní pomoc, aby se návyku zbavil15 Autoři se ve fázích vývoje návyku více méně shodují, můţeme si ale všimnout, ţe autoři Fr.-Christoph Göhlert a Frank Kühn jsou jakoby vţdy o stupeň výše neţ Petr Riesel a Miroslav Noţina, jejichţ stadia jsou přeci jen shodnější i přesto, ţe poslední autor uvádí o jednu fázi více neţ ostatní autoři. 15

Viz Noţina 15

18

2.2.4 Modely závislosti Existují tři modely závislosti, jedním z nich je model biomedicínský, druhým je bio-psycho-sociální a třetí model je bio-psycho-socio-spirituální. První zmiňovaný model převládal v oblasti závislostí desítky let. Závislost je dle tohoto modelu nemocí, tedy poruchou centrální nervové soustavy, do určité míry ovlivněna genetickými predispozicemi. Je nemocí chronickou, projevující se častými relapsy. Závislost dle této metody není zcela vyléčitelná, dá se léčit jen dodrţováním „specifické diety“, abstinence. Závislý člověk bude tedy vţdy závislý, můţe pouze abstinovat. Mezi hlavní léčebné metody biomedicínckého modelu patří detoxikace, ústavní izolace či léčba prací.16 Bio-psycho-sociální

model

vychází

z definice

zdraví

dle

Světové

zdravotnické organizace (WHO): „zdraví je stav tělesné, duševní a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo vady“. Do tohoto modelu jsou tudíţ zahrnuty také psychické funkce a interpersonální vztahy. Drogová závislost jakoţto nemoc vzniká v průběhu rozvoje osobnosti v závislosti na vzájemném působení vztahových, biologických a psychologických faktorů. Zde se však závislost stává za příznivých interních a externích podmínek vyléčitelnou nemocí. U bio-psychosociálního modelu jsou důleţité biologické a genetické predispozice, popřípadě psychologické dispozice získané v raném dětství. Dále jsou zde stěţejní takzvané spouštěče, například nepříznivá ţivotní situace či příliš vysoké nároky kladeny na jedince v určitém období a zranitelnost vyvíjející se v průběhu ţivota. Bio-psychosociální model vyuţívá mimo farmakologie a detoxikace také psychosociální terapie, mezi něţ patří například terapeutické komunity, rodinné, skupinové a individuální psychoterapie.17 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti je v podstatě bio-psychosociální model rozšířen o spirituální, tedy duchovní úroveň. Jedná se o to, co nás přesahuje, co dává ţivotu smysl. Tuto úroveň zahrnula do své koncepce Dvanácti kroků svépomocná skupina Anonymních alkoholiků (více o Dvanácti krocích, Anonymních alkoholicích a Anonymních narkomanech v kapitole 2.2.4), jeţ se

16 17

Viz Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti 1, 78 Viz Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti 1, 78, 79

19

odvolává na vztah s Vyšší mocí, který pomáhá a usnadňuje navrátit zdraví a vrátit ţivotu smysl.18 Výše uvedeným léčebným metodám jako je farmakoterapie, psychosociální terapie a podobně se budu podrobněji věnovat níţe/v dalších kapitolách.

2.2.5 Základní směry pohledu na závislost V odborné publikaci nazvané Drogy a drogové závislosti 1 jsou popsány tři směry pohledu na závislost: Morální model je myšlenkový proud, jenţ povaţuje drogově závislého člověka za morálně zkaţeného a slabého. Jediným východiskem je „převýchova“ a pokud se uţivatel drog nepolepší, bude sociálně vyčleněn nebo bude mít kvůli své závislosti problémy se zákonem. Model nemoci (tradiční medicínský mode/model biomedicínský) podle kterého je závislost povaţována za nevyléčitelnou nemoc. Objevuje se u lidí, kteří mají k této nemoci biologické predispozice. Všechny další obtíţe a problémy jsou následkem nemoci. Celoţivotní abstinence je jediné východisko. Model adaptivní je psychologickým modelem zabývající se vývojovými problémy v raném dětství. Od těch se odvíjí adaptivní selhání v adolescenci. Nesmělost, osobní krize či trauma je povaţováno za příčinu závislosti na drogách nebo alkoholu. Řešením je tedy odkrytí a vyléčení příčin závislosti v minulosti.19

18 19

Viz Kalina a kol. Cit. podle Stanislava Kudrleho. Drogy a drogové závislosti 1, 93 Viz kalina a kol. Cit. podle Petra Hrdiny. Drogy a drogové závislosti 1, 263

20

3 Boj se závislostí Tuto kapitolu jsem se rozhodla rozdělit na dvě části, a to podle hlavních témat, která vedou ke stanovenému cíli práce, jimiţ jsou:

3.1 Důvody proč přestat brát drogy, proč abstinovat Pokusím se zde uvést nejčastější důvody, které mohou vést mladé lidi k abstinenci. Jiţ z některých dotazníků vyplývá, ţe obvyklými příčinami bývají partneři (ať uţ dotyčného ovlivní v dobrém slova smyslu nebo ho odradí svým nevhodným chováním – v případě, ţe je partner také závislý), rodina, přátelé, zdraví, škola, ale také finanční stránka. Nešpor a Müllerová toto téma také neopomněli zpracovat, tudíţ zde uvedu konkrétnější příklady, které jsem z jejich příručky vyčetla. Nejprve se zaměřili na tělesné zdraví, které je bez drog v mnohem lepší formě - zlepší se imunitní systém, obnoví se mozkové buňky, zlepší se postřeh a člověk vypadá po všech stránkách lépe. Kromě zlepšení fyzické kondice se díky abstinenci regeneruje i duševní zdraví. Člověk je psychicky vyrovnanější, klidnější, zlepšuje se mu paměť a má větší radost ze ţivota. Dále autoři příručky popisují mezilidské vztahy, u kterých dochází k větší harmonii díky upřímnosti, důvěře a otevřenosti vůči druhým lidem. Proto se také většina vztahů urovná. I o financích se Nešpor s Millerovou zmiňují. Člověk vyléčený ze závislosti na psychoaktivních látkách více ušetří, jelikoţ své veškeré úspory jiţ neutratí za drogy, a tudíţ dokáţe rozváţně nakládat s penězi. Potom zde uvádějí ţivotní styl, do kterého zahrnují prázdniny a dovolenou (místo shánění drog), více času na své koníčky, na školu, zaměstnání, na svůj zevnějšek, byt a schopnost pravidelného denního reţimu. A nakonec škola a práce, kde se projeví výrazné zlepšení jak v mezilidských vztazích, tak ve výkonnosti jedince.20 V této kapitole jsme se tedy dobrali k příčinám, kvůli kterým stojí za to, se závislosti na drogách zbavit. S jedním názorem však s autory nesouhlasím. Jde o hospodaření s penězi, na který mám rozdílný úhel pohledu. Podle mě lidé, kteří byli 20

Viz Nešpor, Müllerová 7, 8

21

na psychoaktivních látkách závislí, většinou s penězi tak dobře hospodařit neumí. Neznají pravou hodnotu peněz a neumí si jich tolik váţit. Proto mnohdy utrácejí za zbytečné věci a na ty podstatné jim peníze nezbudou. Je sice pravda, ţe si nekupují drogy, ale to ještě neznamená, ţe umí dobře manipulovat s financemi.

3.2 Jakými způsoby se lze závislosti zbavit Existuje mnoho způsobů, kterými se lze zbavit závislosti a to nejen na stimulačních drogách. Nejprve bych se ráda zmínila o protidrogové léčbě a jejím cíli v obecné rovině, dále pak uvedu různé příklady léčebných postupů a metod, které se týkají mého cíle práce, tedy toho, jakým způsobem se dá závislosti zbavit.

3.2.1 Protidrogová léčba V této kapitole představím definici protidrogové léčby a její hlavní cíle. Dále se budu zabírat výběrem vhodné léčby. Zde bych jen ráda citovala Nešpora a Millerovou: „V léčbě se uplatňují podobné postupy jako při léčení jiných závislostí: posilování motivace, rodinná terapie, skupinová terapie a podobné postupy. Důleţité je také odpoutávání se od nevhodných známých a vytváření bezpečnější sítě sociálních vztahů. Někdy se doporučuje změna telefonního čísla nebo i změna bydliště. Často pomůţe aţ dlouhodobý pobyt v terapeutické komunitě.“21

21

Nešpor, Müllerová 99, 100

22

3.2.1.1 Definice a cíle protidrogové léčby

Ţádostem o protidrogovou léčbu často předchází řada komplexních sociálních a zdravotních problémů, které vyplývají ze závislosti na návykových látkách.22 Bernard Schulte ve svém Přehledu intervencí protidrogové léčby v Evropě uvádí definici protidrogové léčby dle „Klasifikace protidrogové léčby a sociální neintegrace a jejich dostupnost v členských státech EU a Norsku“ (v anglickém jazyce zkratkou EMCDDA) , strukturované

intervence

která

zní

v komunitě

takto: se

„Léčba

specifickými

zahrnuje

všechny

medicínskými

a

psychosociálními technikami, které jsou zaměřeny na sniţování míry uţívání nelegálních drog nebo abstinenci od nich.“23 Protidrogová léčba se dělí podle různých přístupů: detoxikace včetně jejich intervencí, jeţ jsou nejčastěji realizovány v medicínských centrech substituční neboli udržovací léčba, která spočívá ve farmakologických intervencích, a to buďto s psychologickou podporou či péčí nebo bez ní ústavní psychosociální intervence sahající od pobytové léčby aţ po terapeutické komunity ambulantní psychosociální intervence, která zahrnuje intervence od poradenství, přes motivační terapie, krátkodobé intervence, vedení případu aţ po denní a následnou péči24 Hlavní cíle protidrogové léčby a protidrogových sluţeb jsou seřazeny dle náročnosti. Nejprve minimalizace psychologických, sociálních a jiných problémů, ať jiţ souvisí se zneuţíváním drog či nikoli, dále sníţení rizikového chování (například sdílení injekčních stříkaček), dosaţení kontrolovaného uţívání návykových látek bez závislosti, abstinence od nejproblémovějších drog a nakonec úplná abstinence, a to i od legálních drog. Toto jsou tedy cíle intervencí protidrogové léčby, které jsou na

22

Viz Schulte 19 Schulte 19. Cit. podle EMCDDA, 2002 24 Viz Schulte 19 23

23

základě těchto cílů hodnoceny jako účinné či efektivní, nebo neúčinné a neefektivní.25

3.2.1.2 Výběr vhodné léčby

Fakt, ţe by existovala nejefektivnější léčebná metoda pro všechny je bohuţel nereálný. Myslím, ţe vzhledem k tomu, ţe kaţdý člověk je individuální, má jiné problémy a potřeby, není zkrátka moţné, aby byl pro všechny vhodný jeden typ protidrogové léčby. Jak zmiňuje Gossop, ani zařazení pacienta do jemu příslušné léčby není zcela reálná, ačkoliv je obecně uznávána. Z důvodů velkého počtu ţadatelů by bylo velmi obtíţné provádět u kaţdého komplexní diagnostiku. Dokonce ani moţnost, ţe intervence v kaţdém programu budou upraveny a budou odpovídat potřebám toho kterého pacienta, není příliš častá. Co se týče výběru vhodné léčby je důleţité brát v úvahu závaţnost problémů drogově závislých a podle toho pak určit délku a typ léčby. Pacienti s nejzávaţnějšími problémy by měli mít větší pravděpodobnost vstupu do dlouhodobých rezidenčních programů.26 Podstatný je také pohled samotných klientů na léčbu vzhledem k tomu, ţe ovlivňují ochotu vyhledat a vyuţít léčebné sluţby. 27 Ty tak myslím přispívají i k motivaci k samotné léčbě. Dostupnost, vhodnost, účinek a způsob kontaktu poskytovaných sluţeb patří mezi další faktory, které ovlivňují spokojenost klientů.28

3.2.1.3 Vícenásobná a kombinovaná léčba

Vícenásobná léčba v praxi znamená to, ţe mnoho pacientů nepodstoupí léčení pouze jednou, ale často mnohokrát. V řadě léčebných programů absolvuje minimálně

25

Viz Schulte 20 Viz Gossop 66 27 Srov Gossop 68 28 Viz Gossop 68 26

24

polovina klientů léčbu opakovaně. Avšak pacienti, kteří prošli více léčebnými procedurami vykazovali horší výsledky v dokončení léčby v ambulantních programech neţ v rezidenčních.29 Kombinovaná léčba je taková léčba, která nabízí soubor různých intervencí a sluţeb. Můţe to být například kombinace farmakoterapie s psychologickou léčbou. Bylo zjištěno, ţe pacienti, kteří absolvovali léčení v rozšířených programech (například o rodinnou terapii, lékařskou či psychiatrickou péči) vykazovali lepších výsledků v míře uţívání drog, duševního i tělesného zdraví a sociálního fungování.30

3.2.1.4 Pomoc drogově závislým

Kamil Kalina ve své publikaci představuje několik přístupů v pomoci drogově závislým. Patří sem přístup ochrany veřejného zdraví, přístup minimalizace poškození, sociální a sociálně-pedagogický přístup, přístup morální a spirituální a celostní přístup. Ty to přístupy tedy v základní rovině popíši: Přístup ochrany veřejného zdraví („public health“) se zaměřuje především na ochranu veřejnosti (nikoli jedince) především před přenosem infekčních chorob, zejména hepatitidy typu B a C a AIDS. Tento přístup vznikl jako reakce právě na problematiku šíření viru HIV a s tím spojené rizikové chování (sdílení injekčních stříkaček a nechráněný pohlavní styk). Metodické postupy přístupu ochrany veřejného zdraví jsou tudíţ následující: distribuce edukačních materiálů a prezervativů, výměna jehel a injekčních stříkaček, očkování drogových uţivatelů proti hepatitidám či slinové HIV testy. Nevýhoda

přístupu

„public

health“

však

tkví

v přehlíţení

individuálních potřeb uţivatelů drog. Přístup minimalizace poškození („harm reduction“) je orientován jak na ochranu veřejnosti, tak na individuální potřeby klientů. Hlavním 29 30

Viz Gossop 63 Viz Gossop 63, 64

25

cílem přístupu tedy není abstinence klienta, nýbrţ udrţet ho na ţivu v co nejvyšší moţné míře v oblasti bio-psycho-sociálního zdraví. „Harm reduction“ se pokouší eliminovat nebo alespoň minimalizovat následující rizika: -

nebezpečné

infekční

onemocnění

rozšiřujícím

se

díky

rizikovému chování -

fyzické komplikace vznikající u dlouhodobých injekčních uţivatelů drog, například záněty ţil, abscesy, postiţení nebo selhání vnitřních orgánů a jejich funkcí

-

dlouhodobý vliv nadměrných dávek

-

předávkování

-

sociální exkluze, ztráta lidské důstojnosti

Sociální a sociálně-pedagogický přístup je zaměřen na externí vlivy. Jedná se zejména o špatnou výchovu, nepříznivé sociální prostředí, absenci nebo ztrátu sociálních schopností, dovedností a moţnosti začlenit se do komunity. Důleţitou roli zde hrají svépomoci, charity a dobrovolné práce. Mezi základní metody však patří: -

edukativní a sociální poradenství, asistence a intervence

-

reedukace, resocializace a rekvalifikace

-

nácvik sebeobsluhy, soběstačnosti, sociální komunikace a pracovních dovedností (většinou prostřednictvím chráněných dílen či chráněného bydlení)

Morální a spirituální přístup se vzájemně prolínají. Spojují sociální a sociálně-pedagogické metody s křesťanskou morálkou a věroukou. Morální přístup v katolické církvi vychází z tradic Salesiánského řádu. Americké i evropské protestantské církve a společenství se ovšem zmiňovaného přístupu také zhostili. Z této oblasti se vyvinuly svépomocné skupiny Anonymních alkoholiků a Anonymních narkomanů. Tyto skupiny vycházejí z přesvědčení, ţe závislost je nevyléčitelná, závislý člověk můţe být tedy jen abstinující alkoholik či toxikoman. Spirituální přístup je vystupňovaným morálním přístupem. Kalina dokonce uvádí, ţe bývá často i sektářský. Důraz je 26

kladen na oddanost určité víře, souţití v úzkém společenství věřících a na ideu, ţe jedinou moţností, jak se ze závislosti na drogách vymanit je náboţenské obrácení, konverze. Jak přístup morální, tak také přístup spirituální ve své extrémní podobě většinou odmítají odborné postupy a klienty od nich odrazují. V tomto případě by byl tedy optimální věřící odborník se spirituálními a morálními hodnotami. Holistický neboli celostní přístup vychází z bio-psycho-sociálního modelu (viz. kapitola 1.2.4). Aplikuje alternativní terapie, například akupresuru,

akupunkturu,

masáţe,

aromaterapii

či

holotropní

dýchání.31

V dalších kapitolách rozdělím a popíši nejrůznější typy a způsoby léčby, o kterých jsem se dočetla v odborné literatuře:

3.2.2 Psychologická léčba Mezi psychologickou léčbu patří kognitivně-behaviorální terapie (cognitivebehavioral therapy, CBT) neboli psychosociální léčba, posilování komunitních vazeb (community reinforcement approach, CRA), motivační rozhovory (motivational interwing, MI) a posilování motivace, incentivní terapie (contingency management), technika vyhasínání (jinými slovy také vystavování spouštěčům/cue exposure therapy), psychodynamické a interpersonální terapie, poradenství, skupinové poradenství a prevence relapsu. O všech těchto způsobech léčby tedy uvedu základní informace.32

31 32

Viz Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti 2, 78, 79, 80 Viz Gossop 6; Viz Schulte 6

27

3.2.2.1 Kognitivně-behaviorální terapie

Tato psychosociální intervence usiluje o změnu chování a názorů. Jedná se především o praktická cvičení a nácvik dovedností zaměřený na zvládání craving (baţení) po droze. Dále se zaměřuje na rizikové situace z hlediska relapsu (neboli recidivy, coţ je ztráta kontroly závislého člověka nad svým jednáním a souvisí s porušením abstinence), například na jeho prevenci. Z dlouhodobého hlediska přináší kognitivně-behaviorální intervence dobré výsledky.33

3.2.2.2 Posilování komunitních vazeb

Posilování komunitních vazeb je zaloţeno především na kognitivněbehaviorálních principech a vyuţívá nejrůznější metody. Často je kombinováno s programem zaloţeným na odměnách a nedílnou součást tvoří důraz na prostředí, které na pacienta bezprostředně působí (například vrstevníci, rodina, místo bydliště, zaměstnání, volnočasové aktivity atd.).34

3.2.2.3 Motivační rozhovory

Tento postup vychází taktéţ z kognitivně-behaviorálních principů, ale je povaţován spíše za poradenský styl neţ za léčebnou metodu. Motivační rozhovory pomáhají drogově závislým zvýšit motivaci, která by vedla ke změně problémového chování. Většinou jsou pouţívány ve formě krátkodobé intervence a vyuţívají takové metody, jako je například vyjádření empatie či podpora sebeúčinnosti (kladného sebepojetí). Zajímavé také je, ţe motivační terapie má mnohem lepší výsledky u pacientů s niţší výchozí úrovní motivace neţ u pacientů, kteří mají výchozí motivační úroveň vyšší.35

33

Viz Schulte 84 Viz Schulte 89 35 Viz Gossop 27; Viz Schulte 86, 87 34

28

Další metodou je posilování motivace, jeţ je zaloţeno na různých technikách, jako je projev respektu, reflexivní naslouchání (komunikace, porozumění) nebo motivační dotazníky. Situačně vyvolané dramatické změny motivace k lepšímu i k horšímu jsou běţné i u lidí léčených pro závislost na návykových látkách. 36 Nejsrozumitelnější je to však na příkladu z praxe, který Nešpor ve své knize uvádí: „Moţná znáte ze svého okolí příklady lidí, kteří nechtěli ani slyšet o tom, ţe by přestali kouřit nebo poţívat alkoholické nápoje. Pak ale přišel nějaký zdravotní problém (např. srdeční či nádorové onemocnění nebo váţná nemoc trávicího systému) a motivace těchto lidí návykový problém překonat se pronikavě zvětšila.“37

3.2.2.4 Incentivní terapie (contingency management)

Tato forma behaviorálního přístupu je zaloţena na „odměnách“, a to jak pozitivních tak negativních. Pozitivní odměny (například různá privilegia, ceny, peníze atd..) obdrţí ti, jejichţ testy na přítomnost drogy jsou negativní za účelem posílení abstinence. Mezi negativní patří například sniţování dávky metadonu u pacientů závislých na opiátech. Jak Gossop ve své knize nazvané Léčba problémů spojených se zneuţíváním drog uvádí, jsou pozitivní a negativní pobídky sejně účinné co se týče sniţování míry uţívání drog, avšak delší dobu zůstávají v léčbě pacienti při aplikaci pozitivních nabídek. Contingency management zpravidla bývá součástí strukturovaného poradenství či léčby (například posilování komunitních vazeb). 38

3.2.2.5 Technika vyhasínání (vystavování spouštěčům/cue exposure therapy)

„Cue exposure therapy je zaloţena na principech teorie učení, konkrétně na modelu učení podmiňováním. Spočívá v tom, ţe pacient je opakovaně vystavován působení podnětů nebo spouštěčů spojených s uţíváním drog (např. pro injekční 36

Viz Nešpor 61 Nešpor 61 38 Viz Schulte 90, Viz Gossop30 37

29

uţivatele drog pohled na injekční stříkačku) a zaměřuje se na kontrolu nebo změnu odezvy na tyto spouštěče.“ Cílem je tedy postupné vyhasínání podmíněných reakcí na podněty, které pacientovi asociují aplikaci drogy.39 Se spouštěči pracuje také takzvaná averzivní terapie, která je přínosná pro sníţení míry baţení po droze.40

3.2.2.6 Psychodynamické a interpersonální terapie

Psychodynamické intervence vycházejí z psychoanalytického přístupu a jsou zaloţeny na vztahu mezi terapeutem a pacientem. Zmíněná terapie se zaměřuje na problematické situace, vztahy a nevědomé konflikty. Interpersonální terapie se věnuje mezilidským vztahům a problémům.41

3.2.2.7 Poradenství

Poradenství je intervence zaměřená na pomoc uţivateli s jeho problémy, například poradenství orientované na abstinenci. Aplikuje se zejména u nemotivovaných uţivatelů návykových látek a je zaloţen na vztahu a vzájemné spolupráci poradce (poskytovatele sluţby) a klientem (příjemcem sluţby). Důleţitou roli zde hrají společně vytyčené cíle vycházející z potřeb a motivace klienta.42

3.2.2.8 Skupinové poradenství

Bern Schulte a kolektiv ve své knize uvádí, ţe skupinové poradenství s individuálním poradenstvím bylo ohledně sníţení míry uţívání stimulancií nejúspěšnější. Další druhy léčby, jako je skupinové poradenství samotné, skupinové 39

Schulte 93; Viz Gossop 28, 29 Viz Schulte 93 41 Viz Schulte 94 42 Viz Schulte 95; Viz Kalina a kol. Cit. podle Jiřího Broţi. Drogy a drogové závislosti 1, 269, 270 40

30

poradenství s expresivní psychoterapií a skupinové poradenství s kognitivní psychoterapií, měly výsledky poměrně vyrovnané.43

3.2.2.9 Prevence relapsu

Prevence relapsu zahrnuje kognitivní intervenci, nácvik behaviorálních dovedností a změnu ţivotního stylu. Cílem prevence relapsu je naučit drogově závislé předvídat, poznávat a zvládat okolnosti, které by mohly vést k recidivě. Proţitky jako je „nutkání, tedy náhlý a silný popud k nějakému jednání a „baţení“ (viz kapitola 1.2.1) mnohdy relapsu předchází. Relaps bývá také ovlivněn jedincovými negativními náladami, poznávacími schopnostmi i vnějšími událostmi.44

3.2.3 Farmakoterapie Medikamentózní léčba neboli farmakoterapie můţe být taktéţ nápomocná, avšak mnoho psychofarmak je zároveň návykovými látkami. Nebezpečné bývají zejména následující skupiny léků: anxiolytika (léky proti úzkostem, např. diazepam), hypnotika (léky na spaní, např. Rohypnol) a některá analgetika (např. Alnagon). Podávání těchto skupin léků můţe u závislých pacientů vést ke vzniku kombinované závislosti. Naproti tomu neuroleptika (také nazývaná antipsychotika) a většina antidepresiv jsou z hlediska vzniku závislosti bezpečná.45

3.2.3.1 Substituční léčba

V rámci medikamentózní léčby je pro léčbu závislosti na pervitinu pravděpodobně nejvhodnější substituční léčba. Je to nahrazení nebezpečnější drogy 43

Viz Schulte 96 Viz Gossop 31, 32 45 Viz Nešpor 96 44

31

lékařsky předepsanou látkou stejné skupiny (s podobnými účinky i vlastnostmi), která je méně riziková. Jedná se například o náhradu heroinu za metadon. U léčby závislosti na metamfetaminu je nejčastěji předepisován metylfenidát (Ritalin) či antidepresiva buproprionu. Substituční léčba můţe vést k abstinenci, a to i po ukončení léčby. Tento fakt uvádí Hampl na základě případové studie svého pacienta. Substituční léčba můţe trvat od několika týdnů aţ po několik let. Cílem substituční léčby je eliminace zneuţívání omamných a psychoaktivních látek a rizik spojených s jejich aplikací (zejména s intravenózní aplikací). Substituční léčba je vhodná tam, kde není dočasně nebo dlouhodobě moţná léčba orientovaná k abstinenci. Pacient musí při substituční léčbě spolupracovat alespoň do té míry, aby nedocházelo k těţkým interakcím mezi podávanou látkou a jinými drogami, které by si bral ze své iniciativy.46 V knize s názvem Přehled účinnosti intervencí protidrogové léčby v Evropě však uvádí, ţe doposud nebyl nalezen ţádný standardní a registrovaný lék pro léčbu závislosti na stimulanciích. Vhodné léky mohou být uţitečnou součástí komplexní léčby závislostí.47 Frederick Rodgers ve své knize tvrdí: „Farmakologická léčba drogově závislých, která není podpořena psychoterapií, je obvykle povaţována za nedostatečný prostředek k dosaţení stabilní abstinence u drogově závislých.“48

3.2.3.2 Detoxifikace

Detoxifikace je léčba odvykacího syndromu. Odvykací stav se dělí na fyzický a psychický a u různých návykových látek má rozdílnou intenzitu. Tělesný odvykací stav se však u určitých drog často nevyskytuje nebo jen v zanedbatelné formě. Detoxifikace probíhá buďto ambulantně, tedy pravidelným denním docházením klienta do ambulance, nebo při hospitalizaci pacienta.49

46

Viz Nešpor 96; Viz ORLÍKOVÁ, B. Substituční léčba. Sananim: Drogová poradna [online]. 2009 [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://www.drogovaporadna.cz/pomoc-a-lecba/substitucni-lecba.html; Viz VONDRÁČKOVÁ, Petra. Cit podle Hampla. Substituční léčba závislosti na metamfetaminu: Klinika adiktologie. Léčba a následná péče. 2011. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/72/3195/Substitucni-lecba-zavislosti-na-metamfetaminu 47 Viz Nešpor 95; Viz Schulte a kol. 71 48 Rodgers 235 49 Viz Kalina a kol. Cit.podle Jiřího Dvořáčka. Drogy a drogové závislosti 1. 304

32

Po odnětí stimulancií, tedy i metamfetaminu se objevují psychické odvykací příznaky. Vyskytuje se zejména úzkost, únava, dráţdivost, bolest hlavy, poruchy spánku, noční můry, hlad a někdy také křeče. Tyto příznaky však odezní i bez farmakoterapie. Nejzávaţnějším stavem je z důvodu sebevraţedných sklonů deprese. Trvá-li delší dobu, je třeba zahájit antidepresivní terapii.50 Pouţívané přístupy a metody při zvládání odvykacího stavu: Zdravotnický přístup se zabývá základním vyšetřením, minimalizací odvykacích příznaků a eliminací rozvoje falších komplikací. Jedná se především o ošetřovatelskou péči, laboratorní vyšetření nebo farmakoterapii. Psychoterapeutický přístup je zaloţen na navázání terapeutického vztahu a zároveň na pokračování v terapeutickém programu i po vymizení nejobtíţnějších odvykacích příznaků. Přístup sociální práce řeší nejváţnější sociální problémy klientů před nástupem terapie a zařizuje další léčebnou péči po detoxifikaci.51

3.2.4 Program dvanácti kroků, rezidenční léčba a terapeutické komunity Program dvanácti kroků, rezidenční léčba a terapeutické komunity vycházejí ze svépomocné skupiny Anonymních alkoholiků. Jejich cílem je tedy v první řadě abstinence. Dále pak kladou důraz na změnu osobnosti, myšlení a změnu ţivotního stylu, coţ ovšem vyţaduje značné úsilí.52

50

Kalina a kol. Cit.podle Jiřího Dvořáčka. Drogy a drogové závislosti 1. 307 Viz Kalina a kol. Cit.podle Jiřího Dvořáčka. Drogy a drogové závislosti 1. 304 52 Viz Gossop 35 51

33

3.2.4.1 Anonymní narkomani

Organizace Anonymní narkomani je tedy svépomocnou skupinou, jeţ následovala svépomocnou organizaci Anonymní alkoholiky. Je nekompromisním bojovníkem proti jakékoli aplikaci drog a zaměřuje se na restrukturalizaci chování jedinců. Obrovským přínosem Anonymních narkomanů je, ţe tuto organizaci tvoří skupina vrstevníků, která řeší obdobné problémy. Mnoho svépomocných skupin je také zaloţeno na programu Dvanácti kroků, jeţ jsou často také součástí Anonymních narkomanů.

3.2.4.1.1 Programy podpory pomocí Dvanácti kroků

Podpora pomocí Dvanácti kroků je jedním z krátkodobých vysoce strukturovaných rezidenčních programů. Náplní této léčby je intenzivní program skupinových sezení a denních přednášek. Jedná se o léčbu zaloţenou na abstinenci pacientů a na zásadách Dvanácti kroků organizací Anonymních alkoholiků a Anonymních narkomanů.

53

Tyto zásady jsou uvedeny v knize Michaela Gossopa

Léčba problémů spojených se zneuţíváním drog: důkazy o účinnosti. Dvanáct kroků tohoto programu tedy zní: „(1) Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše ţivoty začaly být neovladatelné. (2) Dospěli jsme k víře, ţe síla větší neţ naše obnoví naše duševní zdraví. (3) Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj ţivot do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme. (4) Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe. (5) Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. (6) Byli jsme zcela povolní k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. (7) Pokorní jsme ho poţádali, aby naše nedostatky odstranil. (8) Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublíţili a kterým to chceme nahradit.

53

Viz Gossop 40

34

(9) Rozhodli jsme se provést všechny tyto nápravy ve všech případech, kdy to situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. (10) Pokračovali jsme v provádění osobní inventury a kdyţ jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali. (11) Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit. (12) Výsledkem těchto kroků bylo, ţe jsme se spirituálně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záleţitostech.“54

3.2.4.1.1 Následná péče

Následná péče slouţí jako prevence relapsu. Proto je potřeba po skončení léčby poskytovat klientovi odpovídající podporu. Kromě Anonymních narkomanů, kteří určitou formu následné péče nabízejí, nemá mnoho programů dostatečné zdroje pro poskytování následné péče.55

3.2.4.2 Programy rezidenční léčby a terapeutické komunity

Rezidenční léčba je pobytová léčba, jeţ je orientována na prostředí bez drog a je zaloţena na účasti pacienta na skupinové práci i individuálním poradenství. Tento pojem se obvykle pouţívá ve spojení s resocializací a léčbou v terapeutické komunitě.56 Terapeutické komunity se tedy zaměřují na abstinenci, jsou zaloţeny na deinstitucionalizovaných a demokratických principech. Hlavním cílem léčby je

54

Gossop 36 Viz Gossop 37 56 Viz Rezidenční-pobytová léčba (residential care). Drogy-info.cz: informační portál o ilegálních a legálních drogách [online]. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřad vlády České republiky, 2003, 2010 [cit. 2012-08-09]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/glosar_pojmu/r/rezidencni_pobytova_lecba_residential_care 55

35

kromě ţivota bez drog také změna negativního sebepojetí klienta, konstruktivní zvládání stresu, vytváření uspokojivých interpersonálních vztahů a rozvinutí pozitivního přístupu k ţivotu. Terapeutická komunita má s klasickými komunitami některé společné rysy, jako je aktivní podíl pacientů na léčení, vytvoření dobré komunikace na všech úrovních, podíl na rozhodování, kolektivnost a vyuţívání sociálního učení, při kterém dostává člen komunity bezprostřední zpětnou informaci o tom, jak působí jeho chování na druhé. Terapeutické komunity pro závislosti mají ovšem i specifika, k nimţ patří vnitřní diferenciace (ti, kdo jsou v komunitě déle a osvědčili se, získávají výhody, ale zvyšují se i nároky na ně). V terapeutických komunitách pro závislé bývají také jasná a důrazně prosazovaná pravidla, jejichţ porušení můţe vést k předčasnému ukončení léčby. Tato léčba však není vhodná pro kaţdého. Nejvíce se hodí pro ty, u nichţ závislost dosáhla určitého stupně závaţnosti, nemají dostatečné zázemí a kvalitní přátele a pro lidi, kteří jsou zejména duševně schopni takový pobyt zvládnout a dostatečně dlouho v terapeutické komunitě setrvat. Existují však jak krátkodobé programy od tří do šesti měsíců, tak dlouhodobé programy, které jsou delší neţ jeden rok. Gossop uvádí výzkum, ve kterém vyšlo najevo, ţe klienti, kteří se léčili déle, dosahovali lepších výsledků. Kladné výsledky jiţ přinesla léčba trvající minimálně tři měsíce. Dalším pozitivním zjištěním byl fakt, ţe pacienti, jiţ dokončili programy pobytové léčby vykazovali lepší výsledky nejen z hlediska abstinence, ale také z hlediska zaměstnanosti, kriminality apod. 57

3.2.5 Rodinná terapie Rodinnou terapii zde řadím především z toho důvodu, ţe můj výzkum je zaměřen na mladé respondenty, kteří byli závislí jiţ v adolescenčním věku, kdy je rodinná terapie zvláště vhodná.58 Rodinná terapie se zabývá jednak symptomatickým chováním a jednak okolnostem a kontextem vzniku takového chování. Důleţitá je změna ve vztahu člověka k sobě samému, v individuálním chování, ale také ve vztazích mezi členy rodiny. U rodinné terapie záleţí na těchto faktorech: věk klienta, stupeň separace, 57 58

Viz Nešpor 93, 95; Viz Schulte 97; Viz Kooyman 37; Viz Gossop 39 Srov Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti 2, 48

36

aktuální situace rodiny a na vztahu klienta a rodiny. Tato terapie se obvykle provádí v léčebných zařízeních formou skupin, strukturovaných programů apod.59

3.2.6 Socioterapeutické kluby Vhodný můţe být také dobře fungující socioterapeutický klub, jeţ nahradí chybějící nebo nedostatečnou síť sociálních vztahů u lidí, kteří se v souvislosti s překonáním své závislosti museli rozejít s bývalými známými nebo kteří zůstali osamělí. Socioterapeutický klub při ambulantním nebo lůţkovém zařízení poskytuje léčeným pozitivní modely lidí, kteří závislost překonávají. To zvyšuje motivaci pacientů k aktivní spolupráci v léčbě. Pro příznivý výsledek léčby bývá důleţitá její délka a dlouhodobé udrţování kontaktu. Právě tomu socioterapeutické kluby napomáhají.60

3.2.7 Další intervence V této části zmíním některé intervence, které se rovněţ týkají uţivatelů stimulancií, potaţmo metamfetaminu. Uvedu tedy základní informace o krátké intervenci, o programech výměny jehel a injekčních stříkaček a prevenci a léčbě hepatitidy.

3.2.7.1 Krátké intervence

Krátké intervence jsou vhodnou alternativou pro jedince, kteří by se jinak ocitli bez jakékoli jiné pomoci při řešení svých problémů, a to ať jiţ z důvodů vlastního odmítavého postoje vůči doporučené léčbě nebo z důvodů absencí v léčebných programech. Existuje několik typů krátké intervence, například krátká 59 60

Viz Kalina a kol. Drogy a drogové závislosti 2, 46, 48 Viz Nešpor 105

37

intervence zaměřená na rizikové chování s rizikem na přenos hepatitidy C, behaviorální intervence, standardizované edukační intervence, krátká motivační intervence či program krátké kognitivně-behaviorální intervence. Poslední dvě zmíněné intervence měly pozitivní vliv na zvýšení abstinence, avšak nikoli na sociální fungování, zdravotní stav nebo kriminalitu.61

3.2.7.2 Programy výměny jehel a injekčních stříkaček

Nejen programy jehel a injekčních stříkaček, ale také poskytování informací o nákaze infekcí krví (zejména virem HIV) je účinným preventivním opatřením. Jehly a injekční stříkačky jsou distribuovány různými způsoby – zdarma, za úplatu nebo kus za kus. Dalším preventivním opatřením je takzvaná aplikace pod dohledem v aplikační místnosti. Tímto se částečně eliminuje počet odhozených stříkaček a aplikace injekčních drog na veřejných prostranstvích. Podle studie, kterou uveřejnil New England Journal of Medicine, zvyšuje kaţdá návštěva „místnosti hygienické injekční aplikace drog” pravděpodobnost, ţe se uţivatelé drog dobrovolně podrobí detoxifikační léčbě. Rozhodujícím faktorem je častý styk se sociálním pracovníkem. Studie ukázala, ţe ti, kteří zařízení vyuţívali kaţdý týden nebo se alespoň jednou sešli se sociálním pracovníkem, do detoxifikační léčby nastupovali dvakrát častěji neţ ostatní. Podle Kerrova komentáře tyto výsledky podle všeho vyvracejí obavy některých lidí, kteří se báli, ţe místnost hygienické aplikace bude propagací uţívání drog a závislé bude odrazovat od léčby. 62 V České republice však doposud neexistuje ţádná aplikační místnost, a to i přes to, ţe na Mimořádném jednání protidrogové komise Hlavního města Prahy dne 11. března 2010 byla předsedajícím MUDr. Pavlem Bémem navrţena příprava opatření za účelem eliminace zvýšeného výskytu uţivatelů drog na Václavském náměstí. Také oddělení harm reduction Magistrátu Hlavního města Prahy (zabývající se minimalizací poškození drogami) podalo návrh na zřízení tří nízkoprahových

61

Viz Gossop 45 Viz Gossop 48, 49; Viz ZÁBRANSKÝ, Tomáš. Adiktologie ve světě. Klinika adiktologie [online]. 2006 [cit. 2012-08-14]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/78/577/-Sleharnymotivuji-sve-uzivatele-k-abstinencni-lecbe 62

38

zařízení s aplikačními místnostmi a pracovními programy. Tyto návrhy ale nebyly dále projednávány.63

3.2.7.3 Prevence a léčba hepatitidy

I přes rozsáhlé zavádění programů výměny jehel a injekčních stříkaček je stále vysoká míra nákazy hepatitidou C. Účast v těchto programech však můţe vést ke sníţení výskytu nákazy hepatitidou B a C. K prevenci infekce hepatitidy C slouţí ještě podpůrné skupiny zaměřené na tuto problematiku a poradenství na sníţení rizik.64

3.2.8 Léčba pomocí víry Další moţností pro překonávání problémů s drogami je duchovní pomoc, ať uţ je to křesťanská nebo buddhistická meditace.65 Nejprve bych ráda zmínila křesťanskou rehabilitaci, o které píše Frank Owen ve své knize No speed limit. Popisuje léčbu zaloţenou na víře (v originále – faithbased drug treatment). V Americe existuje mnoho organizací, které se zabývají závislostí na metamfetaminu. Drogoví specialisté i křesťanské organizace povaţují metamfetamin za epidemii a drogové uţivatele za oběti, avšak s tím rozdílem, ţe křesťané povaţují drogově závislé za oběti Satana, zatímco experti je povaţují za oběti neurochemie. Křesťanské organizace se drţí tří bodů, které vedou k uzdravení. První z nich je, ţe čtení Bible je příjemné rozptýlení a můţe být důvodem k tomu, aby člověk nebral pervitin, a s tím jim pomáhá Jeţíš. Druhý bod spočívá v tom, ţe vyplňuje existenciální prázdnotu a dává jim smysl ţivota přes jejich silnou touhu uţít

63

Viz Janíková 9; Viz „Harm reduction". Drogy-info.cz: informační portál o ilegálních a legálních drogách [online]. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřad vlády České republiky, 2003, 2010 [cit. 2012-08-22]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/glosar_pojmu/h/harm_reduction 64 Viz Gossop 50, 51 65 Viz Nešpor, Müllerová 77

39

drogu. Třetí bod je o tom, ţe dosavadní chaotické ţivoty drogově závislých se díky nově nalezené víře stávají strukturovaným příběhem.66 Stejně tak můţe být přínosem pro uzdravení se ze závislosti jóga. Jan Jílek pracující jako psychoterapeut na oddělení ambulantní terapie v Psychiatrické léčebně Bohnice má dobré zkušenosti s jógou a příznivým vlivem na léčbu nebo alespoň s jejím pozitivním vlivem na somatický, sociální, psychický i mravní stav pacientů.67

3.2.9 Svépomocné příručky Karel Nešpor poukazuje také na svépomocné příručky: „Se svépomocnými příručkami pro závislé máme dlouhodobé zkušenosti.“68 Já osobně bych ale svépomocné příručky příliš nepřeceňovala. Netvrdím, ţe nemohou vůbec pomoci, ale mezi způsoby léčby závislostí bych je rozhodně nezařadila. Zařadila bych je k doplňujícím pomůckám při léčení. Ve svépomocné příručce Jak přestat brát drogy jsem se také dočetla, ţe je velmi pozitivní a zdravá léčba smíchem, protoţe smích působí velice kladně na lidskou psychiku, mírní bolesti a nic nestojí.69

3.2.10 Techniky používané při léčbě závislostí V knize Návykové chování a závislost popisuje autor takzvanou „zásobárnu technik vhodných pro léčbu závislostí“. Je jich celkem čtyřicet tři, proto jsem vybrala ty nejzajímavější a nejvhodnější techniky především pro léčbu závislosti na metamfetaminu. První z nich se nazývá 7:7: „Podle této zásady by měl člověk v krizi nebo na počátku ambulantní léčby navštívit během jednoho týdne sedm setkání Anonymních alkoholiků, narkomanů nebo hráčů. Účastníky je moţné vyzvat, aby popsali, jak vypadal poměr počtu dní a počtu návštěv ambulantních léčebných aktivit v jejich 66

Viz Owen 42, 54 Viz Jílek 176 68 Nešpor 109 69 Viz Nešpor, Müllerová 142 67

40

případě. Technika je vhodná zejména tam, kde účastníci podceňují dlouhodobou a intenzivní léčbu a neuvědomují si, ţe nedostatky právě v této oblasti patří k častým příčinám recidiv.“70 Abstinentská krabice spočívá v tom, ţe pacienti dostanou prouţky papírů, na nichţ jsou popsané běţné situace. Ty pak mají popsat nebo předvést a zamyslet se nad tím, v čem bude uvedená situace jiná při abstinenci. Smyslem této techniky je připomenout, ţe uzdravení vyţaduje přizpůsobení řady stránek ţivota. Zde jsou některé příklady: 1. Vstávání abstinenta nebo abstinentky. 2. Abstinent nebo abstinentka po hádce v rodině. 3.Abstinent nebo abstinentka a setkání s rizikovým známým.71 Dále je zde také uvedena abstinentská bankovka, na kterou si pacienti napíší hlavní důvody, proč abstinovat a nevýhody návykového chování. Bankovku si pak umístí do své peněţenky a při nákupech se budou takto motivovat.72 Dotazníky jsou také jednou z technik vhodných pro léčbu závislostí. Různé diagnostické dotazníky je moţné vyuţívat nejen k diagnostice, ale i jako motivační nástroj. Jejich společné vyplnění, zaznamenávání problémových odpovědí a vzájemné sdělování si výsledků lze vyuţívat jako motivační úvod k práci ve velké skupině.73 Jóga je také vyuţívána při léčbě závislostí soustavně mnoho let.74 Muzikoterapie se dělí na aktivní a receptivní. Pozitivní zkušenosti bývají zejména s klasickou a orientální zklidňující hudbou v kombinaci s relaxačními technikami. Receptivní muzikoterapie se dá pouţít i při posilování motivace.75 Avšak nejen hudba pomáhá při překonávání závislostí, je to také výtvarné umění a poezie.76 Další osvědčenou technikou je odměňování střízlivosti a pozitivního chování. Spočívá to v systematickém odměňování ţádoucího chování a neodměňování nebo postihování chování neţádoucího.77

70

Nešpor 112 Viz Nešpor 112 72 Viz Nešpor 114 73 Viz Nešpor 116 74 Viz Nešpor 117 75 Viz Nešpor 119 76 Viz Nešpor, Müllerová 52, 53 77 Viz Nešpor 120 71

41

„Popis dne. Popis všedního a pracovního dne v době, kdy člověk pil, bral drogy nebo hazardně hrál, a v době, kdy to nedělal. Skupina přitom můţe uvaţovat o dalších vylepšeních ţivotního stylu.“78 Poslední dvě techniky, které bych chtěla zmínit, se nazývají váhy a zdraví. U vah se jedná o postup pouţívaný k posilování motivace. Na tabuli se nakreslí váhy s dvěma miskami. Účastníci pak hodnotí jedním aţ třemi minusy mnoţství utrpení, které jim návykový problém přímo nebo nepřímo způsobil, a jedním aţ třemi plusy míru potěšení, které takto získali. Součty minusů a plusů se pak porovnají. Většinou převaţují minusy.79 A konečně je na řadě zdraví, coţ je edukativní program a můţe mít interaktivní charakter a můţe se prolínat s posilováním motivace. Terapeut můţe poloţit otázku týkající se zdravotních rizik návykového chování ve velké skupině a pak odpovědi pacientů doplnit a rozvést. V další části programu lze uvaţovat o způsobech, jak své zdraví chránit.80 Nyní si zrekapitulujeme, co jsme se v této kapitole dozvěděli. Víme jiţ, ţe existuje mnoho způsobů léčby, jako je posilování motivace, terapeutické komunita, medikamentózní léčba, socioterapeutický klub, svépomocná příručka nebo duchovní pomoc. Dále jsme se dočetli o různých technikách, které jsou vhodné pro léčbu závislostí. Jsou to například tyto: 7:7, abstinentská krabice, abstinentská bankovka, dotazníky, jóga, muzikoterapie, výtvarné umění, poezie, odměňování střízlivosti a pozitivního chování, popis dne, váhy, ale i technika zvaná zdraví.

3.2.11 Zbavení se závislosti vlastními silami Dalším způsobem, kterým se lidé zbavují závislosti na drogách, je také uzdravení se pomocí vlastních sil. Bohuţel však o tomto způsobu vymanění se ze závislosti mnoho autorů odborné literatury nepíše, tudíţ se pokusím podat alespoň ty informace, o kterých jsem se dočetla. 78

Viz Nešpor 124 Viz Nešpor 130 80 Viz Nešpor 131 79

42

Frank Owen dokonce uvádí, ţe uzdravení zaloţené na svobodné a silné vůli člověka, je jedním z nejčastějších způsobů, jak se lidé zbavují závislosti na drogách. Říká se tomu také „spontánní zotavení“ (z anglického originálu – spontaneous recovery). S tímto názorem ovšem mnoho psychiatrů a specialistů zaměřených na léčbu závislostí nesouhlasí. Jeden psychiatr přirovnal spontánní zotavení ze závislosti na metamfetaminu k výhře v loterii. Přesto se bez profesionální pomoci či svépomocných skupin nenápadně a úspěšně vyléčí tisíce závislých, a to bez jakékoli veřejné pozornosti.81

4 Charakteristika obce zvolené k výzkumu Místo odkud respondenti pochází, je obec Dobronín nacházející se v kraji Vysočina a spadající do okresu Jihlava.82 Proto zde také uvedu některé informace týkající se této obce, které povaţuji za důleţité. Dobronín, o rozloze 1373 hektarů, má dle posledních údajů 1886 obyvatel. Obec vznikla roku 1848. V roce 1876 zde vznikly sklárny, které byly do roku 2006 nejvýznamnějším podnikem v Dobroníně a zdrojem obţivy mnoha místních občanů. Nachází se zde také dvě fotbalová hřiště, tenisové i volejbalové kurty a hřiště určené pro pláţový volejbal. Kulturního vyţití však v obci není mnoho. Pouze dvakrát ročně vystoupí amatérské divadlo se svým představením a jednou ročně pořádá autoklub výstavu historických motorových vozidel.83 Některé informace uvedené na internetových stránkách jsou bohuţel neaktualizované, tudíţ zavádějící. Ráda bych tedy upřesnila několik změn a zajímavostí. Například domov důchodců je jiţ několik let zrušen, hospod naopak přibylo. V kulturním domě jsou občas pořádány plesy či zábavy, za kulturou ale musí

81

Viz Owen 51, 52 Viz Obec Dobronín: Veřejný informační portál obce Dobronín [online]. 2013 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://dobronin.obecni-informace.cz/ 83 Viz BERÁNEK, Zdeněk. O obci. Dobronín: Oficiální internetové stránky [online]. 2006 [cit. 201208-22]. Dostupné z: http://www.dobronin.cz/informace-o-obci/d-1001/p1=52; Viz Obec Dobronín: Veřejný informační portál obce Dobronín [online]. 2013 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://dobronin.obecni-informace.cz/ 82

43

obyvatelé Dobronína převáţně do větších měst, jako je Jihlava nebo Havlíčkův Brod. Kuriozitou je také fakt, ţe se v obci nenachází ţádný kostel. Proč jsem však zvolila k výzkumu právě tuto obec? Jak jsem jiţ uvedla v úvodu své práce, ţila zde má babička, tudíţ jsem do Dobronína jezdila poměrně často. Tam jsem se také před lety seznámila s lidmi, které jsem nyní poţádala o vyplnění dotazníků potřebných pro mou absolvenstkou práci, stali se tedy mými respondenty.

5 Charakteristika respondentů

Při vyplňování dotazníků pro výzkum k mé absolventské práci jsem poţádala o pomoc deset respondentů a musím konstatovat, ţe všichni byli velice ochotní. Jak je jiţ zmíněno v předchozí kapitole, respondenti se narodili a ţijí nebo ţili v obci Dobronín na Vysočině. Byli závislí na metamfetaminu, který si aplikovali intravenózně. Jejich věk se pohybuje v rozpětí pětadvaceti aţ dvaatřiceti let, pervitin však začali uţívat mnohem dříve. Většina z nich nedosáhla v té době ještě zletilosti. Jelikoţ pochází z jedné obce, byli, a někteří z nich stále jsou, velmi dobří přátelé.

6 Zvolený výzkum

Vzhledem k tomu, ţe mým stanoveným cílem je zjistit, co vedlo mladé lidi v obci Dobronín, aby přestali drogu uţívat a jakým způsobem se své závislosti zbavili, zvolila jsem kvalitativní výzkum. Dotazníkové šetření jsem zvolila především proto, ţe respondenti bývají při rozhovoru nervóznější, hůře se jim o své minulosti hovoří a mají tendence zlehčovat váţné a důleţité otázky ohledně své závislosti. Kdyţ jsem se jich ptala, jaký typ výzkumu by jim vyhovoval nejvíce, zvolili si právě formu dotazníků. Dalším důvodem, proč jsem zvolila dotazníkové

44

šetření, je fakt, ţe ho v tomto případě povaţuji za nejobjektivnější a nejlépe vyhodnotitelný. Mnoho respondentů jiţ v Dobroníně neţije, bydlí například v Jihlavě, nebo se přestěhovali neznámo kam. Proto nebylo moţné všechny respondenty kontaktovat a získat tak dotazníky od všech. Vyplněných dotazníků se mi tedy vrátilo nazpět pouze deset. Vzhledem k tomu, ţe znám všechny respondenty osobně, zvolila jsem při pokládání otázek formu neformální, tedy tykání. Otázky jsou kombinované a zahrnují tak otevřené, uzavřené i polouzavřené otázky. Je jich dohromady šestnáct, z nichţ čtyři jsou pouze orientační a zbylých dvanáct otázek směřuje k cíli práce, tedy ke zjišťování důvodu a způsobu vyléčení se ze závislosti. Nyní tedy přistoupím k samotným otázkám uvedeným v dotaznících. První a druhou otázkou zjišťuji, zda je dotazovaný muţ, nebo ţena a ptám se na věk. Třetí a čtvrtá otázka se zaměřuje na nejvyšší dosaţené vzdělání a na to, co respondent dělá nyní. Zda studuje, je zaměstnaný či nezaměstnaný. Následující otázky se jiţ zaměřují na závislost. V páté otázce zjišťuji, na jaké droze byli dotazovaní závislí, poté se ptám na to, jakým způsobem drogu aplikovali, dále jak dlouho brali drogy a zda se jim vůbec podařilo závislosti zbavit. Devátá otázka se zaměřuje na to, jak dlouho respondenti abstinují. Desátá otázka zkoumá, jak dlouho respondentům trvalo, neţ se své závislosti zbavili, a to od té doby, co o tom začali přemýšlet, do doby, neţ byli takzvaně „čistí“ (tedy neţ přestali drogu uţívat). Poté se doptávám, zda to pro ně byla dlouhá doba. Nyní se dostávám ke stěţejním otázkám, jeţ zní: „Co Tě vedlo k tomu, abys přestal/a?“, „Jakým způsobem jsi se své závislosti zbavil/a?“ Zde mají respondenti na výběr z různých moţností. Buďto pomocí léčebny, s pomocí rodičů, s pomocí přátel nebo někoho blízkého (např. partnera), sám/sama nebo jinak (u této moţnosti měli prostor na vlastní odpověď). Další otázkou zjišťuji, zda se pokoušeli léčit uţ někdy dříve a také nabízím šest moţných odpovědí: „ano, jednou“, „ano, dvakrát aţ třikrát“, „ano, čtyřikrát aţ pětkrát“, „ano,šestkrát a vícekrát“, „ne, nikdy jsem se neléčil/a“ nebo „jiné, uveď“. Patnáctou otázkou („Myslíš, ţe uţ jsi opravdu vyléčený/á?) se chci dozvědět, jak vnímají respondenti sami sebe, zda si ve své abstinenci věří. Poslední otázku zaměřuji na samotnou zkušenost s drogou. Jestli byla jejich zkušenost s drogou spíše dobrá či špatná, co jim droga vzala, nebo naopak dala. Tuto otázku uvádím v dotazníku zejména pro zajímavost (kaţdý má subjektivní pocity a záţitky ohledně své závislosti) a také proto, ţe zde mají respondenti prostor se nad svou závislostí zamyslet a rozepsat se o svých zkušenostech. 45

7 Vyhodnocení dotazníků

V této kapitole budou odpovědi dotazovaných osvětleny a porovnávány. Zaměřím se především na cíl mé práce, a tedy na to, co vedlo respondenty k tomu, aby přestali pervitin uţívat a jak se své závislosti na něm zbavili. Většinu dotazovaných tvořili muţi, ţeny tvořily pouhých třicet procent. Nejmladšímu respondentovi je nyní dvacet pět let, dva respondenti jsou o rok starší neţ nejmladší respondent, dalším dotazovaným je dvacet osm a dvacet devět let, třem respondentům je třicet let a nejstarším dvěma dotazovaným je jednatřicet let. Střední odborné vzdělání mají tři respondenti, polovina respondentů je vyučená a dva dotazovaní mají pouze základní vzdělání. Všech deset respondentů je však zaměstnaných. Nyní přistoupím k porovnávání otázek týkajících se mého cíle práce, tedy závislosti na pervitinu a zbavení se závislosti na něm. Všichni dotazovaní byli závislí na pervitinu a uţívali jej nitroţilně neboli intravenózně. Nejkratší doba uţívání pervitinu tří respondentů byla čtyři roky, dva dotazovaní byli závislí na metamfetaminu o rok déle, další dva šest a sedm let, devět let uţívali drogu dva respondenti a poslední dotazovaný byl závislý celých deset let. Na dotaz, zda se respondentovi podařilo závislosti zbavit, se nenašel ani jeden, který by odpověděl záporně. Rozporuplné s těmito odpověďmi jsou odpovědi na otázku: „Myslíš, ţe jsi opravdu vyléčený?“ Čtyři respondenti odpověděli „spíše ano“, dva dotazovaní odpověděli ,,ani ano, ani ne“ a čtyři respondenti odpověděli „určitě ano“. Toto ovšem poukazuje na to, ţe více neţ polovina respondentů si není sama sebou a svým uzdravením zcela jistá. A to i přesto, ţe jeden dotazovaný abstinuje čtyři roky, sedm respondentů neuţívá pervitin jiţ tři roky a zbývající dva dotazovaní jsou abstinují dva a dva a půl roku. Zjišťovala jsem také, jak dlouho respondentům trvalo, neţ se své závislosti zbavili. Čtyři dotazovaní se závislosti zbavili do jednoho měsíce, tři dotazovaní od jednoho měsíce do šesti měsíců, jednomu to trvalo déle neţ rok a dvěma respondentům dva roky a déle. Zajímavé je, ţe doba, kterou respondenti potřebovali k vyléčení ze závislosti, je nepřímo úměrná době, po kterou brali drogy (např. jeden dotazovaný byl na pervitinu závislý deset let, ale závislosti se dokázal zbavit během jednoho měsíce a naopak další respondent, který uţíval drogy pět let, se pak 46

závislosti zbavoval déle neţ dva roky). Šest dotazovaných však nepovaţovalo dobu, jeţ potřebovali k zotavení se ze závislosti, za nijak dlouhou. Na otázku: „Jakým způsobem jsi se své závislosti zbavil/a?“, která rovněţ vedla k cíli mé práce, odpovědělo šest dotazovaných, ţe se své závislosti zbavili sami. Tři respondenti se závislosti zbavili díky partnerovi (ať to byl jiţ partner nový či bývalý) a jen jeden respondent přestal uţívat pervitin díky pomoci svých rodičů. Dotazovala jsem se, zda se respondenti léčili uţ někdy dříve. Z deseti odpovědí však bylo devět záporných, jen jedna kladná. Onen respondent se pokoušel léčit pouze jednou. Otázku: „Co Tě vedlo k tomu, abys přestal/a?“, jsem směřovala přímo k cíli, tedy důvodu proč respondenti přestali brát drogy. Většina respondentů uváděla více důvodů, nejčastější příčinou však byli jejich blízcí (partneři, rodina, přátelé), proţití lepšího ţivota a zdraví. Dalším důvodem byly také peníze. Jeden dotazovaný uvedl: „Já ani nevím, prostě to přišlo samo.“ Dalšího respondenta k tomu vedly kromě jeho rodiny a nové přítelkyně také paranoidní stavy a halucinace. Výstiţné bylo i toto vyjádření: „Hlavně rodina, nová přítelkyně a chtěl jsem ţivot proţít, ne přeţít.“ Zajímavou odpověď uvedl další dotazovaný: „Časem vymizela chuť a změnily se ţivotní priority.“ Jednomu dotazovanému se zprotivila jiţ bývalá přítelkyně, kdyţ byla „sjetá“, další uţ nechtěla pořád jen fetovat a jeden respondent k této otázce napsal: „Kamarádi – přestali jsme skoro všichni tak nějak najednou, ale taky to lezlo hodně do peněz“. Pokud se jedná o názor respondentů na zkušenost s drogou, nedá se říci, ţe by byli jednotní. Spíše naopak. Pro jednoho respondenta to byla velmi negativní zkušenost, pro tři dotazované spíše špatná zkušenost, pro další tři to byla něčím jak dobrá, tak špatná zkušenost a pro dva respondenty byla zkušenost s drogou kladná. Jeden respondent na tuto otázku odpověděl, ţe o tom jiţ nepřemýšlí, protoţe je to za ním. Jedna respondentka (která uvedla, ţe to pro ni byla spíše špatná zkušenost) se dokonce svěřila, ţe nepřestala brát pervitin ani kvůli své dceři. Z těchto odpovědí by se dal vyvodit závěr, ţe pravděpodobně kaţdému droga něco vzala i dala, ale ve většině případů byla zkušenost s drogou spíše negativní. Kaţdý má jistě různé zkušenosti a také je individuálně vnímá.

47

8 Statistiky

Pro zajímavost zde uvedu některé statistiky týkající se léčby uţivatelů stimulancií v kraji Vysočina. Bohuţel jsem však nenašla údaje, týkající se léčených a vyléčených osob, které by mohly poukázat na to, který typ léčby je pro léčení závislosti na metamfetaminu nejvhodnější nebo nejosvědčenější. Proto nyní představím alespoň ty informace, ke kterým jsem měla přístup. V roce 2008 se v ambulantních psychiatrických zařízeních v kraji Vysočina nacházelo 118 pacientů závislých na stimulačních drogách. V psychiatrických lůţkových zřízeních bylo léčeno 29 pacientů.84 V roce 2011 činil počet detoxifikovaných pacientů se sídlem zařízení v kraji Vysočina uţívajících pervitin šestnáct. Z toho bylo devět muţů a sedm ţen.85 Šedesát dva pacientů uţívajících stimulancia bylo v roce 2011 léčeno v ambulantních zdravotnických zařízeních v kraji Vysočina.86

84

Viz Nechanská 101, 158 Viz Aktuální informace: Údaje o detoxifikačních jednotkách a pacientech podstupujících detoxifikaci od návykových látek v roce 2011 (06/12). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2012 [cit. 2012-08-23]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/publikujeme/rychleinformace/aktualni-informace 6, 7 86 Viz Aktuální informace: Údaje o detoxifikačních jednotkách a pacientech podstupujících detoxifikaci od návykových látek v roce 2011 (16/12). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2012 [cit. 2012-08-23]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/publikujeme/rychleinformace/aktualni-informace 15 85

48

Závěr

Tato práce nazvaná Závislost na pervitinu a její léčení se v obecné rovině zabývá nejprve drogám, drogové terminologii a dělením drog, dále se pak podrobněji zaměřuje na metamfetamin s jeho specifiky závislosti, nejčastějšími důvody, které vedou drogově závislé k abstinenci a léčebnými metodami, technikami a nejrůznějšími způsoby, které pomáhají uţivatelům drog k uzdravení. Dále se zaměřuje na výzkum a s ním spojenou charakteristiku respondentů a Dobronína, tedy obce, kde byl výzkum prováděn a je zároveň bydlištěm dotazovaných. Kromě porovnávání a osvětlování otázek a odpovědí v dotaznících a jejich vyhodnocování také vysvětluji, proč jsem zvolila právě dotazníkové šetření. V závěru práce se čtenář rovněţ můţe seznámit se statistikami zaměřenými na léčbu závislých na stimulanciích. Cílem mé práce bylo dozvědět se, co vedlo tyto mladé lidi (přesně tedy ve věku od pětadvaceti do jednatřiceti let) k tomu, aby přestali pervitin uţívat a jakým způsobem se své závislosti na této droze zbavili. Jak se dalo předpokládat, nejčastěji zmiňované příčiny, které vedly respondenty k abstinenci byly opravdu tyto: rodina, přátelé, partneři, jejich vlastní zdraví a peníze. Našla se však i řada dalších důvodů, proč se respondenti rozhodli se závislostí skoncovat, mezi něţ patří například nepříjemné paranoidní stavy doprovázené halucinacemi, touha proţít lepší ţivot, nejen přeţívat, u někoho dokonce vymizela chuť na drogu. Jeden respondent však potvrdil i mou domněnku. Odpověděl, ţe jeden z důvodů, proč přestal pervitin uţívat, byli kamarádi, kteří byli dříve také závislí na pervitinu. Dodal totiţ, ţe „skoro všichni přestali tak nějak najednou“. Je zvláštní, ţe tuto skutečnost zmínil pouze jeden respondent, ale je velmi pravděpodobné, ţe si ostatní vzájemné ovlivňování v tomto ohledu ani neuvědomili. Dalším cílem mé práce bylo zjistit, jak se své závislosti respondenti zbavili. Zjištění, ţe většina dotazovaných se ze závislosti vyléčila svými vlastními silami, je vcelku překvapující. Jen tři respondenti se své závislosti zbavili díky svým partnerům a jeden za pomoci rodičů. Ostatní to zvládli sami, bez jakékoli pomoci. Díky těmto zjištěním jsem svého stanoveného cíle dosáhla. Dalším zajímavým výzkumem by mohlo být například zjištění příčin, které tyto lidi vedly k uţívání metamfetaminu (čehoţ se pravděpodobně ujmu při psaní 49

bakalářské práce) nebo zjistit, všechny moţné způsoby prevence zaměřené na drogovou problematiku, které by v dané obci mohly být aplikovány. Moţná by se tím dalo zamezit stejnému nebo podobnému problému s příštími generacemi. Na závěr bych ještě ráda uvedla zařízení, na která se můţete obrátit ohledně první konzultace týkající se závislosti na drogách. Jedná se především o kontaktní centra, které poskytují bezplatné telefonické poradenství či osobní konzultace pro drogově závislé i jejich blízké osoby. Jsou poskytovány anonymně a zahrnují programy harm reduction. Poradenství a ambulantní léčbu, tedy takovou léčbu, na kterou musí pacient docházet, poskytuje AT ambulance. Psychiatrická léčba, psychiatrická ambulance či ambulantní program většinou nabízí individuální ambulantní léčebný program. Denní stacionář nabízí intenzivní ambulantní program a detoxifikační jednotka je pobytová sluţba zabývající se zvládáním abstinenčních příznaků.87 A kam se můţete obrátit konkrétně? Uvedu zde tři zařízení v kraji Vysočina s potřebnými informacemi: Kontaktní centrum Jihlava Oblastní charita Jihlava U Větrníku17, Jihlava, 586 01 Telefon: 567 310 987 www.jihlava.cz/charita Kontaktní centrum Třebíč Oblastní charita Třebíč Hybešova 10, Třebíč, 674 01 Telefon: 568 840 688, 608 808 025

AT ambulance Studentská 4, Žďár nad Sázavou, 591 01 Telefon: 565 427 22488

87 88

Viz kol. autorů SANANIM 180, 181 Kol. autorů SANANIM 189

50

Mnoho uţitečných informací ohledně léčebných zařízení naleznete také na těchto internetových stránkách: www.drogy-info.cz nebo na www.helples.cz.

51

Seznam použité literatury

GOSSOP, Michael. Léčba problémů spojených se zneužíváním drog: důkazy o účinnosti. 1. Vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2009. ISBN 978-80-8704181-9 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti: Toxikomanie, Drogy: účinky a terapie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-7202-950-9 HAJNÝ, Martin. O rodičích, dětech a drogách. 1. Vyd. Praha: GRADA Publishing, 2001. ISBN 80-2470135-9 JANÍKOVÁ, Barbara. Zaostřeno na drogy. Praha: Úřad vlády České republiky, 2011. ISSN 1214 -1089 KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. 1. Vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6 KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. 1. Vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6

Kolektiv autorů občanského sdruţení SANANIM. Drogy: otázky a odpovědi: příručka pro rodinné příslušníky a pomáhající profese. 1. Vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-223-2

KUBÁNEK, Vladimír; POLÍVKA, Lubomír. Drogy a jejich účinky na lidský organismus. 1. Vyd. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2010. ISBN 978-80-7251-319-2

52

NECHANSKÁ, Blanka a kol. Uživatelé alkoholu a jiných drog ve zdravotnické statistice od roku 1959. 1. Vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2011. ISBN 978-80-7440-048-3

NEŠPOR, Karel; CSÉMY, Ladislav. Léčba a prevence závislostí: Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. ISBN 80-85121-52-2 NEŠPOR, Karel; MÜLLEROVÁ, Marie. Jak přestat brát (drogy): Svépomocná příručka [online]. 5. vyd. Praha: FIT IN, 2006 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://drnespor.eu/shd06w2.pdf NOŢINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. Vyd. Praha: Koniasch Latin Press, 1997. ISBN 80-85917-36-X

OWEN, Frank. No speed limit: the highs and lows of meth. 1. Vyd. New York: St. Martin's Press, 2007. ISBN 978-0-312-35616-3

PRESL, Jiří. Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě? 9. svazek. Praha: MAXDORF, 1994. ISBN 80-85800-18-7 RIESEL, Petr. Lesk a bída drog: praktická příručka pro mládež, rodiče a pedagogy. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-348-9 Aktuální informace: Údaje o detoxifikačních jednotkách a pacientech podstupujících detoxifikaci od návykových látek v roce 2011. Ústav zdravotnických informací a statistiky

ČR

[online].

2012

[cit.

2012-08-23].

Dostupné

z:

http://www.uzis.cz/publikujeme/rychle-informace/aktualni-informace BERÁNEK, Zdeněk. O obci. Dobronín: Oficiální internetové stránky [online]. 2006 [cit.

2012-08-22].

Dostupné

z:

http://www.dobronin.cz/informace-o-obci/d-

1001/p1=52

53

Betel Česka republika. O drogách a závislosti: Závislost. [online]. [cit. 2012-08-06]. Dostupné z: http://www.komunitabetel.cz/cs/o-drogach/ „Harm reduction". Drogy-info.cz: informační portál o ilegálních a legálních drogách [online]. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřad vlády České republiky, 2003, 2010 [cit. 2012-08-22]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/h/harm_reduction Obec Dobronín: Veřejný informační portál obce Dobronín [online]. 2013 [cit. 201304-25]. Dostupné z: http://dobronin.obecni-informace.cz/ Obecně o závislostech: Relaps, recidiva. Pomoc v závislosti...: ...pomůžeme, poradíme

[online].

[cit.

2012-10-11].

Dostupné

z:

http://www.pomocvzavislosti.cz/cs/akt/relaps--recidiva ORLÍKOVÁ, Bára. Substituční léčba. Sananim: Drogová poradna [online]. 2009 [cit.

2012-10-23].

Dostupné

z:

http://www.drogovaporadna.cz/pomoc-a-

lecba/substitucni-lecba.html Prev-Centrum: Pervitin. O.s. Prev-Centrum [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.prevcentrum.cz/Pervitin Rezidenční-pobytová léčba (residential care). Drogy-info.cz: informační portál o ilegálních a legálních drogách [online]. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti Úřad vlády České republiky, 2003, 2010 [cit. 2012-0809].

Dostupné

z:

http://www.drogy-

info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/r/rezidencni_pobytova_lecba_residential_care Rozdělení drog. Substituční-léčba.cz: Stránky o závislosti [online]. 2012, [cit. 201210-12]. Dostupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/rozdeleni-drog SENFT, Václav. Metamfetamin [online]. 2009 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://ciselniky.dasta.stapro.cz/hypertext/201030/hypertext/SFADL.htm

54

SCHULTE, Bernd a kol. Přehled účinnosti intervencí protidrogové léčby v Evropě. 1. Vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2010. ISBN 80-7440-042-1 VONDRÁČKOVÁ, Petra. Substituční léčba závislosti na metamfetaminu: Klinika adiktologie.

Léčba

a

následná

péče.

2011.

Dostupné

z:

http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/72/3195/Substitucni-lecba-zavislosti-nametamfetaminu ZÁBRANSKÝ, Tomáš. Adiktologie ve světě. Klinika adiktologie [online]. 2006 [cit. 2012-08-14].

Dostupné

z:

http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/78/577/-

Sleharny-motivuji-sve-uzivatele-k-abstinencni-lecbe

55

Přílohy

Příloha č. 1 Dotazník zkoumající důvody a způsoby vedoucí ke zbavení se závislosti Tyto dotazníky jsou prostředkem k vytvoření výzkumu v mé absolventské práci v rámci studia na Jaboku, VOŠ sociálně pedagogické a teologické. V Jabocké knihovně by také měla být celá práce dohledatelná. Výzkum je prováděn v kraji Vysočina, konkrétně v obci Dobronín.

56

Tento dotazník je součástí výzkumu mé absolventské práce zaměřující se na důvody a způsoby vedoucí ke zbavení se závislosti. Na otázky odpovídejte prosím co nejpravdivěji. Veškeré údaje jsou anonymní. Za vyplnění dotazníku předem děkuji.

1. Jsem: muţ

ţena

2. Kolik je Ti let?

3. Jaké je Tvé nejvyšší dosaţené vzdělání? Základní Vyučen/a v oboru Střední odborné/všeobecné Vysokoškolské 4. Co děláš nyní? Studuješ, jsi zaměstnaný nebo nezaměstnaný?

5. Na jakých drogách jsi byl/a závislý/á?

6. Jakým způsobem jsi drogy uţíval/a?

7. Jak dlouho jsi bral/a drogy?

8. Podařilo se Ti závislosti zbavit? ano

ne

57

9. Jak dlouho abstinuješ?

10. Jak dlouho Ti trvalo, neţ jsi se své závislosti zbavil/a? (Myslím tím od té doby, co jsi o tom začal/a přemýšlet, do té doby, neţ jsi byl/a tzv. čistý/á.) do 1 měsíce 1 - 6 měsíců déle neţ 6 měsíců déle neţ 1 rok 2 roky a déle 11. Byla to pro Tebe dlouhá doba? ano

ne

12. Co Tě vedlo k tomu, abys přestal/a?

13. Jakým způsobem jsi se své závislosti zbavil/a? pomocí léčebny pomocí rodičů pomocí přátel nebo někoho blízkého (např. partnera) sám/sama jinak, uveď: 14. Pokoušel/a jsi se léčit uţ někdy dříve? ano, jednou ano, 2krát - 3krát ano, 4krát - 5krát ano, 6krát a vícekrát ne, nikdy jsem se neléčil/a jiné, uveď: 15. Myslíš, ţe uţ jsi opravdu vyléčený? určitě ano spíše ano ani ano, ani ne spíše ne určitě ne

58

16. Jak bys popsal/a svou zkušenost s drogou? (Co Ti droga dala/vzala, byla to spíše špatná/dobrá zkušenost atd.)

59

Příloha č. 2 Grafy znázorňující odpovědi na otázky uvedené v dotazníku.

1. Počet osob

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Poměr osob

Muži

Ženy

70%

30%

60

2.

3.

61

4.

5.

62

6.

7.

63

8.

9.

64

10.

11.

65

12.

13.

66

14.

15.

67

16.

68